Zakladatel florbalových Vítkovic: Každého florbalistu na Ostravsku jsem znal osobně

Příloha č. 1 Zakladatel florbalových Vítkovic: Každého florbalistu na Ostravsku jsem znal osobně Foto: archiv Marcela Pudicha

Nejúspěšnější ostravský florbalový tým 1. SC WOOW Vítkovice oslavil na podzim dvacáté

narozeniny.

Marcel

Pudich stál nejen u zrodu tohoto klubu, ale také u začátků florbalu na Ostravsku. Nebýt jeho, tak by možná florbal hrála jen hrstka nadšenců

v

pražských

tělocvičnách.

V Česku se hrál florbal poprvé ještě před revolucí v Praze. Jak se dostal do Ostravy? Úplně první florbal se hrál na přelomu

sedmdesátých

a

osmdesátých let na VŠE v Praze. Tehdejší

hlavní

iniciátor

Petr

Chaloupka dal zbytek hokejek, které ještě kluci při hře nepolámali, do sklepa a zapomněl na ně. Na jaře 1992 je znova našel, dal dohromady partu kluků a začali hrát sahli, což finsky znamená florbal. Já se dostal do Prahy na brigádu, a protože jsem u Petra Chaloupky bydlel, tak jsem byl po práci pozván zahrát si „sahlíčko“.

To bylo v Praze. A co Ostrava? Jsme hokejový národ, v Ostravě jsme s kamarády hodně hrávali na u lici hokej s tenisákem. Snad i proto mi nový sport od počátku šel. A protože se mi florbal jevil 110

jako výborné pokračování našeho hokeje, přivezl jsem domů první sadu hokejek, řekl kamarádům a šli jsme florbal zkusit. Nový sport se nám líbil a od začátku léta 1992 se florbal v Ostravě začal rozvíjet.

Jak lidé reagovali na neznámý sport? Začal jsem pracovat ve sportovní sekci ostravských novin a mohl jsem se o florbalu zmiňovat v tisku. Na začátku devadesátých let jsme poznávali mnoho sportovních novinek, florbal byl jednou z nich. Ale protože byl florbal podobný hokeji, hodně lidí zaujal. Dokonce si ho vyzkoušela parta sportovních novinářů ostravských novin, se kterými jsem hrál sálový fotbal.

Na začátku nebylo možné zajít si do florbalové speciálky a vybrat si tam z několika stovek hokejek. Jak jste se vypořádávali s nedostatkem vybavení? V úplných počátcích jsme měli možnost vybrat si hokejku – zelenou, nebo žlutou. Netušili jsme, že se čepele dají zahnout, hráli jsme s rovnými. Měli jsme také omezené počty míčků a ty praskaly. Snažili jsme se je lepit, ale to nefungovalo. Občas jsme museli ukončit trénink, protože už nebyl žádný dobrý míček. Velmi významným krokem dopředu byl první florbalový zájezd do německé Kostnice, kde jsme absolvovali první mezinárodní turnaj. Tam jsme poprvé v životě viděli brankáře v masce a střely zahnutými hokejkami.

Kde se hrály první florbalové turnaje? Začínali jsme v malé tělocvičně, kde jsme byli schopni hrát tři na tři nebo čtyři na čtyři. Malé ostravské turnaje jsme pořádali ve školních tělocvičnách, většinou na školách, kam jsem předtím prodal hokejky a učitelé mne tam znali. Ale první velký turnaj v Ostravě, na který přijela celá pražská špička, jsme pořádali v hale Hutních montáží, nynější Sareza. Tam jsme si domluvili i tréninky v první sezóně.

111

Jaké překážky jste musel jako průkopník florbalu překonat? Asi největší problémem bylo přesvědčovat ředitele nebo správce na školách, že jim hokejkami nepoškrábeme palubovku. Taky nás po pár týdnech hraní přestalo bavit střílet na gymnastické koně a podobné náhražky branek. Proto jsme si vyrobili první rozměrové branky v Ostravě. Naše příprava na trénink nebo turnaj pak vypadala tak, že jsme na dvoukolák naložili sadu společných hokejek a složené branky a vyrazili.

Bylo na začátku vůbec možné sehnat sponzory pro zcela neznámý sport? Propagace a medializace byla velmi těžká. Velkým průlomem byl první velký ostravský turnaj, na kterém hrály i některé střední školy. Na kluky se v nečekaně velkém množství přišli podívat rodiče. Florbal se líbil a najednou jsme měli otevřeno mnoho nových dveří, překvapivě i ke sponzorům.

Ostravsko je dodnes druhým největším centrem florbalu. Dokážete říct, proč tomu tak je? Podle mne je to kvůli brzkému začátku. Společně s Prahou jsme měli před zbytkem republiky náskok vlastně několika let. Zatímco v Praze a Ostravě bylo hned od začátku pět, šest týmů, v dalších městech byl s bídou jeden tým. A asi je to i tím, že v Praze byli nadšenci okolo Michala Bauera a bratrů Vaculíků a v Ostravě já a kluci z „escéčka“ (1. SC Ostrava). Všichni byli do florbalu blázni a věnovali mu neskutečně moc volného času i na úkor rodiny. Takoví blázni v jiných městech asi tehdy nebyli. Florbalová mapa úspěšných týmů se za těch dvacet let vůbec nezměnila.

Co je pro vás na florbalu tak přitažlivého? Florbal je dle mého názoru jako jediný kolektivní sport velmi blízký tenisu. Na kurtu dokáže hráč ztratit vyhraný zápas jedním fatálním úderem a naopak jej dokáže otočit jedním riskantním bekhendem na čáru. Ve florbalu dokážete vstřelit dva góly během šesti vteřin nebo hattrick v minutě

112

1. SC Vítkovice jsme zakládali v obýváku

Jste „první Vítkovičák“. Jak vnikl druhý nejúspěšnější klub dosavadní florbalové historie 1. SC SSK Vítkovice? Bydlel jsem na kraji Ostravy v zástavbě rodinných domů a právě s kamarády odtud jsme začali jednou týdně chodit do tělocvičny a hrát sahli. Na podzim jsme tomu všemu chtěli dát nějaký řád. Sešli jsme se v sedmi lidech u nás doma a 10. října 1992 podepsali jakousi zakládací listinu klubu s prostým názvem 1. SC Ostrava, první sahli club. Sahli jsme používali poměrně dlouho, až později nám pod kůži vnikl oficiální název florbal.

Dařilo se vám? Hned v úvodu jsme sklízeli úspěchy – druhé místo v celorepublikové kvalifikaci na první ročník turnaje Czech Open a bronz v úvodním ročníku ligy. Velmi intenzivní zážitky při začátcích nás dopředu posunovaly i jako tým. Parta kluků, která se zná dlouhá léta, přivede kamarády a hraje najednou první ligu. Sice v novém sportu, ale to bylo úplně jedno.

Co nyní dělá zakladatel ostravského florbalu? Hrajete ještě? Koupili jsme s manželkou statek na samotě u lesa a provozujeme jej jako penzion. Florbal už dva roky téměř nehraji, odehrál jsem jen pár zápasů veteránské ligy. Celkově ale má aktivní florbalová kariéra skončila, poslední hokejku mám opravdu na hřebíku a několik vzpomínkových dresů v šuplíku. Teď už jen „bafuňařím“, jsem předsedou Arbitrážní komise florbalové unie. Díky florbalu jsem zažil kromě úspěchů a bodovaných radostí i krásné pocity, když jsem mohl hrát soutěžní zápas v jednom týmu se svým synem. On chytal a já před ním zametal v obraně. To ze sebe dá člověk ještě více, než by si připustil. Hana Hilbertová

113

BOX Kdo je Marcel Pudich Čtyřiačtyřicetiletý Marcel Pudich před dvaceti lety spoluzakládal Vítkovice, sedm let v nich působil a získal několik ligových medailí, pak se na dalších jedenáct let přesunul do pražského Chodova. Nyní je předsedou arbitrážní komise.

114

Příloha č. 2 Mladý trenér Štěpán Lhoťan se chce florbalem uživit 2x Foto: archiv Orcy Krnov

Je mu teprve pětadvacet let, florbalu se věnuje jen čtyři sezony. Ještě nemá nejvyšší trenérskou licenci, a přece už je koučem na plný úvazek. Štěpán Lhoťan přitom nestojí za střídačkou žádného extraligového týmu, ale působí v Orce Krnov, která hraje až v 5. nejvyšší soutěži. „Nevěnuju se florbalu zase tak

dlouho,

na

soutěžní

úrovni jej dělám čtyři roky,“ říká

pětadvacetiletý

Lhoťan

Štěpán

jakoby nic. Kvůli

florbalové nabídce z Krnova ale

přerušil

studia

na

Univerzitě v Hradci Králové. Nemusí litovat. Na začátku roku 2010 převzal tým mužů a v polovině následujícího roku s ním jako hrající trenér slavil postup

a

titul

mistrů

Moravskoslezského

přeboru.

V minulé sezoně dosáhl tým jako nováček na 4. místo o patro výš, v Moravskoslezské lize. „Naplno mě pohltil až v posledním ročníku na střední škole,“ vzpomíná usměvavý mladík. Lhoťan hrál čtrnáct let hokej, ještě teď vypomáhá krnovským házenkářům. Ale sportem číslo jedna je pro něj nyní florbal. V krnovském A týmu mužů působí Lhoťan nejen jako trenér, ale také jako 115

hráč. I přes svou nevelkou postavu si na střídačce dokáže sjednat respekt. „Tato funkce je složitá a každý, kdo se s tímto setkal, mi dá za pravdu. Není jednoduché přijít na střídačku, když jsem předtím absolvoval minutu hry na ploše a tep mi skáče na nějakých dvě stě a mám ještě někomu radit. Ale díky vstřícnosti spoluhráčů to skloubit jde. Bez jejich spolupráce by to, ale tak jednoduché nebylo,“ myslí si mladý trenér a dodává: „Jako hráč už do světa díru neudělám s tím sem už smířený. Nechám se překvapit, jakou nejvyšší soutěž si zahraju.“ Hráčské a trenérské ambice se zde v tomto případě nestřetávají. Štěpán Lhoťan, držitel trenérské licence „C“, je hlavním trenérem klubu a na plný úvazek působí u většiny družstev krnovské Orcy. Nevěnuje se pouze dospělým kategoriím, ale také dětem. „Práce s dětmi je úplně jiná než s dospělými. Je to výzva a zároveň i zábava. Na děti se musí úplně jinak. Trénink musí probíhat formou zábavy a hry,“ vysvětluje mladík. Stranou všeobecný sportovní rozvoj a tak se stane, že děti na tréninku florbal vůbec nehrají. Místo florbalu si na tréninku zaposilují nebo si zahrají vybíjenou. Práce s dětmi je určitě složitější na přípravu, ale výsledek stojí za to. „Chtěl bych vychovat nějaké hráče nebo hráčky, kteří se podívají do velkého florbalu. A pak si jednou vzpomenou, kdo je vedl při jejich prvních florbalových krůčcích,“ dodává s úsměvem Lhoťan. Kolik si jako profesionál mladý trenér vydělá, prozradit nechce. Podmínky jsou podle jeho slov nastaveny tak, aby se uživil. Částka se údajně pohybuje ve výši třetiny průměrného platu v České republice, což je nějakých přes osm tisíc korun. Plat, který Štěpán pobírá, vycházel z toho, jaké byly na začátku sezóny možnosti klubu. „Díky jeho zapojení jsme se mohli rozvíjet jak po stránce kvalitativní, tak kvantitativní. Proto v další sezóně bude odměňován o dost lépe a věřím, že přespříští sezónu si zase ještě polepší,“ slibuje šéftrenér Orcy Tomáš Hradil a dodává: „Představa, že provinční florbalový klub hned na startu svého rozvoje zaplatí trenérovi dvacet tisíc měsíčně čistého je opravdu nereálná.“ Klub Lhoťana bude podporovat i v tom, aby dokončil studia. Hana Hilbertová

116

117

Příloha č. 3 Nová pračka nikdy nevzbudí takové emoce jako florbalová hůl Foto: archiv Tomáše Hradila

Tomáš Hradil, podnikatel a florbalový trenér, slučuje zdánlivě neslučitelné. Třiatřicetiletý Hradil vede florbalový klub, vlastní florbalový e-shop, pracuje jako manažer a nyní také zasedá ve vrcholném orgánu České florbalové unie.

V krnovském klubu působíte jako šéftrenér a metodik. Co je vaším úkolem? Více než o praktický florbal se starám o organizační chod klubu. Vedu také semináře pro trenéry i ostatní zájemce. Jeden seminář se týkal například sportovního marketingu. Našim trenérům jsem vysvětloval, že rodiče hráčů jsou platící zákazníci, takže pokud chceme, aby investovali peníze do florbalu, tak se podle toho musíme chovat.

118

Florbal a marketing jsou dvě odlišné věci. Vy se ale oběma věnujete, dokonce se je snažíte propojovat, nejen ve vašem e-shopu. Je prodej florbalového vybavení dobrý byznys? Obchod Florbalek.net nikdy nebyl můj hlavní příjem. Je to bokovka, ale zároveň dost dobrý koníček. Florbal je z hlediska marketingu zábava. Florbalové vybavení a florbalky jsou věci, které vzbuzují nějaké emoce. Je to stejné jako s mobily nebo s auty. Lidi to rádi komentují, diskutují. Třeba nová pračka takové emoce jako florbalka nikdy nevzbudí.

E-shop Florbalek.net jste zakládal v roce 2007, kdy se obchody, prodávající tento sortiment, daly počítat na prstech jedné ruky. Jak to vypadá nyní? Trh je už v tomto ohledu přesycený. Pořád přicházejí noví, mladí, kluci, kteří si myslí, že se prodejem florbalového vybavení dá rychle zbohatnout, ale netuší, do čeho jdou.

Projevuje se nějak na prodeji florbalového vybavení rostoucí členská základna florbalu? Těžko říct. Vypozorovali jsme, že na trhu s florbalovým vybavením se vyskytují dva výrazné protichůdné trendy. Na jedné straně je rostoucí členská základna a zájem o florbal. Na druhé straně ale stojí ekonomická krize. Když se tyto dva trendy vykompenzují, tak zjišťujeme, že trh je vlastně pořád stejný. Zákazníci pochopili, že nepotřebují hokejku za tři a půl tisíce, stejně dobře jim může posloužit i levnější.

Takže tvrdíte, že extraliga se dá hrát s hokejkou třeba za patnáct set? Vždycky je to hlavně v rukách. Samozřejmě mladí kluci stále touží po novinkách a nových technologiích a výrobci je v tom vydatně podporují. Ale na trhu jsou skvělé hokejky třeba za těch patnáct set. Takže možná to není jen ekonomickou krizí, ale někteří zákazníci už dospěli k tomu, že je zbytečné investovat do bůhvíjakých novinek.

119

Curych bude velká šance na propagaci florbalu Co je to ta marketingová komise, jíž jste se nedávno stal členem? Teprve jsem absolvoval první schůzku, takže se ještě rozkoukávám. ČFbU má své vlastní marketingové oddělení, ale nepředstavujme si nějaký robustní aparát. Jsou to, myslím, dva nebo tři kluci. Ti se věnují marketingu prakticky a komise jim má dát strategii, nějaký koncept, a nápady.

Co konkrétně řešíte? Řeší se komplet marketing. Letos bude mistrovství světa v Curychu a pro Českou republiku je to exkluzivní možnost, jak prezentovat florbal v televizi. Nedávno se mi do rukou dostaly statistiky sledovanosti a extraligu v televizi sleduje průměrně sto až dvě stě tisíc lidí. Superfinále sledovalo půl miliónu diváků a na MS by se jich mohlo dívat zhruba milion. Řeší se, jak přenosy udělat co nejzajímavější, jaký zvolit doprovodný program, aby diváky udržel u televize.

Je těžké florbal prosadit v médiích? Florbal už je na jedné straně druhý největší kolektivní sport u nás, takže by mu měli větší pozornost věnovat také novináři, ale není tomu bohužel tak. Plusem je, že se jedná opravdu o masově rozšířený sport, ale lidé, kteří o něm píšou, ten sport neznají. Filip Šuman, prezident ČFbU, tvrdí, že florbalu potrvá ještě jednu generaci, než se radikálně změní přísun peněz a zájem novinářů. Základem je dostat tento sport do národního povědomí. Každý ví, kdo je to Jágr, ale florbalu chybí velké osobnosti. Hana Hilbertová

BOX Šéftrenér a metodik klubu ORCA Krnov Tomáš Hradil dříve vedl muže, elévy a působil také v družstvu juniorek. Od roku 2007 je provozovatelem florbalového eshopu Florbalek.net. Pracuje jako manažer v agentuře Media Tenor. Nyní se třiatřicetiletý Hradil stal členem marketingové komise ČFbU. 120

Příloha č. 4 Trenér Mrázek: V přístupu k florbalu se odráží stav české společnosti 2x Foto: iDnes.cz

Se jménem Radomíra Mrázka je spjat nejen extraligový tým 1. SC WOOW Vítkovice, ale také vývoj florbalu na Ostravsku. Úspěšný trenér, který je známý tím, že se nebojí naplno říkat své názory, dovedl Vítkovický klub v roce 2009 k mistrovskému titulu. Nyní je mezi uchazeči o post reprezentačního trenéra.

Za pár dnů se florbalová veřejnost dozví jméno nového reprezentačního trenéra. Budete to vy? Zeptali se mě, jestli bych měl zájem trénovat, tak jsem řekl, že ano. Pak jsem absolvoval v Praze tříhodinový pohovor. Nic konkrétního nevím, ale indicie napovídají, že to bude Radim Cepek.

Už jste v minulosti nabídku vést reprezentaci dostal? Oslovili mě před čtyřmi lety. Řešil jsem ale v té době zdravotní problémy a do toho jsem vedl také juniorskou reprezentaci. Nešlo to po stránce jak časové, tak zdravotní. 121

Teď by to zvládnout šlo? Jsou tu dvě věci. Už nejsem mladý blázen, který to bude dělat za pět korun. Potřebuju zajistit rodinu. Pokud bych měl reprezentaci věnovat svůj čas, tak bych ho potřeboval mít zaplacený, a upřímně říkám, že hodně dobře zaplacený. Nabídka přišla, ale ta nabídka není konkrétní. Za ty tři hodiny pohovoru se nikdo nezmínil, jaký bych měl mít plat.

Vítkovice už jste dokázal dovést k mnoha vítězstvím. Co stojí za vaším úspěchem? Pohyb. Pohyb je moje filozofie! Vštěpuji našim trenérům, že nejdůležitější věc je pohyb a aktivita. Pasivní hráči nemají v našem klubu co dělat.

Pod vaším vedením vyrůstali hráči jako Jan Jelínek či Milan Tomašík, kteří nyní hrají ve Skandinávii. Nemrzí vás, že takoví hráči opouštějí rodný klub? Samozřejmě že mě to mrzí. S hráči pracujeme kvalitně a vyrůstají z nich dobří florbalisté. Patnáct roků na nich makáme od malých dětí a oni potom odejdou do Švýcarska nebo do Švédska a my za ně nedostaneme ani korunu. Tím pádem ten klub funguje zbytečně.

Dá se takovýmto odchodům nějak zabránit? Zabránit se tomu dá těžko. Samozřejmě my se to snažíme ošetřovat smlouvou, ale ten trend se nedá udržet. Severské kluby fungují o dvacet, třicet let déle, mají úplně jiné zázemí. Já jestli tady někomu nabídnu pět tisíc měsíčně a v zahraničí mu nabídnou tisíc euro měsíčně, tak tu hráče prostě neudržíme.

Narazil jste na problém financí ve florbalu. Dokážete se vy jako trenér extraligového týmu trénováním uživit? Trénováním florbalu se nedá uživit. Já beru za trénování deset tisíc měsíčně. A pak mám svou práci pro ČFbU jako sekretář a metodik. Jenom trénováním se v této republice zatím asi ještě neuživí nikdo. Možná v Praze, jestli tam berou nějakou 122

korunu navíc. I když ve Vítkovicích děláme svou práci kvalitně, tak v naší republice ještě nejsou nastavené podmínky tak, abychom za to byli adekvátně odměněni.

Florbal je po fotbale druhý nejpočetnější sport, co se členské základny týče. Je pro takovou masu hráčů dostatek kvalitních trenérů? Hráči jsou nejvíce vidět, ale ti nikdy nebudou dobří, pokud nebudou dobře vedeni odmala. Priorita jsou kvalitní trenéři, kteří začnou vychovávat kvalitní hráče. My máme sedmdesát tisíc nebo kolik registrovaných hráčů, což je velký balík, ze kterého můžeme vybírat, ale chybí kvalitní lidé, kteří by je vedli. Je tady spousta pseudotrenérů, bláznů, idiotů... V souvislosti s tímto faktem jsme s ČFbU rozjeli projekt. Do hal v Moravskoslezském kraji, kde hrají děti, jsme rozmístili panely s letáčky, kde rodiče, fanoušky a trenéry vyzýváme hlavně ke slušnému chování.

Myslíte si, že se florbaloví trenéři k dětem chovají nesprávně? Je to víceméně odraz celé společnosti. Naše společnost je nastavená tak, že za výkon následuje okamžitě odměna. Lidé nejsou zvyklí soustředit se na to, jakým způsobem to prožijí, a jak se k výsledku dostanou. Je jednoduché děti postavit na polovinu hřiště a nechat je stát a čekat na přihrávku, ale tohle my neděláme. Ve Vítkovicích pracujeme a sport je hlavně o práci. Pracovat se bohužel mnoha lidem nechce.

Ostravsko má štěstí na florbalové maniaky Vy už lavičce florbalových Vítkovic velíte desátou sezónu. Jak jste se k trénování dostal? Se dvěma kamarády jsme začali trénovat malý oddílek dětí. Po čase se nám podařilo vytvořit docela velkou strukturu - měli jsme možná ke stovce dětí. Vítkovický klub mládež neměl. Takže postupně došlo ke spojení. Já ve Vítkovicích trénoval děti pět let. Později už jsem více méně trénoval všechny kategorie. Od malých prcků až po juniory. Až poté jsem se dostal k trénování chlapů. 123

Jak jste se učil metodiku, taktiku sportu, který byl u nás teprve v plenkách? Co se týče trénování, tak to bylo o tom být samouk. V té době ještě nebyl internet, takže pokud se chtěl člověk něco naučit, tak musel sám shánět a hledat. Já jsem měl půjčenou nějakou literaturu od pana Bukače, hokejového trenéra. Taky jsem si sehnal videokazety ze Švédska. Z těch jsem vysledoval nějakou individuální techniku. Ne všechno jsem samozřejmě ze začátku dělal dobře. Většinu věcí jsem musel dělat intuitivně. Kluci, se kterými jsem začínal, už teď lítají někde po Švédku, Finsku, takže se projevuje, že jsem něco dělal snad i dobře. Hanka Hilbertová

BOX „Nebudete mi to věřit, ale ještě před začátkem MS ve Švýcarsku jsem tipoval, že prohrajeme s Lotyšskem 4:5. Mám na to i svědka,” přiznal během rozhovoru Mrázek. Čeští florbalisté na Mistrovství světa v Curichu opravdu tímto výsledkem zápas s Lotyšskem nečekaně prohráli.

124

Příloha č. 5 „Třináct let cestuju za sportem. Domova si velmi vážím,“ říká talentovaná florbalistka Foto: archiv Lucie Lustigové

V roce 2007 začala Lucie Lustigová svou florbalovou kariéru v Orce Krnov. Téměř okamžitě svými výkonu zaujala trenéra ostravského FBC, kam po dvou sezónách v Krnově odešla. Z Ostravy už se zpět do Krnova nevrátila a stala se jednou z hlavních opor týmu. V extralize teď jednadvacetiletá hráčka hájí barvy pražského TJ JM Chodov. Florbalová

cesta

Lustigové

začala, stejně jako kariéra mnoha

florbalistů

a

florbalistek, na střední škole. „U nás na gymplu začal fungovat kroužek florbalu pro kluky a já chodila s nimi. Během školního turnaje jsem dostala pozvánku na trénink opavského týmu juniorek, za který jsem následně odehrála dvě

sezony.“

V

družstvu

juniorek se stala kapitánkou a také nejlepší hráčkou. Pak ale přišla nabídka z FBC Ostrava. Kde působila čtyři sezóny. „Změna je život a letos jsem hráčkou pražského TJ JM Chodov,“ říká florbalistka. Drobná útočnice, která při osobních soubojích často sahá protihráčkám po prsa, těží ze své dobré stability a hlavně šikovnosti. „Je to neskutečný dříč. Zatímco 125

ostatní odpočívali, tak ona znova a znova střílela na bránu a zkoušela nové triky,“ popisuje Lustigovou bývalá spoluhráčka z Krnova Iveta Theuerová. Možná právě šla její florbalová kariéra tak strmě vzhůru. A přitom stačilo málo a z Lustigové mohla být žokejka. „Asi čtyři roky jsem jezdila na koních. Složila jsem i základní zkoušky potřebné k závodění. Bohužel z nedostatku financí jsem tento sport musela opustit,“ říká energická blondýna, ale zklamání v hlase nehledejte. „Florbal mě začal moc bavit, tak jsem u něj zůstala, nelituju,“ dodává. Na florbalu mladá hráčka miluje hlavně moment překvapení. „Mám nejraději, když se povede dobrá akce na hřišti, která má myšlenku,“ popisuje hráčka. Pokud talentovanou florbalistku s modrýma očima nenajdete v hale s florbalkou, tak je nespíš někde na cestách. „Miluju cestovaní ve všech formách. Ráda se podívám na nová zajímavá místa,“ říká jednadvacetiletá Lustigová a dodává: „Od doby, kdy jsem začala hrát florbal, jsem musela za sportem hodně cestovat. Momentálně je má nejčastější trasa Praha – Zlín, kde studuji obor Marketingové komunikace.“ Cesty vlakem si krátí s knížkou v ruce. Na otázku, zda se dají srovnat tréninkové podmínky v Ostravě a v Praze odpovídá jasně. „Ze začátku bylo v Ostravě vše super. Hlavně to pro mě bylo nové a změna. Po prvé jsem dostala florbalové vybavení, tréninky byly na velkém hřišti. Později jsem však některé věci začala vidět jinak. Ve srovnání s Chodovem je to nyní obrovský rozdíl. Florbal jde neustále dopředu a pozornost se nevěnuje jen mužské složce, ale i ženám což je velmi znát. Jako hráčka se nemusím o nic starat. Tréninky, zápasy, vybavení jsou nachystané, což je velmi příjemné,“ pochvaluje si Lustigová. Ovšem v tom, ke kterému florbalovému městu, kterým prošla, má nejblíže už tak jasno nemá. V každém z měst něco zažila. „V Krnově to byla neuvěřitelná parta holek, kterou jsem v žádném jiném týmu již nezažila. Kdybych měla hledat synonymum slova tým – byl by to právě tahle parta,“ myslí si hráčka. V Ostravě se seznámila s extraligovým florbalem a Praha ji provází od začátků. „Můj první turnaj, kterého jsem se účastnila, v té doběhem držela hokejku dva měsíce v ruce, byl pražský Czech Open,“ vzpomíná. Vztah má ke všem třem městům, ke každému specifický. Vysněný klub tato hráčka nemá, ale nějaký florbalový sen přece jen prozradila: „Chtěla bych si zkusit zahrát v zahraničí, nejlépe ve Skandinávii.“ Na gymnáziu se studium s vrcholovým florbalem dalo skloubit ještě dobře, ale jak je to teď na vysoké škole? „Je to časově náročnější, ale pokud člověk chce, jde 126

to. Na tento semestr jsem si vyřídila individuální plán, což je super. V dalším semestru ho bohužel již nedostanu. Takže bude záležet na rozvrhu a na domluvě s vyučujícími i trenérem,“ popisuje Lustigová. Florbal a škola vyplňují veškerý hráččin čas. Na rodinu už bohužel tolik času nezbývá. „Od letošní sezony je nový zápasový model extraligy, hrajeme každý víkend. Domů se moc nepodívám. Maximálně jednou za dva měsíce,“ svěřuje ambiciózní florbalistka, která už od třinácti let za sportem cestuje. A dodává, že domů se vrací vždy ráda a velmi si váží času, který stráví doma v Krnově. Jednou z opor jí je přítel, který se florbalu také aktivně věnuje – hájí barvy extraligového Remedica Ostrava. Hana Hilbertová

127

Příloha č. 6

Rozhovor s Pavlem Grossmannem

13.11. 2012 Jméno a příjmení:

Pavel Grossmann

Věk:

38

Stupeň dosaženého vzdělání:

vysokoškolské

V jakém oboru bylo toto vzdělání dosaženo:

česká filologie - historie

Pozice v MF DNES:

sportovní reportér a editor

Délka praxe v médiích:

14 let

Délka praxe v MF DNES:

14 let



Specifické otázky přímo na konkrétního redaktora /7/

Kterým sportům věnuje redakce největší pozornost? Fotbal, hokej, další míčové kolektivní sporty - basketbal, házená, volejbal, florbal. Z individuálních sportů především atletika, tenis.

Jak vypadá běžný pracovní den sportovního redaktora? Dopoledne „sporťák“ většinou shání a ověřuje informace, odpoledne a podvečer často tráví na stadionu či v hale, tak aby mohl napsat aktuální texty do novin z právě hraného zápasu. To platí nejen o všedních dnech, nýbrž i o víkendech.

Píše se o florbalu v posledních letech více než dříve? Dnes se píše o florbalu určitě více než před patnácti lety.

128

Má šanci dostat se na stránky přílohy zpráva z neextraligového florbalového klubu? Výjimečně, pokud se děje něco zajímavého, typově když se některý z hráčů zachová fair – třeba přizná, že gól dosáhl vysokou holí. Když už se píše o florbalu, tak se nejčastěji jedná o extraligová krajská derby, extraligové zápasy s atraktivními soupeři, boje o titul či o záchranu. Objevují se i texty o zajímavých hráčích a výkonech – například rozhovory se střelci více branek v jednom zápase či s brankáři s vychytanou nulou.

Jsou nějaká pravidla pro používání uvozovek v titulku článků a závorek v textu? V titulku lze uvozovky používat v přímé řeči. Používání závorek není nijak striktně omezeno, ale platí zde pravidlo, že čím méně, tím lépe. Mám na mysli závorky ve stylu: (smích) a tak podobně.

Jak se v ostravské příloze MF DNES využívá či nevyužívá perex? Perex používáme pouze u otvíráků. Když se nepoužije perex, tak musí mít otvírák alespoň podtitulek či nadtitulek.

Jak by měl vypadat ideální titulek? Správný titulek by měl být poutavý, zároveň ale také výstižný a jasný.



Baterie otázek společná pro všechny redaktory /8/

Jakým způsobem dochází v redakci moravskoslezské přílohy MF DNES k výběru sportovních témat, respektive jaké parametry musí téma mít, aby z něj vznikl sportovní článek? O sportovních tématech se radíme s kolegou sportovním reportérem Jiřím Seidlem a šéfem krajské redakce Davidem Štverkou. Dobré téma by se mělo vázat k významné či zajímavé události, tak aby oslovilo čtenáře. Přednost mají "velké" sporty (fotbal, hokej) a velké události (typově Zlatá tretra), případně úspěch místních sportovců (florbalové 129

Superfinále). Je také důležité, jako dlouho o tématech víme. U termínově jistých akcí se dá plánovat dopředu, u nečekaných (přestupy apod.) je třeba reagovat okamžitě.

Jaké žánry se nejčastěji vyskytují na sportovní straně? Reportáž, rozhovor, příběh.

Jaké grafické prvky se nejčastěji používají u sportovních zpráv? Převážně fotografie a tabulky. Nevím, jestli se jedná přímo o grafický prvek, ale k otvírákům se vždy snažíme napsat BOX, což je velmi krátký text, kde autor vypíchne hlavní myšlenku textu, nebo například nějakou zajímavost.

Jaký je podle vás důvod toho, že se ve sportovní rubrice objevují informace o některých sportech velmi hojně a o jiných se naopak nepíše vůbec? O „malých“ sportech se píše méně, protože jejich členská základna i divácká návštěvnost jsou nízké.

Jak by, dle vašeho názoru, vypadal žebříček pěti sportů, o kterých se na sportovní straně píše nejvíce? Záleží na období a sezoně, ale nejvíce se podle mě píše o fotbalu, hokeji, míčových sportech (basket, házená, volejbal), florbalu.

Pozorujete nárůst zájmu mezi čtenáři o florbalové texty? Mírný nárůst pozorujeme.

Kolik nejvíce prostoru na sportovní straně může dostat publicistický rozhovor? Vyskytuje se zde někdy vůbec? Může dostat i celou stranu, ale pouze výjimečně. Ideální rozsah rozhovoru na sportovní straně je čtvrtstrana. V některých případech dosahuje publicistický rozhovor na 130

sportovní straně až sto padesáti krátkých novinových řádků. Délka ostatních textů může být různá. Nejdelší bývají celostránkové rozhovory s fotkou, opakem je třeba věta: „Fotbalista X. Y. je na zkoušce v Baníku Ostrava,“ do rubriky Telegraficky.

Liší se nějak pravidla pro psaní sportovní story a story běžné? Ne. Každá story, ať běžná nebo sportovní, by měla mít nápaditý jazyk. Ze zkušeností vím, že pro sportovní story jsou nejpřitažlivějším tématem životy sportovních hvězd. Žánr story využíváme ve většině případů jako přidružený žánr k otvíráku. Tematicky spolu obvykle korespondují. Když má příběh potenciál, tak jej lze postavit i samostatně.

131

Příloha č. 7 Rozhovor s Jiřím Seidlem

20.11. 2012

Jméno a příjmení:

Jiří Seidl

Věk:

48


vysokoškolské

V jakém oboru bylo toto vzdělání dosaženo: (FSV UK)

nakladatelství

Pozice v MF DNES:

sportovní redaktor


26 let


21 let



a

žurnalistika


Ve kterém roce začala vycházet příloha Moravskoslezský kraj? V roce 1992 nejprve jako týdenní, postupně se změnila v každodenní.

Změnil se od té doby nějak počet sportovních redaktorů? Redaktor se původně vedle sportu věnoval i běžnému zpravodajství. Pak jsme byli dva a v současném stavu jeden a půl, neboť kolega Pavel Grossmann má na starosti i jiné, než sportovní projekty.

Mění se prostor, jaký v příloze dostává sport? Od zavedení každodenní krajské přílohy nepatrně. V průměru to je jedna strana denně s tím, že v současnosti jsou dvě strany v pondělí, jelikož víkend je sportovně

132

nejnabitější. Pochopitelně směrodatná je inzerce, ta případně ukrajuje místo v celých novinách.

Jaké parametry musí splňovat sportovní osobnost, by se o ní dala napsat story? Musí dosáhnout nějakého výrazného úspěchu, nebo musí zažívat mimořádné zklamání. Ale klidně to může být úplný amatér, který propadl sportu. Třeba sedmdesátiletý cyklista, nadšenec.

Má na sportovní straně místo nějaká publicistika? Určitě má, byť převažuje zpravodajství. Nejčastěji jde o rozhovory, ale když je prostor, tak i reportáže ze zajímavých sportovních akcí.




Jakým způsobem dochází v redakci moravskoslezské přílohy MF DNES k výběru sportovních témat, respektive jaké parametry musí téma mít, aby z něj vznikl sportovní článek? Rozhodující je, aby téma bylo zajímavé a aby daný sport měl hodně příznivců. Na druhou stranu není problém napsat i o menších sportech. Nejdůležitější je ale popularita daného sportu, takže přednost má vždy fotbal a hokej. Jednotlivá témata plánujeme nepravidelně. Většinou se ale i sportovní redakce týkají týdenní plány jako všech ostatních redaktorů.

Jaké žánry se nejčastěji vyskytují na sportovní straně? Zpravodajství a rozhovory.

Je nějak omezeno používání závorek v textu odpovědí v rozhovoru? Nějaké striktní omezení nebo omezení nemáme. Když už jsou v textu závorky, tak jde většinou o doplnění výroku zpovídaného sportovce a dává se za to dodatek - pozn. red. 133

Lze používat uvozovky v titulku? Ano, ale ne příliš často. V případě, že jde o rozhovor, takže jde o výrok zpovídaného sportovce, ale není to nutné.

Jaké grafické prvky se nejčastěji používají u sportovních zpráv? Když pominu fotografie, tak různé boxy s programem či statistikami sportovních akcí. Případně znaky klubů. Grafické prvky ale vycházejí z celkové grafiky novin, takže používáme to, co kolegové v ostatních rubrikách.

Jaký je podle vás důvod toho, že se ve sportovní rubrice objevují informace o některých sportech velmi hojně a o jiných se naopak nepíše vůbec? Hlavním je popularita sportu. Z toho jsou jasnými jedničkami fotbal a hokej a pak další nejvíce rozšířené sporty v zemi, zejména basketbal, tenis, volejbal, házená, plavání. Záleží také na tom, ke kterému sportovnímu odvětví má daný redaktor blízko a na informátorech z dalších sportovních odvětví. Redaktor nemůže sledovat všechny druhy sportů, takže pokud třeba pošlou výsledky ploutvoví plavci, tak v případě, že máme na stránce místo, informaci uveřejníme.

Jak by, dle vašeho názoru, vypadal žebříček pěti sportů, o kterých se na sportovní straně píše nejvíce? Fotbal, hokej, basketbal, volejbal, házená. To pramení z toho, že tyto sporty mají své dlouhodobé soutěže. O tenise, atletice či plavání píšeme především v souvislosti s tím, když se v kraji koná nějaká významnější akce. Příkladem je Zlatá tretra Ostrava, Davis Cup, Fed Cup a podobně.

Pozorujete nárůst zájmu mezi čtenáři o florbalové texty? Ne. Florbal je podle mě odnož hokeje, tělovýchova. A nejvíc mi na něm vadí to, že brankář nemá hokejku. S nadsázkou mohu říct, že nejlepším florbalistou je Dan Folta, který umí i volejbal.

134

Jaká sportovní témata jsou pro čtenáře nejpřitažlivější? Každý čtenář je jiný, každému vyhovuje jiné téma. To by chtělo udělat nějaký průzkum. Podle mě to jsou příběhy o sportovcích, jak těžce se dostávali na vrchol, nebo, jak z něho spadli.

Kolik nejvíce prostoru na sportovní straně může dostat publicistický rozhovor? Vyskytuje se zde někdy vůbec? Vyskytuje. Pokud je zajímavý a pokud jde o významného sportovce, tak může dostat prostor i na celou stranu. Převažují ale zpravodajské rozhovory po zápasech. V našem layoutu to odpovídají plus minus šedesáti linkám. I tady ale záleží na zajímavosti, na tom, co sportovec řekl, anebo co redaktor z daného sportovce vypáčil.

Jaký je ideální rozsah story pro sportovní stranu? To nelze jednoznačně říci. Opět velmi záleží na zajímavosti daného tématu. Optimální délku story bych zařadil někde mezi sedmdesáti až sto krátkými novinovými řádky. Jinak se na sportovní straně vyskytují texty od cca dvaceti linkových jedňáků po celostránkové rozhovory.

Liší se nějak pravidla pro psaní sportovní story a story běžné? Neliší. Jde jen o jinou oblast, ale to i to musí zaujmout, musí jít pokud možno o silný příběh.

135

Příloha č. 8

Rozhovor s Davidem Štverkou

7. 12. 2012 Jméno a příjmení:

David Štverka

Věk:

41


vysokoškolské

V jakém oboru bylo toto vzdělání dosaženo:

filozofie - jazyk český, historie

Pozice v MF DNES:

vedoucí redakce a divize


13 let


13 let




Kdo tvoří cílovou skupinu čtenářů moravskoslezské přílohy MF DNES? Střední a vyšší třída, středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaní lidé a nejsilnější skupina lidé ve věku mezi 30 a 45 lety.

Jsou sportovní redaktoři samostatná jednotka, nebo pro ně platí stejná pravidla jako pro ostatní redaktory? Sportovní redaktoři spadají pod vedoucího redakce, mají ale určitou autonomii, kdy si své stránky sami plánují a lámou. Pod čistě redakčním „velením“ dělají jen věci, které se umístí na nesportovních stranách.

136

Kolik prostoru má sport v příloze? Pondělí dvě strany z šesti regionálních, jiné dny obvykle jednu ze čtyř s občasným rozšířením na dvě z pěti stran.

Jak často se dostávají sportovní zprávy na titulní stranu přílohy? Podle situace a závažnosti tématu. Klidně každý den, přičemž spektrum textů je široké – od otvíracích textů přes popisky k fotografiím až po krátké zprávy.

Máte nějaká pravidla pro maximální délku článku? Když jde o hlavní téma, tak ho nekončíme na první straně, ale pokračuje dále v listu. Jinak žádné konkrétní pravidlo nemáme. Můžeme věnovat tématu půlstranu či dvě strany. Není ovšem běžné dělat jeden článek na celou stránku. Snažíme se o pestrou skladbu.

Myslíte si, že nějaké další sporty mají šanci dostat se, co do čtenosti, na úroveň fotbalu či hokeje? Lokálně ano (při absenci klubového hokeje a fotbalu). Jinak ne.




Jakým způsobem dochází v redakci moravskoslezské přílohy MF DNES k výběru sportovních témat, respektive jaké parametry musí téma mít, aby z něj vznikl sportovní článek? Aktuálnost, význam sportovního odvětví a události, která se v něm stala.

137

Jaké žánry se nejčastěji vyskytují na sportovní straně? Nejčastěji aktuální zápasové reportáže, rozhovory a storky.

Jaké grafické prvky se nejčastěji používají u sportovních zpráv? Na sportovní straně redaktoři nejvíce využívají fotografie, výřezy, tabulkový a výsledkový servis.

Jak by, dle vašeho názoru, vypadal žebříček pěti sportů, o kterých se na sportovní straně píše nejvíce? Fotbal, hokej, volejbal, basketbal, házená. Plus bych ještě přidal florbal a tenis.

Jaká sportovní témata jsou pro čtenáře nejpřitažlivější? Před a pozápasové reportáže, ohlasy k zápasům, rozhovory, novinky v klubech. Čtenáři také oceňují „obyčejné“ sportovní tabulky.

Kolik

nejvíce prostoru na

sportovní straně může dostat publicistický

rozhovor? Vyskytuje se zde někdy vůbec? Celá strana, děláme i rozhovory na dvojstrany. Záleží na zalomení strany. Ideální rozsah rozhovoru (nejen publicistického) nelze jednoznačně určit. Záleží na dalších událostech, významu rozhovoru, rozsahu stran apod.

Jak se v ostravské příloze MF DNES využívá či nevyužívá perex? Perex využíváme o otvíráků.

Například u rozhovoru je třeba na začátku textu

vysvětlit, proč má rozhovor právě s tímto člověkem význam.

138

Liší se nějak pravidla pro psaní sportovní story a story běžné? Pravidla ne. Stylistika ano.

139

Zakladatel florbalových Vítkovic: Každého florbalistu na Ostravsku jsem znal osobně

Recommend Documents