MOTIVAČNÍ ROZHOVORY
Soubor kazuistik a situací
1
Cvičení Cíl: Sebereflexe Instrukce: 1. Kriticky se zamyslete nad svou každodenní praxí a najděte způsoby, kterými starším lidem dáváte najevo úctu. 2. Nyní se zamyslete nad případy, kdy na Vašem pracovišti nebyla klientovi úcta projevena. Jaký to na něj a na jeho pocit důstojnosti mělo vliv?
3. Když se zamyslíte nad svým pracovním prostředím a činností, kterou Vy a Vaši kolegové vykonáváte, co byste označili za potenciální příčiny nedostatečné úcty?
Cvičení Cíl: Sebereflexe Instrukce: 1. Jaká je vaše náplň práce ve vašem zařízení? 2. Jaké je vaše role při práci s klientem ve vašem zařízení? 3. Co považujete za překážky při individuální práci s klientem?
Cvičení Cíl: Sebereflexe Instrukce: 1. V čem podle vás nejvíce pomáhá klientům pobyt ve vašem zařízení? 2. Reflektujete rizika vzniku nových nerovnováh v životní situaci klienta, které jsou součástí jejich života v pobytovém zařízení?
Cvičení Cíl: Sebereflexe
2
Instrukce: 1. Je posuzování životní situace součástí metod vaší práce s klientem? 2. Pokud ano, jaké postupy při posuzování životní situace jsou využívány? 3. Jaké další postupy práce ve vašem zařízení navazují na proces posouzení životní situace? 4. Směřuje vaše činnost k posilování individuálního přístupu? A jak, popište. 5. Jsou u vás sestavovány individuální plány? 6. Pokud ano, jaký je postup při sestavování plánu, kdo se na sestavování plánu podílí? 7. Jaké je využití individuálního plánu? Jak se s ním pracuje?
Cvičení Cíl: Sebereflexe Instrukce: 1. Z jakých důvodů jsou do tohoto zařízení klienti nejčastěji přijímán? 2. Které potřeby klientů může toto zařízení podle Vás nejlépe uspokojit? 3. Které potřeby klientů toto zařízení podle Vás nedokáže uspokojit? 4. Existuje podle vás riziko ztráty soukromí? Pokud ano, popište jaké. 5. Existuje podle vás riziko osamělosti klienta? Pokud ano, popište jaké. 6. Existuje podle vás riziko rutinního způsobu života klienta? Pokud ano, popište jaké. 7. Existuje podle vás riziko omezování svobodné volby klienta? Pokud ano, popište jaké.
3
8. Existuje podle vás riziko snížení schopnosti klienta žít mimo toto zařízení? Pokud ano, popište jaké. 9. Existuje podle vás riziko problematických vztahů mezi klienty? Pokud ano, popište jaké.
Cvičení Cíl: Sebereflexe a současně uvědomění si vlastních rezerv a inspirování se dalšími možnostmi při pochopení, porozumění a budování vztahu s klientem Instrukce: a) Zamyslete se a odpovězte na otázky. b) Pak proveďte s ostatními ve skupině diskuzi k odpovědím. 1. Zjišťujete, v jaké situaci se klient nachází před jeho přijetím? 2. Sledujete situaci klienta po jeho přijetí? 3. Pracujete při sledování situace klienta podle nějaké metodiky? 4. Na základě čeho vyhodnocujete situaci klienta? 5. Připravujete se na sledování situace klienta? 6. Co je součástí přípravy? 7. Máte připravené oblasti/témata či otázky, na co se zaměřit při sledování situace klienta? 8. K čemu otázky směřují? Pokud si vzpomenete, napište alespoň nějaké, které používáte. 9. Používáte pro všechny stejné předem připravené otázky? 10. Jak získáváte informace o situaci klienta? 11. Používáte dotazníky či škály?
4
12. Čerpáte z dokumentů od spolupracovníků, různých profesionálů nebo jiných dokumentů? 13. Provádíte sociální šetření? Pozorujete, jak klient žije v zařízení? 14. Kde probíhá rozhovor s klientem? 15. Na co kladete při rozhovoru důraz
Cvičení Cíl: Sebereflexe Instrukce: 1. Jakým způsobem nakládáte se získanými informacemi o situaci klienta? 2. Domlouváte s klientem, čeho chce s pomocí služby dosáhnout? 3. Z čeho při tom vycházíte? 4. Domlouváte s klientem, jak má být cíle dosaženo? Plánujete s klientem poskytování sociální služby? 5. Co obsahují jednotlivé kroky plánu? 6. Jakým způsobem pomáháte klientovi při plánování služby? 7. Kdo se podílí na realizaci plánu? 8. Jakým způsobem mezi sebou komunikují ti, kdo se podílí na plánování služby? 9. Kdo řídí vzájemnou komunikaci? 10. Míváte porady, které se zabývají plánováním služby jednotlivých klientů? 11. Zaznamenává někdo naplňování plánu jednotlivých klientů?
5
12. Kdo má přístup k záznamům o průběhu plnění plánu? 13. Kdo vyhodnocuje splnění plánu? 14. Jak vyhodnocení plánu probíhá?
Cvičení Cíl: Sebereflexe Instrukce: 1. Myslíte si, že jednáte se všemi klienty stejně nebo ke každému přistupujete rozdílně? 2. Máte dostatek času na osobní kontakt s klientem? 3. Co Vám podle Vás brání přistupovat ke každému klientovi individuálně? 4. Co by Vám mohlo pomoci k tomu, abyste mohl/a přistupovat ke klientům a jejich situaci individuálně? 5. Nabízí vaše zařízení klientům nějaké volnočasové aktivity, cvičení apod.?
6. Jak jsou klienti informováni o těchto akcích? 7. Sestavuje někdo s jednotlivými klienty plán aktivizačních činností?
Cvičení Cíl: Porovnat motivující rozhovor z praxe se svým přístupem a posunout se tak k pozitivní změně. Instrukce: a) Přečtěte si následující rozhovor a napište, co pozitivního na rozhovoru shledáváte. b) Popište také své pocity a pokuste se vžít i do pocitů Adama a pokuste se je popsat. c) Podtrhněte věty, které vás zaujmou a pak ve dvojici si připravte podobný rozhovor. Rozhovor je neupravený záměrně.
6
Adame, představ si, že jsem novinářka, chtěla bych napsat nějaký zajímavý článek do novin a přemýšlím o čem pak... a domeček (název pro chráněné bydlení používaný klienty a asistenty). To by byl určitě takový hezký článek. Můžu se na něco zeptat mladý pane? Slyšela jsem tady něco o domečku, ale vůbec nevím o co jde Co je to domeček Klient Adam: No je to, chráněné bydlení na tom, u svatého Michaela, chráněné bydlení. A k čemu to slouží? Klient Adam: Že tady bydlíme a vaříme takhle. Chodíme ven, do lesa a moc se mi tady libí. Líbí? A je tu něco co by se ti nelíbilo? Klient Adam: No moc se mi tady líbí a nechcu odtud odejít. Nechceš odsud odejít, vůbec nikdy... Klient Adam: Ne, ne! Představ si, že máš kouzelnou hůlku a umíš čarovat. Kdybys něco mohl změnit, co by si změnil? Klient Adam: Na zahradu ohniště, no nějaký hezčí. A nějaký lavičky nový udělat. Na sezení k párkům, viš, takový jako hezký na sezení. Kdyby se mohlo něco změnit tady v řádu? Klient Adam: Já tady luxovám vždycky. Já bysem chtěl ty žaluzie na okno, no. Žaluzie na okno, svítí ti sem sluníčko? Klient Adam: No svítí. Ale to asi nepude. Proč? Klient Adam: Já nevim. Myslíš, že by to šlo? Já nevím, taky když třeba... až bude sbírka, nebo vánoční strom. Klient Adam: Jo Cihla. Co jsi se tu všechno naučil? Klient Adam: Co bych naučil, uklízet, vařit, dívat na televizi, pomáhat kafe jim. Ještě chodil jsem na nákupy. A s našima taky sem chodil na nákupy. Takže kdybys měl nějakého nového kamaráda, tak by si mu doporučil, ať jde taky bydlet do domečku? Klient Adam: hm... to taky jo. Chtěl bys, aby tady bydlel? Klient Adam: jo. (souhlasné vyjádření uhm) A co bys mu ještě řekl o tom domečku? Klient Adam: Že tady náš domeček pod Charitou. Bych mu doporučil. (úsměv) Pamatuješ, když jsi sem přišel? Jaký to bylo poprvé? Klient Adam: Tak to nepamatuju.
7
Nepamatuješ si jestli si měl strach, třeba ... Klient Adam: Néééééééé ...nebo těšil , néé? A co děláš doma a tady jinak? V čem se to liší? Klient Adam: Doma chodim na diskotéky a tady taky můžu chodit. A musim přijit včas kvůli mamči, třeba nejméně do půl čtvrtý musim dat vědět, jinak mužu jit zas na disko. (smích) Chodíš sám na diskotéky? Klient Adam: jo, jo.
(hrdě)
Jo? Nechodíš třeba s dobrovolnicí? Klient Adam: Nenenene sám! (hrdě) Takže není nic, co by si změnil? Klient Adam: Né, to já jsem moc spokojenej!
Cvičení Cíl: Osvojit si pozitivní a motivující způsob komunikace. Instrukce: Odpor pacienta ke změně bývá často vnímán jako jeho problém, případně dokonce jako osobnostní rys či charakteristika nemoci („závislí lidé bývají v odporu, nechtějí si připustit svoje problémy“). Analýzy rozhovorů mezi lékaři a pacienty ale ukázaly, že odpor pacienta může být vyvolán tím, co a jak lékař říká. Pokuste se přeformulovat výroky lékaře (a přepište rozhovor včetně možných reakcí pacientky), tak aby u ní došlo k trvalé změně. Špatná varianta Lékař: Měla byste do svého jídelníčku zařadit víc zeleniny a jíst méně tuků. Pacientka: Můj muž ale zeleninu nejí a já nemám tolik času ani peněz vařit každému zvlášť. Lékař: Když budete jíst jako doposud, zvyšuje se riziko srdečního onemocnění. Pacientka: Já vím, ale vždyť já zase tak nezdravě nejím. Navíc u nás doma se jedlo stejně a podívejte, maminka ještě žije. Lékař: Vaše výsledky testů ale ukazují, že s jídlem nebude všechno v pořádku. Měla byste o své zdraví více pečovat. Pacientka: To slyším skoro vždycky, když sem přijdu. Mám z toho pak doma výčitky, ale když… Pro lektora: Správná varianta Lékař: Měla byste do svého jídelníčku zařadit víc zeleniny a jíst méně tuků. Pacientka: Můj muž ale zeleninu nejí a já nemám tolik času ani peněz vařit každému zvlášť.
8
Lékař: Není snadné připravit něco, aby to chutnalo vašemu muži a zároveň to obsahovalo méně tuků. Pacientka: Není. Když nemá maso, nadává. Zkoušela jsem připravit něco lehčího, ale nechutnalo mu to. Lékař: Je pro vás důležité, aby váš muž byl spokojený. Také tady vidíte, že výsledky vašich testů nejsou příliš příznivé. Pacientka: Já vím. Nemám z toho radost. Napadlo mě, že bych možná mohla zkusit…
V obou případech si je pacientka vědoma souvislostí mezi stravou a zdravotním stavem. V prvním případě ale - přes dobře míněné rady lékaře - spíše hledá důvody, proč jídelní návyky nemůže změnit. Argumentuje, proč není třeba se tolik obávat, a odchází frustrovaná a s pocitem, jestli má smysl vůbec k lékaři chodit a o něco se snažit. A lékař může mít po jejím odchodu pocity podobné. V případě druhém se dozvíme, že pacientka se už o změnu pokusila a proč se ji nepodařilo uskutečnit. Vyjadřuje také své skryté obavy a přemýšlí, co by ještě mohla zkusit. Její připravenost ke změně se zvyšuje. Ukázky ilustrují fakt, že postoj pacienta ke změně je do určité míry také záležitostí interpersonální a že lékař může tento postoj ovlivňovat. Výzkumy také ukazují souvislost mezi vyjadřováním pacienta v průběhu rozhovoru a pravděpodobností jeho změny chování. 1
Cvičení Cíl: Uvědomit si, jak nás rutinní způsob práce omezuje a negativně působí na klienty. Instrukce: Zamyslete se a odpovězte na otázky:
Představte si následující situaci: Sestra s lékařem zavádějí nitrožilní infuzi do paže osmaosmdesátileté, nově přijaté paní. Po celou dobu spolu konverzují, hýbou paží té paní a manipulují infuzí, ale vůbec na ni nepromluví.
1. Jaký to má dle vás dopad na lidskou důstojnost? 2. Jak byste se vy sami cítili při takovém zacházení? 3. Co může být na Vašem pracovišti zlepšeno, pokud jde o komunikační praktiky personálu?
4. Uveďte případy z vlastní praxe.
1
Dle J. Soukupa
9
Cvičení Cíl: Uvědomit si, jak nás rutinní způsob práce omezuje a negativně působí na klienty. Instrukce: Přečtěte si následující výroky starých lidí, odborníků i laické veřejnosti a pokuste se odpovědět na níže uvedené otázky.
„Znám sestry, které s lidmi zacházejí nedůstojně. Jednou jedna taková přišla na oddělení se seznamem a zjišťovala, kdo má jít na toaletu. Lidé nechodí na toaletu podle seznamu! Musí jít, když potřebují! Někdo ji požádal, aby ho vzala na toaletu, ona se podívala do seznamu a řekla, teď nejste na řadě. Jak se vám to líbí? Má takový člověk důstojnost? Tohle není žádná uctivost k člověku.“ „A v noci, víte, to je personálu ještě méně, jí bylo řečeno: ‚Tak se pomočte, je jednodušší přestlat než shánět zvedák.‘ A pak vám dají pleny, že? Je jednodušší dát lidem pleny, než je vzít na záchod. Takže lidé se stanou inkontinentními, i když by vůbec inkontinentní být nemuseli.“ „Na zvedáku jsem se velmi styděla a řekla jsem: ‚Mohu se zakrýt?‘ A oni mi stáhli anděla ke kolenům, ale zezadu mohli všichni všechno vidět... tedy všichni, myslím teď hlavně jednoho muže, který tam byl jako pomocný ošetřovatel a před kterým jsem se styděla.“ „Když vás posadí nahou na gramofon, neměli by nechat dveře dokořán. Protože vedlejší pokoj může být mužský a nemůžete vědět, jestli někdo nevyjde. Určitě bych nechtěla, aby mě někdo odvedle viděl.“ „Víte, když probíhá mytí a oblékání a veškeré každodenní práce na oddělení, znáte to, často někdo odhrne zástěnu a něco chce. Samozřejmě, že kdybych byla pacient, kterého zrovna na lůžku myjí, a někdo nakoukl a začal se na něco ptát, určitě bych se cítila strašně. Ale myslím, že lidé na to pak zase zapomenou.“
1. Proč podle Vás k takovýmto praktikám dochází? 2. Jak můžeme zajistit, aby se ohled na osobní důstojnost klientů stal prioritou?
3. Uveďte příklady z vaší praxe.
10
Cvičení Cíl: Sebereflexe Instrukce: Zamyslete se a odpovězte na otázky. 1. Jak běžně během ošetřování a poskytování péče oslovujete své klienty? 2. Představujete se? 3. Oslovujete je titulem a příjmením, nebo používáte jejich křestní jméno, nebo oslovení „pane Novák“, či „pane Nováku“, „paní“ či „paní Nováková“, nebo familiérní „babi, dědo“, či ještě jinak? 4. Pokuste se vžít do situace, a popište jak by Vám bylo, kdyby Vás někdo cizí oslovil „děvenko“, „synku“, „drahoušku“ nebo „zlato“ nebo jiným familiérním způsobem.
Cvičení Cíl: Naučit se hledat a používat způsoby motivace klientů. Instrukce: Toto je stručná případová studie. Přečtěte si ji a poté zvažte, jak byste řešili toto dilema? „Jako komunitní ošetřovatelka navštěvuji milého starého pána, který vždy velmi důsledně dbal o svůj vzhled a vždy se velmi pečlivě holil. Od té doby, co u něj propukla demence, si však nechal vousy volně růst, takže teď vypadá jak Mikuláš. Nechceme ho ranit, ale snažíme se mu říct, že má velmi pocuchané vousy a zda nechce, abychom mu pomohli s holením. On vždy odpoví: ‚Ne, udělám to později.‘ Ale nikdy to neudělá. Je dost těžké se ho nedotknout, protože víme, že ve skutečnosti nemá plnovous rád. Věří, že se oholí později. Ale my víme, že se to nestane. Samozřejmě ho chceme respektovat, ale máme vyhovět tomu, o čem víme, že preferoval celá dlouhá léta, nebo jeho současnému rozhodnutí nenechat si pomoct a víře, že se sám později oholí? Nechceme ho jakkoli rozčílit nebo zneklidňovat, ale je dost těžké pořád vymýšlet, jak mu říct, že potřebuje naši pomoc. Není lehké zvládnout situaci, kdy zjistíte, že ten druhý už není schopen zvládnout své osobní potřeby. A zvláště tehdy, když pracujete u někoho doma – někdy prostě musíte brát věci tak, jak jsou.“
11
Cvičení Cíl: Umět pracovat se škálou a identifikovat míru motivace u klienta. Instrukce: Vybavte si jednoho ze svých klientů, se kterým pracujete a pokuste se definovat, jak na tom byl s motivací ke změně a jak na tom je dnes? Míru definice naznačte na škále. Pak se ve skupině podělte o svou zkušenost a případně se inspirujte ostatními. Na začátku: Chci (důležitost) 0
10 Věřím si? (víra v možnost změny)
0
10
Nyní: Chci (důležitost) 0
10 Věřím si? (víra v možnost změny)
0
10
1. Pokud se jeho motivace zvyšuje, popište příčiny úspěchu, jak s ním pracujte atd. 2. Pokud se jeho motivace snižuje nebo stagnuje, popište příčiny neúspěchu, a jakou změnu byste nyní ve svém postupu udělal/a atd.
Cvičení Cíl: Osvojit si kladení otázek v motivujícím rozhovoru. Instrukce: Inspirujte se následujícími otázkami a připravte si ve dvojici rozhovor zaměřený na motivaci k nějaké změně. Konstruktivní otázky (příklady): „Co bychom spolu dnes měli dělat, aby to pro vás bylo užitečné?“ „Co by se tu mělo stát, abyste si, až tu dnes skončíte, mohl říct, že to pro vás stálo za to sem přijít?“ „Podle čeho poznáte, že problém je vyřešený a už nepotřebujete mou pomoc?“
12
„Jaký je ten nejmenší krok, podle kterého poznáte, že se věci obracejí k lepšímu?“ „Předpokládejme, že tento rozhovor (terapie) je u konce a ukázal se jako užitečný. Podle čeho to pozná(vá)te?“ „Je to, co zde děláme, to pro co jste si přišel?“ „Možná máte nějaký nápad, jak bych vám teď měl pomocí?“ „Dokážete už nyní říci, co si dnes odsud odnášíte?“ „Do čeho bychom se měli pustit nejdříve?“ „Nezapomněl jsem něco důležitého z toho, o čem jsme hovořili?“ „Když se to snažíme změnit, je to dobře? Nemá to raději zůstat tak, jak to je?“ „Co byste musel udělat nebo nedělat, aby byl problém ještě horší?“ „Položím vám možná neobvyklou otázku... Představte si, že jedné noci, zatímco spíte, nastal zázrak. A ten problém, který vás přivedl sem je vyřešený. Protože ale spíte, tak nevíte, že ten zázrak nastal a že ten problém je pryč. Podle čeho po probuzení poznáte, že se zázrak udál?“
Cvičení Cíl: Osvojit si přípravu plánu změny a jednotlivé kroky tohoto plánu Instrukce: Jste členem týmu, který se podílí na transformace ústavní péče je změna služeb umožňující lidem s postižením žijícím dosud v ústavu, žít v běžných životních podmínkách za současného zlepšení kvality jejich života. Vašim úkolem je připravit vaše klienty na tuto změnu a zajistit, aby se klienti cítili bezpečně, aby při přechodu do nového typu služby nedošlo ke klientově újmě. Je třeba se zaměřit i na přípravu klienta z hlediska získávání nových kompetencí, které dosud nepotřeboval, ale které bude třeba zvládnout v nových podmínkách. Jedná se např. o manipulaci s finančními prostředky, dále samostatné cestování, samostatný pohyb v okolí, příprava jednoduchých pokrmů, ovládání jednoduchých elektrospotřebičů, zapojení do chodu domácnosti, zvládání vyšší míry soběstačnosti a sebeobsluhy.
13
Někteří klienti mohou klást odpor, jelikož si za léta „opečovávání“ zvykli na určité pohodlí a jistotu. Ne všichni se těší „jak si budou moci radostně sami uvařit a uklidit“. a) Ve skupině připravte plán na provedení změny – přesunu. b) Připravte fiktivní rozhovor s konkrétním klientem z vaší praxe. Při přípravě se zaměřte na možná dále uvedená rizika. Případně identifikujte i další, která dle vašeho názoru mohou nastat. Co nastává při oznámení plánovaných změn? Strach - obava ze změny - nepřijdu o pracovní místo? Nesníží se mi výplata? Budu muset dělat něco, co nechci? Mít obavy je naprosto přirozené, vyžadujte odpovědi od vedení, získejte sebevědomí. Uvědomit si, že se nejedná pouze o změnu místa, ale o změnu myšlení – přechod od pečovatelského přístupu k přístupu partnerskému. Je třeba se připravit na změny, na novou náplň práce, získat nové kompetence potřebné pro práci v nových podmínkách (řízení služebních vozidel, základy práce na PC a další).
Cvičení Cíl: Nácvik empatické reakce. Instrukce: Pokuste se ve skupině formulovat odpovědi formou empatické reakce. Zase se mi holky smály, že mám velký svetr. Reakce: Ta Milada je pitomá. Já ji tak nenávidím. Reakce: Ten pokoj je strašně malý a ještě tu musím být s tou ženskou. Já chci svůj pokoj. Reakce: Pořád se o ně staráte jak o mimino. Reakce: Vůbec se mi nelíbí, jak to tu vypadá.
14
Reakce: Já se to nikdy nenaučím. Reakce:
Cvičení Cíl: Nácvik formulací „Já“ výroků Instrukce: Přečtěte si následující výroky a přeformulujte je do „Já“ výroků Klárko, nepřerušuj mě! Zase jsi tu knihu nedonesl, i když jsi si mohl vybrat, dokdy ji doneseš. Já už nevím, co s tebou mám dělat! Na vás není vůbec spolehnutí, ty kytky jsou úplně suché! Buďte chvíli potichu a poslouchejte!
Cvičení ve dvojicích Cíl: Zmapování komunikační dovednosti při komunikaci s klientem v zátěžové životní situaci. Posílení kooperativních dovedností.
Instrukce: Připravte ve dvojici motivační rozhovor zaměřený na příjem potravy. Muž, 40 let, rok po těžkém úrazu. Byla mu amputována noha. Je ve stádiu šoku a hněvu. Odmítá jíst, a je velmi agresivní. Je to řidič z povolání. Má ženu, matku 70 let, dva syny 13 a 15 let.
Cvičení Cíl: Osvojit si analyzování motivačních faktorů klienta. Instrukce: Pokuste se identifikovat motivační faktory daného člověka. Kazuistika Nerad prohrával
15
Po havárii měl pan R. poškozenou lebku, což způsobilo, že nemohl chodit a levá ruka byla spastická. Museli ho krmit, protože pravou rukou se nedostal k puse. V Přerově už nemohli vymyslet nic speciálního. Doporučovali rehabilitaci. Tak se dostal R. do Hrabyně. Ležel tam na spinální jednotce, kde jsou pacienti s přerušenou míchou, ale on věděl, že nemá přerušenou míchu, že mám šanci, že ještě bude chodit. A to byl jeho cíl. Jako zarytý sportovec, ať hrál cokoliv, tak nerad prohrával. A zrovna tak v životě. „V Hrabyni jsem se učil například oblékat ponožky, to byl pro mne problém. A tak dlouho jsem se snažil, potil jsem se, až jsem si ty ponožky natáhl. Furt jsem šel za tím svým cílem chodit po svých nohách. Napřed jsem jezdil na invalidním vozíku, pak jsem se začal učit chodit o berlích, všechno od začátku, jak malé dítě. Lozit po čtyřech a držet hlavu. Neudržel jsem hlavu dvacet minut. Ztratil jsem asi patnáct kilo svalové hmoty a Z toho důvodu jsem měl špatnou dikci, mluvil jsem a četl strašně monotónně, bez emocí, bez otázek, pořád stejně. Učil jsem se básničky, četl jsem knížky ve staročeštině, a tak jsem trénoval mluvu. A také krátkodobou paměť. S tou mám problémy pořád,“ vypráví R. Vždy se zastával těch druhých V Hrabyni byl tři měsíce, místo plánovaného půl roku. Propustili ho dříve, protože to tam kritizoval. „Byl tam starší pán, nějak jsme se hodně sblížili. Měl mrtvičku. Oni ho měli naučit mluvit. A tomuhle pánovi se stal úraz. A nikdo nezavolal doktora. Museli ho nakonec operovat a proto jsem začal vykřikovat, že je to koncentrák. Viděl jsem to jako strašnou křivdu, že se nezachovali, jak se měli zachovat,“ zlobí se ještě dnes R.. Když byl propuštěn z Hrabyně, začal shánět někoho, kdo by mu odoperoval ruku. V Brně na Panávce říkali, že mu dají umělý loket, ale až tak v šedesáti letech. Tak to rodina zkoušela dál, až se R. dostal do Prahy do Motola. „To bylo taky přes známé. Protože dneska, když člověk nemá známé, tak je těžké dostat se do dobré nemocnice a k dobrému doktorovi. Teta se zná s profesorem Sosnou. A ten mi zachránil pravou ruku, mám svůj loket. Není to stoprocentní, neotočím zápěstí a nenarovnám ruku, ale oholím se, vyčistím si zuby, vlastně všechno pravou rukou udělám. Profesor Sosna mi v roce 2007 také operoval nohu, prodlužoval achilovu šlachu. Díky němu stojím na nohou a mám svoji ruku,“ říká R. Jemu přijde, že chodí pořád stejně, i když známí říkají, že se rok od roku lepší. Svého cíle dosáhl a odhodlání není tak veliké jako dříve. Že kulhá je spíš věc zvyku, je těžké přestat po tak dlouhé době kulhat. Ale teoreticky by to šlo. Na doporučení profesora Sosny byl R. třikrát v Janských lázních. A loni v Čeladné, hlavně kvůli poláriu. Zdá se mu, že tady dělají pro pacienty víc. A duševní stránka
16
R. bral hodně prášků kvůli bolesti. Byl úplně zmatený. Musel chodit k psycholožce. Před nehodou měl přítelkyni ze Slovenska. Když se vrátil z Hrabyně, tak si mohl vybrat: buď léčebnu dlouhodobě nemocných, domov důchodců nebo být doma. Zvolil si domov, nechtěl být v domově důchodců. S přítelkyní se rozešli. „Prostě jednoho dne zavolala, že už nepřijede. Tak to jsem byl psychicky na tom dost špatně. Ležel jsem, díval se do stropu a přál jsem si umřít. Vůbec jsem nenašel nějaký motiv. Pak vlastně díky mamce jsem se z toho nějak dostal. Teď jsem na tom už dobře. Mám přítelkyni, se kterou plánujeme budoucnost. V Luhačovicích jsme koupili pozemek a chystáme tam stavbu domu. Ona mě vlastně přinutila k tomu, abych dělal zase nějaký sport. Tak jsem začal chodit na spining a také do posilovny. To mě baví hodně. Po nehodě jsem fotbal už hrát nemohl. Bylo to těžké, když byl v televizi fotbal, ze začátku jsem se nemohl ani dívat. Teď už to tak neprožívám. Ani nohy mi necukají, když se jdu podívat na kluky z oddílu, když hrají zápas,“ říká R. Svůj život bere tak, že před nehodou, léčením, nemocnicí a rehabilitace – to byl minulý život a teď dostal druhou šanci, nový život. „Samozřejmě, ten den si vůbec nepamatuji. Třeba když máma vzpomíná, kdy se nehoda stala, tak kdyby mi to nepřipomněla, tak já už to mám úplně vymazané. Měl jsem to tak, jako by mne tou nehodou někdo vypnul a pak zase zapnul. Byl to časový úsek, kdy jsem byl mimo. Pamatuji si věci z mládí, ale ten osudový den vůbec ne. Už je to dlouhá doba, rok 2005 a teď je 2012. Teď když vidím, že se mi líp chodí, všechno je hned lepší, Teď mi přijde, že jsem i zdravější, než někteří lidé, kteří tu jsou. Většinou se snažím to zlehčovat. Někteří to berou strašně vážně“ usmívá se R. Cvičení Cíl: Uvědomit si, že nás mohou naši klienti také pozitivně ovlivňovat a obohacovat. Instrukce: Přečtěte se následující příběh a odpovězte na níže uvedené otázky.
Pečovatelka poskytuje péči osamělé důchodkyni. Při návštěvách si s důchodkyní povídá o různých věcech, vyslechne opakovaně její povídání o jejích milostných dobrodružstvích v mládí, o jejích úspěších v zaměstnání, sama jí povídá o svých malých dětech a chlubí se jejich bystrostí, což důchodkyně ochotně komentuje a vyjadřuje obdiv těmto dětem své společnice. Pečovatelka je také schopna důchodkyni provádět drobné opravy domácích spotřebičů nebo zařízení a obstarávat věci, které potřebuje, nebo které jí přinášejí radost. Pro důchodkyni, která byla po celý život zvyklá na obdiv a úspěch znamenají tyto návštěvy důležité společenské a osobní události, při kterých si může alespoň na chvíli
17
navodit pocit, že může být stále pro někoho důležitá, že někdo poslouchá její názory, že někoho zajímá (zakouší si pocit alespoň nepatrné moci – viz část o moci a bezmoci). Povídání s pečovatelkou jí přináší pocit důstojnosti. Tyto návštěvy ovšem nejsou zdaleka bezcenné ani pro pečovatelku. V mládí byla odmítaným, nechtěným dítětem rodičů, kteří se jí prakticky nevěnovali, pečovala o ni převážně její o deset let starší sestra, pro kterou byla také přítěží. Jako dítě toužila po ocenění a lásce rodičů, kteří jí tuto potřebu nebyli schopni sytit, přestože se jim snažila maximálně vycházet vstříc a naplňovat jejich přání. To, čeho nebyla schopna dosáhnout u svých rodičů, dosahovala u důchodkyně, o kterou pečovala. Její zájem a snaha naplňovat její očekávání se jí vracela prostřednictvím zájmu a ocenění ze strany staré paní, která jí sděluje, jak je pro ni důležitá, a že se k ní chová lépe, než její vlastní děti, které bydlí ve vzdáleném městě, a navštěvují ji sotva jednou za dva týdny. Pro obě zúčastněné je, přestože si to nemusejí zcela jasně uvědomovat, vlastně jejich společná situace velmi důležitá, navzájem si poskytují něco, čeho se jim nedostávalo a zároveň obě získávají pocit, že mají možnost jedna pro druhou něco udělat (být ve vztahu také tou mocnou). Myslím, že je výhodou, pokud je pomáhající schopen lidi, kterým pomáhá respektovat a mít je rád, vážit si alespoň některých jejich vlastností a rysů. Pokud umí u klientů nacházet to pozitivní, vnáší do společného přesahu něco, co je přijímající a pozitivní a tím tento společný prostor ovlivňuje a podněcuje pozitivní tendence také u klienta. To bude mít vliv jak na jejich vzájemný vztah, ale i na to, jak se bude klient prožívat sám, jak se bude cítit po stránce emocionální i tělesné. Odtažitý profesionál nebo někdo, kdo směrem ke klientům investuje spíše negativní emoce a postoje, takového „napojení“ s velkou pravděpodobností nedosáhne, čímž přijde o část možností k účinné pomoci. 1. Co vnášíte do vztahu s klienty nejčastěji vy, daří se vám do vztahu přinášet respekt a přijetí? 2. Jak vás ovlivňuje to, co přináší do přesahů vašich světů klient, uživatel, pacient, student…? 3. Proč je důležité, aby se pomáhající pracovník cítil podporován, a jaké formy podpory mohou být pro něj užitečné?
18
Cvičení Cíl: Osvojit si principy motivujícího rozhovoru. Instrukce: Přečtěte si následující rozhovor. Najděte chyby, kterých se dopustila sociální pracovnice a navrhněte, jak by mohl rozhovor probíhat v motivačním duchu.
Paní Nováková je letitá diabetička, která leží na rehabilitačním oddělení po amputaci pravé nohy. Po operaci se úplně stáhla a téměř nemluví, a pokud ano, pak jen naříká, že už chce umřít, že bez nohy nebude, že to nezvládne. Pečovatelka/sestra: Dobré poledne paní Nováková, nesu Vám oběd. p. Nováková: Odneste to, já to jíst nebudu. Pečovatelka/sestra: Musíte přece něco jíst. p. Nováková: Nechci! Pečovatelka/sestra: To mne mrzí, že to nesu zbytečně, něco málo byste sníst mohla. p. Nováková: To je mi jedno, odneste to. Pečovatelka/sestra: Já vás chápu paní Nováková, že máte jiné myšlenky než myslet na jídlo. Nechcete přeci ten vývar zkusit? Fakt je moc dobrý. Uvidíte, že vám bude chutnat. Měli jsme tady jednoho pacienta, a ten vždycky říkal, že sní horký vývar a hned vidí svět v lepších barvách. p. Nováková: Jo, už je doma a chodí si po světě. To já už nikdy nebudu, nechte si ty řečičky. Pečovatelka/sestra: No spíše asi jezdí, přišel při havárce o obě nohy. Občas za námi přijede a s vozíkem už dělá skoro kaskadérské kousky. Jde mu to báječně. A vzpomínám si, že když sem přijel, tak byl na nás všechny strašně zlý. To vy jste zlatá. On po kolegyni hodil dokonce talířem. p. Nováková: Proč mi to vykládáte? Pečovatelka/sestra: No, abyste neviděla vše tak černě. Svět je přece krásný. p. Nováková: (mlčí)
19
Pečovatelka/sestra: No tak, paní Nováková, přece vás nebudu nutit. Musíte mít sílu. Udělejte mi radost. Je přece důležité se najíst! p. Nováková: (mlčí) Pečovatelka/sestra:
Nepotřebujete
s
něčím
pomoct?
Natřepat
polštář,
urovnat
prostěradlo? p. Nováková: Víte co, pokud mi chcete s něčím pomoct, tak by mi moc pomohlo, kdybyste mi něco píchla, abych to měla rychle za sebou. A to vy nemůžete, tak raději zmizte!
Cvičení Cíl: Osvojit si principy motivujícího rozhovoru. Instrukce: Přečtěte si následující rozhovor. Najděte chyby, kterých se dopustila sociální pracovnice a navrhněte, jak by mohl rozhovor probíhat v motivačním duchu.
Pan Trojan před třemi dny přišel do domova pro seniory. Vůbec se však nezapojuje a jen sedí a dívá se na ostatní. Je apatický a bez zájmu o své okolí. Ostatní senioři si povídají, hrají karty, luští křížovky, učí se pracovat na počítači, jsou na procházce apod. Jen pan Trojan sedí odpoledne ve společenské místnosti a s nikým nekomunikuje. A kdyby ho sestra nepřesvědčila, zůstal by ve svém pokoji. pečovatelka/sestra: Tak co, pane Trojane, jak se vám u nás líbí? pan Martin Trojan: Ale jo, jde to. pečovatelka/sestra: A proč tu tak sedíte, proč něco neděláte? Pojďte tady mezi ostatní dědečky, oni vás určitě rádi vezmou mezi sebe. Františku, že si může tady pan (odmlka) Martin, že? (obrací se na pana Trojana a ten pouze zamračeně přikývne) k vám přisednout. Pan František: No, pokud umí hrát mariáš, tak jo. pan Martin Trojan: Neumím.
20
pečovatelka/sestra: Tak co s vámi? Co byste chtěl dělat? Přece tu nebudete sedět celé odpoledne. pan Martin Trojan: Klidně budu, mně to nevadí. pečovatelka/sestra: Ale no tak, pane Martine, musíte něco dělat, jinak se vám to tu potáhne a nebudete se tu cítit dobře. pan Martin Trojan: Táhnout se to bude a nechte mně. pečovatelka/sestra: Tak pojďte se mnou do knihovny. Vyberete si nějakou knihu a něco si přečtete. Co vy na to? pan Martin Trojan: Mně je tu dobře, nechte mně tady. pečovatelka/sestra: Tak to ne! (vesele)Kdepak, u nás jen tak sedět nebudete. My už najdeme něco, co vás bude bavit. Uvidíte. pan Martin Trojan: Já nikam nechci jít. Nechte mně být. pečovatelka/sestra: No jak chcete, nutit vás nebudu. pan Martin Trojan: (Mlčí) pečovatelka/sestra: (odchází) Další protivný dědek.
Cvičení Cíl: Osvojit si principy motivujícího rozhovoru. Instrukce: Přečtěte si následující rozhovor. Najděte chyby, kterých se dopustila sociální pracovnice a zdravotník a navrhněte, jak by mohl rozhovor probíhat v motivačním duchu. Pan Jiří Novák, 62 let , Dawnův syndrom. V neděli v poledne panu Jiřímu zaskočila kost v krku při obědě. Nezdál se v pořádku a stále kašlal, proto se rozhodlo, že je potřeba vyrazit do nemocnice. V doprovodu sociálního pracovníka jel pan Jiří na pohotovost. Na ambulanci je pro jistotu poslali na rentgen. Pan Jiří se podle instrukcí laboranta svlékl do půl těla, stoupl si na asi půlmetrový stupínek, opřel se o desku a čekal. Bylo to staré Roentgenovo zařízení a k panu Jiřímu se pomalu začal přibližovat obrovský kolos. Přesto, že sociální pracovník věděl, co se děje, a sám stál ve vedlejší místnosti za sklem, měl k přístroji respekt a jak se v nemocnici sluší, ani nedutal.
21
Pan Jiří: Co to děláte? Co to děláte? Laborant k doprovodu: Co se děje? Proč křičí? Doprovod: Ptá se vás, co děláte. L.: Přece ho rentgenuji, to snad ví. Pan Jiří: děs v očích. Co to děláte?!!! L.: Co s ním mám dělat? Jak ho mám uklidnit? Takhle ho nezrentgenuji. Doprovod: No třeba byste mohl….
Co byte poradili laborantovi, jak by měl probíhat rozhovor?
22
