Motivace dospělých ke vzdělávání v rámci rekvalifikace

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav pedagogických věd Pedagogika

Olga Toboláková

Motivace dospělých ke vzdělávání v rámci rekvalifikace Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Zuzana Šimberová

2011 1

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

…………………………………………….. Olga Toboláková

2

Zde bych chtěla poděkovat Mgr. Zuzaně Šimberové za pomoc, ochotu a cenné rady při vedení mé bakalářské diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat své rodině za trpělivost a podporu, kterou mně během psaní práce, ale i během celého studia věnovali. 3

4

Anotace Bakalářská práce s názvem „motivace dospělých ke vzdělávání v rámci rekvalifikace“ obsahuje základní informace o této problematice. Cílem bakalářské práce je prozkoumat a ověřit si podněty motivace dospělých k dalšímu vzdělávání v rámci rekvalifikačních kurzů, to znamená zmapovat vnější, ale i vnitřní motivy jedince, ze kterých tato motivace vyplývá. Dále nastiňuje, jak lze pomocí rekvalifikací najít uplatnění na současném pracovním trhu.

Annotation The bachelory work named „adults motivation to education within retraining“ involves basic inforamtion about this issue. The main purpose of this bachelory work is looking over adults motivation impulses to further education within the scope of retraining sessions. It means to memorize external and internal individuals motives out of which this motivation results. Further, it outlines how to help with retraining and find a use on the current job market.

Klíčová slova vzdělávání

dospělých,

vzdělávání,

andragogika,

rekvalifikace,

motivace,

nezaměstnanost, formy vzdělávání dospělých, motivace ke vzdělávání, odbornost, další vzdělávání dospělých

Key words adults education, education, father education, retraining, motivation, unempolyment, forms of adults education, motivation to education, specialization, education 5

other adults

Obsah Úvod ................................................................................................................................. 7 Teoretická část ................................................................................................................ 8 1. Vzdělávání dospělých ............................................................................................... 8 Základní pojmy .................................................................................................... 8 1.2 Definice dospělosti ........................................................................................... 12 2. Počátky vzdělávání dospělých v České republice .................................................. 13 2.1 Současná situace ve vzdělávání dospělých ....................................................... 14 2.2 Systém vzdělávání dospělých ............................................................................ 15 2.3 Zákonná úprava ve vzdělávání dospělých ......................................................... 15 2.4 Formy vzdělávání dospělých ............................................................................. 16 3. Nezaměstnanost ...................................................................................................... 18 3.1 Nezaměstnanost v ČR ....................................................................................... 19 3.2 Rekvalifikace ..................................................................................................... 20 4. Motivace ke vzdělávání .......................................................................................... 22 4.1 Definice motivace.............................................................................................. 23 4.2 Motivace k rekvalifikaci .................................................................................... 24 Empirická část............................................................................................................... 26 5. Metodologie výzkumu ............................................................................................ 26 5.1 Hypotézy a cíl šetření ........................................................................................ 26 5.2 Sběr dat .............................................................................................................. 27 6. Vyhodnocení hypotéz ............................................................................................. 28 6.1 Vyhodnocení hypotézy č. 1 ............................................................................... 28 6.2 Vyhodnocení hypotézy č. 2 ............................................................................... 31 6.3 Vyhodnocení hypotézy č. 3 ............................................................................... 35 6.4 Vyhodnocení hypotézy č. 4 ............................................................................... 37 7. Shrnutí a závěrečné vyhodnocení výsledků ............................................................ 40 Závěr .............................................................................................................................. 42 Použité zdroje ................................................................................................................ 44 Přílohy ............................................................................................................................ 48

6

I. Úvod

Lidé s niţší kvalifikací a úrovní vzdělanosti jsou v dnešní době nejvíce ohroţeni ztrátou zaměstnání. Podle mého názoru uţ ani v současné době není vyšší vzdělání zárukou jistoty v pracovním uplatnění a narůstá počet nezaměstnaných z řad lidí se středoškolským a vysokoškolským vzděláním. Toto téma bakalářské práce jsem si vybrala z důvodu, ţe vzdělávání dospělých s niţší kvalifikací je v dnešní době téměř nutností a klade se na něho velký důraz. To je hlavní důvod, proč se o vzdělávání dospělých zajímám. Hlavním cílem bakalářské práce je prozkoumat a ověřit si podněty k motivaci dospělých ke vzdělávání v rámci rekvalifikace, to znamená prozkoumat vnější, ale i vnitřní podmínky jedince, ze kterých právě tato motivace vyplývá. Názory na motivaci k absolvování rekvalifikačních kurzů a všeobecně vzdělávání dospělých se liší. Tato práce je teoreticko – empirického rázu a byly při ní vyuţity následující techniky a metody práce: studium a analýza odborné literatury a statistická metoda kvantitativního výzkumu – dotazník. Celá práce se pak skládá ze dvou částí - teoretické a praktické. Teoretická část se zabývá základními pojmy z oblasti vzdělávání dospělých, mapuje pojem a problém nezaměstnanosti v ČR a zabývá se prvky motivace k odbornému vzdělávání dospělých. První kapitola teoretické části popisuje vzdělávání dospělých a také se zabývá základními pojmy, druhá kapitola zmiňuje systém vzdělávání dospělých v České republice, formy vzdělávání dospělých a zákonnou úpravu vzdělávání dospělých. Třetí část vcelku podrobně popisuje problém nezaměstnanosti v České republice, legislativu a rekvalifikaci. Ve čtvrté kapitole se zabývám pojmem motivace ke vzdělávání, její definicí, jejím vyuţitím a v neposlední řadě motivací k učení. Uţ zde je patrno, ţe motivace nese s sebou různá úskalí a těţkosti, například, ţe je titěrná a zdlouhavá, coţ bývá většinou hlavním problémem. Empirická část se skládá ze tří kapitol. V této části práce uvádím hypotézy a otázky, které se týkají výzkumu, popisuji a analyzuji sběr dat a provedený průzkum v rekvalifikačních kurzech. výzkumného šetření. 7

Na závěr uvádím výsledky

II. Teoretická část

1. Vzdělávání dospělých Stále více lidí, a to nejen ve vyspělých zemích západního světa ţije v prostředí zaloţeném na získávání a šíření znalostí. Celoţivotní učení se nyní stává nutností a nikdy nekončícím procesem. Učení tak nehraje pouze roli významného faktoru kvality ţivota jednotlivých občanů, ale stává se základním elementem ţivota celé společnosti.

1.1.

Základní pojmy

V této kapitole se zabývám vzděláváním dospělých a dále definuji pojmy z oblasti pedagogiky, které podle mého úzce souvisí se zvoleným tématem bakalářské práce, jako jsou vzdělávání, další profesní vzdělávání a zájmové vzdělávání a v závěru této kapitoly se snaţím přiblíţit pojem andragogika, protoţe se zabývá výchovou a vzděláváním dospělých a je dle mého názoru také důleţitým pojmem. V neposlední řadě definuji pojmy jako je rekvalifikace a motivace, ale pouze okrajově, protoţe se touto problematikou budu zabývat hlouběji v další části bakalářské práce.

Vzdělávání Ve vymezení pojmu vzdělávání existovaly a v dnešní době stále ještě dosud existují velké rozdíly. Podle Hladílka (2004) by se dalo zjednodušeně říci, ţe je vzdělávání chápáno jako soustava poznatků, které tvoří systém, který je základem pochopení i praktické upotřebitelnosti poznání. Pojem obsah vzdělávání je podle něj jednoznačný a je identický s pojmem učivo. Naproti tomu Beneš uvádí tuto definici vzdělávání: „Nahradit pojem výchova pojmem vzdělávání je ovšem také problematické. Pojem vzdělávání neobsahuje všechny aspekty pedagogické a andragogické činnosti. Vzdělávání pochází z vnitřního určení člověka jako vzdělavatelného, přičemž vzdělání míří k sebeurčení. Vzdělávání se 8

vztahuje

na

celost

lidské

praxe,

která

není

jako

v případě

výchovy

hierarchizována“(Beneš, 2008, s.38). Ovšem Plamínek (2010) tvrdí, ţe vzdělávání je záměrné, organizované učení, které je výsledkem vědomého úsilí vzdělavatele. Na straně účastníka vzdělávání můţe probíhat na úrovni vědomí i nevědomí. Nejlepší vzdělávací programy skrývají pod vrstvou vědomého učení – například pod hledáním řešení určitého problému nebo sporu – i nevědomou vrstvu vytváření a rozvíjení určitých tendencí, jeţ mohou později vést ke vzniku návyků. Tak mohou například nastartovat návyk přemýšlet v souvislostech (u zmíněného řešení problémů) nebo vidět kauzu také očima protistrany. Tato definice je mi bliţší a shoduje se s mým vlastním přesvědčením a vnímáním tohoto pojmu. Pokud zhodnotím názory výše uvedených autorů, vyplývá, ţe vzdělávání je důleţitá součást socializace a je to také celoţivotní proces, ve kterém si jedinec osvojuje různé formy chování, poznatky a tím pádem se začleňuje do společnosti. Následujícím pojmem, kterým se dále budu zabývat, je další profesní vzdělávání.

Další profesní vzdělávání Tento pojem popisuje vzdělání, které absolvují osoby, jeţ mají jiţ ukončené odborné vzdělání a dále se chtějí vzdělávat při zapojení do pracovního procesu. Mezi jedním z poţadavků dnešní doby je schopnost měnit pracovní pozici nebo i celkovou kvalifikaci a to vyţaduje potřebu se neustále vzdělávat. Důvodů, proč se i dospělí lidé musí dále vzdělávat je celá řada. Patří sem například modernizace pracovních prostředků, vydávání nových zákonů, změna zaměstnavatele, ztráta zaměstnání apod. Podle mého názoru profesní kariéra nezávisí pouze na vzdělávání, ale mají na ni vliv další faktory jako je například pozitivní vztah k práci, pracovní spolehlivost apod. Další profesní vzdělávání je vzdělávání, které je poskytováno jedincům, kteří dokončili své odborné vzdělávání a aktivně se podílejí na účasti pracovního ţivota. Vnímání tohoto pojmu dle Palána (2007) výstiţně popisuje, ţe mezi jeho cíle patří prohlubování a zkvalitňování nabytých profesních znalostí.

9

Další profesní vzdělávání se obvykle děl na kvalifikační vzdělávání, které se zaměřuje na zvyšování, prohlubování a získávání kvalifikace. Dále na rekvalifikační vzdělávání, které zahrnuje rekvalifikace, motivační kurzy, rekvalifikační stáţe). A konečně na normativní školení /kurzy/, coţ je odborná způsobilost pro provozování některých ţivností, zvláštní odborná způsobilost, vzdělávání určené právní normou) (Barták, 2008).

Zájmové vzdělávání Zájmové vzdělávání můţeme také charakterizovat jako systém, který se skládá z krátkodobých i dlouhodobých organizačních forem. Umoţňují výukové, poznávací, rekreační a tvůrčí volnočasové aktivity účastníků, které jsou prováděné především neformálním a informálním způsobem a směřují k uspokojování osobních zájmů, rozvoji osobnosti a taktéţ i k celkovému zlepšení kvality ţivota člověka a prohlubování jeho nezávislosti (Palán, 1997). Zjednodušeně lze tedy říci, ţe zájmové vzdělávání je zaměřeno na zájmy člověka a jeho vzdělávání s osobnostními zájmy a jedinec se snaţí seberealizovat prostřednictvím svého volného času. Podle Knotové (2006) se z výsledků dokazuje, ţe dospělých lidí, kteří vstupují do vzdělávání ve sféře volného času, je opravdu málo a většinou se ho účastní ţeny neţ muţi. Mezi klíčový faktor, který ovlivňuje účast je dosaţené vzdělání.

Andragogika Andragogika je důleţitou součástí vzdělávání dospělých a pedagogiky jako takové, a proto se zde zabývám definicí jejího pojmu a snaţím se okrajově přiblíţit čtenáři její význam. Andragogika je aplikovaná věda o výchově a vzdělávání dospělých lidí, která respektuje zvláštnosti s tím spojené. Tento termín je vytvořen podle vzoru „pedagogika“ obdobným pojmovým rozšířením pojmu anér, andr-os (muţ) na dospělý člověk + agogé (vedení, výchova z agó; agein = vésti, říditi). Tato aplikovaná vědní disciplína vznikla 10

hlavně z toho důvodu, ţe bylo potřeba oddělit vzdělávání a výchovu dětí od vzdělávání dospělých. (Palán, 1997) Jak uvádí Skalková (2008), konkrétně je andragogika vědou o výchově dospělých, vzdělávání dospělých a péči o dospělé, respektující všestranně zvláštnosti dospělé populace a zabývající se její personalizací, socializací a enkulturací. V oblasti výchovy a vzdělávání se zabývá zvláštnostmi působení pedagogických zákonitostí na dospělou populaci, definuje osobnost dospělého ve výchovném a vzdělávacím procesu, definuje systém výchovy a vzdělávání dospělé populace, jakoţ i zvláštnosti ve vztahu k ostatním pedagogickým a společenským vědám. Andragogika je aplikovaná věda, nicméně tak, jako kaţdá jiná věda, má svůj teoretický základ. Andragogiku dělíme do dvou disciplín: teoretické a praktické. Dále uţ tyto disciplíny nebudu rozvádět, protoţe si myslím, ţe tyto pojmy nemají velký vliv pro cíl této práce.

Rekvalifikace Rekvalifikace se řídí zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti a dále vyhláškou č. 519/2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání. Rekvalifikace je stručně řečeno nová kvalifikace nebo rozšíření odborné kvalifikace jedince, který má zájem o vzdělání. Rekvalifikaci můţe vykonávat pouze to zařízení, které má akreditaci Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy dle podmínek, které jsou stanoveny MŠMT. Rekvalifikace se dále dělí na typy: profesní, nespecifické, doplňkové a obnovovací. Toto je jen stručný přehled pojmu, dále se budu otázkou rekvalifikace zabývat v samostatné kapitole, která souvisí s tímto pojmem.

Motivace Motivaci lze stručně charakterizovat jako pohnutku člověka. Motivace je psychický proces, který z velkého podílu ovlivňuje chování jedince, směřuje chování lidí k dosaţení určitého cíle, kterého chtějí ve svém ţivotě dosáhnout. Například Řehořková (1998) ve své publikaci uvádí, ţe je to souhrn všech podnětů, které ovlivňují lidské chování a jednání a bývají základní podmínkou účasti při vzdělávání. Dále se tímto pojmem zabývám v kapitole určené přímo motivací. 11

1.2.

Definice dospělosti

Co vlastně znamená pojem dospělý člověk? V této podkapitole se snaţím získat na tuto otázku odpověď. Podle odborníků tento pojem nelze jednoznačně definovat, ale lze jej například charakterizovat z různých pohledů. Na tuto otázku se snaţí získat odpovědět i celá řada autorů jako jsou například Palán (1997), Krejčířová a Langmeier (1998) či Vágnerová (2007). Jako nejvýstiţnější mně ovšem připadá definice od Muţíka (2005) a to, ţe pojmem dospělý člověk se rozumí jedinec, který je fyzicky a mentálně dozrálý a odpovědný, ukončil vzdělání a pohybuje se jiţ na trhu práce. Například dne Palána (1997) je to člověk, který ukončil přípravu a vstoupil na pracovní trh, nebo je nyní v domácnosti. Dospělost minimálně znamená sociální, citovou, biologickou, sociologickou, mentální zralost. Dospělý člověk je ekonomicky nezávislý, nezávislý na rodičích, identifikuje a uspokojuje individuální sociální potřeby, přijímá odpovědnosti za výkon rodičovských, sociálních a pracovních rolí (Palán, 1997, s.30). Obecně lze tedy říci, ţe dospělý jedinec je ten, který dosáhl věku 18-ti let a je odpovědný za svoje jednání, já se ale přikláním k názoru, ţe dovršením určitého věku dospělost automaticky nepřichází a je nutné, aby si člověk dokázal uvědomit odpovědnost za své chování a své činy. V následující části bakalářské práce se zabývám počátky vzdělávání v České republice, následně současnou situací a plynule pokračuji do části o systému vzdělávání dospělých a zákonné úpravě.

12

2. Počátky vzdělávání dospělých v České republice

V této kapitole se okrajově zmiňuji o počátcích vzdělávání v České republice, protoţe bych chtěla tento pojem okrajově přiblíţit čtenáři, v další kapitole na ni budu navazovat a budu se zmiňovat o současné situaci ve vzdělávání. Dále navazují kapitoly jako systém vzdělávání dospělých a zákonná úprava. Beneš (2008) výstiţně uvádí, ţe dějiny vzdělávání dospělých jsou pestré. Vývoj v českých zemích ovlivnilo vzdělání především národní obrození, postupný rozpad feudálních vztahů, vznik měšťanstva, proletariátu, české inteligence, nástup průmyslové revoluce. Význačné místo v dějinách českého vzdělávání dospělých má v devadesátých letech minulého století Dělnická akademie, jejímţ spoluzakladatelem byl T.G. Masaryk. Vzdělávací aktivity se různě rozvíjely např. v rámci tělovýchovného hnutí. Kolem přelomu 19. a 20. století se ukazují dvě tendence – snaha o koordinaci a plánování vzdělávací činnosti při současné specializaci a diferenciaci systému. Specializace jednotlivých institucí je důsledkem rozmachu vzdělávání dospělých. Po vzniku československého státu se dostává vzdělávání dospělých poprvé význačnější legislativní a finanční podpory ze strany oficiálních orgánů. To vede i k rozmachu nových typů vzdělávání dospělých, např. lidových škol a vyšších škol lidových, zaměřených převáţně na všeobecně vzdělávací činnost, rekvalifikace nezaměstnaných atd. Význačné jsou i snahy o koordinaci vzdělávání dospělých. Na ní se podílel hlavně Masarykův lidovýchovný ústav, se kterým kooperovala celá řada vzdělávacích zařízení. V roce 1918 byl schválen také první a doposud jediný zákon ke vzdělávání dospělých. V následující kapitole se zabývám dnešním systémem vzdělávání a tím, ţe by měl flexibilně reagovat na problémy spojené s dnešní dobou.

13

2.1.

Současná situace ve vzdělávání dospělých

Jak je jiţ patrno z předchozí kapitoly, myslím si, ţe člověk se vţdy vzdělával, protoţe musel reagovat na různé změny a na různé společenské situace. Největší nutnost učení a vzdělávání vzniká v období různých společenských změn. Jak uvádí Beneš (2008), dnešní systémy vzdělávání dospělých mají svůj počátek v přechodu od feudálních k liberálně konstituovaným společnostem. Emancipace burţoazie a později i ostatních společenských tříd neproběhla ve všech zemích podle stejného vzorce, ani časově synchronně. Proto mají dnešní systémy vzdělávání dospělých různou historickou danou podobu. Existují země se silnými andragogickými tradicemi a země s tradičně méně rozvinutými systémy. V současnosti hodnota a prestiţ vzdělávání roste a nabývá na významu. Stále více lidí totiţ cítí potřebu podílet se na dalším vzdělávání. Dostupná nabídka vzdělávání není ovšem pro všechny účastníky stejná. A proto lidé, kteří nebyli nebo nejsou se svým vzděláním a zaměstnáním spokojení, jsou ochotní podstoupit např. různé rekvalifikace a tím si zajistit uplatnění, jaké je bude dále uspokojovat. Vzdělávání dospělých se v dnešní době začíná chápat jako součást celoţivotního vzdělávání a učení se. Velkou roli přitom sehrály mezinárodní organizace (OECD, UNESCO). Dále je v dnešní době učení z velké části bráno jako součást konzumního způsobu ţivota a tradice vzdělávání dospělých se obnovují a většinou probíhají v rostoucí míře vně andragogických institucí při práci a trávení volného času. Vzdělávání dospělých tedy musí reagovat nejenom na společenské změny, ale i na účastníka, protoţe lidé jsou s postupem doby náročnější, kritičtější, vzdělanější a vybíravější, změnil se status vědění a znalostí, mizí tradiční diference mezi odborným a všeobecným vzděláním – není jiţ tak rozhodující, kde byly znalosti získány. Účastník je tedy rozhodujícím elementem procesu vzdělávání a učení. (Beneš, 2008, s.9). Tato citace odpovídá představám mého vnímání pojmu současného vzdělávání dospělých. Jako účel dalšího vzdělávání se uvádí například druhá vzdělávací moţnost pro lidi, kteří z nějakého důvodu nezískali vzdělání podle svých představ, nebo v určitém úseku svého ţivota o další vzdělávání neměli zájem, odborné zvyšování kvalifikace nebo jiţ výše zmíněné rekvalifikační kurzy. V následující kapitole se zabývám systémem vzdělávání dospělých. 14

2.2 Systém vzdělávání dospělých V této podkapitole definuji a snaţím se přiblíţit čtenáři pojem systém vzdělávání dospělých v ČR. Dále navazuji legislativou ČR a následně se věnuji formám vzdělávání dospělých. Systém vzdělávání dospělých zahrnuje soustavu všech institucí zabývajících se vzdělávání dospělých (státních, soukromých, církevních a jiných), včetně vzdělávání dospělých na školách, v podnicích a kulturně osvětových institucích. Dále se zabývá jejich jednotlivými vazbami, jejich fungováním a prostředky, které zajišťují realizaci. V České republice nemá vzdělávání dospělých systémový charakter. Dle Palána (2004) v praxi situace vypadá tak, ţe soustava institucí má značnou variabilní strukturu, fungování je podřízeno hře nabídky a poptávky. Prostředky, které mají napomáhat realizaci, neexistují, vazby mezi systémem jsou náhodné a zaloţené na principu spolupráce. Dále také uvádí, ţe vzhledem k tomu, ţe nemůţeme hovořit o systému jako takovém, nemůţeme hodnotit ani vazby, které se k této problematice vztahují. Zjednodušeně lze tedy uvést, ţe v ČR došlo v poslední době ve všech druzích vzdělávání k rozsáhlým změnám a bylo nutné reagovat na dokumenty, které určují směr dalšího vzdělávání. V další kapitole se zabývám počátky vzdělávání dospělých v ČR, protoţe bych chtěla okrajově přiblíţit tento pojem čtenáři.

2.3. Zákonná úprava ve vzdělávání dospělých V předešlé kapitole jsem se věnovala systému vzdělávání dospělých, v této části práce plynule přecházím do zákonné úpravy, která je důleţitou součástí dalšího vzdělávání dospělých, řeší problematiku a nejednoznačné definování tohoto pojmu v celé řadě různých ustanovení a normách. Bílá kniha – národní program rozvoje vzdělávání v České republice formuje vládní strategii v oblasti vzdělávání. Strategie odráţí celospolečenské zájmy a dává konkrétní podněty k práci škol. Vzdělání v ČR prošlo v posledních letech velkou novelizací a došlo k velkým změnám a v tom případě byla Česká republika nucena reagovat na celou 15

řadu dokumentů, které se zabývají dalším vzděláváním. Odpovědnost za celkovou reformu a rozvoj vzdělávání v ČR nese Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy. Základními dokumenty vzdělávací soustavy v České republice je Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod. Další dokumenty, které upravují vzdělávání dospělých, jsou zejména tyto: - Zákon č. 561/2004 Sb. (Školský zákon), účinnost od 1.1.2005 - Zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a změně a doplnění dalších zákonů - Zákon č. 262/2006 Sb. zákoník práce - Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti - Vyhláška č. 524/2004 Sb. o akreditaci zařízení k provádění rekvalifikace uchazečů - zaměstnání a zájemců o zaměstnání ze dne 4. října 2004: - Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů ze dne 24. září 2004 Oblast, která se zabývá vzděláváním dospělých v ČR, není velmi dobře ošetřena. Právní norma, která se zabývá tímto tématem, chybí. Jelikoţ se ve své práci zabývám oblastí rekvalifikačních kurzů, uvádím zde i tento zákon a to: provádění rekvalifikací na základě zmocnění zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. upřesňuje vyhláška MPSV č. 519/2004 Sb. ze dne 23. září 2004 o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání, zájemců o zaměstnání a zaměstnanců. Upřesňuje formy rekvalifikace a způsoby úhrad rekvalifikačního vzdělávání, atp.

2.4. Formy vzdělávání dospělých „Škola je sdružení … k vzájemnému cvičení se v těch věcech, jimiž je nutno po celý život sloužit sobě i ostatním …“ J.A. Komenský: Pansofie V této části bakalářské práce definuji základní vzdělávací formy, které dále rozvádím a taktéţ se zabývám školským zákonem, který tyto formy rozlišuje.

16

Palán vystihuje formy vzdělávání jako takové, které představují relativně trvalý, ustálený komplex didakticko – organizačních opatření, jimiţ se realizuje vzdělávání ve vymezeném čase, prostoru (prostředí) a ve vztahu k didaktickým systémům ţivým (lektor- účastník) a neţivým (metody, pomůcky, technika). Kaţdá forma se můţe realizovat různými metodami – podle toho, orientuje – li se vzdělávací akce na poskytování či upevňování poznatků, pěstování dovedností a návyků, nebo praktických zručností. Kaţdá forma si vlastně vytváří svou metodiku, respektive komplex vyuţitelných metod (Palán, 1997, s. 79). Uveďme si nejprve základní vzdělávací formy ve výchově a vzdělávání dospělých ve stručném přehledu dle Bartáka (2008): monologické: jsou zaloţeny především na ústním podávní lektora a na bezprostředním přímém vztahu lektora a účastníka vzdělávacího procesu (přednáška, referát …) dialogické : jsou zaloţeny na aktivním dialogickém vztahu lektora s účastníkem vzdělávacího procesu, event. na interakci účastníků mezi sebou skupinové, složené a kombinované: jsou zaloţeny na proţitku kooperace a synergických efektů, vyplývajících z kombinace různých forem a metod – vyuţívaných v různých variantách týmové spolupráce (např. diskuse, skupinová práce, řešení problémových situací, simulace profesních či jiných problémů apod.) Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, § 25 Formy vzdělávání, rozlišuje tyto formy vzdělávání: Prezenční forma výuky (organizovaná, konaná kaţdý den) Večerní forma výuky (konaná ve večerních hodinách) Dálková forma výuky Distanční forma výuky Kombinovaná forma výuky Ve vzdělání, které jedinec dosáhne v jakékoliv předcházející formě, se nedělají rozdíly a nahlíţí se na ně jako na rovnocenné. Následující kapitola se zabývá zákonnou úpravou a legislativou ve vzděláváním dospělých. 17

3. Nezaměstnanost

V této části bakalářské práce popisuji pojem nezaměstnanost, protoţe souvisí s obsahem mé práce, a jelikoţ je pro můj výzkum stěţejní oblast Jihomoravského kraje, zabývám se zde následně nezaměstnaností v této lokalitě. V navazující kapitole definuji pojem rekvalifikace, protoţe dle mého názoru s nezaměstnaností úzce souvisí. Míra nezaměstnanosti patří mezi základní makroekonomické ukazatele a vypovídá o celkovém dění v dané ekonomice určité země. Míra nezaměstnanosti je vyjádřena jako podíl nezaměstnaných k ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu. Nezaměstnaným jedincem se rozumí ten, kdo nemá placené zaměstnání a přitom práci hledá a je ochoten v určitém časovém rozmezí do práce nastoupit. Palán (2004, s.99) definuje nezaměstnanost jako určitou situaci ve společnosti, kdy určitá skupina lidí, kteří mají zájem pracovat, ale současný stav na pracovním trhu jim to nedovoluje z důvodu nedostatku nebo nadbytku pracovních moţností. Z tohoto důvodu se vláda snaţí vzniklou situaci vyřešit politikou zaměstnanosti, kterou můţeme rozdělit na aktivní (například rekvalifikace) a pasivní (různé příspěvky nezaměstnanosti). Palán taktéţ rozlišuje tři základní druhy nezaměstnanosti, a to frikční, která je ovlivněna průběhem ţivotního cyklu (lidé hledající zaměstnání po ukončení vzdělání. Dále pak cyklická, která souvisí s vývojem hospodářského cyklu. A strukturální, přičemţ je tento typ způsoben nesouladem mezi nabídkou a poptávkou po konkrétních profesích (týká se např. oblastí orientovaných na těţbu). V současné době, která je nyní ovlivněna krizí, je nezaměstnanost v České republice velkým problémem a pro mnoho lidí působí jako obzvláště stresující faktor. Zaměstnání má pro člověka, který ţije ve středoevropské oblasti značnou hodnotu. Vágnerová (1999) výstiţně uvádí, ţe nezaměstnanost vyvolává psychické a somatické reakce jedince, který se musí se svou novou situací vyrovnat. Výrazné jsou i změny v postojích, jaké k nezaměstnanému zaujímá společnost, v níţ ţije, respektive sociální skupiny, k nímţ patří. (Vágnerová, 1999, s.168)

18

3.1. Nezaměstnanost v ČR Nyní se zabývám nezaměstnaností v České republice a navazuji na předchozí kapitolu této práce. Uvádím stručný přehled nezaměstnanosti a blíţe se zajímám o lokalitu Jihomoravského kraje. V posledních měsících došlo v České republice z důvodu hospodářské krize k prudkému růstu nezaměstnanosti obyvatelstva. Tento růst nutí některé podniky omezovat výrobu a především propouštět zaměstnance. Jen pro ilustraci, zatímco v prosinci roku 2008 byla nezaměstnanost na úrovni 6 %, únorové statistiky roku 2009 hovoří jiţ o nezaměstnanosti na úrovni 7,4 %, coţ je dosti vysoký nárůst. Podle hospodářské komory České republiky však mají těţké časy teprve přicházet, protoţe mnoho podniků ještě s plánovaným propouštěním nezačalo. Mezi nejhůře postiţené regiony patří Mostecko (14,7 %), Jesenicko (14,5 %), Bruntálsko (13,6 %), Znojemsko (13,4 %), Karvinsko (13,3 %) a Hodonínsko (13, 1 %). Podle odhadů dalšího vývoje nezaměstnanosti, by míra nezaměstnanosti na konci roku mohla překročit hranici 8 %, coţ naposled dosáhla ekonomika ČR za rok 2004. Pokud jde o vývoj v následujících měsících, je velmi těţké stanovit odhad, neboť to závisí na vedení jednotlivých firem v jakém rozsahu se rozhodnou propouštět. Určitou nadějí pro zlepšení situace by mohla být letní sezona, kdy dochází k nárůstu poptávky po sezonních pracích. Protoţe je pro můj výzkum stěţejní oblast Jihomoravského kraje, budu se v dalších řádcích věnovat především této oblasti. V průběhu ledna 2011 bylo na úřadech práce v Jihomoravském kraji nově zaevidováno 7538 lidí, o 4287 osob méně neţ v prosinci. Počet nově evidovaných se tak po skokovém nárůstu z konce roku souvisejícím s novou legislativní úpravou zákona o zaměstnanosti vrátil k průměrným měsíčním hodnotám. Evidenci naopak ukončilo 6761 uchazečů, přičemţ do nového zaměstnání jich nastoupilo 4835, tedy téměř dvakrát více neţ v prosinci. Ve většině okresů kraje vzrostl počet volných pracovních míst. Výjimku tvořilo Blanensko a Brno-venkov. Bezmála polovina z 3174 volných míst je koncentrována do 19

Brna. Na celkovém počtu pracovních míst v ČR se kraj nyní podílí 10,1 %. Na jedno volné místo připadlo v Jihomoravském kraji v průměru 22,1 nezaměstnaných, coţ je hodnota převyšující celorepublikový průměr (18,2). Rozdíly mezi jednotlivými okresy kraje jsou značné. Velmi vysokých hodnot, kolem 40 uchazečů na jedno volné pracovní místo, dosahuje Znojemsko, Břeclavsko a Hodonínsko, naopak dlouhodobě nejlepší je poměr mezi nabídkou a poptávkou v obou brněnských okresech a také v okrese Vyškov. Z jednotlivých okresů Jihomoravského kraje jsou nezaměstnaností nejvíce postiţeny okresy Hodonín a Znojmo. Bez zaměstnání v nich na konci ledna bylo 16,5 %, respektive 15,7 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Horší situace je v zemi jen na Jesenicku (21 %), Bruntálsku (18,5) a Mostecku (17,0). Nejniţší je nyní v kraji nezaměstnanost v okrese Brno-město. Pod celostátním průměrem je míra nezaměstnanosti i v okresech Brno-venkov a Vyškov. Výraznější růst nezaměstnanosti zaznamenal v posledním měsíci pouze okres Znojmo, kde stoupla míra nezaměstnanosti během posledního měsíce o jeden procentní bod. (ČSÚ, 2011)

3.2. Rekvalifikace Jak jsem jiţ uvedla v předchozí kapitole, v dnešní době se čím dál více řeší pojem nezaměstnanost, a tím pádem tento problem také spočívá s obsahem mé práce. Spousta lidí byla propuštěna ze zaměstnání, nebo byla nucena jakkoliv jinak odejít sama. Je moţné, ţe více lidí podstoupilo rekvalifikaci, tím pádem se stává tento problém více viditelnějším a pro účastníky důleţitějším, neţ v předchozích letech. Podle mého názoru se společnost o tuto problematiku stále více zajímá, ať uţ z důvodu získání nového zaměstnání, nebo překvalifikování na obor, ve kterém by se mohl člověk lépe uplatnit na trhu práce. Toto téma je v současnosti diskutovanější a celkově probíranější, neţ dříve. Co je to rekvalifikace? Rekvalifikace je označení pro získání nové kvalifikace, nebo rozšíření stávající kvalifikace uchazeče o zaměstnání. Při určování obsahu se vychází z dosavadní kvalifikace účastníka, jeho zdravotního stavu, schopností a zkušeností, který má být rekvalifikován formou získání nových teoretických a praktických dovedností v 20

rámci dalšího profesního vzdělávání. Rekvalifikace je součástí aktivní politiky zaměstnanosti státu (Sirovátka, 2003). Rekvalifikace jsou upraveny v Zákoně o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů), vyhláška č. 519/2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání. Ze zákona rekvalifikaci smí poskytovat pouze akreditované zařízení a vzdělávací nebo zdravotnické

zařízení,

které

má

akreditované

vzdělávací

programy

udělené

Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy dle stanovených podmínek. Rekvalifikačnímu zařízení, které rekvalifikace vykonává, můţe úřad práce dle předem dané dohody plně hradit náklady, které jsou spojené s rekvalifikací, ale musí být předem splněné podmínky, jako jsou například smlouva atd. Obecně jsou organizovány tři druhy rekvalifikací - rekvalifikace specifické, které jsou zaměřený na konkrétní profese, v konkrétním podniku s tzv. příslibem zaměstnání. Účastník rekvalifikace má příslib zaměstnavatele o budoucím zaměstnání. Dále rekvalifikace nespecifické, kde není příslib konkrétního pracovního místa vyţadován. Účastník rekvalifikace je školen na získání dovedností, které zvýší jeho uplatnitelnost na trhu práce. A třetím druhem je rekvalifikace doplňková, která slouţí k doplnění nebo rozšíření získaného vzdělání pro konkrétní pracovní místo nebo konkrétního zaměstnavatele (Palán 2004). Ze statistik MPSV tedy vyplývá, ţe v roce 2009 v ČR se zúčastnilo rekvalifikačních kurzů celkem 65 457 uchazečů o zaměstnání (MPSV, 2011). Účastníci rekvalifikačních kurzů dle mého názoru nejčastěji očekávají od absolvování kurzu nejčastěji novou nabídku zaměstnání, nebo jakékoliv jiné uplatnění na trhu práce, coţ můţe být např. OSVČ a s tím spojenou např. větší sebedůvěru nebo zlepšení finanční situace. S tímto souvisí cíl bakalářské práce a to je prozkoumat a ověřit si podněty k motivaci dospělých ke vzdělávání v rámci rekvalifikace. V následující kapitole budu navazovat a budu se snaţit definovat, jaká je motivace účastníků ke vzdělávání.

21

4. Motivace ke vzdělávání

V této kapitole bakalářské práce se budu zabývat motivací ke vzdělávání, v následující podkapitole budu definovat tento pojem a na závěr se budu snaţit objasnit motivaci k učení ve vzdělávání dospělých. Hartl (1999) uvádí, ţe aby byl dosaţen dobrý výsledek ve vzdělávání účastníka, je zapotřebí tří faktorů, které je potřeba naplnit. Mezi tyto faktory patří například dobrý stav, dobrá schopnost se učit a do třetice motivace. Ta je podle něj jedním z hlavních znaků vyuţití studijního procesu ve vzdělávání. Další vzdělávání dospělých většinou probíhá z nějakého důvodu a to můţou být například i různé druhy problémů. Proto se zde nabízí i struktura motivů a pro přiblíţení tohoto pojmu jsem si vybrala definici od Beneše (2008), protoţe mně připadá nejvýstiţnější. Jako prvním faktorem můţe být sociální kontakt. Jedinci zde mají potřebu osobního kontaktu a snaţí se začlenit do společnosti. Dalším faktorem mohou být např. sociální podněty. Zde bych uvedla například psychický odpočinek od kaţdodenních problémů. Následují profesní důvody (strach o ztrátu zaměstnání nebo udrţení si zaměstnání stávajícího). V neposlední řadě uvádím jako poslední faktor vnější očekávání, např. další vzdělávání bylo doporučeno zaměstnavatelem nebo jiným blízkým z okolí. Motivace je pouze jedním z hnacích motorů k dalšímu vzdělávání, není to ovšem pouze jediný faktor. Z velkého hlediska dokáţe ovlivnit chování účastníka a motivovat ho k lepším výkonům. Motivaci lze hodnotit i jako jeden z nástrojů řízení lidí. Jelikoţ je motivace klíčovým faktorem této bakalářské části, v následující kapitole budu tento problém definovat blíţe.

22

4.1. Definice motivace V této kapitole definuji pojem motivace, zabývám se také jejím rozdělením a zkoumám, z jakých pohledů můţeme na motivaci nahlíţet.

Řehořková (1988) ve své publikaci uvádí, ţe motivace je obecně mechanismus podnětů, které podmiňují lidské jednání a je jednou ze základních podmínek aktivní účasti ve vzdělávacím procesu. Působí zde v jednotě motivy primární i sekundární. Uvádí také členění motivace na habituální (pohnutky, které se odvozují od dříve získaných postojů a způsobů chování - např. postoj ke studiu vůbec) a motivaci aktuální (působí momentální, krátkodobé motivy - strach z uplatnění na trhu práce apod.). Motivaci ke vzdělávání je třeba chápat jako komplex různorodých a vzájemně se podmiňujících faktorů (motivů). Je pozitivně zjištěno, ţe studijní úspěch zesiluje a stabilizuje výkonnostní studijní motivaci. Neúspěchy nebo přehnané nároky ji sniţují a vyvolávají trému. V odborném vzdělávání (dalším profesním nebo podnikovém) je vysoce motivující návaznost na individuální profesní zájmy a zajištění pouţitelnosti nově získaných (naučených) znalostí a dovedností.

Na motivaci můţeme, zjednodušeně říci, nahlíţet jako na psychický proces. Motivace usměrňuje naše chování a jednání pro dosaţení cíle, kterého chceme v bliţší či vzdálenější době dosáhnout. Zároveň souhrn všech skutečností – radost, zvídavost, pozitivní pocity nebo radostné očekávání.

Pro lepší upřesnění pojmu čtenáři jsem si vybrala definici motivace Paukertové (2006), která definuje motivaci jako „soubor vnitřních hnacích sil člověka, které ho určitým směrem zaměřují, aktivizují a vzniklou aktivitu udrţují. Navenek se tyto síly projevují v podobě motivovaného jednání “ (Pauknerová 2006, s. 72).

23

4.2. Motivace k rekvalifikaci V předchozí kapitole jsem se věnovala definici motivace, v této kapitole bych se chtěla věnovat a definovat pojem motivace k rekvalifikaci. Podle mého názoru můţe být v případě rekvalifikace značnou motivací uplatnění na pracovním trhu, zlepšení finanční situace, následné zvýšení prestiţe a s tím spojený spokojenější osobní ţivot, který můţe být mimo jiné dále motivován touhou po ekonomické samostatnosti a nezávislosti. I malá motivace můţe do značné míry zvýšit pracovní výsledky, kdyţ má člověk pocit, ţe je potřebný a ţe za odvedenou práci bude dobře ohodnocen. Vyuţití motivace lze jednoduše přiřadit k tzv. hnacímu motoru a k vytvoření pocitu, ţe o nás má někdo zájem, ţe jsme pro společnost potřební a můţeme se aktivně podílet na jejím utváření a vývoji. Chování jedince neovlivňují pouze motivy, ale myslím si, ţe do značné míry dokáţou ovlivnit člověka k lepším výsledkům, ať uţ se jedná například o celkovou úroveň vzdělání nebo uspokojování základních potřeb a s tím spojenou zvyšující se úroveň ţivota. Motivy k rekvalifikaci mohou být variabilní a mohou mít různorodý význam. Vţdy záleţí na individuálním přístupu dané osoby a její současné ţivotní situaci. Někteří lidé, kteří nemůţou vyuţít svoje schopnosti a dovednosti na současném trhu práce, protoţe pro ně není dostatečné uplatnění, se snaţí všemoţně svou kvalifikaci rozšířit a to například pomocí rekvalifikačních kurzů, které svoji nabídkou tuto moţnost nabízejí. Jinými slovy lze říci, ţe nabízejí moţnost rozšíření si odborné kvalifikace účastníka. Mezi hlavní problémy osob, kteří absolvují rekvalifikační kurz a následně zařazení na trh práce bývá jejich nedostatečné sebevědomí a pocit méněcennosti rostoucí podle délky nezaměstnanosti před absolvováním kurzu. Tuto bariéru je potřeba odstranit. Dá se vycházet z toho, ţe se potencionálně můţe, a v dnešní době v podstatě musí, učit a vzdělávat kaţdý. Ve skutečnosti se značná část populace systematicky neučí a nevzdělává. Souhlas s nutností se vzdělávat neznamená tedy ještě účast na dalším vzdělávání. Pro motivaci k absolvování rekvalifikace jsou podle mého důleţité tyto faktory: 24

zjištění, ţe po absolvování rekvalifikačního kurzu jsou vědomosti oceněny a uznány v případě dlouho trvající nezaměstnanosti budou nabyté vědomosti vést k úspěšnému uplatnění na trhu práce nedostatek sebevědomí a motivace k dalšímu učení můţe negativně ovlivnit jedince, u kterých byla předchozí snaha o účast na vzdělávání neúspěšná z jakéhokoliv důvodu nedostatek sebevědomí a motivace můţe negativně ovlivnit i starší zájemce, kteří si dopředu myslí, ţe by toto vzdělání neúspěšně ukončili Machač (1985) ve své publikaci také uvádí, ţe při příliš silné motivaci dochází ke zúţení

pozornosti, při nízké motivaci se těţko udrţuje pozornost k činnosti.

Nejvhodnější podle něj je motivace střední, kde jsou předpoklady k danému vyřešení problému nejvyšší. Dále uvádí, ţe myšlenky u nesoustředěného člověka jsou deformovány a nejvíce neţádoucí motivací u jedinců je například obava, úzkost a bolest. Plamínek (2003) uvádí, ţe existují základní motivační typy lidí jako například objevovatelé (uspokojuje je zdolávání překáţek), usměrňovatelé (přitahuje je moţnost vlivu na jiné lidi), slaďovatelé (jsou vstřícní a empatičtí) a v neposlední řadě zpřesňovatelé (pečliví na sebe i okolí). Poněvadţ hlavním důvodem dalšího vzdělávání se stává výkon profese, ztrácí se i jeho dobrovolnost. Zde nastává situace obdobná výuce ve škole. Motivy se dají zohlednit jenom potud, pokud to odpovídá zlepšení efektivity výuky např. pomocí metod. (Beneš, 2008) Jak uvádí Řehořková (1998 s.12) motivační tendence se dají dále ovlivňovat a postupně pozměňovat. O kvalitě motivu rozhodují vnitřní i vnější podmínky a tato změna kvality souvisí se změnou těchto výše uvedených podmínek. A právě tyto podmínky, které Řehořková zmiňuje, jsou cílem této práce, jak je již zmíněno v úvodu této bakalářské práce.

25

III. Empirická část V empirické části této práce se zabývám výzkumnými hypotézami, sběrem dat a následným vyhodnocením daných výsledků, které bylo provedeno dle dotazníkového šetření. Mým cílem je prozkoumání a ověření podnětů k motivaci dospělých ke vzdělávání v rámci rekvalifikace.

5. Metodologie výzkumu Jak jsem jiţ uvedla výše, k získání informací od respondentů jsem si zvolila statistickou metodu kvantitativního výzkumu – dotazník. Tato forma se mi zdála pro získání informací od respondentů nejúčinnější, ať uţ z ideálního hlediska pro rychlý sběr dat a následného vyhodnocení, tak v druhé řadě z hlediska anonymního, kdy účastníci rekvalifikačního kurzu odpovídali dle mého názoru pravdivě a dle svého přesvědčení. Dotazník obsahuje 19 otázek, odpovědi jsou otevřené i uzavřené z důvodu kvalitnějších odpovědí na dané otázky a jsou zaměřené jak na motivaci, tak na další vzdělávání. Při zpracovávání odpovědí jsem postupovala podle daných metod (shromáţdění dat, vyhodnocení a vytvoření grafického znázornění). Pro ověření výzkumných hypotéz jsem zvolila deduktivní metodu, protoţe dle mého názoru je pro vyhodnocení dotazníkového šetření nejvhodnější.

5.1. Hypotézy a cíl šetření Jaká je definice výzkumného problému? Jako cílovou otázku jsem si zvolila: jaké jsou podněty k motivaci dospělých ke vzdělávání v rámci rekvalifikace? Z praktického hlediska to znamená prozkoumat vnější, ale i vnější podmínky jedince, ze kterých právě tato motivace vyplývá. Abych mohla kvalitně a po pravdě odpovědět, zvolila jsem si následující hypotézy, které se budu snaţit pomocí otázek prozkoumat.

26

Dané hypotézy: 1. Nejpočetnější skupina nezaměstnaných jsou ženy od 40- ti let výše a s maximálně středním vzděláním. 2. Respondenti si nevybírají obor, který by je zajímal, ale rekvalifikují se v oblasti, která je žádaná na současném pracovním trhu. 3. Vnějším motivačním prvkem v dalším vzdělávání dospělých je získání zaměstnání. 4. Skuteční zájemci o rekvalifikaci si myslí, že úroveň nabídky rekvalifikačních kurzů v ČR je dostatečně kvalitní, ale chybí požadovaná délka praxe pro výkon dalšího povolání.

5.2. Sběr dat Mým prvotním záměrem bylo zpracovávat dotazníky pouze z části Brna – města, ale po bliţším prozkoumání jsem zjistila, ţe celkový počet vyplněných dotazníků by neodpovídal dané normě (počtu), tak jsem se zaměřila na rekvalifikační kurzy v oblasti Jihomoravského kraje a to ve městech Brno, Blansko, Znojmo a Hodonín. Vybrala jsem jen ty rekvalifikační kurzy, které mají akreditaci MŠMT. Výzkum probíhal v měsíci březnu a navrácené dotazníky jsem vyhodnocovala v programu Microsoft Excel. Pro vyhodnocení byly pouţité statické metody. Dotazník, který jsem předkládala respondentům, byl vyplňován anonymně, aby tím byla zajištěna ochrana jedinců a z toho důvodu mohli odpovídat dle pravdy a vnitřního přesvědčení. Dotazníků bylo rozdáno celkem 120, z toho 20 jich nebylo stoprocentně vyplněno nebo nebylo odevzdáno, z toho důvodu jsem je vyřadila ze sběru dat. Celkový počet dotazníků je tedy 100. Návratnost dotazníků v procentech tedy představuje 83,3%. Tato návratnost odevzdaných dotazníků je podle mě vysoká a myslím si, ţe je to z toho důvodu, ţe jsem sama dotazníky distribuovala, počkala, aţ je respondenti vyhodnotí a ihned jsem prováděla také sběr dat.

27

6. Vyhodnocení hypotéz 6.1. Vyhodnocení hypotézy č. 1 Hypotéza č. 1 Nejpočetnější skupina nezaměstnaných jsou ženy od 40- ti let výše a s maximálně středním vzděláním. Graf č. 1: Jste muţ nebo ţena? zaměstnaná/ý, nezaměstnaná/ý?

80% 70% 60% 50%

muži/ženy zaměstnaní nezaměstnaní

40% 30% 20% 10% 0%

MUŽI

ŽENY

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

Graf č. 2: Věk

70% 60% 50% 40%

ŽENY MUŽI

30% 20% 10% 0%

20-30 let

30-40 let

40-50 let 50-60 let

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření 28

Graf č.3: Dosaţená úroveň vzdělání 7 0% 6 0% 5 0% 4 0%

ŽENY

3 0%

MUŽI

2 0% 1 0% 0% vysokoškolské

úplné střední

střední

zák la dní

Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření

Graf č. 4. Bydlím v okrese:

Brno - město 18%

31%

Brno - venkov 16%

Břeclav Hodonín

1%

12% 13%

9%

Blansko Vyškov Znojmo


29

Graf č.5: V jakém oboru jste pracoval/a naposledy?

4% 6%

sociální služby 26%

30%

administrativa dělník zemědělství

33%

potravinářství

1%

jiné


Graf č.6: Jste ochoten pracovat ve více ţádaném oboru za méně peněz s tím, ţe vás práce bude naplňovat?

0% 6% ano ne 94%


30

nevím

Při vyhodnocování hypotézy č. 1 se mně nepotvrdilo, na základě navrácených vyplněných dotazníků, ţe nejpočetnější skupinou nezaměstnaných mezi respondenty jsou ţeny ve věku od 40-ti let a výše s maximálním dosaţeným středoškolským vzděláním, ale jsou to nezaměstnané ţeny ve věku mezi 30-40 lety se středním vzděláním a to ve výsledku 49 %. Dále jsem dotazníkovým šetřením a doplňujícími otázkami zjistila, ţe nejvíce respondentů pocházelo z okresu Znojmo a naopak nejméně z okresu Vyškov. Nejvíce dotazovaných jedinců bylo dříve zaměstnáno v oboru dělník ve výsledku33%, následoval obor potravinářství 30% a nejméně účastníků pracovalo v oboru zemědělství 1%. K bodu jiné respondenti vyplňovali následující profese: státní správa, 3%, ţivnostníci 2% nebo obor gastronomie 1%. Z další otázky v této hypotéze vyplývá, ţe 6% absolventů rekvalifikačních kurzů není ochotno pracovat za méně peněz ve více ţádaném oboru s tím, ţe je práce bude bavit a těšit a naopak 94 % dotazovaných je ochotno pracovat v oboru, ve kterém naleznou uplatnění, i kdyţ se jejich finanční situace zhorší, ale zaměstnání je bude je těšit.

6.2. Vyhodnocení hypotézy č. 2 Hypotéza č. 2 Respondenti si nevybírají obor, který by je zajímal, ale rekvalifikují se v oblasti, která je žádaná na současném pracovním trhu Graf č. 7: Preferujete snadno sehnatelnou práci před osobním naplněním?

0% 45%

ano

55%

ne nevím

Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření 31

Graf č. 8: V případě, ţe přijdete o práci se vašem oboru, jste ochotni kvůli nové nabídce zaměstnání změnit obor, ve kterém jste pracoval/a?

11%

6%

ano ne 83%


Graf č. 9: Jste ochoten/a za prací dojíţdět?


32

nevím

Graf č.10: V případě, ţe ano do jaké vzdálenosti?

2% 30%

do 15 km 68%

do 30 km více km


Graf č.11: Jste ochoten se za prací odstěhovat?

4%

3%

ano ne nevím 93%


33

Graf č. 12: Jaký je váš vnitřní motiv při účasti na rekvalifikaci? (seřaďte od nejvíce prioritního po nejméně prioritní)


Při vyhodnocování hypotézy číslo 2 se mně na základě vrácených dotazníků potvrdilo, ţe respondenti si nevybírají obor, který by je zajímal, ale rekvalifikují se v oblasti, která je ţádaná na současném pracovním trhu. 55 % dotazovaných uvedlo, ţe preferují snadno sehnatelnou práci před osobním naplněním. V otázce číslo 8 je v případě ztráty zaměstnání jsou ochotni změnit obor, ve kterém se nyní vzdělávali 83 %, 11 % je proti a 6% uchazečů neví Za prací je ochotno dojíţdět 100 % dotazovaných respondentů, z toho 68 % do 15 km, 30 % do 30 km a 2 % do vzdálenosti 30 km a více. Z vyhodnocení otázky číslo 12 vyplývá, ţe nejvíce prioritní pro zúčastněné se je zájem o daný obor, ve kterém se rekvalifikují, dále následují motivy jako vnitřní uspokojení, zájem učit se novým věcem, chuť se dále vzdělávat. Nejméně prioritní jsou motivy jako ztráta zájmu o původní obor a vyšší sebevědomí.

34

6.3. Vyhodnocení hypotézy č. 3 Hypotéza č. 3 Vnějším motivačním prvkem v dalším vzdělávání dospělých je získání zaměstnání

Graf č. 13: Baví Vás se dále vzdělávat?

4%

ano 96%


Graf č. 14: Proč absolvuji tenhle kurz?


35

ne

Graf č. 15. Jaký je Váš vnější motiv k absolvování rekvalifikace? Seřaďte dle priorit 1-6 (1 Vám nejblíţe)

30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% nové zabezpečení přizpůsobení rozšíření zaměstnání + rodiny se poptávce kvalifikace lepší finanční současnému ohodnocení pracovnímu trhu

změna zaměstnání z důvodu změny zdravotního stavu

kariérní postup


Vyhodnocením hypotézy číslo 3 se mně potvrdilo, ţe největším motivačním faktorem dotazovaných je získání zaměstnání. 96 % se baví dále vzdělávat, 4 % ne, coţ jsou většinou lidé, kterým rekvalifikaci nabídl úřad práce a jejich vzdělávání je tedy nucené, na coţ následuje otázka číslo 14.76 % respondentům bylo rekvalifikační vzdělávání doporučeno úřadem práce, a 24 % se pro vzdělání v rámci rekvalifikace rozhodlo samo z vlastního přesvědčení. Na otázku, jestli jim byl kurz doporučen někým jiným nebo jiné neodpověděl ţádný respondent. Při zjišťování vnějších motivů k účasti na rekvalifikačním kurzu jsem došla k závěru, ţe jako největší prioritou vzdělávajících se je získání nového zaměstnání a s tím spojené lepší finanční ohodnocení, následuje zabezpečení rodiny, přizpůsobení se poptávce na současném pracovním trhu a rozšíření kvalifikace. Jako nejméně prioritní jsem shledala změnu zaměstnání z důvodu zdravotního stavu a následně kariérní postup. 36

6.4. Vyhodnocení hypotézy č. 4 Hypotéza č. 4 Skuteční zájemci o rekvalifikaci si myslí, že úroveň nabídky rekvalifikačních kurzů v ČR je dostatečně kvalitní, ale chybí požadovaná délka praxe pro výkon dalšího povolání Graf č. 16: Připadá Vám nabídka rekvalifikačních kurzů v ČR dostatečná?

7%

5%

12%

ano ne 76%

nezajímám se nevím


Graf č. 17: Myslíte si, ţe úroveň vzdělávání rekvalifikačních kurzů je kvalitní?

5%

8%

6% ano ne nezajímám se

81%

Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření 37

nevím

Graf č. 18: Myslíte si, ţe úroveň zapojení praxe do výuky v kurzech je dostačující?

5%

7%

ano spíše ano rozhodně ano ne spíše ne rozhodně ne nevím

13% 0%

43%

18% 14%


Graf č. 19: Co očekáváte od dokončení rekvalifikačního kurzu?

2% víc pracovních nabídek

13%

uplatnění získaných poznatků v praxi

21% 64%

samostatné jednání v pracovním procesu větší důvěra při jednání se zaměstnavatelem


38

Vyhodnocením hypotézy číslo 4 se mně potvrdilo, ţe úroveň nabídky rekvalifikačních kurzů v ČR je dostatečně kvalitní, ale chybí poţadovaná délka praxe pro výkon dalšího povolání. Došla jsem k závěru, ţe 76 % dotazovaných připadá úroveň nabídky rekvalifikačních kurzů dostatečná, 12 % tento názor nesdílí, 7 % se o tento problém nezajímá a 5 % respondentů neví. Dále jsem vyhodnotila, ţe úroveň zapojení praxe v průběhu rekvalifikace je pro mnoho účastníků nedostačující k výkonu dalšího povolání. Celkem 43% dotazovaných se vyjádřilo, ţe jim praxe rozhodně dostačující nepřipadala, naopak 7 % si myslí, ţe praxe je dostačující a 5 % respondentů se o tuto problematiku nezajímá. V závěrečné otázce číslo 19 jsem hodnotila, co očekávají účastníci od absolvování rekvalifikace. 64% očekává od dokončení více pracovních nabídek, 21 % by chtělo uplatnit získané poznatky v praxi, 13 % by chtělo samostatně jednat v pracovním procesu a 2 % očekávají od absolvování větší sebedůvěru při jednání se zaměstnavatelem.

39

7. Shrnutí a závěrečné vyhodnocení výsledků Pomocí dotazníkového šetření jsem chtěla prozkoumat, jaké motivační faktory ovlivnily účastníky rekvalifikačních kurzů ke vzdělávání v rámci rekvalifikace, coţ se podle mého názoru splnilo. U dotazovaných respondentů výrazně převaţovaly ţeny nad muţi, coţ se podle mého názoru dalo očekávat, protoţe kurzy byly zaměřeny na obor účetnictví, floristiku, kadeřnictví, aranţérství, zpracovávání bavlny a kurzy počítačové techniky. Myslím si, ţe kdyby byly obory zaměřené na technický směr, byl by poměr ţen a muţů jiný. Převaţující počet respondentů byl v kategorii 30-40 let a nejpočetnější skupinou byly nezaměstnané ţeny se středním vzděláním. Nejvíce dotazovaných respondentů pocházelo z okresu Znojmo, následoval okres Brno – město a na posledním místě se umístil okres Vyškov. Nejvíce jedinců bylo dříve zaměstnáno v oboru dělník ve výsledku 33, následoval obor potravinářství 30 a nejméně účastníků pracovalo v oboru zemědělství 1. Dále z výzkumu vyplývá, ţe méně lidí by rádo pracovalo za méně peněz v oboru, který je bude těšit, coţ se zdá být logické a jen zlomek účastníků (19) by se chtělo za prací přestěhovat ze svého současného bydliště. Dále jsem vyhodnotila, ţe většina nekvalifikujících se si nevybírá obor, který je zajímá, ale dávají přednost oborům, které jsou v dané oblasti dostupné a to z 83 % a všichni bez výjimky jsou ochotni za svou prací dojíţdět. O změně bydliště v rámci současné hospodářské krizi a nezaměstnanosti přemýšlí málokdo. Ve výzkumu jsem dále došla k závěru, ţe mezi vnitřní motivy jsou priority zájem o daný obor, vnitřní uspokojení a chtít se dále vzdělávat. Naopak nejméně dotazovaných udalo vyšší sebevědomí. 76 % dotazovaným byl kurz nabídnut úřadem práce a 24% účastníků se pro kurz rozhodlo samo z jakéhokoliv důvodu. Ţádný účastník neuvedl, ţe by mu kurz doporučil někdo ze svého okolí. Co se týká vnějších motivů, tak jsem vydedukovala, ţe mezi nejvýraznějšími jsou získání nového zaměstnání a s tím spojené lepší finanční ohodnocení. Následuje zabezpečení rodiny a přizpůsobení se poptávce na současném pracovním trhu. Většině účastníků připadá úroveň nabídky rekvalifikačních kurzů dostačující a to v počtu 76% a 81 % respondentů odpovědělo kladně na otázku kvality výuky v rekvalifikačních kurzech. Naopak většina lidí je přesvědčena o tom, ţe zapojení praxe do výuky by potřebovalo být více zapojené do těchto kurzů z důvodu lepšího uplatnění 40

v následném zaměstnání. Co se týče ukončení rekvalifikace, je nejvýznamnějším faktorem více pracovních nabídek na současném dynamickém pracovním trhu. Následující hypotézy se tedy potvrdily: 2. Respondenti si nevybírají obor, který by je zajímal, ale rekvalifikují se v oblasti, která je ţádaná na současném pracovním trhu. 3. Vnějším motivačním prvkem v dalším vzdělávání dospělých je získání zaměstnání. 4. Skuteční zájemci o rekvalifikaci si myslí, ţe úroveň nabídky rekvalifikačních kurzů v ČR je dostatečně kvalitní, ale chybí poţadovaná délka praxe pro výkon dalšího povolání. Hypotéza č. 4 se tedy nepotvrdila: Nejpočetnější skupina nezaměstnaných jsou ţeny od 40- ti let výše a s maximálně středním vzděláním. Jak jsem uvedla jiţ výše, jsou to ţeny ve věku 30-40 let se středoškolským vzděláním.

41

ZÁVĚR V jednotlivých částech bakalářské práce jsem se zabývala tématem problematiky současného pracovního trhu a pojmy jako hospodářská krize, nezaměstnanost, rekvalifikace, další vzdělávání dospělých a dalších, které s tímto tématem souvisí. Vzdělávání dospělých v dnešní době prochází inovací, jeho význam nabývá na stále větší důleţitosti. I zde jsou stanoveny určité cíle, kterých je potřeba se drţet a dodrţovat je. Hlavním cílem této práce bylo prozkoumat a ověřit si podněty k motivaci dospělých ke vzdělávání v oblasti rekvalifikace. Zaměřila jsem se na oblast Jihomoravského kraje a náhodně vybrané rekvalifikační kurzy, které jsou akreditované Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy. V teoretické části jsem se zabývala vzděláváním dospělých, základními pojmy, které souvisí s touto prací, jako jsou například vzdělávání, další profesní vzdělávání, andragogika, rekvalifikace a motivace. V druhé kapitole jsem popisovala systém vzdělávání v České republice, jeho počátky a současnou situaci dnešní doby. Dále jsem definovala formy vzdělávání a zákonnou úpravu. Ve třetí kapitole jsem věnovala velkou pozornost nezaměstnanosti v ČR, ale jelikoţ mou stěţejní výzkumnou oblastí byl Jihomoravský kraj, v následující podkapitole jsem se věnovala nezaměstnanosti právě v této oblasti a poté jsem plynule přecházela k rekvalifikaci, její definici, vyuţití a vše s ní spojené. Posledním kapitolou, kterou jsem se v teoretické části zabývala, byla motivace. Tato stěţejní část práce definuje její vyuţití ke vzdělávání a především k rekvalifikaci. Empirickou část bakalářské práce jsem věnovala výzkumu výše daných hypotéz. Zabývala jsem se metodologií výzkumu, hypotézami a cílem šetření, dále jsem navazovala sběrem dat. Výsledky uvádím pomocí grafů v části shrnutí a závěrečné vyhodnocení nahlíţím na výsledné vyhodnocení. Ve výsledném zhodnocení jsem zjistila, ţe ne všichni účastníci absolvují rekvalifikační kurz proto, aby získali nové zaměstnání (i kdyţ je jich podstatná většina), ale milým překvapením pro mě bylo, ţe část respondentů má zájem se samo vzdělávat a získávat tak nové zkušenosti a dovednosti. 42

V případě

dalšího

vzdělávání

dospělých,

ať

uţ

z důvodu

dlouhodobé

nezaměstnanosti nebo dlouhodobým zájmem o daný obor, prioritní pro účastníky rekvalifikačních kurzů je především získání nového zaměstnání. Spousta respondentů byla vzděláváním v rámci rekvalifikace kladně nakloněna, neboť si podle mého uvědomují současnou situaci a hospodářskou krizi na dnešním dynamickém pracovním trhu a berou moţnost přerekvalifikování se na jinou kvalifikaci jako start do nového začátku pracovního procesu. Pro vyhodnocování výzkumného šetření jsem si zvolila metodu syntézy, coţ je shromaţďování informací a metodu dotazníkového šetření, coţ je získání informací za pomoci distribuce a sběru sestavených dotazníků. Dále jsem v praktické části vyuţila vyhodnocovací metodu a to pro zpracování získaných odpovědí a následného vyhodnocení hypotéz. Řekla bych, ţe tyto metody se pro tento výzkum hodí a umoţnily mně získat, zpracovat a vyhodnotit v krátkém časovém rozmezí shromáţděné výsledky. Myslím si, ţe zaměření na otázku motivace je pro čtenáře určitým přínosem, ať uţ z toho důvodu, ţe získají další informace z oblasti dalšího vzdělávání dospělých, nebo z toho důvodu, ţe zájem o vzdělávání neupadá, ale stále více jedinců má zájem prohlubovat svoje znalosti a vzdělávat se. V současnosti probíhá hodně výzkumů, ale z mého pohledu oblast motivace není zdaleka prozkoumávána tak, jak by měla. Uvědomuji si, ţe motivace je velmi rozsáhlé téma, ale přesto jsem se toto téma snaţila popsat a zmapovat. Motivy, které jsem uvedla v provedeném výzkumu, nejsou ovšem jediné a vţdy bude záleţet na spoustě jiných faktorů, které člověka ovlivňují ať uţ v dalším vzdělávání, nebo v ţivotě.

43

Použité zdroje

BARTÁK, Jan. Jak vzdělávat dostělé. Praha: Alfa Nakladatelství, s.r.o., 2008, 200s., ISBN: 978-80-87197-12-7. BARTÁK, Jan. Profesní vzdělávání dospělých. 1. Vyd., Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, ISBN 978-80-86723-34-1. BENEŠ, Milan. Andragogika. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2008, 216 s., ISBN 97880-247-2580-2. Bílá kniha. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. MŠMT ČR Praha: ÚIV nakladatelství Tauris, 2001, 98 s., ISBN 80-211-0372-8. GAVORA, Petr. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000,

ISBN 80-

85931-79-6.

HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. ISBN 807178-303-X.

HORÁKOVÁ, M., RÁKOCZYOVÁ, M. 2003. Přínosy rekvalifikací pro znevýhodněné skupiny nezaměstnaných. In: Mareš, P., Sirovátka, T. (eds.) 2003. Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. Brno: Masarykova univerzita.

LANGMEIER, Josef - KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 3. přep. a dopln. vydání, Praha: Grada Publishing, 1998, ISBN 80-7169-195-X.

44

KALHOUS, Zdeněk; OBST, Otto. Školní didaktika. Praha : Portál, 2002. ISBN 807178-253-X.

MAREŠ,P. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: Sociologické nakladatelství, 3. vyd., 2002. ISBN 80-864229-08-3.

MUŢÍK, Jaroslav. Androdidaktika. 2. vyd. Praha: ASPI Publishing, 2004. 148 s. ISBN 80-7357-045-9.

MUŢÍK, Jaroslav. Didaktika profesního vzdělávání dospělých. Plzeň, Nakladatelství Fraus 2005, ISBN 80-7328-220-9.

NAKONEČNÝ, M. Motivace lidského chování. Praha: Academia, 1997, 1997. ISBN 80-200-0592-7.

PALÁN, Zdeněk. Lidské zdroje – výkladový slovník. 2. vyd. Praha: Academia,

2002.

282 s. ISBN 80-200-0950-7.

PALÁN, Zdeněk. Výkladový slovník vzdělávání dospělých. Praha: Daha, 1997. 280 s. ISBN 80-902232-1-4.

PALÁN, Zdeněk. Základy andragogiky. Praha: UJAK, 2003. ISBN 80-86723-03-8.

45

PLAMÍNEK, Jiří. Tajemství motivace. Praha: Grada Publishing, 2003. ISBN 978-80247-1991-7.

PLAMÍNEK, Jiří. Vzdělávání dospělých. 1.Vyd. Praha 2010. ISBN 978-80-247-3235-0.

SIROVÁTKA, T., MAREŠ, P. 2003. Podpory v nezaměstnanosti a materiální deprivace nezaměstnaných. In: Mareš, P., Sirovátka, T. (eds.) 2003. Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. Brno: Masarykova univerzita.

SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika. 2. rozšířené aktualizované vydání, Praha, Grada Publishing a.s., 2007, ISBN 978-80-247-1821-7.

ŠEĎOVÁ, Klára, NOVOTNÝ, Petr. Vzdělávací potřeby ve vztahu k účasti na vzdělávání dospělých. Pedagogika. 2006. ISSN 3330-3815.

ŠERÁK, Michal. Zájmové vzdělávání dospělých. 1. Vyd., Praha: Portál, 2009, 326 s., ISBN 978-80-7367-551-6. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II. 1.vyd., Praha: Univerzita Karlova, 2007, ISBN 978-80-246-1318-5.

ZOUNEK, Jiří,

NOVOTNÝ, Petr,

KNOTOVÁ, Dana,

ČIHÁČEK, Vlastimil.

Vzdělávací nabídka pro dospělé v České republice. Pedagogika. 2006. ISBN 00313815

46

Internetové zdroje ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Míra nezaměstnanosti 2011, [online] c2011 [cit. 16. března 2011]. Dostupný z WWW: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/nezamestnanost_eupr

MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŢE A TĚLOVÝCHOVY. Rekvalifikační programy [online]. c2007 [cit. 3. března 2011]. Dostupný z http://www.msmt.cz/vzdelavani/rekvalifikacni-programy

MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŢE A TĚLOVÝCHOVY. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) [online] c2006 [cit. 18. března 2011]. Dostupný z WWW: < http://www.msmt.cz/dokumenty/uplne-zneni-zakona-c-561-2004-sb>.

MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŢE A TĚLOVÝCHOVY. Vyhláška č. 524/2004 Sb. o akreditaci zařízení k provádění rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání [online] c2006 [cit. 19. března 2011]. Dostupný z WWW: < http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlaska-c-524-2004-sb-o-akreditaci-zarizenikprovadeni-

47

Přílohy Příloha č. 1 Dotazník

1. Jsem a) muţ b) ţena c) zaměstnaná/ý d) nezaměstnaná/ý 2. Věk a) 20-30 b) 30-40 c) 40-50 d) 50-60 3. Jaká je Vaše dosažená úroveň vzdělání a) základní b) střední vzdělání c) úplné střední vzdělání d) vysokoškolské vzdělání 4. Bydlím v okrese: a) Brno- město

e) Blansko

b) Brno- venkov

f) Vyškov

c) Břeclav

g) Znojmo

d) Hodonín

5. V jakém oboru pracujete nebo jste pracoval/a naposledy? a) sociální sluţby b) administrativa c) dělník d) zemědělství e) vypište jiné:

6. Jste ochoten pracovat ve více žádaném oboru za méně peněz s tím, že vás práce bude naplňovat?

48

a)Ano b) ne c) nevím

7. Preferujete snadno sehnatelnou práci před osobním naplněním? a) ano b) ne c) nevím

8. V případě, že přijdete o práci ve Vašem oboru, jste ochotni kvůli nové nabídce zaměstnání změnit obor, ve kterém jste pracoval/a? a) ano b) ne c) nevím

9. Jste ochoten/a za prací dojíždět? a) ano b) ne c) nevím

10. V případě, že ano, do jaké vzdálenosti? a) do 15 km b) do 30 km c) více km

11. Jste ochoten/a se za prací odstěhovat? a) ano b) ne c) nevím 12. Jaký je váš vnitřní motiv při účasti na rekvalifikaci? (seřaďte d nejvíce prioritního po nejméně prioritní)

49

a) vnitřní uspokojení b) chuť se dále vzdělávat c) ztráta zájmu o původní obor d) vyšší sebevědomí e) zájem učit se novým věcem f) zájem o daný obor 13. Baví Vás se dále vzdělávat? a) ano b) ne

14. Proč absolvuji tento kurz? a) Rekvalifikace mně byla nabídnuta úřadem práce b) Rozhodl/a jsem se sám/a c) Byl mně doporučen někým jiným / uveďte kým: d) Jiné

15. Jaký je váš vnější motiv k absolvování rekvalifikace? (seřaďte dle priorit 1-6, 1 Vám nejblíže) a) získání nového zaměstnání + lepší finanční ohodnocení b) zabezpečení rodiny c) kariérní postup d) rozšíření kvalifikace f) přizpůsobení se poptávce současnému pracovnímu trhu g) změna zaměstnání z důvodu změny zdravotního stavu

16. Připadá Vám nabídka rekvalifikačních kurzů v ČR dostatečná? a) ano b) ne c) nezajímám se d) nevím

17. Myslíte si, že úroveň rekvalifikačních kurzů je kvalitní? a) ano

50

b) ne c) nezajímám se d) nevím

18. Myslíte si, že úroveň zapojení praxe do výuky v kurzu je dostatečná? a) ano b) spíše ano c) rozhodně ano d) ne e) spíše ne f) rozhodně ne g) nevím

19. Co očekáváte od dokončení rekvalifikačního kurzu? a) jsem schopen/a sehnat víc pracovních nabídek b) větší důvěra v jednání s potenciálními zaměstnavateli c) schopnost samostatného jednání v pracovním procesu d) schopnost uplatnění získaných poznatků v praxi

51

Motivace dospělých ke vzdělávání v rámci rekvalifikace

Recommend Documents