Motivace dobrovolníků pracujících s osobami se zrakovým postižením

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA

Bakalářská práce

Motivace dobrovolníků pracujících s osobami se zrakovým postižením Jaroslava Zabáková

Katedra: Sociální pedagogiky Vedoucí práce: PaedDr. Marie Vorlová Studijní program: Sociální práce Studijní obor: Pastorační a sociální práce

Praha 2014

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci s názvem „Motivace dobrovolníků pracujících s osobami se zrakovým postižením“ napsala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů. Souhlasím s tím, aby práce byla zveřejněna pro účely výzkumu a soukromého studia.

V Praze dne 27. 5. 2014

Jaroslava Zabáková

Bibliografická citace Motivace dobrovolníků pracujících s osobami se zrakovým postiţením [rukopis]: bakalářská práce/ Jaroslava Zabáková; vedoucí práce: PaedDr. Marie Vorlová. --Praha, 2014. -- 76 s.

Anotace Tato bakalářská práce je zaměřena na motivaci dobrovolníků pracujících s osobami se zrakovým postiţením. Pojednává o roli dobrovolníka ve společnosti, popisuje jaká je jeho specifická úloha v sociálních sluţbách, definuje zrakovém postiţení a vysvětluje, jaká je motivace dobrovolníků pro práci s právě touto skupinou osob. V teoretické části jsou nejprve definovány základní pojmy jako je zrakové postiţení, dobrovolnictví, motivace, sociální sluţby pro osoby se zrakovým postiţením a také nevládní neziskové organizace (NNO). Vše za účelem uceleného vhledu do problematiky. Kdyţ se řekne dobrovolnictví, můţeme si přestavit, ţe se jedná o svobodné rozhodnutí jedince, pomáhat jiným. Dobrovolník poskytuje pomoc svému okolí, bez nároku na finanční odměnu. Dobrovolníci doplňují práci sociálních pracovníků, jejich role je podporovat a zlepšovat nabízené sluţby. V dnešní době se jedná o fenomén. A má své nenahraditelné místo v činnost různých organizací. V praktické části je popisováno dotazníkové šetření, výzkumné předpoklady, pouţitá metoda šetření pro sběr dat a jejich analýzu. Výsledky výzkumu jsou prezentovány v závěrečné části práce.

Klíčová slova Klíčová slova: zrakové postiţení, dobrovolník, dobrovolnictví, motivace, sociální sluţby, nevládní neziskové organizace (NNO).

Annotation This bachelor thesis explains visual impairment, the role of volunteer in a society and in social sphere. It presents a part of research concentrating on volunteers motives for voluntary activity and reasons for their choice of for people with visual impairment. In the theoretical part I first define the basic terms of volunteering, visual impairment, motivation, social services, NGOs . It’s important of giving the reader the possibility to create basic knowledge of this theme. "Volunteer" means a service that is voluntarily provided to other people. This is pro-social behavior, which supports people and takes place in an organized environment. Volunteering is work for free. A volunteer is a person who devotes a portion of his free time, skills and energy. Volunteers complement the work of social workers, their role is to promote and improve the services. Is a phenomenon and very important for the operation of various organizations. It helps complement the work of social workers. In the practical part, I mention the target of the research. I describe methods used for collecting and analyzing data. The conclusions I came to are presented in the last part of the thesis.

Keywords Visual impairment, Volunteer, Motivation, Motives of choice of voluntary activity, Social services, NGOs.

Poděkování Ráda bych poděkovala PaedDr. Marii Vorlové za odborné vedení mé bakalářské práce, důleţité připomínky, konzultace a čas, který mi věnovala.

Obsah Úvod ............................................................................................................... 8 TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................. 10 1. Zrakové postiţení .................................................................................. 10 1.1. Vymezení terminologie................................................................. 11 1.2. Postiţení šíře zorného pole ........................................................... 12 1.3. Okulomotorické poruchy .............................................................. 12 1.4. Obtíţe se zpracováním zrakových informací................................ 12 1.5. Poruchy barvocitu ......................................................................... 12 1.6. Ztráta zrakové ostrosti .................................................................. 13 1.6.1. Slabozrakost .......................................................................... 13 1.6.2. Zbytky zraku ......................................................................... 14 1.6.3. Slepota/ nevidomost .............................................................. 14 1.6.4. Poruchy binokulárního vidění ............................................... 16 2. Sociální sluţby ...................................................................................... 17 2.1. Sociální sluţby pro osoby se zrakovým postiţením ................... 17 2.2. NNO jako poskytovatelé sociálních sluţeb ................................ 19 3. Dobrovolnictví a dobrovolník .............................................................. 25 3.1. Pojem dobrovolník ..................................................................... 25 3.1.2. Dobrovolník a klient se zrakovým postiţením.................... 27 3.1.3. Výběr a příprava dobrovolníka ........................................... 27 3.1.4. Činnost dobrovolníka s klientem se zrakovým postiţením 29 3.1.5. Supervize dobrovolníků ...................................................... 31 3.1.6. Ukončení spolupráce ........................................................... 32 3.2. Definice dobrovolnictví ............................................................. 33 3.2.1. Skupiny dobrovolnictví v ČR ............................................ 34 3.2.2. Formy dobrovolnictví jako profesionální práce ................. 35 3.2.3. Smlouvy ............................................................................. 36 3.2.3.1. Etický kodex sociálně aktivizačních sluţeb pro osoby se zrakovým postiţením ................................................................................ 37 3.2.3.2. Pojištění .............................................................................. 37 3.3. Klient/ uţivatel ......................................................................... 38 4. Motivace a role.................................................................................... 40 4.1. Motivace dobrovolníků ............................................................ 40 4.2. Ohodnocení dobrovolníků ........................................................ 41 4.3. Role .......................................................................................... 42 Praktická část ............................................................................................... 44 5. Výzkumné šetření ......................................................................... 44 5.1. Cíl výzkumného šetření ............................................................. 44

6

5.1.1 Dílčí výzkumné otázky ..................................................... 44 5.2. Metodologie................................................................................ 45 5.2.1. Zvolená metoda pro výzkumné šetření ............................. 45 5.2.2. Výzkumný vzorek ............................................................. 46 5.2.3. Sběr dat a struktura dotazníku ........................................... 47 5.2.4. Místo a způsob sběru dat ................................................... 49 5.3. Výsledky a zpracování .............................................................. 50 5.4. Shrnutí výsledků a diskuse ........................................................ 67 Závěr ............................................................................................................ 69 Seznam literatury ......................................................................................... 71 Přílohy .......................................................................................................... 74

7

Úvod „Dobro se projevuje skrze přátelskou lásku k druhému.“ Aristoteles Dnešní doba je v mnohém pokroková a pojem dobrovolník a dobrovolnictví se stává obecně známým, dokonce i uznávaným společenským postavením. Je to fenomén, kterému se dostává stále více a více pozornosti. Přispělo k tomu jistě také to, ţe rok 2011 byl vyhlášen Evropským rokem dobrovolníků. A od té doby dobrovolnictví zaţívá nevídaný rozvoj. Tato práce je věnována právě dobrovolníkům, kteří působí v nevládních neziskových organizacích. Člověk je společenský tvor, jak jiţ řekl Aristoteles1 a naše společnost je postavena na vzájemné solidaritě a kontaktu s druhými. Dobročinnost je vzácnou ctností, kterou lidé obohacují své ţivoty i ţivoty obdarovaných. Darujeme jak hmotné věci, tak třeba i svůj volný čas a stáváme se dobrovolníky. Vlastní zkušenost mě přivedla k tématu bakalářské práce Motivace dobrovolníků pracujících s osobami se zrakovým postižením, během vykonané praxe jsem se dostala do role dobrovolníka a neustále jsem si kladla otázku, proč to vlastně ti dobrovolníci (a já s nimi) dělají? Původně měla být práce zaměřena na motivaci dobrovolníků v sociálních sluţbách všeobecně, ale postupem času jsem byla nucena svůj úhel pohledu na danou problematiku zúţit. Zaměřila jsem se tedy na skupinu dobrovolníků na území hlavního města Prahy, jejich specifickou roli při práci s klienty se zrakovým postiţením a na motivaci k dobrovolnické sluţbě s právě touto specifickou skupinou osob. Jakékoliv zrakové postiţení, také v jakémkoliv věku, lze povaţovat za významnou zátěţ v ţivotě člověka a v adaptaci na nové podmínky. Zejména pokud se jedná o těţkou nebo úplnou ztrátu zraku. Neznamená to však, ţe tato 1

Aristoteles- řecký filozof, [online] [30. 4. 2014]. Dostupné z < http://es.wikipedia.org/wiki/aristoteles >.

8

osoba je jiţ vyřazena z aktivního ţivota. Prostřednictvím sociálních sluţeb, vzdělávacích aktivit a hlavně dobrovolnické pomoci, je podporován plnohodnotný a samostatný ţivot lidí se zrakovým postiţením. Dobrovolníci při práci s osobami se zrakovým postiţením vyţadují specifickou přípravu pro svou činnost, ale také jako jiní dobrovolníci, potřebují neustálou motivaci. Na následujících stránkách budu hledat odpověď na otázku: Jaká je role dobrovolníka v sociálních sluţbách při práci s klientem se zrakovým postiţením? A co je jejich motivací pro práci s touto specifickou skupinou osob? Teoretická část je členěna na několik oddílů, první se zabývá zrakovým postiţením, charakterizuji zde jednotlivé druhy zrakového postiţení a příčiny jejich vzniku, vymezuji terminologii, s cílem poukázat na rozmanitost tohoto handicapu a specifika kladená na dobrovolníky. Další oddíl je zaměřen na sociální sluţby, snaţím se přiblíţit, jaké jsou sluţby pro osoby se zrakovým postiţením a jak postavení dobrovolníků definuje zákon. Uvádím zde také organizace, které poskytují sluţby právě osobám se zrakovým postiţením, vše s cílem uceleného vhledu do problematiky. Třetí oddíl je věnován dobrovolníkům a dobrovolnictví, budu zabývat definováním pojmů dobrovolnictví, dobrovolník, přípravě dobrovolníka, formám dobrovolnictví a také smlouvám, které jsou s dobrovolníky uzavírány. Poslední kapitoly jsou zvoleny s cílem zjistit, jakou roli hraje dobrovolník při své činnosti pro organizace, jaký je jeho význam pro klienta a co je jeho motivací pro dobrovolnickou sluţbu. Tato práce by měla poskytnout informace o motivaci dobrovolníků pracujících s osobami se zrakovým postiţením, specifické práci s touto skupinou osob a činnostech, které dobrovolníci vykonávají v sociálních sluţbách. Mimo klasické zdroje, jako je odborná literatura, budu vyuţívat i své zkušenosti z dobrovolnické činnosti, právě při doprovázení klientů se zrakovým postiţením.

9

TEORETICKÁ ČÁST Definováním pojmů jako je zrakové postiţení, sociální sluţby pro osoby se zrakovým postiţením, dobrovolnictví, dobrovolník, role a motivace, se budu zabývat v teoretické části. Zmíním také důleţité dokumenty, jakými jsou smlouva o výkonu dobrovolnické sluţby, etický kodex sociálně aktivizačních sluţeb pro osoby se zrakovým postiţením nebo formy a důleţitost supervize při práci s dobrovolníky. Zaměřím se i na organizace, které poskytují sluţby pro osoby se zrakovým postiţením a pro svou činnost vyuţívají sluţby dobrovolníků (tj. mají akreditovaný dobrovolnický program). Všechny tyto souvislosti povaţuji za stěţejní pro ucelený rámec dané problematiky.

1. Zrakové postižení Zrak je jedním z nejdůleţitějších smyslů člověka. Získáváme skrze něj 90 % informací o okolním světě. Zrakové omezení významně ovlivňuje člověka, ať uţ se jedná o dlouhodobé nebo trvalé postiţení jedince.2 Definic zrakového postiţení je mnoho: „v tyflopedickém pojetí je za jedince se zrakovým postižením považována ta osoba, která po optimální korekci své zrakové vady či poruchy má dále problémy při zrakovém vnímání a zpracování zrakem vnímaného v běžném životě.“ 3 Stejně tak je také mnoho příčin zrakového postiţení. Pokud jde o zrakové ústrojí člověka, můţe se vada vyskytnout v oblasti receptoru (zevní oko), v oblasti nervových drah nebo přímo ve zrakovém centru mozku. Vady zraku mohou být vrozené nebo získané. Pokud se jedná o první z nichvrozené vady, jde ve většině případů o vady geneticky podmíněné, příp. způsobené infekčním onemocněním v období těhotenství.4

2

Slowík, Speciální pedagogika, 59 Renotiérová a kol., Speciální pedagogika, 72 4 Slowík, Speciální pedagogika, 60 3

10

Pro účely této práce (její praktickou část) se budu zbývat pouze osobami, které mají sníţenou schopnost zrakové percepce natolik, ţe jim běţné kompenzační pomůcky (brýle, zvětšovací lupy, či jiné optické pomůcky) neposkytují plnohodnotnou míru socializace a nezávislosti na okolí. Zrakové vady mají často progresivní charakter a bývá obtíţné je zcela vyléčit, případně vadu úplně odstranit (např. operativně), důleţitá je komplexní rehabilitace, která brání sociální vyloučenosti jedince.

1.1. Vymezení terminologie Omezení zrakových funkcí bývá rozdělováno podle mnoha kategorií a různých hodnotících kritérií. Zrakové vady můţeme rozlišovat např. podle:5 a) postižených zrakových funkcí- sníţení zrakové ostrosti, omezení zorného pole, poruchy barvocitu, refrakční vady b) podle stupně zrakového postižení- slabozrakost, zbytky zraku, nevidomost c) podle doby vzniku- vrozené, získané d) podle etiologie- orgánové (vady čočky, příp. sítnice), funkční (poruchy binokulárního vidění) Nebo podle typů zrakových vad, např. dle Květoňové- Švecové (2000), tyto kategorie zrakových vad blíţe definuji: - postižení šíře zorného pole (trubicovité vidění) - okulomotorické poruchy (tupozrakost) - obtíže se zpracováním zrakových informací (kortikální slepota) - poruchy barvocitu (barvoslepost) - ztráta zrakové ostrosti (refrakční vady)

5

Slowík, Speciální pedagogika, 61

11

1.2. Postižení šíře zorného pole Postiţení šíře zorného pole je omezení v oblasti prostorového vnímání. Jedná se o výpadek periferního vidění, který se objevuje v horním, dolní nebo postranním zorném poli. Velmi problematický je pak pro člověka samostatný pohyb a prostorová orientace. Tato osoba bývá velmi často odkázán na kompenzační pomůcky zlepšující samostatný pohyb (slepecká hůl, vodicí pes, doprovod jiné osoby) nebo pomůcky usnadňující orientaci např. zvukové hlásiče v MHD u semaforů apod.

1.3. Okulomotorické poruchy Okulomotorické poruchy jsou diagnostikovány pří špatné spolupráci (koordinaci) pohybu očí. Tato porucha je nejvíce patrná, pokud jedinec pouţívá obě oči zároveň a snaţí se zaměřit třeba na předmět, který se pohybuje. Tato zraková informace bývá následně špatně interpretován a také hůře funguje propojení s ostatními smysly.

1.4. Obtíže se zpracováním zrakových informací Potíţe se zpracováním informací získaných zrakem se objevují v mozkové kůře, v oblasti zrakových center. Toto postiţení je označováno jako kortikální slepota, bývá diagnostikováno nejčastěji u děti. Jedná se o problém s interpretací zrakové informace a stejně jako u výše uvedených okulomotorických poruch, objevují se problémy při propojování informace s ostatními smysly.

1.5. Poruchy barvocitu Poruchy barvocitu jsou poruchy, kdy je oko neschopné vidět celé barevné spektrum. Můţe se jednat zřídkakdy o úplnou barvoslepost, častěji se vyskytuje jen částečná barvoslepost, kdy je omezeno vnímání jen určitých barev.

12

1.6. Ztráta zrakové ostrosti Ke ztrátě zrakové ostrosti (tj. refrakčním vadám) se vztahuje klinická kategorizace zrakových vad, která je zaměřena na rozlišování míry zrakové ostrosti tzv. visu. Jedná se o schopnost oka rozlišovat dva body, které leţí velmi blízko u sebe, stále jako dva body. Tuto kategorizaci uvádí 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí a přidruţených zdravotních problémů MKN-10 (tabulka č. 1). V této práci bych se chtěla zaměřit na zraková postiţení, která ve velké míře komplikují samostatný pohyb, orientaci, socializaci a maximální rozvoj osobnosti člověka s tímto postiţením. Ztrátu zrakové ostrosti pak můţeme rozdělit na tyto hlavní skupiny, které dále popíši: a) slabozrakost b) zbytky zraku c) slepota/nevidomost d) poruchy binokulárního vidění

1.6.1. Slabozrakost Jedná se o sníţení zrakové ostrosti, kdy i po dostatečné brýlové korekci, působí tato vada nositeli potíţe v běţném ţivotě. Slabozrakost je orgánová vada, poškození můţe být v oblasti zrakové dráhy, zrakového centra nebo kterékoliv jiné části oka. Dělíme ji na lehkou, střední a těţkou, dle hodnoty visu.6 Slabozrakost je získaná i vrozená- objevuje se jak v prenatálním, perinatálním nebo postnatálním stádiu. Slabozrakost můţe být ustálenou (neměnnou) vadou, či mít progresivní charakter. Slabozrací lidé by neměli mít zvýšenou tělesnou námahu a je třeba brát ohled i na jejich vysokou míru zrakové únavy. Pro tuto skupinu osob se zrakovým postiţením se velmi osvědčují kompenzační pomůcky jako měřicí přístroje s hlasovým výstupem, elektronika, optické pomůcky, mobilní telefony

6

Kraus, Kompendium očního lékařství, 317

13

s velkými tlačítky7. A dále pak doprovod vidícího člověka, či jiná zraková kontrola, výše uvedené zvyšuje samostatnost jedince v běţném ţivotě.

1.6.2. Zbytky zraku Mezi osoby se zbytku zraku se řadí lidé na rozhraní mezi těţce slabozrakými a nevidomými. Zrakové vnímání je zachováno, ale osoba dokáţe přečíst např. jen velký černostisk, u těchto osob je podporováno rozvíjení zachovaných zrakových schopností, ale zároveň se učí chůze s bílou holí a čtení bodového písma (Braillova písma). Příčiny této vady mohou být jak vrozené, tak získané.

1.6.3. Slepota/ nevidomost Jedná se o vadu, kdy je narušeno zrakové vnímání do té míry, ţe má jedinec zachovaný pouze světlocit, nebo jej nevnímá vůbec a tudíţ je nevidomý. Nevidomost můţe být jak získaná, tak vrozená, kdy za nejčastější vrozené příčiny, lze označit poruchy prenatálním období- infekční choroby v těhotenství, či dědičnost. Do těch získaných pak můţeme zařadit úrazy nebo vady mající postupný, progresivní charakter, vedoucí k úplné nevidomosti. Jako je glaukom, refrakční vady, nádory, katarakta nebo degenerace sítnice. Nevidomost dělíme na praktickou a úplnou. Praktická slepota je stav, kdy je zachován světlocit, postiţený reaguje na silné světelné zdroje. Při úplné nevidomosti se jedná o naprostou ztrátu světlocitu, kdy není vykazována ţádná reakce ani na silné světelné zdroje.

7

Kompenzační pomůcky pro uţivatele se zrakovým postiţením, 2002, [online] [30. 4. 2014]. Dostupné z: < http://pomucky.blindfriendly.cz/ >

14

Tabulka č. 1: Klasifikace zrakového postižení dle WHO

1 .

střední slabozrakost zraková ostrost s nejlepší moţnou korekcí: maximum menší neţ 6/18 (0,30)

- minimum rovné nebo lepší neţ 6/60 (0,10); 3/10 - 1/10, kategorie zrakového postiţení 1 2 .

silná slabozrakost zraková ostrost s nejlepší moţnou korekcí: maximum menší neţ 6/60 (0,10)

- minimum rovné nebo lepší neţ 3/60 (0,05); 1/10 - 10/20, kategorie zrakového postiţení 2 3 .

těžce slabý zrak a) zraková ostrost s nejlepší moţnou korekcí: maximum menší neţ 3/60

(0,05) - minimum rovné nebo lepší neţ 1/60 (0,02); 1/20 - 1/50, kategorie zrakového postiţení 3 b) koncentrické zúţení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů 4 .

praktická nevidomost zraková ostrost s nejlepší moţnou korekcí 1/60 (0,02), 1/50 aţ světlocit ne-

bo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i kdyţ centrální ostrost není postiţena, kategorie zrakového postiţení 4 5 .

úplná nevidomost ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu aţ po zachování

světlocitu s chybnou světelnou projekcí, kategorie zrakového postiţení 5 Zdroj: Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů - desátá revize (MKN-10), vydal Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

15

1.6.4. Poruchy binokulárního vidění Jedná se o poruchy nefunkční spolupráce očí, kdy je omezena zraková funkce jednoho oka. Poruchy binokulárního vidění patří mezi nejrozšířenější. Pokud jsou včas diagnostikovány (zejména v předškolním věku), lze je úspěšně léčit, případně dopady tohoto onemocnění úplně odstranit. Tyto poruchy dělíme na tupozrakost (Amblyopie) a šilhavost (Strabismus). Hlavními důsledky pro ţivot jsou: narušení prostorového vidění (vnímání hloubky prostoru) a opoţděné motorické reakce.8 Všechny tyto skupiny osob se zrakovým postiţením potřebují ke svému ţivotu pomoc ostatních. Z uvedeného výčtu skupin onemocnění si lze vytvořit představu, v jak sloţitých situacích se lidé se zrakovým postiţením mohou nacházet.

8

Finková, Speciální pedagogika osob se zrakovým postiţením, 46

16

2. Sociální služby Jedná se o formy pomoci a podpory poskytované osobám v nepříznivé sociální situaci, jak je definuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách.9 „Jsou poskytovány lidem společensky znevýhodněným, a to s cílem zlepšit kvalitu jejich života.“10 Pomáhají lidem ţít běţným ţivotem. Níţe uvádím pojmový aparát, který je důleţitý pro správný vhled do problematiky, pojem sociální sluţba je značně rozmanitý, sluţby pro osoby se zrakovým postiţením jsou specifické a téměř všechny z nich lze zajistit pomocí práce dobrovolníků. Mezi hlavní poskytovatele těchto sluţeb patří především nevládní neziskové organizace, které vyuţívají dobrovolníky ve velké míře, za důleţité povaţuji zmínit je a přiblíţit jejich činnost.

2.1. Sociální služby pro osoby se zrakovým postižením Sociální sluţby pro osoby se zrakovým postiţením poskytují základní a odborné sociální poradenství směřující k řešení nepříznivé sociální situace vzniklé nebo hrozící v důsledku zrakového postiţení. Tyto sluţby poskytují orientaci v systémech práva, psychologie nebo vzdělávání. Mezi některé další sluţby poskytované pro tento okruh osob patří: průvodcovské a předčitatelské služby- doprovázení do zaměstnání, příp. do škol, k lékaři, pomoc při vyřizování běţných záleţitostí, předčítání či jiné podávání informací, forma: ambulantní nebo terénní, osobní asistence- tato sluţba je poskytována osobám, jejichţ situace vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby, sluţba není časově omezena, forma: terénní,

9

Znění celého Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách [online – dokument PDF]. [cit. 2014-4-30]. Dostupné na < http://www.mpsv.cz/files/clanky/7372/108_2006_Sb.pdf >. 10 Matoušek a kol., Základy sociální práce, 9

17

pečovatelská služba- sluţba je poskytována osobám, jejichţ situace vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby, poskytována je ve vymezeném čase v domácnostech osob a v zařízeních sociálních sluţeb, forma: ambulantní nebo terénní, sociální rehabilitace- představuje nácvik dovedností směřujících soběstačnosti a samostatnosti, u zrakově postiţených se jedná o nácvik chůze s bílou holí, péče o domácnost a alternativního získávání informací (ovládání PC pomocí speciálních ozvučných programů, Braillovo písmo), forma: ambulantní, terénní nebo pobytová, sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením- zprostředkování kontaktu se sociálním prostředím, sociálně terapeutické činnosti, zařizování osobních záleţitostí, forma: ambulantní nebo terénní.11 Na základě zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách je zřízen Registr poskytovatelů sociálních služeb, který slouţí k lepší orientaci v systému sociálních sluţeb. Pro organizace je zařazení do tohoto registru podmínkou pro poskytování sociálních sluţeb a také jednou z podmínek pro čerpání finančních dotací z veřejných rozpočtů.12 Výše uvedené sociální sluţby lze také zajistit za pomoci činnosti dobrovolníků. Sociální sluţby pro osoby se zrakovým postiţením se pak zaměřují nejčastěji na tyto oblasti sociální inkluze, kdy je nejvíce vyuţívána i pomoc dobrovolníků:

11

Michálek, Vondráčková, Praktická pomoc lidem ztrácejícím zrak, 32 Registr poskytovatelů sociálních sluţeb, [online] [2. 5. 2014]. Dostupné z: . 12

18

sociální oblast- podpora kontaktu s rodinou, udrţování přátelských vazeb pracovní rehabilitace- doprovod do zaměstnání vzdělávání a celoţivotní vzdělávání- podpora při studiu (vyhledávání v knihovně, doprovod ke zkouškám) psychologická činnost- kontakt s okolním světem jako prevence sociální vyloučenosti Všechny aktivity a to nejen dobrovolníků, kteří pracují s lidmi se zrakovým postiţením, by měly směřovat k samostatné orientaci člověka (či jejímu zlepšení), dosaţení co největší moţné samostatnosti, odstraňování komunikačních bariér a přispět ke zlepšení začleňování zrakově postiţeného do běţného ţivota.13

2.2. NNO jako poskytovatelé sociálních služeb Nevládní neziskové organizace (někdy nepřesně označované jako „nestátní neziskové organizace“, neziskovky nebo také NNO) velmi pomáhají lidem se zrakovým

postiţením,

tyto

organizace

vyuţívají

práci

dobrovolníků

k zajišťování svých aktivit, případně jako doplňkovou činnost vedle práce sociálních pracovníků.14 Dále uvádím několik skupin NNO a dalších organizací, které mohou významně pomáhat osobám se zrakovým postiţením, z tohoto přehledu je zřejmé, jaká je různorodost poskytovaných sluţeb: - Občanská sdružení- všeobecně poskytují odborné sluţby, nabízející společné činnosti.

13 14

Slowík, Speciální pedagogika, 63 Michálek, Vojtíšek, Profily pomoci, 50

19

- Nadace a nadační fondy- získávají a přerozdělují finanční prostředky organizacím i zrakově postiţeným jednotlivcům. - Obecně prospěšné společnosti, které vznikají za účelem profesionální činnosti ve prospěch zrakově postiţených. - Účelová zařízení církví a náboženských společností, které poskytují některé sluţby pro nevidomé Kompletní seznam organizací a institucí pomáhající osobám se zrakovým postiţením lze nalézt v Adresáři poskytovatelů sluţeb pro osoby se zrakovým postiţením. Vydal Okamţik, v roce 2008.15 Jsou zde přehledně uspořádané informace o organizacích, které poskytují sluţby lidem právě se zrakovým postiţením. Informace je také moţné získat jiţ na výše uvedených stránkách registru, ale zde je nevýhoda ve velkém mnoţství subjektů poskytujících sociální sluţby. Prakticky není snadné najít rychle sluţby poskytované pouze pro osoby se zrakovým postiţením. Proto jsem se rozhodla vyuţít informací právě z Adresáře poskytovatelů sluţeb pro osoby se zrakovým postiţením. Vybrala jsem z něj pouze ty organizace, které působí na území hlavního města Praha a které při své činnosti vyuţívají sluţeb dobrovolníků. Přiblíţím více činnost těchto organizací, protoţe se velmi významně podílejí na poskytování sociálních sluţeb pro osoby se zrakovým postiţením.

Diakonie ČCE - středisko pro zrakově postižené Praha 1 Poskytuje pastorační a sociální péči pro osoby se zrakovým postiţením; provozuje zvukovou, braillskou elektronickou knihovnu s křesťanským zaměřením, 15

Adresář poskytovatelů sociálních sluţeb [online] [2. 5. 2014]. Dostupné z < http://www.okamzik.cz/main/okamzik/Publikace/adresar_2.html >.

20

zajišťuje setkávání a pobytové akce, kontaktní údaje: Klimenstská 18, 110 15 Praha 1, http://szp.diakoniecce.cz; Diakonie neprovozuje přímo akreditovaný dobrovolnický program, vyuţívá pouze sluţeb „dobrovolných spolupracovníků“, kteří pomáhají se zvukovou knihovnou, setkávání a zajišťování podkladů pro tuto elektronickou knihovnu.16

Maltézská pomoc, o. p. s. Poskytuje asistenční sluţby pro rodiny s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí, mládeţ, nemocné, vozíčkáře. Kontaktní údaje: Lázeňská 2, 118 00 Praha 1, www.maltezskapomoc.cz; Maltézská pomoc realizuje dobrovolnické projekty, akreditované podle zákona č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické sluţbě, v roce 2012 se na dobrovolnických projektech podílelo 50 dobrovolníků.17

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) SONS má několik oddělení: Středisko integračních aktivit, Tyflokabinet, Středisko odborného a sociálně právního poradenství pro osoby se zrakovým postiţením, Metodické centrum odstraňování bariér, vydavatelství a informační sluţby. Pro přesný výčet sluţeb a dalších oddělení není moţné vhledem k rozsahu práce vypisovat. Více informací je dostupných na internetové adrese www.sons.cz, Krakovská 21, 110 00 Praha 1. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR uplatňuje dobrovolníky ve svých 11 pobočkách (včetně Prahy), dle výroční zprávy za rok 201218 bylo registrováno 135 dobrovolníků.

16

Výroční zpráva 2011, s. 9 [online] [2. 5. 2014]. Dostupný z 17 Výroční zpráva Maltézské pomoci o.p.s., s. 14 [online] [2. 5. 2014]. Dostupný z 18 Výroční zpráva za rok 2012, s. 53 [online] [2. 5. 2014]. Dostupný z

21

TyfloCentrum Praha, o.p.s Poskytuje základní i odborné sociální poradenství, průvodcovskou a předčitatelskou sluţbu, dobrovolnický program 1+1, sociálně aktivizační sluţby, sportovní a poznávací zájezdy. Dobrovolníci umoţňují uţivatelům věnovat se volnočasovým aktivitám, v rámci sociálně aktivizačních sluţeb. V roce 2012 působilo v TyfloCentru Prahu 20 dobrovolníků.

19

Kontaktní údaje: Krakovská

21, 11000 Praha 1, www.praha.tyflocentrum.cz

Okamžik Sdruţení pro podporu nejen nevidomých: Okamţik disponuje Dobrovolnickým centrem pomoci zrakově postiţeným, kde zajišťuje tyto sluţby: dlouhodobá spolupráce klientů a dobrovolníků při aktivitách, které vyţadují zrakovou kontrolu, doprovody klientů, dále nabízí osobní asistenci pro děti se zrakovým postiţením, provozuje Hmateliér- který je zaměřen na kulturní aktivity a také Vzdělávací, informační a poradenské centrum, dle výroční zprávy za rok 201220 se podílelo na aktivitách v Dobrovolnickém centru aktivně 136 dobrovolníků. V současné době je v Okamţiku 155 aktivních dobrovolníků.

Palata- Domov pro zrakově postižené Nabízí ubytování pro seniory se zrakovým a kombinovaným postiţením, ošetřovatelský servis, nácvik sebeobsluhy, pracovní terapii, volnočasové aktivity, Palata nemá své vlastní proškolené dobrovolníky, pracuje s individuálními dobrovolníky a firemními, které má na starosti koordinátor práce s dobrovolníky, ten je zaměstnanec Palaty,21 kontaktní údaje: Na Hřebenkách 737/5, 15000 Praha 5, www.palata.cz 19

Výroční zpráva 2012, s. 12 [online] [2. 5. 2014]. Dostupný z 20 Výroční zpráva 2012, s. 10 [online]. [2. 5. 2014]. Dostupný z 21 Výroční zpráva 2013, s. 10 [online] [2. 5. 2014]. Dostupný z

22

Společnost pro ranou péči Poskytuje odborné sluţby rané péče, podporu a pomoc rodinám, ve kterých se narodilo dítě se zrakovým nebo i s kombinovaným postiţením. Dobrovolníci pomáhají v klientských rodinách s běţnými aktivitami, však dobrovolníci jsou z organizace Maltézská pomoc, o.p.s.22 Kontaktní údaje: Klimentská 2, 110 00 Praha 1, www.ranapece.cz

Timšel, o. s. Podporuje rehabilitační programy poskytované Institutem rehabilitace zrakově postiţených Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, Timšel vyuţíval sluţeb dobrovolníků v roce 200723, aktuální informace nemám k dispozici. Kontaktní údaje: J. Martího 31, 162 52 Praha 6, www.volny.cz/timsel

Tyfloservis, o.p.s. Nabízí nácvik sociálních dovedností, poradenství, rehabilitační kurzy, terénní i individuální práce, Tyfloservis dále nabízí zdravotně edukační kurzy, kterých se účastní také dobrovolníci.24 kontaktní údaje: Krakovská 21, 110 00 Praha 1, www.tyfloservis.cz.

Mládež Českého červeného kříže Nabízí projekt Help Trans, který se zaměřuje na vzájemné sblíţení postiţených lidí se zdravou populací, zvláště s mládeţí. Zahrnuje krátkodobé asistenční sluţby dobrovolníků na telefonickou objednávku. Nabízejí tedy krátkodobé asistenční sluţby a volnočasové aktivity. Projekt Help Trans se snaţí přispívat k integraci zdravotně postiţených do společnosti, pořádají také výukové semi22

Výroční zpráva 2012, s. 19 [online]. [2. 5. 2014]. Dostupný z 23 Výroční zpráva 2007, s. 1 [online]. [2. 5. 2014]. Dostupný z 24 Výroční zpráva 2012, s. 7 [online] [2. 5. 2014]. Dostupný z

23

náře a přednášky. Kontaktní údaje: Thunovská 18, 118 04 Praha 1 – Malá Strana, http://www.cervenykriz.eu/cz/mladez.aspx.

Národní rada osob se zdravotním postižením Provozuje poradnu pro osoby se zdravotním postiţením, seniory a ostatní uţivatele sociálních sluţeb. Toto občanské sdruţení se snaţí především hájit zájmy a práva osob se zdravotním postiţením při jednání s institucemi. Národní rada má akreditovaný dobrovolnický program, v roce 2012 s nimi spolupracovala 80 dobrovolníků, kteří pomáhali v členských organizacích tohoto sdruţení.25 Kontaktní údaje: Partyzánská 1/7, 170 00 Praha 7, www.nrzp.cz.

25

Výroční zpráva 2012, s. 19 [online]. [2. 5. 2014]. Dostupný z

24

3. Dobrovolnictví a dobrovolník Společnost se hodně mění k lepšímu a nikomu jiţ není k smíchu člověk, který pracuje bez nároku na finanční odměnu. Domnívám se, ţe celá společnost udělala obrovský pokrok od dob minulých (před rokem 1989) a představa dobrovolnictví

se

přelila

od

pojmu

dobrovolných

(povinných)

brigád26

k dobrovolnictví napříč odvětvími a obory. Dobrovolnictví expanduje i do takových podob, jakými jsou nově vznikající obory například management dobrovolnictví.27 Pojmy jako dobrovolníci, dobrovolnická činnost nebo dobrovolnictví na nás útočí snad ze všech stran. Všichni máme představu, co tyto pojmy znamenají, mnozí z nás dobrovolníky i byli, ale jako vhodné pro tuto práci povaţuji odlišit a vymezit tyto pojmy.

3.1. Pojem dobrovolník Dobrovolník by měl být zodpovědný, ochotný a obětavý člověk, který věnuje svůj volný čas druhým lidem. Který rozvíjí své altruistické jednání v nestátních neziskových organizacích, ale nejen v nich. Jedná se o svobodné rozhodnutí jedince, pomáhat jiným. Nejde však o formu pomoci, danou jen nějakou morální nutností. Tošner vymezuje dobrovolnictví jako „vědomou, svobodně zvolenou činnost ve prospěch druhých, kterou poskytují občané bezplatně.“28 Dobrovolník poskytuje pomoc svému okolí, vykonává činnost, která je časově i obsahově vymezena. „Dobrovolník je pak člověk, který bez nároku na finanční odměnu a na základě vlastního svobodného a dobrovolného rozhodnutí věnuje svůj čas, svou energii, vědomosti, dovednosti a schopnosti ve prospěch 26

Tošner, Sozánská, Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, 50 bliţší informace o moţnostech a formách studia dostupné z . 28 Tošner, Sozánská, Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, 127 27

25

druhých lidí, společnosti či záležitosti.“29 Ne všichni lidé se mohou stát dobrovolníky, obzvláště dobrovolníky v pomáhajících profesích. Pro pomoc lidem s nějakým znevýhodněním, se nejlépe uplatní dobrovolník vyrovnaný a stabilní. Není zde prostor pro egoistickou seberealizaci na úkor handicapovaného. Bohuţel i to se občas stává, naštěstí tito lidé u dobrovolnictví příliš dlouho nevydrţí. Dobrovolníkům nenáleţí za jejich činnost ţádná finanční odměna, tak je to ukotveno i v platném zákoně č.198/2002 Sb., o dobrovolnické sluţbě. Mohou být však oceněni např. poděkováním, čestným uznáním, malým dárkem, benefitem v podobě vstupenek apod. Někdy jsou dobrovolníkům hrazeny cestovní náklady, případně placena pojištění (dle typu organizace). Mezi hlavní odměny patří emocionální obohacení, pocit uţitečnosti, smysluplné vyuţití času nebo uvědomění a stabilizace vlastních hodnot. A tyto odměny jsou opravdu k nezaplacení. Dobrovolnictví není „navěky“. Je důleţité, aby si byl člověk vědom, ţe můţe kdykoliv svou činnost ukončit. Je to přirozený jev, který rozhodně neuzavírá pomyslné dveře zpět k dobrovolnictví.30 „Platí zásada, trvale udržitelného života, protože vyčerpaný dobrovolník se brzy sám stává pacientem.“31 V České republice dobrovolníka definuje zákon č. 198/2002Sb., o dobrovolnické sluţbě, který vstoupil v platnost 1. ledna 2003, takto: „Dobrovolníkem může být fyzická osoba, která se na základě svých vlastností, znalostí a dovedností svobodně rozhodne poskytovat dobrovolnickou službu. Tato osoba musí být starší 15-ti let, pokud vykonává službu na území České republiky, či starší 18-ti, jde-li o výkon dobrovolnické služby v zahraničí.“

29

Tošner, Sozánská, Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, 35 Michálek, Vojtíšek, Profily pomoci i, 55 31 " Kdo jsou dobrovolníci? " [online] [30. 4. 2014]. Dostupné z: < http://www.dobrovolnik.cz/informace/kdo-jsou-dobrovolnici/>. 30

26

Činnost, kterou dobrovolníci vykonávají, se nazývá dobrovolnictví. Dobrovolník je pro organizaci velkým přínosem, přináší nový vhled do řešení problémů, dělá reklamu společnosti, ve které působí a v neposlední řadě pomáhá zlepšit poskytované sluţby. V této práci nebudu zohledňovat náhodnou laickou pomoc, která by měla být samozřejmou občanskou zodpovědností. V praxi se také můţeme setkat s dobrovolníky, kteří pracují bez smlouvy, jedná se například o sousedkou výpomoc, či pomoc solidární. Ale v této práci bych se chtěla zabývat jen dobrovolníky, se kterými je sepisována řádná smlouva o výkonu dobrovolnické sluţby. 3.1.2. Dobrovolník a klient se zrakovým postižením Dobrovolník podporuje aktivní zapojení lidí se zrakovým postiţením do běţného ţivota, v jejich přirozeném prostředí. Tato vzájemná spolupráce mimo jiné předchází sociálnímu vyloučení v důsledku zrakového postiţení. Dobrovolnictví právě pro osoby se zrakovým postiţením, je ideální forma pomoci, nejen z pohledu dobrovolníka, ale také i klienta. Pro klienta se jedná o přínos v bezplatné sluţbě, je alternativou placených sluţeb nebo ústavní péče.32 Pro dobrovolníka pak člověk se zrakovým postiţením představuje člověka, jako je on sám, pouze se ztrátou zraku. Dobrovolnická činnost právě pro tento typ klientů vyţaduje specifické poţadavky na dobrovolníky a je nutné jejich proškolení. 3.1.3. Výběr a příprava dobrovolníka Aby dobrovolník mohl kvalitně pomáhat osobám se zrakovým postiţením, je vhodné jej seznámit se specifiky doprovázení, vyvrátit některé omyly, které

32

Michálek, Vojtíšek, Profily pomoci, 5

27

většinová společnost vůči osobám se zrakovým postiţením chová.33 Naučit jej správně komunikovat tak, aby pomoc byla co nejefektivnější. Výběr dobrovolníka k práci s touto skupinou osob probíhá buď na základě jeho ţádosti, jak telefonické, tak e-mailové nebo ústní. Sama organizace většinou nemá ţádná věková omezení, zdravotní ani - třeba podle nejvyššího dosaţeného vzdělání. Nebo tím, ţe o této potřebě dobrovolníků dává organizace vědět jak na svých internetových stránkách, tak dnes i na sociálních sítích. Vyuţívá také plakáty, letáky, vývěsky a místní tisk.34 Jako nejlepší forma se však zdá způsob osobního doporučení organizace, děje se tak nejčastěji mezi spoluţáky nebo bývalými dobrovolníky, kteří šíří informace a zkušenosti dále. Shánění dobrovolníků by mělo probíhat průběţně, aby jich měla organizace pro svůj provoz stále dostatek. Velkou část dobrovolníků tvoří většinou vysokoškolští studenti, je tedy důleţité počítat s jejich niţší aktivitou v čase zkouškového období. Nábor nových dobrovolníků by měl v ideálním případě zajišťovat koordinátor dobrovolníků, který je má dále na starosti, zprostředkovává jim informace, stará se o jejich motivaci, řízení a hodnocení. Při vstupním pohovoru se zjišťuje motivace dobrovolníka a jeho zájem právě o tuto oblast, dále je pohovor zaměřen na základní informace o dobrovolnické sluţbě, o organizaci a informacích o dobrovolníkovi. Pokud zájem nadále trvá z obou stran, je s dobrovolníkem uzavřena smlouva o dobrovolnické činnosti, dle zákona o dobrovolnické sluţbě.35 Po dobrovolníkovi je ve většině organizací poţadován čistý výpis z rejstříku trestů. Pokud je dobrovolník mladší 18 let, je vyţadován také souhlas zákonného zástupce s činností u organizace. Dobrovolník je také dále po33

Opravník omylů o nevidomých a slabozrakých Dostupné z: . 34 Tošner, Sozánská, Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, 78 35 Zákon č.198/2002 Sb., o dobrovolnické sluţbě

28

jištěn (opět dle všech náleţitostí daných zákonem) a zapojuje se do dobrovolnického výcviku. Proškolení dobrovolníků před samostatným doprovázením je povaţováno za klíčové pro úspěšnou spolupráci a mělo by být součástí dobrovolnického programu. Výcvik zpravidla probíhá v místě sídla organizace a je různě dlouhý. Délka závisí na dané organizaci, například sdruţení Okamţik poskytuje výcvik v délce 11 výukových hodin (obsahem výcviku jsou: základní informace o ţivotě osob se zrakovým postiţením, praktický nácvik dovedností doprovázení a pomoci, vč. zkušební pochůzky s nevidomým lektorem). Školení probíhá pod dohledem koordinátora dobrovolníků. Ten je dobrovolníkům k dispozici při řešení potíţí, organizačních otázkách a také zprostředkovává prvotní kontakt mezi dovozníkem a klientem. Srov. výroční zpráva SONS s. 52 a Okamţik.36 3.1.4. Role dobrovolníka v rámci služeb pro osoby se zrakovým postižením Dobrovolník pomáhá klientovi zapojovat se do společenských aktivit, při kterých se klient neobejde bez pomoci, kde je nutná zraková kontrola. Dobrovolník by měl vţdy vědět: a) co, jak a kdy bude dělat b) jak často se bude setkávat s klientem c) na koho se můţe obrátit s prosbou o radu nebo stíţností d) znát důleţité informaci pro výkon činnosti (vyhlášky apod.) e) být seznámen s očekáváním organizace (podávání průběţných zpráv ze setkání atd.)

36

Výroční zpráva organizace SONS[online] [30. 4. 2014]. Dostupné z: <www.sons.cz/docs/Vyrocni_zprava_SONS_2012.pdf>. Výroční zpráva Okamţik [online] [30. 4. 2014]. Dostupné z: <www.okamzik.cz/main/okamzik/O_nas/vyrocni_zpravy.html>.

29

Níţe je uveden pro bliţší představu pouze výčet činností, kdy je ţádoucí doprovod dobrovolníka pro klienta se zrakovým postiţením: návštěva kulturních zařízení, kaváren a restauračních podniků, turistika, cyklistika (dvojkolo), návštěva akcí pořádaných pro zrakově postiţené, společné plavání, horolezectví, fitness. Dále pak venčení psů, společné čtení, vaření, domácí práce. Vţdy ovšem záleţí na vzájemné dohodě klienta a dobrovolníka, jak si přejí společný čas vyplnit, meze činnostem se opravdu nekladou. I zdánlivě „nemoţné“ činnosti jako je lukostřelba, šití na stroji, kuţelky nebo jiţ zmiňované horolezectví lze zvládnout bez zdravotní újmy všech zúčastněných. Dobrovolník se můţe zapojit do aktivit s jedním klientem nebo i několika, podmínkou je v druhém případě, jiný termín setkávání s klienty. V první řadě přichází impuls od klienta, který vytvoří poprávku a projeví zájem o dlouhodobou spolupráci. Definuje své poţadavky (náplň činnosti, poţadavek na dobrovolníka). Dobrovolník pak nabízí svůj volný čas a společně s koordinátorem se snaţí najít vhodného klienta. Z dlouhodobého hlediska se jedná o to, aby činnost dobrovolníka bavila. Občas se proto můţe stát, ţe je nabídka dobrovolníků vyšší, ale plně neuspokojuje poptávku klientů. I delší výběr ideální dvojice pro spolupráci, pak můţe pomoci třeba předcházení syndromu vyhoření u dobrovolníků nebo ukončování jejich spolupráce. Samotná praxe dodá dobrovolníkovi potřebnou jistotu a také zručnost v doprovázení. Získá na jazykové obratnosti a velmi rychle se naučí dění ve svém okolí komentovat i pro klienta. Časem si uvědomí prostorovou objemnost, kterou při doprovázení dvojice tvoří. A hravě si dokáţe poradit se všemi překáţkami. Mezi specifické znalosti, které by měl dobrovolník právě při práci se zrakově postiţeným člověkem znát, tak jsou i legislativní normy a jiné platné vyhlášky. Pokud jde o cestování hromadnou dopravou, má například doprovod nárok na zlevněné jízdné, případně jízdné zdarma (v závislosti na zrakovém

30

postiţení). Pokud však klient cestuje s vodícím psem, stává se pes doprovodem a dobrovolník pouze asistentem- v tomto případě mu nevzniká nárok na jízdné. Totéţ platí i u různých vstupů na kulturní, sportovní či jiné akce. Dále by měl dobrovolník vědět, kde jsou v dopravních prostředcích vyhrazena místa pro zdravotně postiţené. Kam všude je moţné jít s vodícím psem a ţe vodicí pes nemusí mít ţádné další označení (kromě postroje), aby bylo vidět, ţe je ve sluţbě. Ovšem vţdy záleţí na vstřícnosti okolí a za svou praxi, ani z vyprávění jiných dobrovolníků jsem se nesetkala s ţádnou situací, která by se nakonec nevyřešila bez komplikací. 3.1.5. Supervize dobrovolníků Ke zvýšení kvality práce s dobrovolníky slouţí pravidelné supervize. Supervize přináší nadhled nad činností, kterou dobrovolník věnuje klientovi. „Zaměřuje se přitom převážně na proces, jakým daného cíle dosahujeme a na vztahy, které jsou v pomáhajících profesích tím nejdůležitějším prostředkem, kterým naplňujeme naše cíle.“37 Přináší pohled na dobrovolnickou činnost z jiných perspektiv, pomáhá ke sdílení radostí i nesnází z terénu, slouţí také k pochopení některých reakcí klientů. Při skupinové supervizi je předloţena situace z praxe nebo nějaký problém, který si přeje dobrovolník probrat, následuje sebereflexe supervidovaného dobrovolníka a poskytnutí zpětné vazby supervizorem. Je to vhodný způsob, jak se od sebe vzájemně mohou dobrovolníci učit a podporovat se. Z praktického hlediska se jedná o velmi dobrý způsob podpory dobrovolníků. Poprvé má ovšem dobrovolník mlhavou představu o tom, co je supervize. Termín navozuje dojem, aţ související s profesionální prácí sociálního pracovníka, pro ty byla také prvotně supervize určena. „Supervize je celoživotní for-

37

Baštecká, Goldman, Základy klinické psychologie 368.

31

ma učení, zaměřená na rozvoj profesionálních dovedností a kompetencí supervidovaných.“38 Systém pravidelných supervizí je osvědčeným modelem, který poskytuje podporu a umoţňuje dobrovolníkům zůstávat v organizacích déle. Vykonávat činnost s radostí a nejen z povinnosti. Supervize můţe být zajišťována i externím supervizorem, můţe být skupinového (diskuse, brainstormingu), případně jednorázového (individuálního) charakteru.39 Je vhodné, pokud je supervizor externí a zároveň psycholog, můţe tak dobrovolníkům poskytnou nezaujatý pohled na problematiku a pro koordinátora pak představuje výborného konzultanta problémových záleţitostí. Supervize je prevencí syndromu vyhoření (burn-out syndromu) při práci dobrovolníka, případně pracovníka v sociálních sluţbách. Syndrom vyhoření je častý jev u pracovníků v pomáhajících profesích, ale také dobrovolníků. Bývá způsobený chronickým stresem a dlouhodobou nerovnováhou mezi odpočinkem a zátěţí. Dobrovolník se snaţí pomáhat lidem ve svém okolí, ale zapomíná na sebe. Altruistické chování ho natolik pohltí, ţe tato nepřiměřená zátěţ se začne projevovat plíţivými příznaky syndromu vyhoření a můţe dobrovolníka vyřadit na dlouhou dobu z procesu aktivní pomoci. 3.1.6. Ukončení spolupráce Jak jiţ bylo zmíněno, práce dobrovolníka není napořád, občas se mohou dostavit situace, ať uţ rodinného, pracovního, či psychického charakteru, které vyţadují ukončení aktivní dobrovolnické sluţby. Ukončení spolupráce můţe dojít na základě poţadavku dobrovolníka a to i bez udání důvodů, avšak s ohledem na klienta. Ukončení spolupráce s dobrovolníkem můţe být také na straně organizace, hlavní důvody pak jsou v tomto případě: 38

Supervize v sociálních sluţbách, [online] [30. 4. 2014]. Dostupné z< http://granty.vsers.cz/dokument/Supervize%20v%20socialnich%20sluzbach.pdf.> 39 Michálek, Vojtíšek, Profily pomoci, 55

32

- porušení smlouvy, či jiného porušení služeb - zahájení trestního řízení proti dobrovolníkovi - ukončení organizace, ve které dobrovolník působí

3.2. Definice dobrovolnictví Dle zákona (zákon č.198/2002 Sb., o dobrovolnické sluţbě, §2) se jedná o: činnost, při níţ dobrovolník poskytuje a) pomoc nezaměstnaným, osobám sociálně slabým, zdravotně postiženým, seniorům, příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, jakož i pomoc při péči o děti, mládež a rodiny v jejich volném čase, b) pomoc při přírodních, ekologických nebo humanitárních katastrofách, při ochraně a zlepšování životního prostředí, při péči o zachování kulturního dědictví, při pořádání kulturních nebo sbírkových charitativních akcí pro osoby uvedené v písmenu a), nebo c) pomoc při uskutečňování rozvojových programů a v rámci operací, projektů a programů mezinárodních organizací a institucí, včetně mezinárodních nevládních organizací.

Dobrovolnictví můţeme vnímat jako práci bez nároku na mzdu, jako práci, která není vykonávána jako ekonomická nutnost, tedy pro obţivu, ani pro zajištění existence potomků. Z této charakteristiky Giddense40 lze usuzovat, ţe ne vše, co vykonáváme zdarma, můţeme povaţovat za dobrovolnickou činnost. Dobrovolnictví lze tedy vnímat, dle Tošnera a Sozánské41, i v jiné rovině jako: občanskou nebo sousedskou výpomoc, v takovém případě se jedná o činnost pro členy rodiny, sousedy, případně známé, kdy upevňujeme přátelské vazby a očekáváme zpětnou odezvu. Setkat se v souvislosti s dobrovolnictvím můţeme i s pojmem vzájemně prospěšné dobrovolnictví, coţ je označení pro činnost, která probíhá v rámci nějaké komunity (sokolská obec, sportovní klub, 40 41

Giddens, Obnova sociální demokracie, 30 Tošner, Sozánská,Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, 37

33

zájmový spolek, fara). Lidé vykonávající tuto činnost se stávají, často nevědomky, právě dobrovolníky. Další moţností je vnímat dobrovolnictví v rovině veřejně prospěšného dobrovolnictví, tak fungují nestátní neziskové organizace. Aspektu dobrovolnictví právě v neziskových organizacích, se budu věnovat v této práci. 3.2.1. Skupiny dobrovolnictví v ČR Dobrovolnictví v ČR můţeme rozdělit na několik specifických skupin, podle toho, jakou úlohu v organizaci dobrovolník zastává. První skupinu tvoří organizace, jejichţ chod je přímo závislý na dobrovolnících, působí zde skupina „profesionálních“ pracovníků a společně s dobrovolníky naplňují cíle organizace. Jedná se převáţně o různá ekologická hnutí a jiné iniciativy. Dobrovolnictví zde funguje jako specializovaná disciplína, pro kterou je důleţitá profesionalita, jak je také ukotveno v zákoně č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické sluţbě. Další skupinou jsou organizace, kdy dobrovolníci vykonávají stejné činnosti jako „profesionálové“, podílejí se na sníţení provozních nákladů a bez jejich pomoci by bylo nutné přijmout dalšího zaměstnance. Zde se většinou jedná o zdravotnická či sociální zařízení. Poslední skupinu zahrnují ty organizace, kdy činnost dobrovolníků pomáhá zkvalitňovat nabízené sluţby, ale pro provoz organizace není přímo nutná.42 Jde hlavně o školy, nemocniční zařízení a další. Výše uvedené skupiny mají zpravidla propracované dobrovolnické programy akreditované Ministerstvem vnitra ČR. Organizace, která získá tuto akreditaci, se jeví široké veřejnosti jako kvalitnější, nehledě na moţnost, získávat dotace na svůj rozvoj. Dobrovolníci pak mohou působit v oblasti registro-

42

Frič, Dárcovství a dobrovolnictví v České republice, 103

34

vaných sociálních sluţeb.43 Avšak nesmějí nahrazovat činnost ţádného profesionálního pracovníka. Práce dobrovolníka musí být přesně definována a nezaměnitelná. Jednotlivé nevládní neziskové organizace vymezují podmínky pro účast dobrovolníka v jejich programu ve smlouvě o výkonu dobrovolnické sluţby. Speciální skupinou, která vyuţívá dobrovolníky, ale zároveň nemá dobrovolnický program daný zákonem, je skupina pracující na bázi volného režimu. Na tomto principu fungují sdruţení nebo spolky. Aktivity těchto spolků i dobrovolnictví funguje na svépomocné úrovni, nepodléhá tak právním předpisům. Ovšem tyto spolky také nemají moţnost získat jakoukoliv státní, či jinou dotaci na rozvoj dobrovolnické činnosti. 3.2.2. Formy dobrovolnictví jako profesionální práce Dobrovolníci se mohou v organizacích zapojovat dle svých časových moţností, ve smlouvě o výkonu dobrovolnické sluţby bývá definováno minimum setkání dobrovolníka a klienta za měsíc. Je také definováno o jaké činnosti se jedná. V organizacích, které nabízí sluţby klientům se zrakovým postiţením, se můţe jednat o: 1. Jednorázovou spolupráci- pod tímto pojmem je myšleno kaţdodenní zajišťování dobrovolníků, kteří pokryjí poptávku klientů dané organizace. Jsou tím míněny doprovody na různé festivaly, sportovní aktivity, doprovody k lékaři nebo nějaké jednorázové akce apod., které se konají pouze několikrát do roka. Klient osloví organizaci s konkrétním poţadavkem ohledně jednorázové spolupráce a ta dle svých moţností, oslovuje dobrovolníky s nabídkou spolupráce.

43

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách

35

2. Dlouhodobá spolupráce- je zaloţena na pravidelnosti setkávání klienta a dobrovolníka, při které dobrovolník poskytuje klientovi podporu v nejrůznějších aktivitách, dle zaměření organizace, ve které působí. Je to forma spolupráce někdy i výhodnější pro všechny zúčastněné strany. Například pro organizaci je to v dlouhodobém zajištění poptávky, pro klienta to můţe být výhodné v jeho dlouhodobém uspokojení aktuálních potřeb a pro dobrovolníka, ve fungujícím vztahu s klientem, kterého jiţ zná. V první řadě klient osloví organizaci s poptávkou, ta dle svých schopností hledá vhodné dobrovolníky. Tato forma spolupráce je organizačně náročnější, vyţaduje zkušeného dobrovolníka, který jiţ má představu o této práci. A také zkušeného koordinátora, který správně vytipuje fungující dvojici.

3.2.3. Smlouvy Vykonávat činnost dobrovolníka lze samozřejmě i bez jakékoliv smlouvy, jak bylo také popsáno výše. Nevylučuje to předpoklad, ţe dobrovolník bude splňovat parametry uvedené výše (bez nároku na finanční odměnu, věnuje svůj volný čas atd.). Ale pokud organizace chce mít akreditovaný dobrovolnický program a dosáhnout tak větší prestiţe a dotací, tak musí splňovat náleţitosti dané zákonem. Smlouvy, případně etické kodexy sociálně aktivizačních sluţeb (určené pro dobrovolníky) a pojištění slouţí k ochraně, jak dobrovolníka, tak organizace. Organizace si vedou databáze údajů o dobrovolnících, tj. jméno, adresa trvalého bydliště, příp. e-mailová adresa pro zasílání aktuálních informací. Pokud je tato databáze zřízena pouze pro interní účely, není potřeba ji zaregistrovat, v opačném případě se registrace řídí zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

36

Dobrovolnická sluţba se tedy opírá o smlouvou o výkonu dobrovolnické sluţby, dle pravidel daných zákonem. Upravuje vzájemná práva a povinnosti organizace a dobrovolníka. Dobrovolník se např. zavazuje vykonávat dobrovolnickou činnost svědomitě, pečlivě a bez nároku na odměnu. Organizace zase poskytuje informační materiály a nezbytné poradenství, při jeho činnosti. Součástí smlouvy bývá zpravidla také etický kodex sociálně aktivizačních sluţeb pro osoby se zrakovým postiţením. 3.2.3.1. Etický kodex sociálně aktivizačních služeb pro osoby se zrakovým postižením Etický kodex je dokument, který upravuje obecná pravidla v jednotlivých profesích a organizacích. Nevládní neziskové organizace (poskytující sluţby pro osoby nezrakovým postiţením) pro své dobrovolníky vyuţívají Etický kodex sociálně aktivizačních sluţeb pro osoby se zrakovým postiţením, který obsahuje závazná pravidla a doporučení, ta se týkají etické stránky spolupráce dobrovolníka, klienta44 a pracovníků. Jeho cílem je chránit jak klienty, tak dobrovolníky. Vymezuje dobrovolníkovi kompetence v organizaci, ale i roli ostatních pracovníků navzájem. Upravuje také práva dobrovolníka (např. právo na informace, zaškolení, supervizi) a povinnosti (např. plnit úkoly, spolehlivost, znát své hranice a moţnosti). Na rozdíl od smluv, etický kodex není právně vymahatelný. Sociální pracovníci v České Republice mají k dispozici Etický kodex sociálních pracovníků České Republiky, pro potřeby dobrovolníků se z tohoto kodexu často vychází a dle potřeb dané organizace je upravován. 3.2.3.2. Pojištění V soukromém ţivotě klademe na ţivotní, případně jiná pojištění velký důraz a stejně by tomu mělo být i při vykonávání dobrovolnické sluţby. 44

Pojem klient definován níţe

37

Z dlouhodobých zkušeností vím, ţe stát se můţe opravdu ledacos. Z praktického hlediska se mi jeví pojištění jako velmi důleţitá záleţitost, obzvláště při práci s klientem se zrakovým postiţením. Dobrovolník často ani dopředu neodhadne, které předměty se rozhodne klient najednou „osahat“, či kterými místy ještě dokáţete projít, kdyţ jdete vedle sebe, na vodícího psa jsou také nachystány nástrahy v podobě keramických sošek ve výšce ocasu. Procházka v předvánočním čase nákupního centra, se rovná malé časované bombě, kdy jsem naplno pochopila význam pojištění. Dobrovolnická práce můţe být proto riziková. Jako nezbytné povaţuji pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jiné osobě úrazem, nemocí, poškozením, zničením, nebo pohřešováním věci.45 Dále pak pojištění dobrovolníka na riziko smrti úrazem a trvalých následků úrazu při výkonu dobrovolné činnosti. Problémem v této oblasti můţe být, jak bude pojištění nákladné. Ale tato otázka je spíše na organizace, která s dobrovolníkem uzavírá smlouvu.

3.3. Klient/ uživatel Pojmy klient a uţivatel, jsou dnes jiţ běţnou součástí uţívané terminologie v sociálních sluţbách. Je to dáno také tím, ţe je pojem uţivatel zakotven přímo v Zákoně č. 108/ 2008 Sb., o sociálních sluţbách, který jím označuje jedince, který využívá sociální služby pro svůj prospěch. Pod pojmem klient si nejčastěji představíme jednotlivce, který vyuţívá nabídku nějaké organizace. Dle Matouška je to: „subjekt, který vyuţívá sociální práci. Protoţe výraz navozuje představu pasivního a závislého postoje, dávají někteří soudobí autoři přednost výrazu uţivatel.“46 Nemusí se však nutně jednat o jednotlivce, klienty můţe být i skupina osob (rodina) nebo komunita.

45 46

Tošner, Sozánská, Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, 178-176 Matoušek, Sociální práce v praxi, 90

38

Ať mluvíme o klientovi, či uţivateli sociální sluţby, vţdy se jedná v první řadě o člověka, který aktivně vyhledal pomoc. A chce se zapojit do aktivní účasti na změně své ţivotní situace.

39

4. Motivace a role Kaţdá lidská činnost a také i dobrovolnictví je podmíněno nějakou motivací. Co motivuje dobrovolníky právě k činnosti s osobami se zrakovým postiţením? Co jsou to role, jaké vlastně sociální role hrajeme ve vzájemné interakci s jinými osobami. Rozhodla jsem se zde přiblíţit tyto termíny.

4.1. Motivace dobrovolníků Dobrovolník můţe být motivován na základě altruismu, kdy cítí lásku k bliţnímu, má pocit solidarity s trpícími a chce jim pomoci. Motivace se nejčastěji dělí na vnější (podnět pro tuto činnost přichází z vnějšku, soc. prostředí) a vnitřní (dobrovolnická činnost vykonáváno pro dobrý, je cílem sama o sobě). Je však rozmanitější a proto je potřeba přiblíţit i jiný model struktury motivace. Dle Friče47 existují tři motivy k dobrovolnictví (stanovil je na základě vlastního výzkumu z roku 2001), jedná se o: a) konvenční či normativní motivaci- kdy dobrovolník vykonává činnost na základě příkladu ve svém okolí nebo morální normy společnosti, ve které se pohybuje. Konvenční motivace je dominantní u 41 % českých dobrovolníků, tito lidé jsou většinou věřící, nad 60 let věku, b) reciproční motivace- dobrovolník hledá výhody i pro sebe, dobro pro druhé a vlastní prospěch (získávání nových zkušeností, nových kontaktů, snaha uplatnit své schopnosti), tato motivace se vyskytuje především u mladých lidí do 30 let, kteří mají ateistické smýšlení. c) nerozvinutá motivace- u tohoto modelu jsou dány tři pilíře motivace a to důvěra v organizaci, smysluplná činnost a podíl na šíření dobré myšlenky, do této kategorie spadají studenti a lidé ve věku 46-50 let. 47

Frič, Dárcovství a dobrovolnictví v České republice, 87-88

40

Dobrovolníky však nemůţeme striktně zařadit do jedné nebo druhé skupiny, motivy motivace se nevylučují. Frič mimo jiné uvádí některé vstupní motivy, díky které dobrovolníci naváţí s danou organizací spolupráci. Nejčastěji se jedná o její důvěryhodnost. Rozhodující vliv na udrţení dobrovolníků a jejich motivaci má pak profesionalita a efektivita sluţeb, které organizace dobrovolníkovi nabízejí.48 Dobrovolníci, kteří teprve začínají (jsou aktivně zapojeni méně, neţ 6 měsíců), obvykle očekávají: svůj přínos pro druhé (touha pomoci potřebným, vrátit „dluh“, napomoci šíření dobré myšlenky či společenské změně), ale také pro sebe (navázání nových známostí, rozvoj dovedností, trénink v profesi). Činnost dobrovolníků (jejich dlouhodobá spolupráce, setrvání u jedné organizace), závisí na různých okolnostech a je také ovlivněno vnějšími prvky, např. podporou ze strany organizace. Domnívám se, ţe stejné modely motivace lze nalézt i u začínajících dobrovolníků při práci s klienty se zrakovým postiţením. Frič dále uvádí tezi, ţe motivy pro počáteční zapojení do dobrovolnické činnosti se liší od pozdějších motivů k vytrvání v dobrovolnické sluţbě. V praktické části práce se pokusím zjistit, zda tato skutečnost je platná i u dobrovolníků, kteří pracují s klienty se zrakovým postiţením.

4.2. Ohodnocení dobrovolníků Ohodnocení dobrovolníků probíhá na jiné bázi, neţ po finanční stránce. Je dobré ocenit dobrovolníka za jeho práci uznáním, které můţe být v podobě diplomu. Dobrovolník tak často získá novou chuť do další činnosti. K odměňování jsou vhodné i další prostředky jako: - blahopřání k narozeninám, svátku - pozvání na pravidelná setkání, supervize - drobné dárky s logem organizace, volné vstupenky na kulturní akce 48

Frič, Dárcovství a dobrovolnictví v České republice, 96

41

- moţnost účasti na veřejných akcích, které sdruţení pořádá Kaţdé ocenění by mělo být dáváno za poctivě vykonanou činnost, ne jen jako formální nutnost, aby dobrovolník u organizace vydrţel. Mezím ani formám ocenění se meze nekladou. Jsou však tato hodnocení i po delším čase stále dostatečnou motivací pro dobrovolníky?

4.3. Role Role určují, co máme dělat, co můţeme dělat a co nesmíme. Pojem sociální role spadá do oblasti psychologie. Matoušek pojem role definuje jako „standardy chování, očekávaného od jedince v určité sociální pozici, které určují kdy, kde a co má vykonat. Tyto standardy zároveň určují, co on může očekávat od druhých v případě, že danou roli přijme, nebo nepřijme."

49

V našich ţivo-

tech zastáváme různé role a postoje ke svému okolí, máme různá očekávání. Doufáme, ţe ostatní se budou chovat podle našich dosavadních zkušeností, toto souvisí s definicí pojmu role u Hartla: „předpokládaný způsob chování jedince v určité sociální situaci, pro kterou je daná konkrétní společenská norma.“50 A tento způsob chování nám pomáhá lépe se adaptovat na změny. Kaţdý z nás zastává hned několik rolí v ţivotě, jak nezávislých na sobě navzájem, tak i souběţných. Konkrétní podoby rolí utváří kaţdý jedinec individuálně, proto můţe někdy docházet k rozporu mezi očekávaným chováním a reálným. Práce dobrovolníků v sociálních sluţbách především napomáhá naplňovat cíle dané organizace. Role dobrovolníka se liší od práce sociálního pracovníka, třeba tím, ţe dobrovolník nemá roli profesionálního pracovníka. Na druhou stranu se ovšem nemusí podřizovat povinnostem právního systému, či dodrţovat standarty kvality sociálních sluţeb. Dobrovolníci pomáhají zajišťovat jed49 50

Matoušek, Metody a řízení sociální práce, 190 Hartl, Hartlová, Psychologický slovník, 521

42

norázové doprovody dle aktuální poptávky klientů. Jedná se například o doprovody k lékaři, do divadla nebo kadeřníkovi. Podílejí se také na dlouhodobé spolupráci, kdy navštěvují v určitý čas jednoho a téhoţ klienta.

43

Praktická část 5. Výzkumné šetření Praktická (empirická) část popisuje metodologické postupy, východiska a závěry pro mé řešení. Prezentuji zde vlastní dotazníkové šetření, vytvořené pro účely této bakalářské práce. Popisuji zde cíl tohoto šetření, jakých jsem dosáhla výsledků, jaké z nich činím závěry. Popíši také výzkumný předpoklad, dílčí výzkumné otázky a strategii, pomocí které jsem hledala odpovědi. Stanovený cíl předběţného šetření jsem zvolila s ohledem na důleţitost a aktuálnost, kterou dané problematice přikládám.

5.1. Cíl výzkumného šetření Na začátku práce byly stanoveny hlavní cíle a to zmapovat roli dobrovolníka v sociálních

sluţbách

při

práci

s klientem

se

zrakovým

postiţením

a zjistit, co je motivací dobrovolníků pro právě tuto kategorii klientů. „Co je motivací dobrovolníků pro právě tuto kategorii klientů?“ Výchozí předpoklad: P1: „Začínající dobrovolníci očekávají přínos své aktivity pro druhé.“ P2: „Dobrovolníci jsou v organizaci, kde právě působí, spokojeni.“ P3: „Po čase dochází u dobrovolníků ke změně motivace, či její ztrátě.“ 5.1.1 Dílčí výzkumné otázky V průběhu realizace vyplynuly dílčí (parciální) výzkumné otázky, které s cílem šetření úzce souvisí. Jsou celkem dvě. DVO1: „Jak motivuje dobrovolníka organizace z pohledu dobrovolníka?“ DVO2: „Co by chtěli dobrovolníci na své činnosti změnit?“

44

5.2. Metodologie V této kapitole představím metodologii výzkumného šetření, jakou jsem zvolila, uvedu techniku sběru dat a charakterizuji blíţe výzkumný vzorek. 5.2.1. Zvolená metoda pro výzkumné šetření Informace pro výzkumné šetření jsem měla moţnost získat několika způsoby, mohla jsem se zaměřit na: a) metodu kvalitativního výzkumu, b) metodu kvantitativního výzkumu, c) kombinace výše uvedených metod Původní myšlenka byla zaměřit se na kvalitativní výzkumné šetření a vyuţít při něm techniku polostrukturovaného rozhovoru, který je charakteristický tím, ţe je stanoveno základní schéma a několik otázek, další pak vznikají v jeho průběhu.51 Osoba má dostatečný prostor pro sdělení své myšlenky, pocitu či zkušenosti. Z důvodů časové náročnosti tohoto šetření a předpokládaného zaneprázdnění respondentů, jsem od této myšlenky upustila. V případě kvalitativního výzkumu bych měla nedostatečný počet respondentů a výzkumný vzorek by byl omezen pouze na jednu organizaci, kde mám osobní vazby s dobrovolníky, kteří by se mohli rozhovorů účastnit. Zvolila jsem metodu kvantitativní, protoţe tato metoda umoţňuje popisovat jevy pomocí proměnných (znaků), které mají měřit určité vlastnosti. Tyto získané výsledky mohou být vyhodnoceny a interpretovány např. pomocí statistiky. K dalším důvodům pro vyuţití kvantitativní metody patří maximalizace

51

Gavora, Úvod do pedagogického výzkumu, 137

45

počtu respondentů, získávání většího okruhu informací a zaměření na širší společenské otázky.52 Další důvody pro vyuţití kvantitativní metody byla také časová úspora (rychlost získání odpovědí). Vzhledem k plánovanému velkému mnoţství oslovených respondentů jsem zvolila formu dotazníkového šetření. Zpětně hodnotím metodu dotazníkového šetření jako velmi praktickou z hlediska vyhodnocování (jednoduché srovnávání dat, moţnost třídění), vhledem k jeho anonymnímu charakteru tím byla zajištěna i jeho zvýšená návratnost a větší ochota respondentů k vyplnění. 5.2.2. Výzkumný vzorek Organizace- záměrně jsem vybírala takové organizace, které mají souvislost s cílem dotazníkového šetření, dle metody kriteriálního vzorkování53 podmínkou pro zařazení bylo: a) sociální služby zaměřuje na klienty se zrakovým postižením (jedná se tedy o poskytovatele sociálních sluţeb) b) organizace působí na území hlavního města Prahy c) využívá pro svou činnost práci dobrovolníků Toto kritérium a) bylo splněna tím, ţe byly vybrány organizace z Adresáře poskytovatelů sociálních sluţeb, který vydalo sdruţení Okamţik a zahrnuje poskytovatele sociálních sluţeb právě pro osoby se zrakovým postiţením, kritérium b) bylo splněna tím, ţe byl pouţit vyhledávací filtr s omezením pouze na Prahu. Kritérium c) bylo splněno zjištěním informací o dobrovolnících z výročních zpráv daných organizací a následně telefonickým ověřením.

52

Kvantitativní výzkum[online] [30. 4. 2014] Dostupné z < http://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantitativn%C3%AD_v%C3%BDzkum > 53 Hendl, Kvalitativní výzkum, 35

46

Dobrovolník- výběr dobrovolníků pro toto šetření jsem omezila pouze jedním kritériem a to: a) činností pro klienty se zrakovým postižením Neomezovala jsem se dotazníkovým šetřením pro nějakou konkrétní organizaci. Problematika mě zajímala komplexně, protoţe náhodný výběr umoţňuje vytvořit reprezentativní soubor respondentů.54 Kritérium a) bylo splněna tím, ţe odkaz na vyplnění dotazníku byl zasílán dobrovolníkům pracujícím s osobami se zrakovým postiţením (dle databází oslovených organizací), následně ve vstupní části dotazníku byla zmíněna podmínka: určen pro dobrovolníky, kteří pracují s člověkem (či více lidmi) se zrakovým postiţením. 5.2.3. Sběr dat a struktura dotazníku Organizace, které jsem chtěla oslovit s prosbou o pomoc, jsem vybrala z Adresáře poskytovatelů sociálních sluţeb. Následně jsem je, dle nastavených kritérií pro zařazení do výzkumu, oslovila. Kontaktovala jsem je telefonicky, objasnila důvod mé prosby a záměr, se kterým se na ně obracím. Oslovila jsem celkem 10 organizací, na spolupráci se dohodla se šesti z nich, které mi nabídly dále rozeslat můj poţadavek mezi své dobrovolníky- respondenty. Zpětnou vazbu mi poskytlo 5 organizací, potvrdili, ţe elektronickou poštou byla má ţádost rozeslána. 3 organizace mi zaslaly také počet dobrovolníků- respondentů, kterým e-mail s odkazem na dotazník odeslán. Celkem bylo v poţadovaném termínu a do úplného konce vyplněno 62 ks dotazníků. 15 ks dotazníků respondenti nevyplnili do úplného konce, proto nejsou zařazeny do celkového počtu.

54

Maňák a Švec, Výukové metody, 47

47

Seznam otázek pro dotazníkové šetření jsem vytvořila sama, srozumitelnost otázek jsem se snaţila zjistit v malém předvýzkumu. Oslovila jsem tři své kolegy s prosbou o vyplnění dotazníku. Poţádala jsem je poté o zpětnou vazbu a na základě jejich odpovědí jsem dotazník přeformulovala. Snaţila jsem se tak předejít tomu, aby respondent na otázku odpověděl a neznal přesně její smysl. Zpětně si uvědomuji některé slabiny, které tento dotazník vykazuje. Kaţdý dotazník má určitý počet nedokončených vyplnění, jedná se o zcela normální stav. V mém případě se jeví jako nejvíce problematická otázka č. 5 Jak často jste poskytoval/ poskytovala své sluţby za poslední rok? Počet ukončených dotazníků je v tomto případě 5, další otázka s největším počtem ukončení je č. 8 Jak se o dobrovolníky stará organizace, kde působíte? Počet ukončených dotazníků jsou v tomto případě 4, zbylých 6 respondentů ukončilo vyplňování po otázkách, které se jiţ neopakují, proto je neuvádím. V dotazníkovém šetření byly pouţity otázky otevřené, i otázky s moţností výběru. Dotazník byl zadáván pro všechny respondenty ve stejném znění i pořadí otázek. Technika sběru dat pomocí dotazníků má i své nevýhody, jako hlavní je nepřítomnost tazatele, dochází tak k moţnému riziku, ţe respondent správě neporozumí zadané otázce.55 A nemá moţnost se zeptat nebo si nechat smysl vysvětlit. Některé z otázek jsou otevřeného typu, u vyplňování právě touto formou, je moţné se k jiţ hotovým odpovědím vracet a případně je doplnit. Je to nesporná výhoda pro respondenta, který můţe odpovědi i delší čas promýšlet. Bohuţel při dotazníkovém šetření ani já nemohu zpětně reagovat na nějaký zajímavý podnět, který bych se mohla dozvědět, a mohl by být důleţitý. Struktura dotazníku byla následující:

55

Ţiţlavský, Metodologie výzkumu, 71

48

Vstupní část- přiblíţení respondentovi důvod dotazníkového šetření, základní informace o zadavateli, časové náročnosti pro zodpovězení otázek a prohlášení o anonymitě v realizovaném šetření (dle Zákona č. 101/ 2000 Sb., o ochraně osobních údajů). Ve vstupní části dotazníku je také uveden návod, jak na otázky odpovídat, případně jak označit svou odpověď, tato nápověda se respondentům zobrazuje po celou dobu vyplňování. Dotazník- obsahuje celkem 12 otázek, 5 otázek je s otevřenou odpovědí, 7 otázek s moţností výběru. Vyplňování dotazníku nebylo nijak časově omezeno. Závěrečná část- na závěr dotazníku bylo přidáno poděkování za vyplnění a strávený čas. Bylo zde vloţeno také textové pole s odkazem na staţení výsledků dotazníku, aţ budou k dispozici. Dotazník je uveden jako příloha č. 1 5.2.4. Místo a způsob sběru dat Pro dotazníkové šetření jsem vyuţila internetový portál Vyplň to56, jiţ dříve jsem zde vyplňovala pro své spoluţáky dotazníková šetření. Dala jsem tedy na vlastní zkušenost a zvolila právě tento portál. Jako hlavní výhody jsem shledala přehlednost tohoto webového rozhraní a kompletní podporu českého jazyka, na všech úrovních vyplňování i při odeslání dotazníku. Další výhodou byla neustálá nápověda, která se zobrazuje v průběhu vyplňování. Výsledky lze exportovat do různých programů, k dispozici je staţení „surových“ dat ve formátech: xls, xlsx, xhtml, csv a pdf. Pro mou potřebu byl nejvhodnější formát xls, pro následnou úpravu v programu Excel.

56

Internetový portál Vyplň to [online], dostupný z < http://www.vyplnto.cz>

49

5.3. Výsledky a zpracování Získaná data z dotazníku, jsou zpracována ve formě grafů. Kaţdá otázka je vyhodnocena zvlášť. Respondenti odpovídali na tyto otázky (uvádím otázky pouţité v dotazníku): 1) Proč jste se stal/ stala dobrovolníkem? 2) Jak dlouho se věnujete práci dobrovolníka? (Po této otázce dochází ke větvení dotazníku) Pokud více jak 2 roky, následuje: 3) Otázka pro respondenty, kteří vykonávají dobrovolnickou sluţbu alespoň 2 a více let: (Po této otázce dochází ke větvení dotazníku) Pokud přešel k jiné, následuje: 4) Pokud jste přešel/přešla k jiné, z jakého důvodu: Pokud nepřešel, následuje otázka č. 5 a dotazník se opět spojuje. Pokud méně, jak 2 roky, následuje: 5) Jak intenzivně jste poskytoval/ poskytovala své sluţby za poslední rok? 6) V organizaci, kde nyní působím: (dotazník v tomto místě uvádí 5 možností výběru)

7) Vzájemný vztah organizace – dobrovolník, dle vašeho názoru (hodnocení jako ve škole, výborně-nejlepší, nedostatečně- nejhorší): 8) Jak se o dobrovolníky stará organizace, kde působíte? (Pořádají se nějaká setkání, besedy, dostáváte nějaké odměny?). Prosím uveďte:

50

9) Co se vám na dobrovolnické činnosti nelíbí? Je něco, co byste chtěli změnit? 10) Vzájemný vztah klient - dobrovolník dle vašeho názoru (hodnocení jako ve škole, výborně-nejlepší, nedostatečně- nejhorší): 11) Jaký je hlavní smysl dobrovolnické činnosti pro Vás? Co Vám přináší? 12) Jaký je rozdíl ve vaší motivaci k dobrovolnické práci od nástupu k organizaci a nynější motivací? Liší se nějak? Respondenti měli u kaţdé otázky nápovědu, jak odpovídat- moţnost zvolit jednu moţnou odpověď, více moţných odpovědí. Získaná data poukazují na následující zjištění:

51

Ad. 1) Proč jste se stal/ stala dobrovolníkem? Polouzavřený typ otázky, ve které bylo mým cílem zjistit počáteční impuls k tomu, proč se lidé stávají dobrovolníky. U této otázky byla moţnost výběru z nabízeného seznamu odpovědí a prostor pro vlastní odpověď. Nejvíce respondentů uvedlo odpověď, ţe rádi pomáhají potřebným. Druhým nejčastějším důvodem bylo zaplnění volného času. Graf Ad. 1)

52

Ad. 2) Jak dlouho se věnujete práci dobrovolníka? Uzavřený typ otázky s předem definovanými moţnostmi odpovědí, po této otázce dochází ke větvení dotazníku, mým cílem bylo zjistit, jak dlouho se dobrovolník věnuje práci dobrovolníka. Z výsledku je zřejmé, ţe nejvíce respondentů se věnuje práci dobrovolníka v rozmezí od 1- 2 let. Pokud více jak 2 roky, následuje: 3) Otázka pro respondenty, kteří vykonávají dobrovolnickou sluţbu alespoň 2 a více let: Graf Ad. 2)

53

Ad. 3) Pokud vykonáváte dobrovolnickou službu 2 a více let: Polouzavřený typ otázky, mým cílem bylo zjistit, zda respondenti přecházejí po čase k jiné organizaci nebo jsou stále u jedné, po této otázce dochází k větvení dotazníku. Byla dána moţnost výběru z nabízeného seznamu odpovědí a prostor pro vlastní odpověď. Z výsledku je zřejmé, ţe nejvíce respondentů je věrných stále stejné organizaci. Pokud přešel k jiné, následuje: 4) Pokud jste přešel/přešla k jiné, z jakého důvodu: Pokud nepřešel, následuje otázka č. 5 a dotazník se opět spojuje. Graf Ad. 3)

54

Ad. 4) Pokud jste přešel/ přešla k jiné, z jakého důvodu? Polouzavřený typ otázky, zajímalo mě, z jakých příčin dobrovolníci mění organizaci, kde působí. Tato otázka se týkala pouze 8 respondentů, níţe jsou uvedeny vlastní odpovědi. Po vyhodnocení je zřejmé, ţe nejvíce respondentů přešlo k jiné organizaci z důvodu nových zkušeností nebo jiného druhu pomoci, další častý důvod byl stěhování. Po této otázce je větvení ukončeno a dotazník se opět spojuje. Vlastní odpovědi: Nové zkušenosti, nový druh pomoci Chtěla jsem pomáhat nevidomým. získání jiných zkušeností víc mi ta druhá seděla, i druh klientely kromě spolupráce s dospělými mě lákala téţ spolupráce s dětmi zmena mista bydliste, ale vyzkouset nove veci přestěhování stěhování

55

Ad. 5) Jak často jste poskytoval/ poskytovala své služby za poslední rok? Uzavřený typ otázky, předdefinované odpovědi, cílem bylo zjistit, jak intenzivně dobrovolníci poskytují svou pomoc druhým. Z uvedených výsledků je patrné, ţe nejvíce respondentů poskytuje své sluţby pravidelně kaţdý měsíc. Graf Ad. 5)

56

Ad. 6) V organizaci, kde nyní působím: Uzavřený typ otázky, předdefinované odpovědi, cílem bylo zjistit, jak jsou respondenti spokojení v organizaci, kde působí. Po vyhodnocení je jasné, ţe největší počet respondentů je v organizaci, kde nyní působí, spojených. Graf Ad. 6)

57

Ad. 7) Vzájemný vztah organizace – dobrovolník, dle vašeho názoru: Uzavřený typ otázky, předdefinované odpovědi, cílem v tomto případě bylo zjistit, jak funguje vzájemný vztah organizace- dobrovolník. Největší počet respondentů (30) se vyjádřil pro variantu a) funguje výborně. Nepatrně méně respondentů (27) se vyjádřilo pro variantu b) funguje velmi dobře. Graf Ad. 7)

58

Ad. 8) Jak se o dobrovolníky stará organizace, kde působíte? (Pořádají se nějaká setkání, besedy, dostáváte nějaké odměny?). Prosím uveďte: Otevřená otázka, zajímalo mě, jaké zázemí mají respondenti u dané organizace, co pro ně zajišťuje. Po vyhodnocení bylo zjištěno následující: nejčastěji se objevuje motiv pořádání společných setkání (20 respondentů), dále supervize a besedy, workshopy a zlevněné vstupné. Odpovědí je více, neţ respondentů, je to z toho důvodu, ţe respondenti uváděli většinou více údajů najednou. Pro zajímavost uvádím některé odpovědi respondentů. Vlastní odpovědi: pořádají, ale nemám potřebu se jich účastnit:) Ano, pravidelné supervize a občasné workshopy. Jde o dobrovolnickou sluţby, takţe 'věcné' odměny ne." setkání - supervize, workshopy, výstavy a další kulturní akce Pořádají se pravidelná setkání, jak pro samotné dobrovolníky, tak pro dobrovolníky s klienty. Je to velice přínosné. Pořádají se setkání klienti-dobrovolníci, pořádají se různé další akce (diskuzní semináře, supervize, workshopy), chodí pravidelně časopis.

59

Graf Ad. 8)

Zdroj: Vlastní šetření

Ad. 9) Co se vám na dobrovolnické činnosti nelíbí? Je něco, co byste chtěli změnit? Otevřená otázka, zajímalo mě, co by respondenti sami chtěli zlepšit, kde vidí slabiny dobrovolnické činnosti. Po vyhodnocení bylo zjištěno následující: 46 respondentů uvedlo, ţe není potřeba nic měnit, případně ţe je nic nenapadá. Dále se nejčastěji objevuje poţadavek na větší podporu státu a veřejného sektoru (4 respondenti), následuje poţadavek na vedení k ohleduplnosti a odpovědnosti od malička, jeden respondent uvedl, potřebu vykonávat dobrovolnickou činnost hlavně pro klienty, kteří jsou v sociální nouzi, za pozoruhodné povaţuji přání respondenta vykonávat práci dobrovolníka jako trvalý pracovní poměr. Další odpovědi jiţ nemají společný jmenovatel, některé vlastní odpovědi pro zajímavost uvádím:

60

Vlastní odpovědi: "Nelíbí" je podle mě silné slovo. Někdy je těţké uspokojit očekávání klienta v porovnání s tím, co člověk jako dobrovolník můţe nabídnout. A jelikoţ jsou mezi nevidomými také osoby např. s lehkým mentálním postiţením, je někdy těţké se s nimi podle představ obou zúčastněných stran domluvit. Bylo by potřeba vést mladé lidi k odpovědnosti a ohleduplnosti vůči svému okolí a více je zapojovat do takových to činností. Svoji bezpečnost a nechodit do vyloučených lokalit a na ubytovny Moţná více podpory pro dobrovolníky od veřejného sektoru. omezené pole působnosti Více podpory a prostředků ze strany státu. Bylo by zapotřebí vést lidi odmalička k ohleduplnosti a pomoci druhým. Naučit se dělat si odstup. Nemoţnost postoupit do trvalého pracovního poměru.

61

Ad. 10) Vzájemný vztah klient - dobrovolník dle vašeho názoru (hodnocení jako ve škole, výborně-nejlepší, nedostatečně- nejhorší): Uzavřený typ otázky, předdefinované odpovědi, mým zájmem bylo zjistit funkčnost vzájemného vztahu klient- dobrovolník. Po vyhodnocení bylo zjištěno, ţe u 24 respondentů vzájemný vztah funguje výborně a taktéţ u 24 respondentů, ţe jejich vzájemný vztah funguje velmi dobře. Graf Ad. 10)

Ad. 11) Jaký je hlavní smysl dobrovolnické činnosti pro Vás? Co Vám přináší? Otevřená otázka, zajímalo mě, v čem vidí respondenti smysl dobrovolnické činnosti, co jim přináší, jaký je její význam pro jejich ţivot. Odpovědí je více, neţ respondentů, je to z toho důvodu, ţe respondenti uváděli většinou více úda-

62

jů najednou. Uvádím zde graf odpovědí, které byly nejvíce shodné (měly společné motivy). Pro zajímavost překládám také některé odpovědi respondentů. Po vyhodnocení bylo zjištěno následující, nejčastěji se objevuje motiv: Vlastní odpovědi: Nepřemýšlím moc nad tím, protoţe to beru téměř jako samozřejmost. Kdyby alespoň trochu pomáhal kaţdý, nebylo by na světě moc co řešit..:) Baví mě to, připadám si uţitečná a zároveň poznávám nové a hodně zajímavé lidi. Získala jsem nové zkušenosti, hodně věcí jsem si uvědomila. Přináší mi radost, nové záţitky a přátelství, dobrý pocit... dobrý vnitřní pocit, úsměv na druhé straně. Rozšiřuje mi obzory, nahlíţím do jiného světa- vidím, jak vnímají svět, řeší problémy, tráví volný čas... odreagovani, pocit satisfakce, pokory Naplňuje místo, které mám v sobě uvolněné pro podporu druhých. Pomoci druhým a tím i vlastně sobě... Graf Ad. 11

Zdroj: Vlastní šetření

63

Ad. 12) Jaký je rozdíl ve vaší motivaci k dobrovolnické práci od nástupu k organizaci a nynější motivací? Liší se nějak? Otevřená otázka, cílem bylo zjistit, zda po čase mají dobrovolníci stejnou motivaci jako na začátku nebo dochází ke ztrátě motivace. Po vyhodnocení jsem došla k následujícímu zjištění: u 43 respondentů nedochází ke změně motivace ani po čase, 17 respondentů uvedlo, ţe se jejich motivace mění. Pouze u 2 respondentů byl zaznamenán shodný prvek a to: ze začátku častější pomoc, teď útlum. Ostatní respondenti udávají tyto změny v motivaci: přidává se pocit povinnosti; ze začátku rozčarování, nyní odhodlání pokračovat; mít dobrý pocit, později setkat se s přáteli; kvůli praxi, teď kvůli organizaci; pomoc druhý, teď vzájemná pomoc; být uţitečný, nyní součást ţivota; motivace sílí, vidím hmatatelný výsledek; dříve vlastní zájem, teď kvůli klientovi; osobní motivace, teď vášeň a zábava. Pro zajímavost překládám také některé odpovědi respondentů. Vlastní odpovědi: Na počátku jsem byla motivovaná tomu, ţe pomohu hodně, ale nyní je to v útlumu a spíše dobrovolničím kvůli samotným lidem, protoţe je mám ráda Myslela jsem si, ţe mou motivací bude "mít z toho dobrý pocit", ale nynější motivace je spíše chuť setkat se s dobrými přáteli/poznat nové lidi. Ano, delam to uz spise kvuli klientovi, ne kvuli svym vlastnim zajmum. Ano, liší se, Před nstupem jsem nikdy nebyl dobrovolníkem a neměl jsem ţádnou motivaci

64

Graf Ad. 12a

Zdroj: Vlastní šetření

Jak je uvedeno v grafickém vyjádření výše, u 43 respondentů se motivace ani po čase nemění, zajímala mě v tomto případě také souvislost s délkou jejich dobrovolnické činnosti. Předpokládala jsem (dalo by se říci, ţe v průběhu vyhodnocení se vynořila další dílčí výzkumná otázka), ţe motivace se u dobrovolníka zatím nemění, protoţe vykonává tuto činnost teprve krátce. Vyuţila jsem proto pro ověření výsledné tabulky programu excel s vyhodnocením dotazníkového šetření a získala (pomocí jednoduchého filtru) následující údaje, ze kterým je zřejmé, ţe neměnící se motivace nemá souvislost s krátkým působením v dobrovolnické činnosti.

65

Graf Ad. 12b

Zdroj: Vlastní šetření

Délka dobrovolnické činnosti

Neměnná motivace v závislosti na délce dobrovolnické činnosti 5 let a více

7

4 roky - 5 let

3

3 roky - 4 roky

7

2 roky - 3 roky

5

1 rok - 2 roky

11

6 měsíců - 1 rok

6

méně, než půl roku

4

0

2

4

6

8

10

12

Počet dobrovolníků

66

5.4. Shrnutí výsledků a diskuse Předkládaná práce zjišťuje pomocí dotazníkového šetření, jaká je motivace dobrovolníků, kteří pomáhají osobám se zrakovým postiţením. Odpovědi jsem hledala pomocí výchozích předpokladů a dílčích výzkumných otázek. Byly stanoveny tři výchozí předpoklady a dvě dílčí výzkumné otázky. Celkový počet vyplněných dotazníků je 62. Výsledky jednotlivých otázek jsem pro přehlednost zpracovala do jednotlivých grafů. Kde to moţné nebylo, uváděla jsem výčet vlastních odpovědí. Pro některé otázky jsem vyuţila stejného grafického vyjádření a to z důvodů větší přehlednosti. V první otázce jsem zjišťovala, jaký je prvotní impuls pro dobrovolnickou činnost. Nejvíce respondentů (44) uvedlo, rád/ ráda pomáhá potřebným. Tím se POTVRDIL výzkumný předpoklad číslo jedna (P1), tj. začínající dobrovolníci očekávají přínos své aktivity pro druhé. Tato počáteční motivace je třeba stejná, jako uvádí ve svém výzkumu Frič57 (touha pomoci potřebným, vrátit „dluh“, napomoci šíření dobré myšlenky či společenské změně). Otázka č. 6 byla zaměřena na spokojenost respondentů s organizací, kde právě působí, 46 z nich odpovědělo, ţe jsou spokojeni. Tím se POTVRDIL předpoklad (P2), tj. dobrovolníci jsou v organizaci, kde právě působí spokojeni. Otázka č. 8 pomohla zodpovědět dílčí výzkumnou otázku DVO1: Jak motivuje dobrovolníka organizace z pohledu dobrovolníka? Po vyhodnocení bylo zjištěno, ţe organizace se snaţí motivovat své dobrovolníky především zajišťováním společných setkání, nabídkou supervizí, pořádáním besed, workshopů, školení a také zlevněným vstupným na různé kulturní akce. Otázka devátá se vztahovala k tomu, co by sami respondenti chtěli zlepšit na dobrovolnické činnosti, tímto bylo zároveň odpovězeno na DVO2: Co by chtěli dobrovolníci na své činnosti změnit? Překvapující bylo zjištění, 57

Frič, P.: Dárcovství a dobrovolnictví v České republice, s. 88-89.

67

kdy 46 respondentů uvedlo, ţe není potřeba nic měnit. Pokud ano, tak se nejčastěji objevoval motiv ţádosti o větší podporu státu, či poţadavek na vedení děti k ohleduplnosti jiţ od útlého věku. Dvanáctá otázka jaký je rozdíl v motivaci k dobrovolnické práci od nástupu k organizaci a nynější motivací, zda se nějak liší. Vyhodnocením bylo zjištěno, ţe u 43 respondentů nedochází ke změně jejich motivace (od nástupu do sluţby a současným stavem). Tímto se NEPOTRVDIL výzkumný předpoklad (P3), tj. po čase dochází u dobrovolníků ke změně motivace, či její ztrátě. Domnívala jsem se, ţe motivace se u dobrovolníka zatím nemění, protoţe vykonává tuto činnost teprve krátce. Ale z výsledků šetření také vyplynulo, ţe neměnící se motivace nemá souvislost s krátkým působením v dobrovolnické sluţbě.

68

Závěr Dobrovolníci nacházejí široké spektrum uplatnění v mnoha odvětvích sociálních sluţeb. Jejich nenahraditelná činnost je viditelná všude, zejména v nevládních neziskových organizacích. Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila na dobrovolníky, kteří se věnují osobám se zrakovým postiţením. Hlavní snahou je zjistit jaká je motivace dobrovolníka při práci s klientem se zrakovým postiţením. Abych mohla zodpovědět tuto otázku, je práce rozčleněna na část teoretickou a praktickou. Tyto části jsou pro větší přehlednost děleny na kapitoly a podkapitoly. V teoretické části vymezuji pojmový aparát (zrakové postiţení, dobrovolník, dobrovolnictví, sociální sluţba pro osoby se zrakovým postiţením, NNO), který s tématem práce úzce souvisí a také přibliţuje danou problematiku. V teoretické části jsou jiţ uvedeny některé dílčí výzkumné otázky, které jsou v praktické části konkretizovány. Praktická část popisuje přípravu šetření a realizaci. Zdůvodňuje volbu kvantitativní strategie předběţného šetření. Dále objasňuje pouţité metody šetření a zvolený výzkumný vzorek. Závěrečná část praktického oddílu se věnuje shrnutí, diskusi a interpretaci získaných dat. Z těchto získaných dat jsou vyvozovány odpovědi na výzkumné předpoklady a dílčí výzkumné otázky. Kvantitativní výzkum byl realizován formou dotazníkového šetření (dotazník byl určen pro dobrovolníky, kteří vykonávají činnost pro osoby se zrakovým postiţením). Dotazník vyplnilo 62 respondentů. Na základě dotazníkového šetření lze konstatovat, ţe počáteční impuls pro dobrovolnickou činnost s osobami se zrakovým postiţením je touha pomoci potřebným. Dále se potvrdil teoretický předpoklad, ţe dobrovolník zůstává i po delším časovém úseku (v tomto případě 2 roky) stále u stejné organizace. Dotazníkové šetření pomohlo odhalit příčiny přecházení dobrovolníků jinam, jako nejčastější příčina se ukázala touha po zisku nových zkušeností či jiného druhu

69

pomoci. Velmi častým důvodem pak bylo stěhování. Za zajímavé zjištění pokládám fakt, ţe 74 % dobrovolníků je spokojených v organizaci, kde právě působí. Dále můţeme konstatovat, ţe nedochází ke ztrátě motivace dobrovolníků v průběhu jejich sluţby. Motivace, která byla u vstupního zapojení dobrovolníků do jejich činnosti, je i po čase stále stejná. Z výsledků šetření vyplynulo, ţe tato neměnící se motivace nemá souvislost s krátkým působením v dobrovolnické sluţbě. Dotazníkové šetření také pomohlo zodpovědět dílčí výzkumné otázky, za zajímavé povaţuji zmínit prvek, ţe dobrovolníci nepovaţují za důleţité cokoliv na své práci měnit, současný stav jim vyhovuje. Někteří z nich by uvítali větší podporu státu a veřejného sektoru. Zjištěné skutečnosti poukazují na některé společné jmenovatele u různých skupin dobrovolníků. A také vymezují jedinečnost dobrovolnické činnosti právě s osobami se zrakovým postiţením. Na dobrovolníka s touto skupinou osob jsou kladeny různé poţadavky, musí mít specifické schopnosti a znalosti. Ale také to vše ostatní jako jiní dobrovolníci. Dobrovolnictví lze zkrátka označit za fenomén, který je pro skupinu osob se zrakovým postiţením nenahraditelným. Můţeme tedy potvrdit příznivý vliv dobrovolnictví na tuto skupinu osob. V současné době je vytvářeno kvalitní prostředí pro působení podpůrných organizací (většinou tedy nestátních), doufejme, ţe se situace změní a opravdu se dočkáme větší podpory z veřejného sektoru. A naplní se tak přání několika respondentů šetření, ale i nás ostatních, kteří jsme dobrovolníky, případně s nimi spolupracujeme. Podpora dobrovolnické sluţby je myslím v zájmu nás všech.

70

Seznam literatury BAŠTECKÁ, B.; GOLDMANN, P. Základy klinické psychologie. Praha: Portál, 2001. ISBN 80- 7178- 550- 4 „Co je to vlastně dobrovolnictví?“ [online] [30. 4. 2014]. Dostupné z: < http://www.dobrovolnik.cz/d_coje.shtml >. FINKOVÁ, D., LUDÍKOVÁ, L., RŮŢIČKOVÁ, V. Speciální pedagogika osob se zrakovým postiţením. Olomouc: VUP, 2007. ISBN 978-80-244-18575 FRIČ, P. a kol. Dárcovství a dobrovolnictví v České republice. Praha: NROS, 2001. AGNES GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. 2., rozš. české vyd. Brno: Paido, 2010. ISBN 978-80-7315-185-0 GIDDENS, A. Třetí cesta: Obnova sociální demokracie. Praha: Mladá fronta, 2001. ISBN 80-204-0906-8 HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1.vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 8O-7367-O40-2 " Kdo jsou dobrovolníci? " [online] [30. 4. 2014]. Dostupné z: < http://www.dobrovolnik.cz/informace/kdo-jsou-dobrovolnici/>. KRAUS, H. Kompendium očního lékařství. 1. vyd. Praha: Grada, 1997. ISBN 80-7169-079-1 KVĚTOŇOVÁ-ŠVECOVÁ, L. Oftalmopedie. 2. dopl. vyd. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-84-2 MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. ISBN 978-80-7367-331-4

71

MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. ISBN 978-80-7367-502-8 MATOUŠEK, O. Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2010. ISBN: 978-807367-818-0 MAŇÁK, J., ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. ISBN 807315-039-5. MICHÁLEK M., VONDRÁČKOVÁ, J. PRAKTICKÁ POMOC LIDEM ZTRÁCEJÍCÍM ZRAK. Praha: 2013. ISBN 978-80-86932-35-4 MICHÁLEK M., VOJTÍŠEK P. Profily pomoci. Praha: 2011. ISBN 978-8086932-28-6 RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L., a kol., Speciální pedagogika. Olomouc: VUP,2005. ISBN 80-244-1073-7 SLOWÍK, J. Speciální pedagogika. Praha: Grada, 2007. ISBN: 978-80-2471733-3 TOŠNER, J. Dobrovolnictví - rehabilitace občanských ctností. Sociální politika, 27, 2001, č. 9: str. 4-7. TOŠNER, J. Program Pět P vyuţívá dobrovolníků. Sociální politika, 2002, roč. 28, č. 6, str. 28. TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-178-6 Výroční zpráva organizace SONS [online] [30. 4. 2014]. Dostupné z: < http: www.sons.cz/docs/Vyrocni_zprava_SONS_2012.pdf >. Výroční zpráva Okamţik [online] [30. 4. 2014]. Dostupné z: . Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách [online – dokument PDF]. [cit. 2014-4-30]. Dostupné na < http://www.mpsv.cz/files/clanky/7372/108_2006_Sb.pdf >.

72

Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické sluţbě [online – dokument PDF]. [cit. 2014-4-30]. Dostupné na . ŢIŢLAVSKÝ, M. Metodologie výzkumu. Brno: Masarykova univerzita, 2007. ISBN 80-2100-3110-7

73

Přílohy Příloha č. 1: Dotazník Dobrý den, děkuji za vyplnění dotazníku. Jeho výsledky pouţiji v mé bakalářské práci, která se zaměřuje na roli dobrovolníků. Dotazník je určen pouze těm, kteří pracují jako dobrovolníci s člověkem (či více lidmi) se zrakovým postiţením. Prosím odpovídejte na otázky dle vašeho nejlepšího svědomí a vědomí, dotazník je anonymní. Přibliţná délka vyplňování je 3-8 minut. Jako malou odměnu si můţete po vyplnění dotazníku stáhnout autorský cestopis s fotografiemi o putování po dvou Afrických zemích Burkina Faso a Beninu. Odkaz naleznete na konci dotazníku. Děkuji, Jaroslava Zabáková ([email protected]) Nápověda: Označte prosím moţnost, která je vám nejbliţší. 1) Proč jste se stal/ stala dobrovolníkem? a) rád/ ráda pomáhám potřebným b) událost v rodině nebo okolí c) prostřednictvím přátel, známých d) zaplnění volného času, smysluplná činnost e) získání nových zkušeností, přátel e) jiné, uveďte: 2) Jak dlouho se věnujete práci dobrovolníka? a) méně, neţ půl roku b) 6 měsíců - 1 rok c) 1 rok - 2 roky d) 2 roky - 3 roky e) 3 roky - 4 roky f) 4 roky - 5 let

74

g) 5 let a více 3) Jak intenzivně jste poskytoval/ poskytovala své sluţby za poslední rok? a) pravidelně kaţdý týden b) pravidelně kaţdý měsíc c) účastním se pouze jednorázových akcí, příp. doprovodů d) nic pravidelného 4) Otázka pro respondenty, kteří vykonávají dobrovolnickou sluţbu alespoň 2 a více let: a) jsem věrný/věrná stále stejné organizaci b) začal/začala jsem u jedné, pak přešel/ přešla k jiné c) jiné, uveďte: 5) Pokud jste přešel/přešla k jiné, z jakého důvodu: 6) V organizaci, kde nyní působím: a) jsem spokojený/spokojená b) jsem relativně spokojený/spokojená c) dá se to zvládnout, ale je co zlepšovat d) hledám si jinou organizaci e) po zkušenostech chci dobrovolnictví zanechat 7) Vzájemný vztah organizace – dobrovolník, dle vašeho názoru hodnocení jako ve škole, výborně-nejlepší, nedostatečně- nejhorší): a) funguje výborně b) funguje velmi dobře b) funguje dobře

75

c) funguje dostatečně d) funguje nedostatečně 8) Jak se o dobrovolníky stará organizace, kde působíte? (Pořádají se nějaká setkání, besedy, dostáváte nějaké odměny?). Prosím uveďte: 9) Co se vám na dobrovolnické činnosti nelíbí? Je něco, co byste chtěli změnit? 10) Vzájemný vztah klient - dobrovolník dle vašeho názoru (hodnocení jako ve škole, výborně-nejlepší, nedostatečně- nejhorší): a) funguje výborně b) funguje velmi dobře b) funguje dobře c) funguje dostatečně d) funguje nedostatečně 11) Jaký je hlavní smysl dobrovolnické činnosti pro Vás? Co Vám přináší?: jiné, uveďte: 12) Jaký je rozdíl ve vaší motivaci k dobrovolnické práci od nástupu k organizaci a nynější motivací? Liší se nějak?

76