Terénní sociální práce s osobami bez přístřeší

Jabok – Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola

Absolventská práce Vladimír Kácha

Terénní sociální práce s osobami bez přístřeší

Katedra: Vedoucí:

Sociální pedagogiky Marie Vorlová

Rok:

2010

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto práci s názvem Terénní sociální práce s osobami bez přístřeší zpracoval samostatně a výhradně z uvedených pramenů a literatury. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. Souhlasím s tím, aby vedená práce byla v případě zájmu pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla zveřejněna v elektronické podobě. V Dobřichovicích dne 15. srpna 2010

Vladimír Kácha

2

Poděkování Rád bych na tomto místě poděkoval především Marii Vorlové za její ochotu a laskavost při konzultaci absolventské práce. Její cenné rady a připomínky byly pro mne velkým přínosem. Také chci poděkovat zaměstnancům Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše, především Kristýně Müllerové a Ondřeji Vondruškovi za jejich zkušenosti a ochotný přístup. Děkuji i všem klientům, kteří se mnou ochotně uskutečnili rozhovor.

3

Obsah: Úvod

7

(I. Teoretická část) 1. Problematika bezdomovectví

9

1.1. Definice a poţívané názvosloví

9

1.2. Charakteristika osob bez přístřeší jako cílové skupiny

11

1.3. Formy bezdomovectví

12

1.3.1. Zjevné bezdomovectví

12

1.3.2. Skryté bezdomovectví

13

1.3.3. Potencionální bezdomovectví

15

1.4 Příčiny vyvolávající bezdomovectví

16

1.4.1. objektivní faktory

16

1.4.2. subjektivní faktory

17

1.4.3. příčiny bezdomovectví ţen a muţů

17

2. Problematika bezdomovectví z hlediska právních norem

19

2.1. Listina základních práv a svobod

20

2.2. Zákon o sociální zabezpečení ve vztahu k osobám bez přístřeší

21

2.3. Zákon o hmotné nouzi a zákon o ţivotním minimu

22

2.4. Bezdomovectví a zákon o sociálních sluţbách

23

3. Osoby bez přístřeší a společenské prostředí

24

3.1. Vztah společnosti k problematice bezdomovectví

24

3.2. Bezdomovectví s pohledu lidí bez domova

25

4

4. Terénní sociální práce jako forma práce s osobami bez přístřeší

28

4.1. Definice terénní práce

28

4.2. Formy a typy činnosti

29

4.2.1. Přímá práce

29

4.2.2. Nepřímá práce

30

4.2.3. Práce přesahující

30

4.3. Základní funkce streetworku

30

4.4. Metodika terénní práce

31

4.4.1 Mapování terénu

32

4.4.2. Navazování prvního kontaktu

32

4.5. Vlastní práce s klienty

33

4.5.1. Práce se skupinou

33

4.5.2. Práce s jednotlivcem

33

4.6. Zpracování podkladů a hodnocení práce

34

5.Centrum sociálních služeb Bohuslava Bureše

35

5.1 Poskytované sociální sluţby

35

5.1.1. Nízkoprahové denní centrum

36

5.1.2. Terénní sociální práce

36

5.1.3. Noclehárna

36

5.1.4. Azylový dům

37

5. 2. Konkrétní náplň práce Terénních pracovníků Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše 5.2.1 Práce terénních pracovníků Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše – shrnutí

5. 3. Organizace poskytující terénní sluţby zaměřené na osoby bez přístřeší na území Prahy

38 39

40

5.3.1. Středisko Naděje Bolzanova

40

5.3.2. o.s. Jeţek a číţek

40

5.3.3. Farní charita Praha 1

41

5

(II. Praktická část) 2. Výzkum životních podmínek klientů terénní práce v Centru sociálních služeb Bohuslava Bureše 42 2.1. Metodika výzkumu

42

2.1.1 Výsledky výzkumu

43

2.2. Rizika spojená s jednotlivými aspekty ţivota na ulici

45

2.2.1. Věk

45

2.2.2. Způsob bydlení

45

2.2.3. Způsob získávání prostředků

45

2.2.4.Vlastnictví osobních dokladů

46

2.2.5. Doba strávená bez domova

46

2.2.6. Pobírání sociálních dávek nebo důchodů

47

2.2.7. Způsob ţivota (sám/s partnerem atd.)

47

2.2.8. Vyuţívané organizace poskytující sociální sluţby

47

2.3.Návrh potřebných sluţeb a metod práce

48

2.3.1. Akční Plán řešení problematiky bezdomovectví

48

2.3.2. Kritika

49

2.3.3. Návrh moţných sociálních sluţeb a metod práce v Praze

50

Závěr

53

´

6

Úvod: Nejprve bych rád objasnil důvod, proč jsem si jako téma mé absolventské práce vybral problematiku týkající se osob bez přístřeší. Dále chci vysvětlit, čím konkrétně se budu zabývat, co je mým cílem a jak k něm budu postupovat. Ve druhém ročníku studia jsem vyuţil moţnost absolvovat týdenní praxi v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše, které je jedním ze zařízení Armády spásy. Během této praxe mě zaujal způsob práce této organizace, a tak jsem se do ní vrátil i během měsíční blokové praxe v ročníku třetím. Při této praxi jsem se jiţ věnoval především terénní práci a poznal jsem, jak můţe být účinná a jak dobře doplňuje ostatní sluţby poskytované v rámci organizace. I po skončení praxe jsem měl moţnost setkávat se s terénními pracovníky a mohl jsem se zapojit i do sčítání osob bez přístřeší, které proběhlo v roce 2010. Povaţuji terénní práci, pokud je prováděna správně, při práci s osobami bez přístřeší jako velmi důleţitou, protoţe je poskytována v přirozeném prostředí této cílové skupiny a s ohledem na její specifika, a můţe tak překonávat jejich nedůvěru v pomoc institucí. Musím zde ale také říci, ţe Centrum sociálních sluţeb přestalo v době vzniku této práce terénní sluţbu poskytovat. I kdyţ je cíl práce zaměřen konkrétně na tuto organizaci, myslím si, ţe je alespoň částečně vypovídající o celkové situaci v Praze, protoţe tato organizace pracuje s lidmi bez přístřeší z většiny městských částí. Myslím si, ţe konkrétní popis těchto údajů o ţivotních podmínkách této cílové skupiny můţe být přínosem pro dotvoření pohledu na ţivotní styl lidí bez domova. Jako téma mé absolventské práce jsem si vybral terénní sociální práci s osobami bez přístřeší. Cílem této práce je zjistit a popsat ţivotní podmínky klientů terénní práce Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše a navrhnout potřebné sluţby. Centrum sociálních sluţeb Bohuslava Bureše se nachází v Praze 7 v Holešovicích, ale jeho klienty jsou lidé bez domova z celého hlavního města. Proto se ve svojí práci budu věnovat především situaci v Praze. Tento cíl jsem si zvolil také proto, ţe v terénní práci se mimo jiné pouţívá přístup „Harm Reduction“, tedy principu sniţování rizik spojených s ţivotním stylem cílové skupiny.1

1

viz drogy-info.cz [online] 2003 [cit. 2010-06-23] Harm Reduction

7

Svoji práci rozdělím na teoretickou a praktickou část. V teoretické části nejprve přiblíţím fenomén bezdomovectví. V první kapitole popíši základní pojmy související s problematikou bezdomovectví, jeho typy a příčiny. Druhá kapitola práce je zaměřena na některé právní normy týkající se problematiky bezdomovectví. Ve třetí kapitole se budu zabývat vzájemnými vztahy veřejnosti a lidí bez domova a budu se věnovat tomu, jak mohou vnímat svoji situaci sami tito lidé. Ve čtvrté kapitole se pak budu věnovat terénní sociální práci jako jedné z forem sociálních sluţeb pro osoby bez přístřeší. Uvedu zde její definici a popíši její metody, stručně popíši její historii, a pojetí streetworku v České republice. Dále se budu zabývat metodikou terénní práce a představím náplň práce terénních pracovníků. V další části uvedu základní informace o Centru sociálních Sluţeb Bohuslava Bureše a podrobněji se budu zabývat terénní prací v rámci této organizace. V praktické části se budu zabývat ţivotními podmínkami klientů terénní sluţby Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše. Popíši je a uvedu data zjištěná mým výzkumem. V závěru uvedu rizika, která jsou s konkrétními případy spojena a na závěr se pokusím na základě zjištěných dat navrhnout moţné metody práce a sociální sluţby, které povaţuji za uţitečné.

8

I. Teoretická část

1. Problematika bezdomovectví Motto: Těţké je ušlechtile přemýšlet, kdyţ přemýšlíme jen nad tím, kde vzít chleba. Jean Jacques Rousseau

Pojem bezdomovec se běţně pouţívá jako označení pro osobu, která nemá domov nebo moţnost dlouhodobě obývat přístřeší. Mezi odbornou veřejností se v současnosti pouţívá termín „osoba bez přístřeší“ (podrobněji níţe).2 Bezdomovectvím (téţ bezdomovstvím) je označován způsob ţivota těchto osob a existence tohoto jevu jako takového. Bezdomovectví je nejvíce patrné na perifériích hlavních měst. Bezdomovectví je provázeno celou řadou dalších negativních jevů jako je sociální izolovanost a také fyzickým i psychickým strádáním 3

1.1. Definice a používané názvosloví Pro osoby postiţené bezdomovectvím se současné době stále častěji pouţívá mezi odbornou veřejností označení osoby bez přístřeší, „lidé bez

domova“, nebo „lidé bez

přístřeší“. Uţívání těchto pojmů je podle některých odborníků důleţité, protoţe termín bezdomovec ve značné části veřejnosti budí negativní emoce a vztahuje se k němu značné mnoţství předsudků a stereotypů. Je však otázkou, zda se negativní stereotypy neváţou spíše na okrajovost a extrémnost situace osob postiţených bezdomovectvím bez ohledu na to, jak budou nazýváni. Pojem bezdomovec je jak podle názoru

některých odborníků ( např.

Matoušek 2005), tak i podle mě sám o sobě neutrální. Označuje člověka, který je bez domova. Navíc je stručný a ve své podstatě výstiţný. Nositelem negativních stereotypů není v tomto případě pojem ale osoby, které bývají tímto pojmem označovány. Myslím si také, ţe pojem osoba bez přístřeší nebude příliš pouţíván neodbornou veřejností pro jeho obtíţné pouţívání v běţném hovoru.

2 3

viz Bezdomovci.estranky.cz [online]. ? [cit. 2010-06-22] Bezdomovectví viz Bezdomovci.estranky.cz [online]. ? [cit. 2010-06-22] Bezdomovectví

9

Vzhledem k formálním náleţitostem této práce v ní budu pouţívat obecně uznaný pojem osoba nebo osoby bez přístřeší, ale i pojem lidé (člověk) bez domova. Pojem osoba bez přístřeší, který pouţívá například zákon o sociálních sluţbách, není zcela odpovídající realitě terénní práce4 . I podle mých zkušeností nabytých praxemi v rámci studia drtivá většina klientů terénní sluţby nějaký druh přístřeší vyuţívá (vlastnoručně postavené boudy, stany atd.). Slovní spojení „bez domova“ také podle mého názoru lépe vystihuje nejen ztrátu materiálního zázemí ale i narušené vztahy. Toto označení je podle mého názoru lepší i vzhledem k dalšímu názvosloví běţně pouţívanému v sociální práci (např. lidé s mentálním postiţením, lidé se zrakovým postiţením atd.). Určit přesnou definici bezdomovectví je značně obtíţné, protoţe problematika bezdomovectví má mnoho rozměrů a zabývá se jí mnoho oborů. Hledáním definice a typologie bezdomovectví se

zabývala jedna z aktivit Projektu Strategie sociální inkluze

bezdomovců. Cílem bylo, aby vzniklá definice a typologie odpovídala Evropskému projektu ETHOS. 5 Pracovní skupina, která se tuto činnost měla za úkol, pracovala na moţné definici a typologii, která by brala na zřetel národní specifika. Účelem takto zformované definice by mělo být usnadnění práce institucím, které se zabývají sběrem dat od poskytovatelů sociálních sluţeb. Tato definice bezdomovectví se opírá o tři domény, které definují domov. Tyto domény byly stanoveny Evropskou observatoří bezdomovství, se kterou tým odborníků spolupracoval. Jedná se o fyzickou doménu - tedy potřebu bydlení, sociální doménu moţnost naplnění potřeby soukromí a sociálních vztahů a právní doménu - tedy moţnost být výlučným vlastníkem nemovitosti nebo mít jistotu a právní nárok na bydlení . Výsledkem této práce byl vznik třinácti operačních kategorií a subkategorií, které odráţejí specifika pro Českou republiku.6 Jak uţ bylo řečeno, je vidět i z této tabulky formulace stručné definice bezdomovectví je obtíţná z důvodu mnoha aspektů této problematiky. Přesto zde uvedu jednou z moţných definic, která je pro svou obecnost podle mého názoru pro potřebu mé práce vhodná. Podle Matouška „Bezdomovectví označuje situaci bezprostřední nouze, v níž se ocitá člověk bez trvalého domova“. Jak je vidět, tato definice záměrně poţívá pojem domov a ne 4

Hradecký a kol., 2007, str. 46 ETHOS (European Typology of Homelessness and Housing Exclusion) je označení pro Evropskou typologii bezdomovství a vyloučení . 6 Hradecký a kol., 2007, str. 32 5

10

například přístřeší. Domov tomto případě není vnímán pouze jako místo. Jedná se spíše o zázemí, které je úzce spojeno s pocitem bezpečí a jistoty.7

1.2. Charakteristika osob bez přístřeší jako cílové skupiny Lidé bez domova mají sníţenou schopnost adaptace a orientace ve společnosti. Často jim chybí základní kompetence ke zvládání různých situací. Sníţená je i jejich vytrvalost nutná k dosaţení svých cílů a naplnění potřeb. Návrat k běţnému způsobu ţivota je pro ně náročným úkolem a většinou potřebují pomoc další osoby. Příčiny sníţení těchto schopností mohou být jak vrozené ( např. různé druhy postiţení), tak získané ( změny osobnosti způsobené uţíváním drog a alkoholu, institucionalizace, ). Častá je také kombinace více příčin.8 Typická je neuspokojenost základních potřeb a rezignace na snahu o jejich uspokojení. Typické je také nízké sebehodnocení ovlivněné negativními zkušenostmi z minulosti. Sociální vztahy těchto lidí jsou narušené a omezené. Vztahy nebývají příliš hluboké a trvalejší. Vztahy k osobám se stejným sociálním statutem jsou podmíněné spíše situací a aktuální potřebností. Obecně lze mluvit o emoční sploštělosti a necitlivosti k okolí i sama k sobě. 9 Ţivotní styl osob bez přístřeší sebou nese také váţná zdravotní rizika. Projevují se poruchami různých tělesných ústrojí i problémy psychickými. Na vznik tohoto druhu problémů má vliv nevhodná strava, nedodrţování osobní hygieny, nedostatek spánku, pobyt a spánek v nevhodném prostředí, uţívání alkoholu a cigaret atd.10

7 8 9 10

Matoušek, 2005, s. 316) Vágnerová, 1999,s. 412 tamtéţ, 413 tamtéţ, 415

11

1.3. Formy bezdomovectví Bezdomovectví je obvykle v odborné literatuře děleno do následujících tří skupin, podle způsobu výskytu těchto osob. Jedná se o bezdomovectví zjevné, skryté a potencionální. 1.3.1. Zjevné bezdomovectví Do první skupiny zjevného bezdomovectví, lze zařadit ty, kteří ţijí a přespávají na ulicích, nádraţích, u obchodních center a na jiných veřejných místech. Tito lidé vyuţívají zejména noclehárny a různé nízkoprahové sociální sluţby. Zvláště typický je pro tuto skupinu osob ţivot v nádraţních halách nebo v okolí nádraţí. Prostředí nádraţí můţe poskytnout potřebné zdroje k uspokojení většiny potřeb těchto lidí. Bývá umístěno v okolí centra města a shromaţďuje se zde velké mnoţství lidí, kteří mohou být zdrojem financí. Nádraţní haly se zavírají aţ v brzkých ranních hodinách, a tak poskytují zvláště v zimních měsících dobré útočiště. Prostory nádraţí bývají členité, mají mnoho temných zákoutí, kde můţe člověk bez domova téměř nepozorován přebývat. 11 Problematikou „Nádraţní populace“ se podrobně zabýval francouzský sociolog Serge Paugman. Osoby vyskytující se tímto způsobem na nádraţí dělí na tři charakteristické skupiny. 1. Lidé oslabení, kteří přicházejí na nádraţí poprvé, jsou méně odolní. Tito lidé po nějakém ţivotním nezdaru přicházejí na nádraţí, kde začínají svou „kariéru“ člověka bez domova. Zpočátku nejsou příliš rozpoznatelní, ale v krátké době se na nich tento způsob ţivota podepisuje. 2. Lidé navyklí tomuto způsobu ţivota, jejichţ ţivot je uţ spojen se sociálním vyloučením. Nádraţí vyhledávají, aby se zde potkávali se svými známými a přáteli v obdobné situaci. 3. Do poslední menšinové skupiny osob, které se vyskytují na nádraţích a jsou zde neţádoucí, spadají různí lidé, prokteré se pouţívá anglický termín „hobo“.Nejbliţším ekvivalentem je nejspíše označení vagabund. Dále je do této skupiny moţné zařadit

11

Hradecký, 1996 s. 28

12

některé subkultury v českém prostředí hlavně tzv. „alkopunks“ (lidé trávící čas popíjením levného alkoholu, hlásící se k punkové subkultuře).12 Podle autora je důleţité od těchto tří skupin oddělit nově vznikající skupinu mladých lidí, kteří odmítají občanské povinnosti, a dále delikventy a skupiny přicházejících cizinců. Tito lidé mohou, ale také nemusí být bez domova. Na nádraţích hledají prostor k setkávání, nebo odpočinutí, vyvíjejí zde aktivity takzvaně na hraně zákona, nebo páchají trestnou činnost. Některé osoby z této skupiny mohou být nebezpečím jak pro návštěvníky nádraţí, tak i pro jeho personál.13 Dlouhodobý ţivot na ulici člověka poznamenává. Tato situace téměř vţdy souvisí s kritickým nedostatkem finančních prostředků. Objevují se také důsledky zpřetrhání sociálních vazeb, a to nejen rodinných. Člověk není v kontaktu z dostatkem příleţitostí, které by mohl vyuţít k zlepšení svého stavu. Člověk, který je bez domova, na sebe postupně nabaluje různá znevýhodnění. Tyto handicapy následně vedou k celkovému výraznému vyloučení člověka ze společnosti. 1.3.2Skryté bezdomovecví Do skupiny skrytého bezdomovectví , lze zařadit ty z lidí bez domova, kteří z různých důvodů nevyuţívají síť sociálních sluţeb. Tito lidé bývají také opomíjeni v případném sčítání, mohou totiţ vyhledávat pomoc a ubytování například u příbuzných a přátel. Počet takto ţijících lidí nelze z tohoto důvodu přesně vyčíslit. Nezřídka mění místa pobytu a noclehu. Tento způsob ţivota s sebou nese časté problémy s policií (přebývání ve vybydlených budovách v soukromém vlastnictví, značný nepořádek v okolí nocleţišť atd.) Značnou část času a sil těchto osob pak spotřebovává hledání nových vhodných míst k přebývání. Různá ubytovací zařízení vyhledávají jen v případě nouze jako je váţné zhoršení zdravotního stavu, nebo nízké venkovní teploty. Ubytování ale vyuţívají jen krátkodobě. Často nedokáţí dodrţovat řády azylových domů nocleháren. V případě párů nechtějí tito lidé bydlet odděleně, nebo se nedokáţí rozloučit se zvířaty (nejčastěji se psy), které si pořídili jako společníky. Po překonání krizové situace se většinou navrací k předešlému způsobu ţivota. Jejich schopnosti a zdroje nestačí k dosaţení přiměřeného bydlení. Nedostačující je také počet 12 13

Hradecký, 1996 s. 29 Hradecký, 1996 s. 29

13

ubytoven, kde by mohli najít alespoň přechodné bydlení. Některé ubytovny nepřijímají například uprchlíky, nejsou určené pro muţe nebo ţeny, nemohou se v nich ubytovat ţeny s dětmi, lidé se zdravotními problémy atd. 14 Podle odhadů skryté bezdomovectví kvantitativně převyšuje bezdomovectví zjevné. Ke zjevným i skrytým bezdomovcům se často řadí mladí dospívající lidé, někdy i teenageři, které přivedly na ulici rozličné důvody. Tito lidé jsou vzhledem k věku a nedostatku ţivotních zkušeností obzvláště zranitelní. Mohou se snadno stát oběťmi zneuţívání a vydírání.15 Častým důvodem je hluboká institucionalizace dítěte, které není vybaveno některými pro většinu společnosti běţnými schopnostmi jako je hospodaření s vlastními financemi nebo vedení domácnosti. Podle mého názoru je velmi dobrou prevencí tohoto jevu práce Domů na půli cesty. Tato zařízení poskytují klientům nejen bydlení, nocleh a moţnosti vyuţít pro domácnost běţných spotřebičů, ale i podporu v oblastech jako je hledání vhodného zaměstnání a trvalého bydlení. Tato zařízení tak dávají klientům moţnost pro dobrý start do produktivního ţivota a nepřímo je tak chrání před nebezpečím bezdomovectví. Dalším důvodem, proč se na ulici ocitají i velmi mladí lidé, můţe být například i touha po dobrodruţství, nebo svobodě. Tito lidé jsou často bez pracovních návyků, dovršeného vzdělání, materiálních prostředků a plánů do budoucnosti Dále se na ulici ocitají také lidé, kteří ztratili bydlení vlivem nediagnostikované psychické nemoci a lidé po výkon trestu odnětí svobody, kteří se nemají kam vrátit, protoţe rodinu nemají, nebo na ně rodina v průběhu jejich trestu rodina zanevřela. Statistiky dokazují, ţe uţ čtrnáct dní a nocí ţivota na ulici člověka poznamená na velkou část ţivota . Deprivace a pocity nepřátelství vůči společnosti se mohou dostavit i za takto krátkou dobu .16 Jiţ po pár nocích strávených bez přístřeší často dochází ke krádeţím osobních dokladů, zbylé hotovosti a zavazedel, nebo i k fyzickému napadení. Tyto události mohou jen posílit pocit frustrace a vyloučení ze společnosti.17

14 15 16 17

Hradecký, Hradecká, 1996 s. 31 tamtéţ, 32 tamtéţ, 32 Tamtéţ, 1996 s. 33

14

1.3.3. Potencionální bezdomovectví Do skupiny potencionálních bezdomovců lze zařadit lidi, kterým z různých důvodů hrozí ztráta bydlení. Ţijí v domech určených k demolici, mají váţné rodinné problémy, ţijí v nevyhovujících podmínkách holobytů, v nejistém podnájmu, přespávají dlouhodobě u přátel atd. Do této skupiny spadají také mladí lidé před propuštěním z dětských domovů, ústavů různého typu vůbec, lidé před propuštěním z vězení, migranti a čekatelé na azyl.18

18

Hradecký, Hradecká, 1996, s. 32

15

1.4. Příčiny vyvolávající bezdomovectví Proces vyloučení se tak dotýká zaměstnání, bydlení, rodinných vztahů, sociálního zabezpečení, zdravotní péče a dalších oblastí. Bezdomovectví se dynamicky vyvíjí vlivem společenských, hospodářských a technologických změn, jejichţ následky jsou nejvíce ohroţeny

nejzranitelnější skupiny lidí. Jsou jimi například

dlouhodobě nezaměstnaní,

chronicky nemocní lidé, lidé s postiţením, migranti a ţadatelé o azyl atd. Matoušek doslova uvádí, ţe: „Typickým příkladem českého bezdomovce je čtyřicetiletý minimálně dva roky nezaměstnaný Rom“ 19(Matoušek 2005 Str. 316). Na tomto místě musím říci, ţe tento názor se mi během mé praxe potvrdil jen částečně. Většina klientů, se kterými jsem se setkal, byla opravdu delší dobu nezaměstnaná a věk klientů se pohyboval v rozmezí 40 – 60 let. Setkal jsem se ale jen s jedním člověkem (muţ nad 40 let, po výkonu trestu odnětí svobody) , který patřil k romské menšině. Podle mého názoru a zkušeností pracovníků by tento jev mohl být způsoben větším důrazem na rodinu a rodinné vztahy, který bývá Romům připisován. Podle mého názoru je tedy moţné, ţe v případě obtíţí s bydlením se tito lidé obracejí na širší rodinu, která jim nabídne i dlouhodobé řešení jejich situace. Tato moje hypotéza by však měla být vystavena podrobnějšímu zkoumání. Příčiny vyvolávající bezdomovectví

jsou obvykle děleny na faktory objektivní a

subjektivní. 1.4.1 Objektivní faktory Objektivní faktory zahrnují sociální politiku státu, jeho zákonodárství apod. Subjektivní faktory se vztahují k jedinci, skupinám lidí, rodinám, komunitám, k jejich vlastnostem, schopnostem, temperamentu atd.Objektivní faktory ovlivňují především úroveň vzdělání a kvalifikace občanů, tvorbu pracovních míst, velikost bytového fondu, zabezpečení v nemoci a ve stáří, moţnosti mobility pracujících, moţnosti rekvalifikace, dodrţování zásady nediskriminace a dodrţování lidských práv.20

19 20

Matoušek, 2005, s. 316 Hradecký, Hradecká, 1996, s. 33

16

1.4.2. Subjektivní faktory

Subjektivní faktory lze dále dělit do čtyř kategorií. Jsou jimi faktory materiální, vztahové, osobní a institucionální. Faktory materiální ovlivňují materiální zajištění člověka. Jde především o ztrátu bydlení, ztrátu zaměstnání a z ní plynoucí dlouhodobou nezaměstnanost, nízké příjmy, úmrtí ţivitele rodiny, zadluţení, neschopnost hospodařit s penězi apod. Vztahové faktory ovlivňují rodinné a partnerské vztahy. Jde především o osamělý ţivot, manţelské a partnerské problémy, rozvody a rozchody partnerů , zhoršené vztahy mezi rodiči a dětmi, násilí, týrání a zneuţívání v rodině atd. Osobní faktory se vztahují k osobnostnímu profilu jedince. Z pohledu rizika bezdomovectví jsou důleţité faktory jako různé druhy postiţení, chronické nemoci, nesamostatnost, invalidita, alkoholismus, drogová závislost, gamblerství a další. Institucionálními faktory jsou události jako opuštění dětského domova, výchovného ústavu, léčebny propuštění z vězení atd.21 1.4.3. Příčiny bezdomovectví žen a mužů Literatura také popisuje rozdílné příčiny bezdomovectví

ţen a muţů. Muţi se

nejčastěji stávají bezdomovci z příčin materiálních a osobních. Častými událostmi, které spouštějí kolotoč sociálního vyloučení, je například opuštění společného bytu po rozchodu s partnerkou. Nebo ztráta zaměstnání a bydlení vlivem alkoholové závislosti. U muţů se také nejčastěji vyskytuje zjevné bezdomovectví. Vyuţívají síť nabízených sociálních sluţeb a více se vyskytují na veřejných místech. Naproti tomu ţeny se stávají bezdomovci spíše vlivem vztahových faktorů. Jde často o případy domácího násilí v partnerství, nebo manţelství. Ţeny se častěji snaţí předcházet důsledkům opuštění bytu, nebo domu. Přespávají u známých a přátel, odcházejí k rodičům a často se po čase vrací. Situace ţen bývá ztíţena faktem, ţe u sebe mohou mít děti.22

21 22

Hradecký, Hradecká, 1996 s. 34 Hradecký, Hradecká, 1996 s. 35

17

Tyto údaje o rozdílných příčinách bezdomovectví ţen a muţů mi byly potvrzeny i terénním pracovníkem, který je zaměstnán ve sluţbě, kterou provozuje Farní charita Prahy 1. Tato sluţba se zaměřuje právě na ţeny bez domova. Podle jeho zkušeností ţeny opravdu opouštějí domov nejčastěji vlivem domácího násilí, a také se snaţí více vyuţívat rodinných vazeb. Za častou příčinu bezdomovectví bývá povaţován alkoholismus a závislost na drogách. Je ale velmi obtíţné určit, zda byla příčinou ztráty bydlení právě závislost, nebo zda závislost vznikla aţ jako důsledek zvýšené konzumace alkoholu a drog, kterými se člověk pokoušel tlumit stres z obtíţné ţivotní situace, kterou ztráta domova je. 23

23

Martinek, 2008 s. 112

18

2. Problematika bezdomovectví z hlediska právních norem V České republice není bezdomovectví upraveno ţádným zvláštním zákonem tak, jak tomu je některých jiných státech. Ve vztahu k bezdomovectví jsou i v odborné literatuře většinou zmiňovány právní normy týkající se lidských práv a svobod a předpisy opravující sociální zabezpečení a jeho organizaci V této kapitole bych chtěl popsat právní normy, které se týkají problematiky bezdomovectví. Popíši zde předpisy na úrovni Listiny základních práv a svobod a jednotlivých zákonů, které se dotýkají různých aspektů fenoménu bezdomovectví. V následující kapitole zmíním tyto právní normy: - Listina základních práv a svobod - zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení ve znění pozdějších předpisů - zákon č. č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. - zákon č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu - zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách

19

2.1 Listina základních práv a svobod Listina základních práv a svobod je od roku 1993 součástí právního řádu České republiky. Tvoří hranice pro tvorbu zákonů tak, aby zajišťovaly kaţdému občanovi moţnost realizovat svoje práva a svobody.24 Z Listiny základních práv a svobod volím následující články, protoţe se mi jeví ve vztahu k problematice bezdomovectví jako nejzásadnější. Hlava I. článek 3, odst. 1: „Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.“25 Z uvedeného tedy vyplývá, ţe všechna práva a svobody se týkají všech lidí bez rozdílu majetku a způsobu bydlení. Jsou přiznávána bez ohledu na národnost nebo barvu pleti.

Hlava IV. článek 26 odst. 3: „Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanový zákon.“26 Tento článek jasně říká, ţe kaţdý má právo na zaměstnání. Stát tedy zajišťuje v závislosti na svých platných zákonech přiměřené hmotné zabezpečení občanů, kteří ne svou vinou nemohou pracovat. Měl by také vytvářet podmínky pro moţnost získávání prostředků prací. Hlava IV. článek 30, odst. 1: „Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.“27

24

Hradecký, Hradecká, 1996 s. 13

25

viz business.center.cz [online] ? [cit. 2010-07-01] Listina základních práv a svobod tamtéţ 13 tamtéţ 13

26 27

20

Tento článek je v praxi plněn pomocí systému státního sociálního zabezpečení. Hlava IV. článek 30, odst. 2: „Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.“28 Podle tohoto článku musí být nezbytné hmotné zabezpečení poskytováno ve stáří a při ztrátě ţivitele všem lidem tedy i osobám bez přístřeší. Hlava IV. článek 31, : „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“29 Odmítání poskytnout ošetření lidem bez domova pouze na základě jejich sociální situace je tedy nepřípustné.

2.2. Zákon o sociálním zabezpečení ve vztahu k lidem bez přístřeší Do 1.1.2007, kdy nabyla účinnost vyhláška č. 506/2006 Sb., byly osoby bez přístřeší zahrnuty do skupiny osob společensky nepřizpůsobivých. Péči o tyto občany upravoval § 52 vyhlášky č. 182/1991Sb., o sociálním zabezpečení .

30

Novelizovaný zákon o sociálním zabezpečení č.100/1988 Sb. je zárukou poskytování sociálního zabezpečení všem občanům (§1). Sociální zabezpečení podle tohoto zákona zahrnuje sociální péči a nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných. (§2). Podmínky pro vznik nároku na důchod ze sociálního pojištění jsou formulovány hodnotami, jako věk a odpracovaná doba. Pro vznik a rozsah poskytnuté sociální péče je nutno zjišťovat jak sociální situaci , tak i zdravotní stav občana a jeho rodiny.

31

§ 73 zákona o sociálním

zabezpečení určuje rozsah sociální péče poskytované občanům:

28

viz business.center.cz [online] ? [cit. 2010-07-01] Listina základních práv a svobod

29

tamtéţ

30 31

Štěchová a kol., s. 9 Hradecký, Hradecká, 1996, s. 15

21

„Sociální péčí zajišťuje stát pomoc občanům, jejichž životní potřeby nejsou dostatečně zabezpečeny příjmy z pracovní činnosti, dávkami důchodového nebo nemocenského zabezpečení, popřípadě jinými příjmy, a občanům, kteří ji potřebují vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku, anebo kteří bez pomoci společnosti nemohou překonat obtížnou životní situaci nebo nepříznivé životní poměry.“32

2.3 Zákon o pomoci v hmotné nouzi a zákon o životním minimu

Podstatnou úpravou, která je v těchto zákonech obsaţena, je zavedení nových sociálních dávek v systému pomoci v hmotné nouzi. Jedná se o příspěvek na ţivobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamţitou pomoc. Tato nová úprava také mění koncepci ţivotního minima. Nová úprava koncipuje ţivotní minimum jako příspěvek na ţivobytí. Tato částka můţe být vyplácena aţ do výše ţivotního minima z části v penězích a v části ve stravenkách. Zde záleţí na uváţení konkrétního sociálního pracovníka33 Tento zákon také rozlišuje ţivotní a existenční minimum.

K přiznání ţivotního

minima je nutné dokázat aktivní vyhledávání práce. Sociální pracovník také ve spolupráci s klientem vypracovává resocializační plán. Místo příspěvku na domácnost je moţné poskytnout příspěvek na bydlení, coţ je dávka státní sociální podpory, a doplatek na bydlení, který můţe být pouţit i na úhradu ubytování v azylovém domě.34 Hlavní snahou tohoto zákona bylo odlišit občany, kteří jsou při hledání práce aktivní a ostatní. Proto je také odlišeno ţivotní a existenční minimum. Existenční minimum je minimální hranicí příjmu osob, která je nezbytná k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb tak, aby bylo umoţněno přeţití. 35

32 33 34 35

viz business.center.cz [online] ? [cit. 2010-07-01] Listina základních práv a svobod Štěchová a kol, s. 12 tamtéţ, 12 tamtéţ, 13

22

Poskytování zmíněných dávek je vázáno na trvalé bydliště, kterým můţe být formálně obecní úřad. Kromě příspěvku na bydlení jsou tyto dávky zajišťovány sociálními odbory obecních úřadů, které také provádějí příslušná sociální šetření.36 U všech zmíněných dávek, je však i přes nové úpravy stále patrný problém, ţe část osob bez přístřeší neprojevuje aktivitu a o dávky, které by jim mohly být přiznány, vůbec neţádá. Patrná je především neinformovanost o těchto dávkách a podmínkách jejich přiznání a také nedůvěra v instituce společnosti.

2.4 Bezdomovectví a zákon o sociálních službách

Poskytování sociálních sluţeb osobám bez přístřeší je obsaţeno v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Osoby bez přístřeší mohou vyuţít celou řadu nabízených sluţeb. Jde především o sluţby sociální prevence, které jsou v § 53 popsány následovně: 37 „Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.“38 Jde především o následující sluţby: - § 57 Azylové domy - § 61 Nízkoprahová denní centra - § 63 Noclehárny - § 69 Terénní programy39

36 37 38 39

tamtéţ, 12 viz business.center.cz [online] ? [cit. 2010-07-01] Listina základních práv a svobod viz socialnipece.praha.eu [online] 2008 [cit. 2010-07-01] Problematika osob bez přístřeší tamtéţ

23

3. Osoby bez přístřeší a společenské prostředí Nyní bych se rád věnoval vztahu společnosti a bezdomovectví. V této části nejdříve popíši některé názory neodborné veřejnosti na problematiku lidí bez domova, kterým se věnoval jeden z výzkumů o.s. Naděje. Dále uvedu výsledky průzkumu, který se zabýval pohledem samotných lidí bez domova na svou situaci. Tuto kapitolu jsem zařadil hlavně proto, abych zde oponoval často slýchávanému názoru, ţe většina lidí bez domova si svůj způsob ţivota vybrala dobrovolně, a ţe je tedy na nich samotných, aby svoji situaci změnili a zařadili se opět do společnosti. Toto tvrzení povaţuji nejen za chybné, ale také za nebezpečné, z toho důvodu, ţe v podstatě odsuzuje i většinu druhů pomoci poskytovanou této cílové skupině.

3.1. Vztah společnosti k problematice bezdomovectví Tyto stereotypní pohledy veřejnosti potvrdil i výzkum o.s. Naděje. Výzkum byl proveden uţ v roce 1993 a zopakován v roce 1996. I kdyţ se od té doby jistě alespoň částečně změnily společenské poměry, je pravděpodobné, ţe stereotypní hodnocení lidí bez domova u velké části veřejnosti přetrvalo. Myslím si , ţe rozloţení, těchto názorů bude ve společnosti podobné i dnes. Předpokládám, ţe postoje společnosti vůči bezdomovectví a „bezdomovcům“ se budou měnit jen pomalu, coţ potvrzuje i fakt, ţe výsledky výzkumů z roku 1993 a 1996 se liší jen minimálně. Uznávám však, ţe je moţné, ţe se za poměrně dlouhou dobu od výzkumu názory částečně změnily v souvislosti s osvětovou činností atd. I přesto ale povaţuji výsledky výzkumu pro mou práci za přínosné.

Dále uvádím výsledky výzkumu provedeného v roce

1996. Oslovování potencionálních tazatelů probíhalo v okolí hlavního nádraţí, kde se lidé často s bezdomovci střetávali. Tázaným byla poloţena otázka a nabídnuto několik moţností. Osloveno bylo 400 osob, z niţ bylo ochotno odpovídat 107 lidí. Ochotny odpovídat byly většinou ţeny a lidé středního věku.40 Na první otázku: „Kdo jsou podle vašeho mínění bezdomovci?“ Odpovědělo 13% tázaných propuštění vězni, 31% kriminálníci a delikventi,

40

Hradecký, Hradecká, 1996, s. 15

24

6% řeklo uprchlíci nebo cizinci, 8% zdravotně postiţení, 7% tuláci, 35% dotazovaných nedokázalo posoudit, Na druhou otázku: „Jak se podle Vašeho mínění může stát člověk bezdomovcem?“ 34% tázaných odpovědělo, ţe tyto osoby nechtějí pracovat, 10% ţe se nemají kam vrátit z vězení, 20% rozvedly se nebo opustily rodinu, 7% ztratily práci, nebo byt, 5% opustily svou vlast, 2% byly propuštěny z dětského a 22% tázaných nevědělo. Třetí otázka: „Kdo a jak by měl podle vašeho názoru řešit problémy bezdomovství?“ 32% dotazovaných odpovědělo, ţe policie represivně, 6% lékař – umístěním do ústavu, podle 11% tázaných by měl bezdomovectví řešit stát, podle 14% obec, 10% charitativní organizace a 27% tázaných nevědělo.41 Z tohoto výzkumu lze také do jisté míry odvodit, ţe uţ samotný pojem bezdomovec případně bezdomovství v široké veřejnosti opravdu budí negativní postoje. Jak uţ ale bylo řečeno v první části textu, je otázkou, jestli negativní hodnocení vyvolává samotný pojem „bezdomovec“, nebo spíše stereotypy s tímto pojmem spojené. V kaţdém případě je ale vidět především v reakcích na první otázku, ţe lidé bez domova byli (a stále pravděpodobně i jsou) většinou vnímáni jako asociální osoby a velká část dotázaných vidí řešení problému pouze v represivních opatřeních. Poměrně velké mnoţství dotazovaných také odpovídalo tak, ţe neznají odpověď na poloţené otázky. To lze podle mého názoru přičíst ,jak neinformovanosti (souvisící v té době s poměrně novým společenským jevem), tak i přezíravostí společnosti k fenoménu bezdomovectví .

3.2. Bezdomovectví z pohledu lidí bez domova Nyní uvedu výsledky dalšího průzkumu o.s. Naděje, který se věnoval otázkám „Proč spí lidé venku a kdo jsou ti lidé?“ Tento průzkum se od předchozího liší hlavně tím, ţe jeho respondenty jsou sami lidé bez domova. Ukazuje tedy pohled na situaci bezdomovectví „z druhé strany“. Tento průzkum se uskutečnil v roce 2005 ve dvou městech – v Praze a Havířově. Místa výzkumu byla vybrána záměrně z důvodu odlišných charakteristik těchto měst. Jedná se především o rozdíly v počtu obyvatel a v úrovni nezaměstnanosti. Zatímco Praha je regionem s trvale nejvyšší zaměstnaností v České republice, Havířov leţí v regionu, který je vlivem útlumu průmyslu a těţby postiţen nezaměstnaností velmi vysokou. Z důvodu tématu a cíle mé práce uvedu výsledky části výzkumu z Prahy, které vznikly právě 41

Hradecký, 2005, s. 9,10

25

na základě odpovědí klientů streetworkerům. Myslím si, ţe uvedené údaje mohou ukázat, jak vnímají svou situaci typičtí klienti terénní práce.

Zmíněná část průzkumu probíhala formou rozhovorů streetworkerů s lidmi na ulici. Terénní pracovníci oslovili asi 80 osob, z nichţ bylo ochotno odpovídat 8 ţen a 43 muţů. Dotazovaní mohli uvést i více důvodů. V rámci výzkumu byly poloţeny čtyři otázky. 1. otázka „Proč jste se stal bezdomovcem? Jaká je toho příčina?“ Sledovala subjektivní vnímání příčiny bezdomovectví. 2. otázka „Kdo za to podle vás nese odpovědnost? Kdo za to může?“Zjišťovala subjektivně vnímanou odpovědnost za současný stav. 3. otázka zněla: „Proč nehledáte ubytování v azylovém domě nebo noclehárně?“ 4. otázka zněla „Jak si představujete svoji budoucnost?“. Pro stručnost uvádím jen odpovědi, které se pohybovaly nad 10%. Klienti nejčastěji (43% dotazovaných) na první otázku odpovídali, ţe hlavní příčinou ztráty domova byly problémy v rodině, partnerských vztazích, neshody s rodiči, nebo úmrtí osoby, na které byli v tomto ohledu závislí. Další dvě často zmiňované odpovědi (14% a 19%) byly ztráta zaměstnání a na něj navazující dluhy a ztráta bytu z důvodů neshod s majitelem apod. Na druhou otázku většina (60%) klientů opověděla, ţe za svůj nynější stav jsou odpovědni oni sami, v 18% vnímali jako odpovědnou společnost, stát a zákony. Rodině přičítalo odpovědnost 16% dotazovaných. Na třetí otázku opovědělo 29% dotazovaných ve smyslu, ţe ţivot na ulici je lepší a jsou tak ţít zvyklý. Dovedou se o sebe sami postarat. 19% dotazovaných opovědělo, ţe azylové domy a noclehárny nevyuţívají kvůli jiným klientům, nebo s obavy o své soukromí. 18% uvedlo finanční důvody a 12 % vyjádřilo obavy s hygienických podmínek v těchto zařízeních.

26

Na poslední otázku -co očekávají od budoucnosti 39% vyjádřilo přání bydlet, mít práci a mít se dobře, 35% lidí nemělo do budoucnosti vyhlídky, projevila se u nich rezignace a ţivot bez perspektivy. 42 Na výsledcích tohoto dotazníku lze podle mého názoru dobře ilustrovat to, jak často vnímají svoji situaci sami lidé bez domova, kteří vyuţívají sluţby terénních pracovníků. Výzkum ukazuje, ţe velká část lidí bez domova si jasně uvědomuje svůj díl odpovědnosti za situaci, ve které se nachází. Dále jsou jako důvody vnímány vztahové

a ekonomické

problémy. Menšina lidí připisuje odpovědnost někomu jinému ať uţ rodině nebo společnosti jako celku. Výzkum také potvrdil, ţe mnoho lidí bez domova nevyhledává sluţby azylových domů a nocleháren z důvodů, o kterých mluví zkušení streetwokeři,43 tedy z pocitu soběstačnosti a různých více nebo méně opodstatněných obav. V této části práce jsem se snaţil dokázat, ţe problematika bezdomovectví a sami lidé bez domova jsou vnímáni většinou negativně, na coţ mají především vliv zaţité předsudky a neinformovanost společnosti. Dále jsem také chtěl popsat, jak vnímají svou situaci sami tito lidé. Uvedená data podle mého názoru ukazují, jak je tato problematika vnímána z obou stran. Uvedené výzkumy jsem pouţil také proto, ţe vznikaly v terénu. I kdyţ první pouţitý výzkum nebyl zaměřen přímo na osoby bez přístřeší, podle mého názoru přispěl k budovaní vztahu s veřejností, který by neměl být i při terénní práci opomíjen.44

42 43 44

Hradecký, 2005, s. 10,11 Hradecký, 2005, s. 13 Bednářová, Pelech, 2003, s. 39

27

4.Terénní Práce jako forma práce s osobami bez přístřeší

V této části práce se budu věnovat terénní sociální práci s osobami bez přístřeší. Nejdříve ji definuji a budu se stručně věnovat její historii. Dále popíši její formy, typy a funkce. V závěru této kapitoly uvedu, jak probíhá terénní práce v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše, se kterou mám osobní zkušenosti.

4.1.Definice terénní práce Terénní sociální práce, téţ streetwork, je jednou ze základních metod při práci s osobami bez přístřeší. Oldřich Matoušek definuje terénní práci takto: „Streetwork je vyhledávací, mobilní terénní sociální prací, která zahrnuje aktuální nízkoprahovou nabídku sociální pomoci uživatelům drog a osobám zpravidla mladšího věku žijícím rizikovým způsobem života, u niž je předpoklad, že sociální pomoc potřebují a dosud nejsou v kontaktu s příslušnou institucí. Tyto osoby (klienti) jsou kontaktovány ve svém přirozeném prostředí, tzn. v místech a v době, kde se nejvíce vykytují.“ 45 I kdyţ se streetwork jako metoda sociální práce objevil uţ na přelomu 19. a dvacátého století (tehdy jako reakce na vzrůstající počet gangů mládeţe v USA), v České republice byl poprvé popsán aţ v roce 1993 ve vládním materiálu „ Program sociální prevence“ v souvislosti s hledáním a zaváděním nových metod sociální práce. Spolu s definováním pojmu streetworker byla popsána i funkce sociálního asistenta, který by se měl věnovat dětem staršího školního věku a mladistvým ţijícím rizikovým způsobem ţivota v jejich přirozeném prostředí. Souběţně se vznikem funkce sociálního asistenta se začal streetwork rozvíjet v rámci neziskových organizací nejprve v oblasti práce

s drogově závislým později i s dalšími

cílovými skupinami jako prostitutky a homoprostituti, lidé bez přístřeší , subkultury (punk, skinheads), patologičtí hráči a další. V roce 1997 byla zaloţena organizace Česká asociace

45

Matoušek, 2003, s. 169

28

streetwork (ČAS) sdruţující odborníky z praxe i teorie z dané oblasti, jejíţ účelem je rozšiřování a zvyšování kvality terénní práce. 46

4.2. Formy a typy činnosti Činnosti prováděné v rámci terénní práce se dají členit na následující formy: 4.2.1Přímá práce Zahrnuje všechny typy činností vykonávané při práci s jednotlivými klienty nebo cílovými skupinami. Její součástí je depistáţ, monitoring kontaktování, individuální a skupinová práce. Součástí individuální a skupinové práce je sociální intervence, včetně aktuální krizové intervence, speciální sociální poradenství, socioterapie, sociální výcvik a sniţování zdravotních a sociálních rizik. Monitoring jako jedna ze jmenovaných činností, spočívá v mapování terénu v místě výskytu

cílové

skupiny.

Je

zaměřeno

na

poznání

charakteru

místa

z hlediska

architektonického (mosty, podloubí, podchody atd.), z hlediska institucionální sítě (pomáhající zařízení, krizová centra, zařízení pro drogově závislé, zdravotnická zařízení, policie, sociální odbory úřadů atd.). Zaměřuje se také na mapování míst s moţností trávení volného času (kluby mládeţe, nízkoprahová centra, rockové kluby, diskotéky, restaurace, bary atd.) a mapování míst spojených s moţnou trestnou činností (masáţní salóny, zastavárny, nádraţí, herny atd.). Toto mapování probíhá pozorováním scény, během pravidelných obchůzek po jednotlivých lokalitách.47

46 47

Matoušek, 2003, s. 173 Matoušek, 2003, s. 173

29

4.2.2. Nepřímá práce Zahrnuje typy činnosti, které jsou nutné pro práci s cílovou skupino, ale netýkají se přímé práce s ní. Zahrnuje činnosti jako vypracovávání koncepce projektů, administrativní činnosti, jednání s institucemi, prezentace a medializace a práce s veřejností.48 4.2.3.Práce přesahující (smíšená), Nese prvky jak práce přímé, tak nepřímé. Prostřednictvím práce nepřímé se snaţí napomáhat v konkrétních problémech sociálního pracovníka souvisejících s přímou prací s cílovou skupinou. Tato forma práce zahrnuje metodické vedení, profesní vzdělání, intenzivní sezení a supervizi 49

4.3.Základní funkce streetworku Oldřich Matoušek popisuje v knize Metody a řízení sociální práce následující funkce terénní sociální práce : Vyhledávací funkce spočívá v monitoringu a kontaktování členů cílové skupiny. Terénní pracovník by měl znát prostředí skupiny, pochopit subkulturní normy a skupinovou dynamiku. Samo vyhledávání je prvním stupněm aktivního přístupu terénního pracovníka ke klientům. Doprovodná funkce se zaměřuje na pomoc, podporu a asistenci při zvládání obtíţných úseků ţivota. Doprovázení v obtíţných ţivotních situacích nesmí být direktivní, probíhat na úkor přebírání kompetencí klienta. Terénní pracovník musí plně akceptovat individualitu klienta. Doprovázení nesmí nikdy sklouznout k napomínání, poručníkování a aplikaci jiných autoritativních metod. 50

48 49 50

tamtéţ, s. 174 tamtéţ, s. 174 Matoušek, 2003, s. 172

30

Mobilita terénní práce musí sledovat zájmy a potřeby cílové skupiny. Mobilita neznamená pouze přizpůsobování místa výkonu terénní práce místům, kde se cílová skupina obyčejně vyskytuje. Mobilita spočívá ve schopnosti pruţně reagovat na přesuny dané skupiny. Terénní pracovníci musí být připraveni na přesuny cílové skupiny, které jsou závislé například na ročních obdobích, dnech v týdnu, denní době a dalších okolnostech. Funkce nízkoprahovosti

spočívá v moţnosti poskytnout klientovi pomoc anonymně bez

nutnosti identifikace. Terénní práce je zaloţena především na důvěře, kterou by případná identifikace klientů narušovala.Vyuţití pomoci a podpory terénních pracovníků není vázáno na splnění podmínek, které by zvyšovaly práh přístupnosti k této sociální sluţbě.51

4.4.

Metodika Terénní práce

Nyní uvedu činnosti, které jsou v rámci terénní práce vykonávány. 4.4.1. Mapování terénu Mapování (téţ monitoring) jako jedna z činností spočívá v mapování terénu v místě výskytu

cílové

skupiny.

Je

zaměřeno

na

poznání

charakteru

místa

z hlediska

architektonického (mosty, podloubí, podchody atd.), z hlediska institucionální sítě (pomáhající zařízení, krizová centra, zařízení pro drogově závislé, zdravotnická zařízení, policie, sociální odbory úřadů atd.). Zaměřuje se také na mapování míst s moţností trávení volného času (kluby mládeţe, nízkoprahová centra, rockové kluby, diskotéky, restaurace, bary atd.) a mapování míst spojených s moţnou trestnou činností (masáţní salóny, zastavárny, nádraţí, herny atd.). Toto mapování probíhá pozorováním scény, během pravidelných obchůzek po jednotlivých lokalitách.52 Mapování terénu je jednou z prvních aktivit, kterou musejí terénní pracovníci uskutečnit v novém prostředí. Lokalita uskutečňování terénní práce je většinou vázána na konkrétní organizaci. Sociální pracovník musí brát v úvahu charakter lokality, její demografické podmínky, místa, kde se setkává cílová skupina. Měl by také brát zřetel na specifika, kterými se konkrétní klienti v této lokalitě liší od ostatních (například odlišný způsob získávání prostředků, nebo vztah skupin klientů s lidmi v okolí) V rámci lokality by

51 52

tamtéţ, s. 172 Matoušek, 2003, s. 174

31

také měl určit moţnosti, kterými je moţné na klienty

působit. Velmi důleţité je také

zmapovat síť institucí, se kterými je moţné v průběhu další práce spolupracovat.53 4.4.2. Navazování prvního kontaktu Navazování prvního kontaktu je velmi důleţitou částí práce streetwokera. Závisí na něm pokračování a další průběh práce s klientem. Jedná se o nejrizikovější fázi, při které můţe terénního pracovníka potkat mnoho problémů. Od prvního kontaktu se odvíjí celý následující

průběh práce terénního pracovníka s klientem. Vlastní navazování prvního

kontaktu je rizikové, protoţe se nedá dopředu přesně naplánovat, přesto existují určité formy prvního kontaktu, které je moţno zvolit s přihlédnutím na specifika konkrétní situace. Je moţné hovořit o třech typech prvního kontaktu . Aktivní způsob navazování kontaktu probíhá formou přímého oslovení jednotlivce nebo celé skupiny. Iniciativa tedy vychází přímo z terénního pracovníka. Tento způsob navazování kontaktu je vhodné spojit s nabídkou nějaké další hodnoty podle zájmů cílové skupiny. Pasivní způsob navazování prvního kontaktu je charakteristický pravidelným pohybem terénních pracovníků v místě výskytu cílové skupiny. Pracovník dlouhodobě tráví čas v místě výskytu cílové skupiny, pobývá vedle ní, získává důvěru a vyčkává na oslovení , tzn. iniciativa vychází z cílové skupiny. v tomto případě čeká, neţ bude osloven a nejprve získává důvěru skupiny jen pomocí své přítomnosti, očního kontaktu a gest. Navazování kontaktu přes třetí osobu je moţné v pokročilé fázi práce.V tomto případě nejčastěji na konkrétní místo přivede pracovníka klient, se kterým se zná jiţ z dřívější doby, popřípadě mu také zprostředkuje vstup na místo setkávání cílové skupiny Forma kontaktu přes třetí osobu je relativně nejjistější, avšak vyţaduje předem vytvořené vazby v daném sociálním prostředí.54 Výběr způsobu oslovení klientů je závislý na konkrétní situaci a znalostech streetwokera o daném prostředí, jeho zkušenostech,odhadu a osobnostních předpokladech. Potřeba kontaktu by měla vycházet z obou stran. Terénní pracovník by se tedy neměl vnucovat. V začátcích práce jsou více pouţívány první dva způsoby navazování kontaktu a třetí způsob bývá pouţíván, aţ kdyţ získal v lokalitě jistou míru důvěry. Navazování kontaktu

53

Bednářová, Pelech, 2003, s. 54

54

Bednářová, Pelech 2003 s. 55

32

přes třetí osobu poskytuje terénnímu pracovníkovi nejvíce důvěryhodnosti, zprostředkovatel kontaktu můţe být pro další klienty zárukou jejich bezpečí. Pokud má pracovník dostatek času, je také vhodné první kontakt částečně připravit, vţdy však tak, aby působil nenásilně. Je moţno připravit strategii, která se jeví jako vhodná.55 Měl by však také počítat s moţností improvizace.56

4.5.Vlastní práce s klienty Terénní pracovník můţe obecně pracovat jak s jednotlivcem, tak z celou skupinou klientů. S jednotlivcem spolupracuje streetworker především na jeho individuálních problémech a konfliktech, o kterých není moţné nebo vhodné mluvit před celou skupinou. Individuální práce je také prováděna v případě, kdy sám klient pracovníka osloví a má zájem o individuální setkávání. Práce se skupinou se jeví jako efektivnější, z důvodu moţnosti působit na více klientů zároveň. 4.5.1. Práce se skupinou Konkrétní náplň práce se skupinou se řídí podle potřeb skupiny, jejich specifik a vztahu, který se podařilo navázat. Cílem práce je minimalizovat rizika spojená se stylem ţivota skupiny například nasměrováním skupiny na společensky přijatelnější trávení volného času. Jak uţ bylo řečeno, práce se skupinou můţe být mnohem efektivnější, protoţe její členové mohou mít společné zkušenosti problémy a cíle. Mohou před nimi také stát stejné úkoly, které musejí splnit, aby svých cílů dosáhli jako skupina i jako jednotlivci. 57 4.5.2 Práce s Jednotlivcem S jednotlivci můţe sociální pracovník spolupracovat na nalezení jejich konkrétních problémů a potřeb a moţnostech jejich řešení. K některým problémům je také nutno přistupovat mnohem citlivěji a za pomoci dalších odborníků a institucí. A v tomto případě se jeví individuální práce jako nezbytná 55 56 57

Bednářová, Pelech 2003 s. 56 tamtéţ, 2003, s. 56 Bednářová, Pelech, 2003, s. 55

33

Nejčastěji vyuţívá terénní sociální pracovník při práci s jednotlivcem tyto prostředky: -

Individuální diagnostický rozhovor s klientem

-

Odborné sociální poradenství

-

Krizovou pomoc a intervizi

-

Mediaci

-

Socioterapii

-

Konzultace s odborníky na danou problematiku

-

Doprovázení klientů v problémových fázích jejich ţivota

-

Kontaktování institucích relevantních pro řešení problému58

4.6. Zpracování podkladů a hodnocení práce I kdyţ je steetwork v doslovném překladu práce na ulici, terénní pracovník musí také průběh a výsledky své práce zaznamenávat a podrobovat je hodnocení. Vyčíslení efektivity terénní sociální práce je velmi sloţitou záleţitostí, i kdyţ je důleţité například pro získávání sponzorských darů a dotací. Čas, úsilí a prostředky věnované na jednoho klienta se značně liší, ale nemají přímý vliv na efekt výsledku práce. Terénní pracovníci pouţívají pro zaznamenávání své práce nejčastěji tzv. terénní deník, kde zaznamenávají počet, průběh a výsledky své práce. Konkrétní specifika záznamů jsou závislá na organizaci, která terénní sluţbu nabízí. Manaţeři v oblasti terénní práce pak hledají kritéria, jak tuto činnost zachytit do statistik, které je moţno prezentovat. Je potřebné vţdy zdůrazňovat, ţe se jedná především o práci s lidmi, nebo skupinami lidí a není moţné tuto činnost redukovat pouze na poskytování servisu, nebo plnění norem. Vykazovanými údaji pak bývá počet terénních pracovníků a jimi kontaktovaných klientů, lokality, kde ke kontaktům dochází a jaké problémy jsou v rámci práce řešeny. 59

58 59

Bednářová, Pelech, 2003, s. 57 Bednářová, Pelech, 2003, s. 61

34

5. Centrum sociálních Služeb Bohuslava Bureše V této kapitole podrobněji představím Centrum sociálních sluţeb Bohuslava Bureše, tedy organizaci, kde jsem uskutečnil výzkum, který uvedu v praktické části mé práce. Představím zde tuto organizaci jako součást Armády spásy, popíši jednotlivé sluţby, jejich cíle a poslání. Vzhledem k zaměření této práce na závěr kapitoly uvedu konkrétní náplň práce terénních pracovníků v této organizaci tak, jak byla vykonávána v době, kdy jsem uskutečňoval můj výzkum.

5.1. Poskytované sociální služby Centrum sociálních sluţeb Bohuslava Bureše je jedním ze zařízení mezinárodní organizace Armáda spásy (The Salvation Army).Armáda spásy je mezinárodní hnutí opírající se křesťanské hodnoty. Jako své poslání si vytýčila kázat evangelium a v jeho duchu naplňovat lidské potřeby. Na území Česka působila jiţ roku 1919, ale její činnost byla přerušena komunistickým reţimem. Po sametové revoluci byla v roce 1990 zaregistrována jako občanské sdruţení a rozvíjí jak činnost církevní, tak i činnost v oblasti sociální práce. Jednotlivá zařízení Armády spásy se věnují nejen práci s osobami bez přístřeší, ale poskytují sociální sluţby i jiným cílovým skupinám, jako senioři, matky s dětmi, děti a mládeţ nebo osoby ve výkonu trestu.60 Centrum sociálních sluţeb Bohuslava Bureše se věnuje práci s osobami staršími 18 let schopnými sebeobsluhy, ohroţenými sociálním vyloučením nebo v situaci sociální potřebnosti. V současnosti má podle zákona č.108/2006 Sb. O sociálních sluţbách registrovány tyto sociální sluţby: 5.1. 1. Nízkoprahové denní centrum Cílem sluţby: Naplňovat základní ţivotní potřeby uţivatelů poskytnutím stravy, ošacení, odpočinku, hygieny a (základního) zdravotnického ošetření. Kapacita Nízkoprahového denního centra je 100 lidí. Centrum slouţí k uspokojení základních ţivotních potřeb a jeho sluţba je nabízena, jak uţ říká název, nízkoprahově. 60

viz armadaspasy.cz [online] 2006 [cit. 04-08-10] Historie Armády spásy

35

Většina uţivatelů nízkoprahového centra je bez dokladů, takţe nedosáhnou na noclehárnu, kde jsou pro přijetí potřeba platné doklady. Je zde nutná výrazná podpora ale také riziko závislosti na sluţbě v důsledku přehnané péče. Klienti jsou v některých případech velice snadno zranitelní nebo naopak velice agresivní. Uţivatelé, kteří mají zájem, mohou poţádat o pomoc s vyřízením rodných listů, dokladů a mohou začít spolupracovat se sociálním pracovníkem na řešení své situace. V nabídce sluţeb nízkoprahového centra je: Sociální poradenství, sprcha zdarma, ordinace zdravotní sestry, ošacení zdarma, hlavní jídlo 20 Kč, v omezeném mnoţství cca. 40 porcí, polévka za 5 Kč a jednou denně zdarma61 5.1.2 Terénní sociální práce Cíl sluţby: Monitorovat a mapovat lokality, kde se cílová skupina shromaţďuje, zdrţuje, udrţovat kontakty s lidmi dlouhodobě „na ulici“ za účelem podpory a prevence a zmírňovat tím negativní důsledky jejich rizikového způsobu ţivota. (dále viz. níţe) 5.1. 3. Noclehárna Cíl sluţby: Poskytovat přespání (nocleh), základní hygienu, stravu a (sociální) poradenství. Pro splnění podmínek pro tuto sluţbu je nutný platný občanský průkaz nebo pas, dvacet korun na den, střízlivost a nenásilné chování. Sluţbu je moţné si zaplatit na deset dní za sebou , po uplynutí deseti denního ubytování je nutná nejméně pět dní trvající pauza k případnému znovu vyuţití noclehárny. V rámci sluţby je moţné poskytnout zdarma i krizové lůţko a to pouze po přesně vymezenou dobu. Vyuţívá se především ve spolupráci s terénními pracovníky. Terénní pracovník doporučí sociálnímu pracovníkovi uţivatele, kterého poučí o krátkodobosti tohoto řešení. Je nutné dodrţovat domluvená pravidla a dohodnuté podmínky. Zpravidla je během krizového ubytování vyţadována aktivní spolupráce uţivatele při vyřizování dokladů. Při nesplnění dohodnutých podmínek ubytování končí. V praxi často platí, ţe uţivatelé mají

61

viz armadaspasy.cz [online] 2006 [cit. 04-08-10] Nízkoprahové denní centrum

36

tendenci tuto nabídku spíše zneuţívat a nespolupracují. Proto je krizových lůţek vyuţíváno výjimečně a převaţují zdravotní důvody, které posuzuje zdravotní sestra centra. 62 5.1.4. Azylový dům Cíl sluţby: Podpora osob bez přístřeší při cestě k osamostatnění a návratu do běţného ţivota poskytováním ubytování, stravy, aktivizačních programů a poradenství. Klient, který chce uţívat tuto sluţbu, musí splnit následující podmínky: musí disponovat platnými doklady, pobrat mzdu, plat, dávky státní sociální pomoci (moţno vyřídit ve spolupráci s centrem) nebo některý z důchodů. U lidí v produktivním věku je podmínkou registrace na úřadu práce a následná aktivní spolupráce. Velmi důleţitou podmínkou je schopnost sebeobsluhy klientů. Pokud splňují tuto podmínku, mohou být ubytováni i lidé na vozíku. U všech uţivatelů je prováděno individuální plánování. U lidí se starobními nebo invalidními důchody a lidí trpících psychickou nemocí je prováděn „pouze“ aktivizační program, který se provádí formou volnočasových aktivit a zapojením do úklidu azylového domu. Pro uţivatele v produktivním věku je zavedena pracovní aktivizace. Pomoc v dílně prádelně, mytí nádobí, výdeje šatstva a pomocný pracovník v kuchyni. Tato aktivizace probíhá asi čtyři hodiny denně. Uţivatelům je proplácena částka 4000 Kč měsíčně. Pracují po omezenou dobu půl roku. Dříve tato aktivizace probíhala pod záštitou Job Klubu centra, ale tento projekt byl pro nedostatek financí zrušen.63

62 63

viz armadaspasy.cz [online] 2006 [cit. 04-08-10] Noclehárna viz armadaspasy.cz [online] 2006 [cit. 04-08-10] Azylový dům

37

5.1.5. Základní zásady poskytovaných služeb Všechny poskytované sluţby se řídí těmito zásadami: rovný přístup k uţivateli, respektování lidské důstojnosti, respektování svobodného rozhodování o své situaci, respektování lidských práv a svobod, zásadou flexibility, zásadou odbornosti a týmové práce personálu a zásadou mlčenlivosti .64

5. 2. Konkrétní náplň práce Terénních pracovníků Centra sociálních služeb Bohuslava Bureše

Terénní práci se v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše věnovali aţ do jejího zrušení dva terénní pracovníci, kteří pokračovali a dále rozvíjeli dřívější postupy práce. Během zavádění terénního programu do praxe pracovníci zmapovali asi šedesát míst, kde se vyskytovali lidé bez přístřeší. Počet míst i klientů je v průběhu doby značně proměnlivý v závislosti na mnoha faktorech zejména na ročním období. Proto je potřeba seznam míst průběţně aktualizovat. V tomto ohledu se jevila jako velmi uţitečná spolupráce s dlouhodobějšími uţivateli sluţby, kteří terénní pracovníky informovali o místech a uţivatelích, kteří by mohli být kontaktováni. Terénní pracovníci centra vedli pracovní deník, do kterého zaznamenávali počet kontaktů a stručně popisovali průběh setkání a základní informace o klientovi a jeho ţivotních podmínkách. V zápisu se neuvádělo jméno, aby byla dodrţena zásada nízkoprahovosti sluţby. Na základě terénního deníku vedli pracovníci statistiku počtu míst a kontaktovaných osob. Pracovníci většinu kontaktovaných osob a skupin navštěvovali během měsíce několikrát. Stále přibývali noví uţivatelé a někteří stávající se ztráceli (někdy se opět objevují na jiných místech). V době, kdy nebyli pracovníci v terénu (denně asi 2–3 hodiny), byla kancelář otevřena. Klienti, kteří se zdáli být motivováni, byli podporováni ve vyřizování dokladů. Klienti měli moţnost vyuţití telefonu nebo doprovodu přímo na úřad. Jako oboustranně prospěšná se jevila nabídka poskytnout klientovi, který byl kontaktován v terénu, vyuţití moţnosti poskytnutí některých sluţeb poskytovaných v kanceláři terénních pracovníků přímo

64

tamtéţ

38

v centru. Někdy klienti vyhledávali terénní pracovníky přímo v jejich kanceláři pouze za účelem rozhovoru o osobních věcech, coţ není povaţováno za neuţitečné. Pomocí těchto rozhovorů tak bylo moţno pracovat s motivací klientů, zjišťovat jejich potřeby a motivovat je k jejich naplňování. V této fázi byl klient nenásilně veden k uvědomění si svého rizikového způsobu ţivota. Jako vhodná motivace se jevila

například moţnost opětovného získání

přerušených sociálních vazeb.

5.2.1.Práce terénních pracovníků Centra sociálních služeb Bohuslava Bureše - shrnutí 1.

Vyhledávání míst, kde se zdrţují lidé bez přístřeší tj. pod mosty, v křoví, v chatových

koloniích, ve stanech, boudách, odstavených autech, ve squatech, jeskyních, dírách. nebo navštěvování míst, kde se zřejmě pohybují tj. nádraţí, náměstí, parky, před obchody. Tyto lokality jsou vytipovány pomocí obchůzek, s pomocí místní samosprávy nebo ve spolupráci s lidmi, kteří se přímo na centrum obracejí přímo. Lokality jsou zaznamenávány pomocí mapy a terénního deníku. 2.

Navazování kontaktu a informování o moţnostech jak terénní práce tak o sluţbách

nízkoprahových a azylového domě. Dále zjištění hodnot a potřeb lidí a moţnosti uspokojení jejich potřeb. Zaznamenání v deníku. 3.

Udrţování kontaktu dále, pomocí rozhovoru zjišťování potřeb a hledání moţností

řešení. Probíhá nabízení sluţby Centra AS a ostatních organizací, informování o moţnosti zajištění si osobních dokladů a moţnosti doprovodu. Moţnost domluvy na dalších činnostech jako pomoc při hledání bydlení, práce, komunikace s úřady, rodinou. 4.

Doprovody na úřady, k lékařům atd. I pro klienty nízkoprahových sluţeb a azylového

domu, nebo návštěva lidí, kteří projevili přání vyuţít sluţby noclehárny nebo azylového domu a návštěvy v nemocnici. Vytváření statistiky míst a výskytu lidí bez přístřeší a kontaktů

39

5. 3. Některé organizace poskytující terénní služby zaměřené na osoby bez přístřeší na území Prahy Pro úplnost uvádím základní informace o různých organizacích poskytující terénní programy, které se zaměřují na práci s osobami bez přístřeší v Praze. Tyto informace uvádím především z důvodu moţnosti porovnání cílů, způsobů provádění a specifik terénní práce prováděné v rámci různých organizací.

5.3.1.Středisko Naděje Praha-Bolzanova

Cílovou skupinou této terénní sluţby poskytované v rámci o.s. NADĚJE nejsou pouze lidé bez přístřeší. Jsou jí obecně lidé a skupiny lidí, které nejsou schopny řešit svou situaci vlastními silami. Jde o osoby ţijící v neuspokojivých podmínkách, které ţijí v nevyhovujícím nebo nejistém bydlení (potencionální bezdomovectví), v podmínkách, které ohroţují ţivot nebo zdraví, nebo nemají dostatek prostředků k zajištění bydlení vyhovujícího. Cílem této sluţby je, aby klienti rozpoznali a uvědomili si rizika spojená s jejich způsobem ţivota a umoţnit jim řešit svou situaci. Terénní sluţba provádí monitoring osob bez přístřeší a míst, kde se tito lidé vyskytují. Poskytuje jim základní potraviny, hygienické potřeby a informace o různých sociálních sluţbách. Dále je v rámci terénní práce poskytováno zprostředkování sociálních a zdravotních sluţeb formou doprovodu na úřady, zařízeních sociálních sluţeb a zdravotnických zařízeních. Terénní pracovníci také navštěvují klienty v nemocnicích a jsou schopni poskytnout křesťanskou duchovní pomoc.65 5.3.2. o.s. Ježek a čížek Na rozdíl od o.s. Naděje jsou cílovou skupinou terénní práce v o.s.Jeţek a číţek výhradně osoby bez přístřeší ţijící v nevyhovujících podmínkách na území Prahy. Terénní sluţba této organizace monitoruje místa a pohyb osob spadajících do cílové skupiny, jejich zdravotní stav, jejich potřeby a sloţení. Pracovníci navazují individuální kontakty, poskytují sociální poradenství, informace o sociálních sluţbách a moţnostech pomoci této i 65

viz nadeje.cz [online] ? [cit. 2010-06-02] Terénní program Praha – streetwork

40

jiných organizací. Pracovníci provádějí doprovody do různých institucí a zdravotnických zařízení. V rámci sluţby jsou klienti motivováni k tvorbě a realizaci osobních cílů moţnosti získání ubytování. Pracovníci zaznamenávají do terénního deníku a statistických listů informace o počtech osob, místech výskytu a stavu klientů66 5.3.3. Farní charita Praha 1 Velmi specifickou terénní sluţbu, jejichţ klienty jsou převáţně ţeny bez přístřeší, nebo ţeny ztrátou přístřeší bezprostředně ohroţené, provozuje Farní charita Praha 1. Tato sluţba funguje od roku 2005 v rámci programu MÁŘÍ. Sluţba se snaţí konkrétněji reagovat na potřeby ţen bez domova, které jsou v mnoha ohledech jiné neţ potřeby muţů, kteří tvoří většinu (asi 90%) klientů. Program si klade za cíl pomoci ţenám zachovat si jejich důstojnost a spolupracuje

s ţenskou věznicí v Praze Řepích a Protialkoholní léčebnou v Praze

Bohnicích.67

66 67

viz jezekacizek.cz [online] ? [cit. 2010-06-02] Terénní práce viz progaemamari.cz [online] ? [cit. 2010-06-02] Kdo jsme

41

II. Praktická Část 2. Výzkum životních podmínek klientů terénní práce v Centru sociálních služeb Bohuslava Bureše Během mé praxe v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše jsem pozorováním zjistil, ţe ţivotní podmínky lidí bez přístřeší, kteří jsou klienty terénní práce Armády spásy jsou velmi rozdílné. Ve spolupráci s terénními pracovníky jsem zformuloval několik otázek, ze kterých jsem sestavil osnovu strukturovaného rozhovoru. Cílem dotazníku bylo zjistit kvalitu ţivotních podmínek klientů terénní sluţby centra. Otázky z části odpovídají běţným dotazům, které jsou pokládány během prvního kontaktu s klientem .

2.1. Metodika výzkumu Pro strukturovaný rozhovor jsem zvolil deset otázek. Menší počet otázek jsem volil z důvodu stručnosti rozhovoru. Podle zkušeností terénních pracovníků mají klienti při velkém počtu dotazů, které se přímo týkají jejich situace, pocit „výslechu“, ze kterého můţe být vyvozen nějaký druh represe. Od některých otázek jsem musel upustit. Snaţil jsem se volit otázky, které nejsou příliš osobní. Výjimkou z tohoto pravidla je otázka zaměřená na zjištění doby, kterou konkrétní člověk jiţ ţije bez přístřeší. I u této otázky byl často problém získat pravdivou odpověď. Klienti často z pochopitelných důvodů uváděli dobu aţ o několik let kratší, neţ byla skutečnost. Pravdivost této ( a také některých dalších informací) jsem si následně ověřoval u terénních pracovníků. Dalším kritériem byla ověřitelnost odpovědí. U většiny otázek se dá pravdivost tvrzení posoudit pozorováním, nebo informacemi ze sloţky klienta (pokud byl dříve klientem azylového domu). Odpovědi jsem zaznamenával aţ bezprostředně po ukončení rozhovoru, abych předešel nedůvěře ze strany klientů. Odpovědi jsem zaznamenal u celkem 63 klientů, snaţil jsem se vybírat osoby v různých lokalitách, různého věku a pohlaví ( přibliţně v poměru osmdesát procent muţů a dvacet procent ţen, který se přibliţuje celkové skladbě lidí ţijících bez přístřeší).

42

Hypotéza, kterou jsem zformuloval před započetím šetření na základě pozorování: Mezi lidmi bez domova, kteří vyuţívají terénní sluţbu Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše, je největší počet lidí ve věku 30–60 let a „ na ulici“ ţijí více neţ pět let a ţijí sami. Většinou nedisponují osobními doklady, nepobírají sociální dávky, nebo důchody. Ze sociálních sluţeb uţívají spíše těch nízkoprahových. Prostředky získávají sběrem (kovy, papír) , nebo jsou zaměstnáni bez příslušné smlouvy.

2.1.1.Výsledky dotazníkového šetření Na základě předchozích kritérií jsem vytvořil několik bodů, ke kterým jsem směřoval své otázky, nebo které jsem zjišťoval na základě rozhovorů terénních pracovníků a klientů sluţby. Tyto body byly zaměřeny na zjišťování (kvality) ţivotních podmínek lidí bez domova, kteří jsou klienty terénní sluţby Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše. Otázky směřovali k zjištění : 1.

věku

2.

Způsobu bydlení

3.

Způsob odběru pitné vody

4.

Hlavní způsob získávání prostředků

5.

Vlastnictví osobních dokladů

6.

Jak dlouho ţijí bez domova

7.

Zda pobírají sociální dávky nebo některý z důchodů

8.

Jakým způsobem ţijí (sám, s partnerem apod.)

9.

Jaké organizace poskytující sociální sluţby vyhledávají

Na základě rozhovorů jsem zjistil tyto skutečnosti: 1. Mezi klienty terénní sluţby Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše je největší počet klientů ve věku 30- 60 let – 62%. Ve věku do 30 let je 16% klientů a ve věku nad 60 let je 22% klientů. Tyto výsledky odpovídají v literatuře uváděným zjištěním, a to ţe bezdomovectvím je nejvíce ohroţena populace středního a vyššího věku.

43

2. Během rozhovorů klienti uváděli tyto způsoby bydlení: Zděný squat – 10%, garáţ – 19%, chatka (nejčastěji zahrádkářská kolonie) – 24%, vlastnoručně zbudovaný přístřešek – 11%, stan – 29% , ostatní (například křoví, jeskyně, nádraţní hala atd.) – 7% Tento počet odpovídá začátku podzimu. V zimě, nebo v létě se jednotlivé způsoby bydlení, podle zkušeností, výrazně mění. 3. Jako způsob odběru pitné vody klienti uváděli: Zavedený vodovod–16%, kupovaná voda–19%, od jiné osoby–24%, studna–14%, pramen – 8%, řeka–8%, jiný–11% Způsob odběru vody jsem sledoval z důvodu moţných zdravotních rizik spojených s odběrem vody například z řeky, stoky ,atd. 4. Jako způsoby získávání prostředků k ţivobytí klienti nejčastěji uváděli: Pracovní poměr na dobu neurčitou–5%, dohody o práci–8%, práce bez příslušné smlouvy– 16%, sběr kovů–24%, sběr papír–21%, ţebrání–14%, ostatní 12%. Tato otázka byla zaměřena na zjištění procenta klientů ţivící se potencionálně nelegálním způsobem (sběr kovů, ţebrání) 5. V otázce týkající se vlastnictví dokladů tázaní klienti uvedli: Ano vlastním osobní doklady–52%, ne nevlastním–23%, vlastním pouze náhradní doklady– 11% 6. V otázce zabývající se délkou ţivota bez domova uvedlo: Méně neţ rok-14% klientů, rok aţ pět let–24% klientů a více neţ pět let–62% klientů. 7. V otázce, zda klienti pobírají dávky státní sociální podpory/pomoci, nebo důchody klienti uváděli: Dávky státní sociální podpory/pomoci–32% klientů, starobní důchod–16% klientů, částečný invalidní důchod–22%, plný invalidní důchod–10% klientů, ţádné dávky, nebo důchody–20% klientů 8. Styl ţivota s: 44

Sám–37%, s partnerem 11%, s partnerem a ještě s někým 16%, s někým jiným 36% 9. Nejvíce vyuţívané středisko soc. sluţeb (kromě terénních programů) Centrum sociálních sluţeb Bohuslava Bureše–42% klientů, Naděje–23 % klientů, Jiné–15% klientů, ţádné-20% klientů.

2.2. Rizika spojená s jednotlivými aspekty života na ulici V této podkapitole mé práce se budu věnovat rizikům, která se vztahují k některým aspektům ţivota lidí bez domova, s kterými jsem se setkal a uskutečnil rozhovor. Rizika spojená s konkrétními případy jsem zjišťoval od terénních pracovníků, níţe popsané informace plynou tedy především z jejich zkušeností. 2.2.1. Věk Rizika jsou spojená jak s nízkým věkem člověk bez domova, tak i věkem vysokým. V případě nízkého věku to je především riziko osobnostní nezralosti člověka. Můţe se tak snadněji stát obětí různých druhů trestných činů, nebo se snaţit se překonat ţivotní krizi zneuţíváním drog a alkoholu. V případě vysokého věk je rizikem především ztráta soběstačnosti klienta, která můţe v podmínkách „ţivota na ulici“ vyústit aţ ve váţné poškození zdraví nebo smrt. Z výzkumu vyplývá, ţe většina klientů terénní sluţby v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše je ve věku 30 aţ 60 let, coţ odpovídá údajům v odborné literatuře. 2.2.2. Způsob bydlení Různé způsoby bydlení a hlavně přespávání lidí bez domova sebou nesou rizika různého druhu. Tyto způsoby se často mění v závislosti na počasí (výzkum byl uskutečněn v listopadu). Jsou to především rizika zdravotní a bezpečnostní. Lidé bez domova, se kterými jsem se během praxe setkal,

často pobývali na některých místech protiprávně (někdy

například ale s ústním povolením majitele). Zdravotní rizika jsou podle zkušeností terénních pracovníků spojena s ţivotem například ve stanech a to především v chladnějších měsících. Problémem na některých místech je také to, ţe neposkytují vhodné prostředí pro kvalitní

45

spánek, jehoţ dlouhodobý nedostatek se můţe negativně projevit na zdraví klientů. Z výzkumu vyplývá, ţe většina klientů navzdory chladnějším počasí pobývala ve stanech nebo vlastnoručně zbudovaných přístřešcích a chatkách ( jejichţ kvalita se značně liší). Jako pozitivní lze vnímat, ţe jen několik klientů pobývalo ve velmi nevyhovujících podmínkách ( jako v porost křoví, apod.) 2.2.3. Způsob, získávání prostředků Rizika způsobů získávání prostředků se jsou především zdravotní jako například sběr v koších, kontejnerech a popelnicích a rizika konfliktu se zákonem například při ţebrání, sběr kovu. Problematické je také vykonávání práce bez přesné smlouvy, kdy hrozí, ţe klientovi nebude vyplacena mzda za provedenou práci. Výzkum ukázal, ţe velké mnoţství klientů si prostředky obstarává sběrem, nebo ţebráním. 2.2.4Vlastnictví osobních dokladů V případě kdy klient nedisponuje osobními doklady, nemohou mu být přiznány sociální dávky, ani poskytnuty některé sociální sluţby atd. Vystavuje se také riziku, ţe bude opakovaně předváděn ke zjištění totoţnosti policií ČR.Z výzkumu vyplývá, ţe většina klientů terénní sluţby osobními doklady disponuje (52%), alespoň náhradními pak 23%. 2.2.5. Jak dlouho žijí bez domova Podle doby strávené ţivotem bez domova lze usuzovat¨, jak můţe být poškozeno zdraví, vztahy a návyky klienta. I kdyţ jsem si vědom, ţe ţivot bez domova nepůsobí na kaţdého stejně, je jisté, ţe delší období strávené takovým ţivotem poznamená kaţdého. Podle výzkumu bylo nejvíce klientů terénní sluţby v centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše bez domova více neţ pět let 62%. Méně neţ rok pouze 14% klientů. Z výzkumu tedy vyplývá, ţe rizika spojená s dobou strávenou ţivotem bez domova lze vyhodnotit jako vysoká.

46

2.2.6.Pobírání sociálních dávek, nebo důchodů Důvodem poloţení otázky zaměřené na pobírání sociálních dávek nebo důchodů bylo zjistit, kolik klientů terénní sluţby je odkázáno pouze na způsoby získávání prostředků, jako je sběr, ţebrání atd. Výzkum ukázal, ţe ţádné dávky nebo důchody nepobírá 20%, buď na ně nemají nárok, nebo si o ně odmítají z různých důvodů zaţádat. 2.2.7.Způsob života ( sám/s partnerem atd.) Nedá se jednoznačně říci, zda větší rizika přináší osamocený ţivot nebo ţivot s dalšími osobami. Bylo by moţné například spekulovat , ţe je ţivot ve větší skupině lidí bez domova rizikový, protoţe je zde moţnost konfliktů uvnitř skupiny. Je ale také pravděpodobné, ţe člověk ţijící ve větší skupině můţe vyuţívat její vnitřní solidaritu. Podle výzkumu ţije většina klientů o samotě nebo s „někým jiným“(tzn. s přáteli, známými apod.). 2.2.8. Využívané organizace poskytující sociální služby.

Pomocí této otázky jsem se snaţil zjistit, zda klienti vyuţívají některé ze sociálních sluţeb (kromě terénní sluţby v Centru soc. sluţeb), nebo zda-li se na ně při hledání pomoci neobracejí). Výzkum ukazuje, ţe 42% klientů vyuţívá dalších sluţeb centra.To podle mého názoru můţe být také dokladem úspěšnosti terénní práce, která o těchto sluţbách klienty informuje. Ţádné sluţby nevyţívá z různých důvodů 20% z oslovených klientů.

Shrnutí Hypotéza zformulovaná před započetím výzkumu se ukázala platná jen částečně. Mezi lidmi bez domova ,kteří vyuţívají terénní sluţbu Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše, je největší počet lidí ve věku 30 – 60 let a „ na ulici“ ţijí více neţ pět let, ţiví se především prací bez smlouvy, nebo sběrem kovů a papíru. Podle výzkumu ale ţijí většinou s někým, většina z nich vlastní alespoň náhradní doklad totoţnosti. Většinou pobírají některé dávky sociální pomoci, podpory, nebo důchody.

47

2.3.Návrh potřebných služeb a metod práce V této kapitole se pokusím i na základě zjištěných údajů navrhnout dle mého názoru potřebné sociální sluţby a metody práce. V první části budu polemizovat s návrhem akčního plánu řešení problematiky bezdomovectví v Praze, (který byl například prezentován 28.6 2010 ve vysílání Čt 24, nebo téhoţ dne na serveru Lidových novin). V první části této kapitoly návrh akčního plánu ve stručnosti popíši a v druhé části uvedu některé protiargumenty, které se objevily v médiích. Tyto názory podpořím svým výzkumem. Na závěr pak v návaznosti na předchozí části navrhnu sluţby a metody práce, které by byly podle mého názoru vhodné. 2.3.1. Akční plán řešení problematiky bezdomovectví

Podle slov Jiřího Janečka, praţského radního pro sociální oblast, je akční plán zaměřen jak na prevenci příčin bezdomovectví, tak i na pomoc osobám bez přístřeší k návratu do normálního ţivota. Akční plán by se měl stát komplexním řešením problematiky bezdomovectví v Praze.68 Akční plán má nabídnout několik moţností jak bojovat proti bezdomovectví. Jedná se například o tzv. horkou linku, kde budou moci občané Prahy vyjadřovat svoje podněty k problematice bezdomovectví. Dále se jedná také o vytvoření jednotné evidence „sociálně slabých osob“, vytvoření sociálně prevenčního týmu, týmu městské policie a vytvoření Organizace proti vystěhování. Problematiku zaměstnávání osob bez přístřeší by měla řešit mobilní pracovní stanoviště a zdravotní rizika spojená s bezdomovectvím by měly být řešeny mobilními ambulancemi.69 Největší diskusi vzbudila součást plánu vybudovat na okraji hlavního města tábor pro osoby bez přístřeší. Tento tábor by měl podle dostupných informací slouţit jako místo, kde by lidé bez přístřeší mohli ţít v souladu se svým ţivotním stylem. Zařízení by mělo slouţit pro ty, kteří odmítají jinou formu pomoci. Do tohoto tábora, by měli být lidé bez domova dopravováni speciálními mikrobusy. Náplní práce zaměstnanců by pak měla být především

68 69

viz Praha 11 [online] 2010 [cit. 2010-08-04] Akční plán tamtéţ

48

prevence a řešení vzniklých konfliktů. Kromě prevence bezdomovectví a pomoci osobám bez přístřeší je podle vyjádření autora plánu (Jiří Janeček). Cílem chránit občany Prahy před negativními dopady bezdomovectví. Doslova se pak vyjadřuje takto: „Jsou tady bezdomovci, kteří nerespektují vůbec nic. Musíme je vytlačit z centra,! "představují hygienické a bezpečnostní riziko, není to nic pěkného na pohled“.70 2.3.2. Možná kritika

Akční plán se setkává s kritikou především od neziskových organizací pracujících s osobami bez přístřeší. Jedná se především o část plánu, která počítá s vybudováním tábora pro osoby bez přístřeší. Přesná lokalita, kde by měl být tábor umístěn, není ještě konkrétně určena. Jednou z moţných lokalit, kde by mohl být tábor vybudován, je část průmyslového zařízení v praţských Ďáblicích, kde je v současnosti skládka odpadu. Přemístěním osob bez přístřeší na toto místo by tak mělo vyřešit potíţe s výskytem těchto osob v centru města. 71 Otázkou ale je, zda bude snaha o centralizaci těchto osob mimo místa jejich běţného ţivota efektivní. Ředitel Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše Miloslav Pípal se k této otázce vyjádřil takto: „Zkušenosti s tím jsou takové, že to nefunguje. Spíš bych doporučoval, aby byla podpořena služba v lokalitách, kde se ti lidé zdržují,“72 Autor akčního plánu Jiří Janeček zamýšlí tábor také spíše jako místo, kde by byli soustředěni ti z lidí bez domova, kteří nechtějí spolupracovat na řešení své situace. Říká: „Pokud cokoli odmítnou a budou si chtít žít svůj bezdomovecký život, připravíme na okraji Prahy místo, kde nebudou nikoho obtěžovat.“ Otázkou však je, jak přimět potencionální klienty k pobytu v tomto druh zařízení. Myslím si, ţe právě ti klienti, kteří obyčejně nevyhledávají jiné sociální sluţby, nebudou tento tábor vyuţívat ze stejných důvodů (strach s chování dalších klientů, obavy z hygienických podmínek, porušení soukromí atd.)Pobyt v zařízení nemá být ale povinný.Janeček říká „Nikdo je nebude držet násilím, budou ale vědět, že jinde jim pšenka nepokvete.“ Otázkou také je, jak si představit naplňování tohoto výroku. Podle mého názoru není v podmínkách České republiky jako moderního státu respektujícího

70 71 72

viz lidovky.cz [online] 2010 [cit. 2010-08-05] Bezdomovce odsuneme do tábora za město, navrhuje… tamtéţ viz ct24.cz [online] 2010 [cit. 2010-08-05] Bezdomovci za brány Prahy, neziskovky ……

49

liská práva moţné zajišťovat plnění kapacity takového zařízení například příliš tvrdými a častými kontrolami lidí bez domova ze stany městské policie. Podobná represivní opatření by mohla mít podle mého názoru opačný efekt, a to prohloubení nedůvěry těchto lidí v pomoc různých organizací a společnosti jako takové. V době vzniku této práce nebyl ještě „akční plán proti bezdomovectí“ schválen nelze tedy zatím předvídat, v jaké formě a zda vůbec bude fungovat. Účelem této části práce tedy především bylo upozornit na kritizovaná místa v tomto návrhu.

2.3.3. Návrh možných sociálních služeb a metod práce v Praze

Nyní bych chtěl v návaznosti na předcházející informace navrhnout moţné sluţby a metody práce, které by podle mého názoru a výsledku výzkumu byly vhodné pro zlepšení situace osob bez přístřeší v Praze. Budu zde vycházet z výsledků zjištěných výzkumem a dalších zdrojů. Tento návrh moţných sociálních sluţeb je zcela teoretický, nebudu tedy brát v úvahu jejich ekonomickou náročnost a další potřeby. a) Mobilní služby

Jak uţ bylo řečeno zkušenosti napovídají, ţe přílišná centralizace sociálních sluţeb pro osoby bez přístřeší je přinejmenším problematická. Mnoho lidí bez domova ţije v nevyhovujících podmínkách a přesto nevyţívají pobytové ani ambulantní sociální sluţby, nemají kontakt s normálním společenským prostředím a jsou vystaveni zdravotním a dalším rizikům. Z výsledků výzkumu například vyplývá, ţe 37% dotazovaných ţijí osamoceně. Podle osobních zkušeností jsou to i ti, kteří ţijí bez kontaktů s okolím zcela úmyslně. Návštěvy terénních pracovníků jsou pro ně jednou z mála moţností mluvit z někým dalším a tedy i například příleţitostí dostat informace o poskytovaných sluţbách, dalších moţnostech pomoci nebo různých rizicích. Myslím si, ţe terénní sociální práce je (i z důvodů popsaných v kapitole 4) nepostradatelnou součástí spektra sociálních sluţeb pro osoby bez přístřeší.

50

Další podle mého názoru velmi důleţitou a potřebnou sluţbou pro osoby bez přístřeší jsou zdravotní sluţby poskytované ze speciálních sanitních vozů v místech, kde se lidé bez domova často vyskytují. Mnoho lidí bez domova nevyhledává zdravotní péči. Důvody pro to mohou být různé. Některým chybí osobní doklady (podle výzkumu například 23% dotazovaných), mají s lékaři špatné zkušenosti z minulosti, nebo svoje zdravotní problémy trvale podceňují a následná pomoc poskytovaná často aţ v krizovém stavu je nejen obtíţná ale i nákladná. Tato sluţba je v současnosti v Praze poskytována pouze v rámci Prahy 1. Podle mého názoru by také mohlo být uţitečné, kdyby s posádku takovéhoto vozu mohl alespoň například dvakrát za měsíc doprovázet odborník schopný poskytnout psychologické poradenství, které by mohlo být prováděno u předem kontaktovaných osob. Myslím si, ţe zvýšení počtu těchto vozů s moţnosti většího dosahu by pomohlo chránit nejen osoby bez přístřeší ale nepřímo i veřejnost. Prostřednictvím této sluţby je podle mého názoru zachytit i ty klienty trpící infekčními nemocemi, kteří by lékařsko pomoc jinak nevyhledali. b) Společné ubytování pro partnerské páry Jedním z důvodů, proč někteří klienti nevyhledávají pobytové sluţby v azylových domech je i to, ţe by jim zde nebylo umoţněno pobývat spolu s manţelem nebo manţelkou popřípadě s partnerem. Důvody, proč azylové domy neposkytují ubytování pro páry, jsou pochopitelné. Přesto si lze ale představit zařízení, které by za předem daných podmínek umoţňovalo tento druh ubytování. Mohlo by jít i například o několik pokojů v rámci zařízení, kde jsou jinak muţské a ţenské pokoje odděleny. Myslím si, ţe moţnost ţivota s blízkým člověkem na jednom místě by mohla některé lidi motivovat k tomu, aby opustili nevyhovující bydlení (viz výzkum). c) Tiskoviny Většina organizací nabízejících sociální sluţby pro osoby bez přístřeší poskytuje klientům nějakou formu tiskovin, kde představuje svoje sluţby a cíle atd. Tyto broţury bývají často poskytovány i prostřednictvím terénní práce. Podle mého názoru jsou informace v broţurách obsaţené pro člověka bez domova velmi uţitečné. Touto formou je moţné poskytnout důleţité informace velkému mnoţství lidí a to lidem, kteří se z různých důvodů 51

vyhýbají normální komunikaci. Moţnou metodou distribuce těchto broţur je i jejich ponechání na místech, kde lidé bez domova přespávají. Kromě broţur poskytovaných jednotlivými organizacemi je moţné poskytovat klientům i broţury, kde jsou komplexnější informace. Během minulých let byla například rozdávána broţura „V Praze doma bez domova – Pouliční průvodce Prahou“, která obsahuje celou řadu uţitečných informací. Distribuci této a podobných publikací povaţuji za velmi důleţitou a měla by jí být věnována pozornost zejména při terénní práci. V současné době prezentuje záměr tisknout informační broţuru pro osoby bez přístřeší například občanské sdruţení Agape. Podle mých zkušeností jsou broţury pro poskytování informací velmi vhodné . Mnoho klientů s azylového domu a denního centra při rozhovorech broţury jako zdroj informací zmiňovalo.

Za nejpodstatnější při sociální práci s osobami bez přístřeší povaţuji udrţení a rozvíjení všech forem sociálních sluţeb, tedy pobytových ambulantních i terénních a to i v rámci jedné organizace. Myslím si, ţe při práci s toto cílovou skupinou se všechny formy sluţeb mohou efektivně doplňovat. Nemyslím si, ţe je vhodné rozvíjet například pobytové sluţby na úkor sluţeb terénních apod.

52

Závěr Ve své absolventské práci jsem se zabýval terénní sociální prací s osobami bez přístřeší. Toto téma jsem si zvolil proto, ţe ji povaţuji za důleţitou formu sociální práce s touto cílovou skupinou a také proto, ţe jsem mohl absolvovat měsíční blokovou praxi v organizaci věnující se práci s osobami bez přístřeší, kde jsem se věnoval především terénní práci. V teoretické části jsem se zabýval tím, co bezdomovectví je, jak ho lze definovat, jaké jsou jeho formy a příčiny apod. Dále jsem se věnoval právním normám důleţitým ve vztahu k problematice bezdomovectví. Popsal jsem také terénní práci, její definici, funkce a metodiku, dále jsem uvedl konkrétní náplň práce terénních pracovníků v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše. V praktické části práce jsem poté zjistil a popsal ţivotní podmínky klientů Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše. Dále jsem představil budoucí plány na řešení situace bezdomovectví v Praze, uvedl jejich kritiku a v návaznosti na výzkum a uvedené informace jsem navrhl moţné sociální sluţby a metody práce, které by podle mého názoru mohli vést k zlepšení situace osob bez přístřeší v Praze. Vyhodnocením strukturovaných rozhovorů jsem zjistil, ţe ţivotní podmínky klientů jsou velmi rozdílné. Jako vysoká rizika spojená s jednotlivými ţivotními podmínkami jsem vyhodnotil některé způsoby bydlení klientů a některé způsoby získávání finančních prostředků. Jako pozitivní lze naopak hodnotit velké mnoţství klientů, kteří disponují osobními doklady a vyuţívají sociální sluţby v různých organizacích. Uvědomuji si, ţe z důvodu rozsahu strukturovaného rozhovoru nebylo moţné zjistit všechny důleţité údaje o ţivotních podmínkách klientů. Vzhledem k rozsahu výzkumu jsem nezjišťoval některé další ţivotní podmínky jako například zdravotní stav klientů, nebo intenzitu porušení sociálních vazeb. Tyto by mohly být předmětem dalšího zkoumání. Myslím si však, ţe vyhodnocení strukturovaných rozhovorů můţe slouţit jako doplnění pohledu na ţivot klientů terénní práce v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše.

53

Resumé This text, named ”type of social work with homeless people“, describes the living conditions of clients in field social work Social Service Centre of Bohuslav Bures in Prague. The first part describes the phenomenon of homelessness and field social work with homeless people. The second part contains research work which aims to identify and describe the living conditions of clients fieldwork Social Service Centre Bohuslav Bures and propose the necessary services. As a research method is used for the evaluation of structured interviews. Living conditions are described using different criteria, with a focus on risks that can bring tangible terms. The final section focuses on the design of potencial social services for homeless people associated with the controversy with the draft action plan against homelessness in Prague. Based on the findings, the most surprising of all analyzed data is high percentage of people in need of social services of various organizations.

54

Seznam literatury Knihy a dokumenty: BEDNÁŘOVÁ, Zdena; PELECH, Lubomír. Sociální práce na ulici – streetwork. Brno : Doplněk 1999. ISBN 80-7239-048-1 BEDNÁŘOVÁ, Zdena; PELECH, Lubomír. Slabikář sociální práce na ulici. Brno: Doplněk 2003. ISBN 80-7239-148-8 GIDDENS, Antony. Sociologie. Praha: Argo 1999. ISBN 80-7203124-4 HRADECKÝ, Ilija; HRADECKÁ, Vlastimila. Bezdomovství – extrémní vyloučení. Praha : Naděje 1996. ISBN 80-9022-92-0-4 HRADECKÝ, Ilja. kolektiv autorů. Definice a typologie bezdomovství. Praha : Naděje 2007. ISBN 80-8645-11-35 MARTINEK, Michael a kol. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Praha : Jabok 2006. ISBN 978-80-904137-2-6 MATOUŠEK, Oldřich; KOLÁČKOVÁ Jana; KODYMOVÁ Pavla. Sociální práce v praxi (: Specifika různých cílových skupin a práce s lidmi). Praha: Portál 2005. ISBN 80-7367-002-X MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál 2003. ISBN 80-7178-548- 2 PRUDKOVÁ, Táňa; NOVOTNÁ Přemysl. Bezdomovectví . 1. vydání. Praha: Triton 2008. ISBN 80-7387-100-9 ŠŤECHOVÁ, Markéta a kol.Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie.Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci. 2008. ISBN 978- 80-7338-069-4

55

Webové stránky a články armadaspasy.cz [online] 2006 [cit. 2010-08-04] Centrum sociálních sluţeb BohuslavaBureše. Dostupné z WWW: http://www.armadaspasy.cz/projekty.php?idp=5&lokace=praha Bezdomovci.estranky.cz [online]. ? [cit. 2010-06-22] Bezdomovectví. Dostupné z WWW: http://www.bezdomovci.estranky.cz/stranka/definice-bezdomovectvi business.center.cz [online] ? [cit. 2010-07-01] Listina základních práv a svobod. Dostupné z WWW: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/listina-zakladnich-prav-a-svobod/hlava1.aspx ct24.cz [online] ? [cit. 2010-08-05] Bezdomovci za brány Prahy? Neziskovky kritizují radního Dostupné z WWW: http://www.ct24.cz/domaci/94444-bezdomovci-za-brany-prahyneziskovky-kritizuji-radniho/ drogy-info.cz [online] 2003 [cit. 2010-06-23] Harm Reduction. Dostupné z WWW: http://www.drogy-info.cz/index.php/info/glosar_pojmu/h/harm_reduction HRADECKÝ, Ilja, Profily bezdomovství v České republice – Proč spí lidé venku a kdo jsou ti lidé. Praha : 2005. Dostupné z WWW: http://www.nadeje.cz/index.php?q=node/28 HRADECKÝ, Ilja, Profily bezdomovství v České republice – Konflikt, bezdomovci a veřejný prostor. Praha : 2006. Dostupné z WWW: http://www.nadeje.cz/index.php?q=node/28 HRADECKÝ, Ilja, Národní zpráva o bezdomovství v České republice 2006 – statistická část. Praha : 2006. Dostupné z WWW: http://www.nadeje.cz/index.php?q=node/28 jezekacizek.cz [online] ? [cit. 2010-06-02] Terénní práce. Dostupné z WWW: http://www.jezekacizek.cz/content/view/69/107/ lidovky.cz [online] ? [cit. 2010-08-05] Bezdomovce odsuneme do tábora za město, navrhuje radní Janeček. Dostpné z WWW: http://www.lidovky.cz/bezdomovce-odsuneme-do-taboraza-mesto-navrhuje-radni-janecek-pul-/ln_domov.asp?c=A100627_214538_ln_domov_kim lidovky.cz [online] ? [cit. 2010-08-05] Bezdomovce odsuneme do tábora za město, navrhuje radní Janeček. Dostpné z WWW: http://www.lidovky.cz/oaza-bezdomovcu-u-skladky-092/ln_noviny.asp?c=A100717_000023_ln_noviny_sko&klic=237983&mes=100717_0 nadeje.cz [online] ? [cit. 2010-06-02] Terénní program Praha – streetwork. Dostupné z WWW: http://www.nadeje.cz/index.php?q=node/78 programamari.cz [online] ? [cit. 2010-06-02] Kdo jsme. Dostupné z WWW: http://www.programmari.cz/index.php/kdojsme

56

socialnipece.praha.eu [online] 2008 [cit. 2010-07-01] Problematika osob bez přístřeší. Dostupné z WWW: http://socialnipece.praha.eu/jnp/cz/nejcasteji_kladene_otazky/problematika_osob_bez_pristre si/index.html volby.odspraha11.cz [online] 2010 [cit. 2010-08-04] Akční plán proti bezdomovectví v Praze. Dostupné z WWW: http://volby.odspraha11.cz/?c_id=673

57

Přílohy:

58

Číslo dotazníku :

1.

pohlaví klienta/klientky:

a) muž

2.

b) žena

věk klienta/klientky:

a) do 30 let

3.

lokalita:………….…………

b) 30-60 let

c) nad 60 let

způsob bydlení:

a) zděný squaw

b) garáž

c) chatka (zahradní)

d) vlastnoručně postavené přístřeší

4.

5.

f) pod mostem g) jinak

způsob odběru (pitné) vody:

a) zavedený vodovod f) řeka

e) stan

b) kupovaná balená voda

c) od někoho

e) pramen

g) stoka (silně znečištěná voda)

hlavní způsob získávání prostředků na živobytí:

a) pracovní poměr

b) dohody o práci

d) sběr (kov, železo, papír)

c) ilegální práce

e) sběr (koše, popelnice, kontejnery)

f) žebrání

f) jinak

6. a) ano

7.

disponuje osobními doklady: b) jen náhradními

c) ne

žije na ulici:

a) méně než rok b) do pěti let

8.

c) více než pět let

pobírá sociální dávky nebo důchody:

a) sociální dávky

b) starobní důchod

c) částečný invalidní důchod

d) plný invalidní důchod e) žádné

9. a) sám 10.

žije na jednom místě s: b) s partnerem

využívá služby organizací:

a) Armáda spásy d)

c) s partnerem a ještě s někým

Farní charita

b)

Naděje c) e)

Arcidiecézní charita

jiné

59

d) s někým jiným

60