MOŠT. Časopis 16. oddílu Andromeda, tentokrát Mocný Oddílový Šťavnatý Tým

MOŠT Časopis 16. oddílu Andromeda, tentokrát Mocný Oddílový Šťavnatý Tým

Ročník: 4 Vydání: 4 Datum: 23. 11. 2013

Slovo MOŠTárny Milí Moštéři, podzim už je v plném proudu, ranní mlhy nám naznačují, že ty krásná rána, která nás vítala v létě již ustoupily, listí se pomalinku sneslo ze stromů dolů a na chodnících vytvořilo zvláštní závěje. Dokonce i ten čas nám už posunuli. Přesto podzim přináší krásné chvíle, které nenajdeme v žádném jiném ročním období. K tomu patří například i moštování jablek. I když tato tradiční činnost probíhá hlavně v září a říjnu, našim moštovacím expertům se podařilo vyrobit jednu z posledních letošních várek tohoto nápoje. A co všechno obsahuje? Samé dobré věci! Všeliké příběhy, různé tipy a zajímavosti. A těch luštěnek co se urodilo! No nevím jak vy, ale tenhle mošt mi opravdu zachutnal, co myslíte? - Jelen -

Složení

Slovo MOŠTárny Strýček Rolf Luštíme s Rebčou V MOŠTárně s Jelenem Pečeme se Sissi V MOŠTárně se Snoopy Dýně Historky z MHD DIY Luštíme s Koněm Kvíz Pod křídly anděla Odměny

2

2 3 4 5 8 9 12 17 18 19 20 21 23

Oddílový časopis MOŠT

Strýček Rolf Velmi se polekal. Zrychlil se mu tep, v obličeji zrudnul. Najednou se ho zmocnil strach a pochyby. Poprvé ho napadlo, že jít do podzemí pod poklopem byla chyba. Zprvu sebou cukl krok vzad. Stál nehybně několik vteřin, ty mu však připadaly nekonečné. Rolf však nezpanikařil. Nezačal pobíhat sem a tam, ani se nerozběhl zpátky do velké místnosti. Při této myšlence si uvědomil, že už cestu zpět možná ani nezná. To ho vyděsilo mnohem víc. Napadlo ho také, že ten křik možná vydává někdo, kdo potřebuje pomoct. Stál před těžkým rozhodnutím, buď se vydat směrem k hlasu a riskovat, že je to past, nebo se pokusit vrátit k poklopu a volat o pomoc tak dlouho, dokud ho někdo neuslyší. Rolf chvíli váhal, ale zásady, které mu jeho otec vštěpoval už od malička, totiž nemyslet pouze na sebe, ale i na ostatní, v něm zvítězily. Chtěl se rozběhnout, ale nevěděl přesně kam. Znovu se zaposlouchal. Křik už neslyšel, ale slyšel zvuk z malé chodby, které vedla vpravo. Trochu se přihrbil a pomalým krokem za neustálého poslouchání pokračoval vpřed. Postupně začal zrychlovat, až úplně běžel. Tak se soustředil na běh, že si ani nevšiml rozbité lampy, která ležela na zemi. Kopl do ní a následně vykřikl bolestí. Ucítil nesnesitelnou bolest v palci. Párkrát zaklel, zamáčknul slzu, postavil se na nohy a pomalým poklusem pokračoval za hlasy, které slyšel stále zřetelněji. Najednou se před Rolfem otevřel velký prostor. Ne tak velký jako síň s malbami, ale i tak poměrně velký. O to větším překvapením pro něj bylo, když uviděl zdroj hlasů, které slyšel. Na druhé straně této podzemní oválné síně si hrály děti. Rolf najednou ucítil ohromné uklidnění, všechna nervozita byla rázem pryč. Teď už věděl, že mu nebezpečí nehrozí, a zároveň byl rád, že není v tomto podzemí sám. Vešel do síně a děti,


3

které byly tak zabrány do hry s míčem, si ho ani nevšimly. Přiblížil se k nim, a zavolal na ně radostný pozdrav. Všechny děti se za ním podívaly, až na jedno, které utíkalo za míčem do chodby, kam se míč zakutálel a nevěnovalo mu svou pozornost. Rolf k nim šel stále blíž a jen asi tři kroky se před nimi zastavil. Dívka, která působila nejstarší, se ho zeptala: „Kdo jsi?“. Rolf měl radost, že s ním děti komunikují a velmi klidně jí řekl: „Jsem Rolf, pocházím z jedné malé vesnice poblíž Avintanu. Můj tatínek je rolník.“. Dívka se tvářila překvapeně. „O žádném Avintanu jsem nikdy neslyšela.“ pokračování příště - Vraník -

Luštíme s Rebčou 1 2 3 4 5 6 7 8 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Oddílový časopis? Příjmení Libora? Část kroje? Tábořiště, kde jsme byli o prázdninách? Hra, kterou jsme na táboře začínali TABU, se jmenuje…? Chodíme do J… O prázdninách jezdíme na...? Jedna z pěti družin? Tajenka: _______________ MOŠT!

4


V MOŠTárně s Jelenem

Jelene, mohl bys nám pro začátek přiblížit, jak dlouho chodíš do skautu? Do skautu chodím od roku 2001, takže 12 let.

Páni, co jsi všechno dělal a k čemu jsi dospěl během této doby? Tak můj vývoj? 4 roky jsem byl v Broučcích, v družině jako kdyby těch nejmenších. Potom jsme přestoupili k Vydrám, kde vlastně tehdá byl rádce Libor, potom nás převzal Vraník. Po Vraníkovi jsem převzal družinu já, takže jsem byl rádcem družiny. To bylo chvilku, co jsem vedl Vydry, co jsme si vybrali kluky z 1. a 2. třídy a potom jsme byli já s Čápem ve vedení Lišáků. Tak to vlastně je do teďka, kdy jsem rádce Lišáků a navíc od konce tábora jsem vůdce oddílu. Ještě k tomu, jak jsi chodil do Vyder, vzal sis třeba něco do vedení Lišáků od Libora a Vraníka? Tak vzal, no. To je přirozený, oni dva vlastně byli vždycky moji vzorové, a kolikrát už jsem čerpal ze schůzek, co jsem si pamatoval. A jak vlastně reaguješ na události z tábora - změnilo to tvé současné působení? Po převzetí oddílu ještě ty změny nejsou úplně zřetelný, protože teď pár měsíců, asi dva nebo tři, tak nějak budeme fungovat jak kdyby takovej triumvirát, kdy vlastně já s Liborem a Šípem budeme spolupracovat na vedení oddílu a potom uvidíme, jak to bude dál.


5

Pravděpodobně už to nějak víc převezmu, ale chybí mi vůdcovský zkoušky, takže to si ještě budu dodělávat příští prázdniny. No a potom budu vlastně plnoprávnej vůdce.

Ještě tak trochu ohledně oddílu, koho máš z holek nejraději? (MK) Já mám rád všechny holky v oddíle. Z trochu jiného soudku, víme, že teď končíš střední, čeká tě maturita…jak to vidíš potom? No, po maturitě – až ju úspěšně udělám, plánuju jít na nějakou vysokou školu, ale bohužel ještě nevím na kterou, ještě jsem se pořádně nerozhodl. A když nejsi ve škole nebo ve skautu, jak trávíš svůj volný čas? Tak takových chvílí sice moc není, ale když už tak trávím čas doma… buď jsem nějak vytíženém, ale s tím volným časem je to docela težký. Máš třeba nějakou knihu, kterou bys rád doporučil? Mám rád hodně knížek, ale…no, teďka jsem si koupil novou knížku, jmenuje se 451 stupňů Fahrenheita, tak tu doporučuju, určitě. Ještě by mě zajímalo, jak jsi přišel k přezdívce? To je fakt dobrý, na to se mě ptá čím dál víc lidí, jak jsem ke svojí přezdívce přišel. No prostě před těma dvanácti rokama byla taková doba, kdy jsme si přezdívky vymýšleli. A mně zůstala v nezměněné podobě, i když se teďka moje přezdívka občas komolí. Chtěl bys mít někdy kopyta? (MK) Asi ne. To je strašně nepraktický. A je tu ještě jedna podobná, jestli bys chtěl mít někdy v budoucnu parohy?

6


Určitě ne. To je taky strašně nepraktická věc. Co by sis dal o Velikonocích k obědu? (MK) Já nevím, něco dobrýho. Já jím všechno. A jaká byla úplně ta nejlepší dovolená, cos kdy zažil? (MK) Nejlepší dovolená? Já nemám moc rád takový otázky do minulosti, to si člověk musí vzpomenout… Já jsem asi nejradši na táboře, i když to není úplně dovolená, že. Jelene, teď je tu jedna otázka, z krabičky, po které bys měl slibovat na důkaz pravdivé odpovědi, a sice co opravdu cítíš ke Snoopy? Taková perlička, jo? Ne, tak Snoopy je moje kamarádka a máme spolu myslím dobrej vztah. Poslední otázka z krabičky: Jak si představuješ svůj svatební den? To jsou docela těžký otázky (smích). No, tak já nevím, asi bych ho chtěl strávit s mou manželkou, ne? Na nějakým příjemným místě. Klasika na závěr: Chceš něco vzkázat našim čtenářům? Skautujte, mějte se rádi a třiďte odpad!

- Ptala se Monty -


7

Pečeme se Sissi Recept na muffiny Potřeby: 125g másla 100g krupicového cukru 2 vejce 250g hladké mouky 1 lžičku prášku do pečiva 5 lžící mléka 2 tabulky čokolády košíčky na muffiny

Postup: Troubu předehřejeme na 180°C. Změklé máslo cukr a vejce ušleháme, aby se cukr rozpustil. Přidáme mouku s práškem do pečiva a promícháme. Nakonec přidáme mléko a čokoládu nakrájenou na malé kousky a ještě jednou promícháme. Košíčky naplníme vzniklou směsí (cca 1 lžička do jednoho košíčku) a dáme péct zhruba na 25 minut. Muffiny nechte vychladnout a můžete podávat.

Chceš pojmenovat další číslo MOŠTu ?

Jistě jsi si všiml(a) zkratky na úvodní stránce, máš lepší nápad

k čemu přirovnat písmena M O Š T? Pošli nám ho, pokud bude opravdu originální pojmenujeme tak další číslo a tebe odměna nemine! Návrhy vhazujte do krabičky MOŠT v klubovně či posílejte na mail redakce moštu. Jo a toto číslo pojmenovala Krtek, děkujeme! Odměna v podobě 2 extra bodů ji nemine!

8


V MOŠTárně se Snoopy Snoopy, mohla bys nám přiblížit, co nyní děláš v oddíle a jak dlouho chodíš do skautu? Jsem tady rádkyně Výrů a… asi 5let už chodím do skautu.

Otázka z Mošt krabičky (MK) věděli, jestli jsi ráda se svojí družinou. No, kdyby nebyly tak ukecaný, tak jo (smích) Jak se ti líbí být rádkyní? (MK) Jo, líbí. A máš nějaký zážitek ze skautu – z tábora, schůzek aj., na který se smíchem vzpomínáš? Nemůžu si vzpomenout, kdyžtak až si vzpomenu, tak řeknu. Dobrá, tak později;) A jak asi všichni ví, máš malého brášku, a jste přeci jen taková „skautská rodina“ – je v plánu, že bude chodit do Lišáků za pár let? Jo, určitě. (smích) Ty jsi teď změnila školu a nastoupila na gymnázium do Olomouce, jsi tam spokojená, nebo vzpomínáš na staré dobré časy v Týnci? Jsem úplně spokojená, máme dokonce možná i lepší kolektiv než tady v Týnci, ale samozřejmě se mi po děckách stýská.


9

I dojíždění je v pohodě? Jo úplně, až na to vstávání. A máš někoho, s kým se teď vídáš? (MK) Jako jo. A co opravdu cítíš k Jelenovi? (MK) Nevím… ne, nic k němu necítím. Trefný dotaz z MK: proč máš zelenou mikinu? (pozn. fakt ji na sobě měla!) (smích) Dobrý! Nevím, tak jsem doma jinou nenašla, třeba. Kolik peněz máš v kapse? (MK) Nula. (smích) Vadí ti ta tužka, co máš v hlavě? (MK) Tužka?? Ne, nevadí. Pak je tu dotaz, jestli bys chtěla v Týnci moře? Nevím, asi ne-e. Mně to stačí. Aspoň můžem jezdit na dovolenou. Chodíš radši bosky nebo v papučích? Asi bosky. (smích) A máš pro to nějaký specifický důvod – je to pohodlnější nebo tak? Prostě se mi nechtějí ty boty obouvat. Když už ráda chodíš bosky, jaký je tvůj názor na beach volejbal? (MK) Nevím, ten jsem nikdy nehrála. Ale když jsou po bosky v tom písku, tak to může být třeba dobrý. (smích) Je mi to jasný – bez papučů všechno dobrý. A pak mě dál zajímá, jestli máš ráda brokolici? (MK) Jo. (smích) Vaříš vůbec ráda? No jakože… spíš radši peču.

10


Dále se tu je tu dotaz, jestli bys chtěla být Spiderwoman? (MK) A proč jo/ne? Asi ne a nevím proč. Preferuješ piškvorky nebo pexeso? (MK) Tak piškvorky, protože se dají hrát třeba ve škole na papíře. A máš nějakou oblíbenou knihu, kterou bys ráda doporučila? My děti ze stanice ZOO, ale to je spíš pro ty starší. A co myslíš, být či nebýt? (MK) Já nejsem filosof, vůbec nevím… asi být. Otázka na závěr: máš něco, co bys ráda vzkázala čtenářům Moštu? Tak třeba čtěte Mošt! Dík za opravdu vysmátý rozhovor :)

- Ptala se Monty -

A koho si vyzpovídáme příště? V příštím čísle MOŠTu se budeme ptát dvojice Sissi a Čáp, takže pokud na ně máte nějáké otázky neváhejte je vhazovat do MOŠT krabičky v klubovně nebo na email [email protected] Na vaše dotazy se těší redakce :)


11

Dýně Dýně neboli tykev patří k nejstarším užitkovým a kulturním rostlinám lidstva. Znali ji již v antice a dnes prožívá nečekanou renesanci jako chutná zelenina i jako materiál k podzimním dekoracím. Dobře vypadají samotné dýně seskupené u vchodu do domu nebo na schodech. A chceme-li zvýšit jejich dekorativní účinek, můžeme některé z nich proměnit na strašidla tak, že je vyřežeme a dovnitř vložíme svíčku. Halloween, který slaví hojně Američané v období našich Dušiček má kořeny v prastaré keltské tradici. I u nás si získává stále větší tradici. Svátkem Samhain slavili Keltové konec starého (31. října) a začátek nového kalendáře (1. listopadu). Děkovali za sklizeň a zároveň se připravovali na příchod tmavého a chladného zimního období. Poté, co byly uhašeny domácí krby i ohniště, zapalovali druidové nové „svaté ohně“ z dubového dřeva a každá rodina si odnášela kousek žhavého uhlí pro vlastní obydlí – uhlíky přenášeli v nádobách z vydlabaných kořenů, v Irsku ale například ve vydlabané řepě… Keltové věřili, že v tuto noc se také vracejí duše zemřelých a navštěvují své příbuzné. S tím a s tradicí dlabání dýní je spojeno mnoho nádherných pověstí i pohádek.

12


Postup 1. Velkým nožem odřízneme vršek dýně i se stopkou a odložíme ho na později. Tato práce je nejnáročnější, raději ji necháme na dospělých, děti by se mohly zranit. Řez si předkreslíme fixem. 2. Odstraníme semena i se semeníkem. 3. Dlabáním polévkovou lžící zúžíme tloušťku dýňové stěny na 2–3 cm. Dýně musí držet stále svůj tvar a nesmíme ji nikde prorazit. Z vydlabané dužiny připravíme například polévku. 4. Lihovým fixem na vydlabanou dýni nakreslíme strašidelný obličej nebo jiný vybraný motiv. Dáváme pozor, aby volené otvory nebyly příliš velké, aby se dýně nerozlomila. 5. Nakreslený motiv vyřežeme špičkou ostrého nože. Mezi vykrojenými částmi necháváme dostatečně silné přepážky, aby se některá část motivu neprotrhla. 6. Do víka se stopkou vyřízneme větrací otvor, aby víko neudusilo plamínek svíčky. Do dýně umístíme zapálenou svíčku a víko nasadíme zpět. 7. Hotovou lampičku umístíme do zahrady, ke vchodu do domu, na schody, nebo mezi okna (nejlépe špaletová), či na balkon. TIP: Komu je líto vyhodit bez užitku vnitřek vydlabané dýně, může uvařit dýňovou polévku, upéct dýňový koláč, či uklohnit dýňovou marmeládu; se semínky je to snazší – nechají se uschnout a upraží se na pánvi. - Kamzík -


13

Stroj času Milí čtenáři, S čtvrtým Moštem přichází i čtvrtý díl Stroje Času. Dnes se vydáme po stopách významné osobě českého i zahraničního skautingu Vlastě Koseové. Přikládáme i malý kvíz, kde si můžete otestovat, co si pamatujete z minulého a předminulého dílu. Za tým Stroje Času přeji příjemné podzimní chvíle, třeba s Moštem v ruce! „Po celý svůj život zkrášlovala mládí českým a slovenským dětem a sloužila věrně národu a státu.“

14


- Liška & Jelen -


15

1. 2. 3. 4. 5. 6.

Název dobrodružné knihy ETS Místo, kde ETS vystudoval královskou akademii Země, kam se ETS odstěhoval Křestní jméno ETS Prostřední jméno ETS:) Název organizace, kterou ETS založil

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Název knihy, kterou napsal ABS (jen první slovo) Křestní jméno ABS Příjmení ABS První skautský tábor českých skautů V roce 1911 založil ABS v Praze první Oblíbenou činností ABS byl také Jak si říkali českoslovenští skauti? - Jelen -

16


Historky z MHD aneb co by se vám nikdy nechtělo stát a přesto se občas poštěstí Taky se vám někdy stává, že s sebou táhnete domů ze školy tolik krámů, že si připadáte jak vánoční stromeček a potřebovali byste k ruce nejméně tak 2 lidi, aby vám pomohli? Tak nějak jsem si tehdy připadala… no dobrá, zas taková hrůza to nebyla, měla jsem pouze stokilovej batoh na zádech a tašku s tělocvikem v ruce. Čekám si tak na nástupišti 11 a čekám na spojení do Týnce (jak já jen to dělám, že buď dobíhám a nebo čekám půlku mládí?!). Rozhlížím se po nových reklamách na lavečkách, tentokrát mě žádná nenadchla. Pak přijde řada na průzkum spolučekajících (hmm, ta slečna, co jede dál než do Týnce, má novej účes – ne a ne, ten starej byl stokrát lepší; zato ty gatě té její kámošky bych brala…), heslo zní hlavně nenápadně. Kdyby si mě všimli, dělám, jakože nic, že jen někoho za nimi vyhlížím. Koukám na hodinky. Ten čas ale vůbec neběží. Kontroluju lidi, co přichází z podchodu, jestli mezi nimi není známá tvář. Bez úspěchu. Otočím se a aspoň vidím řidiče, jak chystá náš bus. Áá, aspoň něco, jede ten dlouhej, to si aspoň sednu. Zase koukám jinam a náhle se kolem mě začnou rojit lidi – znamení, že už se autobus odpíchl. Chvíli nato přijíždí k nástupišti a otevírá dveře. Ti lidi mě snad dneska smetou… Jdu o krok zpět, nesnáším tyhle tlačenky a pouštím je, místa je tam dost. Jakmile se nalodím, nainstaluju si sluchátka a spokojeně cestuju až k cílové zastávce. Den poté je situace podobná. Končím ve škole ve stejnou dobu a opět čekám celou věčnost na autobus. Opakuju rituál lavečky – spolucestující – podchod. Ovšem je tu jedna změna, zahlédnu známou tvář. Tudíž kecáme, kecáme a čas do příjezdu busu mi uplyne jak nic. Bus přijíždí, otvírá dveře a dokonce chci vypadat


17

bojechtivě a proderu se v tom dlouhatánském buse až úplně dozadu. Zanedlouho odjíždíme. Ještě se podívám, kdo řídí a jo, je to ten samej řidič jak včera, podle těch amerických brýlí. Ani se nenaděju a on vystrčí ruku z řidičského kutlochu a čímsi tam mává. Načež bere mikrofon a oznamuje nám, že si tam nějakej sportovec včera zapomněl vybavení. Pán jedl vtipnou kaši. Ještě drmolí cosi o obsahu, když tu mi dochází, že ta taška je mi jakási povědomá. Ne ne ne… Můj tělocvik. Asi mi shoří uši, jdu si přes celej dlouhej bus až úplně dopředu pro svou igelitku, hlavou mi probleskává, jestli jsem neměla dělat mrtvýho brouka. Lidi se dívají, co za trotla mohlo zapomenout takovou obří tašku. „Tak tady ji máme sportovkyni“, pán řidič se culí, když konečně dolezu dopředu. Já huhlám to svý „děkuju“. Pak ještě s většími rozpaky lezu v rozjíždějícím buse zpátky dozadu tou nekonečnou uličkou. Hlavně nespadnout… ještě to tak. Vylízám na své zastávce a opravdu pečlivě kontroluju, jestli mám vše. Při cestě ven registruju, že se pán řidič zase v zrcátku culí. A já si začínám uvědomovat, co za poklady nesu domů na vyprání… - utajený přispěvatel-

DIY Papírové akvárko

Budeme potřebovat: Nůžky, lepidlo, papírový jednorázový talíř (popř. kolečko z papíru), temperky, štětec, fixy, barevné papíry

18


Postup: Nelíbí-li se nám původní barva talířku, můžeme jej přetřít temperkama a nechat jej uschnout. Jestli jsme spokojeni, tak vystřihneme výseč z kruhu, jež představuje pusu rybky. Otočíme talíř a na druhou stranu nalepíme naproti puse ten trojúhelník, co jsme předtím vystřihli. Opět otočíme, a domalujeme fixou oko (můžeme nalepit nalepovací). Jestli se nám bude chtít, vystříháme z barevných papírů rybce doplňky – klobouk, brýle, motýlka… a přilepíme je na místo určení. Až bude rybka vypadat dle našich představ, můžeme jí něco ozdobit – stěnu, skříň, nástěnku…a dodělat jí kamarády :-) - Monty -

Luštíme s Koněm 1. Zvíře 2. Jméno 3. Město 4. Zvíře 5. Zdrobnělina slova dar Tajenka: ___________ Oddílový časopis MOŠT

19

Kvíz

Kdo pamatuje tábor v Laškově a pečlivě si vybavuje jeho účastníky, má vyhráno. Kdo ne, tak nemusí zoufat! Vybrané osoby jsou notoricky známé a oči se moc nemění! Budete-li i přesto na pochybách, je vám plně k dispozici fotogalerie z tábora na skautských stránkách, která vám určitě leccos vyjasní! Kdo do tábora zjistí a nějak nám sdělí tajenku o 32 znacích (osobně řekne, vhodí vzkaz do Mošt krabičky v klubovně, písne mail na [email protected] či vymyslí něco jiného), bude na táboře odměněn! Tip: Jak na tajenku? Tajenka má 32 písmen. Písmeno(a) získám tak, že když poznám, čí je to oko, tak v rohu fotky jsou následující instrukce X>Y (X je pořadí písmena v přezdívce, Y je políčko tajenky, na kterém písmeno je). Příklad s nápovědou: na obrázku je Hvězdička. První číslo mě odkazuje na třetí písmeno jejího jména, tedy Ě. Druhé číslo 32 mi říká, že Ě je na úplně posledním místě v tajence, tedy na 32.místě :) a to zapíšu do tabulky. Zbytek je na vás!

20


Pod křídly anděla Kapitola 1. Sedím na mraku a koukám dolů. Co vidím? Filozof by řekl, je nemožné sedět na mraku, vždyť je to jenom voda nebo nevidím nic, normální lidé by řekli: vidím svoje nohy, mrak nebo třeba leteckou mapu země. Optimista by řekl: vidím krásu celého světa, kdežto realista by řekl, vidím to, co tam je. A takhle bych mohla pokračovat v úvaze hodiny. No jo, ale víte vy vůbec, co vidí anděl, když se podívá dolů? Vidí dobré a špatné lidi, radosti a starosti, vidí všechny pocity, jak víří kolem osob, které někam spěchají nebo se jenom toulají letem světem. Vše běží


21

jako na filmové pásce. Někdo by se mě mohl zeptat, jak tohle vím, na tuto otázku mám jednoduchou odpověď. Jsem anděl. Ano anděl, taková ta postava v povídkách. Ta osoba co vypadá jako člověk až na jednu maličkost, ze zad jí vyrůstají obří bílá křídla. Sedím na mraku, nohy mi visí přes okraj a křídla mám složená na zádech. Za mnou se rozprostírá obrovská budova, lehčí než pírko. Je to palác. Palác pro andělské bytosti. Zvláštní co? V této budově bydlí všichni andělé světa a všichni jsou si rovni až na jednu osobu. Jmenuje se Akira a je to něco jako naše královna, ale nechová se k nám jako k poddaným, je na nás milá a všem nám pomáhá. Mnohokrát jsem slyšela, jak o ní mluví jako o dokonalé. Svým způsobem je dokonalá, má to však jeden háček, já na dokonalost nevěřím. Mé jméno je Karen, přátelé mi říkají Kari. Zemřela jsem, když mi bylo patnáct, stalo se to před týdnem. Zachránila jsem život svojí nejlepší kamarádce a sama na to doplatila. Avšak co bylo, to bylo, teď mám nový život. A zrovna dneska je velkolepý den. Mám dostat svého prvního svěřence. A mám být ve velkém sále přesně ve tři, což je? Právě teď á kruci. Vyskočila jsem a rychlostí pádila do paláce a až do nejvyšší věže, přímo do velkého sálu. Vrazila jsem do velkých dřevěných dveří a vpadla dovnitř. Sál byl prázdný až na jednu jedinou osobu stojící při okně. Ta osoba, Akira, koukala ven z okna. Povzdechla si a otočila se mi čelem. Upřela na mě své láskyplné, výrazně modré oči, a řekla: „Jdeš pozdě, tvůj svěřenec už na tebe čeká, sedí ve svém pokoji v Paříži, bydlí kousek od Eiffelovy věže, nezapomeň, že působíš jako člověk, chodíte do stejné školy. Jdou po něm démoni, tak na něho dávej pozor.“ Hned jak to dořekla, přemístila jsem se do svého nového pokoje a zítra půjdu poprvé do nové školy. Vykvikla jsem nadšením a skočila na svou postel. Pokračování příště… - Krteček -

22


Odměny Jak jste se již určitě doslechli, tak každý příspěvěk v moštu hodnotíme! Záleží nám na tom, aby jste dostali odměnu za to, že napíšete článek. Za každé číslo MOŠTu můžete získat až 5 bodů. Ti nejlepší to dotáhnou do tábora i na triko! :) Za 5 bodů dostanete speciální MOŠT placku! Za 10 bodů si můžete vybrat z originální náušnice od Monty nebo nerez hrneček od Šípa

A za 20 bodů můžete získat skvělé MOŠT tričko!

PS: Obrázky jsou pouze ilustrační :) - Vaše redakce -


23

Umoštili: Monty Šíp Jelen Liška Vraník Sissi Rebča Kůň Kamzík

Šéfredaktorka Editor a redaktor Odborník přes stroj Odbornice přes čas Vydavatel Rolfa Specialistka na pečení Křížovkářka Křížovkář Odborník přes dýně

Tabulka bodů: Vraník Sissi Krtek Kůň

5b 4b 7b 3b

Rebča Liška Jelen Kamzík

4b 2,5b 5b 4b

Jakékoli dotazy, připomínky či příspěvky posílejte na elektronickou adresu [email protected] či vhoďte do MOŠT krabičky v klubovně. Děkujeme, Vaše redakce

MOŠT. Časopis 16. oddílu Andromeda, tentokrát Mocný Oddílový Šťavnatý Tým

Recommend Documents