Souboj slova a obrazu s mocn mi

Novin·¯i a mÈdia v PraûskÈm jaru ¥68

1 Souboj slova a obrazu s mocn˝mi

9 6 8

Praha 2013

StÈbla v tonutÌ NaÔa Komendov· 18. X. 79 ñ Jsem unaven· ñ povÌd·m ûidli. NeodpovÏdÏla. A taky sklÌËen·, nevÌö proË? ñ povÌd·m konvici na vodu. NeodpovÏdÏla. Jsem sklÌËen·, protoûe jsem unaven· ñ povÌd·m lampÏ. NeodpovÏdÏla. Jsem unaven·, sklÌËen· a sama ñ odpovÏdÏla jsem si. Ale deprese, to tonutÌ, to nenÌ smutnÏnÌ a skleslost p¯i öpatnÈm poËasÌ. To jsou sny v bdÏlÈm stavu o jeskyni, ve kterÈ hynuli Ëernoöi p¯ed odvozem do otroctvÌ. O n·jezdech cortÈzovc˘ do pal·c˘ Ink˘. O n·jezdech k¯iû·k˘ do osad pohan˘. O vytetovan˝ch ËÌslech na ruËiËk·ch ûidovsk˝ch dÏtÌÖ DalöÌ, co mÏ tr·pÌ, proË si p¯ipad·m jako Robinson bez P·tka, jako vlk samot·¯ obËas vyjÌcÌ po smeËce: Po p¯eûitÌ desÌti let normalizace zpytuju, k jakÈ smeËce pat¯Ìm. A i kdyû jsem si ¯Ìkala, jsi NIKDO, p¯ece jen hodnÈ, milÈ, ale prostomyslnÈ ûeny nebyly m· smeËka. Zpytuju znovu Kunder˘v éert, äkvoreckÈho LvÌËe a ZbabÏlce, Kant˘rkovÈ SmuteËnÌ slavnost, VaculÌkovu Sekeru. Ano. K takhle uvaûujÌcÌm lidem bych pat¯ila. Ale jsou mi p¯·teli jen za sklem knihovny. Pat¯Ìm do smeËky tÏch, kte¯Ì vzdorujÌ sovÏtskÈ okupaci. Ale jsou rozpr·öeni b˘hvÌ kde. Ale jedno stÈblo tu bylo. Kol·ûe. Pod vlivem vzpomÌnek na kol·ûe Karla Teige jsem si podvÏdomÏ st¯·dala v˝st¯iûky obr·zk˘ z novin. A vznikla kol·û Vöude zav¯eno a Honba ha ËarodÏjnice, p¯i nichû jsem byla v duchu spolu s tÏmi, kte¯Ì jako j· nemohli najit pr·ci po vyhozenÌ z novin, kterÈ normaliz·to¯i pron·sledovali, ötvali a öpinili. Tohle ÑodsmutÚov·nÌì trvalo od roku 1974Ö NenÌ [jenom] pravda, kdyû jsem napsala, jakÈ byly mÈ prvnÌ kol·ûeÖ M· prvnÌ kol·û vznikla asi v roce 1966: vkol·ûovala jsem autoportrÈt ke svÈmu byvöÌmu filmovÈmu idolu Garry Cooperovi. Obr·zek jsem po Ëase odnesla do Pragopressu s ozn·menÌm, ûe jsem se znovu vdala. D˘kaz: svatebnÌ fotografie. DÌvky nÏco tuöily, p¯iöly v pr˘vodu s dary: na tal̯ku houska, jablÌËkoÖ*

*

Komendov·, N.: VzpomÌn·nÌ a zpovÌd·nÌ. Praha, SamiNaK 2004 ñ Odstavec s bibliografick˝mi ˙daji uv·dÌ, ûe text Ñpsala autorka od roku 1981 do dubna 2004 s velk˝mi p¯est·vkamiî, ûe jej vydala Ñv poËtu 4 kus˘ ve vlastnÌm n·kladu prodavaËky, hereËky, ˙¯ednice, tajemnice, v˝tvarnice, pÌsa¯ky, sekret·¯ky, vr·tnÈ a redaktorkyî ñ neboù tÌm vöÌm NaÔa Komendov· byla. V druhÈm ûivotÏ novin·¯˘ PraûskÈho jara, jemuû bude vÏnov·n druh˝ sbornÌk, bude p¯Ìleûitost setkat se s v˝stavami Nadi KomendovÈ, kter˝mi ñ jako ty, co organizovala a nazvala Novin·¯i po uz·vÏrce ñ vstoupila do obdobÌ p¯ed ËtvrtstoletÌm.

Souboj slova a obrazu s mocnými Novináři a média v Pražském jaru´68 Kolektivní monografie o novinách, rozhlasu a televizi, ale především o těch, kdo je vytvářeli v předjaří a jaru roku 1968, kdy jsme se mohli stejně jako lidé kolem nás opět nadechnout, a kdo zůstali ideálům té doby věrni nejen v srpnu, ale také po srpnu.

© Zpracovali členové Klubu novinářů Pražského jara ´68 Redakční rada: Jindřich Beránek (ed.), Jarmila Cysařová a † Miroslav Sígl – Koláž: Naa Komendová Vychází s finanční podporou Syndikátu novinářů ČR jako příloha periodika Členský zpravodaj KNPJ 68, čís. 3. ročník XXIV. Praha 2013

... za poË·tek PraûskÈho jara v mÈdiÌch lze oznaËit Ël·nek Josefa SmrkovskÈho, OË dnes jde? z 21. ledna 1968, jÌmû se otev¯el prostor pro ve¯ejnou diskusi. Naopak konec svobody slova byl ve znamenÌ prohl·öenÌ Slovo do vlastnÌch ¯ad z 13. kvÏtna 1969 (vyölo v RudÈm pr·vu 17. kvÏtna 1969), jÌmû se na t¯i stovky novin·¯˘ p¯ihl·sily k Ñobnovovatel˘m po¯·dkuì. Jiří Hoppe, Pražské jaro v médiích. Praha, Brno, 2004, s. 7 V n·sledujÌcÌch dnech [po 21. srpnu] mÈdia svojÌ bezv˝hradnÏ protiintervenËnÏ zamϯenou aktivitou v˝znamnÏ p¯ispÏla ke sjednocenÌ postoj˘ obyvatel a iniciovala, koordinovala a do znaËnÈ mÌry vedla celon·rodnÌ odpor. Novin·¯i na tyto dny vzpomÌnajÌ jako na Ëas ˙plnÈ jednoty a svobody. Jakub Končelík, Média za intervence. in: Pražské sociálně vědní studie – Mediální řada MED – 021, Praha 2011, s. 14

Místo editorialu Noviny se majÌ za den: napsat, p¯eËÌst a zapomenout. Jan Herben, šéfredaktor Masarykových novin Čas 1886–1915 R·d jsem tento bonmot opakoval ñ zejmÈna v Ëase nÏjakÈho pr˘övihu. P¯ipomnÏla mi to kolegynÏ, kdyû se s n·mi louËila a stÏhovala na druh˝ konec »eskÈ socrepubliky ñ tady totiû nesmÏla dÏlat ani listonoöku. ÑVidÌö, je to uû sedm let, co jsme dÏlali noviny, kterÈ n·m po¯·d nem˘ûou zapomenout.ì Ta kolegynÏ se jmenovala MÌla Tauerov· a byla u novin od chvÌle, kdy jsme mÏli zase republiku. AniËka TuËkov· (Anka, Dula ñ neboù pod tÏmi jmÈny v tÈto kolektivnÌ monografii vystupuje) s nÌ Ëerpala na z·mku, kter˝ tehdy pat¯il novin·¯˘m, vÏdomosti pot¯ebnÈ pro tuto profesi. Charakterizovala MÌlu jako poöetilou okouzlenou duöi. äkoda, ûe uû to MÌla nemohla ËÌst, odch·zela by s tÏmito p¯Ìvlastky lehËeji. A potÏöila by ji stejnÏ jako jejich (a jen ponÏkud pozdÏji i naöe) kantory tato vÏta z AniËËin˝ch VzpomÌnek: MyslÌm, ûe celÈ studium mÏlo znaËn˝ podÌl na naöem polidötÏnÌ: rozvÌjelo n·ö kritick˝ rozum, uËilo n·s v·ûit si minulosti... Snad i dÌky tomu jsme byli p¯ipraveni dÏlat noviny, kterÈ se za den p¯eËtou a nezapomenou. (bek)

Děkujeme za spolupráci na monografii

Souboj slova a obrazu s mocnými Mgr. Evě Ješutové, vedoucí Archivních a programových fondů ČRo, PhDr. Jiřímu Hoppe, PhD., pracovníku Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, PhDr. Jakubu Končelíkovi, PhD., děkanu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Redakční rada kolektivní monografie Klubu novinářů Pražského jara ´68 PhDr. Jarmila Cysařová, Mgr. Jindřich Beránek, i jménem † Miroslava Sígla

Poznámka editora: Texty psané přímo pro tuto kolektivní monografii jsou vysázeny patkovým typem písma Toronto; naproti tomu Ël·nky, p¯evzatÈ z jin˝ch publikacÌ, jsou vys·zeny groteskov˝m pÌsmem. Tyto stati jsou publikov·ny v redakËnÌ ˙pravÏ textu [p¯iËemû drobnÈ stylistickÈ doplÚky jsou uvedeny s pouûitÌm hranat˝ch z·vorek]. Poznámky obsahují bibliografické údaje o převzatých textech i poznámky jejich autorů; pokud obsahují poznámky další komentáře k uvedeným faktům, je u ní doplněna (autorská značka). Poznámky jsou umístěny v závěru publikace. Autorské značky použité v tomto sborníku: (jac) PhDr. Jarmila Cysařová, (fh) PhDr. František Helešic, (jh) PhDr. Jiří Hoppe, PhD., (jk) PhDr. Jakub Končelík, PhD., (kl) ing. Karel Lánský, (msg) Miroslav Sígl, (bek) resp. (ed.) Mgr. Jindřich Beránek. 3

Obsah kolektivní monografie Novináři a média v Pražském jaru ´68 Stébla tonutí, Naa Komendová o tom, jak začala dělat koláže

1. Táním 60. let k Československému jaru Oč dnes jde?, Josef Smrkovský Smrkovský dlouho mlčel, dopil kávu a řekl: „Myslíš tedy, že to mám risknout?”, Václav Kraus Dubček – dva týdny po své volbě (fh) Svědectví o smysluplné práci v Práci, Pavel Vranovský Koordinační výbor tvůrčích svazů vznikl jako obrana proti represím Odveta za sjezd spisovatelů, ale i Strahov 1967, Jarmila Cysařová Jiří Lederer, muž, který tu chybí, Jan Svoboda Dula Tučková ve vzpomínkách své kolegyně Zdeny Zajoncové Bylo to jaro, kdy jsme se mohli nadechnout (bek)

7 8 11 11 15 18 19

2. Cenzura zrušena, hurá HSTD aneb jak se cedily informace a omezovaly názory Jiří Hoppe Vývoj novinářské organizace po lednu 1968, František Helešic Národností Slovák, státním příslušenstvím Čech – Medailon Vlado Kašpara, Kateřina Loucká Reportér i rozhled a vtip Reportéra – Medailon Jiřího Hochmana, Miroslav Sígl

21 24 28 29

3. Noviny a novináři V dubnu 1968 ovládly veřejný diskurz tři hlavní tematické okruhy Noviny a časopisy Pražského jara ´68 (jh); (fh) Literárky, Kulturní tvorba a jiné časopisy, Jiří Hoppe, František Helešic; (bek) Z jeviště a zákulisí české politiky, když se předjaří proměňovalo v jaro Vzbouření v Rudém právu, Zdislav Šulc Snímek v kalendáři, entrefilet Olgy Šulcové

30 31

32 45

4. Rozhlas a televize Proměna rozhlasového programu, Eva Ješutová Letos slaví Československá televize 60. výročí Střípky a ohlédnutí Heleny Pecharové Československá televize – První čtvrtina její existence – léta 1953 – 1967, Jarmila Cysařová Čas marných nadějí, Vysílání v roce 1968 do 21. srpna, Jiří Svejkovský 4

47 49 51 55

Nad knihou Já prostě nemohu žít jinak o Otce Bednářové Jedna z těch, kdo věrni zásadám, nemuseli odvolat nic, oč usilovali, a také neodvolali, Miroslav Sígl Kdo má televizi, má i moc – Rok šedesátý osmý – dokončení první čtvrtiny existence Čs. televize, Jarmila Cysařová

58 60

5. Reforma Oty Šika, ale i dalších Z jevište, kde se hrálo drama ekonomické reformy Národohospodář Zdislav Šulc spoluvytvářel její letopisy Ekonomická revue a léta šedesátá, František Fojtík Cenu informací ze světa hradila prosperita operací, které umožnily Dočkej času, četko, Vladimír Brabec Vývoj a vznik Hospodářských novin – Lucie Hrdličková

62 67 69 76

6. Pražské jaro nebylo jen v Praze Struktura tisku na severu Čech, Michaela Vinterová Muž pro chvíle, kdy se rozhoduje – Medailon Bohumila Marčáka, Miroslav Sígl V Brně nebyli lvi (msg) Dělníci tisku, Michaela Geussová o deníku Svoboda Rok 1968 na Mladoboleslavsku, Luděk Beneš České jaro v Čáslavi, Drahomíra Nováková Deník Průboj v světle společenských reforem, Michaela Vinterová

79 82 83 84 85 87 89

7. Dva tisíce slov… Zrod a důsledky nečekaně vlivného provolání, Jakub Končalík, ze studie pro Soudobé dějiny se vzpomínkami šéfredaktora Práce Ladislava Velenského Dva tisíce slov a Dubček – Střípek Heleny Pecharové Dopisy s desítkami tisíc podpisů, Miroslav Jelínek

94

96 103

8. … a šest a půl tisíc tanků Intervence a média, Jakub Končelík a Jiří Hoppe Československý rozhlas a srpen 1968, Eva Ješutová ČTK a 21. srpen 1968, Dušan Provazník Mohl být ředitelem jen svobodné ČTK – Medailon Jindřicha Suka, Vladimír Brabec Havlova výzva do zahraničí zněla z Liberce, Luboš Příhoda Československá televize ve dnech okupace, Jarmila Cysařová Naděje se staly marnými, Jiří Svejkovský Svobodné televizní studio SEVER, Miroslav Hladík Nejlepší dni našeho života, Jindřich Beránek 5

105 107 113 116 117 119 120 122 126

Malé velké noviny, Milena Geussová Týden po 21. srpnu patří k nejlepším tradicím Čs. rozhlasu Lidé, zapálení pro myšlenku, jsou schopní překonávat téměr nemožné prekážky, Jiří Dienstbier a Karel Lánský Intervence a média. Novináři po srpnu ´68, Jakub Končelík

129

130 132

9. My byli s vámi… a zůstali sami V tzv. moskevském protokolu, Jiří Hoppe Mnichovskou politiku neděláme sami od sebe, Karel Jezdinský Od konsolidace k normalizaci – Eva Ješutová O žurnálu, který svým zaměřením, zrodem i koncem zosobnil osud celé generace českých novinářů (bek); (jh) O časopise Politika, František Helešic Intermezzo věnované osudům Černé knihy, Miroslav Sígl S podzimem začala nejen zima, ale i konec nadějného roku I pro časopis Politika, František Helešic Sbohem, generace – Medailony Aloise Svobody, Anny Tučkové a Miroslava Sígla, Olga Šulcová, Richard Seemann, Jindřich Beránek Koordinační výbor tvůrčích svazů vznikl jako obrana proti represím Jak k nám přitáhla dočasnost, která trvala 21 roků Jarmila Cysařová

133 134 136 138 139 141 144 146

149

Jeden a půl století máme tradici moderních demokratických novin – ale trvá stále ještě? T. G. Masaryk: Jak krásné to zase budou doby, až český novinář z Havlíčka bude hledat poučení, Marie L. Neudorflová Pasti české mediální krajiny historické i současné podle Karla Hvížaly Poznámky K dočasné dohodě na poslední straně ✧ ✧ ✧

6

152

157 162 180

1. Táním 60. let k Československému jaru Oč dnes jde? Josef Smrkovský ...poslednÌ zased·nÌ ⁄V KS»1 velmi d˘raznÏ vyj·d¯ilo, ûe nejde jen o person·lnÌ z·leûitosti, ale ûe jde o to vöechno, co zajÌm· a p·lÌ kaûdÈho komunistu a kaûdÈho obËana. ÿeöenÌ person·lnÌ na nejvyööÌ funkci je prvnÌ krok k tomu. OË jde zejmÈna? V prvnÌ ¯adÏ o to do d˘sledk˘ odstranit z naöÌ strany i st·tnÌ spr·vy byrokratickÈ man˝ry a n·nosy z minulosti, a to poËÌnaje vrcholn˝mi org·ny strany a st·tu a pak ñ nebo radÏji souËasnÏ ñ aû dol˘, aû na poslednÌ ves a na poslednÌ pracoviötÏ. Jde o to, aby jak ve stranÏ, tak ve st·tÏ a vöude jinde ñ kde se to pat¯Ì ñ se rozhodovalo na z·kladÏ demokratick˝ch princip˘ a z·sad, aù stranick˝ch Ëi st·tnÌch. Aby se nedala moûnost pro nadvl·du ani jednotlivc˘, ani jakÈkoliv administrativy nad lidem a jeho org·ny. Administrativa musÌ b˝t vykonavatelem a pomocnÌkem politickÈ v˘le lidu, n·roda, strany ñ a ne obr·cenÏ! Jde tedy o to, bychom to, co jsme zaËali ch·pat a ¯eöit ve sfȯe hospod·¯skÈ, ekonomickÈ, zaËali takÈ ¯eöit i v oblasti strany a politiky, st·tnÌ spr·vy a veökerÈho n·rodnÌho ûivota. K tomu, abychom si umÏli udÏlat i po¯·dek v naöem myölenÌ, abychom pak mohli spr·vnÏ jednat. A to aù jde o ot·zky vztahu dÏlnÌk˘, rolnÌk˘ a inteligence, »ech˘ a Slov·k˘ anebo t¯eba i obËana v˘Ëi st·tu a naopak. VÏdÏt, co m· b˝t a proË to m· b˝t, mÌt jasno teoreticky, mÌt koncepci. A pak jednat a rozhodovat. Jednat tak, aby nebylo rozporu mezi naöimi slovy a naöimi Ëiny. A b˝t realisty. Neslibovat nesplnitelnÈ, ¯Ìkat n·rodu pravdu, aù je p¯Ìjemn· nebo ne, a spolu s nÌm pak vöe ¯eöit. D·t do po¯·dku i vztahy mezi dÏlnickou a inteligencÌ, vztahy k student˘m a mladÈ generaci v˘bec, k umÏlc˘m a spisovatel˘m atd. Bez vöech tÏchto kategoriÌ n·roda, bez jejich aktivnÌ ˙Ëasti na spoleËenskÈm dÏnÌ, bez respektov·nÌ jejich stranick˝ch i ˙stavnÌch pr·v nenÌ moûno hovo¯it o n·stupu do Èry vÏdeckotechnickÈ revoluce a budov·nÌ socialistickÈ spoleËnosti. Vz·jemn· d˘vÏra a pevn˝ svazek vöech kategoriÌ n·roda s dÏlnickou t¯Ìdou a rolnictvem je podmÌnkou zdaru vöech z·mÏr˘ a cÌl˘ socialistickÈ republiky ñ a strany. ... Chceme si vyjasnit takÈ ¯·dnÏ vztah k tradicÌm, k pokrokov˝m tradicÌm naöÌ zemÏ. K naöÌ historii, v nÌû jsou ko¯eny ûivota naöich n·rod˘. Najdeme a odstranÌme p¯ÌËiny lhostejnosti naöeho lidu k vÏcem ve¯ejn˝m i k vÏcem, kterÈ se t˝kajÌ kaûdÈho jednotlivce. VÌme, ûe ten stav je a ûe musÌ b˝t zmÏnÏn. LidÈ opÏt musÌ zÌskat vÌru v ˙Ëinnost naöich opat¯enÌ a usnesenÌ. Mezi naöimi slovy a Ëiny nesmÌ b˝t rozporu. Hl·sit se k tomu, co velkÈho jsme udÏlali za dobu od osvobozenÌ ñ a toho nenÌ m·lo (aË se dalo udÏlat vÌce), ovöem daleko vÌce n·s Ëek·. Do d˘sledk˘ korigovat, opravit a napravit deformace socialismu, jak k nim v minulosti doölo, a nedat moûnost vzniku nov˝ch. Rozporn· stanoviska na ¯eöenÌ problÈm˘ ¯eöit demokratickou formou, jak to urËujÌ stanovy strany, a nep¯ipustit ¯eöenÌ z pozic mocensk˝ch. Funkce nepovaûovat za doûivotnÌ. Vytvo¯it podmÌnky pro Ëestn˝ odchod z funkcÌ vysok˝ch i nejvyööÌch i pro n·vrat do takov˝ch funkcÌ podle stanov strany v ûivotÏ stranickÈm a podle ˙stavy republiky na poli st·tnÌ spr·vy. Usnadnit Ëestn˝ a spoleËensky d˘stojn˝ odchod star˝ch funkcion·¯˘ na zaslouûen˝ odpoËinek. Vytvo¯it podmÌnky, aby tÏm, kdoû odeöli z aktivnÌ sluûby Ëi ze ûivota, byla zajiötÏna ˙cta ˙mÏrn· tÈ, kterou si zaslouûili. Aby kulturnost naöich n·rod˘ byla Ñdomaì i v tÈto sfȯe naöeho spoleËenskÈho ûivota. PoslednÌ zased·nÌ ˙st¯ednÌho v˝boru strany se niËÌm nepodobalo d¯ÌvÏjöÌm. P¯edevöÌm v tom, ûe si ËlenovÈ ⁄V strany plnÏ ñ a moûno ¯Ìci, ûe i spont·nnÏ ñ uvÏdomili svoji odpovÏdnost i svoji pravomoc a vyj·d¯ili v˘li Ëlensk˝ch mas, v˘li strany. Bylo d˘raznÏ ¯eËeno, proË a jak demokratizovat ûivot strany, jak pracovat, aby byla obnovena d˘vÏra lidÌ ke stranÏ a st·tu.

7

Ve sfȯe hospod·¯skÈ d˘slednÏ pokraËovat v rozvÌjenÌ ekonomickÈ reformy, v jejÌm celku a ÑdotlaËitì jejÌ principy aû na kaûdÈ pracoviötÏ. Ve sfȯe spoleËenskÈ obrodit demokratismus, atmosfÈru pro v˝mÏnu a st¯et·v·nÌ myölenek tak, aby ty nejhodnotnÏjöÌ a nejprogresivnÏjöÌ mohly vÌtÏzit proti konzervativnÌm a p¯eûil˝m. A takÈ metody pr·ce. PolitickÈ i ekonomickÈ a v˝robnÌ. V duchu n·rodnÌch demokratick˝ch tradic, dÏlnickÈho hnutÌ, leninsk˝ch norem a socialistick˝ch cÌl˘. A tak vytv·¯et jednotu. Ve stranÏ i ve st·tÏ. Jednotu akce. Jednotu Ëinu. Jednotu dÏlnÌk˘, rolnÌk˘ a inteligence. Jednotu obou naöich n·rod˘. Nastoupili jsme znovu na cestu vedoucÌ ke skuteËnÈ n·rodnÌ jednotÏ vöech, kdoû chtÏjÌ socialismu, socialismus bez deformacÌ, kterÈ jsou cizÌ duchu naöeho lidu... Jde o to, aby cel˝ n·rod se znovu vzchopil k velkÈmu rozmachu vöech tv˘rËÌch sil, k rekonstrukci, rozvoji a v˝stavbÏ svÈho socialistickÈho lidovÈho st·tu, naöÌ »eskoslovenskÈ socialistickÈ republiky.2 ✦ ✦ ✦

Smrkovský dlouho mlčel, dopil kávu a řekl:

„Myslíš tedy, že to mám risknout?“ Václav Kraus Poznal jsem Josefa Smrkovského koncem šedesátých let v souvislosti s některými publikovanými kritickými články z konkrétních případů z hospodářství v době, kdy jsem pracoval v ekonomickém oddělení Ládi Velenského. Redakce Práce měla tehdy silný tah na řešení situace nekvalitní práce podniků průmyslových, stavebních i zemědělských. Právě přes nějaký případ zemědělce (tuším na Berounsku), kterému hrozilo vězení za údajné neplnění dodávek, jsem se s J. Smrkovským seznámil. Byl v té době náměstkem přes zemědělství bez velkého vlivu Ministerstva lidové kontroly v Karlíně na Invalidovně, kde jsem mimo jiné také bydlel. Ten zemědělec ovšem měl rozepsané dodávky v takové výši, aby mohl být trestán, protože odolával nátlaku ke vstupu do JZD. Běžná věc. Řešil to pak tajemník ÚV KSČ jedním telefonátem s okresním tajemníkem v Berouně. Chodil jsem za Josefem Smrkovským, konzultovat později i jiné případy a jiné záležitosti... V těch nepravidelných setkáních jsem pak pokračoval i po přechodu do vnitropolitického oddělení redakce Práce, jež vedl Josef Vávra. Také to se věnovalo očistě politického života, jak se projevovaly ve špatném fungování národních výborů, administrativních orgánů okresů, krajů i ministerstev. Neuhýbalo ani od společenských orgánů a organizací. Ve všem naráželo na odpor stranických orgánů. Josef Vávra byl však naprosto nemilosrdný a dovedl nalézat spojence i v nespokojených samostatně myslících činitelích a funkcionářích i stranických. Ideovým centrem politického odporu proti byrokracii úřadů i KSČ bylo oddělení Jana Šterna a Pavla Vranovského i jejich externích spolupracovníků, k nimž patřily časem i špičky stranických funkcionářů liberálního charakteru. Takoví lidé byli ovšem skrytě zváni k diskusím i Josefem Smrkovským, když se později stal ministrem – jak se říkalo – vod a strání a sídlo měl v Opletalově ulici. Smrkovský mne volal stále častěji, aby informoval naši redakci a aby umožnil mou přítomnost, když měl překvapivě nenadálé a významné hosty. Bylo tomu tak, když ho navštívil generál Svoboda, jehož na funkci prezidenta kandidoval Antonín Novotný (a Moskva), ale také když se čekala návštěva Gustáva Husáka, tehdy již omilostněného Novotným do funkce náměstka ministra spravedlnosti Československé republiky. To byl ovšem průšvih, protože Smrkovský Husáka u Novotného objednal, a ten se měl pak zastavit u Smrkovského. Novotný ovšem (zřejmě pro vyzařující 8

Husákovu aroganci) ho nechal dvě hodiny v předsálí a nepřijal ho vůbec. Husák to bral ale jako spiknutí Smrkovského s Novotným. Z toho byl Josef dost neš astný stejně jako i z toho, že mu otevřeně zazlíváme podporu generála Svobody, když jsme byli názoru, že kandidovat by mohl i on sám, jako rozený lidový tribun. On ovšem věděl, že to by Moskva nikdy nepovolila. Tenkrát na jednom z předsednictev ÚV padl návrh, že přes jistou snahu „o obrodu“ socialismu by měl Antonín Novotný podat demisi a měl by být navržen nový generální tajemník ÚV, který by zásadním způsobem pomohl obrodit stranu a prosadit politické a ekonomické reformy. Jistý vzor v této obrodě hledali reformní politici jednak v Jugoslávii, která po návštěvě Chruščova v Bělehradě, kde sovětský vůdce po vzájemném polibku s maršálem Titem řekl: „Drahý soudruhu Tito...“ Jistá obleva v té době nastala i v Maarsku, kde Kadárova smířlivější politika dovolovala rozvíjet malé živnosti. A tak se stalo, že na onom zasedání padala různá jména, například ze strany Novotného na ideologa Jiřího Hendrycha, ze strany reformistů zase například na Čestmíra Císaře anebo Otu Šika. Ale taky tam padlo jméno Josefa Smrkovského – a to se Novotný rozzlobil: „Tak toho jsem měl nechat navždy shnít v kriminále,“ vykřikl. Dopadlo to všechno tak, že nakonec dostal souhlas Alexandr Dubček, který – řekněme si to přímo – nikomu, ani stalinistům, ani reformátorům nijak nevadil. Byl to bezesporu hodný a slušný člověk, který žil pár let v Sovětském svaru, v Interhelpu, takže ani Moskvě tehdy nevadil. Inu, doneslo se to, co Novotný řekl o Smrkovském k nám a ode mne právě v ten historický den ke Smrkovskému, který mne právě volal. Události se kupily a vřely a on se chtěl poradit o tom či onom. V tom okamžiku mne však redakční rada vyslala za ministrem s úkolem: „Je jedním z mála politiků, kteří mají důvěru, má charisma, je bohem nadaným lidovým tribunem.“ Byl tam i můj přítel ještě ze studií Věněk Šilhán. A tak jsem Smrkovskému sdělil, že právě redakci Práce by měl říci svoje jasné, zřetelné, neuhýbavé stanovisko. Ta diskuse nebyla čtvrthodinová, probírali jsme kdeco – návštěvu L. Svobody, pozvání G. Husáka a jiné ne vždy příjemné děje, včetně historie, kdy J. Smrkovský v České národní radě odmítl možnost postupu americké armády až do Prahy. Smrkovský uhýbal, nechtělo se mu v složité a nervózní politické situaci takové stanovisko vyslovit. Věděl, že to je nebezpečné pro všechny účastné strany. Jak pro KSČ, tak pro Moskvu, jež nepochybně pozorně sleduje dění v Československu. Věděl ale také, že jeho slovo, jeho jméno v Československu opět něco znamená. Nebylo možné ho zlomit. „Ale Novotný se zastal reforem, i reformy Oto Šika,“ řekl. Nakonec z něho vylezlo, že mu Novotný dal znát, že s ním počítá. A to by mu přece nemohl udělat, řekl tiše. „Tak s tím si vůbec nedělej hlavu,“ řekl jsem mu. „Ty zřejmě nevíš, co o tobě řekl na předsednictvu.“ A tak jsem mu to vyprávěl. „To přece není možný, byli jsme spolu v neděli na Orlíku, procházeli jsme se tam, a on mi ukázal svůj zápisník a řekl: podívej, to je nové předsednictvo, tady je tvoje jméno...“ Byl to pro něho otřes. Volal pak několika lidem, z toho jednomu novému členovi předsednictva; a ten mu potvrdil, že Novotný byl doslova zděšen, když slyšel Smrkovského jméno. Položil telefon, měl jsem pocit, že je mu do pláče. „Co mám dělat?“ Dlouho mlčel, dopil kávu a pak řekl: „Myslíš tedy, že to mám risknout? Nejde jen o mě. Jde taky o rodinu. Moje žena se mnou prožívala to všechno špatný. Te mlčí víc než jindy. Jen já vím, jaký má ona instinkt. Bohužel, vždycky měla pravdu...“ Nehecoval jsem ho. Věděl jsem, co prožíval i prožil, včetně věznění, věděl jsem, že te jde o hodně. Ale sám jsem netušil, kam až to všechno může dojít. „Tak dobře, já to tedy risknu. Tak to napiš...“ 9

„Ale to musíš ty, to bude tvoje slovo do pranice,“ řekl jsem. „Jaký tomu dáš titul,“ dělal, že mne neslyší. „Mělo by to mít naprosto jednoduchý titul: O co dnes jde?“ „Tak vidíš, ty víš dobře, o co jde. Tak to napiš. Chceš psát tady?“ „Ne, vy tu máte elektrický stroj, na tom ani neumím,“ vyhrkl jsem. Věděl jsem, že to musím napsat, jinak nebyla naděje. „Tak s tím pak přij na skleničku,“ řekl už klidně. Nebylo to poprvé, co jsme takhle něco společně psali. Psal jsem nejraději na prastaré remingtonce v redakci. Zhruba po dvou hodinách jsem to dal přečíst svému šéfovi, Josefu Vávrovi, a Honzovi Šternovi. Neměli připomínky. V sekretariátu ministra jsem pak při svačině a další kávě odpočíval a čekal, až to sekretářka přepíše. Pojednou jsem zaslechl hučení velkého krabicového magnetofonu, který ležel na stolku v rohu místnosti. „Franto, to ty pořád zapínáš ten magne ák?“ obrátil jsem se na přítomného Františka Hanzlíka. „No... Proč? Přece víš, že jsem tu tiskovej.“ „Jo, ani jsem si to neuvědomil. A tak pořád ministrovi to zapínáš, když se o něčem mluví? A kdo ti to přikázal?“ „Kdo by? Vím, co je má povinnost.“ Smrkovský do toho vpadl: „Já ti ale nikdy nepřikazoval, co máš točit. Ani jsem si nevšiml, že točíš.“ „Tak já to vypnu,“ řekl uraženě Franta Hanzlík a odešel z místnosti. „A ty sis ho – důvěrně – vybral jako tiskového?“ ptal jsem se Josefa Smrkovského. „Neměl jsem nikoho, on byl na ministerstvu zemědělství, a ještě mi ho doporučil někdo z tiskového na ÚV.“ Hned po příchodu bratrských vojsk se Franta Hanzlík stal stranickým sekretářem v Čs. rozhlase, kde dělal stranické prověrky a čistky. Dbal, aby nemohl publikovat nikdo, kdo se jakkoliv angažoval v pražském jaru. Pak za to dostal lepší trafiku – Lidové nakladatelství, kde snad i zemřel. Úvodník vyšel v nedělní Práci. Byl to rozruch. Hned v pondělí ráno volal Smrkovský: „Jaký to mělo ohlas?“ ptal se. „Tak to nevím, ale už mi někdo volal, že to je bomba,“ řekl jsem. „Tak tohle mi už včera řekla moje žena. Má starosti. A já taky.“ „No tak ženy mají vždycky větší starosti, mají rády klid, to je normální.“ „No, já nevím...“ – Jenže tak asi za čtyřicet minut volal znovu. „Ještě jsi doma?“ „Co se děje?“ „Ale, zrovna mi volal Švestka.“ „No, a?“ řekl jsem pobouřeně. „No, strašně mi vynadal.“ „Josefe, když si necháš vynadat od Švestky, tak už nic neříkám. A si hlídá svoje Rudý právo,“ řekl jsem. 10

„Ale on mi vynadal, proč jsem to nedal jemu, pro Rudé právo.“ „To je teda dobrý,“ říkám. „Jo, tak příští článek píšeme pro Švestku, co říkáš?“ Neříkal jsem nic, byl jsem šokován. – A psali jsme. A byl z toho podval... Ale ten už nebyl tak autentický, jako O co dnes jde. Byla tam znát ruka cenzora. No nic. ✦ ✦ ✦

Dubček – dva týdny po své volbě František Helešic ... ve čtvrtek 18. ledna [přijal Alexander Dubček] delegace s gratulacemi – Univerzity Karlovy v čele s rektorem O. Starým, Vysoké školy ekonomické s rektorem V. Kadlecem, SPB s předsedou J. Huškem, ÚV Svazu čs. novinářů vedenou A. Hradeckým. A také delegaci starých předválečných členů KSČ s dopisem 175 z nich. Setkání se konalo v zasedací síni Ústavu dějin KSČ a řídil je Poly Reiman. Na slova starých komunistů, které Dubčekovi předali M. Švermová, M. Trojanová, J. Václavková, J. Wagsteinová, M. Zápotocká, B. Biehal, J. Horn, O. Papež, J. Pavel, B. Rattinger, P. Reiman, A. Tyll, navázal Václav Slavík, člen ÚV KSČ (v té době ředitel jeho Ústavu pro politické vědy) rozsáhlým článkem Čas živé účasti, [který však vyšel až po dvanácti dnech]: Jako motto si vybral z dopisu požadavek Ñvytvo¯it ovzduöÌ d˘vÏry, v nÏmû kaûd˝ komunista m˘ûe vyj·d¯it sv˘j n·zor. Bez toho nem˘ûe vzniknout pocit spolu˙Ëasti na ¯eöenÌ a pocit spoluodpovÏdnosti za to, co se ve stranÏ dÏje.ì V další části se odvolává na první diskuse, z nichž cituje myšlenky: ÑBez podstatn˝ch informacÌ o ûivotÏ a problÈmech strany a spoleËnosti nem˘ûe b˝t pot¯ebn· aktivita.ì ÑV û·dnÈm p¯ÌpadÏ n·m nem˘ûe jÌt o nÏjakou slepou vÌru lidÌ, kte¯Ì nejsou dostateËnÏ informov·ni, nemohou vyj·d¯it sv˘j n·zor, vnÈst sv˘j podÌl na ¯eöenÌ vÏci.ì ÑIdeologick˝ ruch je tam, kde vöichni majÌ moûnost dostupu ke stejn˝m informacÌm a na tomto z·kladÏ vyv·¯ejÌ sv˘j vztah k ud·lostem, tvo¯Ì si sv˘j n·zor.ì ÑNaslouchejme tomu, co mladÌ lidÈ skuteËnÏ ¯ÌkajÌ, a ne jen tomu, co od nich chceme slyöet, a podle toho orientujme svoji v˝chovnou pr·ci. DisciplÌna, zaloûen· na p¯Ìkazu, bere lidem svÏdomÌ, Ëestnost, otev¯enost...ì3

Článek Oč dnes jde? podepsaný Josefem Smrkovským, který prolomil hráz veřejného mlčení, vyšel v nedělní Práci hned třetí den po Dubčekově setkání s Marií Švermovou a jejími soudruhy. První článek Smrkovského v Rudém právu vyšel ovšem až 9. února [třebaže o zájmu o něj ze strany šéfredaktora RP Švestky se zmínil Smrkovský v rozhovoru s redaktorem Krausem už 22. ledna].4 ✦ ✦ ✦

Svědectví o smysluplné práci v Práci Pavel Vranovský V tisku se v listopadu 2012 objevily zajímavé úvahy nad tím, že se na listopad 1989 už díváme ze stejného časového odstupu – 23 let – jako v roce 1968 na osvobození. Čeká nás nový osmašedesátý? oslovil dne 16. listopadu 2012 čtenáře Lidových novin komentátor Zbyněk Petráček. Sám ujiš uje, že nový osmašedesátý „nehrozí“, ale „je dobře, když už poněkud okoralá generace slyší hlas revolty.“ Naproti tomu 11

komentátor MF Dnes Karel Steigerwald přímo v titulku zas tvrdí, že „Listopad odkaz nepřináší...“ Komentátor nezávislého Práva Petr Uhl se 19. listopadu 2012 vyslovuje takto: „Nejsem příznivcem revolučních změn, které by rázně rozmetaly dnešní instituce a pořádky, by takový postoj považuji za možný. Jsem naopak stoupencem postupné by radikální nápravy současných poměrů...“ Takové myšlenky i mne – někdejšího novináře–aktéra Pražského jara – jaksi vyvolávají na scénu. Od roku 1945 do roku 1968 to je 23 let; od roku 1989 do roku 2012 také 23 let. Stejná délka doby – stejný časový prostor, v němž jeho subjekty lidské a společenské naplňují a tvoří své životy v rozpornosti vývoje. Asi má smysl pro dnešek tehdejší úlohu tisku připomenout. Deník Práce již v předjaří Ve faktograficky i analyticky bohaté knize Osm měsíců Jara 1968 kolektiv autorů pochybuje, „zda na vysokou míru svobody byli tehdejší naši publicisté politicky zralí“. Dobrá otázka – odpově bez větších rozborů – asi jak kteří. Ale je to složitější... Např. A. J. Liehm – za pomoci historika Viléma Prečana – sestavil a vydal roku 1988 reprezentativní antologii nejzávažnějších více než 130 textů, publikovaných během jara 1968. Knihu nazval Čítanka pro děti a mládež – asi jako poučení novým generacím o době dospívání jejich rodičů. S profesionálními publicisty z redakcí novin se tu však téměř nesetkáme – samý politik, spisovatel apod. Autoři jsou jednak časově omezení jen na roční období jara 1968, jednak úctyhodný seznam neobsahuje ani výběr umělců z let šedesátých, která mu předcházela. V tomto směru si ho lze doplnit např. publikaci Lidových novin Sladká šedesátá, která obsahuje mezi jiným 101 osobností šedesátých let i s fotografiemi. Popravdě napsáno: Historikové si zatím (až na několik čestných výjimek) nedali zvláštní práci na podílu profesionálních novinářů na PJ 68 včetně jeho předjaří. A protože po celé období Pražského jara 68 jsem byl komentátorem odborového deníku Práce, jehož materiály se objevovaly také v odborářském deníku Práce na Slovensku, snad přišel čas, abych leccos poodhalil z činnosti tohoto média. A to tím spíše, že místo elektronických médií (rozhlasu a televize), literatury a dalších druhů umění (bylo historiky téměř perfektně zpracováno (Karel Kaplan a další), zatím co tisku – natož odborářskému – se věnovala pozornost minimální... Začalo to česko-slovenským táním jako předjařím Z toho plyne otázka: Jakpak to, že právě deník Práce se „najednou“ dne 21. ledna 1968 stal šlágrem pro všechny vrstvy obyvatelstva, instituce a organizace i pro ostatní tisk? První část odpovědi: Protože uveřejnil jako první článek mluvčího neoficiálního reformního křídla ÚV KSČ J. Smrkovského O co dnes jde? Autor v něm odhalil průběh a výsledky prosincového pléna ÚVKSČ a možné závěry, které za vedení nového generálního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka – místo A. Novotného – povedou k obrodě společnosti a její cesty k „socialismu s lidskou tváří“. Ostatní tisk – včetně Rudého práva – z Práce obsah tohoto sdělení opsal. Podobný obsah a ohlas měl na Slovensku článek Gustáva Husáka v časopise Kultúrny život 12. ledna 1968 ad. Navíc: Práce dne 23. března 1968 zveřejnila obsah osobní besedy komentátora Pavla Vranovského s dr. Husákem pod názvem Federace upevní republiku. Dva představitelé protifašistického odboje, paradoxně již v době budování socialismu odsouzení a později rehabilitovaní členové ÚV KSČ, prezentovali obyvatelstvu možnost a nutnost demokratizace. 12

Co však za tímto výběrem právě deníku Práce bylo? Podle výzkumu oblíbenosti novin vedla Práce – 38 %, Rudé právo přes oficiální podporu – jen 26 %. A další otázka: Jsou to opravdu první hlasy, ohlašující časový začátek Pražského jara? Anebo jde spíš o vyústění delšího časového období šedesátých let, v němž probíhalo společenské a umělecké tání... Pamě generace tento historicky prokázaný bohatý tvůrčí pohyb zejména uměleckých kruhů potvrzuje: Pražské jaro 68 začínalo společensko-politickým táním, předjařím šedesátých let. Proto i na Slovensku se právem hlásí k němu tím, že připomínají také „slovenskú jar 60 rokov“. Tedy jar – jaro s předjařím. To slovenské jaro a jeho predjarie je výborně zmapované např. tematickým vydáním Kultúrného života z 6. března 1997 s tématy Konference o slovenské účasti na tomto Jaru s předjařím. Připomínají se v nich myšlenky a osobnosti slovenského uměleckého života, s nimiž se český čtenář mohl soustavně setkávat také na stránkách české Práce, která se vědomě a cíleně zapojovala do česko-slovenského předjaří šedesátých let. Kdy to tání začalo? Je už dávno čas k „odtajnění“ impulzu: Byl to XX. sjezd KSSS, jeho odhalení stalinských totalitních deformací, které zasahovalo i politický a vůbec lidský život i v naší vlasti. V rámci všeobecné diskuse se již v březnu roku 1956 v redakci Práce z podnětu stranické a odborové organizace vytvořila neformální pracovní skupina a plán témat. Na jejich utváření a publikování postupně pracovali (za vedení redakce Zázvorka, později Velenský) redaktoři Štern, Cysař, Vávra, Vranovský, později Kraus, Vančura a další. Kolem redakce se vytvořil externí tým několik desítek vědeckých spolupracovníků, kteří plánovitě studovali nové problémy a angažovali se v jejich intepretaci pro noviny v novém žánru kulaté stoly Práce. Takže – i vzhledem k celospolečenskému záběru publikovaných materiálů se redakce Práce může právem hlásit již k tvůrcům Předjaří PJ 68. Taková je naše širší odpově na otázku, proč si redakci Práce vybral Josef Smrkovský pro své veřejné vystoupení. Zbývá alespoň stručně, rámcově, dokumentovat úlohu Práce v letech šedesátých, od začátku Pražského jara 68 (včetně předjaří); jak to bylo součástí našeho života a práce v Práci. Tomuto hledání a alespoň ukázkového prezentování po mnoha letech a v nových podmínkách 23 let po listopadu 1989 chci věnovat svůj pohled do minulosti historického společenského jevu, který dostal jméno Pražské jaro 1968. (Mohu tak učinit – i při nedostatku komplexního archívu této redakce, která skončila svou činnost rokem 1990, díky osobnímu archívu výstřižků z doby svého působení v této redakci – do září 1968.) Noviny jako neustále zasedající parlament – Na začátku šedesátých let byla v Práci i zjevná tendence být víc než jen úzce chápaným odborářským deníkem. Několik titulků: Nejsme jen mechanický nástroj; Veřejně o veřejném mínění; Noviny – nástroj čí a jaký; O parlamentu, jehož členy jsme všichni; Noviny – neustále zasedající parlament – vstupte do tohoto parlamentu; Kde sídlí naše vláda. Ohlašování a anticipace jara ve smyslu politickém – Objevovala se v titulcích a obsahu od roku 1956, např.: Naše jaro; Jarní úvahy; Svěží jarní vítr pokračuje atd. Odbory jako součást státně-politické moci – Polemika s dogmatickými názory na odbory. Titulky: Ani šroubek, ani páka, ani pomocný nástroj; Anketa a připomínky k přípravě XIII. sjezdu KSČ (zveřejněno a odesláno na ÚV KSČ jako příspěvek k účasti na centru moci); Na kapitánském můstku vedle KSČ i odbory (inspirace a aplikace z projevu N. S. Chruščova v r. 1956 pro nové postavení odborů v souboru politické moci jako reprezentanta všech námezdně pracujících). Heslo Zaměstnaneckou samosprávu podniku patřilo po celá léta k nejfrekventovanějším tématům redakce Práce. Souborně byla tato iniciativa prezentována také 13

v ucelené studii komentátora deníku Pavla Vranovského v knize ROH při výstavbě socialismu (Praha 1965, ss. 172–217) a slovensky od téhož autora v knize Revolučné odborové hnutie pri výstavbe socializmu (Bratislava 1965). Zákon o závodních výborech ROH dostala pracovní skupina přes IV. všeodborový sjezd až do parlamentu; na sjezdu byla oceněna účast Práce. Zákon obsahoval práva ZV: na informace od vedení podniku, na spolurozhodování v důležitých otázkách a na kontrolu práce vedení. Kultura jako součást životního stylu V předjaří zejména odtehdy, kdy autor této stati převzal také vedení kulturní rubriky, došlo k podstatným změnám v jejím pojetí: kromě dosavadních informací a recenzí uměleckých děl se akční rádius rozšířil ve smyslu širšího pojetí kultury také na problematiku tvorby životního stylu. Např. v besedě u „kulatého stolu Práce“ v rozsahu celé novinové na stránky besedovali vědci: ekonom R. Selucký, filosof V. Blažek, právník z PF UK F. Šamalík: O životním slohu, o úrovni, a vůbec – o člověku a lidech. V návaznosti na široké pojetí životního stylu autor této stati jednotlivé myšlenky rozpracovával v Nedělních besedách, Sobotních glosách, Poznámkách ke dni atd. Další linií kultury v Práci byl požadavek decentralizace a zavedení prvků samosprávy v řízení kultury a jeho vládního resortu. V těchto otázkách byla pozoruhodná vstřícná aktivita ministra kultury M. Galušky v odpovědi na požadavky Práce. Podobně – i vzhledem k ostatním deníkům – byl prvkem nové kvality v Práci např. obsáhlý článek Čtyři strany světa a naše kulturní orientace (polemicky k čtenářským hlasům proti moderní kultuře ze zahraničí). Zvláštní pozornost začátkům předjaří redakce věnovala společenské zábavě – kavárnám a různým klubům. Po sérii článků spolu s příslušnými odborovými svazy a ministerstvy svolala celostátní poradu, jejíž závěry zveřejnila. V podstatě bylo cílem: „Po práci kulturní zábavu“. Kritika zneužívaní moci Měla stálé místo v deníku – jako příklad lze uvést názvy a charakteristiku obsahu některých kritických článků, které vzbudily mimořádnou pozornost také formou. Např. v příběhu ze Sokolovska Proč měl odejít inženýr Š. na „novinářskou interpelaci“ Práce odpověděl ministr paliv pracovním příkazem k nápravě. Mimořádně sledovaná byla série článků na téma Zákon není gumová rukavice: lékař, který byl neprávem vyhozen ze zaměstnání s porušením presumpce neviny byl nakonec příslušnými nejvyššími orgány na základě intervence Práce na místo vrácen i s náhradou finanční újmy, atd. Takové a podobné články přispívaly také k růstu autority i nákladu Práce. Společenské oceňování Práce Vydavatel, Ústřední rada odborů, vysoce hodnotila činnost redakce: Předsednictvo ÚRO již 8. 7. 1964 v rozsáhlém usnesení konstatovalo, že „se zvýšila účinnost listu a všestranněji se uplatňuje jeho organizátorská úloha.“ Dále ÚRO ocenilo uplatňování účinných forem masově politické práce, novinářskou účinnost a uplatňování působivých novinářských žánrů ad. V podstatě mezi orgány ROH a redakcí Práce bylo naprosté pochopení pro tematické okruhy, které razila redakce. Bylo to povzbuzení i pro úlohu v dalším období předjaří i přímo v roku 1968.5 Ale: Po potlačení Pražského jara 68 až na VIII. všeodborovém sjezdu 12. – 15. června 1972 – tedy v období normalizace – byly přijaty Závěry z krizového vývoje v ROH (kopie obdobného usnesení ÚV KSČ), v nichž se čtenář mohl dočíst, že všechno 14

je jinak i v redakci Práce: Podle toho Práce „sehrála neblahou úlohu tím, že sehrála úlohu druhého centra v odborech“ atd. Následovala kádrová čistka, nucené odchody redaktorů. (Autor mezi nimi přímo není, protože již po srpnu 1968 odešel do nového týdeníku Politika jako vedoucí kulturní rubriky. I se svými tématy. Z deště pod okap, protože i ten nový časopis byl zastaven v březnu 1969. A jména účastníků tohoto vzestupu i sešupu zapadla do historie. Zapadla? Vstanou noví bojovníci? Pro nový „Osmašedesátý“? Někdy někde v některých novinách se zdá, že již vstávají... Nikoli podle historických čísel, ale podle faktické aktuální potřeby. Psáno prosinec 2012 ✦ ✦ ✦

Koordinační výbor tvůrčích svazů vznikl jako obrana proti represím

Odveta za sjezd spisovatelů, ale i Strahov 1967 Jarmila Cysařová Koncem června 1967 se konal IV. sjezd Svazu československých spisovatelů, kde ve vystoupeních Ludvíka Vaculíka, Pavla Kohouta, Alexandra Klimenta, Milana Kundery a dalších zazněla dosud nejostřejší kritika současných poměrů v našem státě. Reakce moci jediné vládnoucí strany byla bezprecedentní. Spisovatelům bylo zastaveno vydávávání Literárních novin.6 Zcela umlčeni však nebyli. Jejich útočištěm se staly Filmové a televizní noviny (FTN), které vydával FITES (Svaz československých filmových a televizních umělců). Jak vzpomínal v 90. letech publicista A. J. Liehm, „Ludvík Vaculík tam psal fejetony pod značkou odmocnina a I, také další tam měli svou platformu. Vše, co se dalo, jsme odstěhovali do FTN a tam jsme v práci pokračovali. Prostě místo do Literárek jsem chodil do Filmových a televizních novin tak dlouho, dokud Literárky na jaře 1968 znovu nevznikly. Do té doby jsme se v tom malém krcálku scházeli, dělali si tam společné obědy, a jak byl podzim 1967 smutný stranickým pogromem, tak byl krásný solidaritou, která ve Filmových a televizních novinách vznikla. Pamatuji si, když nás vyloučili ze Svazu spisovatelů, z partaje, odevšad, byla schůze FITESu o nějakém filmu; tehdy jsem tam řekl: Podívejte se, to, co se stalo, není naše, ale jejich porážka – a to bylo krásné, že existovala platforma, kde se tohle mohlo říct, krásný pocit, že nic nekončí...“ Propojení spisovatelů s filmovým a televizním svazem v dusné atmosféře onoho podzimu, kdy zlaté časy měla cenzura a svobodu omezující příkazy stranického centra, bylo prvním propojením svobodomyslných tvůrců. Kromě společných zájmů nemalou roli hrál fakt, že FITES v roce 1965 prosadili a založili reformní komunisté spolu s nestraníky a spory s mocí KSČ provázely svaz od jeho vzniku; prvním předsedou svazu byl krátce režisér Martin Frič, po jeho skonu až do zákazu FITESu na prahu roku 1970 režisér Elmar Klos, tajemníkem režisér Ladislav Helge, vedoucím sekretariátu svazu a „duší“ FITESu neúnavný novinář a organizátor Ludvík Pacovský. Od 66. roku vydával svaz v nepravidelných intervalech informační bulletin Zprávy, které dokumentují obstrukce moci proti svazu i proti jeho záměru vydávat vlastní časopis, Filmové a televizní noviny. Jejich registrace byla ideologickým oddělením ÚV KSĆ povolena – nikoli jako týdeník, jak svaz požadoval, ale jako čtrnáctideník – teprve v roce 1967, poté, kdy se předsednictvo svazu rozhodlo v záporném případě podat demisi. V tomtéž roce se sekretariát ÚV KSČ zabýval záměrem zrušit renomovaný filmový měsíčník Film a doba. Na záchranu tohoto teoretického časopisu naší filmové kultury vznikla na sekretariátu FITES podpisová akce, jíž se účastnili i členové dal15

ších svazů; otevřený dopis s archy několika stovek podpisů byl předán do podatelny ÚV KSČ, jehož vedení jím bylo znepokojeno tím spíše, že celá aféra spadala do období zákazu Literárních novin. Časopis Film a doba zapovězen nebyl. Říjnový sjezd Svazu čs. novinářů se v říjnu onoho roku konal dle zavedených rituálů, v područí pokynů KSČ. Ale rovněž na podzim 1967 se sešli u profesora Adolfa Hoffmeistera představitelé tvůrčích svazů s původním záměrem projednat otázky autorských práv. Brzy se však dostali k ožehavějším tématům, k problémům s vedením KSČ a ke stanoviskům svazů ke kulturní politice. Spisovatel Jan Procházka tehdy navrhl, že by se z onoho soukromého shromáždění mohl stát ad hoc svolávaný orgán pro řešení problematiky, zajímající všechny svazy. Na první impuls se dalšího půl roku pozapomnělo, nepravidelně se scházeli podle problematiky někteří členové svazových předsednictev. Z podnětu předsednictva slovenské složky vydal FITES 21. října prohlášení ke kulturní politice vedení státu, které končí: „Principy tvůrčí svobody se dostaly do ostrého rozporu s netrpělivosti autoritativních rozhodnutí. Zdá se, že tím skončilo období dialogu.“ Když „čas oponou trhnul“ a na lednovém plénu ÚV KSČ bylo rozhodnuto o rozdělení funkcí prezidenta republiky a prvního tajemníka ÚV KSČ, jímž byl zvolen Alexandr Dubček, pozval ministr Karel Hoffmann zástupce tvůrčích svazů. Sondoval situaci v kulturní obci, hovořil o perspektivách hmotného zajištění. K jeho překvapení však představitelé tvůrčích svazů odmítli jednat o finančním zajištění; požadovali podrobné informace o průběhu jednání ve vrcholném orgánu politické moci. To byl ovšem požadavek, který ministr splnit nemohl. V dopisech, které vedení tvůrčích svazů adresovalo Dubčekovi, nebyly jen gratulace ke zvolení do čela ÚV KSČ, ale i informace o neřešených problémech, o ovlivňování tvorby nekompetentními lidmi, cenzurou. Občané zprvu vnímali změnu ve vedení komunistické strany laxně, jako důsledek sporů ve vrcholném orgánu KSČ. Do 21 ledna, kdy vyšel v deníku Práce článek Josefa Smrkovského Oč dnes jde? Poté se dala do pohybu lavina občanské aktivity. Publicisté rozhlasu posluchače informovali o skutečném významu posledního zasedání ÚV KSČ, požadovali přehodnocení sjezdu novinářů na podzim 1967, v televizi prosadili vysílání dosud trezorových pořadů, žádali nezávislost televize. Média informovala občany o vzniku Klubu angažovaných nestraníků (KAN), o organizaci bývalých politických vězňů K 231, což byl paragraf, podle něhož byli souzeni, o diskuzích občanů s politiky, o vzniku Slovenské organizace na obranu lidských práv v Bratislavě, o Společnosti pro lidská práva v českých zemích, o Klubu demokratické mládeže i o jeho požadavku ustavit opoziční politickou stranu, o organizaci katolického duchovenstva Dílo koncilové obnovy (předsedou byl pražský arcibiskup František Tomášek ... Zrušení Ústřední publikační správy bylo 4. března formalitou v situaci, kdy si již novináři sami nárokovali právo na svobodu projevu.7 25. března se v Ostravě konala ustavující schůze Akčního výboru uměleckých svazů a kulturních institucí. 4. května jednala v Moskvě delegace předsednictva ÚV KSČ a KSSS. O den později informoval francouzský Le Monde o Brežněvově prohlášení, že náš vývoj ohrožuje socialismus, šířila se informace o výroku generála Jepišova, že skupina československých komunistů požádá o pomoc Sovětský svaz a socialistické země. 6. května se ve Filmovém klubu v Praze sešli zástupci tvůrčích svazů spisovatelů, dramatických a rozhlasových, filmových a televizních umělců, výtvarníků, architektů, skladatelů, novinářů, vědců a ustavili Koordinační výbor tvůrčích svazů (KOO TS) s ambicí pohotově reagovat na společenský vývoj, podílet se na správě věcí veřejných. Dohodli se na koordinaci aktivit, na zastupování vůči Národní frontě a ministerstvu kultury a informací. Horizontální propojení KOO TS s dělníky na závodech, s vysokoškoláky, kontakty pražských aktivit s Koordinačními výbory v jiných městech (po 16

Ostravě v Olomouci, Šumperku, Plzni, Ústí n. L., kde KOO TS prosazoval např. udělení krajské ceny Josefu Jedličkovi za prózu Kde život náš je v půli se svou poutí), bylo základem občanské společnosti osm a šedesátého roku. Od Dělnických výborů na obranu svobody tisku ke Dvěma tisícům slov Prvním dochovaným dokladem KOO TS je dopis Alexandru Dubčekovi, datovaný 15. května 1968. Představitelé výboru ujistili Dubčeka, že nechtějí být pouhými pozorovateli, ale aktivními účastníky dění ve státě. Ohradili se proti jednostranné kritice médií, ptali se na význam jednání v Moskvě, žádali zveřejnit informace z nedávné porady okresních a krajských výborů KSČ, ale i přijetí zástupců tvůrčích svazů. Agendu KOO TS převzal FITES; vedoucím tajemníkem byl režisér Ladislav Helge, jeho zástupcem Luděk Pacovský. Byly to náročné, ale čestné funkce. Tenkrát se nikdo neptal: zač, ale proč. Svobodná média byla trnem v očích konzervativních sil. Na obranu novinářů proto přijal KOO TS obšírné stanovisko, z něhož vyjímám: Ñ Za nejv˝raznÏjöÌ p¯Ìnos hromadn˝ch sdÏlovacÌch prost¯edk˘ povaûujeme zejmÈna: Pr˘bÏûnÏ a od samotnÈho poË·tku obrodnÈho procesu informovaly obËany o vöech v˝znamn˝ch ud·lostech v naöem st·tÏ... Po dlouhÈm obdobÌ tÈmϯ ˙plnÈ obËanskÈ apatie pomohly bÏhem kr·tkÈ doby aktivizovat znaËnou Ë·st tohoto n·roda, kter˝ dok·zal, ûe je mu vÏc demokratickÈho socialismu blÌzk· a ûe chce o ni usilovat. Jsme proto rozho¯Ëeni kampanÌ, kter· se proti tisku, rozhlasu a zvl·ötÏ televizi v poslednÌch dnech rozpoutala... KonzervativnÌ sÌly nemohou dnes ve¯ejnÏ vyhl·sit svÈ cÌle, neboù by narazily na odpor stranickÈ i öirokÈ ve¯ejnosti. Proto se pokouöejÌ znevaûovat pr·ci sdÏlovacÌch prost¯edk˘ a tak vzÌt pokrokov˝m sil·m moûnost obracet se k ve¯ejnosti. Kaûd˝ pokus o administrativnÌ z·sah proti tisku, rozhlasu nebo televizi je ve skuteËnosti pokusem o ˙tok proti svobodÏ tisku, proti socialistickÈ demokracii...ì

Nedílnou aktivitou KOO TS byl kontakty s dělníky, besedy na závodech. Nejaktivnější byl v tomto směru publicista Jiří Lederer. Jezdil do závodů, zúčastňoval se jejich shromáždění, psal o nich do Reportéra, do Literárních listů, které rovněž publikovaly Dělnickou tribunu. Ze 76 dochovaných dopisů dělníků a jejich kolektivů bylo Literárkám adresováno 65, další osobně Jiřímu Ledererovi. V nejužším kontaktu byl s Federací lokomotivní čet. „Už ani nevím, jak má spolupráce se železničáři začala,“ vzpomínal po letech. „Snad mi z nich někdo zavolal, nebo jsem se odjinud o nich dozvěděl. Zašel jsem mezi ně a vlastně už jsem tam zůstal, stal jsem se jedním z nich... Cítil jsem se mezi svými. Byli to lidé, kteří myslili podobně jako já. A mne potřebovali jako novináře i jako funkcionáře různých organizací, které by federaci tak či onak mohli pomoci.“ Zásadní statí o významu federace a jejím sporu s Ústřední radou odborů o uznání Federace lokomotivních čet jako samostatné odborové byl v Reportéru Ledererův komentář Zkouška demokracie. Svůj nezávislý svaz železničáři neprosadili... Koordinační výbor se rovněž zasazoval o postavení pomníku prezidenta T. G. Masaryka, projednával transformaci kulturních fondů i postoje v NF, kam delegoval svého zástupce, spisovatele Miroslava Holuba, jehož vystřídal novinář Luděk Pacovský. Poslední dny prvního pololetí se konalo na našem území velitelsko-štábní cvičení vojsk Varšavského paktu a byl publikován manifest 2000 slov. Mezi signatáři manifestu byli představitelé tvůrčích svazů: za Svaz novinářů František Kaucký, Vlado Kašpar, Jiří Lederer, Jiří Ruml, Emil Šíp, Ludvík Veselý. Na vzrušenou situaci později vzpomínal Luděk Pacovský: „Velmi tvrdě jsme museli tlačit na vedení KSČ, protože jsme byli na daleko více reformní pozici než Dubček. Velmi ostře jsme s ním jednali třeba o 2000 slovech, která původně odmítl. On se uměl přít, ale nikdy to nemělo osobní charakter, u něj to nebylo jako předtím a potom u jiných stranických papalášů.“ 8 Dokončení v 9. části této monografie. 17

Jiří Lederer, muž, který tu chybí Jan Svoboda Ji¯Ì Lederer, rod·k z Orlick˝ch hor, po v·lce, v nÌû zaûil tot·lnÌ nasazenÌ i skr˝v·nÌ po ˙tÏku a ve kterÈ zahynula vÏtöina jeho ûidovsk˝ch p¯Ìbuzn˝ch, vstoupil do soci·lnÌ demokracie. Jako student sociologie a filozofie p¯ispÌval do jejÌch novin ñ kr·lovÈhradeckÈho Hlasu a Pr·va lidu, kde v lÈtÏ 1946 nastoupil do kulturnÌ rubriky. Byl p¯esvÏdËen, ûe probÌhajÌcÌ socializaËnÌ p¯emÏny mohou b˝t sluËitelnÈ s masarykovskou humanitnÌ demokraciÌ. Tak interpretuje jeho nelehkÈ ûivotnÌ a profesnÌ osudy autorka stejnojmennÈ knihy Jarmila Cysa¯ov·9. Jako stoupenec ÑlevicovÈhoì n·zorovÈho proudu odeöel koncem roku 1947 po brnÏnskÈm sjezdu strany z Pr·va lidu do novÈho t˝denÌku SmÏr, kter˝ zaloûil Politick˝ klub soci·lnÌ demokracie. Toto sdruûenÌ ovöem bylo ñ jak prok·zal historick˝ v˝zkum, zvl·ötÏ pr·ce Karla Kaplana ñ manipulov·no i financov·no agenturou KS», i kdyû navenek proklamovalo podporu ÑdemokratickÈho v˝voje k socialismuì.10 Zakr·tko ale s·m zaûil konflikt s nekontrolovatelnou mocÌ, zabavenÌ ËÌsla SmÏru, odvol·nÌ z funkce a pak zruöenÌ Ëasopisu v r·mci tzv. ÑslouËenÌì strany s KS». UrËitÈ v˝chodisko Ledererovi poskytlo (za p¯ispÏnÌ p¯edsedy PolitickÈho klubu, profesora slavistiky na UK Julia Heydenreicha-DolanskÈho) roËnÌ stipendium na univerzitÏ v KrakovÏ. To byl takÈ zaË·tek jeho osudov˝ch kontakt˘ s Polskem, kde se pozdÏji takÈ oûenil. Po n·vratu pracoval v Ëasopisech odbor˘. S cejchem trockisty Ale uû zjara 1951 zaûil postih za kritiku servilnÌ pr·ce, kterou p¯ednesl na plen·rce Svazu Ës. novin·¯˘: Ñdostal cejch trockisty, postiûenÈho soci·ldemokratismem. Rozjel se obvykl˝ mechanismus ñ kritika ve skupinÏ KS» ve SvÏtu pr·ce, p¯edvol·nÌ na tiskovÈ oddÏlenÌ ⁄V KS», marn· snaha vysvÏtlit svÈ n·zory; nÏkte¯Ì kolegovÈ se mu vyh˝bali. Byl p¯e¯azen do ¯ad kandid·t˘ KS», neû se ÑzocelÌì pracÌ mezi dÏlnickou t¯Ìdou. V lÈtÏ 1951 nastoupil do »KD Stalingrad, kde se zauËil v pr·ci na soustruhu. O rok pozdÏji se Ñp¯ihl·silì do Ostravy na roËnÌ brig·du do dol˘. V r. 1953 [se vr·til] do »KD jako redaktor z·vodnÌho Ëasopisu. Zaûil tu protest dÏlnÌk˘ proti mÏnovÈ reformÏ a ˙Ëastnil se procesu se zatËen˝mi dÏlnÌky,ì pÌöe Cysa¯ov·. Bez ohledu na toto ÑpouËenÌì nep¯estal kritizovat rozpory mezi hl·san˝mi hesly a praxÌ zvl·ötÏ po odhalenÌch na XX. sjezdu sovÏtsk˝ch komunist˘. P¯ed vyhazovem ze SvÏta sovÏt˘ se uch˝lil do kulturnÌ rubriky VeËernÌ Prahy, kde 20. prosince 1958 vyöla jeho legend·rnÌ recenze (jedin· pozitivnÌ!) na äkvoreckÈho rom·n ZbabÏlci. Publicista obrodnÈho procesu Tak zaËala dalöÌ Ñpolitick· afÈraì a nucen˝ p¯esun Lederera jako technickÈho redaktora do Technick˝ch novin. Mohl vöak alespoÚ externÏ ps·t do ¯ady periodik recenze a ˙vahy o rozhlasovÈ a televiznÌ tvorbÏ. V r. 1962 se i dÌky tomu poda¯ilo prosadit, aby Lederer nastoupil do StudijnÌho oddÏlenÌ »s. rozhlasu. Pod jeho vedenÌm se toto pracoviötÏ vyhraÚovalo jako odbornÏ vyspÏlÈ, myölenkovÏ otev¯enÈ st¯edisko medi·lnÌho v˝zkumu. V˝raznÈ bylo Ledererovo angaûm· v myölenkovÈ a publicistickÈ p¯ÌpravÏ obrodnÈho procesu V r. 1965 p¯i zast·vce v Pa¯Ìûi se setkal s Pavlem Tigridem, sv˝m p¯ed˙norov˝m odp˘rcem, a zah·jil dlouholetou utajenou spolupr·ci se SvÏdectvÌm. V ˙noru 1968 odeöel z rozhlasu do redakce Liter·rnÌch list˘. ÑNevystupoval na velk˝ch shrom·ûdÏnÌch, ve vzm·hajÌcÌ se euforii obËanskÈho hnutÌ se nestal tribunem lidu. Bez emocÌ kladl jasnÏ formulovanÈ poûadavky v tisku, ne˙navnÏ pracoval v obËansk˝ch aktivit·ch.ì Neplul vöak s v˝vojem nekriticky. Stal se ñ i z historickÈho odstupu ñ jednÌm z nejpronikavÏjöÌch koment·tor˘ vzruöenÈ doby a jejich problÈm˘. V Liter·rk·ch, Repor-

18

tÈru, Filmov˝ch a televiznÌch novin·ch Ëi ZemÏdÏlsk˝ch novin·ch prosazoval principy spoleËenskÈ a politickÈ plurality. VybÌzel i k aktivizaci nekomunistick˝ch stran N·rodnÌ fronty. OdmÌtl se p¯ipojit k v˝zvÏ Ñfierlingerovc˘ì proti obnovenÌ Ëinnosti »s. soci·lnÌ demokracie, protestoval proti embargu na tyto informace. Sotvakdo z kulturnÌ obce byl tehdy v tak ËastÈm osobnÌm i korespondenËnÌm styku s dÏlnÌky (DÏlnickÈ v˝bory na obranu Svobody tisku, Federace lokomotivnÌch Ëet a dalöÌ odbor·¯i). Jeho aktivita se jeötÏ vystupÚovala po srpnovÈ okupaci. Analyzoval a hledal v˝chodiska v r·mci umÏnÌ moûnÈho (v novÈm t˝denÌku ZÌt¯ek, ve Studentsk˝ch listech). Proto se logicky ocitl mezi prvnÌmi, kdo byli vylouËeni ze strany i z Ñofici·lnÌì novin·¯skÈ obce.11 ✧

✧

✧

ÑJirka Lederer byl stateËn˝ bez ok·zalosti, ponÏvadû mÏl kur·û v krvi, nemohl jinak: jako ËlovÏk, jako novin·¯, jako disident, jako politick˝ vÏzeÚ,ì napsal v nekrologu Pavel Tigrid. Nep¯Ìliö rozs·hl·, ale vskutku obsaûn· pr·ce Jarmily Cysa¯ovÈ nenÌ jen monografiÌ novin·¯e, kter˝ z˘st·val vÏren p¯Ìkladu obdivovanÈho Karla HavlÌËka. Je z·roveÚ p¯ÌspÏvkem k pozn·nÌ ned·vnÈ historie a kultury v˘bec. JejÌ autorka, kter· sama pat¯Ì mezi novin·¯e PraûskÈho jara, se jiû v ¯adÏ studiÌ (vydal je zejmÈna ⁄stav pro soudobÈ dÏjiny AV »R) z·sluûnÏ vÏnovala konflikt˘m naöÌ kulturnÌ obce s totalitnÌ mocÌ v 60. letech a za tzv. normalizace. Do tÈto linie pat¯Ì takÈ jejÌ monografie Muû, kter˝ tu chybÌ. Cysa¯ov· jiû tradiËnÏ vych·zÌ z peËlivÈho dokument·rnÌho studia pramen˘ publikovan˝ch i archÌvnÌch. Cenn˝m momentem pro jejich zhodnocenÌ ovöem byla i jejÌ vlastnÌ dÏjinn· zkuöenost, fakt, ûe se s Ledererem osobnÏ znala, a takÈ vhodnÈ vyuûitÌ jeho autobiografie Touhy a iluze, kterou publikoval v exilu a Ëetl ve SvobodnÈ EvropÏ. JejÌ pr·ce se vöak nepohybuje v pamÏtnickÈ poloze, je historickou reflexÌ n·mÏtu. ÑPro pamÏtnÌky z˘st·v· Lederer jednÌm z nejv˝raznÏjöÌch publicist˘ 60. let,(jenû) trval na svobodÏ myölenÌ a kon·nÌ svÈpr·vnÈho obËana. Se vöemi d˘sledky. Proto se nedoûil listopadu 1989,ì vysvÏtluje autorka titul svÈ knihy. ÑA p¯edevöÌm, chybÏl a chybÌ mezi charakternÌmi novin·¯i a obËany, kte¯Ì po listopadu 1989 nezamÏnili svou vizi svobodnÈ, soci·lnÏ spravedlivÈ spoleËnosti za mÏöec.ì ✦ ✦ ✦

Dula Tučková ve vzpomínkách své kolegyně Zdeny Zajoncové

Bylo to jaro, kdy jsme se mohli nadechnout Tyto vzpomínky jsem zapsal v den, kdy mohla Anička Tučková slavit 89. narozeniny – kdyby na samém začátku listopadu 2012 nezemřela. Zavolala mi to Zdena Zajoncová, která jí byla nejdéle ze všech šéfovou, kolegyní, ale hlavně kamarádkou. Dvě třetiny století prožily jedna vedle druhé. Seznámily se 1. listopadu 1945; toho dne bylo Aničce právě 22 roků. Anka12 byla začínající novinářka v Brně a já v Ostravě. Tenkrát v listopadu přestaly vycházet noviny o 2 listech a vrátily se k jednomu listu, jako to bylo po květnu 45 – protože nebyl novinový papír. A tak na tiskovém oddělení ÚV strany rozhodli, že pro nás, začínající novináře - abychom byli nějak využití – uspořádají takový měsíční seminář v Praze. A tak na Senovážném náměstí, v domě, který tehdy patřil skautům, jsem byla s Ankou ubytována v bývalém velikánském bytě. Přednášeli různí mladí lidé, které já už si nepamatuji... ale Anka si psala deník, by to věděla13. Tam jsme strávily spolu měsíc ve dne v noci, tak jsme se sblížily a od té doby jsme se přátelily – tzn. 67 let, z toho čtvrtinu jsme byly spolu v redakci Vlasty. Navštěvovala jsem ji v Brně a pak v Praze, kam se přestěhovala, když tu její první muž dostal místo. Ještě intenzivněji jsme se spřátelily, když můj muž dostudoval, dostal místo v Praze a já se sem z Ostravy přestěhovala. Když se jedna ostravská poslankyně dozvěděla, že mířím do Prahy, navrhla Čs. radě žen, abych byla přijata do redakce 19

Vlasty. Přišla jsem tam na jaře 1951 a už tenkrát bylo rozhodnuto – ne mou zásluhou –, že budu zástupkyní šéfredaktorky Zdeňky Zimové. Od sekretářky jsem se dověděla, že jméno časopisu Vlasta, navrhla hned v jeho počátcích Milada Horáková, která byla od 45. roku předsedkyní rady žen. Už si přesněji nepamatuji, kdy tam přišla Anka – byla o dva roky mladší – ale hned tam vnesla takový nový pohled na časopis. Pamatuji si na dvě události, kdy se dostala do konfliktu s cenzurou. Rozhodla se, že uveřejníme ve Vlastě velký článek o ministru zahraničí v Mao-Cetungově Číně; jmenoval se Ču-Te, což znamenalo v češtině Rudý květ. Byl pro nás zajímavý, že ač to byl příslušník mandarínské rodiny, stal se členem Komunistické strany Číny. Dále se v tom článku prozrazovalo, že propadl opiu, a aby se zbavil drogové závislosti, plavil se tři měsíce po moři, kde neměl přístup k opiu a údajně se vyléčil. Cenzura článek zabavila a vnitro zahájilo vyšetřování. Ale Anka dokázala vysvětlit, odkud tu informaci vzala, a tak se to po čase uklidnilo. Druhý konflikt s cenzurou měla kvůli článku o populární zpěvačce Edith Piaf. To bylo pro nás něco úplně nového. Ale cenzura nám článek zalomený ve stránkách vrátila, že je to nepřípustné. Proč máme psát o nějaké zpěvačce, ještě k tomu z Francie, kde vyrostla na ulici. Ale dokázaly jsme, že to Anka převzala z francouzského ženského časopisu, který byl redigován Mezinárodní demokratickou federací žen – a tím to opět prošlo. Když přemýšlím, co úžasného Anka vykonala ve Vlastě, pak jsou to především seznamovací inzeráty. Spolu s další naší skvělou redaktorkou, Věrou Hájkovou, se přičinily o to – a stálo je to dost času i podpory vedení redakce –, že mohly vycházet u nás a ve dvou denících. V 50., ale ještě v 60. letech nic takového nesmělo existovat. Vedení strany bylo přesvědčeno, že je to podceňování žen, že socialistická žena nepotřebuje nějaké možnosti seznámení, je jí to nedůstojné – takové argumenty hlásali. K nám do Vlasty přišel dopis od jednoho hajného – nepamatuji se už, jestli to bylo tak v polovině těch šedesátých. Ale kolem 66. roku jsme jej uveřejnili hned na třetí straně, která byla taková otvírací. Psal, že žije na samotě, nemá možnost se seznámit. Tím pádem je pořád svobodný a osamělý. Ten dopis vyvolal obrovský ohlas. Dostali jsme během několika málo měsíců stovky a stovky dopisů, v nichž ženy psaly, jak je pro ně zlé, že nemají možnost se někde s někým seznámit. Pamatuji si na dopis lékařky z Plzně; psala, že je nepředstavitelné, aby si jako lékařka sedla někde v kavárně, dala kávu a očekávala, že se s někým seznámí. To bylo tehdy společensky nepřijatelné. Ohlasy neustávaly a my jsme ty nejzajímavější uveřejňovaly na stránce dopisů. Anka s Věrkou se tomu velice věnovaly. Vlasta měla v té době náklad 500 tisíc výtisků a postupně vrostl až na 650 tisíc. Těch souborů dopisů bylo několik vydáno a my, redaktorky Vlasty, jsme mezi ostatními novináři sklidily posměch, že si samy sháníme nějaké známosti a za to prý bojujeme. Ale po čase to na tiskovém oddělení strany začali brát vážně; bylo rozhodnuto, že deníky Práce a Zemědělské noviny smějí uveřejňovat seznamovací inzeráty. To se stalo – a mělo to takový ohlas, že i ostatní deníky na to tiše přešly a začaly také uveřejňovat seznamovací inzeráty, ačkoliv se oficiálně mluvilo jen o těch dvou. Stejně tak se zásluhou těchto dvou novinářek podařilo zpopularizovat myšlenku SOS dětských vesniček. Když bylo ustaveno budoucí předsednictvo společnosti, která se o to měla starat a v Dubí u Karlových Var zřízeny první domky budoucí vesničky, nic nebylo zatím rozhodnuto. A tak se Anka s Věrou pustily do velkého seriálu. Sbíraly materiály v Německu a přinesly reportáž z takové vesničky v Rakousku. A protože jsme měli tak velký náklad, zaujala tato myšlenka velké množství čtenářek a ty to začaly podporovat. Tím pádem byly obě naše redaktorky přizvány do předsednictva SOS vesniček a spolupracovaly na té myšlence. Celé rodiny začaly na to přispívat. A tak mohla vzniknout první vesnička v Dubí. 20

Třetí příběh, na který vzpomínám, se týkal jeptišek. V Broumově byl klášter, kam byly soustředěny jeptišky nejrůznějších řádů, což dělalo určité potíže. Anka o tom měla určité povědomí – protože její otec, notář a významná kulturní osobnost moravské metropole, byl poslancem lidové strany a už před válkou předsedou této strany v Brně. Spolu jsme jely do Broumova, kde nám abatyše dovolila do kláštera vstoupit a hovořit s jeptiškami. Zabývaly se nejrůznějšími povoláními podle své kvalifikace. Byly tam i vysokoškolsky vzdělané ženy, byly tam vynikající autorky výšivek, které tehdy vyšívaly i pro tamní OV KSČ. Ty ženy byly velice příjemné, usměvavé a vlídné. Ale bylo cítit, jak je soužití těch různých řádů složité. Protože měly jiné návyky: kdy začít modlitby a všecko kolem. Anka o tom svém zážitku napsala do knihy reportáží, na které pracovala se svým druhým mužem, Lojzou Svobodou.14 Anka odešla z Vlasty ve vrcholu reformních let do Reportéra. Jak dlouho jste zůstala ve své funkci? Do února 1970, kdy jsem byla z hodiny na hodinu odvolána, s tím, že když nesouhlasím se vstupem vojsk, nemohu pracovat v novinách. Byl mi zakázán vstup do redakce, bylo mi zakázáno psát do jiných novin... Prostě byl to osud jako mnoha jiných. Záznam ze dne 27. listopadu 2012 (bek) ❑ ❑ ❑

21

2. Cenzura zrušena, hurá S touto větou vstoupil v pondělí 13. března na řečniště v přeplněném sále Slovanského domu v Praze spisovatel Jan Procházka. Bylo to na premiéře diskusního pořadu Mladí se ptají. Podle zkráceného záznamu, který druhého dne uveřejnilo Rudé právo, řekl v té souvislosti: „Svoboda slova v civilizovaném světě je to zásadní. Je nelogické, aby člověk, který se tak dlouho učil mluvit, nakonec hovořit nesměl.“ – Diskuse, kterou pořádal MěV ČSM s Ústavem dějin KSČ, patřila k nejpopulárnějším v prvních týdnech Pražského jara.15

HSTD aneb jak se cedily informace a omezovaly názory Jiří Hoppe Dohled nad periodiky a rozhlasem vykon·val po ˙noru 1948 tiskov˝ odbor ⁄V KS» a tiskovÌ referenti krajsk˝ch a okresnÌch apar·t˘ strany.16 Od r. 1952 se komunistickÈ vedenÌ snaûilo legislativnÏ nezakotvenou cenzurnÌ agendu p¯evÈst ze stranickÈho apar·tu na st·t, a proto Ës. vl·da tajn˝m usnesenÌm Ë. 17 z 22. 4. 1953 z¯Ìdila ⁄¯ad st·tnÌho tiskovÈho dohledu (od r. 1954 nazv·n HlavnÌ spr·va tiskovÈho dohledu); vznikal jako Ñneve¯ejn˝ org·n vl·dyì a organizaËnÏ byl v¯azen do struktury ministerstva vnitra... T¯i roky p¯ipravovan˝ tiskov˝ z·kon z 25. ¯Ìjna 1966 (Ë. 81/1966 Sb.) jiû obsahoval paragraf o z¯ÌzenÌ tzv. ⁄st¯ednÌ publikaËnÌ spr·vy; jÌm se dosud Ñtajn˝ì cenzurnÌ ˙¯ad stal leg·lnÌ souË·stÌ st·tnÌ spr·vy pod pravomocÌ ministra vnitra. AkËnÌ r·dius cenzury zasahoval veökerÈ informace, Ñjejichû obsah je zamϯen proti politickÈ a ideovÈ linii st·tuì a Ñjejichû obsahem by byly prokazatelnÏ poökozeny celospoleËenskÈ z·jmy, zabezpeËovanÈ ˙st¯ednÌmi st·tnÌmi a spoleËensk˝mi org·nyì. Nov˝ z·kon rovnÏû stanovil mechanismus kontroly mÈdiÌ. Za obsah zve¯ejÚovan˝ch informacÌ odpovÌdali öÈfredakto¯i, kte¯Ì byli povinni p¯edkl·dat p¯ipravovanÈ materi·ly ⁄st¯ednÌ publikaËnÌ spr·vÏ s dostateËn˝m p¯edstihem. JeötÏ p¯ed p¯ijetÌm novÈho tiskovÈho z·kona si reûim pojistil plnou kontrolu mÈdiÌ usnesenÌm p¯edsednictva ⁄V KS» K aktu·lnÌm ot·zk·m stranickÈho vedenÌ tisku a ostatnÌch masov˝ch prost¯edk˘ ideovÈho p˘sobenÌ z 30. srpna 1966, kterÈ p¯isuzovalo org·n˘m KS» roli arbitra v p¯Ìpadn˝ch sporech mezi öÈfredaktory a cenzory o uve¯ejnÏnÌ Ëi neuve¯ejnÏnÌ urËitÈho materi·lu. AËkoliv se cenzurnÌ pravidla vztahovala na vöechna mÈdia bez v˝jimky, reûim uplatÚoval v˘Ëi [nim] dvojÌ p¯Ìstup. Od XII. sjezdu KS» [1962] totiû platila teze, ûe Ñkritika chyb a ve¯ejn· polemika je p¯Ìpustn· a ûe bez nÌ nenÌ moûn˝ pokrokì. Periodika, kter· byla ze svÈ povahy urËena uûöÌmu okruhu recipient˘, tedy kulturnÏ-politickÈ t˝denÌky, vÏdeckÈ a popul·rnÏ-vÏdeckÈ revue a takÈ ËistÏ profesnÌ tisky, zÌsk·valy vÏtöÌ manÈvrovacÌ prostor. V nich si mohl Ëten·¯ p¯eËÌst kritickÈ stati, polemiky Ëi diskusnÌ materi·ly, kterÈ p¯ispÌvaly k ö̯enÌ reformnÌch myölenek a k formov·nÌ ve¯ejnÈho mÌnÏnÌ. Mezi redakcemi tÏchto periodik se utv·¯ely ˙zkÈ osobnÌ i skupinovÈ vazby na z·kladÏ spoleËnÈho z·jmu o politickÈ reformy. Naopak v˘Ëi aktu·lnÌ publicistice v dennÌm tisku, rozhlasu a televizi i nad·le trvala nekompromisnÌ cenzurnÌ politika. RozdÌln˝ p¯Ìstup k r˘zn˝m druh˘m mÈdiÌ vedl k pozvolnÈmu, i kdyû nijak rovnomÏrnÈmu uvolÚov·nÌ cenzurnÌ obruËe. PoË·tek je nutno hledat nÏkdy okolo roku 1963... Na Slovensku se naruöenÌ cenzurnÌho mechanismu poprvÈ projevilo na str·nk·ch t˝denÌku Kult˙rny ûivot v letech 1962ñ1963. S tich˝m souhlasem slovenskÈ politickÈ öpiËky zde Ëten·¯i a redakto¯i listu diskutovali o rehabilitaci obÏtÌ protiz·konn˝ch proces˘ 50. let i o d˘sledcÌch, kterÈ by z tÏchto justiËnÌch zloËin˘ mÏly vyvodit ˙st¯ednÌ org·ny v Praze. KritickÈ stati v tÈ dobÏ zaËaly tisknout takÈ Liter·rnÌ noviny. [Jejich] vliv na ve¯ejnÈ mÌ-

22

nÏnÌ byl tak velk˝, ûe do urËitÈ mÌry [danÈ nenorm·lnostÌ pomÏr˘] suplovaly opoziËnÌ list. K dalöÌm periodik˘m, kter· ovlivÚovala spoleËenskÈ klima, pat¯ily nap¯Ìklad DivadelnÌ noviny a FilmovÈ a televiznÌ noviny, kterÈ otvÌraly okna do ciziny a pom·haly v kulturnÌ oblasti p¯eklenout ûeleznou oponu. Velmi v˝znamnou ˙lohu, hlavnÏ mezi humanitnÏ orientovanou inteligencÌ, hr·ly nap¯. Tv·¯, DÏjiny a souËasnost, VÏda a ûivot, Sociologicky Ëasopis, FilosofickÈ listy ad. PodobnÈ mÌsto mezi mlad˝mi lidmi zaujÌmaly r˘znÈ neofici·lnÌ Ëi poloofici·lnÌ Ëasopisy vyd·vanÈ p¯i Ës. vysok˝ch ökol·ch; nejzn·mÏjöÌ z tÏchto tiskovin byl Ëasopis student˘ »VUT Buchar. Pr˘lom do cenzurnÌ hradby zaznamen·valy takÈ »s. rozhlas a »s. televize, aËkoli obÏ instituce podlÈhaly p¯ÌmÈmu ¯ÌzenÌ ⁄V KS». Na televiznÌ obrazovce se objevil po¯ady Negordick˝ uzel ostravskÈho studia nebo Mohu do toho mluvit? z brnÏnskÈ redakce, kterÈ ˙stily v kritiku pomÏr˘ v »eskoslovensku. ÿeditel televize J. Pelik·n se zase zaslouûil o Ñtelemostì PrahañVÌdeÚ a VÌdeÚñPraha (1964) anebo studiovou diskusi z cyklu VÏc ve¯ejn· o zahraniËnÌ turistice a emi-graci (29. 3. 1967). Na podzim 1963 za˙toËil Ëasopis apar·tnÌk˘ KS» éivot strany na Kult˙rny ûivot, Liter·rnÌ noviny, KulturnÌ tvorbu a Plamen kritickou statÌ obviÚujÌcÌ atakovanÈ tiskoviny z ma¯enÌ Ñna nejv˝ö pozitivnÌho a ˙spÏönÈho v˝voje tiskuì. TotÈû se opakovalo v b¯eznu 1964 a na zaË·tku r. 1966. V roce 1967 dostoupila krize politickÈho systÈmu svÈho vrcholu. Koncentrace moci v rukou A. NovotnÈho a s nÌm vl·dnoucÌ skupinky lidÌ vedla na jednÈ stranÏ k umrtvenÌ ve¯ejn˝ch aktivit, na druhÈ stranÏ k revolt·m jednotlivc˘, skupin obËan˘ i cel˝ch organizacÌ. P¯Ìznivci reforem zÌskali v˝znamnÈ postavenÌ v mÈdiÌch. AntonÌn Novotn˝ vycÌtil ohroûenÌ svÈ mocenskÈ pozice a pokouöel se o ostr˝ obrat smÏrem k utuûenÌ reûimu. Jeho opakovanÈ v˝zvy a kroky proti Ñliberalizaciì reûimu vyvolaly odpor nejen u kulturnÌ inteligence, ale i v mocensk˝ch öpiËk·ch KS». Do st¯edu dÏnÌ vstoupil p¯edevöÌm IV. sjezd Svazu Ës. spisovatel˘ ve dnech 27ñ29. 6. 1967. Z ˙st LudvÌka VaculÌka, Ivana KlÌmy, Milana Kundery, AntonÌna J. Liehma, V·clava Havla, Pavla Kohouta a Karla KosÌka zaznÏla dosud nesl˝chan· kritika reûimu, coû p¯imÏlo ofici·lnÌ stranickou delegaci vedenou Ji¯Ìm Hendrychem k demonstrativnÌmu odchodu ze s·lu. P¯ÌspÏvky LudvÌka VaculÌka a AntonÌna J. Liehma vz·pÏtÌ zaËaly kolovat v opisech. VedenÌ KS» odpovÏdÏlo administrativnÏ mocensk˝m z·sahem jak proti nejradik·lnÏjöÌm ¯eËnÌk˘m, tak proti Svazu Ës. spisovatel˘. V z·¯Ì 1967 byli z KS» vylouËeni KlÌma, Liehm a VaculÌk, Jan Proch·zka musel odejÌt z funkce kandid·ta ⁄V KS» a s Kunderou bylo zavedeno stranickÈ disciplin·rnÌ ¯ÌzenÌ. Tiskov˝ org·n S»SS Liter·rnÌ noviny byl p¯eveden do pravomoci ministerstva kultury a informacÌ a vöichni p˘vodnÌ redakto¯i dostali v˝povÏÔ. SouË·stÌ demonstrace sÌly v˘Ëi spisovatel˘m, ale i v˘Ëi kulturnÌ inteligenci se stal takÈ zmanipulovan˝ V. sjezd Svazu Ëeskoslovensk˝ch novin·¯˘ (19. ñ 20. 10. 1967), na nÏmû se p¯izp˘sobivÈ vedenÌ svazu distancovalo od n·zor˘ spisovatel˘ a kritizovalo Liter·rnÌ noviny a Kult˙rny ûivot. Pro NovotnÈho to byl jeden z poslednÌch projev˘ loajality. Na zaË·tku roku 1968 byl donucen vzd·t se funkce prvnÌho tajemnÌka ⁄V KS». ZruöenÌ p¯edbÏûnÈ cenzury bylo na ja¯e 1968 bezesporu nejv˝znamnÏjöÌ systÈmovou zmÏnou. VedenÌ KS» se vzdalo pr·va rozhodovat o obsahu ve¯ejnÏ sdÏlovan˝ch informacÌ a ¯Ìdit informaËnÌ obÏh prost¯ednictvÌm svÈho apar·tu. Lze tvrdit, ûe tÌm byla v mÈdiÌch zruöena tzv. vedoucÌ ˙loha strany. Tisk, rozhlas a televize p¯estaly b˝t mocensk˝m n·strojem reûimu a naopak poskytly prostor pro vöen·rodnÌ debatu, v nÌû brzy zÌskaly p¯ednÌ mÌsto hlasy zpochybÚujÌcÌ v˝sadnÌ postavenÌ KS». Z mocenskÈho n·stroje se mÈdia p¯emÏnila v kritika moci. P¯edsednictvo ⁄V KS», vnit¯nÏ rozkolÌsanÈ mocensk˝m bojem, zruöilo p¯edbÏûnou cenzuru sv˝m usnesenÌm ze 4. b¯ezna 1968. Tomuto rozhodnutÌ p¯edch·zel nÏkolikat˝dennÌ z·pas o öiröÌ tisk z·pas o öiröÌ tiskovou svobodu, veden˝ z r˘zn˝ch pozic. Po p·du NovotnÈho se zaËali aktivizovat p¯edevöÌm spisovatelÈ z okruhu Liter·rnÌch novin, kte¯Ì se u tajemnÌka Ji¯Ìho Hendrycha uû v lednu domohli navr·cenÌ svÈho listu. Stranou nez˘stali ani novin·¯i, aù uû p˘sobili v tiötÏn˝ch Ëi elektronick˝ch mÈdiÌch. Do st¯edu dÏnÌ rovnÏû vstoupili nÏkte¯Ì ËlenovÈ ⁄V KS», kte¯Ì nalÈhali na urychlenÌ reforem. Pat¯ili

23

k ˙zkÈmu okruhu privilegovan˝ch osob, pohybujÌcÌch se v mocenskÈ sfȯe a autoritou sv˝ch funkcÌ si vynutili p¯Ìm˝, tzn. necenzurovan˝ vstup na str·nky denÌk˘, do rozhlasov˝ch a televiznÌch studiÌ. Pr˘kopnÌkem se stal Josef Smrkovsk˝, ministr lesnÌho a vodnÌho hospod·¯stvÌ, s Ël·nkem OË dnes jde? v odbor·¯skÈm denÌku Pr·ce z 21. 1. 1968. Na [nÏho] brzy nav·zali dalöÌ, nap¯. V·clav SlavÌk, Milan H¸bl, ZdenÏk Mlyn·¯ nebo v televizi Eduard Goldst¸cker. Jako prvnÌ tedy prolomili cenzuru politici. K plnÈmu prosazenÌ tiskovÈ svobody p¯ispÏla na konci ˙nora 1968 i tzv. äejnova afÈra. ZruöenÌm cenzury uËinilo p¯edsednictvo ⁄V KS» logick˝ krok, jÌmû chtÏlo v˝raznÏ demonstrovat konce jednÈ [NovotnÈho] Èry. V obdobÌ praûskÈho jara si ztracenÈ renomÈ pomalu zÌsk·val Svaz Ës. novin·¯˘. Jeho praûötÌ ËlenovÈ jiû 26. ˙nora 1968 kritizovali vedenÌ svazu v Ëele s Adolfem Hradeck˝m17 a poûadovali p¯ehodnocenÌ tiskovÈho z·kona Ë. 81/1966 Sb., zvl·ötÏ pravomocÌ ⁄st¯ednÌ publikaËnÌ spr·vy. RovnÏû vznikl n·vrh, aby byl v brzkÈ dobÏ svol·n mimo¯·dn˝ sjezd. O mÏsÌc pozdÏji, 20. 3. 1968, se v BrnÏ konalo spoleËnÈ zased·nÌ ⁄V ËeskÈho a slovenskÈho svazu novin·¯˘, na nÏmû rezignoval na svou funkci ˙st¯ednÌ tajemnÌk Hradeck˝. ÿÌzenÌm p¯edsednictva byl povϯen Bohumil MarË·k18, a druh˝ den vznikl p¯i S»SN Klub nez·visl˝ch novin·¯˘, kter˝ mÏl h·jit z·jmy v minulosti perzekvovan˝ch novin·¯˘. Od kvÏtna 1968 S»SN ve spolupr·ci s ⁄sekem tisku, rozhlasu a televize ⁄V KS» organizoval hojnÏ navötÏvovanÈ tiskovÈ konference, na nichû se publicistÈ setk·vali s vrcholn˝mi politiky. »lenovÈ S»SN se takÈ aktivnÏ zasadili o to, aby byl z n·vrhu novelizace tiskovÈho z·kona vyökrtnut paragraf o moûnosti n·slednÈ cenzury. Mimo¯·dn˝ sjezd S»SN se seöel v Praze ve dnech 21. ñ 22. 6. 1968; 23. 6. 1968 se konal ustavujÌcÌ sjezd Svazu Ëesk˝ch novin·¯˘, jehoû p¯edsedou byl zvolen Vlado Kaöpar. Z celÈho sjezdovÈho jedn·nÌ vypl˝valo odhodl·nÌ br·nit vydobytÈ svobody. Tomu odpovÌdala i v˝sledn· rezoluce, v nÌû novin·¯i vyhl·sili ochranu svobody slova za spoleËnou vÏc vöech obËan˘. P¯ed sch˘zkou p¯edstavitel˘ »eskoslovenska a SSSR v »iernÈ nad Tisou se pr·vÏ Kaöpar zaslouûil o to, ûe v˘Ëi mÈdiÌm nebyla p¯ijata mimo¯·dn· z·konn· opat¯enÌ. Obrat v postojÌch Svazu a zmÏna v jeho Ëele dokonala rehabilitaci novin·¯skÈ obce v oËÌch ve¯ejnosti. D˘kazem tÈto rehabilitace se stal vstup S»SN do KoordinaËnÌho v˝boru tv˘rËÌch svaz˘, [kde jej zastupovali redakto¯i Ji¯Ì Ruml, Ji¯Ì Lederer a Emil äÌp.] ✦ ✦ ✦

Vývoj novinářské organizace po lednu 1968 František Helešic19 Proměnami prošly jak pražské ústředí novinářů – tedy SČSN, tak i krajské výbory SČSN v Brně, Ostravě, Českých Budějovicích, Ústí n. L. i Hradci Králové. O tom podává jisté svědectví též svazový měsíčník Novinář v rubrice Zprávy z krajů (ovšem vzhledem k dlouhým výrobním lhůtám poprvé až čís. 4/1968). Ještě V. sjezd Svazu čs. novinářů 19. a 20. října 1967 byl ve znamení podřízenosti stranickému aparátu a vedoucí úlohy KSČ 20. Až první společné zasedání ústředních výborů SČSN a Svazu slovenských novinářů 19. a 20. března 1969 v Brně bylo ve znamení obrodné vlny.21 Novinář č. 1/1968 (s uzávěrkou 18. ledna) přináší úvodník Adolfa Hradeckého První kroky. Stále se opírá o usnesení V. sjezdu, který byl pln servilnosti k „rodné straně“22. Do čela komisí, které měly zabezpečit realizaci závěrů V. sjezdu, byli však postaveni novináři, kteří sehráli v období Pražského jara 68 významnou roli: Vl. Jisl, M. Jelínek, F. Kaucký. Jedna z komisí byla vytvořena i pro otázky tiskového zákona, jeho kladů i nedostatků. Ale o významu lednového pléna v něm nebylo nic; jelo se prostě po staru, tedy podle představ aparátu. Ani zasedání předsednictva ÚV SČSN 15. ledna 1968 nereagovalo na podněty lednového pléna ÚV KSČ stejně jako zasedání ÚV svazu 16. ledna na Roztěži. Zaslalo sice pozdravný telegram A. Dubčekovi v obvyklém duchu, ale nové bylo jediné: 24

ÚV SČSN schválilo, že bude v Novináři uveřejněn dopis Svazu čs. spisovatelů, kteří protestovali proti komentáři F. J. Kolára v Kulturní tvorbě kritizující studenty kvůli strahovským událostem na konci r. 1967, stanovisko F. J. Kolára ke svému vlastnímu komentáři i dokumentu SČSS, k nimž oběma zaujal ÚV novinářské organizace opatrnické stanovisko. První vlaštovkou počátků změn byla drobná informace Novináře čís. 2/1968 s tučným titulkem ZMĚNY v literárních časopisech, zalomená na straně 39: Informovala, že ústřední výbor Svazu čs. spisovatelů na své schůzi 24. ledna 1968 mj. rozhodl vydávat týdeník Literární listy... Dobrým počinem byla i výměna šéfredaktora měsíčníku SČSS Plamen. Místo Jiřího Hájka se stal novým šéfredaktorem Karel Kostroun. Novináři však, díky tomu, že byli informováni o událostech více, než je publikováno ve sdělovacích prostředcích, vyvolali v redakcích obrodný proces. To se projevovalo ve stanoviscích redakcí k událostem v r. 1967, kdy stranickými tresty mezi spisovateli byla postižena řada novinářů – Ludvík Vaculík, Antonín J. Liehm aj. Proto se již zasedání předsednictva ÚV SČSN 29. února zabývalo návrhy z pražských redakcí, z aktivu důvěrníků a klubů novinářů, z mítinku Klubu zemědělských novinářů, kde byla vznesena řada připomínek k práci SČSN. Předsednictvo se usneslo, aby březnové společné zasedání SČSN a SSN projednalo zhodnocení závěrů V. sjezdu SČSN, který se konal v nezdravé atmosféře října 1967 a veřejně odvolal nesprávné stanovisko k administrativnímu zákroku proti Literárním novinám. PÚV SČSN také zvažovalo další návrhy: založit městskou organizaci novinářů v Praze, svolat mimořádný sjezd – aby o tom rozhodly oba novinářské svazy. Předsednictvo jednalo také o rehabilitaci novinářů, jimž bylo v minulosti ukřivděno.23 Také se vyslovilo pro novelizaci tiskového zákona, přijatého v lednu 1967. Teprve ve 3. čísle Novináře, schváleném do tisku 18. března, v úvodníku prof. Gustava Bareše24 Pohled zpět a kupředu se projevují nové myšlenky. Při „pohledu zpět“ autor zdůraznil, že tisk v Československu byl spjat s vývojem politického života, jednotlivé tituly pokládány za mluvčí politických stran, skupin a zájmových organizací. Po osvobození bylo veřejné postavení tisku posíleno, což bylo lidmi přijato s povděkem. V průběhu let se však vyvinulo instrumentalistické chápání jeho funkce. Tisk, rozhlas a televize jsou podle tohoto pojetí součástí ideologického aparátu, pouhými nástroji, jejichž mechanismus má být uváděn do pohybu výlučně shora. „Redigovat nějaký časopis znamená organizovat život na jeho stránkách,“ citoval Fučíka. Ale instrumentalistické pojetí nevychází ze života, nýbrž z pokynů a směrnic. Bareš připomněl Leninovu zapomenutou směrnici, že posláním tisku jako demokratické instituce má být „každodenně fungujícím parlamentem“, a také jeho návrh z r. 1920 „založit tiskové orgány, které by soustavněji a rozsáhleji kritizovaly chyby strany a vůbec rozvíjely vnitrostranickou kritiku (diskusní přílohy apod.)“25. Bareš vyslovil myšlenku, že „nynější obrodný a demokratizační proces v Československu se neponese jen v proklamování obecných hesel o ,demokracii’, ,pravdě’, ,svobodě’, ale bude směřovat k jejich reálnému naplňování, odpovídajícím požadavkům doby... Jedním z předpokladů – a nikoli nejmenších – této nové etapy je sebeuvědomění naší publicistiky, uznání, že HSP (hromadné sdělovací prostředky) i jednotlivé jejich instituce, redakce a také jednotliví lidé v nich nejsou jen jejich objekty, nýbrž také subjekty společenského dění.“ 26 Pražská městská organizace Svazu čs. novinářů vznikla na aktivu pražských novinářů v pondělí 1. dubna 1968; sešlo se jich ve velkém sále Lucerny na 870 z deníků a týdeníků, Čs. rozhlasu, Čs. televize, Zpravodajského filmu i dalších redakcí. Aktiv řídil předseda přípravného výboru Jiří Ruml. Impulsem pro jeho svolání byl dopis skupiny novinářů z Hlavní redakce politického 25

vysílání Čs. rozhlasu z 12. února, požadující změnit charakter svazu novinářů. Založení městské organizace jako odbočky SČSN byl jeho hlavní bod schválený jednomyslně. Pražskou organizaci zrodil obrodný proces. Řada známých novinářů diskutovala o závažných problémech novinářské profese, týkající se právních záruk tiskové svobody, zrušení předběžné cenzury. K rehabilitaci novinářů byl požadován mimořádný sjezd, který by také zvolením vrcholných orgánů stabilizoval situaci ve svazu. „Ustavili jsme odbočku Svazu čs. novinářů,“ říká se v rezoluci tohoto aktivu, „abychom se jejím prostřednictvím co nejúčinněji vyslovovali ke všem naléhavým politickým problémům naší veřejnosti i otázkám naší vlastní práce.“27 Po úlitbě důvěry k novému vedení KSČ a za „socialismus demokratický a lidový“, vzneslo shromáždění následující požadavky: 1. Ještě v červnu svolat sjezd SČSN jako sjezd členský, který by kriticky zhodnotil předchozí V. sjezd, vypracoval nový program a statut novinářské organizace, novou strukturu a zvolil nový ÚV svazu; doufá v odchod členů, kteří nemají už jejich důvěru. 2. Městská konference ukládá městskému výboru účast při pracích na novele tiskového zákona a přípravě nového vydavatelského zákona s cílem a) odstranit cenzuru nejen ve formě přímého dohledu, ale i jak systém direktivních pokynů, nátlaku a materiálních omezení; b) zajištění svobody projevu ve vydávaném periodické m tisku, aby se registrace stala pouze správním aktem a nikoliv opatřením, o kterém rozhodují politické orgány; c) vytvořit garance nezávislosti novinářské práce a její ochrany. 3. Nech dá výbor MO SČSN podnět se zdůvodněním Národnímu shromáždění, aby tam byl vytvořen výbor pro hromadné sdělovací prostředky. 4. Konference požaduje, aby výbor navrhl své poslance do Národního shromáždění a do Národního výboru hl. města Prahy; 5. vytvořit rehabilitační komisi k prověření postižení všech novinářů v 50. letech. 6. zřídit při ÚV SČSN Fond solidarity pro ochranu novinářů; 7. vyžadovat od všech ministerstev a dalších celostátních institucí jmenování mluvčích a konání pravidelných tiskových konferencí; 8. zpracovat samostatnou rezoluci o sociálním postavení novinářů a jejich materiální zabezpečení. 9. Připravit instituci čestného soudu novinářů, před kterým by se projednávaly především otázky novinářské etiky. 10. Projednat s ÚV SČSN změnu stanov a do organizační struktury zakotvit existenci městské organizace a její vztahy k ostatním orgánům SČSN. Vydat řád a statut městské pražské organizace novinářů.28 Byla vyslána delegace (Jiří Ruml, Milan Weiner, Jiří Lederer) s dopisem ústřednímu výboru KSČ. Tajemník Čestmír Císař je informoval, že ÚV KSČ již nehodlá obnovovat žádnou formu direktivního řízení. Během jednání aktivu bylo zvoleno 25členné předsednictvo a 5členná revizní komise městské organizace. Na schůzi výboru MOPN byl 3. dubna zvolen předsedou MOPN Jiří Ruml z Čs. rozhlasu 29; místopředsedy se stali Emil Šíp z Rudého práva a Milan Weiner z Čs. televize, jednatelem Rudolf Zeman, zapisovatelkou Jindra Sobíšková 30 oba z Čs. rozhlasu, hospodářem Josef Jungwirt.31 Záhy po svém založení se Městská organizace pražských novinářů obrátila na spisovatele – a suplovala tím vlastně vedení SČSN. 26

Kluby redaktorů a sekce v rámci Svazu čs. novinářů v Praze byly součástí proměny novinářské organizace a jejích struktur. V čele komise pro kluby a sekce jako pracovník SČSN stál redaktor Večerní Prahy František Kaucký, který byl současně také předsedou Klubu vojenských redaktorů. Klub sportovních novinářů byl obnoven 30. listopadu 1967 téměř po 20 letech; po r. 1948 se bývalý Klub čs. sportovních novinářů začlenil do sekce sportovních novinářů SČSN (předseda Josef Malý). Klub zemědělských novinářů, který měl ustavující schůzi 11. března 1968, se velmi angažoval v polednovém demokratizačním procesu: na 26. února svolal do Slovanského domu mítink, který po referátu Oty Šika přijal požadavky, jež se staly základní pro další rozvoj aktivity v novinářské společnosti i v celé Čs. republice. Klub FIJET sdružoval novináře píšící o turistice a cestovním ruchu v čele s Václavem Strakou. Klub nezávislých novinářů vznikl v polovině března 1968, ač jeho PV již existoval v r. 1967 pod předsednictvím Petra Kettnera; později vystupoval pod názvem Klub volných novinářů. Klub zahraničně politických novinářů pracoval pod vedením Egona Busche, předsedou Klubu novinářů vědy a techniky byl Jiří Táborský z VTM, Kulturní sekce měla v če1e Miroslava Filipa, jenž byl od července 1968 do dubna 1969 zástupcem šéfredaktora Politiky; Klub ekonomických redaktorů měl ustavující schůzi 5. dubna 1968 a vedl jej Jiří Sekera, později, když se stal šéfredaktorem Rudého práva, jej vystřídal Jindřich Jirka. KČ fotoreportérů byl ustaven 5. dubna 1968. 20. května 1968 byl za účasti 22 novinářů ustaven Klub vnitropolitických redaktorů; do jeho výboru byli zvoleni René Frühauf, Karel Hájek, Vladislav Jisl, Zdena Vlašimská, Robert Jiránek, Václav Kraus, Vladislav Verkoč, Rudolf Zeman, Eva Kotyková, Jindra Sobíšková a Ivo Chlup. Mimořádný sjezd novinářů Ve dnech 21. až 23. června sešel se Mimořádný sjezd českých a slovenských novinářů. Vedle existujícího Sväzu slovenskych novinárov byl založen Svaz českých novinářů a vytvořena střechová organizace – Ústředí novinářů ČSSR v čele s Vlado Kašparem, šéfredaktorem Signálu a předsedou SČN. Ústředním tajemníkem byl zvolen František Kaucký, tajemník sekce Vojenských novinářů. Jako oficiální delegace vlády přišli její místopředseda G. Husák, ministr kultury a informací M. Galuška a ministr B. Kučera. Vedle tajemníka ÚV KSČ pro sdělovací prostředky Č. Císaře přišel i vedoucí tajemník MěV KSČ v Praze B. Šimon. Netrpělivě očekávaný Alexander Dubček přišel na sjezd až v sobotu odpoledne; to už probíhal jeho druhý den, kdy přišel také F. Kriegel a po obědě předseda vlády O. Černík. Pro Dubčeka šli společně s Čestmírem Císařem, nebo situace byla pro jeho neúčast napjatá. Diskuse byla otevřená a kritická. Jiří Ruml se pustil adresně do některých politiků: „Politici mají moc, ale novináři mají sílu. Nemusíme si padat do náručí, ale pokusme se tuto sílu a tuto moc nepromarnit, protože máme poslední šanci.“ Podle názoru Čestmíra Císaře sjezd „odmítl podpořit reálnou politiku a přiklonil se k radikalismu, vyzdvihovanému zejména Pražskou pobočkou novinářů, která fungovala jako hlavní dirigent sjezdu.“ Mimořádný projev přednesl Antonín Jaroslav Liehm. Zabýval se otázkami tisku, jeho funkcí, významem i mocenskou pozicí a působností. Jako věštecká zněla jeho slova o tom, že když zvítězí ti, kdo ze svobody tisku, která po lednu zavládla, dostávají bolení hlavy, pak u nás nebude nejen svoboda tisku, ale ani řada dalších elementárních předpokladů k slušné intelektuální a lidské existenci, socialismus prohraje svou poslední příležitost. Tisk musí sloužit obrodnému procesu. Socialismus potřebuje svobodný tisk bez reglementování. Socialismus musí umožnit tisku, aby plnil funkci dýchacího ústrojí bez omezení, tzn. informovat občany bez omezování. A odpovědí je: „možná ne pro dnešek, ale také ne až pro zítřek tisk musí skutečně a doslova patřit těm, kdo ho vytvářejí, kteří v něm opracují. Takový je – ne od včerejška – požadavek progresivních novinářských 27

organizací a hnutí v mnoha zemích světa...“ Dotkl se také problému státního tajemství, které dodnes není vyjasněno a kodifikováno zákonem. „Chceme sloužit, ale ne posluhovat, pronesl stará burianovská slova o úloze umělců po r. 1945.32 Právě slogan „noviny patří těm, kdo v nich pracují“, se stal zdrojem invektiv Vojtěchu Dolejšímu a jemu podobným pro opakující se normalizační tažení na stránkách Rudého práva, Tribuny, Života strany aj. Značná část kritiky byla adresována O. Švestkovi, šéfredaktoru Rudého práva a členovi PÚV KSČ, který opatrnicky a s nepochopitelnou shovívavostí předsednictva ÚV KSČ nadále řídil ústřední orgán KSČ a zjevně stranil konzervativcům. S kritikou Švestky vystoupil především vedoucí německého vysílání Čs. rozhlasu Bedřich Utitz. K němu se přidala řada redaktorů Rudého práva, což vyvolalo zděšení Švestkových spojenců. Paradoxem však bylo, že na obranu Švestky vystoupil ve svém projevu i A. Dubček. Mimořádný novinářský sjezd mohl bilancovat dosavadní několikaměsíční zkušenost relativně svobodného, značně nezávislého tisku, který byl trnem v oku sovětů a všech konzervativců, kteří cítili ohrožení svých mocenských pozic. Dokumenty a stručnou informaci o sjezdu přineslo dvojčíslo časopisu Novinář 7–8/1968. Diskuse měla být zveřejněna v čís. 9, jak to bylo avizováno. Srpnová okupace se projevila mj. v tom, že toto číslo vůbec nevzpomnělo, že nějaký sjezd byl. Zveřejněné příspěvky vůbec nevypovídají o uplynulých týdnech a dnech v srpnu a září 1968. Jako by to byly už konsolidační, až normalizační noviny. Předsednictva SČN a SSN zasedala 26. června 1968 v Bratislavě; ustavila ve smyslu stanov Ústředí novinářů ČSSR. Vedle předsedy ÚN ČSSR Vlado Kapara byli místopředsedy zvoleni dr. Svetozár Štúr, předseda SSN, a dále Zdeněk Fořt, dr. Ludvík Jacz, dr. Bohumil Marčák, CSc., a dr. Anton Korman. Vedle ústředního tajemníka F. Kauckého byli dalšími členy předsednictva ÚN ČSSR zvoleni tajemníci obou národních svazů - dr. Stanislav Maleček a Valentin Podpera. Je trochu paradoxní, že se den na to konalo v Bratislavě v Klubu SSN konalo jednání předsednictva Svazu českých novinářů; schůzi řídil Vlado Kašpar a byl potvrzen ústřední tajemník SČN F. Kaucký ve funkci předsedy a J. Jirka místopředsedy správní rady Vydavatelství Čs. novinář, dále byl schválen ve funkci jeho ředitele dr. Vulkán. Tak byla završena první etapa, resp. start do nové etapy skutečně demokratické novinářské organizace... ✦ ✦ ✦

Národností Slovák, státním příslušenstvím Čech Kateřina Loucká Vlado Kašpar33 byl zvolen na mimořádném sjezdu v červnu, ustavujícím Svaz českých novinářů, jeho prvním předsedou; zároveň byl zvolen i prvním předsedou Ústředí novinářů ČSSR [společné organizace se Sväzom slovenských novinarov]. Jako člen předsednictva pražské odbočky svazu patřil mezi iniciátory změn v novinářské organizaci. Jako její představitel byl v červenci zvolen poslancem České národní rady, později krátce i Sněmovny národů [souviselo to s tehdy chystanou federalizací státu Čechů a Slováků]. S nástupem normalizace byl podruhé vyloučen z KSČ a vyhozen z redakce Signálu. Až do ledna 1989, kdy odešel do důchodu, pracoval v Podniku technických služeb průmyslu. Málokdo měl tolik osobních předpokladů zastávat obě čelné funkce jako právě on. Jeho otec Bohuslav patřil mezi průkopníky českého letectví. Byl pilotem Čs. armády, [byl Čech, který sloužil na Slovensku]; tam se oženil s Alžbětou Bielikovou. V roce 1945 byl nacisty popraven na základě rozsudku Státního soudu v Berlíně; také jeho nevlastní matka zahynula v koncentráku a Vlado byl v r. 1940 vyloučen z nitranského reálného gymnasia pro účast v odboji proti tzv. tisovskému Slovenskému státu. Maturitu si mohl dodělat až v r. 1944. Ale hned 3. září se stal dobrovolníkem v první, československé armádě 28

na Slovensku a zúčastnil se Slovenského národního povstání. V období osvobození1944– 45 byl tlumočníkem u sovětské armády a poté nastoupil kariéru vojenského novináře. Stal se jako aktivní důstojník redaktorem, poté šéfredaktorem armádních časopisů Bojovník a Obrana lidu v Bratislavě. Do Prahy přišel v r. 1950 jako vedoucí tiskového oddělení MNO; od r. 1951 byl šéfredaktorem časopisu Československý voják. V lednu 1955 byl v době honby na tzv. buržoazní nacionalisty poprvé vyloučen z KSČ, degradován a odeslán do Stavosvitu Gottwaldov; pracoval jako dělník při výstavbě panelových domů v Praze na Pankráci. V té době pokračoval v dálkovém studiu novinářství na Fil. fakultě UK, započal je v roce 1946, kdy absolvoval čtyři semestry Vysoké školy politické a sociální, [a ukončil je v r. 1958 diplomní prací o E. E. Kischovi a později získal doktorát]. Po 20. sjezdu KSSS se mohl vrátit k novinářské činnosti. Pracoval nejprve ve svazarmovském týdeníku Obránce vlasti, později se stal jeho šéfredaktorem. V létě 1962 byl stranicky i občansky rehabilitován a v r. 1964 založil vlastní týdeník Signál, v jehož čele stál až do roku 1969. Jako redaktor a šéfredaktor se osvědčil jako schopný publicista, dobrý organizátor a vychovatel mladých novinářů. Měl na svém pracovišti velkou autoritu a byl všeobecně uznáván za dobrého žurnalistu.34

Reportér, ale i rozhled a vtip Reportéra Poznali jsme se na začátku 50. let v redakci tehdejšího armádního deníku Obrana lidu. Jiří Hochman se narodil o několik měsíců dřív, ale tomtéž roce (1926), oba jsme vystudovali obchodní akademii a oběma nám končila v r. 1950 dvouletá vojenská prezenční služba. Jirka ještě nějaký čas zůstal v Obraně lidu a později nastoupil do Rudého práva a já se vracel do Mladé fronty. V 60. letech byl Jirka Hochman zpravodajem ČTK a Rudého práva v USA, odkud nezapomenutelným způsobem například referoval o přípravě instalace sovětských raket na Kubě. to se nemohlo obejít bez následků, a tak byl ze svého postu odvolán. Nastoupil do týdeníku novinářů Reportér. Stal se doslova fenoménem pro tuhle dobu: otvíral témata do té doby tabuizovaná, psal o nezákonných politických procesech z let padesátých, podporoval reformní kroky a rozvoj občanských aktivit. Abnormalizační období, které po nich následovalo, znamenalo pro kolegy z Reportéra také konec existence, protože jejich populární týdeník byl zastaven. Dodnes je nezapomenutelná Jirkova spolupráce s bývalým generálem Václavem Prchlíkem i s bývalým šéfredaktorem Reportéra Stanislavem Budínem, šéfredaktorem Televizních novin Kamilem Wintrem, který ještě v srpnu 1968 emigroval do Británie, posléze i s Karlem Kynclem, jemuž komunisté nedali pokoj, takže opustil také svou rodnou vlast. Jiří Hochman pracoval ještě několik let po srpnu manuálně jako rovněž „nespolehlivý živel“, až potom v roce 1974 emigroval s rodinou do USA, kde zakotvil jako pedagog na Ohio State University. Už před „svou dobou“ napsal několik publicistických knih a cestopisů, mj. Zápisky z Berlína (1954), Patria o muerte (1961), Svítání nad Džebely (1963). V exilu mu vyšly dva romány, které parodují poměry a události v komunistickém Československu – Kronika místodržení v Čechách (Kolín nad Rýnem, 1973 v ČR až v r. 1991) a Český happening (Toronto 1978). Sepsal také vzpomínky Alexandra Dubčeka Naděje umírá poslední (1993), ve kterých šéf socialismu s lidskou tváří označil sovětského velvyslance v Československu S. V. Červoněnka za „hloupého a domýšlivého“, přičemž si byl vědom jeho úlohy jako „páté kolony“ a současně i jeho dezinformační činnosti ve vztahu k moskevskému vedení. Nepřikládal tomu takový význam a spoléhal na to, že sovětské politbyro bude důvěřovat jeho vlastnímu trpělivému vysvětlování situace u nás. Zůstal i za mořem českým novinářem – ze Států posílal do Česka bystré glosy a komentáře o politice a společnosti USA; tiskly Listy, kde byl Jirka kmenovým autorem.35 Miroslav Sígl 29

3. Noviny a novináři V dubnu 1968 ovl·dly ve¯ejn˝ diskurz t¯i hlavnÌ tematickÈ okruhy, kterÈ se mnohdy prolÌnaly. Siln˝ z·jem ve¯ejnostÌ o rehabilitace po˙norov˝ch obÏtÌ reûimu definoval prvnÌ z nich. MÈdia zve¯ejÚovala nov· a nov· fakta o justiËnÌ a policejnÌ zv˘li a o zloËinech p·chan˝ch nikoli jen soudci a vyöet¯ovateli, n˝brû i Ëleny vedenÌ KS», Gottwaldem poËÌnaje a Novotn˝m konËe. Z publikovan˝ch dokument˘ a svÏdectvÌ vypl˝vala nejen trestnÏpr·vnÌ odpovÏdnost vrcholn˝ch funkcion·¯˘ KS», ale takÈ ot·zka mor·lnÌ viny ¯adov˝ch komunist˘. Druh˝ okruh tvo¯ily popisy a anal˝zy p¯Ìtomnosti. ZaznÌvaly v nich ˙vahy o moment·lnÌm stavu spoleËnosti, o krizi souËasnÈho svÏta a o determinant·ch socialismu sovÏtskÈho typu. T¯etÌ okruh lze vymezit debatami o modelu ÑpartnerstvÌì politick˝ch stran v NF a o nutnosti pluralitnÌho politickÈho systÈmu. NejsilnÏjöÌ hlasy volajÌcÌ po vzniku opoziËnÌch stran pat¯ily V·clavu Havlovi, Petru Pithartovi a Ivanu Svit·kovi. Jejich n·zory nebyly tehdy nijak ojedinÏlÈ: v dubnovÈm pr˘zkumu ve¯ejnÈho mÌnÏnÌ se 75 % respondent˘ vyslovilo pro to, aby ve volb·ch mohli rozhodnout pro jednu z nÏkolika na sobÏ nez·visl˝ch politick˝ch stran a o mÏsÌc (jh) pozdÏji 88 % respondent˘ vϯilo v dalöÌ rozvoj demokracie.36

Noviny a časopisy Pražského jara 1968 ... denÌk Pr·ce od roku 1945 vyd·vala ⁄st¯ednÌ rada odbor˘; öÈfredaktorem byl do konce b¯ezna 1968 AntonÌn Z·zvorka, od dubna 1968 do kvÏtna 1969 Ladislav Velensk˝, n·klad v lednu 1968 Ëinil 310 000 v˝tisk˘. ... denÌk RudÈ pr·vo byl tiskov˝m org·nem ⁄V KS»; öÈfredaktorem byl do 24. srpna 1968 Ëlen p¯edsednictva ⁄V KS» Old¯ich ävestka, 24. srpna 1968 [byl jmenov·n p¯edsednictvem ⁄V KS» zvolen˝m na 14. sjezdu]öÈfredaktor Ji¯Ì Sekera [do dubna 1969]; ... denÌk Pravda vyd·val v BratislavÏ ⁄V KSS; redakci ¯Ìdila od ledna 1968 M·ria Sedl·kov·. RudÈ pr·vo a Pravda vykazovaly nejvÏtöÌ str·nkov˝ i form·tov˝ rozsah a nejvyööÌ n·klad; u RudÈho pr·va n·klad Ëinil okolo 1 000 000 v˝tisk˘, byl udrûov·n umÏle pomocÌ nÏkolika preferenËnÌch opat¯enÌ: distributo¯i zÌsk·vali zvl·ötnÌ prÈmie za zÌsk·nÌ novÈho abonenta, denÌky byly p¯epravov·ny p¯ednostnÏ vlakov˝m a leteck˝m rozvozem, platilo nepsanÈ pravidlo povinnÈho odbÏru pro vöechny st·tnÌ instituce. ... Mlad· fronta vych·zela od roku 1945 pod hlaviËkou ⁄V »s. svazu ml·deûe37, od dubna 1968 SdruûenÌ organizacÌ dÏtÌ a ml·deûe »SR. äÈfredaktorem byl do kvÏtna 1969 Miroslav JelÌnek. N·klad v lednu 1968 byl 270 tisÌc v˝tisk˘; ... t˝denÌky Student, Mlad˝ svÏt a mÏsÌËnÌk MY 68 vyd·val, stejnÏ jako MF, ⁄V »SM, pozdÏji vydavatelstvÌ Mlad· fronta: v MladÈm svÏtÏ [Ctibor »Ìtek] a MY 68 [VladimÌr Mates] z˘stali öÈfredakto¯i na sv˝ch mÌstech po celou dobu PraûskÈho jara. Do MladÈho svÏta p¯ispÌvali Eda Kriseov·, Rudolf K¯esùan, Karel HvÌûÔala, Miroslava FilÌpkov·, Petr Adler, Jaroslav Marö·lek, Jan Dobi·ö ad.; n·klad se v ˙noru 1969 pohyboval okolo 300 000 v˝tisk˘. Kmenov˝mi autory MY 68 byli Jan Proch·zka, Karel ämÌd, Petr Feldstein, Petr Prouza, Duöan Brabec, Jan MladÏjovsk˝, Michal Novotn˝, Ji¯Ì TvrznÌk ad.38 N·klad v ˙noru 1969 Ëinil 80 200 v˝tisk˘. Naopak ve Studentu se öÈfredakto¯i Ëasto mÏnili: do b¯ezna 1968 jÌm byl Ivan Krofta, od dubna do kvÏtna 1968 Karel ämÌd, od kvÏtna do Ëervence 1968 Petr Feldstein, od Ëervence do srpna 1968 Alexej Kus·k; n·klad v dubnu 1968 dos·hl 70 000 v˝tisk˘. Do Studenta nejËastÏji psali Tom·ö PÏkn˝, ZdenÏk K·rl, Ladislav Kadav˝, Alexandr Krammer, Emanuel Mandler, Hana Vond¯ichov·, Milan Hauner, Karel Kovanda, Karel Steigerwald, Bohuslav Blaûek, Oleg Sus ad. [Autorem, kter˝ vyvol·val mimo¯·dnÏ v Ëasopise Studentovi ûivÈ diskuse, byl] Ivan Svit·k; v p¯edn·öce Vaöe nynÏjöÌ krize, jÌû reagoval na KosÌkovu staù39, navrhoval, aby vznikly rovnou dvÏ opoziËnÌ strany ñ soci·lnÏdemokratick· a k¯esùansk·. (jh)

30

Vydávat Literární listy jako týdeník se rozhodl Svaz čs. spisovatelů na své schůzi 24. ledna 1968. Zároveň pověřil redakční radu Literárních novin, aby se ujala funkce i v novém týdeníku. Literární noviny, které byly v souvislosti s kritikou tehdejšího sjezdu spisovatelů převedeny pod ministerstvo kultury, jejich šéfredaktorem byl jmenován Jan Zelenka40. Jana Zelenku jako vykonavatele politické zvůle novotnovskohendrychovského vedení strany vydavatel odvolal a od 6. čísla změnila nová redakce (fh) i název týdeníku na Kulturní noviny41. ... t˝denÌk ReportÈr vyd·val Svaz Ës. novin·¯˘ (prvnÌ ËÌslo vyölo v lednu 1966; poslednÌ v kvÏtnu 1969); nejËastÏji v ReportÈru publikovali Ji¯Ì Ruml, Ji¯Ì Hochman, Ji¯Ì Dienstbier, Ji¯Ì Han·k, Ji¯Ì Lederer, Duöan HavlÌËek, Jaroslav äediv˝ ad.; n·klad v ˙noru 1969 dos·hl 100 tisÌc v˝tisk˘. (jh)

Reportér vycházel v roce 1966 jako čtrnáctideník a postupně přešel na týdenní periodicitu. V březnu 1968 v souvislosti se změnami ve vedení SČSN A. Hradeckého v čele redakce vystřídal významný novinář s mezinárodními zkušenostmi Stanislav Budín42 (např. z USA, kam jako příslušník židovské rodiny z Ukrajiny musel v r. 1938 emigrovat). ... vznikaly i nové časopisy pro mládež: z Mladého technika se stala Věda a technika mládeži; s obnovou činnosti skautů vycházely Skaut–Junák, Skauting; ale byl prostor i pro časopisy Zálesák, Tremp, Pacific Expres aj. (fh) ...t˝denÌk Obrana lidu vyd·valo Ministerstvo n·rodnÌ obrany...43

Literárky, Kulturní tvorba a jiné časopisy Liter·rnÌ listy, nultÈ ËÌslo t˝denÌku vyölo 22. 2. 1968, poslednÌ 15. 8. 1968; prvnÌ ËÌslo jejich pokraËovatele Listy vyölo 7. 11. 1968, poslednÌ 15. 5. 1969. äÈfredaktorem byl od ˙nora do kvÏtna 1968 Duöan HamöÌk, od Ëervna 1968 do kvÏtna 1969 Milan Jungmann. AutorskÈ z·zemÌ tvo¯ili LudvÌk VaculÌk, Karel KosÌk, Ji¯Ì Lederer, Milan Kundera, V·clav Havel, Helena KlÌmov·, Ivan KlÌma, Pavel Kohout, Jan Proch·zka, Alexandr Kliment, Petr Pithart, Jaroslav PutÌk, Eduard Goldst¸cker, VladimÌr KarfÌk, Sergej Machonin, A. J. Liehm, Milan H¸bl, V·clav Klaus, VladimÌr Blaûek, Igor H·jek, AntonÌn Brousek, Petr Chudoûilov, Milan äimeËka, Miroslava Rektorisov·, Jaroslav äediv˝, Ji¯Ì Mucha, Frantiöka Faktorov·, Josef V·lka ad. N·klad 27. 6. 1968 dos·hl 300 tisÌc v˝tisk˘.44 [Na tematick˝ch okruzÌch, jimiû PraûskÈ jaro zÌsk·valo öiröÌ spoleËensk˝ z·jem, se LL podÌlely nap¯. touto publicistikou:] ...marxistick˝ filozof Karel KosÌk se ve stati Naöe nynÏjöÌ krize45 zam˝ölel nad podstatou politickÈho systÈmu v »eskoslovensku a doöel k n·zoru, ûe jÌm nenÌ socialismus, n˝brû Ñpodivuhodn˝ konglomer·t byrokratismu a byzantinismu, zr˘dn· symbiÛza pohanskÈ cÌrkve, pokrytectvÌ a fanatismu, ideologie a viry, byrokratickÈ öedi a masovÈ hysterieì. V˝chodisko z krize vidÏl v novÈm politickÈm spojenectvÌ komunist˘, socialist˘, demokrat˘ a ostatnÌch obËan˘, zaloûenÈm na politickÈ rovnopr·vnosti a plnopr·vnosti a vych·zejÌcÌ ze z·sad socialismu a humanismu. Havel v Ël·nku Na tÈma opozice46 nastÌnil projekt novÈ demokratickÈ strany, kter· by soupe¯ila s KS» o moc ve volb·ch. Pr·vnÌk Pithart se v ˙vaze N·rodnÌ fronta nebo parlament?47 zam˝ölel nad smysluplnostÌ existence NF a prok·zal jejÌ nadbyteËnost. (jh)

Literární listy sehrály významnou roli v procesu prosazování demokracie do našeho veřejného života. Svaz spisovatelů se chystal obnovit vydávání deníku Lidové noviny, které byly zastaveny48 8. února 1952. Tehdy začal Svaz spisovatelů vydávat Literární noviny, které se v 60. letech proměnily v týdeník se širší společenskou tematikou a staly se iniciátorem řady intelektuálních aktivit, které se stávaly součástí prohlubujícího se reformního hnutí. Na tuto tradici měl navázat obnovený deník. Ředitelem vydavatelství byl jmenován filosof Karel Kosík a šéfredaktorem publicista Antonín J. Liehm. Podle harmonogramu přípravných prací měly Lidové noviny vycházet od října 1968 jako deník tvůr31

čích svazů; Literární listy, týdeník Svazu českých spisovatelů, měly být jejich přílohou. Okupace Sovětů a jejich satelitů však realizaci tohoto záměru znemožnila a Lidové noviny začaly vycházet až jako samizdat 11. září 1987.49 (fh) Host do domu [Tento mÏsÌËnÌk vyd·val takÈ] Svaz Ës. spisovatel˘] od r. 1954 do 1970 v BrnÏ; öÈfredaktorem byl Jan Trefulka a nejËastÏji [v nÏm] publikovali Milan Uhde, Pavel ävanda, VladimÌr Blaûek, AntonÌn P¯idal, Oleg Sus, Jaroslav St¯Ìteck˝ ad.; n·klad byl 1ñ3 tisÌc v˝tisk˘. Kult˙rny ûivot [vyd·val Svaz slovensk˝ch spisovatel˘] ñ 1. ËÌs. 24. 1. 1946; poslednÌ 6. 9. 1968]. Autory byli p¯ednÌ slovenÏtÌ intelektu·li; n·klad od 17 do 25 tisÌc v˝tisk˘. (jh)

Kulturní tvorba vycházela ve Vydavatelství Rudé právo od r. 1963 jako orgán Výboru socialistické kultury, prvním šéfredaktorem byl Miroslav Galuška; od čís. 32/1964 to byl přímo časopis ÚV KSČ a Galušku vystřídal ostravský spisovatel Ladislav Bublík; v letech 1965–67 byl jmenován do čela redakce funkcionář Jaroslav Hes (mj. místopředseda Č. Císaře v ideologické komisi KSČ). V r. 1967 byl šéfredaktorem jmenován agilní stoupenec konzervativní politiky František J. Kolár. 16. ledna 1968 schválilo plénum ÚV SČSN protest spisovatelů proti komentáři F. J. Kolára v KT, který obsahoval výpady proti studentům v souvislosti se strahovskou demonstrací v říjnu 1967 a proti sjezdu spisovatelů. 21. března 1968 šéfredaktor týdeníku F. J. Kolár rezignoval na svou funkci a vedením redakce Kulturní tvorby byl pověřen Jan Hajný. Zástupcem Kolára ve funkci šéfredaktora v letech 1967–68 byl odpůrce plasticity umělecké tvorby, zejména ve filmu Jan Klement. V redakci KT najdeme mezi spolupracovníky ovšem řadu významných osobností reformního hnutí, jako byli filmový kritik Jaroslav Boček, Antonín J. Liehm, redaktoři Miroslav Filip, Dušan Havlíček, Jiří Kantůrek, Jiří Lederer, Anna Tučková, literární historik a hlavní autor Akčního programu z dubna 1968 Karel Kostroun, představitel Svazu spisovatelů Jiří Šotola, spisovatelé Jaroslav Mrnka a Jaroslav Putík, literární kritik Jiří Brabec, ekonom Radoslav Selucký, rusista Miroslav Drozda; ale na druhé straně také ty, kdo záhy prosazovali normalizační politiku v české kultuře, jako byli literární publicisté Vítězslav Rzounek a Hana Hrzalová, kritici Štěpán Vlašín, Milan Blahynka, ideolog 50. let Jiří Hájek aj.50 (bek) ✦ ✦ ✦

Z jeviště i zákulisí české politiky, když se předjaří proměňovalo v jaro

Vzbouření v Rudém právu Zdislav Šulc „Za hlavu aktivního pravicového jádra v Rudém právu lze právem považovat Zdislava Šulce, který aspiroval na převzetí redakce do svých rukou. Svůj postup zakládal velmi široce, cílevědomě formuloval taktiku, hesla a tempo kampaní, bezohledně přitom postupoval vůči šéfredaktorovi i jiným soudruhům. Organizační pozice si pravice prosadila zvláště na členské schůzi 18. března 1968, kdy vyzdvihuje do vedení redakce Z. Šulce, nikdy nikým neschváleného ve funkci zástupce šéfredaktora, E. Šípa a J. Opavského.“ 51 Stanovisko vedenÌ RP k Ëinnosti redakce mezi lednem 1968 a dubnem 1969 ñ z·¯Ì 1970 Kdyû tuto pas·û Ëetla po letech moje ûena, p¯ipomnÏlo jÌ to Orwellovu Zv̯ecÌ farmu, samizdatovÏ vydanou v 80. letech. Autor v nÌ lÌËÌ, jak se s ubÌhajÌcÌm Ëasem a se zmÏnou vypravÏˢ mÏnÌ skuteËnÈho pr˘bÏhu bitvy mezi zv̯aty u chlÈva. Od poloviny 60. let bylo m˝m dlouhodob˝m cÌlem ukonËit novin·¯skou kariÈru a p¯echod do ekono-

32

mickÈho v˝zkumu.52 IntenzivnÏ jsem se k tomu p¯ipravoval externÌm aspirantsk˝m studiem, kterÈ jsem mÏl pr·vÏ v r. 1968 dovröit obh·jenÌm kandid·tskÈ dizertace. V dobÏ, kdy toto hodnocenÌ vyölo, jsem jiû pracoval v EkonomickÈm ˙stavu »SAV. V letech 1967ñ 68 jsem obËas na sch˘zÌch stranickÈ organizace jako ¯adov˝ Ëlen, tedy bez jakÈkoliv funkce, obËas vyj·d¯il sv˘j n·zor na situaci ve spoleËnosti i v redakci. VÏtöina redakËnÌch koleg˘ s m˝mi n·zory souhlasila a d·le je doplÚovala. Spor mezi progresisty a konzervativci, jak se neofici·lnÏ zejmÈna po IV. sjezdu Svazu Ës. spisovatel˘ v Ëervnu 1967 charakterizovaly dva rozdÌlnÈ n·zorovÈ proudy, postupnÏ se vytv·¯ejÌcÌ ve stranÏ, se rozho¯el i v redakci. HlavnÌm p¯ed stavitelem konzervativc˘ byl p¯edevöÌm z·stupce öÈfredaktora Jan FojtÌk, d¯Ìve vedoucÌ oddÏlenÌ propagandy a pozdÏji, za normalizace, nechvalnÏ zn·m˝ ideologick˝ tajemnÌk ⁄V KS», a d·le ûovi·lnÏ upovÌdan˝ koment·tor Ji¯Ì FranÏk. Stranickou linii tehdy ovöem v˘Ëi nespokojenÈmu a st·le vÌce kritickÈmu obyvatelstvu p¯edstavoval A. Novotn˝. Ten v ¯adÏ ve¯ejn˝ch vystoupenÌ interpretoval sjezd spisovatel˘ jako v˝sledek nep¯·telskÈ, kapitalistickÈ ideologie, Ëinnosti zahraniËnÌch zpravodajsk˝ch centr·l a dom·cÌch t¯ÌdnÌch odp˘rc˘. Proto prosadil vylouËit kritizujÌcÌ spisovatele ze strany, odejmout Liter·rnÌ noviny spisovatelskÈmu svazu a ¯adu dalöÌch administrativnÏtrestnÌch opat¯enÌ. FojtÌk se ävestkou poûadovali od kulturnÌ rubriky, aby tuto Ñliniiî v RudÈm pr·vu obhajovala a na spisovatele ˙toËila. K tomu ovöem nikdo z redaktor˘ kulturnÌ rubriky nebyl ochoten. ObdobnÏ odmÌtavÈ stanovisko zaujÌmali i svÏta znalÌ redakto¯i zahraniËnÌ rubriky a mnozÌ dalöÌ, i kdyû ne vûdy nahlas. NavÌc se neutajilo, ûe na sÈrii zased·nÌ ⁄V KS» od z·¯Ì se i v tomto nejvyööÌm grÈmiu dÏje nÏco nemyslitelnÈho ñ proti NovotnÈmu zaËali vystupovat i nÏkte¯Ì jeho ËlenovÈ (M. Sedl·kov·, F. Kriegl, V. Kadlec, A. DubËek aj.), a tak zaËalo vzbou¯enÌ i v RudÈm pr·vu. PrvnÌm v˝sledkem bylo odvol·nÌ FojtÌka z funkce ävestkova z·stupce a konec koment·torsk˝ch apologetik J. FraÚka. TÌm ovöem vznikla ot·zka, kdo na mÌsto odvolan˝ch ävestkov˝ch z·stupc˘. Byl jsem p¯ekvapen, kdyû stranick· organizace navrhla pr·vÏ mne. MÈ ve¯ejnÏ vyslovovanÈ postoje z¯ejmÏ ovlivnila skuteËnost, ûe jsem pr·vÏ v tÈ dobÏ dokonËoval svou kandid·tskou dizertaci Hospod·¯stvÌ a demokracie. To mÏ nutilo, abych systÈmovÏ prom˝ölel, jak funguje spoleËnost. M· diskusnÌ vystoupenÌ proto nebyla jen jak˝misi dÌlËÌmi Ëi osobnÌmi kritikami, ale koncepËnÏ zaloûen˝mi anal˝zami spoleËenskÈ situace. VÏtöinÏ lidÌ v redakci se z¯ejmÏ zd·lo, ûe mÈ argumenty o nezbytnosti zmÏn v politice strany jsou p¯esvÏdËivÈ a odpovÌdajÌ pot¯eb·m doby. RedakËnÌm koleg˘m vöak dalo hodnÏ pr·ce, neû mÏ p¯esvÏdËili, abych tuto funkci vzal. Vûdyù uû i samotnÈ ¯ÌzenÌ hospod·¯skÈ rubriky s nevelk˝m poËtem pod¯Ìzen˝ch jsem st·le vÌce pociùoval jako velmi nep¯Ìjemnou z·tÏû, kter· omezuje prostor pro studium a vÏdeckou pr·ci. Nakonec jsem ale p¯ece jen podlehl. ävestka pod n·tlakem redakËnÌho kolektivu mÏ sv˝m z·stupcem jmenoval. Teprve ale za dva a p˘l roku jsem se ze zmÌnÏnÈho Stanoviska dozvÏdÏl, ûe nedodrûel obvykl˝ ritu·l a mÈ jmenov·nÌ (na rozdÌl od dvou dalöÌch nov˝ch z·stupc˘) nenechal schv·lit sekretari·tem ⁄V KS», coû p¯ede mnou i redakcÌ zamlËel. NormalizaËnÌmu Ëten·¯i jsem tak byl p¯edstaven jako bezskrupulÛznÌ kariÈrista a uzurp·tor. Kdo mÏ znal osobnÏ, musel se nad tÌm pousm·t. DalöÌmi nov˝mi z·stupci öÈfredaktora byli jmenov·ni redaktor zahraniËnÌ rubriky Emil äÌp a Jaroslav Opavsk˝ z kulturnÌ rubriky. PrvnÌ ¯adu let p˘sobil jako zpravodaj v MoskvÏ. Zpr·vy o tamÏjöÌch pomÏrech, o kter˝ch dost otev¯enÏ mluvil i na sch˘zÌch redakËnÌ rady, ale nemohl ps·t; ve stejnÈ roli pak p˘sobil v USA. VedenÌ redakce vöak s nÌm p¯Ìliö spokojeno nebylo. SpÌöe neû poûadovanÈ kritiky americkÈho imperialismu posÌlal r˘znÈ zajÌmavÈ, nepolitickÈ, û·nrovÈ obr·zky ze ûivota. Naöe p¯·telstvÌ p¯etrvalo i potÈ, co jsme byli oba vyhozeni z redakce. OËek·vali jsme to hned po Ñp¯Ìchodu vojsk". SpoleËnÏ s dalöÌm redaktorem zahraniËnÌ rubriky Iljou äetlÌkem jsme proto zaËali navötÏvovat kurz pro traktoristy. ZakonËili jsme jej ¯·dn˝m sloûenÌm ¯idiËsk˝ch zkouöek. I kdyû jsme se nakonec traktoristy nestali, vöichni jsme u lopaty skonËili. Kdyû mi bylo öedes·t, p¯iöel mi Emil blahop¯·t. Jako d·rek p¯inesl bohatÏ vypravenou knihu Star· dÏlnick· Praha, plnou dokument·rnÌch historick˝ch fotografiÌ. Probrali jsme

33

neutÏöenou normalizaËnÌ situaci, popovÌdali si o radostech i strastech obou rodin. Listovali jsme se ûenou darovanou knÌûkou a trochu se podivovali, proË Emil, b˝val˝ uËitel, vybral pr·vÏ takovÈto tÈma. ChtÏl tÌm snad vyj·d¯it svÈ zklam·nÌ nad zradou p˘vodnÌch ide·l˘, na nÏû jsme ve svÈm ml·dÌ uvϯili a marnÏ o jejich uskuteËnÏnÌ usilovali? NejvÏtöÌ p¯ekvapenÌ jsme vöak zaûili po letech. Emil uû neûil, p¯erovn·val jsem p¯eplnÏnou knihovnu; z jeho d·rku vypadl dopis, do tÈ doby ukryt˝ pod p¯ebalem knihy. S dojetÌm a lÌtostÌ jsme s Olgou Ëetli toto poselstvÌ jakoby ze z·hrobÌ, na nÏû jsme jiû nemohli odpovÏdÏt... Mil˝ Zdislave, tak je Ti öedes·t, a mnÏ se tomu nechce ani vϯit, ani se mnÏ to nechce napsat... ÿÌk· se Ëasto eufemisticky, a velmi r·di to opakujÌ naöi milÌ soudruzi, ûe po odchodu ËlovÏka tu z˘st·vajÌ v˝sledky jeho pr·ce, coû pr˝ je jak˝msi materialistick˝m ekvivalentem n·boûensky pojÌmanÈ nesmrtelnosti. Tohle jistÏ platÌ do velkÈ mÌry o Einsteinech, »apcÌch. Mannech, Dvo¯·cÌch a jin˝ch geni·lnÌch lidÌ. Bohuûel, po novin·¯Ìch, i kdyby byli sebevÏtöÌmi mistry ve svÈ dobÏ, z˘st·v· nakonec jen fascikl nÏm˝ch uû v˝st¯iûk˘. To platÌ o dob·ch norm·lnÌch. Jenomûe pak p¯iöla doba Ñnormalizovan·", kdy jsme uû nesmÏli vytv·¯et ani ty tak kr·tce ûijÌcÌ v˝st¯iûky. D˘leûitÈ vöak bylo, ûe jsme ta politick· stigmata ne¯eöili infarkty, Bohnicemi, ûe jsme nepropadali depresÌm, a ûe jsme neökemrali o drobty z redakËnÌch stol˘ normalizovan˝ch redakcÌ a nÏkdejöÌch koleg˘. A to platÌ plnÏ o TobÏ. Tys nep¯estal pracovat, p¯es vöechny ty absurdity situace, vÏdecky, systematiky a pilnÏ ve svÈm oboru, vlastnÏ s·m, bez konsultant˘ a bez ûivÈ konfrontace s vÏdeck˝mi oponenty. Pustil ses do dÌla, dokonËil jsi je, i kdyû jsi vÏdÏl, ûe hned po narozenÌ se bude dusit v öuplÌku pracovnÌho stolu. Kdybychom tedy pouûili onoho v˝öe zmÌnÏnÈho a uû fr·zovitÏ ot¯elÈho rËenÌ o tom, co po ËlovÏku z˘st·v·, pak jsme to vlastnÏ po¯·dnÏ Ñproövihli". Jenomûe jsem p¯esto jinÈho n·zoru. Snad jsem Ti nÏkdy prozradil, ûe v poslednÌch letech jsem p¯ijal v˝chodnÌ filozofii... Upaniöad a BhagavadgÌty. Podle nÌ je ËlovÏk na svÏtÏ proto, aby zde, se sv˝mi spoluherci, odehr·l sobÏ svϯenou roli na scÈnÏ, vyzdobenÈ dobov˝mi kulisami, kterÈ p¯edstavuji jeho soudob˝ svÏt se vöemi pat¯iËn˝mi z·drhely... a tak osvÏdËoval a obruöoval sv˘j charakter, zÌsk·val novÈ vnit¯nÌ zkuöenosti a öel zkr·tka v˝ö... A kaûd˝ ten jednotliv˝ ûivot je jednou t¯Ìdou v onÈ vesmÌrnÈ ökole, kter· m· ËlovÏka vÈst kvalitativnÏ blÌû k onomu absolutnÌmu vzoru, architektu vesmÌru, kterÈmu jedni ¯ÌkajÌ B˘h, jinÌ Jahve, All·h nebo taky absolutnÌ princip. Zkr·tka, jsou tedy vöechny ty prchavÈ radosti pozemskÈ i tr·penÌ k tomu, abychom postupnÏ dosahovali vyööÌho a vyööÌho stupnÏ ËlovÏËenstvÌ, p¯edevöÌm mravnÏ, protoûe veökerÈ vzdÏl·nÌ a vÏdÏnÌ bez mravnosti je nakonec zhoubnÈ... VÌm, ûe tato filozofie Ti asi nesedÌ... ChtÏl jsem s jejÌ pomocÌ jen ¯Ìci, ûe podle mÈho p¯esvÏdËenÌ m˘ûeö b˝t s tÌmto sv˝m ûivotem spokojen, protoûe ses vûdycky snaûil d·t do svÈ pr·ce a kon·nÌ maximum opravdovosti a v·ûnosti, protoûe ses vûdycky snaûil dÏlat vöe co nejodpovÏdnÏji, a ûe TvÈ motivy byly vûdy ËestnÈ, aù uû ölo o pr·ci Ëi o pomÏr k bliûnÌm, jak se ¯Ìk· v bibli. A to, co tu pÌöi, nenÌ nÏjak· form·lnÌ Ñp¯acÌ" fr·ze; o vöem jsem se bÏhem let dostateËnÏ p¯esvÏdËil... Tv˘j Emil T¯etÌ z·stupce, redaktor kulturnÌ rubriky Jarda Opavsk˝, byl renomovan˝m divadelnÌm kritikem, respektovan˝m vÏtöinou divadelnickÈ obce. Ne jako Ëlen denÌku, ve kterÈm pracoval, ale pro kvalitu a seriÛznost sv˝ch recenzÌ. Mezi herci, reûisÈry, scÈnografy mÏl mnoho osobnÌch p¯·tel. Byl vöak p¯Ìliö citliv˝ ËlovÏk, aby vydrûel obrovsk˝ tlak, kter˝ na n·s prost¯ednictvÌm öÈfredaktora ävestky vyvÌjela konzervativnÌ Ë·st p¯edsednictva a sekretari·tu strany, a tak brzo na svou funkci rezignoval. Poda¯ilo se mi vöak mÌsto nÏho zÌskat p¯Ìtele Ji¯Ìho Sekeru, kter˝ pracoval v tisku odbor˘ a o jehoû reformnÌm sm˝ölenÌ nebylo pochyb. NemÏl to vöak lehkÈ, jak mi v osobnÌch pozn·mk·ch k tÈto kapitole o n·stupu do redakce napsal: Nebyl jsem ˙ËastnÌkem p¯edchozÌch dramatick˝ch ud·lostÌ, kterÈ se odehr·ly v redakci, musel jsem se teprve blÌûe orientovat jak v situaci, tak v lidech. MnohÈ jsem znal do tÈ doby jen zbÏûnÏ, nÏkterÈ jen podle jmÈna nebo v˘bec ne. StejnÈ to bylo i opaËnÏ

34

s jejich vztahem ke mnÏ ñ teprve si mÏ Ñoùuk·valiì (p¯iöel jsem z mÌsta st·ûisty u doc. ing. B. äimona v n·rodohospod·¯skÈm oddÏlenÌ ⁄V). äÈfredaktor ävestka s m˝m p¯Ìchodem souhlasil, spojovali si mÏ moûn· s nadÏjÌ, ûe j· ñ jako dosud nez˙ËastnÏn˝ redakËnÌch öarv·tek ñ pomohu... p¯eklenout propast, kter· se vytvo¯ila mezi nÌm a novÏ etablovanou sestavou z·stupc˘ öÈfredaktora. ävestka se v tÈ dobÏ uû v˘bec neodvaûoval chodit na dennÌ porady redakce, nechtÏl-li vyvolat tÏûko ¯eöiteln˝ konflikt. Porady jsme tedy museli st¯ÌdavÏ ¯Ìdit my, z·stupci, a absolvovat kaûdodennÌ bou¯livÈ diskuse tehdy uû nesmi¯itelnÏ rozdÏlenÈ redakce. ävestka mÏl pochopitelnÏ z·jem o informace z pr˘bÏhu porad a Ëekal je ode mÏ, protoûe s nik˝m z vedenÌ redakce uû nekomunikoval. Tuto sluûbu jsem bohuûel odmÌtnout nemohl, ale snaûil jsem se omezit ji vûdy jen na nÏkolik nejz·kladnÏjöÌch pozn·mek. Podrobnosti se pak dovÌdal od sv˝ch vÏrn˝ch, kte¯Ì se porad pravidelnÏ z˙ËastÚovali. ...ud·losti z b¯ezna ñ kvÏtna 1968 byly jiû obdobÌ, kdy se vzbou¯enÌ v RudÈm pr·vu blÌûilo svÈmu vyvrcholenÌ. PrvnÌm tajemnÌkem uû nebyl Novotn˝, ale DubËek, z p¯edsednictva, sekretari·tu i tajemnick˝ch mÌst odeöli skalnÌ novotnovci a p¯iöli ÑprogresistÈ" (Kriegel, »emÌk, Smrkovsk˝, äpaËek, CÌsa¯, Mlyn·¯, SlavÌk), ale p¯iöli Ëi z˘stali Ñkonzervyì, sice protinovotnovskÈ (spÌöe z osobnÌch neû principi·lnÌch d˘vod˘) jako Biæak, Kolder Ëi Indra, ale ku podivu i ävestka, do tÈ doby vÏrn˝ druh novotnovsk˝ch tajemnÌk˘ Hendrycha a KouckÈho. P¯edehra pro zmÏny ve spoleËnosti, nejen v redakci RP PodmÌnky k tomuto vzbou¯enÌ vöak uû vznikaly mnohem d¯Ìve, v polovinÏ roku 1967, jak jsem napsal v ˙vodu. MÏl jsem o pr˘bÏhu sjezdu spisovatel˘ zpr·vy z prvnÌ ruky. Bydlel jsem v jednom domÏ s Milanem Jungmannem, öÈfredaktorem Liter·rnÌch novin, s nÌmû jsme j· a moje ûena Olga udrûovali lÈta p¯·telskÈ vztahy. Cenzura nedovolila totiû Liter·rnÌm novin·m o skuteËnÈm pr˘bÏhu sjezdu informovat ve¯ejnost a otisknout projevy Ëeln˝ch spisovatel˘. Ti s nesl˝chanou otev¯enostÌ kritizovali vedenÌ strany. V ˙vodnÌm projevu Milan Kundera nejprve spÌöe jen v n·znacÌch vyj·d¯il nesouhlas s kulturnÌ politikou KS» vËetnÏ cenzury. Pak vöak nezast¯enÏ znÏla kritika stranickÈ linie nejen v kulturnÌ politice. LudvÌk VaculÌk öokoval s tvrzenÌm, ûe v naöÌ zemÌ za Ñdvacet let nebyla vy¯eöena û·dn· lidsk· ot·zkaì. A kdyû k tomu na û·dost plÈna Pavel Kohout p¯eËetl dopis Alexandra Solûenicyna sjezdu sovÏtsk˝ch spisovatel˘, rozzu¯en˝ Ji¯Ì Hendrych k tomu prohl·sil: ÑVöechno jste prohr·li!ì a na protest sjezd opustil. PodrobnÏ tyto ud·losti popsal Milan Jungmann ve svÈ pozoruhodnÈ knize Liter·rky ñ m˘j osud. Hned prvnÌ zased·nÌ ⁄V KS» po pr·zdnin·ch [26.ñ27. z·¯Ì 1967] zaËalo trestat: ze strany vylouËilo I. KlÌmu, A. J. Liehma a L. VaculÌka, z ⁄V KS» spisovatele J. Proch·zku; Svazu spisovatel˘ byly odÚaty Liter·rnÌ noviny... Spisovatelsk· vzpoura tak vytvo¯ila ûivnou p˘du i pro vzbou¯enÌ v kulturnÌ rubrice RudÈho pr·va. JejÌm vedoucÌm byl v tÈ dobÏ b·snÌk Miloö VacÌk; vedle divadelnÌho kritika Jaroslava OpavskÈho v nÌ pracovali Miloö Fiala, specializovan˝ na problematiku filmovÈ tvorby, a Ji¯Ì ämÌd, jehoû domÈnou byla oblast v˝tvarnÈho umÏnÌ. VedenÌ KS» od nÌ poûadovalo podporu stranickÈ linie, odr·ûejÌcÌ strach vydÏöenÈho NovotnÈho, ûe v »eskoslovensku se organizovanÏ a za podpory ze zahraniËÌ chyst· opakov·nÌ maÔarsk˝ch ud·lostÌ z r. 1956. Neochotu redaktor˘ tÈto rubriky se öÈfredaktor ävestka snaûil p¯ekonat otiskov·nÌm angaûovan˝ch text˘ autor˘, jak˝m byl nap¯. VÌtÏzslav Rzounek, vyd·vajÌcÌ se liter·rnÌho vÏdce. MezitÌm se vöak jiû zaËala mÏnit situace v samotnÈm vedenÌ KS». SÈrie NovotnÈho ve¯ejn˝ch ˙toËn˝ch projev˘, vyd·vajÌcÌch kritickÈ hlasy nejen liter·t˘, ale i nespokojen˝ch obËan˘ za v˝sledek p˘sobenÌ nep¯·telskÈ ideologie, zpravodajsk˝ch centr·l a t¯ÌdnÌch odp˘rc˘ a vyz˝vajÌcÌ souËasnÏ k tvrdÈmu potlaËenÌ p¯ÌliönÈho liberalismu, vyvolalo nesouhlas i nÏkter˝ch Ëlen˘ ˙st¯ednÌho v˝boru. NervÛznÌ prvnÌ tajemnÌk, vnÌmajÌcÌ i zpoË·tku mÌrnÏ pron·öenÈ n·mitky jako ˙toky na svÈ mocenskÈ postavenÌ, zaËal na zased·nÌch bÌt kolem sebe. V srpnu odsoudil vl·du, ûe nevl·dne. V ¯Ìjnu pak po kritick˝ch p¯ipomÌnk·ch Alexandra DubËeka hystericky napadl celÈ vedenÌ KSS. Vyvolal tak jen nesouhlasn· vystoupenÌ ¯ady dalöÌch Ëlen˘ ⁄V. Kdyby zased·nÌ nep¯eruöil a nep¯eloûil na prosinec, nez˘stalo by jen u osmi Ëlen˘, kte¯Ì proti nÏmu vystoupili. ZÌskan˝ Ëas chtÏl vyuûÌt k ma-

35

nÈvru, kter˝ se mu osvÏdËil v minulosti: obstarat si souhlas z Moskvy ke svÈmu z·mÏru zbavit se sv˝ch odp˘rc˘. Tak doölo ke zn·mÈ n·vötÏvÏ BreûnÏva v Praze. Ten za dvoudennÌ n·vötÏvy [8. a 9. prosince 1967] rozpoznal, ûe Novotn˝ jiû nenÌ s to vzniklou situaci zvl·dnout. Prahu opustil s proslul˝m eto vaöe dÏlo... O tom, co se odehr·valo za dve¯mi jednacÌho s·lu, ve kterÈm zasedalo z·¯ijovÈ, ¯ÌjnovÈ a prosincovÏ-lednovÈ plÈnum ⁄V, ävestka redakci neinformoval; jen obËas na zased·nÌ redakËnÌ rady tajemnÏ naznaËoval, ûe se tam dÏje cosi nesmÌrnÏ nebezpeËnÈho, kde mu jde o krk. Aû nÏkdy v druhÈ polovinÏ ledna se do redakce dostal p¯epis stenografickÈho z·znamu prosincovÏ-lednovÈho plÈna. I p¯es velk˝ poËet stran jsem nev·hal a cel˝ z·znam p¯eËetl. NejvÏtöÌm p¯ekvapenÌm pro mÏ bylo, ûe v kritice NovotnÈho a jeho politickÈ linie dominovali Slov·ci - Vasil Biæak a Alexander DubËek. TajemnÌk ⁄V KSS V. Biæak53 nebyl pro mÏ nezn·mou osobou. PodobnÏ jako ¯ada dalöÌch redakËnÌch koleg˘ jsem jej vnÌmal jako jakousi slovenskou obdobu NovotnÈho. V. Biæak reagoval na ostudnÈ, ur·ûlivÈ vystoupenÌ NovotnÈho p¯i jeho n·vötÏvÏ na Slovensku a vyjad¯oval nespokojenost s postavenÌm Slovenska v danÈm asymetrickÈm uspo¯·d·nÌ republiky. TakÈ DubËek z tÏchto skuteËnostÌ vych·zel, avöak öel p¯itom mnohem d·le, kdyû poûadoval demokratizaci pomÏr˘ ve stranÏ i ve spoleËnosti. To mÏ velice zaujalo. Moje pr·vÏ dokonËen· kandid·tsk· disertace pojedn·vala toto tÈma sice na podnikovÈ ˙rovni, kde uv·dÏla argumenty pro volbu mezi Ëty¯mi moûn˝mi modely ñ technokraticko-byrokratickÈm, samospr·vnÈm, manaûÈrskÈm a demokratickÈm. Moje volba byla pro ten poslednÌ. ProgresistÈ a konservativci RozötÏpenÌm vedenÌ KS» na dvÏ skupiny, na tzv. progresisty a novotnovskÈ konzervativce, zd·nlivÏ skonËilo v lednu rozdÏlenÌm funkcÌ a volbou A. DubËeka prvnÌ tajemnÌkem ⁄V KS». Toto jmÈno tehdy ne¯Ìkalo ve¯ejnosti v˘bec nic. I vÏtöina m˝ch koleg˘ novin·¯˘ v nÏm nespat¯ovala vÌc neû jednoho z apar·tnÌk˘, kter˝ v tÈ dobÏ nedlouho zast·val funkci jednoho z tajemnÌk˘ ⁄V. Z r˘zn˝ch zpr·v o nÏkolikadennÌm tajnÈm dohadov·nÌ, jeû n·sledovalo po abdikaci NovotnÈho, kdo na jeho mÌsto, se nejvÌce ujala verze, ûe DubËeka navrhl Hendrych54. Dob¯e si vzpomÌn·m, jak ävestka, kdyû redakci referoval o lednovÈm zased·nÌ, vy¯izoval p¯edevöÌm Hendrych˘v vzkaz: problÈm je vy¯eöen, teÔ je t¯eba makat... SkuteËnÏ, v prvnÌch t˝dnech se leckomu zd·lo, ûe s odchodem NovotnÈho byla odstranÏna û·ba na prameni a ûivot v zemi se zaËÌn· obracet k lepöÌmu. Koncem ledna se DubËek zajel p¯edstavit do Moskvy BreûnÏvovi, na kterÈho udÏlal dobr˝ dojem uû jen tÌm, ûe s nÌm mohl mluvit bez tlumoËnÌka55. Doma vystupoval na r˘zn˝ch ve¯ejn˝ch shrom·ûdÏnÌch. Jeho usmÏvav˝ obliËej v kontrastu s ostr˝mi p¯Ìsn˝mi rysy NovotnÈho tv·¯e dod·val d˘vÏru jeho slov˘m, slibujÌcÌm demokratizaci pomÏr˘ ve spoleËnosti. PoË·tkem ˙nora p¯edsednictvo ⁄V KS» jednalo o p¯ÌpravÏ AkËnÌho programu, kter˝ Ñm· srozumitelnÏ vyj·d¯it souËasnÈ re·lnÈ politickÈ ˙koly strany v ¯ÌzenÌ spoleËnosti, st·tu a hospod·¯stvÌì. SouËasnÏ rozhodlo vypracovat nov˝ jednacÌ ¯·d, Ñaby v jedn·nÌ ˙st¯ednÌho v˝boru bylo vytvo¯eno takovÈ ovzduöÌ, kterÈ vytvo¯Ì naprostou svobodu kritiky a tv˘rËÌho st¯et·v·nÌ n·zor˘, posuzov·nÌ r˘zn˝ch variant a stanovisekì. Oslavy 20. v˝roËÌ ˙nora s hlavnÌm projevem A. DubËeka a za ˙Ëasti BreûnÏva, Gomulky, Ulbrichta, K·d·ra, Ceauseska a éivkova jeötÏ nenasvÏdËovaly, ûe by hlavnÌ naöi spojenci mÏli nÏjakÈ n·mitky proti polednovÈmu demokratizaËnÌmu procesu. Potom vöak doölo k v˝buchu. Provalila se afÈra ÑjetelovÈhoì gener·la J. äejny56; tento p¯Ìznivec NovotnÈho staËil jeötÏ p¯ed odhalenÌm uprchnout p¯es Jugosl·vii a It·lii do USA, kde poû·dal o politick˝ asyl. To bylo sousto pro sdÏlovacÌ prost¯edky v situaci, kdy svou Ëinnost zastavila ⁄st¯ednÌ publikaËnÌ spr·va, jak se tehdy naz˝val cenzurnÌ ˙¯ad. ZatÌmco tisk a rozhlas mÏly svÈho sÛlokapra, ävestka drûel RudÈ pr·vo zkr·tka. Pr˝ aby nevypadalo jako bulv·r. Doölo k tomu tÏsnÏ p¯ed zah·jenÌm okresnÌch a obvodnÌch konferencÌ KS», kterÈ se ve dvou kolech konaly 9.ñ18. b¯ezna po celÈ republice. Jejich pr˘bÏh jednoznaËnÏ vyznÌval ve prospÏch tzv. progresivnÌho k¯Ìdla ve vedenÌ strany a tvrdÏ se doûadoval demokratizace. VÏtöina deleg·t˘ ost¯e kritizovala chyby a nespr·v-

36

nosti minul˝ch let. Doûadovala se d˘slednÈ rehabilitace nespravedlivÏ postiûen˝ch osob a bezpodmÌneËnÈho odchodu vöech funkcion·¯˘, kte¯Ì se v oËÌch celÈ spoleËnosti zdiskreditovali, vËetnÏ prezidenta NovotnÈho. PoprvÈ na tÏchto konferencÌch probÏhly skuteËnÏ svobodnÈ volby. Propadli v nich i nÏkte¯Ì ËlenovÈ a kandid·ti p¯edsednictva ⁄V. Mezi poraûen˝mi kandid·ty byl i z·stupce öÈfredaktora RudÈho pr·va Jan FojtÌk. Na konferencÌch zaznÏla i siln· kritika redakce, ûe nedostateËnÏ informuje o ud·lostech ve stranÏ i ve spoleËnosti, o nichû se jejÌ ËlenovÈ dozvÌdajÌ z jin˝ch novin Ëi z rozhlasu. Takov·to kritika vöak na r˘zn˝ch redakËnÌch fÛrech zaznÏla uû kr·tce po lednovÈm zased·nÌ ⁄V KS». ävestka, z¯ejmÏ na z·kladÏ rozhodnutÌ p¯edsednictva ⁄V, odmÌtal podrobnÏji informovat o tom, co se dÏlo na plen·rnÌch zased·nÌch v ¯Ìjnu, v prosinci a v lednu s argumentem, ûe jde o vnitrostranickou z·leûitost a nenÌ proto d˘vod informovat o tom ve¯ejnost. SouËasnÏ otiskoval Ël·nky tÏch Ëlen˘ vedenÌ, kte¯Ì v nich pod·vali konzervativnÌ v˝klad ud·lostÌ spojen˝ch s bojem o rozdÏlenÌ funkcÌ ñ Hendrycha, Koldera, Indry, Len·rta, Biæaka a dalöÌch. Z redakËnÌch pracovnÌk˘ pak d·val slovo hlavnÏ nÏkolika m·lo redaktor˘m stejnÈho zamϯenÌ ñ J. FojtÌkovi, J. FraÚkovi, J. Stanovi a S. OborskÈmu. Rozho¯Ëen· vÏtöina redakce si vynutila svol·nÌ stranickÈ sch˘ze 18. b¯ezna a p¯ijala na nÏm stanovisko odsuzujÌcÌ tuto praxi. Strana Ñnem˘ûe skr˝vat odpovÏdnost jednotliv˝ch osob za prosazov·nÌ urËitÈ politikyì, pravilo se v nÏm. ÑA jedinÏ tehdy, bude-li cel· strana zn·t ˙Ëast a podÌl jednotliv˝ch politik˘ na utv·¯enÌ a uskuteËÚov·nÌ linie strany, bude mÌt spolehliv· mϯÌtka, podle nichû bude moci hodnotit jejich Ëinnost.ì SouËasnÏ opakovala Ñpoûadavek, vysloven˝ jiû v z·vÏrech v˝roËnÌ ËlenskÈ sch˘ze stranickÈ organizace v redakci 6. ˙nora, aby bylo p¯esnÏ urËeno postavenÌ redakce v soustavÏ ˙st¯ednÌch org·n˘ KS». RudÈ pr·vo jako org·n celÈ strany musÌ na z·kladÏ gener·lnÌ linie vytyËovanÈ sjezdy samostatnÏ p¯ispÌvat k utv·¯enÌ a uskuteËÚov·nÌ stranickÈ politiky. Nem˘ûe b˝t p¯itom vystaveno poruËnÌkov·nÌ jednotlivc˘ a oddÏlenÌ ⁄V. HlavnÌ redaktor a redakËnÌ rada by mÏli b˝t p¯Ìmo odpovÏdni ⁄V." D·le redakce poûadovala, aby ⁄V podrobil kritickÈmu zhodnocenÌ a revizi z·vÏry svÈho z·¯ijovÈho plen·rnÌho zased·nÌ t˝kajÌcÌ se IV. sjezdu Svazu Ës. spisovatel˘ a z nich plynoucÌch administrativnÌch opat¯enÌ, jimiû vyvrcholily minulÈ deformace v kulturnÌ politice strany. OkresnÌ konference KS» za deleg·ty na konference krajskÈ pro blÌûÌcÌ se sjezd navrhovaly p¯edevöÌm p¯edstavitele proreformnÌho proudu a odstartovaly proces, kter˝ byl brzo pojmenov·n jako PraûskÈ jaro. Do politiky zaËala vstupovat st·le öiröÌ mimostranick· ve¯ejnost. 13. b¯ezna se v p¯eplnÏnÈm s·le SlovanskÈho domu v Praze Na p¯Ìkopech uskuteËnil veËer MladÌ se ptajÌ, o t˝den pozdÏji byl ve SjezdovÈm pal·ci v praûskÈm Parku kultury patn·ctitisÌcov˝ mÌtink; shrom·ûdÏnÌ odhlasovalo dopis û·dajÌcÌ odchod NovotnÈho z prezidentskÈ funkce. PodobnÈ mÌtinky se konaly v BrnÏ i dalöÌch mÏstech. Jako na bÏûÌcÌm p·su doch·zelo k odvol·v·nÌ Ñkonzervì z vedenÌ nejr˘znÏjöÌch spoleËensk˝ch organizacÌ; vymÏnily se öpiËkovÈ funkce ⁄st¯ednÌ rady odbor˘, »s. svazu ml·deûe, Svazu ûen, svÈ vrcholnÈ p¯edstavitele zaËaly vymÏÚovat i strany N·rodnÌ fronty. Aktiv ÑvokovickÈ Sorbonnyì û·dal odchod z funkce rektora a v˘bec ze ökoly VilÈma NovÈho, odvol·ni byli ministr vnitra i gener·lnÌ prokur·tor, odstoupil rektor »VUT a odvol·n byl ¯editel FilozofickÈho ˙stavu »SAV. N·rodnÌ shrom·ûdÏnÌ vzalo na vÏdomÌ rezignaci NovotnÈho a zaËalo p¯ipravovat volbu novÈho prezidenta. SvÈ funkce skl·dali i nÏkte¯Ì tajemnÌci KV KS». V prvnÌch dnech dubna pak doölo i na ⁄V KS». Odvol·ni byli vedle NovotnÈho i jeho evidentnÌ stoupenci ChudÌk, Hendrych, Kouck˝, äim˘nek, p¯edseda [parlamentu] LaötoviËka, p¯edseda ⁄RO Pasty¯Ìk... Novotnovci zde byli vymaz·ni; ob·v·m se vöak, ûe DubËek tehdy jeötÏ nerozpoznal konzervativnÌ ledvÌ, o kterÈm uû j· a ¯ada jin˝ch reformnÏ sm˝ölejÌcÌch lidÌ ledacos vÏdÏla. P¯edevöÌm to platilo o Biæakovi, jemu oddan˝m BarbÌrkovi a Rigovi (st·li po boku DubËekovi p¯i jeho kritice NovotnÈho). Kolderovo dlouholetÈ rivalstvÌ s Novotn˝m mÏlo ËistÏ osobnÌ motivaci. Od dr·ûÔanskÈho setk·nÌ vedoucÌch p¯edstavitel˘ stran sovÏtskÈho bloku, kde poprvÈ zaznÏla kritika Ës. demokratizaËnÌho procesu (pro ve¯ejnost to o p·r dnÌ pozdÏji prozradil tajemnÌk ⁄V vl·dnoucÌ strany v NDR prof. Kurt Hager na filozofickÈm kongresu v BerlÌnÏ), vöak Kolder zavÏt¯il. Od tÈto chvÌle se plnÏ orientoval na velkÈho bratra.

37

Piller, kter˝ byl p¯i svÈm zvolenÌ povϯen dokonËenÌm rehabilitacÌ obÏtÌ politick˝ch proces˘, na nÌû uû poËetn˝ t˝m v b˝valÈm barnabitskÈm kl·öte¯e dlouho pracoval, byl pro vÏtöinu nepopsan˝ list. J· ho osobnÏ znal jeötÏ z doby, kdy p˘sobil jako stranick˝ sekret·¯ v plzeÚskÈ äkodovce, kam jsem jako novin·¯ obËas dojÌûdÏl. Byl to nepochybnÏ poctiv˝ a pracovit˝ ËlovÏk bez velk˝ch kariÈrnÌch ambicÌ. Jeho schopnost politickÈho myölenÌ a orientace v celospoleËensk˝ch z·leûitostech vöak byla velmi omezen·. Zvl·öù n·zornÏ se to projevilo 21. srpna 1968, kdy se ve vzniklÈ situaci nedovedl rychle zorientovat. Pr·vÏ jeho hlas rozhodl o vÏtöinÏ, kter· schv·lila na noËnÌm zased·nÌ p¯edsednictva stanovisko odmÌtajÌcÌ vojenskou intervenci VaröavskÈ smlouvy. Hned v n·sledujÌcÌch dnech vöak do hotelu Praha svolal sch˘zku s kandid·ty dÏlnicko-rolnickÈ vl·dy, kter· mÏla za ˙kol tuto agresi form·lnÏ legalizovat. Byl si toho vÏdom. Jeho lepöÌ vlastnosti vöak z¯ejmÏ p¯ispÏly k tomu, ûe se pro pozdÏjöÌ Hus·kovo normalizaËnÌ vedenÌ neuk·zal dostateËnÏ kvalifikovan˝m, a proto se nakonec na tomto jeviöti neuplatnil. Velik˝m p¯ekvapenÌm pro redakci bylo zvolenÌ O. ävestky za Ëlena p¯edsednictva. Vöichni jsme vÏdÏli, ûe je to jen horliv˝ sluûebnÌk tandemu Hendrych-Kouck˝. Hendrych˘v taktick˝ obrat od öedÈ eminence a mozku novotnovskÈho klanu k jeho ostr˝m kritik˘m na ¯ÌjnovÈm a prosincovÏ lednovÈm plÈnu ävestka posluönÏ n·sledoval. TÌm se z¯ejmÏ otev¯ela cesta tÈto dosud politicky nev˝znamnÈ, v myölenÌ naprosto epigonskÈ postaviËce k tak velikÈmu skoku vzh˘ru. Teprve tehdy mi doölo, jakou chybu udÏlal v˝bor redakËnÌ stranickÈ organizace, kdyû po prvnÌm kole okresnÌch konferencÌ se z jednÈ z nich ävestka vr·til jako zpr·skan˝ pes a v hlubokÈ depresi, vyvolanÈ i kritikou RudÈho pr·va, nabÌdl svou rezignaci na funkci hlavnÌho redaktora. Stranick· organizace se spokojila s v˝mÏnou jeho n·mÏstk˘. Jako Ëlen p¯edsednictva se vöak stal nedotknuteln˝m... Prostor pro progresisty NaöÌm jmenov·nÌm z·stupci öÈfredaktora vöak skuteËn˝ boj o charakter RudÈho pr·va teprve zapoËal. Dosud zde p¯evaûoval hlas konzervativc˘. NynÌ se otev¯el prostor pro p¯edstavitele tzv. progresivnÌho smÏru ve stranÏ. Rychlou zmÏnu umoûnila p¯edevöÌm zmÏna orientace diskusnÌch p¯Ìloh RudÈho pr·va, kde dosud p¯evaûovala komun·lnÌ kritika. NynÌ zde mohli vyj·d¯it svÈ n·zory na palËivÈ spoleËenskÈ ot·zky lidÈ jako Smrkovsk˝, äik, äpaËek, a dalöÌ mimoredakËnÌ i redakËnÌ auto¯i. Zvl·öù v˝znamn˝ byl n·zor vysloven˝ nov˝m brnÏnsk˝m vedoucÌm tajemnÌkem a Ëlenem p¯edsednictva Josefem äpaËkem: v novÈ situaci musÌ strana novÏ formulovat i svou gener·lnÌ linii. S·m äpaËek nebyl velk˝ politick˝ myslitel. MÏl vöak po svÈm boku brnÏnskÈho filozofa a politologa Jaroslava äabatu, vybavenÈho nejen rozs·hl˝m spoleËenskovÏdnÌm vzdÏl·nÌm, ale schopn˝m samostatnÈho tv˘rËÌho myölenÌ. SvÈ do tÈ doby p¯ev·ûnÏ publicistickÈ vystupov·ni (mj. i v RudÈm pr·vu) nynÌ doplnil p¯Ìm˝m vstupem do politiky. Stal se jednÌm z tajemnÌk˘ äpaËkova brnÏnskÈho KV KS», kter˝ se p¯ipojil k novÏ se rodÌcÌmu myölenkovÈmu proudu ve stranÏ. Aû do svÈho jmenov·nÌ z·stupcem öÈfredaktora jsem k politick˝m tÈmat˘m nepsal. PlnÏ jsem se vÏnoval problematice ekonomickÈ reformy. To byl prostor, kde bylo moûno vyjad¯ovat se ñ ¯eËeno tehdejöÌ terminologiÌ ñ relativnÏ progresivnÏ. NynÌ jsem se vöak vÏnoval plnÏ pr·vÏ klÌËov˝m politick˝m tÈmat˘m jednoznaËnÏ formulovan˝m v reformnÌm duchu. Usnadnilo mi to i doËasnÈ povϯenÌ vedenÌm vnitropolitickÈ rubriky, jeû byla snad person·lnÏ nejslaböÌm Ël·nkem redakce. PracovnÌci tÈto rubriky stÏûÌ zvl·dali svÈ zpravodajskÈ posl·nÌ, natoû pak samostatnÈ komentov·nÌ z·vaûn˝ch politick˝ch ud·lostÌ. Nezbylo, neû ujmout se tÈto role s·m. 13. dubna vyöel na prvnÌ stranÏ m˘j ˙vodnÌk Program novÈ politiky interpretujÌcÌ pr·vÏ zve¯ejnÏn˝ AkËnÌ program jako Ñzcela jednoznaËnÈ v˝chodisko pro utv·¯enÌ novÈho modelu socialistickÈ spoleËnosti, v nÌû se vedle hospod·¯skÈ a soci·lnÌ spravedlnosti majÌ vytvo¯it re·lnÈ podmÌnky a z·ruky pro svobodn˝ rozvoj kaûdÈho jedince, vöech spoleËensk˝ch skupin naöÌ spoleËnosti.ì V souvislosti se sÈriÌ person·lnÌch zmÏn jsem zd˘raznil, ûe Ñnovou politiku nelze dÏlat se star˝mi lidmi.ì ⁄vodnÌk vy˙stil v z·vÏr, ûe ÑAkËnÌ program nenÌ konec, ale zaË·tek novÈ politiky." N·sledovala sÈrie dalöÌch ˙vodnÌk˘ a koment·¯˘, z nichû leccos napovÌdajÌ jiû jejich titulky:

38

Hlas krajsk˝ch konferencÌ (23. 4.), jejichû deleg·ti se hojnÏ vyslovovali pro urychlenÈ svol·nÌ mimo¯·dnÈho XIV. sjezdu s vÏdomÌm, Ñv jak nep¯ÌznivÈm svÏtle je nejvyööÌ org·n strany, ve kterÈm je jeötÏ tolik lidi, kte¯Ì reprezentujÌ ty str·nky minulosti, se kter˝mi se strana chce jednoznaËnÏ rozejÌt.ì Titulky dalöÌch koment·¯˘: O mimo¯·dnÈm sjezdu (17. 4.), znÏl KomunistÈ a ti druzÌ (14. 5.) a DÏlnick· politika (15. 5.), Koho na sjezd (12. 6.) atd. ävestka ovöem d·l pilnÏ pracoval k tomu, aby se v RudÈm pr·vu udrûel hlas konzervativc˘. V redakËnÌm ans·mblu mnoho moûnostÌ nemÏl. Z redaktor˘ k tomu byli ochotni jen dva ñ Stano a Oborsk˝. KonzervativnÌ stanoviska ovöem zast·valo nÏkolik dalöÌch; ti si vöak buÔ netroufali anebo nebyli schopni na ˙rovni svÈ n·zory napsat. Sekret·¯i (F. Ryba a M. VÌtek) nepsali v˘bec, Stano s Oborsk˝mi si v karlÌnskÈ Tesle za pomoci konzervativnÌch funkcion·¯˘ zorganizovali besedu, na kterÈ nÏkte¯Ì jejÌ ˙ËastnÌci Ñzvedali prstì proti ˙dajnÈmu zneuûÌv·nÌ polednovÈho procesu k vystoupenÌm proti KS» a socialistickÈmu systÈmu v˘bec. »l·nek, uve¯ejnÏn˝ na ävestk˘v pokyn 10. b¯ezna 1968, se setkal s prudkou reakcÌ. Koment·tor rozhlasu Milan Weiner, p¯ed Ëasem s·m redaktor RudÈho pr·va s osobnÌ zkuöenostÌ z nacistickÈho koncentraËnÌho t·bora, v emotivnÏ ladÏnÈm vystoupenÌ varoval p¯ed snahou konzervativc˘ zastavit zapoËat˝ demokratizaËnÌ proces. PodobnÏ reagoval odbor·¯sk˝ denÌk Pr·ce. Kauza Svit·k K zvl·öù ostrÈmu st¯etnutÌ se ävestkou doölo v souvislosti s Ël·nkem podepsan˝m Kolderem (nevÌm, kdo z apar·tnick˝ch ideolog˘ mu jej napsal, s·m by to nikdy nedok·zal), jehoû za¯azenÌ do listu jsem pozastavil. Reagoval v nÏm na p¯edn·öku Ivana Svit·ka p¯ednesenou v KAN. kterou 30. dubna zve¯ejnil Ëasopis Student pod titulkem Vaöe nynÏjöÌ krize. Jiû 10. dubna p¯etiskl tento Ëasopis p¯edn·öku [profesora FilozofickÈ fakulty UK Ivana Svit·ka, kter˝] jeötÏ nevyvolal p¯Ìmou reakci politick˝ch mÌst. P¯edn·öka byla na vysokÈ teoretickÈ ˙rovni formulovanou anal˝zou fenomÈnu totalitnÌ diktatury p¯edevöÌm v obecnÈ rovinÏ. OpÌrala se o poznatky tehdy jiû i v ËeötinÏ vydanÈ knÌûky Wrighta Millse Elity moci, analyzujÌcÌ p¯edevöÌm nesocialistickÈ typy diktatur. SouËasnÏ se vöak pokusila aplikovat tyto poznatky i na Ës. realitu. Svit·k se p¯itom souËasnÏ zab˝val cÌlovou podobou demokratickÈho socialismu (na n·vrat kapitalismu nejen Svit·k, ale ani jinÌ intelektu·lnÌ p¯edstavitelÈ obrodnÈho procesu tehdy v˘bec nepom˝öleli). ÑLikvidace mechanismu totalitnÌ diktatury a totalitnÌho myölenÌ je podmÌnkou dosaûenÌ demokratickÈho socialismu... TotalitnÌ diktatura je n·ö nep¯Ìtel ËÌslo jedna. M·me dost hlav i rukou k programu socialistickÈ svobody, ale m·me takÈ dost apar·t˘, kterÈ se mu br·nÌ... SvÈr·znost souËasn˝ch zmÏn tkvÌ v tom, ûe dosud û·dnÈ podstatnÈ zmÏny nenastaly, ûe mechanismy totalitnÌ moci nedotËenÏ trvajÌ. Existuje pouze svoboda tisku a jak·si nadÏje na demokratickÈ volby a p¯estavbu mocensk˝ch funkcÌ ve st·tÏ. N·m je lhostejn· v˝mÏna k·dr˘, nominovan˝ch krajnÏ nedemokratick˝m systÈmem, n·s vöak zajÌm· trvale demokratizaËnÌ proces, tedy permanentnÌ transformace totalitnÌ diktatury v evropsk˝ systÈm s demokratickou formou vl·dy.ì Jinak tomu vöak bylo po zve¯ejnÏnÌ Svit·kova vystoupenÌ v KAN. Toto sdruûenÌ jakoby Svit·kov˝m vystoupenÌm p¯edkl·dalo sv˘j program opoziËnÌ sÌly v˘Ëi komunistickÈ stranÏ. ÑSouËasn˝ stav politickÈho ûivota v »eskoslovensku vyûaduje zdravou opozici komunistickÈmu programu. Nikoli antikomunistickou stranu, kter· by vidÏla sv˘j cÌl ve zmÏnÏ hospod·¯sk˝ch vztah˘ a celkovÈ orientace st·tu, ale politickou stranu nebo strany, kterÈ by usilovaly o spoluvl·du a partnerstvÌ komunist˘ jako plnopr·vnÌ p¯edstavitelÈ voliˢ... MusÌme vych·zet z rozpornÈho charakteru sil v komunistickÈ stranÏ, ve st·tnÌch institucÌch a postupovat tak, abychom: 1. uskuteËÚovali vlastnÌ poûadavky d˘slednÈ demokracie pro nestranÌky vËetnÏ moûnos zaloûit rovnopr·vnou politickou stranu; 2. abychom nekladli p¯ek·ûky progresivnÌmu proud v komunistickÈ stranÏ, pokud chce uskuteËÚovat n·roËn˝ program socialistickÈ demokracie (abychom neoslabovali toto k¯Ìdlo neuv·ûen˝mi kroky) a 3. abychom omezovali prestiûe a moc konzervativnÌch politik˘, pokud je to v naöich sil·ch."

39

Svit·k vöak souËasnÏ vyjad¯oval netrpÏlivost s tempem probÌhajÌcÌch zmÏn. ÑPolitika nejen hra o moc, je to hra o moc v Ëase... »as pracuje pro n·s, ale jen tehdy, pokud jsme aktivnÌ a pokud si uvÏdomujeme, ûe urËitÈ kroky lze udÏlat jen teÔ, nebo nikdy,ì napsal. TÌmto krokem mÏlo b˝t ÑzaloûenÌ druhÈ stranyì... NenÌ divu, ûe pr·vÏ tato konfrontaËnÏ nep¯·telsk· interpretace role KAN a jejÌch programov˝ch cÌl˘ vydÏsila a rozzu¯ila konzervativce ve vedenÌ KS».57 Kolder to ovöem interpretoval v jÌm podepsanÈm Ël·nku jako ˙tok na stranu jako celek... SlovnÌk a argumentace tohoto textu odpovÌdaly tÏm nejtemnÏjöÌm obdobÌm novotnovskÈ Èry. Svit·k v nÏm byl oznaËov·n za nep¯Ìtele lidu a socialismu, rozvraceËe republiky, kter˝ poûaduje Ñ˙nor na rubyì atp. V podstatÏ volal po administrativnÌm z·sahu. Zve¯ejnit takov˝ text, dokonce podepsan˝ Ëlenem p¯edsednictva ⁄V KS» v dobÏ, kdy jiû de facto neexistovala cenzura, znamenalo, [ûe] RudÈ pr·vo by se v tu r·nu stalo snadn˝m terËem ˙tok˘ jako praporeËnÌk konzervativnÌch sil ve stranÏ, br·nÌcÌch demokratizaËnÌmu procesu. Svit·kovo vystoupenÌ pochopitelnÏ nebylo moûno p¯ejÌt mlËenÌm; odkl·dat publikaci Koldrova textu, kter˝ jsem p¯es ävestk˘v pokyn ke zve¯ejnÏnÌ zadrûel, nebyla nadlouho udrûiteln·. Vy¯eöil jsem situaci tak, ûe jsem p¯es noc napsal reakci na Svit·kovo vystoupenÌ s·m v tÈmϯ celostr·nkovÈm textu: JakÈ v˝chodisko z nynÏjöÌ krize (14. 6.); nadtitulek 0 p¯estupu Ivana Svit·ka z filozofie do politiky upozorÚoval Ëten·¯e, ûe jde o polemiku s autorem, kter˝ nejen v kruzÌch mladÈ inteligence, ale v celÈ spoleËnosti vyvolal mimo¯·dnou pozornost a rozruch: ÑJiû po nÏkolik let hraje Ivan Svit·k roli enfant terrible v naöÌ filozofii. NemyslÌm, ûe by to bylo tomuto oboru jakkoli na ökodu, zejmÈna po mnohaletÈm panstvÌ sterilnÌho dogmatismu. Filozofie, stejnÏ tak jako kter·koli vÏda, pot¯ebuje nezbytnÏ k svÈmu rozvoji origin·lnÌ, smÏlÈ, provokujÌcÌ myölenky bez ohledu na to, zda se jejich pravdivost potvrdÌ Ëi nikoli, neboù jedinÏ tak se ubr·nÌ stojat˝m a hnijÌcÌm vod·m dogmatismu a myölenkovÈho z·pecnictvÌ. Proto bylo v minulosti velmi nerozumnÈ a pro rozvoj marxistickÈ filozofie neobyËejnÏ ökodlivÈ, jestliûe se pr·vÏ k takov˝m ñ i kdyû nejednou sporn˝m ñ myölenk·m, objevivöÌm se ve filozofick˝ch diskusÌch, p¯istupovalo z politick˝ch hledisek. Kdyû se jejich autor˘m ihned nalepovaly na Ëelo zn·mky, jimiû bylo vÌce Ëi mÈnÏ siln˝mi slovy vyhlaöov·no nep¯·telstvÌ socialismu a marxismu. V poslednÌch mÏsÌcÌch vöak m˘ûeme zaznamenat v˝znamnou zmÏnu v postoji Ivana Svit·ka: z filozofie p¯eöel do politiky.ì [P¯ipomnÏl jsem nejen jeho text ze Studenta Ë. 18, ale i Ël·nek v Pr·ci z 19. 5. Smysl obrody, majÌ] povahu jakÈhosi politickÈho manifestu budoucÌ opoziËnÌ strany, za jejÌû provizornÌ z·kladnu povaûuje KAN. Ivan Svit·k s·m sebe postavil do role ideologa a programovÈho mluvËÌho öesti milion˘ nestranÌk˘ a navÌc [Ël·nkem v Pr·ci] dÏlnickÈ t¯Ìdy. Jsou tedy vöechny d˘vody k tomu, abychom Ivana Svit·ka posuzovali nikoli jako filozofa, ale jako politika. Abychom si kladli ot·zku, co slibuje obËan˘m tÈto zemÏ, co jim nabÌzÌ sv˝m programem." Konstatoval jsem d·le, ûe ÑSvit·k û·d· od sv˝ch stoupenc˘ maliËkost: aby mu podepsali bianko smÏnku...ì p¯iËemû Ñpr·vÏ v tomto smÏru chce ñ po p¯Ìkladu Hamleta ñ jednat bez ohledu na d˘sledky sv˝ch Ëin˘.ì Upozornil jsem, ûe na rozdÌl od Shakespearova dramatu, v nÏmû d˘sledky sv˝ch Ëin˘ nese s·m jeho hrdina a nÏkolik osob kolem nÏho, vöak v dneönÌ politickÈ h¯e nejde o samu postavu I. Svit·ka, ale Ño osudy milion˘ ûiv˝ch lidÌ.ì Povaûoval jsem to za dostateËn˝ d˘vod, abychom roli enfant terrible, docela sympatickou a prospÏönou ve filozofii, povaûovali za nep¯ijatelnou pro toho, kdo se rozhodl p¯estoupit z filozofie do politiky. Neû jsem vöak dospÏl k z·vÏreËnÈ pas·ûi svÈho Ël·nku, podrobnÏ jsem charakterizoval sloûitost a obtÌûnost spoleËenskÈ situace, jiû rozhodnÏ nelze vy¯eöit teÔ nebo nikdy. Podle Svit·ka Ñjsme v jakÈmsi p¯echodnÈm obdobÌ, ve kterÈ vÏtöina spoleËnosti z vlastnÌ zkuöenosti vÌ, co nechce (star˝ centralistickobyrokratick˝ spoleËensk˝ mechanismus), ve kterÈm vöak nejen z vlastnÌ zkuöenosti, ale Ëasto jeötÏ ani v teorii nem· p¯edstavu o tom, co m· b˝t to novÈ, co tedy vlastnÏ chce. Je situace, za kterÈ jsou vytvo¯eny vöechny podmÌnky pro atmosfÈru vöeobecnÈ ned˘vÏry stejnÏ tak jako pro atmosfÈru zcela nekritickÈ vÌry v novÈ iluze a m˝ty. AtmosfÈru, kter· je matkou davov˝ch psychÛz, pogromov˝ch n·lad a ide·lnÌm prost¯edÌm pro demagogy...ì

40

S odvol·nÌm na dosavadnÌ zkuöenosti jsem za prvo¯ad˝, klÌËov˝ problÈm oznaËil vy¯eöenÌ tzv. vedoucÌ role strany. ÑP¯i dneönÌm postavenÌ a ˙loze KS» ve spoleËnostÌ je nejz·vaûnÏjöÌm problÈmem opozice uvnit¯ tÈto strany. Cestou k tomu mÏlo b˝t urychlenÏ svolat mimo¯·dn˝ sjezd, kter˝ by ve stanov·ch zaruËil, ûe menöina bude mÌt moûnost leg·lnÏ, bez rizika jak˝chkoli repres·liÌ ve¯ejnÏ hl·sat a zast·vat n·zory podstatnÏ odliönÈ od n·zor˘ ofici·lnÌho vedenÌ." Pr˘bÏh okresnÌch a krajsk˝ch konferenci zcela nepochybnÏ naznaËil, ûe dosavadnÌ menöina progresist˘ se st·v· drtivou vÏtöinou a d˘sledkem toho bude vyst¯Ìd·nÌ dosavadnÌ garnitury dogmaticko-konzervativnÌ moci. K programu [oËek·vanÈ vÏtöiny] pat¯il nejen Ñp¯echod k pluralitnÌ demokraciiì, kter˝ uû de facto zapoËal obrozov·nÌm dosud satelitnÌch stran NF v re·lnou politickou sÌlu. ÑProblÈm svobody je... u vÏtöiny tÈto spoleËnosti nerozluËnÏ spojen s osvobozenÌm od nevy¯eöen˝ch a mnohde nar˘stajÌcÌch existenËnÌch starostÌ. Nez·vislÈ odbory, pr·vo na st·vku a rady pracujÌcÌch mohou v tomto smÏru sehr·t roli jedinÏ jako souË·st celkovÈ ekonomickÈ reformy, jako organick· souË·st novÈho mechanismu fungov·nÌ hospod·¯stvÌ, neboù jinak se mohou stejnÏ dob¯e st·t spÌöe n·strojem dalöÌho prohloubenÌ hospod·¯skÈ nerovnov·hy, mÌsto aby urychlily jejÌ obnovenÌ.ì Je znepokojujÌcÌ, jestliûe pr·vÏ tato problematika ustoupila v demokratizaËnÌm procesu do pozadÌ. Neboù nepovede-li demokratizace k uvolnÏnÌ nov˝ch zdroj˘ r˘stu spoleËenskÈ produktivity pr·ce, tohoto z·kladnÌho p¯edpokladu ¯eöenÌ existenËnÌch problÈm˘ r˘zn˝ch spoleËensk˝ch skupin, Ëi mÏlo-li by dokonce dojÌt ke stagnaci nebo poklesu, hrozÌ nebezpeËÌ, ûe se jejÌ velkÈ myölenky v mnoh˝ch spoleËensk˝ch skupin·ch zdiskreditujÌ a ûe zesÌlÌ tendence k nastolenÌ Ñvl·dy silnÈ rukyì.58 UrychlenÌ p¯emÏny centr·lnÏ p¯ÌdÏlovÈho mechanismu fungov·nÌ ekonomiky na regulovanou penÏûnÏ-trûnÌ jsem tak povaûoval za dalöÌ klÌËov˝ bod PraûskÈho jara. Uû od ËasnÈho r·na, kdy Ël·nek vyöel, u n·s doma nep¯etrûitÏ zvonil telefon. V telefonnÌm seznamu sice bylo äulc˘ m·lem tolik co Nov·k˘, ale Zdislav jen jedin˝. MnÏ naprosto nezn·mÌ lidÈ mi vzruöen˝m hlasem vyjad¯ovali sv˘j souhlas a dod·vali: takhle piöte, takhle argumentujte, a pak v·m lidÈ uvϯÌ. Spor o svol·nÌ mimo¯·dnÈho XIV. sjezdu Tehdy, jak se pravÌ v p¯ipomenutÈm normalizaËnÌm textu Z·pas o RudÈ pr·vo z r. 1970: Ñvyöel v prvÈm, venkovskÈm vyd·nÌ RudÈho pr·va koment·¯ Zdislava äulce k jednÈ vnitrostranickÈ ot·zceì. Ta Ñjedna vnitrostranick· ot·zkaì se t˝kala svol·nÌ ¯·dnÈho XIV. sjezdu KS», kter˝ mÏl podle moskevskÈho protokolu ze srpna 1968 zmizet z dÏjin. Po okresnÌch konferencÌch strany [v b¯eznu 1968] se zaËal masovÏ ö̯it poûadavek na svol·nÌ mimo¯·dnÈho sjezdu. Ten by ukonËil dosud nerozhodnut˝ st¯et mezi konzervativci a progresisty ve vrcholn˝ch org·nech KS», kter˝ ochromoval jejÌ akceschopnost. DosavadnÌ ⁄V byl volen jeötÏ za novotnovskÈ Èry. Ten v radikalizujÌcÌ se atmosfȯe sice schv·lil dost obecnÏ formulovan˝ AkËnÌ program, odmÌtl vöak poûadavek na svol·nÌ ¯·dnÈho XIV. sjezdu. Konzervativci v nÏm p¯evaûujÌcÌ dob¯e vÏdÏli, ûe na nÏm nemajÌ öanci... a snaûili se zÌskat Ëas, aby tomu zabr·nili. ävestka [byl na nÏjakÈ akci v BrnÏ] vzk·zal prost¯ednictvÌm fili·lnÌ redakce do Prahy, ûe je t¯eba ihned napsat a uve¯ejnit koment·¯, kter˝ by ñ s odvol·nÌm na dubnovÈ plÈnum ñ plÈdoval pro svol·nÌ sjezdu v ¯·dnÈm termÌnu. Kdyû sekret·¯ redakce na poradÏ o p¯ÌpravÏ ËÌsla o tomto poûadavku informoval, nikdo se tohoto ˙kolu nechtÏl ujmout. A tak jsem sdÏlil, ûe jej napÌöi. Titulek znÏl O mimo¯·dnÈm sjezdu. Konstatoval jsem ûe Ñk samotnÈ myölence mimo¯·dnÈho sjezdu se dubnovÈ plÈnum fakticky vyslovilo negativnÏ... mnozÌ soudruzi pr·vem kladou ot·zku, zda jedinÏ plÈnum, kterÈ je v danÈ situaci pr·vÏ tÌm, o nÏmû se m· rozhodovat, je v tÈto vÏci kompetentnÌ.ì P¯ipomnÏl jsem stanovy, podle nichû Ñmimo¯·dn˝ sjezd svol·v· ⁄V KS» buÔ z vlastnÌ iniciativy, nebo na û·dost nejmÈnÏ jednÈ t¯etiny vöech Ëlen˘ stranyì. Citoval jsem pak vnitrostranickÈ ˙daje, podle kter˝ch uû 21. b¯ezna, tedy jeötÏ p¯ed druh˝m kolem okresnÌch konferencÌ a p¯ed konferencemi krajsk˝mi... se p¯Ìmo Ëi nep¯Ìmo pro svol·nÌ mimo¯·dnÈho sjezdu vyslovilo spont·nnÏ, bez organizov·nÌ shora, 31 % Ëlen˘ strany. V dobÏ, kdy jsem koment·¯ psal, nemohlo b˝t pochyb, ûe stanovami poûadovan· t¯etina Ëlen˘ strany, poûadujÌcÌch svol·nÌ mimo¯·dnÈho sjezdu, byla

41

d·vno vysoko p¯ekroËena. ÑZ·kladem hlas˘ pro svol·nÌ sjezdu je nepochybnÏ obava, zda ˙st¯ednÌ v˝bor v dneönÌm sloûenÌ sk˝t· dostateËnou z·ruku, ûe zapoËat˝ obrodn˝ proces bude doveden do vöech d˘sledk˘... ObmÏna dneönÌho ˙st¯ednÌho v˝boru, coû m˘ûe udÏlat v brzkÈ dobÏ jen mimo¯·dn˝ sjezd, by nepochybnÏ byla spojena s tou v˝hodou, ûe by znamenala skuteËnou teËku za urËitou etapou v obnovov·nÌ d˘vÏry ve stranu, v jejÌ vedenÌ... z·jem strany (a nikoli jen dneönÌho ˙st¯ednÌho v˝boru) hovo¯Ì pro jeho svol·nÌ.ì Bylo jiû dost pozdÏ veËer, kdyû mÏ manûelka volala do kuchynÏ, kde otev¯en˝m oknem s nÏk˝m hovo¯ila. Na chodnÌku st·l Boris Bedn·¯; p¯ijel redakËnÌm autem z noËnÌ sluûby a vzruöenÏ mi sdÏloval: ÑZdislave, soudruh ävestka tÏ na kolenou prosÌ, abys ten koment·¯ z druhÈho vyd·nÌ st·hl.ì Manûelka se duöuje, ûe dodnes slyöÌ mou chladnou odpovÏÔ: ÑäÈfredaktorem je ävestka, ten musÌ rozhodnout.ì ävestka veËer zaöel do brnÏnskÈ redakce, aby si zkontroloval obsah prvnÌho vyd·nÌ (jeho uz·vÏrka byla uû kolem 19. hodiny, aby se stihly vlaky rozv·ûejÌcÌ noviny do vzd·lenÏjöÌch mÌst; v Praze a dalöÌch velk˝ch mÏstech byla uz·vÏrka druhÈho vyd·nÌ aû kolem p˘lnoci). Na ävestk˘v p¯Ìkaz koment·¯ v druhÈm vyd·nÌ nevyöel. R·no vypukl poprask. Redakto¯i rozhlasu mÏli k dispozici jiû prvnÌ vyd·nÌ; nynÌ zjistili, ûe koment·¯ z druhÈho vyd·nÌ vypadl. Koment·tor »estmÌr Such˝ (p¯ed Ëasem redaktor zahraniËnÌ rubriky RudÈho pr·va) v nejbliûöÌm ranÌm zpravodajstvÌ zaËal spekulovat, co to znamen·. Do bytu mi volali dva zpravodajovÈ zahraniËnÌch agentur a û·dali interview. OdmÌtl jsem je, nechtÏl jsem zavd·vat konzervativc˘m z·minku k ˙tok˘m, ûe pracuji v dohodÏ a v z·jmu Ñz·padnÌch imperialist˘ì. NapÏtÌ v redakci p¯inutilo p¯edsednictvo ⁄V, aby situaci v RudÈm pr·vu za¯adilo na program jedn·nÌ 14. kvÏtna. Byli na nÏj pozv·ni ËlenovÈ vedenÌ redakce a v˝boru stranickÈ organizace. Byl jsem poû·d·n o ˙vodnÌ slovo. TlumoËil jsem v nÏm n·zor naprostÈ vÏtöiny redakce o nutnosti odvolat O. ävestku z funkce öÈfredaktora a nahradit jej osobnostÌ, jeû by mÏla d˘vÏru jak p¯edsednictva, tak i redakce (nemÏl to b˝t nikdo z redaktor˘). K hlavnÌm argument˘m pat¯ilo: ■ ävestka a Ñjehoì lidÈ (zejmÈna FojtÌk a FranÏk) vlastnÌmi i autorsk˝mi Ël·nky jeötÏ p¯ed lednem zkompromitovali RudÈ pr·vo svou aktivnÌ ˙ËastÌ v kampani kolem Liter·rnÌch novin a sjezdu spisovatel˘, p¯ed ve¯ejnostÌ mu tak vtiskli tv·¯ konzervativnÌho odp˘rce obrodnÈho procesu. ■ ZatÌmco pro ostatnÌ tisk p¯estala cenzura de facto fungovat, ävestka ji naopak p¯itvrdil, jak pokud ölo o kulturnÌ oblast (odmÌtl nap¯. uve¯ejnit stanovisko kulturnÌ rubriky o situaci v tÈto sfȯe), odmÌtal publikovat informace o pr˘bÏhu rehabilitacÌ, potlaËil informace o prudkÈm vzestupu poûadavk˘ na svol·nÌ mimo¯·dnÈho sjezdu strany atd. Katastrof·lnÌch rozmÏr˘ nabyla situace v dobÏ druhÈ vlny okresnÌch konferencÌ, kdy se kritika na RudÈ pr·vo valila nejen z tohoto fÛra, ale i z redakËnÌch dopis˘ a projevovala se v prudkÈ poklesu n·kladu ñ lidÈ zaËali kupovat jinÈ noviny, kde zÌskali informace, jeû RudÈ pr·vo zatajilo. ■ V situaci, kdy se realitou stala svoboda tisku, nelze dÏlat RudÈ pr·vo postaru konkurence ostatnÌch novin vyûaduje pohotovÏ informovat o vöem d˘leûitÈm, rychle reagoval p¯esvÏdËiv˝mi a pravdiv˝mi argumenty; to ovöem vyluËuje dosavadnÌ ËastÈ komandov·nÌ redakce stranick˝m apar·tem a vyûaduje urËitou manÈvrovacÌ samostatnost redakce ñ n·vrh na ˙pravu tohoto vztahu mezi ⁄V a redakcÌ byl zformulov·n ve Stanovisku z·kladnÌ organizace strany: ÑRudÈ pr·vo jako org·n celÈ strany musÌ na z·kladÏ gener·lnÌ linie vytyËovanÈ sjezdy samostatnÏ p¯ispÌvat k utv·¯enÌ a uskuteËÚov·nÌ stranickÈ politiky. Nem˘ûe b˝t p¯itom vystaveno poruËnÌkov·nÌ jednotlivc˘ a oddÏlenÌ ⁄V. HlavnÌ redaktor a redakËnÌ rada by mÏli b˝t p¯Ìmo odpovÏdni plÈnu ⁄V.ì Dodnes vidÌm Ëervenou tuûkou hustÏ podtrhanÈ pas·ûe z tohoto stanoviska leûÌcÌ na stole p¯ed Vasilem Biæakem, kter˝ se jako prvnÌ p¯ihl·sil o slovo. Rozho¯Ëoval se, ûe v situaci, kdy ostatnÌ tisk odst¯eluje zaslouûilÈ soudruhy v r˘zn˝ch vysok˝ch funkcÌch, nynÌ vlastnÌ stranick˝ tisk se snaûÌ Ñodst¯elitì dokonce Ëlena p¯edsednictva. Ost¯e odsuzoval zejmÈna formulaci o samostatnÈm p¯ispÌv·nÌ redakce k utv·¯enÌ a uskuteËÚov·nÌ

42

stranickÈ politiky a interpretoval ji jako snahu zp¯Ìstupnit i str·nky ˙st¯ednÌho stranickÈho listu protistranick˝m kontrarevoluËnÌm ûivl˘m. Situace v RudÈm pr·vu se na p¯edsednictvu projedn·vala jen kr·tce potÈ, kdy (4. kvÏtna) byla v MoskvÏ delegace KS» (DubËek, »ernÌk, Smrkovsk˝, Biæak). Tam BreûnÏv, Kosygin a Podgorn˝ vedenÌ KS» ost¯e kritizovali za nedostateËnÈ zvl·d·nÌ pomÏr˘ v »eskoslovensku. Charakterizovali je jako nar˘st·nÌ protisocialistick˝ch a kontrarevoluËnÌ sil a poûadovali od Ës. vedenÌ, aby vzalo situaci pevnÏ do rukou a ost¯e proti tÏmto ûivl˘m zas·hlo. Jejich organizovanou sÌlu spat¯ovali v KAN a K 231, i v nekomunistickÈm jiû necenzurovanÈm, tisku. I kdyû jsme v redakci zejmÈna na z·kladÏ ˙tok˘ publikovan˝ch v sovÏtskÈm tisku i ve sdÏlovacÌch prost¯edcÌch NDR leccos vÏdÏli o nelibosti, s jakou je v MoskvÏ p¯ijÌm·n obrodn˝ proces v »eskoslovensku, o zmÌnÏnÈm setk·nÌ v MoskvÏ jsme v dobÏ jedn·nÌ o situaci v redakci nemÏli ani tuöenÌ. RovnÏû jsme nemÏli zd·nÌ, ûe sotva p¯ed dvÏma dny skonËilo t¯icetihodinovÈ spoleËnÈ zased·nÌ p¯edsednictva a sekretari·tu, kde v dramatickÈ diskusi doöli ˙ËastnÌci k z·vÏru, ûe situace je skuteËnÏ v·ûn·, ne-li kritick·, a rozhodli se obnovit kontrolu tisku a konsolidovat pomÏry v mocensk˝ch sloûk·ch, zejmÈna v arm·dÏ. A tak nebylo divu, ûe poûadavek odvolat ävestku z funkce öÈfredaktora RudÈho pr·va nepodpo¯ili ani progresivnÌ ËlenovÈ p¯edsednictva, i kdyû nÏkte¯Ì z nich (Kriegel, CÌsa¯, Smrkovsk˝, SlavÌk) s n·mi sympatizovali a v Ëele redakce by si p¯·li nÏkoho jinÈho. OsmihodinovÈ jedn·nÌ charakterizoval Ël·nek Z·pas o RudÈ pr·vo ze 17. z·¯Ì 1970: ÑMÌsto toho, aby p¯edsednictvo uËinilo nezbytn· a r·zn· opat¯enÌ, kterÈ si v podobnÈ situaci v z·jmu vÏci vyûadovala, vymÌnil si Alexandr DubËek, aby se p¯Ìpad ne¯eöil mocensky.ì Tzn., ûe Ñvzbou¯enciì nebyli odvol·ni ze sv˝ch funkcÌ a byli vyzv·ni, aby svornÏ spolupracovali k prospÏchu strany. J· p¯esto druh˝ den podal ävestkovi demisi a ten ji p¯ijal. Po nÏkolika dnech mÏ vöak znovu poû·dal, abych se funkce jeho z·stupce ujal. Z¯ejmÏ vycÌtil, ûe po odchodu FojtÌka a FraÚka se jiû v redakci ocitl v hlubokÈ izolaci. O Alexandru DubËekovi [S DubËekem jsem se] setkal osobnÏ jeötÏ p¯ed kvÏtnov˝m projedn·v·nÌm situace v RudÈm pr·vu pouze dvakr·t. PoprvÈ v dubnu spoleËnÏ s Ëleny v˝boru stranickÈ organizace... a odch·zel jsem s pocitem, ûe dostateËnÏ neporozumÏl situaci, ve kterÈ se RudÈ pr·vo ocitlo po spont·nnÌm v˝buchu svobody tisku. MÈ druhÈ setk·nÌ s nÌm se odehr·lo v z·kulisÌ praûskÈ mÏstskÈ konference, [kde jsem byl] jako zpravodaj RudÈho pr·va. V jejÌm pr˘bÏhu doöla do redakce zpr·va z konference v BanskÈ Bystrici, podle nÌû se tam ö̯ila panika, ûe v Praze se deleg·ti pokusili Ñodstavitì DubËeka (bylo to ovöem pr·vÏ naopak)... Poû·dal jsem DubËeka sedÌcÌho na pÛdiu o setk·nÌ. V z·kulisÌ si DubËek po p¯eËtenÌ zpr·vy objednal okamûitÈ telefonickÈ spojenÌ s B·Úskou BystricÌ. To vöak kupodivu dlouho nep¯ich·zelo, a tak jsme zaËali mluvit o situaci ve vedenÌ strany. Dost kategoricky jsem p¯itom vyjad¯oval n·zor, ûe pokud budou v p¯edsednictvu ävestka, Biæak a Kolder, bude reformnÌ proces ohroûen. Nebyl jsem samoz¯ejmÏ prvnÌ, od koho takovÈ n·zory slyöel. ChvÌli trpÏlivÏ naslouchal, ale z jeho tv·¯e bylo z¯ejmÈ, ûe jsem ho pÏknÏ naötval. Potom rozzlobenÏ vyhrkl: ÑProË s tÌm m·m po¯·d p¯ich·zet j·, proË s tÌm nep¯ijdou druzÌ?ì Pak ale p¯ece jen zazvonil telefon, DubËek rozhodnÏ sdÏlil svÈ dementi a n·ö rozhovor skonËil [jeho] n·vratem na tribunu... Epilog z·stupce öÈfredaktora Moje obnovenÈ p˘sobenÌ ve funkci z·stupce öÈfredaktora a vedoucÌho vnitropolitickÈ rubriky netrvalo dlouho. D·vno jsem mÏl zaplacen t¯ÌnedÏlnÌ pobyt v mezin·rodnÌm rekreaËnÌm st¯edisku novin·¯˘ ve VarnÏ, kam jsem zaË·tkem Ëervence s celou rodinou odjel na dovolenou. A tak jsem nÏkterÈ dramatickÈ ud·losti, jeû nakonec vyvrcholily vstupem vojsk VaröavskÈ smlouvy, z Ë·sti mohl sledovat jen z d·lky, ze zpr·v rozhlasu a z novin p¯ich·zejÌcÌch ovöem se zpoûdÏnÌm. Zatrnulo n·m, kdyû jsme zaregistrovali pozv·nÌ p¯ed tribun·l pÏtky do Varöavy, zejmÈna kdyû s odmÌtavou Ës. odpovÏdÌ byl uve¯ejnÏn v˝hr˘ûn˝ dopis pÏtky s ostrou kritikou KS» a v˝zvami jejÌmu ÑzdravÈmu j·druì

43

k ˙Ëinn˝m akcÌm proti hrozÌcÌ kontrarevoluci. To ovöem jeötÏ vÌc sjednotilo vöechny vrstvy Ës. spoleËnosti kolem KS» ñ v˝zkum ve¯ejnÈho mÌnÏnÌ ze 13.ñ14. Ëervence ukazoval, ûe d˘vÏru stranÏ vyslovuje 78 % a na Slovensku dokonce 86 % obËan˘ [ve srovn·nÌ s] 51 % p¯ed dvÏma t˝dny a pouze 28 % p¯ed lednem 1968 (jen za dva dny dostal DubËek na pÏt tisÌc souhlasn˝ch rezolucÌ, telegram˘ a dopis˘ atd.). N·m vöak na pÌseËnÈ pl·ûi mezi obËasn˝m osvÏûov·nÌm v mo¯sk˝ch vln·ch nezb˝valo neû donekoneËna debatovat a odhadovat, kam to povede. Pesimista PepÌk Jungwirt ze ZemÏdÏlsk˝ch novin ne˙navnÏ opakoval, ûe je jen ot·zkou Ëasu, kdy k n·m p¯ijdou; j·, optimista, sn·öel argumenty, ûe si to zejmÈna z hlediska mezin·rodnÌho nemohou dovolit. Z Varny jsme se vraceli p¯es Sofii; kdyû jsem vöak p¯iöel do redakce, zjistil jsem, ûe uû nejsem z·stupcem öÈfredaktora. Po setk·nÌ [Ës. a sovÏtskÈ delegace] v »ierne nad Tisou [29. 7.ñ1. 8.] byli jmenov·ni t¯i novÌ z·stupci öÈfredaktora: ZdenÏk Ho¯enÌ (dosud zpravodaj v MoskvÏ), Rudolf Kostka (redaktor rubriky propagandy zamϯen˝ na ekonomiku), a Miroslav Moc (zpravodaj v Bonnu). ÑV novÏ jmenovanÈ sestavÏ z·stupc˘ öÈfredaktora jsem z dosavadnÌ sestavy z˘stal jako jedin˝ j· v pozici prvnÌho z·stupce öÈfredaktora,ì popsal novou situaci Jirka Sekera. ÑP¯iËÌt·m to tomu, ûe mÈ vztahy s öÈfredaktorem nebyly sice pr·vÏ p¯·telskÈ, ale p¯ece jen nebyly poznamen·ny tak silnou averzÌ, jako tomu bylo u koleg˘, kte¯Ì se s nÌm utkali v d¯ÌvÏjöÌch vyost¯en˝ch st¯etech. Z·vaûnÏjöÌm d˘vodem vöak bylo, ûe pro ävestku bylo v˝hodnÈ udrûet zd·nÌ jakÈsi kontinuity a d·t v tehdejöÌ hektickÈ situaci najevo, ûe v redakci nejde o nÏjak˝ ËistÏ konzervativnÌ p¯evrat (coû se mu ovöem nepoda¯ilo vzhledem k p¯evaze protireformnÌch jmen v sestavÏ z·stupc˘). Riziko, ûe mohu b˝t zataûen do tÈto hry a spojov·n s n·stupem ävestkov˝ch favorit˘, bylo nabÌledni od prvÈho okamûiku. P¯i nejbliûöÌ p¯Ìleûitosti jsem proto na redakËnÌ poradÏ prohl·sil, ûe mÈ setrv·nÌ ve funkci by si nikdo nemÏl vysvÏtlovat tÌm, ûe jsem ochoten jakkoli mÏnit svÈ postoje a zapojit se do snah, jejichû bylo zvr·tit progresivnÌ smϯov·nÌ redakce. ävestka na to reagoval znaËnÏ nevraûivÏ a ve dnech, kterÈ zb˝valy do 21. srpna, to d·val najevo p¯en·öenÌm pravomoci a odpovÏdnosti zejmÈna na Moce, kter˝ okamûitÏ zaËal vnucovat do novin ost¯e formulovanÈ Ël·nky na podporu partajnÌch konzervativc˘ a ovlivÚovat v tomto duchu zpravodajstvÌ. P¯iöla okupace, Moc se sebral a odjel do Bonnu; Kostka s·m rezignoval. Ve dnech odporu proti okupaci se znovu via facti etablovalo p¯edchozÌ reformnÌ vedenÌ. PrvnÌ z nov˝ch z·stupc˘, Z. Ho¯enÌ, byl snad jedin˝ dÏldop, kter˝ prok·zal novin·¯sk˝ talent a navÌc intenzÌvnÏ pracoval na vlastnÌm vzdÏl·v·nÌ a kultivaci. Kdyû jsem v roce 1967 na z·kladÏ v˝mÏny s listem Sovetskaja Rossija cestoval po SovÏtskÈm svazu, mÏl jsem dojem, ûe pat¯Ì k reformnÏ sm˝ölejÌcÌm Ëlen˘m redakce. OchotnÏ a iniciativnÏ mi za¯Ìdil setk·nÌ s nejzn·mÏjöÌmi reformnÌmi ekonomy, na prvnÌm mÌstÏ s G. LisiËkinem (jeho knihu Plan i rynok pro mÏ zakoupil), ale i s profesorem Trapeznikovem a dalöÌmi. S p¯Ìchodem vojsk se snaûil komunikovat se skupinou, kter· z povϯenÌ mimo¯·dnÈho [vysoËanskÈho] XIV. sjezdu pokraËovala ve vyd·v·nÌ RudÈho pr·va. VÏtöina redakce mu vöak ned˘vϯovala a povaûovala jej za agenta okupaËnÌch vojsk ñ zejmÈna potÈ, kdy se stalo z¯ejm˝m, ûe komunikuje i se skupinou Ñövestkovc˘ì vËele se sekret·¯em redakce F. Rybou.59 Rudolf Kostka, ekonom s vysokoökolsk˝m vzdÏl·nÌm, ale s absencÌ novin·¯skÈho talentu, pracoval v dvouËlennÈm oddÏlenÌ propagandy pod vedenÌm Jana FojtÌka, jehoû byl ctitelem. Na poË·tku 60. let, kdy jeötÏ Ota äik nevstoupil do politiky a znal jej jen nevelk˝ okruh teoretik˘ zejmÈna dÌky jeho objemnÈ, abstraktnÌ, ale ve srovn·nÌ s dosavadnÌ dogmatickou stalinskou politickou ekonomiÌ v lecËems podnÏtnou knihou Ekonomika, z·jmy, politika, uve¯ejnil jeho Ël·nek. I Kostk˘v öÈf tehdy koketoval s nÏkter˝mi myölenkami francouzskÈho komunistickÈho filozofa Rogera Garaudyho, kterÈ se skalnÌm Ës. dogmatik˘m jevily jako revizionistickÈ. PoË·tky pozdÏjöÌ FojtÌkovy orientace na novotnovsko-hendrychovskou linii nutno z¯ejmÏ hledat v malÈru, kter˝ zaûil v dobÏ svÈho moskevskÈho studia60. Kostka byl vûdy FojtÌkov˝m uËenliv˝m û·kem a vÏrn˝m sluûebnÌkem. ObÏma se to vyplatilo. FojtÌk po vÏtöinu normalizace p˘sobil jako ideologick˝ tajemnÌk ⁄V, kter˝ Kostku obda¯il funkcÌ öÈfredaktora Hospod·¯sk˝ch novin.

44

Miroslava Moce jsem osobnÏ prakticky neznal. Jako zpravodaj RP v Bonnu se v redakci objevil jen z¯Ìdka. äuökalo se o nÏm sice, ûe pracuje ve sluûb·ch StB, j· vöak na takovÈ ¯eËi p¯Ìliö nedal. Jako Ëlen redakËnÌ rady popul·rnÌho mÏsÌËnÌku Ekonomick· revue jsem se na nÏj jednou dopisem obr·til s n·vrhem na zasÌl·nÌ obËasn˝ch p¯ÌspÏvk˘ do tohoto Ëasopisu. Ani mi vöak neodpovÏdÏl. Jako drsnÈho redakËnÌho vl·dce jsem ho vöak zaûil, kdyû jsem mu v den n·stupu G. Hus·ka do Ëela strany na dubnovÈm plÈnu 1969 dal v˝povÏÔ z redakce. Netrvalo snad ani hodinu a jeho sekret·¯ka mi p¯inesla jeho kladnou odpovÏÔ se vzkazem, ûe m·m jeötÏ ten den opustit redakci se z·kazem dalöÌho vstupu do budovy. Mrzela mÏ jenom jedin· vÏc: nemohl jsem si mezi sv˝mi pÏti övestkami odnÈst i sloûku s v˝st¯iûky 81 sv˝ch Ël·nk˘ z roku 1968. äÈfredaktor je mÏl u sebe a bohatÏ je pak vyuûÌval ve sv˝ch öÈfredaktorsk˝ch ˙vodnÌcÌch p¯i pran˝¯ov·nÌ hanebn˝ch Ëin˘ zdivoËel˝ch kontrarevolucion·¯˘. Aû na jeden p¯Ìpad, kdy uvedl mnou pouûÌvanou znaËku -zö-, mÏ nejmenoval. To ponechal anonymnÌm Stanovisk˘m barvitÏ lÌËÌcÌm ñ v novÏ vznikajÌcÌm normalizaËnÌm slovnÌku ñ zloËinnÈ spiknutÌ v RudÈm pr·vu. V dobÏ mÈho n·vratu z dovolenÈ se jiû ävestka z¯ejmÏ cÌtil opÏt pevn˝ v kramflecÌch. Bylo uû po setk·nÌ v »iernÈ. DubËek, Smrkovsk˝, »ernÌk a äpaËek öli na ni s mimo¯·dnÏ siln˝m mand·tem p¯edstavovan˝m mohutn˝m lidov˝m hnutÌ. Za pouhÈ t¯i dny se na 3500 arch˘ s PoselstvÌm adresovan˝m Ës. ˙ËastnÌk˘ pod heslem Svoboda, spojenectvÌ, suverenita, socialismus podepsaly miliony obËan˘. To podporovalo odhodl·nÌ neustoupit od principi·lnÌch stanovisek, i kdyû spojenÈ s ochoto k nÏkter˝m ˙stupk˘m. P¯esto v jednÈ chvÌli hrozilo, ûe se delegace rozejdou ve zlÈm. Teprve mnohem pozdÏji jsem se dozvÏdÏl, ûe uû na tomto jedn·nÌ ävestka s Biæakem a Kolderem pat¯ili k tÏm, kte¯Ì st·li plnÏ na sovÏtskÈ stranÏ, a tak ostatnÌm podr·ûeli nohy. O dva dny pozdÏji, na pokraËujÌcÌm jedn·nÌ v BratislavÏ [3. srpna] jiû za ˙Ëasti ostatnÌch Ëlen˘ VaröavskÈho paktu, spolu s Biæakem, Kolderem, Kapkem a Indrou podepsal dopis p¯edan˝ BreûnÏvovi, v nÏmû û·dali sovÏtskÈ vedenÌ o vöestrannou pomoc proti kontrarevoluËnÌm sil·m v »SSR. Tyto skuteËnosti, i kdyû po p¯Ìchodu vojsk 21. srpna se o nich Ëasto spekulovalo, byly plnÏ dokumentov·ny aû po dvaceti letech. Tehdy, po skonËenÌ bratislavskÈ sch˘zky, bylo zn·mo pouze strohÈ komunikÈ. U mnoh˝ch lidÌ vyvol·valo zklam·nÌ a obavy. Pokusil jsem se o jeho optimistickou interpretaci v ˙vodnÌku nazvanÈm SplnÏnÈ posl·nÌ. ÑNaöe delegace plnÏ obh·jila pr·vo naöÌ zemÏ na jejÌ suverenitu; budeme nad·le pokraËovat v politice zah·jenÈ lednem, rozvÌjet demokratick˝ socialismus odpovÌdajÌcÌ naöim Ëeskoslovensk˝m podmÌnk·m a zaruËujÌcÌm z·kladnÌ svobody a pr·va kaûdÈho obËana.ì ävestka byl jako Ëlen p¯edsednictva v BratislavÏ a samoz¯ejmÏ peËlivÏ hlÌdal ve fili·lnÌ redakci, co jde do novin. D·lnopisem dodan˝ text ˙vodnÌku do nich nepustil. PochopitelnÏ. On uû vÏdÏl, u mne bylo p¯·nÌ otcem myölenky. Brzy jsem o tuto iluzi p¯iöel. 20. srpna v jeden·ct v noci volal k n·m do bytu V·clav Vrabec zpr·vu bratislavskÈ redakce, ûe sovÏtskÈ tanky pr·vÏ p¯ekroËily hranice republiky...61 ✦ ✦ ✦

Snímek v kalendáři Olga Šulcová Dívá se na nás tento týden ze snímku v kalendáři – na hlavě helmu a na tváři úsměv málem srdečný: Antonín Novotný, prezident republiky a první tajemník ÚV KSČ v. v. Není to výtka vydavateli kalendáře. Vydavatelské lhůty jsou – jak známo – dlouhé, a kdo věděl víc než před rokem, že přijde Leden? Ten snímek mi připomíná epizodu o pozdravném lístku, jenž uvízl v poštovní schránce a byl doručen adresátovi i se svými „mnoha pozdravy“ v době, kdy pisatel byl už po smrti. – Chtělo by se nad tím snímkem meditovat o staré a vyzkoušené pravdě, že žádný strom neroste do nebe, připomenout třeba výročí nechvalně známého incidentu dotyčné osoby ve slovenském Martinu a tak podobně. Bylo by to pravdivé, 45

ale dnes už dosti laciné. Kromě toho by úvaha na téma. „Novotný už nemá funkce, radujme se!“ přispěla k vzmáhajícímu se přesvědčení, že odchodem hlavního aktéra z politického jeviště je vlastně všechno vyřízeno, že to, co k napravování zbývá, jsou už jen zanedbatelné maličkosti, které se časem poddají. Začíná se čím dál častěji říkat: za Novotného éry, Novotného režimu atd. Mluví se tak zatím hlavně kvůli stručnosti. Těmi slovy se totiž bez dalšího výkladu vymezí určité období a určitý styl. Ovšem ta kratinká a dnes už zavedená fráze v sobě skrývá potenciální nebezpečí: totiž že výsledek - tj. činnost A. N. – bude zaměněn za příčinu. Ozývá se občas takovýto tón i v projevech některých našich předních osobností a je u nich zřejmě motivován pocitem jejich osobního zadostiučinění, nebo A. Novotný byl jejich osobní nepřítel. Ale ani lidé, jimž ublížil, by neměli zapomínat na to, že to byl právě systém, jenž umožnil dlouholetou existenci v nejvyšších státních a stranických funkcích osobě, která se tento týden na nás dívá z kalendáře. Aniž by se dotyčnému cokoliv ubíralo ze zodpovědnosti, nebylo by zdrávo udělat z něho hromosvod, na který se všecko svede.62 červenec, 1968 ❑ ❑ ❑

46

4. Rozhlas a televize Proměna rozhlasového programu Eva Ješutová V druhé polovině 60. let se vývoj v Čs. rozhlasu podobně jako v celé společnosti odchýlil od představ a záměrů vedení komunistické strany. V historii rozhlasu je toto období často (a dle mého názoru zcela po právu) označováno jako jeho renesance. V této době se víceméně ustálila organizační struktura a na vysokou úroveň se dostala programová tvorba, v níž stále výraznější místo zaujímala publicistika. Renesanci v pravém slova smyslu prožívala i původní rozhlasová dramatická tvorba, která dobyla úspěchy mj. na největším mezinárodním rozhlasovém festivalu Prix Italia.63 Vedle zkušených rozhlasových pracovníků větší prostor a příležitosti dostávali mladí vzdělaní redaktoři. Rozvíjela se programová spolupráce s řadou rozhlasů i směrem na západ od našich hranic. K živosti a autenticitě rozhlasového vysílání kromě aktuálních témat významně přispívalo i to, že se zvyšoval podíl živého vysílání, což eliminovalo možnosti cenzurních zásahů. Do vysílání tak stále častěji pronikaly osobnosti a témata, které byly po dlouhou dobu tabuizovány. Také mnohá, dosud jednostranně interpretovaná témata, se stala předmětem věcné i historické analýzy a rozhlas svým posluchačům nabídl nové myšlenky i nový pohled na mnohé minulé i současné události. Tím pochopitelně získávalo vysílání na přitažlivosti. Parlament ČSSR přijal 26. června 1968 novelu tiskového zákona, kterou zrušil cenzuru. Dodatečně tak kodifikoval pouze skutečný stav, nebo v průběhu jara se sdělovací prostředky vymkly zpod kontroly centrálních orgánů. Atmosféra se ještě vyhrotila po zveřejnění výzvy Ludvíka Vaculíka Dva tisíce slov. Iniciativa stranické organizace Rozhlas v té době již nebyl pouhým nástrojem vedení KSČ, ale stále více se stával aktivním spolutvůrcem a iniciátorem procesu demokratizačních změn, do kterého se aktivně zapojila i rozhlasová organizace KSČ a sehrála v něm významnou roli. Dne 24. ledna 1968 vystoupil na celorozhlasovém stranickém aktivu Josef Smrkovský. S myšlenkami obsaženými v jeho referátu se ztotožnila řada rozhlasových pracovníků – mj. Josef Branžovský a Jiří Lederer. Tento aktiv ovlivnil další dění; 27. února proběhla v napjaté a bouřlivé atmosféře celozávodní konference KSČ, na niž byl za ÚV delegován Karel Hoffmann. Do nového celozávodního výboru (CZV) byli zvoleni Josef Branžovský, Oldřich Hoblík, Věra Horká, Jiří Jura, Vladimír Klazar, Josef Pištěk, Vlado Príkazský, Jiří Procházka a Helena Řezáčová. Výbor, ve kterém získali převahu tzv. progresivisté (přívrženci polednové politiky), na první schůzi navrhl tři kandidáty na funkci neuvolněného předsedy – Josefa Branžovského, Jiřího Kmocha, Vladimíra Príkazského, ale všichni kandidaturu odmítli z důvodů pracovního vytížení. Dočasně byl vedením pověřen bývalý tajemník CZV Jan Šefránek, který organizaci vedl formálně, v duchu politické platformy tzv. progresivistů. Již 2. dubna vznesl J. Branžovský požadavek na svolání mimořádného sjezdu strany. Na stranické půdě také zazněla poprvé veřejně kritika ústředního ředitele Miloše Marka, který nebyl pro většinu programových pracovníků dostatečnou autoritou. Tendence k jeho odvolání zesílily od konce dubna, kdy byl předsedou celozávodního výboru KSČ zvolen režisér Josef Henke, který navrhl k řešení základní problémové okruhy: 47

■ ■ ■

systém politického vedení a řízení Čs. rozhlasu včetně zásadních personálních a organizačních otázek vytvoření prostoru a podmínek pro plný rozvoj tvůrčí rozhlasové práce, včetně posouzení profesionality všech pracovníků ekonomické, provozní a organizační záležitosti

Celozávodní výbor KSČ požádal všechny výbory základních organizací o stanovisko k řízení rozhlasu a osobě ústředního ředitele. Cílem této aktivity bylo odvolání M. Marka z funkce ústředního ředitele Čs. rozhlasu pro nekompetentnost. Výsledek vyzněl jednoznačně – M. Marko nemá dostatečnou důvěru a autoritu. Několikrát opětně zazněl na půdě CZV požadavek na svolání mimořádného stranického sjezdu. Po květnovém plenárním zasedání ÚV KSČ, kde zazněla kritika sdělovacích prostředků, proběhla celozávodní veřejná schůze KSČ, na níž referoval Miloš Jakeš. Závěry květnového pléna byly většinou diskutujících odmítnuty. Následně celozávodní výbor KSČ 28. května rozhodl požádat ÚV a vládu o odvolání M. Marka. Na funkci ústředního ředitele navrhli rozhlasoví pracovníci Františka Pavlíčka, Aloise Svobodu a Zdeňka Hejzlara. Pozice M. Marka byla neudržitelná a tak jej ve funkci ústředního ředitele Čs. rozhlasu vystřídal 25. července 1968 poslední jmenovaný, Zdeněk Hejzlar. Současně byl pověřen i vedením Českého rozhlasu. Jak se proměnil program publicistiky Ve zpravodajských relacích redaktoři posluchače informovali o akcích, dožadujících se svobody tisku, slova a projevu, od jarních měsíců v nich vystupovali „muži ledna“. Politické vysílání významnou měrou přispívalo k popularizaci osobností, které se staly klíčovými – Dubčeka, Smrkovského, Císaře, Kriegla a dalších. Redakce zpravodajství se již od března také podílela na organizování nejrůznějších podpisových akcí, informovala o místech, na nichž je možné podepisovat petice a výzvy, o shromážděních, konaných na podporu polednové politiky a jejích představitelů. Kromě domácího aktuálního politického dění frekventovanými tématy byly otázky Středního východu a Izraele, protifašistický odboj a politické procesy 50. let, smrt Jana Masaryka a otazníky kolem ní. Ke kvalitě a pestrosti zpravodajství přispělo i to, že mělo kromě agenturních zpráv ČTK, TASSu k dispozici i zdroje renomovaných světových agentur Reuter a AFP, o což se zasloužil Karel Hoffmann ve funkci ústředního ředitele Čs. rozhlasu. Z publicistických pořadů se posluchači rozhlasu během roku 1968 dozvídali o existenci a činnosti nových společenských organizací jako K 231 či KAN, ale i o historii a současnosti organizací jako Sokol, Junák, Skaut či Všehrd. V rozhlasových relacích byla propagována nová ekonomická soustava reprezentovaná především Otou Šikem. Posluchačsky přitažlivá byla forma těchto pořadů, která umožňovala zapojení nejširších vrstev občanů do záležitostí veřejných. Do besed přijímali pozvání funkcionáři na nejrůznějších úrovních, představitelé vládní a výkonné moci, dělníci, vědci, umělci, kteří prostřednictvím rozhlasových vln sdělovali svá stanoviska k současnému společenskému vývoji. Například v anketě k lednovému zasedání ÚV KSČ vystoupili prof. Vladimír Kadlec, spisovatelka Jindřiška Smetanová, filmový režisér Antonín Moskalyk, Dušan Hamšík, Jiří Hermach, Zdeněk Mlynář, Petr Pithart, Bedřich Biheller, Miroslav Galuška a Marie Švermová. Často diskutovanými pojmy se staly demokracie a demokratizace. Novým výrazným prvkem v rozhlasovém vysílání byla orientace na příslušníky všech skupin inteligence a zdůrazňování její společenské role, častými hosty ve vysílání byli pracovníci ČSAV. Z nového úhlu pohledu se ve vysílání objevovala i problematika stáří 48

a starých lidí, redaktoři přicházeli s kritikou nedůstojných podmínek, ve kterých staří lidé často žijí. Nově seznamoval rozhlas posluchače se současnou západní kulturou. Velká pozornost byla ve vysílání věnována i otázce probíhajících rehabilitací, propagaci programů vznikajících uměleckých tvůrčích svazů, v relacích vystupovali redaktoři časopisu Reportér (Jiří Ruml) a Literárních listů (Dušan Hamšík) a pracovníci FITESu (Antonín J. Liehm). Společným jmenovatelem těchto vystoupení bylo volání po svobodném tvůrčím projevu, po vymanění kultury z vlivu komunistické strany. V obdobném duchu se nesly i pořady zemědělské redakce, které připravovali např. Mojmír Klánský, Vladimír Hončík, Libuše Petrová, Hana Kryštofová a Sláva Volný. Kritizovali neekonomické uspořádání zemědělství podle sovětského vzoru, propagovali přechod k hospodářským družstvům a opakovaně zdůrazňovali požadavek na uvolnění direktivního řízení. Společenské dění reflektovala i tvorba uměleckých redakcí. Orientovala se na autory a témata, nezabývající se problémy socialismu, ale spíše problémy člověka. Důraz se kladl na vysokou profesionální a uměleckou úroveň a odideologizování tvorby. Odklon od „socialistických“ témat se ostatně projevoval nejen v rozhlase, ale i v divadle, filmu, knižní produkci a kulturním tisku. Hudební část programu zaznamenala podstatný nárůst moderní taneční hudby především západní provenience, která přilákala k poslechu zejména mladé posluchače, do té doby preferující zahraniční stanice. K propagaci moderní taneční hudby v rozhlase přispěl Jiří Černý pořadem Houpačka a pravidelnými portréty slavných zpěváků. A také to, že přední osobnosti z oblasti populární hudby byly veřejně činné v nejrůznějších společenských organizacích, interpreti byli přijímáni politickou reprezentací.64 V úterý 20. srpna před polednem obdržel programový náměstek ústředního ředitele rozhlasu Rostislav Běhal důvěrnou informaci ze sekretariátu tajemníka ÚV KSČ Čestmíra Císaře... ✦ ✦ ✦

Letos slaví Československá televize 60. výročí Střípky a ohlédnutí Heleny Pecharové SMĚŠNÁ TECHNIKA, ALE OBDIVUHODNÍ LIDÉ – Její současní mladí pracovníci považují vyprávění o historii, o technice a problémech vysílání, za velkou legraci. Vzpomínky a vystoupení pamětníků zařazují spíš do rozverných soutěží a pořadu Úsměvy. „NEOHRABANÁ“ TECHNIKA – Televize měla v Praze střižny, studia, redakce, technická pracoviště asi na 73 místech. Pravda, při srpnovém vysílání to byla výhoda. Příspěvky, natočené zpravodaji, nebo spolupracovníky mimo Prahu, se posílaly letadly, vlakem, nebo třeba i po řidičích pravidelných autobusových spojů. Scénáře delších příspěvků a dokumentů se musely předkládat ke schválení a do výroby nejméně v pěti exemplářích. Nebyly žádné kopírky. Texty jsme „protloukali“ přes kopíráky na psacích strojích. Reportážní kamery vážily 10–13 kg. Kameramani s nimi lezli třeba po střechách sv. Víta, nebo při rekonstrukci sochy na Václavské náměstí, až ke skrytým detailům přilby a tváře sv. Václava... A také mezi demonstrující studenty... Muselo se šetřit filmovým materiálem. Norma byla 1:3. Jen na filmování dětí a zvířat se, předpokládala větší spotřeba, až 5 protočených metrů na 1 m použitý. Neexistovala technika na to, abychom si vzali domů už sestříhaný obrazový materiál a psali, vyla49

ovali k němu synchronně komentář. Řídili jsme se jen tím, že 1 minuta obrazu odpovídá asi dvanácti řádkům strojopisu. Točilo se na dvoupás. Jeden byl zvukový a druhý obrazový. I aktuální zpravodajství se zpracovávalo ve střižnách, kde se jednotlivé kousky materiálů rozvěšovaly na hřebíčky a vybrané záběry se pak slepovaly do kotoučů.

PREZIDENT VE STŘIŽNĚ – Antonín Novotný, tehdy prezident, měl výročí (asi šedesátiny v roce 1964). K jubileu se připravoval střihový film a on chtěl pořad před vysíláním vidět. Ale na Hradě na promítání nějakých dvoupásů, neměli zařízení. Musel tedy, i s doprovodem, přijet do televize. Redakce sídlily v Jungmannově ulici, studia, střižny, technika ve Vladislavově – v Měš anské besedě. Domy měly společný dvůr, ale vejít do nich se mohlo jen samostatnými vchody z ulic. Bylo nutné obejít půl bloku. Prezidenta jsme nejdřív pozvali k redakčnímu stolu k podání kávy a základních informací o filmu. Pak se musel přemístit do střižny ve Vladislavově ulici. V Měš anské besedě, kterou pamatoval ještě Jana Nerudu, nebyl výtah. Abychom ušetřili pochod po schodech, nebo po ulici, nabídli jsme zkratku: připravovaným průchodem v patře mezi domy. A tak jsme i s prezidentským doprovodem šlapali přes su a vybourané cihly, otvorem ve zdi bývalých záchodů za potřebnou televizní technikou. Při stejné zpáteční cestě muži z doprovodu protestovali: „Všichni dobře víme, že chcete, aby se postavila nová budova televize. Tak už nás vete normálně. Takhle ty důkazy nemusíte přehánět!“ Nevěřili, že jinudy krátká cesta nevede. HLASATELÉ – Neexistovala čtecí zařízení. Programoví hlasatelé se museli naučit spojovací texty zpaměti. Legendární hlasatelé zpravodajství Richard Honzovič a Kamila Moučková, kromě zpráv, které četli v obraze, museli v živém vysílání „trefovat“ komentář na některé aktuálně natočené, ale neozvučené reportáže a šoty. Diváci netušili, že Richard Honzovič často trpí nesnesitelnou migrénou. Přesto, s vypětím všech sil, v čase vysílání, s vlídnou tváří a profesionální dokonalostí, diváky informova1 o tom, co je ve světě novéno. Potom, v pauze mezi zprávami, beze slov, modrozelený mizel do nějakého klidného koutečku. VRÁTNÝ – V Měš anské besedě museli i herci, kteří přišli namlouvat komentáře k dokumentům, vyšlapat po svých schody do 4. patra, kde byly míchačky. Trvalo dlouhé minuty, než uvedli své hlasy a dech do normálu. Ale třeba pro Václava Vosku, který měl astma, byl takový výstup skoro zničující. Pracovníci televize, hlavně produkční s krabicemi filmů, běhali mezi patry celý den. Jeden z nich měl od mládí problémy s nohou a trochu kulhal. A přesto jeden z vratných hlásil na vedení, že už dlouho pozoruje mladíka, který, i když jde o závažné věci, pohybuje se podezřele pomalu a v dotyčném strážci vrátnice budí dojem, že práci sabotuje. HORLIVCI Z HSTD – Byli to většinou staří, bodří pánové, kteří měli trpělivost vysedávat v setmělých projekcích a hledat ve schvalovaných pořadech protistátní tajenky. Věřili, že zachraňují diváky před nepatřičnými myšlenkami. Protože jsme věděli, že musí vykázat činnost, nechávali jsme občas nějaké nevinné „závady“. Když je objevili a my souhlasili s nápravou, nepátrali pak už tolik po vážnějších problémech. Ovšem někdy byla jejich horlivost zdrcující. Natočili jsme třeba reportáž o proměnách a zajímavostech jednoho malého města. Chválili jsme, jak tam občané přestavěli staré vězení, které stálo téměř na náměstí, v užitečnou sýpku. I když jsme záběry točili z oken sousedícího sídliště, musela se pasáž z filmu vystříhat: „Co kdyby se tam jednou vězení zase vrátilo, někdo by si ty záběry třeba pamatoval, nebo našel v archivu a zneužil jich k útěku nebo záškodnictví!“ 50

Československá televize První čtvrtina z její existence – léta 1953 – 1967 Jarmila Cysařová Televize zahájila vysílání v Československu pět let po té, co v něm uchopila moc komunistická strana. Infiltrace jejích mechanismů do médií proto vývoj ČST ovlivňovala v jejím programovém spektru, v institucionálním i technickém vývoji. Datem zahájení pokusného televizního vysílání z pražského studia je 1. květen 1953. Koncesionáři, kteří vlastnili rozhlasový přijímač s miniaturní obrazovkou zvící pohlednice, byli po Sovětském svazu a východním Německu třetí v zemích tehdejšího socialistického tábora. Ze západních zemí vysílaly USA, Velká Británie, Francie a Německá spolková republika. V jiných zemích vytvořil stát pro vysílání podmínky. Naše televize dostala do vínku staroslavnou Měš anskou besedu, která se za pochodu přestavovala; dvě prototypové kamery a 35 mm filmový snímač. Vysílač instalovali technici na petřínské rozhledně z roku 1891. Průběžně stanovované termíny pro výstavbu televize nebyly. Urychlené zahájení televizního vysílání nebylo motivováno jen snahou získat další propagandistický prostředek. Bylo to období s tehdy frekventovaným heslem „dohnat a předehnat kapitalistické státy“. I v dalších letech měla přednost výstavba trasy televizního signálu, dostupnost našeho programu pro diváky, kterou moc považovala za obranu proti vysílání z Rakouska a z tehdejší NSR. Při maarských událostech (1956) si již diváci přelaovali antény na Vídeň a sledovali reportáže z povstání. V roce 1958 kolegium ministerstva vnitra konkretizovalo pronikání televizního signálu z vysílačů, umístěných u našich hranic s NSR a s Rakouskem do hloubky 20 až 100 kilometrů. Politické byro ÚV KSČ proto 3. ledna 1959 rozhodlo o urychlené výstavbě televizních vysílačů; v roce 1963 byla pro „rozestavěnost“ na dva roky zakonzervována výstavba Kavčích hor, druhý program ČST, který měl startovat v roce 1965, se opozdil o pět let. Nicméně obětavost televizních pracovníků umožnila od konce roku 1958 denní vysílání i vzrůst vysílací doby z původních 132 hodin ročně na 1922 hod., do roku 1968 na 3264 hod. Institucionální vývoj ČST Otázka „kam s ní“, jak televizi zakotvit, byla vyřešena podobně jako jinde ve světě: pod jednu střechu s rozhlasem (první razítko: Československý rozhlas – televisní studio Praha, první ředitel od 1. 2. 1953 Karel Kohout, dosud ředitel studia uměleckých filmů na Barrandově). Do června 1952 samostatný rozhlas byl po konzultaci se sovětskými experty podřízen Čs. rozhlasovému výboru a od března 1954 ministerstvu kultury65. Pražské studio však rozhlasu podléhalo pouze programově, studiová a přenosová technika byla v kompetenci rezortu spojů. Televize neměla zpočátku vlastní zpravodajství. Pod diapozitivem Posloucháte rozhlasové noviny je přebírala z rozhlasu, doplňovala vlastními šoty a postupně i aktualitami; jednou týdně vysílala filmový týdeník. Program se soustřeoval na promítání kinematografických filmů, na divadelní představení, přenesená do studia a po získání prvního přenosového vozu v r. 1955 na přenosy z divadel, ze sportovních utkání a jiných událostí. Tlak na televizi, aby se řídila usneseními KSČ, se stupňoval úměrně s počtem koncesionářů, který v r. 1957 přesáhl 172 tisíc, v r. 1959 později půl miliónu a milión v r. 1961. Dvoukolejnost v řízení televize rozhlasem a spoji byla neúnosná. Navíc politické byro ÚV KSČ usoudilo, že se řízení rozhlasu ministerstvem kultury neosvědčilo, 51

protože politické směrnice určuje ústřední výbor KSČ a ministerstvo je zbytečným mezičlánkem. Rozhodlo - podobně jako v Sovětském svazu, kde byl Státní výbor pro rozhlas a televizi – o zřízení ústředního orgánu státní správy se samostatnou rozpočtovou kapitolou Čs. výboru pro rozhlas a televizi (ČVRT) a totožného orgánu na Slovensku (SVRT); od 1. prosince 1957 byly oba orgány ustaveny. Předsedou ČVRT byl jmenován ředitel rozhlasu František Nečásek, do funkce ředitele televize nastoupil Milan Krejčí, dosud zástupce vedoucího odboru tisku, rozhlasu a televize ÚV KSČ. Mezi členy 20členného ČVRT byli vedle rozhlasových a televizních pracovníků zástupci aparátu KSČ a ministerstev spojů, zahraničí a kultury. Hlavním úkolem výboru, který rozhodoval o celém spektru mediální problematiky, bylo zvýšení stranickosti a ideovosti programu proti buržoazní ideologii. V duchu instrukce XI. sjezdu KSČ „o rozšíření účasti všeho lidu na řízení“ expandoval ČVRT i do krajů zřizováním poradních sborů, složených nejen z odborníků, ale i z lidí ze závodů, zemědělských družstev, žen v domácnosti. Do dvouleté působnosti ČVRT spadá třídněpolitická prověrka nestraníků z r. 1958. Při urychleném zavedení televizního vysílání nebylo v prvních letech při přijetí pracovníků podmínkou členství v KSČ, ani tzv. třídní původ. Při projednání Zprávy o současném stavu a rozvoji ČST v dubnu 1957 však sekretariát ÚV KSČ považoval složení tvůrčích pracovníků za neuspokojivé, nebo „v televizi pracuje řada lidí, kteří se rozešli se stranou, nebo mají vysoké stranické tresty". Ze 133 tvůrčích pracovníků bylo pouze 54 členů strany. V rozhlase a v televizi měla být zahájena prověrka dle zásad uplatněných na ministerstvech a ústředních úřadech, v níž odbornost a charakter byly až za kritérii třídního původu, politické spolehlivosti a aktivity. Ve třech etapách prověrka postihla pouze v pražském studiu 99 pracovníků, z nichž mnozí museli odejít. V komplexním hodnocení za rok 1958 ČVRT konstatoval, že byli propuštěni lidé, kteří údajně nestačili na své úkoly odborně ani politicky. Za podstatný nedostatek považoval výbor, že programová samostatnost televize při hospodářském a administrativním řízení přes rozhlas ztěžuje práci i ekonomickou odpovědnost. Politické byro ÚV KSČ 15. září 1959 rozhodlo ČVRT i SVRT zrušit s tím, „že se strana plně ujímá řízení těchto nástrojů ideologické práce a že všechny programové otázky rozhlasu a televize jsou projednávány výhradně na ústředním výboru KSČ.“ Nařízením vlády z 30. září 1959 oba orgány zanikly; rozhlas i televize se staly samostatnými rozpočtovými organizacemi, podřízenými vládě a v ideových a kádrových otázkách ústřednímu výboru KSČ. Ve funkci ústředního ředitele ČST vystřídal Milana Krejčího Adolf Hradecký, dosud ředitel ČTK. Komunistická strana svou vedoucí úlohu deklarovala v r. 1960 v obsáhlém hodnotícím kritickém usnesení. Její ÚV docenil úlohu televize ve společnosti, ale kritizoval program, který „ještě nedostatečně vyjadřuje úkoly budování socialistické společnosti“. Projednávání statutu ČST i zákona se protahovalo v mnoha verzích; statut schválila vláda 15. listopadu 1963 a zákon o ČST Národní shromáždění 31. ledna 1964. Podřízenost komunistické straně je deklarována v prvním paragrafu zákona: „Čs. televize svou činností, založenou na politice Komunistické strany Československa, provádí masově politickou a výchovnou práci, podporuje tvůrčí iniciativu lidu a přispívá k dovršení kulturní revoluce.“ Kádrování a cenzura Obsazování funkcí podléhalo kádrovému pořádku ČST. Ústředního ředitele schvalovalo na návrh předsedy vlády politické byro ÚV KSČ, deset vrcholných funkcí sekretariát nebo příslušné oddělení strany, další televizní celozávodní výbor nebo základní organizace KSČ. Bez jejich souhlasu nemohli do televize nastoupit např. vedoucí ekonomického odboru, filmové výroby, výtvarných složek, zvuku, střihu, 52

loutkové skupiny, účtáren... Hlavní správa tiskového dohledu (HSTD) byla ustavena v roce 1953. Počty cenzorů, dle slovníku vnitra „plnomocníků“, se postupně zvýšily na 270 stálých pracovníků a 250 externistů v okresech z členů tamních aparátů KSČ. Rozhlas a televize patřily pod 3. oddělení 1. odboru ministerstva vnitra. První následný cenzurní zásah v pražském studiu má datum 26. ledna 1954. Televize vysílala starší dokument Krátkého filmu o výrobě Rudého práva. Figurovaly tam však osoby, které musely z Rudého práva odejít, a lámání novin nebylo prezentováno aktuálně, ale ještě dle západního vzoru. Urychleně proto bylo posilněno kádrové obsazení „plnomocníků“ v televizi a vytvořeny předpoklady pro předběžnou cenzuru. Před uvedením klasických divadelních her na obrazovky kontroloval cenzor text i kulisy, u původních inscenací vše od námětu, scénáře, pracovní kopie až k hotovému dílu. Potíže jim způsobovaly zvláště v prvních televizních letech přímé přenosy, programové změny, besedy bez generální zkoušky, herecká extempore. Proto při živém vysílání seděl cenzor vedle režiséra, a pokud nedal na odvysílanou stranu scénáře razítko, vypukl malér. Součástí HSTD bylo Oddělení zvláštních úkolů (ZÚ); průběžně prověřovalo kartotéku údajů spadajících pod státní tajemství i pokyny ve věcech obecného zájmu. Kromě politických a ideových deliktů byly nejčastější příčinou cenzorských zásahů zábavné pořady, estrády, extempore herců – např. když v estrádě Se srdcem divno hrát prohlásil komik Jiří Štuchal, že by se měl zřídit ústav pro zkoumání psychických abnormalit se zřetelem na plánované hospodářství. Mazání lidí z fotografií bylo běžnou praxí. Usnesením ÚV KSČ z r. 1960, statutem i zákonem byla televize označena za jeden z nejdůležitějších nástrojů realizace politiky strany; do televize však nastupovali lidé, názorově ovlivnění ideály předválečné první republiky. V oscilaci mezi ultimativními požadavky moci a jejich představou moderního informačního a kulturního audiovizuálního média podstupovaly konflikty i existenční postihy. Konflikty let šedesátých Pro podporu kultivovaného televizního programu v r. 1963 schválilo předsednictvo strany po odchodu ústředního ředitele Adolfa Hradeckého do ČTK na doporučení ideologické komise ÚV KSČ, jejímž předsedou byl Čestmír Císař, do funkce Jiřího Pelikána66. Ale spory s mocí o vlastní názor tvůrce se však odehrávaly napříč žánry televizní tvorby. S úsměvem mi kdysi vyprávěla dramaturgyně Helena Sýkorová, jak po projekci Večerníčku, kde bylo prasátko, za ní přišel cenzor s doporučením změny – nebo čuník prý příliš připomíná prvního tajemníka KSSS Chruščova... Dosud nepřekonanou úroveň měla v 60. letech kultivovaná televizní dramatická tvorba, pravidelné uvádění inscenací zahraničních i našich autorů – slovenské pondělky a české středy. Bilancí za prvních patnáct let televize je 1550 inscenací. S postupujícími lety byla stále více uváděna díla význačných autorů ze západních zemí a z USA. Ani v této oblasti tvorby cenzura nezahálela. Dle vzpomínek dramaturgyně Jany Dudkové a autora Jiřího Hubače zasáhla například u jeho prvotiny Zítra a pozítří. Téma: mladík uprostřed party chuligánů – Proč televize místo krásných mladých lidí prezentuje chuligány?! A když v další Hubačově hře Tlouštík mladý muž zasáhl při havárii u tavící pece, opět malér – v socialistické společnosti se taková havárie nemůže stát! Studio Ostrava – škola TV publicistiky Ostravské studio, vedené Janem Neulsem, začalo vysílat v primitivních podmínkách 31. prosince 1955. Po prvním reportážním seriálu, zahájeném v r. 1959, Kamery objevují Ostravsko (scenárista Jan Neuls, režisér František Mudra), startoval 3. ledna 1962 dosud 53

nejrozsáhlejší publicistický seriál Ostravské vteřiny, který přesáhl stovku reportáží. Soustředil se především na příběhy prostých lidí kraje, ale svým významem hranice kraje překračoval. Původně zamyšlený jednotlivý pořad scenáristy a režiséra Evžena Saidoka ze srpna 1966 Obžalovaná je lhostejnost měl takový ohlas, že byl vysílán i v dalších letech. Pod titulkem Lovy beze zbraní prokázali ostravští publicisté, že diváky zajímá i beseda odborníků. Kritický cyklus Negordický uzel musel po zásahu cenzury, respektive krajského výboru KSČ, skončit v r. 1966. Studio Brno – Mohu do toho mluvit? V provizorních podmínkách, v bývalém divadelním sále, zahájilo třetí studio vysílání v létě 1960. O dva roky později přinesl režisér Jiří Prokel řediteli Jiřímu Křivánkovi a vedoucímu vysílání Luboši Popelkovi námět na diskusní pořad Mohu do toho mluvit? Samozřejmě věděli, že televize nemůže ekonomické a jiné problémy řešit, ale je její povinností uveřejňovat podněty občanů. 4. února 1963 vysílali přímým přenosem ze studia první polemiku Mohu do toho mluvit? na téma pravdy v naší společnosti; dalšími tématy bylo vzdělání, kvalifikace, kvalita práce, zmetky, problematika společenská, etická i hospodářská... Mezi diskutujícími byli náhodně vybraní občané z Brna a okolí a odborníci dané problematiky. Diskusi režíroval Jiří Prokel, moderátorem, který byl s mikrofonem mezi občany v přeplněném studiu, byl Jiří Křivánek. Co však znamenaly tisíce dopisů diváků i podpora ředitele Jiřího Pelikána proti kritice orgánů KSČ. Požadavek, aby byl pořad předem natočen, tvůrci odmítli. Prokázali, že polemika jako svébytný žánr do televize patří, ale v půli 60. let zmizel jejich nejvýraznější pořad z obrazovek. Studio Praha – Zvědavá kamera V roce 1958 přišel z rozhlasu do televize redaktor Miloš Volf, následován Karlem Kynclem a o 4 roky později Vladimírem Branislavem, Otkou Bednářovou a Otou Nutzem. S režiséry Milanem Tomsou, Pavlem Krausem a scenáristou Jaromírem Kinclem přeměnili původní magazín na reportážní seriál. 31. března vysílali Volbu povolání scenáristky a režisérky Otky Bednářové – výborně studující dívka měla být vyloučena ze studia pro nevhodný třídní původ otce. Orgány KSČ označily reportáž za protistátní a Jiří Pelikán dostal příkaz propustit Otku Bednářovou z televize. Neposlechl, přeřadil Otku na dva roky do redakce publicistiky a dokumentaristiky s ročním zákazem vystupovat na obrazovce. Oddychovým pořadem mělo být Tajemství Černého jezera, kde se údajně uchová na dně vše včetně hraběnky ve zlatém kočáře. Zvědavá kamera přizvala k prozkoumání jezera potápěče Ladislava Bittmana, který však v té době zastával vysokou funkci na ministerstvu vnitra v odboru aktivních opatření, dezinformací, politických provokací Na dně jezera byly objeveny kovové krabice; televizní štáb musel na několik dní Černé jezero opustit. Do krabic byly v noci z Moskvy dopraveny tajné nacistické dokumenty. V té době bylo třeba oživit kampaň proti NSR. Štábu Zvědavé kamery byla celá situace podezřelá, ale co mohli prokázat?! Po r. 1990 Vladimír Branislav podvod odhalil. V pořadu Spor Zvědavé kamery obviňovali mladí lidé předchozí generaci, představovanou Pavlem Kohoutem, že v poválečném nadšení připustili devastaci morálních hodnot. Nadšené reakce diváků ovšem nesdílely orgány KSČ. Uložily televizi, aby dalším pořadem uvedla vše na správnou míru. Tak vznikla Porota, ve které byli kromě jiných osobností Hanzelka a Zikmund i Jiří Pelikán. Před premiérou po pro54

mítání pro ÚV KSČ putoval Spor i Porota do trezoru. Spor měl reprízu a Porota premiéru až v březnu 1968. Z dalších pořadů „Zvědavky“ nelze pominout Revoluci bez aureoly. Vladimír Branislav a Karel Pech se rozjeli do Sovětského svazu, kde jim starý pamětník potvrdil, že Aurora nevystřelila včas. Po pracovní projekci usoudil Jiří Pelikán: „Hoši, tohle nemůžeme vysílat, to by na nás přijeli...“ Nevypsanou soutěží různých studií se stala Československá expedice, v níž každý kraj točil jiný štáb. Výrazným solitérním tvůrcem byl scenárista a režisér Jindřich Fairaizl. V redakci Televizních novin se zrodil komentář význačných osobností Tváří v tvář, vysílaný každou neděli v poledne. Jejich šéfdramaturgem byl zkušený novinář Miroslav Sígl. Od r. 1966 zaujala diváky polemika Věc veřejná redaktora Arnošta Frydrycha, režiséra Karla Pecha a moderátora Jiřího Kantůrka. V témže roce zanikla HSTD. Cenzura byla legalizována vznikem Ústřední publikační správy, proti jejímuž rozhodnutí se mohl tvůrce odvolat... Po červnovém sjezdu svazu spisovatelů však byla kritická publicistika mnohem více hlídána. V dusné atmosféře podzimu 1967 Věc veřejná a další kritické pořady zmizely z obrazovek. ✦ ✦ ✦

Čas marných nadějí Jiří Svejkovský Přestože vyšlo již několik autentických svědectví v knihách (například Na vlně 490 metrů, Události pravdy, zrady a nadějí, Jaro na krku, Naděje umírá poslední, Sedm pražských dnů, Naděje a zklamání, Rok 1968 – v Brně nebyli lvi atd.), vydalo nakladatelství Epocha v roce 2010 knížkou Čas marných nadějí – Roky 1968 a 1969 ve zpravodajství Čs. televize, jejímž autorem je Jiří Svejkovský, bývalý vnitropolitický komentátor Televizních novin. Na 152 stranách se rozepisuje o málo známých faktech a nezveřejněných informacích, aby připomněl zejména činnost televizních techniků, vynesl po mnoha letech na světlo Boží také své písemné záznamy, fotografie a dopisovou dokumentaci tehdejších televizních diváků. Zatímco mé působení televizního redaktora po celý týden v srpnu 1968 bylo ve Svobodném vysílači „Jsme s vámi, bute s námi“ v podniku Tesla Hloubětín, kolega Jiří Svejkovský se pokoušel z improvizovaného televizního studia ve Výzkumném ústavu sdělovací techniky A. S. Popova v Praze-Braníku pokračovat v televizním vysílání. Z původních pracoviš nás pod samopaly vyhnali sovětští okupanti, obsadili televizní vysílač Cukrák za Prahou a my, kteří jsme boj proti nim nechtěli vzdát, jsme hledali náhradní řešení. K těm pamětníkům z Čs. televize patřili mj. také Vladimír Tosek, zahraniční komentátor TN, dále publicista Vladimír Škutina, hlasatelka Kamila Moučková, z redakce tvůrčích štábů TN ještě Jiří Hradecký, Tomislav Neklan, Petr Krul, Libuše Hájková, Oldřich Čičatka, o dva dny později také další hlasatel Richard Honzovič, dále kolegové a kolegyně z jiných televizních redakcí Jiří Kantůrek, Olga Čuříková, Vladimír Branislav či Heda Čechová, kteří se rozprchli na různá místa (mj. také do věžového domu v Praze-Petřinách) a s pomocí několika televizních a provozních techniků pod vedením Františka Svejkovského, Václava Koláře, Lubomíra Drtiny a Ladislava Kejhy, se pokoušeli televizně vysílat. V Brně se to podařilo Lubomíru Popelkovi a Ludmile Sýkorové, také v Liberci a dalších místech fungovala televizní studia... Z recenze Miroslava Sígla Pamětník napsal knížku o televizi 1968–69, kterou zamýšlel autor pro tuto kolektivní monografii doplnit ukázkami 55

VysÌl·nÌ »s. televize v roce 1968 do 21. srpna

Jak to zaËalo... Po celÈ obdobÌ od ledna do srpna 1968 bylo zpravodajstvÌ »ST pro-

v·zeno bou¯liv˝m v˝vojem politick˝ch ud·lostÌ. Od 1. ledna 1968 bylo z iniciativy öÈfredaktora zpravodajstvÌ Kamila Wintra zavedeno tzv. dom·cÌ veËernÌ komentovanÈ zpravodajstvÌ. Bylo to opravdu novum. Do tÈ doby komentovali dennÌ zpr·vy ze svÏta sv˝mi pozn·mkami jen redakto¯i zahraniËnÌ redakce. Komentovat dom·cÌ vnitropolitickÈ ud·losti vyûadovalo ale odvahu. Se mnou se toho ujal kolegovÈ Mario Ilk a »enÏk Praû·k. Naöe prvnÌ relace byly dost opatrnÈ, ölo spÌö o v˝bÏr zpr·v z p¯edch·zejÌcÌch TeleviznÌch novin s osobnÌm zd˘raznÏnÌm jejich v˝znamu, p¯ÌpadnÏ uvedenÌm nÏjakÈ zajÌmavosti, kter· by se jinak podle dosavadnÌch zvyklostÌ do vysÌl·nÌ nedostala. Novinkou bylo ovöem i to, ûe jsme si mohli do relace zv·t hosty, odbornÌky k rozhovoru k r˘zn˝m aktu·lnÌm ot·zk·m. V obdobÌ, kdy se znovu otev¯el p¯Ìpad tzv. sebevraûdy Jana Masaryka, jsem si nap¯. pozval k rozhovoru gener·lnÌho prokur·tora Ji¯Ìho Kotl·¯e, kter˝ se pr·vÏ vr·til z Lond˝na, kde zpovÌdal b˝valÈho Masarykova tajemnÌka. V prvnÌm t˝dnu roku 1968 pokraËovalo p¯eruöenÈ jedn·nÌ plÈna ⁄V KS» z prosince 1967. Na tomto plÈnu se, jak zn·mo, rozhodlo rozdÏlit funkci prezidenta NovotnÈho a prvnÌho tajemnÌka ⁄V KS»... Od toho dne vlastnÏ zaËala nov· DubËekova politick· linie, kter· vy˙stila v praûskÈ politickÈ jaro, v ˙silÌ o socialismus s lidskou tv·¯Ì. Podrobnosti jsme ovöem hned neznali. Z vedenÌ »ST jsme se po nÏkolika dnech dozvÏdÏli, ûe do Prahy p¯ijel na nÏjakÈ dalöÌ jedn·nÌ nov˝ Ëlen p¯edsednictva ⁄V KS», brnÏnsk˝ tajemnÌk Josef äpaËek, a byl ubytov·n v hotelu Praha za Praönou br·nou. Zavolali jsme mu tam a on souhlasil s natoËenÌm rozhovoru o tom, o co ölo na lednovÈm plÈnu. Nat·Ëel jsem s nÌm p¯Ìmo v jeho hotelovÈm pokoji a byla to prvnÌ sedmiminutov· senzaËnÌ informace, vysÌlan· v TeleviznÌch novin·ch 17. ledna 1968. A hned v dalöÌm t˝dnu, kdy jsem zase p¯evzal veËernÌ komentovanÈ zpravodajstvÌ, mluvil v nÏm o novÈ rodÌcÌ se politickÈ situaci p¯izvan˝ premiÈr Old¯ich »ernÌk. V dalöÌm t˝dnu realizoval s·m öÈfredaktor Kamil Winter v r·mci TN rozhovor s liter·rnÌm historikem Eduardem Goldst¸ckrem s n·zvem LidÈ se ptajÌ. A pak uû öel, d· se ¯Ìci, jeden v˝znamn˝ politick˝ po¯ad, za druh˝m. V ˙noru jsme ve zpravodajstvÌ »ST zavedli t˝dennÌ koment·¯e progresivnÌch osobnostÌ ochotn˝ch promluvit k novÈ politickÈ situaci, nazvanÈ Tv·¯Ì v tv·¯. KromÏ toho ¯adu nov˝ch po¯ad˘ vysÌlala i redakce publicistiky, jejichû autory byli i Ji¯Ì Kant˘rek a VladimÌr äkutina. 15. ˙nora 1968 pronesl z·sadnÌ projev na tÈma Hospod·¯skÈ problÈmy po lednu 68 Otta äik. NatoËil jej Mario Ilk. V nedÏli 3. b¯ezna 1968 p¯ijel na okresnÌ konferenci strany v KladnÏ i nov˝ prvnÌ tajemnÌk Alexander DubËek. Zajeli jsme tam s K. Wintrem. Tehdy jeötÏ nebylo jasnÈ, zda m˘ûeme takovÈ stranickÈ konference nat·Ëet, ale bez kamery n·s tam pustili. DubËek sedÏl za p¯edsednick˝m stolem, a kdyû vyhl·sili p¯est·vku, kladenötÌ soudruzi se zvedli a öli nÏkam za podium, asi na kafe. DubËeka nechali sedÏt... Vyuûili jsme toho, zaöel jsem za nÌm a mÏli s nÌm prvnÌ p¯·telsk˝ rozhovor, bohuûel bez filmovÈho nat·ËenÌ, jen s fotografem. V ˙ter˝ 12. b¯ezna n·s uû pozval s·m p¯edseda vl·dy Old¯ich »ernÌk na [jeho setk·nÌ] s hornÌky na dole Centrum v Ji¯etÌnÏ u Mostu. Nat·Ëel jsem tam asi hodinovou besedu. Po »ernÌkovÏ ˙vodnÌm slovÏ se ho hav̯i ptali na podrobnosti novÈ politiky. J· mezi nimi chodil s mikrofonem a premiÈr odpovÌdal. Hned 14. b¯ezna jsme z toho po TN odvysÌlali 50minutov˝ po¯ad nazvan˝ O. »ernÌk mezi hornÌky. Takov˝m zp˘sobem jsme v televizi seznamovali lidi s tÌm, co p¯in·öÌ a znamen· nov· DubËekova politika... V dubnu [jsem odvysÌlal] koment·¯ tajemnÌka ⁄V KS» Zdenka Mlyn·¯e; kolega Tomislav Neklan natoËil n·zory respektovanÈho filozofa doc. Ji¯Ìho Hermacha z FilozofickÈho ˙stavu »SAV, »enÏk Praû·k rozhovor s politikem a filozofem Jaroslavem äabatou z Brna. J· pak natoËil n·mÏstka ministra financÌ dr. M. Koudelku a jeötÏ v Ëervenci i cestovatele Ji¯Ìho Hanzelku; [ten jsem] nat·Ëel v pokoji hotelu Flora na Vinohradech. HlavnÌ produkËnÌ Fast mÏl tento hotel k takovÈmu nat·ËenÌ pronajat˝ dost Ëasto. Byl tam pro nat·ËenÌ klid, ale nevÌm, jestli tam nebyl utajen˝ odposlech. To uû takÈ p¯estala platit cenzura a nejen p¯ednÌ osobnosti politiky se k novÈ situaci vyslovovali velmi otev¯enÏ...

56

... V p·tek 5. dubna p¯ijal ˙st¯ednÌ v˝bor strany AkËnÌ program KS». Tento dokument byl nutnÏ jeötÏ v nÏkter˝ch formulacÌch poplatn˝ internacion·lnÌm z·vazk˘m v˘Ëi SSSR. Distancoval se vöak od ch·p·nÌ vedoucÌ ˙lohy strany jako monopolnÌ moci stranick˝ch org·n˘ nad obËany-nestranÌky. Zahrnoval konkrÈtnÌ cÌle n·pravy jako konec t¯ÌdnÌho k·drov·nÌ ve vöech oblastech spoleËenskÈho ûivota. Nebylo proto divu, ûe do tÈto strany najednou vstupovali lidÈ, kte¯Ì se jÌ dosud radÏji vyh˝bali. Sv˝mi progresivnÌmi myölenkami byl vöak AkËnÌ program pro dogmatiky vöeho druhu a vöech n·rodnostÌ nep¯ijateln˝ a p¯Ìmo nebezpeËn˝. V dubnu 1968 doölo [takÈ] k dalöÌ historickÈ ud·losti v televiznÌm zpravodajstvÌ. PoprvÈ jsme smÏli nat·Ëet p¯Ìmo na plen·rnÌm zased·nÌ ⁄V KS» ve äpanÏlskÈm s·le na HradÏ. Nat·Ëeli jsme cel˝ ˙vodnÌ projev A. DubËeka. Kdyû ale mÏla zaËÌt diskuze, tamÏjöÌ po¯adatelÈ n·ö öt·b sice zdvo¯ile, ale rozhodnÏ vyk·zali ze s·lu. Snaûil jsem se v p¯eds·lÌ i na chodbÏ natoËit nÏkterÈho Ëlena plÈna s ot·zkou, jak hodnotÌ DubËek˘v projev, nebo [zda] by ne¯ekl sv˘j n·zor na souËasnou politiku. MÏl jsem z·jem, aby promluvil i tzv. konzervativec, kritik novÈho vedenÌ strany. To, aby televize nebyla zas napad·na, ûe d·v· hlas jen tzv. progresivnÌm Ëlen˘m strany. OslovenÌ, öÈfredaktor RudÈho pr·va Old¯ich ävestka a vedoucÌ tajemnÌk MÏV KS» v Praze AntonÌn Kapek, vöak odmÌtli na kameru cokoli ¯Ìci. Ochotn˝ byl nakonec prvnÌ tajemnÌk ⁄V KSS Vasil Biæak. Nekritizoval p¯Ìmo DubËeka a spol. [tedy »ernÌka, CÌsa¯e a SmrkovskÈho], ale odvol·val se hlavnÏ na zachov·nÌ internacion·lnÌho p¯·telstvÌ se SovÏtsk˝m svazem. Tento kr·tk˝ rozhovor s Biæakem pozdÏji, za normalizace v 80. letech, vyuûili jinÌ televiznÌ pracovnÌci p¯i oslavÏ nÏjakÈho Biæakova ûivotnÌho jubilea. MÏl to b˝t d˘kaz jeho spr·vnÈ ideologickÈ pevnosti v krizov˝ch zaË·tcÌch r. 1968. Tehdy jsem vöak uû pracoval mimo televizi jako bezpeËnostnÌ a poû·rnÌ technik u ËtvrtÈho zamÏstnavatele, na SilnicÌch Praha. KolegovÈ, kte¯Ì (se dÌvali na televizi), mÏ zastavovali: ÑVËera jsme tÏ vidÏli zase v televizi, mluvil jsi s Biæakem, co s nÌm m·ö?ì Uû v b¯eznu musel DubËek Ëelit prvnÌ kritice Leonida BreûnÏva a dalöÌch p¯edstavitel˘ VaröavskÈho paktu v Dr·ûÔanech, konkrÈtnÏ Waltra Ulbrichta. O mÏsÌc pozdÏji si BreûnÏv s nÏkolika dalöÌmi Ëleny p¯edsednictva ⁄V KSSS pozval DubËeka na kobereËek do Moskvy. O p¯ÌpravÏ tÏchto sch˘zek i jejich v˝sledcÌch jsme byli v televizi i v ostatnÌch mÈdiÌch informov·ni zpravidla p¯Ìmo ze sekretari·tu ⁄V KS». SouËasnÏ jsme byli znovu vyz˝v·ni v r·mci n·hle neexistujÌcÌ cenzury k odpovÏdnÈ pr·ci, kter· nebude Moskvu provokovat k dalöÌ kritice DubËekovy politiky. Proto jsme takÈ z p¯Ìkazu öÈfredaktora K. Wintra, d˘slednÏ v televizi dbali na to, abychom z obrazovky nenapadali, nebo dokonce neû·dali odvol·nÌ konzervativnÌch Ëlen˘ strany, odp˘rc˘ DubËeka. P¯esto kritika DubËekovy politiky takÈ ze strany zemÌ socialistickÈho bloku neust·vala a objevila se zpr·va, ûe doöel ñ a ne jen jeden ñ velmi ostr˝ a varovn˝ dopis jak z Moskvy, tak tentokr·t i z Varöavy. K tÏmto dopis˘m m·m takÈ osobnÌ vzpomÌnku: 6. Ëervence se v ObecnÌm domÏ v Praze konala krajsk· konference mÏstskÈ organizace KS». Sem uû televize smÏla i s kamerou. HlavnÌ projev mÏl Josef Smrkovsk˝ a v diskuzi dostal plÈna dotaz, jak je to s tÏmi dopisy, zda opravdu doöly a proË je p¯edsednictvo nezve¯ejnilo. Smrkovsk˝ p¯iznal, ûe dopisy p¯iöly, ale (volnÏ cituji jeho odpovÏÔ): ÑDopisy nenÌ t¯eba dramatizovat, bude o nich nap¯ed jednat p¯edsednictvo a ukazuje se, ûe dojde k dalöÌm konzultaËnÌm sch˘zk·m. Situace je sloûit·, stavÌme ale i nad·le na p¯·telstvÌ se SSSR a ostatnÌch socialistick˝ch zemÌch. P¯edpokladem tohoto p¯·telstvÌ je ovöem suverenita naöeho st·tu.ì Vznikla vzruöen· debata, proË p¯edsednictvo dopisy dosud nepostoupilo stranick˝m organizacÌm. VÏtöina deleg·t˘ byla takÈ proti tomu, aby o dopisech vÏdÏla d¯Ìv televize a rozhlas... Pot¯eboval jsem zn·t n·zor SmrkovskÈho. Napsal jsem mu proto na kousek papÌru, ûe by televize r·da pouûila a odvysÌlala aspoÚ tu Ë·st jeho projevu, kde odpovÌd· na dotaz k dopis˘m z plÈna. Josef Smrkovsk˝ mi na tÈmûe papÌrku se sv˝m podpisem napsal ANO... O rok pozdÏji, 1. 10. 1969, vöak toto SmrkovskÈho ANO pro televizi, p¯ipomnÏla v t˝denÌku Tribuna jejÌ redaktorka Anna Sv·rovsk·, jako dalöÌ h¯Ìch do seznamu provinÏnÌ SmrkovskÈho proti stranÏ.

57

Cel˝ Ëervenec 1968 byl pln˝ politickÈho napÏtÌ. Na ˙zemÌ »ech se st·le zdrûovala vojska SovÏtskÈho svazu na tzv. cviËenÌ äumava... MÏlo probÌhat jen bÏhem Ëervna, ale jaksi se protahovalo. Do redakce zaËaly chodit dopisy rozho¯Ëen˝ch obËan˘ poûadujÌcÌch odchod sovÏtskÈ arm·dy. LidÈ si stÏûovali nejen na r˘znÈ ökody zp˘sobenÈ tÌmto cviËenÌm, ale i na nebezpeËnÈ chov·nÌ voj·k˘. JinÌ zas dobromyslnÏ psali, jen aù si cviËÌ, aspoÚ vidÌ, ûe u n·s û·dnou kontrarevoluci nep¯ipravujeme. Nikdo z n·s tehdy netuöil, ûe sovÏtötÌ gener·lovÈ u n·s pro tato vojska pl·novali trval˝ pobyt. P¯ich·zely vöak i dopisy s opaËn˝mi n·zory... V sobotu 6. Ëervence 1968 pozval p¯edseda vl·dy »ernÌk do Hrz·nskÈho pal·ce asi desÌtku novin·¯˘; mÏl jsem Ëest b˝t mezi nimi; pamatuji, ûe tu byli mj. Ji¯Ì Ruml, Ji¯Ì Lederer, Karel Kyncl, Ji¯Ì Kant˘rek. Na sch˘zce mÏl b˝t ˙dajnÏ i DubËek, ale »ernÌk n·m ozn·mil, ûe musel odjet narychlo do Bratislavy k jedn·nÌ s maÔarsk˝m prvnÌm tajemnÌkem strany J·nosem K·d·rem. S »ernÌkem tu byl i p¯edseda ⁄V NF Frantiöek Kriegel i praûsk˝ vedoucÌ tajemnÌk strany AntonÌn Kapek. Ten si neodpustil ironickou pozn·mku, ûe si r·d prohlÈdne elitu souËasn˝ch novin·¯˘... V p·tek 26. Ëervence na poradÏ v sekretari·tu ⁄V KS» informoval tajemnÌk »estmÌr CÌsa¯ öÈfredaktory o p¯ÌpravÏ jedn·nÌ v »iernÈ nad Tisou. Ozn·mil, ûe jako vst¯ÌcnÈ gesto pro Moskvu byl na jejÌ û·dost odvol·n z funkce n·ËelnÌka HPS gener·l V·clav PrchlÌk, kter˝ se ve funkci brannÈho a bezpeËnostnÌho oddÏlenÌ KS» v r·mci VaröavskÈ smlouvy snaûil o relativnÌ samostatnost Ës. arm·dy. Moskva to ovöem brala jak n·ö pokus o vystoupenÌ z VaröavskÈho paktu. V nedÏli 28. Ëervence 1968, v p¯edveËer odletu naöÌ delegace na jedn·nÌ do »ÌernÈ nad Tisou, jsem mÏl moûnost nat·Ëet i kr·tk˝ projev SmrkovskÈho k div·k˘m. K nat·ËenÌ doölo v jeho pracovnÏ v tehdejöÌ budovÏ N·rodnÌho shrom·ûdÏnÌ za Jind¯iöskou vÏûÌ na (dnes Senov·ûnÈm n·mÏstÌ). V projevu vysvÏtloval div·k˘m-obËan˘m, jak sloûitÈ bude jedn·nÌ v »iernÈ nad Tisou, ale p¯ipomÌnal i odhodl·nÌ DubËeka a jemu vÏrn˝ch st·t na svÈm v ch·p·nÌ naöeho socialismu. SvÈ vystoupenÌ ukonËil tehdy uû zn·m˝m rËenÌm: ÑMyslete na n·s, myslÌme na v·s.ì Pr·vÏ nÏkdy v tÏchto Ëervencov˝ch dnech se na porad·ch s progresivnÌmi politiky i v televizi objevovaly ot·zky, zda jsou SovÏti opravdu schopni n·silnÈ vojenskÈ okupace u n·s. OptimistickÈ odpovÏdi znÏly, snad se toho neodv·ûÌ, tady se p¯ece do komunist˘, jako v MaÔarsku v roce 1956, nest¯ÌlÌ. Tady naopak lidÈ vstupujÌ do strany. Tohle p¯esvÏdËenÌ posilnily i ohl·öenÈ n·vötÏvy jugosl·vskÈho prezidenta Josipa Broze-Tita a rumunskÈho prezidenta Nikolae Ceauseska do Prahy. P¯Ìlet Tita se vöak pro probÌhajÌcÌ jedn·nÌ v »iernÈ nad Tisou odloûil... O jeho dodateËnÈm p¯Ìletu na letiötÏ v Ruzyni jsem mohl hovo¯it aû 9. srpna v ûivÈm vysÌl·nÌ ze st¯echy p¯enosnÈho vozu. StejnÏ tak jsem ze st¯echy p¯enosovÈho vozu v Ruzyni vysÌlal 15. srpna report·û o p¯Ìjezdu Ceauseska do Prahy. 67 ✦ ✦ ✦

Nad knihou Já prostě nemohu žít jinak

Jedna z těch, kdo věrni zásadám, nemuseli odvolat nic, oč usilovali, a také neodvolali Jméno Otky Bednářové (*1927) se v období renesančních 60. let stalo díky TV obrazovkám pojmem nebojácné publicistky zejména v pořadech Zvědavé kamery. Neohroženě se zabývala tehdejšími společenskými problémy, působila na svobodné veřejné mínění, poskytovala prostor těm, kdo se dokázali zamýšlet a o svém usilování zajímavě hovořit na pozadí či v popředí svých životních příběhů. Její život se stal rovněž příběhem, a to příběhem neúplatné, statečné ženy, novinářky – jak o ní v své knize68 píše vrstevnice Jarmila Cysařová, recenzentka televize 60. let a její polistopadová historička. 58

Otka Bednářová už v mládí propadla iluzím o socialismu, stala se členkou komunistické strany. Ale už jako rozhlasová reportérka, stále mezi lidmi, se začala probouzet z těchto iluzí po prvních střetech s mocenským centrem, které tehdy mělo „ve všem pravdu“. Politické poblouznění po válce se stalo jejím celoživotním traumatem, jak uvádí anotace knihy. Právě léta šedesátá s příslibem společenských změn, přivedla Otku, aby bránila občanská práva, spravedlnost a bojovala za svobodu slova a myšlení. Nastoupila do televize, kde takových lidí zpočátku nebylo mnoho. Působil jsem tam v té době také a vzpomínám, jak jsme se my z hlavního zpravodajského vysílání, Televizních novin, domlouvali s kolegy z publicistických a dokumentárních pořadů na tématech, jak o nich informovat ve zpravodajství a jak je rozvíjet v kratších desetiminutovkách, jež byly přílohou TN, zejména v komentářích Tváří v tvář, a naopak, jak jim poskytnout co nejširší prostor v pořadech, které dnes nazýváme investigativní žurnalistikou. Nezapomenutelné jsou Otčiny reportáže – vyvolávaly rozruch ve veřejnosti, její nejodvážnější diváci zahrnovali autorku přívalem dopisů, které odsuzovaly kabinetní politiku, fanatismus, aroganci komunistických funkcionářů na všech úrovních. Posílali televizi své díky za takové reportáže a žádali o pomoc při řešení svých podobných případů, kdy byli pronásledováni. Podrobně je v knize popsán příběh doslova štvanice, kdy do akcí stranických orgánů vstoupila StB. Statečnou reportérku tehdy naopak ještě potrestali důtkou zákazem rok vystupovat na obrazovce. Redakce Zvědavé kamery (Vladimír Branislav, Ota Nutz a Otka Bednářová) se navzdory establishmentu dočkala uznání od těch povolanějších, když se do společenského dění zapojil FITES (Svaz filmových a televizních tvůrců) a jednoho z prvních dnes již tradičních „Trilobitů“ udělil v roce 1966 právě jim. Kde jsou dnes pánové „hondlíkové“, kteří přišli do televize v rozbouřené atmosféře regulovat, co se smí a co se nesmí vysílat? Teprve v březnu 1968 mohl ústřední ředitel Čs. televize Jiří Pelikán odvolat z funkcí dva z nejpřednějších, které dosadil přímo ÚV KSČ – náměstky Jaroslava Hondlíka a Jiřího Plachého. Teprve poté mohly být natáčeny dokumenty, na jejichž svobodné vysílání čekali televizní tvůrci mnoho let – o nezákonnostech politických procesů v 50, letech. Ty dnes patří do zlatého fondu naší televize. V té době dominovalo již několik dalších televizních tvůrců – Jindřich Fairaizl, Arnošt Frydrych, Ladislav Daneš, Ota Popp, Jiří Stehlík. Po srpnové okupaci odmítla Otka Bednářová spolu s dalšími výzvu „k sebekritice a pomýleným postojům“, jak požadovalo nové vedení Čs. televize. Od svých postojů z reformních časů neustoupila. Opustila zaměstnání s vědomím, že by už stěží mohla svobodně cokoliv natáčet. Záhy poznala StBácké stíhání a šikanu. V disentu spolu s oběma syny patřila mezi první signatáře Charty 77 a stala se zakladatelskou osobností Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V důkladně zdokumentované knížce Jarmily Cysařové se dočteme, jak o cílevědomém vyústila její iniciativa a spolupráce, když přepisovala doslova tisíce stránek samizdatů, zejména pro Vaculíkovu edici Petlice nebo pro edici Václava Havla. Tím odporovala totalitnímu režimu a pomáhala v našich lidech doma i v zahraničí udržet historické povědomí. V říjnu 1979 stanula s Danou Němcovou, Petrem Uhlem, Václavem Bendou, Jiřím Dienstbierem a Václavem Havlem před Městským soudem v Praze. Odtud pochází i výrok, který se stal titulem knížky o jejím osudu. V závěrečné řeči na výzvu předsedy senátu, aby mluvila k věci, protože předtím důsledně odmítla vypovídat, prohlásila: „Ale já jsem ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných právě proto, že jsem poznala zrůdnost rozsudků, které vedly i k popravám. Naplněním mého života se stala snaha zabránit tomu, aby se nic podobného už nikdy nemohlo opakovat. Já prostě nemohu žít jinak, i kdyby mě to mělo stát cokoliv!“ Otka byla odsouzena na tři roky vězení. Všechna odvolání byla zamítnuta. 59

Počátkem ledna 1980 musela být převezena z Ruzyně do nemocnice pankráckého vězení a odtud do opavské ženské věznice, se zostřením trestu a izolací od ostatních žen. Její blízcí se vážně obávali o její život – vážila tolik, jako když jí bylo 14 let – 45 kilo. Až byla na podmínku propuštěna. A znovu převládl pro ni typický rys jednání – starat se o druhé, protože ti se zasloužili spolu s protesty veřejného mínění ve světě o její propuštění ze zdravotních důvodů. – Po listopadu 89 stála ještě u zrodu Výboru dobré vůle Olgy Havlové, ale po několika letech obětavé práce se ze zdravotních důvodů uchýlila do ústraní, kde se věnovala rodině a vnoučatům. Jarmila Cysařová prostudovala řadu dokumentů a podkladů o její televizní éře i pozdějších osudech. Byla fascinována znovu tím, jak neúprosný režim likvidoval stovky talentovaných tvůrčích pracovníků, zejména pak těmi, kteří se nikdy nevzdali, zůstali věrni svým zásadám, nic, oč usilovali, nemuseli odvolávat a také neodvolali. Při rehabilitačních pohovorech zkraje 90. let jsme se v ČST vyznávali, jak s kým minulý režim zatočil; a mnohým z nás připadalo obtížné nastoupit zpátky do televize, která jinde ve světě prošla nebývalou proměnou a jakou nutně musela nastoupit již svobodná, ale nezkušená televizní žurnalistika a publicistika. Měli jsme po mnohaleté absenci odpovědnost a neztratili ve svém postproduktivním věku především soudnost při rozhodování, zda se vrátit, třebaže nám taková možnost byla nabídnuta. Proto mnozí tvůrci neprávem upadli zvolna do zapomnění, mezi nimi i Otka Bednářová. Dík bádání v soudobé české historii má své místo nejvlivnější médium a lidé kolem – tím se již mnoho let zabývá Jarmila Cysařová (*1929), která rovněž nalezla svou polistopadovou „parketu“. Připomínám v této souvislosti její cílevědomé studie Česká televizní publicistika (svědectví šedesátých let), Televize a moc 1953–67, Televize a totalitní moc 1969–75, Čs. televize 1985–1990, 16krát o televizi a také FITES a moc (o vzniku a vlivu společenství filmových a televizních tvůrců v nelehkém období šedesátých let). Miroslav Sígl ✦ ✦ ✦

Kdo má televizi, má i moc Rok šedesátý osmý – dokončení první čtvrtiny existence Čs. televize Jarmila Cysařová Prvním signálem pro diváky, co se stalo na počátku toho roku, byl v televizi rozhovor Kamila Wintra s předsedou svazu spisovatelů Eduardem Goldst ckerem o dosud tabuizovaných tématech – nezbytnost svobody projevu, o sjezdu svazu spisovatelů v červnu 1967 a studentských demonstracích na Strahově v říjnu... 24. ledna 1968 poslal Jiří Pelikán Alexandru Dubčekovi rezoluci z aktivu komunistů v ČST s požadavky podrobných informací. Na poradě 31. ledna žádali uvést trezorové pořady, koncem února odmítli zásahy orgánů KSČ do tvorby a oddělování oficiálního zpravodajství od názorů publicistů. Požadavky nezůstaly bez odezvy. Ministr kultury a informací Miroslav Galuška předložil v květnu vládě zprávu o problematice médií, je to doklad snahy o demokratizaci společnosti, v níž mají média nezastupitelný význam nejen v informování o směrnicích státních institucí, ale i jako mluvčí veřejnosti, různých politických stran, organizací, církve i v možnosti kritiky vládních úředníků. Cenzuru si zpravodajové a tvůrci zrušili dříve, než byla odepsána předsednictvem ÚV KSČ a legislativně zrušena na konci června 1968. Po předešlých konfliktech s mocí byli připraveni dostát možnosti svobodné tvorby. Nezastupitelnou roli mělo zpravodajství Televizních novin. Prodlužovalo se dlouho do noci pro aktuální informování o událostech dne, pro záznamy diskuzí politiků a výrazných osobností s občany... Oproti roku 1967 vyslala televize do éteru o 200 hodin více zpravodajství a o 270 hodin více publicistiky. Mezi 7. a 10. hodinou večer sledovalo 60

zpravodajství více než 50 % diváků, o víkendech více než 70 %; na obrazovky se vrátily publicistické pořady, odsunuté v předešlých letech do trezoru, nebo jejichž vysílání bylo přerušeno – komentář Tváří v tvář, polemika Věc veřejná na téma občanské aktivity a socialistické demokracie, akční program KSČ, vztah Čechů a Slováků, postavení žen ve společnosti... Z nových publicistických pořadů jmenujme alespoň diskusní seriál Sondy Ljuljany Lorencové a Jiřího Kantůrka, koncem května diskusi Kam spějeme?, výměnu názorů diváků na vysílání televize, jíž se účastnil i Jiří Pelikán. Za lidmi na vesnici se vypravil do Horoměřic Ladislav Daneš. V bouřlivé diskusi neušla kritice preference členů KSČ na úkor bezpartijních – jaro 1968 umožnilo rovněž vznik KAN (Klubu angažovaných nestraníků) a K 231. Obě iniciativy byly po okupaci zapovězeny. Kontrola a Svědectví pro výstrahu jsou titulky dvou nejvýraznějších dokumentů prvního pololetí 1968. Koncem dubna vysílala televize dokument Kontrola. Štáb Zvědavé kamery prožil týden ve věznici na Mírově, kde natočil vzrušenou konfrontaci bývalých politických vězňů s dozorci – demonstraci deformací ve vězeňství a nedostatečnosti právních norem. „Musíme se postarat o to,“ říkal Vladimír Branislav závěrem, „aby dozorci byli kvalitní lidé, aby ve jménu práva nepáchal člověk na člověku násilí.“ V květnu vysílala Zvědavá kamera pořad Hele, Čendo, kvete bez – výpovědi o dalších osudech mladých lidí, které v květnu 1945 zachytily fotografie v náručí sovětských vojáků. Publicista Vlastimil Vávra čtyřdílným cyklem Na pomoc generální prokuratuře zpochybnil oficiální verzi o sebevraždě Jana Masaryka. Poslední díl již nebyl vysílán. Koncem června uvedla televize dokument Otky Bednářové a režiséra Tomsy Svědectví pro výstrahu o jednom z vykonstruovaných procesů: V roce 1954 bylo 7 odborníků obžalováno ze sabotáže a odsouzeno na 14 – 20 let věznění. Kamera zachytila slova těch, kteří se dožili amnestie. Setkání se účastnil také prokurátor, který se dobrovolně chtěl sejít s lidmi, které před 14 lety obžalovával, podívat se minulosti tváří v tvář Byl to dokument nesmlouvavý, drásající. Již v březnu žádal Leonid Brežněv Alexandra Dubčeka o odvolání z funkcí Josefa Smrkovského a Jiřího Pelikána. Dubček odmítl. Od června se konalo na našem území velitelskoštábní cvičení vojsk Varšavské smlouvy. Oproti původní dohodě cizí vojska opustila republiku až v srpnu. Dosud vrcholem občanského vzedmutí bylo před jednáním naší a sovětské delegace v Čierné nad Tisou 29.–30. července Poselství občanů předsednictvu ÚV KSČ. „Jednejte...ale obhajte cestu, na kterou jsme vstoupili a z které živi nesejdeme...“ Pavel Kohout a Jiří Hanzelka přečetli Poselství v televizi. Místo jednání, železniční stanice v Čierné nad Tisou, mělo být přísně utajeno a celá oblast uzavřena. Ale zpravodajové ČST, skrytí za oknem nádražní budovy, příjezd sovětské delegace natočili. Na dalším jednání 3. srpna v Bratislavě odevzdal Vasil Bi ak prostřednictvím tajemníka ÚV KS Ukrajiny Pjotra Šelesta tzv. zvací dopis, podepsaný Bi akem, Aloisem Indrou, Antonínem Kapkem, Drahomírem Kolderem, Oldřichem Švestkou... OKUPACE Televize měla stále ještě pracoviště na desítkách míst – nedostatečnost vybavení při zahájení vysílání byla nyní výhodou. 21. srpna začala vysílat v půl páté ráno z Měš anské besedy. Sjeli se tam hlasatelka Kamila Moučková, režisér Pavel Vantuch, z Televizních novin Kamil Winter, Miroslav Sígl... V 9 hodin tam vtrhla ozbrojená skupina okupantů, kterou přivedl první ředitel televize Karel Kohout. Přítomné vyhnali, zařízení studia rozstříleli. O tom všem někdejší herečka, poté recenzentka televize, myčka laboratorního nádobí, nebo tím vším Jarmila Cysařová byla, než se po listopadu 1989 stala spolupracovnicí Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR; další části její stati jsou v 8. části této monografie. ❑ ❑ ❑

61

5. Reforma Oty Šika, ale i dalších Z jevište, kde se hrálo drama ekonomické reformy Národohospodář Zdislav Šulc spoluvytvářel její letopisy V knize Z jeviště i zákulisí české politiky a ekonomiky69 je nastíněn postup transformace nefunkční centrálně plánované ekonomiky na peněžně tržní ekonomiku. Již v roce 1990 byl sepsán alternativní scénář ekonomického týmu Františka Vlasáka při české vládě Petra Pitharta, jehož byl Zdislav Šulc členem. Ten však federální vláda na popud ministra financí Václava Klause doslova potopila se známými důsledky. K 1. lednu 1991 byla uskutečněna měnová reforma nestandardním způsobem – prostřednictvím růstu liberalizovaných cen a znehodnocením měny devalvací o 85 %, při současném zadržení vývoje mezd... Manažéři podniků neměli vůbec šanci zahájit restrukturalizaci, většina podniků byla zadlužena a zápůjční kapitál s úrokovou mírou více než 20 % byl pro ně nedostupný. Je obdivuhodné, kolik knih a časopiseckých textů má ve své bibliografii Zdislav Šulc. Mezi nejvýznamnější patří: Erhardova reforma; analyzuje problémy poválečné proměny ekonomiky v Západním Německu; Psáno inkognito, jež poprvé vyšlo po Chartě 77 v samizdatu a také poprvé uvádí systémovou a personální analýzu období normalizace; práce Stát a ekonomika vyšla poprvé jako samizdat o 365 stranách v r. 1985 a po 19 letech znovu; Stručné dějiny ekonomických reforem v Československu . I po 11 letech zůstává naléhavě aktuální Šulcova Vize a skutečnosti české transformace (2002). Za masové účasti všeho obyvatelstva jsme se stali svědky nehorázných rozměrů tunelářského rozkrádání národního majetku, kdy kontrola kapitálového trhu přišla až po letech s křížkem po funuse, kdy už bezprecedentní přerozdělení bylo „při zhasnutých světlech legálně“ dávno dokonáno… Vývoj mladoboleslavské automobilky Škoda – jediné realizované dílo podle jiného než receptu, než nám naordinovali neoliberálové v čele s Klausem a ortodoxní pravicí v ODA – dokládá, že pro českou ekonomiku byla tato cesta přece jen nadějnější. Avšak ustavením ministerstva privatizace již rozběhnutá jednání o privatizaci „vlajkových lodí“ našeho průmyslu (Tatry Kopřivnice, Liazu Jablonec n. N., Avie Praha-Letňany za účasti Mercedesu, plzeňské Škodovky za asistence Siemense nebo ČKD Praha ve spojení s koncernem AEG) byla naopak zmařena. Zdislav Šulc ve svém věku má právo bilancovat, nepouští se už do nových výbojů. Když psal své paměti, v duchu asi přál, aby pomohly překlenout generační propast mezi zážitky a poznatky, které podstatně ovlivňovaly motivaci aktérů našich dějin. V samém závěru pak konstatuje, že naše „transformovaná“ postkomunistická ekonomika dodnes ještě často připomíná spíše divoké poměry raného kapitalismu než jeho současné moderní vzory. Vzpomínky novináře-ekonoma na padesát bouřlivých let patří rozhodně k dalším zdrojům studia naší novodobé historie. Miroslav Sígl Z recenze k druhému vydání knihy pamětí Zdislava Šulce, kterou po studijním textu v edici Národohospodářského ústavu J. Hlávky vydalo nakladatelství Jana Šabaty Doplněk.

P˘da, na kterÈ se prakticky realizovala ekonomick· reforma, byla ve vl·dnÌch struktur·ch a klÌËovÈ postavenÌ tam zaujÌmala St·tnÌ pl·novacÌ komise (SPK). V jejÌm Ëele tehdy st·l Old¯ich »ernÌk. Znal jsem s nÌm osobnÏ jeötÏ z Ostravy. Do Prahy p¯iöel nejprve na post ministra b·ÚskÈho pr˘myslu. P¯echodem na SPK se ocitl v instituci, kter· byla od r. 1953 budov·na jako v˝robce st·tnÌch pÏtilet˝ch a roËnÌch makroekonomick˝ch pl·n˘70 . To 62

p¯edevöÌm urËilo jejÌ organizaËnÌ podobu: byla d·na tzv. oborov˝m principem odvozen˝m z v˝robnÌ struktury ekonomiky. OdpovÌdalo tomu i vÌce neû tisÌcihlavÈ person·lnÌ obsazenÌ: p¯evaûovali technokratÈ, lidÈ s technick˝m vzdÏl·nÌm. Pokud zde p˘sobili ekonomovÈ, nasmÏrovala jejich makroekonomickÈ uvaûov·nÌ uû od vysokÈ ökoly metodika bilancov·nÌ makroekonomick˝ch agreg·t˘. K z·kladnÌm ˙kol˘m ekonom˘ bylo co nejlÈpe vybilancovat pÏtiletku, jejÌû cÌle pro danÈ obdobÌ byly p¯edurËeny politick˝m zad·nÌm. V˝sledek se pak musel rozepsat prost¯ednictvÌm rezortnÌch ministerstev a v˝robnÏ hospod·¯sk˝ch jednotek (VHJ) do podnik˘. N·zornou p¯edstavu si lze o tom uËinit z objemnÈ uËebnice pro Vysokou ökolu ekonomickou. Ta sice tiskem vyöla aû v r. 1978, ale v˝uka podle nÌ probÌhala jiû lÈta. JejÌm hlavnÌm autorem byl mÌstop¯edseda SPK z 50. let, Kurt Rozsypal, kter˝ se za normalizace stal profesorem VäE. TakÈ Old¯ich »ernÌk odpovÌdal tomuto typu technokrat˘. Jejich argument˘m rozumÏl lÈpe neû paradigmatu trûnÌch ekonom˘. Ti ekonomick˝ mechanismus spoleËnosti vnÌmali jako interakci ekonomick˝ch subjekt˘ ñ spot¯ebitel˘, v˝robc˘ i st·tu. Jejich chov·nÌ vypl˝valo z pravidel hry platn˝ch ve spoleËnosti v danÈ chvÌli. Proto vûdy z·kladnÌm argumentem pl·novaˢ proti uplatnÏnÌ trûnÌch vztah˘ nynÌ byly tzv. vÏcnÈ problÈmy ekonomiky (disproporce, ˙zkÈ profily, nerovnov·ha na tom Ëi onom Ñtrhuì). S uplatnÏnÌm trûnÌch princip˘ se proto mÏlo poËkat aû do doby, kdy se centr·lnÌm pl·nem poda¯Ì dos·hnout rovnov·hy. Zvl·öù v˝raznÏ se to projevilo v r. 1967: prvnÌ krok urychlenÌ reformy ñ p¯estavba velkoobchodnÌch cen ñ odhalila obrovskÈ disproporce v d˘chodovÈ situaci podnik˘. SPK pod »ernÌkov˝m vedenÌm nenaöla odvahu urychlenÏ uËinit druh˝ p¯edpokl·dan˝ krok ñ propojit oddÏlenÈ hladiny velkoobchodnÌch a maloobchodnÌch cen, aby se disproporce vyrovn·valy pod tlakem efektivnÌ nabÌdky a popt·vky. MÌsto toho se vr·tila k p¯erozdÏlov·nÌ podnikov˝ch d˘chod˘ ñ bohat˝m brala a chud˝m d·vala. V roce 1968 vÌce neû polovina odvod˘ z hrubÈho d˘chodu byla pouûita na dotace. MarnÏ teoretiËtÌ ekonomovÈ (nap¯. prof. P. Hrub˝ z VäE, K. Kouba z E⁄ »SAV) na r˘zn˝ch shrom·ûdÏnÌch »s. spoleËnosti ekonomickÈ varovali, ûe se takto do naöeho ûivota spolu se zklam·nÌm a spoleËensk˝mi d˘sledky znovu vracÌ direktivnÌ rozhodov·nÌ. Centr·lnÌ pl·novaËi (nap¯. n·mÏstek ministra-p¯edsedy SPK M. Kohoutek, n·mÏstek ministra financÌ L. LÈr), kte¯Ì mÏli ñ pokud ölo o ¯ÌzenÌ ekonomiky ñ vöechnu moc ve sv˝ch rukou, znali jedinou odpovÏÔ: sloûitost tzv. vÏcn˝ch problÈm˘ spojen˝ch s vysokou mÌrou nerovnov·hy. ÑSituace je p¯Ìliö v·ûn· na to, abychom se nechali unÈst t¯eba jen ËÌslo, nebo jen urËit˝mi glob·lnÌmi teoretick˝mi poznatky,î zakr˝val Leopold LÈr sv˘j strach z dalöÌch reformnÌch krok˘ na valnÈm shrom·ûdÏnÌ »SE v r. 1967.71 Teprve odchod A. NovotnÈho z politickÈ scÈny po lednovÈm plÈnu ⁄V KS», schv·lenÌ AkËnÌho programu v dubnu a jmenov·nÌ Oty äika mÌstop¯edsedou vl·dy pro ekonomickou reformu v kvÏtnu obnovily nadÏji, ûe reforma bude pokraËovat. Za tu dobu äik˘v t˝m72 stihl pouze zpracovat N·stin koncepce dalöÌho rozvÌjenÌ ekonomickÈ soustavy ¯ÌzenÌ 73, kter˝ mÏl b˝t nejprve podroben öirokÈ diskusi. Na SPK bylo ovöem nÏkolik odbornÌk˘, kte¯Ì se netajili sv˝m proreformnÌm sm˝ölenÌm a p¯es nep¯ÌzeÚ prost¯edÌ dÏlali pro reformu, co mohli. Nejen ˙¯ednÌ, ale i p¯·telskÈ byly mÈ vztahy zejmÈna s Ji¯Ìm Typoltem. Ten mÏl hlavnÌ z·sluhu na tom, ûe se p¯estavba velkoobchodnÌch cen, i p¯es jejÌ sloûitost a obtÌûnost, uskuteËnila o rok d¯Ìve, neû se p˘vodnÏ p¯edpokl·dalo. Ve svÈ spolupr·ci s kolegy v EkonomickÈm ˙stavu »SAV vöak bohuûel nemohl pokraËovat. P¯i jednÈ sluûebnÌ cestÏ do Bratislavy zahynul v letadle, kterÈ se z¯Ìtilo do jezera na Zlat˝ch pÌscÌch p¯i okraji hlavnÌho mÏsta Slovenska. Nemohu rovnÏû nevzpomenout dr. Frantiöka Boreöe, vynikajÌcÌho pr·vnÌka, kter˝ vûdy dok·zal pr·vnÌ normy, do kter˝ch musely b˝t jednotlivÈ reformnÌ kroky vtÏleny, zformulovat tak, aby vytv·¯ely maxim·lnÌ moûn˝ prostor pro uplatnÏnÌ reformnÌch myölenek. Limity danÈ jeho öÈfy ovöem p¯ekroËit nemohl. K nejmilejöÌm vzpomÌnk·m na vl·dnÌ jeviötÏ 60. let pat¯Ì mÈ setk·v·nÌ s ing. Bohumilem Suchardou74. PoË·teËnÌ pracovnÌ vztahy se postupnÏ zmÏnily v p¯·telstvÌ, kterÈ n·m vydrûelo do konce jeho ûivota. Bohouöek, jak mi Ëasem dovolil ¯Ìkat, byl nejen neobyËejnÏ

63

laskav˝ a bytostnÏ charakternÌ ËlovÏk, ale i vynikajÌcÌ odbornÌk. Kdyû p˘sobil v Mezin·rodnÌm mÏnovÈm fondu, p¯eloûil a vydal texty jeho z·kladnÌch dokument˘ a sezn·mil Ëeskou odbornou ve¯ejnost se vznikem a fungov·nÌm mezin·rodnÌho mÏnovÈho systÈmu. Spolu s J. P˙lem kriticky analyzoval penÏûnÌ vztahy uplatÚovanÈ v RVHP. Ve svÈ ˙¯ednÌ funkci si poËÌnal velmi energicky p¯i prosazov·nÌ ekonomickÈ reformy. Proto takÈ nedlouho po Hus·kovÏ p¯evratu v dubnu 1969 musel odejÌt. Trochu jinak to vöak bylo s Bohouökov˝mi n·mÏstky. V·clav H˘la byl sice vzdÏlan˝ a tehdy proreformnÏ sm˝ölejÌcÌ. Dob¯e se s nÌm spolupracovalo. Jakmile se vöak po n·stupu Hus·ka Ñvyjasniloî, veökerÈ svÈ kvality hodil na v·hu svÈ ministerskÈ normalizaËnÌ kariÈry. To ostatnÏ uËinil i druh˝ Bohouök˘v n·mÏstek VladimÌr Janza, jehoû kvality za jeho kolegou o cosi zaost·valy. Zaûil jsem s nÌm [trapnou] epizodu p¯i svÈm Ñinterviewî: Janza sice na mÈ ot·zky sem tam nÏco koktal, bylo to vöak zoufale m·lo. A tak jsem p¯i formulov·nÌ textu vedle sv˝ch ot·zek podstatÏ napsal i jeho odpovÏdi. P¯i autorizaci se pak up¯ÌmnÏ podivoval: to bych nevϯil, co vöecko se p¯itom d· ¯Ìct. Socialismus s lidskou tv·¯Ì Dal jsem 60. lÈt˘m ve svÈm vzpomÌn·nÌ p¯Ìvlastek zlat·. NeuËinil jsem tak proto, ûe by se mi takto z·¯iv˝ jevil obraz ud·lostÌ, kterÈ se v tÈ dobÏ odehr·valy na politickÈm jeviöti onÈ doby; tady doölo nejednou i ke scÈn·m oökliv˝m, ba p¯Ìmo odpudiv˝m. P¯esto ñ ËÌm blÌûe roku 1968 ñ tÌm vÌce nar˘stal nejen ve mnÏ pocit, ûe se v naöÌ zemi zaËÌn· odehr·vat nÏco mimo¯·dnÈho, neËekanÏ nadÏjnÈho. Kdyû poË·tkem tohoto roku popraskala oökliv·, zatvrdl· krokod˝lÌ k˘ûe p¯Ìmo na hlavÏ stranickost·tnÌ obludy, jist· euforie, dosud zachvacujÌcÌ jen intelektu·lnÌ vrstvy spoleËnosti, se nezadrûitelnÏ ö̯it. NahrazenÌ p¯ÌsnÈ, karatelsky vyhlÌûejÌcÌ tv·¯e NovotnÈho vÏËnÏ usmÏvav˝m obliËejem Alexandra DubËeka jako by symbolizovalo heslo socialismu s†lidskou tv·¯Ì, kterÈ se od tÏch chvil st·valo p¯·nÌm a programem milion˘ lidÌ v »eskoslovensku. Byl jsem vöak p¯Ìliö blÌzko z·kulisÌ jeviötÏ, na kterÈm se tyto person·lnÌ hr·tky ve vedenÌ KS» odehr·valy. PomÏrnÏ rychle jsem mÏl moûnost z p¯ÌmÈho kontaktu poznat novÏ zaz·¯ivöÌ hvÏzdu Ës. politickÈho nebe, neû abych pr·vÏ v nÌ mohl spat¯ovat p˘vod euforie ze zlat˝ch Ëas˘ druhÈ poloviny 60. let. Tentokr·t dobr· n·lada pramenila zejmÈna z expandujÌcÌho tvo¯ivÈho myölenÌ nejen mezi ekonomy, ale i v ostatnÌch intelektu·lnÌch vrstv·ch spoleËnosti. MÈ z·ûitky jsou pochopitelnÏ spojeny zejmÈna se svÏtem ekonomie. NejvÏtöÌ myölenkov˝ kvas probÌhal na p˘dÏ EkonomickÈho ˙stavu »SAV. Pr·vÏ odtud vych·zely hlavnÌ ideje p¯ipravovanÈ ekonomickÈ reformy a jejich nositelÈ vesmÏs pat¯ili ke stejnÈ krevnÌ skupinÏ, jakou jsem mÏl j· s·m. Bohumil Komenda, kter˝ v tÈ dobÏ byl rovnÏû öÈfredaktor PolitickÈ ekonomie, ji p¯emÏnil z ideologickÈho n·stroje strany v seriÛznÌ, vÏdecky fundovan˝ Ëasopis, ve kterÈm publikovali v˝sledky z·kladnÌho ekonomickÈho v˝zkumu nejen ekonomovÈ z Ñjehoî ˙stavu, ale i dalöÌ reformÏ sm˝ölejÌcÌ ekonomovÈ z vysok˝ch ökol Ëi vÏdeck˝ch pracoviöù. »estmÌr KoûuönÌk, Otakar Turek, Karel Kouba, kter˝ sem p¯iöel z ÑvokovickÈ Sorbonnyî, Karel Suchan, Jan Pleva, Ji¯Ì Kosta a samoz¯ejmÏ Josef Goldmann se sv˝m analytick˝m t˝mem. S Otou äikem jsem se vÌce neû v ˙stavu setk·val v r˘zn˝ch komisÌch, kterÈ projedn·valy materi·ly p¯ipravovanÈ reformy... Kdyû se v dubnu 1968 stal Ota äik mÌstop¯edsedou vl·dy pro ekonomickou reformu, nabÌdl mi, abych se stal jeho tiskov˝m mluvËÌm. T¯ebaûe jsem uû tehdy v duchu m̯il do EkonomickÈho ˙stavu, nemohl jsem nabÌdku p¯ijmout. V tÈ dobÏ v redakci RudÈho pr·va probÌhalo vzbou¯enÌ, ve kterÈm jsem nechtÏnÏ zaËal hr·t jistou roli. Kdybych v tÈ dobÏ redakci opustil, byl bych se cÌtil jako zr·dce svÈ party. T¯ebaûe Ota äik, podobnÏ jako j·, nepat¯il k zast·nc˘m jugosl·vskÈho samospr·vnÈho modelu, nedlouho po svÈm n·stupu do vl·dy v lÈtÏ 1968 vystoupil v N·rodnÌm domÏ na Vinohradech s projevem, kde se vyslovil pro z¯izov·nÌ podnikov˝ch rad v podnicÌch. PojÌmal je ovöem jinak, neû tomu bylo v jugosl·vskÈm modelu. Ten tuto instituci ch·pal jako vrcholn˝ podnikov˝ management. äikem navrhovanÈ podnikovÈ rady nemÏly

64

management nahrazovat. MÏly jen na z·kladÏ v˝bÏrovÈho ¯ÌzenÌ ¯editele jmenovat a ponechat mu plnou samostatnost v rozhodov·nÌ. Jinak mÏly fungovat obdobnÏ jako spr·vnÌ rady akciov˝ch spoleËnosti ñ schvalovat roËnÌ ˙ËetnÌ uz·vÏrku a rozdÏlenÌ zisku, p¯ÌpadnÏ, p¯i zjiötÏnÌ öpatnÈho hospoda¯enÌ, ¯editele vymÏnit. DokonËoval jsem v tÈ dobÏ svou kandid·tskou disertaci Hospod·¯stvÌ a demokracie a s podobn˝m ¯eöenÌm, de facto fungov·nÌm vlastnick˝ch vztah˘, jsem rovnÏû poËÌtal. Charakterizoval jsem je jako demokratick˝ model, na rozdÌl od samospr·vnÈho Ëi tzv. manaûerskÈho, kter˝ p¯edpokl·dal jmenov·nÌ manaûer˘ st·tem. Tento äik˘v partyz·nsk˝ krok zap˘sobil jako t¯askavina. N·vrhy, se kter˝mi p¯ich·zel, jeötÏ nestaËila projednat vl·da a tÌm mÈnÏ p¯edsednictvo ⁄V, jak to vyûadoval do tÈ doby platn˝ po¯·dek. V podnicÌch zaËaly vyr˘stat podnikovÈ rady jako houby po deöti. Doölo tak vlastnÏ k nabour·nÌ dosud posv·tnÈ a nedotknutelnÈ vedoucÌ role strany. D˘sledky navrhovanÈho kroku nebyly zdaleka jen ˙zce ekonomickÈ, ale i mocensko-politickÈ. MÏlo skonËit dosavadnÌ jmenov·nÌ a odvol·v·nÌ podnikov˝ch management˘ st·tem, jemuû dosud odpovÌdaly za svou Ëinnost. älo vlastnÏ o prvnÌ krok k odst·tnÏnÌ podnikovÈ sfÈry. äik ale souËasnÏ odmÌtl dÏlat z velk˝ch n·rodnÌch podnik˘ druûstva, jak to v p¯edchozÌ p¯edpokl·dali zast·nci jugosl·vskÈ samospr·vy. RozhodujÌcÌ roli p¯isuzoval vyspÏlÈmu managementu vybÌranÈmu v konkurznÌm ¯ÌzenÌ. PovϯenÌ touto podnikatelskou funkcÌ (ale i jeho pozdÏjöÌ p¯ÌpadnÈ odvol·nÌ) mÏl mÌsto st·tnÌho org·nu uskuteËÚovat volen˝ podnikov˝ org·n - rada pracujÌcÌch. Ta mÏla mÌt ñ podle velikosti podniku ñ 10ñ30 Ëlen˘ volen˝ch pracujÌcÌmi podniku p¯edevöÌm z jejich ¯ad, avöak 10ñ 30 % Ëlen˘ mÏli b˝t nez·vislÌ odbornÌci zamÏstnanÌ mimo podnik. Podnikovou politiku a z nÌ odvozen˝ rozvojov˝ program mÏlo formulovat ¯editelstvÌ podniku a p¯edkl·dat je k posouzenÌ radÏ pracujÌcÌch. V p¯ÌpadÏ nesouhlasu podnikovÈ rady s nÏkter˝mi n·vrhy, mÏlo ¯editelstvÌ moûnost je korigovat. P¯i trvajÌcÌm rozporu vöak ¯editelstvÌ mÏlo p¯evzÌt veökerou odpovÏdnost za uËinÏnÈ rozhodnutÌ. P¯i projedn·v·nÌ z·vÏreËnÈ bilance hospoda¯enÌ podniku Ëi p¯i z·vaûn˝ch sign·lech o nedostateËnÈ prosperitÏ podniku mohla rada vyslovit ¯editeli ned˘vÏru. SouËasnÏ to byl dalöÌ krok k oddÏlenÌ podnikovÈ sfÈry od st·tu, jeho rozpoËtu, jehoû souË·stÌ podnikovÈ hospod·¯stvÌ v centr·lnÏ pl·novanÈ ekonomice bylo. PozdÏji jsem ve svÈ pr·ci St·t a ekonomika charakterizoval tento proces jako odst·tnÏnÌ. Jeho souË·stÌ bylo i kapit·lovÈ osamostatnÏnÌ podnik˘, jejichû plynulou restrukturalizaci by umoûnil kapit·lov˝ trh. Podniky se tak mÏly i bez jejich privatizace dostat do obdobnÈ trûnÌ situace jako standardnÌ podniky kapitalistickÈ. Privatizace v tÈ dobÏ by samoz¯ejmÏ p¯edstavovala herezi nejvyööÌho stupnÏ a v r. 1968 na ni nikdo ani nepomyslel. St·le ölo o socialismus, nynÌ ovöem Ñs lidskou tv·¯Ìî. Ekonomick· reforma v RP Prosadil jsem, ûe äik˘v projev byl v RudÈm pr·vu otiötÏn v plnÈm znÏnÌ. TÌm byla odstartov·na vlna spont·nnÌho ustavov·nÌ rad pracujÌcÌch v podnicÌch po celÈ republice, kterou se pak v poË·tcÌch normalizace Hus·kovo vedenÌ jen s velk˝mi obtÌûemi pokouöelo zastavit. Po celou dobu svÈho Ñz·stupcov·nÌî [öÈfredaktora RudÈho pr·va], kterÈ jsem ñ podobnÏ jako oba moji spoluz·stupci ñ p¯ijal jen s podmÌnkou doËasnosti p˘sobenÌ v tÈto roli, jsem neztr·cel ze z¯etele svÈ z·kladnÌ tÈma ñ ekonomickou reformu. HlavnÌ tÌha v tomto smÏru ovöem nynÌ spoËÌvala na odbornÈ zdatnosti a publicistickÈ dovednosti hlavnÌ opory v ekonomickÈ rubrice, kterou p¯edstavoval ing. Miloö ätefek. Ten jak vlastnÌmi, i pro lidovÈho Ëten·¯e srozumiteln˝mi texty, tak i za pomoci externÌch autor˘ tuto problematiku opeËov·val. J· vöak udrûoval tÏsnÈ vztahy zejmÈna s pracovnÌky EkonomickÈho ˙stavu »SAV a osobnÏ s O. äikem. V polovinÏ kvÏtna jsem se v N·rodnÌm domÏ na Vinohradech z˙Ëastnil valnÈho shrom·ûdÏnÌ »s. ekonomickÈ spoleËnosti ñ byl Jsem i Ëlenem jejÌho öiröÌho vedenÌ. Ota äik vyuûil tÈto p¯Ìleûitosti, aby zde p¯ednesl z·vaûn˝ projev naznaËujÌcÌ smÏr pokraËov·nÌ ekonomickÈ reformy, jejÌû realizace se v tÈ dobÏ prakticky zastavila.

65

Z·sadnÌ nesouhlas vyslovil äik s ekonomy poûadujÌcÌmi Ñi za cenu zakrv·cenÌ uvolnit prost¯edky na novou rozs·hlou vlnu struktur·lnÌch zmÏn, kter· tentokr·t ñ na rozdÌl p¯edchozÌch koncepcÌ ñ by pr˝ mÏla b˝t uû ta prav·Ö MusÌme jÌt od mikrostruktur·lnÌch zmÏn ke zmÏn·m makrostruktur·lnÌm, od trhu k pl·nu a ne naopak.î Od novin k†vÏdÏ ñ a konec vöem nadÏjÌm Ekonomick˝ ˙stav mÏ nep¯itahoval jenom [dÌky] osobnostem, s nimiû jsem se v nÏm setk·val. Mimo¯·dnÏ inspirativnÌ byla jeho Ëinnost publikaËnÌ. Vyd·val nÏkolik ¯ad u publikacÌ zachycujÌcÌch nejen v˝zkumnou Ëinnost jeho pracovnÌk˘, vËetnÏ ze zahraniËnÌch cest a st·ûÌ.75 Nebylo divu. Aniû to kdo p¯Ìmo vyslovil, ¯eöila se tu ot·zka fungov·nÌ vlastnick˝ch vztah˘ v deetatizovanÈ, ale ne privatizovanÈ, ekonomice (ani nejradik·lnÏjöÌ reform·to¯i nep¯edpokl·dali, ûe by soukromÈ podnik·nÌ p¯ekroËilo hranice drobnÈ v˝roby Ëi podnik˘ sluûeb). P¯ekl·daly se monografie vÏnovanÈ fungov·nÌ trh˘ (nap¯. J. R. Hicks). Nejz·vaûnÏjöÌ vöak byl p¯eklad svÏtozn·mÈ uËebnice Samuelsona, spoleËnÈ dÌlo LuÔka Urbana a Rity BudÌnovÈ (pozdÏji KlÌmovÈ). UËebnice vöak vÌce neû jedno dvacetiletÌ z˘stala pouze v podobÏ ˙stavnÌ publikace. P¯edpokl·danÈ kniûnÌ vyd·nÌ zhatil 21. srpen 1968. SvÏtovÈ ekonomickÈ myölenÌ nedoh·nÏl jen s·m Ekonomick˝ ˙stav. StejnÏ se Ëinili v ⁄stavu soci·lnÏ politick˝ch vÏd KU. Na z·kladÏ promyölenÈho projektu ve sbornÌcÌch seznamovali s takov˝mi svÏtov˝mi autory, jako byli L. Walras, A. Marshall, E. H. Chamberlain, J. Robinsonov·, J. Galbraith a dalöÌ. ZasvÏcenÈ informace o nich pod·vali R. BudÌnov·, J. Mervart, D. Fiöer, A. »ervenkov· a D. Marhoulov·. PodobnÏ p˘sobili J. Janiö a J. Sl·dek na kated¯e ekonomie »VUT. S poslednÏ jmenovan˝m mÏ spojil zvl·öù tÏsn˝ vztah. P¯izval mÏ k vyd·v·nÌ EkonomickÈ revue, popul·rnÏ-vÏdeckÈho Ëasopisu, kter˝ si v kr·tkÈ dobÏ zÌskal znaËn˝ poËet Ëten·¯˘. V r. 1967 jsem do nÌ napsal sÈrii esejÌ, kterÈ byly jakousi bilancÌ mÈho pov·leËnÈho myölenkovÈho v˝voje a dot˝kaly se nejoûehavÏjöÌch ot·zek tÈ doby. Pro ilustraci uv·dÌm nÏkolik cit·t˘ ze z·loûky jejich soubornÈho vyd·nÌ z r. 1968 nakladatelstvÌm Svoboda76: ÑV naöÌ spoleËnosti jiû dlouho nar˘stala krize myölenÌ, kter· je ovöem jen odrazem krize tÈto spoleËnosti samÈ. PoslednÌ lÈta byla st·le vÌce obdobÌm deziluze a skepseÖ Autor, ekonom a novin·¯, nez˘st·v· jen u ekonomick˝ch aspekt˘ problematiky dneönÌho socialismu, i kdyû tvo¯Ì v˝znamnou souË·st esejÌ (to platÌ p¯edevöÌm o kritice iluzÌ o socialistickÈm vlastnictvÌ, ˙loze penÏz, pl·nov·nÌ atp.). ⁄vahy p¯ekraËujÌ hranice ekonomie, kdyû se snaûÌ odpovÏdÏt na podmÌnky re·lnÈho osvobozenÌ ËlovÏka, rozebÌrajÌ logiku moci, zam˝ölejÌ se nad kvalitami revolucion·¯˘ vËerejöka a dneöka a nad celkovou tv·¯Ì socialismuÖZnÏjÌ aktu·lnÏ, t¯ebaûe vÏtöina esejÌ byla naps·na d·vno p¯ed tÌmto datem (mÌnÏn leden 1968) a autor na jejich textu nic nemÏnil.î 21. srpna 1968 skonËila zlat· lÈta öedes·t·. Historick· p¯Ìleûitost experiment·lnÏ ovϯit ot·zku, poloûenou v z·vÏru m˝ch esejÌ, byla promarnÏna. Bez vnÏjöÌho z·sahu nebyl Ëeskoslovensk˝ pokus zodpovÏdÏt ji pozitivnÏ tak zcela beznadÏjn˝. Nelze jej totiû posuzovat jenom podle startovnÌ podoby reformy z poË·tku r. 1965, jak to dnes nÏkdy ËinÌ ideologicky zaujatÌ kritici. MyslÌm, ûe v sv˝ch historick˝ch pracÌch77 jsem uvedl p¯esvÏdËivÈ d˘kazy o jednoznaËnÈm smϯov·nÌ reformnÌho procesu k funkËnÌ trûnÌ eko-nomice a k demokratizaci spoleËenskÈho systÈmu. Historie ovöem nezn· Ñkdybyî. Na rozdÌl od Marxova oËek·v·nÌ, ûe socialismus nav·ûe na vyspÏl˝ kapitalismus, doölo k tomu v ekonomicky zaostalÈm a politicky dekadentnÌm Rusku. Zd· se, ûe pr·vÏ tam byl poloûen genetick˝ z·klad jeho nevyhnutelnÈho konce. Uû tehdy v sobÏ historick˝ v˝voj obsahoval potenci·lnÌ z·pornou odpovÏÔ na poloûenou ot·zku. »eskoslovensk˝ 21. srpen 1968 ji signalizoval a rok 1989 definitivnÏ stvrdil.78 ✦ ✦ ✦

66

Ekonomická revue a léta šedesátá František Fojtík Panuje víceméně ustálený názor, že iniciátorem, hybatelem, nositelem obrodného procesu (a následně i přímou příčinou sovětské invaze a okupace) byla kulturní, kulturně politická a literární fronta. Dočasným zrušením cenzury média, jež tuto oblast reprezentovala, rozpoutala kritiku na všechny nešvary v dosavadním vývoji společnosti, hon na tzv. konzervativce a dogmatiky na všech úrovních řízení a také opatrnou kritiku na fungování Rady vzájemné hospodářské pomoci a Varšavské smlouvy. Potvrzením a vyvrcholením byl pak manifest 2000 slov, který jako by všechny ostatní prameny tohoto společenského vzepětí odsunul do pozadí. Podle mého názoru je to zúžený a ne zcela objektivní pohled. Opomíjí se tu totiž i druhá noha příčin eroze tehdejšího režimu – a možná právě ta odrazová: totiž bourání dogmat v celé oblasti společenských věd, zejména ekonomických, jež bylo zahájeno už v letech 1962-63. První píchnutí do vosího hnízda představovaly určitě publikace ředitele Ekonomického ústavu ČSAV Oty Šika, které otvíraly otázku krize teoretických schémat a naznačovaly – na svou dobu kriticky a „progresivně“ – možná východiska. Pro mladší tato díla připomenu: Ekonomika, zájmy, politika79 nebo Plán a trh za socialismu80. Tyto práce jako by dodaly směr i odvahu k modernějšímu ekonomickému myšlení, vyjádřenému v navazujících učebnicích: Politická ekonomie socialismu, Politická ekonomie či Kapitalismus našeho věku81. Typické pro tato díla byly kolektivy ambiciózních, osvícených, mladších autorů především z Ekonomického ústavu ČSAV, Vysoké školy ekonomické a velmi silná skupina (myšlenkově) pocházela též z ČVUT. Z této skupiny autorsky čerpala, zejména v počátcích po založení i Ekonomická revue. Později se pochopitelně „nabalovali“ autoři i z jiných pracoviš a okruhů. Zejména soubor studií Kapitalismus našeho věku velmi objektivně a novátorsky představil tržní ekonomiku, již nelze odbýt pouze „vykořisováním a zbídačováním“, ale v níž lze hledat i inspiraci. Recenzent o této knize napsal, „že období kultu osobnosti bylo též obdobím stagnace společenských věd, a tedy i ekonomie, je dnes všeobecně uznávanou pravdou… a že ještě mnoho lidí zůstává v zajetí nesprávných či zjednodušených představ o soudobém kapitalismu.“ Na jiném místě říká, že tyto práce znamenaly doslova myšlenkovou revoluci a dokládá to zvláště na učebnici Politické ekonomie socialismu, v níž se „poprvé uplatnilo pojetí, podle kterého je socialismus specifickým zbožním hospodářstvím“, a tudíž mnoho hospodářských procesů má v obou systémech stejný ekonomický obsah. Řečené lze označit jako jeden z průkopnických proudů ekonomického myšlení, jež vyprovokovaly a postupně zformovaly obrysy tzv. nové ekonomické soustavy. Nebyl samozřejmě jediný, a to jak z hlediska teorie, tak i z hlediska jejího „kádrového” (rozuměj odborného) zabezpečení. K těmto dalším zdrojům patřila také jedna pozoruhodná knižní řada (knižnice), zformovaná tehdejším nakladatelstvím Svoboda a jistou vzdělávací institucí zvanou Socialistická akademie. Ta byla též vydavatelem několika časopisů: Mezinárodní politika, Ekonomická revue, Dějiny a současnost, Věda a život, T-magazín aj., ale i velmi ambiciózní knižní řady Československá vlastivěda. A byla také pracovištěm, kde „duch šedesátých let“ našel pozoruhodnou odezvu. Edice měla název Ekonomie a společnost a byla „založena na kritickém postoji k dogmatické minulosti, a tím nutně na úsilí o tvůrčí rozvoj ekonomického myšlení, navazujícího pokud možno na ty nejlepší světové tradice“. Stejně jako výše zmíněné učebnice vycházela i zde ediční rada stále provokativněji ze zásady, že mezi fungo67

váním socialismu a kapitalismu existuje celá řada podnětných analogií, což dokumentovaly překlady výrazných děl tak řečeno „obou proveniencí“. Z nejznámějších uvádím: T. Prager: Změnil se kapitalismus? J. K. Galbraith: Společnost hojnosti. Z polské, tehdy vysoce ceněné ekonomické školy, byla přeložena tři díla: W. Brus: Modely socialistického hospodářství; O. Lange: Teorie reprodukce a akumulace; M. Kalecki: Náčrt teorie růstu socialistické ekonomiky. Vyšly zde i práce k tématům donedávna takřka tabuizovaným: Kybernetika v ekonomii, Úvod do ekonometrie, Člověk a informace a také zásadní dílo amerického ekonoma B. Balassy: Teorie ekonomické integrace. Pozoruhodné bylo i dílo Eseje o světové ekonomice, které pro poučené nenápadně (esejisticky) přibližovalo globální charakter světové ekonomiky. Jedna sofistikovaná úvaha nad touto knižnicí říkala: „Avšak jestliže každá doba má svou literaturu, a literatura je do jisté míry zrcadlem doby, pak by jejím tvůrcům mělo mimořádně záležet na tom, aby to nebylo křivé zrcadlo.“ Toto hodnocení pronesl docent ekonomie na ČVUT Josef Sládek, který se později stane hlavním iniciátorem vzniku Ekonomické revue. Je třeba říci, že v 60. letech, až do onoho osudového zlomu, se tímto principem vycházející práce v této edici řídily. Konečně třetím, možná nejvýznamnějším zdrojem a nositelem (protože masovým) nového ekonomického myšlení byly samozřejmě deníky, týdeníky (některé měly v záhlaví „pro kulturu, ekonomiku a politiku“), ale hlavně specializované noviny (Hospodářské noviny) a časopisy (Politická ekonomie, Hospodářské plánování). A k nim se konečně v roce 1966 přiřadila i Ekonomická revue, která soustředila v redakční radě i autorském okruhu většinu těch, jež stále odvážněji vystupovali proti deformacím a abnormálnostem v tzv. socialistické ekonomice. Byli to však ve značném počtu i ti, kteří objektivně dospěli k názoru, že myšlenky a záměry hlásané ekonomickou teorií nemohou uspět v daném dogmaty ovládaném společenském rámci. U zrodu Ekonomické revue kromě zmíněného Josefa Sládka stáli ještě Vladimír Brabec z ČTK, Jiří Svejkovský z Čs. televize a Zdislav Šulc z Rudého práva, kteří tvořili tzv. redakční kruh. Mně připadla role výkonného redaktora, od ročníku 1967 jsem byl pak jmenován šéfredaktorem. Redakce byla zřízena v únoru a již za měsíc se dávalo do sazby první číslo (připravené doslova „na koleni“), které vyšlo v dubnu 1966. Na záložce se redakce obrátila ke čtenářům tímto sdělením: „Prožíváme dobu, která je doslova přeplněna naléhavými problémy. Vývoj socialistické společnosti v podmínkách vědeckotechnické a kulturní revoluce je provázen nepřetržitým sledem rozporuplných událostí, v jejichž středu nejen pouze přežíváme, ale které nás nutí denně k zamyšlení a o jejichž zobecnění musíme ve vlastním zájmu usilovat. V této souvislosti si redakce EKONOMICKÉ REVUE při [vydání] jejího prvního čísla uvědomuje, že úděl doby nemůže nebýt údělem časopisu, pokud ten si neklade za cíl nadčasovou abstraktnost či iluzionismus.” Proto se nevyhnutelně objevovala témata a články, jež s dosud neznámou brisancí vyzývaly konzervativní komunistický establishment. Uvedu názvy některých příspěvků z Ekonomické revue ročníky 1966/ 1967/ 1968, jež mluví samy za sebe. Celou tuto řadu jako by zarámoval seriál Zdislava Šulce Eseje o socialismu, z nichž hned první zahřímal názvem: Rozchod s ideály nebo iluzemi? Co tu chtěl vyjádřit, naznačuje pouhá jedna věta z textu: „O osudu ideálů v dějinách nerozhoduje to, jak dobře byly míněny, ale životnost, jakou prokáží ve skutečném světě.“ A dál již bez komentáře několik ilustrativních titulků, které mluví samy za sebe: RVHP – možnosti a meze; Nově o soudobém kapitalismu; Ekonomie, politika a demokracie; 20 let diletantství v zemědělství; Demokratizace finanční politiky; Devizová ekvilibristika; Měla by ČSSR opět vstoupit do MMF? Otázky a problémy kolem RVHP; Baa – motivace – naše skutečnost... 68

Mimořádnou čtenost a oblibu zaznamenala rubrika – seriál o světově uznávaných ekonomech (John Maynard Keynes, Oskar Lange, John Kenneth Galbraith a další) či o proslavených podnikatelích (Ba a, Petschkové, Ford, Rockefelerové a d.). Po srpnu 1968 a zejména v průběhu roku 1969 si redakce ani autoři nedělali iluze o osudu „svého” časopisu. Přesto jsme publikovali vše, na co si přispěvatelé troufli a co unesla obnovená cenzura (tzv. autocenzura se nepraktikovala). Nejmarkantněji se to projevilo besedou, kterou jsem zorganizoval s „mladými“ ekonomy na půdě Ekonomického ústavu ČSAV na téma Co je a co není socialismus. Záznam s velmi provokativními názory (které se mnohým přičetly při stranických prověrkách) vyšel v číslech 4 a 5/1969. Byla to zřejmě poslední kapka, ale nevěřím, že by i jinak Ekonomická revue přežila. Ročníkem 1969 zanikla – stejně jako většina časopisů vydávaných Socialistickou akademií, avšak svůj úkol i přes krátký věk splnila se ctí. Jeden z jejích zakladatelů, Vladimír Brabec ještě po létech prohlásil, že mnohé z ní se dá číst ještě dnes… Myslím, že výše zmíněných pár názvů článků spolu s uvedenými díly, citacemi a závěry stačí pro ilustraci záběru témat, v nichž se pohybovala ekonomická publicistika před a v průběhu Pražského jara; témat, jež se posléze stále častěji objevovala jako jedna z položek na účtu, předloženém 21. srpna 1968. Poté využívali normalizační komunisté obě dvě hole na bití svých oponentů – tzv. nepřátel socialismu: jedna se jmenovala Šik a druhá Vaculík. Ze své rudé torny vždy tahali tu, která na daného jedince či kolektiv nejlépe „pasovala“… A pasovala samozřejmě i na Ekonomickou revue, jejího šéfredaktora a řadu jejích autorů.82 ✦ ✦ ✦

Cenu informací ze světa hradila prosperita operací, které umožnily

Dočkej času, četko Vladimír Brabec Čtyřicetileté panování KSČ v mediální sféře se podařilo prorazit v průběhu Pražského jara na široké frontě. Svobodu v českém a slovenském tisku obnovili v r. 1968 kupodivu většinou ti novináři, kteří ji v r. 1948 ze sdělovacích prostředků vytlačili. Probuzení mělo své odvážné i méně odvážné předehry. Jednou z nich se stalo usilování o návrat tržní ekonomiky. Horování pro tržní ekonomiku mělo různé peripetie. Objevilo se v českém tisku a také v ČTK již v 50. letech. Směřovalo nejen k osvobození čs. ekonomiky od byrokratického plánování. Rehabilitovalo racionální myšlení. Atmosféra utkání o ekonomickou reformu vytvářela naděje... Překvapení Rozhodný podnět k obrození liberálního smýšlení novinářů přišel do pražských redakcí tehdejší Československé tiskové kanceláře v roce 1956 z Moskvy. Byl jím Chruščovův projev na 20. sjezdu KSSS o Stalinových zločinech. Projev rozbil iluze většiny národa a také novinářských noviců, kteří přišli do agentury ve 45. a 48. roce rovnou ze škol, partyzánských skupin, koncentráků, z emigrace západní i východní. Stačilo deset let a rozpadla se ideologie vyjadřovaná sloganem Dočkej času jako četka TASSu (tiskové agentury Sovětského svazu). Čekání na nápovědu k exegezi událostí alespoň na čas skončilo. Opouštěly se ruské vzory, o slovo se hlásilo pražské předjaří. Kolem projevu N. S. Chruščova na 20. sjezdu KSSS se v ČTK zrodil výmluvný příběh. Agentura dostala příkaz projev nezveřejňovat. Měl být pouze čten na stranic69

kých schůzích. V ruštině jej TASS bezprostředně po projevu nevydal. Francouzští novináři si jej opatřili prostřednictvím polských kolegů. Vyšel v pařížském deníku Le Monde. Přeložili jsme jej z francouzštiny a vydali ve službě zvané Monitor.83 O projev byl velký zájem. Poptávka převyšovala nabídku. Tiskárna ČTK jej rozmnožila v neurčeném počtu výtisků. Projev koloval po Praze. Monitor, určený jen pro partajně preferovaný okruh odběratelů, překročil své původní určení. Stal se prostředkem běžného zpravodajství pro veřejnost. Poučili jsme se V roce 1956 (tedy po 20. sjezdu) vypsal šéfredaktor Mezinárodní redakce ČTK Josef Vošahlík soutěž na návrh služby v oboru ekonomických informací. Byl jsem v té době právě rehabilitován.84 Po rehabilitaci v roce 1956 jsem se dotázal, zda se smím zúčastnit vypsané soutěže. Odpově byla pozitivní. Atmosféra byla po 20. sjezdu a projevu Chruščova příznivá. Navrhl jsem vydávat a za rentabilní cenu prodávat ekonomický zpravodajský týdeník monitorového typu, komentáře přejímat z prestižního světového tisku, časopisů ekonomicky vyspělých zemí a zpravodajství především ze specializované komerční služby agentury Reuters. Kupodivu jsem s touto koncepcí uspěl. V návrhu jsem uváděl, že bulletin, který jsme nazvali Hospodářské informace ze zahraničí, bude distribuován v několika stovkách výtisků. Zájem předstihl očekávání. Skupina, jíž jsme svěřili nábor (vedl ji externě Miroslav Sígl), získala čtyři tisíce předplatitelů. Podniky přijaly jako exkluzivitu informace přejímané z listů jako Wall Street Journal, Financial Times, Neue Zürcher Zeitung apod., prokládané progresivními články z východoevropského tisku (profesor Liebermann) a neváhaly za bulletiny platit neobvyklou cenu. Počet vydávaných výtisků nikdo mimo ČTK nekontroloval. Vedení ČTK bylo spokojeno, že je akce rentabilní. Jejich hlavním zdrojem byly kapitalistické agentury a tisk. Překlady respektovaly fakta i komentáře původních pramenů. Další bulletiny monitorového typu Metodu monitoringu jsme použili pro řadu dalších ekonomicky zaměřených bulletinů. Brzy po týdeníku Hospodářské informace ze zahraničí jsme začali vydávat měsíčník Zemědělské informace ze zahraničí (editor Lubomír Hájek). Tisíce vedoucích pracovníků zemědělských družstev, státních statků a zemědělské správy tak získaly pravidelný přísun informací o výkonech a řízení zemědělských podniků v zahraničí. Středem zájmu bylo zemědělství ekonomicky vyspělých zemí v interpretaci tamních odborníků. Své know how mohly nalézt v našem bulletinu leckteré Slušovice. Následoval čtrnáctideník Světové finance. Uspěli jsme s ním v bankách, jejich pobočkách a ve státní správě. Neměli jsme dostatek kompetentních zdrojů. Pomohl nám Institut financí a jeho ředitel Julius Bránik. Jeho tým odborníků nám usnadňoval výběr významných článků ze světa velkých financí v interpretaci renomovaných komentátorů Wall Street Journal, Economist, Financial Times a jiných odborně směrodatných časopisů. Úspěch specializovaných bulletinů prodávaných za rentabilní ceny nás povzbudil k vytvoření i méně nadějných titulů. Hospodářské právo v zahraničí byl bulletin, který referoval o novinkách v tomto tehdy přehlíženém oboru. Informoval o všem, co se z právního hlediska dělo v Evropském hospodářském společenství. Skupina právníků vedená Josefem Pelnářem dokázala vytvářet měsíčník zajímavé informační úrovně. Zájem o mezinárodní právo se ukázal být v čs. podnicích živý. Monitoring právních ustanovení referoval průkazně také o postupu a úspěšnosti evropské ekonomické integrace. 70

Množství informací, jež jsme měli v redakci z tehdejších socialistických zemí, nás přivedlo k záměru vydávat v angličtině bulletin Eastern Economy. Požádali jsme Jana Krčmáře, bývalého redaktora agentury Reuters, aby se tohoto úkolu ujal. Vytvářel bulletin, který si našel odbyt v kapitalistickém zahraničí a v pražských ambasádách. Obdeník Svět hospodářství Z Ministerstva zahraničního obchodu jsme převzali obdeník Svět hospodářství, vedený Jindřichem Ondrušem, ba ovským ekonomem a důstojníkem Royal Air Force. Šlo o relativně pohotové zpravodajství ze světových trhů, zejména komoditních. Bohaté byly v obdeníku informace o výkonech, obchodech a výsledcích význačných zahraničních firem. Objednávaly si jej nejen podniky zahraničního obchodu. Mnohé výrobní závody v něm nacházely informace o své zahraniční konkurenci. Některé si tak ujasňovaly své vývozní či dovozní možnosti, získávaly podněty pro své podnikání. Počet prodávaných výtisků jsme postupně zvýšili na více než deset tisíc. Poptávka opět převýšila očekávání. Svět hospodářství měl být na MZO zrušen. Byl tamními dogmatiky obviňován, že propaguje kapitalismus. V ČTK jsme jej mínili přeměnit v deník. Vytvořili jsme koncepci orientovanou na připravovanou tržní ekonomiku. Shodou okolností šéfredaktor Hospodářských novin Josef Vlček dal tehdy výpově několika zkušeným novinářům s tím, že jde o revizionisty (Miroslav Sígl, Slavomír Vosecký, Petr Zemek a Jan Pilát). Potřebovali jsme právě revizionisty, tj. novináře podporující tržně orientovanou reformu čs. ekonomiky. Přijali jsme je do ČTK se souhlasem tehdejšího generálního ředitele Miroslava Sulka, spolužáka prezidenta republiky Novotného. Redakční tým spolupracoval s četnými ekonomy např. Otou Šikem, Karlem Koubou, Věňkem Šilhánem, Pavlem Hrubým, Jaroslavem Jiráskem a dalšími. Případný přechod do ČTK jsem projednal ještě s několika dalšími ekonomickými novináři (např. Jiřím Sekerou). Deník se však tenkrát uskutečnit nepodařilo. Celkem jsme však v 60. a 70. letech v ČTK vydávali 11 oborových bulletinů, všechny v tisícových i desetitisícových nákladech. Jejich necenzurovaný obsah přispěl k otevírání cesty k tržní ekonomice, snažil se nezkreslovat vývoj v kapitalistických zemích. Připravenou koncepci ekonomického deníku jsme spolu s Jiřím Sekerou uplatnili až v r. 1990. Rozhodli jsme se ovšem přeměnu uskutečnit v bývalém týdeníku ÚV KSČ Hospodářské noviny v novém vydavatelství Economia. Do redakce Hospodářských novin přešly tehdy z ČTK spolu se mnou více než dvě desítky ekonomických redaktorů. Deník, který jsme vytvořili, obhájil v 90. letech, kdy jsme jej řídili, svou existenci věcně i obchodně. Četkom V 50. letech jsme podle vzoru pohotové komerční služby agentury Reuters, zvané Comtel, vytvořili redakci tzv. okamžitého zpravodajství. Nazvali jsme ji Četkom (vedoucí Ivan Vávra). Nabídli jsme tuto službu vybraným ministrům, generálním ředitelům a podnikům zahraničního obchodu za nemalé roční ceny. Okamžité informace jsme vytvářeli pro každého odběratele na základě detailně specifikované objednávky a vzájemné individuální smlouvy. Stanovili jsme si v té době v ČSR nezvyklou zásadu prodávat informace za ceny, jež uhradí všechny naše výdaje za nákup těchto informací v zahraničí. Prosazovali jsme zásadu, že se hospodářské informace ČTK musí obejít bez dotací od státu. Myšlenka bezdotačního vytváření ekonomických informací zaujala vedení ČTK i ministerstvo financí. 71

Nabídli jsme Četkom nejprve Koospolu, podniku, který mohl okamžité informace běžně využívat ve svých obchodních vztazích. Nabídli jsme jeho generálnímu řediteli, že od nás mohou dostávat informace o právě probíhajícím vývoji na různých světových trzích, o cenách, velkých kontraktech a očekávaném vývoji. Od Koospolu jsme za službu požadovali 300 tisíc korun ročně. Ředitel se zalekl. Zdála se mu drahá. Nabídli jsme, že ji budeme vybraným komoditním skupinám podniku zasílat měsíc či dva zdarma. Služba byla členěna na část pro generálního ředitele a diferencovaně pro vedoucí pracovníky jednotlivých oddělení Koospolu. Bezplatné zkušební zpravodajství ředitel přijal. Věděli jsme, že v Koospolu pracují odborníci, kteří dovedou s okamžitými informacemi zacházet. Pracovali s nimi ještě za první republiky. Po několika málo týdnech ředitel Koospolu volal, abychom přišli k jednání. Službu si vzali a zároveň nám sdělili, že si na ni s přispěním pohotových informací již vydělali. Referent, který nakupoval pro celou republiku kakao, využil laciné nabídky na africkém trhu. V Africe koupil, v Londýně prodal a vydělal, jak nám řekl, statisíce v dolarech. Ředitel objednal celou službu Četkomu. Příběh měl svou úsměvnou dohru. Představitelé Koospolu se pochlubili svým obchodním úspěchem v příslušném oddělení ÚV KSČ. Hodnocení však bylo chladné. Vedli jste si jak imperialisté, zněl soud. Leč republika potřebovala devizy. Spekulativní obchody byly Koospolu povoleny. Podnik odebíral okamžité informace z kapitalistických trhů až do jejich zrušení v období normalizace. Tentokrát se zlobil obchodní ředitel ČTK J. Placht. ČTK přišla o zisky. Podobný příběh se odehrál mezi ČTK a Komerční bankou. Nabídli jsme jejímu generálnímu řediteli okamžité zpravodajství z měnových trhů. Nechtěl je, že je drahé. Zkušební zpravodajství dodávané zdarma přijal. Objednávku si dal schválit bankovní radou poté, co banka vydělala na včasném prodeji svých zásob hroutícího se cruzeira. Banka prodala brazilskou měnu včas a předešla významným ztrátám. Akci podnítily informace z okamžitého zpravodajství. Vedení banky bylo stranickými orgány tentokrát pochváleno. Banka pak odebírala službu víc než deset let až do jejího zrušení v období normalizace. V určité obměně jsme Četkom dodávali činitelům, kteří mohli ovlivnit ekonomický vývoj v československém byrokratickém prostředí. Nabídli jsme např. ministrovi průmyslu, že mu budeme každé ráno v 8.00 hod. dodávat deset nejzajímavějších informací z různých průmyslových oborů všech významných států. Informace, vybírané takto výslovně pro vedoucí pracovníky ministerstev, někteří ministři kupovali možná z prestižních důvodů. Někteří je v jisté míře dokázali využít. Ministr průmyslu nám z vlastní iniciativy sdělil, že teprve na základě těchto každodenních informací se cítil být připraven na jednání vlády. Naše zpravodajství se mu zřejmě stalo hlavním zdrojem vědomostí o tom, co se v průmyslovém světě děje. Možná, že mu pomáhalo v jisté míře řešit směrování činnosti podřízených podniků. Edice Protipólem operativního tržního zpravodajství byla edice monografií HIZ. Pozitivní ohlas vzbudila již první publikace této řady, věnovaná automatizaci v Británii. Byl to soubor článků, jež jsme vytřídili a přeložili z britského tisku a časopisů. Dokládala konkrétními příklady, že automatizace byla již v 50. letech trendem, který vyspělé ekonomiky intenzivně sledovaly. Objednávky z podniků a ze státní správy dosahovaly opět nečekané úrovně. Ohlas byl pozitivní. Ministr zemědělství nám např. sdělil, že naše publikace Americké zemědělství, vytvořená z článků ame72

rických a evropských časopisů, mu pomohla zjistit, jakým způsobem zemědělství USA dosahuje své vysoké produktivity. Publikaci odebrala většina československých zemědělských družstev a státních statků. Mohly si ze zveřejněných faktů ujasnit, jak hluboce československé zemědělství zaostává za světovou špičkou. Monotematické publikace informovaly zřejmě plastičtěji o dynamice dlouhodobého růstu různých odvětví v ekonomicky vyspělých zemích než periodické bulletiny monitorového typu referující o tom, co se právě děje. Koncem 50. let jsme začali vydávat čtrnáctideník Věda a technika v zahraničí. Odvážili jsme se distribuovat informace z tohoto obtížného oboru poté, co se nám podařilo získat redaktory s encyklopedickými technologickými znalostmi (tým Ing. Oskara Bartolšice). Bulletin soustřeoval informace získávané ze světových agentur, zahraničního tisku a odborných časopisů. Významným zdrojem těchto informací byly rešerše moskevské informační centrály BIKI. Vydávala velké množství tříděných informací pro sovětské vědecké instituce, nezatěžované propagandistickým balastem. V západním Německu jsme navázali kontakt s frankfurtským Rationalisierungs institutem a získali souhlas s přejímáním jeho informací. Metodou digestu jsme vydávali s úspěchem bulletin pojmenovaný Nová soustava řízení, redigovaný Kamilou Přibylovou. Shrnoval vše závažné, co se napsalo v daném období o Šikově reformě v čs. i zahraničním tisku a o chystaných reformách v ostatních státech s tzv. plánovaným hospodářstvím. Tentokrát jsme se setkali s kritikou prof. Šika. Požádal redakci, abychom nezveřejňovali podrobné informace o Kádárově maarské reformě. Žádost zdůvodnil tím, že v čs. reformě chceme jít podstatně otevřeněji na tržní ekonomiku a nezávislost podniků. Některé skupiny ve stranickém aparátu argumentují, informoval nás, maarskou reformou proti radikálnosti čs. připravované reformy. Zásadu ctít fakta jsme nemohli opustit. Informace o podrobnostech Kádárovy reformy jsme omezili. Zvláštní hospodářské informace Odlišným informačním bulletinem monitorového typu byly tzv. Zvláštní hospodářské informace. Každý měsíc jsme v něm publikovali kritické analýzy vývoje ekonomiky v zemích RVHP komentátorů nejprestižnějších listů jako Neue Zurcher Zeitung, Frankfurter Allgemeine, Figaro, Financial Times, Le Monde, Wall Street Journal, Economist aj. Bulletin byl zrušen v roce 1969. Redakce si tento škrt naordinovala jako prevenci proti možnému obvinění, že šíří ideje buržoazních ekonomů. Vydávání tohoto bulletinu se stalo také součástí argumentace prověrkové komise, která mě v roce 1969 vyhazovala z ČTK. Dajdžestové časopisy Kromě bulletinů vydávaných jako monitorované služby, jsme začali vydávat časopisy vytvářené metodou digestu. Vznikly Moderní řízení, Marketing a Nová soustava řízení. Redakce Moderního řízení se ujal ing. Karel Baumann, absolvent zlínské Ba ovy školy. Měl bohaté zkušenosti z ba ovské marketingové praxe. Byl delší čas vedoucím Ba ovy berlínské pobočky, Řídil prodej zlínské obuvi v Německu. Podařilo se nám vyslat jej na marketingové školení ve Švýcarsku a v Japonsku. Časopis redigoval až do roku 1968. V tomto roce zůstal ve Vídni a stal se ředitelem prodeje bot u významné evropské firmy. Moderní řízení nebylo zrušeno ani v období normalizace, převzala je po listopadu 1989 společnost Economia a vychází dosud. Časopis Marketing čekal komplikovanější osud. Trval tlak, aby jej ČTK nevydávala, že jde o propagaci kapitalistické ideologie. V ČTK začal vycházet v době, kdy 73

se v Československu o marketingových metodách mnoho nevědělo. Jeho propagace se stranickým orgánům nelíbila. Někdy v polovině 60. let jsme jako ČTK byli vyzváni ke slyšení na tiskovém oddělení ÚV KSČ. Dostavili jsme se ve složení generální ředitel ČTK Miroslav Sulek, jeho zástupce Lubomír Fišer a šéfredaktor Ekonomické redakce Vladimír Brabec. Proti nám zasedla skupina členů aparátu ÚV KSČ v čele s vedoucím mocného tiskového oddělení Pavlem Auerspergem. Obvinění v podstatě znělo: Co to v té ČTK děláte? Šíříte kapitalistickou ideologii! Asi jsme soudruhy z ÚV KSČ překvapili, když jsme vydávání Marketingu aktivně hájili nezbytností poznat metody sledování vývoje na trzích a podpory konkurenční schopnosti podniků. Argumentovali jsme nezbytností znát tyto metody ve všech podnicích zahraničního obchodu a také v obchodních odděleních vývozních podniků. Útok tiskového oddělení ÚV KSČ jsme odrazili jenom dočasně. Nový tlak z tiskového oddělení nás přinutil časopis nejprve přejmenovat na Socialistický marketing a později jeho vydávání z ČTK převést do Institutu marketingových služeb, který jsme nově vytvořili s pomocí několika generálních ředitelů podniků zahraničního obchodu. Institut začal také vytvářet publikace na základě konkrétních podnikových objednávek studií o situaci na trzích, jež je zajímaly. Cíleně k rentabilitě i devizové Svou historii měl také náš časopis, původně nazvaný Made in Publicity (vedoucí nejprve Jan Zelenka, později Ota Kraus). Po jeho úspěšném zavedení jsme jej přejmenovali na Revue průmyslu a obchodu. Jeho úkolem bylo využít zájmu západních firem o československý trh. Uveřejňoval reklamy zahraničních zájemců o obchod s čs. firmami. Jeho vydávání přinášelo četce v 60. a 70. letech nezanedbatelné devizové částky. Reklamu do něho zajiš ovala obchodní jednotka ČTK Made in Publicity, která vznikla po úspěšném vystoupení Československa na Světové výstavě v Bruselu v roce 1958. Řízení této společnosti bylo svěřeno ing. Bohuši Häcklovi, autoru četných publikací o komerční propagaci. Häckl byl jmenován generálním ředitelem, ač odmítl vstoupit do KSČ. I to bylo po 20. sjezdu KSSS možné. Byl pravděpodobně jediný bezpartijní generální ředitel organizace zahraničního obchodu. Statut PZO podřízené ČTK získala Made in Publicity zároveň se souhlasem, že ČTK mohla samostatně disponovat devizovými prostředky, jež tento podnik vydělal. To byla v té době neobvyklá výhoda. Komerčně orientovaná byla také další organizace, kterou jsme v předjaří v ČTK vytvořili. Nazvali jsme ji Pressfoto. Jejím hlavním úkolem byla podpora cestovního ruchu a fotoreprezentace turisticky atraktivních oblastí ČSR. Určité části stranických funkcionářů se úsilí ČTK o ekonomickou rentabilitu nezamlouvalo. Jiným naopak imponovalo. Financování agentury ze státního rozpočtu a státních devizových rezerv působilo tehdejšímu ministru financí dlouhodobě nesnáze. Obchodní složky PZO, MIP, Pressfoto, a Ekonomická redakce byly obchodně úspěšné a také proto byly ČTK tolerovány. Ohlasy mimo ČTK Působení Ekonomické redakce a její respekt k faktickým informacím měly ohlas u některých dalších vydavatelů. Socialistická akademie (Robert Horák) přišla s dotazem, zda bychom jí nepomohli založit Ekonomickou revue a další časopis v Technickém nakladatelství. Ten jsme nazvali My a svět. Akademie časopisy částečně dotovala. Koncepci obou jsme úspěšně vytvořili. Hlavním ideologem Ekonomické revue se stal Zdislav Šulc, který v ní publikoval články, jež se staly východiskem pozdější privatizační koncepce české vlády. 74

Důsledkem naší práce v Ekonomické redakci ČTK, by nepřímým, také bylo, že jsem byl kooptován do Šikovy vládní komise pro přípravu reformy. V této souvislosti jsme byli pověřeni, abychom spolu s ing. Jiřím Kostou představili reformy prosazované profesorem Šikem na semináři organizovaném štrasburskou univerzitou. Naše referáty měly ohlas zejména mezi delegáty z rozvojových zemí. Obdrželi jsme také pozvání Svazu průmyslu SRN k návštěvě několika západoněmeckých podniků a vydavatelství, jež se zabývalo ekonomikou. Vydávalo např. časopisy Die Zeit a Das Kapital. Méně úspěšná byla naše iniciativa organizovat podporu reforem ekonomickými novináři ze sousedních socialistických zemí. Výjimkou se stala jen konference v Praze za účasti šéfredaktora Ekonomické redakce Tanjugu. Cílem bylo seznámit se s tím, jak v Jugoslávii vytvářejí informace pro podniky v jejich tehdejším tržním systému. Navázali jsme spolupráci. Jugoslávci nás pozvali do Bělehradu. Měli jsme možnost seznámit se podrobně s jejich Ekonomickou redakcí. Byli v té době dál než my v ČTK ve vydávání tzv. komoditního zpravodajství. V Tanjugu sloužilo bezprostředněji komerční orientaci jugoslávských podniků. V ČTK jsme se orientovali více na očekávané ekonomické přeměny. Neúspěšně skončila konference, kterou se nám podařilo svolat ve spolupráci s polskými ekonomickými novináři do Varšavy. Zúčastnili se jí zástupci všech členských zemí RVHP. Měla se týkat změn, jež si vyžádá v působení tisku, rozhlasu a televize reforma ekonomického systému v ČSSR a dalších zemích. Tehdejší generální tajemník RVHP nás od záměru odrazoval. Ruští a rumunští novináři se od iniciativy distancovali. Atmosféra na konferenci ve Varšavě nebyla přátelská vůči návrhům na zintenzivnění spolupráce tisku socialistických zemí v propagaci reforem. V Praze jsme pokračovali ve vydávání informací potvrzujících převahu tržní ekonomiky a neschopnost byrokratického plánování vyrovnat se s požadavky soudobých technologií. Podařilo se nám prosadit, aby byl vyslán zpravodaj ČTK do Bruselu. Šlo fakticky o uznání důležitosti evropské integrace. František Šulc se stal prvním novinářem ze socialistických zemí akreditovaným u Evropského hospodářského společenství. Ve zpravodajství pro širokou veřejnost nedošlo ke změně v negativním referování o kapitalistické integraci. V bulletinech HIZ se o integraci evropské ekonomiky a jejích pozitivních výsledcích psalo věcně. Finální epizody Začátkem roku 1969 jsme dostali pozvánku na setkání vedoucích pracovníků tisku s novým generálním tajemníkem ÚV KSČ G. Husákem. Dostavili jsme se spolu s Jindrou Sukem, voleným generálním ředitelem ČTK. Dr. Husák ve svém úvodním projevu přišel s nabídkou jakýchsi odpustků. Řekl nám v podstatě toto: Kdo se te ke mně přihlásí a povede svou instituci mnou určovaným směrem, tomu garantuji, že zůstane ve své vedoucí funkci. Jak odpovíme? zeptal jsem se Jindry. Ten bez váhání odpověděl: S Husákem proti Dubčekovi? Ne. Nikdy. O novém generálním řediteli ČTK pak rozhodoval Vasil Bi ak, jemuž před okupací Otakar Svěrčina, tehdy zpravodaj ČTK v Bonnu, předal dopis Williho Brandta adresovaný Dubčekovi. Když se v letech l969 a 1970 prověrkové komise v ČTK zabývaly honbou na revizionisty, v Ekonomické redakci jich našli několik. Nový generální ředitel ČTK Otakar Svěrčina, se kterým jsem l. prosince 1949 nastupoval do redakce informací ze zahraničí, mi při prvním setkání řekl: Vladimíre, já jsem přišel do ČTK plnit zcela určité úkoly. Zbavil mě šéfredaktorování v Ekonomické redakci a odložil do redakce časopisu 75

Vítáme Vás v Československu, jež sídlila mimo ústřední budovu ČTK. Průkazku do centrální budovy mi dal odebrat. Redigoval jsem mutace Wellcome in Czechoslovakia, Schön Willkommen in der Tschechoslowakei, Soyez bienvenus en Tchécoslovaquie a Dobro požalova v Čechoslovakii. Můj postokupační konec v ČTK přišel s určitým zpožděním. Jednoho dne se dostavili do ČTK tři soudruzi z kádrového oddělení ÚV KSČ zkontrolovat, jak se plní závěry z prověrek. Ihned Brabce vyhodit, dostal příkaz Svěrčina. Nějaký čas jsem hledal zaměstnání. Pohovory, bylo jich několik desítek, měly obvykle dvojfázový průběh. V první fázi, pokud se hovořilo o kvalifikaci, se mnou kádrováci jednali pozitivně. Jakmile jsem jim sdělil, že jsem bývalý šéfredaktor, byl konec. Řekl jsem si, musím se ucházet o práci v podniku co nejnižší kategorie. Našel jsem inzerát Komunálních služeb Modřany. Hledaly účetního. Přihlásil jsem se. Ředitel podniku a předseda výboru KSČ byli předváleční komunisté a účastníci protinacistického odboje. Měli odvahu mě přijmout. Nastoupil jsem v modřanském komunále a setrval tam dvacet let jako ekonom. Výpově jsem dostal z nařízení vyšších stranických orgánů až v listopadu 1989. Neprotestoval jsem. To už jsem byl se skupinou dalších novinářů rehabilitován v ČTK. Ale to už šlo o události, kterým bude věnován sborník Klubu novinářů Pražského jara k čtvrtstoletí od doby, kdy jsme se mohli vrátit do redakcí. ✦ ✦ ✦

Vznik a vývoj Hospodářských novin Lucie Hrdličková Pro ËeskoslovenskÈ hospod·¯stvÌ a pro budoucÌ vznikl˝ t˝denÌk Hospod·¯skÈ noviny85 bylo d˘leûitÈ nastavenÌ smÏrnic tzv. druhÈ pÏtiletky, kterÈ komunistick· strana p¯edstavila na svÈm sjezdu v r. 1956. V Ëervnu tr. byly novÈ z·sady p¯ijaty a jejich hlavnÌm bodem se stal demokratick˝ centralismus86 . O rok pozdÏji zaËala platit druh· pÏtiletka, v tÈmûe roce, kdy se stal prezidentem AntonÌn Novotn˝. V roce 1957 z·roveÚ zaËal vych·zet t˝denÌk Hospod·¯skÈ noviny, kter˝ ÑmÏl p¯ispÏt k dalöÌmu vzestupu ËeskoslovenskÈho n·rodnÌho hospod·¯stvÌ.î TiskovÈ pomÏry byly vedle vydan˝ch z·kon˘ z·vislÈ takÈ na pokynech jednotliv˝ch org·n˘ ˙st¯ednÌho v˝boru KS», kterÈ na tuto oblast dohlÌûely. »innost novin·¯˘ a redakcÌ se reûim snaûil takÈ finanËnÏ motivovat. Z n·vrh˘ ⁄V KS» na novÈ platovÈ t¯Ìdy vypl˝v·, ûe nap¯Ìklad redakto¯i a hlavnÌ redakto¯i zodpovÏdnÌ za chod a obsah novin se ¯adili do tzv. VI. platovÈ t¯Ìdy ñ pobÌrali cca okolo 1700,- aû 2000,- KËs. JeötÏ vÌce cenÏnÌ byli sekret·¯i redakcÌ, kte¯Ì odpovÌdali za fungov·nÌ redakce, tÏm podle tehdejöÌch stanov p¯ipadaly honor·¯e dosahujÌcÌ aû 3700 KËs87. Strana ovlivÚovala z·roveÚ i v˝öi honor·¯˘: zatÌmco za fejetony a report·ûe auto¯i obdrûeli okolo 200 korun, dvakr·t tolik byly hodnoceny propagaËnÌ Ël·nky a ostatnÌ materi·ly na podporu reûimu a st·vajÌcÌ politiky. Podle pamÏtnÌka Karla Kmocha88 mÏli na rozdÌl dneönÌ doby redakto¯i a lidÈ z novin vyööÌ postavenÌ ve spoleËnosti, tedy byli z vyööÌ platovÈ t¯Ìdy, neû vydavatelÈ novin. Siln˝ vliv si podle nÏj zachov·vali takÈ tiska¯i, na nichû st·la v˝roba novin. Kmoch takÈ tvrdÌ, ûe uû od pades·t˝ch let se neust·le projevoval boj mezi t¯emi skupinami nejd˘leûitÏjöÌmi pro existenci tisku ñ tisk·rnami, administrativnÌmi pracovnÌky a vydavatelstvÌm a redakcemi. I finanËnÌ ohodnocenÌ novin·¯˘ v tehdejöÌ dobÏ pochopitelnÏ souviselo s tÌm, zda redakce dbaly na dodrûov·nÌ ideologick˝ch z·sad. Komunistick· strana, respektive ⁄V KS», vyd·vala pravidelnÏ smÏrnice, kterÈ se t˝kaly ot·zek spjat˝ch s propagandou a kladly velk˝ d˘raz na ideologickou v˝chovu novin·¯˘.89 Ta byla ukotven· nap¯Ìklad v N·vrhu perspektivnÌho pl·nu k ideologickÈmu n·stupu v tisku z roku 195790, v nÏmû bylo zd˘raznÏno nÏkolik v˝chodisek pro noviny. V dokumentu st·lo mimo jinÈ toto: ÑV ideo-

76

logickÈm n·stupu strany v boji za zmÏnu myölenÌ lidÌ, jednu z nejz·vaûnÏjöÌch rolÌ musÌ sehr·t tisk a rozhlas. N·vrh pl·nu urËuje hlavnÌ smÏry ˙deru, na nÏû je t¯eba tisk a rozhlas zamϯit a hlavnÌ formy, jimiû tisk m˘ûe zvl·dnout svÈ ˙kolyÖ z pl·nu vypl˝v·, ûe jeho plnÏnÌ bude kl·st zvl·öù vysokÈ poûadavky na dvÏ rubriky: propagandy a ûivota strany.î Ideologick· kampaÚ, kter· mÏla b˝t vedena v mÈdiÌch, mÏla p¯itom nÏkolik souË·stÌ. PrvnÌ z nich mÏla b˝t vedena proti tzv. Ñsoci·ldemokratismu a anarchotrockistick˝m tendencÌmî, dalöÌ Ñproti Masarykoviî, v t¯etÌ f·zi se mÏly redakce soust¯edit na ÑkampaÚ proti n·boûenstvÌî a v neposlednÌ ¯adÏ mÏly kl·st d˘raz na Ñpopularizaci dÌla soudruh˘ Lenina, Stalina a Gottwaldaî.91 V roce 1957, kdy nov˝ t˝denÌk vznikl, doölo k nÏkolika podstatn˝m moment˘m, kterÈ se promÌtly (nebo mohly promÌtnout) do fungov·nÌ i obsahovÈ podoby HN. V ˙noru tr. [byla na plÈnu ⁄V KS»] Ñp¯ijata z·vaûn· opat¯enÌ ke zv˝öenÌ efektivnosti n·rodnÌho hospod·¯stvÌ.î92 V tÈmûe roce byl odstartov·n pl·n tzv. druhÈ pÏtiletky, ta byla ovöem z·hy zruöena a na poË·tku 60. let se podle dobovÈho tisku a odbornÈ literatury ocitla Ës. ekonomika v krizi. Na zaË·tku lÈta 1957 se takÈ uskuteËnil II. sjezd Svazu Ës. novin·¯˘, po kterÈm ˙dajnÏ vyj·d¯ila Ë·st Ëeskoslovensk˝ch novin·¯˘ znaËnou nespokojenost s poËÌn·nÌm reûimu.Komunistick· strana zvyöovala sv˘j apel na tisk, aby dbal na d˘slednÈ zachov·nÌ bojov˝ch princip˘ marxismu a leninismu. Od ¯Ìjna 1957 byl zaloûen d·lnopisn˝ okruh pro vöechny redakce denÌk˘. V tomto roce takÈ zaniklo 570 titul˘. Na trhu byl pouze tisk politick˝ch stran NF, mezi nimiû mÏlo v˝sadnÌ postavenÌ RudÈ pr·vo... ÑVyd·v·nÌm Hospod·¯sk˝ch novin se vyplÚuje mezera v naöem tisku, kterou dlouhou dobu pociùovali naöi hospod·¯ötÌ pracovnÌci i öirok· ve¯ejnost, neboù aû dosud chybÏl list, kter˝ by byl tribunou pro pravideln˝ v˝klad, popularizaci a rozbory hospod·¯sk˝ch ot·zek souvisejÌcÌch s rozvojem naöeho n·rodnÌho hospod·¯stvÌ, s jeho ˙spÏchy, problÈmy i obtÌûemi, zejmÈna takov˝ch str·nek, kterÈ p¯esahujÌ r·mec jednoho rezortu a majÌ vöeobecnou platnost,î informovala redakce p˘vodnÌch HN odbÏratele na titulnÌ stranÏ prvnÌho ËÌsla. Na poË·tku 60. let se ⁄V KS» rozhodlo v souvislosti s poËÌnajÌcÌ ekonomickou krizÌ p¯evÈst vyd·v·nÌ HN z vydavatelstvÌ Orbis93 do VydavatelstvÌ ⁄V KS» RudÈ pr·vo94. Uû 30. Ëervna 1960 zaslala podle dobov˝ch z·znam˘ publikaËnÌ skupina ozn·menÌ nakladatelstvÌ Orbis. Na z·kladÏ usnesenÌ sekretari·tu ⁄V KS» ze dne 7. dubna 1961 pak bylo rozhodnuto, ûe t˝denÌk Hospod·¯skÈ noviny bude s ˙ËinnostÌ od 1. prosince 1961 vych·zet pod spr·vou novÈho vydavatele. Hospod·¯skÈ noviny budou od 1. Ëervence tÈhoû roku vych·zet ve dvan·ctistr·nkovÈm rozsahu a s n·kladem 40 tisÌc v˝tisk˘ [dosud osmistr·nkovÈ vyd·nÌ v n·kladu 20 tisÌc exempl·¯˘]. Od ¯Ìjna tÈhoû roku se pak rozsah jeötÏ nav˝öil na 16 stran. Hospod·¯skÈ noviny v dobÏ tzv. äikov˝ch reforem HN se v prvnÌ polovinÏ 60. let staly n·zorovou tribunou jednotliv˝ch n·zorov˝ch proud˘, kterÈ se vyrojily v souvislosti s postupn˝mi ekonomick˝mi zmÏnami. Ty zah·jil ekonom Ota äik, kter˝ se soust¯edil na problematiku kritickÈ anal˝zy centr·lnÏ pl·novanÈ ekonomiky, potÈ, co byl zvolen do Ëela EkonomickÈho ˙stavu »SAV. äik z·hy zÌskal na svou stranu (i p¯es nelibost vl·dnoucÌ garnitury) ¯adu podobnÏ sm˝ö-lejÌcÌch lidÌ95. Reformy, o nichû se zpÏtnÏ zaËalo hovo¯it jako o tzv. äikov˝ch reform·ch, aniû by jejich tv˘rcem byl s·m Ota äik, p¯iöly na scÈnu v dobÏ krachu t¯etÌ pÏtiletky a v obdobÌ, kdy poprvÈ v ȯe tzv. ¯ÌzenÈ (pl·novanÈ) ekonomiky doölo k poklesu n·rodnÌho d˘chodu. Reûim postupnÏ p¯ijal za svÈ fakt, ûe model centr·lnÏ pl·novanÈho hospod·¯stvÌ se neosvÏdËil a zaËal pouötÏt ke slovu r˘znÈ odbornÌky, jejichû hlasy se mimo jinÈ zaËaly objevovat v diskusnÌch p¯ÌspÏvcÌch v ekonomickÈm tisku, potaûmo v HN. Spolu s podporou novÏ vznikajÌcÌ reformy ve spoleËnosti zaËala sl·bnout takÈ cenzura a ekonomovÈ mÏli vÏtöÌ öanci publikovat96. Jako äikova reforma se mnohdy nep¯esnÏ oznaËuje dokument s n·zvem HlavnÌ smÏry zdokonalov·nÌ pl·novitÈho ¯ÌzenÌ n·rodnÌho hospod·¯stvÌ, kter˝ ⁄V KS» schv·lil po mÏsÌcÌch, ba letech dohadov·nÌ v lednu 1965, tedy v dobÏ, kdy uû se objevovala

77

kritika proti tzv. sovÏtskÈ praxi v hospod·¯stvÌ. P¯edchozÌ rok [1964 byl] i v dobovÈm tisku prezentov·n jako rok boje o charakter reformy. Do nÏj se ve fin·le promÌtly p¯edstavy lidÌ z nejvyööÌch politick˝ch pozic. PrvnÌ verze reformnÌho balÌku sice vznikala ve St·tnÌ komisi pro ¯ÌzenÌ a organizaci, jejÌû teoretickÈ skupiny byl äik p¯edsedou, neû ale zÌskala reforma koneËnou podobou, proöla ¯adou zmÏn. RudÈ pr·vo a Hospod·¯skÈ noviny jako dva org·ny vl·dnoucÌ KS» se v dobÏ nejvÏtöÌ diskuse o reformÏ i po jejÌm definitivnÌm schv·lenÌ snaûily publikovat jak Ël·nky na jejÌ podporu, tak kritickÈ ohlasy97. AËkoliv byla reforma schv·lena v r. 1965 a tÈhoû roku byly p¯ijaty prvnÌ kroky, o nÏkolik mÏsÌc˘ pozdÏji se rozho¯el nov˝ spor mezi tzv. pl·novaËi (lidÈ z KS») a teoretiky (teoretick· Ë·st Ëlen˘ St·tnÌ komise pro ¯ÌzenÌ a organizaci) a z toho d˘vodu se pozdrûelo p¯ijetÌ ËtvrtÈ pÏtiletky. DalöÌ pÏtilet˝ pl·n pro hospod·¯stvÌ nakonec komise schv·lila v ¯Ìjnu 1966.98 Tisku se v pr˘bÏhu jara poda¯ilo dostat z podruËÌ jak p¯edbÏûnÈ, tak i n·slednÈ cenzury...99 Situace se v˝raznÏ promÌtla takÈ do n·kladu tisku, kter˝ zejmÈna z Ëasopis˘, mezi nÏû spadaly i HN, rostl. Dos·hly n·klady aû 85 000 v˝tisk˘. Podle odbornÈ literatury KS» nad·le kontrolovala person·lnÌ a hospod·¯skou politiku mÈdiÌ, v nÌû mÏly pr·vÏ HN Ñvynikatî. Konec svobody ve vöech mÈdiÌch nicmÈnÏ teoreticky skonËil uû Ëty¯i dny po srpnovÈ intervenci vojsk zemÌ VaröavskÈ smlouvy do »eskoslovenska, kdyû se nejvyööÌ p¯edstavitelÈ zemÏ zav·zali i k tomu, ûe dostanou mÈdia zpÏt pod kontrolu... V HN zaËala tato maöinÈrie odchodem dosavadnÌho öÈfredaktora VlËka. Toho v dubnu roku 1969 nahradil v redakci Ji¯Ì Sekera, dosavadnÌ öÈfredaktor RudÈho pr·va100, kterÈho podle jeho slov novÈ vedenÌ strany pot¯ebovalo nÏkam Ñp¯esunoutî101. Ani jeho pobyt ve vedoucÌ pozici HN ale nemÏl dlouhÈho trv·nÌ. Dne 12. 11. 1970 byl na z·kladÏ usnesenÌ ⁄V KS» ze dne 16. 10. 1970 Ji¯Ì Sekera odvol·n z funkce öÈfredaktora na z·kladÏ rozhodnutÌ Ji¯Ìho Mathausera, povϯenÈ osoby z »⁄TI, a na jeho post [byl dosazen] Rudolf Kostka, kter˝ öÈfoval HN aû do r. 1989. Ji¯Ì Sekera pak setrval dlouhÈ roky v t˝denÌku na pozici vedoucÌho rubriky SvÏtov· ekonomika. ❑ ❑ ❑

78

6. PraûskÈ jaro nebylo jen v Praze Struktura tisku na severu »ech Michaela Vinterov· Jako příklad, jak vypadala v době Československého jara struktura místního tisku, uveřejňujeme podstatnou část ze dvou kapitol rigorózní práce PhDr. Michaely Müllerové102. Autorka si jako téma své diplomové práce vybrala činnost redakce krajského deníku Průboj v letech 1968 – 1969. Jak řekla členům redakce, které požádala o spolupráci, její babička v Teplicích po více než třiceti letech stále vzpomínala na noviny, které četla ve dnech, kdy vrcholila zlatá šedesátá. Studentku publicistiky zajímalo, jaké mohly být noviny, které se kdysi za den napsaly, přečetly – ale na které se nezapomnělo.103 A tak si vybrala na závěr svých studií téma diplomky. Poté, co ukončila magisterské studium, bylo jí doporučeno, aby své téma zpracovala jako práci rigorózní; její vedoucí, doc. PhDr. Barbara Köpplová, CSc., jí doporučila rozšířit téma mj. o přehled sdělovacích prostředků, které byly v kraji vedle deníku Průboj a jejich osudy po podepsání Moskevských protokolů a vydání dubnových tezí. KromÏ celost·tnÌch denÌk˘ vych·zely v kaûdÈm kraji rovnÏû region·lnÌ denÌky KS», jejichû vydavateli byly jednotlivÈ KNV a KV KS»104 Ö V d˘sledku toho, ûe p¯edsednictvo ⁄V KS» zruöilo rozhodnutÌ o restrikci z·vodnÌho a okresnÌho tisku z roku 1966, vych·zely ve vöech okresech opÏt takÈ okresnÌ noviny. Vyd·valy je jednotlivÈ okresnÌ v˝bory KS» Ëi ONV (nebo ve vz·jemnÈ spolupr·ci), okresnÌ noviny mÏly informovat ve¯ejnost o vöech d˘leûit˝ch ot·zk·ch a ˙kolech, kterÈ vypl˝valy z usnesenÌ stranick˝ch a st·tnÌch org·n˘, avöak s d˘razem na charakteristiku danÈho okresu. V r·mci podnik˘ (z·vod˘) byly vyd·v·ny podnikovÈ (z·vodnÌ) novinyÖ UsnesenÌm p¯edsednictva SKV KS» k n·vrhu struktury a systÈmu mÌstnÌho tisku ze dne 2. b¯ezna 1967 byl vytvo¯en nov˝ model vyd·v·nÌ okresnÌch, oborov˝ch a podnikov˝ch novin. Vyd·v·ny mohly b˝t pouze ty noviny a Ëasopisy, kterÈ sv˝mi specifiky, rozsahem a n·kladem mÏly mezi Ëten·¯i trvalÈ mÌsto a p¯edevöÌm u nich byly p¯edpoklady k ekonomickÈmu osamostatnÏnÌ. Zaregistrov·ny byly jen ty Ëasopisy, kterÈ splÚovaly poûadavky usnesenÌ ⁄V KS» z prosince 1966 a tiskovÈho z·kona Ë. 81/ 1966 Sb., a kterÈ i po p¯ehodnocenÌ ˙rovnÏ svÈho obsahu v p¯edsednictvu SKV KS» dok·zaly svou opodstatnÏnost. PoËet novin a Ëasopis˘ v severnÌch »ech·ch tak byl od 1. dubna 1967 zredukov·n ze 42 na 15.105 Mimo z·kladnÌ systÈm byly p¯itom jeötÏ zaregistrov·ny nÏkterÈ dalöÌ Ëasopisy. Ty se vöak musely obejÌt bez p¯ÌdÏlu papÌru z centr·lnÌch zdroj˘ a ostatnÌch cenov˝ch a daÚov˝ch v˝hodÖ106 OkresnÌ noviny OkresnÌ tisk byl zamϯen p¯ev·ûnÏ na zpravodajstvÌ, jehoû ˙roveÚ a dosah byly omezov·ny tÌm, ûe noviny vych·zely jednou t˝dnÏ. V SeveroËeskÈm kraji vych·zelo celkem 9 okresnÌch novin. V HodnocenÌ mÌstnÌho tisku pro rok 1967 p¯edsednictvo SKV KS» konstatovalo, ûe jejich spoleËn˝m nedostatkem jsou zejmÈna proporce aktu·lnÌch tÈmat k ostatnÌmu obsahu novin, mal· pozornost vÏnovan· stranickÈmu ûivotu, problematice zemÏdÏlskÈ v˝roby nebo nap¯. ot·zk·m ml·deûe. RozdÌln· byla mÌra ve stranickÈ angaûovanosti jednotliv˝ch redakcÌ, kritiËnost, kvalita a pestrost novin·¯sk˝ch û·nr˘, grafick· ˙roveÚ Ëi vztahy redakce s vydavatelem. Pr·vÏ ve vztazÌch mezi vydavateli a redakcemi okresnÌch novin se Ëasto vyskytovaly nejasnosti zap¯ÌËinÏnÈ tÌm, ûe redakce byly vÏtöinou zaËlenÏnÈ pod organizaËnÌ odbor ONV, ekonomicky spadaly pod finanËnÌ odbor a administrativnÏ pod kulturnÌ spr·vu ONV, coû vedlo k r˘zn˝m zmatk˘m. OkresnÌ noviny rozdÏloval zmÌnÏn˝ dokument p¯edsednictva podle t¯Ì ˙rovnÌ:

79

1. vyhovujÌcÌ: Vp¯ed Liberec, SmÏr Teplice, Jiskra DÏËÌn ñ vyznaËovaly se snahou o vöestrannÈ p˘sobenÌ na Ëten·¯e, stoupajÌcÌ kvalitou obsahu i grafiky, angaûovanostÌ v politice strany, nevyh˝baly se choulostiv˝m ot·zk·m, pozornost vÏnovaly n·rodnÌm v˝bor˘m, spoleËensk˝m organizacÌm Ëi pr·ci stranick˝ch org·n˘, snaûily se o n·roËnÏjöÌ, rozborovÈ, publicistickÈ û·nry, mÏly öirokÈ ¯ady dopisovatel˘ a spolupracovnÌk˘; 2. pr˘mÏrnÈ: Noviny Jablonecka, Hlas Louny, Rozvoj Most ñ jejich celkov· ˙roveÚ nevyboËovala z pr˘mÏru, p¯evl·dala forma kr·tk˝ch, aktu·lnÌch zpr·v, mÈnÏ pozornosti vÏnovaly oblasti ûivotnÌho prost¯edÌ a rozvoji mÌstnÌho pr˘myslu, sluûeb a obchodu, nepsaly dostateËnÏ o ûivotÏ strany Ëi ideologick˝ch ot·zk·ch a m·lo v nich vystupovali r˘znÌ funkcion·¯i, zast·valy Ñopatrn˝ p¯Ìstupî ke kritick˝m materi·l˘m, grafick· i jazykov· str·nka byla spÌö pr˘mÏrn·;107 3. s kolÌsajÌcÌ ˙rovnÌ a kvalitou: N·stup Chomutov, Proud Litomϯice, N·stup »esk· LÌpa ñ mÏly spÌöe charakter zpravodaje neû okresnÌch novin, Ël·nky byly pod·v·ny ve stylu smÏrnic, materi·ly se stranickou a ekonomickou tematikou se zde objevovaly ojedinÏle, kladem bylo za¯azov·nÌ zajÌmavostÌ a aktu·lnÌch zpr·v, ökodila jim naopak mal· kritiËnost, neangaûovanost a bezkonfliktnost ve vöech oblastech, nemÏly promyölenou koncepci s jasn˝m smÏrem. Od 30. z·¯Ì 1969 zaËal opÏt vych·zet v ⁄stÌ n. L. t˝denÌk Sever108. Odborn· ˙roveÚ okresnÌch novin byla podle »⁄TI spÌöe pr˘mÏrn· (nÏkdy nadpr˘mÏrn·), politicky vöak nebyly st·le p¯Ìliö angaûovanÈ. V obdobÌ od b¯ezna do listopadu Ñse projevovala snaha tisknout senzaËnÌ materi·ly, skandalizovat nÏkterÈ osoby, dost·valo se publicity antisocialistick˝m sil·mî. Noviny vystupovaly proti sovÏtskÈ okupaci, podporovaly aktivity KAN Ëi petici Dva tisÌce slov. V obdobÌ po listopadovÈ rezoluci doölo podle hodnocenÌ »⁄TI v nÏkter˝ch listech k ideologickÈmu obratu (nap¯. v libereck˝ch novin·ch Vp¯ed Ëi ËeskolipskÈm N·stupu). Po dubnovÈm plÈnu ⁄V KS» v roce 1969 se pak zmÏnil postoj jiû vöech okresnÌch novin ñ redakce se p¯ihl·sily k novÏ ustavenÈ koncepci strany. NÏkte¯Ì vydavatelÈ novin vöak krajsk˝m org·n˘m dosud p¯edkl·dali vyh˝bav· hodnocenÌ sv˝ch list˘Ö PodnikovÈ a oborovÈ noviny Materi·ly volnÏ zamÏÚovaly pojmy z·vodnÌ a podnikov˝ nebo je pouûÌvaly paralelnÏ vedle sebe (aniû by vysvÏtlily rozdÌl). V HodnocenÌ mÌstnÌho tisku v roce 1967 bylo pouze uvedeno, ûe ˙koly oborov˝ch a podnikov˝ch novin jsou obdobnÈ jako u okresnÌch novin, s tÌm rozdÌlem, ûe jejich p˘sobnost je vymezena oborem Ëi podnikem.109 OborovÈ a podnikovÈ noviny byly p¯itom spoleËnÏ dÏleny do dvou skupin: 1. pr˘mÏrnÈ s progresivnÏjöÌ tendencÌ: Hornick˝ sever Most, Sklo a biûuterie Jablonec, My z†chemie ⁄stÌ nad Labem, SeveroËesk˝ ûelezniË·¯; 2. pr˘mÏrnÈ s kolÌsajÌcÌ ˙rovnÌ: SeveroËesk˝ stavba¯, V˝stavba Z·luûÌ. Slabinou vöech oborov˝ch a podnikov˝ch novin podle p¯edsednictva SKV KS» bylo, ûe se v nich vyskytovalo m·lo n·roËn˝ch publicistick˝ch û·nr˘ a ûe mÏly vÌce ps·t o pracujÌcÌch ñ jejich postojÌch, starostech a pot¯eb·ch. IdeovÏ nejslaböÌ byly podle p¯edsednictva str·nky vÏnovanÈ kultu¯e. Podle rozboru mÌstnÌho tisku v roce 1967 se ˙roveÚ vÏtöiny Ëasopis˘ v kraji postupnÏ zlepöovala.110 I p¯es veskrze kladnÈ hodnocenÌ mÌstnÌho tisku vöak p¯edsednictvo SKV KS» vyËÌtalo redakcÌm m·lo zpr·v o Ëinnosti stranick˝ch organizacÌ Ëi d˘razn˝ch politick˝ch materi·l˘, kterÈ by ovlivÚovaly myölenÌ lidÌ. Redakto¯i se mÏli vÌce ˙Ëastnit stranickÈ pr·ce, otev¯enÏ vystupovat se sv˝mi n·zory a angaûovat se. O tom, ûe p¯edevöÌm z·vodnÌ a podnikovÈ noviny na severu »ech mÏly dobrou ˙roveÚ, se zmiÚovala i dalöÌ hodnotÌcÌ zpr·va p¯edsednictva z konce Ëervna 1968. V nÌ se konstatovalo, ûe nast·v· obrat od psanÌ Ño vöem a od kaûdÈhoî (typickÈ pro minulost) a naopak tyto noviny kladou d˘raz na ÑseriÛznost, uv·ûenost a odpovÏdnostî. V roce 1969 vych·zelo v severnÌch »ech·ch celkem 18 z·vodnÌch, podnikov˝ch a oborov˝ch Ëasopis˘; oproti okresnÌm novin·m byly dotov·ny vyööÌ Ë·stkou. Nejv˝znamnÏjöÌm Ëasopisem z tÈto skupiny byl Hornick˝ sever, kter˝ mÏl n·klad 12 000 v˝tisk˘

80

t˝dnÏ. K dalöÌm d˘leûit˝m periodik˘m pat¯ily SeveroËesk˝ ûelezniË·¯, Vlna¯ a Pleta¯ka. Podle »⁄TI mÏla tato skupina Ëasopis˘ od ledna 1968 podobnou ˙roveÚ jako okresnÌ noviny (obdobnÈ nedostatky, i kdyû ne v takovÈ m̯e). V mnoha podnicÌch se pl·novaly velkÈ k·drovÈ zmÏny, nap¯. z P¯·stu n. p. Benar v BeneöovÏ odeöly obÏ redaktorky, protoûe Ñps·t v souËasnÈ dobÏ by se pr˝ nesrovn·valo s jejich novin·¯skou ctÌî. Bez redakce z˘stal takÈ SeveroËesk˝ vodostavba¯. Vydavateli z·vodnÌch novin v kraji byla hospod·¯sk· vedenÌ jednotliv˝ch podnik˘ (v˝jimku tvo¯ily B¯it a N·¯adÌ v DÏËÌnÏ). Kv˘li lepöÌ kontrole tÏchto novin stranickÈ org·ny poûadovaly, aby se jejich vydavateli staly CV KS». U t¯Ì stavba¯sk˝ch podnik˘ bylo ekonomicky v˝hodnÈ zvolit spoleËnÈho vydavatele (Ëasopisy Stavba¯, SeveroËesk˝ stavba¯ a PSL). DalöÌ Ëty¯i tituly (Ocel·¯, Mosteck˝ zemÏdÏlec, B¯it a SvÏtlo) mÏly b˝t slouËeny s okresnÌmi novinami. Po tÏchto zmÏn·ch, vËetnÏ odejmutÌ registrace SeveroËeskÈmu vodostavba¯i a doËasnÈ odmlce P¯·stu, se mÏl poËet z·vodnÌch Ëasopis˘ v n·sledujÌcÌm roce snÌûit z 24 na 16. Mezi dalöÌ registrovan· periodika pat¯ily 4 Ëasopisy n·rodnÌch v˝bor˘ (nap¯. Revue Teplice, Hlas severu), kulturnÌ mÏsÌËnÌky (nap¯. KulturnÌ kalend·¯ Mostecka) a nÏkterÈ ostatnÌ tituly (nap¯. PolednÌk LVT).111 KrajskÈ redakce »s. televize a »s. st·tnÌho rozhlasu Co se t˝Ëe krajskÈ redakce »s. televize, promÏnilo se od ledna roku 1968 vysÌl·nÌ TeleviznÌch novin, a tÌm i obsah pr·ce redakce na severu »ech. VysÌl·nÌ r˘zn˝ch zajÌmavostÌ nahradily zejmÈna aktu·lnÌ report·ûe vÏnovanÈ politick˝m, ekonomick˝m a kulturnÌm problÈm˘m kraje. Od 1. Ëervence 1968 se krajsk· redakce »ST rovnÏû p¯ipravovala na vysÌl·nÌ speci·lnÌch po¯ad˘ s region·lnÌ tematikou (nejprve 3kr·t t˝dnÏ, pozdÏji dennÏ). Uvaûovalo se i o vybudov·nÌ vlastnÌho samostatnÈho televiznÌho studia v kraji.112 D˘leûitÈ postavenÌ v medi·lnÌ soustavÏ mÏl »s. rozhlas, jehoû studio sÌdlilo v ⁄stÌ n. L. a bylo souË·stÌ region·lnÌho vysÌl·nÌ.113 KromÏ d˘razu na specifick· tÈmata kraje (pohraniËnÌ problematika, pr˘mysl atd.) poskytoval takÈ pravidelnÈ informace z pr˘bÏhu stranick˝ch akcÌ a velk˝ prostor v nÏm dost·vali zejmÈna krajötÌ funkcion·¯i. P¯edsednictvo SKV KS» se v Ëetn˝ch rozborech a hodnocenÌch zab˝valo i vztahem ˙steckÈho studia k Liberci, kde bylo po technickÈ str·nce vybudov·no vlastnÌ studio, schopnÈ samostatnÈ Ëinnosti. St·tnÌ i stranickÈ org·ny, vËetnÏ ve¯ejnosti na Liberecku p¯itom podporovaly myölenku, aby se ˙steck· redakce zamϯila na z·padnÌ pr˘myslovou Ë·st kraje a v Liberci fungovalo samostatnÈ rozhlasovÈ vysÌl·nÌ.114 Dialog Zvl·ötnÌ postavenÌ mÏl v kraji kulturnÏ-politick˝ mÏsÌËnÌk SKNV Dialog. »asopis vych·zel v n·kladu 5 tisÌc v˝tisk˘ a jeho specifick˝m zamϯenÌm bylo sledov·nÌ problematiky ûivotnÌho prost¯edÌ a oblasti kultury v kraji. Velice Ëasto se takÈ redakce zab˝vala ot·zkou Ëesko-nÏmeck˝ch vztah˘ Ëi ekonomiky. Dialog byl v oblasti û·nr˘ pomÏrnÏ vöestrann˝ ñ podnÏcoval k v˝mÏnÏ n·zor˘ nebo polemice, objevovaly se v nÏm nap¯. anal˝zy a recenze, koment·¯e, report·ûe, fejetony, studie, ale i b·snÏ a prÛzy. V Dialogu publikovali severoËeötÌ auto¯i, Ëasto ölo o mladÈ, nadanÈ osobnosti.115 »asopis vznikl roku 1966 z podnÏtu ¯ady umÏlc˘, publicist˘, politick˝ch a ve¯ejn˝ch p¯edstavitel˘ v kraji. Stal se jejich tribunou, kter· bojovala proti ËistÏ ekonomickÈmu a pr˘myslovÈmu vyuûitÌ tÈto oblasti. Vydavatelem Dialogu byl SeveroËesk˝ krajsk˝ n·rodnÌ v˝bor. Ve svÈ koncepci se chtÏl kromÏ kulturnÏ-politick˝ch tÈmat zamϯit hlavnÏ na problematiku ûivotnÌho prost¯edÌ a Ëesko-nÏmeck˝ch vztah˘. Dialog se vöak zab˝val i dalöÌmi ot·zkami, jako ekonomikou, problÈmy ml·deûe, kriminalitou Ëi ¯ÌzenÌm podnik˘Ö Od roku 1966 byl öÈfredaktorem Dialogu Miroslav Kindl, kter˝ se stal pozdÏji naËas vedoucÌm redaktorem Pr˘boje. Po Kindlovi ¯Ìdil redakci Dialogu jeho d¯ÌvÏjöÌ

81

z·stupce Emil Juliö. KromÏ p¯ÌspÏvk˘ zn·m˝ch autor˘, jako byli Ivan Diviö, Ji¯Ì Kol·¯, Ji¯Ì Ruml Ëi VladimÌr P·ral, a mnoha autor˘ z regionu p¯ispÌvali sv˝mi Ël·nky do tohoto mÏsÌËnÌku takÈ nÏkte¯Ì redakto¯i Pr˘boje (Radovan Brychta, Jind¯ich Ber·nek, Josef Kr·l a dalöÌ). Po srpnovÈ okupaci a zmÏnÏ ve vedenÌ strany se vyd·v·nÌ Dialogu nesetkalo s pochopenÌm jejÌch funkcion·¯˘. Podle nich mÏl Ëasopis politicky p˘sobit na Ëten·¯e v kraji p¯edevöÌm prost¯ednictvÌm ÑsocialistickÈ kulturnÌ politikyî, kter· ovöem nebyla v tehdejöÌ koncepci Dialogu zahrnuta a Ëasopis tak nemohl slouûit pot¯eb·m kraje. Podle »⁄TI Ëasopis ÑnedospÏl k n·leûitÈ spoleËenskÈ angaûovanosti, neposkytuje re·ln˝ obraz o ûivotÏ a kulturnÌch pot¯eb·ch lidÌ severoËeskÈ oblasti. P˘sobÌ jako zdrûenliv˝ a v˝hrady majÌcÌ katalyz·tor, jenû vöak postr·d· p¯ÌsluönÈ ideovÏ politickÈ z·zemÌÖî116 O jeho zruöenÌ usilovalo na podzim roku 1969 p¯edsednictvo SKV KS». Rada SeveroËeskÈho KNV proto 23. ¯Ìjna 1969 vyd·v·nÌ mÏsÌËnÌku zastavila. SeveroËeskÈ vydavatelstvÌ mÏlo vytvo¯it novou koncepci, vy¯eöit k·drovÈ i technickÈ ot·zky a p¯edloûit tematick˝ pl·n s tÌm, ûe prvnÌ ËÌslo ÑnovÈhoî Dialogu mÏlo vyjÌt 1. z·¯Ì 1970. Byla p¯itom navrûena konkrÈtnÌ opat¯enÌ jako zmÏna n·zvu, grafickÈ ˙pravy (vyuûitÌ trojbarevnÈho ofsetovÈho rotaËnÌho tisku) a obmÏna redakce. ñ Dialog byl znovu obnoven aû v devades·t˝ch letech. Nejprve vych·zel kaûd˝ mÏsÌc jako p¯Ìloha SeveroËeskÈho denÌku a od roku 1991 pak jiû opÏt jako samostatn˝ mÏsÌËnÌk. Na ˙spÏch z 60. let se mu vöak jiû nepoda¯ilo nav·zat.117 ✦ ✦ ✦

Muž pro chvíle, kdy se rozhoduje Bohumil Marčák – brněnský průbojný, a přitom rozvážný novinář 118 zasáhl do života žurnalistiky, osvobozující se ve chvílích Pražského jara, kdy stanul jeden čas v čele novinářské organizace, řídil její zasedání až do mimořádného sjezdu, navrhl a prosadil tajnou volbu delegátů na krajských konferencích, v klubech, sekcích, ale také v redakcích. Přispěl bohatými zkušenostmi k formulaci stanoviska čs. novinářů k současné politicko-společenské situaci v naší zemi. Předsednictvo ÚV Svazu čs. novinářů řídil po té, co odstoupil Adolf Hradecký, Bohumil Marčák; za něho bylo doplněno novináři, kteří měli důvěru svých kolegů a byli známí i z veřejného působení jako Ivan Klimeš, Jiří Hás, Anton Korman, Oldřich Vondrák a Zdeněk Fořt aj. Za Bohoušova vedení přikročil Svaz k okamžité nápravě a rehabilitaci na základě prvních žádostí novinářů, kterým bylo „v minulosti ukřivděno“, zejména o postižené v době kultu osobnosti. Na jejich podporu uvolnily Mezinárodní organizace novinářů a Žurfond celkem 300 000 Kčs. Bohumil Marčák řídil také jednání mimořádného sjezdu novinářů (21. – 22. června 1968) a v Brně v té době zakládá Moravský (dnes Brněnský) večerník, který šel „na dračku“. Do předsrpnové atmosféry se snažil v Rovnosti i Moravském večerníku přiblížit čtenářům demokratizaci společnosti a prosazování tvůrčí umělecké svobody. S potěšením jsme tehdy konstatovali, že na mnoha místech se vytvářeli výbory na obranu svobody tisku. Patřil mezi ty funkcionáře předsednictva Svazu novinářů, kteří se dokázali sejít s představiteli Svazu čs. spisovatelů nad připravovanou novelou zákona o periodickém tisku a podpořili také vydávání deníku Lidové noviny, k němuž mělo dojít od října 1968. Přispěl k tomu nepochybně fakt, že se důvěrně znal s osobnostmi, jejichž tvorba rovněž přesahovala jihomoravský region: a již to byl Oldřich Mikulášek, Ludvík Kundera, Jan Skácel, Zdeněk Rotrekl, Václav Renč, z dřívějších let ještě František Halas. 26. září 1968 na schůzi výboru Svazu českých novinářů, které předsedal Bohumil Marčák, se konstatovalo, že činnost Svazu novinářů pokračovala i po té, co budovy 82

v Pařížské ulici, kde měl Svaz své sídlo, byly obsazeny: podílel se na aktivitách a výzvách Koordinačního výboru tvůrčích svazů. O své činnosti vydal SČN komuniké, v němž mj. uvedl, že některé zahraniční sdělovací prostředky, zejména v NDR, nepřesnými a nepravdivými informacemi porušují tzv. moskevský protokol, a nekompromisně odmítl pověsti, že se prý v pražském domě novinářů nalezly zbraně. Protesty proti zastavování časopisů jako byl např. Reportér, To všechno už byla „labutí píseň“ neohrožených a statečných kolegů. K nim patřil Bohumil Marčák, novinář, z něhož se zakrátko stal profesionální fotograf a novinářský historik. Obdivoval jsem jeho zarputilost, když jsem na výstavě v Moravské galerii v době normalizace spatřil soubor jeho dokumentárních portrétů, které byly i veřejně vystavovány. Je jich tam uloženo 1300, jak jsem se dozvěděl od brněnských kolegů. Navzdory zákazu jakékoliv publicity si jejich tvůrce počínal s vědomím, že portrétované osobnosti nesmí být nikdy zapomenuty. Žurnalistickou profesi nezapřel Bohumil Marčák ani na okamžik. Když byl vyhozen z deníku Rovnost, začal jako dokumentátor na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jeho zásluhou ve spolupráci s Moravskou galerií se z původně cyklostylovaného bulletinu stal zakrátko uznávaný časopis. Do novin se vrátil i po listopadu 1989.119 Miroslav Sígl ✦ ✦ ✦

V Brně nebyli lvi nazvala svou publikaci 120 dlouholetá brněnská redaktorka Ludmila Sýkorová (1935) a rozhodně tak obohatila tvorbu o událostech před 45 lety z významného regionu naší země. Pracovala tehdy v brněnské redakci Televizních novin s velmi širokým rozsahem působnosti, což ostatně dosvědčuje bohatství dokumentů a podkladů, které tehdy soustředila. Zveřejňuje je to velmi působivé svědectví zejména ve vztahu ke svobodě projevu, slova a vůbec k žurnalistické činnosti v době publicisticky přitažlivé, ale i náročné, mnohdy zcela objevné a také riskantní. S přísnou objektivitou a neúprosnou logikou řadí autorka fakta a komentáře k nim, už po několika řádcích vtahuje čtenáře do děje – jak to výstižně hodnotí historička Milena Flodrová, která oceňuje skutečně ucelený soubor všeho, co v roce 1968 vyprodukovala naše média, protože měla k žhavým tématům co říci. PhDr. Ing. Ludmila Sýkorová patří k těm stovkám novinářů, jimž byl záhy po sovětské okupaci naší země zakázán jakýkoliv styk s veřejností, stejně tak jejímu kolegovi Luboši Popelkovi a dalším brněnským kolegům a kolegyním. Navíc ji, jako matku dvou malých dětí, nechtěl nikdo v té době zaměstnat; skončila v Bratislavě, kde pracovala jako písařka a později referentka strojírenského podniku. K vydání publikace se rozhodla, protože čím dál víc si uvědomuje, jak svědomí mnoha kariéristů ve vysokých funkcích má „asi moc malou váhu” a jsou téměř všude „překabátněni“ v kapitalisty. Jde o jistou literaturu faktu a uspořádané brněnské události, umocněné celostátním děním, řadí svou důkladností autorku k těm novinářům a literátům, které nelze již přehlédnout. (msg) ❑ ❑ ❑

83

Dělníci tisku Milena Geussová Do redakce Svobody jsem nastoupila do kulturní rubriky v roce 1965, hned po absolvování vysoké školy. V té době se z krajského týdeníku stal postupně deník (nevycházel ovšem v sobotu) a redakce se rozšiřovala. Začátečníci jako já tu prakticky žádní nebyli, v roce 1968 mohu zmínit jen eléva Ervína Motla, pozdějšího signatáře Charty 77 a vězněného za podvracení republiky. Po listopadu 1989 nastoupil jako redaktor v Lidových novinách, pak odešel do redakce Práce a bohužel neočekávaně zemřel po pár letech návratu k profesi. O výrobě novin a vůbec o poměrech v redakcích jsem nevěděla prakticky nic, a to ani za ty tři roky, které od mého nástupu až po srpnový okupační týden uplynuly121. Mé vzpomínky jsou tedy zcela subjektivní a na spoustu věcí jsem samozřejmě za ta léta zapomněla. Na druhé straně, byla to moje skutečná novinářská škola, protože novinářské vzdělání jsem neměla a bylo to mé první zaměstnání v tisku, které bylo ovšem závěrem roku 1969 zcela přerušeno až do roku 1990. Pokud jde o fakta, šéfredaktorem Svobody se v roce 1968 stal po dlouholetém šéfovi Miroslavu Kárném ing. Jindřich Svoboda. Méně autoritativní, v tisku nepříliš zkušený, ale svobodomyslný a inteligentní. Jeho zástupcem zůstal „dělnický typ“ Zdeněk Matoušek a musím připomenout hlavního sekretáře Josefa Luxe – on byl tím centrálním pilířem, kolem něhož se po technické a organizační stránce všechno dění v redakci točilo. Svoboda neměla mnoho rubrik, ta zpravodajská byla založena na okresních redakcích ve Středočeském kraji, v Praze se jeden redaktor věnoval zemědělství, několik redaktorek dalším zpravodajským tématům, nechyběla sportovní rubrika. Ve Svobodě se však výrazně prosadila rubrika kulturní, kde jsem se učila psát nejdřív u šéfky Nadi Komendové a později u Gizely Svobodové. Tiskárna byla v Rudém právu, poprvé jsem se seznámila s potrubní poštou, dálnopisem z četky, a protože šlo o stranický tisk, tak šéfové byli napojeni na stranickou telefonní sí , ono se tomu nějak říkalo, ale to si budou pamatovat jiní. Já o ní věděla pramálo, ale pamatuji si dobře udivující fakt, že tyto telefony snad celou dobu okupačního týdne fungovaly. Jen ne vždy byl na jejich druhém konci někdo k mání… Mezi redaktory byla řada těch, kteří začínali jako takzvaní dělničtí dopisovatelé. Někteří z nich se stali skutečnými profesionály, navíc své pole působnosti a lidi v něm dobře znali. Pokud jsem snad přišla s trochu zvednutým nosem jako čerstvá vysokoškolačka, tak mne to brzy přešlo. Kariéra ve Svobodě nebyla ovšem nic tak moc úžasného, takže se tu kariéristé příliš nehoufovali. Pokouším se tak říct, že ačkoliv to byl typický stranický tisk, přísně dozorovaný Krajským výborem KSČ, papouškující vše, co stranická linie požadovala, pracovali v něm z velké části opravdu slušní lidé s lokál-patriotickým vztahem k regionu, mnoho z nich navíc z vesnic a malých obcí ve Středočeském kraji nejen pocházelo, ale i jako redaktoři deníku se tam denně vraceli domů. Vzpomenu například Štěpána Stibora, okresního zpravodaje z Příbrami, Rudolf Kadeřábek byl v Berouně, Emanuel Pechan pracoval na Benešovsku, Marie Šandová v Kladně, Milena Ujcová měla na starosti Prahu-východ a další. „Obrodný proces“ V polovině šedesátých let společnost v Československu ožila, což se projevovalo především v kultuře a umění. Odtud se však kritické myšlení přesouvalo mezi lidi v různých oborech a ti se postupně přestávali tolik strachovat jako předtím. Redakce 84

Svobody to chtě nechtě odrážela ve svých článcích. Už to nebyla jen komunální satira. Je přitom samozřejmé, že i ve Středočeském kraji nastal kvas především v kultuře a souvisejících oborech – ale kromě toho hlavně mezi mladými lidmi, kteří začali vyhledávat nejrůznější svobodnější aktivity. Začali jsme tedy psát o lidech, kteří by se byli předtím na stránky stranického tisku nedostali. Vyhledávali jsme zajímavé osobnosti s celostátním dosahem, žijící ve Středočeském kraji, a šířili jejich názory a hodnocení. Nebylo to nic mimořádného, tento proces nastal všude, ale v konstelaci méně významného média s omezeným okruhem působnosti přesto došlo k tomu, že se redakce v srpnu 1968 nadšeně zapojila do odporu proti okupaci – a také později k tomu, že v ní nezůstal kámen na kameni. Po vyhazovu vedení redakce se během pár měsíců a zejména pak po stranických prověrkách z redakce vytratili téměř všichni původní redaktoři. Nový šéfredaktor Oldřich Jendrulek měl pak volné pole působnosti s těmi několika soudruhy, kteří si zvolili další – a rychlejší – kariéru. Lámání chleba nastalo ve chvíli, kdy se podepisovalo novinářské Slovo do vlastních řad. Kdo si nechtěl poplivat vlastní hlavu a vše, co předtím dělal, to nepodepsal – a nemohl již dále v tisku pracovat. Bylo to vlastně zcela jednoduché. Dalším krokem pak byly stranické prověrky na jaře 1970, ty to zpečetily. Ale v červnu roku 1969 ještě v redakci všichni byli, i když někteří už na nedobrovolném odchodu. Kdosi dokázal zařídit na rozlučku podnikový zájezd do Jugoslávie. Přes Rakousko. Plný autobus rodin redaktorů i s dětmi stál při návratu ve Vídni u Schönbrunnu a někteří řešili problém: nevracet se, požádat o azyl? Možná je pro spořádanou redakci Svobody typické, že to nakonec nikdo neudělal; všichni se vrátili vstříc svému osudu. A že byl k některým dost krutý. Pražští redaktoři na tom byli absurdním způsobem o něco lépe. O místo v tisku přišli, ale o kontakty se stejně smýšlejícími lidmi už nikoli. Gizela Svobodová např. pracovala jako pokladní v Klášterní vinárně nebo prodávala noviny a cigarety v trafice, šéfredaktor Fučík byl dělníkem v Pražských papírnách, jeho zástupce Matoušek zase vyráběl pneumatiky v Mitasu. Vše to bylo ale pořád dost dobré proti postihu, který zažili redaktoři na okresech. Tam si na ně nové stranické vedení došláplo: jejich děti se nedostaly ani na dvanáctiletku. Štěpán Stibor raději jezdil pracovat do Prahy, stavěl metro, Eman Pechan pracoval v lese. Těch příkladů bylo mnohem víc. Nehledě na to, že i v dalších krajských denících po celé republice byly čistky opravdu tvrdé, víc než by odpovídalo jejich významu ve struktuře médií. Byly ale blízko lidem v regionech, takže bylo třeba demonstrativně ukázat, že kdo se neskloní, špatně skončí. Dnes již většina mých tehdejších kolegů ze Svobody nežije. Byla jsem příliš mladá, abych tehdy vše dostatečně v redakci chápala, ale myslím si, že alespoň malou vzpomínku jsem jim dlužila. ✦ ✦ ✦

Rok 1968 na Mladoboleslavsku Luděk Beneš Podle mnoha osobnÌch svÏdectvÌ pat¯il mladoboleslavsk˝ okres v dobÏ, kdy v naöÌ zemi zapoËal tzv. obrodn˝ proces, spÌöe k tÏm konzervativnÏjöÌm. Prakticky ve vöech org·nech, kterÈ tehdy mÏly v rukou v˝konnou moc, tj. v OV KS», OKRK, OOR, ONV, ale takÈ ve vedenÌ mÏst a rozhodujÌcÌch pr˘myslov˝ch Ëi zemÏdÏlsk˝ch podnik˘ (AZNP, Praûsk· akumul·torka, LIAZ, Karbo atd.) zaujÌmali rozhodujÌcÌ pozice osvÏdËenÌ funkcion·¯i, v˘bec Ëi jen m·lo, teprve pod tlakem okolnostÌ p¯ÌstupnÌ nov˝m myölenk·m a Ëin˘mÖ

85

PrvnÌ n·znaky zmÏn tak p¯inesla aû v˝roËnÌ konference ROH v LIAZu Mnichovo HradiötÏ, kde zejmÈna mladöÌ diskutujÌcÌ vyj·d¯ili nesouhlas s pracÌ OV KS», p¯edevöÌm s form·lnostÌ r˘zn˝ch ökolenÌ a s potlaËov·nÌm kritick˝ch hlas˘. Otev¯enÏjöÌ diskuse probÏhla i na podnikovÈ konferenci ROH v AZNP, v z·vÏreËnÈ rezoluci byl nicmÈnÏ aktu·lnÌ v˝voj reflektov·n pouze zmÌnkou o ÑzneuûÌv·nÌ pr·ce komunist˘ v tiskuì. PrvnÌ skuteËnou vlaötovkou, p¯in·öejÌcÌ svÏûÌ vÌtr PraûskÈho jara na Mladoboleslavsko, se tak stal aû Ël·nek vöestrannÏ nadanÈho umÏlce a organiz·tora kulturnÌho ûivota Bohumila Trefila, kter˝ vyöel v t˝denÌku Z·¯ Mladoboleslavska 5. b¯ezna122. Trefil v nÏm horoval za svobodu umÏleckÈho projevu, vzpomÌnal na z·kazy ¯ady kulturnÌch po¯ad˘ i skladeb, paradoxnÏ a z·roveÚ typicky pro tuto dobu vöak s tÌmto kritick˝m postojem spojil i tvrzenÌ o öpatnÈ v˝chovÏ ml·deûe vedoucÌ k oblibÏ bigbÌtu. V dalöÌch t˝dnech a mÏsÌcÌch se jiû v usnesenÌch a rezolucÌch objevuje jasnÏji vyj·d¯en· podpora polednovÈmu v˝voji a poûadavek vÏtöÌ informovanosti a rozö̯enÌ demokratick˝ch princip˘; podle svÏdectvÌ pamÏtnÌk˘ ovöem do znaËnÈ mÌry vypl˝valy z posluönÈho p¯itak·v·nÌ z·vÏr˘m shora, nikoliv z vnit¯nÌho p¯esvÏdËenÌ tÏch, kte¯Ì je odhlasovali. SkuteËn˝ch zast·nc˘ zmÏn bylo v rozhodujÌcÌch org·nech st·le velice m·lo.123 PrvnÌ organizacÌ, ve kterÈ v˝raznÏ p¯ev·ûily progresivnÌ tendence, se ñ z¯ejmÏ logicky ñ uk·zal b˝t okresnÌ v˝bor »SM. Jeho b¯eznovÈ plÈnum protestovalo proti zamÌtnutÌ navrûen˝ch kandid·t˘ do voleb a kritizovalo byrokratick˝ p¯Ìstup OV KS». V tÈto a jeötÏ mnohem radik·lnÏji pojatÈ tendenci ostatnÏ svaz ml·deûe pokraËoval i v dalöÌm obdobÌ. Kr·tce po svaz·ckÈ organizaci vystoupil s pomÏrnÏ dalekos·hl˝mi poûadavky i celoz·vodnÌ v˝bor ROH v AZNP, kter˝ navrhnul oËistit veökerÈ odpovÏdnÈ org·ny od vinÌk˘ minul˝ch chyb a rehabilitovat vöechny nepr·vem postiûenÈ obËany. StejnÏ kritick˝ p¯Ìstup se od poË·tku projevoval v usnesenÌch vzeöl˝ch ze setk·nÌ kulturnÌch pracovnÌk˘, kte¯Ì se jasnÏ vyslovili pro z·sadnÌ zmÏny ve spoleËnosti a kte¯Ì potÈ v kvÏtnu ustavili koordinaËnÌ v˝bor v Ëele s dramaturgem Divadla Jaroslava Pr˘chy Vlastimilem ÿÌhou. K jeho p¯edstavitel˘m d·le pat¯ili redaktor éivota MladoboleslavskÈ kultury Jind¯ich Ma¯an, ¯editel Domu osvÏty Josef Don·t a jeho z·stupce Otakar B·rta. V dubnu n·sledovaly dalöÌ kroky smÏrem k obrodÏ spoleËnosti; v MladÈ Boleslavi i v nÏkter˝ch dalöÌch mÏstech byla obnovena Ëinnost Jun·ka, kter˝ brzy zÌskal tÈmϯ 1000 staronov˝ch i zcela nov˝ch Ëlen˘. V AZNP a na str·nk·ch podnikovÈho Ëasopisu Ventil probÏhla prvnÌ otev¯en· diskuse mezi vedenÌm stranickÈ organizace a neboj·cn˝m Karlem Tykalem o tom, zda p¯Ìpadn˝ vznik podnikov˝ch rad bude znamenat demokratizaci ¯ÌzenÌ nebo tot·lnÌ Ñanarchiiì.124 Vrcholn· Ñp¯edsrpnov·ì etapa zaËala pomÏrnÏ tradiËnÏ pojatou, nicmÈnÏ p¯ece jen nÏkter˝mi nov˝mi prvky (˙Ëast Jun·ka, nesenÌ transparent˘ s hesly na podporu polednovÈho v˝voje) oûiven· oslava 1. M·je. TÈhoû dne byl do Ëela OV »SM postaven radik·lnÌ Luboö Dlask, pod jehoû vedenÌm se ml·deûnick· organizace stala tvrd˝m odp˘rcem konzervativnÌch snahÖ OjedinÏlÈ hlasy odsuzujÌcÌ Ñzatahov·nÌ vÏdc˘ a umÏlc˘ì do neËistÈ hry objevily i v diskusi, kterou k DvÏma tisÌc˘m slov vyvolala redakce okresnÌho t˝denÌku Z·¯ Mladoboleslavska. VÏtöina ˙ËastnÌk˘ vöak prohl·öenÌ plnÏ podporovala, vËetnÏ vlastnÌ redakce, coû lze povaûovat za dosti pozoruhodn˝ a odv·ûn˝ Ëin, vezmeme-li v ˙vahu, ûe se jednalo o list OV KS» a ONV. Podpora ze strany PV ROH PraûskÈ akumul·torky naproti tomu jiû nep¯ekvapila; odbor·¯i se dokonce vyj·d¯ili i pro okamûit˝ odchod vojsk VaröavskÈ smlouvy, kter· tehdy z˘st·vala na naöem ˙zemÌ jeötÏ ¯adu dnÌ po ofici·lnÌm ukonËenÌ spoleËnÈho cviËenÌ a snaûila se vyvÌjet n·tlak na ËeskoslovenskÈ vedenÌ. Jak·koliv nejednotnost a veökerÈ spory vzaly ñ alespoÚ navenek ñ za svÈ vstupem vojsk pÏti st·t˘ VaröavskÈ smlouvy v noci z 20. na 21. srpna. Na Mladoboleslavsku pociùovali p¯Ìtomnost tÏchto jednotek, zejmÈna sovÏtskÈ arm·dy, od poË·tku velice citelnÏ. OkamûitÏ byl obsazen vojensk˝ prostor v MilovicÌch, ozbrojenÈ oddÌly se objevily i v mnoha mÏstech. P¯Ìmo v MladÈ Boleslavi se velenÌ sovÏtskÈ jednotky pokusilo obsadit kas·rna 9. kvÏtna, kter· vöak velitelÈ pos·dky neprodyönÏ uzav¯eli. Kdyû ani vyjedn·v·nÌ

86

nevedlo k oËek·vanÈmu cÌli, snaûil se sovÏtsk˝ tank ne˙spÏönÏ prorazit zabarik·dovan˝ vjezd do objektu. Nakonec se vöak agreso¯i st·hli na okraj mÏsta. Ve vÏtöinÏ podnik˘ a organizacÌ vznikly tÈhoû dne spont·nnÏ st·vkovÈ v˝bory a probÌhala horeËn· jedn·nÌ. Padaly nejr˘znÏjöÌ, rozumnÈ i radik·lnÌ n·vrhy, p¯iËemû prioritou se p¯es mnohÈ problÈmy stalo zachov·nÌ v˝roby v dostateËnÈ m̯e. UdrûenÌ po¯·dku, zabr·nÏnÌ konflikt˘m a ztr·t·m na ûivotech a z·sobov·nÌ obyvatel v dostateËnÈ m̯e vyhl·sil za sv˘j cÌl takÈ ONV v souËinnosti s jednotliv˝mi MÏNV a MNV a lze konstatovat, ûe tento z·mÏr se v n·sledujÌcÌch dnech vcelku da¯il, i kdyû doölo k nÏkolika dopravnÌm nehod·m, zavinÏn˝m sovÏtsk˝mi vozidlyÖ KrutÈ zklam·nÌ z moskevsk˝ch protokol˘ v prvnÌch z·¯ijov˝ch dnech vedlo k v˝raznÈmu opadnutÌ revoluËnÌ vlny. StranickÈ a dalöÌ org·ny se rychle oklepaly ze srpnovÈ horeËky a v jejich prohl·öenÌch se zaËaly objevovat pojmy jako Ñnutnost vyhnout se v˝st¯elk˘m zleva i zpravaì a snaha ÑpokraËovat v polednovÈm v˝voji v omezenÈm prostoruì, Ëi ÑodstranÏnÌ hesel, kter· nep¯ispÌvajÌ k d˘vϯe v org·ny a k estetickÈmu vzhledu mÏstaî. V dalöÌch t˝dnech se funkcion·¯i vr·tili k taktice z jarnÌch mÏsÌc˘, tj. k souhlasn˝m stanovisk˘m se z·vÏry nad¯Ìzen˝ch org·n˘ a k nez·vazn˝m fr·zÌmÖ »Ìm d·l z¯etelnÏji se vöak projevovalo, ûe se jedn· o marn˝, i kdyû stateËn˝ boj. DemokratizaËnÌ proces jakousi setrvaËnostÌ pokraËoval jeötÏ v prosinci vytvo¯enÌm nÏkolika rad pracujÌcÌch (vËetnÏ tÈ, kter· vznikla v nejvÏtöÌm podniku AZNP) a takÈ vznikem okresnÌ organizace Svazu ml·deûe ËeskomoravskÈho venkova Juvena, kter· byla zaËlenÏna do novÏ vytvo¯enÈ Federace dÏtsk˝ch a ml·deûnick˝ch organizacÌ. Konflikty v mladoboleslavsk˝ch ulicÌch o silvestrovskÈ noci, z·sahy sovÏtsk˝ch hlÌdek vËetnÏ nÏkolikahodinovÈ internace mnoh˝ch obËan˘ v sovÏtsk˝ch kas·rn·ch, n·sledn· hrozba pouûitÌ ÑvlastnÌch silov˝ch prost¯edk˘ì a zbabÏl· reakce okresnÌch org·n˘ na tyto ud·losti ale jasnÏ naznaËily, kam v˝voj v zemi i v regionu smϯuje. MasovÈ pietnÌ uctÏnÌ pam·tky Jana Palacha spojenÈ s Ëetn˝mi proklamacemi podpory praûsk˝m student˘m v lednu 1969 byly jiû jen jednÌm z poslednÌch vzepÏtÌ revoluËnÌ vlny. Oslavy vÌtÏzstvÌ Ëeskoslovensk˝ch hokejist˘ nad SovÏtsk˝m svazem 28. a 29. b¯ezna 1969 pak daly konzervativnÌm sil·m podnÏt i p¯Ìleûitost k definitivnÌmu vÌtÏzstvÌ a k postupnÈmu odstranÏnÌ vöech protagonist˘ polednovÈho procesu. To je vöak jiû jin· kapitola.125 RedakËnÏ upraveno z p¯edn·öky, kterou p¯ednesl pracovnÌk Muzea Mladoboleslavska na semin·¯i, uspo¯·danÈm 28. 3. 2008 oddÏlenÌ Ëesk˝ch dÏjin N·rodnÌho musea v Praze. ✦ ✦ ✦

České jaro v Čáslavi Drahomíra Nováková Nar˘st·nÌ kritiËnosti ve spoleËnosti a de facto neexistujÌcÌ cenzura postupnÏ pronikly i do region˘, jak to dokl·d· region·lnÌ tisk z roku 1968. OkresnÌ t˝denÌk ⁄der byl tiskov˝m org·nem OV KS» a ONV v KutnÈ Ho¯e. Tyto noviny vöak vÏnovaly nejvÏtöÌ pozornost KutnÈ Ho¯e, »·slav z˘st·vala na okraji jejich z·jmu. TakÈ celost·tnÏ v˝znamnÈ ud·losti reagoval se znaËn˝m zpoûdÏnÌm. Nap¯Ìklad o lednovÈm plÈnu KS» nepadla v lednu ani zmÌnka. Teprve na konci ˙nora v Ël·nku »ek· n·s n·roËn· pr·ce126 s podtitulkem Z konference kutnohorsk˝ch komunist˘ se objevuje kritika rozvoje a poûadavek zmÏnit styl pr·ce strany. Na zaË·tku b¯ezna je v souvislosti s p¯Ìpravou okresnÌ konference KS» zmÌnÏno lednovÈ zased·nÌ ⁄V KS». SouË·stÌ Ël·nku je takÈ rozhovor s Ë·slavsk˝m deleg·tem Frantiökem Vonohou. NicmÈnÏ okresnÌ konference jiû probÏhla Ñv duchu lednovÈho plÈnaî, jak konstatoval stejnojmenn˝ Ël·nek ze 14. b¯ezna.127 Na konferenci zaznÏla ¯ada kritick˝ch p¯ÌspÏvk˘, za »·slav promluvil plukovnÌk Frantiöek Filip, kter˝ poûadoval vÏtöÌ informovanost o Ñafȯe äejnaî a ubezpeËil p¯ÌtomnÈ, ûe vÏtöina voj·k˘ je Ñcel˝m srdcem na stranÏ lednovÈho plÈnaî. Na n·sledujÌcÌ konferenci ZO KS» ˙tvar˘ vojenskÈho letectva pak byl vznesen i poûadavek odstoupenÌ ministra n·rodnÌ obrany, kter˝ byl p¯ijat s velkou podporou.

87

28. b¯ezna uû zpr·va OV KS» K souËasnÈ politickÈ situaci konstatuje, ûe Ñ˙silÌ o demokratizaci a obrodu spoleËenskÈho ûivota zas·hlo i n·ö okres.î NicmÈnÏ reakce p¯edstavitel˘ politickÈho ûivota na novÈ myölenky byla, zd· se, velmi opatrn·, neboù v ⁄deru ze 4. dubna je otiötÏn dopis Ëlen˘ ZO KSC p¯i St¯ednÌ pr˘myslovÈ ökole strojnickÈ v »·slavi, upozorÚujÌcÌ na to, ûe se v »·slavi dosud nekonalo û·dnÈ ve¯ejnÈ shrom·ûdÏnÌ, kterÈ by se zab˝valo souËasnou vnitropolitickou situacÌ. ⁄der z 11. dubna zmiÚuje, ûe byl vznesen poûadavek na znovuvytvo¯enÌ Ë·slavskÈho okresu a vol·nÌ odborov˝ch organizacÌ, aby byly zv˝öeny pravomoci ZV ROH v oblasti h·jenÌ z·jm˘ pracujÌcÌch. Na palËivÈ Ë·slavskÈ problÈmy upozorÚuje ÑV·clav Nespokojen˝î v Ël·nku MÏsto s mal˝m Ñmì: ÑJsou mÌsta, kde ani siln˝ lednov˝ vÌtr nerozËe¯il hladinu stojatÈ vody ve¯ejnÈho z·jmu. éivot jde klidnÏ d·l a zd· se, ûe nejvyööÌm z·jmem obËan˘ je, zda fotbalistÈ postoupÌ v˝ö.î Na ve¯ejnÈ sch˘zi 11 dubna v DusÌkovÏ divadle, jÌû p¯edsedal ¯editel »SAO Josef Sekera, vystoupil s hlavnÌm refer·tem p¯edseda MV KS» L. ämejkal. Mimo jinÈ vznesl i poûadavek obnovit Ë·slavsk˝ okres. V dubnu byl v »·slavi obnoven Jun·k a Sokol. K drobn˝m zmÏn·m doölo v organizaci oslav 1. m·je. V kvÏtnu zaËÌn· na str·nk·ch listu diskuse o AkËnÌm programu OV KS», uve¯ejnÏnÈm 9. Ëervna, spolu s organizaËnÌmi a k·drov˝mi zmÏnami v ONV. V Programu se mj. slibovalo, ûe ÑvyjasnÏnÌm v˝robnÌho programu n. p. Kosmos se zabezpeËÌ dostatek pracovnÌch p¯ÌleûitostÌ pro ûeny v »aslavi.î 25. Ëervence p¯inesl ⁄der rozhovor s Ë·slavsk˝m deleg·tem XIV. mimo¯·dnÈho sjezdu KS» Josefem Sekerou, p¯edsedou mÏstskÈho v˝boru KS». PoslednÌm ofici·lnÌm ËÌslem je ËÌslo 33 z 15. srpna, po nÏmû n·sleduje ËÌslo 34 ze 4. z·¯Ì, kterÈ jen tlumoËÌ stanovisko plÈna OV KS», kdy je prvo¯ad˝m ˙kolem dos·hnout odchodu vojsk VaröavskÈ smlouvy a z·roveÚ p¯in·öÌ i drobnou zpr·viËku o jedn·nÌ se z·stupci cizÌch arm·d na okrese. V dobÏ p¯Ìchodu arm·d VaröavskÈ smlouvy a nÏkolika n·sledujÌcÌch dn˘ vyölo nÏkolik mimo¯·dn˝ch vyd·nÌ ⁄deru nejËastÏji v podobÏ dvojlistu, jehoû rub mÏl podobu let·ku s heslem, nap¯. Za DubËekem, Svobodou, »ernÌkem, Smrkovsk˝m. PrvnÌ, nedatovanÈ, zvl·ötnÌ vyd·nÌ listu obsahuje provol·nÌ OV KS» v KutnÈ Ho¯e a ONV, odsuzujÌcÌ obsazenÌ naöÌ republiky vojsky VaröavskÈ smlouvy a poûadujÌcÌ jejich urychlen˝ odchod; vyjad¯ujÌ podporu vl·dÏ a prezidentovi a vyz˝vajÌ obËany k rozvaze a trpÏlivosti. D·le obsahujÌ protest adresovan˝ velvyslanectvÌ SSSR, MLR, PLR, NDR a BLR, v˝zvu obËan˘ Kutnohorska k sovÏtsk˝m voj·k˘m a takÈ p¯Ìsahu majora Strnada z vojenskÈho ˙tvaru v »·slavi. To je jedno z m·la konkrÈtnÌch jmen, kterÈ se v tisku vyskytuje. V podobnÈm duchu se nesou i dalöÌ zvl·ötnÌ vyd·nÌ ñ z 24., 25., 27. a 29. srpna. Zd· se ale, ûe pr˘bÏh skliznÏ, zah·jenÌ ökolnÌho roku, nov· prodejna a byty v »·slavi jsou minim·lnÏ stejnÏ d˘leûit· tÈmata jako politickÈ z·leûitosti. V ËÌsle 35 z 12. z·¯Ì uû se objevuje tÈma Ñnormalizace pomÏr˘ì, ke kterÈmu se p¯ipojuje poûadavek jednoty ËlenskÈ z·kladny a vÏrnosti z·sad·m marxismu leninismu. N·rodnÌ z·jmy a podpora DubËekovi zaznÌvajÌ v souvislosti s oslavami 28. ¯Ìjna. V˝roËÌ VÿSR p¯in·öÌ opÏtovn˝ p¯Ìklon k ÑVelkÈmu bratroviì, neboù jak konstatoval (Ka) v Ël·nku VÿSR a naöe politikaÖ Ñnaöe z·kladnÌ hodnocenÌ v˝znamu VÿSR se nemÏnÌ.î MÏstsk˝ n·rodnÌ v˝bor v »·slavi vyd·val v srpnov˝ch dnech i vlastnÌ tiskovinu... Svobodn· »·slav, cyklostylovan˝ nez·visl˝ nepravideln˝ obËasnÌk, vych·zejÌcÌ pod z·ötitou MÏNV (u ËÌs. 6 je uveden i »SM). Dochovala se pouze t¯i ËÌsla. »Ìs. 3 seznamuje s ohlasem srpnov˝ch ud·lostÌ ve svÏtÏ, kter˝ je charakterizov·n jako ÑnesmÌrn· vlna odporu svÏtovÈ ve¯ejnosti, komunistick˝ch a dÏlnick˝ch stran v z·padnÌch zemÌchî a ujiöùuje, ûe ÑprostÌ obËanÈ socialistick˝ch zemÌ stojÌ p¯i n·sî. V z·vÏru dvojstrany uv·dÌ heslo: Drûme pohromadÏ ñ nekolaborujme. V ËÌs. 5 je vylÌËen pr˘bÏh XIV. sjezdu podle vypr·vÏnÌ jednoho z deleg·t˘ jako akce pln· konspirativnÌch opat¯enÌ spojen˝ch s cestou do mÌsta kon·nÌ i samotn˝m pr˘bÏhem sjezdu. TakÈ je zde pops·na situace ve mÏstÏ. Je zd˘raznÏna k·zeÚ obyvatel a klid, kter˝ je zachov·v·n. [UpozorÚuje se] na to, ûe neovϯenÈ zpr·vy je t¯eba br·t s rezervou. »Ìs. 6 se zam˝ölÌ nad tÌm, co bude d·l, vyjad¯uje p¯esvÏdËenÌ, ûe sovÏtsk· vojska [brzy] odejdou a polednov˝ v˝voj bude pokraËovat. Re-

88

dakce se louËÌ s tÌm, ûe snad bude Ëasopis pokraËovat, ûe uve¯ejnÌ jmÈna sv˝ch [novin·¯˘] a ûe se nebudou muset skr˝vatÖ Nov˝ rok byl zah·jen incidentem mezi Ëesk˝mi a rusk˝mi voj·ky, ke kterÈmu doölo 4. ledna na éiûkovÏ n·mÏstÌ. S pomÏrnÏ velk˝m ohlasem se setkalo up·lenÌ Jana Palacha. Na ökol·ch byly vyvÏöeny ËernÈ prapory, v intern·tu zemÏdÏlskÈ ökoly byla vyhl·öena hladovka. 28. b¯ezna probÏhla po vÌtÏzstvÌ naöich hokejist˘ spont·nnÌ manifestace Ë·slavsk˝ch obËan˘. V pr˘vodu vykraËovaly na dvÏ stovky osob, jela vozidla se zapnut˝mi klaksony. U pomnÌku Jana éiûky zaznÏla Ëeskoslovensk· hymna. Zdi a ploty byly pomalov·ny n·pisy 4:3. OdstoupenÌ DubËeka v dubnu a obnova cenzury znamenaly definitivnÌ poË·tek Ñnormalizace pomÏr˘î coby n·vrat k diktatu¯e KS». Po vylouËenÌ Oty äika z KS» 31. 5. byla vyhl·öena pohotovost arm·dy a bezpeËnosti, v »·slavi vöak byl klid. V z·¯Ì doölo k novÈmu n·boru do S»SP. JednÌm z poslednÌch projev˘ nesouhlasu se soudob˝m v˝vojem byl zaË·tkem ¯Ìjna dupot a pÌskot div·k˘ v Ë·slavskÈm kinÏ p¯i promÌt·nÌ t˝denÌku o vystoupenÌ naöich politick˝ch Ëinitel˘. I z »·slavi odeölo nÏkolik mlad˝ch lidÌ pod vlivem srpnov˝ch ud·lostÌ do ciziny. N·sledujÌcÌ ud·losti dokl·dajÌ definitivnÌ vÌtÏzstvÌ protireformnÌho k¯Ìdla Na SZTä byla 30. 10. v¯ele p¯ijata n·vötÏva ze SovÏtskÈho svazu. 16. listopadu probÏhl ve Vodrantech Turnaj sp¯·telen˝ch arm·d. 17. listopadu byl uspo¯·d·n koncert k MÏsÌci Ës.-sovÏtskÈho p¯·telstvÌ a 23. p¯ijela do »·slavi pÏtat¯icetiËlenn· delegace z Puökina. MÏV KS» a MÏNV uspo¯·daly slavnostnÌ zased·nÌ k 52. v˝roËÌ VÿSR. Organizace hromadnÏ odvol·valy sv· prohl·öenÌ ze srpna 1968. T¯ebaûe doölo k person·lnÌm zmÏn·m ve vedenÌ OV KS», [kdy] VladimÌr Forejt byl nahrazen Josefem Vondr·kem, v pozdÏjöÌ zpr·vÏ OV KS» byli kritizov·ni oba. Konstatuje se v nÌ, ûe Ñp¯es nepopiratelnÈ klady se v Ëinnosti V. Forejta vyskytovala se v nÌ ¯ada negativnÌch jev˘, p¯edevöÌm to, ûe nÏkterÈ jeho metody byly nesluËitelnÈ s principy komunistickÈho ¯ÌzenÌ spoleËnosti ñ p¯edevöÌm forma administrativnÌho ¯ÌzenÌ, kter· p¯evaûovala a napom·hala vzniku rutinÈrstvÌ a napom·hala vzniku öablonovitosti, kter· sniûovala ideologickÈ p˘sobenÌ strany a ve sv˝ch d˘sledcÌch vedla pouze k form·lnÌmu plnÏnÌ povinnostÌ a byl ûivnou p˘dou pro kariÈrizmus a nekritickÈho pochlebov·nÌÖ S. Vondr·k je hodnocen jako ËlovÏk slab˝, neschopn˝ ¯Ìdit, kter˝ sv˝m postupem ve dnech srpnovÈ okupace p¯ispÌval k dezorientov·nÌ ËlenskÈ z·kladny.î Jak tedy zhodnotit pr˘bÏh ud·lostÌ v »·slavi? RozhodnÏ se ned· ¯Ìci, ûe se nic nedÏlo. UrËitÏ se ale polednovÈ zmÏny na malÈm mÏstÏ projevovaly se znaËn˝m zpoûdÏnÌm a slaböÌ intenzitou. SvÏdËÌ o tom jejich odraz v tisku, ale i to, ûe nÏkte¯Ì pamÏtnÌci si na postupnÈ Ñoteplov·nÌî ve spoleËnosti v˘bec nevzpomÌnajÌ. V jejich pamÏti se uchovaly jen nejsilnÏjöÌ z·ûitky jako okupace a vÌtÏzstvÌ v hokeji. TakÈ je v Ë·slavsk˝ch malomÏstsk˝ch pomÏrech patrn· snaha o umÌrnÏn˝ radikalismus a co nejrychlejöÌ n·vrat k norm·lu, byù je za nÏj vyd·v·n odchod okupaËnÌch vojsk. MalÈ mÏsto mÏlo zkr·tka jinÈ starosti. RedakËnÏ upraveno z p¯edn·öky pracovnice MÏstskÈho muzea a knihovny v »·slavi na semin·¯i oddÏlenÌ Ëesk˝ch dÏjin N·rodnÌho musea v Praze.128 ✦ ✦ ✦

Deník Průboj v světle společenských reforem Michaela Vinterová Obsah Pr˘boje v obdobÌ od dubna aû do srpna 1968 jsem rozËlenila chronologicky (z·roveÚ s p¯ihlÈdnutÌm k zachov·nÌ urËit˝ch tematick˝ch celk˘) do nÏkolika bod˘Ö VöÌmala jsem si jev˘, kter˝m byl na str·nk·ch Pr˘boje d·n nejvÏtöÌ prostor. Z·roveÚ jsem podrobnÏ nerozebÌrala nÏkterÈ kauzy, o kter˝ch v tÈto dobÏ informovala vÏtöina mÈdiÌ v celÈ republice (smrt Jana Masaryka, afÈra gener·la äejny129 apod.). Velk˝ d˘raz jsem p¯itom kladla na publicistiku ñ politickÈ koment·¯e a glosy (rubrika Ke dni), jejichû autory byli nejv˝raznÏjöÌ ËlenovÈ redakce a kterÈ vytv·¯ely osobit˝ profil tohoto denÌku. Bez nads·zky lze konstatovat, ûe pr·vÏ promÏny na politickÈ scÈnÏ pat¯ily v tÈto dobÏ spoleËnÏ s krajskou stranickou problematikou mezi nejsledovanÏjöÌ tÈmata.

89

I. StranickÈ konference (duben ñ kvÏten) [V tomto obdobÌ se konaly] v˝roËnÌ ËlenskÈ sch˘ze KS» v z·vodech a probÌhaly takÈ okresnÌ a krajskÈ konference strany. Na vÏtöinÏ zased·nÌ se jiû plnÏ projevily obrodnÈ tendence PraûskÈho jara, coû se odrazilo i v postojÌch redaktor˘ Pr˘boje v jejich jednotliv˝ch Ël·ncÌch. »asto byl zmiÚov·n Alexander DubËek a citov·ny jeho v˝roky t˝kajÌcÌ se stranickÈho ûivota. Doölo zejmÈna v posunu vnÌm·nÌ toho, ûe strana jiû nemÏla b˝t Ñideologick˝m vykladaËem pravidelî, ale Ñp¯Ìtelemî.130 D˘leûit˝m dokumentem, kter˝ zaruËoval zah·jenÌ spoleËensk˝ch reforem a jejich pokraËov·nÌ v budoucnu, byl AkËnÌ program. P¯estoûe program s·m ¯eöil spÌöe nejobecnÏjöÌ vztahy a tendence, redakto¯i Pr˘boje se k nÏmu Ëasto vraceli a odkazovali na jednotlivÈ pas·ûe. Redakto¯i se v tomto obdobÌ podrobnÏ zamϯili na stranickÈ sch˘ze na r˘zn˝ch ˙rovnÌch a detailnÏ popisovali atmosfÈru, jeû na nich panovala. ZejmÈna oceÚovali, ûe na adresu strany byly vzn·öeny nejr˘znÏjöÌ kritickÈ p¯ipomÌnky a po letech mlËenÌ se otev¯enÏ hovo¯ilo o problÈmech Ëi nedostatcÌch ve stranickÈ pr·ci.131 V souladu s AkËnÌm programem zaznÌval rovnÏû poûadavek, aby do strany vstupovali mladÌ progresivnÌ lidÈ a mohli tak spolurozhodovat o vöech jejÌch problÈmech a ve¯ejn˝ch z·leûitostech v zastupitelsk˝ch org·nech. Je vöak t¯eba upozornit i na n·zorovÈ st¯ety, k nimû doch·zelo mezi redakcÌ Pr˘boje a stranick˝mi funkcion·¯i a kterÈ se projevovaly Ëasto na nejr˘znÏjöÌch zased·nÌch. V souvislosti s kon·nÌm krajskÈ konference otiskl nap¯. Pr˘boj diskusnÌ p¯ÌspÏvek [svÈho] öÈfredaktora Egona Friese.132 P¯iznal v nÏm, ûe i Pr˘boj nese spoluzodpovÏdnost za minulÈ chyby strany a vÌtal moûnost informovat o vÏcech, kterÈ byly d¯Ìve p¯ÌsnÏ st¯eûeny cenzurou (st·tnÌ, stranickou i vnit¯nÌ autocenzurou kaûdÈho autora). Tvrdil takÈ, ûe na kritickÈ st¯et·v·nÌ n·zor˘ v novin·ch si st·le nÏkte¯Ì funkcion·¯i nemohou zvyknout a ûe tisk by mÏl p¯edstavovat velkou diskusnÌ tribunu. NÏkte¯Ì funkcion·¯i si mysleli, ûe Pr˘boj ve svÈ kritice Ñp¯est¯elujeî, avöak Fries na sv˝ch postojÌch (a n·zorech redaktor˘) trval a nehodlal na nich nic mÏnit. To se t˝kalo i pomÏrnÏ oûehav˝ch ot·zek, nap¯. St·tnÌ bezpeËnosti. Fries p¯itom poûadoval dodrûov·nÌ demokratick˝ch princip˘ a zaötiùoval svÈ n·zory AkËnÌm programem. Vyjad¯oval nutnost bojovat za jeho myölenky (boj za novÈ, ale takÈ proti starÈmu v r·mci obrodnÈho procesu). TakÈ samotn· redakce Pr˘boje p¯ednesla na konferenci svÈ stanovisko, jeû zve¯ejnila i na str·nk·ch denÌku. Redakto¯i stejnÏ jako Fries p¯iznali svou zodpovÏdnost za minulÈ chyby, z·roveÚ se vöak br·nili na¯ËenÌ (kterÈ konference podporovala souhlasn˝m potleskem), ûe Pr˘boj p¯est·v· b˝t stranick˝m tiskem. Odvol·vali se k AkËnÌmu programu, zejmÈna k pas·ûi, v nÌû je zmÌnÏno n·sledujÌcÌ: ÑV tisku je nutno umoûnit odliöenÌ ofici·lnÌch stanovisek st·tu, org·n˘ strany a publicity; zejmÈna stranick˝ tisk m· vyjad¯ovat vlastnÌ ûivot strany, v˝voj i kritickÈ st¯et·v·nÌ r˘zn˝ch n·zor˘ mezi komunisty apod. a nem˘ûe b˝t ztotoûÚov·n plnÏ s ofici·lnÌmi stanovisky st·tu.î Novin·¯i se plnÏ postavili za n·zory öÈfredaktora Friese a jeho odvol·nÌ z kandid·tky SKV KS» povaûovali za projev ned˘vÏry celÈ redakci. AtmosfÈru na konferenci popsali ve svÈm Ël·nku i redakto¯i Brychta a BursÌk. Podle nich nep¯ipouötÏla vÏtöina ˙ËastnÌk˘ v oblasti tisku û·dnou diskusi, coû jim p¯ipomÌnalo Ëasy p¯ed lednov˝m plÈnem.133 Z dalöÌho v˝voje je vöak patrnÈ, ûe ne vûdy a ne vöemi Ëleny SKV KS» byl Pr˘boj tak ost¯e kritizov·n. Dokl·d· to nap¯. rozhovor s Ladislavem Kreper·tem, vedoucÌm tajemnÌkem SKV KS», po krajskÈ konferenci. Z nÏj vypl˝valo, ûe obrodn˝ proces ve stranÏ a spoleËnosti podporuje rovnÏû severoËeskÈ p¯edsednictvo, a Kreper·t se v nÏm takÈ nep¯Ìmo Pr˘boje zastal.134 Na str·nk·ch Pr˘boje zareagoval na jeho kritiku i dalöÌ Ëlen p¯edsednictva ZdenÏk Raiman. P¯i zamyölenÌ nad probÏhlou konferencÌ napsal, ûe nelze zpochybnit, ûe tento denÌk se plnÏ od ledna (a d¯Ìve neû RudÈ pr·vo) angaûoval v ÑprogresivnÌm v˝voji a jeho ˙roveÚ proti d¯ÌvÏjöku podstatnÏ stouplaî. Podle jeho n·zoru to, ûe öÈfredaktor Fries byl nov˝m SKV KS» zvolen do sekretari·tu, svÏdËÌ, ûe se novÈ vedenÌ distancovalo od p¯edchozÌ kritiky denÌku.135

90

Neb˝val˝ z·jem o politiku v kraji vöak pokraËoval i po krajskÈ konferenci. V Ël·ncÌch zaznÌvaly opÏt tytÈû poûadavky: aby z ⁄V odeöli lidÈ, kte¯Ì ztratili d˘vÏru, a doölo k rozvÌjenÌ myölenek AkËnÌho programu. Na str·nk·ch Pr˘boje se objevila tÈmϯ kaûd˝ den pozn·mka k tehdejöÌ situaci ve stranÏ a obrodnÈmu procesu.136 Mnoho redaktor˘, ale i stranick˝ch funkcion·¯˘ kritizovalo svÈ staröÌ kolegy-komunisty za jejich konzervativnÌ postoje a lpÏnÌ na funkcÌch. TajemnÌk OV KS» v LitomϯicÌch Mlch o tÏchto lidech v Pr˘boji nap¯. napsal, ûe se na polednov˝ v˝voj dÌvajÌ st·le oËima minul˝ch let, kdy strana mohla prakticky vöechno, vl·dla z pozice moci a sÌly a striktnÏ prosazovala svou v˘li. Podle jeho n·zoru uû vöak tato doba definitivnÏ pominula.137 Pr˘boj rovnÏû zve¯ejnilÖ poûadavky nÏkter˝ch z·vod˘: nap¯. V˝zkumn˝ ˙stav anorganickÈ chemie a Spolek pro chemickou a hutnÌ v˝robu zaslaly vrcholn˝m org·n˘m KS» dopisy, v nichû poûadovaly, aby [z] funkcÌ odeöli ti soudruzi, kte¯Ì p˘sobili v d¯ÌvÏjöÌm vedenÌ strany, p¯ÌpadnÏ v ˙st¯ednÌm a krajsk˝ch v˝borech, v minul˝ch letech se zdiskreditovali a nynÌ stranÏ ökodÌ.138 II. Rehabilitace a Ëinnost StB (duben ñ kvÏten) Mezi tÈmata, kter˝mi se Pr˘boj pravidelnÏ v prvnÌ polovinÏ roku 1968 zab˝val, pat¯ila ot·zka rehabilitacÌ a bezpeËnosti, respektive Ëinnosti StB (sÈrie Ël·nk˘ Co se dÏje za dve¯mi BezpeËnosti), za coû ho nÏkte¯Ì ËlenovÈ SKV KS» Ëasto kritizovali (viz p¯ÌspÏvek Friese na krajskÈ konferenci). Touto problematikou se zab˝val p¯edevöÌm redaktor Jaroslav Haidler, kter˝ ve sv˝ch Ël·ncÌch upozorÚoval na nez·konnÈ brut·lnÌ praktiky StB. Snaûil se dostat do jejÌch ¯ad a rovnou od zdroje ps·t o öpion·ûi.139 PozdÏji Haidler musel odejÌt z redakce, zaËal pracovat v JednotÏ a byl zbaven ËlenstvÌ ve stranÏ. D˘vodem bylo, ûe Ñp¯eöel do organizace, sestavenÈ z b˝val˝ch obchodnÌk˘, a ûe tedy nebyl zaruËen jeho dalöÌ kladn˝ politick˝ v˝vojî. V dopisech zaslan˝ch redakci se rovnÏû nÏkte¯Ì Ëten·¯i svϯili s vlastnÌmi zkuöenostmi s StB. ShodnÏ v nich popisovali ud·v·nÌ, bitÌ, v˝slechy, vÏzenÌ, vynucenÈ podpisy protokol˘. Velk˝ ohlas Ëten·¯˘ vyvolal takÈ SedleckÈho Ël·nek o mot·ku Jana DaduËe, jenû byl ve vÏzenÌ v MinkovicÌch a v mot·ku pÌöe manûelce o nelidsk˝ch podmÌnk·ch, kterÈ zde panujÌ. »l·nek se zab˝val takÈ vyöet¯ov·nÌm komise, jeû byla kv˘li tajnÈmu dopisu z vÏzenÌ z¯Ìzena a mÏla zmapovat situaci v tomto ˙stavu.140 Jak jiû bylo zmÌnÏno, mimo¯·dnou pozornost vÏnoval denÌk proces˘m v 50. letech a ustavenÌ rehabilitaËnÌch komisÌ. Podle p¯edsedy KrajskÈ kontrolnÌ a reviznÌ komise VladimÌra Hermana se uk·zalo, ûe mnohÈ û·dosti o rehabilitaci byly opr·vnÏnÈ. Krajsk· komise se tehdy podÌlela na öet¯enÌ 45 p¯Ìpad˘; z toho poËtu 23 osob û·dalo o provedenÌ stranickÈ rehabilitace a vr·cenÌ ËlenstvÌ KS», o devÏt odvol·nÌ proti udÏlenÌ stranick˝ch trest˘ ñ vËetnÏ vylouËenÌ, o deset z·vaûn˝ch stranick˝ch upozornÏnÌ a t¯i p¯Ìpady potvrzenÌ zruöenÌ ËlenstvÌ.141 III. Medializace ûivotnÌho prost¯edÌ (kvÏten ñ srpen) S oblastÌ severnÌch »ech je ot·zka ûivotnÌho prost¯edÌ a jeho ochrany spjata jiû nÏkolik desÌtek let. SeveroËesk· mÈdia se jÌ zab˝vala v 60. letech kontinu·lnÏ. Hr·la p¯itom v˝znamnou roli, neboù byla pr·vÏ tÌm, od koho se obyvatelÈ dozvÌdali vÏtöinu d˘leûit˝ch informacÌ o stavu ûivotnÌho prost¯edÌ a problÈmech, kterÈ s jeho poökozenÌm souvisely. Pr·vÏ proto jsem se zamϯila i v obdobÌ jara 1968 na materi·ly t˝kajÌcÌ se tohoto tÈmatu a vyöly pr·vÏ v Pr˘boji. V ˙vodu je t¯eba zmÌnit, ûe oblast SeveroËeskÈ hnÏdouhelnÈ p·nve byla z ekonomickÈho hlediska pro Ës. vl·du strategick˝m ˙zemÌm. ZejmÈna tÏûba uhlÌ mÏla velk˝ vliv na kvalitu ûivota v kraji. Velice Ëasto vöak ekonomick· prosperita dost·vala p¯ednost p¯ed ûivotnÌm prost¯edÌm a vrcholnÈ org·ny nemÏly z·jem se v·ûnou situacÌ zab˝vat. SeveroËesk˝ kraj byl v tÏchto letech povaûov·n za palivo-energetickou z·kladnu »SSR a Ëasto byl takÈ naz˝v·n Ñkov·rnou RVHPî. Rozö̯ila se i jin· hesla, kter· vystihovala charakter tohoto regionu: ÑobÏtovan· zemÏ, mÏsÌËnÌ krajinaîÖ Orientace na tÏûk˝

91

pr˘mysl a strojÌrenstvÌ vöak byla energeticky n·roËn·. PostupnÏ se zvyöoval r˘st povrchovÈ tÏûby hnÏdÈho uhlÌ a elektr·rny se koncentrovaly co nejblÌûe zdroj˘m. Situace byla jiû natolik v·ûn·, ûe ji komunistick˝ reûim musel zaËÌt br·t na vÏdomÌ. Energetick· koncepce byla v SeveroËeskÈm kraji rozdÏlena do dvou etap. V prvnÌ f·zi byla na zaË·tku 60. let vybudov·na elektr·rna Tuöimice I (1961 ñ 64) a potÈ n·sledovaly elektr·rny Prunȯov I a Ledvice. Je nutnÈ podotknout, ûe aby se uöet¯ilo, budovaly se tyto elektr·rny bez odsi¯ovacÌch za¯ÌzenÌ. N·sledky na ûivotnÌm prost¯edÌ a kvalitÏ ûivota lidÌ v tomto kraji byly katastrof·lnÌ. Povrchov· tÏûba se vöemi sv˝mi d˘sledky zp˘sobila, ûe zde byla nap¯. jeötÏ horöÌ situace neû v dalöÌ pr˘myslovÈ oblasti ñ Ostravsku. V druhÈ polovinÏ 60. let se jiû otev¯enÏ hovo¯ilo o tom, ûe tÏûba uhlÌ je pro SeveroËesk˝ kraj Ñzhoubouî. Nastalo uvolnÏnÌ v prezentaci n·zor˘ a objevily se prvnÌ snahy zaËÌt s ûivotnÌm prost¯edÌm v kraji nÏco dÏlat. Z·roveÚ byla patrn· tendence II. etapu v oblasti energetiky nerealizovat. Jako p¯Ìklad m˘ûe slouûit takÈ fakt, ûe pod tlakem ve¯ejnÈho mÌnÏnÌ nebyla jiû vybudovan· elektr·rna Vöestudy v blÌzkosti Mostu nikdy spuötÏna.142 V˝znamnou ˙lohu sehr·l i tisk, kter˝ upozorÚoval na d˘sledky tÏûby a vytv·¯el tlak na p¯ÌsluönÈ funkcion·¯e strany. V souvislosti s II. etapou v˝stavby elektr·ren p¯ijaly ˙zemnÌ org·ny jasnÈ stanovisko: nep¯ipustit jejich v˝stavbu v oblasti SeveroËeskÈ hnÏdouhelnÈ p·nve bez ods̯enÌ a bez dalöÌch ˙Ëinn˝ch opat¯enÌ na snÌûenÌ objemu jiû existujÌcÌch emisÌ. PoprvÈ byly zformulov·ny poûadavky na tzv. kompenzaËnÌ opat¯enÌ a na z·kladÏ z·kona o ËistotÏ ovzduöÌ z r. 1967 penalizov·ny pr˘myslovÈ podniky podle mnoûstvÌ emisÌ.143 Ve¯ejnost vöak nebyla vûdy o skuteËnÈm stavu ûivotnÌho prost¯edÌ dostateËnÏ p¯esnÏ informov·na. Vypl˝v· to nap¯. z rozhovoru s arch. Milanem Gajdou, uve¯ejnÏnÈm v Pr˘boji. K zamlËov·nÌ fakt˘ vedly hlavnÏ obavy z toho, ûe by lidÈ masovÏ utÌkali z Mostecka. VÏtöina obyvatel tÈto oblasti si vöak jasnÏ uvÏdomovala, ûe je zde prost¯edÌ naruöeno a ûe nejvÏtöÌm problÈmem jsou exhalace a devastace krajiny. Jeden z pr˘zkum˘ dokonce prok·zal alarmujÌcÌ skuteËnost ñ na ot·zku ÑChcete z˘stat v mÌstÏ svÈho bydliötÏ (tj. v okrese Most) natrvalo?î 44 % dot·zan˝ch odpovÏdÏlo NE, 13 % JEäTà NEVÕM, jen 43 % ANO (na Ostravsku p¯itom na stejnou ot·zku odpovÏdÏlo ANO 80 % respondent˘).144 PravidelnÏ se problematikou ûivotnÌho prost¯edÌ v Pr˘boji zab˝val mosteck˝ zpravodaj Stanislav R·Ëek. Z jeho Ël·nk˘ vypl˝valo, ûe nap¯. hlavnÌ p¯ÌËinou odumÌr·nÌ lesnÌch porost˘ byl v˝skyt kysliËnÌku si¯iËitÈho v ovzduöÌ. Vzr˘stalo mnoûstvÌ chlÛru a nezanedbateln˝ nebyl ani prach a popÌlek. NavÌc se dalo p¯edpokl·dat, ûe po dokonËenÌ v˝stavby t¯Ì dalöÌch tepeln˝ch elektr·ren se situace jeötÏ mnohon·sobnÏ zhoröÌ. PoökozenÌ les˘ uû tehdy zasahovalo aû do v˝chodnÌho NÏmecka. ÑKopce vl·dnÌch usnesenÌ a vyhl·öek majÌ hodnotu sbÏrovÈho papÌru. Krajina pustne d·l, p¯ib˝vajÌ novÈ elektr·rny bez odsi¯ovacÌch za¯ÌzenÌ,î komentoval situaci R·Ëek. Jedin˝m v˝chodiskem podle nÏj bylo vyvinout tlak ve¯ejnosti na p¯ÌsluönÈ Ëinitele.145 Pr˘boj rovnÏû nÏkolikr·t zve¯ejnil stanovisko pr˘myslov˝ch z·vod˘ v kraji, kterÈ poûadovaly, aby se kritick˝ stav zaËal koneËnÏ ¯eöit. Na konci kvÏtna 1968 nap¯. na prvnÌ stranÏ otiskl dopis Chemick˝ch z·vod˘ Z·luûÌ u Mostu urËen˝ ˙st¯ednÌmu v˝boru KS», t˝kajÌcÌ se zhoröov·nÌ ûivotnÌho prost¯edÌ na Mostecku a v cel˝ch severnÌch »ech·ch. SHD totiû vyvÌjely tlak smϯujÌcÌ k dalöÌmu prudkÈmu rozvoji energetiky a chemickÈ z·vody se ob·valy, ûe by ekonomick˝ z·jem mohl p¯ev·ûit nad zdravÌm obyvatel a p¯Ìrodou. PracovnÌci chemiËky nevidÏli do budoucna öanci na zlepöenÌ, setkali se zejmÈna s nepochopenÌm u centr·lnÌch ˙¯ad˘ (dosud nebylo zajiötÏno ani dokonalÈ mϯenÌ koncentracÌ kysliËnÌku si¯iËitÈho). V jejich dopise je opÏt zmiÚov·na anketa, v nÌû se stavem ovzduöÌ vyj·d¯ili nespokojenost obyvatelÈ Mostecka. äpatn˝ stav ûivotnÌho prost¯edÌ mÏl navÌc p¯Ìmou souvislost s nedostatkem pracovnÌch p¯ÌleûitostÌ a bytovou ot·zkou.146 V pr˘bÏhu r. 1968 a v prvnÌ polovinÏ r. 1969 se v Pr˘boji objevila ¯ada Ël·nk˘ a zpr·v o jedn·nÌ jednotliv˝ch okresnÌch v˝bor˘ o ûivotnÌm prost¯edÌ Ëi r˘zn˝ch besed·ch. Srpnov· okupace a n·sledn· normalizace vöak znamenaly z·sadnÌ zvrat. V obdobÌ normalizace byla druh· etapa plnÏ zrealizov·na, byly postaveny elektr·rny Tuöimice II, PoËerady II a Prunȯov II a doölo k dalöÌmu zhoröenÌ ûivotnÌho prost¯edÌ. P¯estalo se

92

o nÏm ale jiû ps·t a d˘sledky na zdravÌ obyvatel byly z·mÏrnÏ zamlËov·ny. Lidem, kte¯Ì v tomto regionu ûili vÌce neû 10 let, byl p¯izn·n kompenzaËnÌ p¯Ìplatek 2000 KËs, pro nÏû se vûilo oznaËenÌ Ñpoh¯ebnÈî.147 IV. Obrana mÈdiÌ, svobody slova a demokratick˝ch princip˘ (Ëerven) Vedle obrany ûivotnÌho prost¯edÌ se redakto¯i Pr˘boje snaûili otev¯enÏ prosazovat myölenku ÑsvobodnÏ p˘sobÌcÌch mÈdiÌî.148 Bez povöimnutÌ nez˘stalo ani zruöenÌ cenzury na konci Ëervna, kdy Pr˘boj tento Ël·nek otiskl jako hlavnÌ p¯ÌspÏvek na 1. stranÏ.149 »ten·¯i si takÈ mohli p¯eËÌst podrobnÈ informace ze sjezdu Svazu Ës. novin·¯˘. Novin·¯i se na nÏm postavili za AkËnÌ program KS» i politiku NF a deklarovali, ûe jsou spojenci Ñmuû˘ lednaî, chtÏjÌ b˝t spolutv˘rci politiky ve st·tÏ a berou na sebe odpovÏdnost za dalöÌ rozvoj demokracie. Na ochranu pr·v novin·¯˘ byla p¯ijata rezoluce o syndikalizaci novin·¯sk˝ch svaz˘. V tomto obdobÌ se v politickÈ publicistice Ëasto angaûoval takÈ s·m öÈfredaktor Egon Fries, kter˝ v Pr˘boji vystupoval na obranu demokratick˝ch princip˘.150 Pr·vÏ Fries pat¯il mezi novin·¯e, kte¯Ì otev¯enÏ souhlasili s nÏkter˝mi myölenkami zve¯ejnÏn˝mi v petici Dva tisÌce slov, za coû byl pozdÏji v dobÏ normalizace p¯edsednictvem SKV KS» kritizov·n. Rozpaky vzbudilo v Pr˘boji zased·nÌ ⁄V KS». Z nÏho vyvodil nap¯. redaktor Radovan Brychta ve svÈm koment·¯i, ûe se zatÌm nepoda¯ilo odlouËit od hlavnÌho j·dra strany ¯adu p¯edstavitel˘ starÈho vedenÌ (i navzdory odchodu NovotnÈho z funkce v ⁄V KS»).151 Znovu se jednalo o tom, jak p¯il·kat do okresnÌch org·n˘ strany novÈ Ëleny a Ñzbavitî se naopak tÏch, co se neosvÏdËili.152 Mnoho lidÌ bylo navÌc z politiky po bou¯liv˝ch lednov˝ch dnech unaveno a spoleËnost zaznamenala urËit˝ ˙tlum, coû dokl·dal klesajÌcÌ odbÏr tisku, nÌzk· ˙Ëast na sch˘zÌch a celkov· rezignace lidÌ na politickÈ dÏnÌ.153 V tÈto situaci se takÈ diskutovalo o p¯Ìpadn˝ch zmÏn·ch stranick˝ch stanov. SpolupracovnÌk redakce Jaroslav ZÌma154 tvrdil, ûe by k nim mÏlo rozhodnÏ dojÌt a ûe kaûd˝ by mÏl mÌt pr·vo podle svÈho svobodnÈho rozhodnutÌ st·t se Ëlenem strany. StejnÏ tak by mÏl mÌt moûnost ze strany vystoupit, a to bez disciplin·rnÌch opat¯enÌ (pokud se v·ûnÏ neprovinÌ proti stranÏ). Mlad˝m politicky angaûovan˝m lidem by podle nÏj mÏl b˝t vstup do strany umoûnÏn jiû od 16 let. Vöichni komunistÈ by si mÏli b˝t rovni, a to bez ohledu na soci·lnÌ p˘vod, n·boûenskÈ vyzn·nÌ, rasu, pohlavÌ atd. ZÌma trval takÈ na tom, ûe stanovy by mÏly obsahovat formulaci, ûe ÑËlen strany je organizov·n v jednÈ organizaci a pod jejÌm vedenÌm aktivnÏ politicky pracujeî.155 Pr˘boj rovnÏû aktivnÏ podporoval ustavenÌ spolk˘ KAN a K 231 a vystupoval na jejich obranu. Otiskl nap¯. ˙ryvky z jejich ProgramovÈho prohl·öenÌ a jasnÏ se postavil za jejich Ëinnost. Legalizaci KAN p¯itom d·val do souvislosti se z·sadami AkËnÌho programu ñ Ñse zaruËenÌm moûnosti vzniku dobrovoln˝ch organizacÌ, z·jmov˝ch sdruûenÌ, spolk˘ apod., podle souËasn˝ch z·jm˘ a pot¯eb r˘zn˝ch vrstev a skupin obËan˘, bez byrokratickÈho omezov·nÌ a bez monopolnÌch pr·v jakÈkoli organizaceî.156 V. Z·vÏr ñ metafora s ÑËek·rnouî (Ëervenec ñ srpen) V dobÏ p¯ed vp·dem vojsk VaröavskÈ smlouvy reagoval Pr˘boj sÈriÌ Ël·nk˘ a koment·¯˘ na bou¯livou mezin·rodnÌ situaci, v nÌû se »eskoslovensko ocitlo. P¯etiskl nap¯. celÈ Stanovisko p¯edsednictva ⁄V KS» k†dopisu pÏti komunistick˝ch a dÏlnick˝ch stran nebo pozdÏji informoval o rozhovorech mezi ⁄V KS» a ⁄V KSSS v »iernÈ nad Tisou. AtmosfÈru v dobÏ rozhovor˘ pomocÌ metafory trefnÏ vystihl Radovan Brychta, kdyû v pozn·mce Ke dni napsal: ÑZnaËn· Ë·st obydlen˝ch prostor tÈto zemÏkoule se p¯emÏnila ve velkou Ëek·rnu p¯ed zuba¯skou ordinacÌ. Ne vöichni, kte¯Ì oËek·vajÌ odstranÏnÌ bolestivÈho v·Ëku, majÌ stejn˝ n·zor na ¯eöenÌ, kter˝ zub je pot¯eba vytrhnout, zda je v˘bec t¯eba vÏtöÌ operace Ëi staËÌ jen uklidÚujÌcÌ tablety nebo chladn˝ obklad. Ale vöichni ËekajÌÖî157 Ani po skonËenÌ sch˘zky v »iernÈ vöak nedoölo k ˙plnÈmu uklidnÏnÌ situace, coû se odrazilo i na str·nk·ch Pr˘boje.158 Ud·losti vöak v druhÈ0 polovinÏ srpna nabraly Ñrychl˝ sp·dî.159 ❑ ❑ ❑

93

7. Dva tisíce slov… Zrod a důsledky nečekaně vlivného provolání Jakub Končelík160 NapÏtÌ zesÌlilo v druhÈ polovinÏ Ëervna, kdy dalöÌ vnitropolitick˝ v˝voj a smϯov·nÌ »eskoslovenska p¯edurËilo nÏkolik z·sadnÌch ud·lostÌ. KromÏ... p¯ijetÌ novely tiskovÈho z·kona zaslouûÌ pozornost p¯edevöÌm t¯i... 20. Ëervna byl p¯ed·n sovÏtskÈmu velvyslanci »ervonÏnkovÌ ìpozdravn˝ dopis celost·tnÌho aktivu Lidov˝ch milicÌ sovÏtskÈmu liduî161 Ve stejnÈm Ëase ñ ve dnech 21. aû 23. Ëervna ñ se v Praze uskuteËnil mimo¯·dn˝ sjezd Svazu Ës. novin·¯˘. ZatÌmco setk·nÌ Lidov˝ch milic vyvol·valo obavy p¯edevöÌm mezi obËany, sjezd novin·¯˘ dÏlal starosti (kv˘li oddalovanÈmu schv·lenÌ novely tiskovÈho z·kona) spÌöe politick˝m elit·m. Jakkoli byly sjezdovÈ p¯ÌspÏvky skuteËnÏ velmi kritickÈ... Svaz novin·¯˘ sjezdem posÌlil svou pozici vlivnÈ organizace a z¯etelnÏ deklaroval proreformnÌ orientaci, kterou potvrdila i volba vedenÌ ⁄st¯edÌ novin·¯˘ »SSR. Nejz·sadnÏjöÌ ud·lostÌ se ale uk·zalo b˝t ÑspojeneckÈ velitelsko-öt·bnÌ cviËenÌ jednotek VaröavskÈ smlouvy nazvanÈ äumava, zah·jenÈ na ˙zemÌ »eskoslovenska 20. Ëervna 1968, kterÈ mÏlo signalizovat dobrou v˘li Ëeskoslovensk˝ch komunist˘,ì ale vymklo se jim z kontroly. AËkoli p˘vodnÏ bylo dohodnuto, ûe cviËenÌ se z˙ËastnÌ öt·bnÌ a spoja¯ötÌ d˘stojnÌci pÏti zemÌ a p¯ev·ûnÏ Ës. a sovÏtskÈ jednotky, vrchnÌ velitel vojsk VaröavskÈ smlouvy marö·l Jakubovskij bÏhem manÈvr˘ prosadil masivnÌ nasazenÌ jednotek a sovÏtsk· generalita oddalovala jejich staûenÌ o vÌce neû mÏsÌc (do 3. srpna); a jeötÏ po skonËenÌ Ñöt·bnÌho cviËenÌî z˘st·valo na Ës. ˙zemÌ tÈmϯ 25 000 voj·k˘.162 CviËenÌ tak poznamenalo pr·zdninovou politiku a propojilo a zast¯eöilo vöechny vnitropolitickÈ i zahraniËnÏpolitickÈ problÈmy ñ vËetnÏ manifestu Dva tisÌce slov... Vznik a publikace manifestu Manifest Dva tisÌce slov b˝v· vnÌm·n jako jeden z klÌËov˝ch dokument˘ PraûskÈho jara. Takov˝m dokumentem se ale stal spÌöe ve vleku dÏjinn˝ch ud·lostÌ a z rozhodnutÌ dobov˝ch politick˝ch elit neû z·mÏrem sv˝ch tv˘rc˘. NÏkterÈ myölenky a formulace Dvou tisÌc slov se zrodily jiû 29. b¯ezna 1968 v Ñpozdravuî ze zased·nÌ vÏdeckÈ rady ministerstva zdravotnictvÌ novÈmu vedenÌ KS», kter˝ p¯ipravovali mj. i budoucÌ inici·to¯i manifestu ñ ¯editel ⁄stavu pro choroby obÏhu krevnÌho v Praze Jan Brod a vedoucÌ t¯etÌho oddÏlenÌ FyziologickÈho ˙stavu »eskoslovenskÈ akademie vÏd v Praze Otakar Poupa. Vznik manifestu samÈho pak p¯iblÌûila ne˙spÏön· snaha institucionalizovat novÏ se rodÌcÌ Svaz vÏdeck˝ch pracovnÌk˘ a paradoxnÏ se o jeho vznik p¯iËinil i p¯edseda ⁄V NF Frantiöek Kriegel, kter˝ podle svÏdectvÌ Otakara Poupy v˝slovnÏ û·dal nÏjakÈ Ñprovol·nÌî, jÌmû by se vÏdci vyj·d¯ili k ÑnovÈ politiceî. Vöechny tyto podnÏty nakonec p¯ivedly skupinu nÏkolika vÏdc˘ k rozhodnutÌ s prohl·öenÌm vystoupit ñ na jeho koncipov·nÌ se podÌleli Brod, Poupa, ¯editel ⁄stavu makromolekul·rnÌ chemie »SAV v Praze Otto Wichterle, b·snÌk a vÏdeck˝ pracovnÌk MikrobiologickÈho ˙stavu »SAV v Praze Miroslav Holub, lÈka¯, genetik a pedagog LÈka¯skÈ fakulty UK Bohumil Sekla a z¯ejmÏ i dalöÌ. ÑOproti Krieglovu oËek·v·nÌ se vöak... odch˝lili od donekoneËna omÌlanÈ podpory proreformnÌch komunistick˝ch v˘dc˘ a naopak p¯istoupili k nemilosrdnÈ kritice pov·leËnÈho ËeskoslovenskÈho v˝voje a reûimu jako celku.?î163 Rozhodli se ÑjasnÏ ¯Ìci to, co si myslÌ nekomunistÈ, tzv. nestranÌci, o soudruzÌch, kam to dopracovali. A povÏdÏt jim, proË si myslÌme, ûe vl·dli a vl·dnou mizernÏ, bez obalu, ËistÏ, bez stranickÈ hant˝rky?î164 PonÏvadû ale usoudili, ûe nejsou schopni d·t svÈ p¯edstavÏ n·leûitou formu, navrhl Wichterle poû·dat o pomoc tehdejöÌho redaktora Liter·rnÌch list˘ LudvÌka VaculÌka. SpoleËn· sch˘zka se konala 6. Ëervna 1968 na terase Parkhotelu v Praze, zorganizoval ji Brod a spolu s Wichterlem, Poupou a Holubem zde VaculÌkovi vyloûil sv˘j n·hled ñ

94

pravdÏpodobnÏ ˙stnÏ (podle svÏdectvÌ VaculÌka Ñnep¯inesli û·dnÈ podklady, vöe jsem si musel vymysletî). Poupa vzpomÌn·, ûe VaculÌk toho Ñmoc ne¯ekl, jen poslouchal, co po nÏm chceme. A pak se po n·s po ¯adÏ podÌval a ¯ekl: NapÌöu! Ale jen pravdu, a kr·tce. Tak nanejv˝ö dva tisÌce slov!î165 V p¯ÌötÌch osmi dnech pak sestavil a rozvinul onen neorganick˝ a kontinu·lnÏ se vyvÌjejÌcÌ soubor myölenek do brilantnÌ obûaloby reûimu. VÏdci jejÌ znÏnÌ na dvou Ñsch˘zk·ch bez vÏtöÌch p¯ipomÌnek schv·liliî166 ... Provol·nÌ bylo definitivnÏ hotovÈ a k dispozici z¯ejmÏ jiû v ˙ter˝ 11. Ëervna. VÏdci i VaculÌk pak zorganizovali ponÏkud hektickou a nep¯ehlednou podpisovou akci a po nÏkolika dnech ñ ve Ëtvrtek 27. Ëervna 1968 ñ provol·nÌ zve¯ejnili.167 Vyölo nesignov·no dne 27. Ëervna 1968 pod n·zvem z·roveÚ v denÌcÌch Pr·ce, Mlad· fronta, ZemÏdÏlskÈ noviny a v t˝denÌku Liter·rnÌ listy v souhrnnÈm n·kladu zhruba milion t¯i sta tisÌc v˝tisk˘. O dva dny pozdÏji vyölo i v severomoravskÈm krajskÈm denÌku Nov· Svoboda a ve slovenskÈm denÌku Smena. V oËÌch redaktor˘ periodik, kter· jej otiskla v prvnÌ vlnÏ, nep¯edstavoval manifest û·dn˝ z·sadnÌ poËin. äÈfredaktor Liter·rnÌch list˘ Milan Jungmann na rozhodov·nÌ o jeho otiötÏnÌ vzpomÌnal jako na bÏûnou, rutinnÌ z·leûitost: ÑKdyû mi LudvÌk VaculÌk p¯inesl text onoho manifestu, nenalezl jsem v nÏm nic, co by mohlo vyvolat nÏjakou zvl·ötnÌ bou¯i, vöechno se mi zd·lo formulov·no s n·leûit˝mi taktick˝mi ohledy; neprovokativnÏ, a tak jsem tento materi·l bez sebemenöÌho zav·h·nÌ schv·lil.î168 PodobnÏ se vyj·d¯il i tehdejöÌ öÈfredaktor Pr·ce Ladislav Velensk˝, kter˝ ale p¯ipomnÏl, ûe öÈfredakto¯i mezi sebou publikaci manifestu telefonicky konzultovali. Velensk˝ to zmÌnil ve svÈm diskusnÌm p¯ÌspÏvku na mezin·rodnÌ konferenci »esk· mÈdia a Ëesk· spoleËnost v 60. letech, kter· se konala v GoethovÏ institutu v Praze 18. 3. 2008. On s·m kv˘li vyd·nÌ manifestu telefonoval pravdÏpodobnÏ s tehdejöÌm öÈfredaktorem ZemÏdÏlsk˝ch novin ZdeÚkem Fo¯tem.169 StejnÏ tak ani sami tv˘rci nevnÌmali manifest jako nÏjak p¯elomov˝ dokument ñ nap¯Ìklad Otakar Poupa jej definuje jako Ñlapid·rnÏ formulovanou diagnÛzu ËeskoslovenskÈ situace od puËe 1948 do roku 1968, jak ji vidÏl nekomunistick˝ obËanî.170 P¯esto bylo jiû od poË·tku z¯etelnou snahou autor˘ mobilizovat politickou aktivitu obËan˘ a napomoci procesu ustavov·nÌ ve¯ejnosti a obËanskÈ spoleËnosti. Manifest je sestaven˝ ze t¯Ì tematick˝ch celk˘: 1. t¯etina obsahuje ostr˝ odsudek zp˘sobu vl·dy komunistickÈ strany v zemi v uplynulÈm dvacetiletÌ. 2. t¯etina formuluje vÌru v obrodn˝ proces a vyz˝v· Ëten·¯e k podpo¯e ÑpokrokovÈho k¯Ìdla uvnit¯ KS»î a AkËnÌho programu, z·roveÚ vöak i k opatrnosti a iniciativÏ. PoslednÌ ñ a nejprovokativnÏjöÌ ñ t¯etina ponÏkud neorganicky kombinuje n·padnÏ zkratkovitÈ zmÌnky o federalizaci »eskoslovenska a vztahu k SovÏtskÈmu svazu s rozs·hlou a kontroverznÌ v˝zvou k obËanskÈ neposluönosti, kter· ve jmÈnu obrodnÈho procesu p¯imÏje k odchodu starÈ funkcion·¯e a otev¯e diskusi k potlaËovan˝m tÈmat˘m (manifest se vÏnoval i ot·zce tiskovÈ svobody), z·roveÚ ale nebude Ñnez·konn·, nesluön· a hrub·î. Dom·cÌ reakce na Dva tisÌce slov S·m obsah provol·nÌ nebyl ve svÈ dobÏ nijak mimo¯·dn˝; jeho auto¯i mÏli pocit, ûe ¯ÌkajÌ jen to, co vöichni vÏdÌ. To, co z nÏj udÏlalo z·sadnÌ politick˝ dokument, bylo spÌöe jeho naËasov·nÌ, a p¯edevöÌm forma ñ text mÏl r·z v˝zvy, manifestu a vyöel vp¯edveËer okresnÌch konferencÌ KS», kterÈ mÏly volit deleg·ty na sjezd strany. A pohledem vedoucÌch politik˘ KS» mÏl v tom p¯ÌpadÏ za cÌl zas·hnout i do d˘leûit˝ch vnitrostranick˝ch jedn·nÌ p¯i p¯ÌpravÏ sjezdu. KomunistickÈ elity tak zÌskaly pocit, ûe Ñnikoli AkËnÌ program KS» a jeho pojetÌ reformy, n˝brû [Dva tisÌce slov] a jejich pojetÌ souËasnÈ situace mÏly b˝t v˝chodiskem politick˝ch diskusÌ nejenom ve ve¯ejnosti, ale takÈ uvnit¯ KS»î.171 Snahu ovlivnit stranickÈ konference ostatnÏ potvrdil i VaculÌk. NavÌc manifest oslovoval Ëten·¯e bez ohledu na jejich politickÈ p¯esvÏdËenÌ a zcela nap¯ÌË spoleËenskou strukturou.172 A z¯ejmÏ pr·vÏ tato vöeobecn· p¯ijatelnost, univerz·lnost manifestu zp˘sobila, ûe se k nÏmu v nÏkolika dnech od publikov·nÌ p¯ihl·silo ohromujÌcÌ mnoûstvÌ obËan˘... Pr·ce do 12. Ëervence shrom·ûdila vÌce neû 102 621 podpis˘ (188 lidÌ s rezolucÌ nesouhlasÌ), Liter·rnÌ listy k†8. Ëervenci 34 241 podpis˘

95

(sv˘j nesouhlas zaslaly t¯i kolektivy, 3 jednotlivci a 6 anonym˘) a Mlad· fronta pak zhruba 20 tisÌc podpis˘; dalöÌ podpisy shromaûÔovaly redakce »ST a »s. rozhlasu, region·lnÌ periodika i jednotlivci.173 Z·roveÚ ale nenÌ vylouËeno, ûe nÏkte¯Ì signat·¯i posÌlali svÈ podpisy na vÌce mÌst najednou. MÈdia podpisy v naprostÈ vÏtöinÏ pouze evidovala a nezve¯ejÚovala.174 Existoval tak v z·sadÏ jedin˝ seznam (signat·¯˘ zÌskan˝ch p¯i bleskovÈ podpisovÈ akci jeötÏ p¯ed zve¯ejnÏnÌm), kter˝ byl publikov·n jako souË·st znÏnÌ manifestu a obsahoval sedmdes·t jmen, z nichû polovinu tvo¯ili umÏlci a vÏdci (mezi nimi 15 lÈka¯˘).175 Mezi podepsan˝mi figurovaly v˝znamnÈ osobnosti ÑvÏdeckÈho, spoleËenskÈho a kulturnÌho ûivota vöech vÏkov˝ch kategoriÌ a r˘znÈho politickÈho p¯esvÏdËenÌ, nap¯. Jan Werich, Jaroslav Seifert, Ji¯Ì älitr, Ji¯Ì Such˝, VÏra »·slavsk·, manûelÈ Z·topkovi, Otomar KrejËa, Rudolf HruöÌnsk˝, Ji¯Ì Menzel, Karel Krautgartner, Yvonne P¯enosilov· a dalöÌ. Za pozornost takÈ stojÌ, ûe kaûd˝ t¯etÌ signat·¯ (p¯esnÏ 22 z nich) byl Ëlenem komunistickÈ strany a ûe navÌc hned zpoË·tku podepsali i dva ËlenovÈ ⁄V KS» ñ p¯ednosta neurologickÈ kliniky Fakulty vöeobecnÈho lÈka¯stvÌ a rektor Karlovy univerzity Old¯ich Star˝ a filozof Karel KosÌk. T¯etÌ signat·¯ mezi Ëleny ⁄V KS», mlad˝ zlÌnsk˝ etnograf Karel PavliötÌk, se ponÏkud vymyk· ñ podepsal se totiû aû v Ëervenci ñ a navÌc jako neËlen, protoûe do ˙st¯ednÌho v˝boru byl kooptov·n aû po srpnovÈ okupaci »eskoslovenska. A koneËnÏ je t¯eba zmÌnit i skuteËnost, ûe kv˘li zmatk˘m p¯i organizov·nÌ podpisovÈ akce na seznamu signat·¯˘ figurovali i lidÈ, kte¯Ì manifest ve skuteËnosti nepodepsali.176 A tak ze vöech zmÌnÏn˝ch d˘vod˘ doölo k nÏËemu p¯ekvapivÈmu: manifest Dva tisÌce slov do jistÈ mÌry sjednotil vedenÌ KS», protoûe bez v˝jimky vöichni komunistÈ v p¯edsednictvu jej povaûovali za ˙tok na svÈ postavenÌ. P¯Ìznivci reforem v nejvyööÌm mocenskÈm org·nu vnÌmali Dva tisÌce slov jako nep¯Ìpustn˝ z·sah do svÈ v˝sostnÈ politickÈ domÈny a ohroûenÌ reforem (kv˘li obavÏ, ûe Ñkonzervativci a bratrskÈ stranyî si manifest vyloûÌ jako projev slabosti KS» ve vztahu k mÈdiÌm), zatÌmco odp˘rci reforem zase provol·nÌ oznaËili za program kontrarevoluce. Dva tisÌce slov rozpoutaly ostr˝ a v podstatÏ celospoleËensk˝ st¯et. Nejprve v parlamentu, kde na dopolednÌm zased·nÌ poslanec gener·l Samuel Kodaj ve vÏci manifestu interpeloval vl·du (ale Ëlen p¯edsednictva ⁄V KS» a p¯edseda N·rodnÌho shrom·ûdÏnÌ Josef Smrkovsk˝ diskusi odloûil)177, potÈ na sekretari·tu ⁄V KS» a od jednÈ hodiny odpoledne kv˘li manifestu zasedalo i p¯edsednictvo ⁄V KS».178 ...v˝zvu postupnÏ odsoudili tÈmϯ vöichni z˙ËastnÏnÌ. Nejprve p¯edseda vl·dy Old¯ich »ernÌk mj. prohl·sil: ÑJe to vyslovenÏ politick· z·leûitost nam̯en· na rozklad strany.î Po nÏm v podobnÈm duchu promluvili DrahomÌr Kolder, »estmÌr CÌsa¯, Frantiöek Kriegel, Jozef Len·rt, Old¯ich ävestka, zprost¯edkovanÏ (telefonicky) Vasil Bilíak a o nÏco opatrnÏji i Alexander DubËek.

DVA TISÍCE SLOV A DUBČEK – V den, kdy noviny uveřejnily Dva tisíce slov, vysílala televize večer projev Alexandra Dubčeka. Vytýkalo se mu, že ve své vystoupením na událost vůbec nereagoval. Měli jsme to – na svědomí“. Dubček nebyl velký řečník. Den natáčení jeho projevu byl předem dohodnutý, právě tak jako prostředí mimo televizi, vybrané tak, aby nerušily telefony, spolupracovníci, ani okolní jednání. Projev měl napsaný, točili jsme od časného rána. Noviny před tím jistě nečetl. A tak se stalo, že ve své, předem natočené večerní promluvě na výzvu vůbec nereagoval. Zato produkční, při své dlouhé cestě tramvají na natáčení, stačil noviny přečíst. A aniž by věděl, co v budoucnu Dva tisíc slov způsobí, dal si ty, ve kterých byla vytištěna, od Alexandra Dubčeka, na památku, podepsat. St¯Ìpky a ohlÈdnutÌ Heleny PecharovÈ Velmi ostr· slova pouûil Josef Smrkovsk˝, kdyû dokonce hrozil mocensk˝m z·sahem proti ˙dajnÈ kontrarevoluci: ÑJestli my teÔ s tÌm neskonËÌme, pak to budou ¯eöit tanky... Je to opravdu n·stup ke kontrarevoluci se vöÌm, co s tÌm souvisÌ. Kdyû neudÏl·me teÔ

96

nic, za dva aû t¯i mÏsÌce bude pozdÏ a bude to ¯eöit krev... OdmÌt·m naivnÌ n·zory, ûe s nimi povedeme diskusi. MusÌme tomu udÏlat p¯Ìtrû, abychom mohli dÏlat novou politiku. Jinak n·s donutÌ pouûÌt silnÏjöÌ mocenskÈ prost¯edky. MusÌme boj svÈst teÔ. Jestli jej ne svedeme teÔ, prohrajeme.î Proti jakÈkoli diskusi se postavili tÈû Miloö Jakeö (kter˝ navrhl uvaûovat o obnovenÌ cenzury) a Alois Indra... Pouze ZdenÏk Mlyn·¯ se v podstatÏ zdrûel hodnocenÌ manifestu a postavil se proti mocenskÈmu ¯eöenÌ... K manifestu se bÏhem sch˘ze vyj·d¯ilo i sovÏtskÈ vedenÌ - DubËek telefonoval s BreûnÏvem a o rozhovoru referoval: ÑKvalifikuje to jako dalöÌ n·stup sil, kter˝ navodÌ kontrarevoluËnÌ situaci, protoûe je to v protikladu k ⁄V [ÿÌk·,] ûe p¯Ìm· v˝zva m˘ûe navodit kontrarevoluËnÌ situaci v zemi. Nem·te v ruk·ch rozhlas... Svoboda slova a tisku nesmÌ b˝t v protikladu se z·jmy spoleËnosti. NÏkterÈ publikace jsou vÏci, kterÈ nejsou v z·jmu spoleËnosti. Je t¯eba mÌt dost odvahy a rozhodnosti. Kdyû se tyto tendence neodrazÌ, bude to soumrak pro stranu. [BreûnÏv se ptal] zda by mohl b˝t informov·n o tom, co bude d·l.î Kolem 18 hod. byla sch˘ze p¯eruöena ñ ale v duchu kolektivnÌho odsouzenÌ manifestu a s pocitem, ûe je t¯eba neprodlenÏ a ve¯ejnÏ jej odmÌtnout. UsnesenÌ mj. povϯilo O. »ernÌka, aby projednal Ñs gener·lnÌm prokur·torem moûnost vydat prokur·torskÈ upozornÏnÌ redaktor˘m sdÏlovacÌch prost¯edk˘, ûe rozöi¯ov·nÌ v˝zev tohoto druhu m˘ûe b˝t povaûov·no za pobu¯ov·nÌ,î a tajemnÌka ⁄V KS» A. Indru, aby jeötÏ bÏhem veËera rozeslal na vöechny krajskÈ a okresnÌ v˝bory KS» d·lnopis, v nÏmû by Ñv duchu diskuse p¯edsednictva informoval o jedn·nÌ.î Indra se ale dopustil jistÈ dezinterpretace, kdyû rozeslal formulaci, ûe p¯edsednictvo Ñse shodlo na n·zoru, ûe tu jde o velmi v·ûn˝ krok proti stranÏ... Kvalifikujeme tento postup jako akt, kter˝ by ve sv˝ch d˘sledcÌch mohl podnÏcovat kontrarevoluËnÌ situaci.î A d·le vyzval, aby ÑstranickÈ org·ny a organizace vËetnÏ okresnÌch konferencÌ... k tÈto provokaci zaujaly odmÌtavÈ stanovisko. [I kdyû] d·lnopis informoval, ûe p¯edsednictvo teprve vyd· Ñofici·lnÌ stanovisko proti tomuto provokaËnÌmu Ëinuî, vyznÌval jako koneËnÈ stanovisko, [kde] se jiû jen upravÌ formulace. Sch˘ze byla p¯eruöena kv˘li slavnostnÌmu shrom·ûdÏnÌ... k v˝roËÌ slouËenÌ soci·lnÏ demokratickÈ strany s KS». DubËek zde p¯ednesl projev a narychlo do nÏj vloûil i kritickou pas·û k manifestu Dva tisÌce slov: ÑDemokratizaËnÌmu procesu nepom·hajÌ, ale ökodÌ v˝zvy, kterÈ chtÏjÌ obch·zet dan˝ politick˝ stav, danou politickou strukturu a politickÈ vedenÌ v zemi... Proto vedenÌ strany... jednomyslnÏ projevilo velkÈ znepokojenÌ nad takov˝m postupem autoru takov˝chto v˝zev, jako tomu bylo i v z·vÏru Ël·nku Dva tisÌce slov ñ a jednoznaËnÏ se od nich distancovalo.î179 Podle svÏdectvÌ novin·¯e Ji¯Ìho Lederera na shrom·ûdÏnÌ panovala velmi nervÛznÌ atmosfÈra: ÑHovo¯il jsem o tom s DubËekem, äimonem a Krieglem... HeslovitÏ jsem si tehdy poznamenal, jak˝m zp˘sobem reagovali... Je to n·rodnÌ katastrofa, konec demokratizaËnÌho procesu, je to tragÈdie, okresnÌ konference jsou ztracenÈ, konzervativci p¯ejdou do ˙toku, smetou n·s.î180 TÈhoû veËera byli takÈ inici·to¯i manifestu pozv·ni Ñna kobereËekî k Frantiöku Krieglovi, kter˝ jim ÑstraölivÏ l·lî, ale pak je doprovodil do televize, aby kolektivnÏ zklidnili rozruch a dovysvÏtlili smysl manifestu ñ a tato televiznÌ beseda skuteËnÏ zap˘sobila znaËnÏ uklidÚujÌcÌm vlivem.181 Po skonËenÌ slavnostnÌho shrom·ûdÏnÌ byla sch˘ze p¯edsednictva obnovena a trvala tÈmϯ do r·na. BÏhem noci p¯iöli do budovy ⁄V KS» diskutovat o prohl·öenÌ rektor Karlovy univerzity Old¯ich Star˝, p¯edseda Svazu Ës. spisovatel˘ Eduard Goldst¸cker, filmov˝ reûisÈr a p¯edseda KoordinaËnÌho v˝boru tv˘rËÌch svaz˘ Ladislav Helge a dalöÌ intelektu·lovÈ.182 Tyto noËnÌ intervence nakonec vedly k mÌrnÏjöÌmu z·vÏru: P¯edsednictvo sice k r·nu Dva tisÌce slov jednoznaËnÏ odmÌtlo... alespoÚ vöak p¯ipouötÏlo ÑdobrÈ ˙myslyî autor˘ a signat·¯˘. Manifest nebyl v usnesenÌ oznaËen za kontrarevoluËnÌ, pouze se zde tvrdilo, ûe Ñpolitick· platforma prohl·öenÌ objektivnÏ otevÌr· cestu protikomunistick˝m tendencÌm a ûene vodu na ml˝n krajnÌm sil·m, kterÈ by mohly vyvolat dezorganizaci a konfliktnÌ situaci. Je to ˙tok proti souËasnÈmu vedenÌ KS» i st·tu, kter˝ m· b˝t dohn·n k tomu, aby... musel vystoupit mocensk˝mi prost¯edky.î Tento z·vÏr ovöem nep¯inesl uklidnÏnÌ ñ naopak. Rozpor v dikci lndrova d·lnopisu a zve¯ejnÏnÈho usnesenÌ p¯edsed-

97

nictva jeötÏ posÌlil nesmi¯itelnost zast·nc˘ a odp˘rc˘ manifestu. D·lnopis totiû vyvol·val pozornost ve¯ejnosti i ¯adov˝ch Ëlen˘ KS» a nad·le jit¯il vztahy i v p¯edsednictvu...183 N·rodnÌ shrom·ûdÏnÌ se k manifestu vr·tilo hned druh˝ den ñ v p·tek 28. Ëervna - kdy v reakci na Kodajovu interpelaci... vystoupil »ernÌk. Jeho hodnocenÌ vyölo v mÈdiÌch spolu s usnesenÌm p¯edsednictva ⁄V KS», bylo ale o pozn·nÌ rozv·ûnÏjöÌ a ponÏkud uklidnilo rozv·önÏnou n·ladu, kter· se okolo manifestu Dva tisÌce slov vytvo¯ila. D·le ji zmÌrnil i p·teËnÌ televiznÌ projev A. DubËeka, kter˝ Ñsv˝m typicky bezelstn˝m zp˘sobem vyzval vöechny poctivÈ obËany ke spoleËnÈmu dÌlu. Vnitropolitick· situace se tÌm uklidnila. P¯ÌznivÏ zap˘sobil zejmÈna fakt, ûe v projevu nebyla ani zmÌnka o manifestu ... I tak ale z˘st·valo zjevnÈ, ûe vedenÌ KS» ve svÈm postoji k provol·nÌ Dva tisÌce slov nem· podporu ve¯ejnosti.184 Jakkoli manifest ovlivnil celou spoleËnost, do vztahu moci a mÈdiÌ zas·hl z¯ejmÏ nejhloubÏji. Spor... p¯edstavuje p¯elomov˝ bod pro konstituov·nÌ princip˘ a vymezov·nÌ hranic svobody novin·¯skÈ pr·ce i pro pochopenÌ toho, do jakÈ mÌry se mÈdia vyv·zala z vlivu komunistick˝ch funkcion·¯˘. V p·tek 28. Ëervna r·no totiû ». CÌsa¯ jako tajemnÌk ⁄V KS» povϯen˝ ¯ÌzenÌm mÈdiÌ uloûil vedoucÌmu ˙seku tisku, rozhlasu a televize ⁄V KS» Duöanovi HavlÌËkovi, aby zajistil publikaci usnesenÌ p¯edsednictva ⁄V KS» ke DvÏma tisÌc˘m slov, a hlavnÏ aby za¯Ìdil, ûe mÈdia budou uû nad·le podporovat pouze toto usnesenÌ. HavlÌËek mÏl podle sv˝ch slov svolat öÈfredaktory a odpovÏdnÈ pracovnÌky mÈdiÌ a tlumoËit jim ÑstriktnÌ rozhodnutÌ p¯edsednictva: Komunist˘m v tisku, rozhlase a televizi se ukl·d·, aby plnÏ respektovali stanovisko P⁄V KS» ke DvÏma tisÌc˘m slov a aby zve¯ejÚovali pouze rezoluce na podporu tohoto stanoviska! Za splnÏnÌ tohoto ˙kolu jsou pr˝ osobnÏ zodpovÏdnÌ.î To se ale uk·zalo jako nesplnitelnÈ. Na svolanÈ sch˘zce se totiû öÈfredakto¯i Ñvzbou¯ili: UpozorÚovali na to, ûe do redakcÌ zatÌm doch·zejÌ rezoluce vesmÏs podporujÌcÌ prohl·öenÌ Dva tisÌce slov, mnohÈ rezoluce jsou podeps·ny desÌtkami lidÌ, nÏkterÈ i s razÌtky stranick˝ch organizacÌ... UpozorÚovali, ûe by bylo nebezpeËnÈ pro stranu, kdyby OV a KV KS» postupovaly un·hlenÏ a hodnotily prohl·öenÌ Dva tisÌce slov jako kontrarevoluËnÌ a reakËnÌ. DoporuËenÌ P⁄V KS», aby redakce podporovaly jeho stanovisko, povaûovali öÈfredakto¯i za tÏûko splnitelnÈ. Redakce nemohou zamlËovat faktickÈ ohlasy a jejich skuteËn˝ obsah. äÈfredakto¯i d·le poukazovali na skuteËnost, ûe by bylo paradoxem p¯i uz·konÏnÈ svobodÏ tisku, kdyby se ËeskoslovenötÌ obËanÈ mÏli o rezolucÌch a dalöÌch ohlasech na Dva tisÌce slov dovÌdat ze zahraniËÌ a Ëasopis˘ jin˝ch stran... »etnÈ ohlasy v rezolucÌch se shodujÌ v n·zoru, ûe je ökoda, ûe s takov˝m stanoviskem, jakÈ je vyj·d¯eno v Dvou tisÌcÌch slovech, nep¯iöla strana sama a jiû d¯Ìve.î äÈfredaktor MF Miroslav JelÌnek na sch˘zce jeötÏ zd˘raznil z·sadnÌ nepomÏr mezi poËtem reakcÌ Ëten·¯˘ na podporu manifestu a ÑnesouhlasÌcÌch rezolucÌ poslan˝ch vesmÏs ze sluûeben tehdejöÌ Ve¯ejnÈ bezpeËnosti (jejÌû d·lnopisnou sÌù pouûÌval Alois Indra).185 Shrneme-li, z·stupci mÈdiÌ na sch˘zce odmÌtli respektovat pokyn p¯edsednictva ⁄st¯ednÌho v˝boru KS». To bylo skuteËnÏ nesl˝chanÈ. IlustracÌ tÈto novin·¯skÈ Ñvzpouryî m˘ûe b˝t jiû zmÌnÏn· reakce severomoravskÈho krajskÈho denÌku Nov· svoboda, kter˝ sice otiskl stanoviska p¯edsednictva ⁄V KS», NF i vl·dy, z·roveÚ ale p¯etisk! v plnÈm znÏnÌ i samotn˝ manifest (s tÌm, ûe je pot¯eba, Ñaby si Ëten·¯i mohli... vytvo¯it vlastnÌ n·zorî), uve¯ejnil stanovisko umÏleck˝ch a tv˘rËÌch svaz˘ z¯etelnÏ ve prospÏch manifestu a otev¯el diskusi jak rezolucÌm podporujÌcÌm manifest, tak stanovisko p¯edsednictva ⁄V KS».186 A manifestem se zab˝val i v dalöÌch dnech. Zcela shodnÏ se zachoval i slovensk˝ denÌk Smena, kter˝ paralelnÌ otiötÏnÌ vöech usnesenÌ s manifestem doprovodil vysvÏtlenÌm, ûe Ñsoudn˝ Ëten·¯ pochopÌ.î187 PodobnÏ i Mlad· fronta se manifestu d·le vÏnovala188, ZemÏdÏlskÈ noviny se k nÏmu vracely mÈnÏ obs·hle, (nicmÈnÏ jednoznaËnÏ a rozhodnÏ). Nejd˘slednÏji se ale na manifest soust¯edila Pr·ce, kter· jiû od poË·tku otev¯enÏ deklarovala, ûe je otev¯en· vöem n·zorov˝m proud˘m, a pravidelnÏ publikovala rezoluce a v˝zvy pracovnÌch kolektiv˘ i jednotlivc˘ na podporu manifestu (a ojedinÏle i n·zor˘ manifest odmÌtajÌcÌch), v sobotu tak referovala o parlamentnÌm jedn·nÌ nad Kodajov˝m podnÏtem, souËasnÏ na titulnÌ stranÏ i uvnit¯ listu

98

otiskla vyhranÏnÏ souhlasnÈ reakce s manifestem, na 5. stranÏ pak rozs·hl˝ materi·l, v nÏmû auto¯i a signat·¯i manifestu vysvÏtlovali svÈ z·mÏry a jeötÏ v˝tah z televiznÌ besedy vÏnovanÈ DvÏma tisÌc˘m slov,189 list dal mj. prostor k vyj·d¯enÌ i Kodajovi190, uve¯ejnil reakci SmrkovskÈho (s polemickou pozn·mkou redakce) a tÈma sledoval aû do poloviny Ëervence; kdy na sebe pozornost Ëten·¯˘ strhly jinÈ ud·losti. DenÌk navÌc inicioval a do znaËnÈ mÌry i organizoval osvÏtovou kampaÚ Ñdopisy sovÏtsk˝m p¯·tel˘mî, kter· mÏla neutralizovat sovÏtskou propagandu.î191 V mÈdiÌch se tedy objevily ohlasy na Dva tisÌce slov zhruba v tom pomÏru, kter˝ odpovÌdal skuteËn˝m reakcÌm Ëten·¯˘. Vystihuje to i rozbor, kter˝ si nechalo vypracovat vedenÌ KS» a ve kterÈm se pravÌ: ÑVöechny nestranickÈ denÌky... p¯in·öejÌ ËetnÈ v˝tahy z rezolucÌ a parafr·zujÌ n·zory kolektiv˘ i jednotliv˝ch obËan˘ jako spont·nnÌ vlnu up¯Ìmn˝ch hlas˘ a p¯esvÏdËenÌ, ûe nejde o kontrarevoluci, ale o aktivizaci kladn˝ch sil... Naprost· vÏtöina rezolucÌ se domnÌv·, ûe 2000 slov nem· negativnÌ posl·nÌ, vöeobecnÏ je v rezolucÌch ch·p·n jako snaha pomoci progresivnÌm sil·m uvnit¯ KS» k dovröenÌ obrodnÈho procesu. Tato naprost· p¯evaha kladn˝ch ohlas˘ vöak byla v rozporu s oËek·v·nÌm p¯edsednictva ⁄V KS» a jeho n·hledem na rozloûenÌ sil ve spoleËnosti... ParadoxnÏ tomu napomohl jiû zmÌnÏn˝ Indr˘v d·lnopis. Rezoluce na podporu stanoviska p¯edsednictva totiû poch·zely p¯ev·ûnÏ od stranick˝ch organizacÌ Ve¯ejnÈ bezpeËnosti a arm·dy, jejichû v˝bory (ale i placenÈ okresnÌ a krajskÈ apar·ty KS» a st·tnÌ spr·vy) zasÌlaly svÈ reakce zpÏt na Indrovo oddÏlenÌ, a nikoli do redakcÌ.192 V mÈdiÌch se tak sch·zely rezoluce pro manifest, a na sekretari·tu ⁄V KS» proti manifestu. U p¯edsednictva ⁄V KS» pak vznikl dojem, ûe mÈdia nejenûe nerespektujÌ jeho pokyn, ale navÌc manipulujÌ reakce ve¯ejnosti. KomunistickÈ vedenÌ se navÌc v tomto p¯ÌpadÏ pot˝kalo i s nezvyklou neposluönostÌ niûöÌch struktur strany; kterÈ ve sv˝ch reakcÌch d·valy najevo spÌöe zdrûenlivost aû mÌrnou sympatii s manifestem. PrvnÌ opatrnÈ projevy souhlasu s manifestem zaznÏly jiû v diskusÌch na mimo¯·dn˝ch okresnÌch konferencÌch KS» v sobotu 29. Ëervna 1968. RudÈ pr·vo p¯i referov·nÌ o konferenËnÌm dÏnÌ sice nezamlËelo, ûe manifest jedn·nÌ v˝raznÏ ovlivnil, vybÌralo ale spÌöe neutr·lnÌ reakce deleg·t˘. Ofici·lnÌ stanoviska lze charakterizovat vystoupenÌm vedoucÌho tajemnÌka OV KS» Praha 9 Old¯icha MatÏjky, kter˝ mj. ¯ekl: ÑJsme toho n·zoru, ûe nez·visle na subjektivnÌch z·mÏrech signat·¯˘ jde o v·ûn˝ ˙tok proti naöÌ stranÏ a celÈmu demokratizaËnÌmu procesu. PlnÏ se ztotoûÚujeme se stanoviskem p¯edsednictva ⁄V KS».ì Autory manifestu reprezentoval LudvÌk VaculÌk, kter˝ promluvil na sch˘zi stranickÈ organizace na Praze 1: ÑCÌlem provol·nÌ bylo vzruöit ve¯ejnÈ mÌnÏnÌ proti tÏm, kter˝m vadÌ DubËek, Smrkovsk˝, äik a jinÌ p¯edstavitelÈ progresivnÌho smÏru ve stranÏ... tÏm, [kdo] se zdiskreditovali, by mÏl b˝t umoûnÏn d˘stojn˝ odchod z dosavadnÌch funkcÌ. Nebudou-li chtÌt, pak niûöÌ struktury majÌ mÌt pr·vo ¯eöit tento problÈm... jako progresivnÌ sÌly na lednovÈm plÈnu.î O manifestu se diskutovalo tÈmϯ na kaûdÈ konferenci... RudÈ pr·vo vybÌralo cit·ty se snahou prezentovat r˘znorodÈ n·zory jako vyrovnanÈ nap¯ÌË celou republikou: ÑStanovisko diskutÈr˘ nebylo jednoznaËnÈ... NechybÏla jeho jednoznaËn· odsouzenÌ... bylo ale vÌce hlas˘ v tom smyslu, ûe auto¯i byli vedeni dobrou snahou.î193 Diskuse o manifestu Dva tisÌce slov uvnit¯ komunistickÈ strany neust·vala ani po okresnÌch konferencÌch a vnitrostranick· hodnocenÌ signalizovala v tomto bodÏ z·sadnÌ nejednotnost, ba protich˘dnost, kter· sahala od û·dostÌ o vylouËenÌ signat·¯˘ z KS», p¯es prostou snahu o manifestu a reakci p¯edsednictva ⁄V KS» diskutovat aû po û·dosti o odvol·nÌ Aloise Indry z funkce. Aby tÏchto rozpor˘ kolem Dvou tisÌc slov nebylo m·lo, rozdÌlnÈho p¯ijetÌ se doËkaly v obou Ë·stech republiky. ÑZatÌmco obyvatelÈ Ëesk˝ch zemÌ v˝zvu spÌöe podporovali, na Slovensku, jeû obrodn˝ proces spojovalo p¯edevöÌm s touhou po politickÈm vyrovn·nÌ ËeskÈho a slovenskÈho n·roda formou federalizace, tomu bylo jinak.î SlovenötÌ komunistÈ z¯ejmÏ ve svÈ vÏtöinÏ st·li za v˝kladem p¯edsednictva ⁄V KomunistickÈ strany Slovenska, ûe manifest redukuje federalizaci Ñna pod¯adnou z·leûitost prov·zenou jeötÏ jistou d·vkou ironie a ned˘vÏry.î Potvrdil to i pr˘bÏh okresnÌch konferencÌ slovensk˝ch komunist˘: Konferencie sa vcelku jednoznaËne postavili za stanovisko predsednictva ⁄V KS» a v˝zvu

99

2000 slov ods˙dili.ì Tento postoj sdÌlela i slovensk· ve¯ejnost vËetnÏ nÏkter˝ch p¯ednÌch intelektu·l˘. Kup¯Ìkladu b·snÌk a spisovatel Ladislav Novomesk˝ ÑoznaËil manifest Dva tisÌce slov za cestu k povst·nÌ, kterÈ je mu bytostnÏ cizÌ,î a spisovatel VladimÌr Min·Ë Ñv tÈto souvislosti psal o nebezpeËÌ anarchie a ztr·tÏ smyslu pro zodpovÏdnost.ì Navzdory up¯ÌmnÈ snaze nÏkter˝ch slovensk˝ch novin·¯˘ Dva tisÌce slov popularizovat... tuto snahu trvaleji vyvÌjel zejmÈna denÌk Smena, ale ozvala se i dalöÌ periodika ñ... manifest z˘stal Ñryze Ëeskou z·leûitostÌ.î Spor o Dva tisÌce slov na dom·cÌ p˘dÏ je uk·zkou pokraËujÌcÌ demokratizace novin·¯skÈ pr·ce a p¯ÌznaËnÏ ilustruje p¯erod od totalitnÌho modelu mÈdiÌ k demokratickÈmu. Je ale i uk·zkou demokratizace samotnÈ komunistickÈ strany ñ p¯estoûe totiû stranickÈ p¯edsednictvo manifest odsoudilo, okresnÌ konference ani z·kladnÌ organizace KS» jej jednoznaËnÏ neodmÌtly. CenzurnÌ akt p¯edsednictva jiû nebyl normativnÌ - dokonce ani pro samu stranu. Nevole dom·cÌch politik˘ v˘Ëi manifestu ponÏkud vyprchala, kdyû se v nÏkolika dnech uk·zalo, ûe nevyvolal û·dnÈ projevy obËanskÈ neposluönosti. Po necel˝ch dvou t˝dnech od uve¯ejnÏnÌ tak Smrkovsk˝ mohl konstatovat, ûe Ñnikdo nem˘ûe uvÈst jedin˝ p¯Ìklad, ûe by se v republice uposlechlo v˝zvy Dva tisÌce slov. A to byl smysl opat¯enÌ, kter· jsme dÏlali. N·rod souhlasil s kritikou minulosti, ale v˝zva k Ëin˘m byla paralyzov·na.î194 P¯esto »ernÌk poû·dal redaktora Liter·rnÌch list˘ AntonÌna J. Liehma, aby Ñauto¯i prohl·öenÌ vhodnou formou reagovali na vzniklou politickou situaciî, a s podobnou û·dostÌ se obr·til tÈû Kriegel na Jana Broda, Bohumila Seklu a Otto Wichterleho.î A tak Liehm sestavil nov˝ text, kter˝ mÏl Dva tisÌce slov dovysvÏtlit a aktualizovat. Tento Ël·nek vyöel ñ bez uvedenÌ autora ñ ve zvl·ötnÌm vyd·nÌ Liter·rnÌch list˘ pod n·zvem Jen nÏkolik slov.195 Je to text liter·rnÏ i argumentaËnÏ nepomÏrnÏ slaböÌ neû Dva tisÌce slov a upadl jiû z¯ejmÏ ve Ëten·¯skÈ zapomnÏnÌ... V tomto vyd·nÌ byla totiû zve¯ejnÏna druh· sada podpis˘, celkovÏ 64 jmen (dvacet z nich ovöem pat¯ilo p˘vodnÌm signat·¯˘m Dvou tisÌc slov). Mezi nov˝mi jmÈny figurova1a opÏt ¯ada celebrit ñ nap¯. zpÏv·k Karel Gott, hereËky Iva Janûurov· a Ji¯ina Jir·skov·, reûisÈr Karel KachyÚa, spisovatelÈ Ivan KlÌma, Pavel Kohout, Milan Kundera, Jan Proch·zka a Josef äkvoreck˝ nebo karikaturista Miroslav LiÔ·k. Mimo¯·dnÏ zajÌmav· je skuteËnost, ûe 35 podpis˘ (tedy vÌce neû polovina) pat¯ilo komunist˘m. Mezi nov˝mi signat·¯i byl p¯itom i tajemnÌk MÏV KS» v Praze Martin VaculÌk a dalöÌ dva ËlenovÈ ˙st¯ednÌho v˝boru strany - ¯editel Divadla na Vinohradech Frantiöek PavlÌËek a architekt Ji¯Ì GoË·r... Reakce Ñbratrsk˝ch stranì PodobnÏ jako na dom·cÌ scÈnÏ umocnil manifest Dva tisÌce slov napÏtÌ i v zahraniËnÏpolitick˝ch vztazÌch se zemÏmi v˝chodnÌho bloku. SovÏtötÌ komunistÈ jej vyuûili jako z·minky ke stupÚov·nÌ tlaku na »eskoslovensko, jehoû klÌËovou souË·stÌ byla jiû zmÌnÏn· vojensk· p¯Ìtomnost a snaha protahovat cviËenÌ Ñäumavaî. Na poË·tku Ëervence 1968 se seölo politbyro ⁄V KSSS k p¯ÌmÈmu jedn·nÌ nad situacÌ v »eskoslovensku i nad hodnocenÌm manifestu a v oËÌch sovÏtskÈho vedenÌ naprosto nepochopitelnou mÌrnostÌ, jiû p¯edsednictvo ⁄V KS» projevovalo v˘Ëi jeho signat·¯˘m. Jako zpravodaj byl povol·n »ervonÏnko. OznaËil manifest za novou etapu v likvidaci KS» a kritizoval roli centrist˘ DubËeka a »ernÌka... Dne 3. Ëervence referoval BreûnÏv o sv˝ch konzultacÌch s prvnÌm tajemnÌkem ⁄V MaÔarskÈ SDS J·nosem K·d·rem. I on pr˝ povaûoval Dva tisÌce slov za kontrarevoluËnÌ program, zamϯen˝ na rozklad strany a socialistickÈ moci v zemi. PravdÏpodobnÏ tÈhoû dne vznikl i dopis politbyra ⁄V KSSS p¯edsednictvu ⁄V KS», kter˝ zhodnotil situaci v »eskoslovensku jako Ñst·le nebezpeËnÏjöÌî a Dva tisÌce slov oznaËil za Ñpolitickou platformu protisocialistick˝ch silî, kterÈ jsou ѯÌzenÈ konspiraËnÌmi organizaËnÌmi st¯edisky.196 Dopis doporuËil ÑuvÈst do pohybu sÌly dÏlnickÈ t¯Ìdyî a ovl·dnout mÈdia: ÑOkamûitÈ ovl·dnutÌ prost¯edk˘ masovÈ informace stranou m· rozhodujÌcÌ v˝znam.î O den pozdÏji BreûnÏv DubËekovi tlumoËil pozv·nÌ na spoleËnou poradu do Varöavy; podobnÈ dopisy p¯iöly na ⁄V KS» i z dalöÌch zemÌ ÑpÏtkyî. »lenovÈ P⁄V KS» o dopisech Ñbratrsk˝ch stranî obs·hle jednali a mj. se shodli na p¯esvÏdËenÌ, ûe jejich

100

reakce na Dva tisÌce slov byla vhodn·... BreûnÏvovo pozv·nÌ na sch˘zku odmÌtli a poûadovali dvoustrann· jedn·nÌ na ˙zemÌ »SSR. DubËek s »ernÌkem iniciovali na 13. Ëervence do maÔarskÈ Ë·sti Kom·rna setk·nÌ s J·nosem K·d·rem a p¯edsedou maÔarskÈ vl·dy JenÛ Fockem, na nÏmû z¯ejmÏ chtÏli ovlivnit pl·novanou sch˘zku ÑpÏtkyî. Oba maÔarötÌ partne¯i ale soust¯edili rozpravu na svÈ v˝hrady k manifestu a k Ël·nku o Imre Nagyovi v Liter·rnÌch listech.197 Dvoustrann· setk·nÌ s delegacemi ÑpÏtkyî, jeû navrhovali ËeskoslovenötÌ politici namÌsto kolektivnÌ sch˘zky, pak odmÌtlo jak politbyro ⁄V KSSS, tak ve spoleËnÈm dopise p¯edstavitelÈ ÑpÏtkyî; ve VaröavÏ se tedy za tÈto situace mÏla uskuteËnit pl·novan· sch˘zka i bez Ëeskoslovensk˝ch z·stupc˘. P¯edch·zela a prov·zela ji protiËeskoslovensk· kampaÚ v sovÏtskÈm, bulharskÈm, v˝chodonÏmeckÈm a polskÈm tisku, zaloûen· zejmÈna na ìodhalenÌ tajnÈho skladu zbranÌ kontrarevolucion·¯˘î v »eskoslovensku; bulharsk˝ tisk [o nÏm]ovöem referoval jeötÏ p¯edtÌm, neû Ës. ministerstvo vnitra o n·lezu vydalo ofici·lnÌ zpr·vu.198 NavÌc bulharsk˝ list OteËestven front napadl Ës. ministra vnitra Josefa Pavla a sovÏtsk˝ arm·dnÌ denÌk Krasnaja zvezda ost¯e za˙toËil 23. Ëervence na vedoucÌho 8. [st·tnÏadministrativnÌho] oddÏlenÌ ⁄V KS» gener·la V·clava PrchlÌka. Trvala tÈû kampaÚ proti DvÏma tisÌc˘m slov ñ Ñs pomocÌ redakce Ëasopisu Ot·zky mÌru a socialismu se v »SSR tiskly a ö̯ily protidubËekovskÈ Iet·ky.ì Jedn·nÌ nejvyööÌch p¯edstavitel˘ ÑpÏtkyì [14.-15. Ëervence 1968] ve VaröavÏ mÏla na programu jedin˝ bod ñ hodnocenÌ situace v »eskoslovensku... Odehr·vala se ve znamenÌ ostrÈho odsouzenÌ zdejöÌho v˝voje a souËasnÈ politiky KS»; jejÌ ˙ËastnÌci se (s dÌlËÌ v˝jimkou J·nose K·d·ra) shodli na tom, ûe v »eskoslovensku doch·zÌ ke kontrarevoluci, a za jeden z klÌËov˝ch doklad˘ oznaËili pr·vÏ manifest Dva tisÌce slov. Tvrd· kritika se snesla na Ës. mÈdia, nap¯. prvnÌ tajemnÌk ⁄V PolskÈ sjednocenÈ dÏlnickÈ strany Wladyslaw Gomulka pokl·dal za chybnÈ uû zruöenÌ cenzury. J·nos K·d·r se ohradil proti manifestu a jiû zmÌnÏnÈmu Ël·nku o Imre Nagyovi, z·roveÚ vöak odmÌtl hodnotit situaci v »eskoslovensku jako kontrarevoluci a mluvil jen o Ñrevizionistick˝ch sil·chî. PrvnÌ tajemnÌk ⁄V SED a p¯edseda st·tnÌ rady NDR Walter Ulbricht nato za˙toËil nejen proti vedenÌ KS», ale i proti K·d·rovi: ÑJestliûe vy v MaÔarsku jasnÏ ne¯eknete, ûe platforma Dva tisÌce slov m· kontrarevoluËnÌ charakter, tÌm obtÌûnÏji budete ve vlastnÌch ¯ad·ch organizovat odpor proti tÏmto vliv˘m protivnÌka.î Anal˝za maÔarskÈho v˘dce jej Ñudivilaî: K·d·r mluvÌ o revizionistick˝ch sil·ch v KS». S touto formulacÌ Ulbricht, nem˘ûe souhlasit. V KS» je sice Ñdost revizionistick˝ch silî, ale teÔ jde o sÌly kontrarevoluËnÌ, kterÈ majÌ vlastnÌ organizaci a platformu Dva tisÌce slov, ovl·dajÌ hromadnÈ sdÏlovacÌ prost¯edky, rozkl·dajÌ arm·du a st·t... ÑImperialistickÈ vmÏöov·nÌ... zaËalo v kulturnÌ oblasti kafkovskou konferencÌ.î A poûadoval, aby speci·lnÌ ÑbojovÈ skupiny, tzn. dÏlnickÈ milice, provedly oËistu mÈdiÌ!ì PrvnÌ tajemnÌk BKS a p¯edseda rady ministr˘ BulharskÈ lidovÈ republiky Todor éivkov pak otev¯enÏ û·dal vojensk˝ z·sah: ÑExistuje pouze jedno v˝chodisko, a to je poskytnout rozhodnou pomoc »SSR socialistick˝mi zemÏmi, komunistick˝mi stranami, st·ty VaröavskÈ smlouvy, a nespolÈhat se jiû na vnit¯nÌ sÌly »SSR.î BreûnÏv jako poslednÌ mluvËÌ odsoudil medi·lnÌ politiku KS», s tÌm ûe strana nad mÈdii Ñztratila kontroluî a ÑkomunistÈ, kte¯Ì jsou teÔ vystaveni ve¯ejnÈ kritice, nemajÌ sami moûnost se br·nit... To uû nenÌ svoboda informacÌ, n˝brû je to svoboda politickÈho teroru, politickÈho bitÌ tÏch, kte¯Ì byli oloupeni o svÈ vlastnÌ politickÈ zbranÏ.î OdmÌtl reakci vedenÌ KS» na Dva tisÌce slov a uzav¯el v˝klad konstatov·nÌm, ûe ÑKSSS, vl·da SSSR a n·ö lid jsou p¯ipraveni poskytnout »eskoslovensku nezbytnou pomocî.199 P¯edstavitelÈ ÑpÏtkyî na sch˘zce p¯ijali spoleËn˝ dopis adresovan˝ KS»...

101

Varöavsk˝ dopis postavil vedenÌ KS» do velmi obtÌûnÈ situace, kdyby se p¯ihl·silo k poûadavk˘m Ñbratrsk˝ch stranî, muselo by rezignovat na polednovou politiku a AkËnÌ program KS» a obnovit sv˘j mocensk˝ monopol. Nesplnit poûadavky naopak znamenalo ve¯ejnÏ pop¯Ìt politiku spojenc˘. Po dvoudennÌm jedn·nÌ p¯edsednictva se ËeskoslovenötÌ komunistÈ rozhodli dopis ÑpÏtkyî odmÌtnout. V odpovÏdi pomÏrnÏ sebevÏdomÏ obhajovali program reformy a dosaûenÈ v˝sledky, odmÌtli obavy z kontrarevoluce, h·jili principy svobody slova a svobodnÈ v˝mÏny n·zor˘, a p¯edevöÌm odsoudili samotn˝ fakt, ûe se varöavsk· porada uskuteËnila bez Ës. ˙ËastÌ. OdpovÏÔ se setkala s nadöen˝m p¯ijetÌm u ve¯ejnosti. DubËek se ale snaûil mÌrnit ÑnedorozumÏnÌî a na zased·nÌ ⁄V KS» v projevu ujiöùoval o nemÏnnosti dosavadnÌho kurzu a z·roveÚ prosil novin·¯e o jistou zdrûenlivost.200 ⁄st¯ednÌ v˝bor strany pak stanovisko p¯edsednictva i navrûenou rezoluci k dopisu ÑpÏtkyì jednomyslnÏ schv·lil. Dopis ÑpÏtkyì, mÌnÏn˝ jako podpora Ñzdrav˝ch silî a odpovÏÔ na manifest Dva tisÌce slov, tedy nakonec vedl naopak k upevnÏnÌ pozic DubËekovy skupiny a k potvrzenÌ reformnÌho kurzu KS». V r·mci mezist·tnÌch jedn·nÌ sehr·ly Dva tisÌce slov v˝znamnou ˙lohu jeötÏ p¯i sch˘zce vedoucÌch p¯edstavitel˘ »eskoslovenska a SovÏtskÈho svazu v »iernÈ nad Tisou na p¯elomu Ëervence a srpna 1968. Hned na ˙vod BreûnÏv p¯ednesl omraËujÌcÌ, dvÏ a p˘l hodiny trvajÌcÌ kritiku vnitropolitickÈ situace v »eskoslovensku, ve kterÈ shrnul dosavadnÌ v˝voj a obvinil mÈdia z tlaku na vnit¯nÌ politiku KS» prost¯ednictvÌm jejÌch stanov a okresnÌch konferencÌ. PotÈ volnÏ p¯eöel k fascinujÌcÌ z·plavÏ Ñdoklad˘ kontrarevoluËnÌho p˘sobenÌî mÈdiÌ, kterÈ tvo¯ily v podstatÏ kostru jeho projevu. Dva tisÌce slov mu poslouûily jako klÌË. Zd˘raznil, ûe manifest znamen· ˙tok na integritu KS», a vyËetl DubËekovu vedenÌ, ûe dÏnÌ jen pasivnÏ p¯ihlÌûÌÖ ✧ ✧ ✧

Neradostn· oËek·v·nÌ dalöÌho osudu manifestu i jeho signat·¯˘ se uk·zala jako d˘vodn·. Hned zkraje normalizace se Dvou tisÌc slov zmocnila prointervenËnÌ propaganda a vybavila je dÈmonizujÌcÌm pl·ötÏm p¯esnÏ v duchu breûnÏvovskÈ interpretace. Pro ÑnormalizaËnÌî v˝klad manifest p¯edstavoval vtÏlenÌ kontrarevoluËnÌch snahì. MÏsÌc po v˝mÏnÏ Alexandra DubËeka ve svÈm Ëele navrhlo p¯edsednictvo ⁄V KS» potrestat ty Ëleny ˙st¯ednÌho v˝boru strany, kte¯Ì se k prohl·öenÌ Dva tisÌce slov p¯ihl·sili.201 A snaûiv· replikace tohoto n·vodu udÏlala z podpisu manifestu jedno z hlavnÌch tÈmat stranick˝ch Ñpohovor˘î202 i zamÏstnaneck˝ch Ëistek ñ s tragick˝m dopadem na kariÈry jeho signat·¯˘... TrvalÈ problÈmy mÏl s dÏdictvÌm manifestu LudvÌk VaculÌk i vöichni ostatnÌ Ñzve¯ejnÏnÌî signat·¯i. BuldoËÌ jalovost reûimnÌho taûenÌ proti nim lze asi nejlÈpe ilustrovat na ûivotnÌm osudu Jana Van˝ska, lÈka¯e, kter˝ manifest kv˘li nÏkolika formulacÌm nepodepsal, ale p¯esto nedopat¯enÌm na seznamu signat·¯˘ figuroval. P¯i Ëistk·ch pak odmÌtl sv˘j podpis odvolat, a tak musel odejÌt z kliniky i z funkce rektora Univerzity J. E. PurkynÏ v BrnÏ. V tÈto likvidaËnÌ atmosfȯe Ë·st signat·¯˘ provedla ritu·lnÌ sebekritiku a sv˘j podpis revidovala. DefinitivnÌ tvar spr·vnÈ normalizaËnÌ interpretaci manifestu dal dokument s n·zvem PouËenÌ z krizovÈho v˝voje ve stranÏ a spoleËnosti po XIII. sjezdu KS», p¯ijat˝ na plen·rnÌm zased·nÌ ⁄V KS» dne 11. 12. 1970, kter˝ se na dalöÌch tÈmϯ dvacet let stal jedin˝m, nezpochybniteln˝m a z·vazn˝m v˝kladem PraûskÈho jara. P¯estoûe PouËenÌ vÏnovalo v˝raznou pozornost v˝kladu Ñkontrarevoluceî v mÈdiÌch, pro jednoznaËnÈ uchopenÌ Dvou tisÌc slov mu staËily jen t¯i vÏty: ÑProjevem otev¯enÈho a koordinovanÈho n·stupu reakce bylo zve¯ejnÏnÌ kontrarevoluËnÌ platformy 2000 slov, kter· byla p¯Ìm˝m n·vodem k n·siln˝m akcÌm a k destrukci socialistickÈho systÈmu. Tato kontrarevoluËnÌ v˝zva öla z·roveÚ nejd·le v roznÏcov·nÌ nen·visti proti SovÏtskÈmu svazu a vyjad¯ovala dokonce ve¯ejnou pohr˘ûku naöim spojenc˘m ozbrojen˝m konfliktem. Z·mÏrnÈ opublikov·nÌ tohoto kontrarevoluËnÌho pamfletu v p¯edveËer okresnÌch konferencÌ ovlivnilo jejich pr˘bÏh a volbu deleg·t˘ na krajskÈ konference.î203

102

Tato redefinice posl·nÌ Dvou tisÌc slov si p¯Ìmo vynucovala, aby manifest ve svÈm p˘vodnÌm obraze nejprve vymizel z pamÏti;204 a pak se znovuzrodil jako mytick˝ straö·k vöech, co nechtÏjÌ ÑmÌt problÈmyî. A jako takov˝ nalezl svÈ mÌsto v ÑnormalizaËnÌî politice, ûurnalistice i literatu¯e: Ñhrdinka jednÈ prÛzy se dokonce musÌ zamknout na toaletÏ, kdyû ji ostatnÌ honÌ a nutÌ podepsat Dva tisÌce slov.î Manifest ale z kolektivnÌ pamÏti nezmizel, naopak ñ souËasnost Dva tisÌce slov traktuje jako ÑnejslavnÏjöÌ Ëesk˝ koment·¯î205 Ëi jako dokument hodn˝ v˝uky na z·kladnÌch ökol·ch. »Ìm je tak v˝jimeËn˝? Sv˝m obsahem nevyboËuje nijak mimo¯·dnÏ z tehdejöÌho kontextu206 a j·dro jeho v˝povÏdi bylo z vÏtöÌ Ë·sti jiû d¯Ìve opakovanÏ tematizov·no v dobov˝ch mÈdiÌch (snad jen s v˝jimkou onoho mÈnÏ frekventovanÈho apelu na osobnÌ iniciativu). Kouzlo manifestu je asi nutnÈ hledat v jeho formÏ ñ VaculÌkovi se poda¯ilo sestavit vtipn˝, Ëtiv˝ a nadËasov˝ v˝raz vÌry v moûnosti v˘le ke zmÏnÏ. InteligentnÌ naËasov·nÌ pak manifestu vydobylo aktu·lnost a intenzitu kolektivnÌho proûitku. Ale ani to by nestaËilo. DÏjinnou neproniknutelnost DvÏma tisÌc˘m slov z¯ejmÏ p¯isoudila aû hysterick· reakce dobov˝ch politick˝ch elit. ✦ ✦ ✦

Dopisy s desítkami tisíc podpisů Miroslav Jelínek Dvacátého srpna 1968 207 jsem se od kohosi z ÚV KSČ dozvěděl, že večer bude zasedat předsednictvo. Na jeho schůzi má dojít ke střetnutí s těmi, kdo brání změnám. V případě krizové situace, která by hrozila zvratem v polednovém vývoji, Dubček je rozhodnut přijít na Staroměstské náměstí a obrátit se o podporu k lidu. Četka vydala sdělení, že se jedná a výsledky budou patrně známy až ráno, a tak jsem se kolem půl deváté sebral a pomalu šel Panskou ulicí na Příkopy k tramvaji. V proluce Myslbek bylo takové menší shromáždění ob-čanů. Shluk lidí přilákal i mne a po chvilce naslouchání živé diskusi jsem uviděl kolegu Jana Šterna. Jedna starší žena v tomto shromáždění vyjádřila obavy z toho, že je nebezpečí změny kurzu a že dnes večer možná Dubček prohraje. Řekl jsem Šternovi, co jsem o tom věděl, a on svým mocným hlasem pravil k davu, že jako já vím tohle a že by teda snad bylo lepší jít na Staroměstské náměstí a počkat tam. Lidé to souhlasně přijali a začali se rozcházet… Dojel jsem domů do Hloubětína; když jsem ulehl, po krátké chvíli zazvonil telefon. Slávka Pecharová, která měla v redakci službu, volala, že naši hoši v Ústí viděli jezdit po městě nějaké tanky s bílým pruhem, které prý určitě nejsou naše. Upokojil jsem ji, a takovým informacím nepřikládá žádný význam. Jedná se patrně o odsun jednotek, které tu byly na cvičení Varšavského paktu. Po chvíli se ozval telefon znovu. Josef Till z Ostravy mi vzrušeně ve zvukové kulise hřmotících ocelových pásů sděloval, že pod okny redakce projíždí nevídané množství sovětských tanků s bílým pruhem, a že to vypadá jako intervence. „Vy jste se dneska snad všichni zbláznili,” řekl jsem mu, „jedou zřejmě z toho cvičení. Denně je k tomu v novinách vyzýváme, a když to udělají, tak mě taháte z postele…“ „Ale ne,“ bránil se Till, „přece kdyby jely ze cvičení, tak by nezaujímaly na náměstí palebná postavení…“ V tom jsem si všiml, že po chodníku pod oknem téměř utíká můj soused v domě, Josef Drong, a nasedá s kufrem do gazíku. Věděl jsem, že pracuje na ministerstvu národní obrany, ale nikdy jsem ho neviděl v uniformě. Te ji měl na sobě a uháněl jako malý kluk. V tu chvíli jsem si uvědomil, že Ústí ani Ostrava si nevymýšlejí, a že se stalo něco nenapravitelného. Zavolal jsem do redakce, aby pozdrželi tisk pražského vydání, skočil jsem do auta a prázdnými ulicemi spícího města jsem pospíchal do Panské ulice. 103

Po příjezdu do redakce jsem zjistil, že rotačka stojí a obsluha čeká na pokyny. V sazárně však už byl jen jediný sazeč. Hned jsme se Slávkou začali psát alespoň krátká sdělení o tom, co jsme věděli z krajů, jejichž telefony už drnčely. Pokoušel jsem se spojit černínskou linkou s někým z ministrů nebo funkcionářů ÚV, ale všude bylo mrtvo a ticho. Najednou se v redakci objevil Jaromír Hořec, první šéfredaktorMladé fronty, její zakladatel. V těžké chvíli přišel svému deníku pomoci. Rozhlas po drátě začal vysílat provolání předsednictva ÚV KSČ, že vojska vkročila na území republiky, že je nikdo z ústavních činitelů nepozval a že se jim nemá klást odpor. V redakci nebyli stenografové, dálnopis četky stál, vykřikl jsem jen: „Každý píše tři slova!“ a jak jsme tam stáli vedle sebe, každý popadl papír, tužku a podle hlášení hlasatele jsme každý zaznamenal vždy trojici slov. Z těchto zápisků jsme tak dali dohromady celý text prohlášení. Pár skoků po schodech do sazárny a jediný zbylý sazeč to vysadil přesně do prostoru, kde byla ve venkovském vydání umístěna třísloupečná fotografie s pohledem na interiér prvního podchodu na Václavském náměstí, který se právě otevíral. V rekordních časech byla stránka s tímto textem odlita a rotačka začala chrlit pražské vydání Mladé fronty, jediného deníku, který s touto zprávou vyšel v normálním vydání z 21. srpna 1968 a byl rozšiřován v normální síti PNS. Ostatní noviny měly prohlášení až ve zvláštních vydáních tištěných během dopoledne, ta se už do normální rozvážky nedostala a byla šířena kameloty. Uvědomil jsem si, že v Praze vlastně ještě cizí vojska nejsou, že kromě hučení motorů transportních letadel je zatím poměrně klid, ale že ta vojska sem určitě přijedou, a patrně první na mušce bude tisk. Mladá fronta bude obsazena, všechno se změní, a my nemáme právo nemyslet ani v tuto chvíli na ty, kteří nám dali důvěru, na naše čtenáře. Na výzvu 2000 slov, kterou jsme uveřejnili, jsme tehdy dostali kolem 20 tisíc souhlasných dopisů, podepsaných lidmi s konkrétními adresami. Bylo mi jasné, že tyto dopisy se nesmí dostat do rukou příštích mocipánů, kteří by jimi ubíjeli jejich autory. Ale co udělat? V redakci ani v tiskárně nebyla žádná kamna a v dálkovém topení dopisy nespálíš. Vzpomněl jsem si, že na zahradě u kamaráda Jirky Hanzelky je výkop pro budoucí bazén. Tam by se koneckonců dal z těchto textů udělat táboráček. Ještě štěstí, že ty dopisy nějaká pořádkumilovná duše v našem dopisovém oddělení naštosovala do velkých košů. Nacpali jsme jimi embéčko až po střechu a já se vydal do Dejvic. Pomalu svítalo, nad „kulatým” náměstím se válel ranní mlžný opar. Tu pojednou z mlhy v protisměru mé jízdy začaly vystupovat obrysy sovětských pancéřů, rolujících z ruzyňského letiště do města. Vedla je černá volba s rozsvícenými světly a tanky v nedohledné dálce jely a jely… Tenhle obraz mi nikdy nevymizí z paměti. Když jsem dojel k Jiřímu, dodatečně jsem se z té scény roztřásl po celém těle. U Hanzelků seděl Mirek Galuška, ministr kultury. Spálili jsme dopisy čtenářů i s jejich jmény a adresami. Byl mezi nimi jeden, na který jsem dosud nezapomněl. Psala jej upracovaná ruka staré ženy a věta, kterou si pamatuji, zněla takto: „Vyřite panu Dubčekovi, že mu nikdy nezapomenu, když zařídil, že se už nemusíme bát...“ ✦ ✦ ✦

Jednoho dne v plně rozběhnuté normalizaci mne navštívili – již mimo Mladou frontu – dva pánové v kožených pláštích; jejich otázka zněla: Kde jsou dopisy na dva tisíce slov? Napsal jste svého času v Mladé frontě, že jich přišly tisíce, žádný jsme však v redakci nenašli. Řekl jsem jim: „Měli jste je jít hledat, když v redakci hospodařila sovětská armáda. Co mohu vědět já?“ Mladší z těch dvou se otočil k staršímu a povídá: „Cos myslel, že nám on může říct jiného...“ 104

8. …a šest a půl tisíc tanků Intervence a média Novináři a československý srpen 1968 Pro úvod k deseti dnům, po které trval odpor české veřejnosti proti intervenci „varšavské pětky”, jsme se obrátili ke dvěma historikům. Oba nejvýznamnější rok našeho novinářského života studují a jsou ve věku, který lze s jistou licencí považovat za naše roky. Děkan Fakulty sociálních věd UK, PhDr. Jakub Končelík, Ph.D.208, je jen o čtyři roky starší, než byl tehdy editor této kolektivní monografie; a PhDr. Jiří Hoppe, PhD.,209 z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR má „náš rok” přisouzen osudem – narodil se v něm. Zvolili jsme si je, protože stále vidíme spíš své individuální zážitky. A tak – i když se v mnohém odvolávají na tento náš malý privátní dějepis – přistupují k našim vzpomínkám s pohledem badatele, jenž je nazírá v kontextu velkých dějin, když ne světa, tedy alespoň střední Evropy. (bek)

JK ñ V lÈtÏ se stala situace pro Ñspojenceî z VaröavskÈ smlouvy neudrûitelnouÖ nepochybnÏ ale byla v˝znamn˝m hybatelem dÏnÌ obava komunistick˝ch stran zemi v˝chodnÌho bloku z potvrzenÌ reformnÌho kurzu na pl·novanÈm mimo¯·dnÈm sjezdu KS». K vojenskÈmu p¯epadenÌ »eskoslovenska vojsky pÏti zemÌ VaröavskÈ smlouvy doölo v noci z 20. na 21. srpna 1968. PrvnÌ hodiny intervence byl velmi aktivnÌ p¯edevöÌm n·mÏstek ministra vnitra, povϯen˝ ¯ÌzenÌm StB, plk. Viliam äalgoviË, dirigovan˝ sovÏtsk˝mi poradci a pracovnÌky KGB. Jeho ˙koly bylo mj. i ovl·dnout, Ëi alespoÚ ochromit rozhlas a televizi a p¯ipravit zat˝k·nÌ reformnÌch komunist˘ z vedenÌ KS». Aû na fakt, ûe se StB nepoda¯ilo p¯evzÌt budovu rozhlasu, probÌhaly vojenskÈ operace v prvnÌch hodin·ch plnÏ v souladu se z·mÏry intervenËnÌho velenÌ a odpovÌdaly i nejd˘leûitÏjöÌmu bodu jeho pl·nu - ûe prezident LudvÌk Svoboda a ministr n·rodnÌ obrany Martin Dz˙r nedovolÌ, aby Ës. arm·da kladla odpor. Z·hy ale doölo ke zvratu ñ uk·zalo se, ûe pl·n Ñzvatel˘î vyvolat vnitrostranickou krizi a ovl·dnout jedn·nÌ p¯edsednictva ⁄V KS» v noci 20. srpna zcela selhal. Podle pl·nu vyöla snad pouze zn·m· zpr·va TASSu, vöe ostatnÌ bylo jinak ñ Ñzvatel˘mî se nepoda¯ilo uËinit ani prvnÌ krok ñ diskuze P⁄V KS» smϯovala k odmÌtnutÌ intervence a v tÈ dobÏ se jiû informace o p¯epadenÌ »eskoslovenska ö̯ila i mezi lidmi. V budovÏ ⁄V KS» se tak zaËali shromaûÔovat novin·¯i a politici v oËek·v·nÌ v˝sledk˘ jedn·nÌ. POHLED DO BUDOVY PROTI ŠTVANICI – „Předpokoj i chodba zasedačky se najednou hemžily lidmi. Spěchal jsem s přáteli zalarmovat rozhlas, televizi a novináře, aby očekávali stanovisko předsednictva… Do budovy ÚV KSČ začali přicházet novináři, mezi prvními Kamil Winter z televize a Alois Svoboda z rozhlasu [To byl Dušanův drobný omyl; Alois Svobody byl v té chvíli už jmenován šéfredaktorem nového týdeníku Politika]. Ocelová brána budovy byla uzavřena a příslušníci StB kontrolovali příchozí už venku na schodech. Napětí úměrně rostlo. Ještě v jednu hodinu po půlnoci nebylo známo, jaké stanovisko předsednictvo zaujme.“ 210

JK ñ [P¯edsednictvo] nakonec odhlasovalo kr·tce po jednÈ hodinÏ v noci na 21. srpna 1968 vÏtöinou sedmi hlas˘ proti Ëty¯em prohl·öenÌ, ve kterÈm ozn·milo vstup cizÌch vojsk do zemÏ, vyzvalo ke klidu, od intervence se distancovalo a ozn·milo, ûe vöichni vedoucÌ funkcion·¯i st·tu z˘st·vajÌ ve sv˝ch funkcÌch. Kolem 1;00 uû vyzval »s. rozhlas v Praze posluchaËe, aby Ëekali u p¯ijÌmaˢ na d˘leûitou zpr·vu ⁄V KS». Text byl ozn·men »sRo mezi 1;15 a 1;30 hod. PotÈ byl ve vysÌl·nÌ »sRo aû do dvou hodin nÏkolikr·t p¯eËten. Cel˝ text byl slyöet pouze v praûskÈm rozhlasu po dr·tÏ.211 Ale i to p¯edstavovalo z·sadnÌ zvrat v politickÈ reûii intervence, p¯estoûe prohl·öenÌ P⁄V KS» vyölo v noci, p¯estoûe probÌhala intervence a ovl·dnutÌ mÈdiÌ bylo jednÌm z jejÌch prvnÌch cÌl˘; p¯estoûe bylo odvysÌl·nÌ prohl·öenÌ sabotov·no, k ve¯ejnosti se dostalo. Zato pro105

intervenËnÌ skupinou ve vedenÌ KS» p¯ipravenÈ ÑzvacÌ prohl·öenÌî, na kterÈ se spojeneck· reûie intervence spolÈhala, se odvysÌlat nepoda¯ilo. [Sv˘j podÌl na tom mÏlo] svobodnÈ a jednoznaËnÏ protiintervenËnÌ jedn·nÌ zamÏstnanc˘ »s. rozhlasu a »TK.212

JH Nejv˝znamnÏjöÌm mÈdiem se mezi 21. a 27. srpnem stal rozhlas. Ani noviny, jejichû v˝roba se opoûÔovala za pot¯ebami danÈho okamûiku, ani televize s vyööÌmi technick˝mi n·roky na p¯enos i p¯Ìjem sign·lu, nemohly nahradit tranzistorovÈ r·dio, kterÈ bylo v danÈ chvÌli nejdostupnÏjöÌm a nejoperativnÏjöÌm komunikaËnÌm prost¯edkem. Rozhlas aktu·lnÏ informoval o ud·lostech v celÈ zemi i ve st·tnÌch institucÌch, organizoval protiokupaËnÌ protesty, varoval p¯ed nebezpeËÌm st¯etu se sovÏtsk˝mi vojsky, monitoroval zahraniËnÌ zpravodajskÈ agentury a glosoval nejnovÏjöÌ ud·losti. Zprost¯edkov·val kontaktyÖ mezi obËany nebo skupinami obËan˘ navz·jem i mezi regiony a Prahou a Bratislavou. PonÏkud jin· byla role televize. Nepoda¯ilo se vysÌlat soustavnÏ a technickÈ n·roky vyluËovaly podobnou mÌru improvizace a operativnosti jako u rozhlasu. NesmÌrn˝ v˝znam mÏly sugestivnÌ z·bÏry z okupovanÈ Prahy i z jin˝ch mÏst. Sign·l z vysÌlaËe Kleù u »eskÈho Krumlova monitorovala rakousk· televize, kter· jej p¯ed·vala d·l do celÈho svÏta. ⁄st¯edÌ praûskÈ televize okupaËnÌ vojska hned prvnÌ den obsadila a podobn˝ osud pozdÏji potkal i retranslaËnÌ stanice na Pet¯ÌnÏ a na Cukr·ku. NÏkte¯Ì televiznÌ redakto¯i a technici se p¯esunuli do V˝zkumnÈho ˙stavu A. S. Popova v KrËi a poslÈze do nedokonËenÈho vÏû·ku na ZahradnÌm mÏstÏ, odkud p¯eruöovanÏ vysÌlali pro ˙zemÌ Prahy a nejbliûöÌho okolÌ. DalöÌ televiznÌ pracovnÌci se podÌleli na rozhlasovÈm vysÌl·nÌ z hloubÏtÌnskÈ Tesly. Mimo Prahu pro omezen˝ okruh div·k˘ takÈ vysÌlalo nap¯. Studio Sever v Liberci213, brnÏnskÈ a ostravskÈ studio nebo televiznÌ vysÌlaË Javo¯ice u TelËe (pouze zvuk). TiötÏn· periodika netvo¯ila, na rozdÌl od obou elektronick˝ch mÈdiÌ, jednotnou informaËnÌ soustavu. RedakËnÌ kolektivy musely nejprve nalÈzt neobsazenÈ tisk·rny, a pak se postarat o distribuci. VÏtöina denÌk˘, ale takÈ spoleËensk˝ch t˝denÌk˘ a dokonce i z·jmov˝ch obËasnÌk˘ vych·zela uû od rannÌch hodin 21. 8. 1968. Noviny a Ëasopisy tÏûily z v˝jimeËnÈho postavenÌ rozhlasovÈho vysÌl·nÌ a p¯ebÌraly z nÏj velkou Ë·st informacÌ. D˘leûitou roli sehr·vala »eskoslovensk· tiskov· kancel·¯, kde se i nÏkolikr·t dennÏ konaly konference novin·¯˘. »TK rovnÏû dok·zala udrûet d·lnopisnÈ spojenÌ s vÏtöinou svÏtov˝ch agentur. 214

JK MÈdia vstoupila do dÏje zcela z·sadnÌm zp˘sobemÖ jednoznaËnÏ za z·jem ËeskoslovenskÈ spoleËnosti vystoupili i novin·¯i »s. televize, pÌöÌcÌ ûurnalistÈ, ale i filma¯i, Ëi spisovatelÈ. K intervenci se ovöem jednoznaËnÏ odmÌtavÏ stavÏly tÈmϯ vöechny sloûky spoleËnosti. Nap¯. 31. srpna vydal protestnÌ prohl·öenÌ vÏdc˘, novin·¯˘ a umÏlc˘ KoordinaËnÌ v˝bor tv˘rËÌch svaz˘. Ti vöichni od prvnÌ po intervenËnÌch hodin zprost¯edkov·vali ve¯ejnosti nedeformovan˝ a ve svÈ jednoznaËnosti nemanipulovateln˝ obraz skuteËnÈho stavu: ée p¯edsednictvo ⁄V KS», parlament a vl·da intervenci odsoudili. ée k pozv·nÌ pro interventy se nikdo nehl·sÌ. ée ve¯ejnost cizÌ vojska zjevnÏ odmÌt·.215 Naopak voj·ci intervenËnÌch arm·d, kte¯Ì se od prvnÌch hodin pokouöeli zastavit vysÌl·ni rozhlasu a televize a zamezit vyd·v·nÌ periodik, byli v tÈto snaze spÌöe ne˙spÏönÌ. NÏkterÈ redakce z˘staly neobsazeny, protoûe je sovÏtötÌ voj·ci nenaöli v˘bec, nÏkterÈ naöli a obsadili aû po dni, dvou ñ nap¯Ìklad redakci »TK; nap¯Ìklad denÌk Pr·ce prvnÌ t˝den po intervenci tiskly hned t¯i praûskÈ tisk·rny: v »·slavskÈ a H·lkovÏ ulici i na MalostranskÈm n·mÏstÌ, jak vzpomÌn· tehdejöÌ redaktorka Jarmila Cysa¯ov·: ÑTisk·rny jsme st¯Ìdali, protoûe kdyû n·m sovÏti p¯iöli na stopu, p¯emÌstili jsme se jinam, dÏlalo se ve dne v noci i nÏkolik vyd·nÌ. T¯eba z 24. srpna m·m Ëty¯i zvl·ötnÌ vyd·nÌ.î216 V˝znamnou ˙lohu hr·ly p¯·telskÈ, Ëi dokonce rodinnÈ vazby ñ kup¯. redakce MladÈ fronty se p¯emÌstila do ulice ve SmeËk·ch, do kancel·¯e VladimÌra Rumla, ¯editele OSPAP a bratra Ji¯Ìho Rumla, redakce Liter·rnÌch list˘ se p¯es zn·most se spisovatelem a redaktorem rozhlasu Frantiökem Nepilem seöla v mÌstnostech jednÈ agentury na V·c1avskÈm n·mÏstÌ atp. Anebo pomohla prost· n·hoda: [öÈfredaktor Ëasopisu Student] Alexej Kus·k se zkontaktoval se svou redakcÌ dÌky n·hodnÈmu setk·nÌ na V·clavskÈm n·mÏstÌ se zn·m˝m 106

pracovnÌkem sekretari·tu ⁄V KS», kter˝ vÏdÏl, na koho se obr·tit. Jako v˝znamn˝ komunikaËnÌ kan·l mimo pozornost intervent˘ [fungovala] potrubnÌ poöta, kter· spojovala nÏkterÈ praûskÈ redakce a tisk·rny. Typick˝ je i postup Duöana HavlÌËka, kter˝Ö se r·no 21. srpna p¯ed obsazenou budovou ⁄V KS» potkal s nÏkolika zn·m˝mi novin·¯i a pracovnÌky sekretari·tu a rozhodli se pracovat samostatnÏ. ÑMusÌme se postarat, aby vych·zely noviny. Pak se uvidÌÖî Sch˘zky s novin·¯i se konaly dennÏ, por˘znuÖ ÑJednou jsme se seöli v zastrËenÈm poboËnÈm pracoviöti »TK kdesi na StarÈm MÏstÏ, jindy v [nakladatelstvÌ technickÈ literatury uprost¯ed Prahy, ve Sp·lenÈ ulici] u Hejzlara, kde mÏli p¯edevöÌm neust·l˝ Ëil˝ styk s rozhlasov˝mi skupinami. Uspo¯·dali jsme takÈ nÏkolik tiskov˝ch konferencÌ uprost¯ed obsazenÈ Prahy.î 217

REDIGOVALI NA ZÁCHYTCE – Zřejmě nejpozoruhodněji se přemístila redakce Reportéra, jehož redaktorka Anna Tučková vzpomínala: „Dozvěděla [jsem se], že redakce sedí u Zuzančina tatínka. Zuzana Skálová byla výtvarnicí časopisu, a tak mi svitlo, že Reportér se pravděpodobně vyrábí u Apolináře. MUDr. Skála, apoštol boje proti alkoholismu, mě skutečně ráno odvedl na záchytku – a protože v té době se opilci po ulicích nesbírali, dělal se časopis v místnosti s postelemi, opatřenými kurty na uvázání zuřivých. Také jsme tam všichni spali, v ošetřovně si vařili kávu a do noci debatovali.“ 218 ✦ ✦ ✦

Československý rozhlas a srpen 1968 Eva Ješutová V úterý 20. srpna před polednem obdržel programový náměstek ústředního ředitele rozhlasu Rostislav Běhal důvěrnou informaci ze sekretariátu tajemníka ÚV KSČ Čestmíra Císaře 219, končila první část studie historičky ČRo Evy Ješutové, kterou uveřejnila tato kolektivní monografie v 3. části, věnované – jak se v 60. letech říkalo – elektronickým HSP (hromadným sdělovacím prostředkům). Tato informace se týkala odpoledního zasedání ÚV KSČ, na kterém se skupina protireformních členů ÚV měla pokusit o zvrat polednového vývoje – odvolat Dubčekovo vedení, zrušit Akční program a zabránit, aby konal v plánovaném termínu XIV. sjezdu strany. Prolog Rostislav Běhal měl zajistit přímý přenos z mítinku. Neprodleně uvědomil šéfredaktora zpravodajství Jiřího Kmocha, vedoucího domácího zpravodajství Karla Lánského a vedoucího ústředního technického provozu Josefa Havlíčka. Technika i redakční týmy byly uvedeny do stavu pohotovosti. Přítomni byli i redaktoři zpravodajství Jeroným Janíček, Věra Š ovíčková a Jiří Dienstbier, později přišel i Karel Jezdinský. Po 19;00 hod. zůstala jen služební posádka, pohotovost byla zrušena a ostatní rozhlasoví pracovníci odešli, museli však zůstat v telefonickém dosahu. Po 22. hodině telefonoval Rostislavu Běhalovi domů ředitel Ústřední správy spojů Karel Hoffmann a žádal ho, aby se dostavil do jeho úřadu. Ještě před odchodem R. Běhal stačil informovat Kmocha. U Hoffmanna bylo asi 20–30 lidí, mezi nimi překvapivě i bývalý ústřední ředitel Čs. rozhlasu Miloš Marko, dále zástupce KSČ v časopise Otázky míru a socialismu Pavel Auersperg a místopředseda ÚV Národní fronty Miloš Vacík. Hoffmann Běhala odvedl do vedlejší místnosti, kde seděl tehdejší náměstek ústředního ředitele Čs. rozhlasu pro Zahraniční vysílání Karel Hrabal. Sdělil jim, že touto dobou přistávají na ruzyňském letišti letadla 107

a republiku obsazují vojska zemí Varšavské smlouvy. Současně oznámil, že je nezbytné, aby odjeli do rozhlasu a zajistili odvysílání zprávy, která měla legalizovat okupaci. Když to Běhal odmítl, Hoffmann mu oznámil, že se úkolu ujme Miloš Marko. Pokud by rozhlas vysílal ve zpravodajství cokoli jiného, pohrozil vypnutím vysílačů. Hrabal a Marko odjeli do rozhlasové budovy sami. Šéfredaktor Kmoch ještě před 23. hodinou povolal některé redaktory a techniky, mezi nimi i Josefa Havlíčka. Zprávu o okupaci dostal J. Kmoch telefonicky od vedoucího zpravodajské směny Miroslava Zázvorky. Věra Š ovíčková: „Večer zazvonil telefon. Volal mi plukovník Šeda, který byl v té době šéfem armádního rozhlasu. Udržovala jsem s ním pracovně přátelské kontakty. Dozvěděl se zprávu, ze které byl na mrtvici, a potřeboval se s někým o ni podělit. Domníval se, že když ji řekne mně, řekne ji na té správné adrese. „Věro, právě jsem dostal telefonickou zprávu, že hranice překročily tanky spřátelených mocností.“ Je podivné, že nikdy nikdo neřekl, že to byl právě plukovník Šeda, který to první oznámil rozhlasu.220 Josef Havlíček šel okamžitě do technického centra s hlavním přepojovačem pro odbavování veškerých programů, aby zajistil u spojů prodloužení provozu vysílačů i po druhé hodině ranní, což bylo nutné, protože v r. 1968 nebylo nepřetržité 24hodinové vysílání. Vedoucí směny Otto Urban dohodl s rozhlasovou ústřednou posunout konec vysílání a také spoje potvrdily, že s prodloužením počítají. Obsazení hlavní budovy kolaboranty, v čele s nedávno sesazeným ředitelem M. Markem, se v nočních hodinách 21. srpna nepodařilo. Počítali s tím, že v rozhlase bude v noci pouze služba a nebude problém ji donutit k odvysílání tzv. zvacího dopisu. V budově rozhlasu ale už bylo kolem dvou set zaměstnanců různých profesí, kteří se telefonicky informovali a okamžitě nastoupili do práce. M. Marko se pod nepřetržitým dohledem nakonec ani o nic nepokusil – dle svědectví pamětníků jen neustále někam telefonoval. Události srpnového týdne Stanovisko ÚV KSČ nepřicházelo, proto přibližně od 1;30 hod. službu konající hlasatel Vladimír Fišer opakovaně vyzýval posluchače, aby nevypínali přijímače, probudili sousedy a vyčkali důležité informace, která se v brzké době objeví se vysílání. Prohlášení ÚV KSČ do rozhlasu telefonoval Zdeněk Mlynář, který je diktoval stenografce. Těsně před 2. hodinou je Vl. Fišer začal číst, ale po pár slovech vysílače zmlkly. Hoffmann splnil hrozbu a signál středovlnných vysílačů nechal vypnout. Přesto ale úplné znění zprávy zaznělo, a to díky rozhlasu po drátě, na který Hoffmann (do r. 1967 ústřední ředitel ČsRo) zapomněl! V půl čtvrté začali Věra Š ovíčková, Jeroným Janíček, Karel Jezdinský a redaktoři zpravodajské směny připravovat ranní vysílání. O půl páté byly díky velkému úsilí zaměstnanců rozhlasu, kteří požádali o intervenci Smrkovského, vysílače zapnuty. V rozhovoru, který technici natočili z telefonu, se Smrkovský obrací na celé vedení Ústřední správy spojů a důrazně oznamuje, že skupina kolem K. Hoffmanna nemá žádné oprávnění jakkoli omezovat rozhlasové vysílání, že jde o protiústavní činnost a že se z těchto skutečností bude Hoffmann zodpovídat.221 Ve vysílání bylo opakovaně čteno úplné znění stanoviska ÚV KSČ odsuzující vstup cizích vojsk na naše území, zazněly výzvy ke klidu, k nástupu do práce, disciplíně a uvážlivosti. Hned od rána do rozhlasu docházely z celé republiky rezoluce na podporu stanoviska ústavních orgánů a také první výzvy k okamžitému svolání XIV. sjezdu KSČ. Těsně před pátou hodinou se na vlně 210 metrů poprvé ozvala v okolí Drážan působící ilegální vysílačka Vltava. Špatnou češtinou a slovenštinou šířila prohlášení 108

agentury TASS a další informace, podporující okupaci a vydávající agresi za projev bratrské pomoci. Odvysílala i provolání vrchních velení pěti zemí adresované Čs. lidové armádě s výzvou, aby se nedala zneužít provokatéry a aby byla připravena ke společné akci proti všem útokům na socialistické vymoženosti. Prakticky vzápětí a poté opakovaně zaznělo ve vysílání Čs. rozhlasu upozornění, že s Československým rozhlasem nemá toto vysílání nic společného.222 (Dodatečně činnost této vysílačky odsoudili pracovníci hudebního vysílání na programové konferenci v říjnu 1968 v Brně. Vydali společné stanovisko k činnosti nelegální vysílačky Vltava, ve kterém odsoudili její činnost a způsob, jakým je presentována naše hudební kultura. Toto provolání však již nebylo sdělovacími prostředky zveřejněno.) Od páté hodiny ranní se u rozhlasu začali shromažovat lidé. Kolem šesté hodiny rozhlas odvysílal osobní vzkaz Alexandra Dubčeka s výzvou, aby lidé nastoupili na svá pracoviště. V té době už přicházely zprávy o prvních zastřelených, o střetech okupačních vojsk s civilisty. Úkolem všech, kteří se na vysílání podíleli, bylo především zabránit dalším tragédiím. Před sedmou hodinou se ruské tanky poté, co vojáci rozstříleli fasádu Národního muzea v domnění, že útočí na rozhlas, blížily k budově rozhlasu. Cestu jim zastoupil shromážděný dav lidí, odhodlaných stejně jako v r. 1945 s holýma rukama bránit rozhlas. Na tanky házeli kameny a jiné předměty, které byly po ruce. Hrozil střet neozbrojeného davu s těžkou technikou. Vojáci stříleli do vzduchu, do oken rozhlasu a protějších budov. Jejich fasády ještě řadu let nesly stopy po střelách. Tanky přijížděly k rozhlasu z obou směrů. Dav jim postavil do cesty barikádu z aut a tramvají. Střelba z kulometů a samopalů tříštila okna rozhlasu, někdo prorazil nádrž jednoho z tanku a ten začal hořet. Požár se přenesl i na obytný dům na rohu Balbínovy a Vinohradské ulice. U restaurace Hajnovka vybuchl vůz naložený municí. Bilance střetu v okolí rozhlasu 21. srpna 1968 byla tragická – na místě zahynulo či na následky utrpěných zranění zemřelo nejméně patnáct lidí. Do 8;00 hod. rozhlas vysílal improvizovaně nejprve z vysílacího pracoviště a poté z operativního pracoviště R 4. U mikrofonu se střídali J. Janíček, V. Š ovíčková, K. Jezdinský, J. Dienstbier, Jiří Ruml, Sláva Volný, J. Kmoch a hlasatelé Vladimír Fišer, Jiřina Krupičková a slovenský hlasatel Ján Midžiak. V 8;15 hod. rozhlas odvysílal záznam projevu prezidenta republiky Ludvíka Svobody, který po linkách poskytla Česká televize. Prezident v něm vyzýval, aby lidé zachovali rozvahu a klid u vědomí své občanské odpovědnosti a aby v zájmu republiky zabránili nepromyšleným činům. V té době už budovu obsazovali ruští vojáci, kteří se dovnitř dostali bočním vchodem za pomoci zrádců. Nejčastěji jsou zmiňována dvě jména – velitel jednotky lidových milicí Hejda a technik Luboš Šimek. Kolem deváté hodiny vysílání na dobu přibližně dvou hodin umlklo. Studia na Vinohradské byla až na jednu výjimku vyřazena z činnosti. Tou výjimkou bylo studio 7, umístěné ve skryté části budovy, přímo nad tzv. galerií. Galerie, z níž se signál šířil k přepojovači na Správě spojů a odtud na vysílače, na první pohled v provozu nebyla, ale příslušná zařízení byla skrytě propojena, takže se dala používat přímo před očima okupantů. Funkci galerie mohlo nahradit tzv. Péčko, podzemní pohotovostní pracoviště poblíž rozhlasové administrativní budovy v Jeseniově ulici na Žižkově. Souhlas k jeho zprovoznění mohl vydat pouze ústřední ředitel. Zdeněk Hejzlar ihned po návratu z Bratislavy vystoupil ve vysílání a ujistil posluchače, že vysílání bude pokračovat. Vedoucí ústředního technického provozu Josef Havlíček spolu s náměstkem ústředního ředitele pro techniku Milošem Junkem zorganizovali skupinu techniků (Jiří Felbr, Otakar Fišer, Jaroslav Kaňka), která odjela na Žižkov. Propojili se s rozhlasovou ústřednou na Vinohradské a sdělili, že odsud mohou zajistit 109

další vysílání, že na vysílače mohou odeslat signál vysílaný bu přímo z tohoto místa, nebo z kteréhokoli jiného rozhlasového studia, s nímž jsou spojeni. Postupně přicházeli další technici a hlásili se do služby. Kolem 11. hodiny technici začali suplovat redaktory a vstoupili do vysílání s vlastním hlášením. Přes rozhlasovou ústřednu docházely na toto nouzové pracoviště telefonní hovory. Jeden z techniků vzkazy zapisoval, druhý je četl do vysílání. Asi po hodině se ozvalo vinohradské studio 7 a z něj Jiří Dienstbier. Ze sedmičky se v průběhu celé středy 21. srpna dařilo vysílat zprávy a informace (u mikrofonu se střídali kromě Dienstbiera Sláva Volný, Jan Petránek, Karel Jezdinský, Ondřej Neff, Eva Kopecká)… Ve 22;30 hod. se vysílal další projev prezidenta L. Svobody. Kromě opakovaných výzev k uvážlivosti vyslovil podporu Akčnímu programu a nastoupené cestě. Vinohradské studio 7 prostřednictvím „Péčka” vysílalo až do 2. hodiny ranní 22. srpna. Ráno však už do vysílání nevstoupilo, vinohradská budova byla definitivně obsazená a odříznutá, opustit ji museli i poslední redaktoři. Na závěr vysílání z vinohradské budovy vzpomíná Karel Lánský, který z pověření Z. Hejzlara řídil vysílání: „Dopoledne se vystřídala okupační posádka, nastoupili podstatně ostřejší hoši a začali budovu vylidňovat. Podařilo se mi přesvědčit nějakého nadporučíka, že v jedné kanceláři mé rubriky ponechá službu pro zajiš ování běžného života hlavního města. Když jsem mu vysvětloval funkci této služby, uváděl jsem také, že se sem podávají zprávy o zásobování, dopravě a podobně. Vlado Príkazský, kterého jsem touto službou pověřil, nazval to pracoviště pak ,Pekárna‘.“ 223 Programové řídící centrum pod vedením Dagmar Maxové vzniklo v Rubešově ulici. Podílelo se především na příjmu a zpracování zpráv a na monitorování informací ze zahraničních rozhlasů a sestávalo hlavně z pracovníků III. programu. Kromě D. Maxové zde působili Jarmila Votavová, Jaroslav Pour, Miroslav Stuchl, Jiří Klír a Zdeněk Bouček. Po několika dnech byli z budovy v Rubešově ulici odvoláni. Vzniklo totiž podezření, že o jejich působení se dozvěděli představitelé okupační moci. V průběhu 22. srpna byla postupně napojena studia v budově Armádního rozhlasu v Dykově (Hviezdoslavově) ulici na Vinohradech, probíhala příprava k napojení studia Skaut u Karlova náměstí a přibývala modulační spojení z krajských stanic v Plzni, Brně a Českých Budějovicích. Postupně vznikla tzv. Štafeta neboli řetěz, kde se všechna studia napojovala v pravidelném patnáctiminutovém sledu do vysílání na všechny provozuschopné vysílače. „Péčko“ se pro příští dny stalo řídícím pracovištěm celostátního vysílání. Vysílacími centry, která už v průběhu středy 21. srpna postupně nahradila vinohradskou „sedmičku“, se stalo v první fázi především studio armádní redakce (umístěné na Vinohradech ve vile v tehdejší Hviezdoslavově ulici). Odtud se odbavovalo vysílání, jež se hlásilo pod hlavičkou Československo a vysílalo především komentované zprávy a komentáře. V provozu bylo také studio zahraničního vysílání v Nuslích Na Květnici, které připravovalo program zaměřený na zprávy ze zahraničí. V Nuslích působilo také Zahraniční vysílání, které osobně řídil dr. Hrabal. Vydal pokyn omezit vysílání na desetiminutové zpravodajské relace a nezařazovat neověřené a vůči okupantům kritické zprávy. Vysílalo se v němčině, angličtině, méně ve španělštině, francouzštině, češtině a slovenštině. Písemným příkazem ing. Josefa Skály bylo 21. srpna ráno zastaveno vysílání italské redakce. Vysílání v italštině, Itálie B, bylo řízeno představitelem Italské komunistické strany. Dalo své zařízení k dispozici protiokupačnímu vysílání, na kterém se podílel Jan Petránek a Ondřej Neff. Navíc spojaři nabídli k využití pro rozhlasové vysílání další objekt – tzv. studio Skaut v bezprostřední blízkosti Karlova náměstí, kde v té době ještě působilo pomocné studio České televize. Hlásilo se pak jako studio Střední Čechy, redaktoři V. Š ovíčková, Čestmír Suchý, 110

Petr Zborník odtud vysílali oficiální zprávy a informace. Činnost ukončilo odvysíláním projevu A. Dubčeka po návratu z Moskvy. Od 23. srpna se s vlastními vstupy do vysílání přihlašovalo i malé improvizované studio umístěné v úkrytu „Péčka“. Hlásilo se jako další pracoviště Prahy, vstupovalo s vlastními zprávami, které tam byly doručeny telefonicky a četl je hlasatel Fišer. Dalším provizorním rozhlasovým studiem bylo pracoviště v objektu Tesly Strašnice. Na pokyn Slavomila Vondráška tam přešli Oldřich Unger, Ing. Věra Homolová a Ing. Ladislav Cvekl, kteří se bezprostředně po obsazení hlavní budovy rozhlasu přesunuli do armádního studia v Hviezdoslavově ulici. Zprávy vysílali podle telefonátů, spojeni přímou linkou z centra, které jim dávalo pokyny. Ze studia v Tesle vysílali od 22. 8. do 9. 9. 1968. V. Homolová zprávy překládala do angličtiny. Do protiokupačního vysílání se zapojil i středovlnný vysílač hlásící se jako Vysílač ÚV KSČ, provizorně instalovaný v Tesle Hloubětín (kde z počátku vzniklo i improvizované televizní studio). Zprávy hlásili Kamila Moučková a Richard Honzovič. Naštěstí si rozhlasové vedení včas uvědomilo, že nelze spoléhat na existenci jediného fungujícího koordinačního centra („Péčka“), že je třeba pro všechny případy jeho roli zálohovat. Postupně se podařilo osamostatnit a vybavit podobnou propojovací technikou také studio v Hviezdoslavově ulici a rozhlasovou budovu v Karlíně, která se na čas stala technickým dispečinkem. Po jistou dobu dublovalo činnost „Péčka“ i plzeňské rozhlasové studio. V pátek 23. srpna před polednem muselo osazenstvo „Péčka“ za pomoci pracovníků spojů objekt rychle opustit, protože se k němu blížily tanky. Prakticky vzápětí byl obsazen sovětskými vojáky a technické odbavování programu dočasně převzala Plzeň. Část obsluhy pracoviště se přemístila do budovy Čs. rozhlasu v Karlíně, odkud řídila vysílání až do neděle 25. srpna. V dalším působení v karlínské budově jim zabránil Arnošt Silan, tehdejší vedoucí krajských studií Čs. rozhlasu. Poté se přesunuli na další funkční rozhlasové pracoviště, které bylo v Opletalově ulici. Od tohoto dne až do obnovení provozu v hlavní budově na Vinohradské tam působil technický dispečink vysílání, který odtud pod vedením technického ředitele Junka a hlavního inženýra Miloslava Kazdy zabezpečoval vysílání po technické stránce. V neděli 25. srpna večer se podařilo obnovit vysílání z dalších studií. Od 19. hodiny se začaly vysílat dvouhodinové programové cykly, do kterých se s desetiminutovými vstupy do vysílání přihlašovaly vysílače v následujícím pořadí: Střední Čechy, Praha, Československo I, Dunaj (Město na Dunaji, tj. Bratislava), Severní Slovensko, Střední Slovensko, Jižní Morava, Severní Morava, Západní Čechy, Jižní Čechy. Srpnový týden v Bratislavě Hůře na tom byla Bratislava, kde okupanti obsadili hned první den ráno kolem 7. hodiny rozhlasovou budovu na Zochově ulici a přerušili vysílání. Kolem poledne museli objekt opustit i všichni zaměstnanci. Jen o něco později se zmocnili i druhé budovy rozhlasu na Leninově náměstí. Pracovníkům rozhlasu se naštěstí podařilo tajně vynést ze Zochovy nejnutnější přenosové zařízení a převézt je do objektu vysílače na Vajnorské ulici. Nazítří bylo převezeno na dokončovanou zesilovací stanici na Briežkoch, odkud se ve spolupráci se Správou dálkových kabelů a Ředitelstvím telekomunikací podařilo zajistit vysílání. Toto řešení se ukázalo jako prozíravé, protože okupanti se snažili umlčet vysílání za každou cenu. Když byl zaměřen a umlčen vysílač na Vajnorské, po chvíli se vysílání obnovilo. Zasloužili se o to pracovníci Radiokomunikací: v jednom ze svých objektů nainstalovali náhradní mobilní vysílač. I ten byl však brzy zaměřen. 111

Do celostátní vysílací štafety se Bratislava připojila jako Město na Dunaji poprvé až 23. srpna kolem 9. hodiny 224. Maarské vysílání se hlásilo jako „mesto obilia“. Vysílání se stěhovalo ještě jednou, a to do budovy konzervatoře v Kostelní ulici. Podmínky ve vzdáleném objektu na Briežkoch byly totiž komplikované a spojení s tímto pracovištěm neoperativní. Kromě toho byly oprávněné obavy z toho, že pohyb velkého počtu lidí upoutá nežádoucí pozornost. Nové provizorní pracoviště už bylo podstatně komfortněji vybavené, kontakt s okolním světem bezproblémový a i z hlediska utajení na tom bylo lépe. Z tohoto studia se vysílalo až do 2. 9., kdy se vysílání vrátilo zpět na Zochovu. Nezávisle na Bratislavě se do celostátní štafety zapojila i další slovenská studia, rovněž jejich pracovníci projevili obrovskou schop-nost improvizace a velkou míru občanské statečnosti.225 Obsah vysílání Je pochopitelné, že za této mimořádné situace se zásadním způsobem zcela změnil obsah vysílání Čs. rozhlasu. Po celý srpnový týden vysílal rozhlas oficiální zprávy včetně stanovisek, prohlášení vlády, předsednictva ÚV KSČ, parlamentu, KNV, ONV, MNV, KV KSČ, projevů členů jednotlivých orgánů a zprávy o XIV. sjezdu KSČ. Od prvního dne přinášel rezoluce k momentální situaci, situační zprávy s informacemi zpravodajů, telefonáty informující o aktuálním dění ve všech oblastech republiky, výzvy ke stávce a informace o dopravě a zásobování. Stejně jako v r. 1945 přinášel i zprávy čistě osobního charakteru: o onemocněních nebo úmrtích v rodinách, zprávy o pobytu a situaci dětí na letních táborech, pobyty lidí na dovolené a služebních cestách. Zvláštní skupinu tvoří zprávy příznačné pro atmosféru daného týdne, které lze nazvat exponované situační zprávy – výzvy k bojkotu vojsk Varšavské smlouvy, zprávy o zatýkání českých lidí, konfidentech, zrádcích atd. Pochopitelně v hektické atmosféře, kdy nebyl čas na ověřování, se některé z těchto zpráv ukázaly jako nepravdivé, takže byly vzápětí dementovány. Čs. rozhlas i v improvizovaných podmínkách a vypjatých okamžicích velice dbal na to, aby důsledně plnil své poslání sdělovacího prostředku ve službách legálně zvolených státních institucí, tedy Národního shromáždění a vlády. Přednostně byly do vysílání zařazovány právě jejich zprávy, které dodávali stálí parlamentní zpravodajové rozhlasu Magda Kollárová a Rudolf Zeman. Současně fungovali i jako spojka mezi Národním shromážděním a vládou na jedné straně a rozhlasem na straně druhé. Epilog S napětím se čekalo na výsledky moskevských jednání. Stoupala nervozita, která se projevila i ve vysílání. Prakticky všechny komentáře se zaměřily na tuto událost. Jejich autoři jakoby už předvídali výsledek, neplýtvali přehnaným optimismem, snažili se o věcný tón a přípravu občanů na to, že kompromis bude nejspíše nevyhnutelný. V úterý 27. srpna po osmé hodině vstoupila do vysílání stanice Střední Čechy se zprávou, že v časných ranních hodinách se vrátila naše delegace z jednání v Moskvě a odjela na Pražský hrad. Reportéři Rudolf Zeman a Magda Kollárová se tam neprodleně vydali, aby získali oficiální vystoupení některého z nejvyšších představitelů státu. Po 14. hodině bylo odvysíláno oficiální komuniké o čs.-sovětském jednání v Moskvě, obsahující v podstatě jen řadu klišé a nicneříkajících frází. Obrovské rozčarování z výsledků moskevských jednání nezmírnil ani projev prezidenta Svobody, který rozhlas vysílal ve 14;50 hod. Prezident v něm apeloval především na klid a rozvahu a snažil se najít pozitiva výsledků jednání. 112

V 17.30 hod. konečně vystoupil se svým dlouho očekávaným projevem Alexander Dubček. Pronesl přibližně půlhodinovou řeč, která byla plná dlouhých pomlk, zaškobrtnutí a povzdechů. To, že projev byl vysílán v první verzi v auditivní podobě, umocnilo i v něm obsažené nonverbální sdělení, které bylo v rozporu s obsahem Dubčekových rádoby optimistických slov. Patrně i proto byl Dubčekův projev přijat s rozčarováním, ale zároveň se soucitnou emocí, která zabránila tomu, aby se proti přijetí moskevského diktátu okamžitě vzedmula silná vlna odporu. Pocity, které projev vyvolal, popsala výstižně Věra Š ovíčková: „Pamatuji si poslední okamžik v našem studiu, když přiletěl z Moskvy Dubček a pronesl chvějivým hlasem ten strašný projev. Navždy mi to utkvělo v paměti. Nevidím kulisy, nevidím nic, ale vidím sebe, jak mi vstoupily slzy do očí. Otočila jsem se k Čestmírovi (Suchému – pozn. autora) a řekla: ,A to je konec. On to vzdal.“ 226 Dubčekovým projevem končí krátce před 18. hod. v úterý 27. srpna 1968 dramatickými událostmi nabitý týden, jehož první dějství se odehrálo v nočních hodinách 20. srpna, a ve kterém sehrálo vysílání Čs. rozhlasu tak výjimečnou úlohu. Ve vysílání znovu ve větší ploše dostává prostor především vážná hudba a programové schéma se postupně vrací do normální podoby. Téměř po třech týdnech, 9. září, se pracovníci Čs. rozhlasu vrátili na svá pracoviště v hlavní budově na Vinohradské třídě. Ve dnech 3. a 4. září proběhla prohlídka budovy za účasti zástupce generální prokuratury. Rozsah škod pouze na vnitřním vybavení rozhlasu byl vyčíslen sumou téměř 1,600 tisíc tehdejších korun – uřezané kabely, rozbité vybavení, vypáčené a vykradené stoly. Hned 9. září se v 11 hodin konala společná schůzi, na niž se v doprovodu ústředního ředitele Z. Hejzlara a vládního zmocněnce Osvalda Závodského dostavili člen předsednictva a tajemník ÚV KSČ doc. Zdeněk Mlynář, ministr kultury Miroslav Galuška a vedoucí oddělení ÚV KSČ Dušan Havlíček. Poděkovali rozhlasovým pracovníkům za jejich obětavou práci v mimořádných podmínkách a ocenili, že rozhlasové vysílání posluchače nejen informovalo, ale i napomohlo k zachování relativního klidu odpoledního zasedání ÚV KSČ, na kterém se skupina protireformních členů ÚV měla pokusit o zvrat polednového vývoje – odvolání Dubčekova vedení, zrušení Akčního programu a zamezení plánovaného konání XIV. sjezdu strany. Pokud by k tomu došlo, hodlal A. Dubček svolat na Staroměstské náměstí veřejný mítink na podporu polednové politiky. ✦ ✦ ✦

ČTK a 21. srpen 1968 Dušan Provazník Třebaže lidé v Čs. tiskové kanceláři podobně jako ostatní spoluobčané nevylučovali možnost vojenského zásahu našich spojenců v roce 1968, většinou v ni nevěřili. Tento názor převládal nejen mezi řadovými členy tehdejší KSČ, ale i mezi funkcionáři, kteří se mohli považovat z mnoha důvodů za informovanější. To vysvětluje, proč vlastně jen pár hodin před vstupem vojsk pěti zemí Varšavské smlouvy se konalo v budově marxistické poradny v Celetné ulici setkání komunistů ČTK s delegátem na připravovaný sjezd strany. ZO KSČ v ČTK tehdy využila nového ustanovení, které umožňovalo velkým organizacím volit své delegáty na sjezd přímo a nikoli podle tradiční procedury prostřednictvím okresních, městských a krajských organizací. Organizace v ČTK se tehdy dohodla s organizací strany v televizi, že dají dohromady své hlasy a zvolí delegátem Jiřího Pelikána, tehdejšího ředitele Čs. televize. Už osoba kandidáta výmluvně hovo113

řila o politickém profilu četkařské organizace, která se ve své většině přihlásila k reformnímu kursu nového vedení KSČ zosobňovaného zejména jmény A. Dubčeka, F. Kriegla a J. Smrkovského. Na setkání s Jiřím Pe1ikánem se hovořilo o politických poměrech v zemi. I po letech se mi vybavují Pelikánova slova o tom, že pro další vývoj bude důležitý průběh schůze předsednictva ÚV KSČ, které se přibližně ve stejnou chvíli scházelo k projednání programových dokumentů připravovaného sjezdu. Ale ani ze slov a cho-

114

vání J. Pelikána, který byl tehdy členem Městského výboru KSČ a jako ředitel televize měl blízko k nejvyšším místům, nic neumožňovalo tušit osudovost chví1e. Po setkání, které skončilo kolem páté odpoledne, se jeho účastníci rozešli. Někteří kolegové, kteří měli odpolední službu, šli do ČTK, většina však šla jako já domů. Kolem půlnoci se ozval v našem bytě telefon. Volal kolega z redakce Přemysl Prokop. Volal ale z domova. „Jestlipak víš, co se děje?“ ptal se. „Obsazují nás.“ „To nemyslíš vážně!” „Jen si otevři okno a chvíli poslouchej.“ A skutečně, když jsem otevřel okno, slyšel jsem hukot velkých dopravních letadel, která kroužila nad městem, než dostala souhlas k přistání v Ruzyni. Co te? Dohodli jsme se s kolegou Prokopem, že se pokusíme zjistit, co se děje v ČTK i jinde a že se později spolu znovu spojíme, abychom se dohodli na dalším postupu. To jsme ještě netušili, že ČTK byla v celém plánu obsazení republiky přisouzena důležitá role. Čs. státní agentura měla odvysílat do světa „zvací dopis“ blíže nespecifikovaného počtu vysokých stranických a státních činitelů 227. Naštěstí však zásluhou neohroženého chování redaktora Jaroslava Lažanského, který měl noční službu v zahraniční redakci, a několika dálnopisných písařek, ČTK tento dopis nikdy nevyslala. Podařilo se mi spojit se s kolegou Lažanským telefonicky. Mohl jsem se s ním spojit jen díky tomu, že tehdejší ředitel ČTK Sulek, který spolupracoval s okupanty a obsadil telefonní centrálu svými lidmi, nevěděl, že na stůl řídícího směnaře vede přímá telefonní linka. Tak jsem mohl mluvit s Lažanským a pak i s tehdejším náměstkem ústředního ředitele Lubošem Fišerem, který byl oné osudové noci také po určitou dobu v budově ČTK. Tak jsem získal představu o tom, co se v ČTK odehrává. Současně jsme se s Lažanským a Fišerem dohodli, že nejvhodnější bude reagovat na vzniklou situaci až ráno, až přijdou zaměstnanci do práce. Zatelefonoval jsem Přemkovi Prokopovi a dohodli se, že ráno půjdeme do ČTK společně. Na rozdíl od jiných důležitých institucí nebyla ČTK obsazena sovětskými vojáky hned v noci na 21. srpna, ale až o 24 hodin později. Vysvětlení je třeba asi hledat v přesvědčení organizátorů vojenského zásahu, že ČTK je pod kontrolou tehdejšího generálního ředitele Sulka, což byl ovšem omyl. Krátce po osmé hodině 21. srpna po příchodu lidí do práce se sešel CZV KSČ, aby jednal o vzniklé situaci. Lažanský, který byl jeho členem, informoval o tom, co se v noci v ČTK dělo, zejména o neúspěšném pokusu generálního ředitele odvysílat zmíněný zvací dopis. Je třeba říci, že ve chvíli, kdy CZV jednal, byla situace svým způsobem jasná, v ulicích totiž kameloti prodávali Rudé právo se známým prohlášením předsednictva odsuzujícím vojenský zásah. To usnadnilo rozhodování výboru, který však už předtím jednoznačně podporoval reformní síly ve vedení KSČ. Členové CZV shodně odsoudili počínání generálního ředitele. CZV mě pak pověři1, abych šel v čele delegace za generálním ředitelem a požádal ho o vysvětlení jeho chování. Sulek zaujal na první pohled nepochopitelné a nelogické stanovisko. Poté, co pár hodin předtím se pokusil za asistence několika příslušníků StB odvysílat prostřednictvím ČTK zmíněný zvací dopis. Nyní na otázku, jaké je jeho politické stanovisko v dané chvíli, odpověděl, že stojí za premiérem Černíkem, prezidentem Svobodou a generálním tajemníkem Dubčekem, kteří vstup cizích vojsk odsoudili. Po tomto rozhovoru, který trval jen několik minut, Sulek z budovy ČTK odešel, aby do ní – pokud vím – už nikdy nevstoupil. CZV KSČ, který byl už od počátku roku 1968, zejména kvů1i sporu ve vedení ČTK mezi Sulkem a Fišerem, nucen řešit záležitosti, které do jeho kompetence nespadaly, byl 21. srpna postaven do situace, kdy musel fakticky řídit práci celé ČTK. Situace byla taková, že to nemohl odmítnout a s odstupem lze říci, že se tohoto úkolu 115

nakonec díky mimořádné podpoře všech zaměstnanců zhostil dobře. Nemám na mysli pouze oněch 24 hodin od půlnoci z 20. do půlnoci 21. srpna, kdy ČTK pracovala ještě ve své budově, ale všechny následující dny, až do návratu Dubčeka a ostatních internovaných čs. představitelů z Moskvy do Prahy. CZV se tehdy scházel každý den na nejrůznějších místech. Podařilo se mu obnovit chod všech redakcí – zahraniční, domácí, exportu, fota, článkové – na náhradních pracovištích, takže jak Čs. rozhlas a další sdělovací prostředky, tak i státní instituce (např. ministerstvo zahraničí nebo parlament) dostávaly kompletní informační servis. Protože zpočátku nebylo jasné, jak se bude situace vyvíjet a zda okupační úřady nezačnou zatýkat, rozhodl se CZV ustavit náhradní orgán, který ho měl zastoupit, kdyby členové stávajícího CZV byli třeba zatčeni. Naštěstí k tomu nedošlo. Zmiňuji se však o tom v zájmu úplnosti, aby bylo zřejmé, že jsme tehdy počítali se všemi možnostmi. Psáno 22. července 1990. ✦ ✦ ✦

Mohl být ředitelem jen svobodné ČTK Vladimír Brabec Ve středu 21. srpna odpoledne se ještě v neobsazené ústřední budově Čs. tiskové kanceláře sešlo celé vedení ČTK, tj. šéfredaktoři a ředitelé úseků. Řešili mj. otázku, kdo povede četku místo ústředního ředitele Sulka; ten přinesl „zvací dopis“, aby jej oficiální tisková agentura ČSSR vydala; tím by získala vojska Varšavského paktu oprávnění ke své invazi do Československa jak před jeho občany, tak i před Evropou a světem. Jindra Suk228 – zazněla jednomyslná odpově všech účastníků porady. Funkci ústředního ředitele by měl převzít právě on. Není nutné uvádět, že převzít odpovědnosti za celou četku v podmínkách okupace přinášelo nesnadná rizika. Jindra je znal. Od první chvíle kladl důraz na to, aby pokračovala svobodná, necenzurovaná činnost ČTK. Jindra Suk přišel se svou ženou Věrou do Československé tiskové kanceláře z Loun. Ve svém společném působišti se brzy prosadili jako dvojice vzácného charakteru, což se zřetelně projevovalo zejména v dobách obtížných. Dovedli vytvářet kolegiální týmy spjaté obětavou prací a nezištným přátelstvím. Získali si svými vlastnostmi autoritu u naprosté většiny pracovníků Četky. Právem se brzy stali vedoucími redaktory: Věrka v socialistické oblasti zpravodajství ze zahraničí, Jindra v tzv. domácí redakci, která zajiš ovala zpravodajství z celého tehdejšího Československa.  Vyzvali jsme všechny pracovníky agentury, aby nepřijímali žádné příkazy od Miroslava Sulka, vedením ČTK odvolaného ústředního ředitele. Zvací dopis nebyl z ČTK vyslán ani domácím, ani zahraničním sdělovacím prostředkům, ani jakýmkoliv jiným adresátům. Všechny redakce ČTK pokračovaly i poté, co okupoval ústřední budovu zvláštní oddíl sovětské armády, ve svobodné činnosti. Zásadový postoj osvědčil Jindra Suk také v době pokusu Gustáva Husáka získat novináře pro spolupráci s jeho normalizační politikou. Po svém zvolení do čela předsednictva ÚV KSČ v dubnu 1969 dal Husák svolat poradu představitelů sdělovacích prostředků. Přednesl na tomto značně širokém shromáždění projev o situaci a vyzval přítomné, aby zaujali pozitivní vztah k novému vedení strany. Výslovně sliboval, že ti, kdo se k jeho politice přihlásí, zůstanou na svých vedoucích místech bez ohledu na jejich postoje v době vlády reformistů. Většina členů reformního vedení dostala výpově po nástupu tohoto Bi akova chráněnce. Spolu s nimi i Jindra Suk. Svobodná ČTK vysílala své zpravodajství v ně116

kolika jazycích po celou dobu Pražského jara. Po okupaci ústřední budovy jsme vytvořili nová pracoviště, jež byla ve spojení se všemi světovými agenturami. Vybavení vysílačkami, monitory i tiskárnou jsme zajistili z tzv. strategických skladů ČTK. Svobodné  působení ČTK v době Pražského jara je a bude vždy spjato se jménem Jindry Suka.  ✦ ✦ ✦

Havlova výzva do zahraničí zněla z Liberce Luboš Příhoda V zasedacÌ mÌstnosti ËÌslo 44 v libereckÈ radnici se zabydlila skupina kulturnÌch pracovnÌk˘, kter· se p¯emÌstila ze suterÈnu KrajskÈho projektovÈho ˙stavu (dnes hotel Praha), kdyû architekt Miroslav Mas·k nabÌdl jejÌ pomoc p¯edsedovi MÏNV Ji¯Ìmu Moulisovi. Jako rozhlasov· a tiskov· skupina se podÌlela na zpracov·nÌ nÏkter˝ch tiskovin a let·k˘ a na textech pro rozhlasovÈ vysÌl·nÌ. V tÈ skupinÏ p˘sobili kromÏ architekt˘ Miroslava Mas·ka a Karla Hub·Ëka, Margit Tom·ökovÈ, dr. ZdeÚka Neumana a Ing. LûÌËa¯e takÈ herec Jan T¯Ìska a spisovatel V·clav Havel, kter˝ psal pro r˘znÈ org·ny proslovy a prohl·öenÌ, v nichû posouval komunisty doprava. ÑMyslÌm, ûe to bylo poprvÈ a naposledy, kdy jsem mÏl p¯Ìleûitost promlouvat k n·rodu ˙sty takov˝chto ctihodn˝ch institucÌ, na kter˝ asi tÏûko nÏkdy zapomenu,î vyzn·v· se ze svÈho z·ûitku v D·lkovÈm v˝slechu. Od poË·tku vysÌl· libereckÈ studio »s. rozhlasu, jemuû se poda¯Ì napojit se na vysÌlaË v MnichovÏ Hradiöti, ËÌmû se okruh posluchaˢ Liberecka, Jablonecka, »eskolipska a p¯ilehl˝ch oblastÌ podstatnÏ rozö̯Ì. LibereckÈ studio okupaËnÌmi voj·ky obsazeno nikdy nebylo, aËkoliv obrnÏnci u budovy rozhlasu byli. Stalo se tak ËistÏ n·hodou, kdyû ze äaldova n·mÏstÌ mÌsto na v˝padovku na Prahu odboËili na Husovu t¯Ìdu smÏrem do Jizerek. BÏhem celÈho okupaËnÌho t˝dne se tak studio zapojilo do zpravodajskÈ sÌtÏ ve ötafetÏ krajsk˝ch r·diÌ, do nep¯etrûitÈho vysÌl·nÌ rozhlasov˝ch studiÌ mimo Prahu. VedoucÌ libereckÈho studia byl tehdy Old¯ich VojtÌöek, kter˝ v budovÏ rozhlasu bydlel s rodinou. 20. srpna kr·tce po p˘lnoci ho probudily kamÌnky, kterÈ kdosi h·zel na okno loûnice. ÑByl to p¯Ìtel, kterÈho jsem jako novin·¯ znal z kaûdoroËnÌch letnÌch setk·nÌ na libereckÈm v˝staviöti,î popisuje noËnÌ probuzenÌ VojtÌöek po 22 letech. ÑP¯Ìtel Frantiöek p¯iöel, aby se ujal ostrahy objektu.î Nutno ovöem dodat, ûe v osobÏ Frantiöka ölo o kapit·na St·tnÌ bezpeËnosti. VeËer 22. srpna vysÌlalo libereckÈ studio »s. rozhlasu v˝zvu do zahraniËÌ, kterou se spisovatel V·clav Havel obr·til na svÈ zahraniËnÌ liter·rnÌ kolegy a p¯·tele. Havl˘v apel na v˝znamnÈ osobnosti kultury ve svÏtÏ p¯ednesl ve svobodnÈm vysÌlaËi herec Jan T¯Ìska: ÑNevÌm, zda tento vysÌlaË je slyöet za hranicemi republiky. ProsÌm proto radiostanice, kterÈ n·s nynÌ slyöÌ, aby p¯en·öely vysÌl·nÌ za hranice zemÏ. A taky s prosbou, aby organizovaly mezi spisovateli a kulturnÌmi pracovnÌky jin˝ch zemÌ protestnÌ podpisovÈ akce proti okupaci »eskoslovenska. ObracÌm se na G¸ntera Grasse, Hanse Magnuse Enzensbergera, Helmuta Heissenb¸ttela, Rolfa Hochhuta, na Kennetha Tynana, Arnolda Weskera, Kingsleye Amise, Johna Osborna, na Friedricha D¸rrenmatta a Maxe Frische, na p¯ednÌ francouzskÈ spisovatele Jean-Paul Sartra, Luise Aragona, Allana Robbe-Grilleta, Mischela Butora, Samuela Becketta, Eugena Ionesca, na Mezin·rodnÌ PEN klub v Ëele s Arthurem Millerem, na Jevgenije Jevtuöenka, Andreje VoznÏsenskÈho a v˘bec na vöechny svÈ kolegy spisovatele, aby v tÈto chvÌli, tak tÏûkÈ pro »eskoslovensko, p¯idali sv˘j hlas k tÏm, kte¯Ì odsuzujÌ agresi st·t˘ VaröavskÈ smlouvy. Tento Ëin je nesl˝chan˝m pokusem n·silnÏ zmÏnit pomÏry v zemi proti v˘li vöech leg·lnÌch org·n˘ a vöeho jeho lidu. CizÌ vojenskÈ jednotky vstoupily v nesmÌrnÈm mnoûstvÌ, bez vÏdomÌ vl·dy, do »eskoslovenska. ObsazujÌ vöechna mÏsta, ve¯ejnÈ instituce, st¯ÌlejÌ

117

do bezbrannÈho obyvatelstva, niËÌ domy a silnice, objevily se uû p¯Ìpady drancov·nÌ. V Praze pr˝ uû zat˝kajÌ nejen p¯ednÌ politiky, kte¯Ì st·li do vËerejöka v Ëele zemÏ, ale i spisovatele a kulturnÌ pracovnÌky, kte¯Ì se sv˝mi Ël·nky, projevy a ve¯ejnou aktivitou zasazovali o svobodu, demokracii a svobodu zemÏ; pokud je dosud nezat˝kajÌ, lze oËek·vat, ûe to v nejbliûöÌ dobÏ zaËnou dÏlat. Vöichni jsme nepochybnÏ na seznamech, kterÈ uû urËitÏ existujÌÖî

Na tomto místě doplňujeme dva odstavce, které autor do svého repetitoria nezahrnul; jsou z 6. zvláštního vydání deníku Průboj, které vyšlo 23. srpna 1968. Havlova výzva tam otištěna podle přepisu pásky z prastarého diktafonu: „V Československu hráli spisovatelé ve všech historických okamžicích inspirativní úlohu. Formulovali tradiční humanitní ideály našich národů a promlouvali jménem lidu v dobách, kdy se národ nemohl samostatně politicky projevovat, úlohu sehráli také v nedávné době, kdy připravovali klima, z něhož pak vzešly známé politické změny. Pomáhali těmto změnám a v krátké době několika měsíců, kdy byla v Československu svoboda slova, byli mezi prvními, kteří mobilizovali národ k politické aktivitě. Nepochybně proto budou také mezí prvními, které budou okupanti pronásledovat a zavírat. Každý hlas na podporu Československa je dnes důležitý. Lidé chodí po ulicích s tranzistorovými přijímači u ucha, ve veřejných místnostech a z pouličních amplionů zni vysílání dosud fungujících svobodných vysílačů, hltáme zprávy s každým projevem, který se ve světě objeví na naši podporu, každý z nich nás posiluje a za každý jsme vděční, Jsem jeden z mála českých spisovatelů, který má ještě přístup ke svobodné vysílačce, protože v jiných městech, kde takové vysílače ještě existují, pracují na neznámých místech. Obracím se proto na vás jménem všech českých a slovenských spisovatelů s naléhavou prosbou o projev podpory… D·le bych se r·d obr·til na vöechny ËeskÈ a slovenskÈ spisovatele a kulturnÌ pracovnÌky, kterÈ zastihla okupace »eskoslovenska v zahraniËÌ, nap¯Ìklad ˙ËastnÌky EvropskÈho kolokvia v rakouskÈm Alpbachu Josefa Hiröala, VÏru Linhartovou a dalöÌ, aby û·dali rakouskou televizi, rozhlas a tisk o moûnost informovat ve¯ejnost o situaci v naöÌ zemi, dementovat lûivÈ zpr·vy TASSu a vyz˝vat vöechny ËestnÈ lidi k podpo¯e »eskoslovenska.ì229 Havlovu v˝zvu odvysÌlalo rozhlasovÈ studio nÏkolikr·t, a to i v nÏkolika jazycÌch. Vyöla rovnÏû jako let·k, kter˝ se prost¯ednictvÌm zahraniËnÌch turist˘ dostal za hranice »eskoslovenska. Na Ëinnost tohoto ÑmyölenkovÈho trustu odporuî, jak se tenkr·t tÈ skupinÏ kulturnÌch pracovnÌk˘ takÈ ¯Ìkalo, samoz¯ejmÏ Ñnezapomeneî ani okresnÌ PouËenÌ, kterÈ si skupinu rovnÏû vezme na paök·l. LibereËtÌ normaliz·to¯i jeötÏ p¯ipomenou Hochmana a spisovatele Milana Kunderu, kter˝ se v Liberci na radnici objevil aû v poslednÌ den Ëinnosti skupiny 28. srpna 1968.

Autorem tohoto „Krokodýla“ je Kid – písničkář Kapitán Kid – alias kreslíř a spisovatel Jaroslav Velinský. Vstoupil k táborákům v Jizerkách taky jako autor detektivek 118

nakladatelství v Liberci; do Ústí přesídlil, když tam v r. 1966 začínaly festivaly country and western a trampské písně Porta; tuhle jeho dvojdomost si připomínali novináři v sídelních městech obou současných – i minulých – regionů. Informace o tom, co se v Liberci a potaûmo v republice dÏje, rozmnoûovaly Èterem takÈ amatÈrskÈ vysÌlaËky Svazarmu a vysÌlaËka libereckÈho podniku zahraniËnÌho obchodu Skloexport, jehoû pracovnÌci obstar·vali i p¯eklady do cizÌch jazyk˘ a podÌleli se na vysÌl·nÌ v nÏkolika jazycÌch. JejÌm ¯ÌzenÌm byl povϯen Ing. Gotthard, deleg·t mimo¯·dnÈho XIV. sjezdu. A jeötÏ jedna v˝zva zaznÏla ten veËer z Èteru, nab·dajÌcÌ obËany SeveroËeskÈho kraje, aby vstoupili do zÌt¯ejöÌ jednohodinovÈ gener·lnÌ st·vky na protest proti okupaci, jak ji na svÈm zased·nÌ ve vysoËanskÈm »KD vyhl·sil XIV mimo¯·dn˝ sjezd KS». Ve 22 hodin doölo na libereckÈ okresnÌ a mÏstskÈ org·ny Prohl·öenÌ vysoËanskÈho sjezdu. O patn·ct minut pozdÏji hl·sÌ VB pohyb dalöÌ sovÏtskÈ kolony, kter· postupuje od NovÈho MÏsta pod Smrkem ve smÏru Liberec. P¯edsednictvo okresnÌho v˝boru S»SP v Liberci vyzve jeötÏ tÈto noci svÈ Ëleny, aby vr·tili ËlenskÈ legitimace, kterÈ odevzd· velvyslanectvÌ SSSR v Praze s podmÌnkou, ûe je vyzvedne tehdy, aû jednotky okupaËnÌch vojsk VaröavskÈ smlouvy ¯ÌzenÈ p¯edstaviteli SovÏtskÈ arm·dy opustÌ svrchovanÈ ˙zemÌ »SSR. V noci, ale spÌöe nad r·nem, se budou vracet dom˘ prvnÌ deleg·ti mimo¯·dnÈho sjezdu.230 ✦ ✦ ✦

Československá televize ve dnech okupace Jarmila Cysařová 21. srpna začala televize vysílat v půl páté ráno z Měš anské besedy. Sjeli se tam hlasatelka Kamila Moučková, režisér Pavel Vantuch, z Televizních novin Kamil Winter, Miroslav Sígl [pokračuje text z 4.oddílu]. Náhradním pracovištěm bylo kino Skaut, kde již byla Olga Čuříková, Věra Kunderová a přicházeli další – Jiří Kantůrek, Jiří Svejkovský… Někteří odjeli předem na vysílač Cukrák, aby tam připravili vysílání [Vladimír Tosek, Vladimír Škutina]. V 11; 40 se v kině Skaut odmlčel televizní signál. Vysílání z Cukráku končilo záběrem na přijíždějící tanky. Dalšími pracovišti byl Výzkumný ústav pro sdělovací techniku, kde působili do 23. srpna i režiséři Miroslav Lang a Zdeněk Podskalský – poté přešli do rozestavěného objektu Na Petřinách. Režisér Ivo Paukert, dokumentarista Jindřich Fairaizl s kolegy informovali diváky s pomocí přenosového vozu z rozestavěných Kavčích hor. Skupina televizních pracovníků odjela na Kle , kde byla naše obrněná jednotka. Její velitel vzal pracovníky televize do stavu a půjčil jim maskovací vojenské uniformy. Okupanti se pokusili zlikvidovat vysílání dělostřeleckou palbou. Na pokyn velitele jednotky se podařil přesun na vysílač Krašov; ten byl však rozstřílen další den. Okupanti chystali vpád výsadkářů. Skupina se s diváky rozloučila a za tmy byla odvezena k hajnému, potom do Prahy a k jednotce u Lipna a do Rakouska, aby odtamtud vysílali. K tomu nedošlo; naši představitelé se vrátili z Moskvy. Na vlně 490 metrů vysílali rozhlasoví publicisté a hlasatelé, k nimž se připojili i televizní (Kamila Moučková, Richard Honzovič, Miroslav Sígl ad.) z pražského vysočanského závodu ČKD Elektrotechnika. Sledovali průběh mimořádného XIV. sjezdu KSČ. Bylo to umožněno díky technikům, kteří narychlo vytvořili podmínky pro Svobodný vysílač a tím svolání delegátů ÚV KSČ z celé republiky, kteří se tam 22. srpna sjížděli. Účastníky mimořádného sjezdu prověřovala zvláštní komise, místo sjezdového jednání bylo utajeno. Diskuzi nemohl nikdo odposlouchávat. Zastoupe119

ním Dubčeka byl pověřen Věněk Šilhán. Svobodné vysílání se Sovětům nepodařilo najít a umlčet, mezinárodní ohlas byl mimořádný. Delegáti schválili změnu stanov a zvolili nové členy orgánů strany. Ale hned na počátku normalizace bude sjezd označen za neplatný.

Vysílalo i Brno a Ostrava. V Brně monitoroval situaci a vysílal publicista Luboš Popelka s kolegy. Když tanky znemožnily práci televizního štábu, přesunul se Luboš do Vídně, odkud ve vysílání pokračoval. Situace v okupovaném městě obletěla svět. A když v Ostravě nemohli vysílat ze studia, přesunul se štáb v čele s Lukem Eliášem na vysílač v Hoš ákovicích a po dvou dnech další přesun do studia v Zábřehu s provizorní hlasatelnou ve skladu kamer, kde je žádná kontrola nenašla. Ostrava vysílala nejen zpravodajství, ale pro povzbuzení diváku i verše, filmy až do 4. září, kdy se ozvala Praha… 26. srpna podepsali naši představitelé tzv. Moskevský protokol. Důsledky těchto podpisů, kontrastujících s občanským odporem proti okupaci, je už zcela jiná kapitola z historie Československé televize. A nejen její. ✦ ✦ ✦

Naděje se staly marnými Jiří Svejkovský První den, středa 21. srpna 1968 V p¯edveËer toho osudnÈ ho dne jsem nemÏl sluûbu, veËernÌ komentovanÈ zpravodajstvÌ zajiöùoval kolega Mario Ilk. Sledoval jsem vysÌl·nÌ na televizoru doma, v KrakovskÈ ulici Ë. 13. Mario ohl·sil hlavnÌ ud·lost dne, zpr·vu o zased·nÌ p¯edsednictva ⁄V KS». Zopakoval informaci »TK, ûe jist· z·padnÌ agentura ohl·sila soust¯eÔov·nÌ vosk SovÏtskÈho svazu a dalöÌch zemÌ VaröavskÈho paktu u naöich hranic. Pak jeötÏ p¯idal nÏkolik informacÌ a na odlehËenÌ p¯ipomnÏl, ûe v tÏchto dnech navötÌvila »eskoslovensko kdysi slavn· americk· dÏtsk· filmov· hvÏzdiËka Shirley Templeov· (pozdÏjöÌ velvyslankynÏ USA v Praze). V z·vÏru se div·k˘m omluvil, ûe jim nem˘ûe bohuûel ¯Ìci nic, co by je potÏöilo, a konËil slovy: ÑZÌtra snad budeme vÏdÏt vÌc, dobrou noc.î Dobr· noc to nebyla. Kdyû Mario skonËil, bylo uû k des·tÈ hodinÏ veËer, vypnul jsem televizor a ulehl. Nemohl j sem hned usnout, aû kdyû jsem nabÌral prvnÌ veröÌËky sp·nku, probudily mne pravidelnÏ se opakujÌcÌ mohutnÈ hukoty nÌzko letÌcÌch letadel nad praûsk˝mi st¯echami. Otev¯el jsem oËi a v duchu doufal, ûe ölo jen o n·hodnÈ p¯elety naöich aerolinek. Nov˝ hukot se dostavil v nÏkolika vte¯in·ch a v tom uû jsem si uvÏdomil, ûe hrozba vojenskÈho z·sahu SovÏtskÈho svazu do naöeho nadÏjnÈho spoleËenskÈho v˝voje se stala skuteËnostÌ. Potichu, vedle spala manûelka, jsem lÌtostiv˝ vztek p¯ekon·val jen r˘zn˝mi jadrn˝mi slovy, z nichû asi nejsluönÏjöÌ byly: ÑTi hajzlovÈ uû jsou tady.î To uû bylo p˘l druhÈ r·no. NemÏlo cenu pokouöet se znovu usnout. Vstal jsem a zapnul v ob˝v·ku radiop¯ijÌmaË. ChvÌli bylo ticho, slyöel jsem jen zlovÏstn˝ öum z reproduktoru. Pak se najednou ozvala znÏlka Prahy a po nÌ po chvilce hlas mÈho b˝valÈho rozhlasovÈho kolegy hlasatele Vl·di Fiöera. ÑV·ûenÌ posluchaËi, z˘staÚte u sv˝ch p¯ijÌmaˢ, probuÔte i teÔ, v noci, vaöe zn·mÈ. Za mal˝ okamûik bude »eskoslovensk˝ rozhlas vysÌlat mimo¯·dnÏ d˘leûitou zpr·vu. Z˘staÚte u sv˝ch p¯ijÌmaˢ.î Probudil jsem celou rodinu: ÑVËera, dne 20. srpna 1968 kolem 23. hodiny veËer p¯ekroËila vojska SovÏtskÈho svazu...î Z KrakovskÈ ulice, kde jsme bydleli, jsem vybÏhl na V·clavskÈ n·mÏstÌ. Ob¯Ì letadla s obrnÏn˝mi transportÈry a pln· ozbrojen˝ch paraöutist˘ st·le p¯elÈt·vala nad Prahou 120

smÏrem na RuzyÚ. P¯iopilÌ n·vötÏvnÌci noËnÌch podnik˘ nevÏdÏli, co se dÏje, koukali po obloze na blikajÌcÌ letadla a vesele halekali. NÏkte¯Ì taxik·¯i vöak vÏdÏli, co se dÏje, a zapnuli klaksony na poplach. RozbÏhl jsem se do redakce »ST v JungmannovÏ ulici. D˘m byl jeötÏ ve tmÏ, byly teprve Ëty¯i r·no. ÑPoslouchejte r·dio, obsazujÌ n·s SovÏti,î ¯ekl jsem ve vr·tnici. ÑTo snad nenÌ moûn˝,î hlesl vr·tn˝. Bylo to moûn˝. Vyöel jsem znovu do ulic NovÈho MÏsta. Vöude byl jeötÏ klid, v tu dobu uû z RuzynÏ m̯ily sovÏtskÈ obrnÏnÈ transportÈry k budovÏ ⁄V KS» na n·b¯eûÌ. D˘stojnÌci sovÏtskÈ arm·dy, vedeni p¯ÌsluönÌky StB, v nich jeli zatknout DubËeka, s nÌm i dalöÌ progresivnÌ Ëleny strany a odvlÈct je jako zajatce do Moskvy. ZaËÌnala sovÏtsk· okupace naöÌ republiky, trvala 22 let. Vr·til jsem se do Jungmanky p¯ed d˘m Ë. 15, kde byly naöe redakËnÌ kancel·¯e. V tu dobu uû ve studiu v MÏöùanskÈ besedÏ ve VladislavovÏ ulici zaËÌnali technici p¯ipravovat mimo¯·dnÈ vysÌl·nÌ. Vöiml jsem si, ûe nedaleko ode mÏ post·v· kolega kameraman Jarda HoleËek. Vedle n·s u chodnÌku zaparkoval n·ö televiznÌ taxÌk s vousat˝m ¯idiËem. Ani z vozu nevylezl a jen se p¯es staûenÈ okÈnko zeptal: ÑTak kam to dnes bude, co budeme dÏlat?î ÑMÏli bychom se dostat na n·b¯eûÌ, k bar·ku ˙st¯ednÌho v˝boru,î ¯ekl jsem. ÑNem·m film, ale pokusÌm se pro nÏj dostat do kancel·¯e,î kolega HoleËek zmizel v pr˘chodu. Kdyû dorazil, vymÌnil si, ûe bude sedÏt vep¯edu vedle ¯idiËe. ChtÏl filmovat skrz p¯ednÌ sklo. Varoval jsem ho: ÑM˘ûe to b˝t nebezpeËnÈ.î ÑNevadÌ,î odpovÏdÏl, a tak jsem mu uvolnil mÌsto vedle ¯idiËe. Vyjeli jsme, nebylo jeötÏ ani pÏt, ale letnÌho Ëasu. Byla uû dobr· viditelnost. V tu dobu byl ve VladislavovÏ ulici cel˝ öt·b technick˝ch pracovnÌk˘. ZaËali p¯ipravovat mimo¯·dnÈ vysÌl·nÌ. Byli tam uû zpravodajci v Ëele se öÈfredaktorem Kamilem Wintrem, hlasatelkou Kamilou MouËkovou, d·le redakto¯i Miroslav SÌgl, Old¯ich »iËatka a kameraman P¯emek Prokop. Vyjeli jsme na Jungmannovo n·mÏstÌ, pak jsme to vzali tichou Perlovkou, p¯es Uheln˝ trh, Jilskou uliËkou na MalÈ n·mÏstÌ a d·l k Orloji. Dojeli jsme na kraj StaromÏstskÈho n·mÏstÌ, kde jsme ty vet¯elce uû vidÏli. ObrnÏnÈ transportÈry se zdviûen˝mi kanony byly kolem majest·tnÈ sochy Jana Husa. Jedno dÏlo m̯ilo na balkon KinskÈho pal·ce, kde visel transparent s n·pisem: ÑV˝stava sovÏtskÈho umÏnÌ 20. let.î Vskutku, ty kanony okupant˘ byly nejvhodnÏjöÌm doplÚkem k tomu, ËÌm se mohli SovÏti na v˝stavÏ svÈho umÏnÌ pochlubit. Jarda HoleËek tu Ñkr·suì snÌmal z rohu StaromÏstskÈ radnice a byl z¯ejmÏ prvnÌ, kdo to zachytil na film. Mezi okupaËnÌ vojenskou techniku uû se trousily hlouËky nedospal˝ch Praûan˘ a na voj·ky padaly prvnÌ ot·zky: ÑPaËemu? Co tady chcete? Co tu v˘bec dÏl·te? T·hnÏte dom˘.î NÏkolik voj·k˘ zaËalo mÌsto odpovÏdi rozd·vat let·Ëky. Lidi je sice z prvnÌ zvÏdavosti brali do rukou, ale sotva staËili p¯eËÌst prvnÌ ¯·dky, plivali na nÏ a p¯ed oËima voj·k˘ je trhali na kousky. ⁄st¯ednÌ ¯editel »ST Ji¯Ì Pelik·n odmÌtl splnit p¯Ìkaz sovÏtskÈho velenÌ, aby zastavil vysÌl·nÌ »ST; p¯enesl svÈ pracoviötÏ do parlamentu na Senov·ûnÈ n·mÏstÌ. Odtud takÈ poû·dal ¯editele V⁄ A. S. Popova Ji¯Ìho Radu o z¯ÌzenÌ n·hradnÌho vysÌlacÌho studia. Ten mu ihned ochotnÏ vyhovÏl a n·hradnÌ studio se sv˝mi spolupracovnÌky zajistil. Ji¯Ì Pelik·n pak pravidelnÏ ve veËernÌch hodin·ch v objektu Jind¯iöskÈ osobnÏ informoval öiröÌ vedenÌ »ST o pr·ci p¯edsednictva N·rodnÌho shrom·ûdÏnÌ a o situaci v zemi. ÑNa jednom z tÏchto setk·nÌ poû·dal öiröÌ vedenÌ »ST o n·zor Ëi radu, zda m· z˘stat v »SSR, nebo opustit republiku. Vzhledem k tomu, ûe nikdo nevÏdÏl, Ëeho jsou okupanti a jejich ËeötÌ kolaboranti schopni, bylo mu doporuËeno, aby radÏji republiku opustil.î231 ñ N·sledujÌcÌ dny prok·zaly prozÌravost tohoto rozhodnutÌ. Karel Hoffmann, ¯editel ⁄st¯ednÌ spr·vy spoj˘, vydal p¯Ìkaz vypnout vöechny vysÌlaËe a vy¯adit retranslaËnÌ prost¯edky provozu. ée se vysÌlalo, dokl·d· svÏdectvÌ, kterÈ zapsali ing. Kol·¯ a ing. Kejha: ÑTato skuteËnost podstatnÏ ovlivnila pr˘bÏh p¯Ìpravy a realizace provizornÌch pracoviöù. Nezbylo neû projedn·vat ot·zky p¯enos˘ a vysÌl·nÌ televiznÌho sign·lu s pracovnÌky rezortu Spoj˘ jen osobnÌm stykem a zcela vylouËit telefonnÌ spojenÌ, na jehoû odposlouch·v·nÌ n·s sami pracovnÌci spoj˘ upozornili.î

121

Tehdy, ten prvnÌ den okupace, kdyû jsme se my, redakto¯i, po ztr·tÏ vysÌlaËe Cukr·k kolem poledne rozeöli ze studia Skaut a nevÏdÏli, co bude d·l, zaöel jsem dom˘ do KrakovskÈ ulice nÏco snÌstÖ ÑCestou pÏöky ze éiûkova do Vokovic na svÈ pracoviötÏ ve V˝zkumnÈm ˙stavu rozhlasu a televize, uvaûovali ing. VladimÌr Kroupa a ing. Ota Such˝, co by mohli proti okupant˘m podniknout. Po p¯Ìchodu do ˙stavu se stala podnÏtem vybudovat provizornÌ vysÌlacÌ pracoviötÏ v Tesle HloubÏtÌn informace Aliho äÌrka, v˝vojovÈho pracovnÌka tohoto podniku, kde pr·vÏ mÏli jeden dokonËen˝ vysÌlaË. SpoleËnÏ s ing. Frantiökem KubÌËkem urychlenÏ p¯ipravili kamerov˝ ¯etÏz Marconi Mark V a synchroniz·tor. TÏsnÏ po poledni se poda¯ilo podnikovou Volhou dopravit snÌmacÌ za¯ÌzenÌ na mÌsto urËenÌ. V jednÈ z kancel·¯Ì Tesly bylo z¯Ìzeno improvizovanÈ televiznÌ studio se stejn˝m pozadÌm, jako bylo ve studiu Skaut [mapa republiky]. Na hloubÏtÌnskÈ pracoviötÏ ze studia Skaut se p¯emÌstili moder·to¯i Ji¯Ì Svejkovsk˝, Petr Krul a Kamila MouËkov·. Mimo¯·dnÈ televiznÌ vysÌl·nÌ bylo zah·jeno ve 14 hod. Kolem 15. hodiny sem jeötÏ p¯ijel p¯enosov˝ filmov˝ v˘z s os·dkou, kterou vedl pan Ladislav Vakerman. Po p¯ipojenÌ vozu bylo moûno vysÌlat i aktu·lnÌ filmovÈ z·vÏry z okupovanÈ Prahy. ÑVe stejnÈ dobÏ zaËal v Tesle HloubÏtÌn vysÌlat i st¯edovlnn˝ rozhlasov˝ VysÌlaË MV KS»,î uv·dÏjÌ technici v z·pise sv˝ch vzpomÌnek. Dostal jsem se do Tesly v HloubÏtÌnÏ tam brzy po obÏdÏ, zase sluûebnÌm taxÌkem. Tou dobou uû zde zaËÌnal fungovat ten rozhlasov˝ vysÌlaË ustaven˝ p¯edevöÌm na pomoc deleg·t˘m a organizaci XIV. sjezdu KS». »innost naöeho vysÌlaËe ve sklepnÌch prostor·ch organizoval kolega Mirek SÌgl s dalöÌmi televiznÌmi redaktory Jirkou Hradeck˝m, Honzou Plochem, Mariem Ilkem a dalöÌmi. Zapadl jsem mezi nÏ a byl zase chvÌli rozhlasov˝m hlasatelem. Don·öka vöech moûn˝ch nov˝ch informacÌ o ud·lostech v Praze sem byla uû dob¯e zorganizov·na. Kolega Julek DanÏk sem nap¯Ìklad od d·lnopisu z redakce v JungmannovÏ ulici buÔ posÌlal po spojce, nebo s·m p¯iv·ûel ˙zkÈ dlouhÈ papÌryñölahouny »TK s nejnovÏjöÌmi zpr·vami. Vedle jiû fungujÌcÌho rozhlasovÈho studia zde televiznÌ a tov·rnÌ technici p¯ipravovali i mÌstnost pro televiznÌ vysÌl·nÌ. Vöe z·leûelo na p¯Ìjezdu televiznÌho p¯enosovÈho vozu. I ten se nakonec, jak popisuje ve vzpomÌnk·ch ing. Kol·¯, do tov·rny dostal, a tak dalöÌ prvnÌ televiznÌ vysÌl·nÌ mohlo odpoledne zaËÌt. Zasedl jsem proti kame¯e s Petrem Krulem a na st¯ÌdaËku jsme bÏhem prvnÌ p˘lhodiny p¯eËetli vöe, co se ten den v Praze stalo. VysÌlalo se pr˝ na 6. kan·lu, ale o dosahu vysÌlanÈho programu nebyly hned pohotovÈ informace, aû druh˝ den v Praze o naöem vysÌl·nÌ uû lidÈ mluvili. Z technick˝ch i bezpeËnostnÌch d˘vod˘ jsme pak dalöÌ relaci zpr·v vysÌlali vûdy po p˘lhodinÏ. To uû bylo i za pomoci hlasateleñprofesion·la Richarda HonzoviËe. ÑZ obavy p¯ed zamϯenÌm obou v˝konn˝ch vysÌlaˢ a zejmÈna po ozn·menÌ naöich pozorovatel˘, ûe doch·zÌ k p¯esunu okupaËnÌch vojsk s tanky p¯es Palmovku smÏrem na HloubÏtÌn, bylo veËer kolem 22. hod. vysÌl·nÌ ukonËeno,î vzpomÌn· ing. Kol·¯ se sv˝mi kolegy.232 ✦ ✦ ✦

Svobodné televizní studio SEVER Miroslav Hladík Včera ráno se na televizních obrazovkách podařilo poprvé zachytit vysílání nového svobodného studia Sever, které vysílá odněkud ze severních Čech. Je to vítaný přírůstek do rodiny informačních zdrojů, jejichž vliv na reakci obyvatelstva je nesporně kladný. Vzrušené dny, které prožíváme, potřebují co nejvíce uklidňujících prostředků pro nervy našich občanů. Rychlé a účinné informace poskytují totiž mnoho dobrých rad a pokynů pro nepředvídané situace. Kolegové redaktoři televizního vysílače SEVER, přejeme vám dobrý obraz, zvuk i nervy, pomoc odpovědných činitelů atd. Držíme 122

vám palce! Veřejnost pak upozorňujeme, že hlasatelé se objeví i dnes. Sledujte rozhlas, který vám oznámí, na který kanál si máte přepnout televizor! Svobodný VPŘED, 26. 8. 1968 Ö tato zpr·va vyöla pod titulkem: PRVNÕ TELEVIZE NA SEVERU v 10., tj. rannÌm vyd·nÌ 26. srpna. Zcela nedomluven˝ konspirativnÌ cit vedl redaktory SvobodnÈho VPÿEDu k zatajenÌ mÌsta, odkud se vysÌl·. P¯esto jsme tam proûili i kruönÈ chvÌle. To se nad öpicÌ JeötÏdu zavÏsil sovÏtsk˝ vrtulnÌk a souËasnÏ se pod jiûnÌm ˙boËÌm objevilo nÏkolik tank˘, kterÈ zcela jednoznaËnÏ zvedly hlavnÏ dÏl. Vypadalo to tak, ûe z vrtulnÌku dost·vajÌ pokyny a snad i sou¯adnice pro st¯elbu. MÏli jsme p¯edem ohl·öen˝ Ëas vysÌl·nÌ a chtÏli ho dodrûet. Ale do studia p¯ijel nÏjak˝ d˘stojnÌk BezpeËnosti a kategoricky n·m na¯Ìdil opustit studio ñ a to co nejrychleji. Zp·tky se vr·tÌme, aû se uk·ûe, co znamen· ta ÑËestn· str·û naho¯e a doleî. P¯es dvÏ hodiny jsme v ˙krytu s napÏtÌm Ëekali, jestli n·m nepoölou bratrsk˝ Ñpozdravî. ñ Neposlali. HelikoptÈra zmizela, tanky odjely. PozdÏji jsme zaslechli, ûe se jejich vojenötÌ odbornÌci domnÌvali, ûe stavba hotelu se öpicÌ vysÌlaËe je odpalovacÌ rampa s raketou. OdbornÌk se prostÏ nezap¯eÖ Historie TV studia SEVER z˘stala bÌl˝m mÌstem v historii sdÏlovacÌch prost¯edk˘ v Liberci ze srpna 68. Jaksi podivnÏ unikla i jinak nesmÌrnÏ podrobnÈ a d˘kladnÈ inkviziËnÌ komisi autor˘ okresnÌho ÑPouËenÌî. O pomoc p¯i uspo¯·d·nÌ nÏkolika m˝ch vzpomÌnek na vznik televiznÌho studia SEVER v roce 1968 jsem v z·jmu ˙plnÏjöÌho pohledu poû·dal odbornÌka, pracovnÌka televiznÌho vysÌlaËe na JeötÏdu Ji¯Ìho He¯mana, kter˝ byl tenkr·t u vÏci a prov·dÏl nÏco, Ëemu j· v˘bec nerozumÏl a nerozumÌm.

Jiří Heřman: Že se děje něco podivného, jsme se dozvěděli telefonicky od kolegů z Prahy kolem půlnoci. Asi za hodinu jsem vylezl na lanovku a viděl jsem prakticky až na Frýdlantsko a Hradecko. Bylo to několik nekonečných řetězců světel reflektorů, které se na našem území spojovaly, slévaly, a mířily k Liberci. Dovedl jsem si udělat představu, jaká sila se k nám valí – byl jsem dva roky po vojně. Dole v Liberci zatím ještě lidé pokojně spali. Pak začaly také přelétávat i dopravní letadla a bombardovací JAKy přes ještědské sedlo hodně nízko, tak nízko, že později, už za světla, jsme mohli rozeznat i obličeje pilotů. Ta letadla byla hrozně naložená. Doufal jsem, že to nejsou bomby, bylo mi všelijak, ale v podstatě jsem nechápal, o co jde. — Nejhorší bylo, když jsme zdola, z Liberce, zaslechli první kulometné dávky. To ve mně zatrnulo, protože jsme si uvědomili, že tam daleko dole asi umírají lidé. Ten moment si pamatuji a budu pamatovat až do smrti. To není žádné cvičení, ale přepadeni republiky. Že je a bude zle, a my že jsme na vysílači. První, co jsme udělali, bylo spálení některých listin, především těch, ze kterých se dalo vyčíst rozmístění vysílačů nebo adresy odborníků. Ještěd nelze přehlédnout a předpokládali jsme, že dříve nebo později na nás dojde. Bohudík se náš předpoklad nesplnil. Na vysílacím sále jsme se s kolegou Lubošem domluvili, že jeden z vysílačů, bu provozní, nebo rezervní, odpojíme a odvezeme, aby se dalo vysílat odjinud. Odvoz jsem dohodl s vedoucím televizní opravny, dobře jsme se znali, ale stejně jsem si dal podmínku, že nesmím vědět, kde bude uložený. Vedoucí opravny nám také zapůjčil tři televizory, jejichž pomocí jsme později „luxovali” éter a lovili, kde se ještě vysílá. Bylo to v době, kdy nám na přijímači DT 11 (směrovaným na Prahu) spadly rafičky na nulu, protože zařízení na Strahově bylo rozstříleno. Z rozhlasu v Liberci jsme dostali upozornÏnÌ, ûe nÏco vysÌl· na 12. kan·lu. Pouûili jsme antÈnu, kterou jsme vyuûÌvali pro vlastnÌ pokouk·nÌ program˘ z Polska a nasmÏrovali ji na Bukovou horu233. Nakonec se n·m poda¯ilo Ñulovitî dalöÌ vysÌl·nÌ na 10. kan·lu, coû je PlzeÚ-Kraöov. Pro kvalitnÌ p¯Ìjem jsme ale pot¯ebovali jinou antÈnu a mnÏ napadlo zavolat do elektrodÌlny v Plastimatu. Dnes uû nevÌm, s k˝m jsem vlastnÏ jednal, ale k mÈmu p¯ekvapenÌ jsem ani nemusel ud·vat rozmÏry a tvar antÈny. Bylo mi ¯eËeno, ûe tam

123

majÌ televiznÌ fandy, kte¯Ì to zvl·dnou. A skuteËnÏ ñ ani ne za hodinu n·m p¯ivezl i nejen p¯esnou antÈnu, ale i kabelov˝ svod a navÌc i öiöku sal·mu a lahviËku rumuÖ Po rannÌ st¯elbÏ mi z˘stalo provûdy v pamÏti stÈn·nÌ ranÏn˝ch, pl·Ë, k¯ik nad mrtv˝mi. TakÈ jsem jeötÏ v poslednÌ chvÌli pomyslel na slepÈ n·boje. Aû do okamûiku, kdy na n·s zaËala padat omÌtka, kdy jsem zaslechl hvÌzd·nÌ odraûen˝ch kulek, kdy jsem z dlaûby pom·hal vst·t ËlovÏku, kter˝ ani nevÏdÏl, ûe m· prost¯elenÈ l˝tko. Myslel, ûe prostÏ zakopl. VidÏl jsem tank, kter˝ Ñuklouzl na kaluûiì, jak pozdÏji vysvÏtlovali normaliz·to¯i, a pobo¯il podloubÌ. Fotil jsem i z balkÛnu sekretari·tu »s. strany socialistickÈ. ZaËal jsem hledat kolegy, p¯·tele, redaktory, novin·¯e. PrvnÌ cesta vedla do budovy rozhlasu v AlöovÏ ulici. Bylo tam ruöno. HodnÏ zn·m˝ch i nezn·m˝ch tv·¯Ì, ve vstupnÌ hale kaûdÈho vÌtal p¯ÌsluönÌk BezpeËnosti, kterÈho jsme vöichni znali z recepce Libereck˝ch v˝stavnÌch trh˘. Nikdo nemÏl vstup zak·zan˝, vÌt·na byla kaûd· pomoc. Chodbami kmitali Honza Valeö, AntonÌn Strnad, Pavel Michal, Olda VojtÌöek, st¯ihaËi a technici ZdenÏk Flekna, Pepa Zerz·n a dalöÌ a dalöÌ, pracovalo se na pln˝ v˝kon s ˙ûasnou dost¯edivou silou, kter· kaûdÈho jednotlivce ihned vt·hla do epicentra. Zkouöela se r˘zn· napojenÌ, poslouchali jsme zahraniËnÌ stanice, sbÌrali zpr·vy z mÏsta a celÈ republiky, koncipovala se stanovisky a provol·nÌ. V hale se mi dost·v· do rukou Svobodn˝ VPÿED, p·tÈ mimo¯·dnÈ vyd·nÌ. PolednÌ, z 23. srpna 1968. »ty¯i vyd·nÌ jsem tedy Ñproövihnulì. Ale zato uû vÌm, kde hledat novin·¯e. Co nejrychleji bÏûÌm - ne do redakce, ale do tisk·rny. Ano, byli tam. Byla tam prakticky cel· parta, protoûe Svobodn˝ VPÿED se dÏlal p¯Ìmo v tisk·rnÏ. Tady se psaly, p¯episovaly a upravovaly materi·ly, ani se neöpÌglovalo, spolupr·ce se sazeËi, metÈry i lidmi od maöin byla fantastick·. JeötÏ horkÈ ¯·dky ze saz·rny se nosily p¯Ìmo do ÑlodÏkì, vym˝ölely se titulky, improvizovala se grafick· ˙prava. Dodnes nevÌm, kdy lidÈ vlastnÏ odpoËÌvali, kdy jedli. Byla to snad jak·si kolektivnÌ posedlost myölenkou, ûe se d· jeötÏ nÏco zmÏnit, napravit, ûe p¯ed jednotnou v˘lÌ n·roda se musÌ sklonit zbranÏ, vûdyù n·m fandÌ skoro cel˝ svÏtÖ Byla to n·dhern· d¯ina, kr·snÏ vyËerp·vajÌcÌ. A p¯i nÌ ten nejlepöÌ, nejhojivÏjöÌ balz·m ñ to, jak lidÈ na kaûd˝ VPÿED Ëekali, jak se po kaûdÈm vyd·nÌ jenom zapr·öilo, jak ochotnÏ ho p¯ed·vali a p˘jËovali tÏm, na kterÈ se nedostalo. A tady mÏ zastavil jeden z p¯·tel: ÑMÌro, tebe mi posÌl· p¯Ìmo osud. HroznÏ moc bychom tÏ pot¯ebovaliÖî Z ponÏkud neurovnanÈ debaty vyplynulo, ûe jde o zaloûenÌ televiznÌho studia a vysÌl·nÌ. Moje p¯ekvapenÈ n·mitky smetly argumenty: jako b˝val˝ divadelnÌk netrpÌö trÈmou, u mikrofonu jsi jako doma a ps·t a upravovat si texty musÌ b˝t pro tebe, redaktora, hraËka.234 Tedy novin·¯, hlasatel a reûisÈr v jednÈ osobÏ. BliûöÌ se pr˝ dozvÌm, kdyû se za hodinu sejdeme na sekretari·tu socialistickÈ strany u Jirky SedmidubskÈho. V tÈ dobÏ jsem pracoval na Libereck˝ch v˝stavnÌch trzÌch jako öÈfredaktor tiskovÈho st¯ediska, coû mÏlo sv˘j v˝znam pro v˝voj dalöÌch ud·lostÌ. ScÈn·¯ televiznÌho p¯ÌbÏhu se zaËal odvÌjet od okamûiku, kdy se n·m dostalo od p¯Ìtele SedmidubskÈho ujiötÏnÌ, ûe m·me plnou podporu rady MÏNV Liberec a prakticky ˙plnÏ volnou ruku pro zajiötÏnÌ celÈ akce kolem zrodu televiznÌho studia. LVT 1968 zapojily do v˝stavnÌho dÏnÌ i pouûitÌ pr˘myslovÈ televize. Pot¯ebn· kamera a nejnutnÏjöÌ technickÈ vybavenÌ bylo po skonËenÌ v˝stavy uloûeno do sklad˘ a tam takÈ vedla prvnÌ cesta naöÌ ponÏkud partyz·nskÈ akce. Auto pro p¯evoz bylo zajiötÏno, a tak nebyl p¯Ìliö velk˝ problÈm najÌt a naloûit techniku a vyrazit na jih, na vrchol JeötÏdu s televiznÌ retranslaËnÌ stanicÌ. Nahoru jsme se dostali celkem bez obtÌûÌ, byli jsme oËek·v·ni. MarnÏ bych se pokouöel popsat vöechno, co se muselo napojovat, zapojovat, kontrolovat a obtelefonov·vat. Moje znalosti spojovacÌ a vysÌlacÌ techniky konËÌ u krystalky. M·m v pamÏti jen zmÏù kabel˘, dr·t˘ a dr·tk˘ a desÌtky cifernÌËk˘ nÏco ukazujÌcÌch. Co, to nevÌm. A oba zpocenÈ techniky ñ Ji¯Ìho He¯mana a Luboöe ChotÏborskÈho lezoucÌ po zemi a chvÌlemi i po stÏn·ch, divokÈ jÌzdy vozem serpentinami dol˘ a nahoru (vûdycky se p¯iölo na nÏco, co chybÌ, co je nutnÈ ihned sehnat, najÌt a p¯ivÈzt) ñ, tedy pocit zmarnÏnÌ a zbyteËnosti na poli ovl·danÈm nepochopitelnou technikou.

124

Jiří Heřman: Televizní průmyslová kamera má ovládací prvky umístěné mimo vlastní korpus, takže se s ní pracovalo úplně jinak, velmi obtížně. Byla to pro mne novinka a ani její zapojení nebylo jasné. V noci jsme si přivezli inženýra z Tesly, ale i ten se bál, že ji chybným zapojením zničí. Nakonec jsem prostě všechny knoflíky vytočil doleva a pak se zkoušelo a čekalo, jestli nezačne někde něco doutnat, Naštěstí všechno vyšlo dobře. — Jen obrazovou znělku bylo nutné předělat. Vehementně jsem protestoval proti údaji, že vysílá Liberec i proti uvedení kanálu. Podle toho by se dalo vysledovat naše studio. Ale pak se nám podařilo další kouzlo, které dokonale zmátlo stopy. Byl to nápad se dvěma studii. Po záběru na obrazovou znělku jsi oznámil, že se přestěhujeme do studia. Ve dvacetiminutové pauze jsem jenom přetočil kameru na druhý kout pokojíku, kde bylo vidět kromě hlasatelského stolku i gauč a peřiňák. Vznikl tím dokonalý klam, že jsme se s vysíláním přestěhovali, každý se domníval, že někam do sklepa ve městě. Dodnes mi mnozí lidé nevěří, že jsme to všechno realizovali nahoře, v prostoru přespávacího pokojíku. A ještě jedna, snad nejlepší perlička: celý ten zázrak téměř ilegálního vysílání se realizoval pomocí vysílače TESLA 56 o výkonu 100 W sovětské výroby. Proti kame¯e jsme dali kus l·tky, p¯ed nÌ umÌstili stolek s mikrofonem a ûidlemi. SouËasnÏ se zaËal vyr·bÏt obrazov˝ monoskop. Pouûili jsme norm·lnÌ n·stÏnku, potaûenou papÌrem a vyzdobenou fotografiemi Alexandra DubËeka a prezidenta Svobody. V z·hlavÌ byl umÌstÏn n·pis SVOBODN… TELEVIZNÕ STUDIO SEVER JSME S V¡MI ñ BUœTE S N¡MI! Celek doplÚovala trikolora. SouËasnÏ jsme na magnetofonu hledali vhodnou melodii pro zvukovou znÏlku. Volba padla na pÌsniËku Marty KubiöovÈ, tuöÌm, ûe se jmenovala Poötou holubÌ - dnes uû to p¯esnÏ nevÌm. Dvacet let jsem ji neslyöel. Z dovezen˝ch materi·l˘ se vybÌraly podklady pro prvnÌ vysÌl·nÌ. SepisovaI jsem ˙vodnÌ oslovenÌ div·k˘ a posluchaˢ. A najednou, nad r·nem, p¯iöla ta chvÌle, hodina H, a j· byl vyzv·n, abych se posadil ke stolku, protoûe se vöechno musÌ nasvÌtit a p¯ezkouöet. JeötÏ trochu pobÌh·nÌ, p¯ehazov·nÌ kabel˘ a vrcholn˝ z·zrak byl na svÏtÏ: na monitoru naskoËil obraz. Ne, nedaly se s tÌm provizoriem dÏlat û·dn· kouzla, ale pro vöechny ve studiu to bylo nÏco. Vöichni jsme se objÌmali, nÏco jsme k¯iËeliÖ ProstÏ ñ zpÏtn· reakce na p¯edchozÌ vypÏtÌ. Po zkouöce napojenÌ a v˝stupu zvuku p¯ich·zÌ na ¯adu telefon. Vyt·ËÌme ËÌslo bytu p¯edsedy MÏNV Moulise. Jsou 4 hodiny r·no ñ je doma. ÑStarosto, nezlob se, ûe ruöÌme, ale zapni si televizor.î ÑCo se dÏje?î ÑHl·sÌ se ti televiznÌ studio SEVER. Jsme provozuschopnÌ, ale pot¯ebujeme kontrolu, co a v jakÈ kvalitÏ odtud leze ven,ì Po instrukci na kter˝ kan·l p¯epnout se asi rychle probudil a za 10 minut volal zp·tky. ÑChlapi, je to bezvadn˝. Obraz v po¯·dku, zvuk m˘ûete trochu p¯idat. Gratuluju v·m.ì ÑDÌky, starosto. Na r·no si p¯iprav t¯Ìminutov˝ projev. P¯ijedeme pro tebe!î Asi v 8 hodin jsme vysÌlali na ostro. CelÈ vysÌl·nÌ trvalo snad 20 minut a snaûili jsme se ho naplnit zpr·vami a instruktivnÌmi materi·ly; to vöe proloûeno ˙ryvky z pÌsniËek. Pamatuji se, ûe kromÏ ˙vodnÌho slova jsem v tomto po¯adu dokonce recitoval jakousi apelativnÌ b·seÚ. A pak? Vlna smutku. V libereckÈm krematoriu ¯ada rakvÌ, velikÈ mnoûstvÌ lidÌ a kvÏt˘. Ne poh¯eb, ale tryzna. LibereËanÈ vyprovodili na poslednÌ cestÏ obÏti okupantsk˝ch st¯el. Dopoledne do naöeho studia p¯iv·ûÌ auto herce Jana T¯Ìsku. TÏûko se mu mluvÌ, kamera snÌm· slzy, stÈkajÌcÌ po tv·¯Ìch. LÌËÌ svoje z·ûitky z tryzny. ⁄ryvek z b·snÏ, kterou tam recitoval, nenÌ schopen dokonËit. Na obrazovku naskakuje obrazov· znÏlka. Nejv˝-

125

mluvnÏjöÌ zakonËenÌ, nerozplizlÈ zbyteËn˝mi slovy. TisÌce lidÌ u obrazovek plakalo s nÌm, coû jsme se dozvÏdÏli pozdÏji. A pak domluva, ûe p¯ijede znovu, s kolegynÌ MariÌ Tom·öovou, p¯eËtou pr˝ nÏjakÈ prohl·öenÌ. Ve spojenÌ s bezpeËnostÌ jsme z˘stali. Na pomoc p¯iöla i Lidov· milice. Utvo¯ili dole dokonalou uz·vÏru a pomocÌ polnÌho telefonu se s n·mi dorozumÌvali, koho majÌ Ëi nemajÌ pustit nahoru. Kaûd· n·vötÏva byla p¯edem ohl·öen·. Fungovalo to naprosto spolehlivÏ. Kde by n·s napadlo, ûe o p·r let pozdÏji by takov· asistence znamenala ˙plnÏ nÏco jinÈho! Podle slibu do studia p¯ijel znovu herec Jan T¯Ìska a Marie Tom·öov·. S nimi p¯ijel i nen·padn˝ pomenöÌ muû. Jan T¯Ìska ho p¯edstavil: ÑTo je Vaöek Havel. HroznÏ moc n·m pom·h· v rozhlase a na radniciÖî To jmÈno jsem mÏl v povÏdomÌ od libereckÈ premiÈry jeho hry VyrozumÏnÌ. Usedl v koutku studia a dal se do psanÌ. HouûevnatÏ se br·nil promluvit p¯ed kamerou. Poukazoval neust·le na to, ûe od toho jsou ve studiu povolanÏjöÌ lidÈ. Kde by n·s tehdy napadlo, ûe dalöÌ osobnÌ setk·nÌ v kvÏtnu 1990 bude znamenat nÏco ˙plnÏ jinÈho! Jak· promÏnlivost osud˘ n·roda i jednotlivc˘. I proto se hodÌ citovat vzpomÌnku V·clava Havla na srpnov˝ t˝den 68 v Liberci, z jeho D·lkovÈho v˝slechu: ÑHodiny n·sledujÌcÌ po n·vratu naöÌ delegace z Moskvy, po podpisu poko¯ujÌcÌho dokumentu, byly zdrcujÌcÌ. Bylo hroznÏ tÏûkÈ psychicky unÈst pocit bezmocnosti a ztr·ty vöech nadÏjÌ, tot·lnÌ deziluze. Ale i tato a zejmÈna n·sledujÌcÌ dvacetilet· zkuöenost s komunistickou ideologiÌ v praxi a s n·sledky internacionalistickÈ diktatury a devastace vöeho, od mezilidsk˝ch vztah˘ aû po ekonomiku a ekologii, musÌ b˝t pouËenÌm a varov·nÌm, abychom nemuseli zase jednou ¯Ìkat: ÑCopak by n·s to tehdy napadlo?!î a s trpkostÌ vzpomÌnat na sny o svobodÏ, demokracii a n·rodnÌ hrdosti.î TeleviznÌ studio SEVER jsme zlikvidovali po rozhlasovÈm projevu tehdejöÌho prezidenta LudvÌka Svobody, kter˝ znamenal dozn·nÌ tÏûkÈ por·ûky ide·l˘ PraûskÈho jara 1968 10. Ëervna 1990. a legalizoval ÑdoËasn˝î pobyt sovÏtsk˝ch vojsk v naöÌ vlasti.235 ✦ ✦ ✦

Nejlepší dny našeho života Jindřich Beránek PROLOG – Ten titulek jsem si vypůjčil. Ve filmovém klubu tehdy promítal Milan Moravec vynikající americký film236 s tímto názvem, jen léta se mi proměnila na dny. Za osm dní – od středy 21. srpna do středy 28. srpna 1968 – jsme vydali osm čísel Průboje (čísla 231 až 238) a 13 zvláštních vydáni. 21 zažloutlých Průbojů poznamenalo dalších 21 let našeho života. Dny se proměnily opět v roky. DEN PRVÝ – JAK TO BYLO… Krátce před půlnocí. Temný hukot. Asociace pracovala přesně. Ve večerních zprávách byla zmínka o informaci západních agentur, že zasedal ÚV KSSS o nás. Jsou to tanky? K Fučíkovce jde několik lidí – v teplácích, kabátech přes pyžamo. V přítmí se dá těžko rozeznat, čí to jsou tanky: naši mají přece stejné typy. Ale písmena azbuky na bocích a velké hvězdy na přílbách nás zbavují naděje. „Na ulici lidé nadávají – taková provokace: te cvičení. Škoda, že to nebyla jen hloupá provokace…” Tahle slova budu psát ráno, až budu čekat na prvního sazeče. Te je vlastně teprve NOC PŘED PRVÝM DNEM. Rotačka vychrlila 231. číslo. Bylo ještě barevné, oranžové. Pak bude Průboj jen černobílý. Až do 10. září 1990. Na titulní straně píše Jaroslav Haidler: Jde o rehabilitaci kriminální služby. Jinak jsou to běžné noviny toho roku, toho léta… Sedím v redakci a zkouším lovit na přijímači. Na vlnách vysílal rozhlas jen pár slov prohlášení. Naši „přátelé“ likvidovali jeden vysílač po druhém. Ale drá ák šel. Volám kamarádovi do Prahy. „Ještě tu nejsou, jdu také do redakce…” Na okamžik se odmlčel. „Tak už jsou tady. – Zlom vaz. – Ty taky.“ 126

Ten kamarád je Ruda Zeman, dnes šéfredaktor Lidových novin, tehdy redaktor Čs. rozhlasu. Nikdy jsem si nevedl deník. Ten záznam je z reportáže, Jak to bylo; sázela se s prohlášením našich ústavních orgánů, se stanovisky představitelů kraje i okresů Děčín, Most, Liberec, Česká Lípa, ústecké chemičky, Kovony Boletice, Sklo-Unionu, přístavu ČsPLO. Reportáž pokračovala dalším telefonátem. „Držíme budovu, snad se nám podaří vysílat na některé stanici. Lidé obklopili naši budovu. Aby se dozvěděli a aby cizí nepronikli dovnitř. Ruzyně je obsazená. Zavolej, jestli nás slyšíte.“ Za pár minut se ozývá znělka. Harfa Smetanova Vyšehradu. Vysílá Praha i drá ák. Ale za chvíli Praha umlkla. Vysílá však krajský vysílač Ústí.237 Do práce přicházejí lidé – pěšky, s vážnou tváří. Je středa, ráno.” Nabíráme informace z Paříže, Bělehradu, Vídně, Washingtonu, Říma, Hamburku, Londýna, Bukurešti. Ještě vlastní prohlášení redaktorů. K němu se připojuje tiskárna Severografie. Zvláštní vydání jde do ulic. DEN DRUHÝ – ROZVAHU PRO TYTO DNY – Je nás v redakci jen třetina. Je léto. Žádné velké dohady. Radek Brychta, jako zástupce šéfa, má přirozenou autoritu. Respektujem ho, i když jeho jméno není v tiráži. Průboj č. 232 přináší původní reportáž z Prahy. Josef Bursík a Karel Sedlecký podnikli expedici 200 km po okupovaném Československu. Hlásí se Standa Ráček z Mostu a další zpravodajové. Ze sekretariátu KV přinesl Jaroslav Zíma komentář Máme šanci? – pracoval na ideologickém oddělení, zároveň to byl komentátor od Pánaboha. Taky proto musel zmizet. Z novin i sekretariátu.238 Milena Králová z časopisu Dialog napsala pro nás fejeton. Noviny musí být jako vždycky – nejen samá prohlášeni. Následovala zvláštní vydání. Sazeči ani rotačka se nezastavili. DEN TŘETÍ – ČLOVĚK MŮŽE BÝT ZNIČEN, ALE NIKDY PORAŽEN (Hemingway) Žena mi doručila pár knížek. Ví, že bez nich by to bylo jako bez jídla.239 Jarda Zíma píše o představiteli kolaborace Indrovi. Drahoš Šmejc doplnil jeho portrét medailónem Miloše Jakeše. Abychom všichni věděli, s kým máme a budeme mít tu čest. Drahoš patřil k těm, kdo dávali v čele ideologického oddělení prostor myšlení i kultuře v tomto kraji. Do 6. vydání zařazujeme Havlovu výzvu do zahraničí... Pro 7. zvláštní vydání dávám sázet nové heslo, otevřeme jim také DEN ČTVRTÝ – JEN TO JE ZTRACENO, ČEHO SE SAMI VZDÁVÁME (Lessing) Připadá mi, jako by tu ti velikáni byli s námi. Jiné nápisy se objevují na ulicích: Josef Král je sebral do sobotního fejetonu. Jeden z nich: „Lenine, probu se, Brežněv se zbláznil a tvoje ideje dočista zazdil.“ 9. zvláštní vydání má titulek: TYHLE UZNAVAME, ZA TĚMI JDEME. Obsahuje seznam 144 členů ÚV, zvolených na XIV. mimořádném sjezdu ve Vysočanech. Číslo 45 uveřejňuje článek Ladislava Dejla, někdejšího faráře Čs. církve, v 60. letech ředitele ústeckého Domu kultury; kde se v Ústí realizoval prostor pro rozvoj kultury i společenského života. Podílí se na něm spousta lidi, ale někdo jim musel dát šanci, někdo musel odrážet ataky dogmatiků, omezených absolventů několika odpůldních kurzů stalinismu. Číslo 46: Antonín Kabele je profesor na frýdlantské ZTŠ. Pamatuji ho jako předsedu JZD, kde jsem byl jako vysokoškolák na brigádě. Vyprávěl nám o svých „pražských 127

úrazech“ a bez slova agitace přesvědčoval, že právě tady na severu je mladá inteligence potřeba. Zvolili ho za předsedu OV strany. Byla to revoluce, Liberec sáhl na hájemství dobře placených aparátníků. KSČ tam zkoušela prosadit demokracii uvnitř sebe sama. DEN PÁTÝ, ŠESTÝ – OSUD MÍCHÁ KARTY, HRAJEME VŠAK MY (Schopenhauer) Gustáv Husák se dostal do našich nejlepších dnů jako Pilát do Evangelia. A díky sjezdu, který on jako první ze všech prohlásil za neplatný, se zase po 19 letech dostal do ÚV KSČ. Spisovatel Pavel Kraus přispíval do víkendového čísla svými glosami Ze zápisníku. Nechybí ani dneska. Aktuální. Čerstvé. Jiří Zelinka 240 nám dodal informaci Jak to bylo v budově ÚV KSČ. Milada Berková píše kurzívu z bohosudovských kasáren. To tam byli ještě naši vojáci. To ještě nikdo netušil, že právě o tento objekt dočasně přijdeme. První kolo jsme vyhráli, dává Míla Tauerová titulek hlasu delegáta XIV. sjezdu Leopolda Kukačky.241 Z Anglie se vrátil šéfredaktor Egon Fries, Radek Brychta242 mu předává velení. DEN SEDMÝ – PRYČ S TYRANY A ZRÁDCI VŠEMI! (Internacionála) „Proletáři všech zemí, spojte se” zmizelo z hlavičky deníku. Potřebujeme heslo, které by bylo aktuálnější. Egon Fries, jak se sluší na šéfredaktora, vrací na první stránku úvodník. Už je nás víc, a tak nemusím suplovat ve funkci jednoho ze dvou vedoucích vydání. Vracím se k publicistice. Úvaha o rozporu mezi evropským a ruským myšlením Proč nám nerozumějí potřebovala jen, abych se začetl do Dostojevského.

V protiokupační vlně se snaživě veze i pozdější normalizátor redakce Jaroslav Duchek. Te píše sloupek Úhlavní přítel; záhy jej bude vykupovat na úkor Milady Berkové, která bude právě za rok odsouzena do vězení na úkor těchto dní a na úkor 21 vydání. Poté provedl další přemet. Postupně ukončil pracovní poměr s většinou z nás, kdo jsme museli odejít.243 Je to dnes všechno k smíchu… Ale tenkrát? Tenkrát jsme měli k smíchu karikatury Jaroslava Velinského-Kapitána Kida. Však si na jejich vrub vypsal později slušné honoráře soudruh Ježek. 128

EPILOG – Ve čtvrtek jsme vydali ZPRAVODAJSTVÍ PRŮBOJE. Nikdo jsme se nedovedli smířit s moskevskými protokoly. Uveřejnili jsme proto jen oficiální proslovy. Další tři dny v Ústí krajský deník nevyšel. Egon Fries měl tento čin výrazně zaznamenán ve svém pozdějším hodnocení, na jehož základě byl jako první z nás odvolán. Až v pondělí jsme vydali zprávu ze zasedání ÚV KSČ. V úterý jsme však uveřejnili fotografii delegátů na obyčejných židlích v jídelně ve vysočanském ČKD. Pod ni jsme nenapsali, že jde o shromáždění delegátů, ale v duchu svého titulku ze čtvrtého dne: „Takhle jednal XIV. mimořádný sjezd KSČ v Praze.“ Atmosféra snímku je neopakovatelná. Nikdy potom už nebylo tak jasné, že tehdy se naposled sešli skuteční zástupci obyčejných lidí. Poté byly sjezdy zase jen slavnostní sešlostí určených delegátů tzv. předvoje „dělnické“ třídy. Ten snímek je pro mě posledním okamžikem, kdy KSČ mohla ještě v životě nás tady něco dobrého znamenat. Zřekla se toho a to byl konec. Její. Za rok a měsíc jsem podepsal svůj poslední článek. Balil jsem devět roků v ústeckých novinách. Těch 21 řádných i zvláštních vydání jsem dal do rychlovazače a nadepsal na desky: NEJLEPŠÍ DNY NAŠEHO ŽIVOTA – 21 čísel z 8 dnů se proměnilo v 21 roků, kdy jako stovky a tisíce dalších jsme nemohli dělat svou práci. Díky sametové revoluci se několik z nás vrátilo. Ne už do Průboje. I ten promarnil v 70. – 80. letech právo na další existenci. Denunciacemi, služebníčkováním a zřeknutím se té nejlepší části své historie určil sám sobě svůj zánik. Je mi to přece jen lito. Byl to kousek našeho života – a věřím, že právě ten dobrý.244 ✦ ✦ ✦

Malé velké noviny Milena Geussová „Před vchodem stojí ruský tank,“ volá do sekretariátu krajského deníku Svoboda vrátná druhý či třetí den po začátku okupace v roce 1968. Obdivovala jsem tehdy její odvahu. Seděla sama dole v průjezdu do dvora v typické vrátnici, nikde nikdo, v noci zákaz vycházení. Moderní budova v ulici Na Florenci, číslo 3 – naproti tehdejšímu nádraží Praha střed – byla v „normálních časech“ sídlem několika redakcí: v 1. patře a části 2. to byl týdeník Hospodářské noviny, ve zbytku 2. a ve 4. patře redakce krajského deníku Svoboda, ve 3. sídlil Dikobraz, úplně nahoře pak měl kanceláře Krátký film. Dům sice přes dvůr sousedil s objekty Rudého práva, obsazenými ruskými vojáky už od 21. srpna, ale okupanti o něm prostě nevěděli. Nikdy do něj nevstoupili. To ale ti, kteří po celý okupační týden pracovali v redakci Svobody ve 4. patře, nemohli předem vědět. Střídalo se tu 10 – 15 lidí, což byla významná část osazenstva krajského deníku, tyto redakce nebyly nijak přelidněné. Večer se mohlo svítit jen v kancelářích směrem do dvora, okna do ulice zůstávala temná. Redaktoři sem postupně přicházeli od prvního dne okupace, někteří tu i přespávali. Rychle zorganizovali vydávání zvláštních čísel Svobody. Netiskla se samozřejmě v obsazené tiskárně Rudého práva poblíž, ale v knihtisku v Karmelitské ulici na Malé Straně. Tam nebyli na takovou práci vybaveni, ale zvládali to úžasně dobře. Sekretář redakce Josef Lux tam se sazeči a metéry, kteří se střídali v práci v nepřetržitém provozu (netiskli jenom Svobodu), kompletovali jednotlivé výtisky, dobrovolníci je pak rozváželi po Praze, ale hlavně byla snaha je dostat do Středočeského kraje, tam byl hlad po informacích, tam to bylo skutečně důležité. Svoboda byla přece krajským deníkem, Praha pro ni byla za normálních okolností víceméně tabu. 129

„Jdou po nás?“ ptali se redaktoři po oznámení, že cestu ven zatarasil tank. Nešli – byla to jen náhoda, tank zase po nějaké době odjel. Bylo proto možné vyjít ven, soukromým autem odjet na Malou Stranu, naložit balíky tiskovin a rozvážet je. Pomáhali i docela cizí lidé. V redakci se také objevily štangle salámu, které sem poslali z úvalského Masokombinátu, někdo přivezl z Kutné Hory cigarety, odjinud chleba. Během týdne se do redakcí v domě stahovali další novináři, například z obsazené budovy Práce na Václavském náměstí. Pokud si pamatuji, vyšel odtud také Dikobraz. Molnár vlastizrádce Jsem už pravděpodobně poslední z redakce Svobody, kdo byl zasvěcen do kauzy (tehdy se tomu tak neříkalo) s výše uvedeným titulkem. Ten článek vyšel ve Svobodě ještě před návratem stranické a vládní špičky z Moskvy. Napsala ho Gizela Svobodová; také jí to pak rychle spočítali. Protože obsah článku se pak šířil dál, málokdo ví, jak se tyto informace dostaly na světlo světa. Je známo, že příslušníci ministerstva vnitra zatýkali 21. srpna Alexandra Dubčeka přímo v budově ÚV a pak putoval s dalšími představiteli nedobrovolně do Moskvy. Byl to zcela nezákonný akt, protože „strana a vláda“ nebyla odvolaná, nahrazena jinou, po právní stránce existovala a fungovala, takže bylo možné hodnotit příkaz k této akci jako akt vlastizrádný. Tak to alespoň tehdy vyhodnotili právníci z Ústavu státu a práva ČSAV. S pomocí bývalého příslušníka StB, který v srpnových dnech v nastalém chaosu měl možnost volně navštěvovat budovu StB v Bartolomějské ulici, měl tam přece jen pořád známé, se uskutečnila „partyzánská“ akce. Vyvedl ven z budovy jednoho z příslušníků, kteří zatýkali Dubčeka, s kamarádem právníkem ho přesvědčili, aby s nimi jel na Generální prokuraturu na Pankrác, kde vypovídal před tehdejším hlavním vojenským prokurátorem o tom, co se na ÚV KSČ událo a kdo k tomu dal příkaz. Bylo to protokolárně zaznamenané svědectví. V redakci jsme shodou okolností o této akci věděli, a tak vznikl a byl publikován článek, který dovozoval, že odpovědný za tuto nezákonnost je tehdejší vysoký funkcionář ministerstva vnitra Bohumír Molnár. Ve vysokých funkcích pak sloužil i v dalších letech. Sovětská invaze dosáhla kýženého účinku, nastala normalizace, ale vlastizrada vlastizradou být nepřestala – jen nebylo žalobců ani soudců. ✦ ✦ ✦

Týden vysílání po 21. srpnu patří k nejlepším tradicím Čs. rozhlasu

Lidé, zapálení pro myšlenku, jsou schopni překonávat téměř nemožné překážky Jiří Dienstbier a Karel Lánský Jeden z autorů, který žije, Karel Lánský, vzpomíná: „Samizdatová publikace Rozhlas proti tankům byla sepsána k 20. výročí okupace ČSSR autory J. Dienstbierem a K. Lánským – v r. 1968 členy Ústřední redakce zpravodajství Čs. rozhlasu a na jaře 1988: Dienstbier – topič a Lánský – stavební dělník. Počítali jsme se vším, co nás může potkat, ale hlavně, aby se policajtům nepodařilo náklad (necelých 5000 výtisků) zabavit. Podařilo se v červenci 1988 publikaci sepsat a zkušený Jirka D. zařídil, aby se naše povídání dostalo do zahraničí a teprve potom dal náklad do oběhu u nás doma jako 2. svazek Knihovny LN. Exilové nakladatelství Index v Kolíně n. Rýnem přidalo vyprávění Věňka Šilhána o průběhu XIV. vyso130

čanského sjezdu a záznam Bohumila Šimona k internaci našich představitelů v Moskvě. V tomto spojení vyšly tyto práce v Indexu pod titulem Srpen 1968 a na jaře 1990 je přetisklo nakladatelství Práce pro svou edici literatury faktu ELF. To, že proti autorům, vydavatelům a distributorům režim za fakta pro něj nelichotivá nezasáhl, bylo jen potvrzením, že nemá odvahu trestat také díky tomu, že Gorbačov našim šéfům jasně řekl, že si musí poradit sami. (kl) Rozhlas vËasn˝m a z·sadnÌm vystoupenÌm zma¯il okupaËnÌ reûii, organizoval leg·lnÌ nen·siln˝ odpor obyvatelstva, umoûnil pot¯ebnÈ kontakty mezi obËany a st·tnÌmi a spoleËensk˝mi org·ny a zprost¯edkoval zpÏtnou vazbu.245 SpoleËnost se o rozhlas opÌrala jako o nervovou soustavu, koordinujÌcÌ sign·ly a spoje vöech org·n˘ a ˙d˘ spoleËenskÈho tÏla. P¯itom tato komunikace probÌhala zcela ve¯ejnÏ na rozhlasov˝ch vln·ch. Chyby a omyly, k nimû ve vzruöenÈ atmosfȯe vojenskÈ okupace a s Ëasto nouzov˝mi technick˝mi prost¯edky doch·zelo, p¯itom nebyly z·vaûnÈ a rozhodujÌcÌ uû proto, ûe je bylo moûnÈ pohotovÏ napravovat. V podmÌnk·ch vskutku krizov˝ch tÌm byla odhalena i nesmyslnost jakÈkoli manipulace komunikaËnÌch prost¯edk˘, kabinetnÌch pokyn˘, d˘vÏrn˝ch smÏrnic a tajnÈ diplomacie. Chcete-li, byl to sv·tek spoleËenskÈ samospr·vy na celost·tnÌ ˙rovni. Dodnes se mnozÌ lidÈ, vËetnÏ politick˝ch a technick˝ch odbornÌk˘, domnÌvajÌ, ûe rozhlas se na srpnov˝ t˝den dlouho p¯edem organizaËnÏ p¯ipravoval. Znovu to tvrdÌ ve sv˝ch pamÏtech i Vasil Biæak. Podle nÏho Ñrozhlas a televizi zaËaly obsazovat kontrarevoluËnÌ sÌly a vyz˝valy dom·cÌ i mezin·rodnÌ reakci k boji proti tzv. okupaci... Na vöechno byla pravice p¯ipraven·. Se vöÌm kalkulovala. MÏla p¯ipraveny i n·hradnÌ prostory pro vysÌl·nÌ rozhlasu a televizeî.246 TakovÈ postoje jsou d˘sledkem mentality, kter· si v dneönÌm byrokraticky a technokraticky p¯eorganizovanÈm svÏtÏ uû ani nedovede p¯edstavit, ûe lidÈ, zap·lenÌ pro myölenku, znajÌcÌ svÈ prost¯edÌ a profesi, jsou schopni p¯ekon·vat tÈmϯ nemoûnÈ p¯ek·ûky. VzpomeÚme ostatnÏ na francouzsk˝ film Star· puöka. Proto mohli vtip·lkovÈ po srpnu tvrdit, ûe kdyby krize v tÈto podobÏ pokraËovala jen o p·r dnÌ dÈle, vznikla by i barevn· televize, v tÈ dobÏ jeötÏ v »eskoslovensku neexistujÌcÌ. Na vyuûitÌ rozhlasu se ileg·lnÏ p¯ipravovali pouze dom·cÌ stoupenci invaze; avöak selhali. Redakto¯i, technici a dalöÌ rozhlasovÌ pracovnÌci plnili po 21. srpnu svÈ norm·lnÌ pracovnÌ povinnosti. Nikoli z tajemn˝ch ˙kryt˘, ale z ¯·dn˝ch pracoviöù »s. rozhlasu, byù nÏkter· byla obsazena. VÏdÏli, ûe jejich p˘sobenÌ je v souladu s postojem tÈmϯ vöech obyvatel »eskoslovenska, ûe za nimi stojÌ a jejich sluûby spoleËnosti vyuûÌvajÌ vöechny leg·lnÌ st·tnÌ org·ny vËetnÏ prezidenta republiky, vl·dy, N·rodnÌho shrom·ûdÏnÌ, vedeni KS» a dalöÌch politick˝ch a spoleËensk˝ch institucÌ. VÏdÏli vöak takÈ, ûe se invazÌ mohou dostat k moci ËinitelÈ, kte¯Ì by pak ve svÈm politickÈm z·jmu mohli pojmy legality a ilegality zcela obr·tit. MnozÌ z nich takÈ znali osudy sv˝ch maÔarsk˝ch koleg˘ z r. 1956 a v srpnovÈm t˝dnu nemohli posoudit budoucÌ v˝voj situace. Proto ponechali kaûdÈmu pr·vo svobodnÏ a dobrovolnÏ se rozhodnout, zda chce pracovat nebo z˘stat doma, aniû by jeho nep¯Ìtomnost na pracoviöti byla povaûov·na za absenci. JeötÏ dnes m˘ûeme s radostÌ konstatovat, ûe poËet absencÌ byl zcela zanedbateln˝, stejnÏ jako byly zcela ojedinÏlÈ p¯Ìpady opatrn˝ch, kte¯Ì si pro jistotu opat¯ili lÈka¯skÈ potvrzeni o pracovnÌ neschopnosti. Proto takÈ p¯i pozdÏjöÌch Ëistk·ch pat¯ili rozhlasovÌ novin·¯i i technici mezi nejpostiûenÏjöÌ. Z logiky rozhlasovÈho vysÌl·nÌ plyne, ûe po nÏm z˘stane jen m·lo hmatateln˝ch pam·tek. ZatÌmco noviny, let·ky, fotografie n·pis˘ na zdech z˘stanou zachov·ny, rozhlasovÈ slovo vÏtöinou zmizÌ, i kdyû jeho dojem moûn· uvÌzne v hlav·ch posluchaˢ na dlouhou dobu. Role, kterou sehr·l rozhlas v öedes·t˝ch letech, kdy si Ëasto mohl troufnout vÌc neû psan˝ tisk, v nÏmû ölo kac̯skÈ vÏty podtrhnout Ëervenou tuûkou a pron·sledovat jejich autory, je a asi z˘stane nedocenÏn·. StÏûÌ najde historik v archÌvech pr·vÏ ty podstatnÈ materi·ly. Uû tehdy se z nich st¯Ìhalo, aby je cenzor nebo byrokrat nedostali do rukou v podobÏ, v jakÈ se vysÌlaly.

131

Intervence a média. Novináři po srpnu ´68 Jakub Končelík V n·sledujÌcÌch dnech [po 21. srpnu] mÈdia svojÌ bezv˝hradnÏ protiintervenËnÏ zamϯenou aktivitou v˝znamnÏ p¯ispÏla ke sjednocenÌ postoj˘ obyvatel a iniciovala, koordinovala a do znaËnÈ mÌry vedla celon·rodnÌ odpor. Novin·¯i na tyto dny vzpomÌnajÌ jako na Ëas ˙plnÈ jednoty a svobody. Ond¯ej Neff si na poË·tku z·¯Ì 1968 zapsal: ÑZvykli jsme si v uplynulÈm t˝dnu na naprostou volnost. Na svobodu si zvyk· ËlovÏk nesmÌrnÏ rychle. Svoboda okupaËnÌho t˝dne byla svobodou absolutnÌ. Veöker· trpkost a nen·vist v˘Ëi tyranii se vyno¯ila na povrch. éili jsme opojeni ötÏstÌm ze svobodnÈho slova. Nikdy p¯ed tÌm, ani za nejvolnÏjöÌch polednov˝ch Ëas˘, jsme nic podobnÈho nezaûili, protoûe tenkr·t se slova ujali ti, kdo uzurpovali pr·vo mluvit jmÈnem n·roda a nikdo nesmÏl vyboËit z r·mce, kter˝ oni sami stanovili. Nic takovÈ bÏhem okupaËnÌho t˝dne neexistovalo. Kaûd˝, kdo mÏl co ¯Ìci, mÏl pr·vo to ¯Ìci.î 247 PodobnÏ vzpomÌn· Otka Bedn·¯ov·: ÑJe paradoxnÌ, ûe pr·vÏ v t˝dnu, kdy byly ulice mÏst zaplnÏny okupaËnÌ arm·dou, kdy dÏla tank˘ m̯ila do redakËnÌch oken, ûe pr·vÏ v tomto t˝dnu se Ëesk˝ novin·¯ cÌtil nejsvobodnÏji.ì 248 ❑ ❑ ❑

132

9. My byli s vámi… a zůstali jsme sami V tzv. Moskevském protokolu… ... ze dne 26. 8. 1968 se zav·zala Ës. politick· reprezentace k podstatnÈmu okleötÏnÌ obËansk˝ pr·v a svobod; 4. Ël·nek obsahoval p¯Ìm˝ pokyn k Ñovl·dnutÌ sdÏlovacÌch prost¯edk˘î a zastavenÌ Ñantisocialistick˝ch vystoupenÌî. V MoskvÏ bylo rovnÏû rozhodnuto o odstoupenÌ nÏkter˝ch p¯ÌsluönÌk˘ vl·dnoucÌ garnitury, vËetnÏ ¯editel˘ »s. televize Ji¯Ìho Pelik·na a »s. rozhlasu ZdeÚka Hejzlara (oba odvol·ni k 25. 9. 1968) a na jejich mÌsto jmenov·nÌ vl·dnÌ zmocnÏnci. P¯estaly vych·zet Liter·rnÌ listy a Student. Z·roveÚ se vöak na podzim 1968 se na pultech obchod˘ objevily i zcela novÈ tituly Ëasopis˘ (ZÌt¯ek, Obroda, Politika, obnoven· Tv·¯), jejichû vyd·v·nÌ bylo povoleno (a vydavateli p¯ipraveno) jeötÏ p¯ed srpnem. Öt˝denÌk ZÌt¯ek vyd·val Melantrich (prvnÌ ËÌslo vyölo 9. 10. 1968; poslednÌ 2. 4. 1969). V Ëele redakce st·l VladimÌr Novotn˝; autorskou z·kladnu tvo¯ili VladimÌr äkutina, Michal Lakatoö, Ji¯Ì Lederer, Jind¯iöka Smetanov·, Sylva DanÌËkov· ad.; n·klad v ˙noru 1969 Ëinil 168 000 v˝tisk˘. ÖËtrn·ctidenÌk Obroda byl tiskov˝m org·nem »eskoslovenskÈ strany lidovÈ. ÖmÏsÌËnÌk Tv·¯ vyd·val Svaz spisovatel˘; prvnÌ dva roËnÌky vyöly v letech 1964 a 1965, znovu zaËala vych·zet od listopadu 1968; poslednÌ ËÌslo vyölo v Ëervnu 1969. V öÈfredaktorskÈm k¯esle Tv·¯e z˘stal Jan NedvÏd; autorsk˝ kolektiv tvo¯ili Bohumil Doleûal, Emanuel Mandler, V·clav Havel, Jan Lopatka, ZbynÏk Hejda, Karel ätindl, Ladislav Hejd·nek, V·clav Klaus, Ji¯Ì NÏmec, Marie äolleov· ad. N·klad Tv·¯e byl asi 7000ñ8000 v˝tisk˘. Öt˝denÌk Politika mÏl uveden jako vydavatele ⁄st¯ednÌ v˝bor KS» a mÏl podle rozhodnutÌ org·n˘ KS» vych·zet od z·¯Ì. Jeho öÈfredaktor Alois Svoboda mÏl svÈ spolupracovnÌky uû pohromadÏ, zajistili si tisk·rnu, a tak vydali uû v srpnov˝ch dnech prvnÌ t¯i ËÌslaÖ [viz d·le staù éurn·l, kter˝ sv˝m zamϯenÌm, zrodem i koncem zosobnil osud celÈ generace Ëesk˝ch novin·¯˘] VÏtöinu pravomocÌ spojen˝ch se znovuzav·dÏnÌm cenzury na sebe strhla vl·da a jejÌ p¯edseda Old¯ich »ernÌk. Ten takÈ 28. 8. 1968 ozn·mil v rozhlase, ûe vl·da uû p¯ijala Ñmimo¯·dn· opat¯enÌ t˝kajÌcÌ se tisku, rozhlasu a televizeî. PrvnÌ krok uËinila 30. 8. 1968, kdyû schv·lila usnesenÌ Ë. 292 o mimo¯·dn˝ch opat¯enÌch ke kontrole tisku. [JÌm] z¯Ìdila ⁄¯ad pro tisk a informace (⁄TI), tedy obdobu d¯ÌvÏjöÌ ⁄st¯ednÌ publikaËnÌ spr·vy; do jeho Ëela byl postaven [ËlovÏk se jmÈnem nomen omen] Josef Vohnout. Prost¯ednictvÌm ⁄TI zaËala vz·pÏtÌ dirigovat sdÏlovacÌ prost¯edky. 3. a pak 9. z·¯Ì 1968 vydal ⁄TI pokyny pro öÈfredaktory, v nichû na¯izoval nezve¯ejÚovat nic, Ñco by mohl vyznÌt jako kritika SovÏtskÈho svazu, PLR, NDR, BLR, MLR a komunistick˝ch stran v†tÏchto zemÌ.î Zakazoval takÈ rozöi¯ov·nÌ informacÌ o obÏtech a ökod·ch zp˘soben˝ch okupaËnÌmi vojsky. Pro ¯ÌzenÌ ⁄¯adu pro tisk a informace a pro koordinaci Ëinnosti v oblasti sdÏlovacÌch prost¯edk˘ z¯Ìdila vl·da 12. 9. 1968 Vl·dnÌ v˝bor pro tisk a informace, jehoû öÈfem se stal mÌstop¯edseda vl·dy Peter Colotka (od 5. 12. 1968 Jaroslav Havelka). Znovuzav·dÏnÌ kontroly mÈdiÌ se neobeölo bez odporu novin·¯˘, kte¯Ì poukazovali na dosud platnÈ ustanovenÌ z·kona Ë. 82/1968 Sb. o nep¯Ìpustnosti cenzury. DalöÌ opat¯enÌ proto p¯ipravila vl·da v souËinnosti s N·rodnÌm shrom·ûdÏnÌm. Na doporuËenÌ ˙stavnÏpr·vnÌho a kulturnÌho v˝boru NS 12. 9. 1968 p¯ipravila n·vrh tiskovÈho z·kona, jÌmû se pozastavoval ß 17 z·kona Ë. 84/1968 Sb., resp. znovuzav·dÏla cenzura. Z·kon (Ë. 127/ 1968 Sb.) byl druh˝ den odhlasov·n v plÈnu NS. Ani tato legislativnÌ ˙prava jeötÏ nevedla k ˙plnÈ cenzu¯e mÈdiÌ. Redakce nÏkter˝ch tiskovin ignorovaly instrukce z ⁄TI a d·l zve¯ejÚovaly necenzurovanÈ zpravodajstvÌ podle vlastnÌho uv·ûenÌ. MocenskÈ ˙st¯edÌ dosud muselo br·t v potaz ve¯ejnÈ mÌnÏnÌ a nar·ûelo i na ryze praktickÈ p¯ek·ûky, nap¯. na nedostatek cenzor˘. P¯edseda vl·dy vöak osobnÏ za¯izoval akreditaci ÑnejohroûenÏjöÌchî novin·¯˘ na Ëeskoslovensk· velvyslanectvÌ po celÈ EvropÏ (Pelik·n do ÿÌma, Liehm do Pa¯Ìûe).

133

V listopadu vöak zaËalo postupnÏ p¯ituhovat. Od 9. listopadu byly usnesenÌm p¯edsednictva ⁄V KS» zastaveny na jeden mÏsÌc t˝denÌky ReportÈr a Politika. T˝mû usnesenÌm bylo ÑdoËasnÏî zastaveno vysÌl·nÌ politicko-publicistick˝ch po¯ad˘ v »s. televizi a »s. rozhlase. Zvolen˝ kurz jeötÏ zesÌlil na listopadovÈm plÈnu ⁄V KS»Ö ⁄sek tisku p¯evzal Josef Kempn˝, kter˝ p¯ipravil podrobn˝ pl·n ìke zv˝öenÌ ˙Ëinnosti stranickÈho a st·tnÌho ¯ÌzenÌ tisku, rozhlasu a televizeî. Podstata pl·nu tkvÏla v pokusu o zavedenÌ p¯edbÏûnÈ cenzury pomocÌ Ñk·drov˝ch opat¯enÌî. Ke kaûdÈ redakci byl p¯idÏlen ÑzmocnÏnec ⁄¯adu pro tisk a informaceî, kter˝ mÏl mÌt koneËnÈ slovo p¯ed uve¯ejnÏnÌm vöech koment·¯˘ a zpr·v. SouËasnÏ mÏli b˝t vymÏnÏni ti öÈfredakto¯i a redakto¯i, kte¯Ì Ji¯Ì Hoppe se st·le odmÌtali podvolit stranick˝m usnesenÌm. 249 ✦ ✦ ✦

Mnichovskou politiku neděláme sami od sebe Karel Jezdinský Dodnes si pamatuju na ty okamžiky. Přijeli ti, za kterým jsme posílali vzkazy: „Jsme s vámi.” Te tu byli zase s námi. A s nimi Moskevské protokoly. Štafeta krajských rádií se rozjela. Tak jako mnohokrát v ty dny. Slovo Mnichov zaznělo poprvé z Plzně. Přidala se Ostrava. Mnichov, to je nový Mnichov, znělo éterem. Ve vstupu ústeckého rádia jsem poznal hlas Pavla Pokorného. Přišel tam kdysi z Mostu, když Ota Nutz odešel do televizní Zvědavé kamery. Zůstávalo v něm pořád něco z dob, kdy se brodil prachem i bahnem povrchových dolů. V kanadách, spíš trampských než jeanových kalhotách nezapřel, že přišel z revírních novin. (bek)

Karel Jezdinsk˝ [jeden z tÏch, kdo v p¯ÌbÏhu rozhlas proti tank˘m hr·li hlavnÌ role] hodnotil v z·¯Ì 1968 ñ tedy uû po prvnÌm öoku situaci, kdy vöichni intenzÌvnÏ uvaûovali, jak po p¯ijetÌ moskevsk˝ch v˝sledk˘ nÏjakou p¯Ìznivou perspektivu uchovat ñ naöe dilema takto: 250 ÑN·lada po tom komunikÈ byla samoz¯ejmÏ straöliv·. A po projevu prezidenta Svobody, myslÌm, ûe byla jeötÏ horöÌ. U n·s mnoho lidÌ plakalo, nÏkte¯Ì mÏli i hysterickÈ z·chvaty, prohlaöovali, ûe se uû nikdy nevr·tÌ, ûe uû nikdy nebudou vysÌlat. Snad to znÌ öpatnÏ, ale j· bych to snad ¯Ìkal i za dvacet let, j· jsem to v tÈ chvÌli povaûoval za naöe obrovskÈ vÌtÏzstvÌ. To je ot·zka politick˝ch n·zor˘, toho, jak se dÌv·me na zahraniËnÌ politiku. J· si myslel, ûe to skonËÌ h˘¯. Kdyû n·m Svoboda p¯ivezl to vedenÌ, kterÈ jsme chtÏli a kterÈ bylo p¯edtÌm ñ t¯eba DubËek ñ oznaËeno za kontrarevoluËnÌ, kdyû se vr·tili do sv˝ch funkcÌ, kdyû nikde v tom prohl·öenÌ nebyla potvrzena obvinÏnÌ z kontrarevoluce a obsaûeno tvrzenÌ, ûe jsme je pozvali, ûe se to znovu potvrdilo p¯ed cel˝m svÏtem, to jsem povaûoval za velkÈ vÌtÏzstvÌ, moûn· aû p¯Ìliö velkÈ. Pokud ölo o formulace, kaûd˝ musel vÏdÏt, ûe jsou aktem n·silÌ a vyplynulo to pak i z projev˘ p¯edstavitel˘. Vzniklo obrovskÈ nebezpeËÌ, ûe zklamanÌ lidÈ nepochopÌ, ûe toto n·silÌ nebylo osobnÌ, fyzickÈ n·silÌ na DubËekovi a ostatnÌch. Byla tu hrozba likvidace n·roda, nep¯ijmou-li naöi p¯edstavitelÈ aspoÚ toto a my uû dnes dob¯e vÌme, ûe mnoho vÏcÌ nep¯ijali, ûe se jim poda¯ilo mnohÈ uh·jit. V tÈto chvÌli jsem povaûoval za hlavnÌ toto: äest dnÌ jsme ¯Ìkali, ûe stojÌme za DubËekem, za Svobodou. ÿÌkali jsme ve vöech vysÌlaËk·ch, ûe jenom tito lidÈ majÌ pr·vo d·t n·m p¯Ìkazy a jenom je uposlechneme. A teÔ, kdyû se k n·m Svoboda obracel s apelem na rozum, zaËalo hrozit, ûe povstaneme, ûe velk· Ë·st n·roda v zoufalstvÌ p˘jde do boje s hol˝ma rukama, udÏl· to, co neudÏlala po cel˝ch öest dnÌ, kdy Ëekala n·vrat Svobody. V tom jsem vidÏl obrovskÈ nebezpeËÌ, protoûe na to, myslÌm, SovÏti Ëekali. ñ P¯iöly zpr·vy, ûe tisÌce lidÌ jdou na V·clavskÈ n·mÏstÌ. Snaûili jsme proto co nejrychleji vysvÏtlit lidem, o co jde. Jak je moûnÈ uchovat cel˝ prostor, ûe jsme jeötÏ neprohr·li, ûe m˘ûeme prohr·t jen sami. 134

VzpomÌn·m si, ûe v debatÏ po SvobodovÏ projevu jsem oponoval Bartoökovi251, kter˝ tam vystupoval v podstatÏ s koncepcÌ novÈho Mnichova. J· si dodnes myslÌm, ûe v MnichovÏ nemÏl Beneö jinÈ v˝chodisko. Mnichovsk· politika nebyla naöe politika. To dÏlal Daladier, Chamberlain nebo Mussolini. Mnichovskou politiku nedÏlal Beneö. Zrovna tak politiku Moskvy nedÏlal Svoboda. To cel˝ svÏt vÏdÏl. Byla to politika ËeskÈho realismu, urËit· koncepce, o kterou jsme se mohli h·dat a jeötÏ se h·dat budeme, ale kter· nespornÏ urËitou koncepcÌ byla: ustoupenÌ zlu, konsolidace sil, pokus jÌt opatrnÏjöÌ, pozvolnÏjöÌ, ale p¯itom st·le d˘slednÏjöÌ cestou tam, kam jsme chtÏli. V tÈ diskusi kolem kulatÈho stolu jsem musel asi p˘sobit dost nep¯ÌjemnÏ, protoûe jsem upozorÚoval, ûe by tady mohlo b˝t t¯i sta tisÌc mlad˝ch lidÌ mrtv˝ch. Soudil jsem, ûe bude lepöÌ konsolidovat se, promyslet vÏci, zachovat si mor·lku a tv·¯, zvolit g·ndhÌovskÈ metody. St·le jsem p¯ipomÌnal nesmyslnost boje s hol˝ma rukama. Neberu jin˝m n·rod˘m odliön˝ n·zor. T¯eba Jugosl·vie m· vöechny moûnosti se br·nit. Upozornil jsem na naöi polohu, na to, ûe strategie nebyla nikdy vypracov·na smÏrem na v˝chod, odkud p¯iöel ˙tok. NavÌc se mi zd·lo, ûe na to arm·dy, kterÈ n·s p¯iöly obsadily, Ëekaly. Pomohlo by jim to vy¯eöit situaci. Bez toho byly v situaci velmi delik·tnÌ. Oni museli vysvÏtlovat, dokonce museli p¯iznat, ûe je sem nikdo nepozval. A teÔ se to mohlo zvr·tit. Volali n·m z Hradu, ûe ve chvÌli, kdy jsme vysÌlali besedu, p¯eruöil plzeÚsk˝ rozhlas vysÌl·nÌ prohl·öenÌmi, ûe nep¯ijme moskevsk˝ protokol. P¯ipojil se ostravsk˝ rozhlas a pak ostatnÌ. A v tÈ chvÌli p¯iöel ke Svobodovi »ervonÏnko, pustil mu p¯ijÌmaË, pouötÏl mu tyto v˝zvy a ¯Ìkal mu: Vy jste p¯ed Ëty¯iadvaceti hodinami tvrdil, ûe m·te d˘vÏru lidÌ, ûe v·s poslechnou, ûe to zvl·dnete, ûe my jsme k tomu zbyteËnÌ ñ a vidÌte, niËemu nevl·dnete. MyslÌm, ûe n·ö konec by byl v okamûiku, kdyby se politickÈ vedenÌ a n·rod byly rozdÏlily. VedenÌ by bylo okamûitÏ obvinÏno nejen ze slabosti, ale byly by mu p¯ÌpadnÏ p¯ips·ny vöechny moûnÈ h¯Ìchy. V tom se mimo jinÈ liöÌ srpnov· situace od Mnichova. Jednou z tragÈdiÌ tehdy bylo, ûe si n·rod nedok·zal udrûet svÈ politickÈ vedenÌ, ûe to musel dÏlat s jin˝mi a pak vystoupili kolaboranti. To jeötÏ byl a nemusel b˝t v˝sledek srpna...î Karel Jezdinsk˝ se veËer jeötÏ na [stanici] »eskoslovensko I snaûÌ vytÏûit z celodennÌch chmurn˝ch informacÌ, co se v nich d· p¯i dobrÈ v˘li povaûovat za pozitivnÌ: ÑPoda¯Ì-li se pod tlakem klidu a rozvahy dostat cizÌ vojska ze st¯edu naöich mÏst, zamezit nesmyslnÈ st¯elbÏ, nenÌ to snad v˝sledek ide·lnÌ, ale je to p¯ece jen prvnÌ krok k cÌli koneËnÈmu, k jejich ˙plnÈmu staûenÌ. O uskuteËnÏnÌ tohoto cÌle budou podle svÈho slibu usilovat I nejvyööÌ p¯edstavitelÈ tÈto zemÏ. ChtÏl bych d·le dodat, ûe do naöeho st¯edu se ani v tÈto dramatickÈ chvÌli nevracejÌ zkompromitovanÌ politikovÈ. Jsou sice podeps·ni na komunikÈ, ale doufejme, ûe tento pÌsemn˝ n·vrat je jedin˝... MÌra naöÌ kritiËnosti naprosto spr·vnÈ a opr·vnÏnÈ musÌ se opÌrat o prost˝ lidsk˝ rozum, o srovn·nÌ pomÏru sil, o naöe okamûitÈ moûnosti.î

Pavel Pokorný opustil ústecký rozhlas ještě, když jsme se – poučeni z práce čestných novinářů z prvních dvou let protektorátu – pokoušeli bránit dosavadní pozice. Zůstal dál tím klukem v kanadách, a hledal zaměstnání, kde by mu nevadily. Hledal je taky jen pár let, protože déle žít nedokázal. Atmosféru, v níž se rodil další pokus jednat rozumně, charakterizoval spoluautor knížky, ze které jsem vybral tu racionální úvahu.

Ji¯Ì Dienstbier: ÑAtmosfÈra na HradÏ ve st¯edu r·no [28. srpna] byla skliËujÌcÌ. Nejprve

jsem zahlÈdl Alexandra DubËeka, zhroucenÈho v k¯esle v pr·zdnotÏ jednoho z obrovsk˝ch s·l˘. MÏl ov·zanou hlavu a p˘sobil, jako by ani nevnÌmal ZdeÚka Mlyn·¯e... Po chvÌli jsem se zastavil s nÏkolika kolegy ñ tuöÌm, ûe tam byli Ji¯Ì Hochman a Ji¯Ì Lederer ñ p¯ed mÌstnostÌ, kde zasedala vl·da. N·hle se otev¯ely dve¯e a vyöel jejÌ p¯edseda. Kdyû n·s Old¯ich »ernÌk spat¯il, impulzivnÏ se k n·m vrhl, padl n·m kolem krku a vyhrkl nÏco jako: Kluci, to bylo straön˝.î

Sedmý den jsem nasedl do tramvaje, která jela kolem tiskárny a redakce, kde jsem pracoval i spal celou tu dobu. Jako obvykle, když jsem měl službu, nesl jsem náhodným pasažérům noviny, jak jsem je při náhledu sebral u rotačky. „Tady je ještě jedno 135

zvláštní vydání. Poslední noviny pro tyhle dni.“ – „Zapla Pámbu, že už jsou poslední. Já u nás nedostala ani rejži, a tak pro ni musím až do města,” strčila si paní proti výstupu noviny do velké nákupní tašky. „Zapla Pámbu, že je konec.“ Nikdo v celé tramvaji se neozval. Do roka a tří neděl jsem jel z redakce naposled. (bek) ✦ ✦ ✦

Od konsolidace k normalizaci Eva Ješutová Ostrá kritika československých sdělovacích prostředků opakovaně zněla od sovětského vedení od zahájení procesu demokratizačních přeměn na jaře a v létě r. 1968. Je proto logické, že moskevský protokol z 26. srpna 1968 obsahoval ustanovení, které zavazovalo vedení KSČ k „ovládnutí sdělovacích prostředků” pomocí nových zákonů a opatření, jakož i personálními změnami „ve vedení tisku, rozhlasu a televize”. Vláda již 30. srpna přijala usnesení č. 292 o mimořádných opatřeních ke kontrole prostředků hromadných informací. Také Národní shromáždění přijalo 13. září zákon č. 127 o některých přechodných opatřeních v oblasti tisku a ostatních hromadných informačních prostředků. Vláda jmenovala své zmocněnce pro rozhlas a televizi a při předsednictvu vlády vznikl Úřad pro tisk a informace. Vládním zmocněncem pro Čs. rozhlas byl jmenován 28. srpna dosavadní ředitel ostravského studia Odon Závodský. Měl zprostředkovat kontakty vedení rozhlasu s vládou a zajistit přímý vliv vlády na řízení rozhlasu. jenž se opět měl stát spolehlivým služebníkem a hlásnou troubou komunistické strany. Na 6. září byla svolána mimořádná rozšířená porada vedení Čs. rozhlasu. Jedním z důležitých bodů bylo doplnění bezpečnostních předpisů. Zaměstnanci dostali písemný zákaz poskytovat cizím zpravodajům jakékoliv informace a interview, byly zpřísněny předpisy pro vstup do objektu, zakázány veškeré exkurze, fotografické a filmové aparáty, balíky a zavazadla musely být odloženy v šatně nebo ve vrátnici. Závodní stráž byla povinna prověřovat hudební nástroje externích účinkujících. Vstup cizích osob do Čs. rozhlasu po 20. hod. byl zakázán. Současně byla provedena řada personálních opatření, která měla přispět k zajištění politického vysílání v nové situaci. Vedení rozhodlo omezit ve vysílání vystupování redaktorů a publicistů, kteří se angažovali v srpnových dnech. Karel Jezdinský a Jiří Dienstbier byli již dříve navrženi a připravováni k působení ve funkci zahraničních zpravodajů. Nyní byl schválen J. Dienstbier jako zahraniční zpravodaj ve Washingtonu, K. Jezdinský v Bělehradu. Věra Š ovíčková byla pověřena řízením sítě zahraničních korespondentů Čs. rozhlasu. V této funkci měla podstatně omezenou možnost vystoupit ve vysílání. Z Čs. rozhlasu k 1. září 1968 odešli Luboš Dobrovský (zahraniční zpravodaj v Moskvě), Karel Kyncl a Jindra Sobíšková. Kromě toho rozhlas rozvázal pracovní poměr se Slávou Volným (po jeho prvním návratu ze zahraničí 12. října 1968) a hned po jeho prvním vystoupení na Svobodné Evropě ještě téhož roku se od něj vedení i pracovníci Čs. rozhlasu veřejně distancovali. Jeho základní organizace KSČ jej vyloučila ze svých řad. Další opatření personálního charakteru byla přijata po dohodě s ministrem – předsedou Federálního výboru pro tisk a informace dr. Jaroslavem Havelkou k 1. květnu 1969. Jan Petránek dostal za úkol se intenzivně připravovat na své budoucí zařazení (samozřejmě po schválení sekretariátem ÚV KSČ a ministerstvem zahraničních věcí) stálého zpravodaje v Londýně. Věra Š ovíčková byla pověřena studijní přípravou na cestu do Vietnamské demokratické republiky, kam byla pozvána velvyslanectvím 136

VDR v Praze s tím, že po jejím návratu „bude konkrétně určeno využití jejích reportérských zápisků“. Jeroným Janíček, redaktor a komentátor vnitropolitické rubriky Hlavní redakce politického vysílání, byl převeden do okruhové redakce Třetího programu, kde měl za úkol přípravu a redigování pásem, besed, četby v typech, které redakce vytváří a hledání nových programových typů. Rudolf Zeman, redaktor a komentátor vnitropolitické rubriky HRPV, byl převeden do okruhové redakce Československa a pověřen přípravou na odbornou specializaci pro otázky česko-slovenských vztahů v podmínkách federativního uspořádání a rozvíjením nových programových forem na Třetím programu. Tato opatření byla provedena „v zájmu nezbytného uklidnění předrážděné atmosféry, jak to vyžaduje potřeba konsolidace současných politických a hospodářských poměrů“. V systému vysílání bylo nejzávažnější změnou zavedení zpřísněné kontroly programů a některá centralizační opatření. Jinými slovy – byla opětně zavedena cenzura a kromě zpráv potlačeno živé vysílání. Mimořádné vedení dne 6. září 1968, přijalo Směrnici pro zajištění bezpečnosti provozu, která stanovila osobní odpovědnost šéfredaktorů za obsahovou stránku příspěvků. Ve zpravodajských redakcích, kde nebylo fyzicky možné kontrolovat celodenní vysílání šéfredaktorem, byl nově zaveden systém služeb, tzv. dežurných. Zároveň byly zpřísněny provozní předpisy pro činnost hlasatelů a programových inspektorů. Do vysílání mohly být zařazovány pouze příspěvky, schválené přímo šéfredaktorem nebo jeho zástupcem. Povinností programových inspektorů byla i kontrola řádného plnění schvalovacího procesu. Za pořady krajských studií odpovídal osobně ředitel studia nebo jeho zástupce. Na Slovensku byl vydán zákaz přímých vstupů krajů do vysílání, ze zasílaných příspěvků byla bratislavským ústředím připravována relace Ozveny krajov. Pro tzv. období konsolidace rozhodlo vedení kromě zrušení živého vysílání i o obnovení denní kontroly odvysílaných a připravovaných témat (předběžná cenzura). Bylo zrušeno komentované zpravodajství a nahrazeno oficiálně přebíranými zprávami tiskových agentur. Rovněž byla ustavena skupina zmocněnců ÚTI, dobudovaná s konečnou platností v lednu 1969, kdy byl jako její vedoucí schválen vedením Čs. rozhlasu Ivo Král. Z vysílání dočasně zmizely pořady, které se staly symbolem Pražského jara: Písničky s telefonem, Mikrofórum, Živá slova, Nedělní poznámka či vnitropolitický týdenní komentář. Živě vysílané pořady byly nahrazeny předtáčenými pořady typu Studio mladých, Večer u mikrofonu apod. Základním východiskem pro činnost Čs. rozhlasu a dalších hromadných sdělovacích prostředků se stala rezoluce z listopadového plenárního zasedání ÚV KSČ 14. – 17. listopadu 1968 a na ni navazující závěry prosincového (12. – 15. prosince) a lednového (16. – 17. ledna 1969) pléna. Po zveřejnění listopadové rezoluce byl svolán celopodnikový aktiv, na kterém za přítomnosti místopředsedy vlády dr. Petera Colotky referovali šéfredaktoři o konkretizaci zásad této směrnice ve vysílání jejich redakcí. Na základě závěrů, přijatých na tomto aktivu, vedení rozhlasu ke dni 31. ledna 1969 vypracovalo dokument Základní koncepce programové činnosti Čs. rozhlasu v českých zemích, která v 19 bodech vytyčila nejbližší programové cíle pro jednotlivé oblasti vysílání Čs. rozhlasu a určila priority. Současně s programovou koncepcí zpracovalo vedení rozhlasu i Základní politickou koncepci Čs. rozhlasu. V obou koncepčních materiálech se vedení Čs. rozhlasu přihlásilo k aktivní podpoře politiky KSČ. Normalizace začínala. Odstartovala obrovskou vlnu personálních čistek, které padlo za obě více než 800 zaměstnanců rozhlasu ze všech profesí. Za svou statečnost a mimořádné pracovní nasazení byli potrestáni ztrátou zaměstnání a jen obtížně hledali jakékoli uplatnění. Rozhlas přišel nejen o špičkové redaktory, komentátory, hlasatele a techniky, ale i o kredit, který právě díky těmto osobnostem získal u posluchačů v průběhu Pražského jara a především srpnovým vysíláním. 137

Dovětek Srpen 1968 přinesl v historii sdělovacích prostředků ještě jeden pozoruhodný a ojedinělý moment, kdy se na území jednoho státu střetávaly čtyři propagandistické tendence: legální vysílání Čs. rozhlasu, kontravysílání pěti zemí Varšavské smlouvy prostřednictvím vysílačky Vltava, vysílání Tirany a Pekingu a vysílání západních stanic v českém jazyce. Mezi všemi sdělovacími prostředky, které v průběhu celého roku 1968 a zejména v třetím srpnovém týdnu sehrály důležitou roli, zaujal rozhlas jedinečnou a vůdčí úlohu. V situaci, kdy události následovaly v rychlém sledu, vedoucí představitelé státu byli odvlečeni do Moskvy a hrozil rozvrat a chaos, zůstalo jako integrující prvek celospolečenského dění rozhlasové vysílání. Podobně jako v květnu 1945 se ujalo nejen funkce informační směrem k domácím i zahraničním posluchačům, ale současně také role organizátorské. Obě mezní situace lze označit za vrcholné okamžiky působení rozhlasu na našem území a jako příkladné plnění veřejnoprávní služby. Díky obětavosti mnoha rozhlasových pracovníků všech profesí se podařilo informovat národ o všech důležitých událostech, včetně jednání mimořádného „vysočanského sjezdu”, o projevech solidarity, a odvysílat všechny zásadní projevy a stanoviska stranických a vládních činitelů. Za svou práci získaly kolektivy pracovníků Čs. rozhlasu a Čs. televize 4. listopadu 1968 (stejně jako Alexandr Dubček a Ludvík Svoboda) Cenu míru. K nejsilnějším okamžikům rozhlasového vysílání dodnes patří závěrečné minuty ranního vysílání z 21. srpna 1968, kdy se do slov komentátorů a opakovaně vysílané státní hymny mísila střelba ze samopalů a hluk z ulice… ✦ ✦ ✦

O žurnálu, který svým zaměřením, zrodem i koncem zosobnil osud celé generace českých novinářů Politika [mÏla] podle rozhodnutÌ org·n˘ KS» vych·zet od z·¯Ì. Jeho öÈfredaktor Alois Svoboda mÏl svÈ spolupracovnÌky uû pohromadÏÖ a tak vydali uû v srpnov˝ch dnech prvnÌ t¯i ËÌsla v let·kovÈm vyd·nÌ, ËtvrtÈ Ñofici·lnÌî vyölo 19. z·¯Ì 1968; poslednÌ ËÌslo nese datum 3. dubna 1969. (jh) Málokterý časopis patřil tak bytostně k Pražskému jaru, třebaže začal vycházet až v jeho posledním období, jako Politika. Zřejmě proto mu také věnoval dr. František Helešic, historik mezi členy Klubu novinářů PJ 68, ve svém díle252 tak mimořádnou pozornost. Vůdčí intelektuální sílu reformního hnutí představovala generace, která vstupovala do veřejného života převážně po válce a zároveň přejímala zkušenost svých otců z Mnichova, protektorátní okupace i své dětství ztrpčené velkou hospodářskou krizí. Záhy po únoru se mnozí setkávali nejen se stalinismem, ale hlavně s byrokratismem, který záhy infikoval ruský pokus o nastolení socialismu. Vedle zrady Marxovy myšlenky, že socialistická revoluce má být uskutečněna ve vyspělé průmyslové zemi, kterou revizionismus nazývaný marx-leninismem popíral, to přineslo mnohým rozčarování mnohem dřív, než poznali, že neměl pravdu S. K. Neumann, když ideály svého mládí, svou anarchii, zaměnil za kolaboraci s bigotní ideologií, ale proklínaný André Gide. Když pak udeřila teorie hledání nepřítele ve vlastních řadách i mezi tyto lidi, bylo příliš pozdě. Tradice, ze které vyrůstalo dělnické a socialistické hnutí v někdejším Království českém, se zdály být neskonale vzdálené; a omezující pohled na protinacistický odboj vedl k tomu, že plasticita této tradice byla znormalizována do několika málo pečlivě prokádrovaných „národních hrdinů“, takže se ztratilo povědomí, jak hluboce doplatilo 138

komunistické hnutí – stejně jako všechny další významné myšlenkové proudy naší společnosti – na systematickou čistku mezi českými moderně uvažujícími osobnostmi, jak ji začal Reinhard Heydrich po svém příchodu v září 1941 realizací politiky So, oder So.253 Už sám vznik tohoto časopisu představuje sled rozhodnutí, jaká určovala tituly novin a rozhlasových stanic, po nichž se ubírala pou jeho šéfredaktora, který vstupoval do redakce komunistického deníku v květnu 45. Nicméně z důvodů, které jsem poznamenal v této souvislosti, bude poučné sledovat nejen osud redakce Politiky, ale i osudy redaktorů tohoto časopisu. (bek) ÑByli jsme vlastnÏ straönÏ mladÌ, kdyû jsme v onÏch dubnov˝ch dnech po osvobozenÌ Brna dorazili k RÛrovi [velk· nÏmeck· tisk·rna Rohr]. Ale s onou jistotou ml·dÌ,î pÌöe AniËka TuËkov· ve VzpomÌnk·ch. Psala je jako dopisy svÈmu muûi, Aloisi Svobodovi, do jeho svÏta, kam jej dostala jeho choroba, nikoli sanitka, kdyû jej, partyz·na jednotky Prokop Hol˝, p¯evezla do vojenskÈ nemocnice ve St¯eöovicÌch. ÑBylo to po¯·d totÈû. Nap¯ed jsme byli posl·ni, abychom likvidovali jednu garnituru MladÈ fronty ñ potom zase jinÌ likvidovali n·s. A tak po¯·d dokola. Kdyû jsem ned·vno listovala KopeckÈho knÌûkou 30 let »SR a KS», uvÏdomila jsem si, ûe kaûd· kapitola je vlastnÏ historiÌ nÏjakÈ likvidace. Je to prostÏ ûelezn˝ z·kon sekty ñ hab·ni to dÏlali podobnÏ a cÌrkev, neû zmoud¯ela, nebyla jin·.î 254 ✦ ✦ ✦

O časopise Politika František Helešic Časopis Politika rozhodl vydávat ÚV KSČ, [aby usiloval zakotvit] „mezi ostatními myslícími čtenáři ve smyslu progresivní politiky, ovlivnit i praktické politické činy na okresech a v místech.“ To měl dokázat za někdejší situace jen tehdy, bude-li „politicky průbojnější než jiné časopisy... nástrojem tříbení myšlenek a hledání objektivní pravdy“. V praxi to znamenalo, že týdeník může přinést i věcnou polemiku s členem některého orgánu strany. Všechny aspekty politického života doma i v zahraničí, kultury měla být zpracována čtivě, atraktivně. Politika měla vycházet od 1. září 1968 a stát se nástupcem Kulturní tvorby, která zanikla v srpnu 1968. Současně s tím projednalo 3. července předsednictvo ÚV KSČ koncepci teoretického a politického měsíčníku ÚV KSČ Nová mysl a založení teoretické marxistické revue Teorie. Měla být „svobodným teoretickým klubem marxistů, laboratoří marxistického teoretického myšlení a funkcí spojovacího článku československých marxistů se světovým marxistickým myšlením“. Vzorem měl být jugoslávský Praxis; šéfredaktorem byl jmenován Lubomír Sokol. Teorie měla začít vycházet v r. 1969, ale v souvislosti s vývojem po srpnu 68 vůbec nevyšla. Předehra aneb Politika v srpnu První číslo Politiky vyšlo „předčasně“, v srpnových dnech okupace ČSSR vojsky Varšavské pětky. Redakce se v jeho závěru obracela ke svým čtenářům: ÑM·te v rukou nultÈ ËÌslo Ëasopisu Politika, jehoû vych·zenÌ bylo schv·leno v Ëervenci... P¯ipravovali jsme svÈ prvnÌ ËÌslo na zaË·tek z·¯Ì, ke stanovenÈmu datu XIV. mimo¯·dnÈmu sjezdu. Naöi redakci i tisk·rnu obsadila okupaËnÌ vojska. Navzdory tomu vych·zÌme ñ ne sice se 48 str·nk·ch, jak jsme p¯edpokl·dali, ale zato d¯Ìve... Za¯azujeme se tak do rodiny svobodn˝ch Ëasopis˘, po bok redaktor˘ a hlasatel˘ rozhlasu a televize... chceme dÏlat politiku, ovöem takovou, kter· nenÌ svinstvo. Kolaboranty nikdy nebudeme. Redakce Politiky.î Číslo z 24. srpna bylo věnováno i mimořádnému XIV. sjezdu KSČ, jeho prohlášením, seznamu zvolených členů ÚV KSČ. 139

2. číslo z 26.srpna má úvodník Pátý den, [kde] se dotýká „příčin“ okupace, prý přišli Ñpomoci naöemu lidu v boji proti kontrarevoluci...î Kompromis s Indry a Bi aky není možný. Politika přinesla informaci o první tiskové konferenci čs. vlády – „pod hlavněmi děl”, prohlášení ČNR stavící se plně za dosavadní y prohlášení legálních ústavních orgánů. Obsah čísla doplňovaly informace o životě v okupované Praze, Brně, příklady lidové tvořivosti proti okupantům, polemika s tzv. argumenty okupantské stanice Vltava. 3. číslo, jako vždy uváděné mottem Antonia Gramsciho Pravda je revoluční, vyšlo opět jako čtyřstránkové ve středoevropském formátu, 27. srpna 68. Úvodník Soudný den je věnován jednání čs. delegace v čele s L. Svobodou v Moskvě, aniž znal autor výsledek. „Přepad Československa uvrhl světové revoluční hnutí do hluboké krize.“ Ostatní příspěvky jsou komentáře k různým událostem a postojům k různým postojům našich lidí k okupaci. V každém čísle byly také satirické kurzívky – např. Kafkiáda, Tragický omyl, Jsem okupantka (č. 1), Pevnost se nevzdává, Něcharašó (č. 2), Kontra (č. 3), Folklór z pražských ulic aj. Skutečnost proti plánu aneb Politika po srpnu V září vyšla konečně Politika tak, jak sekretariát strany určil. Měla 48 stran formátu 200x290 mm, jen to nebylo 1., ale až 19. září, tzn. skoro tři týdny po plánovaném termínu, bylo to však už 4. číslo – [inu, život míval vždycky pádnější argumenty než všechny plány a mezi zkušenosti ze vstupu do 60. let patřila i ta, že se plány mohou zcela rozpadnout, jak dokázaly přes všechna usnesení strany a vlády tehdejší pětiletky]. Co je legální? právě pro noviny a sdělovací prostředky, ptala se v úvodníku značka –fš- [František Šamalík]. Ty, které tu legálně existovaly, vycházely v srpnu mimo vlastní redakce, tiskárny a vysílače, obsazené okupanty. Naopak tu byly na čs. území vysílače, noviny i časopisy, které nesplňovaly právní podmínky svého vzniku (např. Vltava, Zprávy či okupantské Rudé právo). [Přitom postupná omezení se týkala právě těch legálně vydávaných sdělovacích prostředků.] Týž autor přispěl i zamyšlením Pokus o bilanci 255 nad klady i zápory uplynulých osmi měsíců, vyús ující v 21. srpen. Mezi autory Politiky patřili vedle šéfredaktora Aloise Svobodu a jeho zástupce Miroslava Filipa, právníci František Šamalík, Zdeněk Jičínský (o federalizaci), historici Karel Bartošek, Karel Kaplan, František Janáček, Milan Otáhal (o knize M. Lvové E. Beneš a Mnichov), Miloš Hájek (Cesta ke ztrátě národní cti v čís. 7/1968), Jan Galandauer (O 28. X. v čís. 9/1968), František Lukeš (O 2. republice), Zd. Kárník a František Graus, spisovatel Bohumil Hrabal, její redaktoři Olga Šumberová, Milan Petr, Rostislav Volf, Sylva Groszová, Pavel Vranovský, a publicisté Arno Bělohlávek, Luboš Dobrovský (korespondence z Moskvy), Miloš Fiala, Ludvík Pacovský, Jiří Sládek, Miroslav Sígl, Olga Šulcová a Anna Tučková. 5. číslo (z 26. září) věnovalo pod příznačným titulkem Černá kniha o ČSSR pozornost publikaci K událostem v Československu, která se začala prodávat v Moskvě. [Nezaměňovat s dokumentací Čs. akademie věd Sedm pražských dnů. 21.–27. srpen 1968, které se u nás obecně říká Černá kniha; vyšla totiž podle svědectví kolegy Sígla o dva měsíce a jeden den později než Politika č. 5/1968, a tak nemohla redakce ani tušit, že si moskevský produkt vyslouží jako její kontrast přízvisko tzv. Bílá kniha.] 256 ✦ ✦ ✦

140

Intermezzo věnované osudům Černé knihy Miroslav Sígl P¯ÌbÏh »ernÈ knihy, pravdÏpodobnÏ ojedinÏl˝ v dÏjin·ch svÏtovÈho pÌsemnictvÌ modernÌ doby, je souË·stÌ dramatick˝ch dÏj˘, jeû ot¯·saly »eskoslovenskem v r. 1968 a pak jeötÏ nÏjakou dobu potÈ. Ba jeötÏ vÌc: osudy tÈto knihy a jejÌ peripetie korespondujÌ s osudy a peripetiemi ËeskoslovenskÈho lidu zÌskat pro svoji zemi svobodu a suverenituÖ Cel˝ p¯ÌbÏh »ernÈ knihy by se dal zobecnit jako p¯Ìklad postoje a jedn·nÌ jednoho z prvk˘ obËanskÈ spoleËnosti ve st·tÏ, jehoû totalitnÌ struktura sovÏtskÈho typu byla v hlubokÈ krizi,î napsal prof. PhDr. Vilém Prečan 2. ledna 1990 ještě v Scheinfeldu-Schwarzenbergu, než se posléze vrátil po emigraci do vlasti. Před svým odchodem do exilu byl Vilém Prečan vědeckým pracovníkem Historického ústavu Čs. akademie věd v Praze, kde se věnoval přípravě kritických pramenných edic k nejnovějším českým a slovenským dějinám. Vyšly jeho dva díly Cesta ke Květnu 1945 (v r. 1965) a Slovenské národní povstání (rok poté). [Krátce po] vpádu vojsk Varšavské smlouvy, vedených Sovětským svazem a jeho maršály, zcela spontánně (jak tomu bylo ostatně v celé naší společnosti) začaly v Historickém ústavu ČSAV (na jeho náhradním [pražském] pracovišti v Mikovcově ulici) postupně narůstat stohy písemností, plakátů, novin a časopisů. V oněch dnech měl Vilém Prečan jakousi představu o projektu, který sám pro sebe nazval Praha v boji proti okupaci; ale postupně došlo k širšímu pojetí, protože se zvedla celonárodní vlna odporu proti sovětským uchvatitelům a ze všech míst země přicházely nové a nové zprávy u událostech, které nemohly nechat nikoho v klidu. Již první celoústavní shromáždění, které se konalo na Pražském hradě 28. srpna 1968 – bezprostředně poté, kdy se po sedmi dnech vrátili naši pokoření, zlomení a poražení představitelé z Moskvy a pod jejím diktátem měli své občany přivést k tzv. normalizaci – rozhodlo připravit dokumentaci Sedm pražských dnů 21.–27. srpen 1968. Dnes jsem [rád, že jsem se rozhodl] zavolat ještě v těch srpnových dnech do Historického ústavu. Sešli jsme se s doktorem Vilémem Prečanem a všechnu roztříděnou dokumentaci [kterou jsem měl z vysílání] jsem mu zapůjčil. Byly v ní informace z ÚV KSČ, vlády a parlamentu, podrobné zpravodajství ČTK z domova i zahraničí, domácí zprávy, dálnopisné zprávy, monitoring zahraničních vysílačů, články a komentáře televizních redaktorů, přepsané informace, hlášení, poznámky, telegramy – doručované do podniku Tesla Hloubětín, ale také originály dopisů z nejrůznějších institucí, podniků, letáky použité pro vysílání, vystoupení spolupracovníků, zejména delegátů 14. mimořádného sjezdu KSČ, kteří do našeho studia přicházeli se svým svědectvím. Tato dokumentace se stala podkladem pro svazek dokumentů Sedm pražských dnů, který mi ještě za tepla jako jeho jeden z editorů předal a podepsal dr. Prečan: „S poděkováním za spolupráci a velkou pomoc. Dr. Prečan“. Tak zní toto jeho vlastnoruční vyjádření na 494. (poslední) straně objemné knihy. Hned pod tiráží, v níž se praví, že „svazek dokumentů byl připraven k tisku Historickým ústavem ČSAV v Praze pro studijní účely. Jakékoliv přetiskování dokumentů je podmíněno svolením vydavatele. Výtisk je neprodejný. Praha, září 1968.“ To datum vydání tak úplně nesouhlasilo, protože kniha byla vytištěna až v listopadu a průvodní dopis k její distribuci nesl datum 25. listopadu 1968. Na tvorbě a edici Černé knihy, jak se Sedmi pražským dnům začalo říkat, se podílelo 15 pracovníků HÚ ČSAV včetně písařek a technického personálu. Celkový náklad činil 3000 výtisků, které obdržely státní, podnikové, závodní a jiné archivy, ústřední 141

státní a politické instituce. Na Slovensko se odvezlo 500 kusů – ty byly nejdříve složeny ve zbrojnici Lidových milicí v jednom bratislavském závodu a teprve v prosinci došlo na jejich distribuci. Kniha se velmi rychle rozšířila, ale nemohla být všude k dostání, lidé se začali po ní shánět, volat a psát do Historického ústavu. Dokonce celoakademická konference doporučila prezidiu připravit urychleně druhé vydání. Jenomže „strana a vláda” rovněž urychleně pracovaly na tom, aby byla znovu omezena svoboda tisku, byl opět zřízen cenzurní orgán (dříve HSTD) s poněkud jiným názvem Úřad pro tisk a informace (vysloužil si přezdívku Útisk), a poměry se měly rychle vracet k dřívějším totalitním praktikám. Do těchto pohnutých a chmurných událostí „přilila olej do ohně“ kniha [o níž informovalo zmíněné 5. číslo Politiky; nazývala se] K událostem v Československu, [ale]sepsala [ji] tisková skupina sovětských žurnalistů. ČSAV a její společenskovědní pracoviště podrobila tuto knihu analytickému rozboru na základě ověřených fakt a obecně platných principů etiky. Rozšiřovali ji [totiž] najatí distributoři po celém území republiky, navíc přeložena do několika cizích jazyků byla rozesílána do celého světa. Tyto skutečnosti přiměly naše vědecké pracovníky, aby se k nepodloženým tvrzením, hrubým polopravdám a lživým výmyslům vyjádřili. Tak vznikla na sobě nezávislá stanoviska: Stanovisko sociologů, Vyjádření Ústavu pro výzkum veřejného mínění ČSAV, Stanovisko ekonomů, Stanovisko filozofů a také Stanovisko historiků. Navzdory cenzurním opatřením přineslo 42. číslo týdeníku Reportér znění všech stanovisek. Obsáhlý výklad doplnila navíc sta Rehabilitace kacíře Husa s douškou Více než půl století uplynulo od Husovy hranice. Změnilo se toho na světě tolik? Sovětské masové sdělovací prostředky chrlily denně (a servilně jim přisluhovala útočná publicita v satelitních zemích) články o reakčních a antisocialistických silách, zločinných cílech kontrarevolucionářů v Československu, až o situaci jednalo plenární zasedání ÚV KSČ (jeho závěry byly konzultovány na utajeném jednání s L. Brežněvem ve Varšavě, kde byl účastníkem sjezdu polské strany). Na návrh G. Husáka bylo v rezoluci použito Brežněvovo doplnění, a tak byl odsouzen poprvé pravicový oportunismus ve straně. Čili poprvé byl veřejně použit tento nebezpečný termín a jak se dalo předpokládat – rezoluce s touto charakteristikou procesu ve společnosti, se stala podkladem pro následující postupující a rozsáhlé represe. Nastoupil drsný pragmatismus Gustáva Husáka, který stále otevřeněji přejímal sovětská stanoviska. Do takto vypjaté atmosféry 27. prosince 1968 vydala vláda SSSR protestní nótu, která upozorňovala čs. vládu, že Ñv »eskoslovensku byl vyd·n a je rozöi¯ov·n sbornÌk Sedm praûsk˝ch dn˘ 21.ñ27. srpen 1968. V uvedenÈm sbornÌku, pojmenovanÈm »ern· kniha, byly shrom·ûdÏny protisovÏtskÈ v˝plody, kterÈ se v »eskoslovensku objevily po 21. srpnu t. r., texty let·k˘, plak·t˘, hesel, novinov˝ch Ël·nk˘, anonymnÌch v˝rok˘, rozhlasov˝ch a televiznÌch vystoupenÌ aj. SestavovatelÈ sbornÌku se pod rouökou objektivnÌho v˝kladu fakt˘ a v˝povÏdÌ oËit˝ch svÏdk˘ a tendenËnÌm v˝bÏrem r˘zn˝ch materi·l˘ snaûÌ p¯ekroutit politiku SovÏtskÈho svazu v˘Ëi bratrskÈmu »eskoslovenskuÖ kromÏ toho, ûe je sbornÌk rozöi¯ov·n v institucÌch ideologickÈho a poli-tickÈho profilu, tak i v z·vodech, byl rozö̯en i mimo »eskoslovensko. Nep¯·telÈ socialismus vyuûÌvajÌ jiû dnes »ernou knihu aktivnÏ k podvratnÈ Ëinnosti proti socialistick˝m zemÌm. JejÌ materi·ly slouûÌ pro zlostnÈ insinuace takov˝ch rozhlasov˝ch stanic jako Svobodn· Evropa, NÏmeck· vlna, Hlas Ameriky aj. Podle zpr·v burûoaznÌho tisku byl sbornÌk p¯ijat do arzen·lu protikomunistick˝ch center v z·padnÌm NÏmecku, Francii, It·lii a RakouskuÖ 142

SovÏtsk· strana hodnotÌ vyd·nÌ sbornÌku Sedm praûsk˝ch dn˘ a jeho rozöi¯ov·nÌ jako akt hrubÈho poruöenÌ moskevsk˝ch dohod, jako pomluvu politiky SovÏtskÈho svazu a ur·ûku sovÏtskÈho lidu. V souvislosti s tÌm vyslovuje vl·dÏ »SSR sv˘j protestÖ [oËek·v·, ûe p¯ÌsluönÈ] org·ny »SSR uËinÌ okamûit· opat¯enÌ k zastavenÌ a rozöi¯ov·nÌ uvedenÈho sbornÌku, jeho staûenÌ z obÏhu a povolajÌ k zodpovÏdnosti osoby, kterÈ se podÌlely na jeho vyd·nÌ.î Hlavní editoři sborníku Vilém Prečan (*1933) a Milan Otáhal (*1928) nevěděli nic o existenci podobné nóty a v dobré víře v Reportéru z 23. ledna 1969 reagovali na dotazy čtenářů v rozhovoru, kde informovali širší veřejnost o tom, co obsahuje a jak vznikla kniha, o níž se tolik mluví a kterou si nelze koupit. Čestně se k ní přihlásili a převzali odpovědnost za její definitivní redakci; v závěru pak uvedli: ÑNesledovali jsme v û·dnÈm p¯ÌpadÏ nÏjakÈ politickÈ cÌle, byli jsme si vÏdomi souËasnÈ reality, a proto jsme tento materi·l vydali jen jako studijnÌ a pro vnit¯nÌ pot¯ebu. Naöe tvrzenÌ dokazuje i fakt, ûe v knize nenÌ ani slovo naöeho koment·¯e, registrujeme ud·losti formou kroniky a uve¯ejÚujeme k nim p¯ÌsluönÈ Ël·nky z novin, pop¯ÌpadÏ let·ky Ëi jinÈ materi·ly. Uve¯ejnÏnÌ tÏchto materi·l˘ nenÌ tedy vyj·d¯enÌm naöeho stanoviska, ale tyto Ël·nky byly souË·stÌ skuteËnosti, kterou obr·ûely ñ a vzhledem k z·sad·m vÏdeckÈ pr·ce je nutno uve¯ejnit cel˝ dokument bez ˙pravÖî ✦ ✦ ✦

V Historickém ústavu ČSAV byl zbaven místa ředitele akademik Josef Macek, při reorganizaci ústavu bylo zrušeno oddělení nejnovějších čs. a světových dějin, které vedl Milan Otáhal, a ještě v r. 1970 byl propuštěn také Vilém Prečan... Nakonec byl zrušen celý Historický ústav. Třebaže šlo o legální publikaci vědeckého ústavu ČSAV, stala se předmětem rozsáhlé vyšetřovací akce Generální prokuratury ČSSR a Správy vyšetřování Státní bezpečnosti v letech 1970–1971...“ V přípisu Generální prokuratuře z února 1971 se oznamovalo, že byla v trestní věci „vyslechnuta řada svědků, kteří se ve své podstatě shodují v tom, že za skladbu, vydání a distribuci uvedené publikace nesou plnou zodpovědnost dr. Vilém Prečan, dr. Milan Otáhal a Viktorie Čečková”. Podepsaný vyšetřující mjr. Noga dále oznámil, že 2. března 1971 bude proti této trojici zahájeno trestní stíhání na svobodě. To bylo zahájeno v dubnu 1971. Obvinění kvalifikovalo údajnou trestnou činnost jako pobuřování podle tr. z., přičemž v průběhu pozdějšího vyšetřování byla z obvinění vynechána pasáž o pobuřování proti socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky. Nejvyšší sazba odnětí svobody byla tři roky. Při vyšetřování byly vyslechnuty tři desítky svědků, byli povoláni znalci, aby předložili o knize své posudky a do spisu byl založen tzv. znalecký posudek nového Ústavu čs. a světových dějin ČSAV, který nahradil zrušený Historický ústav. Vyšetřovatel nakonec zastavil v červnu 1971 trestní stíhání proti Viktorii Čečkové. Začátkem srpna byl zpracován trestní spis proti Milanu Otáhalovi a spol., a v polovině srpna bylo vyšetřování formálně ukončeno. K procesu však nedošlo. Údajná trestná činnost obou obviněných Milana Otáhala a Viléma Prečana byla v r. 1973 překvalifikována na podvracení republiky, za což byla nejvyšší sazba až deset let ztráty svobody. Vilém Prečan využil možnosti vystěhování z republiky, kterou opustil v červenci 1976 a tím pro něho „via facti“ skončilo i trestní stíhání. Ve Spolkové republice Německo mohl pokračovat ve své vědecké práci, publikoval četné studie a dokumenty. V letech 1986–90 byl vedoucím a kustodem Čs. dokumentačního střediska nezávislé literatury, které vzniklo na zámku Karla Schwarzenberga v Scheinfeldu-Schwarzenbergu. 143

Okamžitě po listopadu 1989 vydala Academia, nakladatelství Čs. akademie věd, v novém uspořádání Sedm pražských dnů 21.– 7. srpen 1968 v nákladu 100 000 výtisků (408 stran a 126 vyobrazení). Předmluvu k ní napsal bývalý ředitel Historického ústavu ČSAV akademik Josef Macek (1922-1991), který byl v roce 1970 nejen zbaven všech funkcí, ale doma nemohl publikovat, a tak vydával v zahraničí. V předmluvě k Černé knize napsal: ÑV dÏjin·ch evropskÈ kultury nejednou kniha, ten hranat˝ kousek rozûhavenÈho horce s·lajÌcÌho svÏdomÌ (B. Pasternak), proöla tisÌci ˙trapami a byla vystavena brut·lnÌ persekuci vlada¯˘. P¯ipomenu za vöechny postiûenÈ publikace osudy hlavnÌho spisu italskÈho zakladatele modernÌ politologie Niccolo Machiavelliho. Jeho kniha Il Principe (Vlada¯) byla po staletÌ policiÌ zabavov·na, p·lena na hranicÌch, niËena a tajnÏ ö̯ena mezi Ëten·¯e. Kdo byl p¯istiûen, ûe chov· v knihovnÏ dÌlo Ô·belskÈho Itala, byl v nebezpeËÌ, ûe bude vÏznÏn, muËen, ba popraven. A bohuûel ñ ani v souËasnosti ve svÏtÏ neutichla perzekuce nÏkter˝ch nepohodln˝ch knih. I v Ëesk˝ch dÏjin·ch byla kniha nejednou p¯edmÏtem policejnÌ perzekuce. P¯ipomenu dobu protireformace, kdy ozbrojenci olupovali Ëten·¯e o ËeskÈ bible, o Husovy spisy a vrhali je do plamen˘ ho¯ÌcÌch hranic. KnÌûky byly tajnÏ dopravov·ny ze zahraniËÌ, bÏda vöak, byly-li nalezeny v soukromÈ knihovnÏ, ve sk¯Ìni, za tr·mem. Horliv˝ Ëten·¯ riskoval, ûe zaplatÌ svou oddanost milovanÈ knize p¯Ìsn˝mi tresty, vÏzenÌm. Publikace, kter· dnes p¯ed ËeskoslovenskÈ Ëten·¯e znovu p¯edstupuje, ¯adÌ se tudÌû do dlouhÈ ¯ady knih umlËovan˝ch, pron·sledovan˝ch, niËen˝ch a p¯esto nakonec vÌtÏzn˝ch, a jak vϯÌm, ûiv˝ch. Vznikla z iniciativy vÏdc˘, kte¯Ì cÌtili povely svÈho obËanskÈho svÏdomÌ a postupovali p¯itom jako skuteËnÌ historikovÈ st¯eûÌcÌ pamÏù n·rod˘. Po boku jim st·li tiska¯i a organiz·to¯i, kte¯Ì pomohli realizovat vyd·nÌ v roce 1968. V jistÈm smyslu se vöak p¯ece toto dÌlo od sv˝ch perzekvovan˝ch druh˘ odliöuje. Nezn·m nÏco obdobnÈho, co se p¯ihodilo tÈto sbÌrce dokument˘, v naöÌ historii aby totiû byla napadena cizÌ velmocÌ. »ernÈ knize se dostalo Ñctiî, ûe jÌ vl·da zemÏ, kter· do »eskoslovenska v roce 1968 poslala tanky a statisÌce voj·k˘, vÏnovala zvl·ötnÌ diplomatickou nÛtu. V nÌ se poûadovalo, aby kniha byla staûena z obÏhu, tj., aby byla zniËena, a aby jejÌ edito¯i byli potrest·ni jako zloËinci. V tomto smyslu se dostalo knize, kter· dnes znovu vych·zÌ, podivnÈho zhodnocenÌ a mimo¯·dnÈho postavenÌ v naöÌ kniûnÌ kultu¯e a nez˘stalo bohuûel jen p¯i diplomatickÈ nÛtÏ. HorlivÌ p¯isluhovaËi okupant˘ vskutku Sedm praûsk˝ch dn˘ chtÏli umlËet, zahubit. Dali sbÌrat a niËit knihy, editory pron·sledovali a Historick˝ ˙stav »SAV zruöili. Jeden z d·vn˝ch filozof˘ srovn·val up·lenÌ knih s niËenÌm lidsk˝ch ûivot˘. KÈû by byly osudy tzv. »ernÈ knihy v naöich zemÌch poslednÌm p¯Ìkladem nelidskÈho bÏsnÏnÌ. KÈû by to byl poslednÌ v˝k¯ik lûi, bojÌcÌ se pravdyÖî 257 ✦ ✦ ✦

S podzimem začala nejen zima, ale konec nadějného roku

I pro časopis Politika František Helešic – pokračování 11. číslo Politiky ještě stihlo vyjít 7. listopadu. [Dokonce s původní korespondencí z Moskvy, o kterou se postaral Luboš Dobrovský. Byl jedním z mladší generace novinářů, které přijímal do zahraničního vysílání ČsRo jeho tehdejší šéfredaktor Alois Svoboda.] 12. číslo už nikoliv. 12. listopadu rozhodlo předsednictvo ÚV KSČ 144

„o dočasném“ zastavení časopisu Politika. Za další dva týdny zpřesnilo PÚV toto usnesení o úkol předložit zpřesněnou koncepci tohoto časopisu a plán postupu po listopadovém plénu ÚV KSČ. Dušan Havlíček, vedoucí úseku tisku v ideovém oddělení ÚV KSČ, předložil 2. prosince předsednictvu ÚV Informaci o situaci v časopise Politika. K projednání byl pozván na úsek tisku šéfredaktor A. Svoboda se svým zástupcem M. Filipem a předsedou ZO KSČ M. Petrem. Dušan Havlíček ocenil, že Politika přinesla devět úvodníků a více než 60 zásadních statí a větších článků, že se vyznačuje vysokou profesionální úrovní novinářské práce a je přitažlivá pro čtenáře. Původně předpokládaný náklad 60 tisíc výtisků byl od počátku překračován a vzrostl ze 100 tisíc na 147 tisíc výtisků. Přes tato positiva však byl časopis zastaven, což vyvolalo velkou pozornost – zejména proto, že nebyly sděleny ani důvody dočasného zastavení. Dlouhodobé vakuum v politickém životě po listopadovém plénu neprospělo a strohé pokyny Úřadu pro tisk a informace nemohly přispět k vytvoření vyhraněné orientace časopisu. Dočasným zastavením nastanou problémy, protože čtenáři Politiky vyhledávají obdobné časopisy, které vycházejí, ačkoliv mají tytéž postoje jako Politika (Zítřek, Svět práce, Listy, Obroda a Reportér, který byl obnoven koncem listopadu). Pro tiskárnu a vydavatelství znamenalo zastavení Politiky ztrátu půl milionu Kčs. V návrhu nové koncepce se hovořilo o podpoře závěrů listopadového pléna, věnovat se otázkám otázkami stranické práce, uskutečňovat výměnu názoru v socialistickém duchu, věnovat pozornost ekonomické reformě a postavení dělnické třídy ve společnosti. Na základě diskuse na předsednictvu ÚV byl původní návrh usnesení přeformulován: „Ukládá se s. D. Havlíčkovi propracovat kritické zhodnocení časopisu Politika, jasněji formulovat jeho koncepci a další zaměření; zároveň předložit návrh na kádrové složení redakce a redakční rady.” Byl také odmítnut návrh, aby bylo vydávání Politiky obnoveno 15. 12. 1968. To byl výsledek diskuse, kterou zahájil L. Štrougal; vyslovil nesouhlas s rozborem Politiky. Není prý garance, že Politika bude dobrá – a připomněl v té souvislosti vystoupení Al. Svobody v Lucerně 18. 11. 1968. A. Dubček vysvětlil, že zastavili Politiku, když byl zastaven Reportér. K Štrougalovu názoru na setkání novinářů v Lucerně se připojil G. Husák. Považuje je za nejostřejší vystoupení novinářů proti listopadovému plénu v Lucerně. On sám četl každé číslo Politiky a jeví se mu jako „opoziční časopis proti straně”. Nelze pokračovat ve vydávání bez kádrových změn, bez analýzy. Kritizoval, že někteří novináři z redakce vystupují i v jiných novinách. Smrkovský žádal, aby byla Politika předkládána příslušnému tajemníkovi ÚV KSČ, jako tomu bylo u Rudého práva po květnu 1945. Černík řekl, že Havlíček si dělá z ÚV legraci. Svoboda nemůže být v Politice, musí tam přijít šéfredaktor, který redakci nadchne a pak předloží koncepci. Politika je potřebná, ale a stojí ještě tři týdny. A. Dubček reagoval na Černíka – postavil se proti jeho požadavku vyměnit Havlíčka. Zastavení časopisu vyvolalo velký ohlas. Nejen pro jeho oblíbenost a rozšíření, ale i proto, že to byl orgán KSČ, který byl zastaven vlastními vydavateli. Např. Mladá fronta vyšla v prosinci zpráva: Bude Politika? se sdělením, že o osudu časopisu bude rozhodnuto v prvém týdnu ledna 21969 na zasedání nejvyšších stranických orgánů. Prý se očekává na novinových stáncích asi v druhé polovině ledna, bude-li přijata koncepce vypracovaná redakčním kolektivem. Dosavadní situace trvala déle než tři týdny. 1. číslo II. ročníku vyšlo až 27. února 1969; předcházelo tomu projednání na sekretariátu ÚV KSČ 7. února. Redaktoři si našli náhradu v jiných titulech. Tak P69, příloha Práce, měla 4. ledna celou stranu nazvanou ZADÁNO pro Politiku s reprodukcí záhlaví 11. posledního 145

čísla tohoto časopisu. Pavel Vranovský napsal ostrý článek Občane, co te. „Publicistika plní tehdy své poslání,“ píše, „když vysílá sondy do budoucnosti... musí mluvit i tehdy, když se žádá mlčet.” Dotýká se otázek federace, vytváření nových orgánů, pobytu 300 tisíc Slováků v českých zemích. Dotýká se Husákova projevu na listopadovém plénu ÚV KSČ ohledně vzájemného působení politiky z Čech na Slovensku a naopak. Miroslav Filip se v kurzívce Řeč o narozeninách dotkl ironicky vlivu a působení ledna 68. Končí přípitkem na „zdraví zdravých sil v naší vlasti”. A Ros a Volf uveřejnil imaginární rozhovor s Louis Aragonem, který prý se slovníkem v ruce přečetl všechna čísla Politiky. Aragon prý přeje „Politice mnoho kuráže a prozíravé politiky.“ Politika v roce, který už dávno nebyl osm a šedesátý Sekretariát ÚV KSČ 7. února schválil novou koncepci Politiky. Jména členů přechodné redakční rady mluví sama za sebe: J. Lenárt (byl též pověřen účastí na schůzích ZO KSČ), J. Kempný, L. Novotný, J. Kozel a V. Gerloch – tedy hlídači. Měl být vypracován plán zásadních článků k jednotlivým problémům. Politika byla chápána jako „významný prostředník mezi vedením strany a celou veřejností. Politika musí být s vedením strany v těsném kontaktu... prosazovat linii strany, upevňování její ideové jednoty... vedoucí úlohu strany ve společnosti... posilování její autority... uskutečňování proletářského internacionalismu.“ 258 1. číslo II. ročníku vyšlo až 27. února 1969. V tiráži je uveden šéfredaktor A. Svoboda i jeho zástupce M. Filip. V jeho obsahu byly články a příspěvky známých autorů – F. Šamalíka, V. Krause, J. Šedivého, B. Hrabala, O. Šumberové, V. Horáka, L. Pacovského aj. 6. číslo, poslední, vyšlo 3. dubna 1969. Definitivně Politiku zastavilo předsednictvo ÚV KSČ v čele s G. Husákem 22. dubna 1969. ✦ ✦ ✦

Sbohem, generace Osudy tří novinářů z generace, která přišla do redakcí sotva osvobozené republiky, proplétala všelijak především politika. Bylo by však chyba svádět všechno jen a jen na ni: po dvaceti letech, kdy sbírali dobré i špatné zkušenosti, je zaskočilo předjaří. Ten závan čerstvého povětří, po němž přišlo jaro, kdy jsme se mohli zhluboka nadechnout. Najednou jsme získávali prostor, jak řešit problémy všedního dne. Ne nadarmo prostupovala snaha o jejich zveřejnění uměleckou tvorbu včele s poezií, která se k programu všedního dne výslovně hlásila. Ale byly tu zdánlivě banální problémy, které lidi trápily. O těch se mohlo znova psát, jak mi vyprávěla šéfka, kolegyně i kamarádka Aničky Tučkové (viz rozhovor se Zdenou Zajoncovou v 1. části této monografie). Jak se ty osudy nepředstavitelně proplétaly, dokládá následující Aniččina Vzpomínka:

P¯iöla jsem do MladÈ fronty hned... po mate¯skÈ dovolenÈ v 50. roce. Ty uû jsi byl ävermovou a Hejzlarem instalov·n jako öÈfredaktor [píše Anička Tučková ve Vzpomínkách-dopisech do LDN střešovické nemocnice, kde žil už jen ve „svém světě” její muž, Alois Svoboda] s nep¯Ìjemn˝m ˙kolem zlikvidovat vöechny, kdoû do tÈ doby MF dÏlali. VÌm, ûe jsi to neudÏlal, rozlouËil ses s pr˘serov˝mi lidmi, recesisty, kte¯Ì se nedok·zali vtÏsnat do strohÈ po˙norovÈ doby, ale dobrÈ novin·¯e jsi v MF ponechal. O likvidaci nÏkter˝ch se zaslouûili jinÌ, jako nap¯Ìklad apar·tnÌci »SM, kte¯Ì obvinili Mirona SÌgla z kolaborace [psal totiž do časopisu kuratoria Zteč].259 146

Vzpomínky, psané jako dopis Anny její celoživotní lásce, již několik let vážně nemocnému Aloisi Svobodovi, jsou mimořádné svou upřímností. Jistě nejsem sama, kdo si nad nejedněmi memoáry povzdechl, že to nejzajímavější v nich chybí. To u vzpomínek Anny Tučkové neplatí. Leccos už napovídají titulky jednotlivých kapitol: Jak jsme začínali, Jak jsme prohráli volby v Brně, Jak jsme pracovali na sekretariátě ÚV, Jak jsme byli zavřeni, Setkání s André Simonem ad. Z hlediska československé historie je pozoruhodná zejména kapitola Jak jsme psali knihy. A. Tučková v ní vzpomíná, jak vznikly publikace o únoru 1948 a o „církvi-škůdkyni“, jejichž byli s A. Svobodou autory. Jak poznamenává, byla to literatura přizpůsobených faktů, které dostali ke zpracování a o jejichž pravdivosti nepochybovali. [Ale jednou se vzepřeli, když mělo jít] o „protilidovou činnosti” T. G. Masaryka... [Na tu došlo až v době, kdy byli oba „odejiti“ z Mladé fronty:]

Alois Svoboda byl v b¯eznu 1950 jmenov·n na n·vrh tehdejöÌho p¯edsedy svazu ml·deûe ZdeÚka Hejzlara öÈfredaktorem MladÈ fronty. Dostal se tak do pozornosti St·tnÌ bezpeËnosti, kter· se sovÏtsk˝mi poradci v tÈ dobÏ splÈtala proces s Rudolfem Sl·nsk˝m.260 Na podzim 1952 bÏhem redakËnÌ cesty na Slovensko byl zatËen, kdyû si u silnice chtÏl utrhnout p·r hruöek. V tÈ dobÏ byl Hejzlar obvinÏn ze spolupr·ce se Sl·nsk˝m. P¯ÌsluönÌci StB Svobodu ze Slovenska p¯evezli do BartolomÏjskÈ ulice v Praze, kde byl obvinÏn, ûe chtÏl vybrat mrtvou schr·nku nejmenovanÈ z·padnÌ tajnÈ sluûby. Po odstranÏnÌ Hejzlara Svobodovi zak·zali p¯Ìstup do MladÈ fronty a n·slednÏ ho nechali propustitÖ [T¯ebaûe hledal nejr˘znÏjöÌ obûivu,] odmÌtl ûivotopisci K. Gottwalda Frantiöku NeË·skovi zbeletrizovat skand·lnÌ v˝bÏr dokument˘ historika Jana Pachty o protilidovÈ Ëinnosti T. G. Masaryka. P¯i zkoum·nÌ jeho pr·ce totiû Svoboda zjistil, ûe autor vytrhl svÈ d˘kazy ze souvislostÌ, p¯izp˘sobil je sv˝m pot¯eb·m a ûe ölo vlastnÏ o podvod. MÌsto toho se vöak se svou pozdÏjöÌ druhou ûenou Annou soust¯edil na vyd·nÌ knihy Prahou od†jara do†jara, v nÌû se na nic neohlÌûel, jak to bylo jiû v jeho ûivotÏ zvykem, a svatokr·deûnÏ si st¯Ìlel z vÏcÌ i osob, kterÈ byly nedotknutelnÈ. Kniha mÏla ˙spÏch, byla p¯eloûena i do nÏkolika jazyk˘ a otev¯ela mu cestu mezi Ëten·¯e. Tehdy [zaËali spolu pracovat na cyklu] knih »eskoslovensko zemÏ nezn·m·, z nichû bohuûel do r. 1968 vyöly jen dva dÌly »echy a Morava. P¯esto byl tento cyklus jeho nejzn·mÏjöÌ tvorbou. Na podzim 69 [to uû pat¯il on i AniËka mezi novin·¯e bez novin] si jeötÏ dÏlali nadÏji, ûe by mohl b˝t vyd·n t¯etÌ dÌl cyklu o Slovensku. P¯i dopisov·nÌ poslednÌch ¯·dk˘ na cestÏ do Bratislavy mÏl autonehodu, kterou z·zrakem p¯eûil. Reûim se vöak chtÏl postarat o to, aby jeho jmÈno bylo navÏky vymaz·no, a tak se vöechna jeho dÌla dostala na seznam zak·zan˝ch knih a byla skartov·na. Ani tento dÌl jiû nevyöel, aËkoliv byl p¯ipraven k vyd·nÌ. Byly to [vloni] čtyři roky, co mi poštou přišla knížka manželů Anny Tučkové a Aloise Svobody Slovensko – země neznámá, vydaná vlastním nákladem a společnou rukou rodiny a přátel... Knížku se chystalo po roce 1989 vydat slovenské nakladatelství Osveta v Martině, ale než k tomu stačilo dojít, Československo se rozpadlo a cestopis o Slovensku psaný českými autory neměl šanci. 261 Z·zemÌm pro Svobodovu tehdejöÌ autorskou Ëinnost se stal »s. rozhlas, kde naöel v Ëervnu 1953 pr·ci jako ¯adov˝ redaktor zahraniËnÌho vysÌl·nÌ. Tam se postupnÏ vypracoval do ¯ÌdÌcÌch funkcÌ... V r. 1955 se stal vedoucÌm vnitropolitickÈ redakce a do r. 1963 pracoval jako hlavnÌ redaktor zahraniËnÌho vysÌl·nÌ. Z tohoto mÌsta byl propuötÏn pro politickÈ spory o charakter vysÌl·nÌ po n·stupu Karla Hrabala, kter˝ se stal n·mÏstkem ˙st¯ednÌho ¯editele Karla Hoffmanna. Protoûe Svobodovy novin·¯skÈ kvality byly novin·¯skou obcÌ vysoce hodnoceny, nebylo moûnÈ, aby s nÌm pracovnÌci ⁄V KS» zatoËili, jak to udÏlali pÏt let potÈ. Z »s. rozhlasu byl p¯e¯azen na funkci öÈfredaktora zpravodajskÈho a poslÈze dokument·rnÌho filmu. 147

V dobÏ PraûskÈho jara jako jeho aktivnÌ stoupenec byl povϯen Alexandrem DubËekem, aby ¯Ìdil jako öÈfredaktor Ëasopis Politika. List vynikal jako hlavnÌ mluvËÌ progresivnÌch sil obrodnÈho hnutÌ a pat¯il mezi ty tiskoviny, kterÈ byly po n·stupu Gust·va Hus·ka do funkce prvnÌho tajemnÌka ⁄V KS» na ja¯e 1969 zak·z·ny. S·m byl mezi prvnÌmi vylouËen ze strany. Alois Svoboda v dobÏ normalizace pracoval v r˘zn˝ch kuriÛznÌch zamÏstn·nÌch, chladil ryby v Libuöi, vykon·val ¯adu dÏlnick˝ch profesÌ a nakonec stavÏl ve skladech stel·ûe. Nep¯estal vöak vyjad¯ovat svÈ obËanskÈ a politickÈ postoje. Pat¯il mezi prvnÌ signat·¯e Charty 77 a p¯edevöÌm se aktivnÏ podÌlel na vyd·v·nÌ ¯ady samizdat˘, kterÈ pom·hal rozmnoûovat a ö̯it. Listopadov· revoluce Aloise Svobodu, bohuûel, jiû zastihla nejen v seniorskÈm vÏku, ale takÈ v neodvratnÏ postupujÌcÌ chorobÏ.

Snad nejpodivuhodnější v lidském životě je smysluplná náhoda. Ta jako by za účinkovala i v případě autorské dvojice Tučková–Svoboda. V čase před uzávěrkou, kdy redakce Listů chystala k uveřejnění výňatky ze vzpomínek české novinářky, přišla zpráva, že v pražské Vojenské nemocnici zemřel její celoživotní druh a láska Alois Svoboda. A tak se dosud nepublikované paměti stávají loučením a svým způsobem – vlastním nekrologem obou ... Spolu žili, pracovali a ve stejném čase i odešli. Jedni z posledních své generace. Novinářské poválečné generace, která byla přesvědčena, že slouží dobré věci. Straně bezvýhradně věřila a přála si, aby ji vedla i v lásce... Prohlédnutí přicházelo pomalu.262 Říkali mu Miron

Uû doma a pozdÏji i v pov·leËnÈ MladÈ frontÏ mu ¯Ìkali Miron. Nebyla to p¯ezdÌvka, skuteËnÏ se tak jmenoval. NeobyËejnÈ k¯estnÌ jmÈno, neobyËejn˝ muû.263 Tu glosu v úvodní Vzpomínce Aničky Tučkové, proč musel odejít Miron Sígl z Mladé fronty, pochopí každý, kdo někdy psal – a toužil vidět svoje verše vytištěné. V naší i jeho generaci bylo téměř samozřejmé: co student, to básník. Jen nám z odstupu zmoudřelého věku připadá víc než pošetilé vidět tu touhu poesií zasažených jinochů jako symbol kolaborace.264 Inu, i takové to byly časy. A Miron byl doslova posedlý psaním už od dětství. Básničky, příspěvky do dětských i „dopěláckých” časopisů po maturitě na karlínské obchodní akademii vystřídala první redakce, kam nastoupil jako 19letý maturant: stal se redaktorem Mladé fronty.265 Byl novinářem, a dělal cokoliv, a ze všeho, čím byl, dokázal něco vytěžit pro novinařinu. I rodnému Obříství na Mělnicku zanechal novinářské pomníčky.266 S prvním šéfredaktorem Mladé fronty Jaromírem Hořcem vydal Generaci 45 a Generaci nadoraz (1997, resp. 1998). Zůstal mu věren až do dne, kdy se s ním za všechny kolegy rozloučil v strašnickém krematoriu. Ba, zůstal mu věren také životními osudy. Byli oba stejně vyhozeni z MF [Hořec už 7. března 1950 a Miron jej následoval na počátku července 1951]; nastoupil tehdy jako soustružník v Letovu. Předjaří, které přinesl rok 1956 a XX. sjezd, umožnilo, aby se Miron vrátil do novin, v té době do závodních. Ale v r. 1957 už patřil mezi zakládající redaktory Hospodářských novin. V r. 1967 odchází Miroslav Sígl do Televizních novin, kde byl do září 1968; kapitolu, na niž byl jako řada novinářů jeho „krevní skupiny“ právem hrdý, mu ale vynesla další zákaz publikovat. Prožil ji souhrou náhod v rozhlase, ve Svobodném vysílači; jako o všem, co prožil, vydal také o tom svědectví – tentokrát v žánru, jemuž po listopadu 1989 propadl, jako autor literatury faktu267. V r. 1970 nastoupil do ÚTRIN; jako rešeršér pomáhal zavádět do praxe informatiku v technických oborech. Později na to navázal jako jeden z iniciátorů Společnosti vědeckotechnických parků a asociace inovačního podnikání (1991–93, resp. 1994– 98) i redaktor periodika Inovační podnikání. Zkušenosti z dob, kdy jej obě fáze 148

bolševického režimu (50. i 70–80. léta) vzdálily novinařině, dovedl zhodnotit. Snad proto se na rozdíl od mnohých, kterým minulý režim jen zabouchl jedny dveře před nosem a ani nešlápl na jejich kuří oko, dokázal Mirek bavit i s těmi, kdo exponovanými léty zvůle mohli líp proplouvat než on a jeho kolegové. Nepodlehl bigotnímu komunismu, spolupracoval i s těmi, co si žili pohodlněji než 68níci. Ba, hledal možnost najít s nimi soulad ve spolupráci, jak to dokazoval v almanachu Klubu novinářůseniorů Nebalíme to; KNS tvoří ti, co se podrobili odvoláním a jiným způsobům, jak se zařadit do té množiny, díky níž se zrodila obecně sdílená charakteristika, že „novináři, ovládnou-li nás Číňani, si nechají první přeoperovat oči.“ Asi to bylo i proto, že sám dovedl najít v té špatné době to, čím se mohl obohatit. Získal totiž životní, ale i odborné znalosti, ke kterým – bůhví, zda by – jinak přišel. Promítal je po 90. roce, kdy zas mohl publikovat, do odborných prací, kde se inspiroval tím, čím obohatili čeští podnikatelé ekonomiku Masarykovy republiky, a čím by mohli být i příkladem pro ty, kdo dnes nejsou ochotni podvolit se tomu, že nám byl „odkaz převratu z 90. let ukraden“. Sborník Baova průmyslová demokracie, jehož byl M. Sígl v r. 1990 editorem, bych doporučil všem, kdo postrádají v manažersky omezeném pojetí, že by průmyslový podnik měl být i sociální a společenskou institucí. Idejím Masarykovy republiky zůstával Sígl věren svou všední prací. Tím, čím chtěl TGM naplňovat každodenní politiku a co vštěpoval institucím rodícího se českého politického národa. Proto najdeme Mirka Sígla nejen jako člena Masarykova demokratického hnutí, ale i jako vedoucího redaktora jeho periodika ČAS. Bytostně však je Mirek Sígl spojen s těmi kolegy, kteří svými pevnými postoji vyvraceli obecně sdílenou charakteristiku „novinářů s přeoperovanýma očima“. A tak byl mezi těmi, kdo přispěli k tomu, aby namísto Svazu novinářů, který se zprofanoval posluhováním usurpátorům moci a služebníčkům okupantů, vznikl demokratický Syndikát, jenž by usiloval o odpovědnou žurnalistiku, jaká ctí etické principy.268 Olga Šulcová, Richard Seemann, Jindřich Beránek ✦ ✦ ✦

Koordinační výbor tvůrčích svazů vznikl jako obrana proti represím

Jak k nám pritáhla docasnost, která trvala 21 roku Jarmila Cysařová V noci na 21. srpna 1968 Damoklův meč na republiku dopadl. Aktivity KOO TS do onoho dne lze označit jako přípravnou fázi na další období. V pookupačním týdnu se stal informačním centrem. Jiří Lederer a Ludvík Pacovský tam přinášeli zprávy o situaci v zemi, o jednání vysočanského sjezdu KSČ. „Výrazným rysem KOO TS byla snaha o všestrannou informovanost,“ vzpomínal Ludvík Pacovský. „Přišel, kdo chtěl, a já jsem přinášel, co jsem posbíral z ústředního výboru, z rozhlasu… Prostě informovat naše předsednictvo, náš ústřední výbor, členy a ven, ven, ven, aby lidé věděli před srpnem i po něm, jak se události valí, jak na okupaci reagovat, nepodléhat depresi.“ Proto KOO TS vydával od září operativní bulletin, jeho zástupci byli v kontaktu s ministerstvem kultury a s ústředními vládními a stranickými orgány, starali se o finanční zajištění členů svazů, ohrožených nastalou situací, o záruky jejich bezpečnosti, protestovali proti zadržení ostravského novináře Ivana Kubíčka cizí bezpečností, intervenovali proti obsazení svazových budov a kulturních zařízení cizími vojsky. Měli kontakt se svazy na Slovensku. Prohlášením umělců, novinářů a vědců z 31. srpna dementovali cíleně šířené zvěsti o hromadném odchodu občanů do zahraničí. 149

1. září, poté, kdy byl ustaven Úřad pro tisk a informace (cenzura) a z postů byli odvoláváni přední představitelé onoho jara, přijal prezident Svoboda a předseda vlády Černík téměř padesátičlennou delegaci KOO TS. Jiří Lederer vzpomíná, že představitelům státu šlo hlavně o to, aby občané pochopili nezbytnost podpisu Moskevských protokolů; cenzuru označili za mimořádné opatření, slíbili konzultaci dalšího postupu. 5. října však podal demisi ministr vnitra Josef Pavel, místopředseda vlády pro ekonomiku Ota Šik, ministerstvo vnitra zamítlo stanovy KAN a K 231. 10. října KOO TS spolu s Kulturním aktivem při ÚV KSČ v dopise A. Dubčekovi zpochybnily právoplatnost podpisů Moskevských protokolů, nebo mandát občanské důvěry k tomu signatáře neopravňoval. Po 16. říjnu, kdy předsedové čs. a sovětské vlády, Černík a Kosygin, podepsali dohodu o „dočasném“ pobytu sovětských vojsk na našem území, mizelo z médií objektivní zpravodajství, publicistické pořady cenzura jeden za druhým zakazovala. Nůžky mezi politiky a tvůrčími svazy i novináři se rozevíraly. Aktivity médií po 21. srpnu byly sice legalizovány, ale na zasedání ústředního výboru Slovenské NF označil 17. září Gustáv Husák některé polednové výdobytky svobody za nežádoucí. Proti odvolání z funkcí ředitelů rozhlasu a televize Zdeňka Hejzlara a Jiřího Pelikána marně protestoval dopisem Dubčekovi Ladislav Helge, tajemník KOO TS. Žádal rovněž specifikaci postavení médií a pojmu antisocialistických sil… Na plénu ÚV Komunistické strany Slovenska 19. listopadu napadl Gustáv Husák média za neodpovědnou propagandu a za to, že usilovala o vlastní moc a oslabení moci státní. Spolu s prezídiem ČSAV a s odborovým svazem umění a kultury svolal KOO TS bez jakékoli předběžné konzultace se státními orgány na 22. listopad do Slovanského domu v Praze shromáždění ústředních výborů, asi pěti set členů tvůrčích svazů a novinářů, Odborového svazu umění a kultury a Čs. akademie věd. Nechyběli stávkující studenti. Shromáždění se účastnil předseda NF Evžen Erban, z Národního shromáždění Alois Poledňák a vedoucí oddělení kultury ÚV KSČ Karel Kostroun. Alexandr Dubček se omluvil, Gustáv Husák na pozvání nereagoval. V úvodním referátu KOO TS Ladislav Helge obhajoval média, připomněl zákaz časopisů Reportér, Politika, Kulturný život, zákaz polemiky s tiskem zemí Varšavského paktu, oponoval Husákově kritice médií na slovenském plénu KSS, zmínil rovněž kádrová opatření v obsazování vedení tisku, rozhlasu a televize. Mottem vystoupení Václava Havla ve vzrušené diskusi bylo nerezignovat na vlastní rozum, na svědomí: „A jestli mohla cizí vojska donutit třistačlenný parlament, aby legalizoval jejich přítomnost v zemi, aniž je do země pozval, nemohou donutit čtrnáctimiliónový národ, aby chtěl něco jiného, než co chce.“ Průběh diskuse se diametrálně lišil od závěrů stranických orgánů. Alexandr Dubček pozval na 25. listopad delegaci shromáždění s požadavkem, aby zatím nebyla zveřejněna ani závěrečná rezoluce. Na jednání s Dubčekem, jehož se účastnili i Černík a Erban, byla vyslána pětadvacetičlenná delegace. „Dubček působil unaveně a utrápeně,“ vzpomínal po letech Jiří Lederer. „Všichni jsme hovořili naprosto otevřeně… bylo cítit, že chápou naše obavy, které měli také. Slíbili, že se postarají, aby se napětí mezi kulturou a politikou zmenšilo. Všechno bylo poznamenáno tlakem mravnosti na politiku.” Nicméně postoje obou stran byly neslučitelné. Členové delegace nechtěli však vyprovokovat otevřenou roztržku s Dubčekem, neuzavřít prostor pro obhajobu možného. Proto bylo schváleno 26. listopadu Stanovisko v upravené verzi – vynecháno bylo např. konstatování o zahraničním nátlaku. Schválené Stanovisko končí: ÑMy, vÏdci, umÏlci, publicistÈ a pracovnÌci kulturnÌch za¯ÌzenÌ, pociùujeme dnes nalÈhavÏji neû jindy pot¯ebu ˙Ëastnit se obtÌûnÈho a bolestnÈho hled·nÌ v˝chodisek ze souËasnÈ situace. Po dÏlnÌcÌch a studentech vystupujeme spoleËnÏ 150

i my a d·v·me jasnÏ najevo, ûe i s n·mi je nutnÈ poËÌtat jako s vrstvou, kter· m· v modernÌ spoleËnosti specifick˝ v˝znam a vlivÖî ObjektivnÌ informace o pr˘bÏhu jedn·nÌ onÏch dnÌ uve¯ejnily pouze Listy 269. Občanská společnost se radikalizovala i mezi studenty a dělníky. Na závodech se v průběhu roku se ustavilo 77 Dělnických výborů na obranu svobody tisku v ČSSR a v 83 základních organizacích v českých zemích a v 27 na Slovensku byla založena Federace lokomotivních čet. V závěru roku hrozila generální stávka na protest proti požadavku Gustáva Husáka, aby byl předsedou Národního shromáždění Slovák, když je předsedou vlády Čech. Občané to právem považovali za záminku k odstranění z politiky dalšího představitele Pražského jara. 5. ledna však Josef Smrkovský vystoupil v televizi: žádal o stažení stávky na svou podporu a z funkce předsedy parlamentu odstoupil. Čas dočasného jara doznívá Prohlášení předsednictva ÚV KSČ z 3. ledna 1969 zdůraznilo roli tisku, rozhlasu, televize při ovlivňování veřejného mínění, KOO TS marně protestoval proti dalšímu omezování svobody slova a proti personálním zásahům v médiích, 26. března zaslal představitelům státu stanovisko k současným problémům, jehož součástí byla sta Intelektuál a politika. V dubnu měla být sta uveřejněna v Listech. Týdeníku spisovatelů však byla opět odebrána licence. V první půli dubna žádali znovu členové předsednictev svazů spolu se Svazem vysokoškolského studentstva –, tentokrát marně – o setkání s Alexandrem Dubčekem. Někteří členové ústředního výboru strany požádali L. Helgeho a L. Pacovského o setkání s komunisty z KOO TS před zasedáním pléna ÚV KSČ. Luděk Pacovský schůzku okamžitě zorganizoval a spěšně o ní informoval tajemníky KSČ Kempného a Kozla. V centru moci vypukl skandál – jak si mohl zástupce jakési instituce dovolit zasahovat do kompetence aparátu KSČ a jeho tajemníkům to dát jen na vědomí!!! KOO TS byl obviněn z organizování druhého centra v KSČ. V dubnu Dubček abdikoval, do vedoucí funkce v KSČ nastoupil Husák. Koordinační výbor svolal na 22. května do auly Právnické fakulty shromáždění. 20. května předsednictvo ÚV KSČ konstatovalo, že členy NF jsou tvůrčí svazy, nikoli jejich koordi-nační výbor a ten je ilegální. Právnická fakulta odmítla propůjčit shromáždění aulu. 350 zástupců svazů se proto sešlo ve Filmovém klubu – shromáždění oficiálně nesvolal KOO TS, ale jednotlivé svazy. Jejich reprezentanti vystoupili s projevem všichni – kromě Svazu novinářů: „Můžeme být umlčeni, nemůžeme však být donuceni k tomu, abychom vyslovili, co si nemyslíme… kulturní obec je věrna svému jazyku, svým národním tradicím, svému lidu navzdory nepřízni doby.“ Zásluhou FITESU, především Luka Pacovského, vyšla dokumentace shromáždění v brožurce, nazývané dle obalu Modrá knížka. Z Luka Pacovského se stal taxikář. Jeho zdraví podlomilo, když mu byla zakázána i tato práce, pro možný styk s veřejností. Při „normalizaci” tvůrčích svazů byl již v září první na řadě Svaz novinářů. Ale to je už jiná kapitola jiné publikace. POTKALI JSME SE NA BOHEMCE ñ Jak se ti jezdÌ? zeptali jsme se LuÔka PacovskÈho. Svϯil se n·m, ûe si jej dneska stopla Ji¯ina ävorcov·. Zjistila to, aû se jÌ zeptal, kam to bude. Kdyû konËilo rito, uk·zal LudÏk z·kaznici na taxametr. ÑM˘ûu ti d·t tuzÈra?î öpitla rozpaËitÏ star onÈ doby. ÑMusÌte, milostiv· panÌ...î op·Ëil ¯Ìditel n·jemnÌho vozu. ÑMusÌte.î (bek) ❑ ❑ ❑

151

Jeden a půl století máme tradici moderních demokratických novin – ale trvá stále ješte? T. G. Masaryk: Jak krásné to zase budou doby, až český novinář z Havlíčka bude hledat poučení Marie L. Neudorflová Nadpis tohoto p¯ÌspÏvku je cit·t z knihy z T. G. Masaryka o Karlu HavlÌËku BorovskÈm, kterou je moûnÈ povaûovat za jeho nejlepöÌ pr·ci, vztahujÌcÌ se k ËeskÈ historii. Masaryk se zaËal kriticky zab˝vat Ëeskou historiÌ od poloviny 80. let 19. stoletÌ. Nap¯ed neblahÈ rukopisnÈ boje, Ël·nky v NaöÌ dobÏ, v polovinÏ 90. let vyd·v· »eskou ot·zku. älo mu o to, aby »eöi nestavÏli svou sebe˙ctu na vzd·len˝ch m˝tech, ale aby vÌce znali svÈ vlastnÌ pozitivnÌ dÏjiny od st¯edovÏku aû do novovÏku. Zab˝val se p¯edevöÌm vztahem mezi znalostÌ historie a politickou dospÏlostÌ ËeskÈho n·roda. V tÏchto pracÌch se Ëasto dot˝k· osobnosti Karla HavlÌËka BorovskÈho, jeho politick˝ch myölenek, demokratismu, jeho metodami boje proti nesvobodÏ. V˝sledkem jeho hlubokÈho z·jmu o HavlÌËka a jeho d˘kladnÈ badatelskÈ pr·ce byla kniha Karel HavlÌËek. Snahy a tuûby politickÈho probuzenÌ270, vydan· v roce 1896. O deset let pozdÏji, kdy se p¯ipomÌnalo pades·tÈ v˝roËÌ HavlÌËkovy smrti, mÏl Masaryk o HavlÌËkovi tÈmϯ na dvÏ desÌtky ve¯ejn˝ch p¯edn·öek v r˘zn˝ch mÏstech ËeskÈho kr·lovstvÌ. Masaryk pevnÏ vϯil, ûe z historie je moûnÈ se pouËit, a p¯ipomÌnal Ciceronova slova, ûe Ñbez znalosti historie lidÈ z˘st·vajÌ myölenkovÏ a mor·lnÏ navûdy dÏtmiî, nedostateËnÏ zodpovÏdnÌ v˘Ëi sobÏ, druh˝m i celku. »eskou ot·zkou271 Masaryk dokonce vytv·¯Ì filosofii ËeskÈ historie, a stopuje hodnoty, kterÈ st·ly za pozitivnÌm rozvojem ËeskÈho n·roda, v nÏmû navzdory nep¯Ìzniv˝m podmÌnk·m vytvo¯il od st¯edovÏku cennÈ kulturnÌ a myölenkovÈ hodnoty, jimiû obohatil jak sebe tak z·padnÌ civilizaci a lidstvo. OsvÌcenstvÌm, se poda¯ilo prosadit demokratickou a humanitnÌ orientaci do z·padnÌ k¯esùanskÈ civilizace. Masaryk uzn·val, ûe ËeskÈ obrozenÌ bylo Ë·steËnÏ jeho souË·stÌ, ale dokazoval, ûe takÈ Ëerpalo ze svÈ vlastnÌ potlaËenÈ minulosti, zvl·ötÏ reformaËnÌ. älo o to, aby se historie stala ûiv˝m zdrojem uûiteËn˝ch myölenek a ve spojenÌ s†modernÌmi politick˝mi koncepty p¯ispÌvala k dospÏlosti ve¯ejnosti a k†jejÌ zodpovÏdnÈ ˙Ëasti v†politice v†duchu demokratizace a demokracie a schopnÈ kritizovat a pokud moûno kontrolovat mocenskou vrstvu. Historie dostateËnÏ uËila, ûe nedostateËnÏ kontrolovan· moc, je vûdy zneuûita proti vÏtöinÏ, proti ve¯ejn˝m z·jm˘m a pot¯eb·m, proti demokratickÈ orientaci. Tu Masaryk, Palack˝ a HavlÌËek povaûovali za jedinou z·ruku ˙rovnÏ a d˘stojnÈ existence ËeskÈho n·roda. Nutnou podmÌnkou byla politick· dospÏlost n·roda spjat· s jeho mravnÌ a kulturnÌ ˙rovnÌ. K tÈto dospÏlosti p¯ispÌval vÏdomÏ a intenzivnÏ zvl·ötÏ HavlÌËek a Masaryk. Masaryk si byl od zaË·tku 90. let vÏdom, ûe v obdobÌ kolem revoluËnÌho roku 1848 vzdÏl·vacÌ ûurnalistick· Ëinnost Karla HavlÌËka byla pro politickou ˙roveÚ a orientaci ËeskÈho n·roda zrovna tak d˘leûit· jako byla politick· a historick· pr·ce PalackÈho. D˘kladn˝m studiem HavlÌËkov˝ch Ël·nk˘ doöel k n·zoru, ûe jeho ûurnalistick· a politick· pr·ce byla stejnÏ aktu·lnÌ v 90. letech jako p¯ed Ëty¯iceti lety, a ûe HavlÌËkovy n·zory majÌ obecnou platnost v podmÌnk·ch, kdy jde o rozvÌjenÌ demokracie. Ale byl si vÏdom vÌce neû ostatnÌ, ûe politickÈ dospÏlosti ve¯ejnosti, bez nÌû demokracie nenÌ moûn·, je nutnÈ vÏnovat trvalou a zodpovÏdnou intelektu·lnÌ pÈËi, neboù bylo z¯ejmÈ, ûe politick· dospÏlost ve¯ejnosti i politik˘ nenÌ niËÌm samoz¯ejm˝m. Z·kladnÌm p¯edpokladem tÈto dospÏlosti, kromÏ mravnÌch princip˘, byla pot¯eba, aby lidÈ rozumÏli svÏtu, ve kterÈm ûili.

152

Masaryk vÏnoval velkou pr·ci, aby prostudoval HavlÌËkovy Ël·nky rozsetÈ po r˘zn˝ch novin·ch a Ëasopisech od roku 1846 do roku 1851, kdy vÌdeÚsk· vl·da nechala HavlÌËka, vyËerpanÈho jejÌmi nesmysln˝mi ûalobami a soudy, odvÈst do vyhnanstvÌ do Brixenu. Za nÏco vÌce neû Ëty¯i roky se vr·til dom˘ jiû jen zem¯Ìt ve sv˝ch 35 letech. Masaryk byl rozho¯Ëen, ûe dosud nikdo nesebral stovky HavlÌËkov˝ch Ël·nk˘, ûe nikdo nenapsal jeho solidnÌ ûivotopis. ProblÈm trv· Ë·steËnÏ do dnes. V˝sledkem Masarykovy mravenËÌ pr·ce byl spis Karel HavlÌËek. Snahy a tuûby politickÈho probuzenÌ; Masaryk jej vydal roku 1896 ke Ëty¯ic·tÈmu v˝roËÌ HavlÌËkova ˙mrtÌ. Masaryk zd˘razÚoval, ûe bylo d˘leûitÈ, ûe se Palack˝ a HavlÌËek ve sv˝ch politick˝ch n·zorech doplÚovali ñ Palack˝ vych·zel z d˘kladn˝ch znalostÌ historie, ËeskÈ i evropskÈ, HavlÌËek z d˘kladnÈ znalosti p¯Ìtomnosti v evropskÈm politickÈm kontextu. Oba poËÌtali s demokraciÌ jako budoucÌm smÏrem v˝voje v EvropÏ, ale s vÏdomÌm, ûe k rozvÌjenÌ podmÌnek k demokracii, mravnÌch, intelektu·lnÌch, politick˝ch, je pot¯eba p¯ispÌvat vÏdomou pracÌ. Masaryk velmi oceÚoval, ûe si HavlÌËek dovedl najÌt cesty jak politicky vzdÏl·vat ve¯ejnost i za obdobÌ nesvobody, na rozdÌl od ostatnÌho ËeskÈho tisku, kter˝ Masaryk definoval jako Ñûurnalistickou pouöù, zpr·vy o nepodstatn˝ch vÏcech a ned˘leûit˝ch lidechî. HavlÌËek psal od roku 1846 do Praûsk˝ch novin, KvÏt˘, VËely, PraûskÈho Posla, od roku 1848 do N·rodnÌch novin a roku 1850 zaloûil Slovana v KutnÈ Ho¯e, aby unikl pron·sledov·nÌ v Praze. N·klady novin, do kter˝ch psal, stoupaly pro velk˝ z·jem ve¯ejnosti, n·klady ostatnÌch novin se velmi sniûovaly, nÏkterÈ noviny dokonce zanikly. Vöechny noviny, do kter˝ch HavlÌËek p¯ispÌval, byly kv˘li jeho vzdÏl·vacÌm Ël·nk˘m Ëasto konfiskov·ny. Vl·dÏ zvl·ötÏ vadilo obhajov·nÌ ËeskÈho politickÈho programu z roku 1848, myölenka rovnopr·vnosti n·rod˘ v habsburskÈ ¯Ìöi a poûadavek decentralizace ¯Ìöe. Masarykovi neuölo, ûe o Ëty¯icet let pozdÏji, v 90. letech, ûil HavlÌËek spÌöe jako legenda, jako muËednÌk, neû jako zdroj uûiteËn˝ch politick˝ch myölenek a metod, kterÈ byly st·le aktu·lnÌ, zvl·ötÏ HavlÌËkovo ˙silÌ vysvÏtlovat ve¯ejnosti v˝znam, smysl a ˙skalÌ desÌtek modernÌch politick˝ch pojm˘. Masaryk chtÏl svou knihou o HavlÌËkovi uk·zat, jak obrovskÈ a ûivÈ dÏdictvÌ HavlÌËek zanechal, a ûe by mÏl b˝t ctÏn ne jako muËednÌk, kter˝m byl na konci ûivota, ale jako vÌtÏz pro svÈ dÌlo a pro sv˘j charakter. Jeho koncept ÑpoctivÈ politikyî z˘st·val st·le ide·lem. JejÌm z·kladem bylo ˙silÌ, aby lidÈ rozumÏli svÏtu, ve kterÈm ûili, v˝chova inteligence a ve¯ejnosti v humanitnÌch a demokratick˝ch hodnot·ch, ke schopnostem k aktivnÌ a zodpovÏdnÈ politickÈ Ëinnosti. Masaryk, kter˝ byl velmi nespokojen s ˙rovnÌ soudobÈho tisku, povaûoval HavlÌËkovu ûurnalistiku za Ñp¯Ìkladnouî, cenn˝ vzor, hodn˝ n·sledov·nÌ, neboù tisk byl st·le politicky nejd˘leûitÏjöÌ vzdÏl·vacÌ prost¯edek. Masaryk sdÌlel s HavlÌËkem n·zor, ûe v˝voj kaûdÈho n·roda k politickÈ dimenzi jako sfȯe ve¯ejnÈho p˘sobenÌ je v˝razem jak demokratizaËnÌ orientace, tak jeho dospÏlosti, dokonce i zn·mkou jeho st·totvornÈ schopnosti. N·rod jako historiÌ hluboce integrovan· spoleËnost sdÌlejÌcÌ d˘leûitÈ a cennÈ hodnoty (jazyk, kultura, ˙zemÌ, historie, tradice, pot¯eby, moûnost efektivnÌ komunikace atd.) byl nezastupitelnou entitou pro rozvoj plnohodnotnÈ demokracie. VzdÏl·nÌ bylo nejd˘leûitÏjöÌm prost¯edkem k pozitivnÌmu rozvoji a mÏlo vÈst jak ke vöeobecn˝m a praktick˝m znalostem, tak k pevnÈmu charakteru lidÌ, k trval˝m politick˝m postoj˘m, k jasnÏjöÌ perspektivÏ budoucÌho v˝voje. MÏlo b˝t takÈ hlavnÌm prost¯edkem k rozvÌjenÌ vnit¯nÌ sÌly ËeskÈho n·roda, a pevnou hradbou proti konservatismu (panovnÌk, ölechta, katolick· cÌrkev, NÏmci a MaÔa¯i jako privilegovanÈ n·rody). Tam, kde Ñpr·vo p¯irozenÈî a Ñmor·lnÌ pr·va lidsk· a boûÌî byla poölap·na, ale n·rod se nevzdal ˙silÌ zbavit se vl·dy cizÌ, musel se snaûit p¯edevöÌm o Ñvl·du mor·lnÌî, kdyû skuteËn· politick· nebyla moûn·. Masaryk tuto HavlÌËkovu orientaci naz˝v· Ñpolitikou nepolitickouî. Oba sdÌleli vÌru, ûe vl·da poch·zÌ z lidu, ale o jeho ˙roveÚ je nutnÈ se peËlivÏ starat. SpÏnÌ ke st·tnÌmu uspo¯·d·nÌ bylo p¯irozen˝m d˘sledkem existence vyspÏlÈho n·roda, p¯iËemû st·t mÏl mÌt i role mravnÌ a soci·lnÌ. A Masaryk citoval

153

z HavlÌËka: Ñé·dn· moc tohoto svÏta, byù se i s cel˝m peklem spolËila, neudrûÌ n·rod vzdÏlan˝, uölechtil˝ a stateËn˝ v poddanosti, v otroctvÌ.î A k tomuto vzdÏl·nÌ mÏla ûurnalistika svÏdomitÏ a trvale p¯ispÌvat. O politickÈ vzdÏl·nÌ se mÏly starat nejen ökoly a tisk, ale i politickÈ strany. Masaryk citoval z HavlÌËka: ÑPoctivost kaûdÈ politickÈ strany (se) nejlÈpe podle toho pozn·, jak up¯ÌmnÏ se o pravÈ vzdÏl·nÌ lidu star·; poctiv· politick· strana jest p¯esvÏdËena, ûe tÌm silnÏjöÌ bude, ËÌm vzdÏlanÏjöÌ bude n·rod, protoûe kaûd˝ vzdÏlan˝ ËlovÏk, maje sv˘j ˙sudek, rozezn· pravdu od lûi, pr·vo od nespravedlnosti,Ö a nenech· se od jin˝ch faleön˝mi praktikami podv·dÏt.î A o nÏkolik ¯·dk˘ d·le Masaryk cituje HavlÌËka, kdyû mluvÌ o podstatÏ jeho novin·¯skÈ pr·ce: ÑLehko jest lid, zvl·ötÏ nevzdÏlan˝ dr·ûdit, tÏûko vzdÏlat, a proto my zanech·vajÌce nepot¯ebnÈ dr·ûdÏnÌ tÏm, kte¯Ì v tom svou svobodomyslnost vyhled·vajÌ, budeme si radÏji hledÏt pouËov·nÌ a vzdÏl·v·nÌ.î Jiû v »eskÈ ot·zce Masaryk p¯ipomnÏl, ûe ÑHavlÌËek je nedostiûn˝ vzor ËeskÈ ûurnalistikyÖ v tom, jak i dennÌ pr·ce ûurnalistick· podat m˘ûeÖ celkov˝ n·zor politick˝ a svÏtov˝ v˘bec, jak kaûd· ¯·dka pro pot¯ebu dne napsan· vyplynout m˘ûe a musÌ z p¯esvÏdËenÌ zbudovanÈho p¯edchozÌm a ustaviËn˝m p¯em˝ölenÌm o z·kladnÌch poûadavcÌch ûivota spoleËenskÈho i soukromÈho. Proto HavlÌËkovy jednotlivÈ Ël·nkyÖ pod·vajÌ skuteËn˝, propracovan˝ systÈm n·zor˘ netoliko prakticky politick˝ch, ale i teoretick˝ch a filosofick˝ch.î A o nÏco d·le ¯Ìk·: ÑOpakuji, ûurnalistu, jak˝m byl HavlÌËek, m˘ûe n·m cizina z·vidÏt ñ jak kr·snÈ to zase budou doby, aû Ëesk˝ novin·¯ z HavlÌËka bude hledat pouËenÌ, jak m· pracovat!î Podstatu jeho pr·ce Masaryk vyjad¯oval slovy, ûe HavlÌËek Ñnedr·ûdÌ, ale nasycuje hladovÈho duchaî sv˝ch Ëten·¯˘. Masaryk mÏl up¯Ìmn˝ obdiv nejen k obrovskÈ pr·ci, kterou HavlÌËek za sv˘j kr·tk˝ ûivot vykonal, a kterou Ñkladl politickÈ z·klady modernÌho ËeskÈho n·rodaî, ale i pro jeho realismus, neradik·lnost, stateËnost a ryzÌ charakter. Masaryk musel vyvracet pok¯ivenÈ a politicky nedospÏlÈ n·zory na HavlÌËka, aù jiû radik·lnÌ, kterÈ ho obviÚovaly z provl·dnÌho postoje, nebo konzervativnÌ, kterÈ ho obviÚovaly z radikalismu. Shled·val jako p¯irozenÈ, ûe s HavlÌËkem sdÌlel tolik politick˝ch n·zor˘ a p¯edpoklad˘, neboù oba povaûovali demokracii za systÈm budoucnosti, umoûÚujÌcÌ nejen vÌce spravedlnosti, ale i daleko vÌce pozitivnÌho rozvoje pro vÏtöinu lidÌ, neû systÈmy jinÈ. Oba oceÚovali ˙silÌ velk˝ch osobnostÌ, jako byl Mistr Jan Hus, Petr ChelËick˝, Jan Amos Komensk˝ a dalöÌch, kte¯Ì Ëeskou reformacÌ dovedli pozvednout ˙Ëinn˝ hlas proti ˙tlaku a dekadenci mocn˝ch, a z·roveÚ p¯edkl·dali svÈ vlastnÌ koncepty, jak spoleËnost i jednotlivce zlidötit. Masaryk citoval k¯esùanskÈ krÈdo, ÑvÌra, nadÏje a l·skaî, kterÈmu HavlÌËek z˘stal cel˝ ûivot vÏrn˝. SdÌlel jeho n·zor, ûe Ñto, kterak kaûd˝ ËlovÏk opravdu a up¯ÌmnÏ sm˝ölÌ o p˘vodu a ˙Ëelu svÏta a o sv˝ch povinnostech, to jest jeho n·boûenstvÌî. Podstatu n·boûenstvÌ vidÏli oba v mravnosti, ne v cÌrkevnÌch dogmatech a moci cÌrkve. Z toho plynula jejich kritika katolickÈ cÌrkve jako instituce, zvl·ötÏ jejÌho materialismu a ˙silÌ po moci. Jiû HavlÌËek si byl vÏdom, ûe kapitalismus a rostoucÌ moc mezin·rodnÌch finanËnÌch institucÌ m˘ûe b˝t n·strojem ochuzov·nÌ n·rod˘, zvl·ötÏ slaböÌch. Naz˝v· je ÑpenÏûnÌ aristokraciÌî, kter· Ñjako upÌr saje krev z ostatnÌho ËlovÏËenstvaî. To je ÑvlastnÏ za naöich Ëas˘ ta prav· nebezpeËn· aristokracie, kter· hrozÌ zmocnit se celÈho svÏta a uvrhnout na lidstvo mnohem horöÌ, mnohem trvanlivÏjöÌ jho, neûli bylo jho feud·lnÌ zemskopanskÈ ölechtyîÖ JejÌ Ñn·stroje, ta sÌù, do kterÈ zapletla ËlovÏËenstvo, tÈmϯ neviditelnÈ jsou a jenom ˙Ëinek se teprve vidÌ a bolestnÏ cÌtÌî. HavlÌËek byl kritick˝ k velk˝m dom·cÌm i cizÌm podnikatel˘m, kter˝m byla lhostejn· uboh· ˙roveÚ dÏlnÌk˘. OdmÌtal sice socialistickÈ myölenky svÈ doby (a tÌm vÌce komunistickÈ), ale û·dal, aby vl·da chr·nila stejnÏ pr·va dÏlnÌk˘, jako chr·nÌ pr·va podnikatel˘, a mezi tÏmi bylo nejp¯ednÏjöÌ pr·vo na lidskou d˘stojnost, coû zahrnovalo i ¯eöenÌ soci·lnÌch problÈm˘. V tomto kontextu HavlÌËek obhajoval zastupitelskou formu vl·dy s pr·vem vyjad¯ovat, schvalovat a kontrolovat v˝daje vl·dy, aby byly hlavnÏ ku prospÏchu ve¯ejnosti, kter·

154

sv˝mi danÏmi finance st·tu umoûÚuje. Demokracie vyûadovala, aby vl·da reprezentovala pot¯eby a z·jmy vöech vrstev spoleËnosti a aby byla postavena na etick˝ch z·kladech. Masaryk citoval z HavlÌËka: ÑKaûd· nepoctiv· vl·da uv·dÌ zem a n·rod, a koneËnÏ sama sebe do neötÏstÌ.î Byl si vÏdom i toho, ûe do politiky se p¯Ìliö Ëasto tlaËÌ lidÈ kv˘li osobnÌmu prospÏchu. Pro demokracii byly d˘leûitÈ pozitivnÌ hodnoty, kterÈ vÏtöina lidÌ mohla sdÌlet v z·jmu celkovÈ ˙rovnÏ jednotlivc˘ i spoleËnosti (odpovÏdnost za sebe i druhÈ, spolupr·ce, svoboda jako prostor k pozitivnÌ a konstruktivnÌ Ëinnosti, mravnÌ hodnoty, vzdÏl·nÌ, sebeznalost, historie, kultura jako prost¯edek k hluböÌmu pozn·nÌ a k pravdÏ, soci·lnÌ cÌtÏnÌ, pozitivnÌ lidskÈ vztahy, vÏdomÌ d˘leûitosti kolektivnÌ, n·rodnÌ identity atd.). LiberalistickÈ hodnoty mÏly silnou inklinaci lidi rozdÏlovat a spoleËnost atomizovat (individualismus, konkurence, svoboda aû destruktivnÌ, pr·va bez d˘razu na povinnosti, podceÚov·nÌ mravnÌch hodnot, kolektivnÌ identity, historie, hodnotnÈ kultury, atd.). Ukazovalo se, ûe svoboda, pokud je bezb¯eh·, m˘ûe b˝t snadno destruktivnÌ a tÌm se vlastnÏ st·v· nesvobodou, v nÌû p¯evaûuje strach. ProblÈmem byl i liberalistick˝ princip volnÈho podnik·nÌ orientovan˝ p¯edevöÌm na zisk, jeho poûadavek na co nejmenöÌ zasahov·nÌ vl·dy do ¯eöenÌ soci·lnÌch problÈm˘, bez ohledu na destruktivnÌ d˘sledky pro niûöÌ vrstvy. Demokratick· vl·da naopak mÏla representovat pot¯eby a z·jmy vöech vrstev, coû naopak znamenalo jejÌ povinnost zasahovat do ¯eöenÌ soci·lnÌch problÈm˘ v z·jmu spravedlnosti a ˙rovnÏ celÈ spoleËnosti. HavlÌËek dokonce uzn·val pr·vo lidÌ na pr·ci, ale i povinnosti lidÌ pr·ci hledat. Tento p¯Ìstup zahrnoval i koncept spravedlivÈ mzdy. LiberalistickÈ ignorov·nÌ d˘leûitosti kultury, mravnÌch hodnot, historie a tradic, mÏlo v sobÏ takÈ destruktivnÌ n·boj, kter˝ nebyl kompensov·n û·dn˝mi duchovnÌmi a mravnÌmi hodnotami, v tÈto dobÏ jiû ani hodnotami n·boûensk˝mi, kterÈ v p˘vodnÌ v anglickÈ verzi liberalismu hr·ly alespoÚ teoreticky d˘leûitou roli. HavlÌËek, Palack˝ i Masaryk uzn·vali pozitivnÌ roli liberalismu v odporu v˘Ëi panovnickÈmu a cÌrkevnÌmu absolutismu, ale sch·zel mu dostateËn˝ pozitivnÌ program, kter˝ byl nutn˝ pro rozvÌjenÌ demokratismu a demokracie. Demokratismem rozumÏl HavlÌËek i Masaryk spÏnÌ k dokonalejöÌmu, ke spravedlivÏjöÌmu; p¯izp˘sobov·nÌ se niûöÌmu HavlÌËek naz˝val ÑdemokraciÌ sprostotyî. V konceptu demokracie byla kolektivnÌ identita zrovna tak v˝znamn· jako identita individu·lnÌ. »lovÏka nebylo moûnÈ oddÏlit od spoleËnosti, jak to dÏlal liberalismus. Masaryk p¯ipomÌnal PalackÈho slova, kter· ctil i HavlÌËek: ÑZakl·daje svou spoleËnost na n·rodnosti a ve¯ejnÈm mÌnÏnÌ, zakl·dal ji konec konc˘ na mravnosti a zboûnosti ñ v tom se rozch·zel s liberalismem, v nÏmû vidÏl sluûebnÌka nihilismu.î V z·jmu ˙rovnÏ vÏtöiny i celku oba û·dali respekt pro existenci a pro pozitivnÌ moûnosti vöech n·rod˘. N·rody se vyvinuly dlouh˝m a bolestn˝m historick˝m procesem k unik·tnÌ spoleËenskÈ, kulturnÌ a potenci·lnÏ i politickÈ integritÏ, ËÌmû byl vytvo¯en p¯edpoklad pro rozvoj demokracie. Pot¯ebn· mÌra respektu v˘Ëi existenci n·rod˘ by spjata s podmÌnkou, ûe duchovnÌ, kulturnÌ a mravnÌ hodnoty budou obecnÏ povaûov·ny za stejnÏ d˘leûitÈ jako hodnoty materi·lnÌ a ekonomickÈ. I malÈ n·rody mÏly cenn˝ pozitivnÌ potenci·l ke svÈmu kulturnÌmu i celkovÈmu rozvoji a jakÈkoli jejich potlaËov·nÌ mÏlo destruktivnÌ d˘sledky na spoleËnost i jednotlivce a bylo ztr·tou i pro ˙roveÚ civilizace. Zkuöenost uËila, ûe n·rody orientovanÈ na expansi a ovl·d·nÌ slaböÌch n·rod˘, jim svobodu upÌraly a neuzn·valy p¯irozenÈ pr·vo na jejich existenci. Bylo pot¯eba zmÏnit i principy vztah˘ mezi n·rody a st·ty. Jako poslanec HavlÌËek d˘raznÏ poûadoval rovnopr·vnost vöech n·rod˘ v habsburskÈ ¯Ìöi. Masaryk si nesmÌrnÏ cenil HavlÌËkova realismu, kter˝ spolÈhal hlavnÏ na vlastnÌ sÌly. Citoval HavlÌËkovo p¯esvÏdËenÌ, ke kterÈmu doöel po sv˝ch cest·ch v Rusku a Polsku: Ñ»eöi musÌ ve vöem spolÈhat hlavnÏ sami na sebe, a ûe jim nikdo nepom˘ûe bez postrannÌch ˙mysl˘.î Demokracii vidÏl takÈ jako z·ruku, ûe bude z minulosti zachov·no vöe, co je ÑprospÏönÈ, rozumnÈ, poctivÈ a demokratickÈî, a odstranÏno vöe, co je ÑaristokratickÈ, neliber·lnÌ, nepoctivÈî. Za nejliber·lnÏjöÌ z·sadu povaûoval k¯esùanskÈ: ÑCo nechceö s·m trpÏti, neËiÚ jinÈmu.î Masaryk uv·dÌ jeötÏ jasnÏji tuto myölenku cit·tem z HavlÌËka: Ñé·dn˝ n·rod nem˘ûe jinak ke koneËnÈmu vÌtÏzstvÌ p¯ijÌt neûli skrze svou

155

vlastnÌ sÌlu.î HavlÌËkovo ÑchtÏjÌce b˝ti dob¯Ì SlovanÈ, musÌme nap¯ed pÏstovat dobro svÈho vlastnÌho kmeneî, by se dalo snadno aktualizovat slovy: chtÏjÌce b˝ti dobr˝mi Evropany, musÌme nap¯ed pÏstovat dobro svÈho vlastnÌho n·roda, a hlavnÏ spolÈhat se na sebe. Za n·rod povaûoval celek Ñvöech stav˘î, coû byla rozdÌln· definice od liber·lnÌ, v nÌû se n·rod ch·pal jen v politickÈm smyslu ñ n·rodem byli jen ti, kte¯Ì mÏli politick· pr·va. Fundament·lnÌm znakem n·roda byl spoleËn˝ jazyk. VÏdomÌ p¯in·leûitosti ke komunitÏ, k n·rodu, d˘kladn· sebeznalost a sebereflexe vytv·¯ely pocit zodpovÏdnosti za jeho ˙roveÚ, vÏdomÌ ve¯ejn˝ch pot¯eb a z·jm˘ i moûnosti se podÌlet na jejich naplÚov·nÌ. SouË·stÌ tohoto procesu byl i d˘raz na dobrou ˙roveÚ ËeskÈho jazyka, jeho rozvÌjenÌ jak ve ökol·ch, tak ve spoleËnosti. HavlÌËek i Masaryk zd˘razÚovali pro dospÏlost n·roda v˝znam kvalitnÌ ËeskÈ literatury, kr·snÈ i odbornÈ. HavlÌËek na z·kladÏ svÈ kr·tkÈ poslaneckÈ zkuöenosti vÏdÏl, ûe ani poslanci nerozumÏli dostateËnÏ tomu, co se dÏlo doma i v zahraniËÌ. Nebyli vzdÏlanÌ v politickÈ filosofii a teorii. Dokonce Ëasto neznali modernÌ politickou terminologii. Jeho Ël·nky byly d˘kladnou reflexÌ toho, co se politicky dÏlo v »ech·ch, v ¯Ìöi i v EvropÏ. Z·roveÚ byly v »ech·ch prvnÌ d˘kladnou ökolou modernÌ politickÈ terminologie a modernÌho politickÈho myölenÌ. Masaryk hodnotil jako st·le velmi pouËnÈ HavlÌËkovo ˙silÌ vysvÏtlovat ve sv˝ch Ël·ncÌch na desÌtky politick˝ch pojm˘ v öiröÌm kontextu ñ obec, ˙stavnost, konstituce, parlamentarismus, demokracie, liberalismus, konservatismus, radikalismus, kosmopolitismus, anarchismus, individualismus, atd. PodobnÏ uûiteËnÈ bylo jeho vysvÏtlov·nÌ r˘zn˝ch forem st·tnÌho z¯ÌzenÌ a jejich vztahu k myölence demokracie. Ani HavlÌËek ani Masaryk nepovaûovali demokracii za nÏco p¯irozenÈho pro lidskou existenci, naopak, lidÈ mÏli silnou inklinaci zÌsk·vat v˝hody a privilegia na ˙kor slaböÌch, coû vöak bylo Ëasto v rozporu s ide·lem spravedlnosti a s konstruktivnÌm souûitÌm jednotlivc˘ ve spoleËnosti. ÑAristokratismusî se sv˝mi privilegii pro mocnÈ a bezohlednostÌ v˘Ëi slaböÌm byl v historii Ëast˝m zdrojem n·siln˝ch konflikt˘. Masaryk citoval z HavlÌËka: ÑKaûd˝ je demokrat, kdyû se jedn· o nÏkoho vyööÌho neû je on, a kaûd˝ je aristokrat vedle niûöÌho. Ta prav· demokracie nez·leûÌ na tom, abychom se rovnali vyööÌmu, coû lehkÈ je, n˝brû abychom se nevypÌnali nad niûöÌ, neû jsme sami; kaûd˝ musÌ zaËÌt s demokraciÌ s·m u sebe a pak to p˘jde.î Bylo z·vaûnou a nebezpeËnou skuteËnostÌ, ûe novÏ se tvo¯ÌcÌ z·moûnÏjöÌ st¯ednÌ vrstva, nezastupiteln· pro existenci demokracie, projevovala brzy inklinaci spÌöe pro sebe zÌsk·vat privilegia, neû usilovat o obecnou spravedlnost a o rozvÌjenÌ demokracie. älo o to, aby politick˝ systÈm, zp˘sob v˝chovy a vzdÏl·nÌ d·valy aristokratismu co nejmenöÌ prostor. Zdroj aristokratismu vidÏl HavlÌËek ve schopnosti lidÌ pohrdat druh˝mi, touze zÌsk·vat v˝hody na ˙kor druh˝ch. Pro HavlÌËka vÏnoval znaËnou pozornost i politick˝m stran·m, neboù byly nezastupitelnou souË·stÌ demokratickÈho systÈmu, ale problÈm Ñaristokratismuî se nevyhnul ani jim. PolitickÈ strany byly umoûnÏnÈ existencÌ urËitÈho stupnÏ demokracie, jejich prvnÌ povinnostÌ tedy bylo praktikovat demokratickÈ principy ku prospÏchu ve¯ejnosti, vÏtöiny. V praxi vöak byla situace Ëasto odliönÌ. MnohÈ strany mÏly nedemokratick˝ z·klad, a tÌm existenci demokracie vlastnÏ zneuûÌvaly ke sv˝m skupinov˝m Ëi soukrom˝m z·jm˘m a proti z·jm˘m ve¯ejnosti, proti z·jm˘m ve¯ejnÈho blaha. ProblÈm byl, ûe si strany d·valy jmÈna, kter· neodr·ûela jejich skuteËnou orientaci, a tÌm m·tly ve¯ejnost. Proto bylo nutno posuzovat strany ne podle jmen, ale podle toho, co dÏlaly v praxi, zvl·ötÏ pro vzdÏl·nÌ lidu. ÑKdyby byli vöichni obËanÈ n·leûitÏ vzdÏl·ni a rozumÏli vöichni dokonale vöemu, co se t˝k· ve¯ejn˝ch z·leûitostÌ, bylo by vöechno stranictvÌ mnohem jednoduööÌ, neboù by p¯estalo vöelikÈ podv·dÏnÌ obËan˘.î Masaryk s HavlÌËkem souhlasil, ûe strany nedemokratickÈ obvykle representujÌ malou menöinu, ale Ëasto udolajÌ strany demokratickÈ, reprezentujÌcÌ vÏtöinu, neboù se neötÌtÌ ani lh·t ani r˘zn˝ch forem n·silÌ. VÏtöina demokraticky orientovan˝ch stran se obvykle shodne na minimu, jÌmû je svoboda, pr·vo a vl·da dle v˘le vÏtöiny, avöak liöÌ se v metod·ch, kterÈ pouûÌvajÌ. JedinÏ demokratick˝ program, postaven˝ na humanitnÌch principech, vych·zejÌcÌch z p˘vodnÌch k¯esùansk˝ch princip˘, z osvÌcenstvÌ a z konceptu soci·lnÌ spravedlnosti, byl v z·jmu ˙rovnÏ vÏtöiny jednotlivc˘ i spoleËnosti jako celku. Masaryk zd˘razÚoval,

156

ûe humanitnÌ program nenÌ ani sentimentalita, ani ¯eËnÏnÌ, ale pr·ce tam, kde je pot¯eba, a pr·ce op¯en· o urËitou konstruktivnÌ filosofii, kter· mÏla respekt pro pozitivnÌ duöevnÌ a mravnÌ potenci·l vöech lidÌ, vËetnÏ niûöÌch vrstev a vϯila v pr·vo a obecnou uûiteËnost tento potenci·l rozvÌjet. Z humanitnÌho programu a p¯irozenÈho pr·va takÈ vypl˝valo pr·vo kaûdÈho n·roda na sv˘j jazyk, kulturu, a d˘stojnou existenci. Jako ËlovÏk majÌcÌ hlubok˝ respekt k z·kladnÌm k¯esùansk˝m princip˘m, HavlÌËek vϯil, ûe Ñz·kony lidskÈ nejsou a nemohou b˝t rozdÌlnÈ od z·kon˘ boûsk˝ch; z·kony boûskÈ ale nek·ûou v·lku (n·silÌ), n˝brû mÌr.î Vϯil, ûe navzdory trvalÈmu konfliktu mezi dobrem a zlem a st·lÈ nutnosti se br·nit zlu, dobro Ëasem p¯ev·ûÌ v d˘sledku vyööÌ ˙rovnÏ lidÌ. Kdyû HavlÌËek mluvil o Ñmor·lnÌ vl·dÏî, mÏl na mysli takÈ co nejvÏtöÌ ˙Ëast v politice a na vl·dÏ vöech, a zvl·ötÏ tÏch, jimû znalosti a vzdÏl·nÌ umoûÚujÌ i vÏtöÌ zodpovÏdnost za ˙roveÚ spoleËnosti, tedy hlavnÏ inteligenci. N·rod ke svÈ dlouhodobÈ pozitivnÌ perspektivÏ pot¯eboval urËitou ucelenou filosofii, Ñprogramî, zahrnujÌcÌ vöechny d˘leûitÈ aspekty svÈ existence, a postaven˝ na humanitnÌch hodnot·ch. ÑNenÌ n·rodnÌ politiky bez n·rodnÌ filosofie. NenÌ v˘bec politiky bez filosofie,î ¯Ìk· Masaryk. Palack˝, HavlÌËek i Masaryk povaûovali n·rodnost a svobodu za nerozluËitelnÈ. Pr·ce pro ˙roveÚ n·roda mÏla prolÌnat vöechen ve¯ejn˝ ûivot, a aby Ñkaûd˝ obËan rozumÏl vöemu, Ëeho je n·m zapot¯ebÌî, citoval Masaryk z HavlÌËka. ProblÈm sdÌlen˝ch duchovnÌch hodnot a demokratickÈ politickÈ filosofie, bez kter˝ch nenÌ moûnÈ rozvÌjenÌ funkËnÌ demokracie, z˘st·v· i v souËasnosti trval˝m problÈmem celÈ z·padnÌ civilizace, zvl·ötÏ z hlediska skuteËnosti, ûe se konzervativnÌ a proti-demokratickÈ sÌly ˙spÏönÏ organizujÌ, a ûe ani neoliberalistickÈ sÌly nemajÌ z·jem na rozvÌjenÌ humanitnÌ demokracie. Masaryk upozorÚoval, ûe konflikt mezi demokratickou a nedemokratick˝mi orientacemi z˘stane v r˘zn˝ch podob·ch a sÌle trval˝m aspektem lidskÈ existence a je t¯eba ho neust·le objasÚovat a pozitivnÏ ¯eöit. DomnÌv·m se, ûe znalost HavlÌËkova a Masarykova ˙silÌ, jejich n·zory a koncepty musÌ z˘stat trvalou souË·stÌ nejen naöÌ historickÈ pamÏti, ale i politickÈho myölenÌ, pokud nechceme resignovat na svou n·rodnÌ existenci, demokracii a zachov·nÌ pozitivnÌch hodnot, kterÈ pro n·s minulÈ generace Ëasto s velk˝mi obÏùmi a l·skou vytv·¯ely, a ze kter˝ch do velkÈ mÌry st·le ûijeme. P¯edn·öka pro Klub novin·¯˘ PraûskÈho jara, 25. 4. 2012 ✦ ✦ ✦

VidÌme, jak se zuûuje prostor pro mÈdia a jak se mÏnÌ medi·lnÌ svÏt nejen u n·s, ale v†celÈ EvropÏ. Karel HvÌûÔala obhajuje tradici kvalitnÌ novina¯iny a takÈ mu jde o pravdu slov. Dnes uû to nenÌ ani novin·¯, ¯ÌkajÌ mu medi·lnÌ expert; s·m o sobÏ tvrdÌ, ûe je archiv·¯, kronik·¯ a restaur·tor slovÖ Dneska je tady jako medi·lnÌ expert a p¯ednese n·m v˝tah ze svÈ p¯edn·öky, kterou mÏl 11. ¯Ìjna v Rudolfinu, v doprovodn˝ch akcÌch v˝stavy Kontroverze, představila na jedné z pravidelných střed KNPJ Miroslava Humplíková svého hosta; byl to kolega, se kterým byla ještě jako Mirka Filípková v redakci Mladého světa.

Pasti české mediální krajiny historické i současné podle Karla Hvížaly Měla název Česká mediální krajina a její pasti; když se chceme na ty pasti podívat důkladně, musíme se podívat na pasti historické, které jsou dány rozdílným vývojem médii ve střední Evropě a hlavně u nás, vůči celé Evropě; potom se musíme podívat na ty nové pasti, které zažíváme hlavně od roku ´89. ... prvnÌ noviny, dneska se nejËastÏji uv·dÌ Rellation, vyöly roku 1605 ve ätrasburku, 1609 Aviso v Hamburku; u n·s prvnÌ skuteËnÈ norm·lnÌ noviny v r. 1789 272 ñ Ëili tÈmϯ dvÏ stÏ let pozdÏji. A jeötÏ majÌ jin˝ profil. Noviny, kterÈ vych·zely ve starÈ EvropÏ,

157

byly vlastnÏ principi·lnÏ businessovÈ noviny na inzerci. Tak jako d¯Ìv knÌûecÌ pÌsa¯i posÌlali knÌûeti seznamy zboûÌ, kterÈ bylo ve skladech ñ takÈ ve ätrasburku a Hamburku, jednÈ z nejvÏtöÌch k¯iûovatek cesty z v˝chodu na z·pad a v p¯Ìstavu, kde byly ty nejvÏtöÌ sklady, ty prvnÌ noviny vznikaly. Byly doplnÏny tÌm, Ëemu bychom dneska ¯ekli, Ëern· kronika. VyzpovÌdali koËÌ a ti vypr·vÏli o tom, kde se nejvÌc p¯epad·v·, v jakÈm stavu jsou cesty. PostupnÏ se tam dost·valy skuteËnÏ informace, kde byl poû·r, kde je v·lka, kde vym¯ela nÏjak· oblast atd. Teprve mnohem pozdÏji se zaËaly budovat sÌtÏ zpravodaj˘. Z tÏchto dvou mÏst se p¯esunuly noviny do Ben·tek, Amsterodamu, do Lond˝na atd. Kramerius u n·s zaloûil noviny a ty, na rozdÌl od tÏch evropsk˝ch novin, mÏly jin˝ obsah a jin˝ ˙Ëel. Vyd·val c.k. vlasteneckÈ noviny, my jsme se jimi uËili Ëesky, hygienu, osvÏtu, byly tam vyhl·öky cÌsa¯skÈho dvora ñ bylo to ˙plnÏ o nÏËem jinÈm, neû noviny z·padnÌ. P¯itom uû od r. 1780 vych·zÌ Neue Z¸rcher Zeitung, kterÈ jsou povaûov·ny za nejstaröÌ klasickÈ noviny, kterÈ mÏly strukturu, jakou majÌ noviny dnes; v r. 1788 vych·zejÌ Times v Lond˝nÏ atd. Tady vidÌte to prvnÌ zpoûdÏnÌ. Cenzura: 1695 zruöena ve VelkÈ Brit·nii Druhou pastÌ se stala cenzura; zaloûil ji mohuËsk˝ biskup 42 let po Gutenbergovi273. U n·s byla zruöena teprve 1989 (p·r dn˘ v r. 1848 a 1968 nemÏlo vliv na zp˘sob myölenÌ lidÌ atd.). T¯eba Kramerius si velice stÏûuje na koci 18. stoletÌ, ûe m· strach ze z·sah˘ cenzury, p¯estoûe se vÌc zab˝val osvÏtou, p¯ece jen si postupnÏ ñ protoûe p¯ekl·dal Wiener Zeitung ñ zaËal budovat sÌù vlastnÌch korespondent˘ nejen po »ech·ch, ale po monarchii, a to se samoz¯ejmÏ nÏkter˝m lidem nelÌbilo. P¯Ìstup ke vöem informacÌm byl uz·konÏn ve ävÈdsku v r. 1776, u n·s poprvÈ v r. 2009 ñ a dodnes se nedodrûuje. My jsme v˘bec neproöli tou velkou periodou jako velk· Brit·nie, kam vlastnÏ uû od Montaigne se p¯esunulo samostatnÈ myölenÌ, v 18. stoletÌ vÌtÏzÌ v novin·ch esejistika a jako zp˘sob cviËenÌ odporu vlastnÏ do dneöka probÌh· studium universitnÌ a na lepöÌch gymnasiÌch tak, ûe kaûd˝ semestr konËÌ esejem; to je povinn· disciplÌna, ve kterÈ se musÌ student p¯Ìt se sv˝m kantorem nebo ofici·lnÌm n·zorem. Pokusit se jej vyvracet, mÌt na nÏj jin˝ n·zor. Tady vidÌte, jak je to velk· past nejen ËeskÈ ûurnalistiky, ale i ËeskÈ spoleËnosti, kter· k tomu nebyla trÈnov·na. To jsou z·sadnÌ posuny, kterÈ n·s liöÌ od starÈ Evropy, ale ono to pokraËovalo d·l. TÌm, ûe nefungovaly noviny obsahovÏ, jak je zn·me z okolnÌho svÏta, doch·zelo k nÏËemu podstatnÈmu, co poökozovalo spoleËnost a vlastnÏ poökozuje do dneöka, ûe tu nevznikaly mor·lnÏ leg·lnÌ autority mimo establishment, kterÈ by cviËily lidi myölenkovÈmu vzdoru proti oficialitÏ. U n·s prvnÌ takovou osobnostÌ byl aû Karel HavlÌËek Borovsk˝ v p˘lce 19. stoletÌ. Ale v kaûdÈ zemi bychom takov˝ch osobnostÌ uû naöli hodnÏ ñ Franklina, Lessinga... Parteikracie ovl·dla i noviny Uû v 19. stoletÌ, nedlouho po HavlÌËkovi, vznik· liber·lnÌ teorie tisku, ve kterÈ se hovo¯Ì o tom, ûe noviny majÌ plnit kromÏ tÈ informativnÌ a z·bavnÈ i funkci kontrolnÌ v˘Ëi moci. Tohle se poda¯ilo etablovat postupnÏ; i ve starÈ EvropÏ to mÏlo r˘znÈ f·ze, protoûe tisku se v 19. stoletÌ velice rychle chopily politickÈ strany a slouûil jim jako prost¯edek propagace tÈ kterÈ strany. To trvalo lÈta273; konec toho stranickÈho tisku p¯ineslo aû obdobÌ po II. svÏtovÈ v·lce, kdy se zaËaly ve starÈ EvropÏ noviny osamostatÚovat ñ poslednÌ stranickÈ noviny v NÏmecku, soci·lnÏdemokratick˝ Vorw‰rts, zanikly koncem 50. let.274 PodÌv·me-li se na medi·lnÌ krajinu, filosoficko-sociologickou ök·lu od soci·lnÏ demokratickÈ p¯es liber·lnÌ po pravicovou ñ nap¯. S¸ddeutsche Zeitung, Frankfurter Algemeine Zeitung, Die Welt; nebo Corriere della Sera, La Stampa, Republica ñ v kaûdÈ zemi se p¯es vöechny ty souËasnÈ pasti noviny udrûely, ale uû nejsou p¯Ìmo nav·zanÈ na strany, naopak, i kdyû zast·vajÌ n·zory velmi blÌzkÈ, tak se k tÈ stranÏ chovajÌ silnÏ kriticky, ponÏvadû tou kritikou se dost·v· do mÈdiÌ vlastnÏ ten odstup, a to je to, co vlastnÏ je dÏl· zajÌmav˝mi. Jinak kdyû ty noviny ten odstup nemajÌ, tak vlastnÏ jsou nudnÈ, protoûe jen opakujÌ to, co je ofici·lnÏ sdÏlov·no.

158

V dobÏ, kdy se noviny zaËÌnajÌ osamostatÚovat, u n·s je moûnÈ za jedinÈ nestranickÈ noviny, kterÈ nÏkdo Ëetl, povaûovat LidovÈ noviny, kterÈ vyd·val Str·nsk˝. Byly ˙spÏönÈ, i kdyû n·klady byly hodnÏ nÌzkÈ (zaËÌnaly na 6 tisÌcÌch, vÏtöinou mÏly za I. republiky 20, maxim·lnÏ 40 tisÌc, oproti populistick˝m novin·m, kterÈ mÏly n·klad 400 tisÌc). PodÌv·te-li se na Lidovky dneska, zjistÌte, ûe byly mnohem horöÌ, neû jsou dneönÌ noviny. ée vlastnÏ Peroutka a jeho ˙vodnÌky nebo anal˝zy tam jsou velice v˝jimeËnÈ. Takov˝ch lidÌ tam bylo p·r. Ty ozdoby, co tam psali spisovatelÈ, byly kr·snÈ ñ ale to jsou v˝jimky, ˙roveÚ zpravodajstvÌ nebyla moc vysok·. Bulv·r u n·s zrodila politick· msta SouËasnÏ s vyn·lezem rotaËky a vznikem obchodnÌch dom˘, kterÈ produkovaly velkÈ mnoûstvÌ inzerce, se zrodil bulv·r. Podle n·zvu uû je z¯ejmÈ, ûe se zrodil ve Francii, a n·zev dostal takÈ proto, ûe to byly v druhÈ p˘lce 19. stoletÌ prvnÌ noviny, kterÈ se prod·valy na ulici. P¯ed tÌm byly vöechny noviny p¯edplatitelskÈ a dod·valy se do ˙¯ad˘ a dom·cnostÌ. V naöÌ EvropÏ se tomu ¯Ìkalo r˘znÏ: Penny Press, Grosch Press; jedin· v˝jimka je v Americe, kde se to zaËalo naz˝vat Yellow Press, ûluù·ckÈ noviny. NejspÌö proto, ûe Joseph Pulitzer p¯iöel s n·padem zve¯ejÚovat ve sv˝ch novin·ch komiksov˝ trip, jehoû hlavnÌ postavou se stal Yellow Kid. A tak se tÈto postaviËce ¯Ìkalo proto, ûe mÏla ûlutou koöilku, do nÌû se psal text: tenkr·t jeötÏ nikdo nep¯iöel na n·pad bublin. A ta koöilka byla ûlut· proto, ûe to byla barva, kter· nejmÈnÏ prosvÌtala. A pr·vÏ i dÌky tomuto komiksu, kterÈmu rozumÏli i ti, co moc anglicky neumÏli, a v nÏmû list reagoval na aktu·lnÌ starosti lidÌ v New Yorku, se mu poda¯ilo tak rychle zv˝öit n·klad. Ten trip ñ byly to jen t¯i obr·zky ñ byl ohromnÏ d˘leûit˝ moment. Nejen ûe reagoval na konkrÈtnÌ vÏci v New Yorku, byli tam konkrÈtnÌ lidÈ, konkrÈtnÌ ulice, konkrÈtnÌ situace. Ale mluvil takÈ basic english, ûe to dok·zal p¯eËÌst i ten, kdo moc anglicky neumÏl. Od r. 1883 vyd·val Pulitzer New York World a dok·zal za dva roky zv˝öit n·klad z 15 tisÌc na 600 tisÌc v˝tisk˘. Bulv·r vznikl z komerËnÌch d˘vod˘ kv˘li inzerci a byl doplÚov·n jen nutn˝mi informacemi, mluvil jazykem ulice, aû teprve pozdÏji zaËal plnit podstatnÈ soci·lnÌ funkce, kter˝ch se vÏtöinou uv·dÌ pÏt: 1. p¯in·öÌ informace o politice mezi lidi, kte¯Ì by norm·lnÏ noviny nikdy neËetli; 2. pÏstuje kult ˙spÏönosti, publikuje story tÏch, kdo se vyhrabali z niËeho a stali se slavn˝mi, bohat˝mi; 3. p¯in·öÌ zadarmo servis pro ty, kdo nemajÌ na advok·ty, neumÏjÌ jednat s ˙¯ady; 4. zkanalizov·v· pot¯ebu neukojenou po krvi a sexu; 5. aû p˘lku obsahu tvo¯Ì sportovnÌ rubrika ñ a b˝v· Ëasto i nejlÈpe dÏlan· ve srovn·nÌ s jin˝mi novinami. Nic z toho neplatÌ takhle ploönÏ, vöude je to jinak: jsou zemÏ, kde dodneöka bulv·rnÌ noviny neexistujÌ jako It·lie, äpanÏlsko (tam jsou lidÈ saturov·ni televizÌ); zemÏ jako Velk· Brit·nie, kde je bulv·r˘ nejvÌc (poslednÌ ËÌslo se uv·dÌ 11), jsou mnohem sofistikovanÏjöÌ. Je tam nejtvrdöÌ bulv·r, kter˝ si vöechno buÔ inscenuje, nebo dokonce vym˝ölÌ. Takûe struktura bulv·ru, jak jsem ji popsal, nejspÌö odpovÌd· nÏmeckÈmu Bildu, kam takÈ pÌöÌ velice renomovanÌ a zdatnÌ odbornÌci. I novin·¯sk· profese tam m·, stejnÏ jako v Brit·nii, znaky vysokÈ profesionality. Rozhovor s premiÈrem nebo kanclȯem na 35 ¯·dk˘, je kumöt a nedok·ûe to kaûd˝. U n·s m· bulv·r ˙plnÏ jinÈ ko¯eny: vznikl ze msty. Kdyû vypovÏdÏli Masaryk a Beneö276 Ji¯Ìho St¯ÌbrnÈho z politiky, zaloûil se sv˝m bratrem vydavatelstvÌ Tempo, kde zaËal vyd·vat PolednÌ list, Expres, äejdrem a dalöÌ. Motivace byla jen politick· msta, proto byl takÈ silnÏ zpolitizovan˝. Je to hroznÏ hrubÈ, nÌzkÈ, bez humoru. ZaËal na tom sice vydÏl·vat, ale byl to obrat jenom z politickÈ situace uvnit¯ »SR, neölo o business, jak to vidÌme na Z·padÏ. JeötÏ je zajÌmavÈ dodat, ûe rozkol Ji¯Ìho St¯ÌbrnÈho s masarykovsko-beneöovsk˝m establishmentem byl kv˘li korupci. Prok·zali mu korupci, bylo to nÏco podobnÈho, jako zaûÌv·me teÔ. Jenûe se kv˘li tomu neodch·zÌ.

159

T¯i krize, kterÈ snÌûily poËet mÌst pro novin·¯e NejnovÏjöÌ pasti jsou ty t¯i medi·lnÌ krize, kterÈ nastaly po druhÈ svÏtovÈ v·lce: prvnÌ byla v 60. letech, kdy se p¯estÏhovalo nejvÌc inzerce z print˘ do televize, s tÌm ubyly p¯Ìjmy a zaËalo prvnÌ vyhazov·nÌ ñ restrukturalizace. DalöÌ krize se datuje do let 2002ñ03, kdy zaËal nejvÏtöÌ odliv z print˘, ale i z TV na internet, a poslednÌ m·me od roku 2008 a probÌh· dodnes. V r. 2008 se snÌûil n·klad print˘ o 10 %, 2009 o 20ñ30 %, loni to bylo jeötÏ o 6%, ale teÔ uû to pokraËuje a p¯edpokl·d· se, ûe to bude horöÌ v 2. pololetÌ. V NÏmecku, kterÈ zn·m nejlÌp, odeölo v letech 2002ñ03 od novin 10 tisÌc novin·¯˘, Ë·st se jich zamÏstnala v PR agentur·ch, ale ostatnÌ museli zmÏnit svou profesi. Ve t¯etÌ krizi nÏkterÈ tituly naopak dÌky jÌ zaËaly zvyöovat n·klady: Wall Street Journal a Financial Times öly t¯etinou n·kladu nahoru, dok·zaly to vybalancovat tituly jako The Economist a Der Spiegel, kdyû trochu zdraûily inzerci a zv˝öily kupnÌ cenu, a d·l se prod·v· 1,2 miliÛnu n·kladu. VydavatelÈ majÌ tendenci sniûovat rozsah: kratöÌ Ël·nky, vÌc grafiky, fotografiÌ atd. umoûnÌ snÌûit poËet redaktor˘, do mÈdiÌ sn·ze pronikajÌ konstruovanÈ PR zpr·vy, protoûe nenÌ tolik lidÌ, aby je mohli reöeröovat. TÌm upad· kvalita mÈdiÌ vöude. Dneska uû je v Americe zamÏstn·no o 10 % vÌc lidÌ s novin·¯sk˝m vzdÏl·nÌm v PR agentur·ch neû v redakcÌch. Z·padnÌ Evropa se blÌûÌ 50:50 % a u n·s to pravdÏpodobnÏ bude za chvÌli taky tak. P¯itom poËty redaktor˘ u n·s jsou komicky malÈ. ZatÌm co Hospod·¯skÈ noviny a Lidovky majÌ 50 redaktor˘, MF Dnes asi stovku, ve stejnÈ dobÏ öÈfredaktor S¸ddeutsche Zeitung se pt·, jestli je moûnÈ dÏlat jeötÏ seriÛznÌ noviny s menöÌm poËtem neû 300 redaktor˘. New York Times majÌ po tÏchto krizÌch 1200 redaktor˘, ale p¯ed nimi jich mÏly 2500. Do toho se poËÌtajÌ i reöeröistÈ; co j· vÌm, Der Spiegel m· teÔ v reöerönÌm oddÏlenÌ 56 redaktor˘, kte¯Ì jen kontrolujÌ, co novin·¯i napÌöÌ, nebo p¯ipravujÌ podklady. Je to mnohem vÌc, neû m· u n·s Respekt v˘bec redaktor˘. My se pohybujeme v tak mal˝ch ËÌslech, ûe jsme ve vöem naprosto nesrovnatelnÌ. P¯Ìstup by musel b˝t mnohem sofistikovanÏjöÌ, partikul·rnÏjöÌ, abychom i s niûöÌmi ËÌsly byli schopni pod·vat informace, kterÈ nÏkdo pak m˘ûe br·t v·ûnÏ. Na Pet¯in·ch, kde jsem si koupil po listopadu ¥89 byt, nakoupili tehdy byty pro korespondenty, kterÈ mÏli v Praze. R·no jsme v gar·ûi mÏli vûdycky takovou prvnÌ informaËnÌ sch˘zku, co se kde dÏje. Pamatuji, jak mi ¯Ìkali vöichni, ûe se tu nikdy nem˘ûou na û·dnou informaci od Ëesk˝ch novin spolÈhat a musejÌ to dlouho ovϯovat. VlastnÏ souË·st toho, co jsme tam u aut probÌrali, bylo, na koho se majÌ obr·tit, aby zjistili, jestli je pravda, co se u n·s publikuje. Dneska uû tam nikdo nenÌ, protoûe vöechna mÌsta korespondent˘ jsou vlastnÏ zruöena. Z˘st·v· jen George Schmidt, ale ten dÏl· na vlastnÌ triko pro troje noviny. Jinak se vöecko dÏl· z Dr·ûÔan, Mnichova nebo VÌdnÏ. Jsme naprosto nezajÌmavÌ; vöichni se zajÌmajÌ jen o Polsko a Turecko jako novÈ region·lnÌ mocnosti. My nejsme ani tak zajÌmavÌ jako MaÔarsko, kde jsou teÔ ti extrÈmistÈ a majÌ to tam z VÌdnÏ kousek. MÈdia ve¯ejnÈ sluûby Po r. 1948 i 1968 se vöe utuûilo; nedoölo k osamostatnÏnÌ ani u printov˝ch mÈdiÌ, ale ani u elektronick˝ch. DalöÌ pastÌ je, ûe ve¯ejnopr·vnÌ mÈdia jsou u n·s zpochybÚov·na. I prezident Klaus o nich mluvÌ s opovrûenÌm, ûe to je jako koËkopes nesmysl; ûe pr˝ SpojenÈ st·ty t¯eba to nemajÌ, coû je leû. Protoûe Public Broadcasting Service je zaloûena pr·vÏ na principech podle BBC z finanËnÌch d˘vod˘. Ve¯ejnou sluûbu v kaûdÈ zemi nÏkdo vykon·v·; tam, kde je musely vykon·vat priv·tnÌ instituce, musÌ b˝t dohled, zda je vykon·vajÌ. Jak se zvyöuje poËet stanic rozhlasov˝ch i televiznÌch, tak bylo tÏch hlÌdaˢ tolik, ûe byli draûöÌ, neû lidÈ ve ve¯ejnopr·vnÌch mÈdiÌch. A tak v 60. letech p¯istoupili na britsk˝ model, kter˝ je velice p¯esn˝ a nejde o û·dnÈho koËkopsa. Tenhle model vyuûili britötÌ d˘stojnÌci i p¯i okupaci NÏmecka po v·lce; na¯Ìdili, jak to m· vypadat, a NÏmci to p¯esnÏ zaËali plnit. Velice rychle pochopili, jakÈ m· ve¯ejn· sluûba p¯ednosti, a naopak jeötÏ to dovedli k vÏtöÌ dokonalosti, protoûe NÏmecko

160

vych·zÌ z tradice, ûe spolkovÈ zemÏ poch·zejÌ ze samostatn˝ch knÌûectvÌ, takûe medi·lnÌ z·kony jsou v kaûdÈ spolkovÈ zemi troöku odliönÈ, aby se napasovaly na mÌstnÌ pomÏry. HlavnÏ se jim poda¯ilo tot·lnÏ od¯Ìznout vedenÌ politick˝ch institucÌ, partajÌ a vl·dy, coû je nÏco, co se n·m ani n·hodou nepoda¯ilo dodneöka. U n·s jsou obsazeny medi·lnÌ rady podle stranickÈho klÌËe a tÌm p·dem opakujeme chyby a modely, kterÈ uû dÏlala I. republika. V starÈ EvropÏ hrajÌ rovnocennou roli obËansk· sdruûenÌ, cÌrkve, univerzity atd., a proto medi·lnÌ rady vÏtöinou jsou obsazov·ny jimi; v kaûdÈ zemi to je jinak, ale v NÏmecku to tak je. Odtamtud jsme sice ten z·kon opisovali, ale z mnoha d˘vod˘ ned˘slednÏ. Jeden d˘vod, proË to neölo opsat, byl, ûe u n·s neexistovala obËansk· spoleËnost a cÌrkve, ani univerzity nebyly dostateËnÏ emancipovanÈ ñ a dodnes nejsou schopnÈ ñ hr·t ve ve¯ejnÈm prostoru jasnou roli v nÏjakÈm dialogu. Z·kladnÌ klÌË pro obsazov·nÌ medi·lnÌ rad spoËÌv· v tom, ûe jsou tam zastoupeni po jednom vöechny relevantnÌ parlamentnÌ strany, vöechny relevantnÌ cÌrkve, vöechny velkÈ univerzity, vöechna velk· obËansk· sdruûenÌ, nejvÏtöÌ odborovÈ organizace. Proto se tam poËty radnÌch pohybujÌ od 33 do 77 osob. Taky je manipulace samoz¯ejmÏ mnohem ztÌûenÏjöÌ.

Padla poznámka: sebevýznamnější osobnost nemá šanci se do Rady ČT dostat, protože strany si tam v Parlamentu dosadí svoje lidi; snad te může být nějaká změna, když je v jejím čele spisovatel a dramatik. Ale nem· sebemenöÌ öanci, protoûe ten z·kon je tak nastaven. Musela by b˝t vÏtöÌ v˘le na jeho zmÏnu. Tlak obËan˘ a obËanskÈ spoleËnosti u n·s nestaËÌ. V NÏmecku by to neölo, protoûe tam z·kon taxativnÏ vymezuje organizace, kterÈ do rady svÈ z·stupce musÌ poslat. U n·s to obeöli, a tak tam mohli b˝t vËela¯i, koula¯ky a nevÌm, kdo - tÌm p·dem to ölo k Ëertu. NavÌc to nemuseli b˝t odbornÌci. V NÏmecku jsou v radÏ Ëasto profeso¯i, kte¯Ì se tou medi·lnÌ problematikou zab˝vali, a kdyû je t¯eba nÏkter· cÌrkev nemÏla, tak si je k tomu najÌmala. Byli placeni, ne st·tem, ale tou organizacÌ. Medi·lnÌ rady se tam sch·zejÌ jen dvakr·t nebo t¯ikr·t do roka. Jejich role je volit ¯editele a db·t na to, zda se dodrûuje medi·lnÌ z·kon a jestli se plnÌ rozsah ve¯ejnÈ sluûby. MusÌ naplÚovat ve¯ejnou sluûbu pro vöechny relevantnÌ skupiny obyvatel. Tyto rady m˘ûou d·vat n·vrhy na zmÏnu z·kona, aby kdyû se vyno¯Ì nÏjakÈ dalöÌ minority nebo dob¯e organizovanÈ sdruûenÌ, byly (podle novely) zastoupeny v tÈ p¯ÌötÌ medi·lnÌ radÏ. Jsou tam jeötÏ dalöÌ z·sadnÌ rozdÌly, kterÈ my jsme nerespektovali: ËlenstvÌ v rad·ch je ËestnÈ, zatÌm co u n·s se za ËlenstvÌ platÌ. Tam nenÌ moûnÈ odkl·dat do rad politiky atd. Jak ¯editel, tak radnÌ jsou neodvolatelnÌ; m˘ûe je odvolat jen soud pro zpronevÏru nebo jinÈ mor·lnÌ delikty, kterÈ jsou trestnÈ. To je samoz¯ejmÏ d˘leûitÈ ñ musÌ po celou dobu spolu vych·zet. PodobnÏ nenÌ moûnÈ ve¯ejnopr·vnÌ mÈdia vydÌrat na z·kladÏ nezvyöov·nÌ poplatku, protoûe to je automatickÈ podle hodnoty spot¯ebnÌho koöe a inflace. MÈdia si na Z·padÏ vydobyla velk˝ a öirok˝ prostor, aby si nÏkdo dovolil ovlivÚovat je; i kdyû po poslednÌch krizÌch ekonomick˝ch tyto snahy tam uû jsou taky. Jen jednou, pamatuji si, selhaly kanclȯi Kohlovi nervy, kdyû vidÏl, co tam o nÏm tvrdÌ ve zpr·v·ch, zavolal tehdejöÌmu intendantovi ñ tak se tam jmenuje gener·lnÌ ¯editel ñ Friedrichu NowotnÈmu a vynadal mu. Intendant jeötÏ na konci t˝chû zpr·v ozn·mil, ûe doölo k pokusu o ovlivnÏnÌ, a kanclȯ mÏl z toho ostudu. Jak odpovÌdal Karel HvÌûÔala na ot·zky, kterÈ se t˝kaly novin a Ëasopis˘ u n·s NÏkdo chce b˝t vÌc napravo, nÏkdo, jako t¯eba Pr·vo, vÌc nalevo, zatÌm co ostatnÌ noviny lze povaûovat do znaËnÈ mÌry za st¯edovÈ Ëi pravicovÈ. MÌsto cenzury tady p˘sobÌ z¯ejmÏ ekonomickÈ tlaky, kterÈ majÌ siln˝ vliv na profil listu. Ale ne, co se t˝Ëe toho, co je politikum. Oni si konkurujÌ v prodejnosti. TÌm p·dem ñ ¯Ìk· se ñ dÏlajÌ marketingovÈ noviny podle pr˘zkumu. T¯eba MFD jej dÏlala svÈho Ëasu kaûd˝ den. KaûdÈ r·no v 9 hod. m· na stole öÈfredaktor seznam Ël·nk˘, kterÈ lidi Ëetli nejd¯Ìv, kterÈ Ëetli do p˘lky, kterÈ odloûili po titulku atd. Z toho jim vyjde hierarchie tÈmat a slov. Takûe

161

oni vÏdÏli, ûe Klaus jim zv˝öÌ n·klad o 20 tisÌc v˝tisk˘, Havel o 10, krev o nÏco, sex o nÏco, penÌze o nÏco. Ale mÏli p¯Ìmo i slovÌËka: kdyû se mluvÌ o tom, tak to zv˝öÌ n·klad. Podle toho ty noviny strukturovali. Na pozn·mku, ûe Pr·vo je u n·s jedin˝ nez·visl˝ titul v Ëesk˝ch ruk·ch, ¯ekl: Tak on uû tak nez·visl˝ nenÌ. HlavnÏ p¯es inzerci a vöechno dalöÌ. Vyd·vat denÌk je straönÏ velk· investice. Je tam vidÏt, jak je nav·zanÈ t¯eba na Novu. Kdyû jsme dÏlali reöeröe, vyjde najevo, jakÈ zdroje tam jsou. Sv˝m zp˘sobem to dlouho anom·lie byla. Pan Porybn˝ tÌm, ûe ûil dvan·ct let na Z·padÏ, jak v Americe, tak ve Francii, se dovedl velmi rychle v novÈ situaci orientovat a dok·zal to dlouho balancovat na hranici. Je to svou podstatou levicovÏ zamϯen˝ ËlovÏk, a dÌky tomu, ûe tam m· lidi takovÈho typu, jako je t¯eba Saöa Mitrofanov, dok·ûe b˝t ñ p¯estoûe je levicov˝ ñ k levici silnÏ kritick˝, strukturovanÏ, sofistikovanÏ kritick˝, a tak tomu dod·v· vÏrohodnost v koment·¯Ìch. Na druhÈ stranÏ, protoûe je dÏdic RudÈho pr·va, musÌ straönÏ db·t na kvalitu nez·vislÈho zpravodajstvÌ. Takûe j· s·m si t¯eba to zpravodajstvÌ s chutÌ Ëtu. Neautorizovan˝ p¯epis z·znamu besedy, kter· se konala dne 26. ¯Ìjna 2011; redakËnÌ ˙prava a pozn·mky (bek) ❑ ❑ ❑

Poznámky: 1

2 3 4

5

6

7 8

9

Lednové zasedání začalo 19. 12. 1967 a před Vánoci, 21. 12., bylo přerušeno. Pokračovalo od 3. 1. do 5. 1. 1968. Alexandr Dubček vystřídal ve funkci prvního tajemníka ÚV KSČ Antonína Novotného. „Po třídenním jednání bylo však 21. prosince – po upozornění J. Kleňhové-Beserové, že „vánoce jsou za dveřmi a soudružky potřebují péct cukroví“ – přerušeno, aniž nastolený problém vyřešilo. To udělalo až na svém zasedání 3.–5. ledna: Novotnému byla ponechána prezidentská funkce, prvním tajemníkem ÚV KSČ byl zvolen Dubček.“ Zdislav Šulc, c. d. viz 3. části této monografie Vzpoura v Rudém právu. In: Práce, 21. ledna 1968, s. 1 Slavík, V.: Čas živé účasti. In: Rudé právo, 30. ledna 1968, rubrika Strana a společnost s. 3. Helešic, F.: Počátky normalizace v československém tisku a novinářských organizacích (srpen 1968 – květen 1972), Praha 1997, 282 s + 10 příloh; s. 14n. – Autor zpracoval tuto studii pro Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, ale nebyla zahrnuta do jeho materiálů; v prvních dvou částech (ss. 12 – 194) se studie týká událostí v této kolektivní monografii. Text byl redakčně upraven ze strojopisné verze studie. Komentátoru P. Vranovskému bylo uděleno v roce 1966 prezidentem republiky vyznamenání „ Za vynikající práci“, když získal i první a další ceny v novinářské soutěži J. Fučíka. 19. září 1967 rozhodlo Předsednictvo ÚV KSČ zbavit Svaz čs. spisovatelů jeho časopisu a převedlo Literární noviny do kompetence ministerstva kultury, v jehož čele měl přivést lidi z kultury k ideologické poslušnosti Karel Hoffmann. Jako čelný normalizátor se pokusil v noci na 21. srpen 1968 vysílání Čs. rozhlasu a naposled byl tento aparátník dosazen do čela odborů. Šéfredaktorem lit-Erárních novin, jak se časopisu záhy přezdívalo, jmenoval Jana Zelenku. Ten ovšem nedokázal získat do litErárek dost ke všemu ochotných redaktorů, a tak dostala Hlavní politická správa Čs. armády 2. října 1967 příkaz posílit Zelenkovu redakci. V čele této jednotky byl převelen do funkce Zelenkova zástupce plk. Vladimír Diviš, dosud šéfredaktor A-revue. Za tuto vstřícnost byli tito „zimní šéfové“ za necelé dva roky odměněni husákovským vedením: Zelenka se stal „generálem“ normalizační televize, kam jej plk. Diviš následoval. (bek) Viz 2. část této kolektivní monografie Cenzura zrušena, hurá. V poznámkách využity údaje z knih: Hoppe, J.: Pražské jaro v médiích, c. d.; Sígl, M.: Události pravdy zrady a nadějí. Třebíč, Akcent 2009, 542 s. Cysařová, J.: Muž, který tu chybí. Český novinář Jiří Lederer (1922–83), Praha Radioservis, 2006; Svoboda, J.: Jiří Lederer, muž, který chybí, Trend čís. 2, Praha 2007, s. 17n. – Autor recenze, jejíž text byl redakčně zpracován, je filmový teoretik Jan Svoboda; jako historik filmu se

162

10

11

12

13

14

15

16 17 18 19

20

21

22

věnuje nové vlně 60. let; publikoval v časopise Film a doba aj. V r. 1968 se účastnil aktivit za obnovu Čs. sociální demokracie jako člen přípravného výboru pražské městské organizace. (ed.) Vzpomínám, že v pražském PV ČSSD v r. 1968 svědkové vyprávěli, jak Lederer v koženém kabátě se skupinou levicových sociálních demokratů zajiš oval redakci a tiskárnu Práva lidu. Pečlivě připravil dokumentární publikaci Jan Palach – Zpráva o životě, činu a smrti českého studenta. Od ledna 1970 byl poprvé vyšetřován (na žádost polské prokuratury) hlavně pro cyklus reportáží Polsko těchto dnů (z května 1968). V únoru 1972 ho odsoudili na dva roky za „podvracení republiky“. Pracoval pod krycími jmény. S divadelníkem Otou Ornestem se dohodl na zasílání „zakázaných textů“ do exilu pomocí diplomatické pošty. Příloha knihy uveřejňuje Ledererovu podivuhodně přesnou analýzu „normalizační situace“ – vyšla pod fiktivním titulem Noční rozhovory se soudruhem Josefem Smrkovským ve Svědectví v roce Smrkovského smrti – 1974. Jedinečným, kulturněhistorickým dokumentem zůstávají samizdatové České rozhovory jako svědectví o mravních postojích umlčených spisovatelů v mezních situacích rozhodování. V lednu 1977, králce po podpisu Charty, byl Lederer vzat do vazby a obviněn z „poškozování zájmů republiky v cizině“. Byl souzen spolu s O. Ornestem, F. Pavlíčkem a V. Havlem. Protože odmítal odvolat a „kát se“, byl trest za spolupráci s exilem exemplární – tři roky strávil za mřížemi vzdor vlně protestů. Po návratu byl přinucen, aby se vystěhoval (jeho polské manželce Alžbětě hrozili neprodloužit povolení k pobytu). V bavorském útočišti, s poškozeným zdravím, se znovu pustil do neúnavné práce publicistické i organizační. Uspořádal ve Frankenu velké setkání k 25. výročí časopisu Svědectví; vydal rozsáhlou studii Mé Polsko–dvacet let boje proti cizí nadvládě; psal a na pokračování četl ve Svobodné Evropě autobiografickou bilanci Touhy a iluze. Pro kamarádku novinářky A. Tučkové Zdenu Zajoncovou to byla Anka, pro její přátele Dula, a pro nás, kterým bylo po válce polovina roků co jí – nebo míň, prostě Anička. Samozřejmě - podle Vzpomínek A. Tučkové, které vyšly tři týdny po mém setkání s kolegyní Zdenou „jejím vedoucím byl Evžen Spitz; přednášela tam celá partajní špička: Slánský, Kolman, Bareš, a mezi žáky byla Zdena Zajoncová, Karel Beba, Vojtěch Cach a Oldřiška Krejčová, která později skončila jako česká hlasatelka v Bělehradě u Tita.“ – in. Listy, čís. 6/2012, s. 24. Svoboda, A. – Tučková, A.: Československo – země neznámá. Svazek Čechy vyšel v r. 1960, Morava 1963. Třetí díl trilogie Slovensko země neznámá. Praha, vlastním rodinným nákladem 2008, 234 s. Hoppe, J.: Pražské jaro v médiích. Výběr z dobové publicistiky. Praha, ÚSD AV ČR a Brno, Doplněk 2004, s. 76. Tamtéž ss. 9n. a 14. Šlo o kritiku za závěry V. sjezdu SČSN z 19.-20. 10. 1967. Viz jeho medailon v 6. části této monografie Muž pro chvíle, kdy se rozhoduje. Helešic, F.: Počátky normalizace... v této kapitole jsou zpracovány texty ze stran 20 (část o klubech novinářů) a 33n. V referátu byly kritizovány zejména týdeníky Literární noviny a slovenský Kultúrny život. Nově zvolený ústřední výbor zvolil předsednictvo – ústředním tajemníkem byl znovu potvrzen Adolf Hradecký; dále bylo zvoleno pět tajemníků (František Kaucký, Valentin Podpera, Karel Douděra, Miroslav Jelínek a Ludovít Jacz). Na druhé straně např. Mladá fronta píše už v této době „o nepřiměřenosti některých zásahů Veřejné bezpečnosti při studentské demonstraci na Strahově, ke které došlo 30. 10. 1967“ (podle stati M. Sígla Tisk a novináři 1966–70, jejíž první část vydal v Pozitivních novinách 30. 5. 2008). Rozhodlo svolat mimořádný sjezd SČSN, tajným hlasováním bylo zvoleno 17členné předsednictvo, jehož členem zůstal nadále Adolf Hradecký, vzdal se však funkce ústředního tajemníka. Čtyři členové předsednictva odstoupili (Karel Douděra, Miroslav Jelínek, Jiří Kubka a Miroslav Sulek), místo nich byli zvoleni noví členové, z nichž Bohumil Marčák (brněnský deník Rovnost) byl pověřen řízením práce předsednictva. V dopise ústřednímu výboru KSČ požadovalo vedení obou svazů revizi stanoviska k Literárním novinám ze září 1967 (tamtéž jako předchozí poznámka). Sekretariátu ÚV KSČ byl předložen [materiál] předsednictva SČSN a ten jej projednal; uložil „ministerstvu kultury a informací zabezpečit projednávání a realizaci návrhů V. sjezdu, které

163

23 24

25 26 27 28

29

30 31

32

33

34

jsou v kompetenci resortu, uložil ministrům vnitra, národní obrany, zahraničního obchodu, školství, spravedlnosti, chemického průmyslu, spotřebního průmyslu, těžkého průmyslu, dopravy, dále Ústřední správě spojů, Státnímu úřadu sociálního zabezpečení projednat návrhy obsažené v usnesení a rezolucích V. sjezdu, a podle potřeby i ve vládě.“ K 8. dubnu 1968 došlo na SČSN 120 takových žádostí. Gustav Bareš (vlastním jménem Breitenfeld; žil 1910–1979), v letech 1930–38 byl redaktorem Rudého práva, po návratu ze sovětské emigrace (1945–46) jeho šéfredaktorem; poté se stal šéfredaktorem Tvorby. Jako jeden z čelných ideologů a hlavní propagandista KSČ bezprostředně poválečného období stál v čele jejího kultpropu. V letech 1948–51 byl zástupcem generálního tajemníka KSČ Slánského a proslul dogmatickou kulturní politikou. Nejznámější byl svou kampaní proti básníku Seifertovi. Impulsem pro ni byl Seifertův výrok ve vinárně, že vidí raději francouzského básníka zvracet než sovětského, jak píše verše, pro který jej udal jeho „kolega“ Jiří Taufer. Bareš si objednal mj. u Ivana Skály zdrcující kritiku Seifertovy Písně o Viktorce; ale svůj spor s Václavem Kopeckým, který rád hrál roli ochránce některých umělců a sportovců, prohrál. Bareš byl odvolán v lednu 1952 i z funkce tajemníka ÚV KSČ, kterou vykonával od září 1951. Byla také zastavena Tvorba, kde publikoval řadu „sekernických“ kritik od těch, kdo mu ochotně sloužili. Skála nebyl ani první, ani jediný. Ve vnitropolitickém boji, který vyvrcholil v procesu s tzv. Slánského centrem, byl Bareš ke konci roku 1952 odvolán ze všech funkcí; ale měl štěstí, „uklidili“ ho do Ústavu dějin KSČ, kde působil do roku 1963. Poté přešel na Fakultu osvěty a novinářství, kde mu kamarádi v r. 1966 pomohli k titulu profesora a stal se i jejím děkanem. Rok 1968 chtěl využít pro svou politickou rehabilitaci, ale neodhadl dobře, co může a nemůže, a tak namísto toho byl v období čistek vyloučen ze strany. Před jeho smrtí v r. 1979 koloval jeho údajný výrok: „Celý můj život byl omyl.“ (bek) V. I. Lenin, O normách stranického života, Praha 1961, s. 431. Novinář čís. 3/1968, s. 71. Novinář čís. 4/1968, s. 113. Tamtéž jako předchozí. – Návrh byl projednán na 7. schůzi předsednictva ÚV SČSN dne 9. dubna 1968 – Archív SN ČR, kr. 288. Na mimořádném sjezdu byl 23. června 1968 zvolen i členem předsednictva Svazu českých novinářů. Do rozhlasu se vrátila po listopadu 1989 pod svým současným jménem Jindra Klímová. Členy koncepční a návrhové komise byli zvoleni Jiří Lederer, Vlado Kašpar a Miroslav Šráfelda; do čela komisí byli zvoleni: rehabilitační – Evžen Klinger, pro tiskový a vydavatelský zákon – Vlado Hončík a Jaromír Hořec, pro přípravu statutu pražské organizace – S. Vosecký. Protokol mimořádného sjezdu SČSN 21.–22. 6. a ustavujícího sjezdu SČN 23. 6. 1968 –Archív Syndikátu novinářů ČR. Volba slov E. F. Buriana byla pro A. J. Liehma přirozená; bezprostředně po květnu 1945 začínal jako mladý novinář v redakci Burianovy Kulturní politiky; až do konce Burianova života projevoval živý zájem o jeho tvorbu; pravidelně se zúčastňoval interních diskusí o dílech této významné a všestranné osobnosti české kultury. (ed.) Vlado Kašpar (11. 9. 1923 v Nitře – 24. 2. 2006 v Praze) byl redaktorem časopisů s vojenskohistorickou tematikou. – Ihned po 17. listopadu 1989 dal se skupinou lidí (F. Kautský, St. Maleček, M. Jelínek a P. Krása) podnět vytvořit Klub novinářů Pražského jara 1968 a zrušit zkompromitovaný Svaz novinářů. Navrhli založit Syndikát novinářů ČR, který navázal na činnost předválečné novinářské organizace. Ve dvou funkčních obdobích byl členem řídícího výboru Evropské federace novinářů v Bruselu, v níž získal respekt nejen pro sebe, ale především pro českou a slovenskou žurnalistiku (měl pro to i vynikající jazykové předpoklady: hovořil: rusky, německy, francouzsky, maarsky, italsky a částečně anglicky). V r. 1992 byl zrušen rozkaz ministra národní obrany o odnětí jeho vojenské hodnosti a současně byl povýšen do hodnosti plukovníka a byla mu udělena medaile Za zásluhy o Českou armádu 1. stupně. Už za svou odbojovou činnost byl vyznamenán Čs. válečným křížem, Řádem Slovenského národního povstání II. stupně a Medailí SNP. Loucká, K., Vlado Kašpar. In. Köpplová, B., Cebe, J. (eds.) Dějiny českých a světových médií II (od roku 1918). Metropolitní univerzita, Mediální studia; ročníková seminární práce. – redakční úprava editor.

164

35 36 37 38

39

40

41

42

43 44 45 46 47 48 49 50

51 52

53

54

Doslova šokující zprávou pro mne přišla 12. února 2012. Že náhle zemřel. Hoppe, J.: Pražské jaro v médiích. c. d. s. 13 V prvních letech po květnu 1945 do 23. dubna 1949 Svazu české mládeže. (bek) Z členů KNPJ Mirka Filipová (redaktorkou Myčka byla v době svého prvního manželství s publicistou Jiřím Černým). (bek) Student, 30. 4. 1968 - sta reagovala na článek v LL – viz pozn. č. 45; na polemiku v Rudém právu vzpomíná její autor, člen reformního vedení redakce Zd. Šulc – text na s. 39n. Jan Zelenka nastoupil jako poúnorový svazácký kádr do diplomatických služeb ve Švýcarsku, kde svým nabobským jednáním přispěl k tomu, že emigrovali tenisté Drobný a Černík, i další čs. osobnosti. Proto byl odvolán a v době po 20. sjezdu založil a vedl první obnovený večerník u nás. Později přešel do ČTK, kde vydával bulletiny s informacemi ze zahraničí a byl dosazen na katedru novinářství, kde přednášel „etiku (?) socialistického novináře“. Za to, že v době, kdy drtivá většina novinářů z důvodů solidarity odmítla nahradit redaktory LtN, přijal tuto funkci, jej později normalizátoři odměnili nejvyšší funkcí v Čs. televizi. (bek) Literární noviny, které vydávalo v zastoupení ministerstva kultury a informací Ústředí knižní kultury, změnily titul na Kulturní noviny; vyšlo 11 čísel a 17. číslem 15. dubna 1968 zanikly. Nový ministr kultury Miroslav Galuška prohlásil, že jeho ministerstvo necítí potřebu vydávat vlastní časopis. Stanislav Budín (* 1903 v Kamenci Podolském na Ukrajině, + 1979 v Dačicích) vystudoval gymnasium ve Varšavě a elektrotechniku v Praze. Místo této profese se věnoval politice a novinařině; původně vyznával socialismus sionistů, ale později se přiklonil ke KSČ. V letech 1934-35 byl šéfredaktorem Rudého práva; v době protitrockistické hysterie patřil mezi tři šéfredaktory po sobě vyloučené. V americké emigraci redigoval Newyorské listy. Po návratu do Československa pracoval v různých redakcích, např. v Kulturní politice E. F. Buriana, kde se také setkal a A. J. Liehmem, Jan Drda mu nabídl, aby vedl zahraničně-politické oddělení v závěrečné fázi Lidovek. Od r. 1950 pracoval v archívu ČTK a od r. 1953 ve výstřižkovém archívu Novinářského studijního ústavu. V té době napsal také několik monografií o osobnostech novinářů (o Havlíčkovi), politiků (o Churchillovi, Kennedym). Při čistkách v r. 1969 byl tento „komunista bez legitimace“ znovu postižen zákazem publikovat. Patřil mezi první chartisty a pracoval v disentu obdobně jako jeho dcera Rita Klímová nebo její syn Vladimír Mlynář. (bek) Hoppe, J., Pražské jaro v médiích. c. d. s. 19n.; Helešic, F., c. d. rukopis, s. 20. Hoppe, J.: Pražské jaro v médiích, c. d. s. 13n. Literární listy, 11. 4. 1968. Literární listy, 4. 4. 1968. Literární listy, 18. 4. 1968. Po r. 1945 vycházely pod titulem Svobodné noviny; šéfredaktor byl Ferdinand Peroutka. Helešic, F.: Počátky normalizace... c. d. s. 21. Text vznikl mj. z rozhovorů s Jaroslavem Bočkem, který usiloval v r. 1993, kdy byl odvolán z funkce šéfredaktora Svobodného slova, o založení časopisu obdobného typu. Stanovisko vedení redakce RP. Praha, Rudé právo, 16. 9. 1970. Šulc, Z.: Z jeviště a zákulisí české politiky a ekonomiky. Vzpomínky na novináře a ekonoma 1945–1995. Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky 2009, 156s. – Týž titul. Brno, Doplněk 2011, 264s. – Pro tuto monografii byl text zpracován z edice Hlávkova ústavu. (ed.) Prvním tajemníkem KSS se stal od lednu do září 1968. „Ne nadarmo o něm později kolovaly vtipy, které s odvoláním na jeho původní povolání krejčího uváděly, že v jeho tovaryšském listě je uvedeno „na saka nepúš a “. Jako syn krejčího jsem tomu dobře rozuměl. Otec často říkal, že kalhoty dokáže učeň spíchnout už pár měsíců po nástupu do učení. Zda z něj ale bude skutečný mistr, to se ukáže až tehdy, dokáže-li sám ušít padnoucí sako.“ – Šulc, Z.: c. d. s. 69. „Tato šedá eminence (de facto skutečný mozek novotnovských konzerv) už v říjnu rozpoznal neudržitelnost Novotného v obou funkcích a k překvapení většiny členů ÚV přešel do tábora jeho kritiků. Pro většinu konzervativců se tak právě on začal zdát nejvhodnějším kandidátem. Vlk by se nažral a koza by zůstala celá. Hendrych však byl pro progresisty nepřijatelný. Ten

165

55

56

57 58

59

60

61 62

63

64

65

proto vyřešil situaci tím, že navrhl Dubčeka. Zřejmě tak učinil v domnění, že neznámou aparátnickou nulu bude s to manipulovat podle svých představ.“ – Tamtéž, s. 70. Alexander Dubček „v letech 1926–38 chodil do sovětských škol. Jeho rodiče totiž pracovali v zemědělském družstvu Interhelpo kdesi za Uralem.“ – Tamtéž, s. 70. Za svůj přívlatek vděčí tomu, že si ke generálskému platu přivydělával podvodnými machinacemi s jetelovým semínkem. c. d., s. 74. c. d., s. 76. – Věnujeme těmto argumentům tolik prostoru, protože je považujeme za aktuální, např. v souvislosti s tím, jak mnozí publicisté zpochybňovali, že prezident Miloš Zeman ve svém inauguračním projevu po takových ostrovech negativní deviace, jako jsou kmotrovské mafie, což všichni obecně uznávají, jmenoval jako druhé ostrovy negativní deviace neonacistické bojůvky... Přitom někteří politologové usuzovali pro období, kdy po příštích volbách dojde sice k výměně neoblíbeného kabinetu, ale nová vládní koalice zklame soudobé očekávání pozitivní změny. (bek) Po podepsání moskevského protokolu a návratu po invazi odvlečených představitelů strany a státu mě požádal o soukromý rozhovor. Omluvil se mi, že se přidává na stranu vítězů. „Jsem mladý, mám rodinu, a to, co se stalo, je na celý život,“ vysvětloval svůj postoj. Jeho očekávání se naplnilo. Nevrátil se jen na post zástupce šéfredaktora, ale po většinu normalizace věrně sloužil její garnituře jako šéfredaktor Rudého práva a člen sekretariátu ÚV. Fojtík tehdy byl potrestán za radikalismus, jakým reagoval na Chruščovovo odhalení Stalinových zločinů. V debatách uvnitř čs. enklávy na moskevské univerzitě neváhal kritizovat, že k podobným jevům docházelo i u nás a dožadoval se, aby ti, kteří se na tom podíleli, byli voláni k odpovědnosti. Vyslovil při tom jméno tajemníka ÚV J. Hendrycha, což na něj jeden z jeho spolustudentů „prásknul“. Z takto získané zkušenosti se pragmatický radikál se sklony k cynismu později netajil; poučil se, že v reálné politice pravdu má vždy ten, kdo je právě u moci. Podle toho se pak choval i po té, když se stal „mozkovým trustem“ šéfredaktora Rudého práva. Šulc, Z.: c. d., s. 82. Šulcová, O.: Univerzální žena z nečasu do času (1954–2010). Olomouc, nakladatelství Burian a Tichák 2012, s. 24n - původně in: Večerní Praha. 07, 1968. Čs. rozhlas obnovil své členství v r. 1964 a hned první z přihlášených her Bylo to na váš účet Ludvíka Aškenazyho získala druhou cenu své kategorie, Cenu Italského rozhlasu a televize. O dva roky později získala nejvyšší ocenění, Cenu Prix Italia, hra Miloslava Stehlíka Linka důvěry. Obě inscenace vznikly v dramaturgii Jaroslavy Strejčkové a režii Jiřího Horčičky. Prameny a literatura (jsou uvedeny k celé studii, která pokračuje v 8. a 10. části): Archiv Českého rozhlasu: Fond Československý rozhlas, Fond AF – Zvukové záznamy srpnového vysílání, Fond orální historie – rozhovory s V. Š ovíčkovou, K. Lánským, J. Petránkem, K. Tejkalem, V. Príkazským – Rozhlasová práce 3,4/1991. Dienstbier, J.–Lánský, K.: Rozhlas proti tankům, Čs. rozhlas, Praha 1989. Ješutová, E.–Nováková, J.: Normalizace v Československém rozhlase. Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 1998. Kol.: Od mikrofonu k posluchačům. Z osmi desetiletí českého rozhlasu. Praha, Český rozhlas 2003 Votavová, J.: Stručný nástin historie Českého rozhlasu (příspěvek k 70. výročí). Praha, Český rozhlas 1993 Ministerstvo kultury, v jehož čele stál čelný ideolog stalinismu u nás Václav Kopecký (dosud ministr informací a osvěty), bylo zřízeno 14. září 1953, kdy sem byla přenesena vedle kompetence jeho úřadu i část agendy ministerstva školství, věd a umění, v jehož čele byl do 12. února 1953 Zdeněk Nejedlý. 15. prosince vystřídal Kopeckého v čele MK další stalinista Ladislav Štoll, jenž byl odvolán po 20. sjezdu KSSS, 16. června 1956. Tehdy bylo samostatné ministerstvo kultury zrušeno a resort sloučen opět s ministerstvem školství a kultury. V jeho čele se vystřídali jak architekt školní reformy z května 1948 František Kahuda, tak Čestmír Císař (od 20. září 1963 do 10. listopadu 1965) a Jiří Hájek (do 7. dubna 1968, kdy se stal minstrem zahraničí). Samostatné ministerstvo kultury a informací bylo opět zřízeno 20. ledna 1967 s posledním záchvěvem obnovit vedoucí roli aparátu KSČ v této oblasti před tím, než vyvrcholilo reformní hnutí; ministrem se tehdy stal Karel Hoffman, 20. srpna 1968 jeden z hlavních pomocníků interventů v noci na 20. srpna 1968 při jejich okupaci Československa. Ten byl 8. dubna 1968 z funkce odvolán a do čela resortu nastoupil Miroslav Galuška. (bek)

166

66

67 68

69 70 71 72 73 74

Byl to úspěch liberálních komunistů, překvapení vzhledem k jeho účasti ve skupině Klementa Lukeše Slepec, za kterou byla Jiřímu Pelikánovi v r. 1961 udělena stranická důtka. Svejkovský, J.: Čas marných nadějí. Praha, Epocha, 2010, 210 s.; s. 6n. Cysařová J.: Já prostě nemohu žít jinak. Česká publicistka Otka Bednářová. Praha, Radioservis 2010, 160 s. Šulc, Z.: Z jeviště i zákulisí... ekonomiky. c. d., ss. 60n. a 80n. viz pozn. čís. 52. Později se uplatňovala snaha o prodloužení tohoto horizontu na 10–15 let. Knižnice ČSE, sv. I, s. 121. M. Horálek, M. Sokol, C. Kožušník, O. Turek. Hospodářské noviny č. 14/1968. Bohumil Sucharda (1914 – 2009) byl v době Pražského jara ministrem financí ČSSR; před r. 1948 pracoval Moravské bance; v letech 1948–50 byl výkonným ředitelem MMF v USA, po návratu pracoval jako náměstek ministrů v resortech financí a cen, v r. 1965 se stal ministrempředsedou Státní komise pro finance, ceny a mzdy, a v lednu čs. ministrem financí. V této funkci byl i v první a druhé Černíkově vládě do září 1969. V 70. letech byl pracovníkem SBČS. Po r. 1990 působil jako konsultant Hospodářské rady federální vlády. (ed.)

75

Byla mezi nimi též obsáhlá informace V. Klause o koncepci samosprávné ekonomiky Čechoameričana J. Vaneka z Cornellovy univerzity, kde Klaus pobýval na vědecké stáži. Problematika podnikové samosprávy patřila vůbec k diskutovanějším tématům v Politické ekonomii a Plánovaném hospodářství. Ústav k tomu překlady snad všech relevantních zahraničních autorů (B. Ward, E. D. Domar, B. Horvát, D. Dubrovič, G. Gorupič atd.).

76

Šulc, Z.: Ideály, iluze a skutečnost. Eseje o socialismu. Praha, Svoboda 1968. Šulc, Z.. (ed.) Dokumenty k hospodářské politice v Československu z let 1963–1969. Praha, VŠE 1998. Šulc, Z.: Z jeviště... c. d., Praha Národohospodářský ústav J. Hlávky, 2009. s. 63. Šik, O.: Ekonomika, zájmy, politika. Praha, Nakladatelství politické literatury 1962. Šik, O.: Plán a trh za socialismu. Praha, ACADEMIA, nakladatelství ČSAV 1968.

77

78 79 80 81

82 83 84

85

86

87

88

Kouba, K. (ved.) a kolektiv autorů: Politická ekonomie socialismu. Praha, Nakladatelství politické literatury 1964; Sládek, J., Janiš, j., Kýn O. a d.: Politická ekonomie. Praha, Nakladatelství Svoboda 1966; Smetana L., Sládek, J., Chlumský, J., Janiš, J., Chyba, A. a Rumler, M.: Kapitalismus našeho věku. Praha, Nakladatelství politické literatury 1966. Autor, ing. František Fojtík, CSc., byl šéfredaktorem Ekonomické revue. V Monitoru vycházely informace považované za důvěrné. V r. 1953 jsem se provinil, že jsem nesouhlasil s rozsudky smrti vynesenými v procesu se Slánským a dalšími zejména židovskými funkcionáři KSČ. Protestoval jsem také proti vyhazování některých novinářů židovského původu z Mezinárodní redakce. Dostal jsem výpově. Byla protizákonná, protože jsem se právě vrátil po dvou letech z vojny. Podnik byl ze zákona povinen přijmout zpět každého vojenského navrátilce. Pomohlo mi právní oddělení ÚRO. Výpově byla změněna na přemístění do redakce Monitoru a v zákaz psaní pro veřejnost. In: Hrdličková, L.: Historie Hospodářských novin a jejich vývoj. Diplomová práce na Fakultě sociálních věd UK, Praha 2010, 101 s. Demokratickým centralismem se původně rozuměl termín daný principům vnitřní organizace politických stran zastávajících marxleninské postupy. Demokratický centralismus v politickém systému Československa znamenal mj. to, že řídící orgány byly voleny zdola nahoru, menšiny se podřizovaly většině a rozhodnutí nadřízených orgánů byla pro podřízené závazná. Viz: Cabada, Vodička: Politický systém České republiky. Historie a současnost. Praha, Portál 2003. Pro srovnání můžeme uvést, že průměrná mzda v Československu v civilním sektoru v roce 1959 činila 1 429 Kčs, v roce 1970 to bylo 2 030 Kč. Zdroj: statistické údaje ČSÚ, dostupné na www.czso.cz/csu [26. 12. 2009]. Karel Kmoch, někdejší pracovník vydavatelství Rudé právo a pozdější zakládající pracovník Economia a. s. Informace vycházejí z jeho výpovědi ze dne 3. 12. 2009.

167

Na okraj těchto údajů (svědek podle charakteristiky autorky diplomní práce) nezná zřejmě platové poměry z 60. let; ani nebere v úvahu, že ve Vydavatelství RP, kde byl zaměstnán, byly – zejména po r. 1969 – výrazně vyšší platy než v „nestranickém“ tisku; už v r. 1969 poskytli totiž ideologové SED z NDR našim normalizátorům poučení, že v ČSSR na rozdíl od NDR se příliš neliší odměňování pracovníků médií a jejich status od ostatních vrstev společnosti. Proto také novináři zaujali k řešení životních problémů stejný postoj jako běžní občané. Hagerovi ideologové doporučovali, aby se výrazně zvýšily platy v médiích a dalšími prostředky (zvýšením přídělu bytů apod.) vytvořila z pracovníků médií privilegovaná kasta, která si bude vážit tohoto postavení a nebude riskovat případnou ztrátu těchto privilegií. Ostatně už na podzim 1969, v době, kdy byli představitelé „pravicových skupin“ z redakcí „odejiti“, vyplácel se „věrným soudruhům“ příplatek 300 Kč měsíčně, tzv. „kolaboračné“. (bek) – Ostatní, autorsky nepodepsané poznámky jsou převzaty z diplomní práce. (ed.) 89

Některá usnesení orgánů ÚV KSČ k otázkám tisku, 1957. In: Fond 05/3, Ideologické oddělení, arch. j. 107, sv. 18; Zásady týkající se tisku také ve Fondu 05/3, Ideologické oddělení, aj. 163, sv. 22, listů 48: 1956 – 1959.

90

Návrh perspektivního plánu k ideologickému nástupu v tisku – odbor tisku. In: Fond 05/3, Ideologické oddělení, arch. j. 162, sv. 22, list 11.

91

Dané periodikum se mělo například věnovat tři měsíce Gottwaldovi a další tři měsíce Stalinovi. Zdroj: tamtéž. Zdroj: HN, 14. 4. 1957, roč. 1, č. 1. Vydavatelství Orbis na přelomu 50. a 60. let vydávalo časopisy, které se soustředily na oblast ministerstva kultury, dále časopisy zahraničně propagačního a zahraničně politického významu a časopisy některých nevýrobních rezortů. Podle závěrů ÚV KSČ z té doby se vydavatelství ukázalo jako účelné – vedle „odevzdaných“ HN vydávalo například časopisy Lidová tvořivost nebo Osvětová práce. Vycházel tu také týdeník Československý rozhlas a televize. Srov. NA, fond 05/3, ÚV 1958 – 1961, sv. 4, listy 401 – 507, sign. 413. V roce 1978 sídlila redakce Rudého práva na Florenci 3, v Praze na Novém Městě (HN, 1978, č. 15). HN v té době sídlily na adrese U Obecního domu 3, Praha 1. Šulc, Z.: Jak se rodila, kam směřovala a proč byla potlačena tzv. Šikova reforma. In: Acta Oeconomica Pragensia, roč. 15, č. 7, 2007. Tamtéž. Například v roce 1966 publikovaly HN v č. 17 kritický článek J. Goldmanna o „velkých skocích“, v němž se autor snažil dokázat, že „velké skoky patří do tělocvičny, ale ne do ekonomiky.“ Zdroj: HN, roč. 10, č. 17. Šulc, Z.: c. d. 2007. Viz články v 2.a. 3. části této monografie: Cenzura zrušena, hurá! a Noviny a novináři. (ed.) I Jiří Sekera patřil k „reformní větvi“, Rudé právo získalo během jeho působení v době událostí Pražského jara přezdívku „růžové právo“. Vycházím z osobního rozhovoru s panem Sekerou, který proběhl dne 15. 12. 2009. Michaela Müllerové, v současnosti provdána Vinterová. Viz citát Jana Herbena, šéfredaktora novin, které vydával T. G. Masaryk, v editorialu. V Českých Budějovicích Jihočeská pravda, v Plzni Pravda, pro Středočeský kraj v Praze Svoboda, v Ústí nad Labem Průboj, v Hradci Králové Pochodeň, v Ostravě Nová svoboda a v Brně Rovnost. Na základě nového tiskového zákona bylo koncem roku 1967 zaregistrováno celkem 1160 časopisů (931 v českých a 229 ve slovenských krajích), z toho tisk registrovaný v krajích činil celkem 355 časopisů (276 v českých a 79 ve slovenských krajích), a to jak v základním, tak mimo základní rámec. Viz Roháč, B. – Vlček, R.: Výsledky registrace periodického tisku podle nového tiskového zákona, in: Novinář, 1968, roč. 20, č. 3, s. 79. – V dubnu 1968 však bylo revokováno usnesení předsednictva SKV KSČ z 2. března 1967 a 26. ledna 1968 ke Struktuře a systému místního tisku v Severočeském kraji. Tehdejší analýzy totiž podle ideologického oddělení vycházely pouze z ekonomických kritérií, jako je např. výše nákladu a potřeba papíru. Ze systému bylo vyřazeno 27 časopisů. Zastaven byl veškerý tisk, který byl sice

92 93

94

95

96 97

98 99 100

101 102 103 104

105

168

106

107

108

109

110

111

112

113

114

115

prospěšný, ale jeho náklad byl nižší než stanovený limit. Nová tisková opatření byla kritizována i v časopise Novinář (Smola, J. Budou opět vycházet? in: Novinář, 1968, roč. 20, č. 6, s. 210): „Zaniklo na sta závodních časopisů, statisíce pracujících neovlivnily jedno neuvážené rozhodnutí Æshora‘. Byli připraveni o namnoze jediný komunikační zdroj informovanosti o problémech i událostech v podnicích, který jim současně poskytoval možnost vyjadřovat se k nim, kritizovat četné nedostatky, upozorňovat zavčas na hospodářské škody...“ Jednalo se např. o časopis města Varnsdorf Hlas Severu, jehož vydavatelem byl MěNV za spoluúčasti závodů Elite, Velveta a TOS. Vzhledem k dobré úrovni a určité tradici byly mimo základní rámec zaregistrovány i tituly: Kaktusy (Severočeská botanická zahrada Liberec), Kulturní měsíčník (Kulturní správa ONV Louny), Kulturní kalendář Mostecka (Kulturní správa ONV Most), Poledník LVT (KV Svazu čs. novinářů), Program (Dům kultury pracujících Ústí nad Labem) a Kulturní měsíčník (Spojený ZK ROK v Roudnici). Více např. Žucha, R. Média v okrese Jablonec nad Nisou. Diplomová práce. Praha: Fakulta soc. věd UK, 1995. Celkový náklad všech okresních novin byl týdně 84 700 výtisků (největší počet výtisků měl Směr Teplice a Vpřed Liberec), což podle materiálů SKV KSČ dokazovalo, jak důležitou měly okresní noviny úlohu při ideovém ovlivňování čtenářů ve srovnání s jinými novinami. Sedm titulů bylo tištěno v Severografii v Krásném Březně, tři listy tiskla Severografia Liberec. Okresní noviny měly obvykle rozsah čtyř stran, Vpřed vycházel na šesti stránkách a některé noviny střídaly 4-6 stran. Do té doby vycházel jako integrální součást mutace krajského deníku Průboj pro město a okres Ústí n. L.; obdobně vycházela samostatná mutace pro Liberecko, označená na titulní straně deníku siluetou Ještědu. Pro ostatní okresy zařazovala redakce střídavě stránky s lokálním zpravodajstvím. (ed.) Zpráva o situaci v místním tisku projednávaná na konci června 1968 předsednictvem KSČ je již konkrétnější. Konstatuje, že závodní a podnikové noviny jsou zpravidla vydávány v týdenní periodicitě, podle potřeby vydavatele či kádrových a materiálních podmínek. Jako jediný vydavatel je obvykle doporučováno hospodářské vedení daného podniku. Rozhodnutí, kde a za jakých podmínek mají tyto noviny vycházet a kdo je jejich vydavatelem, je přitom ponecháno v kompetenci závodních a podnikových orgánů. Předsednictvo SKV KSČ tento fakt vysvětlovalo i na příkladu nízkého počtu zásahů Ústřední publikační správy. V roce 1966 bylo pozastaveno celkem 28 materiálů, o rok později jich bylo pouze 20 (Dialog – 4, Hornický sever – 4, Směr Teplice – 4, Proud Litoměřice – 3, Rozvoj Most – 2, Vpřed Liberec – 2, Severočeský stavbař – 1). ÚPS však v této době již ukončovala svou činnost, a tudíž nemusí být toto srovnání relevantní. Existenci pro následující období měly zajištěnou Hlas severu, Revue Teplice a Poledník LVT. U ostatních titulů bylo navrženo, aby splynuly s okresními novinami (Památky–příroda–život, Kultura a život Chomutova, Děčínské vlastivědné zprávy) nebo vycházely jako zpravodaje bez registrace (Kulturní zpravodaj Chomutova, Kulturní měsíčník Roudnice, Libochovické noviny, Kulturní měsíčník Louny, Kulturní měsíčník Žatec, Žlutá–modrá, Zpravodaj poslanců KNV, Zpravodaj energetiky a elektrotechniky, Jiskra). Časopisy Kolibřík a Průs-švih přestaly úplně vycházet. Po všech zmíněných změnách se měl počet registrovaných titulů snížit z 52 na 29. To se však podařilo uskutečnit paradoxně pouze ve dnech okupace – viz vzpomínka jeho redaktora, hlasatele a organizátora Miroslava Hladíka Svobodné televizní studio SEVER – s. 123n. Podobně jako Průboj se i regionální redakce rozhlasu v Ústí n. L. přihlásila k obrodnému hnutí. V březnu 1968 vydali pracovníci rozhlasu veřejné prohlášení, kde podpořili zavedení demokratických principů v republice. Liberecké studio se s ohledem na to, že v činohře tamního Divadla F. X. Šaldy pracovali režiséři s rozhlasovou zkušeností, přispívalo do celostátního vysílání i inscenacemi rozhlasových her, zejména pro děti a mládež. V rámci tamního studia působila i redakce publicistiky, jejíž výrazný představitel Ota Nutz přešel právě v době, kterou sledujeme, do mládežnické redakce Čs. televize v Praze a podílel se na rozvoji relací, jako byla např. Zvědavá kamera. (bek) Navázal díky tomu, že členem redakce byl básník Emil Juliš a do tvůrčího zázemí kolem časopisu patřila skupina mosteckých intelektuálů (spisovatel Josef Jedlička, malíř a grafik Bohdan Kopecký, redaktor Dalibor Kozel ad.), spojení s autory, kteří vnášeli do tvorby nové, v 50. letech potlačované tóny; vedle těch, které uvádí autorka, byli mezi nimi i např. katoličtí literáti Vladimír Vokolek a Jan Kameník (pseudonym básnířky Ludmily Maceškové) aj. (bek)

169

116

Hodnocení časopisu Dialog – SOA Litoměřice – předsednictvo SKV KSČ, fond I/3, karton 97, 39. schůze z 30. října 1969.

117

Z 2. a 4. kapitoly rigorózní práce PhDr. Michaely Müllerové, provdané Vinterové, Krajský deník Průboj 1968 – 1969; kterou obhájila autorka na Fakultě sociálních věd UK v r. 2007

118

Bohumil Marčák (1924 – 2010) byl šéfredaktor deníku Rovnost v Brně. Do čela Svazu novinářů byl zvolen počátkem r. 1968. Pracoval v redakcích České politiky, Svobodného slova, Práva lidu nebo revue ROK. Začal publikovat odborné studie k historii českého tisku a literární statě. Stal se tak z něho i historik české žurnalistiky. Masarykova univerzity vydala jemu a Bronislavě Gabrielové společné dílo Kapitoly z dějin brněnských časopisů (Brno, 1999); byla to výrazná odpově na dosavadní „bohemocentrismus“, jímž se vyznačovaly tehdejší práce mediologů z dob normalizace. Sýkorová, L.: V Brně nebyli lvi. Brno, Šimon Ryšavý, 160 s. Svědectví Mileny Geussové o tomto týdnu v malých velkých novinách uveřejňujeme v 8. části tohoto sborníku, věnované šesti a půl tisíci tanků. Bohumil Trefil byl významným mladoboleslavským hudebníkem, organizátorem hudebního života, ale také malířem a básníkem. Usnesení okresní konference KSČ 9.– 10. 3. 1968, rezoluce z aktivu členů KSČ v AZNP 15. 3. 1968, stanovisko OV KSČ k politické situaci z 21. 3. 1968. V okresním výboru KSC se jako rozhodný zastánce obrodného procesu projevil pouze Josef Flodrman. Dle osobního svědectví Karla Tykala patřili k nejzuřivějším odpůrcům zřízení podnikových rad členové vedení podnikové organizace KSČ Jelínek, Moravec a Suk. Beneš, L.: Rok 1968 na Mladoboleslavsku. In: Československá jaro 1968. Naděje, sny, realita. Praha, Národní muzeum 2008, s. 5n. In: Úder, 22. 2. 1968, ss. 1, 3. Velmi dobře zachycuje narůstání kritičnosti ve straně a společnosti čáslavská kronika. Personální změny přinesla tato okresní konference KSČ, kde čáslavští delegáti kritizovali vedoucího tajemníka Vladimíra Forejta. Do čela nového okresního výboru strany byl také zvolen RSDr. Josef Vondrák, absolvent tříleté vysoké školy při ÚV KSČ. Nováková, D.: České jaro v Čáslavi. In. Československá jaro. c. d. s. 30n. I když generál Šejna byl spjat s Ústeckým krajem jako poslanec okresu Litoměřice, při čemž v Úštěku realizoval řadu svých transakcí (například s jetelovým semínkem). V této své funkci intervenoval pro realizaci rybníku Chmelař, kolem něhož vyrostl rekreační areál. Na Úštěcku zajistil i výstavbu soukromého objektu pro ministra generála Lomského. (bek) Brychta, R.: Strana – přítel. Průboj, 3. 4. 1968, s. 1. V projevu na zasedání ÚV KSČ Dubček pronesl: „Strana byla až dosud označována za vedoucí sílu, stráže čistoty ideologie, předvoj, záštitu atd. atd. Lidská pojmenování se nějak vytratila z oficiální svatozáře. Strana jako přítel, to zní úplně jinak. Protože příteli se svěřujeme, věříme, že nám dobře poradí, že nás nezklame.“

119

120 121

122

123

124

125

126 127

128 129

130

131

Sedlecký, K.: Náš vztah ke kritice. Průboj, 14. 4. 1968, s. 2. „Myslím, že většina komunistů oprávněné kritické hlasy vítá, bez ohledu na to, jak sama tuto situaci prožívá... Odstrašujícím by pro nás mělo být období před lednem, kdy se na schůzích mlčelo, a věci se říkaly po straně.“

132

Fries, E.: Jednání krajské konference KSČ. Průboj, 21. 4. 1968, s. 4.

133

Brychta, R. – Bursík, J.: Ke kritice Průboje na krajské konferenci. Průboj, 25. 4. 1968, s. 2. „Vytvořila se jistá psychóza, kdy jakákoli kritická zmínka o tisku nejen stranickém vzbuzovala davový souhlas, kdežto opačné názory, které oceňovaly úlohu tisku v demokratickém procesu, byly provázeny mrazivým mlčením i projevy nesouhlasu... Dívat se na stranický tisk stranicky, stranicky ho hodnotit, to nejde, když věcnost nahradí emoce, jejichž podtextem je právě starý názor na stranické noviny jako na podřízeného vykonavatele a služebníka stranického orgánu.“

134

Brychta, R. - Sedlecký, K.: Po krajské konferenci. Rozhovor s vedoucím tajemníkem SKV KSČ Ladislavem Kreperátem. Průboj, 1. 5. 1968, s. 2. „...soudruhům někdy chybí, že věci nejsou dovedeny do konce... V žádném případě bych to nechtěl spojovat s tím, že je málo nebo moc otevřeného psaní, že je málo nebo moc kritického psaní. Tuto otevřenost musíme zachovat, musíme ji dále rozvíjet.“

170

135

136

137 138 139

140

141 142

143 144 145 146 147

148

149 150

Raiman, Z.: Zamyšlení nad krajskou konferencí KSČ. Průboj, 3. 5. 1968, s. 3. K úloze tisku autor článku prohlásil: „Musíme si uvědomit a zvyknout si, že právě tisk může být jedním z nástrojů kontroly moci, seismografem společenského dění a měřítkem stupně demokratičnosti a svobod společnosti, že není jen formovatelem veřejného mínění, politickým agitátorem.“ Čtenáři našli dokonce 13. 5. uvnitř listu celostránkovou anketu na téma: Co si myslíte o Akčním programu a současné politické situaci? Anonymní anketní lístek měli vyplnit a hodit do schránky, aniž by museli platit poštovné. Mlch, V.: Uvěří? Průboj, 18. 5. 1968, s. 1n. Odejděte! Nechceme zdiskreditované funkcionáře. Průboj, 30. 5. 1968, s. 1. V březnu roku 1957 nastoupil Haidler jako tlumočník sovětského poradce. Viz Haidler, J.: Aby se minulost neopakovala. Průboj, 10. 4. 1968, s. 3. „Nejotřesněji na mne působilo získávání agentů. Nejdříve se zkoumalo, zda vyhlédnutý tip nemá nějaký, škraloup’. Posloužilo k tomu i zjištění, že udržuje milostný poměr... Člověk se musel zkompromitovat za každou cenu, třeba i tím, že se mu něco podstrčilo a pak se to u něho našlo. Jakákoli obrana byla zbytečná, nikdo tomu člověku neuvěřil.“ Sedlecký, K.: Moták z Minkovic. Průboj, 8. 5. 1968, ss. 1 a 3. V motáku Daduč mj. popisoval: „Jsme v malé místnosti, kde není žádné větrání, potmě, dusíme se, ani sirka zde nechce hořet pro nedostatek vzduchu. Svou potřebu konáme do hrnce v té samé místnosti... Cvičíme do vysílení, a když cvičit nemůžeme, surově nás zbijí do modra. Někteří odsouzení si ze zoufalství podřezali žíly, další si nasypal do očí inkoustovou tužku a je slepý. Udělejte něco, nebo mě donutí, že se zabiju.“ Herman, V.: Jak to bude se stranickou rehabilitací. Průboj, 22. 5. 1968, s. 2. Osobní výpově Jaroslava Zahálky, v 60. letech předsedy krajské plánovací komise; po r. 1990 se stal děkanem Fakulty životního prostředí v nově zřízené Univerzitě J. E. Purkyně. Kindl, M. a kol.: Volali jsme bratrství. Dialog, Ústí nad Labem, 1990, s. 24. Ráček, S.: Hrozí Mostecku tragédie? Průboj, 18. 5. 1968, s. 3. Ráček, S.: A krajina pustne dál. Průboj, 15. 8. 1968, s. 3. Životní prostředí je politický problém. Průboj, 29. 5. 1968. Osobní výpově Jaroslava Zahálky. O tom, jak byla ekologie pro zdejší obyvatele důležitým a znepokojivým tématem, svědčí také události, které se odehrály 11. listopadu 1989 v severočeských Teplicích. Kraj tehdy zahalila vlna smogu a stovky lidí v plynových maskách vyšly do ulic. S transparenty a skandováním demonstrovaly proti stavu životního prostředí a vyzvaly stranické orgány k diskusi. Následovaly další ekologické protesty v Mostě, Chomutově, Ústí n. L. a opět v Teplicích, kde se snažily okresní orgány na shromáždění na zimním stadionu celou situaci demagogicky vysvětlit a marně uklidňovaly veřejnost. Přislíbený dialog s městskými a okresními orgány tehdy ale odsunula do pozadí situace v Praze, kde 17. listopadu začaly protirežimní demonstrace. Viz Kindl a kol.: Volali jsme bratrství, Dialog Ústí n. L., 1990, s 45. Oni sami, jak bylo již uvedeno dříve, mohli prakticky od ledna 1968 pod vedením šéfredaktora Egona Friese psát bez cenzury. Cenzura konečně zrušena. Průboj, 27. 6. 1968, s. 1. Ve svých komentářích především oceňoval demokratický výběr delegátů – že je již možné v základních organizacích rozhodovat, kdo půjde na sjezd a kdo bude navržen do ústředního výboru, a vyzdvihoval demokratickou diskusi o programu a cílech strany. Viz Fries, E.: Lidé a program. Průboj, 11. 6. 1968, s. 1n.

151

Brychta, R.: S kým se rozejdeme? Průboj, 4. 6. 1968, s. 2.

152

Např. Tauerová, M.: Volili rozchod. Průboj, 7. 6. 1968, s. 2. „Obrat v politice na ÚV KSČ není zdaleka tak přesvědčivý i dole. Proto volí odchod, a to je prohra. Pro ně i celou organizaci. Odcházejí přemýšliví, zásadoví lidé, kteří mohli stát v čele. Jejich odchod by měl přimět k okamžité, důkladné a poctivé revizi stranické práce.“

153

Srov. Brychta, R. Únava z politiky? Průboj, 15. 6. 1968, s. 1n. O pracovníku ideologického odd. SKV KSČ Jaroslavu Zímovi viz pozn. čís. 238 v článku Nejlepší dny našeho života.

154

171

155

158

Zíma, J. O členství a přijímání do strany. Průboj, 17. 7. 1968, s. 2. Sedlecký, K.: Kam kráčí KAN? Průboj, 21. 6. 1968, s. 3. Pozn. Je zajímavé, že se tím dostával do sporu s linií ÚV, který KAN a K 231 nikdy nepřijal. Brychta, R.: Hodiny úvah a domněnek. Průboj, 31. 7. 1968, s. 1. Brychta o několik dní později shrnul výsledky rozhovorů: „Domnívat se, že jednáním v Čierné a Bratislavě bylo vše vyřešeno, že demokratický socialismus má na každé křižovatce v naší republice i v našem kraji zelenou, by mohlo vést ke spánku s nepříjemným probuzením. Nehledě k tomu, že i v mezinárodním měřítku jde spíš o jednotu v příměří, než o jednoznačné schválení nové trasy.“ Brychta, R.: Přes úskalí jednoty. Průboj, 8. 8. 1968, s. 1.

159

Z 2. kapitoly c. d., rigorózní práce PhDr. Michaely Müllerové, provdané Vinterové, s.35n.

160

Končelík, J.: Dva tisíce slov. Zrod a důsledky nečekaně vlivného provolání, Soudobé dějiny, roč. XV / čís. 3–4, Praha 2008, ss. 485–523. – Studie děkana Fakulty sociálních věd se opírá vedle dokumentů a vyjádření iniciátorů tohoto manifestu i o svědectví dvou v době publikace ještě žijících šéfredaktorů deníků, které spolu s Literárními listy manifest dne 27. června 1968 uveřejnily: Miroslava Jelínka z Mladé fronty (který však rok po vydání studie zemřel - 7. září 2009) a Ladislava Velenského z Práce. U šéfredaktora Literárních listů Milana Jungmanna, cituje jeho paměti, a šéfredaktor Zemědělských novin Zdeněk Fořt byl již déle mrtev.

161

c. d. s. 488 - Autor připomíná, že setkání Lidových milic v hangáru ruzyňského letiště zorganizoval Hlavni štáb LM na podnět z Moskvy už 9. června se záměrem zbrzdit reformní vývoj. Protože tato demonstrace síly skončila bez konkrétního politického výsledku, byl odeslán tento dopis. Sovětské vedení jej využilo pro rozpoutání mediální kampaně; zveřejnila jej moskevská Pravda, aby pak další dva týdny pravidelně otiskovala dopisy a rezoluce sovětských dělníků se vzkazy, že jsou připraveni československým soudruhům poskytnout pomoc při společné obraně socialismu (na ÚV KSČ doputovalo na šestnáct tisíc reakcí). Tato kampaň ale spíš než cokoli jiného oslabila Lidové milice a podráždila československou veřejnost. Přesto se dopis při mezistátních jednáních se sovětskými komunisty do rozprav opakovaně vracel. Končelík J., c, d, s. 490. Hoppe, J.: c. d. s. 46. Viz Poupa, O.: Neveselé kapitoly o vědě a moci, 6, in: Vesmír, roč. 77/ čís. 10, Praha 1998, s. 588. Končelík J.: c. d. s. 492n; Poupa O.: c. d. s. 589. Jako příklad „korektur“ uvádí Wichterle, že prosadil formulaci: „Za špatný stav můžeme všichni a ne jen komunisté.“ (Wichterle, O.: Vzpomínky, Praha Academia, s. 142.) Končelík J.: c. d. s. 494. Jungmann M.: Literárky – můj osud, Brno Atlantis 1999, s. Končelík J.: c. d. s. 494. Poupa, O.: c. d. s. 589. Takto vysvětloval reakci vedení KSČ ve svých pamětech tajemník ÚV KSČ Zdeněk Mlynář (srvn. Mlynář, Z.: Mráz přichází z Kremlu. Praha, Mladá fronta 1990, s. 157). Kupříkladu jeden čtenář Vaculíkovi napsal: „S prohlášením Dva tisíce slov souhlasím a jako dobrý křes an si v něm budu číst a každý den přemýšlet, co by se dalo realizovat.“ (Šimsa, J., Vaculík L.: Vážený pane Mikule. Dopisy 1967/68. Olomouc 2003, s.17.) Z redakční pošty Práce (13. 7. 1968), Literárních listů (roč. 17, čís. 20 - 11, 7. 1968) a svědectví šéfredaktora Mladé fronty Miroslava Jelínka, jak tyto dopisy za okupace zachraňoval ve spolupráci s Jiřím Hanzelkou – viz sloupek v této části monografie. Vaculík v dopise z 2. 7. 1968 ujistil, že každý hlas je započítán, a vysvětloval, že noviny nemohou „podpisy tisknout pro nedostatek místa““ (Šimsa, J. – Vaculík, L.: Vážený pane Mikule, s. 18). Srvn. Literární listy, roč. 1, č. 18 (27. 6. 1968), s. 3; připojeno s poznámkou: „Podpisy nejsou úplnou sbírkou souhlasu, nýbrž jen vzorkem z různých skupin občanstva podle toho, jak bylo možno koho zastihnout.“ Končelík J.: c, d, s. 497n, v první části s odvoláním na Hoppe, J.: c. d., s. 46. – Proti své vůli byl mezi signatáři uveden např. prorektor Univerzity J. E. Purkyně v Brně Jan Vanýsek, který měl ke znění manifestu dílčí výhrady a nepodepsal jej (viz Vanýsek, J.: Prožil jsem zvláštní století,

156

157

162 163 164

165 166

167 168 169 170 171

172

173

174

175

176

172

177 178

179

180 181

182 183

184

185

186 187 188

189

Brno-Boskovice, Albert 2007, s. 8n.). Materiál ÚKRK zmiňuje, že proti zveřejnění svého jména jako signatářky protestovala „ošetřovatelka prasnic z Chotěbuze, získaná pohovorem agronoma z Karviné“ – pravděpodobně se jedná o Marii Buzkovou (Informace o šetření vzniku prohlášení). Podle výpovědi funkcionáře KSČ Jaroslava Čejky byl bez svého vědomí pod manifestem podepsaný též spisovatel Josef Topol (Vaněk, M. – Urbášek, P. (eds.): Vítězové? Poražení? Životopisná interview, sv. 2: Politické elity v období tzv. normalizace. Praha, Prostor, s. 37). Podle stenozáznamu (http://www.psp.cz/eknih.l1964ns/stenprot/024schuz.) Dubček se dostal do své kanceláře až před druhou hodinou. Teprve potom se dozvěděl, že... zasedá PÚV KSČ a jedná o prohlášení Dva tisíce slov. Nikdo nebyl schopen vysvětlit, kdo vlastně bez vědomí vedoucího tajemníka předsednictvo svolal, ale zdá se, že to byl Drahomír Kolder.“ (Havlíček, D.: Jaro na krku. Zážitky ze zákulisí sekretariátu ÚV KSČ od června do srpna 1968. Praha USD AV ČR 1998. s. 73.) „Tajemník Císař byl do hloubi duše urážen, že se mu nikdo z podepsaných o manifestu ani nezmínil. Velice si zakládal na důvěře kulturní fronty, a te tohle!“ (c. d. Jaro na krku, s. 70.) Císař události komentuje s jistým odstupem: „V budově ÚV KSČ nastal pochopitelně rozruch, scházeli se tajemníci i vedoucí oddělení, drnčely telefony z Prahy i venkova, svolávaly se porady a schůze. Největším překvapením bylo právě překvapení z novin, nebo nikdo z členů předsednictva a sekretariátu ÚV údajně nevěděl, že se takový dokument připravuje.“ (Císař, Č.: Člověk a politik: Kniha vzpomínek a úvah. Praha, ETC Publishing 1998, s. 455.) KSČ je jedinou a jednotnou marxistickou stranou. Projev soudruha Alexandra Dubčeka. In: Rudé právo (28. 6. 1968), s. 3. Lederer J.: Touhy a iluze, sv. I, Toronto 68 Publishers 1988, s. 245. Poupa, O.: c. d., s. 589: „Ptali jsme se Kriegla, proč nám vyčítá, když mluvíme pravdu. Radok byl udiven, že se Dva tisíce slov u něho nesetkalo s potleskem. Psalo se tam, že by lidé třeba nemuseli chodit do úřadů k osobám, ke kterým nemají důvěru. To Kriegla rozčílilo. Wichterle se ho zeptal, jestli on chodí na návštěvu k lidem, kterým nevěří nebo co mu lžou.“ – TV besedy se zúčastnili O. Wichterle, M. Holub, F. Kriegel, O. Starý, J. Hanzelka a předseda Svazu novinářů V. Kašpar, moderoval ji novinář J. Ruml; srvn. též (von): Proti nebezpečí starých sil. Nad včerejší debatou v televizi. In: Práce (29. 6. 1968), s. 4. viz Havlíček D.: c. d., s. 74n. Srvn. např. spor z 8. 7. 1968, kdy si Indra stěžoval: „,Na konferenci v Hradci Králové se s. Černík distancoval od dálnopisu, který jsem koncipoval na základě jednání předsednictva ÚV. Soudruh Smrkovský řekl tvrdá slova. Zlobí se, že se to vyneslo... Ohlasy na naše stanovisko nutí k zamyšlení.“ Černík opáčil: „Souhlasím s tím, že jsme udělali správný akt ke Dvěma tisícům slov. Ani v Hradci, ani v Ostravě jsem se od něho vůbec nedistancoval, jen jsem řekl, že není třeba dramatizovat situaci, jak to bylo popsáno v dálnopise. Vůbec je divné, že takový důležitý pokyn stranickým organizacím nebyl schválen v sekretariátu ÚV KSČ.“ (Vondrová, J. – Navrátil, J.: c. d. dokument č. 105 z 8. 7. 1968 - Stenografický záznam diskuse na 83. schůzi PÚV KSČ k dopisu pěti komunistických stran ÚV KSČ, s. 208 a 210.) Kupříkladu na anketní otázku Mladého světa „Popudil vás v poslední době nějaký článek, projev, rozhlasová nebo televizní relace?“ odpovídali respondenti dotázaní v úrovní půli července v zásadě jednotně: „Popudilo mě prohlášení předsednictva ÚV KSČ k článku 2000 slov; vystoupení Kodaje v Národním shromáždění; popudily mě reakce předsednictva vlády a předsednictva ÚV KSČ na článek 2000 slov.“ (Mladý svět, č. 29, s. 27.) V řadě okresů totiž neměl lndrův štáb přímé dálnopisné spojení, a tak posílal své pokyny přes okresní velitelství VB (viz Havlíček, D.: Jaro na krku, s. 77 n.). Co říkají komunisté manifestu Dva tisíce slov? in Nová svoboda, 29. 6. 1968, s. 1n. Smena, 29. června 1968, s. 3. Jelínek M.: K prohlášení 2000 slov. In Mladá fronta (29. 6. 1968), ss. 1, 3. – O den později Mladá fronta přinesla materiály Záplava dopisů, Ohlas na 2000 slov a O článku 2000 slov. Šlo např. o články 2000 slov v zrcadle dopisů a rezolucí. In: Práce (30. 6. 1968), s. 2n.; Jednou větou z dopisů o Dvou tisících slovech. In: Tamtéž (1. 7. 1968), s. 3; Huagy, Š,: Nad dopisy těch, kteří souhlasí i nesouhlasí. In: Tamtéž (4. 7. 1968), s. 3; Týž: Obraz veřejného mínění. In: Tamtéž (4. 7. 1968), s. 4; Deseti tisíce podpisů pod 2000 slov. In: Tamtéž (4. 7. 1968), s. 3; 2000 slov v redakční poště. In: Tamtéž (3. 7. 1968), s. 2 atd.

173

190

191

192

193

194

195 196

Huagy, Š.: Na otázky Práce odpovídá posl. Národního shromáždění Samuel Kodaj. In: Tamtéž (3. 7. 1968), s. 1 a 3. Tuto akci odstartoval článek Lubomíra Šubrta Jde jen o slova? v Práci ze 7. 7. 1968 (s. 1 n.), který informoval o reakcích sovětských médií na Dva tisíce slov a navrhl, aby českoslovenští pracující „vysvětlili bratrským kolektivům, svým známým a konečně i sovětským představitelům v ČSSR podstatu a cíle současného dění u nás, a tak pomohli rozptýlit jejich obavy o osud Československa.“ Tématu se věnovala i rubrika Z redakční pošty z téhož dne (s. S). Důvodem byla pravděpodobně již zmíněná skutečnost, že Indrovo oddělení využívalo dálnopisnou sí VB, a proto obratem reagovaly především právě její složky. Často ale posílaly nazpět jen text opsaný z Indrova dálnopisu. (Viz Havlíček, D.: c. d., s. 77 n.) Stranu sjednocovat na progresivních zásadách: Z jednání mimořádných okresních konferencí KSČ. In: Rudé právo (30. 6. 1968), s. 1 n. Podle přehledu tehdejších událostí „asi jedna třetina konferencí podporovala prohlášení, jedna třetina pokládala reakci za neuváženou a nepřiměřenou, jedna třetina souhlasila s odsouzením (Dvou tisíc slov) vedením KSČ. (Buriánek, K. – Michálková, K.: Československo 1966–1971 (přehled událostí), Praha, Komise vlády ČSFR pro analýzu událostí let 1967–70 1991, s. 169. Vondrová, J. – Navrátil, J. (ed.): c. d., dokument čís. 105 z 8. 7. 1968 – Stenografický záznam diskuse na 83. schůzi PÚV KSČ k dopisu pěti komunistických stran ÚV KSČ, s. 210 In: Literární listy, roč. čís. neuvedeno, zvláštní vydání z 19. 7. 1968, s. 1. Vondrová, J. - Navrátil, J. (ed.): c. d., dokument čís. 85, s. 254.

197

Viz Machatka, O.: Také jedno výročí. ln: Literární listy, roč. I, č. 16 (13. 6. 1968), s. 13. – Článek připomínal popraveného vůdce maarských komunistů jako předchůdce „socialismu s lidskou tváří“ a jen díky Dubčekově omluvě se podařilo předejít protestní nótě maarské strany.

198

Již tehdejší vyšetřování nálezu zbraní na Karlovarsku. které vedlo čs. ministerstvo vnitra, ukazovalo na provokaci některé z tajných služeb zemí východního bloku (podrobněji např. Benčík, A.: V chapadlech kremelské chobotnice, Praha, Mladá fronta 1990, s. 97). Moskevská Pravda zprávu o nálezu zbraní otiskla 19. července spolu s článkem, v němž se hovořilo o údajném „operačním“ plánu velitele amerických pozemních sil v Evropě. Předpokládalo se v něm „osvobození NDR a Československa s pomocí agentů CIA“. Dušan Havlíček přiblížil snahy KSČ o neutralizaci sovětské propagandy: „zveřejnění fakt o nálezu [by] mohlo oslabit propagandistickou kampaň „bratrských“ sdělovacích prostředků. Otištění v čs. tisku nepřicházelo v úvahu, protože redakce byly právě požádány, aby polemiku s tiskem pětky tlumily... Císař mi dal pokyn, abych zajistil publikaci výsledků šetření o nálezu zbraní v deníku některé západoevropské komunistické strany. Čestmír Císař nakonec akci zastavil a k předání dokumentů – předpokládalo se italské Unitě - nedošlo. (K domácí reakci na nález zbraní srvn. např. Svoboda, L., Rupeš, B.: Provokace made in...? ln: Obrana lidu (27. 7. 1968), ss. 1, 9.)

199

Vondrová, J. – Navrátil, J. (ed.): c, d, dokument čís. 92 - Záznam porady vedoucích představitelů pěti socialistických zemí ve Varšavě 14.–15. 7.1968, ss. 277-292. Srvn. např.: Všechen čs. lid stojí za svým vedením. In: Lidová demokracie (19. 7. 1968), s. 1n. Grym, P.: Srdce lidu promluvilo. In: Tamtéž (20. 7. 1968), s. 3. Dubčekův projev in Dubček, A.: K otázkam obrodzovacieho procesu v KSČ: Vybrané prejavy prvého tajomníka ÚV KSČ súdruha Alexandra Dubčeka. Bratislava, Vydavatel’stvo politickej literatúry 1968, s.. 227n.) „PÚV KSČ se usnáší předložit plenárnímu zasedání ÚV KSČ návrh na vyloučení z řad členů ÚV KSČ Karla Kosíka, Františka Pavlíčka a Karla Pavlištíka vzhledem k tomu, že i nyní nesouhlasí s hodnocením 2000 slov jako protistranické platformy a odmítají změnit svá stanoviska vyjádřená podpisem 2000 slov; na udělení stranického trestu napomenutí s. Oldřichu Starému, který své vystoupení na plénu ÚV a písemné sdělení PÚV KSČ považuje za distancování se od 2000 slov; s. Jiřímu Gočárovi, vzhledem k tomu, že podepsal dodatek Jen několik slov a zaujal k této chybě sebekritický postoj; na udělení stranického trestu důtky s výstrahou s. Martinu Vaculíkovi, vzhledem k vysoké stranické funkci, kterou zastával a která u něho odůvodňovala předpoklad větší politické rozvahy, i když ve svém vystoupení se hodlá distancovat.“ (NA, f. 1499, sv. 96. – Usnesení 131a. mimořádné schůze předsednictva ÚV KSČ z 30. 5. 1969.) Na začátku září 1969 Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ rozhodla v souvislosti s prohlášením Dva tisíce slov „zavést disciplinární řízení“ s Janem Brodem, Ladislavem Tondlem,

200

201

202

174

203

204

205

206

207

208

209

210

211 212 213

214 215 216 217 218 219 220 221

222 223 224

225

226 227

Miloslavem Králem a Antonínem J. Liehmem, konstatovala, že proti dalším organizátorům (Milan Jungmann, Ladislav Velenský, Zdeněk Fořt, Miroslav JeJínek a Ludvík Vaculík), je vedeno disciplinární řízení v jiné souvislosti“, a dále rozhodla „zavést stranické šetření“ s Janem Procházkou, Janem Šternem, Pavlem Kohoutem, Jiřím Hanzelkou, Jiřím Pelikánem, Zdeňkem Hejzlarem, Robertem Horákem, Věňkem Šilhánem, Jaromírem Literou, Karlem Kostrounem, Dušanem Havlíčkem, Otou Šikem, Josefem Pavlem, Oskarem Bizíkem, Josefem Hodicem, Janem Večeřou, Františkem Novákem, Aloisem Poledňákem a Milošem Hájkem. (Viz NA, f. 1499, sv. 103, arch. j. 170, k informaci 5 – Z usnesení pléna ÚKRK KSČ konaného ve dnech 4.–5. 9.1969.) Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Praha, Oddělení propagandy a agitace ÚV KSČ 1971, s. 18. Ilustrací může být exemplář deníku Práce v Národní knihovně v Praze; stránky se zněním manifestu jsou z něj – příznačně – vyřezané. Srvn. Sotolář, Z.: Dokumenty k výuce: Dva tisíce slov. In: Metodický portál RVP. Viz www.rvp.c2'/ clanek/2388. V prosinci 1968 Otto Wichterle napsal v dopise Otakaru Poupovi: „Onehdy jsem si přečetl znova našich dva tisíce slov, byl jsem trochu zklamán jejich krotkostí ve srovnání s tím, co bylo vyprovokováno okupací a co se dnes publikuje.“ (Archív AV ČR, f. Wichterle Otto, k.3.) Jelínek, M.: Dopisy s desítkami tisíci podpisů, in Maleček, S. (ed.): Byli jsme při tom. Vzpomínky novinářů a publicistů. Praha, KNPJ 68 1993, s.29n. Končelík, J.: Média za intervence: novináři a československý srpen 1968. Praha, Pražské sociálně vědní studie – Mediální řada MED –021, 2011, 30 s. Hoppe, J., Pražské jaro v médiích. Výběr z dobové publicistiky. Praha, ÚSD AV ČR a Brno, Doplněk 2004, 444 s. Havlíček, D.: Jaro na krku. Zážitky ze zákulisí sekretariátu ÚV KSČ od června do prosince 1968. Praha, ÚSD AV ČR 1998, ss. 152, 154. Viz Ješutová, E.: Čs. rozhlas a srpen 1968. Následující článek této monografie. Končelík, J.: c. d. s. 5n. Ve vzpomínce organizátora Studia Sever na Ještědu, Miroslava Hladíka, připomíná tato monografie i vysílání z druhého vysílače na severu Čech, z Bukové hory u Děčína. (bek) Hoppe, J.: c. d. s. 15n. Končelík J.: c. d. s. 12 Cysařová, J. in Maleček, S. (ed.): Byli jsme při tom. c. d.. s. 13. Havlíček, D.: c. d. s. 158n. Tučková, A.: Střípky z velkých dnů. in Maleček, S. (ed.): Byli jsme při tom. c. d.. s. 92. R. Běhal zastupoval ústředního ředitele Zdeňka Hejzlara, který byl služebně v Bratislavě. Z rozhovoru s V. Š ovíčkovou – natočil pro Archiv ČRo redaktor Sláva Volný v r. 2012. V r. 2003 byl Hoffmann odsouzen na 6 let za vlastizradu, odvolací soud ji později překvalifikoval na zneužití pravomoci veřejného činitele a vrchní soud ho uznal vinným ze sabotáže. Ve vězení strávil více než rok, propuštěn byl ze zdravotních důvodů. Zemřel 21. 2. 2013. Z vysílání Čs. rozhlasu dne 22. 8. 1968. Dienstbier, J.–Lánský, K.: Rozhlas proti tankům. Čs. rozhlas, Praha 1989, s. 38. Zůstaňte u svých přijímačů. Z rozhlasového vysílání krátce po půlnoci 21. srpna 1968. In: Rozhlasová práce 3/1991, s. 67. Jedlička, Z.: Tu Dunaj. Spomienka na techniku augustového vysielania rozhlasu v r. 1968, In Rozhlasová práce 4/1991, s. 68n. Z rozhovoru s V. Š ovíčkovou, natočil pro Archiv ČRo redaktor Sláva Volný v r. 2012 Miroslav Sulek, obdobně jako ústřední ředitel Čs. rozhlasu Marko, se pokusil zveřejnit zvací dopis [prohlášení, kterým jeho tehdy zcela anonymní autoři mezi představiteli státu i strany požádali Sovětský svaz a čtyři další země o pomoc na „záchranu socialismu“ u nás. Tento text zveřejnil 21. 8. 1968 TASS.] Podle některých osobních svědectví mělo být prohlášení zveřejněno v ČSSR státními sdělovacími prostředky. Proto se také angažoval ústřední ředitel ČTK M. Sulek, aby [oficiální] státní tisková agentura vydala pozvání k invazi vojska prosovětské pětky.

175

228

229 230

231 232 233

234

235 236

237

238

239 240

241

242

243

244

245

Jindřich Suk (1925–2013) byl ředitelem ČTK od 21. srpna 1968 rok a čtvrt. Na jejich společnou práci vzpomínal Jan Petránek ve chvíli, kdy se dověděl, že muž, který vedl svobodnou Četku, zemřel: „Věra a Jindra Sukovi dokázali jako zpravodajové ČTK v Moskvě pokrýt veškerou kulturní elitu, která byla svým způsobem napůl disidentská. Protlačil do světa novelu Alexandra Solženicyna Jeden den Ivana Děnisoviče.“ Jan Petránek, jenž plnil v 60. letech obdobné povinnosti pro Čs. rozhlas, informoval o své vzpomínce současnou Četku 25. 5. 2013. Podle kopie textu, který dal 22. srpna 1968 k dispozici režisér libereckého rozhlasového studia Rybišar. Příhoda, L.: A potom přijely tanky. Repetitorium událostí roku 1968 v Liberci. Liberec, kalKruh autorů Liberecka 2009, 192 s. Části označené uvozovkami jsou převzaty ze zápisků skupiny techniků. Svejkovský, J.: Čas marných nadějí. c. d. s. 17n. U vysílače na Bukové hoře – mezi Ústím n. L. a Děčínem - vybudovali technici Radiokomunikací provizorní studio ve stanu. Z něho vysílali Miroslav Sameš, redaktor nakladatelství a vydavatelství Dialog, se svou pozdější ženou, hlasatelkou krajské stanice ČsRo Zdenou Mlezákovou, zpravodajství, na kterém spolupracovali novináři ústecké redakce ČTK, tamní rozhlasové stanice a z deníku i místních a závodních novin. Nikdy před tím a nikdy potom neměl Severočeský kraj fungující televizní studio. Krom přelomu srpna a září 68, kdy lidé vyjádřili svůj odpor s okupací Sovětů a jejich satelitů a kdy se ti, kterým věřili, vrátili s moskevskými protokoly. V té době měl dvě – v obou centrech dnešních regionů. (bek) Než se stal Mirek Hladík na severu redaktorem tiskové služby LVT, zněl jeho baryton na jihu – byl sólistou opery Jihočeského divadla v Budějovicích. In: Volali jsme bratrství. Ústí n. L., Dialog 1990, s. 10n. Upravil a komentoval (bek). Film Nejlepší léta našeho života z r. 1946 získal 7 Oscarů: jako nejlepší film, režisér Wiliam Wyler, herci Frederic March a Harold Rusell, za hudbu, scénář a zvuk. V r. 1948 obdržel cenu za režii i na MFF v Karlových Varech. Dověděli jsme se, že Rusové měli v mapách označen areál vysílače Ústí jako rušičku Svobodné Evropy. A tak ji po ty okupační dny neobsadili. Potkali jsme se, až když se nám v roce 1990 podařilo vymanit deník z moci vydavatelství RP – pardon, to už je generální ředitel Koš ál přejmenoval na Deltu a posléze předal bavorskému koncernu Labe-Vltava–Press. A tak jsem se dověděl, že Jaroslav Zima „seděl“ za totáče s jiným Jardou, archeologem Baštou, který patřil tehdy mezi představitele studentského hnutí Díky těm knížkám jsem měl na výběr motta nad titul deníku, který se ještě 22 let bude jmenovat Průboj. Odešel do Prahy na „Sorbonnu“ a byl jedním - dnes bychom řekli - z asistentů dr. Kriegla. Jeho článek byl pokračováním známé informace Dušana Havlíčka. Naši čtenáři tedy věděli, co bylo po té, kdy Dušan, Dubčekův šéf tiskového oddělení, musel opustit sekretariát na nábřeží. Také tohoto technika chemičky ty naše „nejlepší dny“ poznamenaly na dvě desetiletí. V roce 1990 patřil k zakladatelům Strany zelených. Vrátil se s námi i na stránky Severočeského deníku. Byly to noviny kraje, kde ekologické protesty předešly 17. listopad 1989 v Praze. Jen Mílu Tauerovou odvála normalizace až na druhý konec republiky. V Ústí nemohla dělat ani listonošku. Radek byl revoluční zástupce šéfredaktora. Zvolili jsme ho v březnu, když jsme poprvé pochopili, že je nutné překročit práh závislosti. Do tiráže se jako zástupce nepsal (neschválil ho sekretariát KV KSČ), zato měl úděl z let 1968–69 zapsán do svých kádrových materiálů. Mně zakázal vstup za článek ke Dni tisku vstup do redakce. Zároveň mi však nechal psát neomluvenou absenci. Od paragrafu pro bulače mi pomohl podnikový doktor: „Co tě kde bolí?“ – Co jsem neměl k dispozici vysokoškolské loděnice a přestal pádlovat, ochablo mi svalstvo - a tudíž bolelo v zádech. A taky to byl tenkrát nervák, a tak se dostavilo nechutenství. Odevzdal jsem neschopenku v redakci. – „Co ti je?“ zastavil mne Duchek. „Máš tam diagnózu.“ „Já tak rozumím těm číslům...“ „No, neohýbá se mi páteř, jak je zapotřebí. A dělá šoufl od žaludku.“ Přeložil jsem ta čísla nemocí. In: sborník Volali jsme bratrství. Ústí n. L., Dialog 1990, s. 5. – Upravil a komentoval autor článku. Dienstbier, J., Lánský K.: Rozhlas proti tankům. Koláž událostí, vzpomínek a záznamů z vysílání Československého rozhlasu v srpnu 1968. in Srpen 1968. Praha, Práce 1990, s. 19n.

176

246

247

248 249 250 251

252

253

254 255

256

257

Bi ak, V.: Milníky mého života. Praha, Rudé právo – Haló sobota. srpen 1988. Příloha RP uveřejnila ukázku z pamětí, na jejichž existenci poukázal sám autor v listopadu 1986 (tehdy ještě tajemník ÚV KSČ) v dopise svému kolegovi ve funkci V. Havlínovi, že se „blíží 20. výročí vyvrcholení čs. krize v r. 1968. Není pochyb, že antikomunistické centrály připravují proti KSČ i ČSSR mnohé (propagandistické i provokační) akce. K tomu budou nesporně využívat různá stanoviska „mužů ledna“. Mlynářova kniha Mráz přichází z Kremlu mě přivedla k přesvědčení, že děláme chybu, jestliže necháme mluvit jenom druhou stranu těch, co připravovali v Československu kontrarevoluci.“ Nakonec však tehdy po diskusi Jakešovo stranické vedení oficiálně zakázalo jejich vydání. Vyšly až v r. 1991, v češtině jako dvousvazkové Paměti Vasila Bi aka. Neff, O.: Vzpomínky O. Neffa na srpnové dny 1968. Dostupné z www.hyena.cz/dokumenty/ okupace/okupace1.html. Cysařová, J.: c. d. viz pozn. čís. 68, s. 157. – In Končelík, J.: c.d., s. 14. Hoppe, J.: c. d., ss. 16, 17, 19n.– redakční úprava (ed.) In: Dienstbier, J.– Lánský, K.: Rozhlas proti tankům. c. d. s. 86n. Oponentem Karla Jezdinského v diskusi byl historik Karel Bartošek (1930–2004). V r. 1972 byl půlroku vězněn a r. 1982 emigroval do Paříže; mezi jeho nejznámější práce patří Český vězeň: svědectví politických vězeňkyň a vězňů let padesátých, šedesátých a sedmdesátých. Praha, Paseka 2001; a spolupráce na publikaci z r. 1997, česky Černá kniha komunismu: zločiny, teror, represe. Praha a Litomyšl, Paseka 2000. (ed.) Helešic, F.: Počátky normalizace v československém tisku... c. d. s. 29n. - Po studiích na FF UK pracoval František Helešic v Novinářském studijním ústavu; v normalizačních čistkách byl zbaven svého místa a pracoval v dělnických profesích – většinou společně s novináři i politiky reformního období. Své profesi zůstal věren i v tomto, „druhém životě“ 68. roku jako pečlivý archivář i glosátor minulých let. (ed.) Z levicového spektra tu připomínám, například osobnosti z někdejší Dělnické akademie, které vytvořily v ilegální organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme program Do nové Československé republiky; představitelé PVVZ byli zatčeni většinou v r. 1941, ale k likvidaci došlo až na konci okupace (filosof doc. J. Fischer – zatčen v říjnu 1941, popraven byl v únoru 1945, ekonom W. Jankovec – zatčen v prosinci 1941, popraven v témže měsíci 1944, svobodný zednář, právník K. Bondy – zatčen v říjnu 1941, popraven 21. 1. 1945 ad.), obdobně jako byly 2. května 1945 popraveny mezi členy Předvoje mladé intelektuální osobnosti budoucí KSČ, např. student matematiky Jevgenij Šesták.. – Nezasáhla zde jen protektorátní nacistická moc; se Slánským byli odsouzeni i ti, kdo vytvářeli v dobách, kdy se Gottwald odjel skrýt do SSSR, pod Švermovým vedením program tzv. české cesty k socialismu; i to způsobilo mnohým trpké rozčarování. Ostatně všechny odchylky od sovětské „revize“ Marxe byly odsouzeny záhy po únoru 1948. Tučková, A.: Vzpomínky. In: Listy, čís. 6/2012, Olomouc 17. 12. 2012, s. 22. Šamalíkova sta vyšla na s. 8n.; z ostatních článků signalizoval záměry redakce článek Karla Bartoška Nevýt s vlky. Prečan, V. (ed.): Sedm pražských dnů. 21.–27. srpen 1968. Dokumentace. Praha, ČSAV – studijní materiál pro vnitřní potřebu, podzim 1968 v nákladu 3000 výtisků, 500 s. Tato publikace „nebyla k dostání v žádném knihkupectví,“ píše její spoluautor Vilém Prečan v doslovu k I. veřejnému vydání. „Černá obálka knihy a události, jež dokumentovala, způsobily, že se pro ni – v rozporu s intencí jejích vydavatelů – velmi brzy ujalo pojmenování Černá kniha. Pod tímto názvem – Česká černá kniha (The Czech Black Book, Das tschechische Schwarzbuch) – vyšla, opět bez přičinění jejích vydavatelů, dvě z prvních cizojazyčných vydání.“ c. d. Praha, Academia 1990, s.387. (ed.) Jde o zkrácený text, jeden z těch, ke kterým se Mirek Sígl neustále vracel. Charakterizoval tam srpnové vysílání radia i televize, na kterých se podílel a z jejichž redakce poskytl ještě na podzim 1968 dr. Prečanovi svoji sbírku dokumentů. Doplňoval jej po vydání svých knih pamětníka. Doslova žil dokumentací historiků, do jejichž práce stihl vedle všech svých aktivit nahlédnout. Poprvé jsem jej od Mirka dostal 13. září, pár dní před podzimní schůzkou redakční rady tohoto sborníku. Poslal jej zároveň s dotazem, zda a kam jej v něm zařadit. Obsah té knihy je vlastně pendant 8. části naší kolektivní monografie – fakta, která jsme okamžitě sdělovali spoluobčanům, tu jsou roztříděna, uspořádána, jak se na historiky sluší. Ale je tu i osud této knihy. Jím se zařadila mezi pronásledovaná díla, jimž právě tento osud prodlužoval jejich život. Už proto si zaslouží připomínat ji. Je totiž sama faktem, který se udál. Něčím, co potkalo i naše noviny, radiové

177

258 259 260

261 262 263

264

265

266

267

268

269

270

zpravodajství či vstupy televize. Že přežily okamžik, pro který byly napsány, přečteny – a najednou žijí, i když jejich čtenáři, posluchači a diváci vědí, co sdělují. Ale ztotožňují s tím opakováním i své sepětí s tou dobou, svůj podíl na ní, své sny, pro něž jim nabízela naději. A tohle asi Mirek pochopil, proto článek doplňoval vším, co jej osobně spojovalo s dr. Prečanem... Byla by chyba, kdyby tu chyběl. I proto, že místo Mirkova článku je spojeno s časopisem, který vedl Alois Svoboda. S nímž se setkal jak na počátku své novinářské dráhy, tak na samém konci života. (bek) Usnesení orgánů ÚV KSČ, únor 1969, č. 454, s. 15n. Zpravodaj KSČ, č. 12, 19. 2. 1969, s. 6. Šulcová, O.: Sbohem, generace. in: Olomouc, Listy čís. 6/2012, s. 27. Seemann, R.: Alois Svoboda. * 16. 3. 1922, novinář. In: Svět rozhlasu, bulletin o rozhlasové práci, čís. 24/2012, s. 29n. – Autor, který byl spolu se A. Svobodou v 60. letech ve vedení Zahraničního vysílání ČsRo, začíná svůj medailon třemi slovy, která jsou výstižnými milníky Svobodova života: partyzán, novinář, chartista. Navzájem se proplétají: když byl po maturitě v r. 1941 nasazen do Škodovky v Adamově, nosil zprávy veliteli partyzánského oddílu Prokop Holý a zúčastnil se několika destrukčních akcí. [Což udělalo z našeho kolegy veterána, který pak se mohl – přes nevyléčitelnou nemoc – těšit z péče Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích.] Protože se zajímal už jako student o noviny, řídil vydávání ilegálního časopisu Boj o zítřek. V dubnu 1945 se stal odpovědným redaktorem brněnské Rovnosti, která jej v r. 1947 vyslala jako parlamentního zpravodaje do Prahy. Zde si všiml pohotového novináře Zd. Hejzlar. Šulcová, O.: c. d. s. 21. Šulcová, O.: c. d. s. 21. Šulcová, O.: Říkali mu Miron. In: Olomouc, Listy čís. 1/2013. – Pod tímto jménem o něm dodnes mluví jeho vrstevníci; pro nás, kdo jsme přicházeli do redakcí o 10–15 let později, byl a zůstával Mirkem. (ed.) Vzpomínám, že v těch dobách vyhlásil František Teuner za součást svého Kuratoria pro výchovu mládeže žákovské i dorostenecké oddíly sportovních klubů. (bek) Beránek, J,.: Loučí se jedna generace. Překvapil jsi nás, Mirku – bohužel. In: Praha, SN ČR, Mediažurnál, čís. 4/2012, s. 7n. - Od 12 let přispíval do dětských časopisů (Dětská neděle, Mladý hlasatel, Malý čtenář, Roj), účastnil se básnických soutěží (nevydané sbírky Sněhový vlak, Poutnická hůl, Studentské znělky). Sígl, M.: Osobnosti a osudy obce. Obříství, vydal obecní úřad obce, 2000, docenila i porota celostátní soutěž Klubu autorů literatury faktu M. Ivanova. Sígl, M.: Na vlně 490 metrů. Praha, Naše vojsko 1990, 126 s. – Význam jednoho z prvních autentických svědectví o práci novinářů v srpnu 1968, vydaných po listopadu 1898 připomněl v sloupku na závěr Karel Lánský, člen vládní komise pro analýzu událostí 1968–70. Miroslav Sígl byl prvním šéfredaktorem Mediažurnálu, který vydával SN ČR, i Zpravodaje KNPJ. Ideálům 68níků byl nejen věren, ale snažil se, aby v dnešní postmoderní éře nezanikly: např. dvěma svazky dokumentací, které rešeršér Sígl sebral pro knihy: Události pravdy, zrady a nadějí. 1967–1971. Třebíč, Akcent 2009, 544 s.; Události totality, svobody a demokracie. 1989-1990. Třebíč, Akcent 2010, .495 s. – Poslední službou tradici roku 1968, kterou vrcholil osud Mironovy generace novinářů, byla práce editora této kolektivní monografie, od níž jej na počátku prosince vzdálil kardiochirurgický zákrok. Po této operaci se již neprobudil. Redakční a další prostory, kde se připravovaly noviny a časopisy, které obsadili Sověti ihned po okupaci země, byly uvolněny 3. září a několik dnů na to vyšla většina novin a časopisů s výjimkou Literárních listů a Studenta. A tak začal 7. listopadu 1968 vycházet časopis s novým titulem LISTY – i když měl většinou původní redakci na své tradiční adrese v Betlémské ulici. Definitivně zastavil Český úřad pro tisk a informace Listy (společně s týdeníkem SČN Reportér) 15. května 1969; zároveň zastavil (původně prý „dočasně“ na tři měsíce) časopisy MY 69, Plamen a Svět práce. Namísto časopisu Student začaly vycházet Studentské listy, ale až 6. února 1969. Hlavní použitá literatura: Masaryk, T. G.: Slovanské studie. Naše doba, I, 1893, ss. 481–500, 588–598, 655–671, 721–760, 823–844, 891–920; Časové směry a tužby. Naše doba, II, 1894, ss. 16–37, 100–124, 193–212; Česká otázka, Praha Čas 1895; Česká otázka, Naše nynější krise. Jan Hus, Praha Masarykův ústav AV ČR 2000; Karel Havlíček. Snahy a tužby politického probuzení. Praha, Jan Laichter 1896; V čem je význam Karla Havlíčka?, Pardubice 1936. (Ed., Doslov V. K. Škrach).

178

271

272

273 274

282

283

K 150. výročí úmrtí Karla Havlíčka vydal Literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze sborník, který obsahuje řadu článků věnovaných Karlu Havlíčku Borovskému: Spisovatelé, společnost a noviny v proměnách dob. Praha 2006. Úvodní článek obsahuje poměrně podrobné odkazy k literatuře, která byla k tematice vydána: Neudorflová, Marie L.: Karel Havlíček, T. G. Masaryk a demokracie, ibid., s. 11-28. Masaryk, T,G.: Česká otázka. Praha 1896. Poslední vydání: Česká otázka. Naše nynější krize. Jan Hus. Praha: Masarykův ústav AV ČR 2000, 492 s. K. Hvížala není historik, ve svojí eseji, v jehož žánru proslovil přednášku, mohl proto pominout Českého postiliona, který začal vydávat tiskař Rosenmüller „jenom“ 110 roků po novinách hamburských; po dvou třetinách 18. století jej prodal tiskaři Schönfeldovi, jenž pro Schönfeldské císařské královské poštovní Noviny najal v roce 1786 Václava Matěje Krameria (* 9. 2. 1753 Klatovy, + 22. 3. 1808 Praha). Ten tím získal značnou popularitu i zkušenosti, a tak 1. července 1789 začal vydávat vlastní Pražské poštovské noviny, které byly v r. 1791 přejmenovány na Krameriusovy c.k. vlastenecké Noviny. (bek) Johannes Gutenberg spojil v r. 1445 staré i svoje vynálezy do knihtisku. U nás proti tomuto i dalším projevům parteikracie vystoupili v r. 1895 signatáři Manifestu moderny, kterými byli literáti, jimž bylo od 26 do 34 let, shromáždění kolem revue Rozhledy (iniciátorem manifestu byl spisovatel, divadelní a literární kritik F. V. Krejčí, autorem textu J. S. Machar a třetím nejmladší F. X. Šalda). Blíže o nich na www.publica.cz článek Nejen signatář manifestů, ale jejich spolutvůrce; na manifest upozornil před časem v rozhovoru pro Literární noviny Jacques Rupnik. (bek) A to ještě přežívaly jako vnitrostranický týdeník a měsíčník, jehož předplatné tvořily členské příspěvky SPD; jako noviny zanikly velice brzy. (bek) Masaryk poslal Edvarda Beneše do Čs. národně socialistické, kde neměl – na rozdíl od ostatních velkých stran – svého člověka. I když oba jeho bratři (nejstarší Václav, u něhož žil Edvard za svých studií v Praze, a Vojtěch, dlouholetý senátor a poslanec parlamentů po r. 1945) se angažovali v Čs. sociální demokracii, Edvard se stal místopředsedou ČSNS a přispěl k tomu, že strana se vrátila k adjektivu „socialistická“ a odmítla politicky neutrálnější označení Čs. strana národně „sociální“. K němu se vrátili až po roce 1993 ti, kdo toužili provést obrat doprava jako Hirš, Čejka a tzv. „liberální“ proud, ale výsledkem bylo rozdrobení zbytků strany do několika subtilních straniček. (bek) ❑ ❑ ❑

Klub novinářů Pražského jara 1968, člen Syndikátu novinářů České republiky – příloha členského zpravodaje Redakční rada PhDr. Jarmila Cysařová, Ü Miroslav Sígl a Mgr. Jindřich Beránek, editor ● Adresa: Klub novinářů Pražského jara 1968, Senovážné náměstí 23, 110 00 Praha 1 ● Kontakty: e-mail: [email protected]; Telefony editora: 241 433 911; 721 715 603 ● Sazba a tisk: TEMPO PRESS, Chmelová 2893/4, 106 00 Praha 10 ● Číslo 3/2013 – uzávěrka přílohy dne 2. července 2013 ● Přetisk povolen jenom s udáním pramene. – MK–E 6301

179

Dočasnou dohodu, že tento čtverec je zelený, rozesílalo na konci roku 1968 KLADIVADLO těm, kdo patřili k pravidelným návštěvníkům jeho představení, ale i diskusí; od 10. sezóny 1967–1968 změnilo firmu KLADIVADLO KLUB. Co pro Vás znamená KLADIVADLO? zeptal se Miloš Dvořák pro své listování recenzemi o hrách a texty PAVLA FIALY: DobrÈ divadlo, kr·sn· p¯·telstvÌ. P¯ipomÌn·m si Pavla Fialu, kr·snou ÿekyni Sofii, CÌslera, kdyû se odbarvil na blond, Pepu Dvo¯·kaÖ Miroslav Hucek. fotograf, 1962ñ75 Praha, Mlad˝ svÏt, potÈ ve svobodnÈm povol·nÌ. Kousek svobody v dobÏ, o nÌû se ömahem tvrdÌ, ûe byla pln· nesvobody; z odstupu let je to doklad, ûe nic neplatÌ absolutnÏ a vöude. Byla produktem svÈ doby, ale z·roveÚ tuto dobu ñ n·dhern· lÈta öedes·t· ñ vytv·¯elo. Byla pro n·s lÈty nejkr·snÏjöÌmi, kter· jsme mohli proûÌt ñ i dÌky Kladivadlu. Jind¯ich Ber·nek, novin·¯, 1963-69 ⁄stÌ n. L., recenzent Kladivadla; 1970ñ73, 1990ñ... novin·¯ (uû v.v.) Kladivadlo jsem vidÏl poprvÈ v HavlÌËkovÏ BrodÏ na nÏjakÈ p¯ehlÌdce v roce 1962 ñ a byli to Myöilidi. Od tÈ doby se mi tahle z·leûitost mnohokr·t vybavila a vybavuje (i ve snu), takûe z toho usuzuji, ûe to setk·nÌ bylo dosti v˝znamnÈ. AlespoÚ pro mÏ. Ivan VyskoËil, 1957ñ59 uËitel DAMU a HAMU; pak Konservato¯ Jaroslava Jeûka; 1990ñ... DAMU ñ profesor herectvÌ a autorskÈ tvorby. ... Pokud by se Ti tam veölo nÏco z m˝ch tehdejöÌch Ñblackout˘î, t¯eba to osvÏûÌ fakta. Je smutnÈ, ûe jsem to napsal p¯ed mnoha a mnoha lety a zd· se, ûe je to ËÌm d·l tÌm vÌc aktu·lnÏjöÌ. Pavel Fiala...

⁄éASN…!!! Aé Ué ZAS N…... Chceme jen listovat archÌvem, p¯ÌpadnÏ zavzpomÌnat. PotÏöÌ n·s, bude-li to nÏkoho zajÌmat.

180

...a Miloö Dvo¯·k

Co zaznÏlo z†jeviötÏ KLADIVADLA: v kabaretu O MYäILIDECH ñ Broumov 1961; Ëty¯i ceny na Jir·skovÏ Hronovu; pozdÏji takÈ v textappelech: Ze vöech sjezd˘ m·m nejradÏji ten z naöeho kopce.

vöichni vÌme, ûe PablÌzek je blbec. Ale nikdo nevÌ, kdo je PablÌzek.

My jsme »eöi. N·s nikdo neotr·vÌ. My se otr·vÌme sami.

NemÏlo to û·dnou cenu. A tak jsme mu ji dali.

é·dn˝ vembloudi nejsou. AspoÚ j· teda û·dn˝ho nevidÏl.

Touûil st·le ¯Ìkat, co chce a co si myslÌ. KoneËnÏ ta doba p¯iöla. M˘ûe ¯Ìkat, co chce a co si myslÌ. A on najednou mlËÌ. Protoûe vlastnÏ nikdy nic nemyslel a nikdy nevÏdÏl, co vlastnÏ chce ¯Ìct. Tak opÏt v skrytu touûÌ, aby p¯iöla doba, kdy nesmÌ kaûd˝ ¯Ìkat, co chce a co si myslÌ. Aby on mohl ¯Ìkat alespoÚ to, ûe nesmÌ ¯Ìkat, co chce a co si myslÌ.

Tento obraz? NevÌm, soudruzi, nevÌm. Tato socha? NevÌm, soudruzi, nevÌm. Tento tanec? NevÌm, soudruzi, nevÌm. Tato b·seÚ? NevÌm, soudruzi, nevÌm. NevÌm, soudruzi, nevÌm, to je to. PablÌzek je blbec, st·lo na zdi. PablÌzek m˘ûe b˝t blbec, aniû to stojÌ na zdi. Kdyby nest·lo na zdi, ûe PablÌzek je blbec, tak bychom to nevÏdÏli. TeÔ uû

Komise m·me proto, abychom vÏdÏli, co nem·me a ne proto, abychom to mÏli.

✧ ✧ ✧

Co pro V·s znamen· KLADIVADLO? zeptal se Miloö Dvo¯·k pro svÈ listov·nÌ recenzemi o hr·ch a texty PAVLA FIALY: Originalitu. VybavÌ se mi nap¯Ìklad Pavel FialañmimodivadelnÌ jako praotec graffiti. Uû kdysi vÏnoval svÈmu psu PuklÌËkovi veröe, kterÈ na stÏnÏ panelovÈho bytu v Kadani zvÏËnil renesanËnÌ technikou sgrafita. Jenûe to byla lÈta, kdy leccos bylo prvnÏ. LÈta, kdy se kadaÚskÈ matiËky hroutily o svÈ dcery jen proto, ûe Pavel Fiala po¯·d· liter·rnÌ veËery p¯i svÌËk·ch. Zlat· öedes·t·. Ota Nutz, novin·¯ ZvÏdav· kamera aj. Kladivadlo pro mne p¯edstavuje jednu z nejv˝znamnÏjöÌch etap ûivota, kter· mi umoûnila poznat mnohÈ o lidech, o umÏnÌ, a p¯edevöÌm mi takÈ dala mnohÈ podnÏty k p¯em˝ölenÌ o sobÏ, sv˝ch vlastnostech. VladimÌr äuman, n·mÏstek, poradce ministra obrany 1996ñ2001, herec divadla 1960ñ65.

U chodnÌËku z broumovskÈho n·mÏstÌ k DolnÌ br·nÏ visÌvala koncem 50. let sk¯Ìnka tehdejöÌho »SM. Jednoho dne se v nÌ objevil ruËnÏ malovan˝ let·k s nadpisem MalomÏöù·ctvÌ je kdyöÖ A pod nÌm si p¯icestoval˝ bou¯liv·k, vedoucÌ jakÈhosi podivnÈho divadelnÌho souboru, dovolil napsat ¯adu sv˝ch sarkastick˝ch v˝pad˘ proti malomÏöù·ctvÌ v n·s, poËestn˝ch obËanech. Za p·r dn˘ öla mÏstem jedna ¯eË: n·m bude nÏco vyËÌtat a s·m nezn· pravopisÖ Dalo mi pak hodnÏ pr·ce p¯esvÏdËit maminku, aby n·m pomohla z obnoöenÈ poöù·ckÈ pl·ötÏnky a klobouku po dÏdeËkovi uöÌt pro Pavla Fialu kost˝m do M·chova M·je. Miloslav KuËera, poslanec Parlamentu 1996ñ2002; herec Kladivadla 1958

✧ ✧ ✧

1958 Broumov ñ poprvÈ bylo KLADIVADLO na jeviöti, uvedlo M·j; 1963 KadaÚ ñ soubor stavby ml·deûe v TuöimicÌch; 1965 ⁄stÌ n. L. ñ profesion·lnÌ soubor; 1970 tamtÈû ñ Pavel Fiala odvol·n jako umÏleck˝ vedoucÌ; 1972-73 n·zev Kladivadlo mizÌ ze scÈny; soubor se jmenuje Groteska a potÈ »inohernÌ studio; 1998 Praha, Trutnov ñ k¯est knÌûky Miloöe Dvo¯·kaÖ

Tato dohoda je doËasn·