Moravské kroje Pavlína Poláčková 4.A
Na úvod n n
n
Moravské kroje patří k lidové tradici. Bohatství a úroda krajiny se odrazily na výzdobě krojů. Například na jižní Moravě jsou kroje mnohem zdobenější než třeba v okolí Jihlavy, kde už začíná pahorkatina. Každá vesnice nebo město na Moravě, kde se ještě tento zvyk dodržuje, má své jedinečné kroje. Základní prvky jsou shodné, ale podle barevnosti, materiálu nebo odlišné části se pozná, odkud kroj pochází (Strážnice, Vlčnov…).
Troubsko n
n
Troubsko je vesnice nedaleko Brna směrem na jihozápad. Nachází se v nadmořské výšce 300 m n. m. První písemná zmínka pochází z roku 1237. Dodržují se zde lidové tradice v podobě krojů, tanců a slavností (hodů). Troubský znak – vinařský srp, vinařský nůž a vinná réva
Troubské kroje – jednotlivé části
Popis částí kroje n
4 až 6 naškrobených bílých sukní (+ tzv. „jelita“)
„Bílák“ n
„Bílák“ je svrchní bílá plátěná sukně zakončena krajkou. Bývá ozdobena červenou výšivkou. Sukně jsou dlouhé přibližně do půl lýtek.
Zástěra n
Zástěra bývá z plátna a červená výšivka prochází kolem okrajů. Celý okraj je lemován bílou krajkou. Konce tkalounů bývají rovněž ozdobeny červenou výšivkou. Stárky nosívají zástěru z barevného brokátu.
Rukávce („baňke“) n
Rukávce neboli „baňke“ z bílého plátna jsou červeně vyšity a jsou ukončeny krajkou, staženy k ruce a v tom místě se uvazují červené pentle pomocí gumičky. Šířka pentle je asi 3 cm.
Kordulka n
Kordulka, dnes většinou z brokátu, je zdobena krepinkami a taftovou stuhou na přednicích. Bývá šněrována červenou stuhou od spodu. Kordulka se navléká na rukávce před oblékáním.
Půlka n
Půlka je bíle vyšitá a váže se přes kordulku. Překládá se vpředu a vzadu a svazuje se tak, aby její cípy splývaly na vrchní sukni.
Vídeňský šátek n
Na hlavu se vyvazuje červený vídeňský šátek, tzv. „vídeňák“, pod který se dává malý třírohý šátek svazující všechny vlasy.
Kapesník n
n
Kapesník je barevně na okrajích vyšívaný (červená, modrá a nepatrně žlutá) a po okrajích je lemován krajkou. Může však být vyšívaný pouze červeně.
Kroj doplňují červené punčochy a černé boty.
Tentýž kroj před 10-ti lety a dnes
Další zajímavosti n
n
Oblékání kroje a vázání šátku má svá specifická pravidla, stejně jako praní, žehlení a ukládání kroje. Je to velmi pracné. V Troubsku během 19. století došlo k úpadku tradičních tanců, zvyků a krojů. Přibližně před sto lety Lucie Bakešová, Konstantin Sojka či Metoděj Kocman zachraňovali staré zvyky a obyčeje, sbírali původní písně, obnovovali kroje do původních podob.
Troubské svatodušní slavnosti neboli „Svaté Duch“ či hody
Troubské královničky n
n
n
Královničky jsou jeden z nejbohatších zvyků. Jedná se původně o předkřesťanský tanec související s uctíváním slunce. S nástupem křesťanství se tímto tancem uctívá Svatý Duch. Tance královniček byly kdysi rozšířené po celé Moravě, ale začaly upadat v zapomnění již na začátku 18. století. V roce 1894 se ještě našlo 9 pamětnic, které králenské tance předváděly a podle jejich tvrzení tančily královničky naposled v letech 1850-1860. Původní tance královniček začínaly každý rok tři týdny před svatodušním pondělím. Družina mladých dívek – královniček – procházela vesnicí, tančila a zpívala. Jedna dívka představovala krále a šla v čele průvodu s nazdobeným májíčkem. Děvče v roli královny šlo uprostřed průvodu s baldachýnem nad hlavou. Průvod se různě zastavoval a král a královna tančili pod baldachýnem.
Troubské královničky
Troubská jízda králů n
n
n
Původ tohoto obřadu není úplně jasný, ale předpokládá se, že se jedná o pozůstatek jakéhosi veřejného soudu z předkřesťanské doby. Mladý chlapec byl zvolen za krále s úkolem rozsoudit obyvatele ve sporech. Nyní tento zvyk nabyl žertovný ráz. Na Svatodušní pondělí chlapec vystrojený za krále projížděl se svou družinou po vesnici na opentlených koních. Šerha, nebo-li vyvolávač, jel v čele průvodu a vykřikoval o vesničanech různé zprávy, někdy lichotivé, většinou však ani trochu. Jednotlivé vesnice pak mezi sebou soutěžily o nejlepší jízdu králů a tak docházelo k zajmutí krále cizí družinou. Od toho se tento obřad nazývá také "Honění krále". V Troubsku se takto prováděla Jízda králů naposledy r.1880. V roce 1894 byl tento zvyk obnoven a upraven pro národopisnou slavnost a v této podobě je prováděn dodnes, jen s menším počtem koní.
Stínání berana n
n
n
Stínání berana je součástí obsáhlejšího zvyku. Mladí vesničané se zejména v noci na 1. máj dopouštěli různých žertů (někdy hraničících s přestupky). Vina se svalila na beránka a jeho odsouzením a stětím se chasa symbolicky omluvila za prohřešky. Kořeny tohoto zvyku nejsou známé. Kdysi bylo stínání berana známé na celém Brněnsku, ale do současné doby se dochovalo jenom v Troubsku. Od roku 1894 (kdy se začínaly troubské zvyky obnovovat) prošel zvyk mnoha úpravami a vývojem. Dříve se beran (někdy i dva) skutečně stínal, nyní beran vždy dostane milost a stínání je pouze symbolické. Stínání v Troubsku předcházel obřadný mečový tanec Uherská.
Troubské hody 2008 - další fotky
Tance
Malá děcka v krojích
Svatební kroj
Nevěsta Kateřina Absolínová - svatba v roce 1901
Vlčnov
Ostrožská Nová Ves
Kroje z jiných vesnic
Děkuji za pozornost
