Možnosti ovlivnění vodního stresu u keříčkových rajčat přípravkem Pentakeep

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ ZAHRADNICKÁ FAKULTA

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Možnosti ovlivnění vodního stresu u keříčkových rajčat přípravkem Pentakeep

LEDNICE 2009

VEDOUCÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE doc. Ing. Robert Pokluda, Ph.D.

VYPRACOVALA Bc. Pavlína Žáková

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Možnosti ovlivnění vodního stresu u keříčkových rajčat přípravkem Pentakeep vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Lednici dne…………………………….Podpis diplomanta…………………………….

2

PODĚKOVÁNÍ

Chtěla bych touto cestou poděkovat vedoucímu mé diplomové práce doc. Ing. Robertu Pokludovi, Ph.D za odbornou pomoc a cenné rady. Dále bych chtěla poděkovat doc. Ing. Petříkové a paní Paulínové za pomoc při řešení diplomové práce. A také bych zde chtěla poděkovat rodičům a všem mým blízkým za jejich trpělivost a podporu ve studiu.

3

OBSAH

1. ÚVOD…………………………………………….....…………………………….6 2. CÍL PRÁCE…………………………………….………...………………………7 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED………………………...………………...…………….8 3.1.Charakteristika rajčete……………………………………...…………..………..8 3.2 Nutriční hodnota……...…………………………...………………..….……….10 3.3 Pěstování…………………………...……………..…………...………………16 3.3.1 Nároky na prostředí a výživu………….………..………………………..16 3.3.2 Agrotechnika…………………………………...…...………………….18 3.3.3 Odrůdy………………………………………………………….……....20 3.3.4 Sklizeň………………………………………………………………….21 3.4 Vodní stres………………………………………………………...……………23 3.4.1 Význam vody pro metabolismus rostlin…………………..………....…24 3.4.2 Vodní deficit…………………………………………………………....25 3.5 Pomocné půdní látky a rostlinné přípravky……………….……………………27 3.5.1 Nepřímá hnojiva…………………………………………………...…...27 3.5.2 Pentakeep® Super………………………………………...…………....28 4. METODIKA A MATERIÁL………………………………………....…...…....31 4.1 Charakteristika prostředí………………………………………………...……..31 4.2 Rostlinný materiál………………………………………………...……...…….31 4.3 Uspořádání pokusu………………………………………………….……...…..32 4.3.1 Půdní podmínky………………………………………......………...….32 4.3.2 Výsev, předpěstování sadby, výsadba……………...………………..….33 4.3.3 Ošetřování porostu…………………………………………..……...…..35 4.3.4 Sklizeň…………………………………………………….……………38 4.3.5 Odběr vzorků…………………………………………………………...39 4

4.4 Stanovení obsahových látek……………………………...…………………….39 4.4.1 Stanovení refrakce………………...……………………………………39 4.4.2 Stanovení obsahu sušiny………………………………….…………….39 4.4.3 Stanovení obsahu vitamínu C……………..……………………………39 4.4.4 Stanovení obsahu minerálních látek………………………….………...40 4.5 Statistické vyhodnocení dat………………….…………………………………41 5. VÝSLEDKY PRÁCE………………………………..…………………………...42 5.1 Celkový tržní výnos………………………...………………………………….42 5.2 Kvality výnosu…………………………………………………….…………...43 5.3 Obsah sušiny………………………………………………………...…..……..46 5.4 Obsah vitamínu C……………………………….………....……………....…..47 5.5 Obsah minerálních látek……………………………………………......……...47 5.6 Refraktometrická sušina…………………………………………………...…...52 6. DISKUSE………………………………………………………………………....53 7. ZÁVĚR…………………………………………………………………….....…...57 8. SOUHRN A RESUME……………………………………………….…………..59 9. POUŽITÁ LITERATURA………………………………………….…………...60 10. PŘÍLOHY

5

1. ÚVOD

Zelenina je nepostradatelnou součástí výživy člověka. Dodává lidskému organismu řadu esenciálních výživových faktorů, které se v potravinách živočišného původu vyskytují jen v nepatrných množstvích nebo zcela chybí. (Kopec, 2008) Přesto její spotřeba nedosahuje dostatečné úrovně. V celosvětovém průměru se celkově konzumuje méně zeleniny, než je minimální doporučené množství. V roce 2007, pokračoval v ČR trend mírného nárůstu spotřeby zeleniny. Celková spotřeba zeleniny v čerstvé hodnotě na osobu za rok v České republice činila 82,7 kg. V roce 2008 je odhadována spotřeba na 83,7 kg. Jedním z druhů, u kterých se zvýšila spotřeba byli rajčata. V roce 2007 činila spotřeba rajčat na osobu za rok v České republice 12,5 kg. V období od ledna do září 2008 bylo do ČR dovezeno o 6 % méně zeleniny než za stejné období v roce 2007. Trend ve zvyšování dovozu zeleniny do České republiky se téměř zastavil. Významným dodavatelem zeleniny do České republiky bylo Nizozemsko, Španělsko, Polsko, Německo, Itálie a Maďarsko. Oproti tomu pokračoval v roce 2007 růst vývozu z ČR. Nejvýznamnějšími odběrateli jsou Slovensko, Polsko, Maďarsko a Německo. (Buchtová, 2008) Pěstování plodin je do značné míry ovlivněno klimatickými podmínkami. Kvalitu a množství produkce mohou negativně ovlivňovat stresové faktory jako nedostatek nebo nadbytek vody, vysoká teplota atd. Při nedostatku vody dochází ke zpomalení nebo zastavení růstu a narušení vývoje rostliny. Přípravek Pentakeep Super obsahuje ALK (5-amino-levulovou kyselinu), která pozitivně ovlivňuje fotosyntézu, čímž umožňuje pěstování zeleniny i v horších podmínkách. Výsledkem působení tohoto přípravku by mohlo být zvýšení výnosu plodin, zkrácení vegetační doby a zvýšení obsahu cukru v plodech. (Gloser, 2008; Pentakeep, 2007)

6

2. CÍL PRÁCE

Cílem této práce bylo prostudovat možnosti ovlivnění vodního stresu u keříčkových rajčat přípravkem Pentakeep. Dále zpracovat literaturu zaměřenou na využití pomocných rostlinných přípravků. Následně založit polní pokus s rajčaty, kde pěstování proběhlo v podmínkách se závlahou a bez závlahy. V obou případech byla zařazena varianta ošetření přípravkem ALA – Pentakeep a varianta bez ošetření. Úkolem bylo vyhodnotit výnos, jeho kvalitu a základní nutriční parametry. Tyto výsledky pokusu dále statisticky zpracovat a zhodnotit jaký vliv má přípravek Pentakeep na rajčata.

7

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Charakteristika rajčete

Historie Rajče pochází z oblasti Peru, Ekvádoru a Bolívie, kde je původní obyvatelé pěstovali již v 5. století př.n.l. Do Evropy rajče přivezl Kolumbus ze své druhé cesty do Ameriky. Po objevení Ameriky se dostalo do Španělska, kde se konzumovalo již v 16. stol. V ostatních částech Evropy se rajče považovalo za jedovatou rostlinu. (Petříková, 2006; Malý, 1998) První zmínka o rajčeti byla objevena v evropské literatuře, v herbáři Matthiolus v roce 1544. V herbáři je popsáno, že Italové rajče nazývali pomi d´oro (zlaté jablko), a že rajče konzumují s olejem, solí a pepřem. To poskytuje evidenci, že první rajčata byla žlutá, a že jejich cesta vedla přes Středomoří. Červená rajčata byla introdukována o mnoho roků později dvěma katolickými knězi z Itálie. Pěstování rajčat se stalo velmi rozšířené ve Španělsku, Itálii a Francii. Ve Španělsku dostalo rajče jméno pome die Moro (bažinné jablko), ve Francii pak pomme d´amour (milované jablko). Anglický autor popsal rajče jako nezvyklou, zahradnickou novinku v roce 1578. Červené, oranžové a žluté druhy byly popsány v roce 1623. V Neapoli se objevila první zmínka o rajčeti v kuchařce v roce 1692. (Cox, 2001)

Botanický popis Rajče (Lycopersicon lycopersicum L.) je plodová zelenina z čeledi lilkovitých – Solanaceae. Pro tuto čeleď je charakteristická vysoká náročnost na podmínky pěstování – teplo, výživu a vodu. (Malý, 1998) 8

Rajče je jednoletá rostlina. Rostliny mají obecně rozsáhlý kořenový systém, hlavní kořen dosahuje růstem do značných hloubek. Což poskytuje rostlině v období sucha možnost získání vody. (Rubatzky, 1999) Na hypokotylu i na stonku se snadno tvoří adventivní kořeny. Stonek u mladých rostlin je zpočátku bylinný, později dřevnatí. Na povrchu stonku a listů jsou žláznaté trichomy, které vylučují látku na vzduchu tuhnoucí, která dává rostlinám typický zápach. Růst hlavního stonku může být neomezený – indeterminantní (tyčkové odrůdy) nebo ukončený květenstvím – determinantní (keříčkové odrůdy). Listy jsou peřenodílné, rozdělené hlubokými výřezy na jednotlivé páry. Dle členitosti okraje listové čepel se rozlišují tři typy listů: pravý rajčatový, bramborový a typ mikádo. V úžlabí listů se vytváří boční výhony. Květenství u rajčat představuje jednoduchý nebo složitý vijan. Květ je pětičetný až vícečetný, se žlutými korunními plátky. Kališní lístky jsou bazálně srostlé, kopinaté. Tyčinky mají nitky zkrácené, nebo úplně chybějí. Prašníky jsou protáhlé, dvoudílné a kuželovitě srostlé okolo čnělky. Blizna je jednoduchá, kulovitá. Květy jsou samosprašné. Opylení a oplodnění zhoršuje nízká teplota, vysoká vzdušná vlhkost a nízká světelná intenzita. Plodem rajčat je dvou až vícekomorová bobule různého tvaru a zbarvení. Semeno je umístěno na placentě, u většiny odrůd pokryto chloupky. (Malý, 1998) Osivo se v semenářském podniku obrušuje. HTS je 2,5 – 3,5 g, minimální klíčivost 80 %, čistota 97 %. (Petříková, 2006) Teplota při klíčení se pohybuje mezi 20 – 25 oC. Semena si uchovávají klíčivost 4 – 5 let. (Pekárková, 2001)

9

3.2 Nutriční hodnota Rajčata obsahují v průměru 5 – 6,5 % sušiny, 4 – 5 % rozpustných cukrů, 0,5 % organických kyselin, 0,8 – 1,5 % vlákniny, 0,13 % pektinových látek, 0,95 % bílkovin, 0,3 % hrubého tuku a 0,6 % minerálních látek. Z minerálií obsahují především Ca 260, P 260, Mg 200, Fe 12, Cl 600, K 2970, S 188 mg . 1000 g-1 čerstvé hmoty. Z vitamínů 224 mg C, 5,3 mg PP, 3,59 mg provitamínu A, 1,16 mg B6, 3,0 mg B12, 12,2 E mg . 1000 g-1. V nezralých plodech je 0,3 % solaninu, který se ve zralých plodech nevyskytuje. Plody se konzumují

čerstvé, různě upravené nebo

konzervované. (Malý, 1998; Melichar, 1997) Nutriční hodnoty rajčat jsou porovnány dle vybraných autorů v Tab.1

Tab. 1 Nutriční hodnota rajčat dle vybraných autorů Název

Kopec, 1998 Žáček, 1994 -1

USDA, 2008

Velíšek, 2000

vitamin C (mg.kg )

224

195

160

80 - 380

sacharidy (%)

4,6

4

3,18

4,5

63

62,4

69

40 - 50

-1

260

230

50

60 - 140

-1

63

--

42

30 - 60

2970

--

2120

2900

200

--

80

110 - 180

-1

sušina (g.kg ) Ca (mg.kg ) Na (mg.kg ) -1

K (mg.kg ) -1

Mg (mg.kg )

Vitamín C Ovoce a zelenina je významným zdrojem vitamínu C (kyseliny askorbové), ve výživě je nepostradatelný. (Salunkhe, 1991) Vitamín C je důležitý antioxidant, jeho přítomnost hraje důležitou roli v syntéze steroidních hormonů, při přeměně cholesterolu v žlučové kyseliny a při podpoře imunitního systému. Může předcházet tvorbě šedého zákalu, kurdějím, některým karcinomům a kardiovaskulárním onemocněním.

10

Doporučená denní dávka pro dospělého člověka je 60 mg a je vhodné, aby byla přijímána v přirozeném stavu jako je zelenina nebo ovoce (Smatanová, 2008). Při správném zásobení organismu vitaminem C se zvyšuje činnost mozku a urychlují se nervo-svalové reakce. Nedostatek vitaminu C

se projevuje krvácením z dásní,

únavou, náchylností k chorobám a srdečným obtížím. Vitamin C se snadno slučuje s kyslíkem a ztrácí svoji účinnost. Okysličování podporuje přítomnost dvojmocného železa, mědi a enzymů, které se uvolňuje z narušených částí rostliny např. při krájení. Rozkladné reakce vitaminu urychluje zvýšená teplota a světlo. Ovšem na druhou stranu se v živých rostlinných orgánech vlivem mechanického poškození (krájení, loupání) může v důsledku tohoto stresu vitamin C přechodně hromadit. (Pokluda, 2006; Kopec, 1998) Nedostatek vitaminu C v plodech může v tropických oblastech způsobit období sucha, v našich podmínkách se může nedostatek vitamínu v plodech objevit v období zimních měsíců. Obsah kyseliny askorbové se postupně snižuje i během uskladnění. (Salunkhe, 1991) Ke ztrátám dochází různými způsoby. Mezi vlivy podmiňující variabilitu podílu vitamín C v zelenině lze zahrnout

vnější vlivy (klimatické a pěstební

podmínky, výživa) i vnitřní faktory (odrůda, vývojové stádium a jiné). Nejvýznamnější jsou ztráty výluhem a oxidací (Pokluda, 2006; Velíšek, 2002). Možná ztráta kyseliny askorbové se pohybuje v rozmezí 40 – 80 %. (Salunkhe, 1991) Naopak nejstabilnější je vitamin C při zamražení a mrazírenském skladování zeleniny. Při teplotě -18 °C dochází k minimálním ztrátám. Při rozmrazování může však být ztráta 30 - 50 %. (Stratil, 1993)

11

Sušina Po odstranění vody a těkavých látek je pevný zbytek zeleniny tvořen sušinou. Voda v zelenině je z hlediska výživy člověka zvláště hodnotná, je v ní rozpuštěna řada živin. Obsah refraktometrické sušiny určuje podíl rozpuštěných solí ve šťávách zeleniny. (Kopec, 1998)

Sacharidy Sacharidy tvoří významnou energetickou složku zeleniny a často mají podstatný podíl na tvorbě jejich chuťových vlastností. U rychlené zeleniny mohou být tím nejpodstatnějším faktorem určující zájem konzumentů. (Pokluda, 2006) Jednoduché cukry jsou okamžitým produktem v procesu fotosyntézy. Základními cukry jsou sacharóza, glukóza a fruktóza, nalezneme je nahromaděny v buněčné šťávě. Základem buněčné stěny je celulosa, hemicelulosa a pektinový matriál. Změna obsahu základních cukrů, má vliv na metabolickou aktivitu rostliny. Monosacharidy jsou základní sacharidy, které již nelze dále dělit na jednodušší. Jsou základní stavební jednotkou všech složitějších sacharidů - oligosacharidů a polysacharidů. (Salunkhe, 1991) Z přírodních sladkých látek má největší význam sacharosa, škrobové sirupy (tj. směs d-glukosy, maltosy a maltoologosacharidů), d-glukosa, dále invertní cukr (ekvimolární směs d-glukosy a d-fruktosy), d-fruktosa a laktosa. Cukerné alkoholy, d-glucitol, d-mannitol a xylitol, nalezly široké použití jako tzv. náhradní sladidla pro diabetiky. (Velíšek, 2000)

12

Minerální prvky Minerální prvky velmi významně ovlivňují kvalitu ovoce a zeleniny. Zelenina je v porovnání s ovocem bohatší na minerální látky. Rostlinná pletiva a živočišné tkáně obsahují proměnlivé množství minerálních složek.

Celkový obsah minerálů v zelenině se pohybuje v rozmezí 0,1% - 4,4%. U rostlin je obsah minerálních látek závislý na obsahu prvků v půdě, na vlastnostech půdy, způsobu a míře hnojení,

na klimatických podmínkách, na stupni zralosti

plodiny, atd. Každá rostlina je charakteristická rozdílnou potřebou a dávkou minerálů. (Velíšek, 2000; Salunkhe, 1991). Minerální látky potravin obvykle definujeme jako prvky obsažené v popelu potraviny nebo přesně jako prvky, které zůstávají ve vzorku potraviny po úplné oxidaci organického podílu na oxid uhličitý, vodu aj. Minerální látky obsažené v potravinách interagují s vodou, s přítomnými organickými látkami i navzájem mezi sebou. Tyto interakce pak ovlivňují biologickou využitelnost prvků ve stravě. O chemickém stavu prvku v potravině rozhoduje složení potraviny, hodnota pH,

možnost hydratace kovových iontů, redoxní potenciál

systému a s tím související možnosti změny oxidačního stupně prvku a další faktory.

Minerální látky lze klasifikovat dle různých kritérií, např. s ohledem na jejich množství, biologický a nutriční význam, účinky ve stravě a původ. Podle možnosti dělíme minerální látky do těchto skupin: Majoritní minerální prvky dříve nazývané makroelementy, které se vyskytují v potravinách ve větším množství, obvykle v setinách až jednotkách hmotnosti procent, patří k nim Na, K, Mg, Ca, Cl, P, S.

13

Minoritní minerální prvky, které jsou v potravinách obsaženy v menším množství představují několik desítek až stovek mg.kg-1; tvoří přechod mezi majoritními a stopovými prvky; obvykle sem řadíme Fe a Zn. (Velíšek, 2000)

Sodík se podílí na udržení osmotického tlaku a vodní rovnováhy v tkáních a působí antagonicky k draslíku. V naší stravě je většinou v přebytku. Vyskytuje se převážně v extracelulárním prostoru. Při nadměrné ztrátě sodíku se můžou objevit svalové křeče, bolesti hlavy a průjmy. Naopak dlouhodobí nadměrný příjem sodíku může mít za následek hypertenzi. Rostlinným zdrojem sodíku je kyselé zelí, celer, špenát a houby. (Prugar, 2008; Velíšek, 2000; Kopec, 1998)

Draslík je v zelenině velmi bohatě zastoupený prvek. V některých případech např. u petržele může jeho obsah představovat až 1% z čerstvé hmoty. Po dusíku a vápníku je rostlinami nejvíce absorbován. Pomáhá při vzniku bílkovin, při fotosyntéze a má vliv na kvalitu ovoce ( snížení onemocnění). (Salunkhe, 1991) Prvek je důležitý pro mezibuněčný metabolismus a správnou funkci enzymů. Draslík udržuje v lidském těle stálý osmotický tlak, působí při vylučování vody, posiluje krevní oběh a činnost svalů. (Prugar, 2008; Velíšek, 2000; Kopec, 1998) U rostlin se při nedostatku tohoto prvku hromadí v listech nadbytek dusíku, což se projevuje jejich tmavozelenou barvou. Protože se jedná především o amoniakální formu dusíku, nahromadění amoniaku působí toxicky, což se projevuje žloutnutím a postupným zasycháním listů. (Rod, 2008)

14

Hořčík má doplňkovou funkci při stavbě kostí a torbě enzymů. Jeho nedostatek zpomaluje růst, způsobuje vypadávání vlasů a poruchu kůže. Tento prvek je nezbytný pro všechny metabolické děje, při kterých se tvoří nebo se hydrolyzuje ATP. Účastní se

stabilizace makromolekul DNA a je nutný pro aktivaci některých enzymů.

(Velíšek, 2000; Kopec, 1998) Prvek je obsažen v rostlinném barvivu chlorofylu, který hromadí a přeměňuje světelná energie. Při jeho nedostatku na listech zůstávají zelená pletiva pouze v blízkosti žilnatiny. Poškozené listy předčasně opadávají. Dalším příznakem je zpomalený růst a opožděné kvetení. Porucha se projevuje silněji na lehkých a kyselých půdách, při nadbytku draslíku, dusíku a vápníku. Nadbytek prvku se v běžných podmínkách projevuje

ojediněle,

případně

dochází

k poškození

kořenové

soustavy.

(Rod, 2008; Laegreid, 1999)

Vápník je prvek přidružený s pektinovým materiálem v buněčné stěně. Nedostatek prvku způsobuje ztrátu pevnosti plodů a snižuje trvanlivost plodu při uskladnění. (Laegreid, 1999; Salunkhe, 1991) Vápník je z kvantitativního hlediska hlavní minerální složkou v lidském těle. Je hlavní stavební složkou kostních a zubních tkání společně s kyselinou fosforečnou a hořčíkem. Z rostlinných zdrojů je obsažen v ovoci, fazolích a ořechách. (Prugar, 2008; Velíšek, 2000; Kopec, 1998)

Celkový obsah jednotlivých prvků v plodech kolísá na základě posklizňových operací (jako je délka a způsob uskladnění, úprava plod atd.). To má dále vliv na kvalitu plodů, které udávají zájem konzumentů. (Salunkhe, 1991)

15

3.3 Pěstování

3.3.1 Nároky na prostředí a výživu Rajče je rostlina teplomilná a světlomilná. Proto jsou pro ni nejvhodnější polohy teplé, chráněné, nesnáší však polohy uzavřené. Při nadbytečné vzdušné vlhkosti a nedostatku světla se rostliny vytahují a jsou méně odolné proti chorobám. Při prvních mrazech zmrzne. (Melichar, 1997) Rajčata mohou být pěstována v oblastech, kde je minimálně 3 - 4 měsíce teplé, nemrznoucí počasí, s průměrnou teplotou okolo 16 oC. Při teplotách 12 oC a méně dochází k zastavení růstu a vývoje vegetačních a reprodukčních orgánů. Optimální teplota pro růst a kvetení je teplota ve dne teplota 25 - 30 oC, v noci 16 – 20 oC. Pro vývoj plodů je nejvhodnější teplota v rozmezí 18 – 24 oC. (Rubatzky, 1999) Minimální teplota pro klíčení semen je 9 oC. Červené barvivo plodů lykopen se tvoří při teplotě vyšší než 16 oC a jeho tvorba přestává při teplotě nad 35 oC. (Petříková, 1996) Půdy pro pěstování mají být lehké, propustné, teplé, humózní, hlinitopísčité až písčitohlinité s mírně alkalickou reakcí. Nevhodné jsou půdy těžké, zamokřené. (Melichar, 1997; Emmaus, 1978) V osevním postupu se rajče zařazuje do první nebo druhé tratě, po košťálovinách, luskovinách, obilninách. Po druzích z čeledi Solanaceae rajčata zařazujeme po 4 – 5 letech. Jsou dobrou předplodinou pro jinou zeleninu. (Melichar, 1997; Petříková, 1996)

Dávka chlévského hnoje je 40 – 60 t/ha. Doporučená dávka živin při jejich střední zásobě v půdě je 100 kg N, 35 kg P, 117 kg K/ha-1. Dusík je vhodné dodávat v dělených dávkách (před výsadbou, na začátku kvetené ve formě Ca(NO 3)2. (Petříková, 1996) 16

Odběr fosforu závisí kromě jeho zásoby v půdě také na půdní teplotě. Při jejím poklesu pod 14 oC klesá odběr fosforu, což lze určit podle antokyanového zbarvení na spodní straně listu. Vedle dobrého zásobení rajčat fosforem je důležité i optimální zásobení půdy hořčíkem. Draslík má příznivý vliv na velikost plodů a je vhodné jej dodávat v síranové formě. Rajčata jsou citlivá na čerstvé vápnění na které reagují žloutnutím listů. (Malý, 1998; Petříková 1998)

Nároky na vodu, závlaha Stanovení potřeby závlahy je množství vody, které je třeba přivést pěstované plodině na jednotku zavlažované plochy pro doplnění vláhového deficitu, tj. rozdílu mezi celkovou vláhovou potřebou a vodou využitelnou rostlinami ze srážek. Rajčata patří mezi zeleniny s vyššími nároky na vodu. Potřeba dodatkové závlahy není tak vysoká jako u ostatních plodových zelenin, z důvodu tvorby adventivních kořenů a silného kořenového systému. Pro dosažení pravidelných, dobrých výsledku je však dodatková závlaha nezbytná. Zejména násada plodů může být významně snížená, pokud má v daném období rostlina nedostatek vody. (Bartoš, 2000). Závlahové množství vody se nepřivádí do půdy naráz, ale aplikuje se ve formě jednotlivých závlahových dávek, kterými se voda dodává v souvislém časovém úseku, podle fyziologické potřeby rostlin a podle zásoby vody v půdě. (Malý, 1998) Velikost kořenové soustavy můžeme také významně podpořit hlubší výsadbou. V průběhu vegetace rajčata vyžadují 450 – 500 mm vody. (Petříková, 1996) Rubatzky, 1999 uvádí, že rajčata vyžadují okolo 25 – 30 mm týdně. Na horkém a suchém dni může evapotranspirace překročit 10 mm. Dle Malého, 1998 se zavlažovací dávka u rajčat pohybuje v rozmezí 20 – 30 mm. První závlahovou dávku vyžadují po vysázení, další před začátkem kvetení. Nejvíce vody potřebují v době narůstání plodů, kdy by se mělo zavlažovat každých 8 – 12 dní. Závlaha se ukončí v době dozrávání plodů. 17

Potřebná hloubka provlhčení půdy u rajčat je 0, 20 – 0,30 m, minimální zásoba půdní vláhy (% VVK) činí

60 – 70 %. Závlahové množství vody za vegetační

období se udává 210 mm, závlaha se u rajčat doporučuje aplikovat v měsících květen – srpen.

3.3.2 Agrotechnika Základní zpracování půdy závisí na předplodině a skládá se na podzim z podmítky, zaorání chlévského hnoje střední orbou a zapravením superfosfátu a síranu draselného.

Na jaře pak provádíme urovnání a prokypření půdy, udržení

bezplevelného stavu kultivátorováním. (Malý, 1998) Ochrana proti plevelům je velmi důležitá, zvláště u přímých výsevů. Zaplevelení porostu způsobuje prodloužení vegetační doby, snižuje efektivitu mechanizované sklizně, snižuje výnos, zvyšuje výskyt chorob a náklady na sklizeň. (Bartoš, 2000) Dva týdny před výsadbou se zapraví dusíkatá hnojiva, popř. druhá polovina superfosfátu a síranu draselného. (Malý 1998)

Předpěstování sadby Rajčatová sadba se předpěstuje ve sklenících z výsevu od poloviny března. Osivo mořené Thiranem se vysévá do výsevných truhlíků s desinfikovanou zeminou, nebo přímo na záhon, nebo do minisadbovačů se 160 buňkami. Výsevné misky i minisadbovače je vhodné zakrýt polyethylenovou fólií a až do vyklíčení semen je umístit v klíčící komoře s teplotou 22 – 24 oC. Po vyklíčení se dále pěstují při teplotě 18 – 22 oC ve dne a 14 – 16 v noci. (Malý, 1998) K závlaze minisadbovačů se používají zavlažovací mosty, umožňují rovnoměrnou jemnou závlahu, při které nedochází k vyplavování substrátu z minisadbovačů. Součástí předpěstování je přihnojování, které je zvlášť důležité při předpěstování v minisadbovačích, kde je malý objem substrátu. (Petříková, 2006) 18

Výsadba Na ranost sklizně i výšku výnosu má rozhodující význam včasný termín výsadby. Tyčkové odrůdy rajčat se vysazují co nejdříve již s nasazeným květenstvím. Při výsadbě začátkem května se využívá k nakrytí porostu natkaná textilie, aby se zabránilo poškození rostlin mrazíky. Zároveň se nakrýváním zlepší klimatické podmínky pro počáteční růst a vývoj. Spon výsadby je 0,8 – 1 x 0,3 m nebo do dvouřádků 1,5 + 0,4 x 0,3 m. Po uplynutí nebezpečí mrazíků se textilie odstraní a do řad se instaluje opěrná konstrukce z drátu, napnutého na kůly o výšce 1,5 m. Rostliny se vyvazují k drátu motouzem a vedou se na jeden výhon. Postraní výhony je nutno odstranit včas, obvykle když mají délku 50 - 100 mm. Pozdější odstranění způsobuje zpomalení růstu hlavního výhonu a vznik větších ran, které mohou být vstupním místem infekce. V průběhu vegetace je nutná ochrana, přihnojování nejlépe kapkovou závlahou, čímž se výrazně sníží nebezpečí výskytu houbových chorob. Do kapkové závlahy se přidávají živiny formou vodorozpustných hnojiv. Jakmile rostliny dosáhnou drátu, hlavní výhon se zaštípne. Obvykle je tomu po vytvoření 5 – 6 květenství, za kterými se ponechá jeden list. Zaštípnutím výhonů se urychlí dozrání plodů na 5. - 6. vijanu. (Petříková, 2006; Petříková, 1998; Malý, 1998) Prodlužování internodií vlivem vysokých teplot nebo-li vytahování rostlin zabráníme použitím růstového retardátoru Retacel extra R 68 formou zálivky v době, kdy rostliny mají 4 pravé listy. Přípravek není povolen u rajčat určených pro zpracování na dětskou výživu. (Petříková, 1996)

Přímý výsev Pěstování rostlin z přímého výsevu se využívá u keříčkových odrůd rajčat. Semena vyséváme kolem 20. dubna v závislosti na teplotě půdy, která má být alespoň 12 oC. Hloubka výsevu je 30 – 40 mm.

19

Osivo se vysévá mořené do dvouřádků na záhon o šířce 1,2 m, nebo na rovný povrch. Vysévá se 120 – 330 tisíc semen na ha. Porost se dále již nejednotí. Výsevek je 0,5 – 1 kg . ha-1. (Petříková 2006; Malý, 1998)

Ošetřování Proti plevelům se používají herbicidy a kultivace při niž se půda provzdušňuje. Dále je nezbytná ochrana proti houbovým chorobám (nejzávažnější plíseň bramborová) a škůdcům. U rajčat pěstovaných pro průmyslové zpracování a mechanizovaně sklízených se v době zralosti 5 – 10 % plodů provádí postřik regulátorem dozrávání ethephonem. Teplota při aplikaci by měla být vyšší než 16 oC. Výrazný účinek přípravku se projeví za 14 – 21 dnů po aplikaci. K usnadnění mechanizované sklizně lze použít desikant Harvarde 25 F v době, kdy dozrává 40 – 50 % plodů. Účelem tohoto zásahu je ukončení růstu rostlin, zmenšení objemu rostlinné hmoty a usnadnění kombajnové sklizně.

3.3.3 Odrůdy Existují dva typy odrůd, tyčkové a keříčkové. Skupiny se od sebe výrazně liší způsobem pěstování i využitím. (Pekárková, 2001) Keříčkové odrůdy pro přímý konzum se sklízí ručně a pěstují se z předpěstované sadby. Tomu odpovídá i volba odrůdu vhodná k dodání na trh jako stolní rajčata. Keříčkové odrůdy pro průmyslové zpracování sklízíme mechanizovaně, pěstují se převážně z přímého výsevu. K tomuto účelu jsou určeny odrůdy schopné jednorázové sklizně, s pevnými neopadavými, které se při sklizni oddělují od kalichu, které mají vysokou refrakci a odolnost vůči hnilobám a praskání. V poslední době je požadavek, aby plody na rostlině plně dozrály beze ztráty pevnosti a po sklizni je bylo možné delší dobu – až 3 týdny uchovávat. 20

Jedná se o long – life odrůdy dostatečnou rezistencí vůči nejvýznamnějším chorobám, s vysokou odolností vůči praskání plodů. (Malý, 1998; Petříková 1996)

Keříčkové odrůdy určené pro průmyslové polní pěstování zrají současně. Jejich plody jsou však vlivem vysokého obsahu pektinů dost tuhé, a proto se nehodí pro konzum v čerstvém stavu. Tyto vlastnosti plodů jsou však důležité pro strojovou sklizeň a pro transport. (Pekárková, 2001)

3.3.4 Sklizeň První sklizeň rajčat začíná 70 dní po výsadbě, když je 80 % plodů zralých. Ukončení sklizně je zhruba za 125 dní. Délka sklizně je závislá na odrůdě. (Rubatzky, 1999) Rajčata plodí postupně po celou vegetační dobu, kterou ukončí až první mráz. Zralé plody na rostlině nijak neomezují vývoj ani zrání dalších plodů. Sklízet je však třeba nejméně jednou týdně, protože vyzrálé plody jsou náchylné k pukání a přezrálé plody měknou a ztrácejí chuť. Optimální chuť záleží na správném termínu sklizně mnohem více než na odrůdě. Typické aromatické látky pro rajčat jsou uloženy především v zelených částech rostliny. Pro zvýšení vůně a chutě se proto sklízejí plody v celých hroznech nebo alespoň se stopkou kalichem, aby z nich mohly aromatické látky přejít do plodů. Odstraňování spodních listů neuspíší dozrávání, protože plody k dozrání světlo nepotřebují. Odlamujeme jen nemocné a žluté listy, které už neasimilují. (Pekárková, 2001). Sklizeň plodů probíhá ve 4 – 6 denních intervalech. Odbytují se v přepravkách nebo jiných obalech, případně se sklízejí na tácky nebo misky a balí se do PE fólie. Norma jakosti ČSN 463157 vyžaduje třídění: výběr, I. a II. jakost. Norma dále stanovuje povolené odchylky přičemž je kladem důraz na vyrovnanost v obalu. 21

Každý obal musí mít vyznačený původ, balírnu nebo odesílatele. Označení obalu a způsob uvádění do oběhu musí být v souladu se zákonem o potravinách. (Petříková, 2006; Malý, 1998) Sklizeň keříčkových odrůd rajčat k průmyslovému zpracování začíná v srpnu – září, sklízí se mechanizovaně. Měla by proběhnout do konce září, v opačném případě se zvyšují ztráty přezráním plodů, popř. je zde riziko poškození mrazem. Sklizňové stroje pracují na principu destruktivní sklizně (podřezání rostlin přičemž se plody oddělují od rostlin na vytřásacím dopravníku). Plody se třídí ručně přímo na sklízecím stroji, stacionární lince nebo lze třídit pomocí fotobuněk. Vytříděné plody se odvážejí do konzerváren. Při dvoufázové sklizni pracovníci na sklízecím stroji vytřídí jen shnilé nebo poškození plody. Plody se dále myjí, třídí a předzpracovávají na stacionární lince, kde se z nich po drcení získává drť. Drť se soustřeďuje do nádrže, odtud je nasávána do autocisteren a odvážena do konzerváren k dalšímu zpracování. Drť má mít minimální refrakci 5o. (Petříková, 2006; Malý, 1998) Pro urychlení dozrání lze na plody aplikovat ethylen. Ethylen (100 – 150 ppm) je obvykle aplikován ve formě plynu, v uzavřené místnosti. Nejlépe plody reagují na ethylen při teplotě 20 – 21oC, 85 – 90% RVV po dobu 12 – 24 hodin.

(Rubatzky,

1999) Výnos stolních tyčkových odrůd je minimálně 40 – 50 t . ha, výnos u keříčkových odrůd 30 – 40 t. Výnos u odrůd k průmyslovému zpracování je 25 – 35 t a více. (Malý, 1998)

22

3.4 Vodní stres Stres je stav v němž se rostliny nachází pod vlivem nepříznivých podmínek. Stresový faktor je určitá významná odchylka od podmínek, které jsou pro život optimální. Stresové faktory dělíme na biotické (jako je vliv patogenních organismů, působení býložravců, vzájemné ovlivňování rostlin atd. a abiotické (např. nedostatek vody, kyslíku, živin v půdě, mechanické účinky větru atd.), V přírodních podmínkách často působí více stresorů současně např. silné záření, vysoká teplota, nedostatek vody. Tyto faktory negativně ovlivňují kvalitu a množství produkce. (Anonym, 2009; Cushman, 2003)

Klasifikace poškození stresem Primární přímé poškození – stres může přímo způsobit nevratné změny. Stres je účinný již při velmi krátkých dobách jeho působení (sekundy, minuty). Primární nepřímé poškození - působení stresu má za následek vratné změny. Dlouhé trvání (dny, týdny) těchto změn však může být spojeno se zpomalením důležitých metabolických procesů, což může indukovat produkci toxinů apod. Sekundární přímé poškození – primární stres indikuje stres sekundární (např. vysoká teplota způsobí vodní deficit, který poškozuje rostlinu). (Fischer, 1996) Rostlinné reakce na nedostatek vody v půdě jsou odvozeny od schopnosti rostliny přizpůsobit se. Další vývoj rostlin ve stresovém prostředí závisí na schopnosti rostlin vnímat impuls k plodnosti, přenášet podnět a spustit fyziologické a chemické změny. (Chaves, 2002; Jiang, 2002) Vodní stres ovlivňuje různou měrou rostlinné procesy jako růst, fotosyntézu a transpiraci. Růst listů a stonků je mnohem citlivější na vodní stres než fotosyntéza a transpirace. (ICT International, 2003) 23

3.4.1 Význam vody pro metabolismus rostlin Ze všech nezbytných faktorů života patří hlavní a rozhodující místo vodě. Nedostatečná půdní vlhkost, patří k hlavním příčinám nekvalitního růstu a špatného zdravotního stavu rostlin. Schopnost rozeznat první příznaky stresu vody je rozhodující pro udržení růstu rostlin. Voda prostupuje všechny pletiva rostliny a tvoří v ní nepřetržitý proud. Obsah vody v pletivech většiny rostlin je dosti značný – je rozdílný u jednotlivých rostlinných druhů, v různých orgánech téže rostliny, ani ve tkáních téhož orgánu není stejný. Obsah vody se mění také v závislosti na podmínkách, v kterých se rostlina vyvíjí a roste. Např. v listech se obsah vody mění v průběhu den a noci. (Wilson, 2009; Rubin, 1966) Voda vystupuje nejen jako činitel pasivní, ale také aktivně zasahuje do různých procesů. Skutečný růst rostlin vyžaduje určitý stupeň nasycení vodou, tzv. hydraturu. Rozhoduje o ní nejen obsah vody v protoplastu, v rostlině, které vyjadřujeme procentem sušiny, ale také to, kolik vody bude rostlina přijímat z okolního prostředí. V prostředí nenasyceném vodními parami ztrácí rostlina vodu, ale zároveň v ní stoupají síly, které vodu zadržují. Rostlina přijímá, vede a vydává vodu. Změny v obsahu vody jsou určovány příjmem vody a jeho vztahem k výdeji vody rostlinou. Ta nasává přibližně tolik vody, kolik vydává. Poměr mezi současným příjmem a výdajem vody je označován jako vodní bilance. Rozeznáváme aktivní a pasivní vodní bilanci. Aktivní vodní bilancí rozumíme stav, kdy dochází k dosycení rostliny vodou. Při pasivní vodní bilanci dochází k nižšímu vodnímu sytostnímu deficitu a k poruše v hospodaření vodou. (Šebánek, 1983)

24

3.4.2 Vodní deficit Jakmile se poruší rovnováha v příjmu a výdeji vody rostlinou, dochází při větším vodním deficitu k vadnutí, spojeného s hromaděním kyseliny abscisové a poklesů giberelinů v listech. Rozeznáváme vadnutí počáteční, přechodné, trvalé a nenávratné. Počáteční vadnut se projevuje u rostlin v období parných dní, kdy kořeny nestačí zásobovat nadzemní část, v důsledku vysokých teplot. Při nedostatku přístupné vody v půdě dochází obvykle po počátečním a přechodném vadnutí k trvalému až nenávratnému vadnutí, které je poznamenáno hlubokými a trvalými škodlivými změnami v rostlině. Průduchy se rozevřou, to může urychlit hynutí rostlin vysycháním. Absolutní obsah vody v půdě nerozhoduje o její přijatelnosti rostlinami. Rozhodující je to množství vody, pod jehož hranici nastává vadnutí rostlin. Koeficient vadnutí závisí kromě rostliny na půdě a jejich vlastnostech. (Šebánek, 1983; Rubin, 1966) Nedostatek půdní vláhy omezuje transpiraci, zvyšuje osmotickou hodnotu, snižuje turgor svěracích průduchů, které se zavírají a zamezují přístupu CO2, snižuje růst a tím i celou asimilační plochu, snižuje příjem minerálních látek a zpomaluje odvádění asimilačních zplodin. Dochází ke snížení produkce a hospodářského výnosu. Zeleniny mají většinou vysoký transpirační koeficient udávající množství vypařené vody na 1 g produkované hmoty, pohybující se v rozmezí 280 – 830. U rajčat je tato hodnota 500 – 650. Klesne-li zásoba vody v půdě pod hodnotu 50 % využitelné vodní kapacity, trpí všechny zeleniny nedostatkem vody. Krátkodobý nedostatek vody může u některých druhů urychlit vývoj. Např. u rajčat podporuje kratší suchá perioda tvorbu květů a zvýšení výnosu, naopak delší období sucha vede k zasychání květů a podstatnému snížení výnosů. (Malý, 1998)

25

Nedostatek vody v půdě Při nedostatečném množství srážek v období vegetace i během celého roku v aridních oblastech se dostavuje atmosférické sucho (počasí beze srážek, s vysokými teplotami a poklesem atmosférické půdní vlhkosti). Půdní sucho způsobuje nedostatek vody v půdě a její nedostupnost pro rostliny. V tomto případě jde o absolutní sucho. Jestliže je dostatek vody v půdě, ale kořenová soustava není schopna vodu přijímat (nízká teplota, nedostatek kyslíku apod.) dochází k fyziologickému (relativnímu) suchu. Vlivem sucha se v buňce mění koloidně chemické a submikroskopické vlastnosti protoplastu. Nastává změna hydratace koloidů protoplastu. Dále se mění viskozita a elasticita. Sucho se projevuje na rostlinách jako škodlivý faktor přímo a nepřímo. Nepřímé poškození suchem tzv. metabolické začíná uzavíráním stomat, to má za následek snížení příjmu oxidu uhličitého a omezení fotosyntézy, zvýšení dýchání a celkově pak snížení obsahu sušiny. Přímé poškození se projevuje v dehydrataci pletiv, které postupně odumírají. (Šebánek, 1983)

Působení stresu na základní fyziologické procesy Při pokusu s rajčaty byla sledována rychlosti fotosyntézy, transpirace a průduchové vodivosti v optimálních podmínkách a v období působení stresu. Bylo zaznamenáno odlišné chování rostlin rajčat při dlouhodobém a krátkodobém působení vodního stresu. V obou případech byly naměřeny velmi podobné hodnoty rychlosti fotosyntézy u stresovaných rostlin v období nejzazšího působení vodního deficitu. Při krátkodobém působení vodního stresu hodnoty rychlosti fotosyntézy a transpirace postupně klesaly, kdežto při dlouhodobém působení vodního stresu (20 dnů) byly v prvé polovině tohoto období (7. den) naměřeny hodnoty blízké rychlosti fotosyntézy nestresovaných rostlin.

26

Další rozdíl byl zaznamenán v období regenerace, kdy u krátkodobého pokusu dosahovala 4. den po obnovení zálivky rychlost fotosyntézy stresovaných rostlin pouze 51,8 % úrovně nestresovaných rostlin. Při dlouhodobém působení vodního stresu byl nárůst rychlosti fotosyntézy dynamičtější a již 3.den po obnovení zálivky se hodnoty rychlosti fotosyntézy blížily úrovni nestresovaných rostlin. Toto časné vyrovnání rychlosti fotosyntézy lze zřejmě přisoudit jednak fotosyntetickému dospění listů nestresovaných rostlin a postupnému snížení rychlosti fotosyntézy a dále rychlejší senescenci listů stresovaných rostlin.

(Hniličková, 2004)

3.5 Pomocné půdní látky a rostlinné přípravky Dle zákona 156/1998 Sb. O hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd je definována pomocná půdní látka jako látka bez účinného množství živin, která půdu biologicky, chemicky nebo fyzikálně ovlivňuje, zlepšuje její stav nebo zvyšuje účinnost hnojiv. Pomocným rostlinným přípravkem se dle zákona rozumí látka bez účinného množství živin, které jinak příznivě ovlivňuje vývoj kulturních rostlin nebo kvalitu rostlinných produktů.

3.5.1 Nepřímá hnojiva Pomocné půdní látky a pomocné rostlinné přípravky zařazujeme dle všeobecného dělení hnojiv do skupiny hnojiv nepřímých. Nepřímá hnojiva neobsahují rostlinné živiny ve větším množství, rostlinám tedy nedodávají živiny, ale umožňují zlepšit výživu úpravou životního prostředí, nebo ovlivňují metabolismus rostlin tak, že rostliny dovedou využít větší množství živin na tvorbu výnosů. (Richter, 1994)

27

Nepřímá hnojiva dělíme na : •

Hnojiva bakteriální (u nás jsou zastoupena průmyslově vyráběnými očkovacími látkami, obsahující specifické vitální kmeny zárodků hlízkových bakterií – Rhizobium)

•

Regulátory růstu (tyto látky ve velmi nepatrném množství regulují určité fyziologické a morfologické procesy). Dále se dělí na nativní (fytohormony) a syntetické (auxinoidy, retardanty apod.)

•

Inhibitory mikrobiologických procesů (tyto látky zpomalují např. přeměny amoniakálního dusíku v půdě na nitrátový).

•

Půdní zlepšovače (jedná se o přípravky, které mají udržet půdní strukturu v optimálním stavu nebo upravovat fyzikální vlastnosti extrémně těžkých půd). (Richter, 1994; Baier-Baierová, 1985)

3.5.2 Pentakeep® Super Japonská firma Cosmo Oil Co.,Itd. je orientována na ropný průmysl. Přesto její aktivity (především výzkum) zasahují i do oblasti zemědělství. Dceřiná společnost firmy Cosmo Oil., Itd., Cosmo Seiwa Agriculture Co., Itd. uvedla na trh sérii hnojivého kapalného přípravku Pentakeep – V, Pentakeep Super a Pentakeep G. Hlavní účinnou složkou roztoku je 5-amino-levulová kyselina (ALK). Pěstování plodin je do značné míry ovlivněno klimatickými podmínkami. ALK podporuje fotosyntézu, reguluje dýchání, otvírání průduchů, zlepšuje tvorbu a ukládání zásobních látek, příjem živin a zvyšuje odolnost vůči stresovým podmínkám prostředí (jako je zasolená půda, nízké teploty, nedostatek světla, atd.). ALK je chemická sloučenina přítomna v lidském organismu, u živočichů i rostlin, tato kyselina neprodukuje protein, ale je prekurzorem chlorofylu v rostlinách.

28

Společnost uvádí, že vliv ALK se pozitivně projevuje na zvýšení výnosu plodin, zkrácení vegetační doby a zvýšení obsahu cukru v plodech. Přípravek také vyrovnává nerovnováhu mezi makro a mikro živinami, které jsou pro rostliny dostupné v závislosti na pH půdy. Rostlina ošetřena ALK má menší listy, které ale mají tendenci sílit. Listy si navzájem méně stíní, což má kladný vliv na sklizeň. Vliv na účinnost přípravku má také aplikace – příjem rostlin kořenem nebo listem. Účinnost přípravku není ovlivněna pouze zvoleným typem přípravku Pentakeep a jeho koncentrací, ale i dobou a způsobem jeho aplikace, technologickým pěstováním dané plodiny, půdními a klimatickými podmínkami a kombinaci s ostatními hnojivy. Významná je možnost využití přípravku v ekologickém zemědělství. Cena popisovaného přípravku se pohybuje kolem 80 eur za jeden litr. Složení přípravku uvádí tabulka 2. (Pentakeep, 2007)

Tab. 2 Složení přípravku Pentakeep® Obsahová látka

Množství Ostatní účinné látky:

Celkový dusík (N)

síran zinečnatý, síran 9,50 % měďnatý,

Dusičnan amonný

3,80 % dinatrium molybdenu,

MgO

5,70 % 5 – aminolevulinová kyselina

MnO

0,30 %

2

BO

3

0,45 %

29

Aplikace Pentakep® Super v praxi Pentakeep byl aplikován na odrůdu Orbit. Ve zkoušce byly použity tři varianty ošetření (neošetřená, ošetřená 0,1%, ošetřena 0,02% koncentrací roztoku), z nichž každá měla 20 opakování. Zkouška byla založena v nádobách. Aplikace přípravku proběhla dle doporučení metodiky výrobce. Plody byly sklízeny 8x od 7.7 v týdenních intervalech, poslední sklizeň se uskutečnila 10.9. 2007. Aplikace přípravku Pentakeep Super zvýšila výnos plodů u ošetřených variant ve srovnání s variantou neošetřenou. Dále Pentakeep super v koncentraci 0,02 % zvyšoval v rajčatech nejvýrazněji obsah makroelementů dusíku, fosforu, draslíku a hořčíku. Také byl dále zaznamenán vyšší obsah sušiny 6,5 %. Obsah cukru v plodech rajčat byl zjištěn v rozmezí 3,32 – 3,87 %. Nárůst oproti kontrole vykazoval o 16,6 %, vitamín C se projevil (v koncentraci 0,02%) 21,39 mg/100g, kde zvýšení představuje 46,7%. (Smatanová, 2008)

30

4. Metodika a materiály 4.1 Charakteristika prostředí Pokus probíhal na pozemku Zahradnické fakulty v Lednici, v roce 2008. Lednice se nachází v nížinné oblasti jižní Moravy a nadmořská výška katastru kolísá od 160 do 200 m. n. m. Pěstitelská oblast se řadí do kukuřičného výrobního typy, tzv. subtypu kukuřično – ječného. Podle

agroklimatické rajonizace se jedná o makrooblast teplou, oblast

převážně teplou se sumou aktivních teplot větší než 2800 oC, podoblast převážně suchou s hodnotou klimatického ukazatele zavlažení v rozmezí 150-100 mm, okrsek s Tmin nad -18 oC. Tento okrsek má nejpříznivější podmínky pro přezimování kultur. Pouze 1 až 2 krát za 10 let se zde vyskytuje absolutní minimum pod -20 oC. Větry vanou převážně od severozápadu a jihovýchodu a lze je označit za větry výsušné. (Rožnovský, 2006) V roce 2008 byla vyhodnocena průměrná teplota za sledované období duben – září 16,9 °C, úhrn vodních srážek 268,8 mm, délka slunečního svitu v sledovaném období činila 1132,6 hod. Meteorologické údaje byly naměřeny na Meteorologické stanici Mendeleum v Lednice. Teplota vzduchu a úhrn srážek jsou uvedeny v grafech v příloze 1 – 4. (Rožnovský, 2006)

4.2 Rostlinný materiál Pro pokus byla použita odrůda keříčkového rajčete Proton. Jedná se o nehybridní, středně ranou odrůdu s velmi pevnými, oválně kulovitými až kulovitými plody. Hmotnost plodů 80-90 g, průměr velikosti 4 – 5 cm. Velmi dobře snáší krátkodobé skladování, a proto je vhodná i pro ruční sběr a přímý konzum. Rostlina má středně kompaktní habitus. (Semo, 2009) Udržovatelem odrůdy je SEMO s.r.o Smržice a SEVA-FLORA s.r.o Valtice. 31

Obrázek 1. Rostlina odrůdy ´Proton´

Obrázek 2. Plody odrůdy ´Proton´

4.3 Uspořádání pokusu 4.3.1 Půdní podmínky Půdní rozbor pokusného pozemku v Lednici, který byl vypracován Ing. Jiřím Jandákem, CSc., označuje půdu jako černozem, půdní druh hlinitý, matečný substrát je spraš. Vzorky pro tento rozbor byly odebrány 17.3.2008 v pravidelné síti, zaměřené od středu pokusného pozemku. Základní chemické vlastnosti půdy uvádí tab. 3. 32

Tab. 3 Základní chemické vlastnosti půdního profilu Vzorek

pH KCl

pH H2O Uhličitany

Humus

%

%

0,1 - 0,2 m

7,34

7,85

2,7

2,21

0,3 – 0,4 m

7,39

7,92

3,5

1,46

0,5 – 0,6 m

7,5

8,1

12,2

1,08

0,6 – 0,7 m

7,56

8,14

15,2

0,91

0,9 – 1 m

7,65

8,17

15,5

0,27

Kvalita půdní organické hmoty je vysoká. V hloubkách 0,1 – 0,2 m a 0,3 – 0,4 m bylo zaznamenáno škodlivé zhutnění půd. Z hlediska prostorového uspořádání půdních částic je pozemek poměrně nehomogenní.

Na pokusný pozemek byl v roce 2000 aplikován chlévský hnůj, další hnojení proběhlo v roce 2003 aplikací granulovaného hnoje. Jako předplodina byly využity květiny, v roce 2006 směs letniček, v roce 2007 astry.

Pozemek byl silně zamořen pcháčem osetem (Cirsium arvense), na jeho odstranění byl použit Roundup Biaktiv, ve dvou termínech aplikace 15.4 a 29.4. Dále bylo aplikováno hnojivo ledek vápenatý amonný v termínu 12.5. Dávka hnojiva činila 1,7 kg/ 100 m2.

4.3.2 Výsev, předpěstování sadby, výsadba Výsev osiva byl proveden ve skleníku do výsevních misek v termínu 27.3. Bylo vyseto 1400 semen. Pro výsev byl použit zahradnický substrát B, AGRO CS, Česká Skalice. Přepichování sadby do sadbovačů (vel. hrnku 80 mm) proběhlo v termínu 3.4. Pro tento účel byl použit taktéž zahradnický substrát B. 33

Výsadba Výsadba předpěstované sadby na pozemek proběhla 15.5. Pozemek byl rozdělen na dvě hlavní části, s rozdílnou využitelnou vodní kapacitou (45 %, 65 %). Každá část pak byla zvlášť rozčleněna na šest samostatných parcel o velikosti 16 m2, kde se střídala kontrola s postřikem Pentakeep v následujícím pořadí (1K, 1P, 2P, 2K, 3K, 3P). Na jednu parcelu bylo vysázeno celkem 84 kusů rostlin uspořádaných do 6 řádků po 14 rostlinách, (vzdálenost rostlin v řádku 30 cm). Celkový počet rostlin na pokusném pozemku činil 1008 kusů. Obrázek 3. zobrazuje uspořádání porostu na pozemku.

Obrázek 3. Uspořádání porostu

34

4.3.3 Ošetřování porostu Porost byl ošetřován základními pracovními úkony jako je pletí a okopávka. V průběhu pěstování byl porost ošetřen přípravky proti plísni bramborové, přípravky jsou uvedeny v tab. 4.

Tab. 4 Ošetřování porostu proti plísni bramborové Datum aplikace

Přípravek

8.7

Champion 0,40 % *

17.7

Champion 0,40 % *

31.7

Ridomil Gold MZ PEPITE 0,25 % *

6.8

Champion 0,40 % *

14.8

Champion 0,40 % *

22.8

Champion 0,40 % *

*Silwet 0,08 %

Aplikace přípravku Pentakeep S První aplikace přípravku Pentakeep proběhla 8 dní po výsadbě, kdy byl na rostlinách 1 květ a cca 5 listů. Celkem bylo provedeno 5 ošetření přípravkem Pentakep S. Jednotlivé termíny ošetření jsou uvedeny v tab. 5. Aplikace přípravku byla provedena ručním postřikovačem o objemu 12,5 l. Koncentrace roztoku Pentakeep S byla 0,02 %. Dávka přípravku na postřikovač činila 2,5 ml roztoku. Takto připravený koncentrát byl použit na plochu 50 m2. Obrázek 4 a 5 zobrazuje porost a plody před poslední aplikací přípravku.

35

Tab. 5 Termín aplikací Datum aplikací

Vývojová fáze

23.5

1 květ, 5 listů

29.5

2 květy, 6 listů

12.6

2 květy, 1 plod, výška 45 cm

18.6

1 květ, 4 vijany, 2-3 plody, výška 45 cm

18.7

15 - 17 vijanů, 1 plod oranžový, výška 45 - 50 cm

Obrázek 4. Porost před poslední aplikací přípravku

36

Obrázek 5. Plody před poslední aplikací přípravku

Závlaha Na pokusný pozemek byla nainstalována řízena závlaha, řídící jednotka VIRRIB – snímač půdní vlhkosti. Snímač VIRRIB se nejčastěji používá k přímému trvalému monitorování obsahu vlhkosti na předem zvoleném stanovišti. Odezva snímače na změny vlhkosti prostředí je okamžitá. Snímač se skládá ze dvou soustředních kruhů z nerezové oceli, spojených v tělese snímače, kde je umístěna elektronická část. Vyhodnocovací jednotka znázorňuje přímo na displeji objemovou vlhkost půdy v objemových procentech. Jednotka je konstruována jako přenosná s bateriovým napájením. Průměrná teplota a vlhkost půdy je graficky znázorněna v příloze 5 a 6. Typ závlahy na pozemku – jedná se o víceletou kapkovací hadici TAJFUN 25 (výrobce NETAFIM), kapkovače jsou od sebe vzdáleny 0,30 m. Z jednoho kapkovače se uvolní při tlaku 1 atmosféry 1,75 l. 37

Celkový úhrn srážek v období od května do září činil 23,03 m3. K variantě s využitelnou vodní kapacitou 45% bylo dodáno 8,768 m3 vody, naopak k variantě s využitelnou vodní kapacitou 65% bylo dodáno pomocí kapkové závlahy 16,7395 m3. V případě varianty 45 % VVK bylo celkové množství vody v porostu 31,79 m3. U 65 % VVK bylo celkem v porostu 39,76 m3 vody. Množství vody v porostu je graficky znázorněno v grafu 1.

Graf 1. Celkové množství vody v porostu

3

voda m/ 100 m

2

45 40 35 30 25 20 15 10 5

16,7395 8,768

Závlaha Srážky

23,03

23,03

45%

65%

0

varianta

4.3.4 Sklizeň Rajčata byla sklízena ručně probírkou. Sklizeň jednotlivých variant probíhala odděleně. Dále probíhalo třídění plodů do jakostních tříd dle ČSN 463157 (zvolené třídění: výběr, konzervárenské, nestandard), počítání a vážení plodů jednotlivých tříd. Celkem proběhlo 6 sklizní, první termín sklizně 5.8, poslední 9.9.

38

4.3.5 Odběr vzorků Odběr vzorků k laboratorní analýze probíhal po každé sklizni. Z každé varianty bylo odebráno 10 vzorků, zhruba o stejné velikosti a vybarvenosti plodů. Následovala refrakce, která byla prováděna po každé sklizni, tentýž den. Dále byl proved jednorázový odběr, za účelem stanovení obsahu vitamínu C a sušiny v termínu 1.9. Pro stanovení obsahu minerálních látek proběhl odběr vzorků 9.9.

4.4 Stanovení obsahových látek

4.4.1 Stanovení refrakce Obsah cukrů byl stanoven pomocí ABBEHO refraktometru. Typ přístroje ABBE AR2, firmy A – KRUSS OPTRONIC. Z každé varianty bylo odebráno 10 vzorků. Samotné stanovení probíhalo z čerstvé šťávy každého plodu. Z těchto hodnot byl vyhotoven aritmetický průměr.

4.4.2 Stanovení obsahu sušiny Obsah sušiny byl stanoven ze vzorků vysušených v sušárně STERIMAT 574.2. Vzorky byly sušení nejprve při 60°C, v závěru při 80 °C do konstantní hmotnosti.

4.4.3 Stanovení obsahu vitamínu C Stanovení obsahu kyseliny askorbové probíhalo pomocí přímé metody vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC), při použití režimu s obrácenými fázemi (RP), s detekcí v ultrafialové oblasti (UV) spektra. Elektroneutrální kyselina askorbová je v kyselém prostředí pomocí vodíkových můstků a jiných slabých interakcí zadržována na koloně obsahující protonizované NH3+.

39

Kvalitativní určení je provedeno z retenčních dat, kvantitativní stanovení z ploch (výšek) píků vzorku a standardů. Příprava vzorku: Vzorek s přídavkem kyseliny šťavelové byl šetrně homogenizován. Dále byl kvantitativně převeden do odměrné baňky a doplněn po rysku kyselinou šťavelovou. Došlo k přefiltrování homogenit přes gázu a k odstředění při 3800 otáčkách za minutu po dobu 10 min na odstředivce Hettich EBA (Hettich, Německo). Chromatografická analýza: Analytická kolona CGC 3 x 150 Separon SGX C18, 7 μm: izokratický režim; mobilní fáze TBAH (tetrabutylamonium hydroxid) – 0,1 M kyselina šťavelová – voda 10:20.70 (v/v/v); průtok 0,5 ml.min-1; objem nástřiku 20 μl; vlnová délka 254 nm. Kolona byla umístěna v kolonovém termostatu Ecom při tepotě 30 °C. Před analýzou byl celý systém spuštěn 2 hod., aby došlo k ustálení stavu v kolonovém systému. Lampa detektoru byla spuštěna před začátkem analýzy. Při každé sérii vzorku byl proveden slepý vzorek (pouze s mobilní fází). Pro vyhodnocení byla použita programová aplikace CSW verze 17 (DataApex, ČR).

4.4.4 Stanovení obsahu minerálních látek Během jedné analýzy lze pomocí izotachoforetického analyzátoru IONOSEP 2003 stanovit sodík, draslík hořčík a vápník. Ředění vzorku závisí na jeho povaze. Před analýzou je nutné odstranit mechanické nečistoty filtrací nebo odstředěním. Vzorky k analýze byly naředěny 41x. Detekční limity jsou pro draslík 0,4 mg/l, pro sodík a vápník 0,2 mg/l a pro hořčík 0,1 mg/l. Izotachoforéza (dále jen ITP) je moderní analytická separační metoda využitelná pro separaci ionogenních látek jako jsou organické kyseliny a báze, aminokyseliny, peptidy, proteiny, kovové ionty apod.

40

Předností metody jsou vysoká rozlišovací schopnost, krátký čas analýzy, nízké provozní náklady, nízký detekční limit a minimální před úprava vzorku. ITP je jednou z elektromigračních technik, tzv., že separace je založena na rozdílné pohyblivosti iontů stejného znaménka ve stejnoměrném elektrickém poli. V ITP je v jedné analýze možno dělit buď anointy nebo kationy. V ITP se používají 2 základní elektrolyty – vedoucí a zakončovaní. Vedoucí elektrolyt: 5mM H2SO4 + 7mM-18-crown-6 + 0,1% HPMC. Koncový elektrolyt: 10mM BTP1. Hnací proud: počáteční 100 μA, koncový 50 μA. Vzorek A, B se vkládá do rozhraní elektrolytů. Po zapnutí stejnoměrného elektrického proudu migrují zóny v pořadí jejich pohyblivosti. Za zónou vedoucího anionu L se vyděluje nejpohyblivější ze směsi ( A) za ním migruje zóna směsi anionů A a B a před zónou zakončujícího anionu T migruje zóna B. Po dosažení ustáleného stavu tj. po úplné separaci všech složek se tyto pohybují v těsně za sebou oddělených zónách v pořadí klesající pohyblivosti. Všechny zóny se pohybují stejnou rychlostí a odtud je odvozen název izotachoforéza. Délka analýzy je 15 min. Výsledky analýzy jsou počítačově zpracovány v programu WIONOSEP.

4.5 Statistické vyhodnocení dat Výsledky pokusu byly nejprve předběžně zpracovány do tabulek v programu Microsoft Excel 2003. Tyto data byly pak dále vyhodnoceny pomocí programu STATISTICA CZ.8, Stat Soft. Jako základní statistické parametry byly určeny: aritmetický průměr, směrodatná odchylka, směrodatná chyba pro jednotlivé zjištěné údaje. Dále byl vyhotoven test homogenity, analýza rozptylu a vícenásobné porovnání metodou minimálního průkazného rozdílu při 95% hladině pravděpodobnosti. Kde nebylo možné použít test Anova, byla použita jednofaktorová analýza rozptylu. 41

5. VÝSLEDKY PRÁCE

Výsledky práce jsou pro přehlednost vypracovány do grafů. Výsledky statistické analýzy jsou uvedeny v příloze v tabulkách. Při hodnocení pokusy byly sledovány následující parametry: •

celkový tržní výnos kg/m2

•

kvalita výnosu

•

obsah sušiny

•

obsah vitamínu C

•

obsah minerálních látek (Na, K, Mg, Ca)

•

obsah refraktometrické sušiny

5.1 Celkový tržní výnos Hodnoty průměrného tržního výnosu jsou uvedeny v grafu 2, který znázorňuje porovnání jednotlivých variant vlivem ošetření přípravkem Pentakeep a závlahy. Varianta kontrola 45% VVK dosáhla nejvyššího průměrného výnosu 14 kg.m2. Pentakeep 65% VVK dosáhla naopak nejnižšího výnosu, který byl 12 kg.m2. Varianty kontrola 65% VVK a Pentakeep 45% VVK dosáhly shodně výnosu 13 kg.m2. Mezi jednotlivými variantami (45% VVK x 65% VVK; kontrola x Pentakeep) nebyly prokázány statisticky významné rozdíly v celkovém tržním výnosu.

42

Graf 2. Průměrný tržní výnos - vliv závlahy a ošetření přípravkem Pentakeep 16

výnos (kg.m-2)

14 12 10

45% VVK

8

65% VVK

6 4 2 0 K

P

varianta Interval spolehlivosti 95 %

5.2 Kvalita výnosu Kvalitu výnosu hodnotí grafy 3, kde je uveden průměrný výnos Výběru v kg.m-2. U neošetřené varianty bylo dosaženo shodného výnosu 7,5 kg.m -2 v obou variantách 45% VVK i 65% VVK. Varianta ošetřená přípravkem Pentakeep dosáhla výnosu ve výběru v případě snížené závlahy 7 kg.m-2, u 65% VVK činil výnos ve výběru 6,7 kg.m-2. Analýzou výsledků nebyl zjištěn průkazný rozdíl výnosu ve výběru kg.m-2 mezi variantami.

43

Graf 3. Výnos Výběru - vliv závlahy a ošetření přípravkem Pentakeep 9 8 výnos (kg.m-2)

7 6 5

45% VVK

4

65% VVK

3 2 1 0 K

P

varianta Interval spolehlivosti 95 %

Průměrné výsledky jakostního třídění plodů jsou graficky znázorněny v grafu 4. Graf 5. vyjadřuje procentuální zastoupení plodů v jednotlivých jakostních třídách. Varianta kontrola 65% VVK měla z celkového množství plodů největší podíl u jakostní třídy výběr a to 8 kg/m2 (65%). Nejnižší podíl z celkového množství plodů v jakostní třídě výběr byl zjištěn u ošetřené varianty 45% VVK, který činil 56%. Skupina konzervárenské vykazovala nejvyšší podíl plodů u varianty Pentakeep 45% VVK a to 5 kg.m-2 (40%). Hodnota 0,4 kg.m-2 (3%) byla zaznamenána jako nejnižší podíl třídy nestandard u varianty kontrola 65%. U všech variant činila z celkového množství plodů nejvyšší podíl jakostní třída výběr. U žádné z jakostních tříd nebyly mezi jednotlivými variantami prokázány statisticky významné rozdíly.

44

Graf 4. Jakostní třídění plodů - vliv závlahy a ošetření přípravkem Pentakeep 10

výnos (kg/m-2)

8 6 Výběr 4

Konzervárenské Nestandard

2 0 K 45%

P 45%

K 65%

P 65%

-2 varianta

Interval spolehlivosti 95 %

Graf 5. Zastoupení plodů v jakostních třídách 100% 90% počet plodů (%)

80% 70%

59%

56%

65%

61%

60%

Výběr

50%

Konzervárenské

40%

Nestandard

30% 20%

37%

40%

4%

K 45%

32%

35%

4%

3%

4%

P 45%

K 65%

P 65%

10% 0%

varianta

Interval spolehlivosti 95 %

45

5.3 Obsah sušiny Odběr vzorků pro stanovení sušiny proběhl v termínu 1.9.2008. Graf 6 vyjadřuje obsah průměrné sušiny v g.kg-1. Porovnání kontrolní varianty x Pentakeep, vykazuje Pentakeep se závlahou 65% VVK vyšší obsah sušiny (78 g.kg -1) oproti kontrole. Obsah sušiny u kontroly se sníženou závlahou činil 71 g.kg -1, kontrola se závlahou 65% VVK dosáhla obsahu sušiny 75 g.kg-1. U varianty 65% VVK byl v obou případech zjištěn vyšší obsah sušiny oproti kontrole. Analýzou výsledků nebyl zjištěn průkazný rozdíl obsahu sušiny (g.kg-1) mezi variantami.

Graf 6. Průměrný obsah sušiny - vliv závlahy a ošetření přípravkem Pentakeep 90

obsah sušiny (g.kg-1 )

80 70 60 50

45% VVK

40

65% VVK

30 20 10 0 K

P varianta

Interval spolehlivosti 95 %

46

5.4 Obsah vitamínu C Odběr vzorků pro stanovení obsahu vitamínu C proběhl v termínu 1.9.2008. Výsledné hodnoty jsou graficky znázorněny v grafu 7. Nejvyšší průměrný obsah vitamínu C byl zjištěn u varianty Pentakeep 65% VVK, který činil 226 mg.kg-1. Naopak nejnižší obsah vitamínu C byl zaznamenán u varianty kontrola 45% (188 mg.kg-1). Bylo zjištěno, že průměrný obsah vitamínu C u varianty kontrola a Pentakeep se závlahou 65% VVK dosáhl vyšší obsahu vitamínu než varianty se sníženou závlahou. Statisticky významné rozdíly však zjištěny nebyly.

Graf 7. Obsah vitamínu C - vliv závlahy a ošetření přípravkem Pentakeep

obsah vitamínu C (mg.kg -1 )

300 250 200 45% VVK

150

65% VVK

100 50 0 K

P varianta

Interval spolehlivosti 95 %

5.5 Obsah minerálních látek K odběru vzorku pro stanovení obsahu minerálních látek došlo v termínu 9.9.2008. Byly hodnoceny následující prvky: sodík, draslík, hořčík a vápník. Jednotlivé prvky jsou graficky znázorněny v grafech 8 až 11. 47

Sodík Grafické znázornění obsahu sodíku je uvedeno v grafu 8, který porovnává variantu kontrola x Pentakeep 65% využitelné vodní kapacity. U varianty 45% VVK v daném ředění nebyly hodnoty stanoveny. U první varianty (kontrola) bylo zaznamenáno 55 mg.kg-1, rozsah stanovených hodnot byl v rozmezí 40 – 89 mg.kg-1. U druhé varianty (Pentakeep) byla stanovena průměrná hodnota obsahu sodíku 76 mg.kg-1, rozsah zaznamenaných hodnot byl v rozmezí 49 – 95 mg.kg-1. Statistickou analýzou výsledků nebyl zjištěn významný rozdíl v obsahu sodíku mezi ošetřenou a neošetřenou variantou.

Graf 8. Obsah sodíku - vliv závlahy a ošetření přípravkem Pentakeep 100 obsah sodíku (mg.kg-1)

90 80 70 60

Kontrola

50

Pentakeep

40 30 20 10 0 65% VVK varianta

Interval spolehlivosti 95 %

48

Draslík Graf 9 vyjadřuje průměrný obsah draslíku v m.kg-1. Nejvyšší hodnota obsahu draslíku byla zaznamenána u varianty Pentakep 65% VVK, která byla 3178 mg.kg -1. Dále byly naměřeny následující hodnoty průměrného obsahu draslíku: kontrola 45% VVK 2129 mg.kg-1, Pentakeep 45% VVK 2278 mg.kg-1, kontrola 65% VVK 3176 mg.kg-1. Analýzou výsledků nebyl zjištěn významný rozdíl obsahu draslíku mezi jednotlivými variantami.

Graf 9. Obsah draslíku - vliv závlahy a ošetření přípravkem Pentakeep

obsah darslíku (mg.kg-1)

4000 3500 3000 2500 45% VVK

2000

65% VVK

1500 1000 500 0 K

P varianta

Interval spolehlivosti 95 %

49

Hořčík Grafické znázornění průměrného obsahu hořčíku je uvedeno v grafu 10. Nejvyšší zaznamenaný obsah hořčíku byl u varianty Pentakeep 65% VVK a to 122 mg.kg-1. Varianta 65% VVK dosáhla v případě ošetřené a neošetřené varianty vyššího obsahu hořčíku než varianta se závlahou 45% VVK. Průměrně měla závlaha 65% VVK o 36 mg.kg-1 vyšší obsah hořčíku než varianta se sníženou závlahou 45% VVK. U kontroly 45% VVK byla stanovena hodnota 84 mg.kg-1, kontrola 65% VVK obsahovala 111 mg.kg-1 hořčíku. Statistickou analýzou výsledků byl zaznamenán statisticky vysoce významný rozdíl u varianty Pentakeep mezi sníženou závlahou 45 % VVK a 65 % VVK. Varianta 45% dosahovala prokazatelně menšího obsahu hořčíku než varianta 65% VVK. Mezi ošetřenou (Pentakeep) a neošetřenou (kontrola) variantou nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly.

Graf 10. Obsah hořčíku - vliv závlahy a ošetření přípravkem Pentakeep 160 obsah hořčíku (mg.kg-1 )

140 120 100 45% VVK

80

65% VVK

60 40 20 0 K

P varianta

Interval spolehlivosti 95 %

50

Vápník Graf 11 uvádí

průměrný obsah vápníku, který byl ovlivněn ošetřením

přípravkem Pentakeep a závlahou. Varianta 65% VVK dosáhla v případě ošetřené a neošetřené varianty vyšších obsahů vápníku než varianta se závlahou 45% VVK. Nejvyšší průměr obsahu vápníku byl zjištěn u Pentakeep 65% VVK a to 44 mg.kg-1. Dále byly stanoveny následující hodnoty: kontrola 45% VVK 24 mg.kg-1, kontrola 65% VVK 33 mg.kg-1, Pentakeep 45% 21 mg.kg-1. Analýzou výsledků byl zjištěn statisticky vysoce významný rozdíl v obsahu vápníku u varianty Pentakeep mezi sníženou závlahou 45% VVK a 65% VVK. Varianta 45% VVK obsahovala prokazatelně menší obsah vápníku než varianta 65% VVK. Další statisticky významné rozdíly v obsahu vápníku zjištěny nebyly.

Graf 11. Obsah vápníku - vliv závlahy a ošetření přípravkem Pentakeep

obsah vápníku (mg.kg -1 )

60 50 40 45% VVK

30

65% VVK

20 10 0 K

P varianta

Interval spolehlivosti 95 %

51

5.6 Refraktometrická sušina Odběr a vyhodnocení vzorků probíhalo po každé sklizni. Průměrný obsah refraktometrické sušiny je uveden v grafu 12. Nejvyšší obsah byl stanoven u varianty Pentakeep45 % VVK a u kontroly 65% VVK a to shodně 4,9 °Rf. U varianty Pentakep 65% byl výsledný průměrný obsah refraktometrické sušiny 4,8 °Rf. Kontrola 45% VVK obsahovala průměrně 4,7 °Rf. Statisticky významné rozdíly mezi výsledky jednotlivých variant zde nebyly zjištěny.

Graf 12. Refraktometrická sušina- vliv závlahy a ošetření přípravkem Pentakeep 6

Refrakce (°Rf)

5 4 45% VVK

3

65% VVK

2 1 0 K

P varianta

Interval spolehlivosti 95 %

52

6. DISKUSE V roce 2008 proběhl na pozemku ZF v Lednici pokus, který byl zaměřen na možnosti ovlivnění vodního stresu u keříčkových rajčat přípravkem Pentakeep. Sledovanými parametry byly: tržní výnos, jeho kvalita (jakostní třídění) a základní nutriční parametry (sušina, vitamín C, minerální látky Ca, Mg, K, Na, refraktometrická sušina). Výrobce uvádí, že Pentakeep pozitivně ovlivňuje zvýšení výnosu plodin a také zvyšuje odolnost vůči stresovým podmínkám. Z výsledků pokusů vyplývá, že tržní výnos byl nejvyšší u kontroly 45% VVK, dosáhl výnosu 14 kg.m-2. Výnosy u ošetřené varianty byly oproti neošetřené variantě vždy o 1 kg nižší. Při porovnání výnosu mezi závlahou 45% VVK a 65% VVK, dosahovala varianta 45% VVK ve všech případech vyššího průměrného výnosu z m2, taktéž o 1 kg. Mezi jednotlivými variantami (45% VVK x 65% VVK; kontrola x Pentakeep) nebyly prokázány statisticky významné rozdíly v průměrném celkovém tržním výnosu. Ošetření porostu přípravkem Pentakeep nemělo prokazatelně vliv na zvýšení výnosu plodin. Plody byly roztříděny do jakostních tříd (výběr, konzervárenské, nestandard). Pro hodnocení kvality výnosu byl použit výnos jakostní třídy výběr. Nejvyššího podílu ve výběru dosáhly obě neošetřené varianty (45% VVK a 65% VVK), u kterých byla stanovena hodnota 7,5 kg.m2, to je průměrně o 0,6 kg vyšší výnos než u variant ošetřených přípravkem Pentakeep. Tento minimální rozdíl výnosu nelze statisticky ohodnotit jako významný. Zhodnocení plodů v jednotlivých jakostních třídách ukázalo, že kontrolní varianta 45% VVK dosáhla ve výběru 59 % podílu, v jakostní třídě konzervárenské 37 %, u nestandardu 4 %. Při stejné úrovni závlahy u varianty Pentakeep bylo dosaženo ve výběru 56 %, u konzervárenské 40 % a u nestandardu 4 %. 53

U zvýšené závlahy VVK 65% bylo v případě kontroly dosaženo ve výběru 65 %, u konzervárenských 32 %, u nestandardu byl podíl plodů 3 %. Varianta ošetřená přípravkem Pentakeep (závlaha 65% VVK) měla zastoupení ve výběru 61 %, u konzervárenských 35 % a nestandard 4 %. Na základě statistického hodnocení nebyl v jakostních třídách prokázán vliv přípravku na zvýšení jakostního třídění kvality plodů. Dosažené výsledky podílu jednotlivých variant jakostních tříd mohou být ovlivněny subjektivním výběrem sklízečů a také subjektivním tříděním. Výsledné hodnoty průměrného obsahu sušiny se pohybovaly v rozmezí 71 - 78 g.kg-1. V případě závlahy 45% VVK byl u varianty kontrola a Pentakeep zaznamenán shodný obsah sušiny a to 71 g.kg-1. Nejvyšší obsah sušiny byl u varianty 65% VVK, a to 78 g.kg-1 u ošetřené varianty přípravkem Pentakeep. U kontrolní varianty téže závlahy byl zjištěn obsah sušiny v plodech 75 g.kg-1. Obsah sušiny dle jednotlivých autorů je uvedený v literární části v Tab.1. V porovnání s těmito hodnotami byl zjištěn nadprůměrný obsah sušiny oproti hodnotám uvedených v literatuře. Smatanová (2008) uvádí, že v případě varianty ošetřené přípravkem Pentakeep byl zaznamenán také vyšší obsah sušiny a to 65 g.kg-1. Tato uvedená hodnota odpovídá spíše průměrnému obsahu sušiny, který uvádí Kopec (1998) a USDA (2008). Ze statistických výsledků vyplývá, že ošetření porostu přípravkem nemá vliv na zvýšení obsahu sušiny v plodech. V případě ošetřené i neošetřené varianty VVK 65% byl stanoven vyšší obsah vitamínu C než u variant se závlahou 45% VVK. V případě kontroly 65% VVK 202 mg.kg-1 , u Pentakeep 65% VVK byl zjištěn nejvyšší naměřený obsah vitamínu 226 mg.kg-1. U kontroly při 45% VVK bylo naměřeno 188 mg.kg-1 a v případě Pentakeep 45% VVK byl obsah vitamínu 197 mg.kg-1. Kopec (1998) uvádí obsah vitamínu C v rajčatech 224 mg.kg-1, Žáček (1994) uvádí obsah vitamínu 195 mg.kg-1, dle USDA (2008) je obsah 160 mg.kg-1. 54

Výsledky pokusu tedy odpovídají uvedeným hodnotám v literatuře. Smatanová (2008) uvádí obsah vitamínu C u ošetřené varianty přípravkem Pentakeep 214 mg.kg 1

, kde zvýšení oproti kontrole představovalo 47 %. Bez ohledu na závlahu byl v roce

2008 průměrný obsah vitamínu u ošetřené varianty 212 mg.kg -1. Naměřené hodnoty u ošetřené varianty jsou téměř shodné s rokem 2007. V roce 2008 však nebylo zvýšení oproti kontrole tak markantní. Vliv aplikovaného přípravku Pentakeep na obsah vitamínu C nebyl statisticky zjištěn. Dále bylo provedeno hodnocení obsahu minerálních látek. Byly hodnoceny následující prvky: draslík, sodík, vápník a hořčík. U všech uvedených prvků byl v případě zvýšené závlahy 65% VVK zaznamenán vyšší obsah než u varianty 45% VVK. Nejnižší obsah draslíku byl zjištěn u kontroly 45% VVK a to 2 192 mg.kg-1. U ošetřené varianty 45% VVK byl stanoven obsah draslíku 2 278 mg.kg-1. Nejvyššího obsahu draslíku dosáhla varianty Pentakeep 65% VVK, který činil 3 178 mg.kg-1, u kontroly 65% VVK bylo naměřeno 3 176 mg.kg-1. Dle USDA (2008) je obsah draslíku v plodech rajčat 2 120 mg.kg-1, Kopec (1998) uvádí 2 970 mg.kg-1. Naměřené hodnoty se nejvíce přibližují k údajům, které uvádí Kopec (1998). Vliv přípravku na obsah draslíku v plodech nebyl statisticky zaznamenán. Hodnoty obsahu sodíku nebyly v daném ředění stanoveny u varianty 45 % VVK. V případě varianty Pentakeep byl zaznamenán obsah sodíku 76 mg/kg-1. U varianty kontrola byla tato hodnota 55 mg/kg-1. Velíšek (2000) uvádí obsah sodíku v rozmezí 30 – 60 mg/kg-1. Těmto hodnotám odpovídá pouze výsledek varianty kontrola. Plody ošetřené přípravkem Pentakeep vykazují oproti uvedené literatuře nadprůměrný obsah sodíku. Na základě statistického hodnocení nebyl prokázán vliv přípravku na zvýšení obsahu prvku v plodech. Nejvyšší zaznamenaná hodnota obsahu vápníku v plodech rajčat byla u varianty Pentakeep při závlahové dávce 65% VVK a to 44 mg.kg-1. U kontroly téže 55

VVK byl naměřen obsah prvku 33 mg.kg-1. Dále bylo stanoveno 21 mg.kg-1 u varianty Pentakeep 4% VVK a 24 mg.kg-1 u varianty kontrola 45% VVK. V porovnání s literaturou v tab.1 v literární části se naměřené hodnoty nejvíce přibližují USDA (2008), která uvádí 50 mg.kg-1, je to však velice odlišná hodnota od naměřených výsledků pokusu. Statisticky vysoce významný vliv na obsah vápníku v plodech rajčat měla závlaha. Dále byl stanoven obsah hořčíku. Nejvyšší obsah hořčíku vykazovala varianty Pentakeep 65% VVK, který činil 122 mg.kg-1, v případě kontroly 65% VVK byl stanoven obsah hořčíku 111 mg.kg-1. Nejnižší výsledek byl u varianty Pentakeep 45% VVK a to 78 mg.kg-1, kontrola 45% VVK vykazovala 84 mg.kg-1 hořčíku. USDA (2008) uvádí obsah hořčíku u rajčat 80 mg.kg-1, dle Velíška (2000) se pohybuje v rozmezí 110 - 180 mg.kg-1. Při srovnání s literárními zdroji, zaznamenané výsledky odpovídají daným hodnotám. Při statistické hodnocení byl zjištěn vliv závlahy na obsah hořčíku u ošetřených variant přípravkem Pentakeep. Průměrný obsah refraktometrické sušiny byl u Pentakeep 45% VVK a u varianty kontrola 65% VVK zaznamenán 4,9 °Rf, což byla nejvyšší stanovená hodnota. Nejnižší obsah vykazovala kontrola 45% a to 4,7 °Rf. Průměrný obsah refraktometrické sušina 4,8 °Rf byl stanoven u varianty Pentakeep 65 % VVK. Žáček (1994) uvádí průměrný obsah sušiny 4 °Rf. V porovnání

s tímto

literárním

zdrojem

dosáhly

výsledky

pokusu

nadprůměrného obsahu refraktometrické sušiny. Smatanová (2008) uvádí obsah cukru u varianty ošetřené přípravkem Pentakeep v rozmezí 3,32 – 3,87 °Rf, tyto hodnoty jsou oproti stanoveným výrazně nižší. Vliv přípravku a závlahy na obsah refraktometrické sušiny nebyl statisticky prokázán.

56

7. ZÁVĚR V roce 2008 probíhal na pozemku Zahradnické fakulty v Lednici polní pokus, při kterém byla použita odrůda keříčkového rajčete ´Proton´ pěstovaná v podmínkách se závlahou a bez závlahy. V obou případech byla zařazena varianta ošetřená přípravkem Pentakeep a neošetřená. Poté byl hodnocen, výnos, jeho kvalita a nutriční parametry. Vliv přípravku na tržní výnos nebyl statisticky prokázán. Výnos se pohyboval v rozmezí 12 – 14 kg.m2. Nejvyššího výnosu dosáhla neošetřená varianta s VVK 45%. V případě kvality výnosu byl použit výnos jakostní třídy výběr. Statistické výsledky potvrdily, že mezi jednotlivými variantami není významný rozdíl. Výnos výběru se pohyboval v rozmezí 6,7 - 7,5 kg.m2. Nejvyššího výnosu dosáhly varianty kontrola 45% VVK a 65% VVK. Zastoupení podílu plodů v jednotlivých jakostních třídách prokázalo největší podíl plodů ve třídě výběr, který se pohyboval v rozmezí 56 – 65 %. Největší podíl plodů v této třídě byl u varianty kontrola 65%. V jakostní třídě konzervárenské se podíl plodů pohyboval v rozmezí 32 – 40 %. Největšího výnosu u třídy konzervárenské dosáhla ošetřená varianta 45% VVK. Třída nestandard měla nejmenší zastoupení podílu plodů, které bylo v rozmezí 3 – 4 %. Kromě kontroly 65% dosáhly varianty v nestandardu podílu plodů 4 %. Mezi jednotlivými variantami nebyly zjištěny průkazné rozdíly. U průměrného obsahu sušiny nebyly mezi variantami, a také mezi závlahou 45% VVK a 65% VVK zaznamenány významné rozdíly. Naměřené výsledky byly v rozmezí 71 – 78 g.kg-1. Nejvyšší obsah byl varianty Pentakep 65% VVK. Obsah vitamínu C se pohyboval mezi 188 – 226 mg.kg-1. Nejvyšší obsah vitamínu byl stanoven u varianty Pentakeep 65% VVK. Statisticky významné rozdíly nebyly prokázány. 57

V případě obsahu draslíku v plodech nebyl prokázán vliv ošetření přípravkem. Obsah draslíku v plodech byl v rozmezí 2 192 - 3 178 mg.kg-1. U varianty Pentakeep 65% VVK byla naměřena nejvyšší hodnota. Výsledné hodnoty sodíku u ošetření přípravkem dosahovaly vyššího obsahu prvku v plodech (76 mg.kg-1) než kontrola (55 mg.kg-1). Vliv přípravku na vyšší obsah sodíku nebyl statisticky prokázán. U obsahu vápníku byl zjištěn vysoce významný rozdíl u variant ošetřeních přípravkem Pentakeep mezi jednotlivými závlahami. U kontroly rozdíl mezi jednotlivými závlahami nebyl prokázán. Obsah vápníku v plodech byl v rozmezí 21 -44 mg.kg-1. Nejvyšší obsah byl stanoven v případě Pentakeep 65 % VVK. Obsah hořčíku se pohyboval v rozmezí 78 – 122 mg/kg-1. 122 mg/kg-1 byl nejvyšší naměřený výsledek, který byl zaznamená u varianty Pentakeep 65%. Byl zjištěn statisticky vysoce významný vliv mezi jednotlivými závlahami u ošetřených variant. Průměrný obsah refraktometrické sušiny byl zaznamenán v rozmezí 4,7 - 4,9 °Rf. Nejvyššího obsahu dosáhla varianta Pentakeep 45% VVK. Mezi jednotlivými variantami nebyl zjištěn statistický rozdíl. U výnosu dosahovala nejlepších výsledků varianta kontrola 45% VVK. Ošetření přípravkem Pentakeep tedy nemělo na výnos vliv. V případě nutričních parametrů dosahovala nejlepších výsledků ve většině případů varianta Pentakeep 65% VVK. Byl zjištěn kladný vliv zvýšené závlahy na nutriční parametry.

58

8. SOUHRN A RESUME

V diplomové práci byl hodnocen vliv přípravku Pentakeep a aplikace rozdílných závlah na kvantitu a kvalitu výnosu a dále vliv na nutriční parametry rajčat. Pro polní pokus byla použita nehybridní, středně raná odrůda keříčkového rajčete ´Proton´. Z výsledků pokusu vyplývá, že aplikace přípravku Pentakeep v kombinaci se zvýšenou závlahou 65% VVK má pozitivní vliv na obsah nutričních látek v plodech. Tato kombinace především příznivě ovlivňuje obsah vápníku a hořčíku v plodech. V případě hodnocení výnosu a jeho kvality nebyl pozitivní vliv přípravku na tyto parametry prokázán.

Diploma work evaluated effect of Pentakeep and different irrigation levels on quantity and quality and nutritional parameters of tomato fruits. For the field test, open - pollinated, medium determinant early cultivar ´Proton´was used. Results shows, that the application of Pentakeep in of accessible water volume 65% have positive effect on of mineral elements in fruits. This combination have above all effect on calcium and magnesium content in fruits. Evaluation of yield and its quality had show no positive effect of Pentakeep.

59

9. POUŽITÁ LITERATURA

1. ANONYM., 2009 Fyziologie stresu, dostupné z: http://home.zf.jcu.cz/public/departments/kbd/fyzroaek/fyzro_1_zem/6_Stres. pdf, ( 4.3.2009) 2. BAIER, J., BAIEROVÁ, V. Abeceda výživy rostlin a hnojení. 1. vyd. Praha: SZN, 1985. 360 s. 3. BARTOŠ, J., KOPEC, K. A KOL. Pěstování a odbyt zeleniny. 1. vyd. Praha: Agrospoj, 2000. 323 s. 4. BUCHTOVÁ, I. Situační a výhledová zpráva – zelenina. Praha: Ministerstvo zemědělství české republiky, 2008, 65 s., ISBN 978-80-7084706-0, dostupné z: http://www.mze.cz/attachments/Zelenina_12_2008.pdf (17.4.2009) 5.

CHAVES, M.M, PEREIRA J. S., A KOL., How plants cope with water stress in the field. Photosynthesis and growth, 2002 dostupné z : http://aob.oxfordjournals.org/cgi/reprint/89/7/907.pdf (8.4.2009)

6. COX, S. E. Lycopene analysy and horticultural attributes of tomate. Fort Collins, Colorado 2001, dostupné z: http:/www.landscapeimagery.com/Cox2001_lycopene.pdf (18.3.2009) 7. CUSHMAN, J.C., ABEBE, T., GUENZI, A. C., MARTIN, B:, Tolerance of mannitol – accumulating transgenic wheat to water stress and salinity, 2003 dostupné z: http://www.plantphysiol.org/cgi/reprint/131/4/1748.pdf ( 8.4.2009) 8. ČSN 75 7143 dostupné z: http://shop.normy.biz/d.php?k=31264 ( 5.3.2009) 9. EMMAUS, The encyclopedia of organic gardening., Pennsylvania: Rodale press, 1978. 1236 s. ISBN 0-87857-225-2.

60

10. FISCHER, G., Vegetation Stress : Based on the Inter.Symposium on Vegetation Stress, Munich-Neuherberg, June 19-21, 1995. Stuttgart:, 1996. ISBN 3-56081-444-6. 11. GLOSER, V. Transport vody a minerálních živin v rostlinách a jejich vzájemné interakce, Vliv abiotických a biotických stresorů na vlastnosti rostlin 2008 : (kniha příspěvků). 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2008. 364 s. 12. HNILIČKOVÁ, H., Působení stresů na základní fyziologické procesy u vybraných druhů zeleniny, Praha: ČZU, 2004, dostupné z: http://www.zahradaweb.cz/projekt/rubrika.asp?rid=9&zod=200&uod=260& klic=, ( 5.3.2009) 13. ICT INTERNATIONAL, Physiology of Water Absorption and Transpiration, © 2003-2008, dostupné z: http://www.ictinternational.com.au/appnotes/ICT101.htm (18.3.2009) 14. JANDÁK, J., Charakteristika půd pokusného pozemku Ústavu zelinářství a květinářství v areálu ZF Lednice, Brno: 2008 15. JIANG, M., ZHANG, J., Water stress-induced abscisic acid accumulation triggers he increased generation of reactive oxygen species and upregulates the activities of antioxidant enzymes in maize leaves., 2002 dostupné z: http://jxb.oxfordjournals.org/cgi/reprint/53/379/2401.pdf (8.4.2009) 16. KOPEC, K. Tabulky nutričních hodnot ovoce a zeleniny. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1998. 72 s. ISBN 8086153-64-9. 17. KOPEC, K. Výživa člověka pro posluchače ZF MZLU, Studijní prameny, MZLU, Lednice na Moravě, 2008. 188 s.

61

18. LAEGREID, M. -- BLOCKMAN, O. Agriculture, Fertilizers and the Environment. Wallingford: CABI Publishing, 1999. 24 s. ISBN 0-85199385-3 19. MALÝ, I., PETŘÍKOVÁ, K., BARTOŠ, J., Polní zelinářství, Praha: Agrospoj, 1998. 196 s. 20. MELICHAR, M., Zelinářství, 1. vyd. Praha: KVĚT, 1997. 165 s. ISBN 8085362-29-5. 21. PEKÁRKOVÁ, E. Pěstujeme rajčata, papriky a další plodové zeleniny. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. 68 s. Česká zahrada. ISBN 80-2470170-7. 22. PELEŠKA, S. Pěstujeme zeleninu. B.m.: MONA, 1992. 89 s. ISBN 807026-088-2. 23. PENTAKEEP, 2007, Pentakeep - super, dostupné z: http://www.pentakeepworld.com/english/pentakeep_v/case.html (26.2.2009) 24. POKLUDA R., Význam a nutriční hodnota zeleniny. Zahradnictví 6/2006 s. 18-19. ISSN 1213-7596. 25. PETŘÍKOVÁ, K., MALÝ, I. Základy pěstování plodové zeleniny, 1. vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR, 1998. 44 s. ISBN 80-7105-165-9 26. PETŘÍKOVÁ, K. A KOL., Zelenina: pěstování, ekonomika, prodej. 1. vyd. Praha: Profi Press, 2006. 240 s. ISBN 80-86726-20-7 27. PETŘÍKOVÁ, K. Zelinářství – pěstitelské technologie, 1. vyd. Brno: Skriptum MZLU, 1996. 94 s. ISBN 80-7157-225-X 28. PRUGAR, J. a kol. Kvalita rostlinných produktů : na prahu 3. tisíciletí. Praha: Výzkumný ústav pivovarská a sladařský, 2008. 327 s. ISBN 978-8086576-28-2.

62

29. RICHTER, R., HLUŠEK, J. Výživa a hnojení rostlin : (I. obecná část). 1. vyd. Brno: VŠZ, 1994. 171 s. ISBN 80-7157-138-5. 30. ROD, J. Nejčastější karenční poruchy zeleniny, Zahradnictví 4/2008, s. 29 – 31. ISSN 1213-7596 31. ROŽNOVSKÝ, J., LITSCHMANN, T. Klimatické poměry Lednice na Moravě, 2006 dostupné z : http://tilia.zf.mendelu.cz/~xvachun/meteo/Souhrn_meteo.xls ( 26.2.2009) 32. ROŽNOVSKÝ, J., LITSCHMANN, T. Klimatické poměry Lednice na Moravě, 2006 dostupné z: http://www.amet.cz/klima/index.htm ( 26.2.2009) 33. RUBATZKY, V. E., YAMAGUCHI, M. World vegetables: principles, production, and nutritive values. Gaithersburg, Maryland: Aspen Publication, 1999. 843 s. ISBN 0-8342-1687-6 34. RUBIN, B. Fyziologie rostlin. 1. vyd. Praha: Academia ČAV, 1966. 485 s. 35. SALUNKHE, D. K., BOLIN, H. R. Storage, Processing, and Nutritional Quality of Fruits and Vegetables : Vol. 1 Fresh Fruits and Vegetables. 2. vyd. Boston: CRC Press, 1991. 323 s. ISBN 0-8493-5623-7. 36. SEMO, Odrůda ´Proton´. 2009 http://www.semo.cz/homegardencz/index.php?s=&druhid=36&odrudaid=31 22 (26.2.2009) 37. SMATANOVÁ, M., Vliv hnojiva Pentakeep® super na výnos a kvalitu rajčat. Zahradnictví 2/2008, s. 20-21. ISSN 1213-7596. 38. STRATIL, P. A B C zdravé výživy - Díl 2. 1. vyd. Brno: Stratil, 1993. 580 s. ISBN 80-900029-8-6. 39. ŠEBÁNEK, J. Fyziologie rostlin. 1. vyd. Praha: SZN, 1983. 558 s. 40. USDA National Nutriet Database of Standard Reference, Release 21 (2008) dostupné z: http://www.ars.usda.gov/main/main.htm, (23.3.2009)

63

41. ÚKZÚZ, Seznam odrůd zapsaných ve státní odrůdové knize české republiky – zeleninové druhy, Brno 2003, ISBN 80-86548-35-X, dostupné z: http://www.zeus.cz/Uploads/6844-7-Zeleniny_vegetablespdf.aspx (26.2.2009) 42. VELÍŠEK, J. Chemie potravin 2. Tábor: OSSIS, 2002. 303 s. ISBN 8086659-01-1. 43. WILSON, R., Recognizing Water Stress in Plants, 2009 dostupné z: http://www.thearb.org/water_stress.htm ( 8.4.2009) 44. ŽÁČEK, Z., ŽÁČEK, A. Potravinářské tabulky. 1. vyd. Praha: SPN, 1994. 484 s. Učebnice pro střední školy. ISBN 80-04-24474-2. 45. ZEUS. Zákon č. 156/1998 Sb. O hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), dostupné z: http://www.zeus.cz/Uploads/5503-7-Zakon+c+1561998+Sbpdf.aspx (15.9.2008)

64

65