Monetární politika v ČR v 90. letech minulého století

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie

Monetární politika v ČR v 90. letech minulého století Bakalářská práce

Autor:

Monika Šetelíková Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Petr Musil, Ph.D.

Červen, 2014

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu.

Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Plané dne 23. 6. 2014

Monika Šetelíková

Poděkování

Ráda bych tímto poděkovala panu Ing. Petru Musilovi, Ph.D., který je vedoucím mé bakalářské práce, za všestrannou pomoc a uţitečné podněty.

Anotace Cílem bakalářské práce „Monetární politika v ČR v 90. letech minulého století“ je popis monetární politiky ČNB v letech 1993 – 2000 v kontextu ekonomické transformace ČR. Zabývá se historií České národní banky od jejího vzniku do roku 2000. Práce se především soustřeďuje na hlavní cíle monetární politiky, nástroje monetární politika a typy monetární politiky. V první kapitole je vysvětleno, co je monetární politika, uplatnění monetární politiky centrální bankou.

Annotation The aim of this thesis, "Monetary Policy in the Czech Republic in the 90s of the last century" is a description of the CNB's monetary policy in the years 1993-2000 in the context of the economic transformation of the country. It deals with the history of the Czech National Bank since its inception in 2000. Thesis is mainly focused on the main objective of monetary policy, monetary policy instruments and types of monetary policy. The first chapter explains what is monetary policy, the use of monetary policy by the central bank.

Klíčová slova Centrální banka, cíle monetární politiky, Česká národní banka, monetární politika, nástroje monetární politiky,

Keywords Central bank, goals of the monetary policy, Czech National Bank, monetary policy, instruments of the monetary policy,

Úvod ........................................................................................................................................... 7 1.

Monetární politika a její význam ..................................................................................... 8 1.1.

Definice monetární politiky ......................................................................................... 8

1.1.1. 1.2.

2.

Význam monetární politiky ....................................................................................... 15

1.1.1.

Vývoj monetární politiky a peněţní rovnováha ................................................. 15

1.2.1.

Transmisní mechanizmy ..................................................................................... 15

2.1.1.

Měnové agregáty ................................................................................................ 17

3.1.1.

Úvěrové agregáty................................................................................................ 17

1.2.2.

Měnová báze ....................................................................................................... 18

1.2.3.

Měnová kritéria .................................................................................................. 19

1.2.4.

Poţadavky na měnová kritéria............................................................................ 19

Cíle, nástroje a typy monetární politiky ....................................................................... 22 2.1.

Nástroje monetární politiky ....................................................................................... 22

2.1.1.

Přímé nástroje monetární politiky ...................................................................... 22

2.1.2.

Nepřímé nástroje monetární politiky .................................................................. 25

2.2.

Cíle monetární politiky .............................................................................................. 33

2.2.1. 2.3.

Cenová stabilita .................................................................................................. 34

Typy monetární politiky ............................................................................................ 37

2.3.1. 2.3.2.

Expanzivní monetární politika ........................................................................... 37 Restriktivní monetární politika .............................................................................. 38

2.3.3. 3.

Centrální banka ..................................................................................................... 9

Neutrální monetární politika............................................................................... 39

Monetární politika ČNB v letech 1993 – 2000 .............................................................. 40 3.1.

Období 1993 aţ květen 1997 ..................................................................................... 40

3.2.

Po měnové krizi květen 1997 aţ 2000 ....................................................................... 48 5

Závěr ........................................................................................................................................ 57 Seznam použité literatury ...................................................................................................... 58 Zákony a jiná legislativní úprava .......................................................................................... 59 Seznam internetových zdrojů ................................................................................................ 59 Seznam použitých obrázků .................................................................................................... 61 Seznam použitých tabulek ..................................................................................................... 61

6

Úvod Cílem bakalářské práce je popis monetární politiky České národní banky v letech 1993 – 2000 v kontextu ekonomické transformace ČR. Monetární politika je hlavním regulátorem centrální banky ve formě České národní banky. Vývoj a vznik centrálního bankovnictví se stal podstatnou událostí pro vývoj celého bankovnictví. Vznikl dvoustupňový bankovní systém. Centrální banka vznikla v devadesátých letech dvacátého století a vývoj monetární politiky ČNB byl poměrné dlouhý a sloţitý. Hlavní úlohou centrální banky je zejména funkce vykonavatele monetární politiky, coţ je dáno zákonem. K dosaţení svých cílů pouţívá měnových reţimů a měnově-politických nástrojů. Monetární politikou reguluje mnoţství peněz v oběhu a snaţí se dosáhnout svého hlavního cíle, kterým je stabilní cenová hladina. Monetární politika a dohled nad bankovním systémem jsou nejdůleţitější činnosti centrální banky. Práce je rozdělena do tří hlavních částí. V první kapitole se zaměřuje na podstatu a význam monetární politiky centrální banky. První část kapitoly podrobně charakterizuje definici centrální banky, funkce centrální banky a obchodní banky a její hlavní principy. Druhá část kapitoly se zaměřuje na měnové agregáty, měnovou bázi a měnová kritéria. Druhá kapitola je zaměřena na cíle, nástroje a typy monetární politiky. Zde jsou rozebrány podrobně přímé a nepřímé nástroje monetární politiky, například povinné minimální rezervy, diskontní nástroje, operace na volném trhu, povinné vklady atd. Dále se soustřeďuje na expanzivní, restriktivní a neutrální politiku, a také popisuje hlavní cíl monetární politiky a její reţimy. Poslední kapitola se týká historie monetární politiky ČNB. Kapitola se zabývá vývojem České národní banky, přičemţ je zde popsán kaţdý rok. Pro tyto roky jsou charakteristické časté politické a ekonomické změny. Kapitola dále popisuje změny v měnově-politických nástrojích. V práci bylo pouţito metody analýzy a popisu.

7

1. Monetární politika a její význam 1.1.

Definice monetární politiky

„Monetární politika byla ovlivňována politickými, popř. hospodářskými událostmi. Po úspěšné stabilizaci ekonomiky a zavedení zlaté měny ve 20. letech minulého století přišla světová hospodářská krize, následně nacistická okupace a později měnové reformy a direktivní plánování. S pádem socialismu se měnová politika vrátila ke své základní funkci – stabilizovat cenový a měnový vývoj v České republice.“ 1 Monetární politika je vědomá činnost centrální banky, kterou se snaţí, s vyuţitím svých dostupných nástrojů, regulovat mnoţství peněz v oběhu, a tím dosáhnout svého hlavního cíle, kterým je péče o cenovou stabilitu. Současný peněţní systém, zaloţený na bezhotovostním oběhu peněz, finanční inovace, rozvoji výpočetní techniky a informačních technologií, které umoţňují toky peněz prakticky celosvětově v reálném čase, komplikují vazby mezi mnoţstvím peněz v ekonomice a ostatními makroekonomickými veličinami a znesnadňují centrální bance regulaci mnoţství peněz v oběhu. Postavení monetární politiky je ovlivněno v konkrétním národním hospodářství především: rolí peněz v ekonomice, postavením a úlohou centrální banky – jedná se o ČNB, která se řídí zákonem o ČNB, strukturou bankovního systému – v ČR je zaveden dvoustupňový bankovní systém, rozsahem a intenzitou platebního styku se zahraničním. „Podle Ústavy ČR a zákona o České národní bance (Zákon č. 6/1993 Sb.) je hlavním cílem ČNB péče o cenovou stabilitu. ČNB rovněž podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády, pokud není tento vedlejší cíl v rozporu s cílem hlavním. Svého hlavního cíle - cenové stability - ČNB dosahuje změnami v nastavení základních úrokových sazeb. Rozhodování bankovní rady ČNB o nastavení úrokových sazeb vychází z aktuální makroekonomické prognózy a

1

Vypracovala z: http://www.historie.cnb.cz/cs/menova_politika/

8

vyhodnocení rizik jejího naplnění. Po vstupu ČR do eurozóny se ČNB vzdá samostatné měnové politiky ve prospěch Evropské centrální banky.“2 Monetární politika se provádí prostřednictvím bankovní soustavy, kterou tvoří centrální banka (ČNB) a obchodní (komerční) banky.

1.1.1.

Centrální banka

V České republice je dvoustupňový bankovní systém. Na prvním stupni je centrální banka, v České republice se nazývá Česká národní banka (dále jen ČNB), která vykonává dohled a uděluje licence všem komerčním bankám, jeţ jsou na druhém stupni bankovního systému. ČNB je řízena Ústavou České republiky a svou činnost vykonává na základě zákona č. 6/1993 Sb., O České národní bance, ve znění pozdějších předpisů a dalšími právními předpisy. ČNB je právnickou osobou se sídlem v Praze a má sedm regionálních poboček v Praze, Ústí nad Labem, Plzni, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Brně a Ostravě. Nejvyšším řídícím orgánem je bankovní rada, v zastoupení guvernéra, dvou viceguvernérů a čtyř dalších členů. Všichni členové bankovní rady jsou jmenováni prezidentem České republiky na šestileté období. Do této funkce mohou být jmenováni nejvýše dvakrát. „Aby centrální banka mohla být finanční institucí, musí splňovat základní znaky: vlastní emisní monopol na hotovostní peníze – má výsadní právo emitovat bankovky a mince, stanovuje parametry měny, nominále, ochranné znaky apod. Provádí na území státu monetární politiku – reguluje množství peněz v ekonomice a jejím hlavním cílem je podpora měnové stability.

2

Vypracovala z: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/

9

Reguluje bankovní systém – stanovuje základní pravidla činnosti obchodních bank, monitoruje jejich dodržování a realizuje v případě potřeby ozdravná opatření. Současně reguluje vstup subjektů do bankovního systému.“ 3 Centrální banka je politicky nezávislá pokud: guvernér není jmenován vládou, bankovní rada není jmenovaná vládou, nezávazná účast zástupce vlády v bankovní radě, vláda neschvaluje záměry monetární politiky, poţadavek na udrţení měnové stability je upraven zákonem, existuje zákonné opatření pro řešení konfliktu mezi vládou a centrální bankou, Ekonomicky nezávislá je centrální banka tehdy, kdyţ: přímé moţnosti úvěrování existují, ale nejsou automatické, přímá moţnost úvěrování za trţní úrokovou míru, přímá úvěrová moţnost je dočasná, přímá úvěrová moţnost je omezena výší, centrální banka se nepodílí na primárním trhu veřejného dluhu. Centrální banka v trţní ekonomice je definovaná svými základními funkcemi. Tyto funkce centrální banku odlišují od komerčních bank.

Funkce ČNB Funkce ČNB jsou hlavním důvodem pro existenci centrální banky v současnosti. Jsou vzájemně provázány a vyvíjejí se v čase. Česká národní banka spravuje účty bank a přijímá jejich vklady, od ostatních bank můţe nakupovat, nebo prodávat státní dluhopisy eventuálně jiné cenné papíry se státní zárukou. Funkce centrální banky se rozdělují na dva základní okruhy v jejich činnosti:

3

Vypracovala z: ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM

Brno, 2010, str. 30

10

Mikroekonomické – činnost banky se rozumí uvnitř ekonomického systému. Patří sem dohled nad bankovním trhem, úvěrování obchodních bank, řízení platebního styku, definice předpisové základny, týkající se nakládání s penězi, vedení účtů státních institucí apod. Makroekonomické – činností banky se obvykle myslí hlavně emise peněz a provádění monetární politiky. Hlavním nástrojem pro řízení cenové stability je i devizová činnost. Funkce ČNB makroekonomické

mikroekonomické

Emise hotovostních peněz

Regulace a dohled v systému

Monetární politika

Banka bank Reprezentant státu v měnové oblasti

Devizová činnost

Banka státu Tabulka č. 1 - Základní funkce centrální banky – zdroj: Zeman4

Emise hotovostní peněz Centrální banka má jako jediná ze zákona právo vydávat bankovky a mince do oběhu, má tedy tzv. emisní monopol. Tato funkce je nejstarší funkcí centrální banky. V dnešní době nejsou emise kryty zlatem, ale jsou emitovány úvěrem, tedy vzniklým dluhem, jelikoţ stoupá potřeba hotovostního oběţiva. Emisní funkce centrální banky v uţším smyslu znamená emitovat, neboli vydávat hotovostní oběţivo a v širším smyslu je obsahem emisní funkce centrální banky zabezpečení kvality měny prostřednictvím řízení peněţního oběhu pomocí nástrojů měnové regulace. Centrální banka prostřednictvím svých poboček můţe spravovat zásoby bankovek a mincí, stahovat je z oběhu, nebo měnit poškozené peníze za nové.

4

ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM, Brno, 2010, str. 33

11

Určování a realizace monetární politiky Centrální banka monetární politikou uskutečňuje svůj hlavní cíl, a to cenovou stabilitu. Dříve hlavní formou peněz byly hotovostní peníze, monetární politika se zaměřovala na regulaci emise těchto peněz. S rozvojem bezhotovostní formy peněz nabývá monetární politika na významu. Aby mohla centrální banka řídit monetární politiku a rozhodovat, který řídící nástroj kdy a jak aplikuje, je důleţité formulovat míru samostatnosti centrální banky. ČNB nemůţe podléhat tlaku vlády nebo parlamentu na financování deficitních státních rozpočtů.

Funkce banky bank V jedné ze svých mikroekonomických funkcí centrální banky vystupuje jako bankovní subjekt vůči svým klientům. Klienty centrální banky jsou však ostatní komerční banky. ČNB tak plní základní funkci banky, jelikoţ poskytuje bankám úvěry – ve formě bezhotovostní emise peněz v rámci svého výkonu monetární politiky, vede bankám účty a provádí zúčtování mezi nimi a přijímá od bank vklady – ve formě jejich povinných, minimálních a dobrovolných rezerv. Banky s dobrovolnými rezervami u ČNB mohou volně disponovat. Hlavní smysl dobrovolných rezerv je mít na účtu u centrální banky prostředky pro mezibankovní platební styk. Banky v některých bankovních systémech mohou u centrální banky ukládat i své devizové rezervy. „Centrální banka poskytuje ostatním bankám úvěry formou bezhotovostní emise peněz, při úročení úrokovými sazbami (diskontní, lombardní, repo – sazba), které jsou nižší než sazby tržní, takže úvěry centrální banky jsou pro banky levným zdrojem peněz. Banky jich využívají, kromě levného zdroje peněz, též jako prostředků pro zajištění likvidity, také pro průběžné vyrovnávání likvidních pozic (zajištění zdrojů pro plnění závazků ze svých obchodů a vůči klientům), na což jsou úvěry běžně dostupné. Při potřebě řešit krizovou likvidní situaci v likviditě, či solventnosti, kdy centrální banka, pokud úvěr poskytne, tak ve formě sanačního se sankčním úrokovým dopadem na dlužnickou banku. Centrální banka v tomto případě vystupuje jako 12

věřitel poslední instance, a rozhodnutí, zda úvěr poskytne, předchází analýza problému, který takovýto zásah vyžaduje, neboť kolaps jedné banky vyvolá obvykle nervozitu na bankovním trhu, odliv vkladů z bank a tím možnou řetězovou reakci potíží ostatních bank.“ 5

Funkce banky státu Banka státu řídí účty vládním orgánům a útvarům, veřejným korporacím a místním orgánům státní moci, institucím spravujícím vládní nebo státní půjčky, účty komisionářů vládního dluhu. Centrální banka obvykle pro stát: plní úkoly státní pokladny, jako vedení účtů, platební transakce, inkasa a další operace, které souvisejí s finančními toky při hospodaření se státním rozpočtem. Spravuje státní dluh – provádí činnosti spojené s jeho splácením, splátkami úroků, poskytování úvěrů veřejnému sektoru, emisemi státních pokladničních poukázek a obligací. Odkupem emisí státních cenných papírů poskytuje zdroje státnímu rozpočtu, zejména při potřebě krytí jeho deficitu, nebo časovém nesouladu jeho příjmů a výdajů, coţ řeší emisemi krátkodobých pokladničních poukázek.

Funkce správce devizových rezerv Centrální banka hromadí zlaté a devizové rezervy státu a provádí s nimi operace na devizovém trhu. Udrţuje pro stát jejich potřebnou výši a regulaci jejich mnoţství v ekonomice v rámci svého působení, vydáváním pravidel pro nakládání se zahraničními měnami v bankách i u nebankovních subjektů, včetně kontroly jejich zachovávání. Centrální banka se podílí na stanovování pravidel dispozice se zahraničními měnami.

5

Vypracovala z: ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM, Brno, 2010, str. 35

13

Devizové operace mají čtyři základní motivy: Ovlivňování vývoje měnového kurzu domácí měny prostřednictvím nákupů, resp. prodejů domácí měny za zahraniční měny. Udrţování hodnoty devizových rezerv státu operacemi proti moţnému poklesu hodnoty rezerv při drţení znehodnocujících se měn. Zajišťování výnosnosti devizových rezerv. Zabezpečení devizové likvidity země – zajistit dostatek devizových prostředků v potřebné struktuře pro platby do zahraniční a splácení zahraničních závazků.

Regulace a dohled bankovního systému Dvoustupňovým bankovním systémem je míněna regulace a kontrola niţšího stupně stupněm vyšším. Coţ znamená bankovní dohled centrální banky nad komerčním bankovnictvím. V mikroekonomickém důvodu vytvářejí prostor pro podporu bezpečnosti, důvěryhodnosti a efektivnosti bankovního systému v zemi. Systémy bankovní regulace a dohledu se skládají ze čtyř základních součástí: Stanovení a prověřování základních pravidel činností bank. Regulace vstupu do bankovní sféry. Působení centrální banky v úloze věřitele poslední instance. Povinného pojištění vkladů v bankách.

Funkce reprezentanta státu v měnové oblasti „Banka by měla neustále vysvětlovat své přístupy a přesvědčovat o jejich správnosti a nutnosti, provádět politiku „otevřenou“ v nejvyšší možné míře a systematicky tak budovat a upevňovat svoji důvěryhodnost u veřejnosti. Tím vytváří jeden z nezbytných základů účinné měnové politiky a podmínky pro provádění i nepopulárních, avšak nutných opatření. Opačná politika, prováděná pouze „za zavřenými dveřmi“, bývá obvykle méně úspěšná.“ 6

6

Vypracovala z: http://www.ceed.cz/bankovnictvi/788funkce_reprezentanta_statu_v_menove_oblasti.htm

14

1.2.

Význam monetární politiky

Úkolem monetární politiky je zabezpečení cenové stability. Cenová stabilita ve skutečnosti neznamená doslova neměnnost cen, nýbrţ jejich mírný růst. Jinak řečeno, centrální banka usiluje o mírnou inflaci. V dnešní době si stanovuje za cíl meziroční míry inflace 2 % s odchylkami o jeden procentní bod v obou směrech. Vysoká míra inflace by totiţ měla negativní dopad na hospodářský růst ekonomiky státu. Vyšší inflace znehodnocuje příjmy i úspory, a také znamená vyšší nominální úrokové sazby. Vyšší inflace zvyšuje také nejistotu o budoucích relativních cenách, díky čemuţ domácí i zahraniční finanční trhy vyţadují rizikovou prémii, kterou by si mohly kompenzovat vysokou nejistotu. Investoři se pak raději orientují spíše na krátkodobé finanční investice a investice s dlouhou dobou návratnosti raději nepodporují.

1.1.1.

Vývoj monetární politiky a peněžní rovnováha

Monetární politika, jako cílená činnosti při regulaci měny, vznikala současně se zaváděním papírových peněz (čili bankovek) do oběhu. Její důleţitost se výrazně projevila emitováním bezhotovostních peněz, kdy centrální banka ztratila monopol na „dodávání“ peněz do oběhu. Mechanizmus emise a oběhu plnohodnotných peněz umoţňoval při převisu nabídky peněz nad poptávkou drţitelům peněz tyto peníze stahovat z oběhu a ukládat je ve formě pokladu, neboť jejich kupní síla neklesala. V době, kdy se v oběhu objevují bezhotovostní peníze, roste význam monetární politiky kvůli emisím bezhotovostních peněz mimo centrální banku. A nelze ani přesně určit nabídku peněz právě díky emisím mimo kontrolu ČNB.

1.2.1. Transmisní mechanizmy V trţních ekonomikách je monetární politika sloţitou a komplikovanou záleţitostí. Ve výjimečných situacích lze pouţít nařízení, či direktivního řešení. Centrální banka pouţívá vesměs trţních nástrojů řízení. Kromě hotovostních peněz obíhají i bezhotovostní, emitované

15

především obchodními bankami a nebankovními finančními institucemi poskytováním různých forem úvěrů. Podíl bezhotovostních peněz výrazně překračuje podíl hotovostního oběţiva a velmi rychle mění svoje formy vlivem rozvoje informačních a komunikačních technologií ve stále více globalizované ekonomice. Centrální banka dosáhla výrazné samostatnosti a nezávislosti, která jí umoţňuje zdokonalovat nástroje regulace peněz, zrychlovat a zkvalitňovat cyklus od vzniku informace aţ po její pouţitelnost pro výkon monetární politiky. „Proces monetární politiky v tržní ekonomice zahrnuje celý sled dění od nastavení a použití nástroje pro regulaci peněz v oběhu, nebo jiného nástroje měnové politiky, až po jeho dopadu na vývoj měnového cíle. Centrální banka ale nemá přímý vliv na konečný cíl měnové politiky, svými nástroji pouze ovlivňuje monetární vývoj. A právě odpověď na otázku, zda se měnový vývoj ubírá očekávaným směrem, je dána: Schopností CB ovlivnit svými nástroji veličiny reagující bezprostředně na použité nástroje – operativní kritéria. Znalostí nebo odhadnutelností vztahů mezi operativními kritérii a veličinami indikujícími dopad měnových nástrojů na vývoj měnového cíle – zprostředkující kritéria. Znalostí, nebo odhadnutelností vztahů mezi zprostředkujícími kritérii a konečným cílem měnové politiky.“ 7 V závislosti na konkrétní náplni operativních a zprostředkujících kritérií monetární politiky existují tři základní transmisní mechanizmy: úvěrový, měnový, kurzový.

7


16

2.1.1.

Měnové agregáty

Měnové agregáty tvoří souhrn peněţních prostředků s určitým stupněm likvidity. Agregáty se označují „M“ a číslo, coţ znamená, ţe vyšší agregát obsahuje v sobě celý agregát niţšího stupně včetně další skupiny peněz s niţší mírou likvidity. Měnové agregáty lze obecně vymezit: M1 = hotovostní oběţiva v drţení v nebankovních subjektů + běţné vklady klientů v bankách v domácí měně. M2 = M1 + ostatní závazky bank vůči klientům v domácí měně + termínované vklady klientů v bankách v domácí měně. M3 = M2 + vklady klientů v bankách v zahraničních měnách. M4 = M3 + vklady klientů v domácí nebankovní organizaci. Měnové agregáty v ČNB vycházejí z Eurosystému. Agregáty se definují jako úzký (M1), střední (M2) a široký (M3). Liší se likvidností zahrnutých aktiv rezidentů ČR.

3.1.1.

Úvěrové agregáty

Mnoţství peněz v oběhu lze kvalifikovat také s vyuţitím úvěrových agregátů, neboť většina peněz je emitována úvěrem a úvěrové agregáty plní úlohu kritéria pro hodnocení účinnosti monetární politiky. V monetární politice mají praktický význam dva agregáty. Celkový stav úvěrů, poskytnutých bankami – agregát zahrnuje úvěry poskytnuté bankovním sektorem nebankovním subjektům v domácí měně. Vývoj tohoto agregátu je pod kontrolou centrální banky a vypovídá o nárůstu peněz, emitovaných bankovním úvěrem. Celkový stav úvěrů, poskytnutých v ekonomice – agregát zahrnuje úvěry, poskytnuté bankovním sektorem i nebankovními institucemi nebankovním subjektům v domácí měně. Vývoj tohoto agregátu lépe popisuje vývoj HDP, ale jeho nevýhodou je těţko realizovatelná regulace ze strany CB.

17

Krátkodobá úroková míra V úvěrovém mechanizmu monetární politiky má podobu operativního kritéria krátkodobá úroková míra, reprezentovaná zprůměrovanou úrokovou mírou z krátkodobého úvěru v ekonomice, nebo průměrem sazeb úvěrů na mezibankovním nebo peněţním trhu.

1.2.2. Měnová báze „Měnová báze je jedno z operativních kritérií, sledovaných v transmisních mechanizmech měnové politiky. Pro velký význam jejich změn při sledování účinnosti měnové politiky se někdy nazývá high – powered money (mocné peníze), nebo rezervní peníze. Měnová báze zahrnuje oběživo a rezervy, které drží obchodní banky na účtech u centrální banky. Obě tyto položky představují užití měnové báze: oběživo v oběhu zahrnuje hotovost drženou domácnostmi a firmami a hotovost v bankovních trezorech. Bankovní rezervy zahrnují povinné minimální rezervy a volné rezervy na účtech centrální banky.“8 Můţeme ji rozčlenit podle stupně kontrolovatelnosti jejích poloţek centrální bankou: nevypůjčená – regulují se přes operace na volném trhu. Vypůjčená – regulují se pomocí diskontních a dalších úvěrů poskytované centrální bankou obchodním a dalším bankám. Podle stejného hlediska lze rozlišovat nevypůjčené a vypůjčené rezervy bank.

8


18

Obrázek č. 1 Měnová báze – zdroj Revenda9

1.2.3. Měnová kritéria Mezi cíli a nástroji monetární politiky není přímá vazba. Centrální banka ovlivňuje svými nástroji vývoj operativních kritérií ve snaze dosáhnout stanovených cílů monetární politiky. Vývoj operativních kritérií má vliv na posun kritérií zprostředkujících, které indikují míru souladu prováděné monetární politiky s jejími definovanými cíli. Měnová kritéria musí splňovat základní parametry: stabilní vztahy mezi operativním a zprostředkujícím kritériem, zprostředkující kritérium musí reagovat na změnu rychleji, neţ konečný cíl, měřitelnost, rychlá dostupnost statistických dat, operativní kritéria musí být plně pod kontrolou centrální banky.

1.2.4. Požadavky na měnová kritéria V dosahu centrální banky musí být následující kritéria, v nichţ se musí co nejrychleji odrazit efekt pouţitého transmisního mechanizmu a pouţitých nástrojů monetární politiky.

9

REVENDA, Z.: Centrální bankovnictví, 3. vydání, Management Press, Praha, 2011, str. 74

19

Operativní kritéria Operativní kritéria jsou ovlivňována nástroji monetární politiky. Operativní kritériem mohou být krátkodobé úrokové míry nebo měnová báze. Operativní kritéria musí: reagovat co nejdříve na pouţité nástroje monetární politiky, být statisticky rychle a přesně zjistitelná, být pod kontrolou centrální banky.

Zprostředkující kritéria Zprostředkující kritéria transmisních mechanizmů monetární politiky se ovlivňují změnou hodnot operativních kritérií. Jejich úkolem je avizovat, zda se pouţitá monetární politika efektivně přibliţuje definovanému cíli. Zprostředkující kritéria centrální banka vybírá podle: spolehlivosti a dostupnosti údajů, vazeb mezi kritérii a konečným cílem monetární politiky, míry svého vlivu na vývoj zprostředkujících kritérií. Nejvhodnější parametry pro zprostředkující kritéria jsou: úvěrové agregáty – mnoţství úvěrů v ekonomice – pro úvěrový transmisní mechanizmus. Směnný kurz – hodnoty domácí měny se změní vůči zahraničí – současně plní i funkci operativního kritéria - pro kurzový transmisní mechanizmus. Měnové agregáty – M1, M2 - pro měnový transmisní mechanizmus.

20

Transmisní mechanismus

Nástroje měnové politiky

měnové politiky

Operativní kritérium

Zprostředkující kritérium

Konečné cíle měnové politiky

Obrázek č. 2 Transmisní mechanismus měnové politiky v trţní ekonomice – zdroj Revenda10

10


21

2. Cíle, nástroje a typy monetární politiky 2.1.

Nástroje monetární politiky

Nástroje monetární politiky tvoří techniku stabilního dodrţování operačního cíle monetární politiky, tj. krátkodobé úrokové míry. V trţní ekonomice, kde je centrální banka nezávislá na politické moci, lze nástroje monetární politiky klasifikovat podle různých hledisek: podle časového hlediska členění nástrojů na krátkodobé a dlouhodobé, podle adresnosti se nejčastěji nástroje centrální banky člení na administrativní (přímé) a trţní (nepřímé), dále jsou nástroje běţné a výjimečné, bankovní a nebankovní. Mezi nebankovní lze zařadit například právní úpravu podmínek úvěrování nebo pravidla vedení účetnictví v bankách.

2.1.1. Přímé nástroje monetární politiky Přímé nástroje jsou pouţívány pouze sporadicky a dočasně. Mají charakter administrativních opatření. Lze je vyuţít adresně (vůči jedné bance nebo skupině bank) či plošně (vůči všem bankám). Přímé, neboli direktivní nástroje, jsou ve vyspělých ekonomických systémech vyuţívány velmi zřídka a jejich pouţití svědčí o selhání nástrojů nepřímých. Jedná se spíše o různá doporučení, výzvy, gentlemanské dohody, úvěrové limity. Přímé nástroje zasahují bezprostředně do rozhodování obchodních bank. Jedná se o: pravidla likvidity, úvěrové kontingenty, úrokové limity, povinné vklady.

22

Pravidla likvidity Pravidla likvidity jsou přímým nástrojem centrální banky. ČNB stanoví komerčním bankám strukturu aktiv a pasiv a závazných vazeb mezi nimi v bilancích bank za účelem regulace likvidity bank. Pouţívají se k zabezpečení ţádoucí úrovně likvidity bank. Jsou zaměřena na zajištění určitého stupně diverzifikace bilančních poloţek bank, tedy na rozloţení rizik bankovní činnosti, neboli na podporu stability bankovního systému. Mohou však ovlivnit vývoj rezerv bank, pohyb krátkodobé úrokové míry nebo měnový kurs domácí měny. „Velkým tvrdým přímým nástrojem jsou pravidla likvidity zejména tehdy, týkají-li se povinných vazeb mezi aktivy a pasivy obchodních bank. Jako příklad lze uvést povinnost udržovat podíl vlastního kapitálu v určitém poměru (např. 8%) k celkovým aktivům nebo minimální podíl střednědobých a dlouhodobých vkladů na střednědobých a dlouhodobých úvěrech. Čím vyšší je podíl vkladů na úvěrech, tím nižší je, za jinak neměnných okolností, peněžní zásoba. Pravidla likvidity však ovlivňují nejen celkovou peněžní zásobu, ale i její časovou strukturu. Používají se ve všech tržních ekonomikách, zejména z důvodu zajištění likvidity obchodních bank.“11

Úvěrové kontingenty Můţeme je téţ nazývat jako stropy či limity. Jedná se o zásahy do rozhodování obchodních a dalších bank. Stanovují maximální počet úvěrů, které banka můţe poskytnout svým klientům s cílem regulace úvěrových kritérií monetární politiky. Úvěrové kontingenty mají vliv jak na měnové agregáty, tak i na úrokové sazby. Úvěrové kontingenty patří k jednomu z nejúčinnějších nástrojů monetární politiky. „Úvěrové kontingenty jako nástroje monetární politiky lze použít ve formě: rozpisu absolutní výše nově poskytnutých úvěrů bankami klientům pro budoucí období – působí tvrdě administrativně a lze stanovit i selektivně. Relativní změnou nově poskytnutých úvěrů ve srovnání s minulým obdobím, což v absolutní hodnotě zvýhodňuje banky s vyšším objemem úvěrů v minulém období.

11

Vypracovala z: http://leccos.com/index.php/clanky/pravidla-likvidity

23

Poměru ke kapitálu, nebo aktivům – nedochází ke zvýhodnění některých bank, ale malé banky mohou poskytnout v budoucím období méně úvěrů.“12

Úrokové limity Úrokové limity stanovují maximální úrokové sazby bank z úvěrů. Maximální nebo minimální úrokové sazby regulují, nebo stabilizují vklady klientů krátkodobou úrokovou mírou. Centrální banka stanovuje bankám úrokové stropy či minima pro vklady a úvěry, které se nabízí klientům. Působí tím přímo na krátkodobou úrokovou míru. Limity stanovené centrální bankou jsou obvykle sledovány jako záměr ovlivňovat krátkodobou úrokovou míru. Maximální limity vedou k převedení vkladů z bank do nebankovní instituce, coţ má negativní dopad na účinnost monetární politiky. Zvýší-li centrální banka minimální limity pro úrokové sazby z vkladů, sleduje tím jiný cíl. Zvýšení limitu úrokové sazby z vkladů podporuje růst úspor obyvatelstva, stabilizaci a důvěryhodnost měny.

Povinné vklady „Povinné vklady stanovují povinnost některých subjektům ukládat volné peněžní prostředky, provádět některé operace pouze přes centrální banku s cílem získat kontrolu nad pohybem a nakládáním s peněžními prostředky těchto subjektů.“ 13 Nejsou nijak významným nástrojem monetární politiky, protoţe přímo nesouvisejí s bankovním sektorem. Jsou to velice likvidní finanční prostředky a centrální banka tak kontroluje peněţní zásobu. Subjektům se dává moţnost volby při rozhodování o tom, zda své prostředky uloţí s niţším výnosem, ale vysokou jistotou u centrální banky, nebo preferují výnos na úkor jistoty a prostředky uloţí u obchodních bank.

12

Vypracovala z: ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM, Brno, 2010, str. 88 13


24

2.1.2. Nepřímé nástroje monetární politiky Nepřímé nástroje vyuţívá centrální banka vůči komerčním bankám a jejich prostřednictvím reguluje nabídku peněz. Působí nikoliv neadresně, ale trţně a celoplošně. Stanovují stejné podmínky pro všechny subjekty bankovního sektoru. Jsou vyuţívány mnohem častěji neţ přímé. Mezi nepřímé nástroje patří: operace na volném trhu, diskontní nástroje: o diskontní úvěr, o reeskontní úvěr, o lombardní úvěr. Povinné minimální rezervy, konverze a swapy cizích měn, kurzové intervence.

Operace na volném trhu Operace na volném trhu jsou nejpouţívanější skupinou nástrojů centrální banky. Cílem je usměrňovat vývoj úrokových sazeb v ekonomice. Operace na volném trhu se provádí převáţně formou tzv. repo operací (na základě rámcové smlouvy o obchodování na finančním trhu). Mezi operace na volném trhu také patří další nákupy a prodeje státních cenných papírů (státní pokladniční poukázky, bankovní akcepty apod.) centrální bankou obchodním bankám. Mohou být rozděleny na: aktivní – dopadají na měnovou bázi. Vynucené – centrální banka jimi vyvaţuje vliv jiných faktorů na měnovou bázi, nebo se snaţí stabilizovat ceny státních cenných papírů.

25

„Pro operace mezi centrální bankou a obchodními bankami s různými cennými papíry platí: operace s cizími cennými papíry mohou být jednosměrné, operace s vlastními cennými papíry musejí být doprovázeny budoucí zpětnou transakcí – centrální banka své cenné papíry musí nejpozději v den splatnosti koupit zpět. Z nakoupených cizích cenných papírů při uplynutí doby splatnosti centrální banka inkasuje úrokové platby a splátku jistiny. Operace s vlastními cennými papíry jsou pro centrální banku spojeny s úrokovými náklady. Při regulaci rezerv bank jsou operace s cizími cennými papíry prováděny spíše s cílem zvýšit rezervy – ke snížení rezerv mohou být využity pouze při dřívějším nákupu centrální bankou. Základním cílem operací s vlastními cennými papíry je snížení rezerv bank, operace začínají prodejem.“ 14

vliv na

vliv na měnovou

bilance CB

bázi

Nákup státních CP od dom. bank v domácí měně

nárůst

nárůst

Prodej státních CP od dom. bank v domácí měně

pokles

pokles

Nákup vl. CP od bank v domácí měně (před spl.)

nárůst

nárůst

Prodej vl. CP od bank v domácí měně (před spl.)

pokles

pokles

Nákup vl. CP od bank v domácí měně (při spl.)

ţádná

nárůst

Prodej vl. CP od bank v domácí měně – nová emise

ţádná

pokles

=>=>=>

krátkodobá IR

Operace na volném trhu

Nákup a prodej státních a vlastních CP od domácích bank v domácí měně

Tabulka č. 2 Vliv operací CB na volném trhu na měnovou bázi – zdroj Zeman15

14

Vypracovala z: REVENDA, Z.: Centrální bankovnictví, 3. vydání, Management Press, Praha, 2011, str. 222

15

ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM, Brno, 2010, str. 80

26

Rozeznáváme tři základní druhy operací na volném trhu z hlediska působení na rezervy bank: Přímé operace – centrální banka nakupuje a prodává cizí cenné papíry. Cílem je změna měnové báze. Na rezervy bank má dopad jednosměrný, resp. trvalý. Repo operace – sniţují dočasně měnovou bázi. Ze strany centrální banky představují prodej cenných papírů s jejich pozdějším nákupem. Jsou sloţené ze dvou protisměrných transakcí: Reverzní repo operace („dodávací operace“) – tvoří nákupy cenných papírů centrální bankou s budoucím zpětným prodejem., repo operace se provádí pouze k dočasné změně měnové báze. Prostou repo operace („stahovací operace“) – centrální banka prodává cenné papíry a později je zpětně odkupuje, dočasné sniţování měnové báze. Switch operace – výměna cenných papírů za cenné papíry ve stejném objemu, ale s jinou lhůtou splatnosti. Nemění se objem nakoupených cenných papírů v bilanci centrální banky, operace nemají vliv na rezervy bank. Centrální banka ovlivňuje především krátkodobou, střednědobou nebo dlouhodobou úrokovou míru.

27

Obrázek č. 3 Tři základní typy operací na volném trhu centrální banky – zdroj Revenda16

Diskontní nástroje Diskontní nástroje patří k historicky nejstarším nástrojům monetární politiky a pouţívají se i v současné době. Jsou zaměřené na regulaci měnové báze. Mezi diskontní nástroje spadají: úvěry, úrokové sazby z úvěrů, úrokové sazby z rezerv bank, úroky z cenného papíru. „Diskontní nástroje jsou podmínky úvěrů centrální banky včetně úrokových sazeb z těchto úvěrů, poskytovaných domácím bankám v domácí měně za účelem regulace operativních kritérií měnové politiky v jejím měnovém a úvěrovém transmisním mechanizmu.“17

16


28

Charakteristickými rysy diskontních nástrojů jsou permanentnost, neoperativnost, jsou nepřímé, regulují měnovou bázi a jsou krátkodobé. Úvěry, které poskytuje centrální banka jednotlivým bankám, mají emisní účinky, které zvyšují objem rezerv bank.

Obrázek č. 4 Členění úvěrů centrální banky z hlediska měnové politiky – zdroj Revenda18

Diskontní úvěry jsou krátkodobé úvěry, poskytované centrální bankou obchodním bankám. Banka odkoupí směnku před její splatností a sama pak poţaduje její splacení. Podstatou úvěrového obchodu je tedy odkoupení obchodní směnky bankou od klienta za cenu rovnající se směnečné částce sníţené o diskont.

17

Vypracovala z: ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM, Brno, 2010, str. 83 18


29

Diskontní úvěry mají dvě základní podoby: běţné diskontní úvěry – slouţí k překlenutí krátkodobých výkyvů likvidity bank, zhruba na dobu jednoho měsíce. Sezónní diskontní úvěry – slouţí k překlenutí sezónních výkyvů, zhruba na dobu tří měsíců. Diskontní úvěry poskytované bankami jsou limitované úvěrovými stropy, stanovenými pro jednotlivé banky podle jednotných pravidel na základě jednoho nebo více parametrů: relativní změnou proti dřívějšímu čerpání, poměru ke kapitálu banky, absolutního rozpisu diskontních úvěrů pro jednotlivé banky, poměru k aktivům banky. Reeskontní úvěry lze povaţovat za jeden z druhů diskontních úvěrů, jsou to krátkodobé úvěry a jejich délka poskytnutí záleţí na době splatnosti (většinou jde o 5 – 7 dnů kratší, neţ je splatnost směnky). Centrální banka poskytuje úvěry obchodním bankám, ty jsou navíc kryty reeskontními směnkami. Tento úvěr se úročí diskontní sazbou, někdy však můţe být mírně vyšší neţ diskont. Vyšší neţ diskontní sazba je nazývána reeskontní sazbou. Lombardní úvěry jsou krátkodobé úvěry. Centrální banka poskytuje obchodním bankám úvěry zajištěním cenných papírů. Nejčastěji se jedná o pokladní poukázky, případně směnky za lombardní úrokovou sazbu. Obvyklá délka úvěrů je od 30 do 90 dnů a končí vţdy před datem splatnosti zajišťovacích cenných papírů. Nejvyšší z vyhlašovaných úrokových sazeb centrální banky je lombardní úroková sazba. Lombardní úvěry se vyuţívají většinou pro posílení likvidity v případě, ţe nemají moţnost čerpat vyšší objem diskontních úvěrů, nebo mají nedostatek kvalitních směnek k reeskontu. Při poskytnutí úvěru dochází ke krátkodobému nárůstu měnové báze.

Centrální banka ovlivňuje poptávku po diskontních, reeskontních a lombardních úvěrech stanovením úrokových sazeb z těchto úvěrů: Diskontní sazba – jedná se o úrokovou míru. Poskytuje bankám moţnost uloţit svou přebytečnou likviditu. Spadá k základním vyhlašovacím sazbám, které centrální banka vyuţívá jako svoje nástroje pro řízení monetární politiky. 30

Reeskontní sazba se odvozuje od vyhlašovaných sazeb a je nad úrovní sazby diskontní. Je to úroková sazba, kterou si sráţí subjekt reeskontující cenný papír Lombardní sazba patří mezi nejvyšší vyhlášenou sazbou a přibliţuje se k úrokové sazbě trţní, ta určuje i účel poskytování lombardních úvěrů a hlavně potřebu jejich přijetí obchodními bankami, které za cenu „drahých“ peněz řeší své problémy krátkodobé likvidity. Repo sazba je úroková sazba, za kterou odkupuje centrální banka od komerčních bank jimi eskontované směnky (reeskont)

Povinné minimální rezervy Povinné minimální rezervy jsou měnovým nástrojem, který můţe slouţit k ovlivňování likvidity v bankovním systému. U nás však díky přebytku likvidity slouţí spíše k hladkému průběhu mezibankovního platebního styku. Výše povinných minimálních rezerv je zpravidla stanovena procentní sazbou z vkladů od domácích nebankovních subjektů uloţených u banky. Povinné ukládání peněţních prostředků komerčních bank u centrální banky má okamţitý vliv na rozsah volných peněţních prostředků bank a zároveň na jejich moţnosti v poskytování úvěrů. Kaţdá banka musí drţet na svém účtu, který vede v Zúčtovacím centru ČNB, povinnou minimální rezervu. Výše tohoto objemu je v současné době určena na 2 % z primárních vkladů klientů bank v domácí i zahraniční měně. Jejich skutečná výše je kalkulována jako průměrný stav povinných minimálních rezerv za určité období, kalkulováno zpětně ze zůstatku na příslušném účtu na konci kaţdého dne. Povinné minimální rezervy nejsou úročené, nebo jsou úročené nízkou úrokovou sazbou. Centrální banka pouţívá povinné minimální rezervy jako nástroj slouţící k regulaci mnoţství peněţ v oběhu. Povinné minimální rezervy neslouţí pouze jako nástroj monetární politiky. Jejich změny sazeb lze pouţít k regulaci likvidity obchodních a dalších bank a za určitých okolností i jako rezervy pro krizové situace. Povinné minimální rezervy se pouţívají k ovlivňování peněţních multiplikátorů. V trţní ekonomice patří povinné minimální rezervy na stranu aktiv bank a

31

na stranu pasiv centrální banky. Povinné minimální rezervy jsou nástrojem, který nelze jednoznačně zařadit mezi přímé nebo nepřímé.

Konverze a swapy cizích měn Konverze a swapy cizích měn znamenají nákup a prodej cizí měny za tuzemskou měnu obchodním bankám, termínovaný prodej za předem určený měnový kurz. Obchod má dvě podoby: Konverze – tvoří prodej a nákup cizí měny za měnu domácí ve spotovém (aktuálním) kurzu nebo v dohodnutém termínovém (forward) kurzu bez jakýchkoliv následných zpětných operací. Swap – kombinace spotového obchodu s termínovými. Swap je obchod uzavíraný s jedním obchodním partnerem ve stejném čase, na základě kterého dochází k nákupu (prodeji) jedné měny proti druhé měně k určitému datu a zpětnému prodeji (nákupu) této měny proti měně původní s jinou dobou splatnosti za předem dohodnutý kurs. „Dopady konverzí a swapů jako nástroj monetární politiky: Prodej deviz centrální bankou – dochází ke stahování českých korun z oběhu, zpomalení oběhu peněž – protiinflační restriktivní monetární politika Nákup deviz centrální bankou – dochází k „vhánění“ českých korun do ekonomiky, zrychlení oběhu peněz – expanzivní politika“ 19 Tyto operace mají dopad na kurz měn.

Kurzové intervence Kurzová intervence, jinak devizová intervence, působí na trzích, kde nabídkou, respektive prodejem určitých deviz, a poptávkou, respektive nákupem určitých deviz, které působí utvářením devizového kursu na trhu tak, ţe těmito svými kurzovými intervencemi budí buď

19

Vypracovala z: http://www.ceed.cz/makroekonomie/32_konverze_a_swapy.htm

32

vzestup, pokles nebo stabilizaci kurzu určité (vlastní) měny. Je jedním z významných nástrojů devizové politiky ústřední banky. Většinou centrální banka provádí kurzové intervence přímo, tedy nakupováním či prodáváním zahraničních měn za měnu domácí. Pokud jde o domácí devizový trh, tak partneři centrální banky vystupují jako obchodní a další banky, včetně poboček různých zahraničních bank. Cílem je ovlivňování úrovně devizového kurzu. Ovlivňování kurzu se projeví změnou v nabídce zahraniční měny. Členění kurzové intervence: Přímé intervence – jsou tvořeny prostými prodeji nebo nákupy zahraničních měn za měnu domácí v aktuálním, či spotovém kurzu na spotovém trhu nebo předem dohodnutém kurzu na termínovém trhu (forward). Nepřímé intervence, které provádí změnou úrokových sazeb centrální banky. Ovlivňují pohyby zahraničního kapitálu. Růst sazeb vede k přílivu zahraničního kapitálu a pokles k jeho odlivu.

2.2.

Cíle monetární politiky

Monetární politika znamená regulaci mnoţství peněţ v ekonomice za účelem dosaţení určitých makroekonomických cílů. Jedná se o peněţní a úvěrovou politiku. Z dlouhodobého hlediska sleduje monetární politika tyto cíle: podpora cenové hladiny – vnitřní stabilita měny, podpora zaměstnanosti, podpora ekonomického růstu, stabilita měnového kurzu domácí měny – vnější stabilita měny, stabilita finančního systému, stabilizace dlouhodobých úrokových sazeb. Hlavním cílem většiny centrálních bank bývá zabezpečení cenové stability, respektive boj proti inflaci. „Vedlejší“ cíle se spolu s hlavním cílem (cenová stabilita) dostávají

33

v krátkodobém horizontu do vzájemných rozporů a dosaţení jednotlivých vedlejších cílů můţe mít protikladná řešení. Podpora ekonomického růstu znamená, ţe se jedná o podporu tempa růstu reálného hrubého domácího produktu. Transmisní mechanismy mohou být spojeny s hledáním vazeb mezi vývojem nominálního HDP a zprostředkujících kritérií.

Obrázek č. 5 Rozpory mezi cíli měnové politiky v trţní ekonomice – zdroj Revenda 20

2.2.1. Cenová stabilita Cenová stabilita je hlavním cílem monetární politiky centrální banky. V trţní ekonomice se dosahuje pouze za situace, kdy se mnoţství peněz v oběhu rovná právě potřebnému mnoţství peněz v ekonomice. Protoţe v trţní ekonomice jsou vztahy ovlivněny nabídkou

20


34

a poptávkou, lze peněţní rovnováhu definovat jako situaci, kdy peněţní nabídka se právě rovná poptávce po penězích. Centrální banka prováděnou monetární politikou sleduje i další cíle. Tím podporuje hospodářskou politiku vlády vedoucí k udrţitelnému ekonomickému růstu. Reţimy monetární politiky jsou: cílování měnového kurzu, reţim s implicitní nominální kotvou, cílování měnové zásoby, cílování inflace.

Cílování měnového kurzu Tento reţim je vhodný zejména pro malé otevřené podniky. Při uplatnění této strategie je úkolem centrální banky zajištění stability měnového kurzu, a to především prostřednictvím změny úrokových sazeb a přímých devizových intervencí. Centrální banka si zvolí vhodně zahraniční měnu země s nízkou inflací. Jde o pevnou fixaci kurzu vůči měně jiné. Princip této strategie záleţí na tzv. dovozu nízké inflace ze zahraničí.

Režim s implicitní nominální kotvou Reţim s implicitní nominální kotvou záleţí v cílování určité veličiny přijaté interně v rámci centrální banky. Pro kladné fungování je předpokladem tohoto reţimu vysoká důvěryhodnost centrální banky. Je vybudována na základě dlouhé historie cenové a měnové hladiny v zemi, která dosáhne ţádoucích změn v inflaci a inflačních očekávání bez explicitních cílů.

Cílování měnové zásoby Cílování měnové zásoby vychází z poznatku, ţe v dlouhodobém horizontu je růst cen ovlivňován vývojem peněţní nabídky. Monetární politika se soustřeďuje na tempo růstu zvoleného peněţního agregátu. Zejména moţnost realizovat nezávislou monetární politiku 35

a reagovat na specifické problémy jsou jeho výhodou, které vznikají v domácí ekonomice. Za nevýhodu lze povaţovat problém ve výběru peněţního agregátu vhodného k cílování. Centrální banka není schopná vybraný peněţní agregát řídit s dostatečnou přesností.

Cílování inflace Zajištění cenové stability je nejmladším způsobem reţimu cílování inflace. Tento měnověpolitický reţim převaţoval zejména v devadesátých letech, protoţe postupně na něj přistoupila většina centrálních bank ve vyspělých zemích s trţní ekonomikou. Centrální banka u cílování inflace s určitým předstihem veřejně vyhlásí inflační cíl. O dosaţení inflačního cíle bude usilovat. Na inflační očekávání ekonomických subjektů působí aktivně, je srozumitelnější a umoţňuje lépe předpovídat záměry centrální banky. Jde především o dovozní ceny, ceny výrobců, informace z trhu práce, vývoj měnového kurzu hospodaření veřejných rozpočtů a úrokových sazeb.

„Přechodem režimu na cílování inflace se centrální banka dostává do situace, kdy není schopna sledovat klasicky průběh transmisního mechanizmu měnové politiky, neboť: režim měnové politiky je zaměřen na stanovenou míru inflace (inflační cíl), zprostředkující kritéria se přestávají používat, snahou centrální banky je dosáhnout inflace blízko vytčeného cíle, rozhodujícím nástrojem je krátkodobá úroková míra (měnová báze je druhotná). Inflace je cílována v horizontu několika let (zpoždění mezi opatřením CB a jeho dopadem do inflace je obvykle 1 – 2 roky). Rozhodování o stanovení inflačního cíle je podloženo sofistikovanou prognózou vývoje domácí i zahraniční ekonomiky. Inflační cíl je veřejně deklarován. Centrální banka je nezávislá ve všech svých aspektech jako ochrana proti politickým tlakům.“ 21

21


36

2.3.

Typy monetární politiky

Centrální banka, která provádí monetární politiku, má na výběr mezi expanzivní monetární politikou, která zvyšuje mnoţství peněz v oběhu nebo restriktivní monetární politikou, která zpomaluje tempo růstu peněz v oběhu. A také neutrální monetární politiku v podobě stabilizace „rozumného“ tempa růstu mnoţství peněz v oběhu.

2.3.1. Expanzivní monetární politika Expanzivní monetární politika neboli politika „levných peněz“. Provádí se tehdy, kdyţ centrální banka potřebuje sníţit krátkodobé úrokové sazby, na které reaguje obchodní banka. Ta se snaţí poskytnout nové úvěry a klient je s ochotou přijímá. V expanzivní monetární politice se centrální banka snaţí stimulovat ekonomiku. Nejčastěji tomu bývá v situaci vysoké nezaměstnanosti, slabého hospodářství, vysokých úrokových měr a očekávání nízké inflace. Jakmile je ekonomika stimulovaná a úrokové míry se dostatečně sníţí, tak se centrální banka opět zajímá o vývoj cenové hladiny. Domácnosti a podniky více utrácejí a tím se zvyšuje rychlost peněz v oběhu. Expanzivní monetární politika má snahu centrální banky prostřednictvím monetárních nástrojů zvýšit peněţní zásobu.

Vhodné nástroje pro expanzivní politiku jsou: sniţování diskontní sazby, nákup státních dluhopisů, sniţování míry povinných minimálních rezerv.

37

Obrázek č. 6 Expanzivní monetární politika – zdroj Pačesová 22 „Při nezměněné poptávce po penězích se zvýší nabídka peněz jako důsledek monetární expanze, vyvolané centrální bankou. Rovnováha na peněžním trhu se přesouvá z bodu E0 do bodu E1, úrokové sazby se sníží z i0 na i1 a množství peněz v oběhu vzroste z M0 na M2.“23

2.3.2. Restriktivní monetární politika Restriktivní monetární politika, neboli politika „drahých peněz“. Spočívá ve zvýšení trţní krátkodobé úrokové míry. Zvyšují se i ostatní úrokové míry v hospodářství. Obchodní banky na to reagují niţší ochotou poskytování nových úvěrů a klienti jsou zdrţenlivější přijímat nové úvěry. Ekonomické subjekty reagují opačně na zvýšení úrokové míry, neţ je u expanzivní politiky. Centrální banka provádí restriktivní politiku při očekávané vysoké míry inflace, nízké nezaměstnanosti, nízkých úrokových měr a „přehřátého“ hospodářství. Dojde-li ke zvýšení úrokové míry a klesnou obavy o inflaci, centrální banka se zajímá o stimulaci ekonomiky a přechází k expanzivní monetární politice.

22

PAČESOVÁ, H.: Makroekonomie 2. díl, BIVS, Praha, str. 15

23

Vypracovala z: PACESOVA,H.: Makroekonomie 2. díl, BIVS, Praha, str. 15

38

Vhodné nástroje pro restriktivní politiku jsou: zvyšování diskontních sazby, prodej státních dluhopisů, zvyšování míry povinných minimálních rezerv.

Obrázek č. 7 Restriktivní monetární politika – zdroj Pačesová24 „Svou restriktivní politikou banka snižuje nabídku peněz. Rovnovážný bod se přesouvá z bodu E0 do bodu E1, množství peněz v oběhu klesá z M0 na M1, úroková míra roste z i0 na i1.“25

2.3.3. Neutrální monetární politika U neutrální monetární politiky nedochází k zvyšování míry inflace a mnoţství peněz v oběhu je na konstantní úrovni. Úrokové sazby a finanční trhy jsou stabilní, stejně jako platební bilance a měnový kurz.

24

PAČESOVÁ, H.: Makroekonomie 2. díl, BIVS, Praha, str. 16

25

Vypracovala z: PACESOVA, H.: Makroekonomie 2. díl, BIVS, Praha, str. 16

39

3. Monetární politika ČNB v letech 1993 – 2000

3.1.

Období 1993 až květen 1997

„Ústavní zákon č. 542/1992 Sb., o zániku České a Slovenské Federativní republiky stanovil jako den zániku federace a všech jejich institucí 1. leden 1993. K tomuto datu tedy zanikla také Státní banka československá a ústřední bankou České republiky se stala Česká národní banka.“ 26 Ústava nového státu (České republiky) byla přijata 16. prosince 1992 s účinností od 1. ledna. ČNB vznikla dnem 1. 1. 1993 a zahájila svoji činnost. Česká národní banka navázala na fungování Státní banky československé s právním postavením a hlavními úkoly. Při rozdělení Státní banky Československé měla Česká národní banka problém. Jednalo se hlavně o dělení bilance mezi ČNB a Národní bankou Slovenska. Mezi první úkoly patřila měnová odluka. 2. února 1993 byl schválen zákon o oddělení měny a jeho účinnost nastala od 8. února 1993. Bylo staţeno 495 milionů kusů federálních bankovek a 761 milionů mincí. Výměna oběţiva trvala 4 dny a limit objemu u fyzických osob byl 4 000 Kč. Pro Českou národní banku bezproblémový a hladký průběh měnové odluky byl velmi důleţitý k získání důvěry od veřejnosti. Hlavním cílem České národní banky se stala péče o stabilitu české měny. ČNB byla pověřena, aby: určovala měnovou politiku, prováděla další činnost podle tohoto zákona a podle dalších zákonů, vydávala bankovky a mince, vykonávala dohled nad prováděním bankovních činností a pečovala o bezpečné fungování a účelný rozvoj bankovního systému v České republice. Monetární politika ČNB se opírala o dva pilíře. První pilíř znamenal pevný kurz koruny vůči měnovému koši. Tento kurz se pohyboval v úzkém rozpětí ± 0,5 %. Měnový koš se původně skládal z pěti měn. Potom se tvořil z převaţujícího poměru z německé marky 26

Vypracovala z: ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA 1993 – 2003, ČNB, str. 7

40

a z amerického dolaru. To odráţelo strukturu zahraničně ekonomických vztahů ČR. Pevný kurz se ze začátku dal udrţovat bezproblémově, protoţe devizový trh nebyl liberalizován. Druhým pilířem monetární politiky bylo cílování přiměřeného vývoje peněţní zásoby. Tato strategie se stavěla na praxi Spolkové banky Německa. Jako další kritérium byl zvolen peněţní agregát M2, zahrnující oběţivo, vklady na viděnou, termínované vklady a vklady v cizí měně. V roce 1993 cíle monetární politiky začaly relativně restriktivně, ale brzy jí vystřídala expanzivní politika s podporou růstu ekonomiky. Mezi nástroje monetární politiky se zahrnovaly povinné minimální rezervy, operace na volném trhu, diskontní nástroje a kursové intervence. Povinné minimální rezervy byly na úrovni 9 % z primárních vkladů na viděnou a 3% z termínovaných vkladů. Velké banky s primárními závazky se zvýšily nad 25 miliard Kč na 12%, respektive na 4% v období od 1. 2. 1993 do 1. 7. 1993. Diskontní nástroje vyuţívaly diskontní sazbu, stanovená na 9,5% a později byla sníţena na 8%. Lombardní sazba byla stanovena na 14% a postupně se sníţila na 11,5%. Operace na volném trhu se běţně pouţívaly, a to v podobě přímých operací a REPO operací. Tato politika ukázala v závěru roku zrychlující tempo růstu peněţního agregátu M2 a byla ovlivněna postupným poklesem úrokových sazeb na mezibankovním trhu depozit. Zprostředkovaně ovlivňovala i úroveň úrokových sazeb obchodních bank vůči jejich klientům. Monetární politika centrální banky v první polovině roku reagovala na zvýšený nákup deviz obchodními bankami a jejich následný dopad na devizové rezervy ČNB v souvislosti s očekáváním měnové odluky. Ke konci roku ČNB přešla od dodávání likvidity formou refinančních úvěrů k operacím stahujícím likviditu v důsledku přílivu zahraničního kapitálu. Hrubý domácí produkt stagnoval na úrovni předcházejícího roku, míra nezaměstnanosti na konci roku byla 3,5%. Mzdy meziročně vzrostly jen o 3 – 4% díky uplatňované regulaci mezd, podle které se mohl růst mezd bez uplatnění sankcí pohybovat maximálně o 5% nad růstem spotřebitelských cen. Státní rozpočet se na konci roku vyrovnal. Roční míra inflace měřena indexem spotřebitelských cen se dostala na úroveň 20,8%.

41

2T repo sazba (%)

1.1. 1.2. 10.6. 1.7. 9.8. 17.12. *) stav k 1.1.93

Diskontní sazba (%)

Lombardní sazba (%)

9,5

14,0

8,0 12,5 11,5 Pro všechny bank y :

Povinné minimální rezervy z primárních vkladů (%) stavebních bank spořitelen a ČMZRB *) **) ***) -

9 % z primárních vk ladů na viděnou 3 % z termínovaných závazk ů vůči nebank ovním k lientům

**)

1.2.1993 bank y s rozsahem primárních závazk ů do 25 mld Kč 9 % z primárních vk ladů na viděnou 3 % z termínovaných závazk ů vůči nebank ovním k lientům bank y s rozsahem primárních závazk ů nad 25 mld Kč 12 % z primárních vk ladů na viděnou 4 % z termínovaných závazk ů vůči nebank ovním k lientům

***)

1.7.1993 Pro všechny bank y :

9 % z primárních vk ladů na viděnou 3 % z termínovaných závazk ů vůči nebank ovním k lientům

Tabulka č. 3 Měnové politické nástroje ČNB – změny v roce 1993 – zdroj ČNB 27

Monetární politika pro ČNB byla lépe proveditelná, protoţe jí nevystavěla ţádným autonomním tlakům prováděným hospodářskou politikou. Roční inflace se sníţila na přijatelných 10%, měřeno indexem spotřebitelských cen. Nástroje centrální banky zůstaly stejné. Povinné minimální rezervy se zvýšily z 9% na 12% z primárních vkladů na viděnou. Operace na volném trhu se dostávaly do popředí, oproti diskontním nástrojům. Diskontní sazba se zvýšila na 8,5%, lombardní sazba nejdřív sníţila na 10,5%, ale k závěru roku se vrátila na 11,5% jako v roce 1993. Mezi hlavními cíli došlo k problému konfliktnosti. Kursová politika se během roku 1994 nezměnila. Pevný kurz české koruny nadále plnil funkci nominální makroekonomické kotvy. Pro ČNB udrţovat vyšší úrokové sazby znamenala vyšší míra inflace, která vedla při neexistenci kursového rizika k přílivu zahraničního kapitálu. ČNB musela z toho důvodu zavádět sterilizační opatření. Jedním s opatřením, jak sníţit měnovou bázi, byla dohoda o tom, ţe Fond národního majetku převede své vklady z obchodních bank do ČNB. Měnový agregát M2 vzrostl o 19,9%. Kapitálový účet skončil přebytkem 3,37 mld. USD.

27

http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/#historie

42

Rok 1994 by se dal charakterizovat solidním ekonomickým růstem (2,6%), relativně vysokou cenovou hladinou (10,6%), rovnováhou veřejných financí a nízkou (3%) mírou nezaměstnanosti. Monetární politika České národní banky se realizovala na základě regulace peněţního agregátu M2 a fixního měnového kurzu. ČNB při realizaci své politiky pouţívala nepřímé nástroje. Hlavní činností ČNB byla regulace objemu likvidity a úrokových sazeb na peněţním trhu pomocí operací na volném trhu. ČNB nadále vyuţívala zejména emisi vlastních pokladničních poukázek. Rok 1994 začal postupně ukazovat, ţe monetární politika vznikla z fixování kurzu a současně z cílování peněţní zásoby je dlouhodobě neudrţitelná. To se plně projevilo v květnu 1997 při měnové krizi. V polovině roku 1994 došlo k růstu tempa peněţní zásoby (20,8 %) a zvýšilo se také tempo růstu meziměsíční inflace. Na budoucí vývoj cen centrální banka reagovala zpřísněním monetární politiky při současné změně operativního cíle, kdy se měnová báze nahradila bankovními rezervami. 2T repo sazba (%)

8.4. 4.8. 24.10. 2.12.

****)

-



10,5 8,5

11,0 11,5

Povinné minimální rezervy z primárních vkladů (%) stavebních bank spořitelen a ČMZRB ****) -

4.8.1994 Pro všechny bank y :12 % z primárních vk ladů na viděnou 3 % z termínovaných závazk ů vůči nebank ovním k lientům

Tabulka č. 4 Měnové politické nástroje ČNB – změny v roce 1994 – zdroj ČNB Rok 1995 pro monetární politiku nebyl nějak odlišný od roku 1994. Tento rok se nesl ve znamení prudkého ekonomického růstu. Reálný hrubý domácí produkt se zvýšil oproti roku 1994 o 4,8%. Míra nezaměstnanosti se drţela na nízké úrovni 2,9% a roční dynamika reálných mezd rostla tempem 7,7%. Roční míra inflace byla 9,1% a podařilo se tak dosáhnout cíle, který byl 9 – 11%. Ke konci roku skončil běţný účet platební bilance s pasivním saldem ve výši 4,1% HDP při zlepšení směnných relací o 1,5 procentního bodu. Česká národní banka 43

se udrţovala v politice ve sniţování inflace a sterilizačního zahraničního kapitálu, který do České republiky stále přitékal. S přílivem zahraničního kapitálu měla monetární politika opět největší problém. Zahraniční kapitál ovlivňoval měnový agregát M2. Měnový agregát vzrostl o 19,8% a nepovedlo se dodrţet cíl. Nový devizový zákon, který byl zaveden v důsledku vstupu České republiky do OECD a který s účinností od 1. 10. 1995 udělal českou měnu plně směnitelnou a liberalizoval i kapitálový trh, tomu pomohl. Zahraniční kapitál se postupně měnil z dlouhodobého na krátkodobý, jeţ stále více tlačil na posilování koruny. Česká národní banka musela zasahovat a následně na to dodatečně sterilizovat peníze. Z těchto příčin zpřísnila i svojí monetární politiku, kdyţ se zvýšily lombardní a diskontní úrokové sazby o 1%. Z tohoto důsledku sjednotily a zvýšily sazbu povinných minimálních rezerv na 8,5%. „Jedním ze základních problémů monetární politiky v roce 1995 bylo udržování vnitřní ekonomické stability v podmínkách masivního přílivu zahraničního kapitálu. Tato situace trvala po celý rok, ale v jeho průběhu se měnila jeho intenzita a struktura.“ 28 Aktivní saldo kapitálového účtu v roce 1995 představovalo 223 mld. Kč, to je asi 18% HDP. Zahraniční kapitál centrální banka opět sterilizovala kvůli obavě z jeho moţného vlivu na tuzemskou cenovou hladinu. Důsledkem tohoto opatření narostly devizové rezervy ČNB, které byly na konci roku schopny pokrýt osmiměsíční dovozy – v roce 1993 byly dovozy pouze čtyřměsíční. V průběhu roku pokračoval pokles inflace, měřené meziročně CPI, na konečnou hodnotu 7,9% v prosinci. Faktorem, který rozhodl o poklesu, bylo sníţení tempa růstu cen potravin na 5,4% v roce 1995 z 12% v roce 1994. Další sniţování cenové hladiny byl komplikován růstem cen surovin, pokračovalo to deregulací cen, zvýšením tempa růstu HDP, nárůstem mzdových poţadavků, zvýšenou domácí poptávkou a další restrukturalizací ekonomiky. Centrální banka kvůli tomu zpřísnila monetární politiku, čímţ specifikovala regulaci peněţní zásoby před fixním kurzem, protoţe zvýšení úrokových sazeb bylo dalším impulsem pro příliv zahraničního kapitálu. Toto zpřísnění mělo formu:

28

Vypracovala z: VÝROČNÍ ZPRÁVA ČNB 1995, ČNB, 1995

44

sjednocení sazeb povinných minimálních rezerv z původních 3% z termínovaných vkladů a 12% z netermínovaných vkladů na jednotných 8,5% s účinností od 3. 8. 1995; výjimku představovali stavební spořitelny a Českomoravská záruční a rozvojová banka, u nichţ byla sazba povinných minimálních rezerv stanovena ve výši 4%. Zvýšení diskontní sazby o 1% na 9,5% s účinností od 26. 6. 1995. Zvýšení lombardní sazby o 1% na 12,5% s účinností od 26. 6. 1995. Diskontní a lombardní sazby nárůstem vytvářely tlak na růst úrokových sazeb na mezibankovním trhu a prohlubovaly existující úrokový diferenciál. Česká národní banka zahájila regulaci pro obchodní banky v oblasti likvidity. Krátkodobé závazky obchodních bank nemohly vůči zahraničním subjektům převýšit krátkodobé pohledávky o více neţ 30%, maximálně však o 500 mil. Kč. Z těchto opatření peněţní zásoba na konci roku, tvořená z velké části ze zahraničního kapitálu, meziročně narostla o 19,6% a zdolala tak predikci České národní banky v koridoru 14 – 17%. Nezměnila se pouze výše peněţních zásob, která byla měřená M2, ale také se nezměnila její struktura. Kdeţto v roce 1993 byl podíl transakčních peněz (M1) a kvazipeněz (M2) prakticky shodný, v roce 1994 i 1995 vzrostl podíl agregátu M2 na úkor M1. Česká národní banka na konci roku začala oficiálně vyhlašovat úrokovou sazbu pro repo operace, kterou se operace na volném trhu vypořádávají. Operace na volném trhu se stala později hlavním měnově politickým nástrojem ČNB k řízení likvidity a výše úrokových sazeb na mezibankovním trhu depozit.

26.6. 3.8. 8.12.

2T repo sazba (%)



11,30

9,5

12,5

Povinné minimální rezervy z primárních vkladů (%) stavebních bank spořitelen a ČMZRB 8,5 x) 4,0 x) od tohoto data již ze všech závazků

Tabulka č. 5 Měnové politické nástroje ČNB – změny v roce 1995 – zdroj ČNB

Rok 1996 byl stále obdobím vysokého hospodářského růstu a nízké nezaměstnanosti. Nicméně vzrostly nerovnováhy v oblasti běţného účtu a bankovního sektoru. V České republice se ekonomický růst mírně sníţil na 4,4% ze 4,8% roku 1995 zejména v dopadu 45

poklesu ekonomické aktivity u hlavních obchodních partnerů ČR, draţších surovinových vstupů, niţší konkurenceschopnosti českých exportů v dopadu růstu mzdových poţadavků. Krátkodobý zahraniční kapitál se ke konci roku zpomalil v dopadu běţného fluktuačního pásma na 6%, díky kterému vzrostlo kursové riziko. Dlouhodobý zahraniční kapitál nicméně pořád vykazoval růstovou tendenci. Vzrostla míra nezaměstnanosti o 0,6 procentního bodu a to na 3,5%, coţ bylo dopadem snah firem o růst produktivity práce a pokračující restrukturalizace české ekonomiky. Oproti roku 1995 vzrostla průměrná reálná mzda o 8,4% a uţ od roku 1994 byl její růst vyšší, neţ růst produktivity práce. Na konci roku míra inflace ukazovala meziroční změnu v CPI 8%. Státní rozpočet byl v mírném deficitu 0,1% HDP kvůli niţšímu inkasu daně z příjmu právnických osob, nesplacení dluhu Ruské federace a niţšímu výběru zdravotního a sociálního pojištění. Cílem ČNB byla stále péče o cenovou stabilitu s tím rozdílem, ţe hlavním nástrojem monetární politiky se od roku 1996 staly repo operace. Doba těchto operací byla stanovena na 14 dní. Začala se pouţívat 2T repo sazba, která se z 11,50% zvýšila v první polovině roku na 12,40%. „Operace ČNB měly podobu standardních repo tendrů ke stažení i dodání likvidity v závislosti na celkové pozici bankovního sektoru. Prostřednictvím sazeb vyhlašovaných repo tendrů ČNB efektivně ovlivňovala výši sazeb na mezibankovním trhu depozit a následně i ostatních sazeb na peněžním trhu včetně klientských sazeb. Potvrdilo se tak, že rozhodnutí o volbě nového operativního cíle 1T Pribor bylo správné. Tato krátkodobá sazba byla zvolena především proto, že její vývoj je ČNB schopna efektivně ovlivňovat.“29 V roce 1996 se monetární politika ocitla ve sterilizační pasti. Prudký růst peněţní zásoby vedl k udrţení fixního kurzu devizové intervence. K zabránění inflačních dopadů bylo třeba přebytečné peníze z trhu sterilizovat, coţ motivovalo k růstu úrokových sazeb. Vyšší úrokové sazby vedly k nárůstu úrokového diferenciálu a tím i k dalšímu přílivu kapitálu. Přetrvávaly nadále i inflační tlaky spojené především s rostoucí poptávkou a vysokým tempem růstu peněţní zásoby s 9,2%. Centrální bankou byl stanoven cíl růstu M2 v rozmezí 14 – 17%,

29


46

ovšem v první polovině roku byl růst téměř 20% a centrální banka reagovala na vývoj zpřísněním úrokové politiky. Reálné kladné úroky vyţadovaly vyšší nastavení sazeb centrální banky. Tudíţ Česká národní banka zvýšila repo sazbu a následně potom také diskontní a lombardní sazbu včetně sazby u povinných minimálních rezerv. Zpřísňující opatření se promítla do růstu úrokových sazeb na peněţním trhu a také na růstu klientských úrokových sazeb. Tempo růstu M2 se sníţilo na konečných 9,2%. Roční míra inflace dosáhla v tomto roce 8,8%. Zhoršující se situace obchodní bilance a nárůst zahraničního zadluţení České republiky na úrovni 36,2% HDP byl problémem do budoucna nejen pro monetární politiku ČNB.

29.3. 29.4. 9.5. 21.6. 1.8.

2T repo sazba (%)



11,50 11,60 11,80 12,40

10,5

14,0

Povinné minimální rezervy z primárních vkladů (%) stavebních bank spořitelen a ČMZRB

11,5

Tabulka č. 6 Měnové politické nástroje ČNB – změny v roce 1996 – zdroj ČNB Monetární politika ČNB zaznamenala další nárůst vnější nerovnováhy v dopadu nerovnováţných tendencí ekonomiky. V České republice to bylo příčinou rychleji rostoucí domácí poptávky neţ domácí nabídky. K reálnému posilování napomáhal fixní kurz a úrokový diferenciál a tím škodil nabídce. Česká národní banka se snaţila zabránit dovozům sníţením povinných minimálních rezerv z primárních vkladů na 9,5%. Tato reakce znamenala, ţe tento nástroj byl obcházen obchodními bankami vypůjčováním si v zahraničí. Od roku 1994 nebyla domácí nabídka uspokojována poptávkou, a proto se vytvářel prostor pro výrazné importy zboţí a sluţeb. Byl útok na korunu, a to na její nadhodnocenou úroveň v reţimu fixního kurzu. ČNB usilovala fixní kurz drţet devizovými intervencemi, jelikoţ měla podezření, ţe eventuální znehodnocení české měny bez intervencí mohlo být neadekvátně velké vzhledem k příštímu makroekonomickému vývoji.

47

Rok 1997 se nesl mnoha změnami nejen v hospodářské politice. Česká národní banka po měnové krizi nechala cílování peněţní agregátů a vrhla se na cílování inflace. Centrální bankou určené úrokové sazby se během roku často měnily, například 2T repo sazba se měnila 26 krát a docílily historicky nejvyšších hodnot, například lombardní sazba byla 50 %. Měnová krize se v květnu přelila do krize celého národního hospodářství včetně krize politické.

3.2.

Po měnové krizi květen 1997 až 2000

Tempem růstu HDP došlo v roce 1997 k výraznému poklesu na 1%. Státní rozpočet se sestavoval v očekávaném hospodářském růstu, zpomalování se však ukázalo vznikem cyklického deficitu. Důvodem tohoto poklesu bylo nedokončení restrukturalizace české ekonomiky, restriktivní monetární a fiskální politiky aj. Poprvé od vzniku České republiky se dosáhlo vyššího růstu produktivity práce, neţ růstu reálných mezd. Nezaměstnanost na konci roku byla na úrovni 5,2%. Inflace docílila meziročního tempa růstu na 8,5%, a to především kvůli růstu regulovaných cen. Vývoj obchodní bilance se zredukoval na deficit běţného účtu na 6,1% HDP. Květnové změny v úrokových sazbách ČNB a negativním budoucím očekáváním se sníţil příliv zahraničního kapitálu. Přebytek finančního účtu nebyl schopen pokrýt deficit běţného účtu platební bilance. Na konci roku bylo tempo růstu peněţní zásoby 9,8%. Vnitřní cenová stabilita řídila modifikovaným měnovým transmisním mechanismem. Vyšší úrokové sazby a niţší příliv zahraničních aktiv napomáhaly vývoji měnového agregátu M2, a ten dosáhl stanoveného koridoru 7 – 11%. Současné zvyšování úrokových sazeb znamenalo v rámci měnové restrikce, aby centrální banka zredukovala přístup k úvěrům a zamezila moţnému vyuţití k dalšímu oslabení měnového kurzu. Diskontní sazbu a repo sazbu průběţně zvyšovala a to 1T repo aţ na 75%. Lombardní sazbu zvýšila z 14% na 50%. Obchodním bankám omezila čerpání refinančních úvěrů od 22. 5. do 13. 6. Zvýšení úrokové sazby bylo extrémní u jednodenního úvěru aţ na 197,5 %. Obchodní banky květnová měnová opatření vedla v zájmu zachování vlastní likvidity a ke zvyšování úrokových sazeb aţ na 30%. Česká národní banka neustála tlak na kurz ani po všech opatření a přistoupila ke zrušení fixního směnného kurzu. Tak zavedla systém zaloţený na řízeném floantigu s orientací na DEM. Měnová krize byla výsledkem 48

10% depreciace kurzu koruny vůči původní centrální paritě a po uklidnění úrokovými a devizovými turbulencemi byly sníţeny úrokové sazby a byly vyšší o 2 – 2,5% neţ před květnovými událostmi. Česká národní banka zrušila 30. září mezi měnovými nástroji reeskontní úvěry na obchodní směnky a eskont exportních směnek. Na ztrátu nominální ve formě fixního kurzu a spojená s cílováním měnového agregátu, bankovní rada rozhodla o změně monetární politiky. Cílování inflace se mělo stát novou strategií a v podobě čisté inflace by měl být formulován inflační cíl. Českou republiku postihla hospodářská krize, kterou doprovázela i krize finanční. První čtyři faktory, které ovlivní nejvíce krizi, jsou: nadhodnocení reálného měnového kurzu, úvěrový boom, deficit běţného učtu platební bilance, slabý bankovní systém. Tyto faktory se vyskytly při krizi v roce 1997. Dopadem toho byly především vnější nerovnováhy ekonomiky jako důsledku dlouhodobého nesouladu vývoje domácí poptávky a domácí nabídky. Důsledkem těchto problémů byly liberalizace ekonomiky, která dávala konkurenci, ale i také vlnou spotřebitelské i investiční poptávky. Vysoký růst, úvěrová expanze, liberální přístup na devizový trh a vysoká mobilita kapitálu byly dalšími problémy.

49

2T repo sazba (%)

8.5. 16.5. 27.5. 4.6. 11.6. 18.6. 20.6. 23.6. 24.6. 27.6. 30.6. 1.7. 7.7. 8.7. 9.7. 16.7. 22.7. 23.7. 24.7. 28.7. 1.8. 4.8. 31.10. 1.12. 2.12. 3.12. 4.12. 9.12. 10.12. 17.12.



Povinné minimální rezervy z primárních vkladů (%) stavebních bank spořitelen a ČMZRB 9,5

50,0 13,0 39,00 29,00 25,00 22,00 20,00 18,50 23,0 18,20 17,90 17,00 16,50 16,20 16,00 15,70 15,40 15,20 14,90 14,70 14,50 14,80 18,50 18,00 17,50 16,75 15,50 15,00 14,75


Rok 1998 byl ve znamení monetární restrikce a ekonomického poklesu. Centrální banka zahájila privatizaci velkých bank a cílování čisté inflace. Nestandardní vztahy pracovaly v bankovním sektoru, někdy nazývané jako tzv. bankovní socialismus. Velkou část akcií podniků získaly investiční fondy bank. Nezaměstnanost vzrostla na úroveň 7,5% a reálný HDP klesl na úroveň -1,1%. Schodek běţného účtu platební bilance se významně sníţil na 1,6% HDP z 6,2% v roce 1997. Příčinou toho bylo sníţení schodku obchodní bilance kvůli slabší zahraniční i domácí poptávce a silná apreciace koruny v průběhu roku. 50

Finanční účet měl přebytek 85 mld. Kč především kvůli přímým zahraničním investicím, na které se koncentrovala nová vláda. Měření agregátu M2 tempem růstu peněţní zásoby, meziročně vzrostlo o 5,2%. Poklesu odpovídala výkonnost české ekonomiky. Příčinou tohoto poklesu byly nízkou mírou úvěrové aktivity obchodních bank vzhledem ke strachu ze špatných úvěrů, z příčiny vysokých nominálních úrokových sazeb a vzhledem k časté nízké bonitě ţadatelů o úvěr. V prosinci 1997 rozhodla bankovní rada ČNB o změně strategie monetární politiky a v roce 1998 přešla k přímému cílování inflace. Přechod k nové strategii monetární politiky nepředstavoval změnu jejího dlouhodobého cíle, jímţ je dosaţení cenové stability, ale pouze změnu způsobu, jakým je monetární politika realizována. Důvodů k tomuto kroku bylo několik. Ztráta nominální makroekonomické kotvy mohla znamenat zrušení kurzového fixingu. Potom tuto kotvu částečně nahradilo vyhlašování inflačního cíle. Další důvod byly omezené moţnosti monetární politiky dosáhnout přes mezi cíle cenové stability. Realizace monetární politiky probíhala v podmínkách značných nejistot ohledně vývoje vnějších a vnitřních faktorů ovlivňujících inflaci. Na konci roku míra inflace byla 6,8 %. Pro konec roku stanovili krátkodobý cíl pro čistou inflaci v intervalu 6 %. Rok 1998 lze rozdělit na dvě období, a to z hlediska četnosti a velikosti změn nominálních úrokových sazeb. První období bylo od ledna do poloviny července. Dalo by se to charakterizovat jako stabilita základních úrokových sazeb České národní banky na poměrné vysoké úrovni. Úsilí čelit inflačním tlakům a obnovit proces dezinflace v rámci celkové makroekonomické stabilizace se odrazilo v nastavení úrokových sazeb ČNB. Druhé období bylo vymezené časovým úsekem od poloviny července do konce roku. Z hlediska realizace monetární politiky má zcela jiný charakter. Docházelo k postupnému sniţování základních úrokových sazeb ČNB. Dvoutýdenní repo operace se sníţila v sedmi krocích a to celkově o 5,5 procentního bodu z 15 % v červenci 1997 na 9,5 % ke konci roku 1998, lombardní sazba se ve stejném období sníţila z 19 % na 12,5 % a diskontní sazba ze 13 % na 7,5 %. K razantnímu poklesu trţních úrokových sazeb docházelo souběţně. Do sazeb PRIBOR se promítly změny základních sazeb. V lednu sazba 1T PRIBOR docílila průměrné hodnoty 15,3 %, v září 14,0 % a v prosinci 10,6 %.

51

2T repo sazba (%)

23.1. 20.3. 17.7. 30.7. 14.8. 25.9. 27.10. 13.11. 4.12. 23.12.




19,0 15,00 14,50 7,5 14,00 13,50 12,50 11,50 10,50 9,50

11,5

16,0

10,0

15,0

7,5

12,5


Rok 1999 se dostal do kladných čísel ekonomického růstu (0,5 %), trh práce se zapsal opět vyšším nárůstem reálných mezd neţ produktivity práce a nezaměstnanost na konci roku byla 9,4 %. Růst dlouhodobé a strukturální nezaměstnanosti, včetně nezaměstnanosti regionální, byl signálem o dlouhodobějších problémech na trhu práce a nízké flexibilitě a mobilitě pracovní síly. Běţný účet platební bilance byl s deficitem 2 % HDP a finanční účet byl přebytkem 86 mld. Kč. Státní rozpočet byl sestavován poprvé v dějinách ČR jako deficitní. Tempo růstu peněţní zásoby (M2) se v tomto roce zrychlilo na 8,1 % a to díky přílivu zahraničního kapitálu a zvětšení úvěrové emisi. Monetární politika ČNB udrţovala sniţování inflace v reţimu přímého cílování. Pro toto období byl inflační cíl však „podstřelen“ z příčiny absolutního poklesu cen potravin a apreciace české měny. Celoroční sniţování úrokových sazeb z titulu očekávaného příznivého inflačního vývoje v budoucnosti bylo charakteristické pro monetární politiku roku 1999. Základní sazba ČNB repo sazba se sníţila v jedenácti krocích celkem o 4,25 procentního bodu na konečných 5,25 %. Sníţila se také diskontní a lombardní sazba na 6 % resp. 10 %. Podstatným kritériem bylo pro postupné sniţování sazeb centrální banky kromě příznivého inflačního vývoje také sniţování úrokového diferenciálu mezi ČR a vyspělými zeměmi. Díky sniţování sazeb ČNB klesaly krátkodobé úrokové sazby na peněţním trhu během celého roku. Klientské úrokové sazby reagovaly na postupný pokles sazeb na peněţním trhu. Z nově 52

poskytovaných úvěrů se úrokové sazby během roku 1999 sníţily o 3,7 procentního bodu na 8,1 %. Sazby z termínovaných depozit poklesly ve srovnání s předchozím rokem 1998 o 4 procentní body na 4,7 %. V říjnu se sníţila sazba z povinných minimálních rezerv na 2 %, a to je také současná úroveň nastavení povinných minimálních rezerv. Sníţení sazby povinných minimálních rezerv bylo součástí měnových opatření ČNB v roce 1999. Bylo to provedeno ve dvou krocích. Povinné minimální rezervy s platnosti od 28. ledna 1999 byla sazba sníţena ze 7,5 % na 5 % a dále byla sníţena se splatností od 7. října 1999 na 2 %. Sazby povinných minimálních rezerv s cílem sniţování učinilo další krok v postupné harmonizaci nástrojů ČNB s instrumentariem monetární politiky ECB a posílit konkurenceschopnosti domácího bankovního sektoru. Roku 1999 přineslo radikální sníţení sazby povinných minimálních rezerv ze 7,5 % aţ na 2 % a to mohlo případně ohrozit plynulost provádění mezibankovního platebního styku v Zúčtovacím centru ČNB. Obchodním bankám začala centrální banka poskytovat moţnost čerpání intraday úvěrů zajištěných cennými papíry. Česká národní banka si neúčtuje ţádný úrok za poskytnutí tohoto úvěru.

2T repo sazba (%)

18.1. 28.1. 29.1. 12.3. 9.4. 4.5. 25.6. 30.7. 3.9. 5.10. 7.10. 27.10. 26.11.




8,75 5,0 8,00 7,50 7,20 6,90 6,50 6,25 6,00 5,75

6,0

10,0

5,5

8,0

5,0

7,5

2,0 5,50 5,25


53

2,0

Rok 2000 se nesl ve zřetelném obratu ve vývoji české ekonomiky. Přineslo to oţivení hospodářského růstu, větší neţ se očekávalo. Reálné mzdy se zvyšovaly docela rychle, nezaměstnanost se sníţila a mocný příliv zahraničního kapitálu produkoval slibné podmínky pro další rozvoj. Česká národní banka povaţuje za svůj hlavní příspěvek k celkově lepšímu vývoji české ekonomiky udrţení nízké a stabilní inflace. Nepříznivé vlivy vnějšího prostředí se podařilo tlumit, udrţet příznivá inflační očekávání a hlavně se dokázalo, ţe udrţitelný růst a hospodářské oţivení jsou slučitelné s nízkou inflací. Politika ČNB se opírala o výsledky předešlého procesu sniţování inflace. Snaţila se udrţet po celý rok neměnné úrokové sazby. Česká národní banka z pohledu hospodaření skočila rok 2000 se ziskem 2,5 mld. Kč. Jedná se především o dopad vývoje úrokových sazeb na finančních trzích, které byly ovlivněny výnosy z deponovaných devizových rezerv. Monetární politika se jiţ třetím rokem uskutečňovala v reţimu cílování inflace. Jejím cílem byl stabilní makroekonomický a cenový vývoj. Byl to předpoklad udrţitelného ekonomického růstu. V prvním čtvrtletí roku 2000 Česká národní banka přikročila k intervencím na devizovém trhu s cílem předejít silným výkyvům kurzu koruny v dopadu silného přílivu zahraničního kapitálu. Míra nezaměstnanosti se oproti konci roku 1999 v průběhu roku 2000 sníţila o 0,6 procentního bodu na 8,8 %. Změna na trhu práce prosazující tendenci byla výsledkem působení více faktorů. Byl to zejména příliv přímých zahraničních investic, dále hospodářské oţivení a různé formy aktivní politiky zaměstnanosti. Roku 2000 došlo ve vývoji běţného účtu platební bilance k podstatnému prohloubení jeho deficitu. Rok 1999 ve srovnání rokem 2000 se schodek běţného účtu zvýšil o 69 % a docílil 91,4 mld. Kč. Schodek běţného účtu s výrazným nárůstem při relativně mírném oţivení hospodářského růstu vedl ke zvýšení podílu deficitu běţného účtu na HDP oproti roku 1999 o 1,8 procentního bodu na 4,8 %. V roce 2000 finanční účet platební bilance skončil přebytkem v rozsahu cca 130 mld. Kč (6,8 % HDP). To v meziročním srovnání znamenalo růst přílivu kapitálu do české ekonomiky o více neţ 20 %. Devizové rezervy České národní banky v roce 2000 vzrostly ve srovnání s rokem 1999 o 31,6 mld. Kč na 494 mld. Kč. V roce 2000 se zpomalil příliv peněz do ekonomiky. Oproti roku 1999 se sníţil meziroční růst širšího peněţního agregátu M2 o 1,6 procentního bodu na 6,5 %. 54

„Zpomalení růstu peněžní zásoby v ekonomice bylo spojeno především se stagnací úvěrové emise podniků a domácnostem a prohlubujícím se schodkem obchodní bilance.“ 30 Značnou stabilitou se vyznačoval vývoj krátkodobých úrokových sazeb na peněţním trhu. Týkalo se to pouze změny úrokových sazeb s delší splatností. Jednalo se o změny v řádu desetin procentního bodu. Souviselo to především vývojem s neměnným nastavením základních sazeb ČNB. Konec června a přelom listopadu a prosince se zaznamenal jako dočasný nárůst sazeb PRIBOR. V první situaci to byl dopad nervozity na finančním trhu a v druhé situaci šlo o reakci na očekávání rychlejšího růstu inflace a ekonomiky. Jako

v roce

1999

se

monetární

politika

snaţila

o

stabilizaci

cenového

a makroekonomického vývoje. Významným novým rysem se prohloubila spolupráce s vládou při stanovení cíle pro čistou inflaci pro rok 2001. Monetární politika procházela fází oţivení ekonomiky a očekávala další zrychlení jejího růstu. Česká národní banka své základní úrokové sazby a sazby povinných minimálních rezerv během roku 2000 nezměnila. ČNB pouze v prvním čtvrtletí reagovala intervencemi na devizovém trhu na silný apreciační trend kurzu koruny v kontextu s přílivem zahraničního kapitálu. Čistá inflace se ve druhé polovině roku stabilizovala a její podmíněné predikce indikovaly její relativně nízkou úroveň. Hlavním nástrojem ČNB byly dvoutýdenní a tříměsíční repo operace. Bankovní rada určovala hodnotu 2týdenní repo sazby a tříměsíční repo operace se stanovila s ohledem na aktuální sazbu, za kterou byla v době vyhlášení tendru obchodována korunová depozita na mezibankovním trhu. Česká národní banka repo operace pouţívala s cílem udrţet krátkodobé úrokové sazby. Sazba povinných minimálních rezerv se postupně sníţily ze 7,5 % aţ na 2 %. „Novelou zákona o ČNB z roku 2000 byla upravena některá ustanovení tak, aby odpovídala potřebě harmonizace s právem EU („harmonizační novela“): hlavním cílem ČNB formulovaný dosud jako měnová stabilita se změnil na stabilitu cen, přibylo ustanovení o podpoře hospodářské politiky vlády (pokud tím není dotčeno zajišťování hlavního cíle

30


55

centrální banky), zrušila se možnost poskytnout státu krátkodobý úvěr, zrušila se kompetence stanovovat úvěrové stropy a úrokové limity bankám.“31 2T repo sazba (%)



Povinné minimální rezervy z primárních vkladů (%) stavebních bank spořitelen a ČMZRB Ke změně parametrů měnověpolitických nástrojů ČNB nedošlo.

Tabulka č. 10 Měnové politické nástroje ČNB – změny v roce 2000 – zdroj ČNB32

31


32

ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA 1993 – 2003, ČNB, 2003, str. 27

56

Závěr Za popisované období si monetární politika České národní banky prošla zajímavým vývojem. Na fungování Státní banky československé navázala Česká národní banka. Banka se po celou dobu potýkala s řadou problémů, jeţ vyplývaly z historického vývoje ČR. Především problémy týkající se transformace ČR byly v devadesátých letech. Česká národní banka v první polovině devadesátých let postupovala podle zákona. Sledovala dva cíle vnitřní a vnější cenovou stabilitu. Podařilo se jí udrţet alespoň jeden z cílů. Monetární politika se v ČR od vzniku ČNB do roku 1997 realizovala současně ve dvou monetárních reţimech, a to cílování peněţní zásoby (agregátu M2) a udrţování fixního směnečného kurzu. V první polovině devadesátých let byla monetární politika úspěšná, přinášela klesající míru inflace a relativně vysokou míru stability. Od roku 1995 do roku 1997 se ukazovalo, ţe monetární politika mířící na dva cíle je dlouhodobě neudrţitelná. K měnovému otřesu v roce 1997 vedl vývoj monetární politiky. Česká národní banka přešla z pevného kurzu měny na volný floating. Od roku 1998 Česká národní banka přešla na systém cílování inflace. Měnové nástroje České národní banky reagovaly na vývoj v měnových reţimech. Změnila se v průběhu času důleţitost a míra vyuţití jednotlivých měnových nástrojů. Postupně se sníţil i význam povinné minimální rezervy. V ČR funguje mezibankovní trh depozit. Kaţdá obchodní banka si můţe půjčit likviditu. Operace na volném trhu, především repo operace představují hlavní nástroj centrální banky k regulaci bankovní likvidity. Ovlivňování úrokových sazeb na mezibankovním trhu. Výše nastavení 2T repo sazby je nejdůleţitější, protoţe centrální dodává či stahuje likviditu a působí na úrokové sazby obchodní bank. Diskontní a lombardní sazba byly především důleţité v počátku transformace české ekonomiky. Lombardní sazba a její vysoké hodnoty v květnu 1997 pouţívala Česká národní banka k zamezení dalšímu prohloubení měnové krize. Česká národní banka v počátku transformačního období prováděla relativně restriktivní monetární politiku. Úrokové sazby nesniţovala, protoţe se bála dopadů zavádění změn v ekonomice, především deregulace cen, nové daňové soustavy a rychlého tempa růstu peněţní zásoby.

57

Seznam použité literatury 1. HRNČÍŘ, Miroslav. Měnová teorie a politika, 1. vydání. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o. p. s., 2010, 79 s. ISBN 978-80-7408-033-3 2. JÍLEK, Josef. Finance v globální ekonomice II. Měnová a kurzová politika, 1. vydání, Praha: Grada Publishing, a. s., 2013, 560 s. ISBN 978-80-247-4516-9 3. KOLEKTIV, Autorů. Bankovnictví, 6. vydání. Praha:BIVS, 2006, 208 s. ISBN 97880-7265-099-6 4. MANDEL, Martin, TOMŠÍK, Vladimír. Monetární ekonomie v malém otevřené ekonomice, 2. vydání. Praha: Management Press, 2008. 367 s. ISBN 978-80-7261185-0 5. PAČESOVÁ, Hana. Makroekonomie 2. díl, Praha:BIVS, 2006. 120 s. ISBN 80-0103579-4 6. REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK, P., DVOŘÁK, P. Peněžní ekonomie a bankovnictví, 5. vydání, Praha: Management Press, 2012, 423 s. ISBN 978-80-7261-240-6 7. REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, 3. vydání. Praha: Management Press, 2011. 558 s. ISBN 978-80-230-7 8. SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, W. D. Ekonomie, 18. vydání, Praha: 2010, 778 s. ISBN 978-80-205-0590-3 9. SOUKUP, Petr. Základy teorie a praxe hospodářské politiky, 1. vydání. Praha:BIVS, 2007. 141 s. ISBN: 978-80-7265-125-2 10. VLČEK, Josef. Ekonomie a ekonomika, 4. vydání, Praha: Wolkers Kluwer ČR, 2009, 515 s. ISBN 978-80-7357-478-9 11. ZEMAN, Václav. Centrální bankovnictví a monetární politika, Brno: akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 2010, 161 s. ISBN 978-80-214-4043-2 12. ŢÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky 1989-2004, 2. vydání, Praha:C. H. BECK, 2006, 304 s. ISBN 80-7179-922-X

58

Zákony a jiná legislativní úprava 1. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách

Seznam internetových zdrojů 1. Ceed.cz

[online].

[2014-02-01].

Diskontní

nástroje.

Dostupné

z:

Dostupné

z:

http://www.ceed.cz/bankovnictvi/790diskontni_nastroje.htm 2. Ceed.cz

[online].

[2014-02-28].

Monetární

politika.

http://www.ceed.cz/makroekonomie/16_monet_politika.htm 3. Ceed.cz [online]. [2014-03-07]. Funkce reprezentanta státu v měnové oblasti. Dostupné

z:

http://www.ceed.cz/bankovnictvi/788funkce_reprezentanta_statu_v_

menove_oblasti.htm 4. Ceed.cz

[online].

[2014-03-07].

Konverze

a

swapy.

Dostupné

z:

http://www.ceed.cz/makroekonomie/32_konverze_a_swapy.htm 5. Ceed.cz

[online].

[2014-03-09].

Obchodní

banky.

Dostupné

z:

http://www.ceed.cz/bankovnictvi/704obchodni_banky.htm 6. Ceed.cz [online]. [2014-03-09]. Regulace a dohled bankovního systému. Dostupné z: http://www.ceed.cz/bankovnictvi/787regulace_a_dohled_bankovniho_systemu.htm 7. Cnb.cz

[online].

[2014-01-25].

Měnová

politika.

Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/ 8. Cnb.cz

[online].

[2014-02-01].

Nástroje

měnové

politiky.

Dostupné

z:

Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/#historie 9. Cnb.cz

[online].

[2014-03-15].

Výroční

zpráva

1995.

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_ zpravy/download/vyrocni_zprava_1995.pdf 10. Cnb.cz

[online].

[2014-03-20].

Výroční

zpráva

1996.

Dostupné

z:


[online].

[2014-03-29].

Výroční

zpráva

1998.

Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_ zpravy/download/vyrocni_zprava_1998.pdf 59

12. Cnb.cz

[online].

[2014-04-01].

Výroční

zpráva

1999.

Dostupné

z:


[online].

[2014-04-02]

ČNB

1993-2003.

Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/publikace/download/c nb_1993-2003_cz.pdf 14. Cnb.cz

[online].

[2014-04-02].

Výroční

zpráva

2000.

Dostupné

z:


[online].

[2014-04-26].

Česká

národní

banka.

Dostupné

z:

Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/cs/index.html 16. Ecorp.cz

[online].

[2014-01-25].

Monetární

politika.

http://www.ecorp.euweb.cz/money.html 17. Finance.cz [online]. [2014-01-25]. Cíle, nástroje a typy monetární politiky. Dostupné z: http://www.finance.cz/makrodata-eu/menove-ukazatele/monetarni-politika/ 18. Historie.cnb.cz [online]. [2013-12-28]. Historie měnové politiky. Dostupné z: http://www.historie.cnb.cz/cs/menova_politika/ 19. Leccos.com

[online].

[2014-02-26].

Kursové

intervence.

Dostupné

z:

vklady.

Dostupné

z:

http://leccos.com/index.php/clanky/kursove-intervence 20. Leccos.com

[online].

[2014-02-26].

Povinné

http://leccos.com/index.php/clanky/povinne-vklady 21. Podnikator.cz [online]. [2014-01-02]. Nástroje monetární politiky. Dostupné z: http://www.podnikator.cz/zacatek-podnikani/priprava-na-podnikani/n:17615/Nastrojemonetarni-politiky

60

Seznam použitých obrázků Obrázek č. 1 – Měnová báze Obrázek č. 2. – Transmisní mechanismus měnové politiky v trţní ekonomice Obrátek č. 3. – Tři základní typy operací na volném trhu centrální banky Obrázek č. 4. – Členění úvěrů centrální banky z hlediska měnové politiky Obrázek č. 5. – Rozpory mezi cíli měnové politiky Obrázek č. 6. – Expanzivní monetární politika Obrázek č. 7. – Restriktivní monetární politika

Seznam použitých tabulek Tabulka č. 1. – Základní funkce centrální banky Tabulka č. 2. – Vliv operací CB na volném trhu na měnovou bázi Tabulka č. 3. – Měnové politické nástroje – změny v roce 1993 Tabulka č. 4. – Měnové politické nástroje – změny v roce 1994 Tabulka č. 5. – Měnové politické nástroje – změny v roce 1995 Tabulka č. 6. – Měnové politické nástroje – změny v roce 1996 Tabulka č. 7 – Měnové politické nástroje – změny v roce 1997 Tabulka č. 8 – Měnové politické nástroje – změny v roce 1998 Tabulka č. 9 – Měnové politické nástroje – změny v roce 1999 Tabulka č. 10 – Měnové politické nástroje – změny v roce 2000

61

Monetární politika v ČR v 90. letech minulého století

Recommend Documents