Fiskální politika v České republice v 90.letech minulého století

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Financí a ekonomie

Fiskální politika v České republice v 90.letech minulého století Bakalářská práce

Autor:

Ivana Vaidišová Bankovní management

Vedoucí práce:

Ing. Petr Musil, Ph.D.

Praha

Duben, 2014

1

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

Ve Skalné dne 24.4.2014

Ivana Vaidišová

2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Petrovi Musilovi, Ph.D. za vstřícný přístup a věcné připomínky, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce

3

Anotace Práce je zaměřena na hospodářský vývoj České republiky v 90. letech 20. století. Toto období je velmi specifické, neboť zde dochází k přechodu jednoho ekonomického systému (centrálně plánovaného) na druhý (trţní hospodářství). Důraz je kladem na vývoj fiskální politiky, jako jednoho z nástrojů hospodářské politiky. Poslední dekádu 20. století lze rozdělit na tři základní etapy – počátky transformace, ve kterém je česká ekonomika v recesi, coţ souvisí s přechodem z centrálně plánovaného hospodářství na trţní systém. Následuje období ekonomického růstu, poslední etapa je charakterizována ekonomickou stagnací a poklesem. Práce sleduje také politický vývoj v České republice, který úzce souvisí s ekonomickým vývojem, především v souvislosti se státním rozpočtem. Součástí práce jsou i přípravy na budoucí začlenění našeho státu do struktury Evropské unie.

Annotation The bachelor thesis is focused on the economic development of the Czech Republic in the 90 years of the 20th century. This period is very specific, because here there is a shift of one economic system (centrally planned) to another (market economy). Emphasis is put on the development of fiscal policy as a tool of economic policy. The last decade of the 20th century can be divided into three basic stages - beginning of transformation, in which the Czech economy in recession, which is associated with the transition from a centrally planned economy to a market system. Followed by a period of economic growth, the last stage is characterized by economic stagnation and decline. The thesis also traces the political developments in the Czech Republic, which is closely linked with economic development, especially in the context of the state budget. The thesis also includes monitoring preparations for the future integration of our country into the structure of the European Union.

4

Klíčové pojmy: Deficit; fiskální politika; hrubý domácí produkt (HDP); inflace; státní rozpočet; transformace, trţní hospodářství,

Key words Deficit; fiscal policy; gross domestic product (GDP); inflation; market economy; state buget; transformation.

5

OBSAH ÚVOD ......................................................................................................................... 8 1.

FISKÁLNÍ POLITIKA JAKO NÁSTROJ HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY ... 10

1.1 Hospodářská politika jako vědní disciplína ....................................................... 10 1.2 Vymezení pojmu hospodářská politika .............................................................. 11 1.3 Cíle hospodářské politiky ................................................................................... 12 1.4 Nositelé a nástroje hospodářské politiky ............................................................ 14 2.

TEORETICKÉ UCHOPENÍ POJMU FISKÁLNÍ POLITIKA ...................... 15

2.1 Definice a funkce fiskální politiky...................................................................... 15 2.2 Nástroje fiskální politiky .................................................................................... 17 2.3 Státní rozpočet ČR .............................................................................................. 18 2.3.1 Příjmy a výdaje státního rozpočtu.................................................................. 19 2.3.2 Deficit a dluh státního rozpočtu ..................................................................... 20 3.

VÝVOJ EKONOMICKÉ SITUACE ČESKOSLOVENSKA DO 90. LET .. 22

3.1 Období před rokem 1989 .................................................................................... 22 3.2 Vývoj fiskální politiky před rokem 1989............................................................ 23 3.3 Situace na přelomu 80. a 90. let .......................................................................... 25 4.

TRANSFORMACE ČESKÉ EKONOMIKY PO ROCE 1989 ...................... 27

4.1 Vymezení pojmu „transformace“ ....................................................................... 27 4.2 Období 1990 – 1992 (transformační recese) ...................................................... 29 4.2.1 Rok 1990 ........................................................................................................ 30 4.2.2 Rok 1991 ........................................................................................................ 31 4.2.3 Rok 1992 ........................................................................................................ 34

6

4.2.4 Shrnutí první fáze transformace ..................................................................... 35 4.3 Období 1993-1996 (Obnova a boom) ................................................................. 36 4.3.1 Rok 1993 ........................................................................................................ 37 4.3.2 Období let 1994 a 1995 .................................................................................. 39 4.3.3 Rok 1996 ........................................................................................................ 41 4.3.4 Shrnutí ............................................................................................................ 43 4.4 Období 1997 – 1999 (období recese).................................................................. 44 4.4.1 Rok 1997 ........................................................................................................ 45 4.4.2 Rok 1998 ........................................................................................................ 47 4.4.3 Rok 1999 ........................................................................................................ 48 4.4.4 Shrnutí období let 1997 – 1999 ...................................................................... 49 5.

ZÁVĚR ........................................................................................................... 52

6.

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ............................................................ 54

7.

SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK A TABULEK ..................................... 58

7

ÚVOD Práce se zabývá velmi citlivou a všeobecně sledovanou součástí hospodářské politiky, a sice oblastí veřejných financí, resp. fiskální (rozpočtové) politiky). Vývoj československé, posléze české ekonomiky v průběhu 20. století byl velmi ovlivněn politickou situací jednotlivých období, coţ velmi ovlivnilo a zbrzdilo vývoj nejen politiky fiskální, ale všech oblastí hospodářské politiky jako celku. V prvé řadě byla československá ekonomika negativně ovlivněna německou okupací ve 30. letech 20. století, posléze druhou světovou válkou. Po ukončení světového konfliktu došlo k převzetí moci Komunistickou stranou Československa a tedy k začlenění do sféry vlivu Sovětského svazu. V hospodářské rovině došlo k přeměně na centrálně plánované hospodářství, coţ vylučovalo vyuţití základních nástrojů hospodářské politiky – fiskální a monetární politiky. Tato situace trvala aţ do roku 1989, kdy došlo k pádu komunistického reţimu a nastolení demokracie. Tato situace opět umoţnila uplatňovat hospodářskou politiku v dnešním slova smyslu, včetně všech jejích oblastí – tedy i politiky fiskální. Právě vývojem této oblasti v devadesátých letech se tato práce bude zabývat. Celková ekonomická situace na počátku 90. let 20. století byla tedy značně nejistá, bylo zřejmé, ţe je potřeba udělat mnoho změn a opatření, aby mohl trţní systém fungovat. Téma této práce jsem si vybrala právě z tohoto důvodu. Cílem bude náhled na počátky trţního hospodářství našeho státu po pádu komunistického reţimu, coţ ovšem neznamená pouze ekonomickou analýzu v podobě různých ukazatelů, ale je důleţité zasadit do souvislosti celkový ekonomický a politický vývoj. Samotná práce je rozdělena do čtyř kapitol. K pochopení celé problematiky je nejprve nezbytné vydefinovat základní pojmy, a to nejen v souvislosti s fiskální politikou, ale jelikoţ se jedná o nástroj vyššího celku – hospodářské politiky – je důleţité definovat i samotnou hospodářskou politiku. Tato teoretická část bude předmětem první kapitoly. Samotná definice pojmu fiskální politika, jejích funkcí a nástrojů je obsahem kapitoly druhé Jak bylo výše uvedeno, byl vývoj fiskální politiky aţ do roku 1989 zbrzděn politickým i ekonomickým vývojem našeho státu. Abychom mohli sledovat její rozvoj po přechodu na trţní hospodářství, je nezbytný i náhled na vývoj československé ekonomiky před rokem 1989 a také na politický vývoj, který nakonec vedl k přechodu na trţní hospodářství. Tento exkurz do období před revolucí v roce 1989 bude náplní třetí kapitoly. 8

90. léta 20. století byla co se československé, potaţmo české politiky, velmi dynamická. Celou dekádu lze rozdělit do několika fází. První fází bylo období transformace z centrálně plánovaného systému na systém, který je zaloţen na decentralizovaném rozhodování a volném trhu, tedy trţní systém. Toto období můţeme zasadit mezi roky 1990 aţ 1992. Druhá fáze zahrnuje období 1993 – 1996, které můţeme charakterizovat jako období ekonomického růstu. Ukazatele, jakými jsou míra nezaměstnanosti, míra inflace a přebytkový státní rozpočet byly natolik příznivé, ţe se v souvislosti s Českou republikou hovořilo o nejlépe se rozvíjející postkomunistickou zemi. Zrcadlo tomuto období nastavil další vývoj, který má kořeny na sklonky předchozího období, naplno propukl v letech 1997 – 1999. Tuto etapu můţeme charakterizovat jako období recese. Politická scéna byla v tomto období velmi nestabilní, v průběhu tří let došlo k vystřídání tří slabých vlád, co se týče monetární politiky, stát se musel potýkat s měnovou krizí, na poli politiky fiskální byl zásadní problém rozpočtových deficitů státní rozpočet i veřejné rozpočty se poprvé dostaly do výrazných deficitů. Během tohoto období lze sledovat pokles hrubého domácího produkt („HDP“), který byl zastaven aţ v roce 1999, v jehoţ druhé polovině jiţ dokonce došlo opět k ekonomickému růstu. Ekonomický vývoj České republiky 90.let je předmětem čtvrté kapitoly. Hospodářská politika České republiky v 90. letech 20. století, resp. její nástroj – politika fiskální – je velmi důleţitou etapou, ve které v podstatě docházelo k uplatňování prvků hospodářské politiky v dnešním slova smyslu. Jak bude v práci ukázáno, jednalo se o velmi dynamické období, ve kterém se střídala období ekonomicky příznivá, ale i období, která znamenala pokles ekonomického růstu. Především v první kapitole nebudu opírat o deskriptivní metodu, díky čemuţ dojde k vymezení problematiky v teoretické rovině. V dalších kapitolách, při sledování samotného vývoje české ekonomiky, bude vyuţíváno převáţně analytické a syntetické metody, pro srovnání vývoje jednotlivých etap bude uplatněno také metody komparativní.

9

1. FISKÁLNÍ POLITIKA JAKO NÁSTROJ HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY Pro potřeby této práce je nezbytně nutné nejen definovat pojem fiskální politika. Předně je nutné si uvědomit, ţe fiskální politika neexistuje samostatně, ale je součástí většího celku, státní hospodářské politiky. Obecně lze fiskální politiku charakterizovat jako jeden ze základních nástrojů státní intervence do národního hospodářství. Abychom tedy správně pochopili principy a zákonitosti fiskální politiky, je nutné věnovat patřičnou pozornost hospodářské politice, jejímu vývoji a obecné charakteristice.

1.1 Hospodářská politika jako vědní disciplína Hospodářská politika, jak jiţ z názvu vyplývá, zahrnuje dvě oblasti – hospodářství a politiku. Na první pohled se můţe zdát, ţe tyto sféry fungují samostatně, ovšem z pohledu historického vývoje je zřejmé, ţe mezi nimi existuje úzká souvislost. Hospodářská politika coby vědní disciplína vznikla poměrně nedávno, byť úvahy a přesvědčení o úloze státu v oblasti hospodářství byly vţdy součástí ekonomického myšlení. Její počátky coby vědní disciplíny jsou kladeny aţ do 30. let 20. století jako reakce na velkou hospodářskou depresi této dekády. Za jakéhosi otce moderní hospodářské politiky můţeme povaţovat anglického ekonoma Johna Maynarda Keynese1, který její poloţil její základy ve své světoznámé publikaci „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“ z roku 1936.2 V této publikaci Keynes zpochybnil tzv. Sayův zákon, učení profesora politické ekonomie na Collége de France Jeana-Baptiste Saye, opírající se o výrok, ţe agregátní nabídka si vţdy vytvoří odpovídající agregátní poptávku. V souvislosti s teoretickou koncepcí J. M. Keynese se můţeme setkat s termínem „keynesiánská hospodářská politika“, někdy také „keynesiánská revoluce“. Jejím cílem je státní rozpočtová stimulace agregátní

poptávky

financováním

veřejně

prospěšných

investic

či

zvyšováním

transferových plateb (např. podpora v nezaměstnanosti, sociální podpora a jiné). Keynes zdůvodnil recesi 30. let 20. století a s tím související nezaměstnanost nedostatečně

1

John Maynard Keynes (1883-1946) byl britský ekonom, působící jako profesor na King´s College v Cambidge. 2 NĚMCOVÁ, I. (Ingeborg) – Ţák, M. (Milan). Hospodářská politika. Grada Publishong, spol. s r.o., 1.vydání. Havlíčkův Brod 1997. ISBN 80-7169-462-2, s. 12.

10

efektivní poptávkou, která je způsobena nejistotou podnikatelů při případném investičním rozhodování.3 Keynesiánská teorie však ve svém průběhu ukázala i své negativní rysy. Její uplatňování s sebou neslo nadměrný růst státních výdajů, který nebyl kryt dostatečnými příjmy, coţ znamenalo vznik rozsáhlých deficitů a státních dluhů. Další stinnou stránkou teorie byl růst inflace. Všechny tyto důsledky vedly k postupnému úbytku dominance keynesiánské teorie a v 70. letech 20. století došlo k jejímu nahrazení novými koncepty – monetarismus, ordoliberalismus, novou klasickou makroekonomii, novou keynesiánskou ekonomii, ekonomii strany nabídky, teorii veřejné volby, novou institucionální ekonomii a teorii transformace.4

1.2 Vymezení pojmu hospodářská politika Samotný význam této disciplíny můţe vnímat dvěma základními způsoby, teoreticky a prakticky, co do zařazení se hospodářská politika nachází na pomezí ekonomické teorie a hospodářské praxe. První pojetí (teoretické pojetí) vnímá hospodářskou politiku jako teoretickou disciplínu. Hlavními tématy jsou analýzy probíhajících jevů a situací, na základě kterých dochází k návrhům řešení. K dosaţení a naplnění takto stanovených cílů je pouţito konkrétních názorů, které vychází z dosavadní praxe a zkušenosti. Druhý způsob chápe tuto vědní disciplínu jako přístup státu k ekonomice své země. Jde o činnost, při které nositelé hospodářské politiky, tj. především vláda či centrální banka, vyuţívají konkrétní nástrojů a svěřených pravomocí k tomu, aby zajistili pozitivní ekonomický a sociální vývoj, s čímţ souvisí i snaha o dosaţení stanovených ekonomických cílů.5 Jako příklad lze uvést navrhování nových daní, jejich sniţování či zvyšování, v případě centrální banky lze zmínit například zvyšování či sniţování úrokových sazeb jako reakci na související faktory.6

3

KLIKOVÁ, Ch. (Christiana) - KOTLÁN, I. (Igor). Hospodářská politika. SOKRATES, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8, s. 48. 4 Tamtéţ, s. 49. 5 SLANÝ, Antonín a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 1. vydání. C. H. Beck. Praha 2003, s. 86. ISBN 80-7179-738-3. 6 KLIKOVÁ, Ch. (Christiana) - KOTLÁN, I. (Igor). Hospodářská politika. SOKRATES, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8., s. 11.

11

Dle Slaného lze hospodářskou politiku rozdělit i na dvě základní oblasti – makroekonomickou a mikroekonomickou hospodářskou politiku.7 Makroekonomická hospodářská politika je zaměřena na zabezpečení základních ekonomických cílů společnosti, rozvoj ekonomiky a především na zajištění relativní stability ekonomiky. V rámci makroekonomické hospodářské politiky lze rozlišit tyto základní politiky: rozpočtovou (fiskální – někteří autoři však oba pojmy odlišují), měnovou (monetární), vnější (mezinárodní) a důchodovou (z určitého hlediska). Mikroekonomická hospodářská politika je zaměřena zejména na zajištění maximální efektivity při alokaci zdrojů společnosti. Do jejího rámce řadíme politiku ochrany hospodářské soutěţe, strukturální, sociální, důchodovou (v jiném pohledu neţ při makroekonomickém rozlišení) a politiku zaměřenou na veřejný sektor.8

1.3 Cíle hospodářské politiky Dříve neţ vymezím tradiční cíle hospodářské politiky, je nutné uvést základní společenské hodnoty, které jsou hospodářským cílům nadřazeny a lze o nich hovořit jako o základních principech fungování společnosti a ekonomiky. Především se jedná o udrţení demokratického zřízení a svobody, případně jejich nastolení. Z této základní hodnoty pak vyplývají další společenské hodnoty, zejména spravedlnost, jistota, pokrok, blahobyt či bezpečnost.9 Pokud jsou splněny výše uvedené principy, lze rozvíjet hospodářskou politiku a naplňovat její tradiční cíle. Ekonomové rozlišují tři, případně čtyři základní cíle, v literatuře se však častěji setkáme s rozdělením do čtyř cílů, a to:  relativní cenová stabilita (myšlena stabilita hodnoty peněz a míra inflace)  vysoký stupeň zaměstnanosti (resp. dosaţení rovnováhy na trhu práce, měřená mírou nezaměstnanosti)  vnější hospodářská rovnováha (měřená přebytkem obchodní bilance, podílem vnějšího přínosu na hrubém národním produktu („HNP“))  trvalý a přiměřený hospodářský růst (měřený přírůstkem HNP)10

7

SLANÝ, A.. Hospodářská politika. Masarykova univerzita, 1. vydání. Brno 1996. ISBN 80-210-1338-9, s. 10. 8 Tamtéţ, s. 10-11. 9 NĚMCOVÁ, I. (Ingeborg) – Ţák, M. (Milan). Hospodářská politika. Grada Publishing, spol. s r.o. 1. vydání. Havlíčkův Brod 1997. ISBN 80-7169-462-2, s. 85-86. 10 PAULÍK, T. Hospodářská politika. Slezská univerzita. 1. vydání. Opava 1998. ISBN 80-7248-148-7, s. 155.

12

První tři cíle, tj. cenová stabilita, nízká míra nezaměstnanosti a vnější hospodářská rovnováha směřují k zachování hospodářské stability jak vnitřní, tak vnější. Uvedený cíle fungují jako jakési stabilizátory, bránící buď vznik makroekonomické nerovnováhy, nebo (pokud jiţ k takové nerovnováze došlo) zmírňující její hloubku. Čtvrtý cíl pak není všeobecně přijímán jako předchozí cíle. Důvodem je fakt, ţe stanovení takového cíle (hospodářský růst) se dostává do konfliktu s přirozeným vývojem trţní ekonomiky, ve které je rozhodování o investicích a také úsporách autonomní záleţitostí jednotlivých ekonomických subjektů.11 .Výše uvedené cíle lze souhrnně označit jako cíle magického čtyřúhelníku, který dále doplňují další, „niţší“ cíle. Řadíme sem především kvalitu hospodářského růstu, hospodářskou adaptabilitu a cíle sociální. Co však tyto další cíle hospodářské politiky zahrnují? Společenský blahobyt lze zajistit pouze v případě dynamické ekonomiky, díky které lze zajistit přírůstky HDP. Pokud však takový růst doprovází nízká úroveň veřejných sluţeb, znehodnocování ţivotního prostředí či patogenní jevy společnosti (kriminalita, pouţívání drog), pak nelze takový růst povaţovat za příliš kvalitní a dlouhodobě udrţitelný. Proto je nezbytné se zaměřit nejen na hospodářský růst jako takový, ale i na jeho kvalitu. Hospodářskou adaptabilitou se rozumí schopnost ekonomiky přizpůsobovat se dlouhodobým trendům vědeckotechnického vývoje. Díky včasné adaptaci lze zajistit vyváţený vývoj zemí či jejich dílčích sektorů, odvětví a tím udrţení konkurenceschopnosti ve světové ekonomice. V neposlední řadě je nutné vysvětlit význam sociální politiky. Trţní ekonomika bez vhodně zvolené sociální politiky nemůţe fungovat. Nevhodně zvolené sociální cíle vedou k uvedení jednotlivců či celých skupin populace do tíţivých ţivotních situací, jejichţ řešení vyţaduje velké změny a s tím spojené náklady. Vhodně zvolená sociální politika naopak těmto jevům předchází, případně zmírňuje jejich dopady na společnost.12 Mezi cíle hospodářské politiky pak musíte zařadit také dílčí cíle jednotlivých instrumentů ekonomiky, jejichţ plnění je nezbytné pro splnění výše uvedených tradičních cílů hospodářské politiky. Hovoříme především o cílech v oblasti státního rozpočtu, 11

SLANÝ, A.. Hospodářská politika. Masarykova univerzita, 1. vydání. Brno 1996. ISBN 80-210-1338-9, s. 10-16. 12 PAULÍK, T. Hospodářská politika. Slezská univerzita. 1. vydání. Opava 1998. ISBN 80-7248-148-7, s. 158-159.

13

v oblasti peněţního oběhu a úvěru, v měnové sféře, v oblasti strukturální politiky, regulace nezaměstnanosti, či v oblasti vývoje mezd.13

1.4 Nositelé a nástroje hospodářské politiky Za nositele hospodářské politiky označujeme ty subjekty, které se přímým způsobem podílí na procesu formulování hospodářské politiky, na jejím provádění a kontrole.14 Nositelé hospodářské politiky lze kategorizovat do tří základních skupin, přičemţ jejich vzájemný vztah je určován především formou státního zřízení. Jakýmsi pomyslným „nejvyšším“ subjektem hospodářské politiky je stát, především parlament, který vytváří právní rámec a zákonné předpoklady pro hospodářskopolitická rozhodnutí všech dalších nositelů hospodářské politiky. Dále sem řadíme vládu, která je exekutivou parlamentu a další instituce, především centrální banka státní úřady, soudní instituce, aj. Druhou skupinu tvoří tzv. vlivová sféra, kam řadíme například velké podniky, politické strany a odbory, vědecké instituce, tisk, apod. Tyto subjekty svým reálným postavení přímo či nepřímo ovlivňují tvorbu a výkon hospodářské politiky. Poslední, třetí skupinu, pak tvoří orgány nadnárodní úrovně. Tato skupina má velké zastoupení v ekonomicky integrovaných celcích, v případě České republiky je tento subjekt velmi aktuální vzhledem k jejímu členství v Evropské unii („EU“).15 Jako nástroj hospodářské politiky můţeme označit ty prostředky, které má stát přímo pod svojí kontrolou a lze je tudíţ vyuţít k dosaţení určených cílů. Nástroje hospodářské politiky lze třídit podle konkrétních hledisek. Podle úrovně působení rozlišujeme nástroje makroekonomické a mikroekonomické, dle charakteru na přímé a nepřímé. Nástroje můţeme členit také dle oblasti působení na měnové nástroje a fiskální nástroje a také podle způsobu ovlivňování. Zde rozlišujeme globální a selektivní nástroje. V některých publikacích se také můţeme setkat s rozdělením podle toho, jak daný nástroj působí na vývoj vztahů mezi účastníky trhu. Hovoříme o systémových (kvalitativních) nástrojích a o nástrojích běţné hospodářské politiky (kvantitativní nástroje).16

13

SLANÝ, A. Hospodářská politika. Masarykova univerzita, 1. vydání. Brno 1996. ISBN 80-210-1338-9, s. 10-17. 14 Tamtéţ, s. 10-21. 15 Tamtéţ, s. 22-23. 16 SPĚVÁČEK, Vojtěch. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty. Linde. Praha 2002. ISBN 86-86131-32-7, s. 99 – 100.

14

2. TEORETICKÉ UCHOPENÍ POJMU FISKÁLNÍ POLITIKA Fiskální politiku můţeme povaţovat za jednu ze stěţejních vládních aktivit, jejíţ význam spočívá především ve stabilizaci ekonomického vývoje. Následující kapitoly představí fiskální politiku v teoretické rovině, tedy její definice (představeno bude několik pohledů, neboť zde neexistuje jednotná definice), cíle, nástroje či teoretické přístupy.

2.1 Definice a funkce fiskální politiky Jak bylo výše uvedeno, jednoznačné vymezení pojmu fiskální politika v podstatě neexistuje. Obecně ji můţeme definovat jako ovlivňování celkové poptávky pomocí vládních výdajů a zdanění státem.17 Jedná se tedy o vědomé vyuţívání státního či jiného rozpočtu za účelem dosaţení základního cíle fiskální politiky, a to udrţení vyváţeného ekonomického růstu na jedné straně a zajištění nízké míry nezaměstnanosti na straně druhé.18 Z uvedených definicí je patrné, ţe fiskální politika bude mít velmi blízko k rozpočtové politice. Právě vztah těchto politik je sporný a mezi ekonomy nepanuje shoda. Klíčem k rozlišení obou pojmů jsou funkce veřejných financí. Rozlišujeme celkem tři základní funkce – redistribuční, alokační a stabilizační. Stabilizační funkci můţeme definovat jako udrţování rovnoměrného ekonomického růstu při zachování přijatelní míry inflace, platební bilance a nízké nezaměstnanosti. Alokační funkce klade důraz na poskytování veřejných statků (základní vzdělání, vnitřní a vnější ochrana občanů, aj.) veřejným sektorem a funkce redistribuční má za cíl především prevenci chudoby pomocí redistribuce důchodů.19 Zatímco Antonín Slaný ztotoţňuje pojmy fiskální a rozpočtová politika a přisuzuje jim tak všechny tři uvedené funkce, Pavel Dvořák či Tibor Paulík oba pojmy odlišují. Rozpočtová politika zahrnuje funkci alokační a redistribuční, kdeţto fiskální politika klade důraz na stabilizační funkci veřejných financí.20 17

ONDRČKA, P. Teorie monetární a fiskální politiky. ESF MU. Brno 1997. ISBN 80-210-1510-1, s. 80. KLIKOVÁ, Ch. - KOTLÁN, I. Hospodářská politika. SOKRATES, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8, s. 140. 19 SLANÝ, A. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. C. H. Beck. Praha 2003. 1. vydání. ISBN 80-7179-738-3, s. 138-139. 20 DVOŘÁK, P. Vybrané problémy fiskální politiky. Vysoká škola ekonomická v Praze. Praha 1997, ISBN 80-7079-620-0, s. 13. 18

15

Dle Dvořáka vyjadřuje rozpočtová politika logiku veřejných financí v jejich tradičním, čistě finančním pojetí. Stát, resp. ministerstvo financí, zde má za úkol soustřeďovat veřejné zdroje k financování veřejných výdajů (např. sociálně motivovaná redistribuce důchodů, kompenzace externalitních efektů, apod.). Charakteristickým rysem je absence snahy ovlivňovat makroekonomické reálné proměnné, mezi které řadíme například tempo ekonomického růstu. Naproti tomu fiskální politika, kterou provádí vláda) představuje aktivní pojetí veřejných financí, s přímým vlivem veřejných financí na reálné proměnné. Státní rozpočet („SR“) zde slouţí jako jeden z nástrojů hospodářské politiky. Hlavní rozdíl oproti rozpočtové politice je ten, ţe v případě fiskální politiky nejde o získávání důchodů státu (alokační funkce), ani o realizaci veřejných výdajů (redistribuční funkce), ale o ovlivňování důchodové situace ostatních ekonomických subjektů prostřednictvím veřejných financí.21 Z hlediska zařazení fiskální politiky se také můţeme setkat se dvěma přístupy pozitivní a normativní přístup. Pozitivní přístup je především zaměřen na odhadování pravděpodobných ekonomických důsledků navrhovaných opatření fiskální politiky, tj. nezaměřuje se na to, zda jsou důsledky prováděné fiskální politiky ţádoucí, Normativní přístup se zaměřuje na posuzování navrhovaných směrů vyuţití nástrojů fiskální politiky, zahrnuje také doporučení, zda se doporučované nástroje mají vyuţít. Zde však tento přístup naráţí na jistou subjektivitu posuzovatelů i rozhodovatelů.22 Z hlediska charakteru můţeme rozlišovat tři základní typy fiskální politiky: expanzivní, restriktivní a neutrální. 1) Expanzivní politika vyuţívá ke své expanzi jak přímé nástroje, jako je růst výdajů SR z důvodu ovlivnění růstu agregátní poptávky, tak nepřímé nástroje, mezi které se řadí sniţování daní, čímţ dochází k ovlivňování růstu soukromé spotřeby. Důsledkem tohoto typu fiskální politiky je finanční nerovnováha (hovoříme o tzv. schodku, resp. deficitu SR) a obvykle také dochází ke zvýšení inflace, 2) Restriktivní politika je opakem politiky expanzivní. Znamená to, ţe z hlediska přímých nástrojů dochází ke sniţování výdajů SR, v případě nepřímých nástrojů dochází ke zvyšování příjmů SR (například prostřednictvím zvyšování daní). I

21

DVOŘÁK, P. Vybrané problémy fiskální politiky. Vysoká škola ekonomická v Praze. Praha1997, ISBN 80-7079-620-0, s. 14. 22 PEKOVÁ, J. Veřejné finance – úvod do problematiky. ASPI. Praha 2008. ISBN 978-80-7357-358-4, s. 431-432.

16

v tomto případě je důsledkem této politiky finanční nerovnováha – dochází ke vzniku přebytků SR. 3) Neutrální politika je pak taková politika, kde se účinky nástrojů fiskální politiky kompenzují.23 Tato práce bude zaměřena na fiskální politiku v širším slova smyslu, teda jako na jednu z makroekonomických hospodářských politik, jejímţ základním cílem je udrţovat prostřednictvím SR stabilní ekonomický vývoj státu. Dalšímu cíli v tomto pojetí je poskytování veřejných statků a redistribuce důchodů.

2.2 Nástroje fiskální politiky V předchozí kapitole byly vysvětleny rozdíly mezi fiskální a rozpočtovou politikou. Je však zřejmé, ţe i přes uvedené rozdíly mají oba pojmy i společné rysy – obě politiky jsou zaměřeny na problematiku veřejných financí. Lze tedy říct, ţe právě veřejné finance, resp. SR, jsou základním nástrojem fiskální politiky. Ještě přesněji sleduje fiskální politika změny vládních výdajů a změny v příjmech. Vláda, coby nositel fiskální politiky pak můţe s příjmy a výdaji manipulovat dvěma základními způsoby. Jednak lze rozpočet ovlivňovat jednorázovým rozhodnutím, např. změny ve výši vládních výdajů, změny v daňových sazbách, v úlevách či slevách na daních, změny sazeb sociálního pojištění, aj. Druhou moţností manipulovat s příjmy a výdaji jsou tzv. vestavěné stabilizátory. Jedná se o opatření fiskální politiky dlouhodobějšího charakteru. Tyto stabilizátory sami působí na úroveň agregátních výdajů, a tím vývoj agregátní poptávky, případně i nabídky. Vestavěné stabilizátory při poklesu ekonomické aktivity napomáhají stimulaci agregátní poptávky a omezují hloubku recese, naopak v případě inflační mezery potlačují zvyšování agregátní poptávky a působí jako brzda. Příklad takových stabilizátorů jsou například různé mandatorní výdaje, progresivní daně z příjmu, pojistné na státní politiku nezaměstnanosti a jiné. 24 Následující kapitola se bude věnovat základnímu nástroji fiskální politiky, kterou je, jak bylo uvedeno výše, SR.

23

PEKOVÁ, J. Veřejné finance – úvod do problematiky. ASPI. Praha 2008. ISBN 978-80-7357-358-4, s. 439-440. 24 HAMERNÍKOVÁ, B., MAATYOVÁ, A. Veřejné finance. ASPI. Praha 2007. ISBN 978-80-7357-301-0, s. 244.

17

2.3 Státní rozpočet ČR Státní rozpočet bývá nejčastěji definován jako peněţní fond, který vytvářejí, pouţívají a dále rozdělují státní orgány. Z uvedené charakteristiky je tedy patrné, ţe je SR úzce spojen s hospodařením státu Tvoří stěţejní sloţku veřejné rozpočtové soustavy, teda soustavy veřejných rozpočtů a institucí, které zabezpečují tvorbu, rozdělování, uţití a kontrolu toků jednotlivých okruhů finančních prostředků v rámci této soustavy.25 V případě České republiky SR jednou ze sloţek rozpočtové soustavy, do které v současnosti paří: a) soustava veřejných rozpočtů (kromě SR sem patří také rozpočty obcí a měst, včetně statutárních, rozpočty krajů, rozpočty příspěvkových organizací, rozpočty dobrovolných svazků obcí či Regionálních rad regionů soudrţnosti26 b) mimorozpočtové fondy (státní fondy, mimorozpočtové fondy na úrovni měst, obcí či krajů) c) specifické fondy (sem řadíme transformační fondy jako Pozemkový fond ČR)27 Graf 1 Rozpočtová soustava ČR

Zdroj : PEKOVÁ, J. Veřejné finance – úvod do problematiky. ASPI. Praha 2008. ISBN 978-80-7357-358-4, s. 431-432. 25

HAMERNÍKOVÁ, B., MAATYOVÁ, A. Veřejné finance. ASPI. Praha 2007. ISBN 978-80-7357-301-0, s.178. 26 PEKOVÁ, J. Veřejné finance – úvod do problematiky. ASPI. Praha 2008. ISBN 978-80-7357-358-4, s. 136-137..

18

V souvislosti se SR se setkáme se dvěma základními pojmy, tedy příjmy a výdaje.

2.3.1

Příjmy a výdaje státního rozpočtu

Příjmy SR jsou výlučným zdrojem krytí veřejných výdajů a lze je dále kategorizovat do několika podskupin. Nejvýznamnější skupinu tvoří daňové příjmy, výrazně niţší podíl pak mají nedaňové příjmy (splátky půjček, sankční platby, sankční poplatky,…), kapitálové příjmy (příjmy z prodeje dlouhodobého majetku, akcií,…) a přijaté transfery (ty lze dále rozdělit na neinvestiční přijaté transfery a investiční přijaté transfery). Daňové příjmy se pak na celkových příjmech SR podílí více jak 90% a zahrnují následující poloţky: daně z příjmů fyzických osob daně z příjmů právnických osob daň z přidané hodnoty zvláštní daně a poplatky ze zboţí a sluţeb v tuzemsku pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti28 Největším příjmem SR jsou povinné příspěvky na sociální zabezpečení (necelých 40%)29, co se týče daňové sloţky, zde je nejvýznamnější daň z přidané hodnoty. Od roku 1993 došlo několikrát ke změnám daňových zákonů, které upravovaly jednak sazbu daně, dále subjekt daně, předmět daně, také pravidla pro výpočet základu daně.30 Co se týče výdajů SR, lze jej obecně definovat jako peněţní prostředky vynakládané na financování netrţní činnosti státu. Výdajovou sloţku můţe dále členit na běţné výdaje a kapitálové výdaje. Běţné výdaje (neinvestiční) zahrnují mzdy, platy, povinné pojištění pro zaměstnance, výdaje za energie, ale také různé transfery, dotace, úroky, také důchody, sociální dávky či platby do zahraničí. Mezi kapitálové výdaje (investiční) pak počítáme nákup cenných papírů, investiční dotace či půjčky různým subjektům, splátky úvěrů či půjček a další.31 28

HAMERNÍKOVÁ, B., MAATYOVÁ, A. Veřejné finance. ASPI. Praha 2007. ISBN 978-80-7357-301-0, s. 185-186. 29 Údaje z roku 2007, HAMERNÍKOVÁ, B., MAATYOVÁ, A. Veřejné finance. ASPI. Praha 2007. ISBN 978-80-7357-301-0, s. 186. 30 PEKOVÁ, J. Veřejné finance – úvod do problematiky. ASPI. Praha 2008. ISBN 978-80-7357-358-4, s. 167-171. 31 PEKOVÁ, J. Veřejné finance – úvod do problematiky. ASPI. Praha 2008. ISBN 978-80-7357-358-4, s. 153.

19

Rozhodující objem výdajů představují běţné výdaje. V letech 1993-2000 se na celkových výdajích podílely téměř 88%. Od roku 1995 pak SR zaznamenává růst podílu mandatorních výdajů, tedy té sloţky SR, kterou je stát povinen zajišťovat ze zákona. Řadíme sem například sociální transfery (výplaty penzí, dávky důchodového pojištění, nemocenské dávky, státní sociální podpora), dále platby státu do všeobecného zdravotního pojištění, penzijního pojištění, aj.

2.3.2

Deficit a dluh státního rozpočtu

V souvislosti s hospodařením SR se můţeme setkat s dvěma základními pojmy – deficit a dluh. V případě, ţe příjmová sloţka dokáţe pokrýt sloţku výdajovou, hovoříme o vyrovnaném SR. Ovšem pokud je příjmová sloţka niţší neţ výdajová, hovoříme o deficitním (schodkovém) SR. Pokud je tako situace opakovaná, cyklická, pak dochází ke vzniku státního (veřejného) dluhu V případě deficitu se jedná o krátkodobou fiskální nerovnováhu. Při vzniku rozpočtových deficitů rozlišuje dva základní typy, skutečný rozpočtový deficit je pak dán jejich součtem:  Cyklický deficit – tento typ vzniká automaticky jako výsledek průběhu hospodářského cyklu. Recese způsobují pokles státních příjmů, coţ v konečném důsledku způsobuje růst cyklického deficitu. Tento typ vzniká tedy nezávisle na vládních záměrech a nelze jej tedy zařadit do rámce fiskální politiky.  Strukturální (cyklicky ošetřený) deficit – jedná se o deficit, který zbývá po separování vlivu hospodářského cyklu. Tento typ deficitu je počítán při zohlednění současných úrovní vládních výdajů a daňových sazeb. Tento typ deficitu je plánovaný a lze jej vypočítat jako rozdíl skutečného a cyklického deficitu.32 Pokud v případě deficitu hovoříme o krátkodobé fiskální nerovnováze, pak státní dluh je důsledkem dlouhodobé fiskální nerovnováhy. Veřejný dluh je souhrn pohledávek ostatních ekonomických subjektů vůči státu. V případě státního dluhu dochází k disbalanci SR. Dluhový způsob krytí rozpočtového deficitu je velmi nákladný, neboť s ním souvisí i

32

HAMERNÍKOVÁ, B., MAATYOVÁ, A. Veřejné finance. ASPI. Praha 2007. ISBN 978-80-7357-301-0, s. 258.

20

povinnost platit úroky. A jelikoţ jsou úroky z veřejného dluhu součástí rozpočtových výdajů, dochází k propojení rozpočtového a dluhového problému.33 Veřejný dluh můţeme dále členit podle několika charakteristik, nejčastěji se však setkáme s následujícím dělením:  Vnitřní dluh (tento dluh je umístěn v tuzemsku na domácí měně, většinou v podobě dluhopisů)  Vnější dluh (opak vnitřního – je tedy umístěn v zahraničí)  Hrubý dluh (celkové objem závazků státu bez ohledu na výši státních pohledávek)  Čistý dluh (veřejný dluh po odečtení státních pohledávek)34

33

DVOŘÁK, P. Vybrané problémy fiskální politiky. Vysoká škola ekonomická v Praze. Praha 1997. ISBN 80-7079-620-0, s. 134 – 154. 34 Tamtéţ, s. 135-137.

21

3. VÝVOJ EKONOMICKÉ SITUACE ČESKOSLOVENSKA DO 90. LET Předtím, neţ bude nahlédnuto na vývoj samotné fiskální politiky po roce 1989, pokusme se shrnout vývoj české ekonomiky před započetím ekonomické transformace z centrálně plánovaného systému na systém volného trhu. Ten totiţ zaznamenal v předešlém století značně nevyrovnaný průběh.

3.1 Období před rokem 1989 Podle statistických údajů o průmyslové produkci patřilo Československo v meziválečném období (1918-1938) mezi deset nejprůmyslovějších zemí světa. Tento vývoj s nadějným příslibem do budoucích let však výrazně zbrzdilo vypuknutí 2. světové války. Krátce po ukončení konfliktu se mohla ekonomická situace Československa stále určitou měrou srovnávat s ekonomikami vyspělých zemí západní Evropy, nastolením centrálně

plánovaného

hospodářství

po

převzetí

moci

Komunistickou

stranou

Československa pak znamenal stagnaci ekonomického vývoje a tedy zaostávání za ekonomikami západních mocností. Systém centrálně plánovaného hospodářství vedl ke zpomalení růstu produktivity a ţivotní úrovně, coţ velmi úzce souviselo s poklesem mezinárodní konkurenceschopnosti, především v oblasti průmyslu.35 Jako příklad lze pouţít srovnání se sousedním Rakouskem. Zatímco ekonomická úroveň obyvatelstva Československa (měřeno dle HDP na osobu) byla srovnatelná s ekonomikou Rakouska, během čtyřiceti let stagnace bylo HDP na osobu v Rakousku pětkrát vyšší neţ v ČSSR. Dle statistik Rozvojového programu OSN („UNDP“) z roku 1992 byl HDP na osobu v ČSSR 3.450 dolarů, v případě Rakouska dosahoval stejný parametr výše 17.300 dolarů.36 Nutno však dodat, ţe i přes tuto hrozivou statistiku se Československo na konci 80. let stále řadilo mezi středně vyspělé země, podle týchţ statistik UNDP zaujímal náš stát v roce 1990 43. místo na světě.37

35

ŠVEJNAR, J. Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě. Academia. Praha 1997. ISBN 80-200-0568-4, s. 102. 36 Human development report [online]. 1992 [cit. 2014-01-21]. Dostupné z : http://hdr.undp.org/sites/default/files/reports/221/hdr_1992_en_complete_nostats.pdf, s. 99-100. 37 ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s. 2.

22

3.2 Vývoj fiskální politiky před rokem 1989 Systém centrálního plánování znamenal, ţe převáţná většina ekonomických rozhodnutí uskutečňována z centra, tedy samotného státu, který byl v komunistickém Československu prakticky výlučným vlastníkem všech výrobních prostředků. Z této pozice pak stát určoval, co se bude vyrábět a pro koho je výroba určena. Těmto hmotným plánům byly podřízeny i finanční plány, mezi které patřil kromě devizového a úvěrového plánu právě i SR. Ten měl kromě své úlohy (financování veřejných statků) také za úkol podporovat záměry hospodářských plánů komunistického Československa, především strategii rychlého růstu. Lze tedy říci, ţe SR zde zajišťoval spíše funkci alokační a přerozdělovací, funkce makroekonomické stabilizace byla spíše v pozadí.

38

Vzhledem k jeho odlišnému

charakteru oproti trţním ekonomikám je zřejmé byl schopen pokrýt všechny specifické výdaje, musel disponovat velkým objemem finančních zdrojů. Spolu s Maďarskem a Bulharskem dokonce patřilo Československo k zemím s nejvyšším podílem rozpočtových příjmů a výdajů na HDP, jak uvádí tabulka níţe. Tab. 1 Srovnání celkových vládních příjmů a výdajů plánovaných a trţních ekonomik Země

Příjmy (v % HDP)

Výdaje (v % HDP)

Československo

62,1

64,5

Maďarsko

61,3

63,7

Bulharsko

57,7

60,1

SSSR

43,8

50,7

Rakousko

46,9

49,7

SRN

45,7

45,9

USA

34,3

36,5

Zdroj : JONÁŠ, J. Ekonomická transformace v České republice. Makroekonomický vývoj a hospodářská politika. Management Press. Praha 1997. ISBN 80-85943-22-0, s. 130.

Na základě této tabulky lze vyvodit, ţe Československo bylo praktickou zemí s nejsilnější centrálně regulovanou ekonomikou. Na druhé straně lze hovořit o nejniţším zastoupení soukromého sektoru. Míra znárodnění byla v Československu vskutku velmi výrazná, v 80. letech bylo 87% národního důchodu vytvořeno ve státních podnicích, 10% 38

JONÁŠ, J. Ekonomická transformace v České republice. Makroekonomický vývoj a hospodářská politika. Management Press. Praha 1997. ISBN 80-85943-22-0, s. 129.

23

v druţstvech a pouhé 2% připadla na soukromý sektor, ve kterém v roce 1989 pracovalo pouze 1,2% pracovní síly.39 Právě odvody ze zisků podniků představovaly nejvýznamnější zdroj rozpočtových příjmů a dále sloţitý systém daně z obratu. Tyto odvody byly co do charakteru arbitrární, čili při výběru těchto finančních zdrojů do SR nebyly dodrţovány předem stanované a dodrţované daňové sazby.40 V případě tohoto typu odvodu můţeme objevit jeden paradox. Oproti příjmům ze zisků podniků stojí výdajová poloţka - dotace státním podnikům. V praxi to znamenalo, ţe ačkoliv byly podniky zatíţeny vysokou mírou zdanění, přijímaly na druhé straně významné dotace.41 Pro ilustraci přikládám tabulku číslo 2, ukazující srovnání výši celkových rozpočtových dotací v jednotlivých zemích bývalého Východního bloku. Tab. 2 Výše celkových rozpočtových dotací (v % HDP) Československo Bulharsko Maďarsko Polsko Bývalý SSSR

1982

1985

1986

1987

1988

1989

10,0 13,3 18,7 20,7 …

11,9 12,8 17,1 16,5 …

12,3 15,4 16,6 16,3 …

12,5 17,2 16,2 15,9 …

13,0 17,6 13,8 16,0 15,0

16,1 15,6 13,3 14,1 13,5

Zdroj : JONÁŠ, J. Ekonomická transformace v České republice. Makroekonomický vývoj a hospodářská politika. Management Press. Praha 1997. ISBN 80-85943-22-0, s. 132.

Daňová soustava v zemích Východního bloku byla obecně utvářena tak, aby byla zajištěna

co

moţná

největší

maximalizace

daňové

výnosy

při

minimálních

administrativních nákladech. Při aplikace této daně se nedbalo na ekonomickou efektivnost, spíše neţ cenovými signály a dalšími trţními informacemi se centrálně plánovaná ekonomika řídila nastavenými plány. Celý systém daní byl velmi sloţitý, coţ dokazuje fakt, ţe na počátku 90. Let 20. Století existovalo v Československu přes 1.500 různých sazeb daně obratu. Mezi takovým mnoţstvím můţeme najít řadu absurdních daní,

39

ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s.

8. 40

JONÁŠ, J. Ekonomická transformace v České republice. Makroekonomický vývoj a hospodářská politika. Management Press. Praha 1997. ISBN 80-85943-22-0, s. 131. 41 V roce 1989 představovala celková výše dotací státním podnikům 16,1% celkových rozpočtových výdajů. SOJKA, M. a kol. Česká ekonomika v evropských integračních problémech. Vybrané problémy. Nakladatelství Doplněk. Brno 2009, ISBN 978-80-7239-234-6, s. 164-165.

24

například záporné daně na potraviny, díky čemuţ byly udrţovány nízké ceny u základních potravin.42 Rozpočtová politika Československa se vyznačovala poměrně konzervativním přístupem, coţ vedlo k tomu, ţe celkový rozpočet byl buď přebytkový, případně vyrovnaný. V průběhu 80. let a zejména na jejich konci se však začala navyšovat výdajová poloţka celkového rozpočtu před rozpočtovými příjmy. Přesto však SR i v 80. letech vykazován jako vyrovnaný, coţ bylo umoţněno čerpáním rezerv z let minulých. Jistý nárůst rozpočtového schodku byl způsobem převáţně poklesem dynamiky ekonomického růstu a dá se říct, ţe další vývoj rozpočtové situace by byl velmi nepříznivý nebýt blíţících se politických a s tím spojených ekonomických změn. Domněnku potvrzuje fakt, ţe se průměrné roční tempo růstu HDP sníţilo ze 4,8% na 1,5%. Naproti tomu došlo ke zrychlení růstu inflace.43 S napjatou atmosférou ve SR a celkovou ekonomickou stagnací vstupovalo Československo do procesu transformace. Nutno podotknout, ţe dlouhodobá absence trţního mechanismu vedla k nemalým cenovým deformacím a odtrţení se od výrobní struktury a trţní poptávky.

3.3 Situace na přelomu 80. a 90. let Jak jiţ bylo uvedeno, ekonomický vývoj během svého čtyřicetiletého vývoje na principu centrálně plánovaného hospodářství zaznamenal hluboký propad prakticky ve všech makroekonomických ukazatelích, coţ bylo názorně demonstrováno na příkladu srovnání ekonomik našeho státu a Rakouska v kapitole 3.1. I přes tyto ukazatele však nebyla situace našeho státu tak černobílá, zahrnovala pozitiva, od kterých se česká ekonomika mohla odrazit. Především to byla geografická poloha státu, mající dlouhou hranici s vyspělejšími státy, tedy Rakousko a Německo. Tato skutečnost je velmi významná pro obnovení mezinárodního obchodu se západními velmocemi. Také lidský kapitál byl na solidní úrovni, neboť systém vzdělávání během socialismu bylo kvalitní. Do jisté míry lze také hovořit o makroekonomické stabilitě, Československo bylo vzhledem k ostatním socialistickým zemí „vyspělé“, se stabilní ekonomikou. Výsledkem byla nikterak velká inflace. V neposlední řadě mohl náš stát také 42

SOJKA, M. a kol. Česká ekonomika v evropských integračních problémech. Vybrané problémy. Nakladatelství Doplněk. Brno 2009, ISBN 978-80-7239-234-6, s. 164-165. 43 ŠUJAN, Ivan a Milota ŠUJANOVÁ. Makroekonomická situace v České republice. In. ŠVEJNAR, Jan. Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě. 1. vydání. Academia. Praha 1997, s. 101-103. ISBN 80-200-0568-4.

25

navazovat na historické předpoklady – před vypuknutím druhé světové války byla ekonomika Československa na velmi vyspělé úrovni.44 Oproti těmto pozitivům však ostře kontrastovala negativa. Nejzásadnější negativum ekonomiky před rokem 1989 byl její charakter. Systém centrálního plánování byl zaloţen na sledování stanovených plánů, bez ohledu na skutečnou poptávku po zboţí.45 Systém nenabízel konkurenční boj, výrobci tak neměli důvod zkvalitňovat svoji produkci.46 Další významným nedostatkem systému byl cenový systém. Ceny totiţ byly v Československu prakticky fixní a centrálně řízeny, coţ souvisí s výše uvedenou absencí informace o skutečné nabídce a poptávce. Stav dále deformoval velmi komplikovaný daňový systém47 a vysoký dotační program. Samotná struktura ekonomiky byla velmi pokřivená. Největší důraz byl kladem na výrobu, tedy maximální rozvoj průmyslu, zcela zanedbáván a potlačován byl sektor sluţeb. Důraz na průmyslovou výrobu byl enormní i ve srovnání s ostatními socialistickými zeměmi. Ještě v roce 1990 byl podíl průmyslu na celkovém HDP 44,6%, nejvíc ze všech socialistických zemí (druhá příčka připadla Rumunsku s podílem 44,1%).48 Brzdou ekonomického rozvoje byl i charakter zahraničního obchodu a otevřenost, resp. uzavřenost ekonomiky. Zahraniční obchod byl zaměřen převáţně na východní trhy, do socialistických zemí směřovalo aţ 70% exportu. ČSSR byla členek Rady vzájemné hospodářské pomoci („RVHP“), který usiloval o vzájemnou výměnu zboţí mezi socialistickými zeměmi. Důsledkem této jednosměrné zahraniční ekonomiky byl nízká konkurenceschopnost. Zahraniční obchod byl navíc centrálně řízen, existovaly tzv. podniky zahraničního obchodu, které měly monopol na obchodování se zahraničními zeměmi.49 Za další nedostatky lze heslovitě označit slabou úroveň technologií, infrastruktury, celková politická situace, morální stav společnosti, či morální stav společnosti.

44

DOBEŠOVÁ. The transformation of the Czech economy. 1. vyd. Masarykova univerzita. Brno 2003. ISBN 80-210-3292-8, s. 22-23. 45 Takové nezmapování trhu mělo za následek kumulování zboţí, o které nemělo obyvatelstvo zájem na straně jedné, na straně druhé pak byl nedostatek skutečně poptávaného zboţí. 46 ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s. 4-6. 47 Daně byly prakticky individuální, míra zdanění se lišila i mezi jednotlivými podniky. Systém tak nabízel aţ 1.500 různých sazeb daně z obratu. 48 ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s. 15-16. 49 Tamtéţ, s. 14.

26

4. TRANSFORMACE ČESKÉ EKONOMIKY PO ROCE 1989 Po roce 1989 započal v zemích střední a východní Evropy rozsáhlý, do té doby nebývalý proces ekonomické transformace z centrálně plánovaného, neboli direktivního systému na trţní systém, zaloţený na principu decentralizovaného rozhodování a volném trhu.50ve kterém byla převáţná většina ekonomických rozhodnutí uskutečňována z centra, tedy samotného státu, který byl v komunistickém Československu prakticky výlučným vlastníkem všech výrobních prostředků. Z této pozice pak stát určoval, co se bude vyrábět a pro koho je výroba určena.51 Následující pasáţ se bude věnovat transformačním snahám v 90. letech 20. století. Pro větší přehled, a také z logických důvodů, je tato dekáda rozčleněna na tři podobdobí. První období zahrnuje roky 1990 – 1992 a lze jej charakterizovat aplikací hlavních transformačních kroků při přechodu z centrálně plánovaného na trţní systém hospodářství. Druhé období popisuje léta 1993 – 1996 a lze jej charakterizovat jako období ekonomického růstu. V případě třetího období, tj. 1997 – 1999, pak hovoříme o ekonomické recesi, neboť došlo k výraznému zpomalení růstu ekonomiky, coţ mělo za následek ukončení dlouhého období s převáţně vyrovnanými rozpočty. Dříve neţ se budu zabývat jednotlivým etapám, je třeba osvětlit pojem transformace jako takový.

4.1 Vymezení pojmu „transformace“ Pojem transformace je velmi často zaměňován s pojmem obdobného významu – reformou. Rozdíl mezi oběma termíny je ten, ţe první z nich (transformace) je pouţíván při změně celého systému fungování ekonomiky. V případě české ekonomiky šlo o přeměnu z centrálně plánovaného hospodářství na trţní. Při transformaci dochází ke změně regulativních a systémotvorných prvků ekonomického mechanismu, tj. dochází ke změně uspořádání ekonomiky jako celku. Naproti tomu reforma zahrnuje změnu jednoho nebo více prvků ekonomického systému, k celkové změně fungování ekonomiky zde nedochází.52 50

ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s. 11. 51 JONÁŠ, J. Ekonomická transformace v České republice. Makroekonomický vývoj a hospodářská politika. Management Press. Praha 1997. ISBN 80-85943-22-0, s. 129. 52 SLANÝ, Antonín a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 1. vydání. C. H. Beck. Praha 2003, s. 331-332. ISBN 80-7179-738-3.

27

Transformace české ekonomiky po roce 1989 však nebyla první změnou ekonomického systému, první systémová transformace se uskutečnila v letech 1945 aţ 1952. Jednalo se v podstatě o protipól námi sledované transformace, který byl dovršen v roce 1948 nastolením komunistického politického systému, s čímţ souviselo i převzetí sovětského modelu fungování ekonomiky – hovoříme o ekonomice centrálně plánované. Transformace ekonomiky na trţní systém je proces nejednotný, přístupy k transformaci a její cíle jsou odlišné u jednotlivých centrálně plánovaných ekonomik. Pro dosaţení stanovených cílů pak lze uplatnit dvě základní metody – metoda postupná (gradaulistická) a metoda šokové terapie. V případě transformace centrálně plánovaných ekonomik na trţní systém po roce 1989 bylo vyuţito obou přístupů.53 Ačkoliv, jak bylo uvedeno výše, panovala mezi ekonomiky nejednota, co se týče cílů transformace, v zásadních otázkách došlo k většinové shodě. V prvé řadě bylo hlavním cílem nasměrování či přechod stávajícího systému k trţnímu. V případě Československé republiky bylo hlavním cílem od počátku vytvoření standardní trţní ekonomiky, zaloţené primárně na soukromém vlastnictví, na svobodě občanů a jejich tvůrčí iniciativě. Mezi společné zájmy a cíle jednotlivých transformujících se centrálně plánovaných ekonomik dále patřila cenová liberalizace, liberalizace zahraničního obchodu odstranění subvencí, vznik kapitálových a finančních trhů, uvolnění trhu ve smyslu umoţnění zakládání nových podniků či zrovnoprávnění všech forem vlastnictví.54 Uvedené cíle lze charakterizovat souhrnně jako krátkodobé, tj. provedení těchto změn bylo zapotřebí v relativně krátkém časovém horizontu. Aby však byl trţní systém opravdu fungující v plném rozsahu, bylo nezbytné se věnovat i úkolům, vyţadující dlouhodobější pozornost. Především šlo o vybudování zcela nového právního řádu, změnu soudního systému a v neposlední řadě také změna neformálních institucí, například morální stav společnosti.55 Následující kapitoly jiţ popisují vývoj československé, potaţmo české ekonomiky, zejména pak fiskální politiky.

53

SLANÝ, Antonín a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 1. vydání. C. H. Beck. Praha 2003, s. 332. ISBN 80-7179-738-3. 54 ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s. 28. 55 Tamtéţ., s. 28.

28

4.2 Období 1990 – 1992 (transformační recese) Listopadové události roku 1989 znamenaly odstoupení komunistické vlády v mnoha městech. Vedení Komunistické strany se tak dohodlo s opozicí a ustavilo vládu Národní jednoty. Jejím hlavním cílem bylo dovést zemi ke svobodným volbám v následujícím roce. Ještě téhoţ roku, 29. Prosince 1989, byl prezidentem zvolen Václav Havel, jedna z vůdčích postav disidentu. Výsledek voleb do Federálního shromáţdění, konaných 8. a 9. června 1990 ukázal proreformní smýšlení národa – skončily drtivým výsledkem hnutí Občanského fóra („OF“), na druhé místě hnutí Veřejnosť proti násiliu („VPN“). Federální shromáţdění bylo tehdy sloţeno ze Sněmovny lidu, čítající 150 poslanců z celé federace a Sněmovny národů o 150 poslancích (z toho 75 jich bylo z ČR 75 ze SR), Volební výsledky jsou uvedeny v tabulce č.4. Tab. 3 Výsledky voleb do Federálního shromáţdění 1990 Výsledky voleb do Federálního shromáždění v červnu 1990 (hl. = hlasů, m. = mandáty) Sněmovna lidu Politická strana země % hl. Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost ČR 7,89 pro Moravu a Slezsko Komunistická strana Československa ČR 13,48 SR 13,81 Křesťansko-demokratická hnutie SR 18,98 Křesťanská a demokratická unie ČR 8,69 Občanské fórum ČR 53,15 Slovenská národní strana SR 10,96 ČR 0,08 Soužití a Maďarské křesťansko-demokratické hnutie SR 8,58 Veřejnnosť proti násiliu SR 32,54 ostatní ČR 16,79 SR 15,08

Sněmovna národů

počet m..

% hl.

počet m.

9

9,1

7

15 8 11 9 68 6

13,8 13,43 16,66 8,75 49,96 11,44

12 12 14 6 50 9

8,49 37,28 18,38 12,19

7 33

5 19 -

-

Zdroj : ŢALOUDEK, K. Encyklopedie politiky. Libri. Praha 2004, s. 532. ISBN80-7277-209-0.

Podpora proreformních hnutí umoţnila nástup transformačního procesu. Nutno podotknout, ţe během této „první fáze“ transformace docházelo na politické scéně k jakési krystalizaci politických stran do konkrétnějších podob, coţ postupně vedlo k oslabení dvou

29

dominantních hnutí – OF a VPN.56 Hlavními body transformace byla v počáteční fázi stabilizace ekonomického růstu, s tím související nastolení makroekonomické rovnováhy, fixace salda zahraničního obchodu, dohled a kontrola inflace a také problematika nezaměstnanosti jako moţného důsledku ekonomické restrukturalizace.

4.2.1 Rok 1990 Rok 1990 byl rokem přípravným. Hlavním tématem byla ekonomická transformace, resp. jednání o její formě. Transformace pak ve svém schválené verzi kombinovala dva základní návrhy, a to návrh vypracovaný Hospodářskou radou ČR, který preferoval spíše pomalejší průběh transformace57 a na straně druhé návrh Ministerstva financí ČR, prosazující spíše rychlejší tempo transformace.58 Jiţ první rok ekonomické transformace přinesl první právní změny v oblasti soukromého vlastnictví. Byly přijaty první zákony o soukromém podnikání, které znamenaly konečně beztrestnost soukromého podnikání, dále umoţňovaly 100% vlastnictví firem zahraničními subjekty.59 Neméně závaţným problémem minulého reţimu byla nefunkčnost cenového mechanismu. Vzhledem k tomu, ţe ceny byly před rokem 1989 fixní, nemohly plnit svoje funkce trţního mechanismu. Navíc ceny podléhaly řadě zkreslujícím faktorů (distorzím), například záporné daně z obratu. Aby nebylo narovnání tohoto stavu příliš skokové, došlo k zavedení tzv. státního vyrovnávacího příspěvku ve výši 140 Kč.60 Fiskální politika, ale také ostatní nástroje hospodářské politiky, byla v tomto ale i následujících letech značně restriktivní. Vláda na počátku transformačního procesu omezila vládní výdaje, schválená rozpočet, který byl jiţ dříve schválen, byl tak sestaven jako přebytkový. Důvodem byl obava, resp. ochrana před hrozícím inflačními tendencemi. Ty mohly pramenit z neznalosti trţního systému. Subjekty hospodářské politiky,

56

SPĚVÁČEK, Vojtěch. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty. Linde. Praha 2002. ISBN 86-86131-32-7, s. 72-73. 57 Návrh byl vytvořený pod vedením Františka Vlasáka a nesl název Návrh strategie přechodu k trţní ekonomice. 58 Návrh byl vypracovaný federálním ministrem financí Václavem Klausem a nesl název Strategie ekonomické reformy. 59 ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s. 51. 60 Částka byla vypočítána jako 5% průměrné mzdy v té době. ŢÍDEK, L. Česká ekonomika v 90. letech. Masarykova univerzita. Brno 2004. ISBN 80-210-3551-X, s. 31-32.

30

kupříkladu centrální banka například neměla informace o optimálním mnoţství úvěru pro ekonomiku.61 Obavy z inflačních tlaků tak vedla k zavedení mimořádných opatření, mezi nejvýznamnější lze zařadit zvýšení diskontní sazby62 ze 4 na 8,5% (počátkem roku 1991 pak došlo k dalšímu navýšení aţ na 10%).63 Další opatřením bylo zavádění úvěrových kontingentů či zvýšení povinných minimálních rezerv. Restriktivní opatření byly podpořeny také rušení, dotačního procesu pro podniky. Všechny uvedené kroky byly přípravou pro uskutečnění samotné ekonomické transformace. Mezníkem procesu se stal 1. leden 1991, kdy došlo k zásadním liberalizačním projevům, především liberalizace cen i obchodu.

4.2.2

Rok 1991

Jak bylo výše uvedeno, stal se rok 1991 pro transformaci české ekonomiky klíčový. Je to rok, ve kterém se odehrály zásadní liberalizace, tedy cena obchodu, ale i další důleţité reformy. Předchozí systém centrálně plánované ekonomiky zanechal značně pokřivenou strukturu relativních cen. Systém nerespektoval základní pravidla vztahu nabídky a poptávky, zkreslení cen vůči nákladům ve vazbě na SR způsobovaly i diferencované devizové kurzy64 a záporná daň z obratu, tedy dotaci do cen spotřebitelského zboţí.65 Aby mohly trhy začít fungovat, bylo nezbytně nutné takový stav narovnat. Cenová liberalizace pak prakticky znamenala, ţe se stát vzdal jakéhokoliv zasahování do tvorby cen. Co se liberalizace týče, existovaly na počátku prakticky dva způsoby, jakými lze liberalizaci cen provést – postupně či šokově. Zkušenost s případy Maďarska či Polska v minulosti vedli k závěru, ţe jakékoliv pokusy o pozvolné změny by vedly k pokračování a prohlubování disproporcí. Liberalizace cen tak byla provedena okamţitě, tedy šokově. 61

ŢÍDEK, L. Česká ekonomika v 90. letech. Masarykova univerzita. Brno 2004. ISBN 80-210-3551-X, s.32. 62 Diskontní sazba je měnověpolitická úroková sazba, která zpravidla představuje dolní mez pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb na peněţním trhu. ČNB ji vyuţívá k úročení přebytečné likvidity, kterou banky u ČNB uloţí přes noc v rámci tzv. depozitní facility. In Diskontní sazba České národní banky. CNB.cz [online]. 2009 [cit. 2014-02-24]. Dostupné z : http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/tiskove_zpravy_cnb/2009/091218_diskontni_sazba.html. 63Jak se vyvíjela diskontní sazba ČNB. CNB.cz [online]. 2012 [cit. 2014-02-24]. Dostupné z : http://www.cnb.cz/cs/faq/jak_se_vyvijela_diskontni_sazba_cnb.html. 64 Tyto měnové kurzy byly navíc zkreslovány finančními ekonomickými nástroji zahraničního obchodu. KLAUS, V. Makroekonomická fakta české transformace. NC Publishing. Brno 2007. ISBN978-80-9038581-8, s. 21. 65 KLAUS, V. Makroekonomická fakta české transformace. NC Publishing. Brno 2007. ISBN978-80903858-1-8, s. 21-22.

31

Od 1. ledna 1991 tak bylo liberalizováno 85% cen. Kontrola ovšem i tak zůstala například u potravin, nájemného, vytápění nebo u cen veřejné dopravy. Regulace byla zachována také u cen za bydlení.66 Liberalizace cen znamenal pochopitelně prudký vzrůst cen, čímţ se objevila inflace, potlačovaná v předchozím roce různými restriktivními opatřeními. Nárůst cen se však netýkal jen komodit, u kterých došlo k cenové liberalizaci, ale i u těch, jejichţ ceny zůstávaly administrativně stanovovány. Jako příklad lze uvést ceny uhlí, které se v roce 1991 zvýšily o 240%, dále ceny plynu (o 100%), či tepla (o 320%). Hlavním důvodem tohoto navýšení bylo jiţ zmiňované sníţení cenových dotací.67 Pochopitelným důsledkem cenové liberalizace byly také změny v relativních cenách a ve struktuře spotřeby. Bylo zřejmé, ţe počáteční fáze bude znamenat přestřelení cen směrem vzhůru, jak bylo uvedeno výše. Vzhledem k tomu, ţe růst cen v počátcích značně převýšil růst příjmů domácnosti, coţ se v podstatě projevilo meziročním poklesem reálných mezd, a to o více neţ 25%. Cílem hospodářské politiky Československa tak bylo zastavení růstu cenové hladiny a stabilizace cen.68 Další oblastí reformních opatření, která si ţádala řešení, byla liberalizace zahraničního obchodu. Obecně platilo, ţe pro socialistické ekonomiky, orientované do této chvíle na dovoz surovin z „východu“, byl charakteristický hlad po dovozech kvalitního zboţí ze západu. Očekávalo se, ţe podniky i domácnosti začnou upřednostňovat zahraniční produkty před domácíma a vzniklý schodek obchodní bilance si vynutí devalvaci měny. Tato skutečnost se velmi rychle projeví v inflaci, která si vyţaduje další devalvaci měny. Této nekontrolovatelné inflační spirály devalvace-inflace se ekonomové obávali, proto se jí snaţili zabránit různými restriktivními opatřeními, popsané v kapitole 4.2.1.69 Jak vyplývá z tabulky 6, československý zahraniční obchod se dokázal v poměrně krátkém čase přeorientovat ze svého zaměření na bývalé socialistické země na země s trţní ekonomikou. V roce 1989 tvořil zahraniční obchod s bývalými socialistickými zeměmi 55%, o rok později podíl klesl na 44%, v roce 1991 na 35% a v roce 1993 byl podíl uţ jen 16%.70

66

ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s. 57-59. 67 Tamtéţ, s. 58. 68 Tamtéţ, s.60. 69 Holman, R. Transformace české ekonomiky v komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy. Centrum pro ekonomiku a politiku. Praha 2000. ISBN 80-902795-6-2, s. 27. 70 ŠVEJNAR, J. Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě. Academia. Praha 1997. ISBN 80-200-0568-4, s. 43.

32

Tab. 4 Zahraniční obchod České republiky v letech 1990 – 1994 (v mld. Kčs/Kč) Celkem

1990 162,5

1991 233,6

1992 248,1

1993 297,7

Export

1) Bývalé socialistické země 2) Tržní ekonomiky Celkem

72,7 89,8 176,2

84,7 148,9 208,8

55,6 192,5 293,4

57,8 239,9 301,4

Import

1) Bývalé socialistické země

78,3

71,1

71,9

62,8

2) Tržní ekonomiky

97,9

137,7

221,5

238,6

-13,7

24,8

-45,3

-3,7

Přebytek (deficit)

Zdroj : ŠVEJNAR, J. Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě. Academia. Praha 1997. ISBN 80-200-0568-4, s. 43.

Zahraniční obchod byl po roce 1989 uvolněn a souběţně byla sníţena cla na průměrnou hodnotu 5%. Dne 1. ledna 1991 byla také zavedena vnitřní směnitelnost koruny, tedy omezená směnitelnost měny (směnitelnost pro transakce na běţném účtu).71 Oproti těmto liberalizačním krokům však byla zavedena dovozní přiráţka ve výši 20%. Důvodem takového opatření byly obavy z prudkého nárůstu dovozů. Tato přiráţka byla zrušena poté, co bylo zřejmé, ţe nedochází ke kolapsu platební bilance. Počátkem roku 1992 byla sníţena na 10%, na jeho konci pak zcela zrušena.72 Obecně platilo, ţe v prvních letech transformace na jiná odbytiště zahraničního obchodu došlo k výraznému poklesu v celkovém objemu obchodu. Celkový objem nominálního vývozu zaznamenal pokles právě v letech 1990 – 1992. Zatímco v roce 1989 byl jeho obrat odhadován na 10,77 mld. USD, v roce 1990 činil 9,05 mld. USD a o rok později dokonce jen 8 mld. USD.73 Rok 1991 lze také za počátek privatizačního procesu. Zahájena byla tzv. malá privatizace, která byla zaměřena především na prodej malých jednotek ve veřejných aukcích,74 a také masová (velká) privatizace, s její dominantní metodou – kuponovou privatizací, jejíţ autory jsou Václav Klaus, Tomáš Jeţek a Dušan Tříska. Téměř 50% všech

71

Kdokoliv, kdo chtěl dovést zboţí ze zahraničí, si mohl koupit u centrální banky devizy, dle aktuálního kurzu. Na druhou stranu platila povinnost, na základě které museli všichni vývozci odprodat získané devizy centrální bance. 72 ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s. 61. 73 ŠVEJNAR, J. Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě. Academia. Praha 1997. ISBN 80-200-0568-4, s. 44. 74 Tato fáze probíhala i v roce následujícím, poslední aukce byly uskutečněny v roce 1993.

33

akciových společností bylo nabídnuto za kupony, cílem bylo rychlé převedení vlastnických práv a spravedlivé rozdělení majetku mezi obyvatele75

4.2.3

Rok 1992

V roce 1992 pokračoval proces ekonomické transformace z předešlého roku. Zatímco rok 1991 byl, co se reformních změn týče, velmi dynamický, v následujícím roce 1992 jiţ nedošlo k tam dramatickým změnám. Nejvýznamnější hospodářskou událostí tohoto roku bylo zahájení procesu privatizace, především lidmi rozporuplně vnímané kupónové privatizace. V legislativní oblasti nadále docházelo ke stanovování nových zákonů či zákoníků, upravující principy volného trhu. Především byl přijat nový Občanský zákoník, Ţivnostenský zákon a Zákon o ochraně hospodářské soutěţe. Významné změny se však udály k politické sféře, která měla dopad mj. i na další vývoj fiskální politiky. V tomto roce se konaly druhé svobodné volby. Vláda byla sloţena převáţně z pravicově orientovaných stran, tedy Občanské demokratické strany („ODS“), Občanské demokratické aliance („ODA“), Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové („KDU-ČSL“) a Křesťanskodemokratické strany („KDS“). V tomto roce gradovaly rozpory mezi Českou a Slovenskou republikou, coţ nakonec vyústilo v rozpad soustátí na dvě samostatné části 1.1.1993. Fiskální politika byla i v roce 1992 restriktivní, i kdyţ by z tabulky 8 bylo moţné vyvozovat její expanzivní charakter. SR byl naplánován jak deficitní, bylo počítání se schodkem ve výši 6 mld. korun. Realita však byla mnohem mírnější, konečná bilance byla pouze 1,7 mld. korun. V letech 1991-1992 byl zaznamenán rozpočtový schodek menší neţ 3% HDP. Restriktivní ráz fiskální politiky byl také uplatňován z důvodu obav z inflačního růstu. Na počátku transformačního období můţeme sledovat narůst průměrné roční míry inflace, v roce 1992 dosáhla hodnoty 56,6%. Tento nárůst byl způsoben především cenovou liberalizací. V dalším vývoji se podařilo míru inflace udrţovat přibliţně na 10% ročním průměru. Výjimkou pak byl následující rok 1993, kdy došlo k zavedení daně z přidané hodnoty.76

75

ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s. 161-172. 76 SPĚVÁČEK, Vojtěch. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty. Linde. Praha 2002. ISBN 86-86131-32-7, s. 153 - 155.

34

Tab. 5 Vývoj vybraných ukazatelů v ČR v letech 1991 - 1993 (v %). 1991

1992

1993

Průměrná roční míra inflace

56,6

11,1

20,8

Nominální průměrná mzda

15,4

22,5

25,3

Reálná průměrná mzda

-26,3

10

3,7

SPĚVÁČEK, Vojtěch. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty. Linde. Praha 2002. ISBN 86-86131-32-7, s. 153 - 155.

4.2.4

Shrnutí první fáze transformace

Počáteční fáze transformace byla ve znamení poklesu výkonu, známé téţ pod označením transformační recese. Pokles ekonomiky započal jiţ v roce 1990, předtím, neţ byly spuštěny hlavní reformy. Důvodem byla situace, která v té době v Československu panovala. Na jedné straně přestal fungovat plán, stanovený centrálně plánovanou ekonomikou, na straně druhé ještě nefungoval trţní systém. Transformační pokles přetrvával aţ do roku 1992, potaţmo 1993, v případě Československa však lze uţ v polovině roku 1992 hovořit o oţivení ekonomiky. Kumulovaný pokles HDP dosáhl v rozmezí let 1990 – 1992 hodnoty přibliţně 15%, v porovnání s ostatními transformujícími se zeměmi šlo o nejmenší pokles.77 Pokles však zaznamenaly i prakticky všechny sloţky poptávky. S tím úzce souvisí pokles spotřeby domácností, která sice měla ještě v roce 1990 vzestupnou tendenci,78 následující roky jiţ byly ve znamení poklesu spotřeby. Vývoj HDP a spotřeby domácností popisuje tabulka 6. Domácnosti v tomto období zaznamenaly obrovský propad příjmů především kvůli probíhající liberalizaci cen. Růst cen byl nepřímo úměrný růstu nominálních mezd, coţ znamenalo, ţe si v tomto období domácnosti značně pohoršily, reálné mzdy dokonce o více neţ 26%.79 Tab. 6 Změny HDP a spotřeby domácností Parametry HDP Spotřeba domácností

1990 -1,2 6,7

1991 -11,5 -28,5

1992 -3,3 -15,5

1993 0,6 2,9

1994 2,7 5,3

Zdroj : ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922X, s. 107.

77

JONÁŠ, J. Ekonomická transformace v České republice. Makroekonomický vývoj a hospodářská politika. Management Press. Praha 1997. ISBN 80-85943-22-0, s. 20. 78 Růst spotřeby domácností v roce 1990 lze vysvětlit předzásobením obyvatelstva – lidé nakupovali zboţí do zásoby z důvodu očekávané cenové liberalizace v následujícím roce. 79 ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s. 108-9.

35

Jak bylo uvedeno v předchozích kapitolách, byla fiskální politika první fáze transformace velmi restriktivní, především z důvodu obavy z inflačního růstu. V tabulce 7 lze vysledovat, ţe SR byl ve sledovaném období prakticky vyrovnaný, především v letech 1990 a 1992. V roce 1991 byl SR sice deficitní, coţ bylo způsobeno především reformními kroky (liberalizace cen, zahraničního obchodu, aj.), nicméně tento deficit bylo moţné povaţovat za nízký. Tab. 7 Hospodaření SR v letech 1990 – 1992 Rok 1990 1991 1992

Plánované příjmy 163.1 241.0 249.9

Skutečné příjmy 162.5 225.3 251.4

Plánované výdaje 163.1 239.9 255.9

Skutečné Přebytek/schodek výdaje 163.6 -1.1 240.1 -14.8 253.1 -1.7

Zdroj : DOLEŢAL, Karel. Státní rozpočet: I v těţkých dobách vyrovnaný. Mesec.cz [online]. 2006 [cit. 201403-09]. Dostupné z : http://www.mesec.cz/clanky/statni-rozpocet-i-v-tezkych-dobach-vyrovnany/.

Přes výše uvedené ukazatele však byly jak fiskální, tak monetární politika často kritizovány za přílišnou míru restrikce. Kritiku podporuje i výsledný propad výkonu, neţ který byl předpokládaný českými i zahraničními ekonomy. Podle jejích předpovědí měl pokles HDP v roce 1991 dosáhnout maximálně hodnoty 5%. Z tabulky 7 je patrné, ţe výsledný pokles byl ve skutečnosti více jak dvojnásobný.80 Bylo zřejmé, ţe celková zaostalost hospodářství byla mnohem vyšší, neţ se přepokládalo, hlavní podíl na situaci měl rozpad RVHP, pokles produkce těţkého a zbrojního průmyslu a otevření trhů zahraniční konkurenci.81

4.3 Období 1993-1996 (Obnova a boom) Jak bylo v předchozích kapitolách naznačeno, jiţ od poloviny roku 1992 došlo k oţivení ekonomiky a pozvolnému ekonomickému růstu. V případě fiskální politiky došlo ke značným změnám, neboť byla potřeba ji přizpůsobit podmínkám a potřebám trţního hospodářství. Ekonomický růst při zachování nízké nezaměstnanost a míry inflace přiřadil České republice status nejlépe se rozvíjející postkomunistické země. Některé euforické

80

ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s. 109. 81 SLANÝ, Antonín a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 1. vydání. C. H. Beck. Praha 2003. ISBN 80-7179-738-3, s. 351.

36

názory dokonce pasovaly Českou republiku na „středoevropského tygra“, tedy jakési paralele k rychle se rozvíjejícím zemím jihovýchodní Asie – asijským tygrům.82 Politická situace byla poměrně kontroverzní. Ihned na počátku roku 1993 došlo k faktickému rozdělení České a Slovenské republiky na dva samostatné státy, ekonomický vývoj byl od té chvíle okleštěn od ekonomiky slovenské části bývalé Československé republiky. Po volbách v roce 1992 se do čela státu dostala koalice čtyř pravicových, aţ středopravicových stran, a sice ODS, ODA, KDU-ČSL a KDS, v čele vlády stanul Václav Klaus. Obecně se sledované období neslo v duchu sniţování státních výdajů na straně jedné a snahu o vyrovnanost rozpočtů na straně druhé. Nutno podotknout, ţe Česká republika byla jedinou postkomunistickou zemí, která udrţovala vyrovnaný rozpočet, a to navzdory tomu, ţe se u transformujících ekonomik obecně očekávaly rozpočtové schodky. I přesto však nebyla fiskální politika v tomto období povaţována za restriktivní, naopak mnoho analytiků hovoří o expanzivním charakteru fiskální politiky.83 Jedna z nejvýznamnějších reforem tohoto období byla bezesporu kompletní proměna daňového systému, jejíţ prvky byly zavedeny počátkem roku 1993 a zůstávají platné aţ dodnes, pochopitelně s dílčími úpravami.

4.3.1

Rok 1993

Rok 1993 zaznamenal dvě základní události co do vývoje hospodářské politiky. První z nich je rozdělení Československa na samostatnou Českou a Slovenskou republiku. Tento akt znamenal oddělení měny, tedy opačný proces, neţ jaký byl připravován – vytvoření celní a měnové unie. Proces rozdělení státu samozřejmě s sebou nesl mnoho administrativních kroků, například emise nových bankovek, zaváděných nových právních dokumentů, celková úprava administrativy státu a státních orgánů (armáda, policie, apod.). Náklady spojené s odloučením obou států nebyly zanedbatelné a znamenaly pokles HDP o 2,1%. Nutno dodat, ţe pokles HDP neměl příčinu jen v samotném rozdělení Československa, ale i ve stále probíhající světové recesi (ta způsobila pokles HDP o 2,1%)

82

ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s. 111. 83 ŠVEJNAR, J. Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě. Academia. Praha 1997. ISBN 80-200-0568-4, s. 30.

37

a také aţ příliš restriktivní fiskální politika, která vedla ke vytváření rozpočtových přebytků (restrikce fiskální politiky způsobila dle odhadů pokles aţ o 1,8%).84 Významnou událostí roku 1993 bylo zavedení nových podmínek daňového sytému, jehoţ prvky měly plně odpovídat trţnímu systému. Daňová byla zaloţena na následujících zásadách: Zajištění dostatečného daňového příjmu v závislosti na potřebách SR Daňová spravedlnost a rovnost podmínek pro všechny hospodářské subjekty Začlenění české ekonomiky do celosvětového rámce Zlepšení procesu výběru daní Motivace ekonomických subjektů k aktivnímu jednání85 Daňová reforma přinesla zásadní změny ve struktuře rozpočtových příjmů a byl o poznání jednodušší neţ předchozí daňový systém. Nový systém se svoji podobou velmi přiblíţil struktuře daní v členských zemích EU.86 Daňová reforma s sebou přinesla mnoho změn, od samotného daňového systému či systému výběru daní, aţ po zavedení zcela nových daní. Nejzásadnější směny lze shrnout do následujících bodů: Byla zavedena daň z přidané hodnoty´(„DPH“),87 dále došlo k postupnému zvyšování podílu nepřímých daní na daňovém mixu. Došlo ke sjednocení zdanění příjmů – zdanění fyzických osob mělo mít vyšší význam, zdanění příjmů právnických osob by mělo postupně klesat. Pro účinné vybírání a správu daní byla zavedena standardní daňová správa. V neposlední řadě došlo k vyčlenění a zviditelnění pojistného sociálního pojištění (to souběţně vznikalo jako samostatný systém v rámci veřejných financí)88 V dalších období 90. let jiţ nedošlo výraznějším změnám daňového sytému. Pokud došlo k nějakým změnám, pak šlo o drobné úpravy zavedeného systému, vedoucí

84

ŠUJAN, Ivan a Milota ŠUJANOVÁ. Makroekonomická situace v České republice. In. ŠVEJNAR, Jan. Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě. 1. vydání. Academia. Praha 1997, s. 107-108. ISBN 80-200-0568-4. 85 DOBEŠOVÁ. The transformation of the Czech economy. 1. vyd. Masarykova univerzita. Brno 2003. ISBN 80-210-3292-8, s. 51. 86 MLČOCH, Lubomír, MACHONIN, Pavel, SOJKA, Milan. Ekonomické a společenské změny v české společnosti po roce 1989. Karolinum. Praha 2000. ISBN 80-246-0119-2, s. 256. 87 Daň z přidané hodnoty nahradila daň z obratu, která byla velmi sloţitá, před rokem 1990 její sazebník obsahoval desetitisíce sazeb. 88 HAMERNÍKOVÁ, B., MAATYOVÁ, A. Veřejné finance. ASPI. Praha 2007. ISBN 978-80-7357-301-0, s. 343.

38

k odstranění chyb. Nadále byla sniţována sazba daně z příjmů právnických osob (ze 45% na 31%), došlo k drobné úpravě sazeb DPH. Kromě výše uvedených událostí byla zahájena druhá vlna kuponové privatizace. V oblasti fiskální politiky byla stále praktikována politika sniţování vládních výdajů i daňového zatíţení, to vše při udrţení vyrovnanosti SR. O úspěšnosti aplikace této politiky vypovídá více tabulka 8, ze které je patrný mírný přebytek ve SR. Tab. 8 Stav SR v roce 1993 (v mld. Kč). Období 1993

Příjmy celkem roční skutečnost rozpočet 342,2

358,0

Výdaje celkem roční skutečnost rozpočet 342,2

356,9

Přebytek/schodek roční skutečnost rozpočet X

1,1

Český statistický úřad. Pokladní plnění státního rozpočtu. Czso.cz [online]. 2008 [cit. 2014-03-04] , dostupné z : http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/8B003C10D3/$File/140308q406.pdf.

4.3.2

Období let 1994 a 1995

Hospodářská situace České republiky byla v roce 1994 velmi příznivá, dá se tak hovořit o překonání ekonomické recese z let předcházejících. Fiskální politika si kladla stále za hlavní cíl vyrovnanost SR. Tento úkol se dařilo plnit, a i z důvodu ekonomického oţivení a růstu byl SR na konci roku 1994 přebytkový. Situace přetrvala i v roce 1995, který je povaţován za nejúspěšnější rok celé transformace. Skutečné přebytky SR uvádí tabulka 9. Významnou sloţkou období od roku 1994 byl nástup stabilní míry inflace. Průměrná roční míra inflace činila v roce 1994 10%, o rok později dokonce poklesla na 9,1%. Tento trend pokračoval i v následujících letech aţ do roku 1997, který znamenal narůstající obtíţe české ekonomiky a podnikové sféry.89

89

SPĚVÁČEK, Vojtěch. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty. Linde. Praha 2002. ISBN 86-86131-32-7, s. 155-156.

39

Tab. 9 Stav státního rozpočtu v letech 1994 - 1995 (v mld. Kč). Období 1994 1995

Příjmy celkem roční skutečnos rozpočet t 385,3 390,5 446,3 440,0

Výdaje celkem roční skutečnos rozpočet t 385,3 380,1 437,0 432,7

Přebytek/schodek roční skutečnos rozpočet t X 10,4 9,3 7,2

Zdroj : Český statistický úřad. Pokladní plnění státního rozpočtu. Czso.cz [online]. 2008 [cit. 2014-03-04] , dostupné z : http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/8B003C10D3/$File/140308q406.pdf.

Ekonomický růst mohl být nastartován díky několika základním faktorům. Předně došlo k vzestupu poptávky, s čímţ úzce souvisí růst investic. Růst investic byl umoţněn také proto, ţe bankovní sektor byl ochoten je financovat. Problémem investic byla nerovnoměrnost – většina jich směřovala do infrastruktury a ţivotního prostředí, jen malá část do výroby. Investice také nebyly zcela pokryty domácími úsporami, ačkoliv byly vysoké, deficit byl však vyrovnán přílivem zahraničního kapitálu.90 Významným faktorem pro růst ekonomiky byl i vzestup spotřeby. České domácnosti začaly nakupovat zboţí dlouhodobé spotřeby, k čemuţ napomohla jednak rostoucí nabídka dříve nedostupného zboţí, jednak růst bohatství jednotlivých domácností, pramenící ze stálého zvyšování mezd a také z příjmů z prodeje akcií po kuponové privatizaci. V letech 1994 – 1996 činil průměrný roční růst spotřeby domácností 6,4%.91 V roce 1994 byla ukončena druhá vlna kupónové privatizace.92 Obecně platí, ţe druhé vlny kuponové privatizace se zúčastnil větší počet obyvatel neţ vlny první. Pokud stručně srovnáme obě vlny, pak na jednoho účastníka připadal v první vlně majetek v hodnotě 35.000 Kčs, v druhé vlně se jednalo o hodnotu 25.000 Kčs. Obě vlny znamenaly zisk pro stát, v první byl zisk ve výši 9 miliard Kčs, ve druhé vlně byla výše zisku 4,4 miliardy Kčs.93 Rok 1995 bývá povaţován za nejúspěšnější rok celé transformace. Tempo ekonomického růstu bylo i nadále vysoké, coţ dokazuje i přebytkový SR (7,2 mld.). Významnou události tohoto roku však byl vstup České republiky do OECD dne 21. prosince 1995.94 Tento akt byl spojen se zavedením vnější směnitelností koruny, čímţ byly 90

ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s. 111. 91 SPĚVÁČEK, Vojtěch. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty. Linde. Praha 2002. ISBN 86-86131-32-7, s. 121-122. 92 Oficiální konec byl vyhlášen 31. 12. 1994. 93 ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s. 175-176. 94 Organisation for EcomonicCo-operation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj)

40

odstraněny překáţky pro pohyb kapitálu. Byl tak umoţněn významný příliv zahraničního kapitálu. V souvislosti ekonomický růstem se můţeme často setkat s pojmem „přehřívání české ekonomiky“. Transformační reformy a ekonomický vývoj zapříčinily růst poptávky, jehoţ základem jsou samozřejmě investice. Růst investic byl vyvolán dvěma základními okolnostmi. Na jedné straně se jednalo o mzdové polštáře,95 které sníţily mzdové náklady a zvyšovaly podnikové zisky z jednotky produkce. Nevýhodou takových polštářů bylo rychlé vyčerpání reálným růstem mezd a také vysokou nezaměstnaností. Růst mezd však zvyšoval spotřebitelskou poptávku, díky čemuţ byl umoţněn další ekonomický růst.96 Rok 1995 byl, co se týče daňového zatíţení a veřejných výdajů, stále ve znamení jejich postupného sniţování. Zejména druhou poloţku, tj. sniţování veřejných výdajů (zejména v sociální oblasti), se nedařilo plnit. Nutno podotknout, ţe v tomto období jiţ nedošlo k významným reformním úkonům. Mnoho ekonomů později kritizovalo tento odklon od reformních snah, resp. snah o dokončení transformačního procesu. V témţe roce můţeme spatřovat počátky příprav České republiky na začleňování se do evropských integračních struktur, tedy EU. Tento proces v obecné rovině prakticky započal jiţ v roce 1989, posléze v roce 1993 a 1994 Evropská rada („ER“) zpřesnila podmínky vstupu, stanovila jakousi předvstupní strategii, která byla ještě více upřesněna v dokumentu zvaném Bílá kniha, která vyšla v roce 1995 pod názvem Příprava přidruţených zemí střední a východní Evropy na začlenění do vnitřního trhu Unie.97

4.3.3

Rok 1996

Také v roce následujícím byl hlavním cílem udrţení vyrovnaného SR. Tento cíl se však podařilo splnit tak napůl. Platební bilance tohoto roku sice skončila deficitem, poprvé od roku 1992, nicméně výše deficitu byla pouhých 1,6 mld. Kč, jak ukazuje tabulky 10.98 I 95

Růst cen v prvních měsících transformace výrazně převýšil růst příjmů domácností v tomto období, coţ se projevilo meziročním poklesem reálných mezd o více neţ 25%. To ve svém důsledku znamenalo vznik mzdového transformačního polštáře. polštáře. Jeho následné vyprazdňování potom záviselo na tempu růstu reálných mezd. 96 Holman, R. Transformace české ekonomiky v komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy. Centrum pro ekonomiku a politiku. Praha 2000. ISBN 80-902795-6-2, s. 91-92. 97 SPĚVÁČEK, Vojtěch. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty. Linde. Praha 2002. ISBN 86-86131-32-7, s. 362-364. 98 Český statistický úřad. Pokladní plnění státního rozpočtu. Czso.cz [online]. 2008 [cit. 2014-03-04] , dostupné z : http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/8B003C10D3/$File/140308q406.pdf.

41

přes tuto skutečnost lze rok 1996 charakterizovat jako úspěšný, co se týče ekonomického růstu. Oproti roku 1995 byl zaznamenán drobný pokles, z hodnoty 5,9% v předchozím roce na 4,0% v roce 1996. Domácí poptávka převyšovala v tomto roce produkční výkonnost české ekonomiky, coţ v negativním slova smyslu přispívalo k inflačním tendencím a především k nerovnováze běţného účtu platební bilance a také obchodní bilance. První tři kvartály dosahovaly deficitu běţného účtu 7,5%, v posledním čtvrtletí dokonce 11,4%.99 Tab. 10 Stav SR v roce 1996 (v mld. Kč). Období 1996

Příjmy celkem roční skutečnost rozpočet 497,6 482,8

Výdaje celkem roční skutečnost rozpočet 497,6 484,4

Přebytek/schodek roční skutečnost rozpočet X 1,6

Zdroj : Český statistický úřad. Pokladní plnění státního rozpočtu. Czso.cz [online]. 2008 [cit. 2014-03-04] , dostupné z : http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/8B003C10D3/$File/140308q406.pdf.

Obchodní bilance i bilance běţného účtu vznikaly schodky, které byly vyrovnávány přílivem zahraničního kapitálu. Česká ekonomika začala být zahraničními investory povaţována za stabilní a perspektivní, příliv zahraničního kapitálu tak byl opravdu enormní. Situace tak vedla k vytvoření hospodářského cyklu – zahraniční kapitál ţivil investiční poptávku, která dále vedla k růstu mezd. Zvyšující se úroveň domácností pak vedla k nárůstu spotřebitelské poptávky, která byla často pokrývána dovozem, nabývajícím na objemu. Růst dovozu způsoboval také růst obchodního schodku, který kulminoval v letech 1996-1997.100 Pro ilustraci je přiloţena tabulka 13, která ukazuje vývoj veřejných financí v letech 1993 – 1997, kde lze vysledovat prohlubující se problémy veřejných financí.101 Rok 1996 byl také významný z politického hlediska, které úzce souviselo s vývojem české ekonomiky. V roce 1996 se konaly parlamentní volby, z nichţ vyšla vítězně opět koaliční vláda pravicového zaměření. Ta byla tentokrát znatelně oslabena a vytvořila menšinové uskupení (99 hlasů v poslanecké sněmovně). Kromě voleb do dolní komory parlamentu je třeba také zmínit konání prvních svobodných voleb do horní komory parlamentu – Senátu ČR. 99

ŢÍDEK, L. Česká ekonomika v 90.letech. ESP MU. Brno 2004. ISBN 80-210-3551-X, s. 48. HOLMAN, R. Transformace české ekonomiky v komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy. Centrum pro ekonomiku a politiku. Praha 2000. ISBN 80-902795-6-2, s. 91-92. 101 MUSIL, P. The development of the Fiscal Polici. In. DOBEŚOVÁ, D. The transformation of the Czech economy. 1. vyd. Masarykova univerzita. Brno 2003. ISBN 80-210-3292-8, s. 53. 100

42

Vnitřní rozpory uvnitř koalice nakonec vedly k rozpadu vlády na podzim roku 1997, coţ otevřelo cestu levicovým stranám (konkrétně České straně sociálně demokratické („ČSSD“)) do čela státu ve volbách v roce 1998.102 Tab. 11 Veřejné finance v České republice v letech 1993 – 1997 (v mld. Kč) 1993

1994

1995

1996

1997

422,0

472,2

535,8

585,1

620,0

358,0

390,5

440,0

482,8

509,0

420,1

462,9

531,8

596,1

640,4

356,9

380,1

432,8

484,4

524,7

Přebytek/deficit veřejných financí

1,9

9,3

4,0

-11,0

-20,4

Přebytek/deficit státního rozpočtu

1,1

10,4

7,2

-1,6

-15,7

Podíl veřejných financí na HDP v %

46,1

44,6

42,5

38,9

38,8

Podíl státního rozpočtu na HDP v %

39,2

36,6

34,6

31,6

31,8

Celkové příjmy Státní rozpočet Celkové výdaje Státní rozpočet

Zdroj : MUSIL, P. The development of the Fiscal Polici. In. DOBEŚOVÁ, D. The transformation of the Czech economy. 1. vyd. Masarykova univerzita. Brno 2003. ISBN 80-210-3292-8, s. 53.

4.3.4

Shrnutí

Období let 1993 – 1996 byl z pohledu transformačního procesu velmi úspěšné. Pravdivosti takového hodnocení dokazují statistické ukazatele v předchozích kapitolách, mezi kterými můţeme vystihnout vysoké tempo ekonomického růstu, nízkou míru nezaměstnanosti i inflace, vyrovnanost SR, který vykazoval i přebytky. Míra inflace vykazovala v tomto období poměrně stabilní hodnoty, pohybující se na úrovni 10%. Česká ekonomika byla stále nastavena v duchu vyrovnaných SR, coţ se dařilo plnit. SR dokonce vykazoval přebytky, vyjma roku 1996, který skončil v mírném deficitu. Docházelo také ke sniţování podílu veřejných financí na HDP, coţ bylo zajišťováno sniţováním vládních výdajů na straně jedné a sniţování daňového zatíţení na straně druhé.

102

SPĚVÁČEK, Vojtěch. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty. Linde. Praha 2002. ISBN 86-86131-32-7, s. 73-74.

43

Tab. 12 Vývoj vybraných ukazatelů v ČR v letech 1993 – 1996 (v %). 1993

1994

1995

1996

Průměrná roční míra inflace

20,8

10

9,1

8,8

Nominální průměrná mzda

25,3

18,5

18,5

18,4

Reálná průměrná mzda

3,7

7,7

8,6

8,8

Zdroj : SPĚVÁČEK, Vojtěch. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty. Linde. Praha 2002. ISBN 86-86131-32-7, s. 155 – 156.

Na konci období se však začala projevovat fiskální rizika, která měla dopad na ekonomický vývoj následujících let. Vládě se na jedné straně dařilo sniţovat podíl veřejných výdajů, pokles podílů příjmů na HDP byl však hlubší. Toto nerovnováţné nastavení na příjmové a výdajové straně vedlo k postupnému prohlubování schodků. V tomto období došlo k poklesu vykazovaného veřejného dluhu pod 10%, čehoţ však bylo dosaţeno jen za pomocí transformačních mimorozpočtových fondů,103 které přebíraly velkou část transformačních nákladů. Z tohoto důvodu vznikla v České republice struktura poměrně nepřehledná struktura veřejných rozpočtů, čímţ došlo k jistému omezení vypovídající schopnosti makroekonomických ukazatelů týkajících se vládního sektoru.104 Politická situace…

4.4 Období 1997 – 1999 (období recese) V roce 1997 se plně projevily problémy ekonomiky, které byly v předchozích letech skryty. Období lze charakterizovat hospodářským poklesem a ekonomickou stagnací. Navíc i nadále přetrvával deficit obchodní bilance, ekonomika tak byla zasaţena v několika oblastech. Česká ekonomika stála před těţkým úkolem situace alespoň zmírnit a vrátit se k ekonomickému růstu z předchozích let. Nástrojem k uzdravením ekonomiky se staly balíčky ekonomických opatření. Situaci nepomohla ani nestabilní politická situace, jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, menšinová vláda, sestavená v roce 1996, se v roce 1997 rozpadla. Vládu Václava Klause tak nahradila prozatímní vláda, v čele s Josefem Tošovským. V červnu roku 1998 se konaly předčasné volby, které vyhrála ČSSD, do Poslanecké sněmovny se dostaly ještě ODS, Komunistická strana Čech a Moravy („KSČM“), KDU-ČSL a Unie svobody („US“)). 103

Programy Fondu národního majetku, Česká investiční, Česká inkasní a Konsolidační banka. SPĚVÁČEK, V. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty. Linde. Praha 2002. ISBN 86-86131-32-7, s. 203 – 204. 104

44

Následné vytvoření vlády bylo velmi komplikované, ČSSD se nedařilo sestavit většinovou vládu. Východiskem ze situace se stalo uzavření tzv. „opoziční smlouvy“ s ODS, na základě které byla vytvořena vláda pouze ze sociálních demokratů, podpořená právě ODS.105 V čele vlády stanul Miloš Zeman. Období recese je charakteristické pro celé období let 1997 – 1999, v posledním zmiňovaném roce došlo od pomyslného „odraţení ode dna“ české ekonomiky, neboť došlo ke stabilizaci hospodářského poklesu, ve druhé polovině roku 1999 pak nastal pozvolný růst HDP.

4.4.1

Rok 1997

Česká ekonomika vstoupila do roku 1997 opět s cílem, který byl plněn v předešlých letech. SR byl sestaven s předpokladem hospodářského růstu. Jiţ na počátku se však projevilo významné zpomalení ekonomiky. Příčinou negativního vývoje byl jiţ zmíněný deficit obchodní bilance a také vznik cyklického deficitu SR, naplánovaného v očekávání růstu. Kromě zmíněných faktorů však neblaze na českou ekonomiku působily jiné faktory. Stále preferovaný fixní kurz koruny se ukázal být neudrţitelný a vyústil aţ v měnovou krizi v polovině roku 1997. Vývoj ekonomiky a SR překvapily i rozmary počasí. Českou republiku v červenci 1997 zasáhly katastrofální záplavy, které si vyţádaly škody na majetku ve výši 60 miliard korun. Ztráty rozpočtu pak v důsledku niţších odvodů dosáhly 10 miliard korun. Pokud přepočteme ztráty SR na ukazatel HDP, pak došlo v tomto roce jenom v důsledku povodní k poklesu o 1%.106 Nelichotivá ekonomická situace přinutila vládu k přijetí tzv. balíčku opatření,107 jehoţ cílem bylo zlepšení makroekonomické rovnováhy. Hlavní kroky tohoto prvního balíčku opatření lze shrnout do následujících bodů: sníţení rozpočtových výdajů zpomalení růstu mezd omezení dovozu zahraničního zboţí Uvedené kroky vracely fiskální politiku do jejího restriktivní podoby. Škrty dosáhly celkem 25,5 miliard korun.108 Nutno podotknout, ţe přijatý balíček měl charakter pouze 105

ŢÁK, M. a kol. Vnitřní a vnější podmínky restrukturalizace a hospodářská politika v ČR. OECONOMICA. Praha 2001. ISBN 80-245-0257-7, s. 147-148. 106 ŢÍDEK, L. Česká ekonomika v 90. letech. Masarykova univerzita. Brno 2004. ISBN 80-210-3551-X, s. 49.50. 107 Oficiálně byl balíček nazván Korekce hospodářské politiky a další transformační opatření.

45

„mimořádného opatření“, které nebylo podloţeno ţádnými skutečnými reformami. Tato absence skutečného řešení byla zapříčiněna mimo jiné také oslabenou koaliční vládou, která postupně ztrácela svoji pozici. Sniţování vládních výdojů tak bylo opravdu jen jednorázové a v následujících letech se výdajová sloţka vrátila na původní úroveň.109 Měnová krize, která se nečekaně objevila v květnu 1997, donutily vládu přijmout druhý balíček opatření.110 Cílem tohoto opatření bylo jednak zastavení poklesu kurzu koruny, jednak další restrikce fiskální politiky. Ta spočívala ve zmrazení mezd ve veřejném sektoru, dalšími škrty vládních výdajů (celkem 16,9 mld. korun). Největší zásahy, co se škrtů týče, postihly hlavně investiční výdaje, dále byly kráceny dotace zejména v oblasti ţelezniční dopravy, v lesnictví či zemědělství. 111 V případě nominálních průměrných mezd došlo oproti předchozím letům k výraznému poklesu na 10,5%.

112

Reálná mzda tak vzrostla v roce 1997 pouze o 1,9%, v následujícím roce dosáhla dokonce záporných čísel (-1,2%).113 Přes poměrně razantní zásahy do SR se však celkovou roční bilanci nepodařilo vyrovnat a SR tak skončil v deficitu 15,7 mld. korun. Rok 1997 se tak stal prvním rokem od roku 1991, který skončil výrazným deficitem. Co se týče měnové politiky, je vhodné okrajově zmínit, ţe ČNB udrţovala restriktivní charakter monetární politiky. Na konci měnové krize došlo k opuštění fixního kurzu koruny a přechod k tzv. floatigu (flexibilní kurzový reţim). Politická scéna byla v roce 1997 značně nestabilní. Uvnitř koalice i samotné ODS panovaly neshody. Vládnoucí strana se dokonce rozdělila na dvě frakce, kdyţ se odštěpila část vládních odpůrců, kteří zaloţili novou stranu Unie svobody. Koalice byla natolik nefunkční, ţe její rozpad byl takřka nevyhnutelný, Stalo se tak v listopadu 1997. K dovedení země k předčasným volbám, plánovaných na červen 1998. Byl pověřen tehdejší guvernér ČNB Josef Tošovský.

108

ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s. 81. 109 Holman, R. Transformace české ekonomiky v komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy. Centrum pro ekonomiku a politiku. Praha 2000. ISBN 80-902795-6-2, s. 96-97. 110 Oficiální název balíčku byl Stabilizační a ozdravný program vládní koalice. 111 ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s. 85. 112 Nominální průměrné mzdy v letech 1993-1996 činilo v průměru 19,4%. 113 SPĚVÁČEK, V. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty. Linde. Praha 2002. ISBN 86-86131-32-7, s. 156.

46

4.4.2

Rok 1998

Počátkem roku 1998 byla jmenována vláda Josefa Tošovského, která vládla aţ do června téhoţ roku. Volby do Poslanecké sněmovny vyhrála ČSSD, dalšími stranami, které se do sněmovny dostaly, byla ODS, KSČM, KDU-ČSL a Unie Svobody. Jak jiţ bylo uvedeno v úvodu této pasáţe, nastaly vleklé problémy se sestavením vlády. Jednou z moţností bylo sestavení vlády sociálních demokratů s KDU-ČSL, ovšem šlo by o menšinovou vládu, s tichou podporou komunistů. To bylo pro KDU-ČSL nepřijatelné, proto se snaţila k jednání přesvědčit Unii svobody. Ta však odmítla spolupráci s ČSSD. Dohoda byla prakticky nemoţná, řešení tak bylo poměrně nečekané. Stalo se jí podepsání tzv. opoziční smlouvy mezi ČSSD a opoziční ODS, která zajišťovala menšinovou vládu sociálních demokratů s podporou ODS. Předsedou vlády se stal Miloš Zeman114 Z ekonomického hlediska byl vládou Václava Klause, která ještě stačila schválit SR pro rok 1998, očekáván hospodářská růst přibliţně ve výši 2,2%, proto byl sestaven opět vyrovnaný SR. Nutno dodat, ţe rok 1998 byl posledním, co se týče plánování vyrovnaného SR, v dalších letech se jiţ počítalo s rozpočty schodkovými. Tento odhad se však ukázal velmi nepřesná, namísto hospodářského růstu se dostavil pokles ve výši -0,8% HDP. V důsledku této nerovnováhy skončil SR v deficitu, a to ve výši 29,3 mld. korun.115 Vláda Miloše Zemana stála před velmi těţkým úkolem, a sice vyvést zemi z recese. Jeho kabinetu se zčásti podařilo sníţit fiskální restrikci a ve druhé polovině roku 1998 zvýšil výdaje ve snaze podpořit hospodářský růst. Jedním z významných fiskálních opatření bylo sníţení daně z příjmů právnických osob z 39% na 35%. Obavu vzbuzoval zejména předvolební program sociální demokracie, který hovořil o ukončení procesu privatizace, zvyšování sociálních výdajů či ukončení subvencování bank. Ve skutečnosti však právě vláda Miloše Zemana velké podniky privatizovala. Obavy ze zastavení transformačního procesu se tak nenaplnila, sociálnědemokratické vládě se dokonce podařilo některé reformní kroky dokončit.116 Rok 1998 byl také významný z hlediska jednání České republiky do EU. Jiţ v prosinci roku 1997 rozhodlo zasedání ER v Lucemburku zahájit jednání o vstupu s pěti zeměmi střední a východní Evropy a s Kyprem. V roce 1998 došlo k dvěma stěţejním

114

SPĚVÁČEK, V. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty. Linde. Praha 2002. ISBN 86-86131-32-7, s. 74. 115 Český statistický úřad. Pokladní plnění státního rozpočtu. Czso.cz [online]. 2008 [cit. 2014-03-04] , dostupné z : http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/8B003C10D3/$File/140308q406.pdf. 116 ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s. 86.

47

rozhodnutím. Na straně EU měla Komise kaţdoročně (počínaje rokem 1998) předkládat Radě hodnotící zprávu, jak se kandidátským zemím daří plnit stanovená kritéria pro vstup do EU. Samotná kandidátská země pak měla kaţdoročně vypracovat vlastní Národní program pro převzetí legislativy Unie. Lze tedy říct, ţe počínaje rokem 1998 začaly konkrétní přípravy České republiky ke vstupu do EU.117

4.4.3

Rok 1999

Do roku 199 vstoupila česká ekonomika s jasným cílem – ukončit období hospodářského poklesu a opět nastartovat hospodářský růst. Počátek roku však přinesl komplikaci v podobě SR, který ještě nebyl schválen a Česká republika tak hospodařila za provizorních podmínek. Ke schválení rozpočtu došlo aţ v polovině ledna 1999 a je nutné zmínit, ţe se poprvé jednalo o rozpočet schodkový.118 Kalkulovalo se s rozpočtovým schodkem 31 mld. korun, realita byla nepatrně pozitivnější, schodek dosáhl výše 29,8 mld. korun. Schvalování SR bylo velmi bouřlivé, deficitní rozpočet byl velmi neochotně podpořen opozicí. Schválení rozpočtu bylo podmíněno prorůstovou tendencí ekonomiky, která byla nezbytná pro další jednání o vstupu do EU. Fiskální politika byla poměrně expanzivní. Pokračovalo sniţování zdanění, například došlo ke zrušení nejvyššího pásma pro daně z příjmů fyzických osob. Právě výdaje SR, způsobující nárůst jeho deficitu, byly zaměřeny na obnovení hospodářského růstu. Tento fiskální impuls dosáhl v tomto roce 1,3% HDP. Sniţování veřejných výdajů dokládá fakt sniţování veřejné spotřeby. Ta dosahovala v roce 1999 jen 84% úrovně roku 1990.119 Významná suma výdajů SR putovala do obnovy českého průmyslu. Kabinet Miloše Zemana byl oproti předchozím vládám velmi nakloněn průmyslové politice a v jejím rámci byl schválen Revitalizační program českého průmyslu. Do tohoto programu bylo zařazeno 8 velkých průmyslových podniků, pro které byla připravena suma vyšší neţ 7 miliard korun. Šlo o podniky Tatra Kopřivnice, ZPS Zlín, Aliachem, ČKD Praha Holding, Škoda

117

SPĚVÁČEK, V. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty. Linde. Praha 2002. ISBN 86-86131-32-7, s. 365-366. 118 ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s. 89. 119 ŢÍDEK, L. Česká ekonomika v 90. letech. Masarykova univerzita. Brno 2004. ISBN 80-210-3551-X, s. 40.

48

Plzeň, Vítkovice, Spolana a Zetor. Kromě pomoci průmyslovým podnikům se kabinet rozhodl pomoci i bankám, konkrétně České spořitelně a Komerční bance.120 Rok 1999 je jakýmsi odraţením ode dna, ukončením období recese. V následujících letech dosáhla česká ekonomika významného růstu. O zlepšení situace hovoří i posudky Komise o začlenění České republiky do EU. Hodnotící zprávy byly v roce 1998 a 1999 velmi kritické, na jedné straně byla tíţivá ekonomická situace, na straně druhé pak poměrně nestabilní politická scéna. Teprve aţ zpráva z roku 2000 vyznívá pozitivněji a znamená určitý zlom v procesu postupného začleňování se do evropských integračních struktur.121

4.4.4

Shrnutí období let 1997 – 1999

Toto období je z hlediska SR odlišné oproti předchozím obdobím. Poprvé zde totiţ jeho bilance končí ročním deficitem, jak je uvedeno v tabulce 13. Tab. 13 SR v letech 1997 – 1999. Období 1997 1998 1999

Příjmy celkem roční skutečnost rozpočet 519,6 509 547,2 537,4 581,3 567,3

Výdaje celkem roční skutečnost rozpočet 519,6 514,7 547,2 566,7 612,4 596,9

Přebytek/schodek roční skutečnost rozpočet X -15,7 X -29,3 -31 -29,6

Zdroj : Český statistický úřad. Pokladní plnění státního rozpočtu. Czso.cz [online]. 2008 [cit. 2014-03-04] , dostupné z : http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/8B003C10D3/$File/140308q406.pdf.

Ekonomickou situace těchto let byla negativně ovlivněna mnoha problémy. Jednak došlo k výraznému zpomalení ekonomického růstu, jako takového, dále přetrvával deficit obchodní bilance. Na poli monetární politiky došlo v roce 1997 k měnové krizi, negativně se do ekonomického vývoje podepsal i deficit obchodní bilance. Velmi sloţitá byla také politická situace. Rok 1997 znamenal konec vládní koalice Václava Klause, ustavení dočasné vlády a nástup levicové sociální demokracie v čele s Milošem Zemanem v roce 1998. I tato změna vedla ke změně při přípravě SR, který byl plánován (a dodnes je plánován) jako deficitní.

120

ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s. 90. 121 SPĚVÁČEK, Vojtěch. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty. Linde. Praha 2002. ISBN 86-86131-32-7, s. 367.

49

Zajímavá byl také vývoj inflace. V předchozích letech se dařila udrţovat míra inflace pod 10%, v letech 1997 – 1999 sledujeme její mírný vzestup. Ekonomický pokles se významně dotkl nominální průměrné mzdy. Zatímco v letech 1993 – 1996 byl její průměr udrţován v průměru na hodnotě 19,4%, v roce 1997 pokles na 10,5% a v roce 1998 dokonce na 9,4%. Vývoj reálný příjmů domácností a zejména související pokles agregátní poptávky způsobil vzrůst míry inflace v roce 1998. Rok 1999 pak přinesl významné ekonomické zlepšení, nominální průměrná mzda vzrostla o 8,2%, reálná mzda pak vzrostla o 6%. Míra inflace v tomto roce poklesla na hodnotu 2,1%. Tato nízká míra souvisí s faktem, ţe se podařilo definitivně zastavit výrazný růst cenové hladiny.122 Tab. 14 Vývoj vybraných ukazatelů v ČR v letech 1997 – 1999 (v %) 1997

1998

1999

Průměrná roční míra inflace

8,5

10,7

2,1

Nominální průměrná mzda

10,5

9,4

8,2

Reálná průměrná mzda

1,9

-1,2

6

Zdroj : SPĚVÁČEK, Vojtěch. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty. Linde. Praha 2002. ISBN 86-86131-32-7, s. 156-162.

V období let 1997 – 1999 vyvstal nový problém. Začala se zvyšovat nezaměstnanost v důsledku toho, ţe ekonomika nebyla schopna z důvodu hospodářského poklesu absorbovat pracovní sílu. Nejvíce zasaţena byla oblast, kde přetrvávaly strukturální problémy – tedy oblast těţkého průmyslu. Nezaměstnanost se tak týkala nejvíce oblastí severní Moravy a Čech. V roce 1997 nezaměstnanost poprvé překročila hranici 5%, v následujícím roce se pak ještě zvýšila na 7,5%. Obecně lze uvést, ţe růst nezaměstnanosti se stal dlouhodobým problém, tento trend nezměnilo ani oţivení ekonomiky v roce 1999.123 Ruku v ruce s tím, jak se začal prohlubovat státní deficit, začal se zvyšovat i státní dluh. Ten doposud nepředstavoval ţádné větší riziko, ovšem v tomto období začala být velmi alarmující právě rychlost jeho růstu. Zatímco v roce 1997 dosahoval státní dluh výše 173,1 mld. korun, v roce 1998 uţ to bylo 194,7 mld. korun a v roce 1999 byl vzrůst dokonce o 30 mld. a dosáhl tak výše 228,4 mld. korun. Vývoj v dalších letech tento

122

SPĚVÁČEK, V. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty. Linde. Praha 2002. ISBN 86-86131-32-7, s. 155-162. 123 ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X, s. 126.

50

negativní trend udrţel a státní dluh kaţdý rokem stále roste. Následující tabulka ukazuje vývoj státního dluhu od roku 1993 do roku 1999.

Tab. 15 Vývoj státní dluhu ČR v letech 1993 – 1999. 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

STÁTNÍ DLUH CELKEM

158,8

157,3

154,4

155,2

173,1

194,7

228,4

Domácí dluh

86,4

90,2

101,2

110,9

134,8

170

207,1

17

23,8

42

62,6

70,9

99,8

130,1

19,5

28,3

41,7

43,9

57,9

70

77

Ostatní zdroje

49,9

38,1

17,6

4,3

6

0,2

0

Zahraniční dluh

72,4

67,1

53,1

44,3

38,3

24,6

21,2

0

0

0

0

0

0

0

24,4

24,5

23,8

23,3

20,9

11,4

11,3

0

0

0

0

0

0

0

Závazky převzaté od ČSOB v konvertibilních měnách (CDZ)

38,4

33

19,8

11,5

7,8

3,4

0,1

Závazky převzaté od ČSOB v nekonvertibilních měnách

8,9

8,9

8,8

8,8

8,8

8,8

8,8

Směnky

0,7

0,7

0,7

0,7

0,8

1

1,1

Státní pokladniční poukázky Střednědobé a dlouhodobé státní dluhopisy

Zahraniční emise dluhopisů Půjčky na podporu platební bilance Půjčky od EIB

Zdroj : Struktura a vývoj státního dluhu. Mfcr.cz [online]. 2004 [cit. 2014-04-05]. Dostupné z http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/hospodareni/rizeni-statniho-dluhu/dluhova-statistika/struktura-a-vyvojstatniho-dluhu.

51

5. ZÁVĚR Hospodářská úroveň České republiky vstupovala do poslední dekády 20. století s velmi pokřivenou úrovní. Vysoká úroveň z meziválečného období byla minulostí, další vývoj zbrzdila jednak světová válka, jednak nástup komunismu a přechod na centrálně plánované hospodářství. Pozitivní prvky tohoto systému jsou v porovnání s jeho negativy zanedbatelné a obecně lze hovořit o stagnaci či zbrzdění ekonomického rozvoje nejen České republiky, ale všech bývalých socialistických zemí. Fiskální politika je součástí hospodářské politiky a slouţí k ovlivňování jak agregátní poptávky, tak agregátní poptávky. Cílem fiskální politiky je zajištění růstu celkové produkce (HDP), pozitivně působit na nezaměstnanost či inflaci. Její hlavní náplň spočívá ve stabilizační funkci veřejných financí. Hlavní pozornost této práce a tedy fiskální politiky je věnována SR, neboť díky němu, jako jedné ze sloţek veřejných financí, lze udrţovat stabilní ekonomický vývoj státu. Česká republika, zaţila poměrně specifický vývoj nejen, co se samotné fiskální politiky týče, ale i celého ekonomického systému. Aţ do roku 1989 byla ekonomika centrálně plánovaná a byla tak ovlivňována řadou deformujících jevů. Ekonomika byla řízena centrálně a sledovala předem stanovené plány, bez ohledu na aktuální poptávku. Charakteristickým rysem systému bylo společné vlastnictví, znárodnění podniků. Míra znárodnění v ČSSR byla dokonce největší po SSSR. Rok 1989 přinesl změnu jak na politické scéně, tak v systému hospodářství. Přinesl jednak pád komunismu, jednak, a to především, přerod centrálně plánovaného hospodářství na trţní systém. Česká ekonomika stanula před důleţitým cílem. Transformovat ekonomiku a zahájit cestu ekonomického vývoje, zakončeného začleněním republiku do EU. Bylo zapotřebí nejen odstranit nedostatky předchozího systému, ale celkově změnit ekonomické trendy či změnit myšlení obyvatel. V počátku byl kladen důraz na stěţejní oblasti ekonomiky – liberalizace cen, zahraničního obchodu, zrovnoprávnění všech forem vlastnictví a uvolnění trhu. 90. léta 20. století lze z hlediska ekonomického vývoje rozdělit na tři dílčí etapy. První období zahrnuje počátek transformace, tedy roky 1990 – 1992, a je charakterizováno recesí. V této fázi dochází k zásadním ekonomickým změnám, především k liberalizaci cen, zahraničního obchodu, je počátkem privatizačního procesu, tedy přechodu veřejného majetku do soukromého vlastnictví. Další období znamená ekonomický růst a zahrnuje roky 1993 – 1996. Transformační proces a jeho důsledky se jiţ stabilizovaly, coţ umoţnilo 52

prudký ekonomický růst. Poslední etapa 90. let, 1997 – 1999 byla ve znamení ekonomického poklesu. Začaly se naplno projevovat skryté hrozby, jako deficitní platební bilance či obchodní bilance. Období bylo také negativně ovlivněno nestabilní politickou situací, která vedla k přechodu pravice do opozice a nástup levice do čela vlády. Období bylo důleţité i pro další vývoj republiky, zejména ve vztahu k integračním snahám o začlenění se do struktur EU. V tomto období reálně začaly přípravy na přistoupení, zejména v podobě hodnotících zpráv ze strany EU. Na základě těchto zpráv upravovala ČR svoji hospodářskou politiku tak, aby byla hodnocení pozitivní. Cílem této práce byla analýza fiskální politiky České republiky v 90. letech. Jelikoţ fiskální politika nefunguje jako izolovaný celek, bylo nutné ji zasadit do obecného rámce ekonomického vývoje, zahrnující i stěţejní události z oblasti monetární (měnové) politiky. Z práce je patrné, ţe fiskální politika prodělala v 90. letech 20. století opravdu dynamický vývoj. Zřejmé jsou počáteční obavy z nového systému, patrná je jistá míra nejistoty a neznalosti při aplikaci transformačních kroků. Nastíněny byly také skryté problémy, jako například rostoucí deficit platební bilance či obchodní bilance, které se později staly, zejména ve třetí etapě, jedním z faktorů nastupující recese. Velmi všeobecně zde byl zmíněn proces privatizace, coţ je téma, které si zaslouţí důkladnější pozornost, neboť se jedná o velmi sloţitou problematiku s kladnými i zápornými rysy. Zajímavý je také pohled na vývoj státního rozpočtu ve spojitosti s ekonomickým vývojem a zejména změnou politické orientace vlády. Fiskální politika 90. let je tedy jakýmsi úvodem pro vývoj do dalších let a na práci lze navázat pohledem na první roky 21. století. Velmi zajímavý námět na další analýzu je vývoj fiskální politiky ve spojitosti s přípravami na začlenění do EU a také její vývoj po samotném začlenění v roce 2004. Tato práce tedy slouţí jako teoretická analýza prvních let trţního systému, od něhoţ se odvíjel další hospodářský vývoj našeho státu.

53

6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Tištěné zdroje DOBEŠOVÁ. The transformation of the Czech economy. 1. vyd. Masarykova univerzita. Brno 2003. ISBN 80-210-3292-8. DVOŘÁK, P. Vybrané problémy fiskální politiky. Vysoká škola ekonomická v Praze. Praha 1997. ISBN 80-7079-620-0. HAMERNÍKOVÁ, B., MAATYOVÁ, A. Veřejné finance. ASPI. Praha 2007. ISBN 978-80-7357-301-0. Holman, R. Transformace české ekonomiky v komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy. Centrum pro ekonomiku a politiku. Praha 2000. ISBN 80-902795-6-2. JONÁŠ, J. Ekonomická transformace v České republice. Makroekonomický vývoj a hospodářská politika. Management Press. Praha 1997. ISBN 80-85943-22-0. KLAUS, V. Makroekonomická fakta české transformace. NC Publishing. Brno 2007. ISBN978-80-903858-1-8. KLIKOVÁ, Ch. (Christiana) - KOTLÁN, I. (Igor). Hospodářská politika. SOKRATES, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8. MLČOCH, Lubomír, MACHONIN, Pavel, SOJKA, Milan. Ekonomické a společenské změny v české společnosti po roce 1989. Karolinum. Praha 2000. ISBN 80-246-0119-2. MUSIL, P. The development of the Fiscal Polici. In. DOBEŚOVÁ, D. The transformation of the Czech economy. 1. vyd. Masarykova univerzita. Brno 2003. ISBN 80-210-3292-8.

54

NĚMCOVÁ, I. (Ingeborg) – Ţák, M. (Milan). Hospodářská politika. Grada Publishing, spol. s r.o. 1. vydání. Havlíčkův Brod 1997. ISBN 80-7169-462-2. ONDRČKA, P. Teorie monetární a fiskální politiky. ESF MU. Brno 1997. ISBN 80-210-1510-1. PAULÍK, T. Hospodářská politika. Slezská univerzita. 1. vydání. Opava 1998. ISBN 80-7248-148-7.

PEKOVÁ, J. Veřejné finance – úvod do problematiky. ASPI. Praha 2008. ISBN 978-80-7357-358-4.

SLANÝ, A. Hospodářská politika. Masarykova univerzita, 1. vydání. Brno 1996. ISBN 80-210-1338-9.

SLANÝ, Antonín a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 1. vydání. C. H. Beck. Praha 2003. ISBN 80-7179-738-3.

SOJKA, M. a kol. Česká ekonomika v evropských integračních problémech. Vybrané problémy. Nakladatelství Doplněk. Brno 2009, ISBN 978-80-7239-234-6. SPĚVÁČEK, Vojtěch. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty. Linde. Praha 2002. ISBN 86-86131-32-7. ŠUJAN, Ivan a Milota ŠUJANOVÁ. Makroekonomická situace v České republice. In. ŠVEJNAR, Jan. Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě. 1. vydání. Academia. Praha 1997, s. 101-103. ISBN 80-2000568-4. ŠVEJNAR, J. Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě. Academia. Praha 1997. ISBN 80-200-0568-4.

55

ŢÁK, M. a kol. Vnitřní a vnější podmínky restrukturalizace a hospodářská politika v ČR. OECONOMICA. Praha 2001. ISBN 80-245-0257-7. ŢALOUDEK, K. Encyklopedie politiky. Libri. Praha 2004, s. 532. ISBN80-7277209-0. ŢÍDEK, L. Česká ekonomika v 90. letech. Masarykova univerzita. Brno 2004. ISBN 80-210-3551-X. ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. C. H. Beck. Praha 2006. ISBN 80-7179-922-X.

Elektronické zdroje ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Diskontní sazba České národní banky. CNB.cz [online]. 2009 [cit. 2014-02-24]. Dostupné z : http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/tiskove_zpravy_cnb/2009/091218_disko ntni_sazba.html. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Jak se vyvíjela diskontní sazba ČNB. CNB.cz [online]. 2012 [cit. 2014-02-24]. Dostupné z : http://www.cnb.cz/cs/faq/jak_se_vyvijela_diskontni_sazba_cnb.html. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Pokladní plnění státního rozpočtu. Czso.cz [online]. 2008 [cit. 2014-03-04] , dostupné z : http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/8B003C10D3/$File/140308q406.pdf. DOLEŢAL, K. Státní rozpočet: I v těţkých dobách vyrovnaný. Mesec.cz [online]. 2006 [cit. 2014-03-09]. Dostupné z : http://www.mesec.cz/clanky/statni-rozpocet-i-v-tezkych-dobach-vyrovnany/

56

UNITED NATIONS DEVELOPMENT PROGRAMME. Human development report 1992 [online]. 1992 [cit. 2014-01-21]. Dostupné z : http://hdr.undp.org/sites/default/files/reports/221/hdr_1992_en_complete_nostats.p df.

MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Struktura a vývoj státního dluhu. Mfcr.cz [online]. 2004 [cit. 2014-04-05].

Dostupné z : http://www.mfcr.cz/cs/verejny-

sektor/hospodareni/rizeni-statniho-dluhu/dluhova-statistika/struktura-a-vyvojstatniho-dluhu.

57

7. SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK A TABULEK Zkratky ČSSD

Česká strana sociálně demokratická

DPH

Daň z přidané hodnoty

ER

Evropská rada

EU

Evropská unie

HDP

Hrubý domácí produkt

HNP

Hrubý národní produkt

KDS

Křesťanskodemokratická strana

KDU-ČSL

Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová

KSČM

Komunistická strana Čech a Moravy

ODA

Občanská demokratická aliance

ODS

Občanská demokratická strana

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

RVHP

Rada vzájemné hospodářské pomoci

SR

Státní rozpočet

US

Unie svobody

58

Tabulky a grafy Graf 1 Rozpočtová soustava ČR

Tab. 1 Srovnání celkových vládních příjmů a výdajů plánovaných a trţních ekonomik Tab. 2 Výše celkových rozpočtových dotací (v % HDP) Tab. 3 Výsledky voleb do Federálního shromáţdění 1990 Tab. 4 Zahraniční obchod České republiky v letech 1990 – 1994 (v mld. Kčs/Kč) Tab. 5 Vývoj vybraných ukazatelů v ČR v letech 1991 - 1993 (v %) Tab. 6 Změny HDP a spotřeby domácností Tab. 7 Hospodaření SR v letech 1990 – 1992 Tab. 8 Stav SR v roce 1993 (v mld. Kč) Tab. 9 Stav státního rozpočtu v letech 1994 - 1995 (v mld. Kč) Tab. 10 Stav SR v roce 1996 (v mld. Kč) Tab. 11 Veřejné finance v České republice v letech 1993 – 1997 (v mld. Kč) Tab. 12 Vývoj vybraných ukazatelů v ČR v letech 1993 – 1996 (v %) Tab. 13 SR v letech 1997 – 1999 Tab. 14 Vývoj vybraných ukazatelů v ČR v letech 1997 – 1999 (v %) Tab. 15 Vývoj státní dluhu ČR v letech 1993 – 1999

59