Monetární politika v ČR v 90. letech minulého století

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie

Monetární politika v ČR v 90. letech minulého století Bakalářská práce

Autor:

Monika Šetelíková Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Petr Musil, Ph.D.

Duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Plané dne 23. 4. 2014

Monika Šetelíková

Poděkování Ráda bych tímto poděkovala panu Ing. Petru Musilovi, Ph.D., který je vedoucím mé bakalářské práce, za všestrannou pomoc a uţitečné podněty.

Anotace Cílem této bakalářské práce „Monetární politika v ČR v 90. letech minulého století“ je zabývání se historií České národní banky od jeho vzniku do roku 2000. Tato práce má zhodnotit popis monetární politiky ČNB v letech 1993 – 2000 v kontextu ekonomické transformace ČR.

Práce se hlavně soustřeďuje na hlavní cíle monetární politiky, nástroje

monetární politika a typy monetární politiky. V první kapitole je vysvětleno, co je monetární politika, uplatnění monetární politiky centrální bankou.

Annotation The aim of this thesis, "Monetary Policy in the Czech Republic in the 90´s of the last century" is to apply the history of Czech National Bank since its inception in 2000. This work is to evaluate the description of the CNB's monetary policy in the years 1993-2000 in the context of the economic transformation of the country. The work is mainly focused on the main objective of monetary policy, monetary policy instruments and types of monetary policy. The first chapter explains what is monetary policy, the use of monetary policy by the central bank.

Klíčová slova Centrální banka, cíle monetární politiky, Česká národní banka, monetární politika, nástroje monetární politiky,

Keywords Central bank, goals of the monetary policy, Czech National Bank, monetary policy, instruments of the monetary policy,

Obsah Úvod 1.

Monetární politika a její význam ..................................................................................... 8 1.1.

1.1.1.

Centrální banka ............................................................................................................... 9

1.1.2.

Obchodní (komerční) banky .......................................................................................... 15

1.2.

2.

Definice monetární politiky .................................................................................................... 8

Význam monetární politiky ................................................................................................... 17

1.2.1.

Měnové agregáty ........................................................................................................... 17

1.2.2.

Měnová báze ................................................................................................................. 18

1.2.3.

Měnová kritéria ............................................................................................................. 19

1.2.4.

Poţadavky na měnová kritéria ...................................................................................... 19

Cíle, nástroje a typy monetární politiky ....................................................................... 22 2.1.

Nástroje monetární politiky ................................................................................................... 22

2.1.1. 2.2.

Cíle monetární politiky.......................................................................................................... 34

2.2.1. 2.3.

Cenová stabilita ............................................................................................................. 35

Typy monetární politiky ........................................................................................................ 37

2.3.1. 2.3.2.

Expanzivní monetární politika ...................................................................................... 37 Restriktivní monetární politika.......................................................................................... 38

2.3.3.

3.

Přímé nástroje monetární politiky ................................................................................. 22

Neutrální monetární politika ......................................................................................... 39

Monetární politika ČNB v letech 1993 – 2000 .............................................................. 40 3.1.

Rok 1993 ............................................................................................................................... 40

3.2.

Rok 1994 ............................................................................................................................... 42

3.3.

Rok 1995 ............................................................................................................................... 44

3.4.

Rok 1996 ............................................................................................................................... 46

3.5.

Rok 1997 ............................................................................................................................... 48

3.6.

Rok 1998 ............................................................................................................................... 51

3.7.

Rok 1999 ............................................................................................................................... 52

3.8.

Rok 2000 ............................................................................................................................... 54

Závěr ........................................................................................................................................ 57 Seznam použité literatury

5

Zákony a jiná legislativní úprava Seznam internetových zdrojů Seznam použitých obrázků Seznam použitých tabulek

6

Úvod Cílem této bakalářské práce je popis monetární politiky České národní banky v letech 1993 – 2000 v kontextu ekonomické transformace ČR. Monetární politika je hlavním regulátorem centrální banky ve formě České národní banky. Vývoj a vznik centrálního bankovnictví se stal podstatnou událostí pro vývoj celého bankovnictví. Vznikl dvoustupňový bankovní systém. To neznamená, ţe musí automaticky vzniknout dvoustupňový bankovní systém. Centrální banka vznikla v devadesátých letech dvacátého století a vývoj monetární politiky ČNB byl poměrné dlouhý a sloţitý. Hlavní funkce centrální banky je zejména funkce vykonavatele monetární politiky. Je to dané zákonem. K docílení svých cílů se pouţívají měnové reţimy a měnověpolitické nástroje. Důleţitost monetární politiky záleţí na tom, ţe reguluje mnoţství peněz a tím se snaţí dosáhnout svého hlavního cíle a to je stabilní cenová hladina. Monetární politika a regulace a dohled nad bankovním systémem spadá k nejdůleţitějším činnostem centrální banky. Bankovní rada je nejvyšším rozhodovacím a řídícím orgánem. Práci jsem rozdělila do tří hlavních částí. V první kapitole se zaměřuje na podstatu a význam monetární politiky centrální banky. První část kapitoly podrobně charakterizují centrální banka, funkce centrální banky a obchodní banky a její hlavní principy. Druhá část kapitoly se zaměřuje na měnové agregáty, měnovou bázi a měnová kritéria. Druhá kapitola se soustřeďuje na cíle, nástroje a typy monetární politiky. Rozebírají se podrobně přímé a nepřímé nástroje monetární politiky, například povinné minimální rezervy, diskontní nástroje, operace na volném trhu, povinné vklady atd. Pak dále se soustřeďuje na expanzivní, restriktivní a neutrální politiku a také na hlavní cíl monetární politiky o cenovou stabilitu a její reţimy. Poslední kapitola se týká historie monetární politiky ČNB. Kapitola se soustřeďuje na vývoj České národní banky. Popisuje se v ní kaţdý rok. Pro tyto roky jsou charakteristické časté politické a ekonomické změny. Popisuje změny v měnověpolitických nástrojích. V práci bylo pouţito metody analýzy a popisu. 7

1. Monetární politika a její význam 1.1.

Definice monetární politiky

„Monetární politika byla ovlivňována politickými, popř. hospodářskými událostmi. Po úspěšné stabilizaci ekonomiky a zavedení zlaté měny ve 20. letech minulého století přišla světová hospodářská krize, následně nacistická okupace a později měnové reformy a direktivní plánování. S pádem socialismu se měnová politika vrátila ke své základní funkci – stabilizovat cenový a měnový vývoj v České Republice.“1 Monetární politika je součástí a nástrojem hospodářské politiky. Shrnutím je opatření a zásady, které mají prostřednictvím měnových nástrojů uplatnit plnění měnových cílů. Monetární politika je nástroj v rukou centrální banky. Základním cílem je hlídání a aktivní ovlivňování míry znehodnocení peněz – inflace. Centrální banka se zaměřuje především na: Kontrolu mnoţství peněţ v ekonomice Regulaci úrokových měr Stanovení podmínek úvěrování Nositelem monetární politiky je v podmínkách ČR Česká národní banka. Jejím současným cílem je tzv. cílování inflace, tedy udrţení čisté inflace v mezích 3 – 5 % ročně. Dnešní monetární politika spočívá v tom, ţe centrální banka reguluje krátkodobé úrokové míry, aby působili na inflaci. „Podle Ústavy ČR a zákona o České národní bance (Zákon č. 6/1993 Sb.) je hlavním cílem ČNB péče o cenovou stabilitu. ČNB rovněţ podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády, pokud není tento vedlejší cíl v rozporu s cílem hlavním. Svého hlavního cíle - cenové stability - ČNB dosahuje změnami v nastavení základních úrokových sazeb. Rozhodování bankovní rady ČNB o nastavení úrokových sazeb vychází z aktuální makroekonomické prognózy a vyhodnocení rizik jejího naplnění. Po vstupu ČR do eurozóny se ČNB vzdá samostatné měnové politiky ve prospěch Evropské centrální banky.“2

1 2

http://www.historie.cnb.cz/cs/menova_politika/ http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/

8

Monetární politika se provádí prostřednictvím bankovní soustavy, kterou tvoří centrální banka (ČNB) a obchodní (komerční) banky.

1.1.1. Centrální banka Centrální banka má základ dvoustupňového bankovního systému, který hraje v trţní ekonomice velice důleţitou roli pro oběh peněz a jeho regulaci. Hlavní úkolem centrální banky je prováděním monetární politiky udrţet cenovou stabilitu. Je to státní instituce, která nemá podnikatelský subjekt, tzn., ţe jejím hlavním cílem není dosáhnout zisku. „Aby centrální banka mohla být finanční institucí, musí splňovat základní znaky: Vlastní emisní monopol na hotovostní peníze – má výsadní právo emitovat bankovky a mince, stanovuje parametry měny, nominále, ochranné znaky apod. Provádí na území státu monetární politiku – reguluje mnoţství peněz v ekonomice a jejím hlavním cílem je podpora měnové stability Reguluje bankovní systém – stanovuje základní pravidla činnosti obchodních bank, monitoruje jejich dodrţování a realizuje v případě potřeby ozdravná opatření. Současně reguluje vstup subjektů do bankovního systému.“3 Centrální banka je politicky nezávislá pokud: Guvernér není jmenován vládou Guvernér je jmenován na více neţ pět let Bankovní rada není jmenovaná vládou Bankovní rada je jmenována na více neţ pět let Nezávazná účast zástupce vlády v bankovní radě Vláda neschvaluje záměry monetární politiky Poţadavek na udrţení měnové stability je upraven zákonem Existuje zákonné opatření pro řešení pro řešení konfliktu mezi vládou a centrální bankou

3

ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM Brno, 2010, str. 30

9

Ekonomicky nezávislá je centrální banka tehdy, kdyţ: Přímé moţnosti úvěrování existují, ale nejsou automatické Přímá moţnost úvěrování za trţní úrokovou míru Přímá úvěrová moţnost je dočasná Přímá úvěrová moţnost je omezena výší Centrální banka se nepodílí na primárním trhu veřejného dluhu Bankovní dozor není svěřen centrální bance nebo pouze centrální bance Centrální banka v trţní ekonomice je definovaná svými základními funkcemi. Tyto funkce centrální banku odlišují od komerčních bank. Funkce ČNB Funkce mají hlavní důvod pro existenci centrální banky v současnosti. Jsou vzájemně provázány a vyvíjejí se v čase. Česká národní banka spravuje účty bank a přijímá jejich vklady, od ostatních bank můţe nakupovat nebo prodávat státní dluhopisy eventuálně jiné cenné papíry státní zárukou. Centrální banku vţdy definujeme na dva základní okruhy v jejich činnosti: Mikroekonomické – činnost banky se rozumí uvnitř ekonomického systému, dohled nad bankovním trhem, úvěrování obchodních bank, řízení platebního styk, definice předpisové základny, týkající se nakládání s penězi, vedení účtů státních institucí apod. Makroekonomické – činnosti banky se obvykle myslí hlavně emise peněz a provádění monetární politiky. Hlavním nástrojem pro řízení cenové stability je i devizová činnost.

10

makroekonomické

Funkce CB

mikroekonomické

Emise hotovostních peněz

Regulace a dohled v systému

Monetární politika

Banka bank

Devizová činnost

Banka státu Reprezentant státu v měnové oblasti

Tabulka č. 1 - Základní funkce centrální banky – zdroj: Zeman4 Emisní funkce Emisní funkce centrální banky v uţším smyslu se zakládá ve výhradním právu emitovat hotovostní oběţivo a v širším smyslu je obsahem emisní funkce centrální banky zabezpečení kvality měny prostřednictvím řízení peněţního oběhu pomocí nástrojů měnové regulace. Centrální banka prostřednictvím svých poboček můţe spravovat zásoby bankovek a mincí, stahovat je z oběhu nebo měnit poškozené peníze za nové. Emise hotovostních peněz je základním znakem centrální banky. Banka má zákonem určen emisní monopol na bankovky a většinou i mince. V dnešní době nejsou emise kryty zlatem, ale jsou emitovány úvěrem, tedy vzniklým dluhem, stoupá potřeba hotovostního oběţiva. Určování a realizace monetární politiky Centrální banka usiluje uskutečnit monetární politikou svůj hlavní cíl cenovou stabilitu. Dříve hlavní formou peněz byli hotovostní peníze, monetární politika se zaměřovala na regulaci emise těchto peněz. S rozvojem bezhotovostní formy peněz nabývá monetární politika na významu, protoţe centrální banka není jejich jediným emitentem. Centrální banka pokud chce řídit monetární politiku a rozhodovat, který řídící nástroj a kdy se aplikuje, potom je důleţité formulovat míru samostatnosti centrální banky.

Nemůţe

podléhat tlaku vlády, nebo parlamentu na financování deficitních státních rozpočtů. 4

ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM, Brno, 2010, str. 33

11

Funkce banky bank V jedné ze svých mikroekonomických funkcí centrální banka vystupuje jako bankovní subjekt vůči svým klientům. Plní tak základní funkci banky, protoţe: Provádějí s bankami operace s cennými papíry Poskytují bankám úvěry – ve formě bezhotovostní emise peněz v rámci svého výkonu monetární politiky Vedou bankám účty a provádějí zúčtování mezi nimi Přijímá od bank vklady – ve formě jejich povinných minimálních a dobrovolných rezerv Povinné minimální rezervy mají za účel především omezovat objemy vkladů. Banky s nimi můţou volně disponovat. Hlavní smysl dobrovolných rezerv je mít na účtu u centrální banky prostředky pro mezibankovní platební styk. Banky v některých bankovních systémech mohou u centrální banky ukládat i své devizové rezervy. „Centrální banka poskytuje ostatním bankám úvěry formou bezhotovostní emise peněz, při úročení úrokovými sazbami (diskontní, lombardní, repo – sazba), které jsou niţší neţ sazby trţní, takţe úvěry centrální banky jsou pro banky levným zdrojem peněz. Kromě levného zdroje peněz banky vyuţívají také jako prostředky pro zajištění likvidity: Pro průběţné vyrovnávání likvidních pozic (zajištění zdrojů pro plnění závazků ze svých obchodů a vůči klientům), na coţ jsou úvěry běţně dostupné Při potřebě řešit krizovou likvidní situaci v likviditě, či solventnosti, kdy centrální banka, pokud úvěr poskytne, tak ve formě sanačního se sankčním úrokovým dopadem na dluţnickou banku. Centrální banka v tomto případě vystupuje jako věřitel poslední instance, a rozhodnutí, zda úvěr poskytne, předchází analýza problému, který takovýto zásah vyţaduje, neboť kolaps jedné banky vyvolá obvykle nervozitu na bankovním trhu, odliv vkladů z bank a tím moţnou řetězovou reakci potíţí ostatních bank“5

5


12

Funkce banky státu Banka státu řídí účty vládním orgánům a útvarům, veřejným korporacím a místním orgánům státní moci, institucím spravujícím vládní nebo státní půjčky, účty komisionářů vládního dluhu. Centrální banka obvykle pro stát: Plní úkoly státní pokladny, jako vedení účtů, platební transakce, inkasa a další operace, které souvisejí s finančními toky při hospodaření se státním rozpočtem Spravuje státní dluh – provádí činnosti spojené s jeho splácením, splátkami úroků, poskytování úvěrů veřejnému sektoru, emisemi státních pokladničních poukázek a obligací Odkupem emisí státních cenných papírů dává zdroje státním rozpočtu, zejména při potřebě krytí jeho deficitu, nebo časovém nesouladu jeho příjmů a výdajů, coţ řeší emisemi krátkodobých pokladničních poukázek Krytí finančních potřeb včetně úvěrových zabezpečuje přímý bankéř. Přímý úvěr centrální banka poskytuje vládě jen výjimečně.

Funkce správce devizových rezerv Centrální banka hromadí zlaté a devizové rezervy státu a provádí s nimi operace na devizovém trhu, musí udrţet pro stát jejich potřebnou výši a regulaci jejich mnoţství v ekonomice v rámci svého působením vydáváním pravidel pro nakládání se zahraničními měnami v bankách i u nebankovních subjektů včetně kontroly jejich zachovávání. Centrální banka se podílí na stanovování pravidel dispozice se zahraničními měnami. Devizové operace mají čtyři základní motivy: Ovlivňování vývoje měnového kursu domácí měny prostřednictvím nákupů, resp. prodejů domácí měny za zahraniční měny Udrţování hodnoty devizových rezerv státu operacemi proti moţnému poklesu hodnoty rezerv při drţen znehodnocujících se měn

13

Zajišťování výnosnosti devizových rezerv Zabezpečení devizové likvidity země – zajistit dostatek devizových prostředků v potřebné struktuře pro platby do zahraniční a splácení zahraničních závazků Regulace a dohled bankovního systému Dvoustupňový bankovní systém je regulace a kontrola niţšího stupně stupněm vyšším. Tudíţ to znamená bankovní dohled centrální banky nad komerčním bankovnictvím. V makroekonomických důvodech vytvářejí prostor pro provádění měnové politiky a v mikroekonomickém podporu bezpečnosti, důvěryhodnosti a efektivnosti bankovního systému v zemi. Systémy bankovní regulace a dohledu se skládají ze čtyř základních součástí: Stanovení a prověřování základních pravidel činností bank Působení centrální banky v úloze věřitele poslední instance Regulace vstupu do bankovní sféry Povinného pojištění vkladů v bankách Funkce reprezentanta státu v měnové oblasti Centrální banka zastupuje stát vůči domácí a zahraniční veřejnosti jako reprezentant státu otázkách týkající se monetární politiky. Její činnosti spočívá v pravidelném informování veřejnosti o měnovém vývoji, způsobech řešení a jeho hlavních problémech. „Banka by měla neustále vysvětlovat své přístupy a přesvědčovat o jejich správnosti a nutnosti, provádět politiku „otevřenou“ v nejvyšší moţné míře a systematicky tak budovat a upevňovat svoji důvěryhodnost u veřejnosti. Tím vytváří jeden z nezbytných základů účinné měnové politiky a podmínky pro provádění i nepopulárních, avšak nutných opatření. Opačná politika, prováděná pouze „za zavřenými dveřmi“, bývá obvykle méně úspěšná.“6 Centrální banka představuje zemi na zasedáních Mezinárodního měnového fondu, Světové banky apod. Také je mluvčím státu v měnových otázkách vůči zahraničí. 6

http://www.ceed.cz/bankovnictvi/788funkce_reprezentanta_statu_v_menove_oblasti.htm

14

1.1.2. Obchodní (komerční) banky Obchodní banky podnikají za účelem dosaţení zisku a jsou podnikatelským subjekty. Banky toho cíle docílí v případě, ţe výnosy jsou větší neţ náklady. Do výnosů banky zahrnujeme přijaté úroky z poskytnutých úvěrů a provize či poplatky za provádění bankovních sluţeb. Náklady jsou zejména vyplacené úroky z přijatých vkladů, placené poplatky a provize a provozní náklady. V dnešní době sílí trend k rozšiřování sluţeb klientům a zvyšováním poplatků na výsledném zisku banky. Cílem banky je zisk a ten je shodný u kteréhokoliv podniku. Je to jedna z mála podob, protoţe na rozdíl od nich mají celou řadu specifických rysů. Banky mají jiná pravidla. Zákon o bankách č. 21/1992 má výslovně definováno čtyři základní podmínky: Jedná se o právnické osoby se sídlem ČR, jsou zaloţené jako akciové společnosti Poskytují úvěry – úvěr máme v jakékoli formě, které se dočasně povaţujeme jako poskytnuté peněţní prostředky. Mají licenci od ČNB Přijímají vklady od veřejnosti – vklady jsou svěřené peněţní prostředky, které jsou závazkem vůči vkladateli na jejich výplatu. Vklady, které přijímáme od veřejnosti můţou provádět pouze banky. Obchodní banky provádějí tyto operace: Úvěrové operace Depozitní sluţby Převod peněz a další sluţby Hlavní principy obchodní banky Základní princip řízení banky záleţí na tom, ţe stanovují a ovlivňují aktiva a pasiva banky. Musí být tedy při dodrţení platných restrikcí dosaţen optimální vztah mezi bezpečností, likviditou a rentabilitou.

15

Rentabilita Rentabilita jinak výnosnost je finanční ukazatel. Je to poměr zisku k některému ukazateli charakterizujícímu činnost hospodářských jednotek. Rentabilita se udává v procentech. Jedná se o výnosnost vlastního kapitálu a výnosnost aktiv, která tvoří účelová měřítka pro posouzení celkové rentability banky. „Výnosnost (vlastního) kapitálu vyjadřuje efektivnost výkonů banky ve vztahu vlastním bankám Výnosnost aktiv (ROA) – vyjadřuje, jaký poměr zisku k danému stavu aktiv vedení banky dociluje. Protoţe vedení banky je zodpovědné za pouţití prostředků, a tím i za strukturu aktiv, tvoří výnosnost aktiv indikátor pro posouzení kvality vedení banky. Výnosnost aktiv je z hlediska vedení banky ovlivňována (více nebo méně) faktory: o Kontrolovatelnými – struktura aktiv, jejich výnosnost a hodnota (účetní, trţní), náklady, zdanění aj., a o Nekontrolovatelnými – národohospodářské (makroekonomické) činitele, např. inflace, trţní změny, konkurenční prostředí, monopolizace a řízení trhu atd.“7 Likvidita Likvidita znamená schopnost banky vyplatit klientům jejich vklady na základě sjednaných podmínek. Jedná se o nejdůleţitější ekonomický princip řízení bank. Likviditě se dává přednost před řízením bezpečnosti a rentability. Bezpečnost Bezpečnost banky předchází rizikům, zachovává likviditu a snaţí se udrţet ekonomické postavení v konkurenčním prostředí.

7

KOLEKTIV, Autorů: Bankovnictví, 6. vydání, BIVS, Praha, 2006, str. 57

16

1.2.

Význam monetární politiky

Postavení monetární politiky v konkrétním národním hospodářství je ovlivněn především: Rolí peněz v ekonomice Postavení a úlohou centrální banky – jedná se o ČNB, která se řídí zákonem o ČNB Struktura bankovního systému – v ČR máme dvoustupňový bankovní systém Rozsahem a intenzitou platebního styku se zahraničním Monetární politika je činnost centrální banky. Snaţí se vyuţít své dostupné nástroje regulovat mnoţství peněz v oběhu a tím dosáhnou svých cílů (stabilita měny, cenová hladina a kupní síly měny). Současný systém monetární politiky je zaloţen na bezhotovostním oběhu peněz, finanční inovaci, rozvojem výpočetní techniky a taky informačních technologií. Všechen tento systém umoţňuje peněţní toky, které komplikují vazby mezi mnoţstvím peněz v ekonomice a ostatními makroekonomickými veličinami a znesnadňují centrální bance mnoţství peněz v oběhu.

1.2.1. Měnové agregáty Měnové agregáty tvoří souhrn peněţních prostředků s určitým stupněm likvidity. Agregáty se označují „M“ a číslem a to znamená, ţe vyšší agregát obsahuje v sobě celý agregát niţšího stupně a další skupinu peněz s niţší mírou likvidity. Měnové agregáty lze obecně vymezit: M1 = hotovostní oběţiva drţená v nebankovních subjektech + běţné vklady klientů v bankách v domácí měně M2 = M1 + ostatní závazky bank ke klientům v domácí měně + termínované vklady klientům v bankách v domácí měně M3 = M2 + vklady klientů v bankách v zahraničních měnách M4 = M3 + vklady klientů v domácích nebankovních organizací Měnové agregáty v ČNB vycházejí z Eurosystému. Agregáty se definují úzký (M1), střední (M2) a široký (M3). Liší se likvidností zahrnutých aktiv rezidentů ČR.

17

1.2.2. Měnová báze „Měnová báze je jedno z operativních kritérií, sledovaných v transmisních mechanizmech měnové politiky. Pro velký význam jejich změn při sledování účinnosti měnové politiky se někdy nazývá high – powered money (mocné peníze), nebo rezervní peníze. Měnová báze zahrnuje oběţivo a rezervy, které drţí obchodní banky na účtech u centrální banky. Obě tyto poloţky představují uţití měnové báze: Oběţivo v oběhu zahrnuje hotovost drţenou domácnostmi a firmami a hotovost v bankovních trezorech Bankovní rezervy zahrnují povinné minimální rezervy a volné rezervy na účtech centrální banky“8 Část aktiv obchodní banky a část pasiv centrální banky představují měnovou bázi. Můţeme jí rozčlenit podle stupně kontrovatelnosti jejich poloţek centrální bankou: Nevypůjčená – regulují se přes operace na volném trhu Vypůjčená – regulují se pomocí diskontních a dalších úvěrů poskytované centrální bankou obchodním a dalším bankám Podle stejného hlediska lze rozlišovat nevypůjčené a vypůjčené rezervy bank Měnová báze

Oběživo

Oběţivo v rukách nebankovních subjektů Oběţivo v pokladnách obchodních a dalších bank

Rezervy bank

Povinné minimální rezervy bank u centrální banky Dobrovolné rezervy bank u centrální banky

Obrázek č. 1 Měnová báze – zdroj Revenda9

8

ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM, Brno, 2010, str. 56 9 REVENDA, Z.: Centrální bankovnictví, 3. vydání, Management Press, Praha, 2011, str. 74

18

1.2.3. Měnová kritéria Mezi cíli a nástroji monetární politiky není přímá vazba. Centrální banka ovlivňuje svými nástroji vývoj operativních kritérií ve snaze získat stanovených cílů monetární politiky. Vývojem operativních kritérií mají vliv na posun kritérií zprostředkujících, které indikují míru souladu prováděné monetární politiky s jejím definovanými cíli. Měnová kritéria musí splňovat základní parametry: Stabilní vztahy mezi operativním a zprostředkujícím kritériem Zprostředkující kritérium musí reagovat na změnu rychleji, neţ konečný cíl Měřitelnost, rychlá dostupnost statistických dat Operativní kritéria musí být plně pod kontrolou centrální banky

1.2.4. Požadavky na měnová kritéria V dosahu centrální banky musí být tato kritéria a musí se v nich co nejrychleji odrazit efekt pouţitého transmisního mechanizmu a pouţitý nástrojů monetární politiky. Základní parametry, které musí splňovat: Stabilní vztahy mezi operativním a zprostředkujícím kritériem Zprostředkující kritérium musí reagovat na změnu rychleji, neţ konečný cíl Měřitelnost, rychlá dostupnost statistických dat Operativní kritéria musí být plně pod kontrolou centrální banky Operativní kritéria Operativní kritéria jsou ovlivňována nástroji monetární politiky. Operativní kritériem můţou být krátkodobé úrokové míry nebo měnová báze. Nejčastěji jím je v moderních rozvinutých trţních ekonomikách krátkodobá trţní úroková míra a v současných rozvinutých trţních ekonomikách to jsou úrokové sazby. Měnová báze centrální banky zná mnoţství oběţiva i velikosti rezerv bank. Krátkodobé úrokové sazby na peněţním trhu centrální banka se úvěrovou politikou zúčastňuje mezibankovního a peněţního trhu, kde úrokové sazby vznikají. 19

Operativní kritéria musí: Musí reagovat co nejdříve na pouţité nástroje monetární politiky Musí být přesně a statistická rychle zjistitelná Být pod kontrolou centrální banky Zprostředkující kritéria Zprostředkující kritéria transmisních mechanizmů monetární politiky se ovlivňují změnou hodnot operativních kritérií. Úkolem kritériem je avizovat, zda pouţitá monetární politika se přibliţuje k definovanému cíli. Zprostředkující kritéria centrální banka vybírá podle: Spolehlivosti a dostupnosti údajů Vazeb mezi kritérii a konečným cílem monetární politiky Míry svého vlivu na vývoj zprostředkujících kritérií

Pro zprostředkující kritéria se uţívají nejvhodnější parametry: Úvěrové agregáty – mnoţství úvěrů v ekonomice – pro úvěrový transmisní mechanizmus Směnný kurz – hodnoty domácí měny se změní vůči zahraničí – současně plní i funkci operativního kritéria, pro devizový transmisní mechanizmus Měnové agregáty – M1, M2, pro měnový transmisní mechanizmus

20

Transmisní mechanismus měnové politiky

Nástroje měnové politiky

Operativní kritérium

Zprostředkující kritérium

Konečné cíle měnové politiky

Obrázek č. 2 Transmisní mechanismus měnové politiky v trţní ekonomice – zdroj Revenda10

10

REVENDA, Z.: Centrální bankovnictví, 3. vydání, Management Press, Praha, 2011, str. 70

21

2. Cíle, nástroje a typy monetární politiky 2.1.

Nástroje monetární politiky

Nástroje monetární politiky tvoří techniku stabilního dodrţování operačního cíle monetární politiky, tj. krátkodobé úrokové míry. Centrální banka disponuje celou řadu nástrojů, pomocí kterých uplatní své cíle a měnovou politiku. V trţní ekonomice, kde centrální banka je nezávislá na politické moci, lze nástroje monetární politiky klasifikovat podle různých hledisek: Podle časového hlediska členění nástrojů na krátkodobé a dlouhodobé Podle adresnosti se nejčastěji nástroje centrální banky člení na administrativní (přímé) a trţní (nepřímé) Dále jsou nástroje na běţné a výjimečné, bankovní a nebankovní. Mezi nebankovní lze zařadit například právní úpravu podmínek úvěrování nebo pravidla vedení účetnictví v bankách

2.1.1. Přímé nástroje monetární politiky Přímé nástroje jsou pouţívány pouze sporadicky a dočasně. Mají charakter administrativních opatření. Lze je vyuţít adresně (vůči jedné bance nebo skupině bank) či plošně (vůči všem bankám).

Přímé neboli direktivní nástroje, jsou ve vyspělých

ekonomických systémech vyuţívány velmi zřídka a jejich pouţití svědčí o selhání nástrojů nepřímých. Jedná se spíš o různá doporučení, výzvy, gentlemanské dohody, úvěrové limity, investiční činnosti, sledování a zajištění kvality a návratnosti úvěrů, řízení podílové účasti při nákupu cenných papírů a další. Přímé nástroje se vměšují bezprostředně do rozhodování obchodních bank. Centrální banka tyto nástroje má většinou na přechodnou dobu hlavně, kdyţ dochází u dané banky k ohroţení a její další existenci. Jedná se o: Pravidla likvidity Úvěrové kontingenty Úrokové limity

22

Povinné vklady Pravidla likvidity Pravidla likvidity jsou přímým nástrojem centrální banky. ČNB stanoví komerčním bankám strukturu aktiv a pasiv a závazných vazeb mezi nimi v bilancích bank za účelem regulace likvidity bank. Hlavní účel není regulace operativní nebo zprostředkující. Pouţívá se k zabezpečení ţádoucí úroveň likvidity bank. Jsou zaměřena na zajištění určitého stupně diverzifikace bilančních poloţek bank, takţe rozloţení rizik bankovní činnosti neboli na podporu stability bankovního systému. Pravidla likvidity jsou neoperativní a nejsou vhodné je často měnit. Můţou však ovlivnit vývoj rezerv bank, pohyb krátkodobé úrokové míry nebo měnový kurs domácí měny. „Velkým tvrdým přímým nástrojem jsou pravidla likvidity zejména tehdy, týkají – li se povinných vazeb mezi aktivy a pasivy obchodních bank. Jako příklad lze uvést povinnost udrţovat podíl vlastního kapitálu v určitém poměru (např. 8%) k celkovým aktivům nebo minimální podíl střednědobých a dlouhodobých vkladů na střednědobých a dlouhodobých úvěrech. Čím vyšší je podíl vkladů na úvěrech, tím niţší je za jinak neměnných okolností peněţní zásoba. Pravidla likvidity však ovlivňují nejen celkovou peněţní zásobu, ale i její časovou strukturu. Pouţívají se ve všech trţních ekonomikách, zejména z důvodu zajištění likvidity obchodních bank.“11 Pro kaţdou banku jsou tato pravidla minimální podmínky pro zachování likvidnosti banky. Tato pravidla můţou upravovat např.: Minimální výši likvidních prostředků, popř. skupiny těchto prostředků, ve vztahu k aktivům nebo ve vztahu k pasivům, popř. ke skupině aktiv a pasiv, této povinnosti lze poddat se i udrţováním stanovené části zdrojů u ČNB Omezení a podmínky pro některé druhy úvěrů či investic, vkladů, závazků a záruk, v podstatě jde o omezení při obchodování s CP na vlastní účet banky nebo z jiného majetku, omezení a podmínky směřující ke sladění splatnosti aktiv a pasiv

11

http://leccos.com/index.php/clanky/povinne-vklady

23

„Základní charakteristika: Permanentní i výjimečně pouţívané Neoperativní Zaměřené na podporu stability bank Přímé“ 12 Úvěrové kontingenty Můţeme je taky nazývat jako stropy či limity. Jedná se o zásahy do rozhodování obchodních a dalších bank. Stanoví se maximální počet úvěrů, které banka můţe poskytnout svým klientům s cílem regulace úvěrových kritérií monetární politiky. Úvěrové kontingenty mají vliv na měnové agregáty, tak i na úrokové sazby. Úvěrové kontingenty nepůsobí trţně, ale patří k jednomu nejúčinnějším nástrojům monetární politiky. „Úvěrové kontingenty jako nástroje monetární politiky lze pouţít ve formě: Rozpisem absolutní výše nově poskytnutých úvěrů bankami klientům pro budoucí období – působí tvrdě administrativně a lze stanovit i selektivně Relativní změnou nově poskytnutých úvěrů ve srovnání s minulým obdobím, coţ v absolutní hodnotě zvýhodňuje banky s vyšším objemem úvěrů v minulém období Poměrem ke kapitálu, nebo aktivům – nedochází ke zvýhodnění některých bank, ale malé banky mohou poskytnout v budoucím období méně úvěrů“13 Úrokové limity Úrokové limity stanovují maximální úrokové sazby bank z úvěrů. Maximální nebo minimální úrokové sazby regulují nebo stabilizují vklady klientů krátkodobou úrokovou mírou. Centrální banka stanovuje bankám úrokové stropy, či minima pro vklady a úvěry, které se nabízí klientům. Působí tím přímo na krátkodobou úrokovou míru. 12

REVENDA, Z.: Centrální bankovnictví, 3. vydání, Management Press, Praha, 2011, str. 250 ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM, Brno, 2010, str. 88 13

24

Limity stanovené jako maximální jsou centrální bankou obvykle sledovány jako záměr ovlivňován krátkodobou úrokovou mírou. Maximální limity vedou k převedení vkladů z bank do nebankovní instituce, coţ má negativní dopad na účinnost monetární politiky. Zvýší – li centrální banka minimální limity pro úrokové sazby z vkladů, sleduje tím jiný cíl. Zvýšení limitu úrokové sazby z vkladů podporuje růst úspor obyvatelstva, stabilizaci a důvěryhodnost měny. Povinné vklady „Povinné vklady stanovují povinnost některých subjektům ukládat volné peněţní prostředky provádět některé operace pouze přes centrální banku s cílem získat kontrolu nad pohybem a nakládáním s peněţními prostředky těchto subjektů.“14 Nejsou nijak významným nástrojem monetární politice, protoţe nesouvisejí s bankovním sektorem. Hlavní účelem je zabezpečit ţádoucí úroveň likvidity bank. Centrální banka stanovuje povinnost ukládat prostředky, běţné účty, provádět některé další operace (např. platební a zúčtovací). Jsou velice likvidní finanční prostředky a centrální bance náleţí kontrola peněz, které by se jinak mohli uloţit v obchodních a ostatních bankách a zvyšovaly jejich likviditu. Význam povinných vkladů padá, kdyţ dochází k jejich postupnému rušení. Subjektům se dává moţnost volby při rozhodování o tom, zda své prostředky uloţí niţším výnosem, ale vysokou jistotou u centrální banky, nebo preferují výnos na úkor jistoty a prostředky uloţí u obchodních bank.

2.1.2.

Nepřímé nástroje monetární politiky

Nepřímé nástroje vyuţívá centrální banka vůči komerčním bankám a jejich prostřednictvím reguluje nabídku peněz. Účinkují neadresně, trţně a celoplošně. Stanovují stejné podmínky pro všechny subjekty bankovního sektoru. Jsou vyuţívány mnohem častěji neţ přímé. 14


25

Jedná se o: Operace na volném trhu o Přímé operace o Repo – operace o Switch operace Diskontní nástroje o Diskontní úvěr o Reeskontní úvěr o Lombardní úvěr Povinné minimální rezervy Konverze a swapy cizích měn Intervence ve prospěch (v neprospěch) devizového kurzu Operace na volném trhu Operace na volném trhu jsou nejpouţívanější skupinou nástrojů centrální banky. Operace na volném trhu se provádí z iniciativy centrální banky na trhu s domácí měnou. Cílem je dosaţení zvolené úrovně krátkodobé úrokové míry. Dojde k tomu jednoduše, ţe operace na volném trhu se provedou za danou krátkodobou úrokovou mírou. Platí, ţe úrokovou míru na mezibankovním trhu nemají určovat přebytkové rezervy bank, ale výlučně úroková míra, za kterou se provádí operace dodávání či stahování rezerv bank. Všechny operace jsou v bezhotovostní podobě. Nejčastěji se obchoduje se státními cennými papíry a s vlastními cennými papíry. Základní charakteristika je permanentní, operativní, zaměřené na regulaci operativního kriteria a nepřímé. Operace na volném trhu jsou vţdy bezhotovostní a jde o nákupy a prodeje státních cenných papírů (státní pokladniční poukázky, bankovní akcepty apod.) centrální bankou obchodním bankám. Dají se rozdělit na: Aktivní – dopadají na měnovou bázi, prodej cenných papírů centrální bankou obchodním bankám se sniţuje měnová báze a tím se sníţí bankovní půjčky Vynucené – centrální banka jimi vyvaţuje vliv jiných faktorů na měnovou bázi nebo se snaţí stabilizovat ceny státních cenných papírů

26

„Operace mezi centrální bankou a obchodními bankami s různými cennými papíry platí: Operace s cizími cennými papíry mohou být jednosměrné, operace s vlastními cennými papíry musejí být doprovázeny budoucí zpětnou transakcí – centrální banka své cenné papíry musí nejpozději v den splatnosti koupit zpět Z nakoupených cizích cenných papírů při uplynutí doby splatnosti centrální banka inkasuje úrokové platby a splátku jistiny. Operace s vlastními cennými papíry jsou pro centrální banku spojeny s úrokovými náklady Při regulaci rezerv bank jsou operace s cizími cennými papíry prováděny spíše s cílem zvýšit rezervy – ke sníţení rezerv mohou být vyuţity pouze při dřívějším nákupu centrální bankou. Základním cílem operací s vlastními cennými papíry je sníţení rezerv bank, operace začínají prodejem“15 vliv na

vliv na měnovou

bilance CB

bázi

Nákup státních CP od dom. bank v domácí měně

nárůst

nárůst

Prodej státních CP od dom. bank v domácí měně

pokles

pokles

Nákup vl. CP od bank v domácí měně (před spl.)

nárůst

nárůst

Prodej vl. CP od bank v domácí měně (před spl.)

pokles

pokles

Nákup vl. CP od bank v domácí měně (při spl.)

ţádná

nárůst

Prodej vl. CP od bank v domácí měně – nová emise

ţádná

pokles

=>=>=>

krátkodobá IR

Operace na volném trhu

Nákup a prodej státních a vlastních CP od domácích bank v domácí měně

Tabulka č. 2 Vliv operací CB na volném trhu na měnovou bázi – zdroj Zeman16 Rozeznáváme tři základní druhy operací na volném trhu z hlediska působení na rezervy bank: Přímé operace – centrální banka nakupuje a prodává cizí cenné papíry. Cílem je změna měnové báze. Na rezervy bank má dopad jednosměrný, resp. trvalý.

15

REVENDA, Z.: Centrální bankovnictví, 3. vydání, Management Press, Praha, 2011, str. 222 ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM, Brno, 2010, str. 80 16

27

Repo operace – sniţují dočasně měnovou bázi. Centrální banka představuje prodej cenných papírů s jejich pozdějším nákupem. Mají kombinaci dvou protisměrných transakcí o Rezervní repo operace („dodávací operace“) – tvoří nákupy cenných papírů centrální bankou s budoucím zpětným prodejem. Je očividné, ţe repo operace provádí pouze k dočasné změně měnové báze. o Prostý repo operace („stahovací operace“) – centrální banka prodává cenné papíry a později je zpětně odkupuje, dočasné sniţování měnové báze. Switch operace – výměna cenných papírů za cenné papíry ve stejném objemu, ale s jinou lhůtou splatnosti. Nemění se objem nakoupených cenných papírů v bilanci centrální banky, operace nemají vliv na rezervy bank. Centrální banka ovlivňuje především krátkodobou, střednědobou nebo dlouhodobou úrokovou míru.

Obrázek č. 3 Druhy operací na volném trhu centrální banky – zdroj Revenda17

17


28

Diskontní nástroje Diskontní nástroje patří k historicky nejstarším nástrojům monetární politiky a pouţívají se i v současné době. Jsou zaměřené na regulaci měnové báze. Mají přímý účinek, protoţe banky nejsou povinny nakupovat úvěry od centrální banky. Mezi diskontní nástroje spadají: Úvěry Úrokové sazby z úvěrů Úrokové sazby z rezerv bank Úroky z cenných papíru „Diskontní nástroje jsou podmínky úvěrů centrální banky včetně úrokových sazeb z těchto úvěrů, poskytovaných domácím bankám v domácí měně za účelem regulace operativních kritérií měnové politiky v jejím měnovém a úvěrovém transmisním mechanizmu.“18 Charakteristický rysy diskontních nástrojů jsou permanentní, neoperativní, nepřímé, regulují měnovou bázi a krátkodobé IR. Úvěry, které poskytuje centrální banka jednotlivým bankám mají emisní účinky, které zvyšují objem rezerv bank. Kdyţ centrální banka poskytne bance úvěr za jiným účel, nelze sem zařadit.

Úvěry centrální banky poskytované bankám

Součástí diskontních nástrojů

Jiné účely poskytovaní

Diskontní úvěry

Úvěry na povinné minimální rezervy

Lombardní úvěry

Nouzové úvěry

Reeskontní úvěry

Hotovostní úvěry Úvěry v zahraničních měnách

Obrázek č. 4 Členění úvěrů centrální banky z hlediska měnové politiky – zdroj Revenda19 18


29

Diskontní úvěry jsou z nejlevnějších krátkodobých úvěrových zdrojů, poskytované centrální bankou obchodním bankám. Levnější jsou pouze jenom některé druhy primárních vkladů nebo úvěry ze zahraniční s úrokovou sazbou niţší, neţ je domácí diskontní. Banka můţe čerpat při plnění podmínek diskontních úvěrů neomezeně do výše úvěrové stropu. Bance, které se poskytne úvěr, dochází ke zvýšení vypůjčené měnové báze, potom je úvěr připsán bance jako přírůstek na její účet rezerv. Pro monetární politiku je důleţitější diskontní úroková sazba. Diskontní úvěry mají dvě základní podoby: Běţné diskontní úvěry – slouţí k překlenutí krátkodobých výkyvů likvidity bank, zhruba na dobu 1 měsíc Sezónní diskontní úvěry – slouţí k překlenutí sezónních výkyvů, zhruba na dobu 3 měsíce Diskontní úvěry poskytované bankami je limitováno úvěrovými stropy, stanovenými pro jednotlivé banky podle jednotných pravidel na základě některého, nebo více parametrů: Relativní změnou proti dřívějšímu čerpání Poměru ke kapitálu banky Absolutního rozpisu diskontních úvěrů pro jednotlivé banky Poměru k aktivům banky Reeskontní úvěry lze je povaţovat za jeden z druhů diskontních úvěrů, jsou krátkodobé a délka poskytnutí záleţí na době splatnosti (většinou jde o 5 – 7 dnů kratší, neţ je splatnost směnky). Centrální banka je odkupuje dříve obchodními bankami eskontovaných směnek od svých klientů. Jestli mají, neţ jinou diskontní sazbu jedná se o reeskontní sazbu. Další rozdíl je nepatrně niţší připuštěná kvalita cenných papírů. Tyto úvěry se čerpají za situace, kdy potřebnou likviditu se jiţ nemohou doplnit z „běţných“ diskontních úvěrů. Lombardní úvěry jde o krátkodobý úvěr, který má pevnou částku a má přesně termínovanou lhůtu proti zástavě movitých trţně obchodovatelných věcí. Centrální banka poskytuje obchodním bankám jako úvěry zajištění kvalitními cennými papíry. Nejčastěji se jedná o pokladní poukázky, případně směnky za lombardní úrokovou sazbu. Obvyklá délka 19


30

úvěrů je od 30 do 90 dnů a končí vţdy před datem splatnosti zajišťovacích cenných papírů. Nejvyšší z vyhlašovaných úrokových sazeb centrální banky je lombardní úroková sazba. Lombardní úvěry vyuţívají většinou pro posílení likvidity v případě, ţe nemají moţnost čerpat vyšší objem diskontních úvěrů nebo mají nedostatek kvalitních směnek k reeskontu. Při poskytnutí úvěru dochází ke krátkodobému nárůstu měnové báze. Centrální banka ovlivňuje poptávku po diskontních, reeskontních a lombardních úvěrech stanovením úrokových sazeb z těchto úvěrů: Diskontní sazba sděluje centrální bance základní cenu peněz, od ní se odvíjejí další sazby úvěrů. Spadá k základním vyhlašovaným sazbám, které centrální banka vyuţívá jako svoje nástroje pro řízení monetární politiky. Reeskontní sazba se odvozuje od vyhlašovaných sazeb a je nad úrovní sazby diskontní, to znamená vyšší cenu pro peníze, získaní reeskontem dříve eskontovaných obchodních směnek. Lombardní sazba patří mezi nejvyšší vyhlášenou sazbou a přibliţuje se k úrokově sazbě trţní, ta určuje i účel poskytování lombardních úvěrů a hlavně potřebu jejich přijetí obchodními bankami, které za cenu „drahých“ peněz řeší své problémy krátkodobé likvidity. Repo-sazba nespadá mezi úvěrové úrokové sazby, ale je vyhlašované centrální bankou jako limitní pro obchodování na volném trhu. Vyskytuje se mezi diskontní a lombardní sazbou. V současné době patří k nejdůleţitější vyhlašovanou úrokovou sazbou. Povinné minimální rezervy Povinné minimální rezervy se povinně vytváří vklady bank u centrální banky. Výše je zpravidla stanovena procentní sazbou z vkladů domácích nebankovních subjektů uloţených bank. Povinné ukládání peněţních prostředků komerčních bank u centrální banky má okamţitý vliv na rozsah volných peněţních prostředků bank a zároveň na jejich moţnosti v poskytování úvěrů. Centrální banka můţe stanovit maximální moţnou výše těchto rezerv a to max. 30% z primárních vkladů. To znamená, ţe kaţdá banka musí drţet na svém účtu, který vede v Zúčtovacím centru ČNB, povinnou minimální rezervu. Výše tohoto objemu je určena na 2 % z primárních vkladů klientů bank v domácí i zahraniční měně. Jejich skutečná

31

výše je kalkulována jako průměrný stav povinných minimálních rezerv za určité období kalkulován zpětně ze zůstatku na příslušném účtu na konci kaţdého dne. Povinné minimální rezervy nejsou úročené nebo jsou úročené nízkou úrokovou sazbou. Centrální banka vyuţívá povinné minimální rezervy jako nástroj slouţící k regulaci mnoţství peněţ v oběhu. Povinné minimální rezervy neslouţí pouze jako nástroj monetární politiky. Jejich změny sazeb lze pouţít k regulaci likvidity obchodních a dalších bank a za určitých okolností i jako rezervy pro krizové situace. Povinné minimální rezervy se pouţívají k ovlivňování peněţních multiplikátorů. V trţní ekonomice patří povinné minimální rezervy na stranu aktiv bank a na stranu pasiv centrální banky. Povinné minimální rezervy jsou nástrojem, který nelze jednoznačně zařadit mezi přímé nebo nepřímé. Banky tyto rezervy musejí vytvářet, a pokud tak nedělají v předepsané výši, platí sankce centrální banky, pak by šlo o přímý nástroj. Pokud stanový stejné sazby a základnu, pak nástroj dopadá na všechny banky relativně stejně a je spíše nepřímý nástroj. Konverze a swapy cizích měn Konverze a swapy cizích měn nakupuje a prodává cizí měny za tuzemskou měnu obchodním bankám, termínovaný prodej za předem určený měnový kurz. Obchod má dvě podoby: Konverze – tvoří prodej a nákup cizí měny za měnu domácí v spotovém (aktuálním) kurzu nebo v dohodnutém termínovém (forward) kurzu bez jakýchkoliv následných zpětných operací Swap – kombinace spotového obchodu s termínovými. Prodá nebo nakoupí cizí měnu za měnu domácí za aktuální kurz a současně uzavírá smlouvu o budoucím zpětném odkupu nebo prodeji dopředu dohodnutý (forward) kurz. „Dopady konverzí a swapů jako nástroj monetární politiky: Prodej deviz centrální bankou – dochází ke stahování českých korun z oběhu, zpomalení oběhu peněţ – protiinflační restriktivní monetární politika

32

Nákup deviz centrální bankou – dochází k „vhánění“ českých korun do ekonomiky, zrychlení oběhu peněz – expanzivní politika“20 Tyto operace mají dopad na kurz měn. Kurzové intervence Kurzová intervence jinak devizová intervence působí na trzích, kde nabídkou, respektive prodejem určitých deviz a poptávkou, respektive nákupem určitých deviz působí utváření devizového kursu na trhu tak, ţe těmito svými kurzovými intervencemi budí buď vzestup, pokles nebo stabilizaci kurzu určité (vlastní) měny. Působí na tendence ve vývoji platební bilance, především dovozu a vývozu. Je jedním z významných nástrojů devizové politiky ústředních bank. Většinou centrální banka provádí kurzové intervence přímo, tak tedy nakupováním či prodáváním zahraničních měn za měnu domácí. Pokud jde o domácí devizový trh, tak partneři centrální banky vystupují obchodní a další banky, včetně poboček různých zahraničních bank. Jsou také vyznačovány jako intervence devizové. Cílem je ovlivňování úrovně devizového kurzu. Ovlivňování kurzu se projeví změnou v nabídce zahraniční měny. Centrální banka pouţívá své devizové rezervy. Členění kurzové intervence: Přímé intervence má většinou podobu konverzí. Ty tvoří prosté prodeje nebo nákupy zahraničních měn za měnu domácí v aktuálním, či spotovém kurzu na spotovém trhu nebo předem dohodnutém kurzu na termínovém trhu (forward). Dopady na měnovou bázi, měnový kurz domácí měny a krátkodobou úrokovou míru trvalý jsou v případě konverzí. Nepřímé intervence, které provádí změny úrokových sazeb centrální banky. Ovlivňují pohyby zahraničního kapitálu. Růst sazeb vede k přílivu zahraničního kapitálu a pokles k jeho odlivu. Vztahy mezi nabídkou a poptávkou zahraniční měny dochází ke změně tímto pohybem. 20

http://www.ceed.cz/makroekonomie/32_konverze_a_swapy.htm

33

2.2.

Cíle monetární politiky

Monetární politika tvoří regulaci mnoţství peněţ v ekonomice za účelem dosaţení určitých makroekonomických cílů. Jde o peněţní a úvěrovou politiku. Z dlouhodobého hlediska sleduje monetární politika tyto cíle: Podpora cenové hladiny – vnitřní stabilita měny Podpora nezaměstnanosti Podpora ekonomického růstu Stabilita měnového kurzu domácí měny – vnější stabilita měny Stabilita finančního systému Stabilizace dlouhodobých úrokových sazeb Konečný cílem dosáhneme hlavním smyslem regulace mnoţství peněz v ekonomice. Hlavní cílem většiny centrálních bank bývá zabezpečení cenové stability, respektive boj proti inflaci. „Vedlejší“ cíle se spolu s hlavním cílem (cenová stabilita) dostávají v krátkodobém horizontu do vzájemných rozporů a dosaţení jednotlivých vedlejších cílů můţe mít protikladná řešení. K cíli podpora ekonomického růstu se musí doplnit, ţe se jedná o podporu tempa růstu reálného hrubého domácího produktu. Transmisní mechanismy můţou být spojeny s hledáním vazby mezi vývojem nominálního HDP a zprostředkujícím kritéria. V trţní ekonomice musejí být vţdy splněny pět základních předpokladů: Centrální banka provádí monetární politiku a má na výběr mezi: o Neutrální monetární politiku o Expanzivní monetární politiku o Restriktivní monetární politiku Monetární politika se zaměří pouze na krátkodobý časový horizont, ve kterém týká volba mezi podporou reálného ekonomického růstu a cenové stability Fiskální politika je s monetární politikou koordinována a nezmění se nijak výrazně její charakter Monetární politika je v národním měřítku samostatná, to znamená, ţe není závislá na monetární politice jiné země

34

V daném období není ekonomika vystavená v ţádném pozitivním ani negativním šokům ze zahraničí Cíl měnové politiky

Charakter měnové politiky

Podpora cenové stability

Restriktivní nebo neutrální

Podpora ekonomického růstu

Expanzivní

Podpora zaměstnanosti

Expanzivní

Stabilita měnového kurzu domácí měny

Restriktivní nebo neutrální

Stabilizace dlouhodobých úrokových sazeb

Neutrální

Stabilita finančního systému

Neutrální nebo expanzivní

Obrázek č. 5 Rozpory mezi cíli měnové politiky v trţní ekonomice – zdroj Revenda 21

2.2.1. Cenová stabilita Cenová stabilita je hlavním cílem monetární politiky centrální banky. V trţní ekonomice dosahuje pouze za situace, kdy se mnoţství peněz v oběhu rovná právě potřebnému mnoţství peněz v ekonomice. Protoţe v trţní ekonomice jsou vztahy ovlivněny nabídkou a poptávkou, lze peněţní rovnováhu definovat jako situaci, kdy peněţní nabídka se právě rovná poptávce po penězích. Centrální banka prováděnou monetární politikou sleduje i další cíle. Tím podporuje hospodářskou politiku vlády vedoucí k udrţitelnému ekonomickému růstu.

21


35

Česká národní banka od roku 1998 přešla k cílování inflace, to znamená přímou orientací na cenovou stabilitu. V rámci měnově – politického reţimu je prováděna monetární politika centrální bankou. Reţimy monetární politiky jsou: Cílování měnového kurzu Reţim s implicitní nominální kotvou Cílování měnové zásoby Cílování inflace Cílování měnového kurzu Tento reţim je vhodný zejména pro malé otevřené podniky. Při uplatnění této strategie je úkolem centrální banky zajištění stability měnového kurzu, a to především prostřednictvím změny úrokových sazeb a přímých devizových intervencí. Centrální banka si zvolí vhodně zahraniční měnu země s nízkou inflací. Ta by měla mít velký podíl na zahraničním obchodě s domácí ekonomikou, na kterou domácí měna následně je kurzem vázaná. Jde o pevnou fixaci kurzu vůči měně jiné. Princip této strategie záleţí na tzv. dovozu nízké inflace ze zahraničí. Režim s implicitní nominální kotvou Reţim s implicitní nominální kotvou záleţí v cílování určité veličiny přijaté interně v rámci centrální banky, aniţ by byl explicitně proslulé konkrétní kritérium nebo partner. Pro kladné fungování je předpokladem tohoto reţimu vysoká důvěryhodnost centrální banky. Je vybudována na základě dlouho historie cenové a měnové hladiny v zemi, která dosáhne ţádoucích změn v inflaci a inflačních očekávání bez explicitních cílů. Cílování měnové zásoby Cílování měnové zásoby se vychází z poznatku, ţe v dlouhodobém horizontu je růst cen ovlivňován vývojem peněţní nabídky. Monetární politika se soustřeďuje na tempo růstu zvoleného peněţního agregátu. Zejména moţnost realizovat nezávislou monetární politiku a

36

reagovat na specifické problémy je jeho výhodou, které vznikají v domácí ekonomice. Za nevýhodu povaţujeme problém ve výběru peněţního agregátu vhodného k cílování. Cíl pro peněţní agregát můţe být další nevýhodnou, který není úplně srozumitelný široké veřejnosti. Centrální banka není schopná vybraný peněţní agregát řídit s dostatečnou přesností. Monetární politika se řídí prostřednictvím cílování měnové zásoby a je to vhodně především v prostředí, kde existuje spolehlivá a stabilní vazba mezi cílováným peněţním agregátem a inflací. Cílování inflace Zajišťování cenové stability je nejmladším způsobem reţimu cílování inflace. Tento měnově-politický reţim převaţoval zejména v devadesátých letech, protoţe postupně na něj přistoupila většina centrálních bank ve vyspělých zemích s trţní ekonomikou. Centrální banka u cílování inflace s určitým předstihem veřejně vyhlásí inflační cíl. O dosaţení inflačního cíle bude usilovat. Na inflační očekávání ekonomických subjektů působí aktivně, je srozumitelnější a umoţňuje lépe předpovídat záměry centrální banky. Do svého rozhodovacího schématu měnově-politický reţimu zahrnuje výrazně větší mnoţství informací neţ měnový kurz nebo peněţní zásoby. Jde především o dovozní ceny, ceny výrobců, informace z trhu práce, vývoj měnového kurzu hospodaření veřejných rozpočtů a úrokových sazeb.

2.3.

Typy monetární politiky

Centrální banka, která provádí monetární politiku, má na výběr mezi expanzivní monetární politikou, která zvyšuje mnoţství peněz v oběhu nebo restriktivní monetární politikou, která zpomaluje tempo růstu peněz v oběhu. A také neutrální monetární politiku v podobě stabilizace „rozumného“ tempa růstu mnoţství peněz v oběhu.

2.3.1. Expanzivní monetární politika Expanzivní monetární politika neboli politika „levných peněz“. Provádí se tehdy, kdyţ centrální banka potřebuje sníţit krátkodobé úrokové sazby, na které reagují obchodní banky tak, ţe snaţí poskytnout nové úvěry a klient s ochotou tyto úvěry přijímají. V expanzivní 37

monetární politice se centrální banka snaţí stimulovat ekonomiku. Nejčastěji tomu bývá v situaci vysoké nezaměstnanosti, slabého hospodářství, vysokých úrokových měr a očekávání nízké inflace. Jakmile je ekonomika stimulovaná a úrokové míry se dostatečně sníţí, tak centrální banka se opět zajímá o vývoj cenové hladiny. Domácnosti a podniky více utrácejí a tím se zvyšuje rychlost peněz v oběhu. Expanzivní monetární politikou je snaha centrální banky prostřednictvím monetárních nástrojů zvýšit peněţní zásobu. Vhodné nástroje pro expanzivní politiku jsou: Sniţování diskontní sazby Nákup státních dluhopisů Sniţování míry povinných minimálních rezerv i

SM S1M

i0

E0

i1

E1 DM

M0

M1

M

Obrázek č. 6 Expanzivní monetární politika – zdroj Pačesová 22

2.3.2. Restriktivní monetární politika Restriktivní monetární politika neboli politika „drahých peněz“. Spočívá ve zvýšení trţní krátkodobé úrokové míry. Zvyšuje i ostatní úrokové míry v hospodářství. Obchodní banky na to reagují niţší ochotou poskytování nových úvěrů a klienti jsou zdrţenlivější přijímat nové úvěry. Ekonomické subjekty reagují opačně na zvýšení úrokové míry, neţ je u expanzivní politiky. Restriktivní monetární politika můţeme pochopit jako úsilí měnové autority sníţit peněţní zásoby. Tlumí hospodářství. Centrální banka provádí restriktivní politiku při situaci 22

PAČESOVÁ, H.: Makroekonomie 2. díl, BIVS, Praha, str. 15

38

očekávání vysoké inflace, nízké nezaměstnanosti, nízkých úrokových měr a přehřátého hospodářství. Dojde-li ke zvýšení úrokové míry a klesnou obavy o inflaci, centrální banka se zajímá o stimulaci ekonomiky a přechází k expanzivní monetární politice. Vhodné nástroje pro restriktivní politiku jsou: Zvyšování diskontních sazby Prodej státních dluhopisů Zvyšování míry povinných minimálních rezerv

i

S1M

SM E1

i1 i0

E0 DM

M1

M2

M

Obrázek č. 7 Restriktivní monetární politika – zdroj Pačesová23

2.3.3. Neutrální monetární politika Nedochází ke zvyšování míry inflace, mnoţství peněz v oběhu jsou na konstantní úrovni. Úrokové sazby a finanční trhy jsou stabilní, stejně jako platební bilance a měnový kurz.

23

PAČESOVÁ, H.: Makroekonomie 2. díl, BIVS, Praha, str. 16

39

3. Monetární politika ČNB v letech 1993 – 2000 3.1.

Rok 1993

„Ústavní zákon č. 542/1992 Sb., o zániku České a Slovenské Federativní Republiky stanovil jako den zániku federace a všech jejich institucí. 1. leden 1993. K tomuto datu tedy zanikla také Státní banka československá a ústřední bankou České republiky se stala Česká národní banka.“24 Ústava nového státu (České republiky) byla přijatá 16. prosince 1992 s účinností od 1. ledna. ČNB vznikla dnem 1. 1. 1993 a zahájila svojí činnost. Česká národní banka způsobem práce navázala na fungování Státní banky československé právním postavením a hlavními úkoly. Při rozdělení Státní banky Československé měla Česká národní banka problémy. Jednalo se hlavně o dělení bilance mezi ČNB a Národní bankou Slovenska. Mezi první úkoly patřila měnová odluka. Ve dne 2. února 1993 byl schválen zákon o oddělení měny a jeho účinnost nastala od 8. února 1993. Bylo staţeno 495 milionů kusů federálních bankovek a 761 milionů mincí. Výměna oběţiva trvala 4 dny a limit objemu u fyzických osob byl 4 000 Kč. Měnová odluka se zakládala v okolkování federálních bankovek, které se postupně vyměnily v maloobchodním styku za české peníze. Pro Českou národní banku byl bezproblémový a hladký průběh měnové odluky velmi důleţitý k získání důvěry od veřejnosti. Hlavním cílem České národní banky se stala péče o stabilitu české měny. ČNB byla pověřena za účelem, ţe: Určuje měnovou politiku Provádí další činnost podle tohoto zákona a podle dalších zákonů Vydává bankovky a mince Řídí peněţní oběh, platební styk a zúčtování bank a pečuje o jejich plynulost a hospodárnost Vykonává dohled nad prováděním bankovních činností a pečuje o bezpečné fungování a účelný rozvoj bankovního systému v České republice 24

ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA 1993 – 2003, ČNB, str. 7

40

Při své práci monetární politika ČNB se opírala o dva pilíře. První pilíř znamenal pevný kurz koruny vůči měnovému koši. Tento kurz se pohyboval v úzkém rozpětí ± 0,5 %. Měnový koš původně skládal z pěti měn, ale pak byl tvořen z převaţujícího poměru z německé marky a z amerického dolaru. To odráţelo strukturu zahraničněekonomických vztahů ČR. Pevný kurz se ze začátku dal udrţovat bezproblémově, protoţe devizový trh nebyl liberalizován. Druhým pilířem monetární politiky bylo cílování přiměřeného vývoje peněţní zásoby. Tato strategie se stavěla o praxi Spolkové banky Německa. Jako další kritérium byl zvolen peněţní agregát M2, zahrnující oběţivo, vklady na viděnou, termínované vklady a vklady v cizí měně. Vývoj byl přiměřeně hodnocen na základě predikcí vývoje cen, domácího produktu a rychlosti obratu peněz. V roce 1993 cíle monetární politiky začala relativně restriktivně, ale brzy jí vystřídala expanzivní politika s cílem podpory růstu ekonomiky po rozpadu federace. Mezi nástroje monetární politiky se zahrnovali povinné minimální rezervy, operace na volném trhu, diskontní nástroje a kursové intervence. Povinné minimální rezervy byly na úrovni 9 % z primárních vkladů na viděnou 3% z termínovaných vkladů. U velkých bank s primárními závazky se zvýšily nad 25 miliard Kč na 12 %, respektive na 4 % v období od 1. 2. 1993 do 1. 7. 1993. Diskontní nástroje vyuţívaly diskontní sazbu, stanovená na 9,5 % a později byla sníţena na 8%. Lombardní sazba je stanovená na 14 % a postupně se sníţenou na 11,5 %. Operace na volném trhu se běţně pouţívaly a to v podobě přímých operací a REPO operací. Tato politika se ukázala v závěru roku zrychlujícím se tempem růstu peněţního agregátu M2 a byl ovlivněn postupným poklesem úrokových sazeb na mezibankovním trhu depozit a zprostředkovaně tak ovlivňovala i úroveň úrokových sazeb obchodních bank vůči jejich klientům. Monetární politika centrální banky v první polovině roku reagovala na zvýšený nákup deviz obchodními bankami a jejich následný dopad na devizové rezervy ČNB v souvislosti s očekáváním měnové odluky. Ke konci roku ČNB přešla od dodávání likvidity formou refinančních úvěrů k operacím stahujícím likviditu v důsledku přílivu zahraničního kapitálu. Pro obchodní banky to mimo jiné znamenal moţnost získat nové úvěrové zdroje. Hrubý domácí produkt stagnoval na úrovni předcházejícího roku, míra nezaměstnanosti na konci roku 1993 dělala 3,5 %. Mzdy meziročně vzrostly jen o 3 – 4 % díky uplatňované regulace mezd, podle které se mohl růst mezd bez uplatnění sankcí pohybovat maximálně o 5 41

% nad růstem spotřebitelských cen. Státní rozpočet se na koci roku vyrovnal. Státní rozpočet se na konci roku vyrovnal a roční míra inflace měřena indexem spotřebitelských cen se dostala na úroveň 20,8 %. Šlo o inflační impuls, který byl dopadem na zavedení daně z přidané hodnoty. 2T repo sazba (%)

1.1. 1.2. 10.6. 1.7. 9.8. 17.12. *) stav k 1.1.93

Diskontní sazba (%)

Lombardní sazba (%)

9,5

14,0

8,0 12,5 11,5 Pro všechny bank y :

Povinné minimální rezervy z primárních vkladů (%) stavebních bank spořitelen a ČMZRB *) **) ***) -

9 % z primárních vk ladů na viděnou 3 % z termínovaných závazk ů vůči nebank ovním k lientům

**)

1.2.1993 bank y s rozsahem primárních závazk ů do 25 mld Kč 9 % z primárních vk ladů na viděnou 3 % z termínovaných závazk ů vůči nebank ovním k lientům bank y s rozsahem primárních závazk ů nad 25 mld Kč 12 % z primárních vk ladů na viděnou 4 % z termínovaných závazk ů vůči nebank ovním k lientům

***)

1.7.1993 Pro všechny bank y :

9 % z primárních vk ladů na viděnou 3 % z termínovaných závazk ů vůči nebank ovním k lientům

Tabulka č. 3 Měnové politické nástroje ČNB – změny v roce 1993 – zdroj ČNB 25

3.2.

Rok 1994

Monetární politika byla pro Českou národní lépe proveditelná, protoţe jí nevystavěli ţádným autonomním tlakům prováděnými hospodářskou politikou. Roční inflace se sníţila na přijatelných 10 %, měřeno indexem spotřebitelských cen. Nástroje centrální banky setrvaly stejné. Povinné minimální rezervy se zvýšili z 9 % na 12 % z primárních vkladů na viděnou. Operace na volném trhu se dostávali do potřebí, oproti diskontním nástrojům. Diskontní sazba se zvýšila na 8,5 %, lombardní sazba nejdřív sníţila na 10,5 %, ale k závěru roku se vrátila na 11,5 % jako v roce 1993. Mezi hlavními cíli došlo k problému konfliktnosti. Kursová politika se během roku 1994 nezměnila. Pevný kurz české koruny nadále plnil funkci nominální makroekonomické kotvy.

25

http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/#historie

42

Pro ČNB udrţování vyšších úrokových sazeb znamenala vyšší míra inflace, které vedli při neexistenci kursového rizika k přílivu zahraničního kapitálu. ČNB musela z toho důvodu zavádět sterilizační opatření. Jedním z opatřením jak sníţit měnovou bázi byla dohoda o tom, ţe Fond národního majetku převede své vklady z obchodních bank do ČNB. Měnový agregát M2 vzrostl o 19,9 %. Kapitálový účet skončil přebytkem 3,37 mld. USD. Rok 1994 by se dal charakterizovat solidním ekonomickým růstem (2,6 %), relativně vysokou cenovou hladinou (10,6 %), rovnováhou veřejných financí a nízkou (3 %) mírou nezaměstnanosti. Monetární politika České národní banky se realizovala na základě regulace peněţního agregátu M2 a fixního měnového kurzu. ČNB při realizaci své politiky pouţívala nepřímé nástroje. Hlavní činností ČNB byla regulace objemu likvidity a úrokových sazeb na peněţním trhu pomocí operací na volném trhu. ČNB při operací nadále vyuţívala zejména emisi vlastních pokladničních poukázek. Rok 1994 začal postupně ukazovat, ţe monetární politika vznikla na fixování kurzu současně s cílováním peněţní zásoby je dlouhodobě neudrţitelná. To se plně projevilo v květnu 1997 při měnové krizi. V polovině roku 1994 došlo k růstu tempa peněţní zásoby (20,8 %) a zvýšilo se také tempo růstu meziměsíční inflace. Budoucí vývoj cen centrální banky reagovala zpřísněním monetární politiky při současné změně operativního cíle, kdy měnová báze se nahradila bankovními rezervami. 2T repo sazba (%)

8.4. 4.8. 24.10. 2.12.

****)

-



10,5 8,5

11,0 11,5

Povinné minimální rezervy z primárních vkladů (%) stavebních bank spořitelen a ČMZRB ****) -

4.8.1994 Pro všechny bank y :12 % z primárních vk ladů na viděnou 3 % z termínovaných závazk ů vůči nebank ovním k lientům

Tabulka č. 4 Měnové politické nástroje ČNB – změny v roce 1994 – zdroj ČNB

43

3.3.

Rok 1995

Rok 1995 pro monetární politiku nebyl nějak odlišný. Tento rok se nesl ve znamení prudkého ekonomického růstu. Reálný hrubý domácí produkt se zvýšil oproti roku 1994 o 4,8 %. Míra nezaměstnanosti se drţela na nízké úrovni 2,9 % a roční dynamika růstu reálných mezd rostla tempem 7,7 %. Roční míra inflace byla 9,1 % a podařilo se dosáhnout cíle, který byl 9 – 11 %. Ke konci roku skončil běţný účet platební bilance s pasivním saldem ve výši 4,1 % HDP při zlepšení směnných relací o 1,5 p.b. Česká národní banka udrţovala v politice sniţování inflace a sterilizacích zahraničního kapitálu, který do České republiky stále přitékal. S přílivem zahraničního kapitálu měla monetární politika opět největší problém. Zahraniční kapitál ovlivňoval měnový agregát M2. Měnový agregát vzrostl o 19,8 % a nepovedlo se dodrţet cíl. Nový devizový zákon tomu pomohl, který zavedli v důsledku vstupu České republiky do OECD a který s účinností od 1. 10. 1995 udělal českou měnu za plně směnitelnou a liberalizoval i kapitálový trh. Zahraniční kapitál se postupně měnil z dlouhodobého na krátkodobý, který stále více tlačil na posilování koruny. Česká národní banka musela zasahovat a následně na to sterilizovat dodatečné peníze. Z těchto příčin zpřísnila i svojí monetární politiku, kdyţ se zvýšila lombardní a diskontní úrokovou sazbu o 1 %. Z tohoto důsledku sjednotila a zvýšila sazbu povinných minimálních rezerv na 8,5 %. „Jedním, ze základních problémů monetární politiky v roce 1995 bylo udrţování vnitřní ekonomické stability v podmínkách masivního přílivu zahraničního kapitálu. Tato situace trvala po celý rok, ale v jeho průběhu se měnila jeho intenzita a struktura.“26 Aktivní saldo kapitálového účtu v roce 1995 představovalo 223 mld. Kč, asi 18 % HDP. Zahraniční kapitál centrální banka opět sterilizovala kvůli obavě z jeho moţného vlivu na tuzemskou cenovou hladinu. Důsledkem toho opatření banky narostly devizové rezervy ČNB, které byli na konci roku schopni pokrýt osmiměsíční dovozy – v roce 1993 byly dovozy pouze čtyřměsíční. V průběhu roku pokračoval pokles inflace, měřené meziročně CPI, na konečnou hodnotu 7,9 % v prosinci. Faktor, který rozhodl o poklesu, bylo sníţení tempa růstu cen potravin na 5,4 % v roce 1995 z 12 % v roce 1994. Další sniţování cenové hladiny byl komplikován 26

VÝROČNÍ ZPRÁVA ČNB 1995, ČNB, 1995

44

růstem cen surovin, pokračovalo to deregulací cen, zvýšením tempa růstu HDP, nárůstem mzdových poţadavků, zvýšeninou domácí poptávkou a další restrukturalizaci ekonomiky. Centrální banka kvůli tomu zpřísnila monetární politiku, čímţ specifikovala regulaci peněţní zásoby před fixním kurzem, protoţe zvýšení úrokových sazeb bylo dalším impulsem pro příliv zahraničního kapitálu. To zpřísnění mělo formu: Sjednocení

sazeb

povinných

minimálních

rezerv

z původních

3

%

z termínovaných vkladů a 12 % z netermínovaných vkladů na jednotných 8,5 % s účinností od 3. 8. 1995; výjimku představovali stavební spořitelny a Českomoravská záruční a rozvojová banka, u nichţ sazba povinných minimálních rezerv stanovily ve výši 4 % Zvýšení diskontní sazby o 1 % na 9,5 % s účinností od 26. 6. 1995 Zvýšení lombardní sazby o 1 % na 12,5 % s účinností od 26. 6. 1995 Diskontní a lombardní sazby nárůstem vytvářely tlak na růst úrokových sazeb na mezibankovním trhu a prohlubovaly existující úrokový diferenciál, zahájila Česká národní banka regulaci pro obchodní banky v oblasti likvidity. Krátkodobé závazky obchodních bank nemohly vůči zahraničním subjektům převýšit krátkodobé pohledávky o více neţ 30 %, maximálně však o 500 mil. Kč. Z těch opatření se peněţní zásoba na konci roku byla tvořená z velké části ze zahraničního kapitálu, meziročně narostla o 19,6 % a zdolala tak predikci České národní banky v koridoru 14 – 17 %. Nezměnila se pouze výše peněţních zásob, která byla měřená M2, ale také se nezměnila její struktura. Kdeţto v roce 1993 byl podíl transakčních peněz (M1) a kvazipeněz (M2) prakticky shodný, v roce 1994 i 1995 vzrostl podíl agregátu M2 na úkor M1. Česká národní banka na konci roku začala oficiálně vyhlašovat úrokovou sazbu pro repo operace, kterou se operace na volném trhu vypořádávají. Operace na volném trhu se stala později hlavním měnověpolitickým nástrojem ČNB k řízení likvidity a výše úrokových sazeb na mezibankovním trhu depozit.

45

26.6. 3.8. 8.12.

2T repo sazba (%)



11,30

9,5

12,5

Povinné minimální rezervy z primárních vkladů (%) stavebních bank spořitelen a ČMZRB 8,5 x) 4,0 x) od tohoto data již ze všech závazků


3.4.

Rok 1996

Tento rok byl stále obdobím vysokého hospodářského růstu a nízké nezaměstnanosti. Vzrostly nicméně nerovnováhy v oblasti běţného účtu a bankovního sektoru. V České republice se ekonomický růst mírně sníţil na 4,4 % ze 4,8 % roku 1995 zejména v dopadu poklesu ekonomické aktivity u hlavních obchodních partnerů ČR, draţších surovinových vstupů, niţší konkurenceschopnosti českých exportů v dopadu růstu mzdových poţadavků. Krátkodobý zahraniční kapitál se ke konci roku zpomalil v dopadu běţného fluktuačního pásma na 6 %, které vzrostlo kursové riziko. Dlouhodobý zahraniční kapitál nicméně pořád vykazoval růstovou tendenci. Vzrostla míra nezaměstnanosti o 0,6 p.b. na 3,5 %, coţ bylo dopadem snah firem o růst produktivity práce a pokračující restrukturalizace české ekonomiky. Oproti roku 1995 vzrostla průměrná reálná mzda o 8,4 % a uţ od roku 1994 je její růst vyšší, neţ růst produktivity práce. Na konci roku míra inflace ukazovala meziroční změnu v CPI 8 %. Státní rozpočet byl v mírném deficitu 0,1 % HDP kvůli niţšímu inkasu daně z příjmu právnických osob, nesplacení dluhu Ruské federace a niţšímu výběru zdravotního a sociálního pojištění. České národní banky byla cílem stále péče o cenovou stabilitu s tím rozdílem, ţe hlavním nástrojem monetární politiky se od roku 1996 staly repo operace. Doba těchto operací stanovili na 14 dní. Začala pouţívat 2T repo sazba, která se z 11,50 % zvýšila v první polovině roku na 12,40 %. „Operace ČNB měly podobu standardních repo tendrů ke staţení i dodání likvidity v závislosti na celkové pozici bankovního sektoru. Prostřednictvím sazeb vyhlašovaných repo tendrů ČNB efektivně ovlivňovala výši sazeb na mezibankovním trhu depozit a následně i ostatních sazeb na peněţním trhu včetně klientských sazeb. Potvrdilo se

46

tak, ţe rozhodnutí o volbě nového operativního cíle 1T Pribor bylo správné. Tato krátkodobá sazba byla zvolena především proto, ţe její vývoj je ČNB schopna efektivně ovlivňovat.“27 Monetární politika v roce 1996 se ocitla ve sterilizační pasti. K udrţení fixního kurzu devizové intervence vedly k prudkému růstu peněţní zásoby. K zabránění inflačních dopadů byla třeba přebytečné peníze z trhu sterilizovat, coţ motivovalo růst úrokových sazeb. Vyšší úrokové sazby vedly k nárůstu úrokového diferenciálu a tím i k dalšímu přílivu kapitálu. Přetrvávaly nadále i inflační tlaky spojené především s rostoucí poptávkou a vysokým tempem růstu peněţní zásoby s 9,2 %. Centrální bankou byl stanoven cíl růstu M2 v rozmezí 14 – 17 %, ovšem v první polovině roku byl růst téměř 20 % a centrální banka reagovala na vývoj zpřísněním úrokové politiky. Česká národní banka nahradila restriktivní monetární politiku za fiskální a mzdovou politiku. Reálné kladné úroky se vyţadovaly vyšší nastavení sazeb centrální banky. Tudíţ Česká národní banka zvýšila repo sazbu a následně potom také diskontní a lombardní sazbu včetně sazby u povinných minimálních rezerv. Zpřísňující opatření se promítla do růstu úrokových sazeb na peněţním trhu a také na růstu klientských úrokových sazeb. Tempo růstu M2 se sníţilo na konečných 9,2 %. Roční míra inflace dosáhla v tomto roce 8,8 %. Zhoršující se situace obchodní bilance a nárůstem zahraničního zadluţení České republiky na úrovni 36,2 % HDP byla problémem do budoucna nejen pro monetární politiku ČNB.

29.3. 29.4. 9.5. 21.6. 1.8.

2T repo sazba (%)



11,50 11,60 11,80 12,40

10,5

14,0

Povinné minimální rezervy z primárních vkladů (%) stavebních bank spořitelen a ČMZRB

11,5


27


47

3.5.

Rok 1997

Monetární politika ČNB se poznamenala dalším nárůstem vnější nerovnováhy v dopadu nerovnováţných tendencí ekonomiky. V České republice to bylo příčinou rychleji rostoucí domácí poptávkou neţ domácí nabídkou. K reálnému posilování napomáhal fixní kurz a úrokový diferenciál a tím škodil nabídce. Česká národní banka se snaţila zabránit dovozům sníţením povinných minimálních rezerv z primárních vkladů na 9,5 %. Tato reakce znamenala, ţe tento nástroj byl obcházen obchodními bankami vypůjčováním si v zahraničí. Rok 1997 byl mnoha zvratů a změn nejen v hospodářské politice. Česká národní banka po měnové krizi nechala cílování peněţní agregátů a vrhla se na cílování inflace. Centrální bankou určené úrokové sazby se během roku často měnily, například 2T repo sazba se měnila 26 – krát a docílily historicky nejvyšších hodnot, například lombardní sazba byla 50 % Měnová krize v květnu se přelila do krize celého národního hospodářství včetně krize politické. Tempem růstu HDP došlo v roce 1997 k výraznému poklesu na 1 %. Státní rozpočet se sestavoval v očekávaní hospodářského růstu, tak zpomalování se ukázalo vznikem cyklického deficitu. Důvodem toho poklesu bylo nedokončení restrukturalizace české ekonomiky, restriktivní monetární a fiskální politiky aj. Poprvé od vzniku České republiky se dosáhlo vyššího růstu produktivity práce, neţ růstu reálných mezd. Nezaměstnanost na konci roku byla na úrovni 5,2 %. Inflace docílila meziročního tempa růstu na 8,5 % a to především kvůli růstu regulovaných cen. Vývoj obchodní bilance se zredukoval na deficit běţného účtu na 6,1 % HDP. Květnové změny v úrokových sazbách ČNB a negativní budoucí očekávání se sníţil příliv zahraničního kapitálu. Přebytek finančního účtu nebyl schopen pokrýt deficit běţného účtu platební bilance. Na konci roku bylo tempo růstu peněţní zásoby 9,8 %. Vnitřní cenová stabilita řídila modifikovaným měnovým transmisním mechanismem. Vyšší úrokové sazby a niţší příliv zahraničních aktiv napomáhaly vývoji měnového agregátu M2 a ten dosáhl stanoveného koridoru 7 – 11 %. Od roku 1994 nebyla domácí nabídka uspokojována poptávkou, a proto se vytvářel prostor pro výrazné importy zboţí a sluţeb. Byl útok na korunu a to na její nadhodnocenou úroveň 48

v reţimu fixního kurzu. ČNB usilovala fixní kurz drţet devizovými intervencemi, jelikoţ měla podezření, ţe eventuálně znehodnocení české měny bez intervencí mohlo být neadekvátně velké vzhledem k příštímu makroekonomickému vývoji. Současné zvyšování úrokových sazeb znamenalo v rámci měnové restrikci tak, aby centrální banka zredukovala přístupu k úvěrům a zamezila moţnému vyuţití k dalšímu oslabení měnového kurzu. Diskontní sazba a repo sazba průběţně zvyšovala a to 1T repo aţ na 75 %. Lombardní sazba se zvýšila z 14 % na 50 %. Obchodním bankám omezily čerpání refinančních úvěrů od 22. 5 do 13. 6. Zvýšení úrokové sazby bylo extrémní u jednodenního úvěru aţ na 197,5 %. Obchodní banky květnová měnová opatření vedla v zájmu zachování vlastní likvidity a ke zvyšování úrokových sazeb aţ na 30 %. Česká národní banka neustála tlak na kurz ani po těch všech opatření a přistoupila ke zrušení fixního směnného kurzu. Tak zavedla systém zaloţený na řízeném floantigu s orientací na DEM. Měnová krize byla výsledkem 10 % depreciace kurzu koruny vůči původní centrální paritě a po uklidnění úrokových a devizových turbulenci byli sníţeny úrokové sazby a byli vyšší o 2 – 2,5% neţ před květnovými událostmi. Česká národní banka zrušila 30. září mezi měnovými nástroji reeskontní úvěry na obchodní směnky a eskont exportních směnek. Vývoj monetární politiky, který vyústil v roce 1997 ve finanční krizi, vyjádřila Česká národní banka novou strategii. Na ztrátu nominální ve formě fixního kurzu a spojená s cílováním měnového agregátu, bankovní rada rozhodla o změně monetární politiky. Cílování inflace se mělo stát novou strategií a v podobě čisté inflace by měl být formulován inflační cíl. Českou republiku postihla hospodářská krize, kterou doprovázela i krize finanční. První čtyři faktory, které ovlivní nejvíce krizi, jsou: Nadhodnocení reálného měnového kurzu Úvěrový boom Deficit běţného učtu platební bilance Slabý bankovní systém

49

Tyto faktory se vyskytly při krizi v roce 1997. K měnové krizi se cesta vyvíjela dlouhodobě. Dopadem toho byl především vnější nerovnováhy ekonomiky jako důsledkem dlouhodobého nesouladu vývoje domácí poptávky a domácí nabídky. Důsledkem těch problémů byly liberalizace ekonomiky, která dávala konkurenci, ale i také vlnou spotřebitelské i investiční poptávky. Vysoký růst, úvěrová expanze, liberální přístup na devizový trh a vysoká mobilita kapitálu byli dalšími problémy. 2T repo sazba (%)

8.5. 16.5. 27.5. 4.6. 11.6. 18.6. 20.6. 23.6. 24.6. 27.6. 30.6. 1.7. 7.7. 8.7. 9.7. 16.7. 22.7. 23.7. 24.7. 28.7. 1.8. 4.8. 31.10. 1.12. 2.12. 3.12. 4.12. 9.12. 10.12. 17.12.



Povinné minimální rezervy z primárních vkladů (%) stavebních bank spořitelen a ČMZRB 9,5

50,0 13,0 39,00 29,00 25,00 22,00 20,00 18,50 23,0 18,20 17,90 17,00 16,50 16,20 16,00 15,70 15,40 15,20 14,90 14,70 14,50 14,80 18,50 18,00 17,50 16,75 15,50 15,00 14,75


50

3.6.

Rok 1998

Rok 1998 byl ve znamení monetární restrikce a ekonomického poklesu. Centrální banka dala cílovat čistou inflaci a zahájila tím privatizace velkých bank. V bankovním sektoru pracovaly nestandardní vztahy, někdy nazývané jako tzv. bankovní socialismus. Velkou část akcií podniků získaly investiční fondy bank. Stejné podniky banky je také potom úvěrovaly. V tom případě, kdy se podnik dostal do problémů, banka jako faktický vlastník nedovolila zbankrotovat. Nezaměstnanost vzrostla na úroveň 7,5 % a reálný HDP klesl na úroveň -1,1 %. Schodek běţného účtu platební bilance se významně sníţil na 1,6 % HDP z 6,2 % v roce 1997. Příčinou toho bylo sníţení schodku obchodní bilance kvůli slabší zahraniční i domácí poptávce a silná apreiciace koruny v průběhu roku. Finanční účet měl přebytek 85 mld. Kč především kvůli přímým zahraničním investicím, na které se koncentrovala nová vláda. Měření agregát M2 tempem růstu peněţní zásoby, se meziročně vzrostlo o 5,2 %. Poklesu odpovídalo výkonnost české ekonomiky. Příčinou toho poklesu byl nízkou mírou úvěrové aktivity obchodních bank vzhledem strachu ze špatných úvěrů, z příčiny vysokých nominálních úrokových sazeb a vzhledem časté nízké bonitě ţadatelů o úvěr. Od řízení měnové zásoby přešla ČNB jako první z centrálních bank transformujících ke cílování inflace. Ztráta nominální makroekonomické kotvy mohlo znamenat zrušení kurzového fixingu, potom tuto kotvu částečně nahradilo vyhlašování inflačního cíle. Monetární politika ČNB se orientovala okolo vytyčených inflačních cílů. Na konci roku míra inflace byla 6,8 %. Pro konec roku stanovili krátkodobý cíl pro čistou inflaci v intervalu 6 %. Rok 1998 lze rozdělit na dvě období a to z hlediska četnosti a velikosti změn nominálních úrokových sazeb. První období bylo od ledna do poloviny července. Dalo by se to charakterizovat jako stabilita základních úrokových sazeb České národní banky na poměrné vysoké úrovni. Úsilí čelit inflačním tlakům a obnovit proces dezinflace v rámci celkové makroekonomické stabilizace se odrazilo v nastavení úrokových sazeb ČNB. Druhé období bylo vymezené časovým úsekem od poloviny července do konce roku. Z hlediska realizace

51

monetární politiky má zcela jiný charakter. Docházelo k postupnému sniţování základních úrokových sazeb ČNB. Dvoutýdenní repo operace se sníţila v sedmi krocích a to celkově o 5,5 % procentního bodu z 15 % v červenci 1997 na 9,5 % ke konci roku 1998, lombardní sazba se ve stejném období sníţila z 19 % na 12,5 % a diskontní sazba ze 13 % na 7,5 %. K razantnímu poklesu trţních úrokových sazeb docházelo souběţně. Do sazeb PRIBOR se promítly změny základních sazeb. V lednu sazba 1T PRIBOR docílila průměrné hodnoty 15,3 %, v září 14,0 % a v prosinci 10,6 %. 2T repo sazba (%)

23.1. 20.3. 17.7. 30.7. 14.8. 25.9. 27.10. 13.11. 4.12. 23.12.




19,0 15,00 14,50 7,5 14,00 13,50 12,50 11,50 10,50 9,50

11,5

16,0

10,0

15,0

7,5

12,5


3.7.

Rok 1999

Rok 1999 pokračoval v uvolňování měnové restrikce z předešlých roků a politická konsolidace. Do kladných čísel se dostal ekonomický růst (0,5 %), trh práce se zapsal opět vyšším nárůstem reálných mezd neţ produktivity práce a nezaměstnanost na konci roku byla 9,4 %. Růst dlouhodobé a strukturální nezaměstnanosti, včetně nezaměstnanosti regionální byl signálem o dlouhodobějších problémech na trhu práce a nízké flexibilitě a mobilitě pracovní síly. Běţný účet platební bilance byl s deficitem 2 % HDP a finanční účet byl přebytkem 86 mld. Kč. Státní rozpočet byl sestavován poprvé v dějinách ČR jako deficitní. Tempo růstu peněţní zásoby (M2) se v tomto roce zrychlilo na 8,1 % a to díky přílivu zahraničního kapitálu a zvětšení úvěrové emisi.

52

Monetární politika ČNB udrţovala sniţování inflace v reţimu přímého cílování. Pro toto období byl inflační cíl však „podstřelen“ z příčiny absolutního poklesu cen potravin a apreciace české měny. Celoroční sniţování úrokových sazeb z titulu očekávaného příznivého inflačního vývoje v budoucnosti bylo charakteristické pro monetární politiku roku 1999. Základní sazba ČNB repo sazba se sníţila v jedenácti krocích celkem o 4,25 p.b. na konečných 5,25 %. Sníţila se také diskontní a lombardní sazba na 6 % resp. 10 %. Podstatným kritériem bylo pro postupné sniţování sazeb centrální banky kromě příznivého inflačního vývoje také sniţování úrokového diferenciálu mezi ČR a vyspělými zeměmi. Díky sniţování sazeb ČNB klesaly krátkodobé úrokové sazby na peněţním trhu během celého roku. Klientské úrokové sazby reagovaly na postupný pokles sazeb na peněţním trhu. Z nově poskytovaných úvěrů se úrokové sazby během roku 1999 sníţily o 3,7 p.b. na 8,1 %. Sazby z termínovaných depozit poklesly ve srovnání s předchozím rokem 1998 o 4 p.b. na 4,7 %. V říjnu se sníţila sazba z povinných minimálních rezerv na 2 % a je to současná úroveň nastavení povinných minimálních rezerv. Sníţení sazby povinných minimálních rezerv bylo součástí měnových opatření ČNB v roce 1999. Bylo to provedeno ve dvou krocích. Povinné minimální rezervy s platnosti od 28. ledna 1999 byla sazba sníţena ze 7,5 % na 5 % a dále byla sníţena se splatností od 7. října 1999 na 2 %. Sazby povinných minimálních rezerv s cílem sniţování učinilo další krok v postupné harmonizaci nástrojů ČNB s instrumentariem monetární politiky ECB a posílit konkurenceschopnosti domácího bankovního sektoru. Roku 1999 přineslo radikální sníţení sazby povinných minimálních rezerv ze 7,5 % aţ na 2 % a to mohlo případně ohrozit plynulost provádění mezibankovního platebního styku v Zúčtovacím centru ČNB. Obchodním bankám začala centrální banka poskytovat moţnost čerpání intraday úvěrů zajištěných cennými papíry. Česká národní banka si neúčtuje ţádný úrok za poskytnutí tohoto úvěru.

53

2T repo sazba (%)

18.1. 28.1. 29.1. 12.3. 9.4. 4.5. 25.6. 30.7. 3.9. 5.10. 7.10. 27.10. 26.11.




8,75 5,0 8,00 7,50 7,20 6,90 6,50 6,25 6,00 5,75

6,0

10,0

5,5

8,0

5,0

7,5

2,0 5,50 5,25

2,0

Tabulka č. 9Měnové politické nástroje ČNB – změny v roce 1999 – zdroj ČNB

3.8.

Rok 2000

Rok 2000 se nesl v zřetelném obratu ve vývoji české ekonomiky. Přineslo to oţivení hospodářského růstu, většímu neţ se očekávalo. Reálné mzdy se zvyšovaly docela rychle, nezaměstnanost se sníţila a mocný příliv zahraničního kapitálu produkoval slibné podmínky pro další rozvoj. Česká národní banka povaţuje za svůj hlavní příspěvek k celkově lepšímu vývoji české ekonomiky udrţení nízké a stabilní inflace. Nepříznivé vlivy vnějšího prostředí se podařilo tlumit, udrţet příznivá inflační očekávání a hlavně se dokázalo, ţe udrţitelný růst a hospodářské oţivení jsou slučitelné s nízkou inflací. Politika ČNB se opírala o výsledky předešlého procesu sniţování inflace. Snaţila se udrţet po celý rok neměnné úrokové sazby. Česká národní banka z pohledu hospodaření skočila rok 2000 se ziskem 2,5 mld. Kč. Jedná se především o dopad vývoje úrokových sazeb na finančních trzích, které byly ovlivněny výnosy z deponovaných devizových rezerv. Monetární politika se jiţ třetím rokem uskutečňovala v reţimu cílování inflace. Jejím cílem byl stabilní makroekonomický a cenový vývoj. Byl to předpoklad udrţitelného ekonomického růstu. V prvním čtvrt roce 2000 Česká národní banka přikročila k intervencím na devizovém trhu s cílem předejít silním výkyvům kurzu koruny v dopadu silného přílivu zahraničního kapitálu.

54

Míra nezaměstnanosti se oproti konci roku 1999 se v průběhu roku 2000 sníţila o 0,6 p.b. na 8,8%. Změna na trhu práce prosazující tendenci byla výsledkem působení více faktorů. Byl zejména příliv přímých zahraničních investic, dále hospodářské oţivení a různé formy aktivní politiky zaměstnanosti. Roku 2000 došlo ve vývoji běţného účtu platební bilance k podstatnému prohloubení jeho deficitu. Rok 1999 ve srovnání rokem 2000 se schodek běţného účtu zvýšil o 69 % a docílil 91,4 mld. Kč. Schodek běţného účtu s výrazným nárůstem při relativně mírném oţivení hospodářského růstu vedl ke zvýšení podílu deficitu běţného účtu na HDP oproti roku 1999 o 1,8 p.b. na – 4,8 %. V roce 2000 finanční účet platební bilance skončil přebytkem v rozsahu cca 130 mld. Kč (6,8 % HDP). To v meziročním srovnání znamenalo růst přílivu kapitálu do české ekonomiky o více neţ 20 %. Devizové rezervy České národní banky v roce 2000 vzrostly ve srovnání s rokem 1999 o 31,6 mld. Kč na 494 mld. Kč. Do ekonomiky v roce 2000 se zpomalil příliv peněz. Oproti roku 1999 se sníţil meziroční růst širšího peněţního agregátu M2 o 1,6 p.b. na 6,5 %. „Zpomalení růstu peněţní zásoby v ekonomice bylo spojeno především se stagnací úvěrové emise podniků a domácnostem a prohlubujícím se schodkem obchodní bilance.“28 Značnou stabilitou se vyznačoval vývoj krátkodobých úrokových sazeb na peněţním trhu. Týkalo se to pouze změny úrokových sazeb s delší splatností. Jednalo se o změny v řádu desetin procentního bodu. Souviselo to především vývojem s neměnným nastavením základních sazeb ČNB. Konec června a přelom listopadu a prosince se zaznamenal jako dočasný nárůst sazeb PRIBOR. V první situaci to byl dopad nervozity na finančním trhu a v druhé situaci šlo o reakci na očekávání rychlejšího růstu inflace a ekonomiky. Jako

v roce

1999

monetární

politika

se

snaţila

o

stabilizaci

cenového

a

makroekonomického vývoje. Významným novým rysem se prohloubila spolupráce s vládou při stanovení cíle pro čistou inflaci pro rok 2001. Monetární politika procházela fázi oţivení ekonomiky a očekávala další zrychlení jejího růstu.

28


55

Česká národní banka své základní úrokové sazby a sazby povinných minimálních rezerv během roku 2000 nezměnila. ČNB pouze v prvním čtvrtletí reagovala intervencemi na devizovém trhu na silný apreciační trend kurzu koruny v kontextu s přílivem zahraničního kapitálu. Čistá inflace se v druhé polovině roku stabilizovala a její podmíněné predikce indikovaly její relativně nízkou úroveň. Hlavním nástrojem ČNB byly dvoutýdenní a tříměsíční repo operace. Bankovní rada určovala hodnotu 2týdenní repo sazby a tříměsíční repo operace se stanovila s ohledem na aktuální sazbu, za kterou byla v době vyhlášení tendru obchodována korunová depozita na mezibankovním trhu. Česká národní banka repo operace pouţívala s cílem udrţet krátkodobé úrokové sazby. Sazba povinných minimálních rezerv se postupně sníţily ze 7,5 % aţ na 2 %. „Novelou zákona o ČNB z roku 2000 byla upravena některá ustanovení tak, aby odpovídala potřebě harmonizace s právem EU („harmonizační novela“): hlavním cílem ČNB formulovaný dosud jako měnová stabilita se změnil na stabilitu cen, přibylo ustanovení o podpoře hospodářské politiky vlády (pokud tím není dotčeno zajišťování hlavního cíle centrální banky), zrušila se moţnost poskytnout státu krátkodobý úvěr, zrušila se kompetence stanovovat úvěrové stropy a úrokové limity bankám.“29 2T repo sazba (%)



Povinné minimální rezervy z primárních vkladů (%) stavebních bank spořitelen a ČMZRB Ke změně parametrů měnověpolitických nástrojů ČNB nedošlo.


29

ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA 1993 – 2003, ČNB, 2003, str. 27

56

Závěr Za sledované období monetární politika Česká národní banka prošla zajímavým vývojem. Na fungování Státní banky československé navázala Česká národní banka. Banka se po celou dobu potýkala s řadou problémů a ty vyplývaly z historického vývoje ČR. Především problémy týkající se transformace ČR byly v devadesátých letech. Česká národní banka v první polovině devadesátých let postupovala podle zákona. Sledovala dva cíle vnitřní a vnější cenovou stabilitu. Se vstupem do OECD Česká republika neliberalizovala devizový trh a pohyb na kapitálovém účtu. Podařilo se jí udrţet alespoň jeden z cílů. V tomto modelu dvou cílů byl i měnový transmisní mechanismus. Monetární politika se v ČR od vzniku ČNB do roku 1997 realizovala současně ve dvou monetárních reţimech a to cílování peněţní zásoby (agregátu M2) a udrţování fixního směnného kurzu. V první polovině devadesátých letech byla monetární politika úspěšná, přinášela klesající míru inflace a relativně vysokou míru stabilit. Od roku 1995 – 1997 se ukazovalo, ţe monetární politika mířící na dva cíle je dlouhodobě neudrţitelná. K měnovému otřesu v roce 1997 vedl vývoj monetární politiky. Česká národní banka přešla z pevného kurzu měny na volný floating. Od roku 1998 Česká národní banka přešla na systém cílování inflace. Měnové nástroje České národní banky reagovaly na vývoj v měnových reţimech. Změnila se v průběhu času důleţitost a míra vyuţití jednotlivých měnových nástrojů. Postupně se sníţil i význam povinné minimální rezervy. V ČR funguje mezibankovní trh depozit. Kaţdá obchodní banka si můţe půjčit likviditu. Operace na volném trhu, především repo operace představují hlavní nástroj centrální banky k regulaci bankovní likvidity. Ovlivňování úrokových sazeb na mezibankovním trhu. Výše nastavení 2T repo sazby je nejdůleţitější, protoţe centrální dodává či stahuje likviditu a působí na úrokové sazby obchodní bank. Diskontní a lombardní sazba byly především důleţitá v počátku transformace české ekonomiky. Lombardní sazba a její vysoké hodnoty v květnu 1997 pouţívala Česká národní banka k zamezení dalšímu prohlubení měnové krize. Česká národní banka v počátku transformačního období prováděla relativně restriktivní monetární politiku. Úrokové sazby nesniţovala, protoţe se bála dopadů zavádění změn 57

v ekonomice, především deregulace cen, nové daňové soustavy a rychlého tempa růstu peněţní zásoby.

58

Seznam použité literatury 1. HRNČÍŘ, Miroslav. Měnová teorie a politika, 1. vydání. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o. p. s., 2010, 79 s. ISBN 978-80-7408-033-3 2. JÍLEK, Josef. Finance v globální ekonomice II. Měnová a kurzová politika, 1. vydání, Praha: Grada Publishing, a. s., 2013, 560 s. ISBN 978-80-247-4516-9 3. KOLEKTIV, Autorů. Bankovnictví, 6. vydání. Praha:BIVS, 2006, 208 s. ISBN 97880-7265-099-6 4. MANDEL, Martin, TOMŠÍK, Vladimír. Monetární ekonomie v malém otevřené ekonomice, 2. vydání. Praha: Management Press, 2008. 367 s. ISBN 978-80-7261185-0 5. PAČESOVÁ, Hana. Makroekonomie 2. díl, Praha:BIVS, 2006. 120 s. ISBN 80-0103579-4 6. REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK, P., DVOŘÁK, P. Peněžní ekonomie a bankovnictví, 5. vydání, Praha: Management Press, 2012, 423 s. ISBN 978-80-7261-240-6 7. REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, 3. vydání. Praha: Management Press, 2011. 558 s. ISBN 978-80-230-7 8. SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, W. D. Ekonomie, 18. vydání, Praha: 2010, 778 s. ISBN 978-80-205-0590-3 9. SOUKUP, Petr. Základy teorie a praxe hospodářské politiky, 1. vydání. Praha:BIVS, 2007. 141 s. ISBN: 978-80-7265-125-2 10. VLČEK, Josef. Ekonomie a ekonomika, 4. vydání, Praha: Wolkers Kluwer ČR, 2009, 515 s. ISBN 978-80-7357-478-9 11. ZEMAN, Václav. Centrální bankovnictví a monetární politika, Brno: akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 2010, 161 s. ISBN 978-80-214-4043-2 12. ŢÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky 1989-2004, 2. vydání, Praha:C. H. BECK, 2006, 304 s. ISBN 80-7179-922-X

Zákony a jiná legislativní úprava 1. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách 59

Seznam internetových zdrojů 1. Ceed.cz

[online].

[2014-02-01].

Diskontní

nástroje.

Dostupné

z:

Dostupné

z:

http://www.ceed.cz/bankovnictvi/790diskontni_nastroje.htm 2. Ceed.cz

[online].

[2014-02-28].

Monetární

politika.

http://www.ceed.cz/makroekonomie/16_monet_politika.htm 3. Ceed.cz [online]. [2014-03-07]. Funkce reprezentanta státu v měnové oblasti. Dostupné

z:

http://www.ceed.cz/bankovnictvi/788funkce_reprezentanta_statu_v_

menove_oblasti.htm 4. Ceed.cz

[online].

[2014-03-07].

Konverze

a

swapy.

Dostupné

z:

http://www.ceed.cz/makroekonomie/32_konverze_a_swapy.htm 5. Ceed.cz

[online].

[2014-03-09].

Obchodní

banky.

Dostupné

z:

http://www.ceed.cz/bankovnictvi/704obchodni_banky.htm 6. Ceed.cz [online]. [2014-03-09]. Regulace a dohled bankovního systému. Dostupné z: http://www.ceed.cz/bankovnictvi/787regulace_a_dohled_bankovniho_systemu.htm 7. Cnb.cz

[online].

[2014-01-25].

Měnová

politika.

Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/ 8. Cnb.cz

[online].

[2014-02-01].

Nástroje

měnové

politiky.

Dostupné

z:

Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/#historie 9. Cnb.cz

[online].

[2014-03-15].

Výroční

zpráva

1995.

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_ zpravy/download/vyrocni_zprava_1995.pdf 10. Cnb.cz

[online].

[2014-03-20].

Výroční

zpráva

1996.

Dostupné

z:


[online].

[2014-03-29].

Výroční

zpráva

1998.

Dostupné

z:


[online].

[2014-04-01].

Výroční

zpráva

1999.

Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_ zpravy/download/vyrocni_zprava_1999.pdf

60

13. Cnb.cz

[online].

[2014-04-02]

ČNB

1993-2003.

Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/publikace/download/c nb_1993-2003_cz.pdf 14. Cnb.cz

[online].

[2014-04-02].

Výroční

zpráva

2000.

Dostupné

z:


[online].

[2014-04-26].

Česká

národní

banka.

Dostupné

z:

Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/cs/index.html 16. Ecorp.cz

[online].

[2014-01-25].

Monetární

politika.

http://www.ecorp.euweb.cz/money.html 17. Finance.cz [online]. [2014-01-25]. Cíle, nástroje a typy monetární politiky. Dostupné z: http://www.finance.cz/makrodata-eu/menove-ukazatele/monetarni-politika/ 18. Historie.cnb.cz [online]. [2013-12-28]. Historie měnové politiky. Dostupné z: http://www.historie.cnb.cz/cs/menova_politika/ 19. Leccos.com

[online].

[2014-02-26].

Kursové

intervence.

Dostupné

z:

vklady.

Dostupné

z:

http://leccos.com/index.php/clanky/kursove-intervence 20. Leccos.com

[online].

[2014-02-26].

Povinné

http://leccos.com/index.php/clanky/povinne-vklady 21. Podnikator.cz [online]. [2014-01-02]. Nástroje monetární politiky. Dostupné z: http://www.podnikator.cz/zacatek-podnikani/priprava-na-podnikani/n:17615/Nastrojemonetarni-politiky

61

Seznam použitých obrázků Obrázek č. 1 – Měnová báze Obrázek č. 2. – Transmisní mechanismus měnové politiky v trţní ekonomice Obrátek č. 3. – Druhy operací na volném trhu centrální banky Obrázek č. 4. – Členění úvěrů centrální banky z hlediska měnové politiky Obrázek č. 5. – Rozpory mezi cíli měnové politiky Obrázek č. 6. – Expanzivní monetární politika Obrázek č. 7. – Restriktivní monetární politika

Seznam použitých tabulek Tabulka č. 1. – Základní funkce centrální banky Tabulka č. 2. – Vliv operací CB na volném trhu na měnovou bázi Tabulka č. 3. – Měnové politické nástroje – změny v roce 1993 Tabulka č. 4. – Měnové politické nástroje – změny v roce 1994 Tabulka č. 5. – Měnové politické nástroje – změny v roce 1995 Tabulka č. 6. – Měnové politické nástroje – změny v roce 1996 Tabulka č. 7 – Měnové politické nástroje – změny v roce 1997 Tabulka č. 8 – Měnové politické nástroje – změny v roce 1998 Tabulka č. 9 – Měnové politické nástroje – změny v roce 1999 Tabulka č. 10 – Měnové politické nástroje – změny v roce 2000

62

Monetární politika v ČR v 90. letech minulého století

Recommend Documents