Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie
Hospodářská politika Československa v letech 1918–1938 Diplomová práce
Autor:
Bc. Romana Marečková Finance
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Petr Musil, Ph.D.
Duben, 2014
Prohlášení: Prohlašuji,
ţe
jsem
diplomovou
práci
zpracovala
samostatně
a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Karlových Varech, dne 24. 4. 2014
Bc. Romana Marečková
Poděkování Tímto bych ráda poděkovala Ing. Petru Musilovi, Ph.D., za jeho ochotu, pomoc, konzultace, odborné rady, cenné připomínky, návrhy a metodické vedení při zpracování diplomové práce.
Anotace Tématem diplomové práce je hospodářská politika Československa v letech 1918–1938. Úvod práce je zaměřen na vysvětlení základních pojmů hospodářské politiky. Významnou část práce potom tvoří analýza hospodářského vývoje meziválečného Československa. Zaměřuji se přitom na ekonomický vývoj země a její hospodářskou politiku v období od jejího vzniku v roce 1918 do mnichovské dohody roku 1938. Cílem diplomové práce je deskripce významných hospodářsko-politických kroků Československa v tomto období, které bylo z historického hlediska bezpochyby jedním z nejvýznamnějších období českého hospodářství. Klíčová slova: hospodářská politika, nostrifikace, měnová reforma, pozemková reforma, daňová reforma, velká hospodářská krize, devalvace
Abstract The topic of this thesis is the economic policy of Czechoslovakia in 1918–1938. The introduction focuses on the explanation of basic concepts of economic policy A significant part of the thesis consists of the analysis of the economic development of interwar Czechoslovakia. I focus on the country’s economic development and its economic policy in the period from its inception in 1918 until the Munich Agreement of 1938. The objective of the thesis is to describe major economic and political steps of Czechoslovakia during this period, which was historically undoubtedly one of the most important periods of the Czech economy. Keywords: economic policy, validation, monetary reform, land reform, tax reform, great depression, devaluation
Obsah: Obsah: ......................................................................................................................................5-8 Úvod ........................................................................................................................................... 8 1.
Základní pojmy hospodářské politiky ............................................................................... 11 1.1.
2.
3.
Fiskální politika ......................................................................................................... 11
1.1.1.
Hlavní nástroje fiskální politiky ......................................................................... 12
1.1.2.
Typy fiskální politiky ......................................................................................... 12
1.2.
Monetární politika...................................................................................................... 13
1.3.
Důchodová politika vlády .......................................................................................... 13
1.4.
Daňová politika .......................................................................................................... 14
1.5.
Zahraničně obchodní politika vlády........................................................................... 14
Situace po 1. světové válce ............................................................................................... 15 2.1.
Vznik Československa ............................................................................................... 15
2.2
Situace po skončení první světové války ................................................................... 17
2.3
Opatření vlády............................................................................................................ 19
2.4
Daňová politika v prvních letech od vzniku Československa ................................... 23
2.4.1
Daně přímé ......................................................................................................... 24
2.4.2
Daně nepřímé ...................................................................................................... 26
2.5
Státní rozpočet ........................................................................................................... 28
2.6
Pozemková reforma ................................................................................................... 29
2.6.1
Průběh pozemkové reformy ............................................................................... 29
2.6.2
Zhodnocení pozemkové reformy ........................................................................ 30
2.7
Nostrifikace ................................................................................................................ 31
2.8
Výsledek opatření státu v prvních letech po vzniku Československa ....................... 32
Měnová reforma ................................................................................................................ 34 3.1.
Důvody měnové reformy ........................................................................................... 34
3.2
Rašínův plán .............................................................................................................. 35
3.3
Restrikce oběţiva a daň z majetku ............................................................................. 36
3.3.1
Okolkování bankovek ......................................................................................... 36
3.3.2
4
5
6
Daň z majetku ..................................................................................................... 36
3.4
Výsledek měnové reformy ......................................................................................... 37
3.5
Nová měna ................................................................................................................. 38
3.6
Deflační politika......................................................................................................... 39
Hospodářská konjunktura 1924–1929............................................................................... 40 4.1
Období hospodářské konjunktury .............................................................................. 40
4.2
Zahraniční obchod ..................................................................................................... 43
4.2.1
Vývoz ................................................................................................................. 43
4.2.2
Dovoz ................................................................................................................. 43
4.3
Politická situace ......................................................................................................... 44
4.4
Zahraniční politika ..................................................................................................... 45
4.5
Bankovní zákony a sanace bank ................................................................................ 45
4.6
Gentský systém .......................................................................................................... 46
4.7
Vznik národní banky Československa ....................................................................... 47
4.8
Daňová reforma ......................................................................................................... 48
Velká světová hospodářská krize 1929–1934 ................................................................... 50 5.1
Stav hospodářství Československa v období krize .................................................... 50
5.2
Protikrizová opatření vlády ........................................................................................ 51
5.3
Zlaté krytí koruny ...................................................................................................... 52
5.4
Měnová politika ......................................................................................................... 53
5.5
Situace bank ............................................................................................................... 54
5.6
Nezaměstnanost ......................................................................................................... 55
5.7
Deficit státního rozpočtu ............................................................................................ 56
5.8
Devalvace měny ......................................................................................................... 57
5.9
Zahraniční obchod ..................................................................................................... 58
5.10
Obchodní politika ...................................................................................................... 60
5.11
Politická situace ......................................................................................................... 60
Oţivení ekonomiky 1934–1938 ........................................................................................ 62 6.1
Rozvoj ekonomiky spojený s přípravou na válku ...................................................... 62
6.2
Kolektivní smlouvy .................................................................................................... 64
6.3
Inflační tendence ve vývoji měny .............................................................................. 65
6.4
Zahraniční politika a vývoj politické reprezentace Československa ......................... 65
6.5
Obrana republiky ....................................................................................................... 68
6.6
Cesta vedoucí k mnichovské dohodě ......................................................................... 69
6.7
Mobilizace ................................................................................................................. 70
6.8
Mnichovská dohoda ................................................................................................... 70
Závěr ......................................................................................................................................... 72 Seznam pouţité literatury: ........................................................................................................ 75 PUBLIKACE ........................................................................................................................ 75 PERIODIKA ......................................................................................................................... 78 ČLÁNKY .............................................................................................................................. 78 INTERNETOVÉ ZDROJE ................................................................................................... 79 INTERNETOVÉ STRÁNKY ............................................................................................... 80 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................. 81 SEZNAM GRAFŮ ................................................................................................................... 81 SEZNAM TABULEK .............................................................................................................. 82 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................. 83
Úvod Studium hospodářského vývoje meziválečného Československa je mimořádně zajímavé a přínosné i pro naši společnost. Pro svoji diplomovou práci jsem si vybrala téma: „Hospodářská politika Československa v letech 1918–1938“. První roky republiky Československé jsou dle mého názoru základním kamenem pro budoucí hospodářský rozvoj Československa. Účelem mojí diplomové práce je snaha systematicky zmapovat ekonomický vývoj Československa v období po skončení první světové války do roku 1938. Přičemţ mým hlavním cílem je analýza významných státních opatření v období první republiky. Hospodářská politika představovala důleţitou roli v meziválečném ekonomickém vývoji Československa, obzvláště pak v prvních letech své existence a za velké hospodářské krize koncem dvacátých a počátkem třicátých let minulého století. Po celé meziválečné období dokázala být hospodářská politika účinným nástrojem toho, jak se vypořádat s hlavními problémy, se kterými se nový stát při budování nové československé ekonomiky potýkal. Hospodářská politika je vědomé zasahování vládou do společenského dění v oblasti hospodářství země. Vláda vyuţívá dostupných prostředků a pravomocí k dosaţení stabilního a progresivního vývoje ekonomiky za pomoci celé řady nástrojů. Prvním důleţitým krokem samostatného Československa bylo odpoutání tehdejší měny od měny rakousko-uherské. V rámci měnové reformy byla část bankovek okolkována a část staţena z oběhu. Dalším neméně důleţitým krokem měnové reformy byla dávka z majetku, kterou se měl zdanit majetek nabytý mezi roky 1914 a 1919. Vlastnické poměry změnil soubor zákonů o pozemkové reformě a do značné míry i soubor nostrifikačních zákonů. V roce 1921 bylo zrušeno vázané hospodářství a začalo plně fungovat trţní hospodářství. V roce 1922 byla zavedena deflační měnová politika, jejímţ hlavním cílem bylo dosáhnout stabilní a pevné měny. Problémy, které s sebou deflační politika přinesla, se nejvíce projevily v exportu. Vysoký kurz koruny způsobil pokles konkurenceschopnosti československého zboţí na světových trzích. 8
Zatímco v prvních letech republiky byla působnost hospodářské politiky velmi obsáhlá, od roku 1924 státních zásahů do hospodářství ubývalo. V období hospodářské konjunktury, které probíhalo v letech 1924 aţ 1929, patřily mezi nejdůleţitější státní opatření, schválení nové daňové reformy, přijetí bankovních zákonů a vznik národní banky Československa. V roce 1929 vlivem krachu na newyorské burze se odstartovala velká hospodářská krize, která byla charakterizována velkým poklesem výroby a investic, rozvratem mezinárodního obchodu a vysokou nezaměstnaností. V roce 1934 bylo Československo na cestě k oţivení ekonomiky, kterou v roce 1938 zastavila mnichovská dohoda. Diplomová práce je rozdělena do šesti hlavních kapitol, které na sebe vzájemně časově navazují. První kapitola se zaměřuje na vymezení podstaty a funkce hospodářské politiky. Ve druhé kapitole, která je obsahově největší, jsem se snaţila zmapovat situaci v Československu v prvních letech po 1. světové válce. V úvodu této kapitoly je popsán samotný vznik Československa, neutěšený stav hospodářství, ale jsou zde i nastíněny počáteční problémy, se kterými se musela nově vzniklá republika potýkat. Součástí této kapitoly je i základní deskripce daňového systému v Československu, který navazoval na rakousko-uherský systém. Pozornost v této kapitole věnuji i pozemkové reformě a nostrifikaci. Druhá kapitola představuje měnovou reformu, která nejenţe přinesla osamostatnění naší měny, ale i celého hospodářství Československa. Kapitolu uzavírá téma deflace, která bezprostředně navazovala na měnovou odluku. Čtvrtá kapitola popisuje hospodářskou konjunkturu v letech 1924–1929. V důsledku provedených reformních opatření a postupného zklidňování zahraničněpolitické situace začal v roce 1924 rozmach národní ekonomiky. Tato kapitola zachycuje přijetí bankovních zákonů, gentský systém, vznik národní banky Československé, ale i daňovou reformu. V páté kapitole rozebírám v širších souvislostech dopady velké světové hospodářské krize v letech 1929–1934. V úvodu kapitoly se zabývám stavem hospodářství v průběhu krize. Následně analyzuji státní zásahy, které byly nástrojem ke zmírnění negativních následků krize. Závěr kapitoly shrnuje politickou situaci v Československu. 9
V šesté kapitole se věnuji období 1934–1938, ve kterém došlo k oţivení ekonomiky. Především mapuji politické a hospodářské dění před nástupem fašismu. Pro zpracování diplomové práce jsem čerpala z pramenů uvedených v seznamu pouţité literatury. Vzhledem k rozsahu a zaměření práce byla uplatněna metoda popisná, analytická a komparativní.
10
1. Základní pojmy hospodářské politiky Hospodářská politika vlády jsou konkrétní pravidla a opatření, kterými vláda řídí a reguluje chod hospodářství země. Základním cílem hospodářské politiky vlády je zabezpečení hospodářské stability, optimální hospodářský růst a řešení sociálních problémů. Pro dosaţení ţádoucího cíle usiluje vláda o efektivní alokaci zdrojů, efektivní vyuţití zdrojů, strukturální adaptaci ekonomiky na dlouhodobé vývojové trendy, ochranu ţivotního prostředí a vhodnou míru přerozdělování. Uplatňování hospodářské politiky vlády je často vedeno snahou o nápravu nedokonale fungujícího trhu přerozdělováním prostředků, coţ vede obvykle k deformaci trhu a neţádoucím důsledkům. Hospodářská politika vlády vychází z různých teoretických koncepcí. Liší se v míře zasahování do ekonomiky, výběru opatření a cílech. Vládní hospodářská politika se realizuje formou dílčích hospodářských politik. Zásadní místo zaujímá fiskální politika a centrální bankou prováděná monetární politika, dále důchodová politika a zahraničně obchodní politika vlády. Přičemţ součástí fiskální politiky je politika daňová. Monetární politika se realizuje jako úvěrová politika, úroková politika. Sféra vnějších ekonomických vztahů zahrnuje zejména politiku dovozní, vývozní, měnovou, devizovou, celní a kurzovou. Hospodářská politika vlády je vţdy pod silným vlivem politických stran a často je výsledkem politických kompromisů.1
1.1.
Fiskální politika Fiskální politika je rozpočtová politika vlády, která ovlivňuje ekonomiku země
prostřednictvím veřejných rozpočtů.2 Jde o vědomé vyuţívání státního rozpočtu za účelem dosaţení stanovených cílů. Nositelem fiskální politiky je vláda, jejímţ hlavním cílem je udrţení vyváţeného ekonomického růstu a zajištění nízké míry nezaměstnanosti.3 Nejdůleţitějšími oblastmi fiskální politiky je rozhodování o vládních výdajích a stanovení
1
FIALOVÁ, H., FIALA J., Ekonomický slovník s odborným výkladem česky a anglicky. 2. vydání. Praha: A plus, 2009. s. 103. 2 FIALOVÁ, H., FIALA J., Ekonomický slovník s odborným výkladem česky a anglicky. 2. vydání. Praha: A plus, 2009. s. 93. 3 KLIKOVÁ. CH., Hospodářská politika. 3. vydání. Ostrava: Institut vzdělávání SOKRATES, s. r. o., 2012. s. 143. 11
výše a druhu daní. Vládními výdaji rozumíme zpravidla vládní nákupy statků a sluţeb. Daně, které zasahují výrazně do příjmů obyvatel, představují přesun peněţních prostředků od soukromého k veřejnému sektoru. Na rozdíl od monetární politiky, jejímţ úkolem je stabilita měny, je fiskální politika nástrojem aktivního zásahu státu do hospodářské ekonomiky.
1.1.1.
Hlavní nástroje fiskální politiky
Hlavními nástroji fiskální politiky jsou: 1. Automatické stabilizátory – působí automaticky a jiţ nepotřebují další zásahy státu. Jedná se například o progresivní daň z příjmů, podpora v nezaměstnanosti 2. Diskrétní opatření – jsou jednorázová opatření, která ovlivňují agregátní nabídku i poptávku (změna daňové sazby, zavedení nové daně) 3. Daně – jsou hlavním zdrojem příjmů státního rozpočtu 4. Vládní výdaje na nákup zboží a služeb – představují výdaje ze státního rozpočtu 5. Transfery – tvoří výdajovou stranu rozpočtů – například dotace do podnikatelské sféry, podpora nezaměstnanosti
1.1.2.
Typy fiskální politiky
Fiskální politika se uplatňuje jako politika expanzivní nebo restriktivní. 1. Expanzivní politika podporuje výkon ekonomiky, a to buď podporou růstu agregátní poptávky (zejména sloţky vládních výdajů), nebo podporou agregátní nabídky (např. sníţením daňového zatíţení výrobců). Prostřednictvím vládních výdajů a jejich multiplikačního účinku stimulují vlády ekonomický růst zejména v období deprese. Jelikoţ se expanzivní fiskální politika snaţí nastartovat růst ekonomiky prostřednictvím růstu státních výdajů, dojde zároveň ke krátkodobému růstu HDP. Důsledkem expanzivní politiky je zvýšení výdajů státního rozpočtu nad rámec vybraných daní, čímţ vznikne schodek státního rozpočtu, jinak řečeno roste státní dluh. Schodek státního rozpočtu kryje vláda obvykle vydáním dluhopisů, čímţ zvyšuje nebo vytváří státní dluh. Jeho relativní velikost se měří jako poměr dluhu k hrubému domácímu produktu v procentech, event. se vyjadřuje v peněţních jednotkách připadajících na jednoho obyvatele. 12
2. Restriktivní politika má smysl v případě, ţe má stát veliký státní dluh. Zaměřuje se na zvýšení příjmů státního rozpočtu, nebo na sníţení výdajů státního. Přebytkový státní rozpočet je protiinflačním opatřením, zpravidla však současně tlumí ekonomickou aktivitu v zemi.
1.2. Monetární politika Český překlad monetární politiky je peněţní nebo měnová politika. Tvoří důleţitou součást hospodářské politiky vlády. Monetární politika je nástrojem centrální banky, jejímţ hlavním cílem je péče o cenovou stabilitu. Tento cíl je přímo uveden v Ústavě ČR i v zákoně o České národní bance. V České republice plní funkce centrální banky Česká národní banka. Monetární politika je zaměřena na zvýšení nabídky peněz, podporu agregátní poptávky v období recese a na sníţení nabídky peněz v období inflace, a tím sníţení inflace a současně i omezení agregátní poptávky. Zvýšení nabídky peněz dosahuje centrální banka expanzivní monetární politikou a sníţení nabídky peněz restriktivní monetární politikou. Nabídku peněz ovlivňuje ústřední banka pomocí nástrojů monetární politiky. Opatření fiskální politiky se uplatňují obvykle v kombinaci s opatřeními monetární politiky a celý proces se nazývá smíšenou fiskálně-monetární politikou, která je buď expanzivní monetární politika, nebo restriktivní fiskální politika, jeţ brzdí spotřebu a vyvolává investice, nebo naopak restriktivní monetární politika a expanzivní fiskální politika, která podněcuje spotřebu a brzdí investice. V neinflačním prostředí se můţe uplatnit expanzivní fiskální politika s expanzivní monetární politikou, naproti tomu zadluţená země s vysokou inflací vyţaduje restriktivní fiskální monetární politiku.4
1.3.
Důchodová politika vlády
Důchodová politika vlády je důleţitou součástí hospodářské politiky vlády. Představuje regulaci růstu mezd, přerozdělování mzdových prostředků prostřednictvím
4
FIALOVÁ, H., FIALA J., Ekonomický slovník s odborným výkladem česky a anglicky. 2. vydání. Praha: A plus, 2009. s. 94. 13
státního rozpočtu, příp. zmrazení mezd při boji s inflací. Prolíná se s monetární politikou, fiskální politikou a v jejím rámci zejména s daňovou politikou.
1.4.
Daňová politika
Daňovou politikou stát zabezpečuje příjmy státního rozpočtu a zároveň reguluje aktivitu domácností a podnikatelské sféry. Vybraná odvětví nebo podniky můţe vláda podpořit sníţením nebo odpouštěním daní. Vysoká míra zdanění posiluje úlohu vlády a státního rozpočtu v ekonomice země.
1.5.
Zahraničně obchodní politika vlády
Zahraničně obchodní politika vlády je soubor zásad a jim odpovídajících prostředků, jimiţ vláda řídí své obchodní styky s jinými zeměmi, a ovlivňuje tak objem a strukturu svého zahraničního obchodu. Podstatou zahraničního obchodu je realizace dovozu a vývozu zboţí či sluţeb mezi domácí ekonomikou a zahraničím. Zahraniční obchod hraje podstatnou ekonomickou roli v řadě zemí. Míra závislosti vnitřní ekonomiky na zahraničním obchodě je však ve všech zemích různá, jelikoţ záleţí na otevřenosti ekonomiky, ekonomické vyspělosti a velikosti dané země.
14
2.
Situace po 1. světové válce
2.1. Vznik Československa Dne 25. října 1918 odjela delegace Národního výboru vedená Karlem Kramářem do Ţenevy, kde se uskutečnila jednání s Edvardem Benešem. Na programu jednání byl mimo jiné vznik československé vlády v Praze. Události v Rakousku-Uhersku i doma však nabraly rychlý spád, a proto dne 28. října 1918 přijala v Praze přítomná část předsednictva Národního výboru – Antonín Švehla, František Soukup, Jiří Stříbrný, Alois Rašín a Vavro Šrobár (zvaní proto téţ „Muţové 28. října“) zákon o vzniku samostatného československého státu. Zákonu, jehoţ autorem byl Alois Rašín, se také říká recepční zákon, neboť na jeho základě byl přejat do československého práva (recipován) dosavadní rakousko-uherský právní řád a více méně i dosavadní správní organizace.5 28. října vznikl samostatný stát Československo, jehoţ součástí se stala téţ Podkarpatská Rus. Československo převzalo přibliţně 21 % území a 25 % obyvatelstva bývalé monarchie. Bylo jediným nástupnickým státem, který měl průmyslově agrární strukturu. Rozloha nového státu byla 140 tis. km2. Odvětvová struktura průmyslové výroby byla vcelku kompletní, ale s nadměrným podílem spotřebního průmyslu a naopak s relativně slabým zastoupením progresivních odvětví těţkého průmyslu, zejména výroby elektřiny, chemického průmyslu a řady strojírenských a elektrotechnických oborů.6 Pro další rozvoj nejen průmyslu, ale celého hospodářství bylo podstatné, ţe se na území Československa těţilo 82 % černého a 63 % hnědého uhlí bývalé monarchie. Uhlí tehdy představovalo hlavní energetický zdroj.7 Pro vznik Československa byl důleţitým okamţikem rozpad Rakouska-Uherska v průběhu první světové války. S dědictvím po Rakousku-Uhersku se Československo
5
FALTUS, Jozef a PRŮCHA, Václav. Všeobecné hospodářské dějiny 19. a 20. století. 2. vyd. Praha: Oeconomica, 2004. s 51. 7 LACINA, Vlastislav. Zlatá léta československého hospodářství 1918–1929. 1. vyd. Praha: Historický ústav AV ČR, 2000. 254 s. [16] s. obr. příl. Práce Historického ústavu Akademie věd České republiky, Monografia; s. 18. 6
15
vyrovnávalo řadou zákonů. Jako první zákon nově vzniklého československého státu byl vydán Národním výborem československým zákon č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu československého, ve kterém je určen Národní výbor jako vykonavatel státní svrchovanosti. Norma neurčovala státní formu nově vzniklého státu, toto rozhodnutí přenechala budoucímu zákonodárnému sboru, Národnímu shromáţdění. Prvním vládním orgánem Československa byl Národní výbor, který vznikl 13. července 1918. Předsednictvo Národního výboru bylo ve funkci první dva týdny ve sloţení: Švehla, Soukup, Rašín, Stříbrný a Škrobár. Vládní funkce Národního výboru trvala tedy pouze do 14. listopadu, do dne zahájení Národního shromáţdění. Národní shromáţdění zvolilo aklamací první vládu v tomto sestavení: dr. Karel Kramář, ministerský předseda dr. Edvard Beneš, ministr věcí zahraničních Gustav Habrmann, ministr školství a národní osvěty dr. Mořic Hruban, ministr bez portfeje Václav Klofáč, ministr národní obrany Karel Prášek, ministr zemědělství dr. Alois Rašín, ministr financí dr. František Soukup, ministr spravedlnosti František Staněk, ministr veřejných prací dr. Adolf Stránský, ministr obchodu Jiří Stříbrný, ministr pošt a telegrafů dr. Vavro Šrobár, ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy Milan Štefánik, ministr vojenství Antonín Švehla, ministr vnitra Bohuslav Vrbenský, ministr pro zásobování lidu dr. Lev Winter, ministr sociální péče dr. Isidor Zahradník, ministr ţeleznic8
8
PEROUTKA, F., Budování státu I. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1991. s. 174. 16
Hospodářská politika první československé vlády byla zaměřena na odstranění následků války a vytvoření stabilních základů pro hospodářskou samostatnost státu. Výsledkem národně politického a sociálního tlaku po vzniku Československa bylo přijetí několika zákonů, které měly velký dosah na sociální postavení všech skupin obyvatelstva, vlastnické poměry a celkový hospodářský vývoj. Historickou úlohu sehrál především zákon č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového, který byl nazývaný jako zákon záborový.
2.2 Situace po skončení první světové války Po skončení první světové války a vzniku Československa nedosahovala zemědělská a průmyslová produkce předválečné úrovně a v zemi nastala kritická hospodářská situace. Neprojevovaly se pouze hospodářské problémy. Velké problémy byly i politické a sociální. Válka vnitřní trh zcela rozvrátila. Panoval nedostatek základních potravin. Zásobovací potíţe byly navíc ještě zhoršeny neúrodou v roce 1918. Na jaře 1919 nedostalo obyvatelstvo v několika oblastech ani minimální příděly mouky. Přitom moţnost dovozu potravin ze zahraničí byla omezena kvůli problémům s dopravou a kvůli nedostatku dolarů i jiných valut. Například mouka musela být dodávána na úvěr. Dohodou o dodávkách potravin, kterou v roce 1919 podepsali Beneš a Hoover, bylo stanoveno, ţe Československu bude poskytován měsíčně úvěr 8 milionů dolarů. Celkem bylo v rámci mezispojenecké potravinové akce, v níţ převáţnou většinu tvořily dodávky ze Spojených států, prodáno Československu 369.553 tun zboţí za 86,810.585 dolarů.9 Rok
1920
znamenal
velké
starosti
vlády
se
zásobováním
obyvatelstva.
Ferdinand Peroutka píše ve své knize Budování státu III: „Ministři mluvili před veřejností s nezastíraným pesimismem. Ministr zásobování Houdek v první Tusarově vládě řekl v únoru, ţe republika spěje k nejtěţším dobám, jaké zaţila. Ministr zásobování Johanis ve druhé Tusarově vládě byl nucen se vyslovit, ţe od projevu jeho předchůdce nedospělo se ke zlepšení, nýbrţ naopak spíše ke zhoršení. V červenci stalo se pojednou známým, ţe zásoby
9
BERNÁŠEK, Vladimír a BERNÁŠEK, Vladimír V. Bez slávy a bez ilusí: ČSR a USA v letech 1918–1938. Praha: Mladá fronta, 1956. s. 99. 17
mouky stačí sotva na týden, a Československo muselo si půjčit od Rakouska 1.200 vagonů obilí.“ Výrazně rostla inflace. Přestoţe na jedné straně se projevoval nedostatek pracovních sil, na druhé straně vojáci, kteří se vraceli z války, nemohli najít ţádné zaměstnání. Nezaměstnanost se začala zvyšovat koncem roku 1918 a v dalším roce dále rostla. S hladovou úrovní lidu prudce kontrastoval přepych válečných zbohatlíků a hluboké sociální rozdíly se dále prohlubovaly. Všechno to vyvolávalo rozpor uvnitř lidových vrstev mezi skutečností a jejich představami a nadějemi.10 Válečné výdaje byly financovány jednak přímo z vládních výpůjček u rakouskouherské banky a jednak nepřímo lombardem státních půjček u této banky. Inflační převýdaj papírových peněz způsobil jejich prudké znehodnocování. Zatímco na počátku války bylo v oběhu bankovek za 2,3 miliard korun, 26. října 1918 to uţ bylo 30,7 miliard korun. Inflační rozvrat postupoval prudce i v dalších měsících. V únoru 1919 bylo v oběhu v celém bývalém Rakousku-Uhersku uţ 37,6 miliard, tedy patnáctinásobek předválečného stavu.11
10
OLIVOVÁ, V., Dějiny první republiky. 1. vydání. Brno: Nakladatelství a vydavatelství NAUMA, 1997. s. 79. 11 VENCOVSKÝ, F., Dějiny českého ekonomického myšlení do roku 1948. 1. vydání. Brno: Nakladatelství a vydavatelství NAUMA, 1997. s. 149. 18
2.3 Opatření vlády Státní hospodářská politika nově vzniklého Československa navazovala na hospodářskou politiku Rakousko-Uherska. Byl v podstatě převzat i rakouský systém a mechanismus válečného řízení hospodářství. Pouze válečné ústředny byly změněny za komise pro jednotlivé výrobky, které přidělovaly suroviny a uhlí. Zachováním vázaného hospodářství se nově vzniklý stát pokoušel zmírnit zásobovací problémy. Systém vázaného hospodářství měl být účinným nástrojem proti zdraţování a měl zabezpečit zásobování obyvatelstva potravinami. Vázané hospodářství trvalo necelé tři roky, aţ do roku 1921. V témţe roce byl zrušen Obilní ústav a byl zaveden i volný obchod se zemědělskými produkty. Stát vyplácel do konce roku 1920 příplatky k cenám dováţeného a později i domácího obilí, čímţ se sniţovaly maloobchodní ceny mouky a moučných výrobků. Po vzniku Československa byla cena mouky 3 Kč za 1 kg, zatímco dováţená mouka stála 5 Kč. Později se toto rozpětí v důsledku sniţování kurzu koruny postupně zvětšovalo.12 V březnu 1920 stát platil za kilogram americké mouky 15,50 Kč a obyvatelstvu ji prodával pouze za desetinu ceny za 1,50 Kč. 5. listopadu 1918 zákonem č. 20/1918 Sb., bylo zřízeno ministerstvo pro zásobování lidu a jeho regulačnímu reţimu byl podřízen obchod s moukou, cukrem, obilím, mlékem, lihem, tuky, částečně masem, ovocem, textilem atp. Peněţní politika byla řízena Bankovním úřadem ministerstva financí. Bankovní úřad byl zřízen 11. března 1919 a jeho hlavním úkolem byla správa peněţního oběhu včetně emise peněz a státního dluhu. Od 24. dubna 1920 mu byla svěřena další činnost. Byl pověřen správou zlaté a devizové rezervy a měl za úkol řídit devizové hospodářství včetně stanovování měnového kurzu.13 V únoru 1919 byla při Praţské zúčtovací bance zřízena Devizová ústředna, u které se povinně shromaţďovaly všechny devizy a uvolňovaly se pro dovozní potřeby v úzké
12
OLŠOVSKÝ, Rudolf et al. Přehled hospodářského vývoje Československa v letech 1918–1945. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1961. s. 152. 13 http://cs.wikipedia.org/wiki/Bankovn%C3%AD_%C3%BA%C5%99ad_p%C5%99i_ministerstvu_financ %C3%AD> 19
koordinaci s nově ustanovenou Československou vývozní a dovozní komisí, od listopadu 1919 s její nástupkyní Komisí pro zahraniční obchod při ministerstvu obchodu.14
Tabulka 1: Obrat v devizové ústředně v milionech do konce října 1920 292,00
NĚMECKÉ MARKY Švýcarský frank
30,00
Francouzský frank
28,50
Dánská koruna
5,50
Norská koruna
0,65
Švédská koruna
3,50
Americký dolar
1,75 11,50
Italská lira Anglická libra
2,50
Holandský zlatý
3,50
Zdroj: RAŠÍN, A., Finanční a hospodářská politika Československa r. 1921 Praha: Praţské akciové tiskárny v Praze, 1922. s. 51.
Kromě zásob v devizové ústředně stát disponoval i valutami z vývozu cukru, sladu, piva. Takto získané valuty byly přidělovány importérům na nákup surovin (bavlny, vlny, švédské ţelezné rudy, cínu, pryskyřice, průmyslových tuků apod.), nebo polotovarů (příze, anglické oceli apod.) a jen v nejnutnějších případech na hotové výrobky, jako jsou například tiskařské stroje, které nejsou standardně v Československu vyráběny.15 Československo po skončení 1. světové války patřilo ke státům, které měly jednu z nejtvrdších ochranářských politik. V říjnu 1918 byla zavedena přísná regulace vývozu a dovozu. 22. listopadu zřídila vláda komisi pro vývoz a dovoz. Bez povolení této komise nebylo moţné zboţí ani vyvézt, ani dovézt. Podporoval se vývoz nezbytně nutných surovin.
14
VENCOVSKÝ, F., Dějiny českého ekonomického myšlení do roku 1948. 1. vydání. Brno: Nakladatelství a vydavatelství NAUMA, 1997. s. 149. 15 RAŠÍN, A., Finanční a hospodářská politika Československa r. 1921 Praha: Praţské akciové tiskárny v Praze, 1922. s. 52. 20
V únoru 1919 byl vydán nový zákon 97/1919 Sb., o celním území a vybírání cla, kterým bylo zrušeno společné celní území s Rakouskem i s ostatními oblastmi bývalé monarchie, a Československo bylo prohlášeno za samostatné celní teritorium. Výše cel vycházela ze starého rakousko-uherského celního sazebníku z roku 1906. Původní sazby byly zvýšeny o přiráţky a od roku 1921 o koeficienty. Pod vedením tehdejšího ministra obchodu R. Hotowetze byl připravován nový celní sazebník, který počítal s nízkými dovozními cly, avšak k jeho schválení nakonec nedošlo.16 Kvůli poválečnému nedostatku potravin nebylo clo aţ do poloviny dvacátých let uvaleno na dovoz zemědělských produktů. Sociální politika vlády, která byla ovlivněná silnou pozicí socialistických stran po válce, patřila k nejpokrokovějším v Evropě. Mezi politický akt podstatného významu patřilo přijetí zákona č. 91/1918 Sb., o osmihodinové pracovní době, který platil aţ do roku 1965 a částečně zlepšil postavení pracujících. Tímto zákonem nebyla uzákoněna pouze osmihodinová pracovní doba. Zákon současně upravoval také kritéria práce v noci, či stanovil povinnost zaměstnavatelů poskytnout zaměstnancům pracovní přestávku v rozsahu alespoň patnácti minut po pěti hodinách práce.17 V roce 1918 byla zavedena podpora v nezaměstnanosti zákonem č. 63/1918 Sb., o podpoře nezaměstnaných. Tento zákon stanovil, ţe nárok na státní podporu v nezaměstnanosti činí 4 Kč denně. Předpokládalo se, ţe státní podpory podle tohoto zákona nebudou vypláceny příliš dlouho, jelikoţ se očekávalo rychlé sníţení nezaměstnanosti. Avšak kvůli obrovské nezaměstnanosti byl tento zákon o necelý rok později zákonem č. 569/1919 Sb. novelizován. V tomto zákoně bylo stanoveno, ţe pokud zaměstnanec bezdůvodně opustí práci, nebo ji bude konat nedbale, či zaviní-li své propuštění, pozbyde trvale nárok na podporu v nezaměstnanosti. Nezaměstnaný musel při uplatňování nároku na podporu poţádat o práci u státní zprostředkovatelny práce. Srovnáním údajů uvedených v grafu je patrné, ţe v roce 1920 došlo k výraznému poklesu nezaměstnanosti. Tento pokles přetrval aţ do roku 1922, kdy v důsledku deflační měnové politiky se počet podporovaných osob v nezaměstnanosti opět zvýšil.
16
LACINA, Vlastislav. Zlatá léta československého hospodářství 1918–1929. 1. vyd. Praha: Historický ústav AV ČR, 2000. 254 s. [16] s. obr. příl. Práce Historického ústavu Akademie věd České republiky, Monografia; s. 28. 17 21
Graf 1: Vyplacené podpory v nezaměstnanosti v letech 1919 až 1922 v Kč 300
250
200
Celkem podpory
150
Podpory prostřednictvím podniků
100
Podpory přímo státem
50
0 1919
1920
1921
1922
Zdroj: Statistická ročenka Republiky československé 1934, s. 209.
Bylo nutné upravit i systém penzijního, nemocenského a úrazového pojištění. Nejstarším druhem pojištění bylo nemocenské, které se novelizacemi z let 1919 a 1920 stalo základem povinného sociálního pojištění všech dělníků nesamostatně výdělečných činných, jak pro případ nemoci, tak invalidity a stáří. Pojistné hradil rovným dílem zaměstnavatel i pojištěnec.18 Zásahy státu do výše vyplácených mezd byly minimální. Omezily se na vydávání obecně platných sazebníků, které stanovily nejniţší mzdové sazby. Zaměstnanec, který byl poškozen, mohl na základě zákona č. 29/1920 Sb., o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce, ţalovat podnikatele za nedodrţení zákonem stanovených sazeb. Na rozdíl od sociálního pojištění, které po zavedení dělnického invalidního a starobního pojištění zahrnulo širší vrstvy obyvatel, vyvíjela se ochrana nájemníků opačným směrem. Při poválečné stagnaci stavební výroby byla platnost zákonných opatření sice
18
DOLEŢALOVÁ, A., Rašín, Engliš a ti druzí. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2007. s. 102. 22
prodluţována, ale bylo zřejmé, ţe vláda povaţuje ochranu nájemníků za dědictví válečné minulosti a přítěţ.19 Přijatá poválečná legislativa vytvořila i podmínky pro státní zásahy pomocí ekonomických nástrojů do hospodářství především v oblasti výstavby ţeleznic, říční a letecké dopravy, dopravní sítě, telekomunikace a rozhlasu a také elektrifikace. Dne 23. 7. 1919 byl národním shromáţděním schválen zákon o státní podpoře soustavné elektrifikace. V souladu s tímto zákonem vznikaly regionální elektrifikační podniky s majetkovou účastí státu. Elektrické podniky získaly nejenom velké mnoţství právních a finančních výhod, ale také povinnosti, jako je například povinnost dodávky proudu kaţdému odběrateli. Na základě tohoto zákona bylo v průběhu dvacátých let postupně vybudováno 26 tzv. všeuţitečných elektrárenských podniků. Stát se na financování těchto podniků podílel zhruba pětinou.20 Úspěšná elektrifikace patřila mezi významné faktory státní hospodářské politiky ve dvacátých letech. Jejím rozšířením se nejen zlepšily ţivotní podmínky obyvatelstva, ale vytvořily se i nové předpoklady pro technické inovace. Zásluhou vynikajících českých národohospodářů, z nichţ vynikal zejména první československý ministr financí Alois Rašín, se novému státu podařilo během krátké doby nastartovat hospodářský růst.
2.4 Daňová politika v prvních letech od vzniku Československa Oproti předválečnému stavu nebyly v daňovém systému z počátku provedeny ţádné zásadní změny. Československá republika zcela převzala rakousko-uherský systém. Avšak vzhledem k inflaci byly původní daně příliš nízké, a proto byly zvyšovány různými přiráţkami. V prvních čtyřech letech po vniku republiky bylo daňové zatíţení obyvatelstva a podnikání vysoké. Přitom stále stoupalo. V roce 1922 dosáhly státní daně a dávky na jednoho obyvatele výše 647 Kč.21
19
DEYL, Zdeněk. Sociální vývoj Československa 1918–1938. Vyd. 1. Praha: Academia, 1985. s. 93. LACINA, Vlastislav. Zlatá léta československého hospodářství 1918–1929. 1. vyd. Praha: Historický ústav AV ČR, 2000. 254 s. [16] s. obr. příl. Práce Historického ústavu Akademie věd České republiky, Monografia; s. 87. 21 LACINA, Vlastislav a SLEZÁK, Lubomír. Státní hospodářská politika v ekonomickém vývoji první ČSR. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1994. s. 33.
20
23
Daně se rozlišovaly na daně přímé a nepřímé.
2.4.1 Daně přímé Daně přímé jsou dávky přímo vyměřované a zahrnovaly majetkové daně a osobní přímé daně.
2.4.1.1 Daň důchodová Daň důchodová nahradila dosavadní rakouskou daň z příjmu a uherskou daň důchodkovou. Postihovala důchod fyzických osob, a to sazbou od 1–24, 64 % z čistého důchodu. V roce 1920 bylo zvýšeno daňové minimum z 1 200 Kč na 4 800 Kč.
2.4.1.2 Daň všeobecná výdělková Výdělková všeobecná daň byla zaměřena na výnosy kaţdého podnikání kromě těch, které byly osvobozeny, nebo na které se vztahovala jiná přímá výnosová daň.
2.4.1.3 Daň výdělková zvláštní Daň zvláštní výdělková původně zdaňovala výdělečnou činnost nefyzických subjektů.
2.4.1.4 Daň pozemková Jednalo se o daň vyměřenou z ryzího katastrálního výnosu, upraveného podle rakouského zákona č. 88/1869 ř. z., o úpravě daně pozemkové a zákona č. 121/1896 ř. z., o revisi katastru daně pozemkové. Výnos byl stanoven podle konkrétních částí republiky.
2.4.1.5 Daň domovní Povinnost platit domovní daň činţovní měli majitelé domů v lokalitách, kde se polovina obytných místností pronajímala. Ve velkých městech, jako je Praha, Brno, Bratislava, a léčebných lázeňských městech činila činţovní daň 12 %, v ostatních místech 8 %.22
22
DOLEŢALOVÁ, A., Rašín, Engliš a ti druzí. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2007. s. 110. 24
2.4.1.6 Daň rentová Daní rentovou se zdaňovaly renty, tedy pravidelné příjmy, které nesouvisely s přímým přičiněním příjemce.
2.4.1.7 Daň z tantiém Touto daní byly zdaněny tzv. poţitky, které dostávali členové představenstva akciových společností. Sazba daně byla 10 %.
2.4.1.8 Daň z vyššího služného Daň z vyššího sluţného postihovala 3% sazbou sluţební poţitky, podrobené důchodové dani a převyšující 109 500 Kč.23
2.4.1.9 Daň válečná Jednalo se o daň z válečných zisků. Ta byla v roce 1920 zrušena.
2.4.1.10
Dávka z majetku
Předmětem dávky z majetku byl soubor předmětů a majetkových práv po sráţce závazků ocenitelných v penězích. Součástí předmětu daně nebylo domácí nářadí, zařízení bytu, šatstva a jiné věci, které slouţily k osobní potřebě, pense a zaopatřovací platy, nesplatné nároky ze ţivotních pojistek na kapitál, který nepřesáhl 4 000 Kč. Jmění, které takto bylo zdaněno, se počítalo podle stavu k 1. lednu 1914 a k 1. březnu 1919. Dávka z majetku i přírůstku byla progresivní. U přírůstku se výše procenta řídila podle toho, zda jmění v roce 1914 bylo malé, nebo velké. To znamenalo, ţe čím bylo menší jmění z roku 1914 a větší jmění v roce 1919, tím bylo větší procento z přírůstku. Příklad č 1: Obyvatel neměl k 1. lednu 1914 ţádné jmění. K 1. březnu 1919 však výše jeho jmění činila 25 000 Kč.
23
DOLEŢALOVÁ, A., Rašín, Engliš a ti druzí. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2007. s. 110. 25
Daň z majetku z 25 000 Kč
250 Kč
Na přírůstku 16 % z 25000 Kč
4 000 Kč
Celkem zdanění
4 250 Kč
Příklad č 2: Obyvatel měl k 1. lednu 1914 jmění ve výši 900 000 Kč. K 1. březnu 1919 výše jeho jmění činila 925 000 Kč. Daň z majetku z 925 000 Kč
77 000 Kč
Na přírůstku 7,1 % z 25 000 Kč
1 775 Kč
Celkem zdanění
78 775 Kč
Z těchto dvou příkladů je patrno, ţe v prvním případě obyvatel zaplatí 17 % z přírůstku a v druhém případě jen 7,1 % z přírůstku, protoţe v prvním případě obyvatel nabyl své jmění během války.24
2.4.2 Daně nepřímé Nepřímé daně nejvíce postihovaly zboţí hromadné spotřeby.
2.4.2.1 Daň z obratu a daň přepychová Daň z obratu byla zavedena v roce 1920 ve výši 1 %. Jiţ o rok později byla zvýšena na 2 %. Jejím principem bylo zdanění kaţdé změny vlastníka, kterou zboţí prodělá. Daň přepychová se vztahovala na spotřebu přepychového zboţí. Daň z obratu byla významným nástrojem v boji o rovnováhu rozpočtu. Původně měla tato daň být vybírána pouze do roku 1923, avšak kdyţ vláda zjistila její výnosnost, tak od tohoto záměru opustila.
24
RAŠÍN, A., Finanční a hospodářská politika Československa r. 1921 Praha: Praţské akciové tiskárny v Praze, 1922. s. 57. 26
2.4.2.2 Daně nápojové Jednotná daň nápojová vznikla v letech 1919 a 1920 jako daň z vína a moštu, z vod minerálních a sodových. Začátkem roku 1921 byla na daň nápojovou přeměněna daň z piva.
2.4.2.3 Daň z lihu Daň z lihu se vztahovala na veškerý líh vyrobený v zemi.
2.4.2.4 Daň z cukru Daň
z cukru
byla
daň,
která
byla
převzata
rakousko-uherským
zákonem
č. 97/1888 ř. z., o dani z cukru. Po vzniku Československa byla daň z cukru několikrát zvyšována. Předmětem daně byl cukr, jehoţ hospodaření s ním zajišťovala cukerní komise.
2.4.2.5 Daň z uhlí Daň z uhlí se řadila mezi spotřební daně. Původním záměrem této nové zavedené daně bylo mimo jiné zvýšit vliv státu na uhelné hospodářství. Daň z uhlí upravoval zákon č. 260/1920 Sb., o úpravě uhelného hospodářství. Daní z uhlí bylo zdaněno ve výši 30 % prodejní ceny veškeré těţené uhlí v Československu a uhlí do Československa dovozené, ale i veškeré palivo z uhlí vyrobené.
2.4.2.6 Clo Po vzniku samostatného Československa musela správní správa nově vybudovat celní sluţbu na 64 % hranic, coţ přesně odpovídá podílu nové státní hranice o celkové délce cca 4 104 km. Byl převzat rakousko-uherský celní tarif z roku 1906. Dne 20. února 1919 byl vydán zákon č. 97/1919 Sb., o celním území a vybírání cla. Předválečné celní sazby byly ponechány v původní výši. Vzhledem k inflaci měny byla v září 1918 stanovena k celním sazbám přiráţka 150 %, která byla následně několikrát zvyšována. Zákonem č. 193/1921 Sb., o zvýšení valutového příplatku k celním sazbám, byla navíc zavedena propracovaná soustava koeficientů k přiráţkám.25
25
DOLEŢALOVÁ, A., Rašín, Engliš a ti druzí. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2007. s. 115. 27
2.4.2.7 Monopoly Z Rakousko-Uherska byly převzaty monopol tabákový, solní a uměleckých sladidel. Československo nově zavedlo i monopol výbušných látek. Solný monopol se pouţíval kvůli rozšíření území o teritorium Podkarpatské Rusi, kde se nacházely solné doly.
2.5 Státní rozpočet Dne 20. prosince 1918 byl přijat zákon č. 95/1918 Sb., o provizorním rozpočtu na první pololetí následujícího roku. Do poloviny roku 1919 na základě tohoto zákona hospodařilo Československo podle rozpočtového provizoria. Poválečná krize vyvrcholila roku 1919. V tomto roce a i v roce následujícím byl rozpočet sestaven jako deficitní. Od roku 1920 byla zavedena přesná rozpočtová pravidla a v následujícím roce skončilo hospodaření státu mírným přebytkem. Ministr financí Karel Engliš zavedl v rámci nových rozpočtových pravidel a rozpočtových opatření například: Povinnost jednotlivých ministerstev poţádat o schválení parlamentu, aby mohla překročit rozpočet. Ţádný rezort nesměl ze svých pravidelných výdajů, které byly rozpočtené na celý rok, vydat měsíčně více neţ jednu dvanáctinu. Nákupy a objednávky, které přesahovaly částku 150 000 Kč, podléhaly udělení souhlasu ministerstva financí. Změnilo se rozdělení rozpočtu z mimořádného a řádného na rozpočet vlastní a rozpočet investiční. Rozpočet v roce 1921 přes všechny své reformy patřil ještě stále k poválečným rozpočtům, u nichţ byla sociální stránka na prvním místě. To v podstatě znamenalo, ţe se nejdříve při sestavování rozpočtu spočítalo, co stát v příštím roce chce vydat, a aţ následně se hledaly příjmy, které by tyto výdaje pokryly. Důvodem vzniklého přebytku státního rozpočtu v roce 1921 byly i několikanásobně vyšší příjmy oproti roku 1918.
28
Tabulka 2: Příjmy rozpočtu v tis. Kč 1919
1920
1921
3.709,000
10.726,000
14.180,000
Zdroj: PEROUTKA, Ferdinand. Budování státu. 3, 1920. 3. vyd. Praha: Lidové noviny, 1991. 1314 s.
Poválečné rozpočtové schodky vedly k rychlému růstu státního dluhu, jelikoţ stát si opatřoval chybějící prostředky vnitřními státními půjčkami. Tyto půjčky nebyly však největším zatíţením státního hospodaření. Stát měl také vysoké finanční závazky, které muselo Československo uznat při svém vzniku. Jednalo se o převzetí části předválečného dluhu Rakousko-Uherska na základě mírových smluv, a to Rakouska ve výši 41,7 procent a Uher ve výši 17,3 procent. Celková hodnota převzatých dluhů byla 6,7 miliard korun. V roce 1922 jiţ úroky a splátky na vnitřní a zahraniční dluh přesahovaly 2 miliardy korun a v následujících letech ještě vzrůstaly.26 Stát vydával ročně téměř pět miliard ze státního rozpočtu na příspěvek na zlevnění mouky. V březnu 1920 byl rozdíl mezi nákupní cenou americké mouky, za kterou stát nakupoval, a prodejní cenou, za kterou stát prodával obyvatelstvu, 14 Kč. Pokud by domácí produkce obilovin ještě více poklesla, byl by stát odkázán na nákup mouky ze zahraničí, coţ by znamenalo ještě větší výdaje.
2.6 Pozemková reforma 2.6.1 Průběh pozemkové reformy Pozemková reforma základním způsobem zasáhla do rozloţení kapitálu na venkově. Probíhala od listopadu 1918 aţ do r. 1936, kdy byla dočasně ukončena kvůli nedostatku finančních prostředků státu. Zájem o získání nové půdy byl obrovský. 30 procent půdy v republice patřilo šlechtě a církvi. Schwarzenberkové vlastnili 248 000 ha půdy,
26
LACINA, Vlastislav. Zlatá léta československého hospodářství 1918–1929. 1. vyd. Praha: Historický ústav AV ČR, 2000. 254 s. [16] s. obr. příl. Práce Historického ústavu Akademie věd České republiky, Monografia; s. 50 29
Lichtensteinové 173 000 ha, praţská arcidiecéze 23 000 ha, banskobystrické biskupství 17000 ha apod.27 Jiţ v roce 1918 byl vydán zákon o obstavení velkostatků, který znemoţňoval prodej, či zadluţování, který stanovil zákaz manipulace se statky zapsanými v Deskách zemských. Na jaře 1919 byl následně vydán zákon č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového, podle něhoţ se zabírala rozloha nad 150 ha orné půdy a nad 250 ha půdy vůbec. Vyvlastnění velkostatků bylo za náhradu v předválečných cenách. Cena 1 ha půdy kolísala podle její bonity mezi 2–8,6 tis. Kč. Půdu mohly získat i obce a druţstva, nejen soukromníci, kteří museli dát záruku dobrého hospodaření s nabytou půdou. Bylo téţ rozhodnuto o zvýhodněném výkupu dlouhodobě pachtované půdy, coţ se týkalo jen necelých 250 tis. ha. Zákon zároveň stanovil nucený 6letý pacht části půdy, podléhající reformě.28 V červnu 1919 byl zřízen Státní pozemkový úřad, který byl pověřen prováděním pozemkové reformy. Na záborový zákon v roce 1920 navázal zákon náhradový, který zaručoval a určoval peněţní náhradu za zabranou půdu. Vlastníkům zabraného majetku měla být zaplacena cena, která se stanovila podle průměru cen dosahovaných v letech 1913–1915 za nemovitost téhoţ druhu při prodeji z volné ruky. Ještě téhoţ roku nabyl účinnosti zákon přídělový, podle něhoţ Státní pozemkový úřad měl ve své kompetenci rozhodnutí o přídělu. Samotný příděl se rozlišoval na dvě kategorie dle rozlohy, a to na drobný příděl (do 30 ha) a na příděl zbytkových statků (cca 50–120 ha).29
2.6.2 Zhodnocení pozemkové reformy Ekonomický dopad pozemkové reformy je těţko zhodnotitelný. Na jedné straně se sice částečně zvýšila výrobní produktivita v zemědělství a z peněz získaných z nuceného prodeje se zvýšily kapitálové investice, ale na druhé straně došlo k zadluţení rolníků, kteří kupovali půdu na úvěr.
27
Československé hospodářství 1918–1938. Ireferáty [online]. 2009 [cit. 2013-07-22]. Dostupné z: http://ireferaty.cz/346/5143/Ceskoslovenske-hospodarstvi-1918–1938 28 PŮLPÁN, Karel. Nástin českých a československých hospodářských dějin do roku 1990. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993. 2 sv. s. 140. 29 Hospodářské dějiny = Economic history. Praha: Historický ústav AV ČR, [1978]. s. 156. 30
Do roku 1938 bylo celkem zabráno asi 4 mil. ha zemědělské, lesní a jiné půdy, coţ činilo téměř 30 procent povrchu Československa. Noví majitelé z této zabrané půdy získali cca 44 procent veškeré půdy. Stát si ponechal 11 procent a 45 procent půdy bylo vráceno původním vlastníkům. Celkový úvěr poskytnutý na nákup přídělové půdy z fondů pozemkové reformy představoval 2 200 milionů Kč a úvěr jiných peněţních ústavů sjednaný Státním pozemkovým úřadem dosáhl výše 500 milionů Kč. Celkové zadluţení včetně osobně sjednaných úvěrů přesáhlo 3 miliardy Kč.30 Uskutečnění pozemkové reformy nejvíce vyhovovalo venkovské burţoazii a také středním a malým rolníkům. Situace zemědělských dělníků se víceméně nezměnila. Pozemková reforma rovněţ hluboce zasáhla do politického vývoje Československa. Umoţnila zmírnit vlnu nepokojů na vesnici. Posílila i vliv agrární strany, která byla ve dvacátých letech oporou politického ţivota Československa.
2.7 Nostrifikace Většina podniků měla při vzniku Československa své sídlo, ale i své vedení mimo území Československa, a to činilo kontrolu těchto podniků obtíţnou. Tuto situaci měl změnit nostrifikační proces, jehoţ záměrem bylo zvýšení vlivu československého kapitálu v daných společnostech. Koncem roku 1919 byl přijat nostrifikační zákon, který stanovil povinnost všem podnikům, které působí v Československu, převést svá zahraniční sídla a vedení na území ČSR. Podniky, které měly své závody umístěny v různých částech bývalé monarchie, byly povinny zaloţit v Československu samostatnou společnost. Při porušení této povinnosti byla činnost těchto podniků na našem území zakázána. Nostrifikace se nejvíce týkala továrenských, dopravních a obchodních zahraničních podniků, především rakouského a maďarského kapitálu.
30
OLŠOVSKÝ, Rudolf et al. Přehled hospodářského vývoje Československa v letech 1918–1945. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1961. s. 197.
31
Nostrifikované podniky byly v období za Rakousko-Uherska kapitálově propojeny s vídeňskými bankami. Po vzniku Československa však nedisponovaly dostatečným mnoţstvím hodnotných československých korun. Z tohoto důvodu nové úvěrování nostrifikovaným podnikům poskytovaly československé banky. Šlo především o velké praţské banky. Dodrţování povinností plynoucích z nostrifikačního zákona hlídala ministerská komise, která nostrifikaci jednotlivých podniků připravovala. Nostrifikační proces intenzivně probíhal v letech 1921 aţ 1924 a definitivně byl ukončen na konci dvacátých let. Nostrifikace proběhla úspěšně a sehrála významnou ekonomickou roli v hospodářské historii Československa. Celkem bylo nostrifikováno 235 podniků se základním kapitálem téměř 2 miliardy Kč, coţ představovalo zhruba třetinu akciového kapitálu celé republiky. Ve 180 případech šlo o přeloţení sídla i v dopravě. Bylo zestátněno 17 soukromých místních drah.31 Nostrifikace zvýšila nejistotu u potencionálních investorů. Akcie nostrifikovaných podniků klesaly a toho vyuţily především československé banky, které velmi levně nakoupily velké mnoţství akcií průmyslových závodů umístěných v Československu. Největší prospěch z nostrifikace měla kapitálově nejsilnější Ţivnostenská banka. Ţivnobanka v součinnosti s francouzskou kapitálovou skupinou Schneider ovládla např. Báňskou a hutní společnost. Spolu s dalšími českými bankami Ţivnobanka získala značný podíl v Ústeckém chemickém spolku, Mautnerových textilních závodech, Praţské ţelezářské společnosti, Poldině huti, Ferdinandově severní dráze, Ringhofferových závodech a v řadě dalších podniků.32
2.8 Výsledek
opatření
státu
v prvních
letech
po
vzniku
Československa Vlivem všech vládních opatření a přijetí nových zákonů došlo v letech 1919 aţ 1921 k hospodářskému oţivení. Průmyslová výroba dosáhla v roce 1921 výše asi 86 procent
31
PŮLPÁN, Karel. Nástin českých a československých hospodářských dějin do roku 1990. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993. 2 sv. s. 144. 32 OLŠOVSKÝ, Rudolf et al. Přehled hospodářského vývoje Československa v letech 1918–1945. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1961. s. 34 32
předválečného stavu.33 Nedostatek potravin a vysoké ceny podpořily růst zemědělské produkce. Hospodářství během prvních let existence Československé republiky se vyvíjelo lépe neţ ekonomiky v ostatních středoevropských zemích. Hlavní zásluhu na tom bezpochyby měla dynamická hospodářská politika praktikovaná tehdejšími vládami Československa. Během roku 1921 dolehla poválečná hospodářská krize i na Československo. Krize se nejvíce projevila v polovině roku 1923 sníţením průmyslové výroby přibliţně o 15 procent a velkým nárůstem počtu nezaměstnaných.
33
FERENČUHOVÁ, B. a ZEMKO, M., V medzidvojnom Československu: 1918–1938. Bratislava: Nakladatelství Veda, 2012. s. 219.
33
3.
Měnová reforma
3.1. Důvody měnové reformy Kdyţ se v roce 1918 rozpadla Říše rakousko-uherská, zůstala její měna společná novým státům z ní vzniklým. Stav převzaté, znehodnocené rakousko-uherské koruny byl jeden z největších problémů nově vzniklého Československa. Rakousko-uherská vláda opustila s vyhlášením války zásady své měnové politiky, která dosud zavazovala rakousko-uherskou banku jako cedulový ústav k plnému bankovnímu krytí oběţiva a k jeho 40% krytí zlatem, zrušila i ustanovení, ţe rakousko-uherská banka nesmí půjčovat státu, a začala financovat válku pomocí tiskařských strojů cedulové banky. V důsledku toho se oběh bankovek v Rakousku-Uhersku z předválečných necelých 2,5 miliardy korun zvýšil během čtyřletého válečného období na více neţ 36 miliard.34 Tehdejší ministr financí Československa Alois Rašín si plně uvědomoval negativní důsledek neustálého poskytování úvěrů rakousko-uherskou bankou a s tím související růst oběţiva bez ţádného krytí, proto se snaţil s rakousko-uherskou bankou dohodnout na moţnosti dohlíţení na její činnosti, ale k tomu banka nedala souhlas. Z tohoto důvodu jediným logickým krokem byla reforma, která by zabránila vydávání nekrytého oběţiva. Československá měnová reforma roku 1919 téţ nazývaná Rašínova měnová reforma měla za úkol oddělit československý peněţní oběh od ostatních částí bývalého RakouskoUherska. Hlavním tvůrcem této měnové reformy byl ministr financí a především národohospodář Alois Rašín, který se domníval, ţe staţením bankovek z oběhu se sníţí inflace. Jelikoţ v té době nebylo technicky a časově moţné vyměnit stávající bankovky za nové bankovky československé měny, byla zvolena metoda okolkování bankovek, které v té době platily. V době provedení reformy byl kurz rakouské koruny 25,85 korun ku 100 frankům.
34
OLŠOVSKÝ, Rudolf et al. Přehled hospodářského vývoje Československa v letech 1918–1945. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1961. s. 103.
34
3.2 Rašínův plán Cílem Rašínova plánu bylo zlepšit měnu. Jeho plán sestával z těchto částí: 1. Okolkování bankovek kolkem rovnajícím se 1 % jejich nominální hodnoty a zadržení poloviny předloţených bankovek. Tyto bankovky neměly být vydány do oběhu, ale měly být prohlášeny za státní 1% zúročitelnou zápůjčku nevypověditelnou ze strany věřitele a ze strany státu kdykoli splatnou. Původním záměrem Rašína bylo dokonce při kolkování stáhnout aţ 80 % oběţiva. 2. Daň z majetku. Hlavním důvodem této daně byla eliminace aktiva a majetku, který byl inflačního původu. Ta byla proveditelná aţ po podrobném soupisu majetku. 3. Vnitřní valutní půjčka ve zlatých a stříbrných mincích a cizích papírových penězích. Půjčka byla vypsána tak, ţe peníze a mince pro stát byly uloţeny u spořitelen na 4procentní úrok na dobu 4 let. Kaţdý dostal kníţku na originální měnu, kterou sloţil. Stát po 4 letech měl povinnost tuto půjčku v originální měně zaplatit.35 Valutní půjčka měla velký úspěch, celkem bylo státu půjčeno 3 640 kg zlatých mincí ve váze ryzího zlata nezpracovaného, 325,500 kg stříbrných mincí ve váze ryzího stříbra, coţ vyjádřeno ve zlatě je 10,850 kg. Valutní půjčkou přepočteno na švýcarské franky republika získala celkem 58,522.122 švýcarských franků.36 4. Půjčka 100 milionů dolarů ve zlatě v Americe k účelům měnovým. Přestoţe Rašín vyhlásil dobrovolnou sbírku zlata a stříbra na kovový podklad a přestoţe nadšení obyvatelstva pro sbírky bylo veliké, nebylo moţné touto cestou docílit zlatého krytí. Z tohoto důvodu Rašín poţadoval od Národního shromáţdění zmocnění k uzavření zlaté půjčky ve výši 100 milionů dolarů v Americe. Zmocnění bylo stanoveno následně zákonem z 10. dubna 1919. Přestoţe měl výnos této půjčky v Americe slouţit jako pohledávka státu, Československo půjčku vzhledem k průtahům mírového jednání a nejistotě vyvolané bolševismem v Rusku nedostalo.37 5. Vydání měnového zákona a zřízení Bankovního úřadu.
35
RAŠÍN, A., Finanční a hospodářská politika Československa r. 1921 Praha: Praţské akciové tiskárny v Praze, 1922. s. 50. 36 RAŠÍN, A., Finanční a hospodářská politika Československa r. 1921 Praha: Praţské akciové tiskárny v Praze, 1922. s. 50. 37 RAŠÍN, A., Finanční a hospodářská politika Československa r. 1921 Praha: Praţské akciové tiskárny v Praze, 1922. s. 54. 35
3.3 Restrikce oběživa a daň z majetku 3.3.1 Okolkování bankovek 25. února 1919 byl vydán zákon o okolkování bankovek rakousko-uherské banky a bylo zahájeno vytváření vlastní československé měny.38 V noci z 25. na 26. února vojska obsadila hranice po celé délce a všechnu dopravu osob i zboţí přes ně zastavila; byl přerušen i poštovní styk s cizinou. Tak měl být zamezen dovoz bankovek zvenčí. Vyhlášky o kolkování byly vyvěšeny na nároţích, uveřejněny v časopisech, v malých obcích bylo kolkování vyhlášeno bubnováním, poučení, jak se zachovat bylo podáváno i ve školách a v kostelích. Z povinnosti okolkování byly osvobozeny jen malé bankovky jedno- a dvoukorunové. Za okolkování byl vybírán jednoprocentní poplatek.39 Takto byla okolkována polovina hotovosti a druhá polovina byla zadrţena jako státní půjčka. Měnová reforma byla koncepcí deflační politiky. Lidé, jelikoţ nevěřili, ţe své peníze dostanou zpět, byli ochotni utrácet prakticky za cokoli jen, aby jejich úspory byly co nejmenší. Tohoto nákupního boomu vyuţili obchodníci a prodávali své produkty za vysoké ceny.
3.3.2 Daň z majetku Další moţnou cestou ke sníţení oběţiva byla zavedená daň z majetku a z přírůstku majetku podle zákona z 8. dubna 1920. Rašín předpokládal, ţe se zvýší příjmy státního rozpočtu. Byl proveden soupis vkladů u peněţních ústavů. Pro jistotu bylo obstaveno 50 procent těchto vkladů. Důvodem tohoto opatření byla obava, ţe po okolkování peněz by mohly být peněţní ústavy ve finanční tísni vlivem nadměrných výběrů vkladů. Jakmile nebezpečí vybírání vkladů pominulo, bylo obstavení sníţeno na 20 procent.40 Neţ došlo k přijetí zákona, byly provedeny přípravné práce pro zavedení daně z majetku do praxe. Byl vypracován soupis cenných papírů, pohledávek. Zboţí, pojistky, inventář i nemovitosti byly také sepsány. Tyto přípravy pro zavedení daně z majetku byly prováděny do konce srpna 1919. Předmětem daně byl stav jmění z 1. března 1919. Daň
38
PEROUTKA, F., Budování státu II. 3. vydání. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1991. s. 455. 40 RAŠÍN, A., Finanční a hospodářská politika Československa r. 1921 Praha: Praţské akciové tiskárny v Praze, 1922. s. 55. 39
36
z majetku se skládala z dávky majetkové a z dávky z přírůstku jmění. Za přírůstek se povaţoval rozdíl stavu jmění mezi 1. lednem 1914 a 1. březnem 1919. Způsoby výpočtu dávky z majetku popisuji v kapitole 2. 4. 10. Ačkoliv byl zákon účinný a soupis jmění byl pořízen, došlo k energičtějšímu vyměřování daně kvůli administrativní náročnosti aţ v roce 1922. Výběr daní se nedařil, míra nedoplatků byla vysoká. Nehledě na to, ţe výše hodnoty majetku, která byla oceněna v roce 1919, jiţ neodpovídala skutečnosti, jelikoţ cenové poměry se úplně změnily. Dá se tedy říci, ţe očekávání, která měla dávka z majetku přinést, se nedostavila.
3.4 Výsledek měnové reformy Byly vyslovovány obavy, ţe takováto restrikce oběţiva způsobí nedostatek oběţiva a peněţní i výrobní krizi. Tyto obavy se však nenaplnily. V okamţiku Rašínovy reformy bylo v Československu v oběhu přes 7 miliard bankovek, připočítaly-li se pokladniční poukázky a ţirové účty, bylo oběţiva cca za 10 miliard. Spořitelny a banky platily z vkladů jen půl procenta aţ jedno procento, a lidé raději kupovali a ukládali zboţí.41 V květnu roku 1919 podal Rašín zprávu o výsledcích kolkování. Celkem bylo v oběhu 7 436 milionu korun. Okolkováno bylo celkem 4 969 milionu korun, zadrţeno celkem 2 781 milionu. Z těchto čísel tedy plyne, ţe Rašínův záměr okolkování jedné poloviny a staţení druhé poloviny oběţiva nebyl splněn. Počet bankovek v oběhu byl sníţen jen dočasně, jelikoţ naopak do roku 1921 neustále počet bankovek v oběhu stoupal. Je otázkou, zda by vývoj mnoţství oběţiva byl jiný, pokud by restrikce oběţiva byla provedena v souladu s Rašínovým plánem. Vliv dávky z majetku na zhodnocení měny nebyl tak účinný, jak se předpokládalo. Výtěţek z daně z majetku ve 20. letech dosáhl jen 6,3 mld. Kč oproti předpokládanému výtěţku ve výši 25 mld. Kč. Jelikoţ restrikce oběţiva spolu s majetkovou dávkou tvořily nedílný celek, lze konstatovat, ţe zamýšlená opatření se podařila splnit jen částečně, ale i tak se dá měnová reforma zhodnotit jako podařená, jelikoţ v konečném důsledku vedla ke zmírnění inflačních tendencí a výrazně přispěla ke stabilizaci hospodářské situace Československa.
41
PEROUTKA, F., Budování státu II. 3. vydání. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1991. s. 457. 37
3.5 Nová měna Měnovým zákonem z 10. dubna 1919 byla zavedena koruna československá a bylo stanoveno, ţe jedna koruna československá se počítá za jednu korunu rakousko-uherskou. Přijalo se dosavadní označení „koruna“. Prvním penízem nového státu byla stokorunová státovka s datem 15. dubna 1919.42 Správou nové měny byl v roce 1919 pověřen Bankovní úřad ministerstva financí. Od 24. dubna 1920 byl pověřen navíc správou zlaté a devizové rezervy a jeho úkolem bylo řídit devizové hospodářství. Jeho sedmileté působení skončilo 31. 3. 1926, tedy jeden den před vznikem Národní banky Československé. Obrázek 1: Stokorunová státovka
Zdroj:
V prvních měsících ţivota nové československé měny výrazně stoupal její kurz. Česká koruna byla totiţ hromadně nakupována, jelikoţ spekulanti předpokládali, ţe růst kurzu odpovídá skutečnému růstu síly koruny. Jakmile však zjistili pro ně nepříjemnou skutečnost, ţe se na základě vývoje vnitřních cen mýlili, začali se české koruny zbavovat a její kurz začal klesat.
42
38
3.6 Deflační politika Od roku 1922 se snaţil Rašín zavést deflační měnovou politiku, za kterou byl později velmi kritizován. Rašínova deflační koncepce měnové politiky se v roce 1922 prosadila, aniţ by ji schvaloval Bankovní výbor či vláda.43 Deflační politika sice přispěla k dlouhodobé stabilitě měny, zhodnotila kapitálové investice, zvýšila dovoz, avšak způsobila velké problémy při exportu zboţí. Československé zboţí určené k exportu se v důsledku deflační politiky zdraţilo a stalo se tak nedostupným pro zahraniční odběratele. Deflace měla proto velmi negativní vliv na výrobu, jelikoţ zhoršila odbytové moţnosti na zahraničním trhu. Deflace byla výhodná pro věřitele, ale nikoliv pro dluţníky. Státní dluh se zhodnotil a ještě více se zvětšil o nové půjčky, které stát potřeboval ve spojitosti s deflační politikou a krizí. Všechny negativní důsledky zavedení deflační politiky nakonec nejvíce postihly pracující obyvatelstvo. Poklesly mzdy a katastrofálně se zvýšila nezaměstnanost. Záměr zvýšení kupní síly koruny na domácím trhu byl praktikován prostřednictvím zvyšování kurzu československé koruny intervenční politikou na zahraničních devizových burzách. Kurz koruny reagoval v prvním roce po zavedení deflační politiky výrazným zvýšením k poměru k zahraničním měnám a po celé následující období aţ do devalvace v roce 1934 se československá koruna udrţovala na hodnotě 16 švýcarských centimů a 100 Kč za 3 americké dolary.44 Velkou ztrátou bylo úmrtí Aloise Rašína, který zemřel v únoru roku 1923 na následky atentátu. Po Rašínově smrti se od deflačního zhodnocení československé měny postupně přešlo k politice stabilizace kurzu.
43
LACINA, Vlastislav. Zlatá léta československého hospodářství 1918–1929. 1. vyd. Praha: Historický ústav AV ČR, 2000. 254 s. [16] s. obr. příl. Práce Historického ústavu Akademie věd České republiky, Monografia; s. 80. 44 LACINA, Vlastislav. Zlatá léta československého hospodářství 1918–1929. 1. vyd. Praha: Historický ústav AV ČR, 2000. 254 s. [16] s. obr. příl. Práce Historického ústavu Akademie věd České republiky, Monografia; s. 81. 39
4 Hospodářská konjunktura 1924–1929 4.1 Období hospodářské konjunktury V roce 1924 začalo období dynamického rozvoje československého hospodářství, které trvalo, aţ do počátku světové hospodářské krize v roce 1929. Toto období bylo obdobím vysoké konjunktury československé ekonomiky, finanční a devizové rovnováhy a měnové stability. Příznivý vývoj ekonomiky se projevil i v sociální sféře. Rostly nominální i reálné mzdy, klesala nezaměstnanost. V roce 1924 byl přijat zákon o sociálním pojištění dělníků a zaměstnanců, jehoţ účinnost nabyla platnosti aţ od roku 1926. Tímto zákonem byla zavedena dovolená a starobní, nemocenské a invalidní pojištění. Fondy starobního a invalidního pojištění se vytvářely z plateb, které hradili zaměstnanci a zaměstnavatelé, kaţdý jednou polovinou. Pozitivní vývoj byl i na vnitřním trhu, kde vlivem větší kupní síly obyvatelstva rostla poptávka po spotřebním zboţí. Na základě oţivení hospodářství došlo ke zvýšení investic. V průmyslu a dalších odvětvích se investovalo do pořízení nových strojů, zařízení a budov. Nejenom soukromý sektor, ale i stát si mohl dovolit nebývalou investiční výstavbu. Z této doby pochází celá řada významných budov, například Vila Tugendhat v Brně, která je v současnosti zapsána jako jediná památka moderní architektury v České republice na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Stát investiční činnost výrazně podporoval. Do konce roku 1925 polovina hodnoty realizovaných investic nepodléhala zdanění. V roce 1924 kvůli růstu exportu a nástupu investiční vlny vzrostl index hrubého domácího produktu o 10,6 procent. Index hrubého domácího produktu měl vzestupnou tendenci i v dalších letech kromě roku 1926, kdy byl zaznamenán pokles. V následujícím roce se však dynamika hospodářského růstu opět nastartovala a hrubý domácí produkt dosahoval desetiprocentní a v roce 1928 dokonce dvanáctiprocentní zvýšení. Zlomovým rokem byl poté rok 1929, kdy konjunktura vrcholila a kdy došlo k počátku velké hospodářské krize. Hrubý
40
domácí produkt Československa dosáhl 73,4 mld. korun, coţ bylo 152 procent předválečné úrovně. Přestoţe průmysl stoupl jen o 41 procent a zemědělství o 28 procent.45 V období hospodářské konjunktury prudce stoupla také produkce elektřiny v závodních elektrárnách, které zůstávaly po celá dvacátá léta hlavním producentem elektřiny v republice. Jejich výroba představovala 71 procent veškeré energie. Průmyslové podniky hromadně budovaly nové závodní elektrárny, rozšiřovaly a modernizovaly stávající. Počet závodních elektráren vzrostl o 2 246.46 Růst výroby elektřiny na konci dvacátých let byl neodmyslitelným základem pro růst průmyslové výroby. Úspěch konjunktury v Československu byl nejvíce patrným růstem průmyslové výroby, který podle indexu ekonoma K. Maiwalda dosahoval v porovnání roků 1913 a 1929 asi
41
procent.
Největší
posun
zaznamenala
progresivní
odvětví
strojírenství
a elektrotechniky, výroba průmyslových hnojiv, cementu a papíru, obuvnictví, konfekční průmysl. Tradiční odvětví lehkého průmyslu a těţba hnědého uhlí však stagnovaly.47
45
LACINA, Vlastislav. Zlatá léta československého hospodářství 1918–1929. 1. vyd. Praha: Historický ústav AV ČR, 2000. 254 s. [16] s. obr. příl. Práce Historického ústavu Akademie věd České republiky, Monografia; s. 50. 46 LACINA, Vlastislav. Zlatá léta československého hospodářství 1918–1929. 1. vyd. Praha: Historický ústav AV ČR, 2000. 254 s. [16] s. obr. příl. Práce Historického ústavu Akademie věd České republiky, Monografia; s. 87. 47 FERENČUHOVÁ, B. a ZEMKO, M., V medzidvojnom Československu: 1918–1938. Bratislava: Nakladatelství Veda, 2012. s. 226. 41
Tabulka 3: Průmyslová výroba v Československu v letech 1918–1929 Rok
Těžba uhlí
Výroba
černéh o uhlí v 1000t 11 969
hnědého uhlí v 1000t
surového železa v 1000 t
surové ocele v 1000 t
cukru v 1000 q
1918
Index průmyslové výroby 1929=100 -
16 349
781
1 019
6 482
1919
-
10 254
17 324
665
786
5 014
1920
-
11 375
19 957
737
973
7 229
1921
60,1
12 023
21 333
577
918
6 629
1922
54,7
10 465
19 174
335
721
7 360
1923
57,6
12 347
16 266
817
1 180
10 111
1924
76,0
15 201
20 437
983
1 350
14 284
1925
79,0
12 560
18 604
1 166
1 475
15 073
1926
76,7
14 177
18 516
1 088
1 345
10 458
1927
89,0
14 016
19 621
1 260
1 689
12 549
1928
95,8
14 568
20 444
1 569
1 994
10 564
1929
100,0
16 548
22 534
1 645
2 220
10 357
Zdroj: Statistické příručky a Statistické ročenky Republiky československé, převzato z OLŠOVSKÝ, Rudolf et al. Přehled hospodářského vývoje Československa v letech 1918-1945. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1961. s. 682.
V zájmu zajištění obranyschopnosti Československa podporovala vláda výstavbu zbrojního průmyslu. V té době vyráběly Škodovy závody děla a na území republiky začínala také produkce obrněných vozidel. Chyběla však výroba ručních pěchotních zbraní. Z tohoto důvodu bylo v první polovině dvacátých let za podpory státu vybudováno několik zbrojních závodů. Z těch největších jmenujme například Československou zbrojovku v Brně, Českou zbrojovku ve Strakonicích a zbrojovku Praga.48 Významnou úlohu ve strojírenství měla v období konjunktury výroba motorových vozidel. Prvorepublikové automobilky patřily mezi přední nositele technického pokroku.
48
LACINA, Vlastislav. Zlatá léta československého hospodářství 1918–1929. 1. vyd. Praha: Historický ústav AV ČR, 2000. 254 s. [16] s. obr. příl. Práce Historického ústavu Akademie věd České republiky, Monografia; s. 120. 42
Charakteristický pro československé automobilky byl velký počet různých typů počtů vozidel, související s malou sériovostí výroby.
4.2 Zahraniční obchod Rokem 1924 začalo příznivější období pro československý vývoz. Aţ do konce 20. let objem vývozu pravidelně rostl. V roce 1929 byl fyzický objem vývozu téměř o 20 procent vyšší neţ v roce 1926. Narůst vývozu byl spojen s celkovou hospodářskou konjunkturou v Československu ve druhé polovině 20. let. Pozitivně působil i fakt, ţe byla téţ odstraněna většina netarifních opatření omezujících zahraniční obchod. V roce 1928 byl vyţadován souhlas ministerstva obchodu přibliţně u 10 procent dovozních a 1 procenta vývozních poloţek.49 4.2.1
Vývoz K hospodářskému oţivení v roce 1924 zásadně přispěla rostoucí poptávka na
zahraničním trhu. Opuštěním vlády od deflační měnové politiky došlo ke zlevnění československých výrobků, coţ podpořilo růst objemu exportu. Mezi hlavní vývozce patřily Škodovy závody, Zbrojovka Brno a Baťův koncern. Mezi nejdůleţitější vývozní druhy zboţí patřily textilní výrobky. Československo vyváţelo vlnu a len. Nezanedbatelným byl téţ vývoz výrobků potravinářského průmyslu a zemědělských produktů. V roce 1926 oproti trendu zvyšujícího se exportu došlo ke změně u vývozu cukru, protoţe Anglie, která do té doby byla největším odběratelem československého cukru, vybudovala vlastí rafinerie a navíc vyhlásila ochranné clo na dovoz zahraničního cukru. Přesto neklesl vývoz cukru pouze do Velké Británie, ale i do ostatních zemí, poněvadţ Anglie začala nabízet cukr na světových trzích za dumpingové ceny. 4.2.2
Dovoz V prvních pěti poválečných letech bylo prvořadým československým obchodním
partnerem Rakousko, které bylo zároveň největším dovozcem československého zboţí. Do Rakouska se vyváţelo hlavně uhlí, ţelezo, cukr, obilí a zelenina. Na dovozu se však podílelo
49
SKŘIVAN, Aleš. K charakteru, rozsahu a zaměření československého vývozu v meziválečném období. Vysoká škola ekonomická [online]. c2013 [cit. 2013-07-22]. Dostupné z: www.vse.cz/polek/download.php?jnl=aop&pdf=219.pdf 43
jen 7 procenty. Obchod s Rakouskem byl tedy vysoce aktivní, a to po celá dvacátá léta.50 V polovině 20. let byl nejvýznamnějším československým reexportním místem námořní přístav Hamburk. V roce 1926 se Hamburk podílel 6,8 procenty na celkovém československém vývozu a absorboval tak čtvrtinu z celkového československého vývozu do Německa.51 V letech 1925–1926 byla agrární stranou prosazena vysoká agrární cla. Tento krok měl negativní dopad na československý export, jenţ trpěl odvetou obchodních partnerů v podobě zvýšení celních sazeb na dovoz průmyslových výrobků z Československa.
4.3 Politická situace Rok 1924 nezačal zrovna nejlépe, vrcholila lihová aféra Karla Práška, do níţ byli zapleteni vysocí státní úředníci. Karel Prášek jako předseda Druţstva hospodářských lihovarů a správce lihovarnického dispozičního fondu zneuţil asi 30 milionů korun, z nichţ 3 miliony prokazatelně pouţil k uplacení komunistického odborářského předáka a vedení kina, které patřilo národně-socialistickým odborům. Osud zbylých milionů nebyl schopen uspokojivě vysvětlit (údajně je pouţil na různé „sanační účely“) a panovalo všeobecné mínění, ţe i tyto peníze byly pouţity k úplatkům.52 Další výraznou aférou, která se neblaze zapsala do dějin první republiky, se stala „uhelná kauza“ z let 1923 aţ 1925. Točila se kolem nevýhodných nákupů uhlí pro státní dráhy. Jednou z hlavních postav v ní tehdy figuroval uznávaný ministr Jiří Stříbrný.53 Prvorepubliková politika nejen kvůli těmto aférám, ale i dalším, o kterých se zde více nebudu rozepisovat, byla neustále v krizi. V meziválečném období bylo normálním jevem časté střídání vlád.
50
LACINA, Vlastislav. Zlatá léta československého hospodářství 1918–1929. 1. vyd. Praha: Historický ústav AV ČR, 2000. 254 s. [16] s. obr. příl. Práce Historického ústavu Akademie věd České republiky, Monografia; s. 50. 51 SKŘIVAN, Aleš. K charakteru, rozsahu a zaměření československého vývozu v meziválečném období. Vysoká škola ekonomická [online]. c2013 [cit. 2013-07-22]. Dostupné z: www.vse.cz/polek/download.php?jnl=aop&pdf=219.pdf 52 53 44
4.4 Zahraniční politika Československá zahraniční politika, ideově propagována dlouholetým ministrem zahraničních věcí dr. Edvardem Benešem a prezidentem republiky T. G. Masarykem, usilovala o dobré vztahy se sousedními státy. Středem zájmu byla Francie a spojenci v Malé dohodě – Jugoslávie a Rumunsko. Podstatou Malé dohody byly dvoustranné vojenské smlouvy uzavřené mezi Československem, Jugoslávií a Rumunskem v letech 1920–1921. Rozšíření obchodu mezi malodohodovými státy bránily jednostranné akce, jako bylo zvýšení celních tarifů v Rumunsku a Jugoslávii v letech 1924 aţ 1925 a zavedení agrárních cel v Československu v roce 1926. Mezi hlavními dovozními poloţkami Československa z malodohodových zemí byly zemědělské produkty a v případě Rumunska i ropa. Československo vyváţelo především do těchto zemí textil, výrobky pro kovoprůmysl a také zbraně, dodávané i na úvěr. Ve 20. letech se vztahy se sousedními státy zlepšily. Napětí s Polskem se zmírnilo. S Německem byly nastaveny formální vztahy. V červnu 1922 byly s Ruskou federativní socialistickou republikou navázány vzájemné hospodářské vztahy v souladu s Prozatímní smlouvou, která upravovala podmínky zřízení zastupitelství. V lednu 1924 byla uzavřena československo-francouzská smlouva o přátelství a spojenectví. O několik měsíců později byla podepsána smlouva o srdečném přátelství s Itálií.54
4.5 Bankovní zákony a sanace bank Přestoţe rok 1924 byl začátkem oţivení hospodářské situace v Československu, ve finanční sféře hrozil většině bank a peněţním ústavům bankrot. Bankovní krize pramenila z vysoké poptávky po úvěrech, která souvisela s následnou neschopností dluţníků splácet své závazky. Kritická situace si vyţádala přijetí finančních zákonů. 1. Zákon č. 237/1924 Sb., zřízení Zvláštního fondu ke zmírnění ztrát z poválečných poměrů. 2. Zákon č. 238/1924 Sb., zřízení Všeobecného fondu peněţních ústavů.
54
PRŮCHA, Václav a kol. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918–1992. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2004. s. 117.
45
3. Zákon č. 239/1924 Sb., ustanovení o vkladních kníţkách, akciových bankách a revizi bankovních ústavů. 4. Zákon č. 240/1924 Sb., zavedení příročí k ochraně peněţních ústavů a jejich věřitelů. 5. Zákon č. 241/1924 Sb., povinnosti bank při úschově cenných papírů. Byl téţ doplněn a rozšířen systém bankovních kontrol. Dohled nad činností bank vykonávalo ministerstvo financí. V návaznosti na bankovní zákony byly zahájeny sanační akce a stát začal poskytovat bankám sanační prostředky na obnovu hospodářské stability. Zřídil se Zvláštní fond pro zmírnění ztrát z poválečných poměrů,55 který formou úročených dluhopisů se státní zárukou podporoval banky, které se ocitly v ohroţení. Fond vznikl jako samostatná právnická osoba a získával finanční prostředky ze státních dotací a z příspěvků peněţních ústavů. Ze státního rozpočtu byla kaţdoročně do Zvláštního fondu posílána částka 50 mil. korun. Zákonem č. 238/1924 Sb. byl zřízen Všeobecný fond peněţních ústavů, který poskytoval věřitelům garanci, ţe v případě, ţe by se peněţní ústav dostal do kritické situace, budou jejich pohledávky do výše 80 procent uspokojeny. Tím byla posílena bezpečnost vkladů a podpořila se spořivost. Bankovními zákony z roku 1924 stát stanovil pevná pravidla chování subjektů v oblasti peněţnictví a vzhledem k těmto opatřením se podařilo peněţní systém v Československu natolik stabilizovat, ţe jiţ nedošlo ke zhroucení ţádného významného peněţního ústavu.
4.6 Gentský systém Název systému je odvozen od belgického města Gentu. V České republice byl gentský systém uzákoněn roku 1921 a v platnost vstoupil roku 1925. Stát hradil odborovým ústřednám nejprve polovinu, od roku 1930 dvě třetiny poskytované sumy. Podporu mohl dostat jen ten, kdo byl členem odborů nejméně 6 měsíců před ztrátou zaměstnání, přičemţ ji mohl pobírat
55
46
nejvýše 13, od roku 1930 pak 26 týdnů v roce.56 Zavedení gentského systému znamenalo podstatné zhoršení sociální situace pracujících, zvláště na Slovensku, kde byla nízká odborová organizovanost. Vytvářelo podmínky pro nátlak státu na odborové organizace, jeţ se měly přeorientovat na charitativně sociální činnost, a pro oslabování vlivu Rudých odborů (diskriminací v přidělování finančních prostředků). Souhrnem stát od zavedení gentského systému do roku 1937 vydal téměř 5 miliard Kč.
4.7 Vznik národní banky Československa Novou československou měnu bylo zapotřebí řídit a kontrolovat, a za tímto účelem měla vzniknout klasická centrální emisní banka. 14. dubna 1920 byl přijat zákon o akciové bance cedulové, tzv. bankovní zákon, který velmi podrobně určoval právní postavení banky, její řízení, zásady pro vydávání bankovek i pravidla jejich krytí.57 Národní banka Československa vznikla 1. dubna 1926 a v jejím čele stál guvernér a devítičlenná bankovní rada pouze s jedním zástupcem Slovenska. Tři členy jmenoval prezident na návrh vlády a šest členů volila valná hromada. Prvním guvernérem se stal Judr. Vilém Pospíšil. Národní banka Československa emitovala bankovky a udrţovala stabilní kurz československé měny. V roce zahájení činnosti národní banky Československa byla téţ koruna oficiálně ukotvena ke zlatu. V realitě se jednalo o zlatý slitkový standard, protoţe minimální mnoţství k výměně bylo 12 kilogramů a do zlaté rezervy bylo moţno započítat i devizy.58 Národní banka Československá byla zaloţena jako akciová společnost s charakterem veřejné instituce, se základním jměním 12 000 000 zlatých dolarů USA, které bylo rozděleno na 120 000 akcií po 100 zlatých dolarech.59 Akcie byly převoditelné pouze se souhlasem bankovní rady. Hlasovací právo na valné hromadě měli drţitelé deseti a více akcií. Státní dozor nad národní bankou Československa vykonával vládní komisař, který byl jmenovaný vládou.
56
58 TOMEŠ, Zdeněk a kol. Hospodářská politika: 1900–2007. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2008. s. 223. 59 57
47
Hlavním nástrojem emisní peněţní politiky byl krátkodobý úvěr poskytovaný obchodním bankám a diskontní úroková politika. Ze zákona bylo zakázáno poskytovat jakékoliv úvěry vládě.
4.8 Daňová reforma Vzhledem k velkým daňovým únikům, k pozdním platbám daní a celkovému nepořádku v daňové politice v prvních letech po vzniku Československa byla nezbytná úprava v oblasti daní. První přípravné práce, které měly vést k daňové reformě, začaly na ministerstvu financí jiţ v roce 1922, ale kvůli názorovým rozdílům se jednání o změně daňové reformy protáhla aţ do roku 1927. Daňová reforma v roce 1927 byla jedna z nejdůleţitějších věcí tehdejší vlády, která byla u moci od října 1926 do února 1929 a jejímţ předsedou byl jiţ potřetí Antonín Švehla. Tvůrcem daňové reformy byl významný národohospodář a od roku 1925 také ministr financí prof. Karel Engliš. Daňová reforma provedla sjednocení územní i předmětné a zavedla nový systém státních a samosprávních přiráţek. Zákon č. 76/1927 Sb., o přímých daních, vymezoval: důchodovou daň, daň z příjmů fyzických osob, daň výdělkovou, zvláštní daň výdělkovou, daň domovní, daň rentovou, daň z tantiém a vyššího sluţného. Reformu tvořily tři zákony: 1. Zákon č. 76/1927 Sb., o přímých daních. 2. Zákon č. 77/1927 Sb., o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy. 3. Zákon č. 78/1927 Sb., o stabilizačních bilancích. Hlavním přínosem zákona o přímých daních bylo sníţení daňového zatíţení podnikatelů a s tím související zvýšení konkurenční schopnosti československých firem na světových trzích. Byla zavedena nová úprava daňových sazeb. Sazby daně důchodové byly sníţeny aţ o 39 %.60 Daň se začala vyměřovat z důchodu dosaţeného v příslušném roce. Daňové minimum bylo zvýšeno na 7 000 Kč.61 U všeobecné výdělkové daně se sazba
60
LACINA, Vlastislav a SLEZÁK, Lubomír. Státní hospodářská politika v ekonomickém vývoji první ČSR. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1994. 154 s. 35. 61 DOLEŢALOVÁ, A., Rašín, Engliš a ti druzí. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2007. s. 102. 48
pohybovala od 0,5 % do 4 % podle výše zdanitelného výnosu. Základem pro vyměření daně byl výnos dosaţený v podniku. U zdanění podniků a ţivnostníků se základní jednotná sazba zvláštní daně výdělkové sníţila z 10 % na 8 %. Kromě toho se zachovaly sníţené sazby pro spořitelny, dobročinné, vzdělávací a kulturní nadace apod. (progresivní od 1 % do 4 %, předtím od 1 % do 10 %). Na rozdíl od předválečné úpravy se zaváděla rentabilní progresivní přiráţka dle výnosnosti podniku od 2 % do 6 %, opět s určitými výjimkami.62 Nepřímé daně se vybíraly: z lihu, z cukru, z masa, všeobecná nápojová, daň potravní na čáře, z minerálních olejů, z motorových vozidel, z uhlí, z vodní síly. Státními monopoly pak byly tradičně tabák, sůl sacharin, výbušné látky, zapalovadla, cla a prodej kolků a karet.63 Ke znatelnému sníţení došlo i u daně pozemkové, u které došlo i k rozšíření moţnosti osvobození od daně. Od placení pozemkové daně byly například osvobozeny ty pozemky, které nebyly obdělávány za účelem dosaţení zisku. Změnil se i způsob výpočtu daňové sazby. Tato daňová reforma byla odborníky hodnocena jako povedená a trvala v podstatě aţ do počátku r. 1953.
62
HAAS, Jakub. Daňová reforma z roku 1927 a politické strany. Vysoká škola ekonomická [online]. 2010 [cit. 2013-07-22]. Dostupné z: http://nf.vse.cz/files/useruploads/ws_haas_danreforma1927.pdf 63 PŮLPÁN, Karel. Nástin českých a československých hospodářských dějin do roku 1990. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993. 2 sv. s. 156. 49
5 Velká světová hospodářská krize 1929–1934 5.1 Stav hospodářství Československa v období krize V roce 1929 postihla svět v důsledku krachu nadhodnocených akcií na newyorské burze v tzv. „černý pátek 25. října“ hospodářská krize. Z počátku se vliv krachu newyorské burzy na československé ekonomice nikterak neprojevoval. Její následky se v plné míře začaly projevovat o několik let později. Stejně jako v mezinárodním vývoji, i v Československu se hospodářská krize projevila nejdříve v zemědělství. Jiţ v roce 1928 se v něm začaly projevovat první krizové příznaky přicházející agrární krize. Hlavním projevem agrární krize byl velký pokles cen zemědělských výrobků. Mezi roky 1929 a 1932 se průměrný čistý výnos jednoho hektaru zemědělské půdy sníţil z 1 081 Kč na 185 Kč. Nejvíce poklesly výnosy drobných výrobců, kteří pracovali s vyššími výrobními náklady. Zemědělci krizovou situaci řešili tím, ţe pokles cen svých výrobků nahrazovali dodáváním většího počtu výrobků na trh. Vzhledem problémům, které krize přinesla, došlo v zemědělství k velké zadluţenosti. Koncem roku 1934 se tato zadluţenost odhadovala na cca 30 milionů korun.64 Krize v průmyslu měla v Československu ze začátku pomalejší průběh neţ v ostatních hospodářsky vyspělých zemích. První známky krize se projevily aţ v roce 1929 a k výraznému propadu průmyslové výroby došlo o rok později. V konečných číslech byla krize československého průmyslu podstatně hlubší neţ v ostatních kapitalistických státech, a to v průměru cca o 30 %. Hlavním důvodem, proč Československo krize v průmyslu zasáhla více, byl fakt, ţe Československo bylo velmi závislé na zahraničních trzích. Z počátku tedy více klesala výroba lehkého průmyslu, a to zejména v těch odvětvích, která byla v největší míře orientována na vývoz. Jednalo se především o rozsáhlý textilní průmysl, který zaujímal ve vývozu Československa prvořadé místo, dále průmysl sklářský, koţařský, papírenský i cukrovarnický. V průběhu vývoje se však hlavní těţiště krize přeneslo do těţkého průmyslu, v němţ byl nakonec úpadek výroby větší neţ v průmyslu lehkém.65
64
OLIVOVÁ, V., Dějiny první republiky. 1. vydání. Brno: Nakladatelství a vydavatelství NAUMA, 1997. s. 162. 65 OLIVOVÁ, V., Dějiny první republiky. 1. vydání. Brno: Nakladatelství a vydavatelství NAUMA, 1997. s. 164. 50
Amerika v důsledku velké hospodářské krize zrušila poskytování dolarových úvěrů z podunajských států. Ty se do té doby zčásti pouţívaly na úhradu dovozu, mimo jiné i z Československa. Toto opatření těţce zasáhlo český sklářský průmysl. Navíc Amerika hned při prvních příznacích začínající krize pouţila americké monopoly k tomu, aby se zbavila nepohodlné zahraniční konkurence, a zároveň zvýšila dovozní cla a zavedla ochranářské sazby, coţ mělo negativní dopad pro dovoz zboţí z Československa. Československé hospodářství proto mělo katastrofální nedostatek deviz a muselo omezovat na nejniţší míru dovoz surovin i tovarů.66 Devizová omezení, která byla zavedena v prvních letech Československa, byla postupně před vypuknutím velké deprese rušena. V roce 1931 vzhledem k probíhající hospodářské krizi byl znovu řízen dovoz téměř všech druhů zboţí. Poté co Československo tedy znovu zvýšilo agrární cla, sníţil se zájem o naše spotřební zboţí především v okolních státech. Bezprostředně po zvýšení agrárních cen byl zřízen obilní a později i ţivočišný syndikát. Tyto syndikáty regulovaly dovoz a vývoz zemědělských produktů. Přes nepříznivý vývoj platební bilance z exportu se stále dařilo udrţovat korunu na její dosavadní paritě, avšak pouze proto, ţe byly získány mimořádné devizové příjmy, jako byla francouzská půjčka ve výši 600 milionů francouzských franků, a výnosy povinných nabídek devizových pohledávek v cizině Národní banky v letech 1931 a 1932.67 Ceny na vnitřním trhu se při vyjádření ve zlatě pohybovaly zhruba o 20 % více neţ ve srovnání se světovými cenami. Kvůli vysokému kurzu koruny nemohli českoslovenští exportéři konkurovat zemím, které svou měnu jiţ devalvovaly.
5.2 Protikrizová opatření vlády Jednou z moţností, jak překonat hospodářskou krizi, bylo zvýšení exportu. Parlament v červenci 1931 schválil zákon o podpoře zahraničního obchodu. Vláda podporovala vývoz tím, ţe odpustila a vracela daně ve formě vývozních prémií a zároveň poskytovala státní záruky za exportní úvěry. Státní záruky se velmi rozšířily a v roce 1935 dosáhly jiţ téměř 3,5 mld. Kč. K oţivení exportu vedly i dvě devalvace československé měny, poprvé na
66
BERNÁŠEK, Vladimír a BERNÁŠEK, Vladimír V. Bez slávy a bez ilusí: ČSR a USA v letech 1918–1938. Praha: Mladá fronta, 1956. s. 179. 67 OLŠOVSKÝ, Rudolf et al. Přehled hospodářského vývoje Československa v letech 1918–1945. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1961. s. 152. 51
začátku roku 1934 a podruhé v září 1936. Devalvací se zlevnilo vyváţené zboţí a obnovila se tak konkurenční způsobilost československých vývozců na zahraničních trzích. I přes tyto devalvace byla koruna v 30. letech jednou z nejstabilnějších evropských měn.68 Stát vydával půjčky, které měly zmírnit průběh hospodářské krize a obnovit hospodářský rytmus. Ve spojitosti s řešením důsledků velké deprese byl vydán v roce 1933 kartelový zákon, podle něhoţ byly kartelové úmluvy ve vymezených oblastech právně závazné a zapisovaly se do kartelového rejstříku v Praze. Byla zřízena kartelová komise, která kontrolovala organizace kartelového typu. Důsledkem kartelizace československého hospodářství byla vysoká cenová hladina, která se projevovala buď zvyšováním cen, nebo naopak sniţováním cen s časovým odstupem po sníţení výrobních nákladů. Monopolní postavení vůči dodavatelům surovin měly kartely např. v cukrovarnictví a lihovarnictví. Kartelové úmluvy měly pro Československo v tehdejší době velký význam. Přispívaly k řízenému hospodářství, které bylo v období hospodářské krize povaţováno za nezbytně nutné. Kartelový zákon dával vládě k dispozici cenový nástroj korigující případné odlišnosti chování firem na trhu. Omezení soutěţe slouţilo k zachování stability.69 Přijetím opatření o nucené syndikalizaci vznikla povinnost některým podnikům s málo koncentrovanou výrobou zapojovat se do společných monopolních svazků. Nucené syndikalizace a kartelizace celých výrobních odvětví potlačovaly přirozenou konkurenci a samoregulační trţní mechanismy. Vzhledem k těmto opatřením státu se ekonomika velmi pomalu zotavovala z hospodářské krize. V roce 1933 v rámci úsporných opatření bylo zrušeno ministerstvo zásobování lidu, jehoţ posledním ministrem byl Jan Malypetr.
5.3 Zlaté krytí koruny V listopadu 1929, jiţ v době nástupu hospodářské krize byl zákonem č. 166/1929 Sb., o konečné úpravě československé měny stanoven zlatý obsah koruny na 44,58 mg zlata, coţ
68 69
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže: historie, fakta, svědectví [online]. Brno: Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, 2008, 159 s. [cit. 2013-07-22]. ISBN 978-802-5422-427. Dostupné z: www.uohs.cz/download/Publikace/UOHS_KNIHA_11.pdf
52
znamenalo 33,75 korun za jeden americký dolar.70 Dosavadní hodnota koruny se tímto zákonem neměnila, avšak národní banka Československa byla ode dne účinnosti zákona zavázána udrţovat korunu na této výši. Jak však bliţší ustanovení zákona ukazovala, nebyla zavedena zlatá měna v pravém slova smyslu. Kvůli způsobu svého krytí byla nazývána měnou zlaté devizy. Standard zlaté devizy umoţňoval jen nepřímou směnitelnost bankovek za zlato například prostřednictvím dolaru nebo libry. Udrţet zlatou měnu, tedy měnu krytou zlatými zásobami státu, případně měnami, které jsou za zlato směnitelné, nebylo v situaci světové hospodářské krize snadné. Národní banka Československá čelila odlivu kapitálu a tlakům na oslabování kurzu koruny. Jelikoţ postavení koruny bylo ohroţeno, byla národní banka v srpnu 1931 nucena zvýšit diskontní sazbu ze 4 % na 6,5 % a vynaloţit velkou část svých devizových zásob na intervenční činnost. Jak se o pár let později ukázalo, vysoká zlatá parita koruny se stala v období krize neudrţitelná, a proto do roku 1936 byla tato parita dvakrát devalvována.
5.4 Měnová politika V období konjunktury převáţně koncem dvacátých let se vzhledem k vrcholícímu investičnímu ruchu a zájmu o úvěr velmi zvedla úroková míra. Vysoký úrok se stal pro podnikání těţkým břemenem a byl z ekonomického hlediska dlouhodobě neúnosný. Národní banka Československá se snaţila usměrňovat měnový vývoj tím, ţe v květnu 1930 sníţila své úrokové sazby o 0,5 % a následně sníţila úrok u eskontních sazeb o dalších 0,5 %. Banky na tento čin reagovaly také sníţením úrokové míry o 0,5 %. Toto opatření napomohlo k ulehčení situace dluţníků, avšak zásadně ji neřešilo.71 12. 4. 1933 byla vydána vládní vyhláška, která stanovila přísné úrokové stropy. Druhá vlna administrativního sniţování úrokových sazeb vycházela z nařízení č. 238 Sb. z 21. 12. 1935 a stejně jako v případě první vlny se jednalo o sníţení sazeb v průměru
70 71
LACINA, Vlastislav a SLEZÁK, Lubomír. Státní hospodářská politika v ekonomickém vývoji první ČSR. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1994. s. 41. 53
o 0,5 procentního bodu. Vládní nařízení č. 239/1935 Sb. sniţovalo úroky vnitřního státního dluhu o 10 %.72 Hospodářská krize měla na kapitálovém trhu i negativní důsledky. Státní cenné papíry byly téměř neprodejné a jejich kurz neustále klesal. V roce 1934 byl vydán nový zákon č. 49/1934 Sb., o zřízení Československého reeskontního a lombardního ústavu. Úkolem tohoto ústavu bylo zajištění prodejnosti a udrţení kurzu státních papírů v určité výši pomocí operací na volném trhu. Kromě regulování trhu státních papírů poskytoval Československý a lombardní ústav peněţním ústavům eskontní a lombardní úvěry.
5.5 Situace bank Banky v období konjunktury ve vidině zisku přepínaly své úvěrové moţnosti, opomíjely zajištění poskytovaných úvěrů a udrţovaly nedostatečnou výši likvidity. Banky si následně opatřovaly peněţní prostředky i krátkodobými úvěry. V roce 1929 se situace bank nikterak nezměnila. Krize v úvěrové soustavě propukla aţ v roce 1931. Na jaře 1931 vyvolal paniku bankrot banky Creditanstalt, která patřila mezi největší vídeňské banky. Vkladatelé začali hromadně vybírat své vklady. Národní banka Československá reagovala na úvěrovou krizi a následný odliv kapitálu zvýšením eskontní sazby o 2,5 procentního bodu. Bohuţel toto opatření nedosáhlo očekávaného účinku. Od konce roku 1930 do konce roku 1933 poklesly vklady na kníţky a pokladniční poukázky u obchodních bank o 1708,4 mil. Kč.73 Mezi peněţními ústavy se rozpoutal konkurenční boj o získání nových vkladů. Stát reagoval na vzniklou situaci vydáním nového zákona č. 44/1933 Sb., kterým se vydávají zvláštní předpisy o soutěţi ve věcech peněţnictví a úpravě úrokové úrovně. Většina bank zaznamenala velké ztráty, které plynuly z rychlého poklesu kurzů domácích i zahraničních cenných papírů, s nimiţ obchodovaly, přesto krizová situace v bankách v Československu nebyla tak kritická jako v jiných státech. Velký vliv na mírný průběh krize v bankovnictví mělo přijetí zákonů z roků 1924. Zhoršující se situace v bankovnictví vyvolala potřebu jejich novelizace. V dubnu 1932 nabyl účinnosti zákon č. 54/1932 Sb., kterým se změnily a doplnily bankovní zákony vydané v roce 1924.
72 73
OLŠOVSKÝ, Rudolf et al. Přehled hospodářského vývoje Československa v letech 1918–1945. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1961. s. 375. 54
V červenci 1932 na základě tohoto zákona byla uskutečněna sanace 11 bank, které obdrţely 755 mil. Kč. Do roku 1935 vynaloţil stát celkem z veřejných prostředků na sanaci peněţnictví částku přesahující 2 miliardy Kč.74
5.6 Nezaměstnanost V roce 1933 se rozrostla nezaměstnanost do nevídaných rozměrů. Podle oficiálních údajů ze statistické ročenky Republiky československé z roku 1938 se průměrný počet nezaměstnaných zvýšil v letech 1929 aţ 1933 ze 42 000 na 740 000 osob. Velké nezaměstnanosti vyuţili zaměstnavatelé, kteří sniţovali mzdy. Pokles mezd zaznamenala všechna odvětví, přičemţ jejich výše byla v různých oborech jiná. Sníţení platů se nevyhnuli ani státní zaměstnanci a úředníci. Jejich počet byl výrazně zredukován. V tomto období docházelo k velkým stávkám. Mezi velké stávky v období krize patřila stávka kovodělníků v Karlově huti, která trvala dva měsíce, nebo stávka zemědělských dělníků na jiţním Slovensku. Nejvíce těţila ze svízelné situace Komunistická strana, která po celé republice organizovala hnutí nezaměstnaných. Lidé se čím dál tím více přikláněli k politickému směru, který propagovala Komunistická strana. Obrovský nárůst nezaměstnanosti si vyţádal nový přístup k podporám, jelikoţ gentský systém, který byl zaveden v roce 1925, zabezpečoval podporu jen členům odborů. V srpnu 1930 v důsledku velké deprese byl gentský systém doplněn o státní stravovací akce pro nezaměstnané, odborově neorganizované dělníky, kteří byli předtím alespoň tři měsíce zaměstnáni v době od ledna 1929. Byly tak vydávány stravovací poukázky ve výši 10 Kč na týden pro svobodného, 20 Kč pro ţenatého. Pro děti nezaměstnaných byla organizována tzv. mléčná akce a po vzoru jiných zemí vytvářely obce pracovní příleţitosti pro nezaměstnané.75 Podle zákona z roku 1930 stát poskytoval také příspěvky organizátorům tzv. nouzových prací pro nezaměstnané, a to v maximální výši 10 Kč denně na jednoho pracovníka. Většinou šlo o stavební práce na dopravních komunikacích, při regulaci řek apod.
74
OLŠOVSKÝ, Rudolf et al. Přehled hospodářského vývoje Československa v letech 1918–1945. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1961. s. 34. 75 PŮLPÁN, Karel. Nástin českých a československých hospodářských dějin do roku 1990. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993. 2 sv. s. 153. 55
Od roku 1934 byly pro nezaměstnané zřizovány pracovní tábory, které řídily vojenské osoby a většina mzdy se odváděla správě tábora na stravu a k úhradě dalších nákladů. Pracovní tábory organizovala také firma Baťa, která slibovala, ţe přijme do zaměstnání ty zaměstnance, kteří se v práci osvědčí.76
5.7 Deficit státního rozpočtu Špatným obdobím procházely v souvislosti se světovou hospodářskou krizí i státní finance. Výdaje státu se během krize zvyšovaly bez ohledu na to, ţe příjmy se naopak v důsledku niţšího výnosu daní sniţovaly. Období vyrovnaného státního rozpočtu v letech konjunktury bylo definitivně pryč a s nástupem hospodářské krize v roce 1930 Československo čekalo sedm let hospodaření se schodkem. V roce 1930 dokonce státní účetní závěrka skončila schodkem ve výši 226 milionů Kč. Vláda přijala úsporná opatření, ale i přesto výdaje stále převyšovaly příjmy státu. Státní rozpočet byl i nadále zatěţován splácením státního dluhu z dřívějších let. Podle rozpočtové uzávěrky roku 1930 dosahoval státní dluh 32,6 mld. korun. Z toho převaţující část tvořil vnitřní dluh v celkové výši 23,6 mld. korun, který vznikal ze státních půjček. Jak vyplývá z údajů uvedených v tabulce, státní dluh se v roce 1931 zvýšil oproti roku 1930 o 684 milionů, coţ znamená, ţe státní dluh za rok vzrostl o dvě procenta.
76
PRŮCHA, Václav a kol. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918–1992. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2004. s. 402. 56
Tabulka 4: Státní dluh podle závěrečných účtů v letech 1929–1931 v tisících Kč DRUH STÁTNÍHO DLUHU
VÝŠE STÁTNÍHO DLUHU 1929
1930
1931
23.364,476
23.601,824
23.559,842
Zahraniční dluh
4.962,983
5.307,116
6.341,888
Státovky dluh
4.097,510
3.761.082
3.452,514
32.424,969
32.670,022
33.354,244
Vnitřní státní dluh
Celkem
Zdroj: Statistická příručka Republiky československé III, 1934: s. 280.
V letech 1933 aţ 1935 vrcholila krize státních financí. Vláda byla nucena seškrtat platy státních zaměstnanců, výrazně omezila státní investice, udrţování silnic či výdaje na elektrifikaci. V roce 1934 stát zastavil veškeré investiční činnosti. Stát v důsledku poklesu daňových výnosů zaváděl nové přiráţky a zvýšil sazby u daně důchodové, přepychové, obratové a u daně z tantiém.
5.8 Devalvace měny Vláda pod tlakem politických stran v průběhu 30. let měnila nastavení kurzové parity. Politické strany poţadující devalvaci koruny v únoru 1934 prosadily ve vládě sníţení zlatého obsahu koruny o šestinu z původních 44,56 mg na 37,15 mg zlata na základě zákona přijatého v polovině února 1934. Koruna přesto vlivem větší devalvace USD výrazně zpevnila na 23,92 korun za 1 dolar. Zlaté krytí bylo proti původním záměrům sníţeno z dosavadních 38,2 % na 25 %. Druhá devalvace koruny v roce 1936 byla vyvolána pádem zlatého franku a rozhodla o ní, stejně jako u první devalvace, vláda proti odporu Národní banky Československa. Zlatý
57
obsah koruny se sníţil o 16 % na 31,21 mg ryzího zlata, a koruna tak oslabila na 28,474 korun za 1 dolar.77 Devalvace nesporně zlepšila podmínky exportu československého zboţí. Ten se v roce 1934 zvětšil o 24 %. V době, kdy se po hluboké depresi obnovoval znovu hospodářský rytmus, bylo důleţité, ţe se stal také levnějším úvěr. Ceny průmyslového zboţí zůstávaly zhruba na stejné úrovni, ceny zemědělských produktů se zvýšily aţ po zavedení obilního monopolu v roce 1934.78 Devalvace koruny proto byla pro obnovení dynamiky československého hospodářství přínosná. Devalvace byla i důvodem odchodu posledního z trojice zakladatelů samostatné československé ekonomiky, spoluautora základního ekonomického zákona Viléma Pospíšila, z vedení centrální banky. Pospíšil do poslední chvíle odmítal devalvaci koruny, stejně tak jako ostatních měn, a to i jako člen výboru Společnosti národů, který byl vytvořen za účelem boje proti důsledkům krize. Devalvace znamenala naopak vítězství a satisfakci významného národohospodáře a ekonoma Karla Engliše, několikanásobného ministra financí, který na počátku dvacátých let v době sporů o míru posilování koruny nakrátko vystřídal ve funkci Rašína.79
5.9 Zahraniční obchod První oblastí, ve které bylo zapotřebí zvýšení aktivity státu, byl zahraniční obchod. Vláda v letech 1930–1931 upustila od politiky liberalizace obchodu a znovu začala provádět jeho regulaci. Na konci 1931 byla opět zřízena i devizová vázanost a bylo omezeno získávání deviz pro potřeby dovozu. Pokles světového obchodu pociťovalo československé hospodářství mnohem tvrději neţ země, které na vývozu svého zboţí nebyly tak závislé. Podle statistik Společnosti národů klesl vývoz v roce 1933 o téměř 65 % oproti roku 1929.
77
LACINA, Vlastislav a SLEZÁK, Lubomír. Státní hospodářská politika v ekonomickém vývoji první ČSR. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1994. s. 44. 79 ŠRÁMEK, Dušan. Československá ekonomika v letech 1918–1938. Revue politika. 2008, roč. 6, č. 19 (9), s. 14-17. ISSN 1214-0899. 78
58
Značná část zahraničního obchodu Československa se uskutečňovala formou clearingu, coţ znamenalo bezhotovostním stykem. V podstatě šlo o to, ţe v rámci clearingového systému se za vyvezené zboţí neplatilo devizami. Pohledávka byla zapsána na clearingový účet a následně byla vyrovnána vzájemným zápočtem importem jiného zboţí. Tímto systémem byl organizován obchod se zeměmi střední a jihovýchodní Evropy. Obchodování formou clearingu přinášelo své výhody i nevýhody. Výhodou bylo usnadnění obchodního styku mezi zeměmi, které nebyly schopny hradit své závazky v devizách, a nevýhodou zmenšování objemu devizových rezerv. Československý zahraniční obchod byl poznamenán sníţeným zájmem o výrobky československého lehkého průmyslu a také tím, ţe nebylo moţné získat nová odbytiště, která vlivem krize ztratil. Československý zahraniční obchod se mnoho let vzpamatovával z krize, v níţ se ocitl. V tabulce je uvedeno, ţe vývoz v roce 1932 klesl téměř o 35 procent oproti roku 1928 a dovoz v tomtéţ období dokonce téměř o 42 procent.
Tabulka 5: Hodnota zahraničního obchodu v letech 1928–1932 v tisících Kč ROK
SPECIÁLNÍ OBCHOD Dovoz
Vývoz
Bilance
1932
8.157,924
7.391,890
-766,024
1931
11.800,535
13.149,393
+1.348,858
1930
15.714,503
17.473,732
+1.759,229
1929
19.987,858
20.498,869
+511,011
1928
19.207,903
21.224,211
+2,016,308
Zdroj: Statistická ročenka Republiky československé 1934, s. 127.
59
5.10 Obchodní politika Obchodní politika čelila nepříznivým důsledkům clearingu vynětím určitých výrobků z clearingového styku a zvyšováním podílu obchodu s neclearingovými partnery, coţ se projevilo rostoucím zastoupením obchodu se západoevropskými a zámořskými zeměmi.80 Hospodářská krize v rámci ochrany vnitřního trhu vyvolala potřebu nové mohutné vlny protekcionismu. Byly vypovídány obchodní smlouvy uzavřené před krizí, zvyšovala se cla a zahraniční obchod byl podřízen povolovacímu řízení. Nejdůleţitější změnou v celním tarifu, která měla vliv na celé hospodářství, bylo zvýšení cel na obilí, mouku a mlýnské výrobky a zavedení cel na maso a dobytek. Vyvrcholením této celní politiky bylo vydání nového vládního nařízení 137/34, na základě kterého byl zaveden obilní monopol. Veškerý obilní obchod byl od té doby podřízen Československé obilní společnosti. Stát vykonával dozor nad hospodařením Československé obilní společnosti a měl právo jí dávat příkazy k provedení nákupních nebo prodejních operací. Společnost měla povinnost vykupovat od zemědělců obilí za předem stanovené ceny. Regulace cen měla za následek ovlivnění cenové hladiny v Československu. Na cenovou politiku v konečném důsledku doplatili drobní a střední rolníci, kteří měli mnohem niţší zisky. Mezi hlavní cíle obchodní politiky Československa v období krize patřilo upevnění a rozšíření hospodářského styku se zeměmi střední a jihovýchodní Evropy, především s malodohodovými státy a expanze zahraničního obchodu na západoevropské a zámořské trhy.
5.11 Politická situace V říjnu 1929 byly předčasně vypsány nové parlamentní volby, které vyhrála agrární strana. Komunistická strana sice skončila aţ čtvrtá, ale hospodářská krize přispěla k jejímu většímu politickému vlivu. Následně byla sestavena vláda, jejímţ premiérem se stal vedoucí představitel agrární strany František Udrţal. Tato vláda měla nelehkou pozici, jelikoţ jiţ od prvních dnů svého nástupu musela řešit velké mnoţství problémů, které přinášela stále se prohlubující hospodářská krize. Funkční období Udrţalovy vlády trvalo do října 1932.
80
PRŮCHA, Václav a kol. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918–1992. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2004. s. 358. 60
Koncem října byla vytvořena vláda nová v čele s Janem Malypetrem, reprezentantem československé republikánské strany. S nástupem Malypetrovy vlády došlo ke zklidnění sociálních konfliktů. Zásadní průlom v hospodářské politice přinesl Zmocňovací zákon ze dne 9. června 1933, který zmocňoval vládu, aby s výjimkou měnových problémů sama rozhodovala o hospodářské politice. Vláda na základě tohoto zákona soustředila ve svých rukou jak pravomoc zákonodárnou, tak moc výkonnou a mohla svými nařízeními upravovat celní sazebník, rozhodovat o celní oblasti, o výrobních i odbytových poměrech v průmyslu, ţivnostech i zemědělství.81 Zmocňovací zákon měl původně platit jen do 15. listopadu 1933, ale byl kaţdoročně prodluţován aţ do června 1937. V říjnu 1933 byl vydán zákon o zastavování činnosti a rozpouštění politických stran, který byl přímo namířený proti německým extrémistickým stranám, avšak počítalo se i s jeho aplikací na komunistickou stranu Československa a české a slovenské radikální subjekty.82
81
LACINA, Vlastislav a SLEZÁK, Lubomír. Státní hospodářská politika v ekonomickém vývoji první ČSR. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1994. s. 38. 82 Dějiny Československa (1918–1992). Univerzita Palackého [online]. c2013 [cit. 2013-07-22]. Dostupné z: http://ksv.upol.cz/txt/DejinyCSR.pdf
61
6 Oživení ekonomiky 1934–1938 6.1 Rozvoj ekonomiky spojený s přípravou na válku V roce 1934 Československo ještě zaostávalo za většinou zemí světa, ve kterých jiţ začínalo hospodářské oţivení. V tomto období dochází k zotavení ekonomiky, jeţ je spojené s přípravou na válku. Bylo nutné provádět řadu obranných opatření ve vyzbrojování armády, v budování pohraničních opevnění a v řadě dalších oblastí s váţnými dopady na státní rozpočet, ale i řadu opatření v devizovém hospodářství a v ochraně zlatých rezerv Národní banky. Největší podíl na oţivení ekonomiky měl rozmach zbrojního průmyslu a s ním spojených dalších odvětví, která byla se zbrojním průmyslem provázána. Ţelezářská výroba, jeţ byla pilířem tohoto hospodářského rozvoje, byla koncentrována do čtyř závodů: Báňské a hutní společnosti v Třinci, Praţské ţelezářské společnosti v Kladně a v Králově Dvoře, Vítkovického horního a hutního těţířstva a ve Státních ţelezárnách v Tisovci na Slovensku. Výroba ţeleza v letech 1936–1937 stoupala v Československu trojnásobně rychleji neţ ve světovém průměru. Na zbrojní průmysl byl vázán i vývoj chemie a chemického průmyslu, který od roku 1936 dostával významné státní zakázky týkající se výbušnin, jedovatých látek, střelného prachu, rafinování minerálních olejů atd. Rozmach tohoto odvětví, pronikajícího do jiných výrob, dokonce překonal do roku 1937 úspěchy jiných odvětví. Z průmyslu kamene a zemin se většina výroby hluboce propadla. Výjimkou byla výroba cementu, který byl potřebný pro stavbu hraničních opevnění.83 Odvětví, která byla odkázána na export, na tom byla o poznání hůře a naopak se nacházela v depresi. Ve 30. letech vlivem několika faktorů, jako byly problémy spojené s clearingem či měnící se politická situace, došlo k poklesu československého vývozu. Vývoz cukru se v letech 1934–1937 dostal mezi méně významné exportní zboţí, ročně se ho vyváţelo pouze v průměru za 150 milionů ročně, přičemţ v roce 1924 bylo cukru vyvezeno
83
KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře první republiky (1918–1938). 1. díl, Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918–1929). 2. vyd. Praha: Libri, 2005. s. 63.
62
za bezmála 2,5 miliardy Kč.84 Export začal v roce 1935 sice jiţ stoupat, ale příliš malým tempem. Toho roku byl zaloţen Exportní ústav, který shromaţďoval údaje o exportních moţnostech v zahraničí a získané informace předával vývozcům. Ke zlepšení vývozu došlo aţ v roce 1937, ale i přesto export nedosahoval takových hodnot jako před krizí. Tabulka 6: Československý export za výstupu z krize (v milionech Kč) 1928
1933
1934
1935
1936
1937
21205
5855
7288
7418
8008
11972
Zdroj: KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře první republiky (1918-1938). 1. díl, Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). 2. vyd. Praha: Libri, 2005. s. 59.
Kaţdopádně Československo stále patřilo k významným exportérům zbraní. Československé zbraně byly prodávány do řady států, zejména do spojeneckých zemí Malé dohody (Rumunska a Jugoslávie), dále například do zemí Latinské Ameriky, pobaltských států a Číny. Vývoz zbraní z Československa expandoval zejména v období „zbrojní konjunktury“ druhé poloviny 30. let.85 Stoupající trend ve vývozu zbraní je zaznamenán v tabulce.
84
OLŠOVSKÝ, Rudolf et al. Přehled hospodářského vývoje Československa v letech 1918–1945. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1961. s. 34. 85 SKŘIVAN, Aleš. K charakteru, rozsahu a zaměření československého vývozu v meziválečném období. Vysoká škola ekonomická [online]. c2013 [cit. 2013-07-22]. Dostupné z: www.vse.cz/polek/download.php?jnl=aop&pdf=219.pdf 63
Tabulka 7: Vývoz zbraní z Československa v letech 1929–1937 ROK
V MIL. KČ
PODÍL NA CELKOVÉM VÝVOZU V %
1929
107
0,5
1934
344
4,7
1935
425
5,7
1936
325
4,1
1937
433
3,6
Zdroj: OLŠOVSKÝ, Rudolf et al. Přehled hospodářského vývoje Československa v letech 1918-1945. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1961. s. 363.
Aţ do roku 1938 nebyla československá ekonomika schopna se vrátit na předkrizovou úroveň. Do roku 1937 dosáhl index průmyslové výroby 96 bodů v porovnání s rokem 1929 (100).86 Úroveň HDP také zůstala těsně pod maximálním stavem z doby před vypuknutím krize.
6.2 Kolektivní smlouvy Pracovní poměr a mzdové podmínky zaměstnanců byly upravovány kolektivními smlouvami mezi organizacemi zaměstnavatelů a zaměstnanců. V této oblasti se odrazil vliv krize menší ochotou zaměstnavatelů uzavírat kolektivní smlouvy. Z tohoto důvodu byla v letech 1935 a 1937 vydána dvě vládní nařízení, na jejichţ základě bylo moţné vyhlašovat za právně závazné hromadné pracovní smlouvy. Zákon č. 258/1937 Sb., kterým se prodluţuje platnost hromadných smluv pracovních, stanovil, ţe platné kolektivní smlouvy nesmějí být vypovězeny do konce roku 1938 a ţe u smluv zaniklých od roku 1933 do vydání zákona musejí být rovněţ do konce roku 1938 zachovány mzdové sazby, které platily v červnu 1934.87
86
RÁKOSNÍK, Jakub. Naše zlatá léta: mýtus ekonomické vyspělosti první republiky. Dějiny a současnost. 2008, roč. 30, č. 3, s. 14-16. ISSN 0418-5129. 87 PRŮCHA, Václav a kol. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918–1992. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2004. s. 406. 64
6.3 Inflační tendence ve vývoji měny S politikou soustavného znehodnocování měny souviselo i zvyšování cen na domácím trhu. Ceny sice neustále stoupaly, ale k růstu nominálních mezd vlivem velké nezaměstnanosti nedocházelo. Od doby krize se tak postupně rozšiřovalo nekryté oběţivo, které se inflačně rozmnoţovalo. Podle zákona č. 94/1932 Sb., o nové soustavě drobných peněz, byla bankovkám v hodnotě 10 a 20 Kč přiřknuta povaha drobných peněz. Tímto zákonem se objem bankovek v oběhu vyţadujících předepsané krytí sníţil o více neţ půl miliardy. Inflační tendence se nejvíce projevily v době intenzivního zbrojení. V květnu 1938 byl přijat zákon č. 101/1938 Sb., o soustavě drobných. Na základě tohoto zákona byly bankovky ve výši 50 Kč převedeny do soustavy drobných peněz. O čtyři měsíce později, v září 1938 byly drobné bankovky rozšířeny i o 100 Kč, takţe i o jejich hodnotu se sníţil oběh bankovek, coţ představovalo více neţ 4,3 mld. Kč.
6.4 Zahraniční
politika
a
vývoj
politické
reprezentace
Československa Prudký obrat v mezistátních vztazích Československa nastal jiţ v roce 1933, v rok nástupu nacistů k moci v Německu, který ve spojení s neúspěchem jednání na odzbrojovací konferenci
v
Ţenevě
znamenal
zásadní
kvalitativní
přelom
v zahraničněpolitickém postavení Československa. Vzrůstající agresivita hitlerovského Německa se projevila jeho usilovným zbrojením. V březnu 1935 Německo oficiálně vyhlásilo budování armády. Na základě této skutečnosti byla 2. května 1935 uzavřena francouzsko-ruská smlouva o vzájemné pomoci.88 Následně za dva týdny později byla podepsána i československo-ruská spojenecká smlouva, která téměř kopírovala spojeneckou smlouvou československo-francouzskou podepsanou v roce 1925. Československá zahraniční politika se současně ve zvýšené míře angaţovala v mezinárodní politice. Její snahou bylo posílit pozici Společnosti národů. Kdyţ Itálie vpadla
88
OLIVOVÁ, V., Dějiny první republiky. 1. vydání. Brno: Nakladatelství a vydavatelství NAUMA, 1997. s. 186. 65
do Habeše, coţ byl první případ, kdy jeden evropský stát, který byl členem Společnosti národů, přepadl druhý členský stát, bylo Československo v této kauze velmi aktivní. Edvard Beneš jako ministr zahraničí tehdy předsedal zasedání Společnosti národu v říjnu 1935, které mělo na programu jednání otázku vpádu Itálie do Habeše. Beneš usiloval o to, aby Itálie byla označena za útočníka a aby proti ní byla vyhlášena účinná hospodářská a politická sankce.89 Coţ se skutečně stalo a bylo přijato usnesení o sankcích. Avšak toto usnesení narazilo na odpor Francie a na nerozhodnosti Anglie. Bylo přirozené, ţe Československo se tolik v této otázce angaţovalo, jelikoţ si bylo vědomo, ţe by se mohlo jednat o důleţitý precedens, podle kterého by postupovaly západní velmoci v případě napadení Československa hitlerovským Německem. Mezinárodní upevnění Československa, nový směr jeho zahraniční politiky, rostoucí aktivita republiky v klíčových mezinárodních problémech, to vše dráţdilo především hitlerovské Německo. Proto také vedl Hitler proti Československu prudkou politickou kampaň, kterou úměrně stupňoval v souladu s růstem československé aktivity. Nacistická kampaň, která byla podporována Polskem a Maďarskem, označovala Československo za přímého zmocněnce sovětské politiky.90 Vnitropolitický boj uvnitř republiky se na chvíli zastavil, všechny politické strany z obavy z moţného německého útoku spolupracovaly. To se ovšem změnilo v roce 1934, kdyţ byla měna devalvována. Jelikoţ národně demokratická strana s devalvací měny zásadně nesouhlasila, podala demisi. V dubnu 1935 vzniklo Národní sjednocení, jehoţ předsedou se stal Karel Kramář. Národní sjednocení bylo spojení československé národní demokracie s nacionalisticky a fašisticky orientovanými skupinami, mezi něţ patřila Národní liga a Národní fronta. Národní sjednocení ţádalo zásadní změnu zahraniční politiky, jelikoţ odmítalo spolupráci se sovětským Ruskem a usilovalo o zaměření československé zahraniční politiky na Itálii. Politické napětí se nejvíce vyhrotilo v květnu 1935, kdy se konaly další parlamentní volby. V čele nové vlády byl opět agrárník Jan Malypetr. V prudké předvolební kampani
89
OLIVOVÁ, V., Dějiny první republiky. 1. vydání. Brno: Nakladatelství a vydavatelství NAUMA, 1997. s. 188. 90 OLIVOVÁ, V., Dějiny první republiky. 1. vydání. Brno: Nakladatelství a vydavatelství NAUMA, 1997. s. 189. 66
došlo k vyhrocení dvou názorových politických střetů. Jedna část politické reprezentace usilovala o udrţení demokratické formy státu a o realizaci zahraniční politiky zaloţené na bezpečnostním
systému,
jehoţ
základem
byla
francouzsko-sovětsko-československá
spolupráce. Oproti tomu druhá část politické reprezentace s tímto směrem nesouhlasila a poţadovala, aby byla zahraniční politika zaměřena buď na Německo, Itálii, popřípadě na Polsko či Maďarsko. Kvůli názorovým odlišnostem probíhaly v tomto období ostré politické boje mezi vládními stranami a opozicí.91 Jelikoţ se vnitřní politické boje stupňovaly, pokusilo se na počátku listopadu 1935 pravé křídlo agrární strany o zvrat vnitropolitického vývoje v republice, která vyuţila úmrtí svého předsedy Bohumíra Bradáče a zvolila do svého čela Rudolfa Berana, reprezentanta agrární pravice. Nové vedení agrární strany odvolalo z vlády jejího ministerského předsedu agrárníka Jana Malypetra a 5. listopadu 1935 byla ustanovená vláda nová. Jejím předsedou se stal Milan Hodţa. Vnitrostranická výměna by v politické historii neznamenala nic zásadního, jelikoţ šlo ve své podstatě jen o výměnu osob, které byly členy agrární strany, avšak problém byl v tom, ţe Hodţa byl politikem, který si činil nárok zasahovat do československé zahraniční politiky a sympatizoval s Henleinovou sudetoněmeckou stranou. Hodţova skupina v agrární straně se zaměřovala v otázce zahraniční politiky na úpravu politických vztahů středoevropských států a směřovala politická jednání ke spolupráci Československa, Rakouska a Maďarska. Na vzniklou politickou situaci reagoval prezident T. G. Masaryk, který koncem listopadu oznámil předsedovi vlády Hodţovi svůj úmysl vzdát se prezidentského úřadu. V polovině prosince 1935 byl slavnostně jmenován za nového prezidenta Edvard Beneš. Volba Edvarda Beneše byla velkým vítězstvím demokratických sil v republice. V okamţiku, kdy byl vývoj zahraniční politiky ovlivňován růstem fašistických a nacistických směrů, to byl důleţitý krok pro zachování demokratického charakteru Československa. Ministr Edvard Beneš sledoval s obavami evropský vývoj, který se neustále zhoršoval hospodářskou, politickou a sociální krizí. Do vojenských záleţitostí zasahoval především v Nejvyšší radě obrany státu, která byla zřízená na podzim 1933 a jejíţ hlavní úlohou byla
91
OLIVOVÁ, V., Dějiny první republiky. 1. vydání. Brno: Nakladatelství a vydavatelství NAUMA, 1997. s. 195. 67
zodpovědnost za zabezpečení obrany státu. Edvard Beneš tím, ţe byl zvolen prezidentem, se současně stal i vrchním velitelem branné moci.
6.5 Obrana republiky V roce 1936 se prohloubila síla a odvaha Německa i vzhledem k tomu, ţe západní velmoci více méně nakonec souhlasily s italskou okupací Habeše, jelikoţ Společnost národů odvolala všechny protiitalské sankce. V této době Německo vystupňovalo svůj tlak na Československo. Německo prosazující svou nadvládu ve střední a východní Evropě se domnívalo, ţe nebude obtíţné ovládnout tak malou republiku, jakou Československo bylo. Svým postupem dávalo Československo jasně najevo, ţe se nemíní pasivně poddat německému tlaku. V roce 1936 byl přijat zásadně významný zákon o obraně státu. V souladu s tímto zákonem byly ustanoveny jednotky Stráţe obrany státu, které se skládaly z policie, četnictva, finanční stráţe vojáků a dobrovolníků.92 Dne 4. června 1936 schválila Nejvyšší rada obrany státu na následující léta celkem 8,775 miliard korun na vybavení armády a výstavbu opevnění. Šlo o částku mimořádně vysokou, která převyšovala veškeré výdaje státního rozpočtu v roce 1936. Přesto Hlavní štáb jiţ na jaře 1937 zjistil, ţe k plánované modernizaci armády to nebude stačit. Generál Krejčí se proto obrátil na prezidenta Beneše a ten vyslovil souhlas s dodatečnými poţadavky armády. Sám v této věci zahájil přípravná jednání s příslušnými vládními činiteli. Především díky jeho zásahu schválila Nejvyšší rada obrany státu 14. června 1937 další zvláštní úvěr, tentokrát ve výši 5,648 miliard korun pro léta 1938 aţ 1942.93 Československo rozhodlo o hraničním opevnění a začalo s výstavbou pohraničních pevností. Stavěly se především dva typy pevností. Jedním typem byl lehký pěchotní srub, ve kterém se zpravidla nacházela jen jedna místnost a kam se vešla pouze menší vojenská jednotka. Byl vybaven lehkými pěchotními zbraněmi. Druhým typem byl těţký pěchotní srub,
92 93
KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře první republiky (1918–1938). 1. díl, Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918–1929). 2. vyd. Praha: Libri, 2005. s. 453. 68
který měl více pater a členil se na několik místností. Nalézaly se v něm kromě lehkých pěchotních zbraní i těţké kulomety a kanony.
6.6 Cesta vedoucí k mnichovské dohodě Snaha československé diplomacie zabezpečit republiku proti stupňujícímu se nebezpečí ze strany nacistického Německa se ukazovala stále více jako nereálná. Vojenská intervence Svazu sovětských socialistických republik při napadení Československa Německem byla politicky a geograficky téměř nemoţná. Politické reprezentace Francie a Velké Británie nechtěly kvůli Československu riskovat válečný konflikt s Německem, proto se ze svých dřívějších spojeneckých závazků snaţily vyvázat cestou jednání s Adolfem Hitlerem. 19. září 1938 doporučila Československu britská a francouzská vláda odstoupení pohraničních území. Toto doporučení československá vláda vzápětí odmítla. Velvyslanci Velké Británie a Francie následně direktivně ţádali Edvarda Beneše o splnění doporučení svých vlád z 19. září a v případě, ţe nedojde k přijetí poţadovaného odstoupení pohraničního území, hrozili vypovězením spojeneckých smluv. Československá vláda britsko-francouzské ultimátum přijala dne 21. září 1938. Její rozhodnutí však vyvolalo bouřlivé demonstrace veřejnosti ve většině českých měst. Vláda Milana Hodţi z tohoto důvodu podala demisi ještě v týţ den a na její místo nastoupila vojensko-úřednická vláda generála Jana Syrového. Dne 22. září 1938 proběhlo setkání Adolfa Hitlera s Nevillem Chamberlainem v alpském Bad Godesbergu. Hitler znovu poţadoval odstoupení pohraničních oblastí, navíc však vznesl další poţadavek nad rámec toho, co byla Velká Británie a Francie ochotny akceptovat. Poţadoval splnění územních nároků Polska a Maďarska. Godesbergská jednání skončila bez výsledku, britská a francouzská strana informovala Československo diplomatickými kanály, ţe od této chvíle nebude klást zábrany k zajištění její územní celistvosti a svrchovanosti.94
94
Dějiny Československa (1918–1992). Univerzita Palackého [online]. c2013 [cit. 2013-07-22]. Dostupné z: http://ksv.upol.cz/txt/DejinyCSR.pdf
69
Rostoucí napětí druhé poloviny 30. let nakonec vyvrcholilo v roce 1938, kdy vzrůstající agresivita sousedního Německa vedla nejprve k přijetí mimořádných opatření v době 20. května do 22. června a nakonec k vyhlášení všeobecné mobilizace.
6.7 Mobilizace Jako odezva na soustředění německých vojsk u československých hranic bylo dne 21. května 1938 přijato mimořádné opatření ministra národní obrany, které bylo označováno za částečnou mobilizaci. Současně nařídil generální štáb ostrahu hranic. Prezident Beneš si byl vědom toho, ţe obrana republiky vstupuje do svého kritického stadia a dne 23. 9. 1938 vyhlásil mobilizaci armády. Většina československého obyvatelstva přijala zprávu o opatřeních vlády k obraně republiky a o mobilizaci armády s nadšením. Mobilizace proběhla rychle a úspěšně a Československo se připravovalo na válku. Velká část armády byla po týdnu mobilizace připravená a bojeschopná. Českou armádu v té době tvořilo více neţ 1,5 milionu vojáků, kteří měli k dispozici 1,2 milionu pušek a 62 tisíc kulometů, 36 tisíc motorových vozidel, na 200 tisíc koní, 469 tanků, letectvo čítající 568 bojových letadel. Kromě toho bylo k 23. září stavebně dokončeno a z velké části vyzbrojeno 263 těţkých objektů, které měly čelit nepříteli delší dobu, a kolem 9 632 objektů lehkých, jeţ měly být dočasným ochranným štítem pro bránící se pěchotu. Pohraniční opevnění nebylo do září 1938 dostavěno, přesto uţ ale bylo rozsáhlé, některým opevněním rychle dostavovaných po únoru 1938 chyběla zatím část plánovaných zbraní.95
6.8 Mnichovská dohoda Adolf Hitler v reakci na vývoj situace předloţil britskému vyslanci v Berlíně ultimátum, v němţ poţadoval vyklizení československého pohraničí nejpozději do 28. září 1938 do 14.00 hod, zároveň hrozil vyhlášením války Československu. Britská vláda ustoupila nátlaku, vidina moţného válečného konfliktu s Německem kvůli malé středoevropské zemi zde byla stále nepřijatelná, podobně tomu bylo ve Francii. Bylo dohodnuto další jednání. Na
95
70
29. září 1938 byla do Mnichova svolána konference mocností, která měla rozhodnout o dalším osudu Československa, ovšem bez účasti jeho zástupců.96 29. září 1938 v Mnichově podepsali zástupci Velké Británie, Itálie, Francie a Německa mezinárodní dohodu, na základě které bylo Československo nuceno postoupit část svého území Německu. Tím, ţe Československo přistoupilo na podmínky mnichovské dohody, přišlo o pohraniční území. Samotná dohoda byla některými právníky označována od počátku za neplatnou, nicméně aţ v roce 1942 ji jako první za neplatnou prohlásila Velká Británie, kterou v rozmezí dvou let následovala Francie a Itálie a jako poslední uznalo její neplatnost Německo, ale aţ v sedmdesátých letech. Československo bylo mnichovskou dohodou izolováno od ostatního světa, bylo vojensky oslabeno, ekonomicky podlomeno a politicky vnitřně rozvráceno. Německo zahájilo obsazování německých pohraničních oblastí jiţ 1. října. V těchto oblastech připojených k říši byla odstraněna všechna demokratická občanská práva. Většina českého obyvatelstva byla po mnichovské dohodě vyhnána z okupovaného území. Územním okleštěním Československa v důsledku mnichovské konference ztratila republika 41 tisíc km2 území a téměř 5 milionů obyvatel. Ekonomické důsledky znamenaly oslabení průmyslového potenciálu republiky o 40 % a rozvrácení celé ekonomické skladby státu. Nové hranice přerušily i nejdůleţitější ţelezniční spoje, čímţ byla ochromena československá doprava.97 Pod tlakem Německa se po Mnichovu rozpadla i politická reprezentace Československa. Prezident Edvard Beneš abdikoval ze své funkce prezidenta. Vláda podala demisi. Mnichovská dohoda zastavila perspektivní ekonomický vývoj první Československé republiky a zároveň měla za následek konec československé samostatnosti.
96
Dějiny Československa (1918–1992). Univerzita Palackého [online]. c2013 [cit. 2013-07-22]. Dostupné z: http://ksv.upol.cz/txt/DejinyCSR.pdf 97 OLIVOVÁ, V., Dějiny první republiky. 1. vydání. Brno: Nakladatelství a vydavatelství NAUMA, 1997. s. 291 71
Závěr K vytvoření československého státu došlo do značné míry v důsledku 1. světové války. Československo v letech 1918–1938 patřilo mezi hospodářsky vyspělé země. Počáteční euforie z osamostatnění Československa brzo pominula. V prvních letech existence samostatného Československa mělo hospodářství velmi neutěšený stav. Provázel ho nedostatek základních potravin, špatně fungující doprava, nízká výroba. Vláda usilovně hledala cestu z poválečné bídy a hospodářského rozvratu. Bylo praktikováno řízené hospodářství, které bylo zrušeno aţ v roce 1921, kdy bylo v plném rozsahu obnoveno trţní hospodářství. Přestoţe hlavní zásadou rozpočtové politiky byla vyrovnanost státního rozpočtu, v meziválečném období se tato zásada však těţko plnila. V prvních letech po vzniku Československa na základě politického a sociálního tlaku bylo vydáno několik zákonů, které měly dalekosáhlý dopad na vlastnické poměry a sociální postavení jednotlivých skupin obyvatelstva a celkový hospodářský vývoj. Hlavními kroky vedoucími k překonání poválečné hospodářské krize byly co nejrychlejší ekonomické odloučení od staré monarchie, zmírnění inflace a zhodnocení měny. Bylo nutné nejprve stabilizovat měnovou politiku. Měnová reforma byla provedena v roce 1919 tehdejším ministrem financí Aloisem Rašínem, jehoţ cílem bylo vytvořit novou československou měnu. Při reformě byla část peněz staţena z oběhu a část byla okolkována a do oběhu vrácena. Včasná odluka od rakousko-uherské měny měla pozitivní vliv na celé hospodářství. Provádějící zákony k měnové reformě patří mezi unikátní svého druhu v dějinách zákonodárství Československa, jelikoţ byly sepsány, aniţ by k nim dříve existoval nějaký vzor. Provedením měnové reformy byly vytvořeny příznivé podmínky pro osamostatnění československého hospodářství v prvních letech existence republiky. V roce 1919 byl nařízením vlády ustaven Bankovní úřad jako orgán ministerstva financí. Byl pověřen vykonáváním všech funkcí, které náleţely cedulové bance. Jelikoţ Bankovní úřad měl plnit úlohu cedulového ústavu jen dočasně, byla jedním z jeho úkolů téţ příprava na zřízení funkční centrální banky. Jeho činnost trvala aţ do 31. března 1926. Důleţité také bylo přijetí několika sociálních zákonů, které napomohlo ke zmírnění sociálního napětí ve společnosti. Z těch nejdůleţitějších zákonných změn stojí za zmínku zavedení osmihodinové pracovní doby a poskytování státní podpory pro nezaměstnané. 72
V roce 1920 se hospodářská situace začala zlepšovat, dokonce byl v tomto roce zaznamenán vzestup průmyslu. O rok později byl zrušen systém řízeného hospodářství, který byl zaveden v průběhu první světové války. Pozemková reforma zásadním způsobem zasáhla do drţby půdy. Neméně důleţitou akcí, která byla součástí hospodářské politiky, bylo přijetí nostrifikačního zákona. Většina podniků měla při vzniku Československa své sídlo mimo území Československa. Československý stát tyto podniky nemohl prakticky kontrolovat. Tuto situaci měl změnit nostrifikační proces, jehoţ záměrem bylo zvýšení vlivu československého kapitálu v daných společnostech. Celkem bylo v Československé republice nostrifikováno 235 podniků. Kapitál těchto podniků dosahoval téměř 2 miliard Kč. Nepopulárním opatřením vlády bylo zavedení různých mimořádných daní a dávek jako zdroj příjmů jiţ tak napjatého státního rozpočtu. Šlo například o jednorázovou daň z majetku, dávku z uhlí, daň z obratu. Všechna
provedená
reformní
opatření
spolu
s postupnou
stabilizací
zahraničněpolitické situace nastartovala hospodářskou konjunkturu, která probíhala od roku 1924 necelých šest let a vystřídala tak poválečné období, které bylo plné hospodářského, měnového a politického chaosu. Národní banka Československa zahájila svoji činnost 1. dubna 1926. Československá republika, která prakticky převzala starou daňovou soustavu daní z doby Rakousko-Uherska, se neustále potýkala s velkými problémy v oblasti daňové politiky. Nepřehlednost a sloţitost daňového systému a velké daňové úniky přiměly vládu v roce 1927 provést daňovou reformu. Daňová reforma zmodernizovala a sjednotila daňový systém a zároveň sníţila daňové zatíţení. Koncem roku 1929 se uskutečnil přechod ke zlatému krytí koruny. Černý pátek na newyorské burze z října 1929 byl počátkem velké světové hospodářské krize. Československo na samém počátku světové krize její důsledky minuly. O to větší silou krize udeřila následně. Roční index průmyslové produkce v roce 1933 zaznamenal čtyřicetiprocentní pokles. Hloubka krize byla dána mimo jiné i významnou exportní orientací Československa. V období hospodářské krize především drobní podnikatelé byli rádi, ţe vůbec dokázali přeţít. Rostly státní zásahy, které měly krizi zmírnit. Jedna z moţností, která vedla ke zmírnění následků hospodářské krize, byla devalvace československé koruny v roce
73
1934 a 1936. Důsledkem sloţité hospodářské situace bylo i přijetí zákonu o kartelech a soukromých monopolech. Po období hospodářské krize se očekávala výrazná hospodářská konjunktura. Očekávání se však nenaplnilo. Podle mého názoru k výraznému oţivení hospodářství nedošlo z důvodu obavy o další existenci Československa, které bylo v třicátých letech neustále v bezprostředním ohroţení. Odtrţením pohraničních oblastí republiky po mnichovské dohodě se hospodářská situace výrazně změnila, jelikoţ za novými hranicemi zůstaly důleţité průmyslové i zemědělské oblasti. Při prostudování historických faktů jsem si utvořila obraz, jak byla sloţitá hospodářská situace v meziválečném Československu. Oceňuji mimořádnou práci vlád v období prvních dvaceti let existence Československa, které neměly jednoduchou úlohu. Jejich pragmatický přístup při zabezpečování hospodářského a sociálního rozvoje společnosti je bezpochyby v československé historii unikátní. Hospodářská politika Československa v období od roku 1918 do roku 1938 dokázala aţ na několik málo výjimek vţdy reagovat na potřeby doby.
74
Seznam použité literatury: PUBLIKACE [1]
BERNÁŠEK, Vladimír a BERNÁŠEK, Vladimír V. Bez slávy a bez ilusí: ČSR a USA v letech 1918-1938. Praha: Mladá fronta, 1956. 276 s.
[2]
DEYL, Zdeněk. Sociální vývoj Československa 1918-1938. Vyd. 1. Praha: Academia, 1985. 221 s.
[3]
DOLEŢALOVÁ, A., Rašín, Engliš a ti druzí. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2007. 424 s. ISBN 978-80-245-1356-0.
[4]
FALTUS, Jozef a PRŮCHA, Václav. Všeobecné hospodářské dějiny 19. a 20. století. 2. vyd. Praha: Oeconomica, 2004. 194 s. ISBN 80-245-0499-5.
[5]
FERENČUHOVÁ, B. a ZEMKO, M., V medzidvojnom Československu: 1918 - 1938. Bratislava: Nakladatelství Veda, 2012. 543 s. ISBN 978-80-224-1199-8.
[6]
FIALOVÁ, H., FIALA J., Ekonomický slovník s odborným výkladem česky a anglicky. 2. vydání. Praha: A plus, 2009. ? s. ISBN 978-80-903804-4-8.
[7]
KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938). 1. díl, Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918–1929). 2. vyd. Praha: Libri, 2005. 571 s. Dějiny českých zemí. ISBN 80-7277-195-7.
[8]
KLIKOVÁ. CH., Hospodářská politika. 3. vydání. Ostrava: Institut vzdělávání SOKRATES, s. r. o., 2012. 293 s. ISBN 978-80-86572-76-5.
[9]
LACINA, Vlastislav a SLEZÁK, Lubomír. Státní hospodářská politika v ekonomickém vývoji první ČSR. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1994. 154 s. ISBN 80-85268-34-5.
[10]
LACINA, Vlastislav. Zlatá léta československého hospodářství 1918-1929. 1. vyd. Praha: Historický ústav AV ČR, 2000. 254 s. [16] s. obr. příl. Práce Historického ústavu Akademie věd České republiky, Monografia; sv. 17. ISBN 80-7286-000-3.
[11]
LACINA, V. Formování československé ekonomiky 1918-1923. 1. vyd. Praha: Academia, 1990. 252 s. ISBN 80-200-0199-9.
[12]
OLŠOVSKÝ, Rudolf et al. Přehled hospodářského vývoje Československa v letech 1918-1945. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1961. 718 s.
75
[13]
PEROUTKA, F., Budování státu I. 3. vydání. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1991. 442 s. ISBN 80-7106-040-2.
[14]
PEROUTKA, F., Budování státu II. 3. vydání. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1991. 877 s. ISBN 80-7106-040-2.
[15]
PEROUTKA, Ferdinand. Budování státu. 3, 1920. 3. vyd. Praha: Lidové noviny, 1991. s. 885-1349. ISBN 80-7106-038-0.
[16]
PEROUTKA, Ferdinand. Budování státu: československá republika v letech popřevratových. [Díl] 4. Praha: František Borový, 1936. 2 sv.
[17]
PRŮCHA, Václav a kol. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2004. 578 s. ISBN 80-7239-147-X.
[18]
PŮLPÁN, Karel. Nástin českých a československých hospodářských dějin do roku 1990. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993. 2 sv. s. 153). ISBN 80-7066-785-0.
[19]
RÁKOSNÍK, Jakub. Odvrácená tvář meziválečné prosperity: nezaměstnanost v Československu v letech 1918-1938. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2008. 461 s. ISBN 978-80-246-1429-8.
[20]
RAŠÍN, A., Finanční a hospodářská politika Československa r. 1921 Praha: Praţské akciové tiskárny v Praze, 1922. s. 50.
[21]
SEKANINA, Milan. Kdy nám bylo nejhůře?: hospodářská krize 30. let 20. století v Československu a některá její východiska. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 143 s. Otazníky našich dějin; sv. 11. ISBN 80-7277-213-9.
[22]
SLÁDEK, Zdeněk a DATLOVÁ, Marie, ed. Hospodářské vztahy ČSR a SSSR: 19181938. 1. vyd. Praha: Horizont, 1971. 205 s. Malá moderní encyklopedie.
[23]
TOMEŠ, Zdeněk a kol. Hospodářská politika: 1900-2007. Vyd. 1. V Praze: C.
H.
Beck,
2008.
262
s.
Beckovy
ekonomické
učebnice.
ISBN 978-80-7400-002-7. [24]
TOMS, Jaroslav. Přehled dějin Československa v letech 1918-1938. Vyd. 1. Plzeň: Vydavatelství Západočeské univerzity, 1997. 129 s. ISBN 80-7082-390-9.
[25]
VENCOVSKÝ, F., Dějiny českého ekonomického myšlení do roku 1948. 1. vydání. Brno: Nakladatelství a vydavatelství NAUMA, 1997. 433 s. ISBN 80-902215-5-6.
[26]
VESELÝ, František, ed. Program hospodářského oživení: [Jak opatřit lidem práci]: Návrhy: Národohospodářské komise při výkonném výboru československé sociálně 76
demokratické
strany
dělnické.
Praha:
1933. 97 s.
77
Ú.D.K.N.
(Ant.
Svěcený),
PERIODIKA [1]
Hospodářské dějiny = Economic history. Praha: Historický ústav AV ČR, [1978] . ISSN 0231-7540.
[2]
Hospodářská politika československého průmyslu v letech. Praha: Ústřední svaz československých průmyslníků, 1927–1937. 1x ročně.
[3]
Statistická ročenka Republiky československé. Praha: Státní úřad statistický, 1934.
ČLÁNKY [1]
BRABENCOVÁ, Jana. [K hospodářským a sociálním dějinám 19. a 20. století. Díl 1]. Slezský sborník. 1993, roč. 91, č. 1-2, s. 142-143. ISSN 0037-6833.
[2]
HELCL, Roman. Krize, ta stará. Ta pravá. Mladá fronta Dnes. 2012, roč. 23, č. 90, Olomoucký Dnes, s. B/3. ISSN 1210-1168.
[3]
KEBRLOVÁ, Eva. Jaroslav Preiss. In: Prof. JUDr. Karel Engliš : státník, vědec, pedagog. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 268-273. ISBN 9788021056985.
[4]
NOVOTNÝ, Jiří a ŠOUŠA, Jiří. Bankovní úvěry a průmysl v Československu 19181938. Ekonomická revue: odborný časopis Ekonomické fakulty Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava. 2004, roč. 7, č. 2, s. 54-68. ISSN 1212-3951.
[5]
NOVOTNÝ, Jiří. Objektivizace veřejných výdajů aneb poučení z vývoje veřejných financí v období 1. Československé republiky (1918-1938). In: Sborník prací Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně. 1997, č. 1, s. 141-152. ISBN 80-210-1713-9.
[6]
RÁKOSNÍK, Jakub. Naše zlatá léta: mýtus ekonomické vyspělosti první republiky. Dějiny a současnost. 2008, roč. 30, č. 3, s. 14-16. ISSN 0418-5129.
78
INTERNETOVÉ ZDROJE [1]
Československé hospodářství 1918-1938. Ireferáty [online]. 2009 [cit. 2013-07-22]. Dostupné z: http://ireferaty.cz/346/5143/Ceskoslovenske-hospodarstvi-1918-1938
[2]
Dějiny Československa (1918-1992). Univerzita Palackého [online]. c2013 [cit. 201307-22]. Dostupné z: http://ksv.upol.cz/txt/DejinyCSR.pdf
[3]
HAAS, Jakub. Daňová reforma z roku 1927 a politické strany. Vysoká škola ekonomická
[online].
2010
[cit.
2013-07-22].
Dostupné
z:
http://nf.vse.cz/files/useruploads/ws_haas_danreforma1927.pdf [4]
SKŘIVAN, Aleš. K charakteru, rozsahu a zaměření československého vývozu v meziválečném období. Vysoká škola ekonomická [online]. c2013 [cit. 2013-07-22]. Dostupné z: www.vse.cz/polek/download.php?jnl=aop&pdf=219.pdf
[5]
ŠRÁMEK, Dušan. Československá ekonomika v letech 1918-1938. Revue politika. 2008, roč. 6, č. 19 (9), s. 14-17. ISSN 1214-0899.
[6]
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže: historie, fakta, svědectví [online]. Brno: Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, 2008, 159 s. [cit. 2013-07-22]. ISBN 978-8025422-427. Dostupné z: www.uohs.cz/download/Publikace/UOHS_KNIHA_11.pdf
79
INTERNETOVÉ STRÁNKY
teprve-pred-90-lety.html>
80
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Stokorunová státovka ............................................................................................. 38
SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Vyplacené podpory v nezaměstnanosti v letech 1919 aţ 1922 v Kč………...………22
81
SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Obrat v devizové ústředně v milionech do konce října 1920………………..…..20 Tabulka 2: Příjmy rozpočtu v tis. Kč……………………………………………………...…29 Tabulka 3: Průmyslová výroba v Československu v letech 1918–1929………………..…...42 Tabulka 4: Státní dluh podle závěrečných účtů v letech 1929–1931 v tisících Kč……..…...57 Tabulka 5: Hodnota zahraničního obchodu v letech 1928–1932 v tisících Kč………..….…59 Tabulka 6: Československý export za výstupu z krize (v milionech Kč)…………………....63 Tabulka 7: Vývoz zbraní z Československa v letech 1929–1937……………………..….….64
82
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. I: Zákon č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu československého Příloha č. II: Daňové výnosy v Československu v letech 1919–1938
83
Příloha č. I: Zákon č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu československého
Veřejně vyhlášen dne 28. října 1918 Vydán ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého dne 6. listopadu 1918, Část II.
11/1918 Sb. ZÁKON Národního výboru československého ze dne 28. října 1918 o zřízení samostatného státu československého Samostatný stát československý vstoupil v ţivot. Aby byla zachována souvislost dosavadního právního řádu se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu ţivotu, nařizuje Národní výbor jménem československého národa, jako vykonavatel státní svrchovanosti toto: Čl. 1 Státní formu československého státu určí národní shromáţdění ve srozumění s Československou Národní radou v Paříţi. Orgánem jednomyslné vůle národa a také vykonavatelem státní svrchovanosti je Národní výbor; Čl. 2 veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti; Čl. 3 všechny úřady samosprávné, státní a ţupní, ústavy státní, zemské, okresní a zejména i obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení;
1
Čl. 4 zákon tento nabývá účinnosti dnešním dnem; Čl. 5 Národnímu výboru se ukládá, aby tento zákon provedl.
Dr. Al. Rašín v. r. Ant. Švehla v. r. Dr. Fr. Soukup v. r. Jiří Stříbrný v. r. Dr. Vavro Šrobár v. r.
2
Příloha č. II:
Daňové výnosy v Československu v letech 1919–1938 (v mil. Kč) PŘÍMÉ DANĚ
NEPŘÍMÉ DANĚ Z toho:
Z
Důchodová Rok
Ostatní přímé daně
Všeobecná
Zvláštní
výdělková
výdělková
obratu
a
přepychová
Spotřební daně
Čist zisk Cla
Poplatky
tabákové režie
1919
226
534
65
72
–
410
160
374
107
1920
359
859
136
91
501
1724
408
920
335
1921
658
1161
190
174
1350
2642
768
1436
600
1922
687
1166
222
237
1644
2105
947
1403
800
1923
704
1084
240
222
1455
1492
785
1300
908
1924
1033
1154
248
258
1542
1366
873
1612
1201
1925
1332
1066
221
298
1756
1338
848
1654
1094
1926
1655
840
87
239
1902
1420
1010
1683
1242
1927
1690
856
72
251
2053
1781
1392
1854
1090
1928
1314
657
97
41
2342
1882
1503
2089
1465
1929
1431
601
48
88
2346
1938
1430
2107
1273
1930
1161
732
108
119
2285
1869
1239
2080
1382
1931
1061
710
84
97
2223
2173
1331
2046
1246
1932
1341
726
74
72
2230
2122
879
1935
1376
1933
1060
795
69
85
2312
2018
651
1866
1294
1
1934
1009
710
58
62
2391
1999
667
1979
1258
1935
1073
690
48
64
2313
1987
674
1830
1190
1936
1187
681
56
105
2365
2109
743
1905
1186
1937
1157
822
54
219
2793
2272
787
2118
.
1938
1663
1229
100
155
2869
2486
815
1990
.
Zdroj: OLŠOVSKÝ, Rudolf et al. Přehled hospodářského vývoje Československa v letech 1918–1945. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1961. s. 701.
2
