Mohou memplexy zablokovat reformy? (Co musí vzít v úvahu veřejné politiky) Radim Valenčík Can memplexs block reforms? (What public policy must take to account) Anotace: Při přípravě a realizaci veřejných politik je nutné respektovat to, co lze ve stručnosti charakterizovat takto: 1. V komunikačním prostoru může sehrát významnou roli jen to, co má schopnost se replikovat („přeskakovat z hlavy do hlavy“, být „nakažlivé“). 2. Tyto replikátory si vzájemně konkurují, soupeří o své přežití v komunikačním prostoru, podléhají zákonitostem přirozeného výběru, mohou se zdokonalovat, aniž by tento proces podléhal lidské evidenci. 3. V teorii se pro tyto replikátory vžil pojem memy, resp. memplexy. 4. Replikace kulturně a psychicky informačních entit je spojena s rozšířenou reprodukcí sociálních struktur, které mají i institucionální a technickou složku. 5. Vazba replikace informačních struktur na sociální struktury podstatným způsobem zvyšuje efektivnost replikace informačních struktur. 6. Příslušné sociální struktury se v sociálním prostoru rovněž nacházejí ve vztahu přirozeného výběru, jejich zdokonalování pod tlakem přirozeného výběru je úzce spojeno se zdokonalováním informačních struktur a nepodléhá plně lidské evidenci. 7. Podoba nejvíce životaschopných reprodukujících se sociálních struktur jako nositelů memplexů se v dějinách podstatně měnila; v současné době mezi nejdynamičtější patří sociální sítě vzniklé na bázi křížových koalic mezi nejrůznějšími „běžnými“ sociálními strukturami. 8. Podmínkou jejich přežívání ve smyslu uchování identity je blokování lidské schopnosti přesahu stávajícího poznání, resp. omezování tendencí směřujících k využití možností plného rozvoje a uplatnění schopností člověka. 9. Právě v této oblasti lze doložit jejich existenci a demonstrovat jejich vliv na přípravu a realizaci veřejných politik. Klíčová slova: Reformy, memy, lidské schopnosti. Začněme konstatováním toho, co je natolik evidentní, že má podobu banality. Totiž tím, že společenském komunikačním prostoru hraje významnou roli jen to, co je schopno se replikovat, tj. to, co alespoň část lidí převezme za své a přenáší na druhé. To, co se replikuje, může mít nejrůznější podobu: - Sdílená a replikovaná víra. - Sdílený a replikovaný názor. - Sdílené a replikované přesvědčení. - Sdílený a replikovaný poznatek. Apod. I sám jazyk je replikátorem. Podobně jako anekdota, know-how, pomluva, teorie… Pro replikátory tohoto typu se vžil pojem mem, resp. zpravidla se jedná o celé komplexy memů, memplexy.1 To, co nemá schopnost se replikovat, není „nakažlivé“, nemá schopnost přenášet se prostřednictvím různých forem komunikace (osobní i prostřednictvím médií), zaniká, není schopno ovlivnit společenské dění. Memplexy se v řadě oblastí nacházejí ve vztazích 1
Pojem "mem" je odvozen od významného pojmu z oboru biologie - "gen". Gen je nositelem biologické informace umožňující replikaci živých organismů, mem je replikátor zodpovědný za vývoj kultury1. Je to to, co je schopno replikace v procesu komunikace. Tento pojem poprvé použil Richard Dawkins v roce 1976 ve své populární knize "Sobecký gen" naznačil, že geny nejsou jediné replikátory, s nimiž se můžeme potkat v našem světě. Za klasickou práci zabývající se memy je považována kniha S. Blackmoreové (u nás vydaná a rychle rozprodaná v roce 2000 a 2001) Teorie memů - kultura a její evoluce.
2 vzájemné konkurence, resp. vedou mezi sebou boj o přežití. Je mezi nimi rivalitní, vzájemně se vylučují vztah (např. člověk nemůže současně podléhat dvěma různým typům víry). Mezi jinými memy jsou naopak komplementární vztahy – např. určitý názor podpořený určitou teorií. Jiné jsou v neutrálním vztahu – např. člověk může znát více jazyků.
Základní tvrzení - co jsou blokující memplexy a jaká je jejich role V řadě příspěvků2, mj. i v tom, který byl připraven pro tuto konferenci, byl vysloven (a více méně doložen) názor, resp. prezentován určitý souhrn poznatků, podle kterého při realizaci veřejných politik, zejména v souvislosti s přípravou, odborným veřejným projednáním různých reforem a jejich realizací působí určitým typ memplexů, které se vyznačují následujícím: - Jejich šíření je bezprostředně spojeno s tvorbou sociálních sítí určitého typu. - Tyto sítě mají podobu křížových koalic mezi lidmi (tj. – v terminologii teorie her – mezi hráči) z různých organizací, institucí, spolků či sdružení, pracovišť, firem, sfér společenského života apod. - Smyslem vytváření těchto křížových koalic je ovlivnit situaci uvnitř jednotlivých systémů tak, aby zde vznikl určitý typ vládnoucích koalic, které koaliční (a „zasíťované“) hráče zvýhodňují, zatímco ostatní jsou diskriminováni. - Tyto memplexy se přenášejí při běžné, každodenní osobní komunikaci, v níž bývá zastoupen prvek vyjednávání o tvorbě koalic uvedeného typu. - Jedná se o blokující memplexy v tom smyslu, že blokují určitý typ argumentace a v souvislosti s tím vylučují z vyjednávání ty, kteří určitý typ argumentace používají. - Zablokováním schopnosti přesahu, kritického nadhledu, schopnosti zvážit jiný názor apod. se člověk (hráč) podřizuje takto replikovanému memplexu i celé sociální síti, stává se nejen její součástí, ale i nástrojem její reprodukce. - Bez toho, aby byl člověk (hráč) ovládán blokujícím memplexem, není začleněn ani do sítě typu křížové koalice ani do vítězných koalic uvnitř jednotlivých systémů. - Příslušnost člověka (hráče) k vítězné koalici uvnitř systémů mu umožňuje získávat různými formami redistribuce uvnitř systémů výhody na úkor těch hráčů, kteří nejsou členy vítězných koalic. - Příslušnost člověka (hráče) ke křížové koalici (síti) mu umožňuje získávat větší vliv uvnitř systému, ve kterém působí (křížovou koalicí může být zprostředkován přenos využitelných informací, vytvářeny přednostní vazby mezi hráči uvnitř systému apod.). Pokus o konfrontaci teoretických předpokladů s realitou To, zda je teorie dobrá nebo špatná (příp. zda se vůbec jedná o teorii) můžeme (a to i v našem postmoderním světě) prověřit tím, že ji vystavíme konfrontaci s fakty. Buď obstojí, nebo neobstojí. Jde jen o to, najít vhodnou oblast této konfrontace. Připomeňme, že se mají na mysli veřejné politiky a reformy s nimi spjaté v oblasti, kterou lze nazvat oblastí sociálního investování a sociálního pojištění. Zde lze formulovat posloupnost následujících otázek, které nás postupně přivedou k podstatě problému (a jejichž výsledkem je specifikování oblasti, ve které můžeme konfrontovat teorii s fakty): 1. Jde (z hlediska dlouhodobého smyslu reforem) o to, aby byly vytvořeny podmínky pro plný (svobodný, všestranný apod.) rozvoj schopností člověka? 2. Působí člověk svými schopnostmi, pro jejichž nabývání mu reformy mohou vytvořit podmínky, zpětně na ekonomiku jako činitel jejího rozvoje? 2
Např. Valenčík, R.: Příčiny iracionality ve sporech o reformách. In. sb. Bílá místa teorie a černé díry reforem, Brno-Šlapanice ESF UM 22.-23.1.2009.
3 3. Mělo by být smyslem reforem využití tohoto zdroje ekonomického rozvoje? 4. Jsou již dnes, v současné době, v zemi vyspělé přibližně jako naše vytvořeny materiální podmínky pro to, aby rozvoj schopností každého člověka nebyl těmito materiálními podmínkami zásadním způsobem omezován? 5. Je nezbytnou podmínkou plného a všestranného rozvoje schopností člověka to, aby měl schopnost přesahu stávající poznání v každém ze směrů, kterým se poznání může rozvíjet, tj. aby jeho schopnost stále plněji a všestranněji poznávat a chápat svět nebyla v žádném směru ničím omezována či blokována? 6. Mělo by působení systematických vlivů na to, že schopnost plného a všestranného rozvoje schopností člověka (velkého počtu lidí) je omezena či blokována, nepříznivé ekonomické důsledky? 7. Projevily by se tyto důsledky např. v omezení motivací člověka ke zvyšování kvalifikace, poklesem inovační aktivity, předčasnou ztrátou schopnosti člověka zvyšovat svoji kvalifikaci v návaznosti na změny probíhající v oblasti jeho profesního uplatnění apod.? Všechny tyto otázky lze s určitým zjednodušením zformulovat i takto: Měly by veřejné politiky a reformy určitým (a spíše i podstatným) způsobem vycházet z podpory plného a všestranného rozvoje schopností člověka a jejich využití jako faktoru, který zpětně výrazně ovlivňuje ekonomický rozvoj?Možná, že se najdou ti, co řeknou, že rozvoj schopností člověka nemá s příslušnými reformami nic společného a dají tudíž zápornou odpověď. Spíše se však setkáme s tím, že se řekne: „Ano, ale…“ Případně příslušné otázky budou označeny za příliš sugestivní. Dobře. Pojďme se tedy na problém podívat z opačného hlediska. Položme tuto otázku, která je svým způsobem zásadní: Mohly by blokující memplexy (pokud by existovaly)3 „přežít“ v podmínkách, v nichž by působila motivace k plnému a všestrannému rozvoji schopností člověka, v podmínkách všeobecného uznání této orientace jako naprosto přirozené, v podmínkách, kdy rozvoj a uplatňování schopností by byl standardním způsobem života a naplněním jeho smyslu, v podmínkách kdy by byly průběžně odstraňována různá materiální omezení pro naplnění tohoto způsobu života, v podmínkách, kdy pojetí a realizace reforem je zaměřeno na podporu rozvoje schopností člověka a jejich zpětné využití jako faktoru ekonomického rozvoje (i růstu)? Odpověď je jednoduchá a zde již lze konfrontovat tvrzení teorie (či toho, co se za teorii vydává) s realitou: V takových podmínkách by blokující memeplexy nemohly přežít. To však ještě není všechno, na základě čeho můžeme posuzovat, zda se jedná o skutečnou teorii či jen její imitaci. Pohled na realitu v daném směru lze ještě více zaostřit. Položme si otázku: Mohl by za určitých podmínek jako replikátor typu memplexu existovat (fungovat a šířit se) i ten, který by byl založen na sdílení názoru (a tím i určitého přesvědčení doprovozeného osvojením teoretických poznatků), že ve společnosti jde zejména o svobodný rozvoj každého jako podmínku svobodného rozvoje kohokoli jiného i jako nejvýznamnější faktor ekonomického vývoje i dynamizace ekonomického růstu? Přirozená odpověď je asi následující: A proč by nemohl? Pak ovšem před námi stojí další otázka: A je tento „deblokující“ replikátor úspěšný ve své replikaci, nebo je spíše na vymření? Anebo ještě jinak: Je uvedený „deblokující“ replikátor potlačen a vytlačen proto, že sám o sobě nemá potřebou reprodukční sílu, nebo byl potlačen a vytlačen v boji o přežití s blokujícími replikátory zdokonalenými v procesu přirozeného výběru?
3
Tj. v tuto chvíli netvrdíme, že nutně existují.
4 Zviditelnění struktury blokujícího memplexu Jaký smysl má co nejpřesnější identifikování blokujících memů, memplexů a submeplexů, pokud budeme považovat za dostatečně věrohodné, že existují? Pokud na ně v procesu komunikace (a s ním spojeného skrytého všudypřítomného spontánního vyjednávání o tvorbě koalic), která doprovází proces přípravy, projednávání, schvalování, veřejné prezentace a následné realizace reforem poukážeme, můžeme za určitých podmínek oslabit jejich roli, podlomit možnost jejich replikace. A tudíž připravit a s podporou veřejnosti realizovat reformy, které skutečně řeší problém. A to způsobem, který vychází z toho, co je člověku nejvlastnější. Pokusme se tedy o zviditelnění memů a jejich struktur (memplexů a submemplexů). Co lze o memplexech říci? V návaznosti na předešlé patrně přinejmenším následující: 1. Část submemplexů (tedy toho, co se sestává z vícero memů) blokuje přesahy našeho vztahování se ke světu v různých směrech) a hraje tudíž roli jakéhosi blokátoru. 2. Těchto blokátorů je více, a pokud mají plnit svoji funkci, musí se vzájemně doplňovat a vytvářet něco jako „kruhovou obranu“ vůči tomu, co by do struktury memplexu mohlo proniknout při argumentaci a vést ke ztrátě identity replikujícího se memplexu. 3. Tyto blokátory musí být v psychice či vědomí člověka něčím fixovány, a to přinejmenším z hlediska následujícího: - Pojmového vyjádření, které slouží ke komunikaci a které umožňuje, aby mem „putoval z hlavy do hlavy“, replikoval se, byl „nakažlivý“. - Představ, které jsou na pojmové vyjádření navázány a kterými je mem fixován. - Prožitky, které vyvolává to, co s memem, resp. představami s ním spojenými, souvisí a které jsou jak pozitivní (příjemné), tak i negativní (nepříjemné). V prvním přiblížení tak můžeme strukturu memu vyjádřit formou následujícího obrázku: Obrázek: Grafické znázornění omezujícího komplexu memů (memlexu) B1
B2
F2
B4
B3
F1
F3 B5
5
B6
Komplex memů (memplex) schopný replikovat se (přenášet "z hlavy do hlavy", šířit jako nákaza) prostřednictvím komunikace se sestává: 1. Z toho, co je schopno zablokovat přesah systému poznání, kterým jednotlivce disponuje, v daném případě jednotlivých bloků (memů). Nazvěme tyto submemplexy blokátory, v našem obrázku B1, B2,...B6. Ty se vzájemně doplňují, vytvářejí něco jako "kruhovou obranu" toho, co je jako stereotyp ve vědomí jednotlivce zablokováno. 2. Z toho, co umožňuje každému bloku (memu) fungovat jako to, co omezuje systém poznání, brání přesahu stávajícímu poznání a současně zprostředkovává (vystupuje navenek) jako to, co lze sdělit a prostřednictvím toho příslušný mem rozšířit. Nazvěme tyto submemplexy fixátory, v našem obrázku se jedná o F1, F2, F3. Může se jednat např.: - o prožitkovou fixaci memu, - o představu, kterou s příslušným memem spojujeme, - pojmové vyjádření memu, prostřednictvím kterého sdělujeme jeho obsah tak, aby u toho, komu je sdělován, vyvolal stejnou základní představu a výchozí prožitky (kdy představa a prožitky se pak postupně doplňují). 3. Šipkami je naznačeno, jak naše schopnost vytvářet a uchovávat si prožitky, představy a pojmové vyjádření stabilizuje jednotlivé memy v našem vědomí. (Jsou znázorněny jen některé vztahy mezi tím, co je v našem vědomí schopno vyvolávat a uchovávat prožitky, představy či pojmově vyjádřit poznané a příslušnými memy.) Výše naznačená představa struktury komplexu memů schopného se šířit formou komunikace je (jak je tomu vždy, když se dostáváme do kontaktu s něčím, co je poměrně složité a co poznáváme postupně) jen velmi přibližná. Mezi zjednodušení patří například následující: - Jednotlivých memů je podstatně více a vytvářejí vícevrstevnatou strukturu, tj. některé jsou obecnější a blokující z určitého hlediska celý systém poznání, jehož nositelem je příslušný jednotlivec, jsou jako by na povrchu, druhé se vztahují k zablokování dílčích poznatků. - Podobně i toho, čím je každý mem v psychice jednotlivce stabilizován jako relativně trvalý fenomén schopný přenosu, je více. Není to jen spojení s představami, fixace prožitky a pojmové vyjádření. Je to i způsob, kterým se to, co je jako mem přenášeno, zapojuje do vyjednávání jako faktor, který může výsledek vyjednávání ovlivnit, apod. - Neobsahuje znázornění dynamického aspektu, tj. možnosti prolomit blokaci (najít cestičky vyvolávání představ či prožitků formou sdělení prostřednictvím pojmů, které by příslušnou omezující strukturu memů destruovaly) či naopak procesu postupného zapouzdřování replikující se struktury memů. Přes řadu zjednodušení je názorná prvotní představa o struktuře komplexu memů přínosná. Její konfrontace s tím, jak to ve skutečnosti funguje, umožní postupně dosáhnout lepšího vyjádření toho, co se před námi skrývá a co je potřeba odhalit, abychom rizikům spojeným s šířením omezujících struktur typu memplexů mohli lépe čelit. Model neobsahuje ještě jeden důležitý prvek, který je nutno vzít v úvahu. V jakémkoli procesu komunikace dochází k tomu, že se některé blokátory aktivizují. Tak je tomu ve dvou případech: - Buď se téma rozhovoru dotýká něčeho, co by mohlo prolomit bariéru, kterou blok vytváří.
6 - Nebo se téma rozhovoru dotýká něčeho, prostřednictvím by mem mohl otevřít cestu ke své replikaci. Popis způsobu interakce jednotlivých substruktur memplexu s prostředím si nepochybně vyžádá ještě provedení dalších analýz a vyzkoušení různých způsobů rozšíření základního modelu memplexu. Tak aby došlo k objasnění toho, jak dochází k replikaci memplexu a submemplexů, jak tyto entity "putují z hlavy do hlavy" a jaké specifické charakteristiky musí mít prostředí, ve kterém k tomu může docházet. Mj. v této souvislosti lze podstatným způsobem využít bohatý materiál, který poskytují diskuse k otázkám souvisejícím s reformami a které jsou zaznamenány formou dnes velmi moderního blogování. Lze také velmi přesně identifikovat to, co je utlumeno (blokováno) při přechodu z „neviditelné“ (či přesněji nikoli všeobecně vnímané reality veřejné komunikace k nejrůznějším tématům) do roviny „viditelné“ prezentované v tzv. seriózním tisku. Abychom si dokázali představit další krok v analýze memplexů, začneme nastolením konkrétní situace. V rámci pravidelného Teoretického semináře: Ekonomie produktivní spotřeby a sociální investování se sešel širší tým, který na dané problematice pracuje. Byli zde vytipováni „kandidáti“ na memy typu blokátorů. Mezi nimi byli uvedeni např. následující: - používání dvojího metru; - vypěstování obrazu nepřítele; - nekritické uctívání autority (kterou může být nikoli jen osoba, ale třeba i idea); - příklon k silovým řešením; - zastávání nějakého názoru, který je na jedné straně všeobjasňující a současně na druhé straně nevyvratitelný; - uznávání práva na něco jen pro vyvolené; - katastrofické vidění (které má dvě zcela odlišné podoby – jedna, která opravňuje jakékoli jednání v současnosti, druhá, které obsahuje více či méně skrytou představu o tom, že právě průběh katastrofy umožní, aby ti, „co za to mohou“, byli potrestáni, a ti, co byli ponižování, byli odměněni); - představa o „světlých zítřcích“, jejichž dosažení odůvodňuje jakékoli oběti i bezpráví (v dnešní době je tento blokátor spíše na vymření); - relativizace morality i racionality; - vytváření atmosféry strachu, apod. Nicméně již takto nízká, v podstatě jen empirická úroveň poznání dané problematiky přinesla cenné poznatky. Podíváme-li se na jednotlivé blokátory, zjistíme, že lze rozlišit například dva velmi výrazně odlišné typy: - Jeden typ blokátorů je zaměřen především na zpracování informací, vyhodnocování toho, co probíhá v komunikačním prostoru. Působí jako blokátor tím, že je spojen s určitou „technikou“ destrukce „nepřátelského“ vůči memové struktuře a udržením toho, co brání svou identitu. – Jedná se např. o relativizaci, fragmentarizaci, použití dvojího metru apod. - Druhý typ blokátorů je zaměřen na obsahové zastřešení toho, co lze přenést formou komunikace, co má verbální (pojmové) vyjádření, co lze naplnit určitým obsahem, o čem si lze udělat konkrétní představu. – Jedná se např. o memy typu „světlý zítřek“, „neodvratná katastrofa s odplatou“, „neodvratná katastrofa bez odplaty“, „nepřítel, který může za všechno“, „autorita (modla)“ apod. To, jak jsou „za pochodu“, v průběhu diskusí, které v rámci týmu zabývajícího se touto problematikou probíhají, postupně odhalovány a konkretizovány jednotlivé aspekty dané problematiky, uvádíme nikoli náhodou. Jedná se o prezentaci určitého stylu práce, kterým se daří postupně obsadit badatelský prostor, jenž vznikl otevřením dané problematiky. Zde se
7 může uplatnit každý, kdo chce stát přímo na hranicích poznávání skutečně nového. Každý pak může přispět svým nápadem, svým novým pohledem, něčím původním, poukázáním na nějakou slepou uličku, do které bádání zabředlo apod.
Jak "velký" je blokující memplex a jak je možné, že dojde k jeho replikaci formou pouhé komunikace? Zmíníme ještě jeden důležitý aspekt dané problematiky. Struktura memplexu je patrně velmi složitá. Není to jen několik vzájemně se doplňujících memů. Navíc lze předpokládat, že každý mem je rovněž sám velmi složitý. Memplexy fungující v současné době nemusejí být o moc jednodušší, než např. DNA. Pak ovšem vzniká otázka, jak se mohou šířit formou komunikace. Zde se ukazuje, jak přínosná je analogie s chováním organismů biologického typu. Formou komunikace se nemůže přenášet celá složitá struktura memu jako například kapénková infekce. Proces přenosu má podobu spíše toho, co se odehrává při replikaci DNA. Ta je tvořena takovým množstvím vazebních párů, že by musela být popsána knihou od 10 do 500 000 stran podle typu organismu. Podívejme se tedy nejdříve na to, kdy může dojít k replikaci DNA: - Musí být vytvořeno vnitřní prostředí, kdy DNA je obklopena příslušnými RNA tak, aby poté, co se její spirála rozdělí, byly oba oddělené řetězce doplněny „na míru šitými“ základními stavebními prvky (kterými jsou v různých kombinacích vyskytují se čtyři nukleové báze - adenin, guanin, thymin a cytosin). Tímto prostředí je většinou buněčné jádro. - K tomu musí být vytvořeno ještě příslušné prostředí v rámci celého organismu (organismus musí být v příznivé situaci z hlediska dostatku stavebních látek a energie, kterou disponuje). - V neposlední řadě pak musí být příznivé podmínky i v prostředí, ve kterém se organismus nachází. Lze předpokládat, že přenos memplexu v případě těch osob (hráčů), kteří tvoří vlivové jádro křížové koalice, má určité obdobné rysy s přenosem velmi složitého genetického komplexu. I zde je nutné uvažovat několik vrstev prostředí, které umožňuje, aby všechny nezbytné složky memplexu byly doplněny. Zde lze např. rozlišit: - Jádro, v němž se odehrává kariérní růst, kde každý musí vyhovět určitým rituálům, stereotypům, testům své ochoty podřídit se, projít řadou stresových situací apod. a sám sebe přesvědčit, že je to tak správné. - Širší prostředí, které ho chrání od kontaktů, které by mohly takto dotvářenou strukturu memplexu narušit. - Mediální prostředí, které vytváří příznivé vnější podmínky, posiluje pocit prestižnosti a rivality v dané oblasti, zprostředkovává napojení těch, co mají vůdcovské ambice, na prostředí těch, co podléhají memplexům souvisejícím s jejich uctíváním. - Globální kontakty, které těm, kteří jsou cestou vzestupu založeném na přejímání blokujícího memplexu, dávají pocit výlučnosti, zasvěcenosti, převahy. Každopádně platí, že doplňování memetické výbavy (kompletování a stabilizace memplexu) vedoucí k dostatečné zapouzdřenosti je dlouhodobým procesem, který probíhá jen v určitých výjimečných podmínkách. Z výše uvedeného lze odvodit např. následující závěry: 1. Existují různé typy memplexů, kterými mohou být lidé ovládáni a také různá stádia ovládnutí člověka memeplexem. 2. Nejsložitější struktury blokujícího memplexu jsou replikovány patrně v prostředí s možnostmi výrazného kariérního vzestupu, kde se současně nabízí možnost tvorby kontaktů na komplementární a znepřátelené strany.
8 3. Prostředí s možnostmi výrazného kariérního vzestupu se vyznačuje vysokou mírou emocionality, protože každý krok v tomto prostředí má výrazné dopady na společenskou i majetkovou pozici. 4. Tato emocionalita má několik aspektů: - Jsou zde výrazně rivalitní a konkurenční vztahy (vyhrocující se až do podoby schopnosti eliminovat konkurenta těmi prostředky, které jsou v daných konkrétních podmínkách přípustné). - Pro chování v této sféře je nutné přejímat určité rituály a vypěstovat si k nim nekritický vztah (proces postupného doplňování blokujících memů, tj. zapouzdřování, pak probíhá poměrně efektivně, obdobně jako doplňování spirály DNA). 5. Prostředí výrazného kariérního vzestupu umožňuje vytvořit silné motivace, pokud jde o pocit vlastní důležitosti a výjimečnosti, a to několika formami: - Vzhledem k tomu, že rozhodující výhodu získávají ti, co jsou schopni vytvářet křížové koalice se znepřátelenou stranou, mají zde ti, co se orientují na různá uskupení znepřátelené strany, dojem, že jen oni jsou ti praví, zatímco ti druzí zrazují (tj. dochází k přecenění vlastní loajality a podceňování loajality těch druhých). - Do vnějšího prostředí zasahuje i krajně korupční prostředí napojené na organizovaný zločin. Jeho role není náhodná a zdaleka nespočívá jen v přísunu materiálních, resp. finančních zdrojů. Jeho hlavní funkce při replikaci celé složité struktury memplexu spočívá v tom, že rozhodujícím postavám (hráčům) dává pocit, že právě oni jsou ti nejvíce čestní a že jsou to ti druzí, co jsou na korupčním prostředí plně závislí. 6. Ti, co nebyli vnořeni do kariérního prostředí (a kteří představují většinu společnosti), se dělí na několik typů: - Jedni se mohou nekriticky zbožnit s některými reprezentanty kariérního prostředí v očekávání odměny a nechat se ovládat poměrně primitivním blokujícím memplexem na bázi nekritického uctívání vůdce. - Jiní jsou schopni výše uvedené vidět s nadhledem, jsou poměrně imunní vůči tomu, aby byli nakaženi blokujícími memplexy. - Je i početně silná skupina těch, co v obavách, aby nebyli vtaženi do hry, o níž cítí, že to není „jejich hra“, „jejich život“, určitým způsobem blokují své vnímání toho, co se odehrává. Vědomě se vyřazují z toho, aby měli ambici zasahovat do reálného dění, utvrzují se v pocitu, že nelze nic měnit. (Mezi všemi uvedenými typy hráčů existuje celá řada přechodných poloh.)
Blokující memplexy a úspěšnost veřejných politik Existence blokujících memplexů, tj. replikátorů, které se šíří formou běžné komunikace a blokují uvažování o reformách ve směru využívání možností svobodného rozvoje člověka jako cíle i prostředku reforem sociálních investičních a pojišťovacích systémů, považujeme za dostatečně věrohodnou. Z toho ovšem vyplývá, že žádná veřejná politika, která předpokládá realizaci reforem v uvedené oblasti, nemůže být úspěšná, pokud "nedeblokuje blokující memy". Jak tomu napomoci? Předně - teorie se nesmí bát vstoupit do "zakázané oblasti", o které "není slušné hovořit". Nejde o to, aby reagovala na různé fámy. Tím by se sama dostávala do zajetí toho, co působí jako ohlupující replikátor. Musí se držet jasně zadaných faktů. Faktem jsou ovšem i argumenty, které se používají v diskusích - jak jsou ty či ony argumenty účinné, co blokuje to, aby jedni vnímali druhé, jak působí na oddělování různých názorových skupiny, kde se objevují meze dosažení důsledné korektně a racionálně vedené diskuse apod. Z tohoto hlediska je poměrně důležité, že do naší současnosti patří i to, co bychom mohli nazvat
9 "blogovou realitou", tj. diskuse, které se vedou v reprezentativním tisku a v oblasti rozšířené do blogů, které na mediální diskuse navazují. Zde po sobě blokující memy a submemplexy zanechávají viditelnější stupu, než kdysi elementární částice ve Wilsonově mlžné komoře. Čím více blokující memy zviditelníme, tím větší imunitou vůči nim se můžeme vybavit. A na základě toho možná vdechnout trochu více života do tak "zbytečné", "neužitečné", "zdiskreditované", "nicneříkající" (bylo by možné pokračovat) myšlenky, že to hlavní, o co ve společnosti jde, je, aby každý mohl plně a svobodně rozvíjet své schopnosti, aby svobodný rozvoj schopností kohokoli vytvářel podmínky pro svobodný rozvoj schopností kohokoli jiného a aby tento rozvoj schopností současně působil jako nejvýznamnější faktor ekonomického rozvoje i ekonomického růstu. Tak, aby tato myšlenka přestala být pouhou proklamací, ale v operacinalizované a funkční podobě vstoupila do koncipování veřejných politik a přípravy koncepčních reforem. Literatura: BLACKMOREOVÁ, S. 2001. Teorie memů. Praha : Portál. BUDINSKÝ. P., VALENČÍK, R. 2008. Nash Equilibrium in Redistributions Systems (Calculation, Weight, Application). 2008. roč. 2, č. 1. ISBN 978-80-86754-86-4. BUDINSKÝ. P., VALENČÍK, R. 2008 Redistribution Systems Theory as a Key to Reality Decoding.
2008. roč. 2, č. 2. ISBN 978-80-86754-86-4. DAWKINS, R. 1998. Sobecký gen. Praha : Mladá fronta. OSBORNE, J. 2002. An Introduction to Game Theory. New York : Oxford. University Press. ISBN 0-19-512895-8. Valenčík, R. 2008. Teorie her a redistribuční systémy. 1. vydání. Praha, VŠFS – Eupress, ISBN 978-80-7408-002-9. VALENČÍK, R., BEDRETDINOV, R. 2007. Investování do lidského kapitálu a vzdělanostní společnost. ACTA VŠFS, 2007, roč. 1, č. 1. ISBN 978-80-86754-86-4.
WAWROSZ, P. 2007. Investování do sociálního kapitálu, efektivnost a redistribuční systémy. Acta VŠFS. 2007. roč. 1, č. 1, s. 74-102. ISBN 978-80-86754-86-4.
