Mohla by to být první opatovická technická památka Mnoho současných občanů ví, a mnoho občanů neví, že v současném areálu bývalých kasáren byl v roce 1870 na zelené louce vybudován cukrovar. Vybudován byl sice v katastru obce Opatovice nad Labem, ale na státním pozemku, který měl tvar nepravidelného trojúhelníku. Jeho strany bychom mohli dnes určit částmi současné Hradecké ulice, další strana je dnes tvořena části ulic Ke Hřišti a ulicí Jozífovou. Poslední stranu tohoto trojúhelníku tvoří část Libišanského potoka. Cukrovar po dvaceti letech svoji činnosti v důsledku krachu na vídeňské burze zanikl. Je nepochybné, že pro svoji výrobu potřeboval velké množství užitkové vody, kterou odebíral potrubím z Opatovického kanálu. Tato vodní cesta vedla v zemi přes pozemek čp. 39, který tehdy vlastnil statkář Pavlas, později Karel Sandera, dnes Jiří Kremina, (asi v místech staré redukční plynové stanice, směrem k budově dnešní knihovny). Odpadní vody byly vypouštěné do Libišanského potoku, který tehdy ústil do papírenského řečiště, do Požeračky. Po zániku cukrovaru Zemští úředníci v Praze roku 1891 rozhodli, že na jeho místě bude vystavěna Zemská polepšovna, později vychovatelna pro mladistvé osoby. Tak se i stalo.Tato instituce se stále rozšiřovala, přibývalo osob a tím i zvětšená potřeba užitkové a pitné vody. Po dvaceti letech své činnosti již nestačily klasické studny, kterých bylo v areálu několik. Zdroje vody ze stávajících studní nestačily a když nastal velký stavební ruch zejména na počátku 30. let 20.století, zjistily bakteriologické zkoušky závadnost takové rázu, že se voda jako pitná nedala konzumovat.
Plánek areálu bývalých kasáren převzatý z „Mapy Seznam Cz“. Rudě označené budovy jsou přebudované v posledních 20 letech.
Tento velice závažný problém musel být urychleně řešen. Ústav měl kapacitu asi 200 chovanců a k tomu ještě personál s rodinami závislých na těchto zdrojích vody. Rozhodnutí k nápravě spočívalo ve zhotovení hloubkové studny a získání tak kvalitní vody v dostatečném množství. Projekt byl svěřen Ing.Bohumilu Beladovi, úředně autorizovanému civilnímu stavebnímu inženýru z Prahy. Jeho projekt byl realizován v roce 1932. Nejprve byla vybudovaná studna o hloubce 6,7 m od povrchu země. Průměr studny byl 3m, z toho vnitřní průměr byl 2,4 m. Síla betonové stěny byla 30 cm. Po provedeném hloubkovém vrtu bylo dno studny vybetonované a vrt v jejím středu byl opatřen do hloubky asi 19 m kovovým pažením se stěnovými filtry. Vrt byl proveden do hloubky 51,49 m, nejprve o průměru 30 cm, dále 25 cm a poslední o průměru 20 cm. Stěny vrtů byly opatřené kovovými pletivovými filtry a zhruba do výšky asi 30 m od dna vývrtu byl vývrt vyplněn hrubým štěrkem. Ve studni byla zabudována dvě čerpadla poháněná elektromotory, která nasávala vodu z hloubky asi 8 m. Týdenní sací zkoušky prokázaly velkou vydatnost vody a neprokázaly na okolních studních úbytek. Tento ojedinělý opatovický vodní zdroj byl zkolaudován dne 7.12.1933 a slouží podnes
Protokol o zjištění bakteriologické závadnosti vody ze vzorku odebraném dne 23.11.1931.
Jednoduchý plánek umístění vrtané studny (červený čtverec), v areálu vychovatelny.
Plánek půdorysu studny – řez v různých hloubkách.
Plánek bokorysu studny s čerpacím zařízením v její nadzemní a podzemní části.
Plánek řezu hloubkového vrtu studně v Zemské vychovatelně.
Titulní strana projektové dokumentace na zhotovení hloubkové studně, kterou muselo již tehdy schválit šest různých institucí.
Obr. A
Obr. B
Obr. C S vybudovanou hloubkovou studnou byla provedena rekonstrukce přívodu elektřiny a vzniklá trafostanice se studnou vytvořily zajímavou stavbu v areálu (viz obr. A), která si nepochybně zaslouží svoji ochranu jako vzácná technická památka. Po šedesáti letech činnosti Zemské vychovatelny celý areál v roce 1951 převzala armáda, která v tomto prostoru sídlila dalších 40 let a studna ji sloužila ke vší spokojenosti. Celý areál byl na veřejný vodovodní řád napojen až na počátku 60.let minulého století. Dnes, kdy hlavní budova prodělává zásadní rekonstrukci a nový projektant zakreslil i vybarvil fasádu budovy studny (viz obr. B), bylo by vhodné tento záměr uskutečnit, protože skutečný stav na obr. C, dokonce po tomto záměru snažně prosí. Obec by se tak mohla pochlubit s dalším přínosem zvelebení prostředí, které je jejím vlastnictvím od roku 2000 po převzetí od české armády. (Archivalie obstaral a fotografie zhotovil Josef Půlpán.)
