Základní umělecká škola Na Popelce v Praze 5
Mluvit pohybem Tanečně – divadelní projekt „Bez hranic“
Tanečního studia Light
13. – 29. srpna 2010 Anglie
V srpnu 2010 vycestoval soubor Základní umělecké školy Na Popelce v Praze 5 - Taneční studio Light,na jih Anglie. Dvacet pět dětí a studentů ZUŠ s doprovodem sedmi dospělých realizovalo projekt „Bez hranic“. Cílem projektu bylo nalezení tanečně – pohybového jazyka, srozumitelného co nejširšímu okruhu diváků s jazykovou barierou. Pozvání na festival South East of England nabídlo tanečnímu souboru ZUŠ účast na otevřeném živém festivalu na jižním pobřeží Anglie, jehož cílem bylo oslovení diváků napříč věkem a komunitami. Vybrané umělecké produkce v rámci festivalu putovaly za svými diváky v daném čase a prostoru. Herci, tanečníci a hudebníci hledali pro svá umělecká sdělení konkrétní prostory - a bylo vždy otázkou, kdo, kde a čím zaujme nejvíce diváků. Díky finanční podpoře Magistrátu hlavního města Prahy a ZUŠ Na Popelce v Praze 5 se mohly vydat na cestu všechny děti ze souboru a reprezentovat svoji dlouhodobou uměleckou práci v zahraničí. Umělecké a pedagogické vedení projektu Základní umělecká škola Na Popelce v Praze 5 je čtyřoborová škola s dlouholetou tradicí. Dává příležitost dětem a studentům všestranně rozvíjet jejich talent v hudebním, tanečním, výtvarném a dramatickém oboru. ZUŠ Na Popelce je zapojena do projektu Evropské unie SOCRATES. Taneční studio Light je občanské sdružení, fungující při ZUŠ Na Popelce, a nabízí dětem a studentům kromě pravidelné taneční výuky pestré činnosti zaměřené na rozvoj umělecké kreativity a na osobnostní výchovu. Taneční soubor pod vedením Lenky Tretiagové s velkou podporou ZUŠ a rodičů dětí vytvořil za 1
poslední roky mnoho zahraničních projektů (např. spolupráce s dětmi v rumunském Banátu, Norsku, Srbsku, Německu, na Ukrajině, v Chorvatsku atd.) Zdařilé projekty prokázaly, že projektová práce má pozitivní vliv na soudržnost skupiny. V návaznosti na dosavadní zkušenosti Lenky Tretiagové a starších studentů (dnes již částečně absolventů) se nám podařilo umožnit s podporou ZUŠ další zahraniční zkušenost i mladším dětem, které vytvořily inscenaci „Zákon cesty“ a taneční pásmo „Ke kořenům“. Taneční studio Light je průkopníkem interaktivních tanečních programů pro děti v rámci amatérské a profesionální současné scény. Mluvit pohybem Soubor z Prahy přilákal svojí pohybovou řečí diváky v unikátních exteriérech anglických měst i přírody. Ke každému zvolenému místu produkce patřil jiný okruh diváků – vždy odlišný a zajímavý. Taneční studio Light tančilo v Londýně přímo pod London Eye, v pralesních zákoutích Broadstone Waren, v zahradách Royall Pavillionu v Brightonu, na typické venkovské farmě Noongallas u Penzance, na vřesovištích Dartmooru a vrcholem bylo vystoupení dětí v Theatre Minack v Cornwallu. Inscenaci Zákon cesty, inspirovanou moudrostí mlčenlivých indiánů, děti zasadily do kulis unikátních starých stromů v pralese nedaleko městečka East Grinstead. Všechna vystoupení pražských dětí a studentů oslovila stovky diváků, kteří ocenili nejen taneční a hudební dovednosti dětí a studentů, ale také interpretaci každého konkrétního uměleckého záměru v ideálním času a prostoru. Takový počin měl ovšem několik zásadních překážek – tou nejpodstatnější bylo vrtkavé anglické počasí a nutnost putovat pěšky s kostýmy a hudební technikou (citlivou na vlhkost prostředí) na 2
vybraná místa produkcí. Přesto, že většina členů souboru má již bohaté zkušenosti z mnoha předešlých projektů, znamenalo to velký nárok na fyzické i psychické síly dětí a na pružnou organizaci cesty, které „vládlo počasí“. Další překážkou bylo těsně před odjezdem do Anglie onemocnění malé hudebnice, která zvučila vybranou tanečně - divadelní inscenaci. Znamenalo to na místě rychlé přecvičení programu, se kterým soubor měl oslovit své diváky. Díky dobré taneční a hudební vybavenosti všech členů výpravy se podařilo i tuto zásadní překážku překonat. Mluvit spolu pohybem Dalším plánovaným cílem působení souboru v Anglii byla realizace pohybových workshopů, vycházejících z úspěšných interaktivních programů Tanečního studia Light, které soubor prosazuje již tradičně v rámci projektu Vize tance v ČR i v zahraničí. Přestože nejmladším členům výpravy bylo sotva 6 let – podařilo se dětem na prázdninových základnách v Broadstone Waren a Noongallas plně zapojit do tanečních workshopů, vedených českými lektory a studenty, místní děti i dospělé. České děti se tak ujistily nejen o funkčnosti vzájemného porozumění formou tance a divadla, ale pochopily také nutnost znalosti světových jazyků. Zkušenost ze spolupráce našich dětí a lektorů s anglickými partnery zcela vyvrátila případné předsudky o uzavřenosti a vážnosti místních obyvatel. Naopak přátelská otevřenost, nadšení vyměnit si co nejvíce zkušeností a notná dávka humoru a potěšení ze společných aktivit předčily naše dosavadní zkušenosti z mnoha jiných zemí. Podstatným důvodem tohoto rozdílu pravděpodobně je skutečnost, že anglické děti a jejich učitelé neřeší zásadní existenční životní otázky ani živé důsledky války – na rozdíl od obyvatel Rumunska, Ukrajiny nebo 3
Chorvatska, se kterými jsme spolupracovali v rámci dlouhodobých projektů v předešlých letech. Opatrnost, se kterou se děti a jejich vychovatelé věnují v Anglii letním aktivitám, byla pro naše otrlé cestovatele úsměvná. Nošení reflexních vest v ohraničeném lese, přilby při pohybu dětí půl metru nad zemí a styl táboření v přírodě (spíš snaha naučit se postarat se sám o sebe a navrátit se k přirozeným životním podmínkám) jsou důsledkem zcela opačného životního stylu obyvatel, než který jsme zažili při cestách na východ. Děti si všimly také vysokého procenta obézních a neobratných dětí i dospělých – a byly svědky snah řešit tento společenský problém aktivním návratem lidí k přírodě a k fyzické práci. Pohybová řeč Děti a studenti přivezli na jih Anglie dva zcela odlišné žánry tanečního divadla – které použili vždy tak, aby každé představení zapadalo do prostředí, kde se odehrávalo - a aby vyšlo vstříc zájmu konkrétních diváků, kteří ho sledovali. Veselé pestré pásmo tanců, inspirované stylizovanou českou lidovou kulturou, bylo koncipováno tak, aby bez porozumění české hudební předlohy diváci chápali taneční jednání interpretů. Starosti a radosti malých kluků a holek, stejně jako dospívajících krásek a jinochů, jsou na celém světě stejné. Proto diváky bavilo (i bez pochopení přesmyček české řeči) hádat co holky perou u studánky, zatímco kluk by se raději pral - a kde holky skrývají svoji vypranou peřinu. Odborná hodnocení jednotlivých představení vyzdvihla zejména přirozené jednání dětí na scéně a využití lidových tradic pro scénické zpracování tanců. Komorní tanečně – divadelní inscenace Zákon cesty, inspirovaná knihou Forresta Cartera, vycházela při tvorbě tanečních sdělení ze znakové řeči neslyšících. Neverbální stránka inscenace využívá toho, že logika a přesnost znakové řeči může být spolu s tanečním jednáním srozumitelná co nejširšímu okruhu diváků. Sporé repliky mlčenlivých indiánů, oslavující duchovní odkaz Čerokíů, se děti naučily 4
v angličtině. Hudební nástroje, které ozvučují samy děti, jsou postavami příběhu a napomáhají řešit postoje malého chlapce, který je „napůl“ – napůl indián a napůl bílej kluk. Soustředěnou inscenaci, ozvučenou drahými hudebními nástroji (s ohledem na počasí a prostředí), jsme odehráli v tichém, hlubokém a impozantním lese, kterému jsme svorně přezdívali Sherwood. Ber jen to co potřebuješ „ … to je cesta … ber jen to co potřebuješ“ … říká se v inscenaci Zákon cesty. Moudrý obsah slov děti lépe pochopily v průběhu společného putování Anglií. Přestože velkorysá finanční podpora MHMP a ZUŠ Na Popelce umožnila účast na cestě do zahraničí všem dětem bez rozdílu, bylo potřeba pobyt a inscenování představení v exteriérech uskutečnit v co nejskromnějším rozpočtu tak, aby žádnému z dětí nebránila finanční nákladnost v účasti na unikátním projektu. Tanečně – divadelní cesta po jihu Anglie byla vyvrcholením dlouhodobé práce mnoha dětí, kdy na každém z nich závisí všechna vystoupení. Děti, společně s dospělými, putovaly Anglií v největší skromnosti – nosily si na zádech stany, ve kterých nocovaly v každém (i drsném) počasí, spacáky, dobrou výbavu a kostýmy. Zvládaly dlouhé přejezdy autobusem i náročné přechody a vyhledávání ideálních přírodních kulis a dokázaly vařit na ohni či na vařiči ze skromných zásob nakoupených v Čechách. S úsměvem zvládly námahu a nepohodlí, jakými občas byly mokré stany i oblečení a nutnost překonávat mnoho překážek, včetně drobných zdravotních neduhů. Za to si děti zasloužily opravdovou soudržnost skupiny a pozornou spolupráci mladších, starších a dospělých partnerů na krásné daleké cestě. A v neposlední řadě všichni pochopili co všechno opravdu k životu potřebujeme.
5
O čem ještě mluvit? O lidech v Anglii – vstřícných, pořádných, dodržujících společná pravidla soužití. O překrásné přírodě, kterou u nás neznáme – lesy s bující vegetací, barevná vřesoviště a rozervaná pobřeží s dravým oceánem. O městech i venkovu - vždy tak vkusně upravených a čistých, že je radost jimi procházet. O zvířatech, která jakoby věděla, že tahle země nemá důvod být s nimi v nepřátelství. O muzeích a připravených aktivitách, které slouží poznání a vychází vstříc potřebě dětí vše si zažít a osahat. O všudypřítomné čistotě prostředí, o tom, že se tady jezdí naopak, mají malé silnice a velké zácpy na nich, že tady mluví anglicky už malé děti, že lidé často jedí a sedí víc, než je zdravé. O tom, že děkujeme všem, díky jejichž důvěře a podpoře jsme to vše mohli poznat a zažít a především MLUVIT POHYBEM.
6
Projekt finančně podpořili:
Magistrát hl. města Praha a ZUŠ Na Popelce v Praze 5 Taneční studio Light o.s. a rodiče zúčastněných dětí John a Kay z Noongallas samotné děti a studenti svými vydělanými uměleckými honoráři 7
Děkujeme za uskutečnění cesty: Radě hl. města Praha, náměstkyni hl. města Praha ing. Marii Kousalíkové Rogerovi Marshallovi za organizaci pozvání vedení a kolegům ZUŠ Na Popelce v Praze 5 za podporu a pomoc v celoroční práci Evě Kozákové za organizaci projektu Jiřímu Burešovi a Davidu Henebergovi za vedení cesty Lence Tretiagové za umělecké vedení souboru a projektu Evě Burešové a Blance Buldrové za starost o stravu cestovatelů Blance Králíkové za odbornou zdravotní péči o cestovatele Sebastiánovi Víchovi, Adamovi Eckhardtovi a Janu Burešovi za technickou a uměleckou pomoc v průběhu cesty Tereze Tretiagové za výtvarné a grafické služby Olze Staňkové za zprostředkování informací o průběhu cesty a poskytnutí základny v Praze Vilémovi Šrailovi za střih a výrobu uměleckého dokumentu a všem zúčastněným dětem a jejich rodičům Děkujeme skvělým řidičům autodopravce pana Heřmanského, kteří obětavě sloužili dětem ve dne v noci Děti a studenty čeká další práce – ti starší již budou tvořit vlastní projekty a zúročí své dosavadní zkušenosti. Mladší děti budou pracovat na tvorbě nového představení a choreografií, budou reprizovat společné inscenace s profesionály, pokusí se realizovat projekt s kulturním centrem v Schönsee, budou pokračovat v projektu s krajany v Daruvaru a také již začneme uvažovat o pozvání ke spolupráci v Irsku a ve Francii v létě 2011. …moc se mi to líbilo a je mi jedno, kam pojedeme příště, hlavně, že tam pojedeme spolu …. ...z deníku dětí v srpnu 2010 zpracovala Lenka Tretiagová s využitím fotografií Jiřího Bureše, Adama Eckhardta a dalších členů výpravy 8
mapka druhé části putování …
9
