Mladohradištní sídliště v Bořitově v kontextu raně středověkého osídlení Boskovické brázdy

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie Archeologie

Dagmar Straňáková

Mladohradištní sídliště v Bořitově v kontextu raně středověkého osídlení Boskovické brázdy Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: doc. Mgr. Jiří Macháček, Ph.D.

2009

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Filozofické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne

20. 5. 2009

-----------------------------------------

Poděkování Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu práce doc. Jiřímu Macháčkovi za odborné vedení a vzácné rady při psaní. Dále PhDr. Rudolfu Procházkovi, který mi poskytl nejen vlastní materiál, deskripční systém brněnské keramiky, ale i několik odborných konzultací a pomohl mi s roztříděním keramického materiálu. Mnoho díků patří i PhDr. Antonínu Štrofovi, který mi povolil zpracovat jeho výzkumy a poskytl mi cenné informace nejen o jeho výzkumech, Bořitově, ale i o celém regionu. Poděkování si zaslouží i Mgr. Lada Šlesingerová a Mgr. Zuzana Pančíková z Muzea Boskovicka za zapůjčení sbírek a ochotné jednání. Dále chci poděkovat Mgr. Gábině Dreslerové za odborné určení kostěné industrie, Mgr. Lukáši Krmíčkovi za odborné určení kamenné industrie a PhDr. Jiřímu Doleželovi za konzultaci a informace k raně středověkému osídlení. Velké poděkování patří i mým rodičům a mému příteli, kteří mě při studiu podporovali nejen finančně, ale hlavně psychicky. Závěrem bych chtěla poděkovat všem, kteří mi jakýmkoliv způsobem pomohli. Všem výše zmíněným děkuji za spolupráci, čas a pomoc!

Obsah 1. 2.

Úvod ................................................................................................................................... 5 Mladohradištní období ....................................................................................................... 7 2.1. Charakteristika ............................................................................................................. 7 2.1.1. Z historického hlediska ....................................................................................... 7 2.1.2. Z archeologického hlediska ................................................................................ 9 2.2. Keramika mladohradištního období .......................................................................... 11 2.2.1. Materiál ............................................................................................................. 12 2.2.2. Technologie výroby .......................................................................................... 14 2.2.3. Typy nádob ....................................................................................................... 14 2.2.4. Části nádob ....................................................................................................... 19 2.2.5. Výzdoba ............................................................................................................ 19 2.2.6. Značky na dnech ............................................................................................... 20 3. Lokalita Bořitov ............................................................................................................... 22 3.1. Lokalizace .................................................................................................................. 22 3.2. Přírodní prostředí ....................................................................................................... 22 3.3. Dějiny bádání ............................................................................................................. 22 3.4. Raně středověké osídlení na území Bořitova ............................................................ 24 3.5. Přehled mladohradištních nálezů na katastru obce Bořitov....................................... 25 3.6. Deskriptivní systém keramiky ................................................................................... 30 3.7. Postdepoziční činnost a problematika intruzí ............................................................ 37 3.8. Keramika ................................................................................................................... 51 3.8.1. Počty fragmentů a hmotnosti ............................................................................ 51 3.8.2. Fragmentarizace keramiky a způsob exploatace .............................................. 56 3.8.3. Materiál ............................................................................................................. 58 3.8.4. Kvalita výpalu, sendvičový efekt ..................................................................... 61 3.8.5. Druhy nádob ..................................................................................................... 62 3.8.6. Kategorie fragmentů ......................................................................................... 65 3.8.7. Typ a tvar okrajů............................................................................................... 66 3.8.8. Výzdoba ............................................................................................................ 73 3.8.9. Značky na dnech ............................................................................................... 79 3.8.10. Zvláštní keramické tvary .................................................................................. 80 3.8.11. Zhodnocení keramiky ....................................................................................... 82 3.9. Ostatní nálezy ............................................................................................................ 97 3.9.1. Osteologický materiál ....................................................................................... 97 3.9.2. Mazanice ......................................................................................................... 100 3.9.3. Kamenná industrie .......................................................................................... 102 3.9.4. Kamenné brousky ........................................................................................... 105 3.9.5. Štípaná industrie ............................................................................................. 108 3.9.6. Železná industrie............................................................................................. 108 3.9.7. Uhlíky ............................................................................................................. 110 3.9.8. Bronzové předměty......................................................................................... 111 3.9.9. Sklo ................................................................................................................. 111 4. Raně středověké osídlení Boskovické brázdy ................................................................ 112 5. Závěr............................................................................................................................... 116 6. Literatura a prameny ...................................................................................................... 118 7. Seznam zkratek .............................................................................................................. 122 8. Seznam příloh ................................................................................................................. 123

1. Úvod V této bakalářské diplomové práci vyhodnocuji archeologický materiál, který mi byl zapůjčen Mgr. Ladou Šlesingerovou a Mgr. Zuzanou Pančíkovou z Muzea Boskovicka v Boskovicích. Archeologický materiál pochází z výzkumů a sběrů z Bořitova z několika poloh: školka, u Plhoňů (u Skupců), Ekobioprogres, farský kopec, Záhumenky, sběry ze zahrady Kučery, sběry z výkopů mezi Petrákovými a Janíčkovými a při stavbě domu O. Petráka. Jde především o staré výzkumy ze 70. a 80. let 20. století a jeden nový výzkum provedený v roce 1993. Téměř všech výzkumů se zúčastnil PhDr. Antonín Štrof. Jeden soubor keramiky mi zapůjčil i PhDr. Rudolf Procházka, který na této lokalitě dělal náhodný povrchový sběr. V archeologickém materiálu výrazně převládá keramika datovaná do mladší doby hradištní. V nálezech se objevily i jiné předměty, jako např. kamenná industrie, osteologický materiál, mazanice, kusy železných předmětů atd. Hlavním tématem práce je vyhodnocení všech keramických souborů. Tyto soubory pak následně zpracuji do databáze a pokusím se shrnout získané poznatky. Protože v jednom případě se v materiálu objevily zlomky pravěké a středověké keramiky, zmínila bych se také o intruzích a jejich problematice. Tento proces se pokusím aplikovat na jedné z tratí, a to sice na trati Ekobioprogres. Kromě keramiky se pokusím podat stručný přehled o dalších nálezech. Kromě keramiky a jejího zpracování bych se chtěla zaměřit na samotnou mladší dobu hradištní z pohledu charakteristiky keramiky. Tuto kapitolu zařazuji do své práce z důvodu, že tato fáze slovanského osídlení je na Moravě často opomíjena. Faktem zůstává i to, že toto období je v literatuře zpracováno pouze tematicky, nikoliv komplexně. Velká pozornost je věnována pouze 10. století, a to přesně zániku Velké Moravy a povelkomoravskému období. V Čechách je oproti Moravě situace jasnější a lépe propracovanější. Závěrem bych chtěla věnovat pozornost slovanskému osídlení tohoto regionu, respektive území Boskovické brázdy. Zde se pokusím nastínit to, že slovanské období se v tomto regionu pozvolna vyvíjelo. Chtěla bych hlavně zdůraznit, že mladší doba hradištní byla pojítkem mezi slovanským obdobím a vrcholným středověkem. V práci

budu

vycházet

hlavně

z odborných

článků

věnujících

se

především

mladohradištnímu období. Při práci s keramikou budu čerpat hlavně z článků a publikací B. Dostála, V. Goše, J. Macháčka, Vl. A R. Nekudových, R. Procházky a Č. Stáni. Keramický soubor se pokusím rozdělit podle deskripčního systému od R. Procházky, který byl vytvořen na základě popisu brněnské středověké keramiky. Tento systém, postavený na brněnské keramice, R. Procházka se svými kolegy rozpracoval a dodnes stále doplňuje. Tím vznikl 5

univerzální systém pro mladohradištní a středověkou keramiku. Při zpracování ostatních témat mé práce budu vycházet hlavně z článků a ústních výpovědí A. Štrofa a R. Procházky, kteří Bořitov a celý region velmi pozorně sledovali a zkoumali. V oblasti intruzí se zaměřím především na studie E. Kazdové, M. Kruťové, M. Kuny, J. Rulfa a S. Vencla. Při zpracování historie osídlení Bořitova a celého regionu budu vycházet z článků V. Souchopové, J. Nekvasila, R. Procházky, A. Štrofa. Při zpracování osídlení nemohu opomenout ani zmínku o Trstenické stezce, která tímto regionem procházela. Na konci celého procesu očekávám, že vznikne práce podávající stručný přehled o celé etapě mladší doby hradištní na katastru obce Bořitova.

6

2. Mladohradištní období Pro periodické zařazení tohoto období je nutné zmínit, že jde o období raného středověku. Jedná se hlavně o období Slovanů, kteří na našem území hráli důležitou roli a měli velký vliv pro náš další historický vývoj. Raný středověk se dělí do několika období, která však nemají pevná ukotvení začátku a konce jednotlivých etap. Mnoho badatelů se dodnes pře o stanovená období a jejich chronologii. Vzniklo několik periodizací. V dnešní době platí schéma navazující na trojdobý periodizační systém J. Eisnera. Ten použil pro slovanské období termín hradištní doba, kterou rozdělil na starší, střední, mladší. Tento systém doplnila později D. Bialeková o časně slovanské období (Bialeková 1980, 213–216). Dnes je tedy všeobecně uznávaný tento periodický systém i s orientačním chronologickým zařazením (Lutovský 2001, 235): 1.

Časně slovanské období

příchod Slovanů – 600/650.

2.

Starší doba hradištní

600/650–800.

3.

Střední doba hradištní

800–950. Jde o období Velké Moravy a počátků českého státu.

4.

Mladší doba hradištní

950–1150 (1200).

Datování mladší doby hradištní se ustálilo na léta 950–1200. R. Snášil (Goš 1977, 291) pak dále rozděluje mladší dobu hradištní, ze které vyčleňuje a navrhuje další stupeň – pozdní dobu hradištní. Tu datuje do let 1200–1250. Mladohradištní období zahrnuje dobu existence českého státu za vlády přemyslovských knížat (Lutovský 2001, 235).

2.1.

Charakteristika

Mladohradištní období se vyznačuje pádem a rozpadem moravské říše, která je velmi známá jak vědecké, tak i široké laické veřejnosti. Jedná se o stát Velká Morava, jehož největší rozkvět spadá pod vládu schopného knížete Svatopluka (871–894). Z písemných pramenů máme jen velmi málo informací o situaci na Moravě v době po pádu Velké Moravy až do doby připojení k přemyslovskému státu, které proběhlo někdy v letech 1019/30.

2.1.1. Z historického hlediska Svatopluk dokázal, že je schopný a silný panovník. Avšak ani jeho silná osobnost nedokázala zaručit stabilitu státu. Po jeho smrti došlo k pozvolnému rozpadu říše. Od moravské části se odpojuje Panonie a záhy i Čechy.

7

Na Moravě byla situace poněkud komplikovanější. Po smrti Svatopluka nastoupil na trůn jeho syn Mojmír II. (894–906). I když se ubránil východofranským vpádům, dostala se Morava pod vliv starých Maďarů1, a vyčerpaná společnost začala propadat pohanství. Mojmírův pokus o záchranu říše byl však neúspěšný. V roce 903 nebo 904 utrpělo vojsko velkou porážku od Maďarů. Došlo ke zpustošení moravských hradišť. Prameny dokonce hovoří o „vylidnění“ Moravy (Čornej 1993, 31, Třeštík 1997, 285–287). Ale tento argument je vyvrácen dalším názorem. Po rozpadu Velké Moravy se osídlení pod vlivem politických i vojenských událostí 10. století přesunuje do bezpečnější lesní a kopcovité oblasti jihozápadní Moravy a okrajů Drahanské vrchoviny. Na Střední Moravě i v Hornomoravském úvalu pokračuje plynulý vývoj od velkomoravského období do doby začlenění Moravy do rámce přemyslovského státu (Měřínský 1986, 68, Měřínský 2008, 7). Toto období často nese přívlastek temné. Důsledkem těchto událostí se jádro státního území rozpadlo a obyvatelstvo se vrátilo k předstátnímu stavu. Morava sice nebyla – na rozdíl od Jižního Slovenska – bezprostředně Maďary ovládnuta, zanikla však vláda dynastie a rozpadla se církevní organizace (Čornej 1993, 32; Třeštík 1997, 287). Politické, kulturní a hospodářské centrum bylo přesunuto na západ do Čech, kde bylo lépe geograficky chráněno horami. V roce 955 proběhla bitva na Lechu a došlo k uklidnění poměrů. Byly zastaveny maďarské kořistnické vpády, které sužovaly celou střední i západní Evropu. Morava si udržela samostatné postavení i přes to, že vznikl nový český i uherský státní útvar a Východní bavorská marka (Měřínský 2008, 8). V druhé polovině 10. století se situace na Moravě komplikuje. Moravské území se stává prostorem, kam expandovaly a kde se střetávaly mocenské zájmy všech tří v sousedství vznikajících státních útvarů: přemyslovského v Čechách, piastovského ve Velkopolsku a maďarského za řekou Moravou (Jan 2005, 19). Tuto situaci, podle některých badatelů, využil Boleslav I. (935–972) a připojil Moravu až po řeku Váh ke svému knížectví. Další změna nastává za vlády Boleslava III. ( 999–1002, 1003–1037). Ten už nedokáže čelit expanzivní politice polského krále Boleslava Chrabrého (922–1025), který využil neurovnaných poměrů v Čechách. Zanedlouho potom, co dobyl Krakovsko, se nakonec zmocnil i Moravy. Dynastie Piastovců vládla na Moravě až do let 1019/1030. V těchto letech byla totiž definitivně polská vojska knížetem Oldřichem (1012–1034) z Moravy vyhnána. I když se o připojení Moravy k Čechám zasloužil Oldřich, obě země organizačně spojil až Břetislav I. (1035–1055) a jako první vládl tomuto území pevnou rukou (Žemlička 2002, 33). I když Morava byla spojena 1

Staří Maďaři byli v 9. století zaznamenáni v Karpatské kotlině jako nový kmen. O jejich pravlasti se vedou četné diskuze. Většina badatelů zastává názor, že jde o kmen z oblasti středního Uralu, západní Sibiře a oblasti Baškirie na střední Volze (Měřínský 1986, 21).

8

s Čechami, představovala samostatný úděl, jakousi pohraniční marku s vojenským zaměřením (Měřínský 2008, 11). Z vojenských a částečně i kulturních důvodů zde vznikl východní (Olomoucko) a západní (Brněnsko) úděl. Z Brněnského údělu se později vyčlenilo Znojemsko. Tyto úděly spravovali potomci mladších bratrů Vratislava II. (1061–1092). Jejich vláda podléhala dohledu pražského knížete. Na Moravě přecházely úděly Přemyslovců dědičně – z otce na syna. V Čechách u pražských Přemyslovců se tato dědičná linie na žádném území nevyskytovala. Právě pro svoji samostatnou vládu a vlastní dynastie vznikl konflikt mezi Prahou a moravskými úděly. Časté vpády Moravanů do Čech vrcholily poté, co se Čechové chtěli zbavit nepohodlného knížete a za pomoci Moravy ho nahradit knížetem jiným. Z mnoha vpádů do Čech pouze tři moravská knížata usedla na pražský trůn. Byl to brněnský Konrád I. (1092), Svatopluk z Olomouce (1107–1109) a znojemský Konrád II. Ota (1189–1191) (Měřínský 2008, 11 – 13; Žemlička 2002, 36). Už z výše zmíněného popisu je jasné, že v Čechách převládal v tomto období poněkud odlišný model vlády než v západních státech. Později vládu moravských údělníků vystřídalo markrabství. Průběh byl pozvolný. Učinil tak kníže Bedřich, který ustanovil svého nevlastního bratra Přemysla2 zástupcem na Moravě a udělil mu roku 1179 hodnost markraběte. Vznikl tak trojstupňový model správy. Vrchní vládu na Moravě zajišťoval pražský kníže v zastoupení svého pověřence, který měl titul markraběte, a ten vládl údělníkům. Po současném vymření přemyslovského rodu v Olomouci, Brně i ve Znojmě se vlády na Moravě ujímají Vladislavovci3. Roku 1197 se správy Moravy ujal Vladislav Jindřich. Tento správní systém pokračoval bez výraznější změny až do roku 1222, kdy Vladislav Jindřich umírá (Žemlička 2002, 581). Bouřlivý vývoj 13. století ve všech etapách života tehdejší společnosti znamenal proměnu raně feudálního knížectví ve stabilizovanou a hospodářsky vyspělou monarchii vrcholného středověku. Ve 13. století vládne dynastie Přemyslovců i na Moravě vždy pod vrchní vládou českého krále (Měřínský 2008, 13). Další vývoj Moravy nespadá do této práce.

2.1.2. Z archeologického hlediska Na Moravě máme málo hmotných nálezů z mladohradištního období. I přesto lze na základě nalezených předmětů materiální kultury i dalších indicií postihnout určité chronologické horizonty z 10. století na sídlištích a výjimečně na pohřebištích (Měřínský 1986, 19).

2 3

Jde o pozdějšího Přemysla Otakara I.. Patří taktéž do dynastie Přemyslovců.

9

Prvním nálezem, kterým můžeme dokreslit historické hledisko mladohradištního období, jsou staromaďarské hroby s typickými artefakty nejen na území Moravy, ale i v přilehlých sousedních zemích. Největší výskyt staromaďarských hrobů je zaznamenán na jihozápadním Slovensku. Jde především o tyto lokality: Komárno, Čalovo, Sládkovičovo, Červeník, Hlohovec, Nitra, levice, Šaly (Ruttkay 2002, 183–184). Také v sousedním Rakousku došlo nedávno k unikátnímu objevu staromaďarského hrobu ve středu obce Gnadendorf, který leží poblíž Mistelbachu. Jde o polykulturní naleziště. V roce 2000 zde byl objeven staromaďarský hrob s lidským a koňským skeletem a dlouhými zbraněmi. Po důkladné analýze bylo zjištěno, že jde o pohřeb bojovníka s koněm z 10. století. Nejen čeští, ale i rakouští vědci spojují tento nález s moravským knížectvím a situací na Moravě na přelomu 9. a 10. století (Deim 2006, 217). Na Moravě máme zatím pouze jeden nález hrobu, a to na moravské hranici u Skalice. Hrob obsahoval kostry, lebku a kosti noh koně, dva železné třmeny, fragment železného udidla a při lebce pohřbeného železný kosočtverečný hrot střely s trnem. Jiné předměty, které bychom mohli spojit přímo se staromaďarskou periodou, nemáme. Pochyby vyvolává lokalita Bažantnice u Staré Břeclavi, kde je doloženo pohřbívání až do mladší doby hradištní. Další soubor nálezů staromaďarského původu mohou být tři mince nalezené západně od atria trojlodní basiliky4 v Mikulčicích. Dalším dokladem, který je spojován s Maďary a Karpatskou kotlinou, je výzdoba sídlištní keramiky rádélkem, která je typická pro oblast Karpatské kotliny na přelomu 9./10. století a s největší pravděpodobností se tento prvek dostal i na Jižní Moravu. Výzdobu rádélkem na Moravě lze doložit do doby po polovině 10. století nálezem hrnce u IV. Kostela v Mikulčicích, nálezem keramického fragmentu s téže výzdobou na lokalitě Prosiměřice I, Kojetín, Brno–Maloměřice. Další předměty, které mohou být chronologicky citlivé, ale často diskutabilní, jsou některé typy třmenů, udidel, hroty střel rombického tvaru s trnem na nasazení račiště, někdy i hroty rozeklané. Můžeme zde konkrétně jmenovat některé předměty: udidla se zaškrcovanými postranicemi nalezená na Troubelu, v jihozápadním podhradí Břeclavi – Pohanska, v depotu v obj. 444 v Mikulčicích v prostoru VIII. Kostela. Hroty šípů rombického tvaru nacházíme na Moravě v Mikulčicích v prostoru vlastního knížecího hradu na Valech, na hradišti Petrova louka u Strachotína, na Pohansku u Břeclavi v mladších hrobech č. 20 a 275 kolem kostela i z prostoru velmožského dvorce posledně jmenované lokality (Měřínský 1986, 27–34) . Dalšími doklady demonstrujícími moravský vývoj 1. poloviny 10. století mohou být archeologické výzkumy. Jde hlavně o odkryvy hradišť a pohřebišť. Právě v prvních třech až

4

Jde o III. kostel.

10

čtyřech desetiletích 10. století, tedy v době, kdy vymírala generace žijící na sklonku existence velkomoravského státu (vlastně v době jeho největšího rozmachu a pádu), se podle některých badatelů v hrobech objevují nejvyspělejší šperky. Postupně však procesy probíhající během 1. poloviny 10. století vedly ke ztrátě významu centrálních velkomoravských hradišť na Jižní Moravě a rustikalizaci celé kultury (Měřínský 1986, 34). Tento horizont se dá dobře vysledovat na některých kostelních hřbitovech ve velkomoravských centrech i na venkovských pohřebištích. Řada těchto pohřebišť pak končí v průběhu 1. poloviny 10. století a pouze některé z nich plynule pohřbívají až do 11. století, kdy se pak stávají řadovými mladohradištními pohřebišti. To se stává dokladem kontinuity vývoje a protiargumentem vylidnění Moravy při útocích Maďary. Horizont 1. poloviny 10. století lze zachytit na Pohansku u Břeclavi, v Mikulčicích na nejmladších hrobech kolem II. kostela, v Mikulčicích –Těšících na venkovském pohřebišti, na terase mezi Mušovem a Pasohlávkami, ve Vícemilicích, v Horních Dunajovicích, na dvou hrobech z Hodonic na Znojemsku. Další pohřebiště horizontu 10. století lze předpokládat tam, kde jsou zachyceny hroby velkomoravského období a řadové hroby 11. a 12. století. Zde dochází k nárůstu nekropole. Může jít o tyto lokality: Mušov, Horní Dunajovice, Stará Břeclav, Dolní Věstonice „Na pískách“, Předmostí u Přerova, Držovice, Josefov, Prušánky, Nechvalín, Lužice, Holubice, Sady u Uherského Hradiště (Měřínský 1986, 34–42). Důležité poznatky byly objeveny při výzkumech opevněných center. Jde hlavně o řadu jihomoravských hradišť. Při výzkumech byly zjištěny stopy násilných zásahů do života společnosti obývající tyto lokality, požárové vrstvy a destrukce valových opevnění, nálezy železných předmětů, skupiny nádob atd. Většina depotů železných předmětů je datována do konce 9. a počátku 10. století. Patří sem nálezy z prostoru VIII. kostela v Mikulčicích, Starých Zámků u Líšně, Rajhradu, Petrovy louky u Strachotína (Měřínský 1986, 52–63).

2.2.

Keramika mladohradištního období

Mladohradištnímu období

na Moravě, stejně jako studii keramiky z téže doby, bylo

věnováno málo pozornosti. Systematickému zpracování brání jak neuspokojivý stav výzkumů, tak i zpřístupnění nálezů z těchto lokalit, na nichž byl proveden archeologický výzkum (Nekuda 1984, 23). Navíc na řadě hradišť z 11. – 12. století nebyl nálezový materiál včetně keramiky řádně publikován nebo informace o keramice byly pouze informativní bez nějakého statistického vyhodnocení.

11

Při studiu slovanského materiálu na Moravě, zejména pak z 10. – 12. století, vidíme, že se navzájem liší nádoby z různých regionů drobnými odchylkami v profilaci nádob, použitou surovinou k výrobě a případně variantami výzdob. Je však samozřejmé, že základní vývojové tendence u základních typů keramiky zůstaly zachovány na celé Moravě (Goš 1977, 291). Keramikou z mladohradištní doby se na severní Moravě nejvíce zabýval V. Goš (Goš 1977, 291–292; Nekuda R. 1984, 23). Na základě nálezů z Mohelnice a Želechovic vypracoval schéma, jehož základem byly čtyři základní skupiny: hrnce, zásobnice, mísy a technická keramika. Do různorodé skupiny pak zařazuje láhve, nádoby s cylindrickým hrdlem, kónické nádoby, pokličky a džbány. Statistické vyhodnocení provedl z rozdílu okrajových profilací nádob z nálezů v Mohelnici. Pozornost mladohradištní keramice věnovali i Vl. a R. Nekudovi (Nekuda R. 1984; Nekuda V. 1985; Nekudovi 1997; Nekuda V. 2000). Na docela početný soubor keramiky narazili při výzkumu ve Mstěnicích. Při tomto výzkumu bylo zjištěno intenzivní raně středověké osídlení, které probíhalo od počátku 9. – 13. století. Na základě nalezeného materiálu vypracoval Vl. Nekuda vlastní typologii keramiky, kterou použil na této lokalitě. Této problematice se věnoval i R. Procházka (Procházka – Štrof 1983, Procházka 1984, Procházka – Peška 2007), který mi pomohl s určováním keramiky a zároveň poskytl vlastní materiál k mé práci. Určení a charakteristiku mladohradištní keramiky lze provést na základě absolutního a relativního datování. Některé zlomky nebo samotné kusy keramiky se podařilo absolutně datovat pomocí mincí, záušnic, železných předmětů nalezených v příslušném souboru. Keramický materiál z 11. – 12. století datovaný mincemi pochází v podstatě z celého území Moravy (Nekuda 1984, 31). Důležitost mají i soubory, které pocházejí z mladohradištních opevnění. Tato opevnění ve větší míře nepřečkala 12. století. Nalezené soubory z hradišť „Hrůdy“ u Sudoměřic, ze Spytihněvi, z Opavy Kylešovic, z Hradce u Opavy a z hradu „Rokyten“ zatím částečně publikoval B. Novotný (Novotný 1970, 10; Nekuda R 1984, 27– 30). Velký přínos pro poznání mladohradištní keramiky mají sídliště.

2.2.1. Materiál Materiál, který se používal na výrobu keramiky v tomto období, můžeme rozdělit do tří typů. Jedná se o keramiku tuhovou, netuhovou a keramiku z jemně plavené hlíny (Nekuda R. 1984, 44; Procházka – Štrof 1983, 50).

12

Jedním ze stěžejních znaků této keramiky na Moravě je tuha5 v její základní hmotě. Často je tento typ nazýván tuhová keramika. Problematikou tuhové keramiky se zabývá K. Černohorský. Ten nesouhlasí s obecně uznávanou teorií, že se tento typ keramiky na Moravě objevuje až po 10. století, ale s určitostí tuhovou keramiku zařazuje do 9. století a později vyslovil názor, že tento typ byl vyráběn už v 8. století (Nekuda R. 1984, 30). Keramika 11. století obsahuje zvláště vysoké procento tuhy. Výrazné užití tuhy v surovině vrcholí na přelomu 12. a 13. století. Jámy na zpracování tuhy byly objeveny V. Gošem v Mohelnici v areálu hrnčířských dílen a R. Snášilem v Záblacanech. Na jihozápadní a Jižní Moravě tvoří tuha základní hmotu mladohradištní keramiky a tuhová keramika byla nalezena ve Mstěnicích, na Kramolínském hradisku a v lokalitě „Klášterka“ (Goš 1975, 338–340; Nekuda R. 1984, 30–31). Tuha tvořila charakteristickou složku hliněného těsta na celém území Moravy. Teritoriální rozšíření raně středověké tuhové keramiky se ve slovanském prostředí omezuje na území Moravy, Jižních Čech, jižního Polska, Rakouska, Bavorska (Nekuda R. 1984, 30). Otázka počátků slovanské tuhové keramiky na Moravě i v širší oblasti střední Evropy je tedy v odborných kruzích předmětem diskuze (Dostál 1994, 45). Tuhová keramika má zpravidla na vnější, ale někdy i na vnitřní straně jemný povrchový nátěr vypálený většinou do různých odstínů hnědé a šedé barvy (Nekuda 1984, 31). Tuha v keramice měla zabránit praskání nádob při pálení v pecích a při používání nádob u otevřených ohnišť. Tuha měla také tmelící funkci. Na počátku mladohradištní doby převažuje tuhová keramika, která s postupem času klesá, a v konečném případě se v nádobách vyskytují spíše nedrcená zrnka tuhy. Netuhová keramika se v tomto období vyznačuje příměsí písku a někdy i slídy. Tento typ keramiky, vyráběný z běžného „hradištního těsta“, byl nalezen v mladohradištní keramice na Pohansku u Břeclavi a na spytihněvském hradisku (Nekuda R 1984, 31, Procházka – Štrof 1983, 50). Dalším typem je keramika z jemně plavené hlíny. V mladohradištním období je velmi vzácná a výskyt ojedinělý. Nálezy pocházejí z Hradce u Opavy, z hradiska v Opavě– Kylešovicích, z hradiska Pohansko u Břeclavi (Nekuda R. 1984, 31).

5

Tuha ve slovanské keramice není žádné nóvum. Uplatnila se při výrobě keramiky už v průběhu pravěku a rané doby dějinné. První objev tuhové i tuhované keramiky byl v neolitické lineární kultuře. Další používání tuhy se projevilo v podobě ozdobného tuhování nádob v době halštatské, a to v kultuře velatické, podolské, slezské, v mladší fázi horákovské a platěnické. Tuha se používala i v laténském období a pak hojně ve slovanském prostředí.

13

2.2.2. Technologie výroby Výroba v tomto období se nijak neliší od výroby ze středohradištní doby hradištní. Keramika byla vyráběna nálepovou technikou a obtáčena na ručním kruhu za pomalé rotace (Goš 1977, 299; Macháček 2001, 22). Znakem této keramiky je i dobrý výpal. Barva povrchu po výpalu kolísá mezi šedou, hnědou až okrovou. Výpal byl prováděn v hrnčířských pecích. V Mohelnici došlo k průzkumu celého komplexu hrnčířských dílen ze 12. století (Goš 1977, 299).

2.2.3. Typy nádob Při rozdělení keramiky použijeme schéma V. Goše (Goš 1977, 291). Ten nádoby dělí do 4 skupin: hrnce, zásobnice, mísy a technická keramika. Dalším typem bude různorodá keramika, kam zařadíme láhve, nádoby s cylindrickým hrdlem, kónické nádoby, pokličky a džbány. Tvarová škála keramiky tohoto období na severní Moravě je o něco bohatší než na Jižní Moravě. Kromě typických tvarů můžeme na Severní Moravě nalézt například tyglíky, dyzny, zlomky pánví a láhve (Goš 1970, 43). Hrnce Jde o nejrozšířenější typ mladohradištní keramiky. Tvarem plynule navazují na hrnce středohradištního období. Výjimku tvoří pouze Olomouc, kde byly tvary hrnců poněkud dokonalejší. Tyto dokonalejší hrnce pocházely z dílen hrnčířů pracujících s vyspělejší technologií (Goš 1977, 293). Tělo hrnců má vejčitý, kulovitý nebo soudkovitý tvar. Jejich výška se pohybuje v rozmezí 10–22 cm. Podle velikosti průměru okraje byly nejrozšířenější hrnce střední velikosti (přes 50 %), zatímco malé a velké hrnce jsou zastoupeny stejnoměrně (asi 25 %) (Nekuda R. 1984, 33). Typickým znakem mladohradištních hrnců je podle R. Nekudy žlábkovité hrdlo, výrazně odsazené jak od těla nádoby, tak i od okraje. Předěl mezi okrajem a hrdlem tvoří obvodová lišta ve tvaru trojúhelníku (Nekuda R. 1984, 33). Podle V. Goše (Goš 1977, 293) má typický mladohradištní hrnec soudkovitý nebo vejčitý tvar, jednoduše zdobené, rovné dno často se značkou, hrdlo je dovnitř prohnuté a okraj různě profilovaný. Rozměry hrnce u Goše jsou : výška kolísá mezi 15–25 cm, průměr okraje měří 14–22 cm, dno má průměr kolem 10 cm. V průběhu mladší doby hradištní se tvar těla téměř neměnil. Častým změnám podléhal tvar okraje, použitý materiál a výzdoba.

14

Okraje hrnců se vyvíjely od jednoduše profilovaných tvarů typických pro 10. století až ke vzhůru vytaženým a římsovitým okrajům. Celý proces vytažení okrajů proběhl nejrychleji v 11. století. Ve 12. století dochází k malému zvýšení okraje a mizí lišta ze spodní části okraje. V 1. polovině 13. století je okraj tvořen vysokou obvodovou římsou. Vývoj okraje byl ovlivněn řemeslnou výrovou a obecným vkusem spotřebitele (Goš 1977, 293). Změna nastala i ve výzdobě. Starší hrnce mají vodorovné rýžky nebo husté žlábky kladeny vedle sebe. Na podhrdlí se objevují pásy šikmých vrypů nebo pásy hřebenových vrypů. Mladší hrnce mají výzdobu jednodušší, která má pouze vodorovné žlábky pokrývající horní část těla. Zřídka se na podhrdlí objevuje pás šikmých vrypů nebo žlábková vlnovka. Častější je i vnější výzdoba lišty okraje. V závěru tohoto období se hrnce zdobí rádélkem (Goš 1977, 294–295). Zásobnice Na počátku mladohradištní doby se v Čechách a na Moravě objevuje nový keramický tvar – zásobnice. Tyto nádoby se vyznačují masivností a velikostí. Masivní zásobnice na Moravě měly užitkový tvar a výrova nebyla ovlivněna zvenčí. Výrobu mladohradištních zásobnic na Moravě kladl J. Mackerle do 11. – 12. století a jejich zánik spojoval s tzv. německou kolonizací. Archeologické výzkumy prokázaly, že výroba zásobnic trvala celý středověk. Výroba zásobnic končí někdy v 15. století. Příčina zániku těchto nádob je připisována výrobě dřevěných nádob (Goš 1977, 297; Goš – Karel 1979, 163; Nekuda R. 1984, 43). Na výrobu zásobnic byla použita hrubší hmota s převažující drcenou tuhou. Povrch byl natírán jemnou hlinkou, která po vypálení změnila barvu. Povrchová barva zásobnic je tedy rozeznatelná od barvy na lomu. Zásobnice mají převážně kónické tělo a někdy stěny mírně vyhnuté. Obecně se zásobnice dělí podle tvaru na: kónické a lahvovité. Speciální dělení zásobnic 11. století pak provedl V. Goš. Toto dělení platí pouze pro Severní Moravu. V. Goš vyčlenil dva typy (Goš 1977, 296– 297; Goš – Karel 1979, 164–166): I. typ Má nižší zesílený okraj, na vnější straně různě profilovaný. Nádoby jsou menší a těla baňatá s bohatým zdobením. Zásobnice jsou z tuhové hlíny. Povrch se natíral engobou. Protože se doposud nepodařilo nalézt ani jeden exemplář v celku, nemáme celkové rozměry. Zásobnice jsou datovány do 11. století.

15

II. typ Má vyšší rovný okraj různě profilovaný. Dalším znakem je prožlabené hrdlo a bohatě zdobené kónické tělo. Průměr okraje se pohybuje v rozmezí 40–50 cm a výška kolísá mezi 50–60 cm. Tento typ se nacházel na všech sídlištích mladší doby hradištní na Severní Moravě. Jak u hrnců, tak i u zásobnic má tělo stejný tvar. Vyvíjela se pouze profilace okraje, použitý materiál a výzdoba. Zásobnice jsou datovány do 2. poloviny 11. století. Nejstarší tvary tohoto typu mají zesílený okraj velmi málo profilovaný. Ve 12. století dochází k výrazné profilaci okraje. Začátkem 13. století se okraje zjednodušují a mají kyjovitý tvar. Výroba těchto nádob byla prováděna na masivním hrnčířském kruhu tzv. laténského typu. Postupem času však vzhledem k větší masivnosti a velikosti zásobnic dochází ke změnám technologie výroby (Goš – Karel 1979, 171). Výzdobu tvoří tři základní prvky: ryté žlábky, vrypy a lišty v různých kombinacích a modifikacích. Výzdoba v tomto případě určuje i hrubé chronologické zařazení. Zásobnice jsou zdobeny více než hrnce. Výzdoba většinou pokrývá celý povrch těla a vnější hranu okraje. Nejbohatší výzdobu mají zásobnice datované do 12. století. Tělo je pokryto plastickými lištami, pásy vrypů a žlábky. Ale ve 13. století dochází k několika změnám. Mizí plastické lišty a výzdoba se redukuje na šikmé vrypy na podhrdlí a žlábkování těla (Goš – Karel 1979, 170). Na některých okrajích mladohradištních zásobnic se objevují ryté značky. V moravských nálezech nalézáme šipky, římská čísla, písmena římské abecedy. V mladohradištním období převažují šipky a motiv tzv. přesýpacích hodin. V 11. a 12. století jsou značky řemeslnickovýrobním znakem, který mohl mít význam lidově pověrečný (Goš – Karel 1979, 173). Mísy Tento druh nádob nepatří k častým výrobkům hrnčířů této doby. Mísy jsou nádoby, které mají nižší výšku, než je průměr okraje. Tato skupina je velmi pestrá a různorodá. Mísy sloužily hlavně k přípravě a předkládání tekutých a kašovitých pokrmů (Goš 1977, 297). U výzdoby, která se podobá výzdobě jiných typů keramiky, převládají široké vodorovné nebo vlnovkové žlábky. Ojediněle se objeví šikmé vrypy. Mísy mají často kónický tvar. Při určování se vychází z typologie mís podle Z. Váni z roku 1958 (Váňa 1958, 185–248) : I. typ

mísy se zataženým okrajem.

II. typ

kuželovitě rozevřené mísy.

III. typ mísy s prohnutým hrdlem. IV. typ dvojkónické mísy. 16

V. typ

mísy s válcovitým hrdlem.

VI. typ mísy na nožce. VII. typ pekáče. VIII. typ talířovité misky. Do mladohradištního stylu patří některé varianty z I. typu, přičemž forma Id se objevuje jen v pozdním období. Dále sem patří i II. typ, kde konkrétně forma IIc patří do 11. – 12. století a forma IId je doložena v 10. – 11. století. Z mís III. typu lze do mladohradištního stylu zařadit formy IIIa1, IIIa2, IIIa3, IIIb1, IIIb2. Také ve IV. typu jsou formy IVa1, IVa2, IVa3, IVb1, IVb2, IVb3 dožívají v mladohradištním období. Mísy V. typu jsou většinou mladohradištního charakteru. VI. typ nemá zatím spolehlivé datování. VII. typ se pak objevuje ojediněle i ve 13. století stejně jako VIII. typ (Váňa 1958, 185–248). Technická keramika Přesleny Přesleny jsou předměty řadící se do této skupiny. V mladohradištní keramice jsou jen ojedinělé nálezy. Přeslen je malé závaží udržující při soukání vlákna z koudele vřeteno v rovnováze a v setrvačném pohybu. Slouží k ručnímu spřádání příze. Tyto předměty jsou přímým dokladem textilní výroby. Přesleny se vyráběly z různých materiálů, většinou z hlíny, kostí, olova, kamene, jantaru, parohoviny, dřeva, ze skla nebo z organické hmoty. Jejich tvar je velmi rozmanitý (kulovité, kotoučkovité, válečkovité, čočkovité, ve tvaru komolého kužele, …). Ve slovanském období se přesleny vyskytovaly už v nejstarších fázích slovanského osídlení, hojně i ve středohradištním období a nejvíce v mladohradištním období (Lutovský 2001, 273). Různorodá keramika Láhve Z typologického rozboru a zeměpisného rozšíření nálezů jasně vyplývá, že vlastní oblastí slovanských lahví a lahvovitých tvarů jsou Čechy a Karpatská kotlina. Na ostatních územích (Lužice, Slezsko, Polsko) hrají jak kvantitativně, tak i kvalitativně poměrně bezvýznamnou roli a představují buď

přímo import, anebo alespoň ohlas vlivů z klasické oblasti bez

vlastního vývoje. Ve východoslovanské oblasti se láhve a lahvovité tvary vyskytují pouze sporadicky, ale mají samostatný vývoj. Na území balkánských Slovanů nedošlo zatím k žádnému nálezu tohoto typu keramiky (Váňa 1956, 138; Nekuda R 1984, 40–41). Pro dělení se používá typologie Z. Váni (Váňa 1956, 105–147): I. typ – tvary s dvojkónickým tělem. 17

II. typ – tvary se soudkovitým tělem. III. typ – tvary s vejčitým nebo kónickým spodkem. IV. typ – láhve s válcovitým tělem. V. typ – čutory. VI. typ – zoomorfní formy. Mladohradištní

lahvovité

tvary na

Moravě

mají

ještě

všechny

znaky lahví

středohradištního období a kulturního proudu, který se na Moravě šířil v prvé polovině 9. století z Karpatské kotliny (Nekuda R. 1984, 43). Vrcholným obdobím českých lahví bylo 9. a 10. století. V 11. století dochází k tvarovému i ornamentálnímu vývojovému ústupu. To souvisí celkově s úpadkem keramické výroby té doby. Některé formy však přežívají až do pozdního středověku (Nekuda 1984, 43; Váňa 1956, 143 ). Konvice Jediným exemplářem v mladohradištní keramice je konvička z Cizkrajova datovaná k roku 1170. Na této nádobce se objevují dva prvky: ucho a trubkovitá výlevka. Právě tyto prvky mohou být zárodky nového typu nádoby – džbánku. Konvice s výlevkou a uchem se hojně vyskytují v Porýní a v Rakousku kolem 2. poloviny 12. století a jsou řazeny do západního vlivu. Konvice s výlevkou nacházíme v souborech od 13. století (Nekuda R 1984, 43). Nádoby s cylindrickým hrdlem Jde o velmi charakteristický tvar spadající do mladohradištní doby. Objevují se náhle a jejich výskyt je spojován s pobytem polských vojsk Boleslava Chrabrého. Nádoby se podobají hrncům. Mají nižší tělo zdobené vodorovnými žlábky. Charakteristické je pro ně 3–4 cm vysoké válcovité hrdlo. Často se vyráběly z písčité hlíny šedě vypálené. Některé nádoby byly zhotoveny i z tuhové hlíny a měly černošedou barvu. Nádoby z tuhové hlíny svědčily o domácí provenienci. Nádoby s cylindrickým hrdlem se vyráběly hlavně v horním Pomoraví v 11. – 12. století. Nálezy tvoří jen nepatrné procento. Rovné cylindrické hrdlo se nalézá velmi zřídka, okraj se vychyluje ven a je spíše nálevkovitě rozevřený, anebo nepravidelně zduřelý (Goš 1977, 298–299). Kónické nádoby Objevují se ojediněle na sídlištích. Jsou zhotoveny z písčitého materiálu promíšeného tuhou hnědé barvy. Nádobu zdobí žlábkování. Tyto nádoby se vyskytují převážně v Polsku, odkud se mohly dostat na Moravu. Poklice a poháry se v tomto období vyskytují minimálně nebo vůbec, hlavně v závěru tohoto období. 18

2.2.4. Části nádob Některé části nádob mají díky své typologii chronologickou citlivost. Jedná se hlavně o okraje. Dna a výdutě nezachycují chronologii, pokud neobsahují typickou značku nebo výzdobu. Okraje Základem třídění okrajové profilace je způsob rozevření a modulace ukončení. V mladohradištní keramice se vyskytují okraje šikmé, svislé a dvojkónické. Podle statistiky R. Nekudy (Nekuda R. 1984, 33) se udržují starší typy okrajů, což jsou okraje šikmé, déle na Jižní a jihozápadní Moravě než na Moravě severní. R. Procházka (Procházka – Peška 2007, 143; ústní sdělení R. Procházky při konzultacích) ze svého bádání o mladohradištní keramice vypozoroval, že okraje tohoto období lze rozdělit na vzhůru vytažené a vykloněné. To má také chronologickou citlivost. Okraje vzhůru vytažené se objevují do roku 1050 a okraje vykloněné se objevují do 13. století. Dna U mladohradištních hrnců jsou dna buď rovná, nebo mírně klenutá. Dna přecházejí ve výduť pod tupým úhlem nebo v ojedinělých případech mají náznak svislého hránění (Nekuda R. 1984, 39). Často se na dnech objevují i plastické značky.

2.2.5. Výzdoba V tomto období se nachází výzdoba rytá, která převažuje, a plastická, která se ojediněle nachází na zásobnicích. Velmi častým motivem je obvodové rýhování. To mohlo být provedeno jednoduchým rydlem nebo hřebenem. Uspořádání rýh může být pravidelné, nepravidelné nebo křižující. Obvodové pásy jsou většinou v kombinaci s jednoduchými nebo vícenásobnými vlnicemi a kapkovitými vpichy, či šikmými vseky. Kapkovité vpichy a šikmé vseky se vyskytují i samostatně. Některé typy výzdoby jsou charakteristické pouze pro určité období. Datování jednotlivých prvků výzdoby proběhlo na základě nalezených souborů datovaných mincemi. Například hřebenovitý vpich se vyskytuje pouze vzácně. Patří do starší fáze mladohradištní keramiky a na základě nálezu lahvovitého tvaru z Kelče je datován do začátku 11. století. Také jednoduchá vlnovka na vnější straně okraje je řazena do 13. století. Tento jev byl datován na základě nálezu okrajových střepů ze Želechovic (Nekuda R. 1984, 35–36). Zvláštní pozornost vyžaduje výzdoba provedená radélkem. V naší dosavadní literatuře je tato výzdoba spojována s kolonizací. Převažuje zde mechanický názor německých badatelů, 19

kteří tento jev datují do konce 13. století a považují jej západní vliv. Nový názor do této problematiky vnesl Lobbedey, který výzdobu radélkem datuje do 11. – 12. století. Dalším nálezem z Pohanska u Břeclavi uvedl B. Dostál tuto výzdobu do velkomoravského období. V. Nekuda později zjistil, že radélko bylo na slovanském území známé již před kolonizací. Svoji teorii opřel o rozbor výzdoby mladohradištní keramiky ze zaniklé osady Mstěnice, která byla provedena radélkem. Z rozboru R. Nekudy vyplývá, že výzdoba provedená radélkem nebyla hrnčířům mladohradištního období na našem území neznámá a nelze ji tedy v žádném případě spojovat až s kolonizačními proudy (Nekuda R. 1984, 39). Plastická výzdoba v podobě lišt je doložena spíše na zásobnicích. Na hrncích datovaných mincemi není tento jev zaznamenán (Nekuda R. 1984, 39). Obecně lze říct, že výzdoba se v průběhu mladohradištní doby měnila. Hrnce starší fáze tohoto období jsou pokryty vodorovnými rýžkami nebo žlábky hustě kladenými vedle sebe, na podhrdlí se objevují pásy šikmých vrypů či hřebenovitých vrypů. Výzdoba hrnců mladší fáze mladohradištního období je jednodušší. Horní část nádoby je většinou pokryta vodorovnými žlábky. Někdy se v podhrdlí objevuje jednoduchá vlnovka nebo pás šikmých vrypů. V závěru mladší doby hradištní je pak dominantní výzdoba prováděna radélkem (Goš 1977, 294).

2.2.6. Značky na dnech Značkou na dnech v dnešní době rozumíme plastické nebo ryté označení výrobku výrobcem nebo dílny, ale patří sem i stopy po podsypce, anomální otisky atd. Z motivů značek od výrobce převažují různě členěné čtyřúhelníky, čtvercové tvary, různě proplétané čtverce, čtvrcený kruh, samotný kříž nebo kříž v kruhu, kříž s hákovými rameny a různé kruhové motivy. Některé značky, jako například kříž s hákovými rameny, čtvercovité tvary, se objevily i dříve, nejčastěji na velkomoravské keramice. Byly tedy užívány delší dobu a nemohou se stát chronologickým kritériem. Vzácným motivem je svastika a volná souběžná břevna. Zvláštním motivem je výskyt pětiprsté tzv. Boží ruky. Ta se hojně používala jako značka na dnech keramiky, ale i v denárových ražbách 11. století (Lutovský 2001, 374; Nekuda V. 2000, 232–233). Značky 9. a 10. století na dnech nádob měly jiný význam než ve stoletích následujících, protože došlo k rozvinutí řemeslné výroby. Dalšími značkami mohou být stopy po podsypce, která mohla být písčitá nebo popelovitá. Další stopy a otisky, které nacházíme na dnech, mohou být dokladem výrobní technologie. Patří sem například důlky, rýhy, plastické výčnělky. Důlky jsou negativním otiskem osy 20

hrnčířského kruhu. Rýhy a plastické výčnělky zaznamenávají otisk desky kruhu nebo způsob oddělení dna od podkladu.

21

3. Lokalita Bořitov 3.1.

Lokalizace

Bořitov je malá vesnice ležící na území Jihomoravského kraje v okrese Blansko v nadmořské výšce 310 m. n. m. a rozlohou zaujímá asi 992 ha. Leží při důležité silniční komunikaci Brno – Svitavy. Bořitov leží na jižním okraji Lysické sníženiny. Obcí protékají dva potoky. Ze severu teče Lysický potok, který se v jižní části Bořitova spojuje s Býkovkou, a ta se v Rájci vlévá do řeky Svitavy (Obr. 1, 2).

3.2.

Přírodní prostředí

Geologický podklad je tvořen velmi dobrými sprašovými půdami, které překrývají jílovité vrstvy. Dostatečná hustá síť vodotečí zajišťuje velké vodní zdroje. Tyto dvě složky vytvořily dobré podmínky pro zemědělskou výrobu. Okolí Bořitova je tvořeno poli, loukami a lesy. Jde tedy o porost velmi různorodý. Z dřevin zde převládá dub, borovice, smrk. Roční teplota se pohybuje v průměru kolem 8 oC a srážky jsou asi 550 mm ročně. V katastru obce a jeho blízkém okolí se nachází řada surovin, které byly velmi důležité v pravěku. Jde především o keramickou hlínu a tuhu pro výrobu keramiky, rohovce a břidlice vhodné pro výrobu kamenných nástrojů. Důležitou roli hraje i výskyt mědi v podhůří Vysočiny a těžba železné rudy, která je doložena od 6. století př. n. l. až do 19. století n. l., a získávala se i stříbrná ruda. Právě tyto podmínky tvořily velmi dobré prostředí pro život lidských společenství už od nejhlubšího pravěku. Bořitov i s jeho okolím se rozkládá při západním okraji pětikilometrového údolí Boskovické brázdy. Ta vznikla jako tektonická puklina v prvohorách a zasahuje až k území Rakouska.

3.3.

Dějiny bádání

Bořitov je velmi známou polykulturní lokalitou. Pro své optimální přírodní podmínky bylo toto místo a jeho okolí osídleno již v nejhlubším pravěku. První stopy lidské společnosti jsou zachyceny kamennými nástroji již před 100 000 lety. Před 40 000 lety zde žili lovci doby ledové. Před 7000 lety byla krajina osídlena již prvními zemědělci. Od té doby zde začalo trvalé osídlení tohoto kraje. Po době kamenné následovala doba bronzová a železná. Sedm vesnic a dvorců v katastru obce bylo založeno Kelty. Pak přicházeli germánští Svébové a po nich Langobardi. V 6. století se zde usazují i Slované, kteří založili novou vesnici v trati 22

“Niva” a “Zádvoří”, která na počátku 10. století, kdy zanikla Velkomoravská říše, byla přesunuta do prostoru "farského kopečka”. Díky této vesnici pak vznikl základ dnešní vsi s dřevěnou tvrzí. Na přelomu 12. a 13. století dochází k velkému rozmachu osídlení v celé krajině. Výrazně se v tomto období osidlovala Drahanská vrchovina a Českomoravská vrchovina. V katastru obce Bořitov došlo ke zhuštění sídlištní sítě. V terase nad dnešním Porčovým mlýnem a v severní části katastru v trati Lhotka vznikly dvě vesnice, které zanikly v 15. století. O těchto osadách máme jen velmi málo informací. Četné archeologické nálezy jsou také z období středověku. V polokulturním výzkumu se často objeví i nálezy z období novověku a taktéž recent. První zmínka o archeologických nálezech pochází již z 19. století. Roku 1864 se Moricu Trappovi podařilo zachytit první záměrné výkopy pomocí akvarelu, který je dodnes uložen v Moravském zemském muzeu v Brně. Nejstarší výzkumy proběhly v trati “Druhý díl” (Na panským), kde se v 80. a 90. letech 19. století odkrylo několik mohyl z mladší a pozdní doby bronzové. Roku 1886 zde prováděl výkopové práce W. Gurlitt z Narurhistorisches Museum ve Vídni, který nálezy referoval v tehdejším odborném tisku. Na něj navázal M. Helf z vídeňského muzea. Ten narazil na několik desítek žárových hrobů. Tyto nálezy byly opět zveřejněny. V roce 1971 a v roce 1983 zkoumal toto naleziště i A. Štrof. Výsledkem výzkumu bylo 120 žárových hrobů uložených většinou v popelnicích a některé překryty mohylami s kamennou konstrukcí. Roku 1878 prozkoumal J. Wankel na “farském kopečku” zajímavý hrob, který je dnes už bohužel ztracen. Roku 1888 kopal na “farském kopečku” v protilehlé straně dnešního hřbitova J. Knies. Ten také objevil v blízkosti kostela šest mladohradištních hrobů v řadě. Tyto hroby byly zřejmě součástí pohřebiště. Dnes je však prostor tohoto nálezu zničen, ale umožňuje přibližnou rekonstrukci rozsahu. Nacházelo se v prostoru severně od kostela na mírném západním svahu nad Lysickým potokem nejméně do stometrové vzdálenosti od severní zdi nynějšího hřbitova. Na nález lidských kostí upozornil J. Kniese místní učitel a zájemce J. Sumbal. Přibližné časové určení pohřebiště umožnily záušnice pozdních variant, které pocházejí z hrobů narušených ve 30. letech 20. století. Mladohradištní pohřebiště těsně sousedilo s objektem, který částečně hroby narušoval, nejspíše ze 12./13. století. Z pramenů je známo, že samotný chrám Sv. Jiří vznikl na přelomu 12./13. století. Domníváme se, že kostelu předcházelo mladohradištní pohřebiště v uvedených místech (Procházka – Štrof 1983, 53). Jan Knies zachránil i nálezy ze sídliště současného s pohřebištěm na “Druhém dílu”.

23

V meziválečném období získal pro Moravské zemské muzeum v Brně dobré nálezy i J. Skutil. Tomu se podařilo vytvořit soupis známých nálezů a nalezišť z katastru obce Bořitov, a ten vydal v Pravěku Boskovska někdy kolem roku 1931. Koncem 30. let 20. století proběhla výstavba rychlostní komunikace při západní hranici katastru a při stavebních úpravách byl proveden pečlivý archeologický výzkum sídliště z mladší doby kamenné, z mladší doby bronzové a z doby laténské. Archeologický výzkum vedl H. Freising a později G. Konig. Po nových katastrálních úpravách byly nálezy přiřazeny do katastru obce Býkovice a Lysice. Od 70. let 20. století dochází k podrobnému sledování katastru obce. Tím byla zjištěna celá řada nových lokalit a provedlo se několik menších výzkumů. Velký přínos měly i povrchové sběry, konané po hluboké orbě. Většina výzkumů probíhala pod vedením muzea v Blansku, muzea v Boskovicích, Archeologického ústavu ČSAV v Brně a následně pak Ústavu archeologické památkové péče v Brně a Moravského zemského muzea v Brně. Dnes je většina nalezeného materiálu uložena v Moravském zemském muzeu v Brně, část nálezů pak v expozici Pravěk Boskovické brázdy v muzeu v Boskovicích. (Štrof 1979; http://www.boritov.cz/archeol.htm [23.7.2007])

3.4.

Raně středověké osídlení na území Bořitova

Kolem 6. století se na katastru obce usadili Slované, kteří společně s původním etnikem vytvořili základ dnešní populace. Příchozí obyvatelstvo založilo dvě nové vesnice. První vesnice stála v trati “Niva” a “Zádvoří” a druhá ves v trati ”U dálnice” , která na počátku 10. století, kdy zanikla Velkomoravská říše, byla přesunuta do prostoru "farského kopečka”. Díky této vesnici pak vznikl základ dnešní vsi s dřevěnou tvrzí. Až v období Velké Moravy, koncem 8. a v průběhu 9. stol., došlo ke vzniku nové vsi v trati “Krchůvky” a “Nepluště”. Všechny tyto osady nesou stopy železářské výroby kolem 9. století. V trati “Zádvoří” a “Niva” došlo k nálezu kovárny a vyhřívačky6 a tavící pece. Na sídlišti v trati “Nepluště” se dochovaly stopy získávání a zpracování železné rudy (Souchopová 1976, 153–156; Štrof, 1979). V 10. století, zhruba po pádu Velkomoravské říše, zanikají všechny vesnice, kromě jedné. Ves v trati “U dálnice” pokračuje ve svém vývoji až do 12. století. V této době pak vzniká i nová osada na ostrožně “farského kopečku” a přilehlém pravém břehu Lysičky pod ním. I když původní ves na “farském kopečku” byla poměrně malá, stalo se toto místo základem 6

Vyhřívačka je zařízení pro přípravnou oxidaci železné rudy před tavbou, nebo-li výheň pro ohřev železa před kováním.

24

dnešní vesnice. Před koncem 12. století zde vlastník vsi nechal postavit kostel. Jelikož plocha kolem kostela byla zastavěna, pohřbívalo se na poměrně prudkém svahu v severní části. Právě tady našel Jan Knies výše zmíněné hroby z 12. století (Štrof 1979; http://www.boritov.cz/archeol.htm [23.7.2007]).

3.5.

Přehled mladohradištních nálezů na katastru obce Bořitov

Abychom si níže zpracovaný materiál zakomponovali do územního plánu, je třeba si zmínit nálezové okolnosti jednotlivých tratí. Většina výzkumů byla prováděna v 70. letech 20. století. I když nějaká dokumentace existovala, neustálým stěhováním materiálu a střídáním vedení v muzeích došlo ke ztrátě veškerých podkladů. Informace jsem sháněla ve vydaných článcích, v přehledech výzkumů, v archivech i osobně u A. Štrofa a R. Procházky. Bohužel mnoho informací se mi nedostalo, přesto zde podávám stručný přehled všech tratí. Úplná dokumentace se zachovala z výzkumu konaného v roce 1993 na trati Ekobioprogresu. Níže předkládám informace o jednotlivých tratích, které se mi podařilo sehnat. Všechny uvedené tratě s nálezy se soustřeďují kolem centra obce, kromě jedné. Trať Záhumenky pak představuje samostatnou část. Ta se nachází severovýchodně od kostela, hned vedle vsi. Kostel, škola, fara a několik domů spočívají na vyvýšeném břehu (312 m) (Knies 1902, 50) (obr. 3). Bořitov – Ekobioprogres Jde o záchranný archeologický

výzkum, který byl proveden v roce 1993 Ústavem

archeologické památkové péče v Brně. Vedoucím výzkumu byl PhDr. Antonín Štrof. Po předchozích archeologických nálezech, které zde byly objeveny, bylo patrné, že se jedná o území bohaté na archeologické nálezy. V první etapě výzkumu byla prozkoumána část parcely přiléhající k místní komunikaci o rozloze asi 275 m2. Skrývka byla odstraněna nakladačem místního družstva, což se později ukázalo jako nevyhovující. Odrytá archeologická situace ukázala, že dnešní úroveň je výrazně snížena oproti pravěkého terénu o 0,5–0,6 m. Ke snížení terénu došlo zřejmě v novověku, průběhu 17. – 18. století, kdy vznikla současná zástavba. Geologické podloží je tvořeno jílovitou vrstvou překrytou spraší. Jde o standardní situaci. Výjimkou je pouze jihovýchodní roh, kde je patrná přítomnost výraznějších jílovitých vrstev. Na ploše bylo zjištěno 18 archeologických objektů (Obr. 4). Tři objekty patřily kultuře lužických popelnicových polí, tři objekty náleží mladší době hradištní, dva objekty jsou ze 25

středověku a deset objektů se datuje do novověku. Při sběrech z plochy byly zjištěny i zlomky keramiky z kultury zvoncovitých pohárů a z doby římské. (Nálezová zpráva č. 3/94, Archiv ÚAPP Brno) Obj. 3 Objekt se nachází zhruba ve střední části zkoumané plochy, blíže východnímu okraji. Objekt je rozměrná vejčitá zásobní jáma. Zásyp byl jednolitý, kompaktní, tvořen černohnědou výrazně kompaktní hlínou. V hrdle objektu byla vkleslá odlišná vrstva s hroudami spraše. Vrstva měla barvu šedohnědou. Dosahovala úrovně – 0,4 m. V této vrstvě se našly pouze pravěké nálezy, včetně tříramenného keramického závěsku (Obr. 13:2). Vlastní výplň pak obsahovala keramické zlomky z mladší doby bronzové, které výrazně převažují, několik střepů z doby římské a málopočetnou skupinu zlomků mladohradištní keramiky (Nálezová zpráva č. 3/94, Archiv ÚAPP Brno) (Obr. 5). Obj. 8 Jedná se o nepravidelný oválný objekt s rovným dnem. Byl odkryt v severozápadní části zkoumané plochy. V jižní části je objekt miskovitě zahloubena snad vstupní část. Tento objekt je v severní části porušen novověkým obj. 12. Obj. 8 respektuje obvodovou zeď novověké usedlosti, která byla stržena v souvislosti s výstavbou firmy. Tím překrývá západní okraj obj. 8. Výplň tvoří sled vrstev s následnou posloupností. V hnědočerné, poměrně nekompaktní výplni se objevují při dně jižní strany hroudy rostlé spraše a drobné kameny. Tato vrstva je překryta vrstvou relativně rozměrných kamenů. Tyto kameny se zřetelně skládají od jihu k severu. V jižní části jsou kameny při vyústění „vstupu“ a v severní části leží kameny na dně. Tento sklon má vliv i na ostatní vrstvy a zřetelně naznačuje, odkud byl objekt zavalen. S vrstvou kamenů je totožná i vrstva zlomků mazanice zabíhající i do nižší úrovně než kameny. Některé zlomky mazanice mají otisky proutěného výpletu z jedné strany a s vyhlazenou částí na straně druhé. Tyty vrstvy jsou překryty opět hnědočernou vrstvou s výraznou příměsí uhlíků. Výše leží hnědá popelovitá vrstva s hrudkami spraše, překrytá hnědočernou vrstvou s výraznější polohou uhlíku. Na dně v severozápadního rohu ležel železný poříz či loupák a několik zlomků keramiky mladohradištního období. Výraznou příměs tvoří i zlomky pravěké keramiky (Nálezová zpráva č. 3/94, Archiv ÚAPP Brno) (Obr. 6, 7). Obj. 18 Objekt byl zjištěn při východním okraji zkoumané plochy. Jde o mírně nepravidelně oválnou zásobní jámu přibližně vejčitého tvaru. Byla prozkoumána pouze jižní polovina. Zásyp byl výrazně zvrstven. Základním prvkem zásypu byla černá kompaktní hlína, často 26

s výrazně přerušovanými různě silnými horizontálními mezivrstvami čisté sprašové hlíny. V horní části objektu byla mísovitě uložena šedá popelovitá vrstvička. Nálezy byly přibližně stejně rozptýleny v zásypu. Kromě mladohradištní keramiky se zde našla i silná příměs pravěké keramiky (Nálezová zpráva č. 3/94, Archiv ÚAPP Brno) (Obr. 8). Bořitov – školka Z výzkumu bylo zjištěno, že jde o mladohradištní sídliště, které se nachází na terase nad Lysickým potokem blízko pozdně románského kostela (Procházka 1984, 430). Při stavbě mateřské školky v roce 1977 bylo na parcele č. 597 (dnes parcela č. 598/5) zachyceno 5 objektů. Řada dalších objektů z téže doby byla zničena. Kromě výzkumů jednotlivých objektů zde proběhly i povrchové i náhodné sběry keramiky (Procházka – Štrof 1983, 50). Obj. 1a Tento objekt lze charakterizovat jako polozemnici o rozměrech cca 510x350 cm. Při západním okraji tohoto objektu se nachází zbytky ohniště. Nálezový celek obsahoval zvířecí kosti, železnou strusku a keramiku. Časově je tento objekt datován do 12. století (Procházka – Štrof 1983, 50–51). Obj. 1b Jde o zahloubený objekt, kde bylo zachráněno několik zlomků odpovídajících předchozímu souboru. Jáma č. 2 poskytla pouze malý celek, ale i to umožnilo, díky některým prvkům, rámcové zařazení. Časové zařazení tohoto objektu spadá stejně jako obj. 1a do 12. století (Procházka – Štrof 1983, 51–52). Obj. 2 Díky nálezu keramického souboru je zde stanoveno přibližně shodné časové vymezení do 2. poloviny 11. století. Kromě keramiky zde bylo nalezeno několik kusů mazanice, kamenů a zvířecích kostí (Procházka – Štrof 1983, 52). Tento objekt představuje typickou mladohradištní keramiku (Procházka 1984, 430). Obj. 3 a 4 Oba objekty se datují podle nalezeného keramického souboru od přelomu 12./13. století až do poloviny 13. století. Přitom horní hranice datování

vykazuje absenci vrcholně

středověkých tvarů a závěrečných variant vytaženého okraje v podobě trojbřitkého okruží. Dalšími nálezy jsou zvířecí kosti, několik kusů mazanice, kamenů a železné strusky (Procházka – Štrof 1983, 52).

27

Bořitov – u Plhoňů (u Skupců) V této trati bylo již dříve, a to roku 1888, otevřeno 6 hrobů s kostrami ležícími v řadě naznak tvářemi k východu. Průzkum zde provedl J. Knies. Celé pohřebiště se nacházelo v prostoru severně od kostela na mírném západním svahu nad Lysickým potokem. Hojné jsou také nálezy z doby určitě slovanské, učiněné mezi hřbitovní zdí a domem č. 2. Nalezeny byly hroby s kostrami ležícími na znak směrem od východu na západ, obličejem k východu a hlavou k severu (Knies 1902, 58). Jeden hrob měl ohrazení tvořené plochými kameny, které svým rozložením připomínalo tvar bedny (rakve). V dalším hrobu byly nalezeny dvě kostry nad sebou oddělené vrstvou hlíny. Kostra v horní části měla kolem dolní čelisti 6 od sebe zavěšených bronzových a postříbřených záušnic (Červinka 1928, 162). U dalších dvou koster se našly záušnice řetězovitě zavěšeny. Další průzkumy tohoto pohřebiště byly učiněny ve 30. letech 20. století, kdy došlo k nálezu dalších 4 ks záušnic. Hroby z pohřebiště zachycené J. Kniesem sousedily s objektem datovaného do přelomu 12./13. století, který hroby narušoval. Domníváme se, že kostelu předcházelo mladohradištní pohřebiště v uvedených místech (Procházka – Štrof 1983, 53). Kromě těchto výzkumů byly na této lokalitě prováděny povrchové sběry a sondy. Materiál, který mám k dispozici, obsahuje sondu I a II, sondu III a IV, jejichž výzkum byl proveden někdy v 70. letech 20. století. Sonda III byla zkoumána 12. prosince 1970. Sonda se skládala ze dvou částí, a to částí III.a a III.b. Při výkopu byly nalezeny střepy, okraje zásobnic, železná struska, mazanice a kosti. Z výzkumů a průzkumů se zajistily kromě keramiky zvířecí kosti, mazanice, vzorky kamenů, železnou strusku, bronzový plíšek a 1 fragment skla. Bořitov – zahrada usedlosti č. 2, 3 V této trati na parcele č. 7/1 severně od kostela sv. Jiří zkoumal sídlištní vrstvu usedlosti č. 2 a č. 3 Jan Knies. Nejprve zde byly v letech 1969–1977 prováděny povrchové sběry a v roce 1970 došlo k vybrání mělce zahloubeného oválného obj. 1. Nakonec byla provedena i sonda III a IV. Nálezy z této lokality se shodují se souborem z obj. 3 a 4 na parcele č. 597 (dnes parcela č. 598/5) v trati školka. V objektu se našlo kromě keramiky i 60 kusů železných předmětů, které bohužel nejsou k dispozici. Bylo nalezeno 5 nožů, oboustranný hrot, 17 hřebů, 7 pásových kování a mnoho dalších neurčitelných zlomků (Procházka – Štrof 1983, 52–53).

28

Bořitov – dům O. Petráka Na parcele tohoto domu byly provedeny pouze povrchové sběry a sběry keramiky z vykopané hlíny. Při povrchovém sběru se našly 4 ks keramických fragmentů a při sběru z vykopané hlíny se zajistilo 5 ks keramiky. Bořitov – stavba mezi Petrákovými a Janíčkovými V tomto případě došlo k zachycení 5 ks keramiky z vykopané hlíny a nálezu jednoho většího fragmentu středověké keramické kachle. Bořitov – zahrada Kučery Na této parcele došlo k zajištění jednoho keramického zlomku nalezeného ve výkopu. Bořitov – farský kopec Na této trati došlo ke sběru z výkopu sloupu pro elektrické vedení před vchodem fary k nálezu tří kusů keramiky z mladohradištního období. Bořitov – Záhumenky Na této lokalitě proběhl pouze povrchový sběr. Ten provedl A. Štrof v roce 1971. Mimo paleolitického období zde bylo zachyceno i mladohradištní období. Byly nalezeny jen fragmenty keramiky. Tato trať leží severně od zahrady usedlosti č. 2, 3 (Procházka – Štrof 1983, 52–53). Bořitov – ves, povrchový sběr Tento povrchový sběr provedl PhDr. Rudolf Procházka na jaře roku 1973 při výkopech plynovodního potrubí, někde v blízkosti kostela. Při průzkumu se našlo několik zlomků keramiky dvou období. Šlo o období mladohradištní a vrcholně středověké. S tímto sběrem mohlo souviset to, že v roce 1973 byl do obce zaveden plyn. Plynovodní potrubí se kopalo v jižní části obce asi 150–200 cm od potoka Býkovky (Nekvasil 1974, 29). Kromě výše zmíněných tratí se v obci našly i další kusy keramiky z tohoto období. Nevelké soubory pocházejí i z tratě Úvoz (parcela č. 351). Tato trať se nachází v severozápadní části obce. Průzkum byl proveden v roce 1969 při stavbě domu pana Vykoukala. Byla zde nalezena keramika obdobná keramice z trati Záhumenky (Procházka – Štrof 1983, 53). Materiál z této trati se bohužel ztratil. V muzeu v Boskovicích je z této 29

situace uložen pouze soubor obsahující středověkou keramiku. Také v trati Písky, kde převládá pravěké osídlení, došlo k nálezům keramiky z mladohradištního období. Další menší soubory nálezů jsou zaznamenány v přiloženém plánu obce (Nekvasil 1974, 29).

3.6.

Deskriptivní systém keramiky

Při vyhodnocení této keramiky jsem vycházela z Deskriptivního systému brněnské keramiky, jehož autorem je R. Procházka (Procházka – Peška 2007, 233–268). Tento systém mi doporučil sám autor. Hodnoty deskriptivního systému jsem nijak razantně neupravovala, protože pokud by si každý vypracoval vlastní deskripci, byla by věda zahlcena systémy a spousty dat. Kvůli nesourodosti dat by nešly provádět vzájemné a komplexní porovnávání. Z deskriptivního systému jsem si vybrala položky, které mi při popisu mého souboru vyhovovaly. Nedošlo k žádné razantní úpravě ani změně hodnot systému samotného. Pro zápis zjištěných dat jsem použila databázový program Microsoft Office Access 2003. Celá databáze je dostupná na CD, které je součástí této práce. Struktura deskripce podle R. Procházky (Procházka – Peška 2007, 233–268): Identifikační údaje 1. Inventární číslo 2. Trať 3. Typ archeologické činnosti - povrchový sběr, výzkum, sonda. 4. Číslo objektu 5. Uložení - číslo krabice nebo sáčku, kde se fragment nachází. 6. Hloubka nálezu - údaj je uvedený v centimetrech (cm). 7. Druh nádoby D - džbán H - hrnec KA - kahan M - mísa PA - pánev PK - poklice kónická PO - pohár PP - poklice plochá PZ - poklice zvonovitá Z - zásobnice 8. Část nádoby 0 - nezjištěn C - celý tvar N - nožka O - okraj (ústí a vlastní okraj nádoby) H - hrdlo P - plece po max. výduť S - spodek těla D - dno PA - rozšířená patka (obvodový prstenec) dna U - ucho N - nálevka Vy - výduť nejasného určení V případě, že zlomek zahrnuje více částí nádoby, zapisuje se pomocí symbolů řazených bez mezery za sebou. Příklad OHP ( okraj-hrdlo-plece), DS ( dno-spodek).

30

Archeometrické údaje nádoby 9. Hmotnost - údaj je uváděn v gramech (g). 10. Fragmentarizace 1 - do 9 cm2 (3x3cm). 2 - do 36 cm2 (6x6cm). 3 - > 36 cm2 (6x6cm). 11. Síla stěny - údaj je uváděn v milimetrech (mm). 12. Síla dna - údaj je uváděn v milimetrech (mm). 13. Průměr dna - údaj je uváděn v centimetrech (cm). 14. Síla okraje - údaj je uváděn v milimetrech (mm). 15. Průměr okraje - údaj je uváděn v centimetrech (cm). Technologické údaje 16. Zrnitost 1 - celistvý střep (neznatelná zrnka ostřiva, fragmenty o velikosti nejméně 0,1 mm) 2 - jemnozrnný (naprosto převažuje velikost 0,1 – 0,5 mm) 3 - středozrnná ( 0,5 – 1,5 mm) 4 - hrubozrnná (1,5 – 2,5 mm) 5 - velmi hrubozrnná (nad 2,5 mm) 17. Tvrdost 1 - měkký (vryp nehtem) 2 - středně tvrdý (vryp železem) 3 - velmi tvrdý (zvonivý, vryp sklem) 4 - částečně slinutý 5 - slinutý (kamenina) 18. Zřetelné války 0 - ne 1 - ano 19. Stopy hlazení 0 - stopy nezřetelné 1 - svislé rýžky 2 - šikmé rýžky 3 - vodorovné rýžky 4 - kombinace vodorovných a šikmých rýžek 5 - vodorovné a svislé rýžky 6 - svislé a šikmé rýžky část nádoby 20. Nápadná příměs v ostřivu 0 - není 1 - slída hrubá 2 - tuha silně (grafit, obvykle grafitová hornina) 3 – tuha slabě (odlišitelní zlomky, neznatelná v zákl. hmotě, materiál z částic > než 0,1 mm) 4 - tuha a hrubá slída 21. Barva vně/uvnitř/na lomu střepu 1 - bílá 2, 3 - žlutá (krémová) 4 - světle šedá 5 - středně šedá 6 - tmavě šedá až černá 7 - světle hnědá vč. okrové a béžové 8 - středně (jasně) hnědá 9 - tmavě hnědá 10 - světle šedohnědá 11 - středně šedohnědá 12 - tmavě hnědošedá 13 - cihlově červená 22. Typ materiálu Tato položka není v deskriptivním systému od R. Procházky. Tuto položku jsem do systému zařadila na základě jiných systémů (Nekuda R. 1984, 44; Procházka – Štrof 1983, 50). Typ A - hlinitá s výrazným podílem tuhy – má v ostřivu zastoupený grafit. Tuha se objevuje v silném i slabém zastoupení, někdy v kombinaci s hrubou slídou.

31

Typ B - hlinitopísčitá bez tuhy středně ostřená – nemá v ostřivu zastoupený grafit, nebo pouze v malém množství. Tuha se objevuje ve slabém zastoupení. Další složkou ostřiva je hrubá slída. Typ C - bez tuhy s jemnějším ostřivem, s příměsí slídy a povrchem vždy hnědočervené barvy - nemá v ostřivu zastoupený grafit a slída je zde pouze v malém množství. 23. Sendvičový efekt Je to černé jádro s výrazně světleji, až oxidačně zbarveným oboustranným pláštěm. 0 - není 1 - černé jádro s s výrazně jinak zbarveným oboustranným pláštěm 2 - jen dvě jinak zbarvené vrstvy 24. Úprava povrchu vně/uvnitř 1 - velmi hladký (leštěný) 2 - hladký (povrch opracovaného „ohoblovaného“ dřeva) 3 - jemně drsný (jemný smirkový papír) 4 - krupičkovitý (zřetelná zrnka ostřiva většinou do 0,5 m v povrchové vrstvě) 5 - hrubý (vystupují zrna ostřiva nad 0,5 mm), 25. Vnější povrch popraskaný 0 - ne 1 - ano 26. Oddělení dna od podkladu 0 - nezřetelné 1 - podsýpka (povrch posetý drobnými prohlubněmi po zrnkách písku či popela 2 - odříznutí strunou (projevuje se jako lasturovitá spirála) 3 - odříznutí nožem (souběžné zářezy) Tvarové charakteristiky, výzdoba 27. Typ dna 01.01.01 – rovné nebo mírně klenuté dno s výdutí v tupém úhlu. 28. Typ okraje V deskriptivním systému R. Procházky jsou definovány pouze skupiny. Já jsem je doplnila o podrobnější popis jednotlivých typů a variant. Džbán 01.02.01 přímý, šikmý okraj 06.02.01 kalichovitý, šikmý okraj Hrnec 01.01.01 ústí segmentově nebo přímo vyhnuté, vlastní okraj zaoblený, nezesílený 02.02.01 ústí segmentově nebo přímo vyhnuté, vlastní okraj zaoblený, zesílený 03.01.01 ústí kalichovité, okraj zaoblený, zúžený 04.01.01 svisle až nálevkovitě seříznutý okraj 04.03.01 svisle až nálevkovitě seříznutý, vyhnutý okraj 04.12.01 svisle až nálevkovitě seříznutý, vykloněný a zesílený okraj 04.15.01 svisle až nálevkovitě seříznuté vykloněný okraj 05.01.01 svisle až nálevkovitě seříznutý, zevnitř nebo oboustranně prožlabený, lehce šikmo protažený, vykloněný okraj 05.02.01 svisle až nálevkovitě seříznutý, zevnitř prožlabený, lehce šikmo protažený okraj 05.03.02 svisle seříznuté, z vnější strany prožlabený, lehce šikmo protažený okraj 06.01.01 kuželovitě seříznutý, směrem nahoru nezesílený okraj 06.04.01 kuželovitě seříznutý, směrem nahoru zesílený okraj 07.01.01 kuželovitě seříznutý, zesílený směrem nahoru, vykloněný okraj 07.04.01 kuželovitě seříznutý, zesílený směrem nahoru, nálevkovitý okraj 07.05.01 kuželovitě seříznutý, zesílený směrem nahoru, vykloněný okraj 07.06.01 kuželovitě seříznutý, zesílený směrem nahoru, ostře prožlabený okraj 08.01.01 vodorovně vykloněný a svisle seříznutý, rozšířený okraj 09.02.01 směrem vzhůru zesílený, kuželovitě ostře seříznutý, neprožlabený okraj 09.05.01 směrem vzhůru zesílený, kuželovitě seříznutý, neprožlabený okraj 09.06.01 směrem vzhůru zesílený, svisle nálevkovitě seříznutý, neprožlabený okraj 10.01.02 směrem vzhůru zesílený, svisle seříznutý, lehce podříznutý (střechovitý) okraj 10.02.01 směrem vzhůru zesílený kuželovitě seříznutý, lehce podříznutý (střechovitý) okraj 10.07.01 směrem vzhůru zesílený, kuželovitě seříznutý, lehce podžlabený (střechovitý) okraj 11.01.01 směrem vzhůru zesílený, svisle až kuželovitě seříznutý, výrazně podříznutý až podžlabený (také střechovité), vykloněný okraj

32

11.02.01 14.03.01 17.01.01 18.01.01 18.02.01 19.01.01 19.01.02 19.01.03 19.02.01 19.02.02 19.02.04 19.04.01 21.01.01 21.02.01 22.01.01 22.01.02 22.01.03 22.02.02 22.02.03 22.02.04 22.03.01 22.03.02 22.04.01 22.04.02 22.04.03 22.04.05 22.04.08 22.04.09 22.05.01 22.05.02 22.05.03 23.01.01 23.01.02 23.01.03 23.01.05 23.02.01 23.03.01 23.03.02 23.04.01

směrem vzhůru zesílený, svisle až kuželovitě seříznutý, výrazně podříznutý až podžlabený (také střechovité), svislý okraj nezesílený, výrazně přehnutý okraj přímo šikmo vyhnutý a vodorovně seříznutý, zesílený ovalený, náhle zesílený, zaoblený okraj ovalený, náhle zesílený, zaoblený vykloněný okraj okraj zesílený, kuželovitě seříznutý, nahoru vytažený, vespod podžlabený; sklon kuželovitý a vykloněný okraj zesílený, kuželovitě seříznutý, nahoru vytažený, vespod podžlabený; sklon kuželovitý okraj zesílený, kuželovitě seříznutý, nahoru vytažené, vespod podžlabený; sklon svislý okraj zesílený, kuželovitě seříznutý, nahoru vytažený, vespod podžlabený; sklon kuželovitý okraj zesílený, šikmo dovnitř seříznutý, nahoru vytažený, vespod podžlabený; sklon kuželovitý okraj zesílený, šikmo dovnitř seříznutý, nahoru vytažený, vespod podžlabený sklon svislý okraj zesílený, kuželovitě seříznutý, nahoru vytažené, vespod podžlabený; sklon svislý oble vzhůru vytažený okraj oble vzhůru vytažený zesílený okraj okraj vzhůru vytažený, směrem na horu se zužující, zevnitř prožlabený a svislý okraj vzhůru vytažený, směrem na horu se zužující, zevnitř prožlabený a svislý a šikmo dovnitř seříznutý okraj vyhnutý, konec vzhůru vytažený, směrem na horu se zužující, zevnitř prožlabený okraj vzhůru vytažený, směrem na horu se zužující s lištou, vykloněný, zevnitř prožlabený okraj vzhůru vytažený, směrem na horu se zužující s lištou, vykloněný okraj vzhůru vytažený, směrem na horu se zužující s lištou, vykloněný, zevnitř plochý okraj vzhůru vytažený, směrem na horu se zužující, mírně vykloněný, s lištou a stejnoměrně silný, šikmo dovnitř seříznutý okraj vzhůru vytažený, směrem na horu se zužující, svislý, s lištou a stejnoměrně silný, šikmo dovnitř seříznutý okraj vzhůru vytažený, směrem na horu se zužující s hranou na lomu, svislý bez výrazné lišty a v místě lomeného ohybu je hrana okraj vzhůru vytažený, směrem na horu se zužující s hranou na lomu, nálevkovitě vykloněný bez výrazné lišty, v místě lomeného ohybu je výrazná hrana okraj vzhůru vytažený, směrem na horu se zužující s hranou na lomu, svislý, bez výrazné lišty, v místě lomeného ohybu je výrazná hrana, šikmo dovnitř seříznutý okraj vzhůru vytažený, směrem na horu se zužující s hranou na lomu, vykloněný, s oblou výraznou lištou okraj vzhůru vytažený, směrem na horu se zužující s hranou na lomu, svislý, bez výrazné lišty, z vnitřní strany výrazně prožlabený okraj vzhůru vytažený, směrem na horu se zužující s oblou hranou na lomu, svislý, bez výrazné lišty okraj vzhůru vytažený, směrem na horu se zužující, bez lišty, svislý a vně vykloněný a směrem nahoru se zužující okraj vzhůru vytažený, směrem na horu se zužující, s lišty, svislý a vně vykloněný, směrem nahoru se zužující, jedna varianta může být šikmo dovnitř seříznuta okraj vzhůru vytažený (výrazně), směrem na horu se zužující, bez lišty, ale svislý a vně vykloněný, směrem nahoru se zužující okraj vzhůru vytažený, zhruba obdélného průřezu, vykloněný – tzv. římsovitý s oblou lištou, rovně seříznutý okraj vzhůru vytažený, zhruba obdélného průřezu, svislý – tzv. římsovitý s oblou lištou, rovně seříznutý okraj vzhůru vytažený, zhruba obdélného průřezu, svislý – tzv. římsovitý s oblou lištou, mírně dovnitř šikmo seříznutý okraj vzhůru vytažený, zhruba obdélného průřezu, vykloněný – tzv. římsovitý s oblou lištou, mírně dovnitř šikmo seříznutý, na vnější straně výzdoba žlábky okraj vzhůru vytažené, zhruba obdélného průřezu, vykloněný – tzv. římsovitý, rovně seříznutý, na vnější straně s ostrou lištou okraj vzhůru vytažený, zhruba obdélného průřezu, svislý – tzv. římsovitý, šikmo dovnitř seříznutý okraj vzhůru vytažený, zhruba kuželového průřezu, svislý – tzv. římsovitý okraj vzhůru vytažený, zhruba obdélného průřezu, svislý – tzv. římsovitý, rovně seříznutý, prožlabený

33

23.05.01 23.06.02 23.08.01 24.01.01 24.03.01 24.03.02 24.04.01 25.01.01

okraj vzhůru vytažený, zhruba obdélného průřezu, mírně vykloněný – tzv. římsovitý, na vnější straně výzdoba žlábky okraj vzhůru vytažený, zhruba obdélného průřezu, vykloněný – tzv. římsovitý, nálevkovitý tvar, mírně vytažený okraj vzhůru vytažený, zhruba obdélného průřezu, svislý – tzv. římsovitý, mírně šikmo dovnitř seříznutý, z vnější strany stopy výzdoby žlábky okruží vzhůru vytažené, směrem nahoru rozšířené, rovně seříznuté z vnější strany výzdoba žlábky okruží vzhůru vytažené, směrem nahoru rozšířené, ostře šikmo dovnitř seříznuté, nálevkovitý tvar okruží vzhůru vytažené, směrem nahoru rozšířené, šikmo dovnitř seříznuté, svislý tvar okruží vzhůru vytažené, směrem nahoru rozšířené, šikmo dovnitř seříznuté, vykloněný tvar okruží oble ukončené, prožlabené, v horní části rozšířené (většinou asi vyrobené ohnutím a zpětným přimáčknutím příslušného proužku hlíny k hrdlu). okruží ploché, hraněné okraj svisle seříznutý a prožlabený, plynule ukončující válcovité hrdlo okraj svisle dovnitř seříznutý, plynule ukončující válcovité hrdlo okraj svisle vykloněný dovnitř seříznutý, plynule ukončující válcovité hrdlo okraj svisle vytažený, plynule ukončující válcovité hrdlo zhruba vodorovně vytažený, často zesílený okraj

27.02.01 28.01.01 28.02.01 28.03.01 28.04.01 30.01.01 Kahan 01.01.02 okraj dovnitř zatažený Mísa 03.02.01 mírně asymetricky rozšířený, nahoře mírně šikmo dovnitř seříznutý okraj 03.06.01 oble zatažený mírně asymetricky dovnitř rozšířený, nahoře šikmo dovnitř seříznutý okraj 09.01.01 ploché, vně prožlabené okruží 12.01.01 zaoblený okraj Pánev 04.01.01 mírně asymetricky rozšířený, nahoře mírně šikmo dovnitř seříznutý okraj 08.01.01 mírně symetricky rozšířený, nahoře mírně rovně seříznutý okraj Pohár 01.01.01 vodorovně seříznutý okraj 02.02.01 okruží, směrem nahoru se zužující, svislé 02.05.01 okruží, směrem nahoru se zužující, vykloněné 02.06.01 okruží, směrem nahoru se zužující, s profilací do s 04.01.01 dovnitř skloněný okraj 06.01.01 svisle vytažený okraj 07.01.01 oble zatažený okraj Poklice plochá 01.01.01 okraj na konci zesílený, nahoru protažený, rovně seříznutý 01.02.04 okraj na konci dovnitř zesílený, nahoru protažený, šikmo ven seříznutý Poklice zvonovitá 01.03.01 okraj šikmý, na konci dovnitř zesílený, šikmo seříznutý Zásobnice 02.01.01 vyhnutý, oble profilovaný okraj 03.01.01 přímý, šikmý okraj 06.02.01 více či méně zesílený a různě profilovaný okraj (předstupeň kyjovitých) 10.01.01 vzhůru vytažený, směrem nahoru se zužují, vykloněný okraj 10.02.01 vzhůru vytažený, směrem nahoru se zužují, svislý okraj 10.03.01 vzhůru vytažený, směrem nahoru se zužují, dovnitř skloněný okraj 10.04.01 vzhůru vytažený, směrem nahoru se zužují, vodorovně seříznutý okraj 12.02.01 kyjovitě zesílený zhruba obdélného průřezu, mírně skloněný okraj 12.04.01 kyjovitě zesílený zhruba obdélného průřezu, svislý okraj 13.01.01 kyjovitě zesílený, rozšířený směrem nahoru (lichoběžníkovitý profil), krátký typ, dovnitř skloněný okraj 13.02.01 kyjovitě zesílený, rozšířený směrem nahoru (lichoběžníkovitý profil), krátký typ, svislý, s ostře zataženým okrajem 13.04.01 kyjovitě zesílený, rozšířený směrem nahoru (lichoběžníkovitý profil), vykloněný, rovně seříznutý a prožlabený okraj, krátký typ 13.05.01 kyjovitě zesílený, rozšířený směrem nahoru (lichoběžníkovitý profil), svislý okraj, krátký typ 13.06.01 kyjovitě zesílené, rozšířené směrem nahoru (lichoběžníkovitý profil), krátký typ

34

13.08.01

kyjovitě zesílený, rozšířený směrem nahoru (lichoběžníkovitý profil), svislý, rovně seříznutý okraj, krátký typ 13.09.01 kyjovitě zesílený, rozšířený směrem nahoru (lichoběžníkovitý profil), prožlabený okraj, krátký typ 14.01.01 kyjovitě zesílený, rozšířený směrem nahoru (lichoběžníkovitý profil), rovně seříznutý okraj, z vnější strany znaky žlábkové výzdoby, dlouhý typ 14.02.01 kyjovitě zesílený, protáhlý, rozšířený směrem nahoru (lichoběžníkovitý profil), rovně seříznutý okraj, dlouhý typ 14.03.01 kyjovitě zesílený, rozšířený směrem nahoru (lichoběžníkovitý profil), šikmo dovnitř seříznutý okraj, dlouhý typ 14.04.01 kyjovitě zesílený, protáhlý, rozšířený směrem nahoru (lichoběžníkovitý profil), rovně seříznutý okraj, z vnější strany znaky žlábkové výzdoby, dlouhý typ 15.02.01 kyjovitě zesílený, šikmo protažený okraj 29. Křivka ústí 1 – segmentová (konkávní) 2 – přímá 3 – esovitě prohnutá 4 – segmentová vypuklá (konvexní) 5 – přímá – svislá nebo mírně dovnitř skloněná 6 – zvlněná. Jde o tvar vnější linie ústí nádoby v řezu 30. Hrdlo 1 – konkávní ( plynulý ohyb charakteru různě tvarované křivky) 2 – lom (plece a ústí odděluje hrana) 3 – nálevkovité 4 – kuželovité 5 – válcovité 31. Značka na dně 0 - ne 1 - úplná 2 - neúplná 32. Typ značky rytá, plastická, technická 33. Typ výzdoby 0 bez výzdoby 01 rytá, liniová 02 vpichy, vrypy 03 kolkovaná 04 plastická 34. Motiv výzdoby 0 bez výzdoby 01.01 vodorovné rýhy o šířce do 2mm 01.01.0 počet rýh neurčitelný 01.01.01 jedna rýha (jednoduché rydlo) 01.01.02 dvě a více rýh (jednoduché rydlo) 01.01.03 husté rýhování (vícezubé rydlo) 01.01.04 svazky rýh (vícezubé rydlo) 01.02 vodorovné žlábky o šířce nad 2 mm 01.02.0 počet žlábků neurčitelný 01.02.01 jeden žlábek 01.02.02 dva žlábky a více 01.02.03 husté žlábky 01.02.04 husté žlábky hluboké nad 1,5 mm 01.02.05 svazky žlábků 01.03 jednoduché vlnovka o šířce do 2 mm 01.03.01 jedna vlnovka 01.03.02 dvě vlnovky a více 01.03.03 vlnovky přes sebe 01.03.04 dvě vlnovky a více nesouběžné 01.04 vlnovka jednoduché o šířce více než 2 mm 01.04.01 jedna vlnovka 01.04.02 dvě vlnovky a více

35

01.04.03 01.04.04. 01.05 01.05.01 01.05.02 01.05.03 01.05.04 01.06 01.06.01 01.06.02 01.06.03 01.06.04 01.07 01.07.01 01.07.02 01.07.03 01.07.04 01.07.05 02.01 02.01.01 02.01.02 02.01.04 02.02 02.02.01 02.02.02 02.02.03 02.02.04 02.02.05 02.02.06 02.03 02.03.01 02.03.02 02.04 02.04.01 02.04.02 02.04.03 02.06 02.06.01 02.07 02.07.01 02.07.04 03.01 03.01.01 03.01.02 03.01.03 03.02 03.02.01 03.02.02 03.02.03 03.03 03.03.01 03.03.02 03.03.03 03.03.04 03.04 03.04.01 03.07.01 04.01 04.01.01 04.01.03

vlnovky přes sebe dvě vlnovky a více nesouběžné vlnice hřebenové o šířce do 2 mm jeden pás hřebenové vlnice dva a více pásů hřebenové vlnice dva či více pásů hřebenové vlnice přes sebe dva čí více pásů hřebenových vlnic nesouběžných vlnice hřebenové o šířce víc než 2 mm jeden pás hřebenové vlnice dva a více pásů hřebenových vlnic dva či více pásů hřebenových vlnic přes sebe dva čí více pásů hřebenových vlnic nesouběžných kombinace vlnic a rýh (žlábků) rýhy pod 2 mm, střídavě žlábek a jednoduchá vlnovka, opakuje se nejméně 2 x rýhy nad 2 mm, střídavě žlábek a jednoduchá vlnovka, opakuje se nejméně 2 x rýhy pod 2 mm, střídavě žlábek a hřebenová vlnice, opakuje se nejméně 2 x rýhy nad 2 mm, střídavě žlábek a hřebenová vlnice – opakuje se nejméně 2 x 2 či více pásů nesymetrických hřebenových vlnic – rýhy pod 2 mm nehtovité vrypy pás šikmých nehtovitých vrypů dva či více rovnoběžné pásy šikmých nehtovitých vrypů vstřícné dehtovité vrypy asymetrické vseky jeden pás dlouhých vseků dva a více pásů dlouhých vseků pás krátkých úzkých vseků dva pásy krátkých úzkých vseků dva symetrické vstřícné pásy krátkých úzkých vseků dva asymetrické vstřícné pásy krátkých úzkých vseků obloučkové vrypy jeden pás obloučkových vrypů dva a více obloučkových vrypů vpichy jeden pás vpichů dva a více pásů vpichů jeden pás vpichů ve tvaru vlnovky kruhové vpichy vodorovné linie vpichů silnější vrypy jeden silnější vryp pás silnější vrypů dělané kolkem v horizontální linii drobné čtverečky či obdélníčky jeden pás drobných čtverečků či obdélníčků dva až čtyři pásy drobných čtverečků či obdélníčků pět a více pásů drobných čtverečků či obdélníčků vysoké drobné obdélníčky jeden pás vysokých obdélníčků dva – čtyři pásy vysokých obdélníčků dva – čtyři pásy vysokých obdélníčků nesouběžně drobné trojúhelníčky jeden pás drobných trojúhelníků 2 – 4 pásy drobných trojúhelníků 5 a více pásů drobných trojúhelníků 2 pásy střídavě orientovaných trojúhelníkových otisků krokvice krokvice svisle postavená – 1 pás rytá ostrá klikatka lišta obdélného průřezu průřez trojúhelník

36

04.01.06 04.01.10 04.01.11 04.01.17

v řezu 3 strany lichoběžníka drobná oblá široká oblá plochá, nahoře lehce odsazený trojúhelník

3.7.

Postdepoziční činnost a problematika intruzí

3.7.1. Teoretická část Dříve než se začneme prakticky zabývat problematikou intruzí na lokalitě, bylo by dobré si vysvětlit, co se za tímto jevem skrývá. Intruze nejdou jednoznačně vymezit. Stejně tak neexistuje jednotná definice, kterou by všichni uznávali. Je třeba si tedy předložit více definic a názorů, abychom lépe porozuměli danému jevu. Samotný název intruze pochází z latiny. V geologii má tento jev dva významy: a)

Vnikání magmatu do zemské kůry.

b)

Obecně podpovrchová (hlubinná i žilná) tělesa vyvřelých hornin.

Z archeologického hlediska: Intruze jsou chronologicky cizí artefakty v rámci určitého nálezového celku, tj. příměs, která nevznikla při výzkumu, nýbrž hlouběji v minulosti při vytváření daného archeologického kontextu (Kuna 1994, 120). Někteří badatelé definují tento jev více detailněji: Intruze je kontaminace objektu cizorodým materiálem do hloubky max. 20–30 cm, přitom kvantitativní hranice cizorodého materiálu nepřekročí 10 % (Rulf 1997, 457). Objekt, který má obsah cizorodé keramiky víc než 10 % a hloubku uložení více než 20–30 cm, byl porušen jiným objektem, a tím došlo ke smíchání obsahu dvou či více objektů. V tomto případě nelze mluvit o intruzi. Je dokázáno, že výskyt keramického materiálu dvou a více období postihuje větší objekty (Rulf 1997, 458). M. Zápotocký souhlasí s J. Rulfem v tom, že by měla být stanovena kvantifikační hranice, ale neuznává jeho hranici 10 %. Sám stanovil kvantitativní hranici intruzí do 5 %. Z praktického vyhodnocení však E. Kazdová dodává, že stanovená horní hranice intruzí (10 %), tj. předěl mezi navrženými skupinami objektů, není pro všechny možné případy zcela ideální (Kazdová 1994, 61).

37

V praxi to znamená, že ve výplni často nacházíme předměty záměrně uložené, či přímo odhozené. Za určitých okolností, kdy se předmět z určité kultury dostane například postdepozičními procesy do jiné kulturní vrstvy, můžeme tento předmět označit za intruzi. Větší kumulaci keramického materiálu různého období rozdělil J. Rulf (Rulf 1997, 453) do dvou skupin: a) intruze, b) porušení objektu objektem jiným. E. Kazdová (Kazdová 1994, 60) pak toto rozdělení doplňuje o další skupinu: c) objekty se smíšeným obsahem a s intruzí. Tuto variantu dokládá nálezovou situací z Těšetic a je přesvědčena, že je běžná na mnohokrát osídlených areálech. Na základě studia z Těšetic pak rozděluje sídlištní objekty ze zmiňované lokality do čtyř skupin: 1) kulturně homogenní jámy, 2) objekty s intruzí, 3) objekty se smíšeným obsahem, 4) objekty se smíšeným obsahem a s intruzí (Kazdová 1994, 63). Před tím, než jednoznačně určíme, zda je předmět intruzí či nikoliv, je dobré si ujasnit, že: 1.

„Nálezový obsah každé tzv. sídlištní jámy je z hlediska chronologie nehomogenní, obsahuje nálezy z různě dlouhého časového úseku, popř. úseků.

2.

Tento časový úsek může být kontinuální a nebo může jít o více vzájemně nepropojených

časových úseků. V případě této časové diskontinuity je třeba

zvažovat, zda se jedná o intruzi, a nebo o porušení objektu objektem jiným. 3.

Rozpoznání této časové diskontinuity je v rámci jedné archeologické kultury velmi nesnadné, a proto se nám jeví intruze většinou jako přítomnost nálezů jiné archeologické kultury v objektu. To je vše pouze zdánlivé. Intruzí můžou být i nálezy téže kultury.

4.

Kardinální otázka je pak srovnání nálezů z těchto časově nepropojitelných úseků. Rozhodnout, které nálezy jsou „základ“ a které „intruzí“, je velmi obtížné. Přes všechny možné námitky se zdá, že existují dvě hlavní kritéria: a) Umístnění nálezů v objektu – intruze by se měla objevovat v horních partiích výplně. b) Kvantita nálezů – kdy intruze by měla být mnohem méně početná než ostatní nálezy.

5.

Rozhodnout, zda se při výskytu keramiky ze dvou (či více) nepropojitelných časových období jedná o intruzi či vzájemné porušení více objektů, může pouze terénní pozorování (Rulf 1997, 441–442).“

Z výše uvedených informací může vyvstat důležitá otázka. K čemu vlastně intruze slouží? Poslední Rulfova studie (Rulf 1997, Příspěvek ke kritice pramenů) je užitečným metodickým návodem pro všechny archeology, kteří se ve větší míře zabývají zpracováním sídlištních souborů a zejména pak pro ty, kdo vyhodnocují neolitické keramické nálezy z opakovaně 38

osídlených areálů (Kazdová 1998, 60). Intruze jsou také důležitým indikátorem původu vrstev. Sledování intruzí má význam ze tří důvodů: 1. „Početnost intruzí v určitém nálezovém celku může být brána jako argument při kritice pramene, jako jedno z kritérií odhadu chronologické „uzavřenosti“ souboru. 2. Množství a skladba intruzí mohou být indikátorem způsobu vzniku určitých kontextů a může jich být užito k poznání některých aspektů sídelního chování. 3. Rozpoznání artefaktů různých archeologických

kultur v nálezových souborech je

cennou informací o „nenalezených“ sídelních komponentách, o fázích osídlení dané lokality, které se nezachovaly nebo unikly pozornosti při terénním výzkumu (Kuna 1994, 122–123).“ Tento jev není ojedinělý a běžně se s ním můžeme setkat při výzkumech. Pro představu si můžeme uvést několik případů, kde se daná problematika vyskytuje. Velmi známá lokalita je Těšetice–Kyjovice na Znojemsku, kde E. Kazdová (Kazdová 1994, 60–70) řešila problematiku intruzí moravské malované keramiky a vypíchané keramiky v neolitických objektech. Další lokality řešící tuto problematiku jsou Bylany, kde jde o kvantitu nálezů, a polokulturní lokalita Roztoky u Prahy srovnávanou s Březnem u Loun (Kuna – Profantová 2005, 118–128; Kuna 1994, 119–132). Také při výzkumu Lumbeho zahrady na Pražském hradě se řešila otázka intruzí pravěké keramiky v mladších objektech (Březinová – Turek 1999, 653–688). Intruze obecně dělíme do dvou skupin (Rulf 1997, 459): a) Starší než objekt b) Mladší než objekt Intruze se sleduje v každém období. Zvýšená kumulace intruzí se objevuje v nálezových souborech pravěkých, zejména neolitických, a raně středověkých objektech. Problematiku intruzí spatřujeme hlavně v nálezech více keramiky a jejich fází v jednom objektu. To může vyvolat další řadu otázek: 1. „Jak můžeme definovat co je a co není intruze, s tím pak souvisí datování jam a dalších objektů na polokulturním sídlišti. 2. Jaká je hloubková pozice intruzí v objektech, dají se nějak odfiltrovat? 3. Projevují se intruze jako výsledek blíže neurčitelných

přírodních či

antropogenních procesů, na profilech objektů? 4. Intruze, typy objektů a jejich zaplňování, archeologizace keramiky (Rulf 1997, 442).“

39

Dalším problémem, se kterým se můžeme setkat, je to, jak se díváme na spolehlivost intruzí jako pramene. Zde pak zjišťujeme nedostatky v tom, že: o „Je zde problém spolehlivosti chronologického určení. o Malé kusy většinou neobsahují typické charakteristické prvky. o Větší a velké kusy mohou i nemusí obsahovat typické charakteristické prvky, podle kterých je dokážeme zařadit do příslušné skupiny (Kuna 1994, 125).“ Doteď jsme se zabývali popisem intruzí a jejich problematikou. Je zde tedy na místě se zmínit, jak intruze vlastně vznikají a co je ovlivňuje. Téma intruzí, a především problematika jejich vzniku, je tak úzce spjata s problematikou tvorby kulturní vrstvy, transformačních procesů a možností jejího zachování (Kruťová 2002, 115). Archeologická data nejsou nikdy přímým odrazem vlastností původní kultury, nýbrž odrazem zkresleným řadou procesů, kterými pozůstatky kultury při svém uložení do země a po něm prošly (Kuna – Profantová 2005, 118). Dá se říci, že intruze jsou výsledkem depozičních a postdepozičních procesů. Řadu těchto procesů můžeme dělit do dvou skupin (Kuna – Profantová 2005, 118): o Procesy formační – z původní kultury se při nich formuje archeologický pramen. o

Procesy transformační – transformuje se původní struktura kultury.

Pro vznik intruzí hrají důležitou roli právě procesy transformační, které se podle svého původu dále dělí do dalších skupin (Kuna – Profantová 2005, 118): o Transformace systémová – vzniká působením samostatného sídelního systému živé kultury. o Transformace tafonomická – probíhá vlivem vnějších činitelů v archeologickém prameni v mrtvé kultuře. o Transformace metodická – vzniká způsobem vedení samotného archeologického výzkumu. Jiné podobné dělení transformace do dvou základních skupin depozičních a postdepozičních procesů provedl M. B. Schiffer (Macháček 2001, 13): o c-transformace – je způsobena aktivitami lidí. o n-transformace – je způsobena přírodními pochody. Z předchozího dělení je pak pro naši problematiku nejvíce důležitá transformace tafonomická, která má čtyři základní fáze, které výrazně ovlivňují vznik intruzí a posun kulturních vrstev (Kruťová 2002, 112; Vencl 1995, 14–20; Macháček 2001, 13): I. Biocenóza – jde o živoucí společenství, skupinu organismů, kteří společně žijí na jednom místě. 40

II. Thanatocenóza – jedná se o skupinu organismů, kteří zemřeli na jednom místě. III. Tafocenóza – jde o skupinu pozůstatků organismů, „pohřbených“ na jednom místě. To místo nemusí odpovídat místu, kde zemřely. IV. Oryktocenóza – jedná se o skupinu pozůstatků tak, jak se zachovala dodnes a byla odkryta výzkumem. Další faktor ovlivňující právě přesun předmětů v rámci různých kulturních vrstev a následným vznikem intruze může být (Kruťová 2002, 112; Vencl 1995, 14–20): o Antropoturbace – jde o působení a aktivitu člověka na povrchové vrstvě jak v minulosti, tak v současnosti. Příklady: vyrovnávání terénu tzv. planýrkami7, při manipulaci s kulturní vrstvou, při dalších zemních pracích,… o Geoturbace – jde o erozi, která mohla proběhnout po zániku, ale i při fungování sídliště. Eroze je následkem vlivu tekoucí vody, klimatických změn, zvětráváním půdy a nejvíce se projevuje na posunu svahovin. o Kryoturbace – jde o porušení půdy mrazem. Právě touto cestou dochází ke vzniku mrazových puklin. Příklad: Mrazová puklina byla zaznamenána ve sprašové výplni rondelového příkopu v Těšeticích-Kyjovicích. o Bioturbace – je skupina zahrnující působením zvířat, zejména vepřů a psů, kteří se na povrchu sídliště pohybovali už za fungování, nebo i po zániku sídliště. Výrazní bioturbační činitelé jsou hraboši a živočichové hloubící nory a podzemní cestičky (králíci, lišky, jezevci, krtci, křečci, …). o Faunoturbace – jde o obdobu bioturbace, ale zde působí na pohyb a míšení půdy malí živočichové, jako jsou žížaly, brouci, mravenci a malí obratlovci. o Floraturbace – je proces, kdy dochází k rozrušení půdy kořeny rostlin a vývraty. Vývraty mohou v prostředí málo mocných lesních půd způsobit značnou transformaci archeologického materiálu. Kořeny z vyvrácených stromů mohou často na povrch vynést kromě hlíny i artefakty z kulturních vrstev. Vyvrácené kořeny pak zanechávají po sobě mělké prohlubně, tzv. pseudoobjekty, které mohou způsobit potíže v interpretaci půdních profilů.

7

Planýrka = zarovnání zahloubených objektů okolní zeminou.

41

o Pedoturbace – je to proces homogenizace půdního profilu, což znamená narušování nebo smíchávání jednotlivých horizontů. V tomto procesu dochází z archeologického hlediska k druhotnému přesunu artefaktů v půdě. Je tedy zřejmě, že k původnímu zachování kulturní vrstvy dohází pouze výjimečně. V povrchových polohách probíhající postdepoziční procesy mnohonásobně a opakovaně promíchávají a sekundárně homogenizují nesouvisející pozůstatky všech období a osídlení, pokud nebyly (a to jen zcela výjimečně) statigraficky izolovány dostatečným nárůstem sedimentů (Vencl 1995, 46). Výše jsme se zmínili o transformaci tafonomické, která se kromě kulturních vrstev mrtvé kultury zabývá i odpadem sídlištních areálů. Odpad je svým způsobem i výše zmíněnou definicí intruze. Podle mého názoru je odpad typem intruze. Odpad můžeme rozdělit do několika skupin, které se liší působností přírodních a kulturních procesů (Macháček 2001, 106 – 108, Procházka – Peška 2007, 146): o Primární odpad – nálezy zůstávají na místě svého vzniku Příklad: debitáž8 zhotovovaného nástroje v paleolitu nebyla odklizena. Úlomky zůstaly tam, kde dopadly. o Sekundární odpad – nálezy byly intencionálně (záměrně) přemístěny lidmi z místa svého zániku někam pryč – například do odpadní jámy. o Terciální odpad – přesun odpadu byl přemístěn jak záměrně, tak i nezáměrně a na přenosu se mohla podílet jak přírodní, tak kulturní (lidská) činnost. o Odpad de facto – jde o odpad, který nebyl nikdy záměrně vyhozen. K přesunu artefaktů či k narušení kulturních vrstev může dojít také při rekultivaci9 půdy. Takový proces probíhal často v oblastech se zvýšenou erozí půdy nebo v oblastech s půdou chudou na živiny. Například po každé větší povodni zůstávají na pozemcích kolem řek vymleté strouhy nebo koryta, které se zavážely materiálem z okolních polí. Takové zavážení mohlo nastat i u starých meandrů řek, které byly zaváženy a zarovnány. Z teoretické části vyplývá, že tato problematika skýtá mnoho úskalí. Jsou zde věci jednoznačné, ale i věci nutící k diskuzi mezi badateli. Dnes jsou intruze významným a svébytným pramenem, na který se v poslední době zaměřil zájem nejen českých, ale i zahraničních archeologů, a jejich problematika, stejně jako v jiných tématech, není dosud uzavřena. Předložený přehled problematiky nenabízí žádné jednoduché a jednotné, obecně platné řešení, neboť jde o zkoumání důsledků lokálně specifických, dlouhodobých, 8 9

Debitáž = odpad štípané industrie. Rekultivace = opětovná kultivace, obnova narušené krajiny

42

protisměrných a přerušovaných vlivů, komplikovaných nahodilými sekvencemi vzájemného působení bohatého rejstříku přírodních i kulturních procesů (Vencl 1995, 43).

3.7.2. Praktická část Problematika intruzí byla zaznamenána i na lokalitě Bořitov. Jediný materiál, kde bylo možné zachytit postdepoziční činnost a intruze, je výzkum z tratě Ekobioprogres. Jde o polokulturní lokalitu s těmito kulturami: zvoncovité poháry, lužická popelnicová pole, doba římská, doba mladohradištní, středověk, novověk. Jak už jsem se dříve zmínila, jedná se o tři objekty z mladší doby hradištní, ke kterým máme úplnou dokumentaci i nálezovou zprávu. Nejvíce nálezů v objektech byla keramika různých časových horizontů, kterou jsem rozdělila do pěti hlavních skupin: pravěké zlomky keramiky – pravěk, zlomky keramiky ze starší doby hradištní – STH, zlomky keramiky ze střední doby hradištní – STŘ, zlomky keramiky z mladší doby hradištní – MDH a středověké zlomky keramiky – středověk. Nyní se na každý objekt zaměříme zvlášť. Do keramických zlomků je započítán i skartovaný keramický materiál z dané hloubky, který se nacházel u celého archeologického souboru vždy zvlášť od evidovaných nálezů. Obj. 3 Objekt je rozměrná vejčitá zásobní jáma. Zásyp byl jednolitý, kompaktní, tvořen černohnědou výrazně kompaktní hlínou. V hrdle objektu byla vkleslá odlišná vrstva s hroudami spraše. Vrstva měla barvu šedohnědou. Dosahovala úrovně až 0,4 m. V této vrstvě se našly pouze pravěké nálezy, včetně tříramenného keramického závěsku (Obr. 13:2). Vlastní výplň obsahovala

keramické zlomky z mladší doby bronzové, které výrazně

převažují, několik střepů z doby římské a málopočetnou skupinu zlomků mladohradištní keramiky (Nálezová zpráva č. 3/94, Archiv ÚAPP Brno) (Tab. 1, Graf 1, Graf 2).

Hloubka (cm)

Pravěk

STH

STŘ

MDH

Středověk

Celkem

2

2

22

0 - 20

18

20 - 40

9

6

15

40 - 80

23

2

25

40 - 60

14

4

19

80 - 100

5

2

7

100 - 160 (dno)

19

4

23

Celkem

88

1

0

3

20

Tab. 1: Rozložení keramiky v obj. 3 43

0

111

Objekt 3

STŘ 3%

MDH 18%

Středověk 0%

STH 0%

Pravěk 79%

Graf 1: Procentuální zastoupení keramiky v obj. 3

Graf 2: Procentuální zastoupení skupin v jednotlivých hloubkách v obj. 3 Z grafu 1 jasně vyplývá, že největší podíl tvoří pravěké keramické zlomky, i když se jedná o mladohradištní objekt. Kvalifikační práh vysoce přesahuje 10 %. V grafu 2 jde jasně vidět, že pravěká i mladohradištní keramika je rovnoměrně zastoupena ve všech hloubkových skupinách. Malým procentem a pouze v některých hloubkových skupinách se objevují i zlomky středohradištní keramiky.

44

Obj. 8 Jde o nepravidelný oválný objekt s rovným dnem, který je v jižní části miskovitě zahlouben, snad vstupní část. Objekt je v severní části porušen novověkým objektem 12. V hnědočerné, poměrně nekompaktní výplni se objevují při dně jižní strany hroudy rostlé spraše a drobné kameny. Tato vrstva je překryta vrstvou relativně rozměrných kamenů. Tyto kameny se zřetelně skládají od jihu k severu. V jižní části jsou kameny při vyústění „vstupu“ a v severní části leží kameny na dně. Tento sklon má vliv i na ostatní vrstvy a zřetelně naznačuje, odkud byl objekt zavalen. S vrstvou kamenů je totožná i vrstva zlomků mazanice zabíhající i do nižší úrovně než kameny. Některé zlomky mazanice mají otisky proutěného výpletu z jedné strany a s vyhlazenou částí na straně druhé. Tyty vrstvy jsou překryty opět hnědočernou vrstvou s výraznou příměsí uhlíků. Výše leží

hnědá popelovitá vrstva

s hrudkami spraše, překrytá hnědočernou vrstvou s výraznější polohou uhlíku. Na dně v severozápadního rohu ležel železný poříz či loupák a několik zlomků keramiky mladohradištního období. Výraznou příměs tvoří i zlomky pravěké keramiky (Nálezová zpráva č. 3/94, Archiv ÚAPP Brno) (Tab. 2, Graf 3, Graf 4, Graf 5, Graf 6).

Hloubka (cm)

Pravěk

0 - 20 (Z část) 20 - 40 (Z část) 20 - 50 (Z část) dno + 20 (Z část) 0 - 20 (V část) 0 - 30 (V část) 30 - 50 (V část) 50 - 70 (V část) 55 - 70 (V část) 60 - 90 (V část) 60 - 95 (S okraj)

31 15 67 21 17 31 8 39

Celkem

252

STH

STŘ

2 1

9 14 0

3

MDH

Středověk

Celkem

1 2 7 1 2 3 3 13 1 4 2

1

1 1

33 17 78 23 23 38 12 53 1 14 17

15

309

39

Tab. 2: Rozložení keramiky v obj. 8

45

4 1 2 3 1 1

Graf 3: Procentuální zastoupení keramiky v obj. 8

Graf 4: Procentuální zastoupení skupin v jednotlivých hloubkách v obj. 8

46

Graf 5: Procentuální zastoupení skupin v jednotlivých hloubkách západní části obj. 8

Graf 6: Procentuální zastoupení skupin v jednotlivých hloubkách východní části obj. 8 Jak je patrné z grafu 3, i zde převažují pravěké zlomky keramiky. V grafu 4 je pak zřetelné, že pravěká, mladohradištní i středověká keramika je zde rovnoměrně zastoupena téměř v každé hloubkové skupině. Opět se zde pouze vyskytuje malé procento zlomků středohradištní keramiky. Obj. 18 Jde o mírně nepravidelně oválnou zásobní jámou vejčitého tvaru. Zřejmě z časových důvodů byla prozkoumána pouze jižní polovina. Zásyp zkoumané poloviny byl výrazně zvrstven. Základním prvkem zásypu byla černá kompaktní hlína, často s výrazně přerušovanými různě silnými horizontálními mezivrstvami čisté sprašové hlíny. V horní části objektu byla mísovitě uložena šedá popelovitá vrstvička. Nálezy byly přibližně stejně 47

rozptýleny v zásypu. Kromě mladohradištní keramiky se zde našla i silná příměs pravěké keramiky (Nálezová zpráva č. 3/94, Archiv ÚAPP Brno) (Tab. 3, Graf 7, Graf 8).

Hloubka (cm)

Pravěk

0 - 20 20 - 40 40 - 60 80 - 100 Dno

11 16 3 7 8

Celkem

45

STH

STŘ

MDH

Středověk

Celkem

1

13 17 6 8 8

1

52

2 1 2 1 0

0

6

Tab. 3: Rozložení keramiky v obj. 18

Objekt 18 STŘ 0% STH 0%

MDH 12%

Středověk 2%

Pravěk 86%

Graf 7: Procentuální zastoupení keramiky v obj. 18

Graf 8: Procentuální zastoupení skupin v jednotlivých hloubkách v obj. 18 48

Opět je zde z grafu 7 patrné, že převažují pravěké zlomky keramiky. Z grafu 8 pak jasně vyplývá rovnoměrné zastoupení pravěké a středověké keramiky ve všech hloubkových skupinách. V několika hloubkových skupinách jsou zde zastoupeny i středověké fragmenty keramiky. Zvýše zmíněného popisu jednotlivých objektů je jasné, že všechny mladohradištní objekty obsahují kromě vlastní mladohradištní keramiky i cizorodé keramické kusy, tzv. intruze, které jsou součástí výplně objektu. Výplň jámy či objektu odráží události, které následovaly po jejich zániku, avšak vrstvy, které výplň obsahuje, souvisí s využíváním objektu jen zčásti nebo nepřímo. Je nutno si uvědomit, že ne každý nález datuje objekt a ne vždy malá změna barvy vrstvy nutně znamená změnu teorie o zániku vrstvy. Problémem je například velký výskyt pravěké keramiky v jiných kulturních vrstvách. „Je tedy zcela jasné, že na základě vrstev není možné jednoznačně určit, jak objekt zanikl. Z vysokého podílu pravěké keramiky ve výplni lze usuzovat, že většinu výplně tvoří přemístěná kulturní vrstva. V raném středověku tedy na povrchu musela existovat poměrně mocná pravěká kulturní vrstva, která musela obsahovat velké množství keramiky (Kuna 1994, 121–122)“. Další důležitou věcí při sledování intruzí je velikost střepu. Na základě velikosti můžeme odhadnout, zda střep je intruze či nikoliv. V našem případě pracujeme většinou s fragmenty ze skupiny 1 a 2, v obj. 8 pracujeme s dvěma velkými fragmenty. Jde o větší část dvou nádob. Zásyp obj. 3 byl z větší části homogenní a kompaktní. Je tedy zřejmé, že tento objekt byl rychleji, jednorázově a záměrně zasypán okolní vrstvou čili planýrkou až k hrdlu. Ve středu hrdla byla výrazná vkleslá vrstva, která obsahovala pouze pravěké nálezy, včetně keramického amuletu. Tato odlišná vrstva dosahovala až do hloubky 0,4 m. Obecně je známo, že prokleslá vrstva na povrchu zásypu vytváří klasický zásypový kužel (Kuna 1994, 121). Zde ale zřejmě nejde o zásypový kužel, ale narušení zásypové vrstvy, kam byly uloženy pouze pravěké nálezy. Podle mého názoru došlo k rychlému a jednorázovému zasypání objektu okolní zeminou. A protože v zásypu není půda tolik tvrdá, je možné, že zde byl ihned, nebo ve velmi krátké době po zahrnutí vyhrabán důlek, kam byly uloženy pouze pravěké nálezy. Tyto pravěké nálezy pak mohly představovat obětinu, či nálezy přímo z jámy či sídliště, nebo mohlo jít o nálezy zcela náhodné. U obj. 8 je situace zřetelnější. Podle popisu vrstev výplně objektu je zcela jasné, že zde došlo k zřícení severní stěny do vnitřní části objektu. To dokazuje vrstva rozměrných kamenů, která se sklání od severu k jihu, a byla zachycena napříč objektem. Na severu ležely kameny téměř u dna. Vrstvy nad kameny přesně kopírují sklon zdi. Kolem této vrstvy byla nalezena 49

hnědočerná vrstva s velkým množstvím uhlíků a stopy mazanice s otisky prutů. Tato vrstva zabíhá až pod vrstvu kamenů. V severozápadním rohu byl objeven železný poříz a větší fragmenty keramiky mladohradištního období. Podle mého názoru zřejmě došlo k opuštění objektu na základě požáru, kdy zřejmě začala hořet proutěná stěna či proutěná příčka, která se zřítila. V průběhu požáru mohlo dojít ke zřícení kamenné zdi. Následně byl požár uhašen zasypáním jámy hlínou, protože vrstva nad kameny (kamennou zdí) je téměř homogenní s velkým podílem popela a uhlíků. Je pravděpodobné, že k incidentu došlo až ve středověku, možná na začátku novověku, protože souběžně s pravěkou a mladohradištní keramikou je zde rovnoměrně zastoupena i středověká keramika téměř ve všech hloubkových skupinách. Což může souviset i s tím, že v novověku byl tento objekt narušen novou stavbou. Je možné, že obj. 8 fungoval celý středověk. Na základě novověké výstavby musel být pak objekt stržen nebo byl zapálen. Zda šlo o úmysl, či náhodu, lze jen těžko odhadnout. Zásyp obj. 18 byl silně zvrstven. Výraznější vrstvy přímo souvisejí s využíváním objektu (Kuna 1994, 121). Zde je tedy patrný postupný zánik zásobní jámy. Dle druhů depozičních mechanismů bych usoudila, že na zániku se podílel primární i sekundární odpad. Černá kompaktní hlína byla narušena horizontálními vrstvami spraše. V horní části objektu byla šedá popelovitá vrstva. Zde zřejmě docházelo k tomu, že jáma byla částečně zasypána a dlouhou dobu nechána bez povšimnutí. Tudíž se zde z povrchu dostala jemná hlína a spraš. Toto částečné zasypání se několikrát opakovalo. Opakování zásypu bylo nejspíš pravidelné. Někdy v závěrečné fázi mohlo dojít k tomu, že jáma částečně zasypána už nebyla tak hluboká, a tak se využila jako ohniště, což by interpretovalo tu miskovitou popelavou vrstvu. Z velikosti popelavé vrstvy usuzuji, že šlo spíše o krátkodobé ohniště. U ostatních tratí nelze provést popis postdepoziční činnosti. Ve většině případů šlo totiž o povrchové sběry, což je pro tuto problematiku zcela nevhodné. Dalšími výzkumy, které mohou přijít v úvahu, jsou tratě školka a u Plhoňů, avšak tyto výzkumy nemají zachyceny nálezy ve vrstvách, ani ve stratigrafii. Materiál byl po výzkumu velmi razantně protříděn. Chybí zde skartovaný materiál. I přes tento nedostatek se zde našly keramické fragmenty, které svými charakteristickými znaky nepatří do mladší doby hradištní. V trati školka byl nalezen jeden keramický fragment pravěké keramiky. Podle tvaru a výzdoby se řadí do neolitu, přesně do kultury s lineární keramikou (Obr.13:4). V trati u Plhoňů byl nalezen středověký střep, který svou charakteristickou výzdobou pochází z loštického poháru (Obr. 13:3). Na stavbě mezi Petrákovými a Janíčkovými došlo k nálezu většího fragmentu středověkého komorového kachle (Obr. 13:1). Kachel má komoru ve tvaru kužele se čtvercovou čelní vyhřívací stěnou. Motiv výzdoby je nezřetelný. Okraj vyhřívacího otvoru je 50

ve tvaru mělce prožlabeného okruží. Kachle komorové se obecně datují do 14. století. Za nejstarší kachle komorové jsou považovány kachle malého čtvercového formátu s delší kuželovitou komorou. Tento typ nádoby byl na jiném místě datován do počátku 14. století (Smetánka 1969, 250).

3.8.

Keramika

Nejvíce nalezeného materiálu v Bořitově byla právě keramika. Jednalo se pouze o fragmenty různé velikosti. Celé nádoby nebyly zachyceny. Kromě fragmentů z nádob se zachovaly i keramické přesleny z té doby. Unikátním nálezem je nálevka, která pochází z povrchového sběru.

3.8.1. Počty fragmentů a hmotnosti V první části této kapitoly se chci zaměřit na celkový keramický materiál v jednotlivých tratích. Zpracováno bylo celkem 1823 fragmentů keramiky. Do tohoto počtu zahrnuji i neinventarizované fragmenty a fragmenty vyřazené z evidence. Zpracovány jsou jak výzkumy, tak i sondy, ale i povrchové sběry či náhodné nálezy. Celková váha všech fragmentů je tedy 69817 g. Keramika byla zastoupena ve všech výše zmíněných tratích i archeologických činnostech (výzkum, sondy, sběry, nálezy, …). Průměrná hmotnost jednoho fragmentu činí 38, 3 g. V následující tabulce předkládám celkový počet a hmotnost fragmentů v každé trati (Tab. 4).

Počet fragmentů (ks)

Trať

Hmotnost (g)

Průměrná hmotnost jednoho fragmentu (g)

u Plhoňů

801

25730

32,12

školka

716

37116

51,84

farský kopec

3

178

59,33

dům O. Petráka

9

346

38,44

zahrada Kučery

1

14

14,00

5 125 71 66

84 2364 1911 1817

16,80 18,91 26,92 26,05

26

257

9,88

Celkem

1823

69817

38,30

Průměr

182,3

6981,7

38,30

zahrada mezi Petrákovými a Janíčkovými zahrada usedlosti č. 2, 3 ves Ekobioprogres Záhumenky

Tab. 4: Počet a hmotnost keramických fragmentů v jednotlivých tratích 51

Keramika byla nalezena ve všech tratích. Celkem tři tratě překročily hranici 100 kusů fragmentů, zbylých sedm tratí obsahovalo malé množství kusů keramiky. Nejvíce fragmentů keramiky obsahoval soubor z tratě u Plhoňů. V souboru výrazně převažují tratě s malým počtem keramiky a hmotností. Tyto údaje nejlépe vystihují následující histogramy (Graf 9, Graf 10).

Histogram počtu fragmentů 8 7 Počet tratí

6 5 4 3 2 1 0 0-1 00

10 1 -

2 00

20 1 -

3 00

30 1 -

4 00

40 1 -

5 00

50 1 -

6 00

60 1 -

7 00

70 1 -

Počet fragmentů (ks)

Graf 9: Histogram počtu fragmentů v kusech na počet tratí Celkový počet fragmentů z 10 tratí činí 1823 kusů. Průměr 182,3 ks. Směrodatná odchylka 291,16 ks. Medián 46,00 ks. Minimální hodnota 1 ks. Maximální hodnota 801 ks. Rozpětí 800 ks.

52

8 00

80 1 -

9 00

Počet tratí

Histogram hmotnosti 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 0-5

000

5001

- 100

00

1000 1500 2000 2500 3000 3500 1- 15 1-2 1-2 1-3 1-3 1-4 0000 5000 0000 5000 0000 000

Hmotnost (g)

Graf 10: Histogram hmotnosti fragmentů v gramech na počet tratí Celková hmotnost fragmentů vstupujících do analýzy činí 69817 g. Průměr 6 981,7 g. Směrodatná odchylka 12 509,82 g. Medián 1081,50g. Minimální hodnota 14 g. Maximální hodnota 37 116 g. Rozpětí 37 102 g. Ve druhé části této kapitoly se chci zaměřit na jednotlivé druhy archeologického výzkumu. Materiál jsem rozdělila podle druhu výzkumu do třech skupin: fragmenty z výzkumu, fragmenty ze sondy, fragmenty ze sběrů. Předkládám zde výsledky porovnání počtu, hmotnosti a průměrných hmotností fragmentů na jednotlivých tratích. Následující tabulka (Tab. 5) zaznamenává počty kusů a hmotnost fragmentů keramiky z tratí, kde byl proveden standardní výzkum. Celkový počet fragmentů je 690 ks. Váha všech fragmentů činí 32 105 g. Průměrná hmotnost jednoho fragmentu je 46,5 g.

Trať školka zahrada usedlosti č. 2, 3 Ekobioprogres Celkem Průměr

Počet fragmentů (ks) 577 47 66 690 230

Hmotnost (g)

Průměrná hmotnost jednoho fragmentu (g)

29408 880 1817 32105 10701,67

50,97 18,72 27,53 46,53 46,53

Tab. 5: Počet a hmotnost keramických fragmentů z výzkumů v jednotlivých tratích

53

Celkový počet fragmentů keramiky z výzkumů činí 690 kusů. Průměr 230 ks. Směrodatná odchylka 245,49 ks. Medián 66, 00 ks. Minimální hodnota 47 ks. Maximální hodnota 577 ks. Rozpětí 530 ks. Celková hmotnost fragmentů keramiky z výzkumů činí 32 105 g. Průměr 10 701,67 g. Směrodatná odchylka 13232,91 g. Medián 1817 g. Minimální hodnota 880 g. Maximální hodnota 29 408 g. Rozpětí 28528 g. V této tabulce (Tab. 6) jsou shrnuta data z tratí, které pocházejí ze sondy. Celkový počet fragmentů je 467 ks. Váha všech fragmentů činí 17 256 g. Průměrná hmotnost jednoho fragmentu je 37 g.

Trať u Plhoňů zahrada usedlosti č. 2, 3 Celkem Průměr

Počet fragmentů (ks) 449 18 467 233,5

Hmotnost (g)

Průměrná hmotnost jednoho fragmentu (g)

16818 438

37,46 24,33

17256 8628

36,95 36,95

Tab. 6: Počet a hmotnost keramických fragmentů ze sond v jednotlivých tratích Celkový počet fragmentů keramiky ze sond činí 467 kusů. Průměr 233,5 ks. Směrodatná odchylka 215,50 ks. Medián 233,50 ks. Minimální hodnota 18 ks. Maximální hodnota 449 ks. Rozpětí 431 ks. Celková hmotnost fragmentů keramiky ze sond činí 17 256 g. Průměr 8628 g. Směrodatná odchylka 8 190 g. Medián 8 628 g. Minimální hodnota 438 g. Maximální hodnota 16 818 g. Rozpětí 16 380 g.

54

Další tabulka (Tab. 7) se zabývá daty keramiky, které byly získány z povrchových sběrů a sběrů různého charakteru (zde mám na mysli sběry z výkopů, náhodné sběry,…). Celkový počet fragmentů je 666. Váha všech fragmentů činí 20 456 g. Průměrná hmotnost jednoho fragmentu je 30,7 g.

Trať u Plhoňů školka farský kopec dům O. Petráka zahrada Kučery stavba mezi Petrákovými a Janíčkovými zahrada usedlosti č. 2, 3 ves Záhumenky Celkem Průměr

Počet fragmentů (ks) 352 139 3 9 1 6 59 71 26 666 74

Hmotnost (g)

Průměrná hmotnost jednoho fragmentu (g)

8912 7708 178 346 14 84 1046 1911 257

25,32 55,45 59,33 38,44 14,00 14,00 17,73 26,92 9,88

20456 2272,89

30,71 30,71

Tab. 7: Počet a hmotnost keramických fragmentů ze sběrů v jednotlivých tratích Celkový počet fragmentů keramiky ze sběrů činí 666 kusů. Průměr 74 ks. Směrodatná odchylka 107,12 ks. Medián 26 ks. Minimální hodnota 1 ks. Maximální hodnota 352 ks. Rozpětí 351 ks. Celková hmotnost fragmentů keramiky ze sběrů činí 20 456 g. Průměr 2 272,89 g. Směrodatná odchylka 3 288,25 g. Medián 346 g. Minimální hodnota 14 g. Maximální hodnota 37 116 g. Rozpětí 37 102 g. Tuto kapitolu chci zakončit souhrnnou tabulkou (Tab. 8). Zde předkládám souhrnný přehled počtu a hmotnosti fragmentů keramiky v jednotlivých objektech, sondách a sběrech.

55

Číslo objektu / sondy

Trať dům O. Petráka Ekobioprogres Ekobioprogres Ekobioprogres farský kopec stavba mezi Petrákovými a Janíčkovými školka školka školka školka školka u Plhoňů u Plhoňů u Plhoňů Ves zahrada Kučery zahrada usedlosti č. 2, 3 zahrada usedlosti č. 2, 4 zahrada usedlosti č. 2, 3 Záhumenky

sběr obj. 3 obj. 8 obj. 18 sběr

Počet fragmentů (ks) 9 22 38 6 3

sběr obj. 1 obj. 2 obj. 3 obj. 4 povrchový sběr povrchový sběr I-II (obj. 1) III-IV povrchový sběr nález ve výkopu obj.1 sběr III-IV sběr

Celkem Průměr

346 503 1216 98 178

Průměrná hmotnost jednoho fragmentu (g) 38,44 22,86 32,00 16,33 59,33

6

84

14,00

293 45 52 187 139 352 342 107 71 1 47 59 18 26

14977 2210 3092 9129 7708 8912 13825 2993 1911 14 880 1046 438 257

51,12 49,11 59,46 48,82 55,45 25,32 40,42 27,97 26,92 14,00 18,72 17,73 24,33 9,88

1823 91,15

69817 3490,85

38,30 38,30

Hmotnost (g)

Tab. 8: Počet a hmotnost keramických fragmentů v jednotlivých objektech, sondách a sběrech Z přehledu je patrné, že zde velmi kolísá průměrná hmotnost jednoho fragmentu. Této problematice se budu podrobněji věnovat další kapitole.

3.8.2. Fragmentarizace keramiky a způsob exploatace V této kapitole se budeme zabývat

otázkou velikosti jednotlivých fragmentů. Právě

velikost keramického střepu ovlivňuje průměrnou hmotnost jednoho keramického fragmentu a zároveň vypovídá o způsobu, jakým byl výzkum proveden. Fragmentarizaci jsem rozdělila do třech skupin, lišících se plošnou velikostí fragmentu. Jednotlivé velikostní skupiny jsem definovala již dříve v popisu deskripčního systému. V následující tabulce (Tab. 9) předkládám počty fragmentů ve fragmentárních skupinách v jednotlivých objektech, sondách a sběrech.

56

Trať dům O. Petráka Ekobioprogres Ekobioprogres Ekobioprogres farský kopec stavba mezi Petrákovými a Janíčkovými školka školka školka školka školka u Plhoňů u Plhoňů u Plhoňů ves zahrada Kučery zahrada usedlosti č. 2, 3 zahrada usedlosti č. 2, 3 zahrada usedlosti č. 2, 3 Záhumenky Celkem

Typ archeologické činnosti sběr obj. 3 obj. 8 obj. 18 sběr sběr obj. 1 obj. 2 obj. 3 obj. 4 povrchový sběr povrchový sběr sonda I a II sonda III a IV povrchový sběr nález ve výkopu obj. 1 sběr sonda III a IV sběr

Sk. 1 1 7 12 2 0 1 27 6 3 19 9 60 30 8 11 0 11 11 2 9 229

Sk. 2 6 12 20 4 2 5 171 26 33 113 72 246 237 80 52 1 34 44 13 17 1188

Sk. 3 2 3 6 0 1 0 95 13 16 55 58 46 75 19 8 0 2 4 3 0 406

Celkem 9 22 38 6 3 6 293 45 52 187 139 352 342 107 71 1 47 59 18 26 1823

Tab. 9: Fragmentarizace v jednotlivých objektech, sondách a sběrech Čím je tedy ovlivněna průměrná hmotnost fragmentu?

Logickým způsobem

předpokládám, že fragmenty z výzkumů, sond a různých sběrů z výkopu budou mít vyšší průměrnou hmotnost než fragmenty z povrchových sběrů. Usuzuji podle toho, že fragmenty keramiky, které se nacházejí na povrchu, jsou vystaveny vyššímu tlaku vnějších činitelů (eroze, podnebí, akumulace, moderní zemědělství, těžba, rekultivace krajiny) a vnitřních činitelů (chemické procesy). Tím dochází k tomu, že fragmenty na povrchu se více obrušují, drolí a rychleji rozpadají či častěji lámou. Průměrnou hmotnost ovlivňují i další faktory. Několik faktorů způsobuje člověk. Jedním z problémů je, že z náhodných sběrů nebo sběrů z vykopané jámy se berou pouze střepy větší, okem lépe zachytitelné. Dalším problémem může být skartace. V některých případech dochází až k razantnímu úbytku materiálu. To má za následek to, že jsou ze souboru často vyřazeny malé fragmenty či fragmenty bez výzdoby nebo jiných charakteristických prvků. Ke skartaci dochází hlavně proto, že dochází k nárůstu počtů archeologických výzkumů a z nedostatku financí pro muzea je není kde skladovat a správně konzervovat. Depozitáře v dnešní době „praskají ve švech“. Jiným problémem je počet nalezených fragmentů v jednotlivých objektech či vrstvách. Také tento faktor výrazně ovlivňuje průměrnou hmotnost.

57

V mém případě je situace trochu odlišná. Do rukou se mi dostal i materiál, který kromě vlastních fragmentů obsahoval vždy i sáček se skartovanou keramikou. Ta byla většinou neinventarizována. I tuto keramiku (na radu vedoucího práce) jsem připojila k celkovému materiálu. Některý materiál byl ale bohužel dosti skartován a většinou neobsahoval ani žádné nálezové informace z výzkumů. Porovnání průměrné hmotnosti v jednotlivých výzkumech, sondách a sběrech naleznete v předchozí kapitole (Tab. 4, Tab. 8). Po nastínění problematiky je zřejmé, že průměrná hmotnost jednoho fragmentu je 38,3 g. Průměrná hmotnost fragmentu z výzkumů je 46,5 g, ze sond 37 g a ze sběrů 30,7 g. Zde tedy potvrzuji svoji předchozí teorii, že nejmenší průměrnou hmotnost mají fragmenty z povrchových sběrů a největší průměrnou hmotnost mají fragmenty z výzkumů. Jen pro porovnání si můžeme uvést průměrnou hmotnost fragmentů z Pohanska u Břeclavi. Ve své publikaci J. Macháček (Macháček 2001, 75) uvádí průměrnou hmotnost jednoho střepu ve slovanských objektech 18,0 g. V našem případě tomuto modelu odpovídá pouze obj. 1 z trati zahrada usedlosti č. 2, 3 s průměrnou hmotností jednoho fragmentu 18,7 a obj. 18 z trati Eobioprogres s průměrnou hmotností jednoho fragmentu 16,33 g. Pro další porovnání odkazuji na tabulku z předchozí kapitoly (Tab. 4, Tab. 8). Už z porovnání je patrné, že se průměrné hmotnosti jednoho fragmentu těchto dvou lokalit liší. Z velké části je to způsobeno druhem výkopu. Rychlý či nedůsledný výkop může znamenat ztrátu drobných, mnohdy i důležitých fragmentů a jejich dat. Dalším faktorem, který výrazně ovlivňuje průměrnou hmotnost, je množství nalezených fragmentů. Jedním z hlavních rozdílů, proč se moje průměrná hmotnost fragmentu liší od průměrné hmotnosti fragmentu z Břeclavi – Pohanska je i fakt, že já jsem vážila vždy každý kus keramiky zvlášť, nikoliv po jednotlivé skupině, která obsahovala nerovnoměrný počet kusů. Fragmentarizace je tedy nutná hlavně při statickém vyhodnocení keramického materiálu, kdy je nutné zjistit, zda se neliší svojí velikostí fragmenty z nádob z různého druhu keramické hmoty, s různým typem okraje, s různým typem výzdoby, atd..

3.8.3. Materiál Charakteristickým materiálem mladohradištního období je grafitová keramika, obsahující velké procento zcela jemné, na prášek drcené tuhy, a to v takovém množství, jaké nikdy předtím ani potom nebylo (Novotný 1970, 9). Materiál, který se používal pro výrobu keramiky v mladohradištním obdobím na této lokalitě, se dá obecně rozdělit do tří typů. Jde o keramiku tuhovou, netuhovou a keramiku 58

z jemně plavené hlíny. Základem tuhové keramiky na Moravě je tuha již v základní hmotě. Netuhová keramika se v tomto období vyznačuje příměsí písku a někdy i slídy. Další typem je keramika z jemně plavené hlíny, která má vzácný a ojedinělý výskyt (Nekuda R 1984, 44; Procházka – Štrof 1983, 50). Materiál tedy rozděluji podle tuhy na tři typy: A, B, C. Charakteristika jednotlivých typů je zmíněna v kapitola Deskripční systém. Nejvíce fragmentů, 76,7 %, bylo z hlinitého materiálu s výrazným podílem tuhy (Typ A), 19,4 % bylo z hlinitopísčitého materiálu bez tuhy středně ostřené (Typ B) a nejméně fragmentů, 3,9 %, bylo z materiálu bez tuhy s jemnějším ostřivem (Typ C) (Tab. 10). Materiál Typ A Typ B Typ C

Hmotnost (g) 53367 13965 2485

Průměrná hmotnost (g) 38,15 39,45 35,50

Počet fragmentů (ks) 1399 354 70

% ks 76,74 19,42 3,84

%g 76,84 20,11 3,58

Tab. 10: Materiál Co se týká průměrné hmotnosti v jednotlivých materiálových kategoriích, největší průměrnou hmotnost má keramika hlinitopísčitá bez tuhy středně ostřená (typ B) – 39,4 g. Po tomto typu následuje keramika bez tuhy s jemnějším ostřivem (typ C) – 38,3 g. Nejmenší průměrnou hmotnost má keramika hlinitá s výrazným podílem tuhy (typ A) – 37,9 g (Graf 11).

Průměrná hmotnost jednoho fragmentu určitého typu materiálu 40 39 38

g

37 36 35 34 33 Typ A

Typ B

Typ C

Graf 11: Průměrná hmotnost jednoho fragmentu určitého typu materiálu Výsledky průměrných hmotností jednoho fragmentu z výzkumů, ze sond a sběrů v jednotlivých materiálových kategoriích shrnují následující grafy (Graf 12, Graf 13, Graf 14). 59

Průměrná hmotnost jednoho fragmentu z výzkumů určitého typu materiálu 60,00 47,98

50,00

44,66 37,62

40,00 g 30,00 20,00 10,00 0,00 Typ A

Typ B

Typ C

Graf 12: Průměrná hmotnost jednoho fragmentu z výzkumů určitého typu materiálu

Průměrná hmotnost jednoho fragmentu ze sond určitého typu materiálu 46,41

50,00 45,00 40,00 35,00 30,00 g 25,00 20,00 15,00 10,00 5,00 0,00

35,56

22,22

Typ A

Typ B

Typ C

Graf 13: Průměrná hmotnost jednoho fragmentu ze sond určitého typu materiálu

Průměrná hmotnost jednoho fragmentu ze sběrů určitého typu materiálu 45,00 40,00 35,00

40,38 30,53

30,29

Typ A

Typ B

30,00 g

25,00 20,00 15,00 10,00 5,00 0,00 Typ C

Graf 14: Průměrná hmotnost jednoho fragmentu ze sběrů určitého typu materiálu Následující graf (Graf 15) prezentuje rozložení fragmentů keramiky podle materiálu v objektech a sondách. Hodnoty byly převedeny na procenta. Z grafu je zřejmé, že na všech tratích se objevuje

keramika hlinitá s výrazným podílem tuhy (typ A). Zato keramika 60

hlinitopísčitá bez tuhy středně ostřená (typ B) a keramika bez tuhy s jemnějším ostřivem, s příměsí slídy (typ C) nemusí být zastoupena ve všech tratích. Typ C se v mladohradištní keramice objevuje pouze vzácně.

Rozložení materiálů v objektech a v sondách v % 120,00 100,00 80,00 %

Typ A

60,00

Typ B Typ C

40,00 20,00 0,00 sonda III a IV

u Plhoňů

obj. 1

školka

sonda III a IV

sonda I a II

obj. 4

obj. 3

obj. 2

obj. 1

obj. 18

obj. 8

obj. 3

Ekobioprogres

zahrada usedlosti č. 2, 3

Graf 15: Rozložení materiálu v objektech a v sondách vyjádřeno v procentech

3.8.4. Kvalita výpalu, sendvičový efekt Znakem keramiky tohoto období je kvalitní výpal (Tab. 11). Barva povrchu po výpalu kolísá mezi šedou, hnědou až okrovou. Výpal byl prováděn v hrnčířských pecích. K samotnému procesu dochází při teplotě už nad 600° C. Kvalita výpalu se projevuje hlavně v barvě a tvrdosti. Kvalitní výpal má na lomu fragmentu šedou homogenní, bělavou, červenou nebo hnědou barvu. Nekvalitní výpal se pozná podle barvy na lomu střepu. Zde převažuje šedočerná až černá barva (Macháček 2001, 20–21).

Druh výpalu

Kvalitní Nekvalitní

Počet zlomků (ks) 978 845

Hmotnost (g) 32164 37653

% ks

53,6 46,3

Tab. 11: Druh výpalu V některých případech dochází k tomu, že se i u dobře vypálené keramiky objevuje zvrstvení na lomu fragmentu. Tento efekt je však způsoben jinými faktory než u špatně pálené keramiky. Rozdílná barva, odlišující pouze samotný povrch nádoby, svědčí většinou o krátkodobých procesech ke konci výpalu. Buď byla pec rychle otevřena těsně po výpalu a povrch ještě horkých nádob oxidoval, nebo byla v peci vytvořena krátce redukční atmosféra, 61

např. pálením čerstvého dřeva, a povrch získal šedivou barvu (Macháček 2001, 21). Tento efekt je označován za sendvičový efekt (Tab. 12). Sendvičový efekt je dělen do tří typů: 0 – ne, sendvičový efekt zde není; 1 – černé jádro s výrazně jinak zbarveným oboustranným pláštěm; 2 – jen dvě jinak zbarvené vrstvy.

Sendvičový efekt 0 1 2

Počet fragmentů (ks) 1681 58 84

Hmotnost (g) 63801 2324 3692

Tab. 12: Sendvičový efekt

3.8.5. Druhy nádob Při vyhodnocení keramiky hraje důležitou roli vedle kategorie fragmentů i druh nádob, které daný fragment zastupují. Většina druhů nádob se určuje z fragmentů, které mají zachovaný okraj. Podle okraje a síly stěny fragmentu se dá nejlépe určit druh nádoby. Níže přehledná tabulka (Tab. 13) demonstruje druhy zastoupené v mém nálezovém celku. Následující grafy (Graf 16, Graf 17, Graf 18) pak ukazují procentuální zastoupení a průměrnou hmotnost jednotlivých druhů. Hodnota 0 znamená, že druh nádoby nelze s přesností určit. Je však jisté, že v tomto období převažuje hrnec a zásobnice. Další tvary jsou ojedinělé nebo výjimečné. Oproti starohradištní a středohradištní keramice, kde převažuje hrnec a zásobnice, dochází v mladohradištním období k rozšíření spektra druhů nádob.

Druh nádoby

Nezjistitelný tvar Hrnec Zásobnice Kahan Pohár Džbán Mísa Pánev Poklice plochá Poklice zvonovitá Nálevka

Zkratka

0 H Z KA PO Dž M PA PP PZ N

Počet (ks) 1249 322 231 2 7 2 5 1 2 1 1

Hmotnost (g) 35063 9830 23810 26 62 144 149 6 36 8 316

Průměrná hmotnost (g) 28,07 30,53 103,07 13,00 8,86 72,00 29,80 6,00 18,00 8,00 316,00

Tab. 13: Druhy nádob

62

% ks

68,51 17,66 12,67 0,11 0,38 0,11 0,27 0,05 0,11 0,05 0,05

Průměrná hmotnost 350 300 250

g

200 150 100 50 0 H

Z

KA

PO

Dž

M

PA

PP

PZ

N

Graf 16: Průměrná hmotnost fragmentu v jednotlivých druzích nádob Procentuální zastoupení jednotlivých mnohopočetných druhů nádob 80

68,51

70 60 50

% 40 30

17,66

20

12,67

10 0 0

H

Z

Graf 17: Procentuální zastoupení jednotlivých mnohopočetných druhů nádob

Procentuální zastoupení jednotlivých málopočetných druhů nádob 0,38

0 0 0

0,27

0

%0 0

0,11

0,11

0,11

0,11

0

0,05

0,05

PZ

N

0 0 KA

PO

Dž

M

PA

PP

Graf 18: Procentuální zastoupení jednotlivých málopočetných druhů nádob Následující tabulka (Tab. 14) pak uvádí, v kterých objektech, sondách a sběrech se jednotlivé druhy našly. 63

Trať dům O. Petráka Ekobioprogres Ekobioprogres Ekobioprogres farský kopec stavba mezi Petrákovými a Janíčkovými školka školka školka školka školka u Plhoňů u Plhoňů u Plhoňů ves zahrada Kučery zahrada usedlosti č. 2, 3 zahrada usedlosti č. 2, 3 zahrada usedlosti č. 2, 3 Záhumenky

Číslo objektu/sondy sběr obj. 3 obj. 8 obj. 18 sběr sběr obj. 1 obj. 2 obj. 3 obj. 4 povrchový sběr povrchový sběr sonda I a II sonda III a IV povrchový sběr nález ve výkopu obj. 1 sběr sonda III a IV sběr

0

Dž

3 17 36 4 1 2 171 34 38 128 89 265 283 93 57 2 6 6 14

1

1

H 5 4 2 2 2 2 50 11 10 17 29 42 15 3 11 43 51 12 11

KA

M

N

PA

PO

PZ

Z 1 1

1 1 1 3

1 70

2

1

1 1 1 1 1

1 1

3 37 21 43 42 10 1

1

1

Tab. 14: Druhy nádob nalezených v jednotlivých objektech, sondách a sběrech

64

PP

1 1

3.8.6. Kategorie fragmentů Největší procentuální zastoupení jednotlivých kategorií fragmentů vzhledem k celkovému množství zlomků v souboru mají výdutě zdobené: 48,36 % s průměrnou hmotností 30 g, dále okraje: 21,60 % s průměrnou hmotností 48,96 g, výdutě nezdobené: 15,95 % s průměrnou hmotností 36,71 g, dna: 13,87 % s průměrnou hmotností 50,07 g, celý tvar: 0,16 % s průměrnou hmotností 189,33 g a ucho: 0,05 % s průměrnou hmotností 18 g (Tab. 15). Kategorie fragmentu

Počet (ks)

Celý tvar nádoby Okraj Výdutě zdobené Výdutě nezdobené Dno Ucho

Hmotnost (g)

2 394 882 291 253 1

332 19287 26462 10684 12667 18

Průměrná hmotnost (g) 166,00 48,95 30,00 36,71 50,07 18,00

% ks

0,11 21,61 48,38 15,96 13,88 0,05

Tab. 15: Kategorie fragmentů Podrobnější kategorie fragmentů nabízí následující tabulka a grafy (Tab. 16, Graf 19, Graf 20).

2 201 106 87 882 291 79 131

332 7318 3737 8232 26462 10684 2327 7650

Průměrná hmotnost (g) 166,00 36,41 35,25 94,62 30,00 36,71 29,46 58,40

DPA

30

1318

43,93

1,65

PAS

13

1372

105,54

0,71

1

18

18,00

0,05

Kategorie fragmentu

Zkratka

Celý tvar nádoby Okraj Okraj - hrdlo Okraj - hrdlo - plec Výduť zdobená Výduť nezdobená Dno Dno - spodek nádoby Dno-rozšířená patka (obvodový prstenec) dna Rozšířená patka (obvodový prstenec) dnaspodek těla Ucho

Počet (ks)

C O OH OHP Vy zdobená Vy nezdobená D DS

U

Hmotnost (g)

Tab. 16: Podrobnější kategorie fragmentu

65

% ks

0,11 11,03 5,81 4,77 48,38 15,96 4,33 7,19

Průměrná hmotnost

U

S PA

D PA

D S

D

ná

ne Vy

Vy

zd

ob

zd ob e

en á

O H P

O H

O

C

180 160 140 120 100 g 80 60 40 20 0

Graf 19: Průměrná hmotnost fragmentu v jednotlivých kategoriích části nádoby

Procentuální zastoupení jednotlivých fragmentů 60 50 40

% 30 20 10

U

PA S

D PA

D S

D

ná zd ob e

ne Vy

Vy

zd

ob

en á

O HP

O H

O

C

0

Graf 20: Procentuální zastoupení jednotlivých fragmentů

3.8.7. Typ a tvar okrajů Okraje jsou části nádob s největší vypovídající hodnotou. Na základě jejich tvarů a typů si můžeme udělat představu o velikosti a počtu nádob v nálezovém souboru. Některé typy a tvary umožňují chronologické nebo kulturní zařazení. Tato kapitola se zaměřuje především na typ okraje, křivku ústí, tvar hrdla a na velikost fragmentů z hlediska obsahu a průměru ústí. Je nutno podotknout, že jsem ve svém materiálu pracovala pouze s jednotlivými fragmenty a nezabývala jsem se počtem jedinců, čili počtem nádob. Z velkého množství střepů se mi sice podařilo slepit několik okrajových fragmentů, ale dále jsem už nezkoumala, zda některé fragmenty podobného vzhledu či stejného materiálu patří k jednomu konkrétnímu jedinci či nikoliv i přesto, že k sobě přímo nepasují. V nálezovém souboru se nachází 394 66

fragmentů okrajů. U osmi fragmentů se nepodařilo určit typ okraje. Typy okrajů jednotlivých druhů nádob shrnují následující tabulky. Každý druh nádoby má určitý počet vlastních skupin, které se pak dělí do typů s dalšími variantami. Vznikne tak třímístný kód oddělený dvěma tečkami. Kód vypadá následovně (X) xx.xx.xx. V závorce je zkratkové označení druhu nádoby. Toto zkratkové označení mají jenom málopočetné druhy nádob. První číslo určuje skupinu okraje, druhé číslo typ a třetí číslo konkrétní variantu v motivu. Nejpočetnější zastoupení nádob tvoří hrnce. Počet okrajů hrnců je celkově 322 ks. Hrnec je nejčastější a nejtypičtější nádobou celého slovanského období vůbec. V deskriptivním systému bylo u hrnců celkem 32 skupin okrajů s různými typy a variantami. V našem případě bylo určeno celkem 22 skupin a 77 variant typů okraje (Tab. 17). Pro mladohradištní období

01.01.01 Skupina 02 02.02.01 Skupina 03 03.01.01 Skupina 04 04.01.01 04.03.01 04.12.01 04.15.01 Skupina 05 05.01.01 05.02.01 05.03.02 Skupina 06 06.01.01 06.04.01 Skupina 07 07.01.01 07.04.01 07.05.01

1 3 3 1 1 5 1 1 1 2 17 10 1 6 2 1 1 4 1 1 1

1 3 3 1 1 2

2 1

1

1 1 2 9 5 4 2 1 1 3 1

3 2 1

5 3

2

1

1 1

67

Záhumenky

1

zahrada usedlosti č. 2, 3

1

u Plhoňů

Skupina 01

školka

Celkem

farský kopec

Typ okraje

ves

stavba mezi Petrákovými a Janíčkovými

Ekobioprogres

dům O. Petráka

je nejtypičtější skupina okrajů číslo 22, která je i v našem případě početně zastoupena.

07.06.01 Skupina 08 08.01.01 Skupina 09 09.02.01 09.05.01 09.06.01 Skupina 10 10.01.02 10.02.01 10.07.01 10.07.01. Skupina 11 11.01.01 11.02.01 Skupina 17 17.01.01 Skupina 18 18.01.01 18.02.01 Skupina 19 19.01.01 19.01.02 19.01.03 19.02.01 19.02.02 19.02.04 19.04.01 Skupina 21 21.01.01 21.02.01 Skupina 22 22.01.01 22.01.02 22.01.03 22.02.02 22.02.03 22.02.04 22.03.01 22.03.02 22.04.01 22.04.02 22.04.03 22.04.05 22.04.08 22.04.09 22.05.01 22.05.02 22.05.03 Skupina 23 23.01.01

1 1 1 18 9 5 4 4 1 1 1 1 4 1 3 1 1 3 1 2 16 1 2 1 4 1 6 1 21 14 7 155 19 16 1 5 1 14 9 16 18 6 29 2 2 5 6 5 1 40 2

1 1 1 9 5 1 3 2

1 1

1 1

6 3 2 1 1

1

1

1

1

1 1 1 1 1 1 1

2

1 1

2

1

2 1 1 11 1

1 1

4

2 1

1 14 9 5 55 8 9 1 1 1 5

1 1 3 3

3 1

1 2 1 6

1

2

5 7 1 6 1

1

1 1 24 3 3

8 1 2

1

1 1 5 1

3 2

2 5 2 4 4

2

15

1

1

4 2 4

2

4 2 2 55 2 2

7 6 6 4 1 17 1 2 1 2 1

1 2 1

1 1

2

68

1

19 2

1

23.01.02 23.01.03 23.01.05 23.02.01 23.03.01 23.03.02 23.04.01 23.05.01 23.06.02 23.08.01 Skupina 24 24.01.01 24.03.01 24.03.02 24.04.09 Skupina 25 25.01.01 Skupina 27 27.02.01 Skupina 28 28.01.01 28.02.01 28.03.01 28.04.01 Skupina 30 30.01.01

9 12 4 2 2 1 2 3 2 1 5 1 2 1 1 2 2 1 1 17 1 1 8 7 1 1

7 5 2

1 1 1

1 1

2 5 2 1 1 1 2 2 1

1

1 1

1

2

1

1 1

1 1

1

1

9 1

1

4 4

3

1

1 1 1

1

1 1 1 1 2

1 1

1 1

1

1

1 1

Tab. 17: Typ okraje hrnců v jednotlivých tratích Další zcela běžnou nádobou ve slovanském období jsou zásobnice. Počet okrajů zásobnic je celkově 49 ks. U 4 ks fragmentu není možné určit typ, protože jsou značně poškozeny. V deskriptivním systému bylo u zásobnic celkem 15 skupin okrajů s různými typy a variantami. V našem případě bylo určeno celkem 8 skupin a 22 variant typů okraje (Tab. 18). Pro mladohradištní období je nejtypičtější skupina kyjovitých nebo vzhůru vytažených okrajů.

69

zahrada usedlosti č. 2, 3

ves

4 1 1 2 2 1 1 8 2 3 2 1 8 1 5 2 19 1 2 2 1 4 1 8 5 1 2 1 1 1 1

u Plhoňů

0 Skupina 02 02.01.01 Skupina 03 03.01.01 Skupina 06 06.02.01 Skupina 10 10.01.01 10.02.01 10.03.01 10.04.01 Skupina 12 12.02,01 12.02.01 12.04.01 Skupina 13 13.01.01 13.02.01 13.04.01 13.05.01 13.06.01 13.08.01 13.09.01 Skupina 14 14.01.01 14.02.01 14.03.01 14.04.01 Skupina 15 15.02.01

školka

4

stavba mezi Petrákovými a Janíčkovými

Neurčitelné

Ekobioprogres

Celkem

dům O. Petráka

Typ okraje

4

4

1

1

1

1

1

1 1 2 2 1 1 5 1 1 2 1 8 1 5 2 10

2 1 1 1 5 2

1

1 1

8 1 2

3 2 2 1

1 1

1

1 1

1 1

Tab. 18: Typ okraje zásobnic v jednotlivých tratích Další okraje nádob jsou zastoupeny pouze v malém množství. Přehled všech variant se nachází v následující tabulce (Tab. 19).

70

Záhumenky

zahrada usedlosti č. 2, 3

zahrada Kučery

ves

1 1 2 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

u Plhoňů

(Dž) 01.02.01 (Dž) 06.02.01 (KA)01.01.02 (M) 03.02.01 (M) 03.06.01 (M) 09.01.01 (M) 12.01.01 (PA) 08.01.01 (PO) 01.01.01 (PO) 02.02.01 (PO) 02.05.01 (PO) 02.06.01 (PO) 04.01.01 (PO) 06.01.01 (PO) 07.01.01 (PP) 01.02.04 (PP) přechod mezi 01.01.01; 01.02.04 (PZ) 01.03.01

školka

Celkem

stavba mezi Petrákovými a Janíčkovými

(Druh nádoby) Typ okraje

1 1 1

1 1

1 1 1 1 1 1 1

1 1 1 1 1 1 1 1

Tab. 19: Typ okraje dalších druhů nádob v jednotlivých tratích U křivky ústí se rozlišuje sedm skupin. Křivka ústí může být segmentová (konkávní), přímá, esovitě prohnutá, segmentová vypuklá (konvexní), přímá svislá nebo mírně dovnitř skloněná, zvlněná nebo nezjistitelná. U celkového počtu 395 ks fragmentů se podařilo určit křivku ústí u 175 ks. Početní a procentuální zastoupení jednotlivých křivek ústí vyjadřuje následující tabulka (Tab. 20).

Křivka ústí

Počet

segmentová (konkávní) přímá esovitě prohnutá segmentová vypuklá (konvexní) přímá svislá nebo mírně dovnitř skloněná zvlněná nezjistitelná

Tab. 20: Křivka ústí 71

%

23 60 50 72 165

5,82 15,19 12,66 18,23 41,77

7 18

1,77 4,56

Také tvar hrdla se dá rozdělit do několika skupin. Tvar hrdla může být konkávní, s lomem, nálevkovitý, kuželovitý, válcovitý. U některých fragmentů se tvar hrdla nepodařilo určit. Samotné určení se dá provést jenom u fragmentů se zachovaným hrdlem. Ideální pak je fragment s okrajem hrdlem a plecemi nebo celou výdutí. Z celkového počtu okrajů 394 ks tomuto určení odpovídalo 201 ks fragmentů. Tvar hrdla se nepodařilo určit u 23 jedinců. Početní a procentuální zastoupení jednotlivých tvarů hrdla vyjadřuje následující tabulka (Tab. 21).

Tvar hrdla

Počet

konkávní lom nálevkovitý kuželovitý válcovitý nezjistitelný

%

64 20 14 10 76 17

31,84 9,95 6,97 4,98 37,81 8,46

Tab. 21: Tvar hrdla U některých okrajů různého druhu nádob se dá změřit průměr ústí. To umožňuje představit si velikost nádoby. Průměr okraje byl změřen u všech 394 fragmentů. Z grafu jsou patrné tři hlavní velikostní kategorie. První se nachází v rozmezí 16–20 cm, druhá v rozmezí 21–25 cm a třetí v rozmezí 11–15 cm (Graf 21). Průměry ústí 160 140 120 100 Počet nádob 80 60 40 20 0

152

75

73

32

20 3 0

5 - 10

11 - 15

16 - 20

21 - 25

26 - 30

14

12

7

6

31 - 35

36 - 40

41 - 45

46 - 50

cm

Graf 21: Průměry ústí okrajů Z průměru ústí u hrnců a zásobnic se dá zjistit přibližná velikost celé nádoby. Velikost a zastoupení je vyjádřeno v následujících grafech (Graf 22; 23).

72

Graf 22: Rozdělení hrnců podle velikosti Rozdělení zásobnic podle velikosti 33

35 30 25 %

20 15

10

10 5 0 Zásobnice velké; průměr okraje <30 cm

Zásobnice malé; průměr okraje >=30 cm

Graf 23: Rozdělení zásobnic podle velikosti

3.8.8. Výzdoba V použité deskripci bylo sedm typů výzdoby (rytá – liniová, vpichy – vrypy, kolkovaná, plastická, malovaná, vlešťovaná, glazovaná). V mladohradištní keramice je výzdoba zastoupena pouze prvními čtyřmi typy (rytá – liniová, vpichy – vrypy, kolkovaná, plastická). V tomto období převažuje rytá výzdoba. Také v nálezovém materiálu jasně vyniká rytá výzdoba. Je zastoupena 41 %. Převažuje nejen nad ostatními typy, ale i nad nezdobenými fragmenty zastoupenými 37 %. Dále je častá kolkovaná výzdoba 14 %. Ojediněle se objevuje výzdoba provedená vpichy a vrypy 4 % a plastická výzdoba 3 % (Tab. 22; Graf 24).

73

Počet (ks) 699 772 74 268 64

Typ výzdoby

0 01 02 03 04

%

37,24 41,13 3,94 14,28 3,41

Tab. 22: Typ výzdoby Procentuální zastoupení jednotlivých typů výzdoby

14%

3%

0 37%

4%

01 02 03 04

42%

235 15 3

1

10

10

32

33

Záhumenky

333 12

zahrada usedlosti č. 2, 3

4 1

zahrada Kučery

1

ves

46

u Plhoňů

2

školka

701 29 3 1 23 1 1 1 1 1 46 2 1 1 1

stavba mezi Petrákovými a Janíčkovými

farský kopec

0 01.01.0 01.01.0; 01.02.01 01.01.0; 01.04.01 01.01.01 01.01.01; 01.02.03 01.01.01; 01.04.01 01.01.01; 02.01.01 01.01.01; 02.07.04 01.01.01; 04.01.03 01.01.02 01.01.02; 01.02.02 01.01.02; 01.02.04 01.01.02; 01.05.01 01.01.02; 02.01.01

Celkem

Ekobioprogres

Motiv výzdoby

dům O. Petráka

Graf 24: Procentuální zastoupení jednotlivých typů výzdoby

15 1

1 2

1 1

2

1 1 1 15

17 2

5 1

1 1

74

4

3

01.01.02; 03.01.01 01.01.02; 03.01.02 01.01.02; 03.03.02 01.01.02; 04.01.01 01.01.02;03.03.02 01.01.03 01.01.03; 03.01.01 01.01.04 01.01.04; 02.02.01 01.02.,02 01.02..01 01.02.0 01.02.0; 01.04.01 01.02.0; 01.05.01 01.02.0; 02.01.01 01.02.01 01.02.01; 01.01.03 01.02.01; 01.03.02 01.02.01; 01.04.01 01.02.01; 01.04.01; 04.01.01 01.02.01; 01.04.02 01.02.01; 01.04.03 01.02.01; 01.05.01 01.02.01; 01.05.01; 04.01.01 01.02.01; 01.05.04 01.02.01; 01.07.02 01.02.01; 02.01.01 01.02.01; 02.01.01 (02.07.04) 01.02.01; 02.02.01 01.02.02 01.02.02; 01.04.01 01.02.02; 01.04.03 01.02.02; 02.01.01 01.02.02; 03.01.01 01.02.02; 04.01.01 01.02.03 01.02.03; 01.04.01 01.02.04 01.02.05 01.03.01 01.03.01; 03.01.01 01.03.01; 04.01.01 01.03.02; 02.07.01 01.03.03 01.03.04 01.03.04; 02.01.01; 02.07.04 01.04.01 01.04.01; 01.02.01 01.04.01; 01.04.02 01.04.01; 01.04.03 01.04.01; 02.01.01

1 2 1 2 1 25 1 3 1 1 1 134 1 2 1 31 1 1 5 1 1 1 1 1 1 1 4 1 1 156 1 1 1 1 1 8 1 1 4 17 1 1 1 5 3 1 68 1 1 1 3

1 1 1 1

1 2

2

1

1

1 18 1 1

2 1 1 1 49 1 1 1 11

82

1 2 1

3

3

2

1 15 1

2

3

14

11

1 1 1 1 1 1 4 1 6

50 1

1 75

1 1 1 1

3

1

1

75

1 2 1

2

1 6

1 2 5 1

1 1 4 1 1 20

1 1 26 1 1 1 2

3

1 3

1 1

1

19

01.04.01; 02.01.04 01.04.01; 02.07.04 01.04.01; 04.01.01 01.04.01; 04.01.10 01.04.02 01.04.03 01.04.03; 01.06.02 01.04.04 01.04.05 01.04.05; 02.01.01; 02.04.01 01.05.01 01.05.01. 01.05.01; 01.05.03 01.05.01; 03.01.01 01.05.01; 03.04.01 01.05.02 01.05.03 01.05.04 01.06.01 01.06.02 01.06.02; 02.01.01 01.06.03 01.06.04 01.07.01 01.07.02 01.07.02; 02.01.04 01.07.03 01.07.03; 02.01.01 01.07.04; 01.07.05 01.07.05 02.01.01 02.01.01 (02.07.04); 04.01.01 02.01.01; 03.01.02 02.01.01; 04.01.17 02.01.02 02.01.02; 03.01.02 02.01.04 02.02.01 02.02.01; 03.01.02 02.02.05 02.03.01 02.03.02 02.04.01 02.04.02 02.04.03 02.06.01 02.07.01 02.07.04 03.01.01 03.01.01. 03.01.01; 03.01.03

1 1 5 1 19 12 1 2 9 1 59 1 1 1 1 2 6 4 10 1 1 1 1 1 5 1 1 1 1 1 12 3 2 1 4 1 2 5 1 1 1 2 2 3 1 4 2 4 16 1 1

1 4

1 1

1 1

1

1

5 1 1 1 3 1 12

12 10

1 1

1 5

1

37 1 1 1

7

1

1

1

2 1 6 1 1

1 4 2 2

1 1 1

1 1 1 5 1 1 1 1 1 9 3 1 1 1

3 1 3 1

2 3

1 1 1 1

1

2 1

2 2 3 5 1

76

1 3 1 2 1 8 1

1

2

03.01.02 03.01.03 03.02.01 03.02.01; 03.03.01 03.02.02 03.02.02; 03.02.03 03.02.03 03.03.01 03.03.02 03.03.03 03.03.04 03.04.01 03.04.01; 04.01.01 03.04.01; 04.01.03 03.06.01 03.07.01 03.08.02 04.01.01 04.01.03 04.01.06 04.01.11 Celkem určeno

118 46 5 1 12 1 1 6 29 6 1 5 1 1 1 1 1 42 2 2 1 1823

1

1

24 12 1 1

3 1 1

75 32 4 1 9

1 2

15

1

1 1 1 1 3

5 26 6 1 2

1

1 1 1 34 2 2 1 716

3

9

66

3

6

3

1

801

71

1

1

124

26

Tab. 23: Motiv výzdoby na jednotlivých tratích Výše zmíněná tabulka (Tab. 23) předkládá všechny motivy výzdob, které byly v souboru zastoupeny v jednotlivých tratích. Typickým motivem Slovanů byla vlnovka a vlnice. Také tento motiv se vyskytuje v mladší době hradištní, avšak ne v takovém zastoupení, jako právě ve středohradištním období, kde tento motiv naprosto dominuje. Vlnovky a vlnice se vyskytují v různé kombinaci a v různém zastoupení. Z hlediska terminologického je nutno upozornit, že pro výzdobu provedenou hřebenovým (vícehrotým) nástrojem je použit termín hřebenová vlnice, hřebenový pás nebo hřebenový vpich, a pro výzdobu vyrobenou jednozubým nástrojem je použit termín vlnovka, rýha či vpich (Macháček 2001, 46). Následující tabulka (Tab. 24) předkládá zastoupení vlnovek a vlnic v nálezovém souboru. Zastoupení je vyjádřeno početně i procentuálně. Typ

Počet

%

Vlnovky

209

67,64

Vlnice

100

32,36

Tab. 24: Zastoupení vlnovek a vlnic Stejně tak se dá rozlišit i rýha provedená jednozubým nástrojem nebo vícezubým nástrojem. Také rýhy v různé kombinaci (s jednoduchými i vícenásobnými vlnicemi, 77

kapkovitými vpichy, šikmými vseky) jsou typickou výzdobou mladohradištní keramiky (Nekuda R. 1984, 35). Následující tabulka (Tab. 25) předkládá zastoupení výzdoby provedené jednozubým nástrojem – rydlem, kde výzdobným prvkem bude rovná rýha nebo žlábek, a hřebenem, kde bude výzdobným prvkem hřebenový pás. Zastoupení je vyjádřeno početně i procentuálně.

Typ

Počet

%

Rýha/žlábek

93

26,27

Hřebenový pás

261

73,73

Tab. 25: Zastoupení rýh provedených jednozubým či vícezubým nástrojem Z tabulky je zřejmé, že jednotlivé rýhy či žlábky jsou ve výzdobě zastoupeny 26 % a výzdoba provedená hřebenem tvoří 74 %. Není to nic neobvyklého, že převažuje hřebenový pás, neboť ve výzdobě starší fáze mladší doby hradištní je tento typ hojně zastoupen. Z hlediska ryté výzdoby pak lze uvažovat, jaký nástroj se ve výzdobě více používal. Shrnutí je provedeno v následující tabulce (Tab. 26).

Typ

Počet

%

Rydlo

312

39,75

Hřeben

470

59,87

3

0,38

Kombinace

Tab. 26: Použití nástroje – rydlo, hřeben, kombinace Z tabulky je patrné, že běžně se zdobilo hřebenem a o něco méně rydlem. Pokud se zaměříme na dvě předchozí tabulky (Tab. 24, Tab. 25), zjistíme, že v tomto případě zde převažuje hřebenový pás nad hřebenovou vlnicí, a naopak jednoduchá vlnovka zase převažuje nad jednotlivými rýhami či žlábky. Pokud provedeme srovnání s materiálem ze slovanské osady z Prostějova u svaté Anny, kde byl nalezen keramický materiál ze středohradištního i mladohradištního období, který byl zpracován formou seminární práce L. Pokornou, zjistíme, že ve středohradištním období převažovala výzdoba provedená hřebenem (80 %) nad výzdobou provedenou rydlem (16 %) a v mladohradištním období zase naopak převažuje jednoduchá rytá výzdoba (75 %) nad výzdobou provedenou hřebenem (15 %). Lze se domnívat, že na této lokalitě došlo ke kontinuitě slovanského osídlení. Mladohradištní období je zde zachyceno do 1. poloviny 11. století. Jak již bylo dříve zmíněno, ve starší fázi mladohradištního období převažují ve výzdobě vodorovné rýhy a žlábky s kombinací jiných prvků, ojediněle se vyskytuje hřebenová výzdoba. Podobný případ je zaznamenán i na 78

lokalitě Nemilany v poloze „Kapitulní“. Nálezový soubor zpracoval formou bakalářské diplomové práce M. Baják. V nálezovém souboru převažuje výzdoba jednozubým nástrojem (59 %) nad vícezubým nástrojem (38 %). Kombinace obou nástrojů je zastoupena 5 %. I zde se kromě mladohradištní keramiky našla středohradištní keramika. Opět jde o kontinuální vývoj, kdy osídlení končí v 1. polovině 11. století. Obě tyto lokality jsou si podobné v kontinuitě vývoje osídlení a v poloze. Obě lokality se nacházejí v bezprostřední blízkosti Olomouce. Je tedy možné, že zde převažuje výzdoba rydlem právě proto, že obě lokality spadají do oblasti Severní Moravy, kde se keramika mladohradištního období nepatrně liší od produkce Jižní a Střední Moravy. Převažující výzdoba rydlem může naznačovat i kontinuitu vývoje. Velkomoravské období se vyznačuje především hřebenovou výzdobou, která zřejmě ubývá s nástupem mladohradištního období, kdy se kromě ryté výzdoby dostávají do popředí i vrypy, vpichy, plastické lišty i radélko. Druhý názor se mi zdá pravděpodobnější, protože v našem případě jde o mladší fázi mladohradištního období, které nemá žádný kontinuální vývoj jako výše zmíněné lokality. Navíc Nemilany, stejně jako Prostějov, leží zhruba ve stejné zeměpisné šířce, pouze východněji od obce Bořitova, zhruba 50 a 70 km. V našem případě převažuje rytá výzdoba, která je velmi variabilní a typově bohatá s prvky jižní i severní keramické produkce mladší doby hradištní.

3.8.9. Značky na dnech Také v tomto materiálu byly nalezeny stopy značek na dnech nádob. Značky se dají rozdělit do tří typů: rytá, plastická a technická. Celkem bylo evidováno 253 ks fragmentů den. 164 ks fragmentů keramiky bylo bez značky na dně nádoby. V souboru bylo zachyceno celkem 19 značek plastických a 70 značek technických. Vzácným druhem byl typ ryté značky, který se objevil pouze na jednom fragmentu keramiky. Z technických značek šlo především o otisky osy a desky kruhu. Otisky osy kruhu se vyznačovaly kruhovou mělkou prohlubní na dně nádoby. Otisky desky byly už zřetelnější. Otisk desky se vyznačuje plastickou strukturou plastických žeber na dně nádoby. Nejlépe jsou vidět na okraji dna nádoby. Otisky desky vznikají při výrazném a nerovnoměrném opotřebování. Otisky desky kruhu zřetelně převažovaly nad otisky osy kruhu. Otisky osy kruhu se vyznačují pouze ojediněle. Zvláštním typem byl nález dna s rytou značkou na dně nádoby. Šlo o rytý trojúhelník na okraji.

79

Z fragmentů se nezachovala žádná plastická značka v celku. V devíti případech jsou značky velmi slabě čitelné. Převažují úzká ramena nebo čáry blíže neurčitelné. V dalších devíti případech je situace čitelnější. Nejčastěji se objevují tvary kříže v kruhu i samostatně, zdvojené kříže, větší čtverec s uvnitř menším čtvercem s protnutými úhlopříčkami, patrně hvězdicový kříž, kruh s vnitřním čtvercem uchycený na kruh v rohu čtverce, vlnice. Na dně nádob můžeme zaznamenat i další zvláštní druhy značek, které se neřadí ani do plastických ani do technických značek. Na dnech se mohou objevovat stopy vypovídající o oddělení dna od podkladu. Takovými značkami mohou být stopy po písčité nebo popelovité podsypce. Ze všech fragmentů se ve 101 případech našly stopy písčité podsypky. Dále se ve třech případech objevily lasturovité spirály, které označovaly odříznutí nádoby od podložky hrnčířského kruhu strunou. Ve třech případech došlo k odříznutí nádoby od podložky nožem. Důkazem jsou souběžné zářezy na dně nádoby.

3.8.10. Zvláštní keramické tvary Přesleny Také v nálezech z Bořitova byly nalezeny dva kotoučové diskovité předměty – přesleny. Je jisté, že oba předměty pochází ze slovanského období a podle nálezů keramiky je lze zařadit do mladší doby hradištní. I. Přeslen:

trať:

školka

číslo objektu:

1

průměr:

29,3 mm

výška:

9,9 mm

poloměr:

11,3 mm

hmotnost:

12 g

materiál:

keramika

barva:

tmavě šedá

popis:

Přeslen je celý, nikde neporušený. Obsahuje velké procento grafitu. Podle vysokého procenta grafitu a z nalezené keramiky se řadí do mladší doby hradištní (Obr. 14:3).

II. Přeslen: trať:

u Plhoňů (u Skupců)

číslo objektu:

sonda I a II

průměr:

nelze zjistit 80

výška:

10,0 mm

poloměr:

13,8 mm

hmotnost:

2g

materiál:

keramika

barva:

tmavě hnědá až šedá, v lomu středně hnědá

popis:

Jde o kotoučovitý fragment slovanského původu. Nelze přesně určit, zda jde přímo o mladohradištní produkci. Rozměry jsou pouze orientační, protože se zachovala pouze menší půlka přeslenu (Obr. 14:2).

Nálevka (Obr. 14:1) trať:

ves

inventární číslo:

A 31514

nálezové okolnosti:

povrchový sběr

šířka stěny:

11,3 mm

síla vrchního okraje:

10,4 mm

síla spodního okraje:

21,0 mm

průměr horního okraje:

40 cm

průměr spodní okraje:

28 cm

hmotnost:

316 g

materiál:

keramika

barva:

vnější strana a lom jsou středně šedé, vnitřní strana je tmavě šedohnědá

popis:

Podle určení R. Procházky se jedná o nálevku. Materiálem se řadí podle vysokého procenta tuhy v keramické hmotě a na základě charakteristické výzdoby do mladší doby hradištní. Nálevka má konkávní tvar s vrchním šikmo dovnitř seříznutým okrajem. Spodní okraj je rovně seříznut. Výzdoba se nachází pouze na vnitřní straně. Motivem výzdoby jsou svazky žlábků.

81

3.8.11. Zhodnocení keramiky Z výše provedeného rozboru se nyní pokusím o shrnutí keramiky na jednotlivých tratích a o stanovení relativní chronologie materiálu. Stanovení absolutní chronologie není možné, protože v materiálu nebyly nalezeny mince či předměty, které by jasně stanovily absolutní datum materiálu. Pro stanovení relativní chronologie budu vycházet z vývoje brněnské keramiky, kterou provedl R. Procházka (Peška – Procházka 2007, 143–232). Na základě chronologického schématu brněnské keramiky (Peška – Procházka 2007, 149) jsou pro vyhodnocení materiálu nejdůležitější tyto stupně: RS 4.1

(10./11. – 1. polovina 11. století).

RS 4.2

(2. polovina 11. – počátek, či 1. polovina 12. století).

RS 4.3

(2. polovina 12. století).

VS 1.1

(1. třetina 13. století).

VS 1.2

(2. třetina 13. století).

Tato chronologie je založena na srovnání brněnského materiálu absolutně datovaného podle nalezené mince. Z toho budu vycházet. V obecné charakteristice chronologického schématu brněnské keramiky se budu zabývat především výzdobou a typem okraje. Tyto znaky hrají důležitou roli při určování relativní chronologie. RS 4.1 Jde o starší etapu mladší doby hradištní. Převažuje tradice hrnců a zásobnic. Z okrajového spektra hrnců sem patří hlavně typy 01.02.01 a 01.05.01. Dominují zde především vyhnuté okraje s různou úpravou ústí. Ústí může být zakulacené, seříznuté, šikmé či svislé. U okrajů zásobnic převažuje skupina 7 a 8. Výzdoba se na nádobách vyznačuje vodorovnými rýhami a žlábky větší šířky a hloubky (nejčastěji 4–6 mm). RS 4.2 a RS 4.3 Na základě společných rysů se stupně RS 4.2 a RS 4.3 od sebe jen velmi těžko rozeznávají. RS 4.2 Představuje typickou mladohradištní keramiku.

82

U okraje hrnců dominuje skupina 22. Nevyskytují se zde římsovité a jen částečně zdobené okraje. U okraje zásobnic se vyskytuje skupina 12. Jde o kyjovité okraje s obdélným profilem. Ještě zde přežívají jiné skupiny, především skupiny 7 a 8. RS 4.3 Tento stupeň představuje závěrečnou fázi stylového mladohradišního vývoje. Nádoby mají zásobní funkci. Dominují zde především hrnce, zásobnice, ojediněle mísy, výjimečně pohárovité nádoby a pánve. U okraje hrnců se kromě skupin 22 a 23 hojně vyskytují i skupiny 19. U okraje zásobnic se vyskytují skupiny 12 s ranými typy skupiny 13. Tato skupina 13 má výzdobu okraje ozobeným kolečkem. Skupiny okrajů 1 – 10 jsou zřetelně na ústupu a nedožívají se patrně 13. století. Ve výzdobě dominuje vodorovné žlábkování provedené jednozubým rydlem. Stále se vyskytuje kombinace pásu šikmých vrypů, případně vlnice nebo vlnovky. Úplně vymizel hřebenový vpich, který je doložen ještě v 11. s přesahem do 12. století. Výzdoba na vnější ploše okraje se objevuje až ve 2. polovině 12. století a drží se až do konce 12. století. VS 1.1 a VS 1.2 Zde se už jedná o pozdní dobu hradištní, která tvoří přechod mezi keramickou produkcí raného středověku a keramickou produkcí vrcholného středověku. Kromě tradiční keramické produkce se zde objevují poháry, mísy, džbány, kahany atd.. Okraje hrnců převažují nízké typy skupiny 22, které jsou zdobené rádélkem. Malé zastoupení má i skupina 19 se zdobeným okrajem provedeným pouze ozubeným kolečkem. V tomto období se ještě udržují typy s oblou lištou 22.01. a typy s lomem dovnitř skloněné 22.04. Skupina 23 je nevýrazná. Objevují se zde i skupiny 12, 19, 21 a pozdní typy skupiny 28. Okraje zásobnic spadají do skupiny 12. Většiny okrajů je zdobeno rádélkem. Některé fragmenty jsou zdobeny vrypy či drobnou lištou. Ve 13. století je pak zaznamenán motiv kapkovitého vrypu v horní části plecí. Domnívám se, že materiál z tratí farský kopec, u Plhoňů, školka, dům O. Petráka, zahrada Kučery, zahrada mezi Petrákovými a Janíčkovými a zahrada usedlosti č. 2, 3 bude mít podobný či shodný materiál, protože se zřejmě jedná o jedno a totéž sídliště.

83

Bořitov – Ekobioprogres Obj. 3 (Obr. 12:1-5, 50, 51) V tomto objektu bylo nalezeno 22 fragmentů keramiky – 4 fragmenty hrnců, 1 fragment zásobnice a 17 neurčitelných zlomků. V okrajových zlomcích hrnců se objevují okraje směrem vzhůru zesílené, svisle až nálevkovitě seříznuté, nepodžlabené; okraje zesílené, svisle nebo kuželovitě seříznuté, nahoru vytažené, vespod podžlabené; okraje vzhůru vytažené, směrem na horu se zužující a okraje s okružím, vzhůru vytažené, směrem nahoru rozšířené. Většina fragmentů je nezdobená. Tři fragmenty mají rytou výzdobu v podobě rýhování a vlnovky. Dva fragmenty mají plastickou lištu obdélného průřezu. Jeden fragment je zdoben rádélkem. V materiálu dominuje typ A, v jednom případě se zde objevuje typ B. Tento objekt bych zařadila podle typu okraje hrnců, výzdoby a širšímu sortimentu keramických nádob do závěrečné fáze RS 4.3. Nálezový soubor vykazuje znaky typické pro závěrečnou fázi mladohradištního vývoje. Obj. 8 (Obr. 12:52) V tomto objektu bylo nalezeno 38 fragmentů keramiky – 2 fragmenty hrnců a 36 neurčitelných zlomků. V okrajových zlomcích hrnců se nachází okraj oble vzhůru vytažený, v druhém případě jde okraj vzhůru vytažený (výrazně), směrem nahoru se zužující, bez lišty, ale svislý a vně vykloněný. Ve výzdobě dominuje rytá výzdoba. Jde o žlábkování, rýhy, vlnky, vlnice. V jednom případě je rytá výzdoba v kombinaci s plastickou lištou obdélného průřezu. V materiálu opět dominuje typ A. Pět fragmentů náleží typu B. Tento objekt bych zařadila podle typu okraje hrnců, výzdoby a širšímu sortimentu keramických nádob do závěrečné fáze RS 4.3. Nálezový soubor vykazuje znaky typické pro závěrečnou fázi mladohradištního vývoje. Obj. 18 (Obr. 12:6-7) V tomto objektu bylo nalezeno 6 fragmentů keramiky – 2 fragmenty hrnců a 4 neurčitelné zlomky. V okrajových zlomcích hrnců se nacházejí okraje vzhůru vytažené, směrem nahoru se zužující a okraje svisle seříznuté, plynule ukončující válcovité hrdlo. Pouze dva fragmenty jsou zdobené. Jeden fragment má rytou výzdobu – žlábkování, druhý plastickou lištu s obdélným průřezem. V materiálu dominuje typ A. Protože jde o velmi málopočetný keramický soubor, je obtížné určit orientační chronologický stupeň. Tento objekt má obdobný vývoj jako předchozí obj. 8. Na základě výzdoby a typu okraje jednoho hrnce zařazuji tento objekt do stupně RS 4.3.

84

Z výše zmíněného chronologického vývoje usuzuji, že všechny objekty z této tratě fungovaly a zanikly zároveň. Ani v jednom objektu není doložen stupeň RS 4.1, což vylučuje starší fázi mladší doby hradištní, která mohla znamenat kontinuální vývoj osídlení ze střední doby hradištní. Střední dobu hradištní zde zachycuje pouze několik keramických intruzí střední doby hradištní. Keramika zde prezentuje závěrečnou fázi mladší doby hradištní. Dle nálezových okolností lze usuzovat, že jde o polyfunkční sídliště. Z jednoho obytného objektu a dvou zásobních či obilných jam lze předpokládat, že nešlo o velké sídliště, ale pouze osadu s malým počtem obyvatel, či dokonce o jednu rodinu. Dle nálezových okolností bylo na této trati zaznamenáno jak pravěké, tak i slovanské, ale i středověké osídlení s přesahem do recentu a v podstatě až dodnes. Bořitov – školka Obj. 1 (Obr. 9:1-8; Obr. 10:1-3, 10) V tomto objektu bylo nalezeno 275 fragmentů keramiky – 46 fragmentů hrnců, 1 zlomek džbánu, 1 zlomek poháru, 69 fragmentů zásobnic a 158 neurčitelných zlomků. U hrnců se objevují hlavně okraje vzhůru vytažené, směrem nahoru se zužující, s oblou lištou nebo hranou na lomu. Ojediněle se pak vyskytují okraje oble vzhůru vytažené; okraje svisle seříznuté, plynule ukončující válcovité hrdlo; zaoblené a zesílené okraje se segmentovaným nebo přímo vyhnutým ústím; okraje svisle až nálevkovitě seříznuté, zevnitř nebo oboustranně prožlabené, lehce šikmo protažené; okraje kuželovitě seříznuté, směrem nahoru zesílené; okraje vzhůru zesílené, svisle až nálevkovitě seříznuté, nepodžlabené; okraje přímo šikmo vyhnuté a vodorovně seříznuté a zesílené a okraje ovalené některé varianty náhle zesílené či zaoblené. U zásobnic se objevují hlavně okraje vzhůru vytažené, směrem nahoru se zužující; v menším zastoupení pak okraje kyjovitě zesílené obdélného průřezu nebo rozšířené směrem nahoru (lichoběžníkovitý profil) krátkého typu. Objevují se i okraje svisle až nálevkovitě či kuželovitě seříznuté, směrem nahoru nezesílené a zaoblené nezesílené okraje se segmentovaně nebo přímo vyhnutým ústím. Okraj džbánu je šikmý a kalichovitý. Pohár má okraj svisle vytažený. Hodně fragmentů nemá žádnou výzdoba. Opět dominuje rytá výzdoba se žlábkováním, rýhami, vlnkami a vlnicemi. Objevují se vrypy i vpichy, kolkovaná výzdoba i plastická výzdoba s obdélným průřezem a 2 fragmenty mají plastickou lištu s třemi stranami lichoběžníku v řezu. V materiálu opět převládá typ A, ve větší míře je zde i typ B a ve 25 případech byl zaznamenán i typ C.

85

Tento objekt bych zařadila podle typu okraje hrnců, výzdoby a širšímu sortimentu keramických nádob do závěrečné fáze RS 4.3. Nálezový soubor vykazuje znaky typické pro pozdní fázi mladohradištního vývoje. Obj. 2 (Obr. 9:9; Obr. 10:4, 5, 12) V tomto objektu bylo nalezeno 45 fragmentů keramiky – 10 fragmentů hrnců a 35 neurčitelných zlomků. U hrnců jsou nejvíce zastoupeny okraje vzhůru vytažené, směrem nahoru se zužující a okraje oble vzhůru vytažené. Objevují se i okraje vykloněné, svisle až nálevkovitě seříznuté, zevnitř nebo oboustranně prožlabené, lehce šikmo protažené a okraje kuželovitě seříznuté, směrem nahoru nezesílené. Ve výzdobě dominuje ryté žlábkování doplněné rýhami, vlnovkami nebo vlnicemi. Vyskytují se i vrypy a v jednom případě se zde objevuje plastická lišta s obdélným průřezem. Výzdoba se vyskytuje pouze na plecích nádoby. V žádném případě nebyla zaznamenána výzdoba na okraji. Z materiálu převládá typ A. Je zde zastoupen i typ B a v sedmi případech i typ C. Na základě klasického keramického inventáře, kde v naprosté většině dominují hrnce, na základě klasických typů okrajů, což jsou vzhůru vytažené a směrem na horu se zužující a jednotvaré výzdoby rýh, žlábků a rýhování, je tento inventář typický právě pro stupeň RS 4.2. Díky nálezu keramického souboru z Rudic u Blanska, které bylo datováno mincemi, je na základě podobnosti materiálu stanoveno přibližně shodné časové vymezení do 2. poloviny 11. století (Procházka – Štrof 1983, 52). Tento objekt představuje typickou mladohradištní keramiku (Procházka 1984, 430). Je tedy více než jisté, že keramika je právě z období RS 4.2. Ojediněle se zde vyskytují keramické střepy patřící do skupiny VS 1.1 a VS 1.2. V tomto případě je množství střepů zanedbatelné, proto usuzuji, že jde o intruze. Obj. 3 (Obr. 9:10-19; Obr. 10:11) V tomto objektu bylo nalezeno 52 fragmentů keramiky – 10 fragmentů hrnců, 1 zlomek mísy, 3 fragmenty zásobnic a 38 neurčitelných zlomků. U zásobnic dominují okraje kyjovitě zesílené, rozšířené směrem nahoru (lichoběžníkovitý profil), krátkého typu. U mísovitého fragmentu je oble zatažený s mírně asymetricky dovnitř rozšířený, nahoře šikmo dovnitř seříznutý okraj. U hrncovitých zlomků se vyskytují okraje svisle až nálevkovitě seříznuté, zevnitř nebo oboustranně prožlabené, lehce šikmo protažené; okraje směrem vzhůru zesílené, svisle až kuželovitě seříznuté, lehce podříznuté až podžlabené (střechovité); okraje zesílené, svisle nebo kuželovitě seříznuté, nahoru vytažené, vespod podžlabené a okraje vzhůru vytažené, směrem nahoru se zužující. Ve výzdobě dominuje ryté žlábkování doplněné rýhami, vlnovkami nebo vlnicemi. Ojediněle se vyskytují vrypy a vpichy, kolkovaná výzdoba

86

a plastická lišta s obdélným průřezem. Z materiálu převládá opět typ A. Je zde zastoupen i typ B a ve dvou případech i typ C. Dle rozmanitosti keramického inventáře, kde se kromě hrnců a zásobnic objevují i mísy, podle typických okrajů hrnců a zásobnic, výzdoby patří tento objekt do stupně RS 4.3. Nezanedbatelné procento tvoří i keramické nálezy spadající do stupně VS 1.1 a VS 1.2. Je zde zřejmé, že tento objekt částečně fungoval i v pozdní době hradištní, tedy ve stupni VS 1.1 a 1.2. V malém množství se zde vyskytují intruze stupně RS 4.2. Zde jde však o náhodné nálezy, které se sem dostaly zřejmě při zániku objektu. Obj. 4 (Obr. 9:20-26; Obr. 10:6-8, 13, 14) V tomto objektu bylo nalezeno 187 fragmentů keramiky – 17 fragmentů hrnců, 3 zlomky mís, 2 kusy pohárů, 37 fragmentů zásobnic a 128 neurčitelných zlomků. U zásobnic se objevují mírně skloněné okraje kyjovitě zesílené zhruba obdélného průřezu a okraje kyjovitě zesílené, rozšířené směrem nahoru (lichoběžníkovitý profil), prožlabené, krátký typ. U mísovitých fragmentů jde o mírně asymetricky rozšířený okraj, nahoře mírně šikmo dovnitř seříznutý, o plochý okraj s vně prožlabeným okružím a zaoblený okraj. Pohárovité zlomky mají dovnitř skloněný okraj nebo svislé okruží směrem nahoru se zužující. Opět dominuje rytá výzdoba, a to hlavně ryté linie a žlábky, objevují se i vlnovky a vlnice samostatně i v kombinaci s rýhami. Je zde zaznamenána i výzdoba provedená vpichy a vrypy, a také výzdoba provedená rádélkem. V materiálu se vyskytuje všechny tři typy. Na základě početného keramického inventáře, kde se objevují mísy i poháry, na základě výzdoby, kde kromě rýh a vlnovek převažuje výzdoba provedena vrypy a vpichy nebo radélkem, bych zařadila tento objekt do stupně závěru stupně RS 4.3 s plynulým přechodem do pozdní doby hradištní, respektive do stupně VS 1.1 a VS 1.2. Keramický materiál obou skupin je zde hojně zastoupen, avšak mírně převažují nálezy datující se do stupně VS 1.1 a VS 1.2. Opět zastávám názor, že šlo o kontinuitu vývoje. Náhodné nálezy spadající do stupně RS 4.2 jsou ojedinělé, jde spíše o intruze. Již z nálezových okolností je patrné, že se jedná o sídliště či větší osadu. Dobře prozkoumané objekty podávají důkazy o plynulém vývoji ze stupně RS 4.2. Chybí zde starší fáze osídlení mladohradištního období, neboli RS 4.1, což potvrzuje, že nejde o kontinuální vývoj ze střední doby hradištní. Lidé sem museli přijít již jako zformovaná jednotka, která se tu usadila, založila osadu, a postupně se rozvíjela a rozrůstala. Z výše uvedeného grafu je patrný plynulý vývoj objektů. Počátky sídliště se postupně odvíjí od obj. 2 přes obj. 1 a závěr sídliště uzavírá obj. 3 a obj. 4. Poslední dva zmíněné objekty mají podobnou vývojovou 87

strukturu. Keramický inventář z povrchového sběru byl velmi různorodý a obsahoval nálezy všech výše zmíněných chronologických stupních, což potvrzuje i moji teorii (Obr. 9:27-37; Obr. 10:9). Bořitov – u Plhoňů (u Skupců) Sonda I a II (Obr. 11:1-7, 42, 44-46, 52, 54) V tomto objektu bylo nalezeno 342 fragmentů keramiky – 15 fragmentů hrnců, 1 zlomek džbánu, 1 zlomek poháru, 42 fragmentů zásobnic a 283 neurčitelných zlomků. U hrnců dominují okraje vzhůru vytažené, buď směrem na horu se zužující, nebo obdélného průřezu, svislé nebo vykloněné – tzv. římsovité. Vyskytují se zde i okraje svisle seříznuté, plynule ukončující válcovité hrdlo; zaoblené nezesílené okraje s ústím segmentovaným nebo přímo vyhnutým a okraje směrem vzhůru zesílené, svisle až kuželovitě seříznuté, výrazně podříznuté až podžlabené. U zásobnic se objevují okraje kyjovitě zesílené, rozšířené směrem nahoru (lichoběžníkovitý profil), krátký typ. Jeden fragment zásobnice má okraj kyjovitě zesílený, rozšířený směrem nahoru (lichoběžníkovitý profil), rovně seříznutý okraj, z vnější strany znaky žlábkové výzdoby, dlouhý typ. Okraj džbánu je přímý šikmý. Pohár má okraj vodorovně seříznutý. Hodně fragmentů nemá žádnou výzdobu. Opět převládá rytá výzdoba se žlábkováním, rýhami, vlnovkami a vlnicemi. Objevují se různé vrypy i vpichy, kolkovaná výzdoba i plastická lišta s obdélným průřezem. V materiálu opět výrazně převládá typ A, v malém počtu (42 zlomků) je zde i typ B a v 6 případech byl zaznamenán i typ C. Podle mého názoru spadá tato keramika do pozdní doby hradištní, tedy do stupně VS 1.1 a VS 1.2. Usuzuji tak z charakteristických typů okrajů hrnců i zásobnice, výzdoby keramiky a variabilního keramického inventáře. Kromě hrnců a zásobnice se zde objevuje pohár a džbán, který je typický až pro pozdní dobu hradištní. Tato sonda vykazuje znaky keramiky typickou pro závěr mladší doby hradištní, což je stupeň RS 4.3. Hodnotím tak z římsovitých typů okrajů, které se v pozdní době hradištní až tolik nevyskytují. Pro stupeň RS 4.3 je zde i typická výzdoba, kde převládají vpichy a vrypy. Při průzkumu této sondy bylo zjištěno, že materiál je součástí objektu, který byl označen obj. 1. Sonda III a IV (Obr. 11:8-10, 47, 49-51) V tomto objektu bylo nalezeno 107 fragmentů keramiky – 3 fragmenty hrnců, 1 zlomek zvonovité poklice, 10 fragmentů zásobnic a 93 neurčitelných zlomků. U hrncovitých fragmentů se nacházejí tři skupiny okrajů: okraj směrem vzhůru zesílený, svisle nálevkovitě seříznutý, neprožlabený; okraj vzhůru vytažený, zhruba obdélného průřezu, mírně vykloněný – tzv. římsovitý; celé okruží vzhůru vytažené, směrem nahoru rozšířené, ostře šikmo dovnitř 88

seříznuté, nálevkovitý tvar. Okrajové fragmenty zásobnic v tomto případě chybí. Okraj zvonovité poklice je šikmý, na konci dovnitř zesílený, šikmo seříznutý. Objevuje se zde výzdoba rytá a kolkovaná. V ryté výzdobě dominuje žlábkování, vlnovky a vlnice. Kolkované výzdoba obsahuje jednu až několik řad horizontálních i vertikálních obdélníčků a trojúhelníčků. V materiálu opět převládá typ A, méně se vyskytuje typ B a typ C zcela mizí. Tuto sondu bych podle typické výzdoby a specifických tvarů okrajů zařadila do závěrečné fáze mladší doby hradištní. Jde zřejmě o stupeň RS 4.3. Vzácným nálezem je zde zvonovitá poklička, která patří zřejmě do pozdní doby hradištní. Kromě této poklice se v této sondě objevilo několik málo střepů řadících se do stupně VS 1.1 a VS 1.2. Stejně jako v předchozím případě, i zde není jasné, o jaký objekt se jedná. Může jít o materiál pocházející z objektu, či pouze náhodný nález. Z koncentrace nálezů však usuzuji, že sonda III a IV je zřejmě součástí objektu. Protože neznáme nálezové okolnosti, nemůžeme s určitostí říct, zda sondy I a II a III a IV jsou součástí jednoho objektu. Podle skladby keramiky usuzuji, že šlo o naprosto odlišné objekty v rámci jedné tratě. Jedna sonda vykazuje typický materiál stupně RS 4.3 a druhá obsahuje keramický inventář stupně RS 4.3, ale objevují se zde i prvky stupně VS 1.1 a 1.2. Pokud by šlo o stejný objekt, tak by i sonda I a II vykazovala větší množství keramiky stupně VS 1.1 a 1.2. Povrchový sběr (Obr. 11:41, 43, 48, 53, 55) V tomto případě bylo sesbíráno 352 fragmentů keramiky – 42 fragmentů hrnců, 1 zlomek kahanu, 1 zlomek pánve, 43 fragmentů zásobnic a 265 neurčitelných zlomků. U hrnců dominují okraje vzhůru oble vytažené, některé směrem nahoru se zužující, jiné mají obdélný průřez a jsou vykloněné či svislé – tzv. římsovité s oblou lištou. Objevují se zde i okraje svisle až nálevkovitě seříznuté, některé zevnitř nebo oboustranně prožlabené, lehce šikmo protažené. Ojediněle se vyskytují okraje směrem vzhůru zesílené, svisle až nálevkovitě seříznuté, nepodžlabené, některé kuželovitě seříznuté; ovalené okraje náhle zesílené a zaoblené; okraje svislé seříznuté, plynule ukončující válcovité hrdlo. U zásobnic se vyskytují okraje kyjovitě zesílené, rozšířené směrem nahoru (lichoběžníkovitý profil), krátký typ. Jeden fragment zásobnice má okraj kyjovitě zesílený, protáhlý, rozšířený směrem nahoru (lichoběžníkovitý profil), rovně seříznutý okraj, z vnější strany znaky žlábkové výzdoby, dlouhý typ. Okraj kahanu je dovnitř zatažený. Pánev má okraj mírně symetricky rozšířený, nahoře mírně rovně seříznutý. Téměř polovina fragmentů nemá žádnou výzdoba. Opět převládá rytá výzdoba se žlábkováním, rýhami, vlnovkami a vlnicemi. Ve velké míře je zde zastoupena i kolkovaná výzdoba. Ve dvou případech byla u zásobnic zaznamenána zvláštní výzdoba – krokvice svisle postavená v jednom pásu. Výzdoba prováděna vrypy a vpichy se 89

vyskytuje pouze v kombinaci s rytou výzdobou. Samostatně byla zaznamenána jen ve dvou případech. Ve třech případech se objevila i plastická lišta s obdélným průřezem, ať už samostatně, nebo v kombinaci s jinou výzdobou. V materiálu opět výrazně převládá typ A, je zaznamenán i hojný výskyt typu B a ve 4 případech byl zaznamenán i typ C. Materiál tohoto sběru je velmi variabilní s typickými prvky jednotlivých stupňů. Stupeň RS 4.1 nebyl zachycen. Při stanovení chronologického zařazení jsem opět vycházela hlavně z typu okrajů hrnců a opět velmi variabilní výzdoby. Kromě fragmentů hrnců a zásobnice zde byl nalezen i fragment kahanu a pánve. Pánev je typickým inventářem stupně RS 4.3 a kahan zase typickým inventářem pozdní doby hradištní, tedy stupně VS 1.1 a 1.2. Nejvíce zde převládá keramický inventář stupně RS 4.3. Další početnější skupina keramiky spadá do stupně RS 4.2. V hojném množství je zde zastoupena i keramika stupně VS 1.1. a 1.2. I přesto, že tento soubor je velmi početný, kvůli plošnému povrchovému sběru nelze materiál jednoznačně chronologicky určit. Obě sondy i povrchový sběr vykazují shodně stupeň RS 4.3, ve dvou případech byl zachycen i stupeň VS 1.1. a 1.2. Je tedy jisté, že hlavní vlna osídlení mladohradištním obyvatelstvem byla zaznamenána v 2. polovině 12. století. Dle výše zmíněného zařazení je zřejmé, že tato trať byla kontinuálně osídlena až do 13. století. Protože keramika stupně 4.2 byla zastoupena pouze v povrchovém sběru, nepředpokládám, že by tento stupeň byl stěžejní pro osídlení této tratě. Keramika tohoto stupně byla nalezena na povrchu, a protože neznáme podrobnější nálezové okolnosti, není tento stupeň směrodatný při stanovení chronologie osídlení. Protože nemáme přesnější nálezové okolnosti, nemůžeme s určitostí říct, zda se v této trati vyskytovalo sídliště. Je však jisté, že v této trati byl učiněn objev několika kostrových pohřbů, avšak není jisté, že šlo o velké pohřebiště, či jen skupinu hrobů. Stejně tak nevíme, zda objekt, který byl nalezen při výzkumu sondy I a II, se řadí k sídlišti, či to byla ojedinělá stavba blízko pohřebiště. Bořitov – zahrada usedlosti č. 2, 3 Obj. 1 (Obr. 12:18, 19) V objektu bylo nalezeno 47 fragmentů keramiky – 43 fragmentů hrnců, 1 fragment mísy, 1 fragment poháru, 2 neurčitelné fragmenty. Pohárový okraj byl oble zatažený, mísový okraj byl mírně asymetricky rozšířený, nahoře mírně šikmo dovnitř seříznutý. U hrnců jsou zaznamenány okraje svisle až nálevkovitě seříznuté, zevnitř nebo oboustranně prožlabené, lehce šikmo protažené; okraje zesílené, svisle nebo kuželovitě seříznuté, nahoru vytažené, 90

vespod podžlabené; sklon svislý nebo kuželovitý; okraje oble vzhůru vytažené, některé směrem nahoru se zužující, některé obdélného průřezu, svislé nebo vykloněné – tzv. římsovité; dále se vyskytují okraje s okružím vzhůru vytaženým, směrem nahoru rozšířeným. Opět dominuje rytá výzdoba. Dále se zde objevuje výzdoba vpichy a kolkovaná. V jednom případě byla výzdoba plastická. V ryté výzdobě převládají rýhy, rýhování, vlnovky, vlnice. Dále se objevují vpichy, plastická lišta a řady kolkovaných obdélníčků a trojúhelníčků. V materiálu převažuje typ A, v menším počtu typ B a vjednom případě se zde objevuje typ C. Tento objekt je typickým příkladem keramického materiálu závěrečné fáze mladší doby hradištní. Jde tedy o stupeň RS 4.3. Při určování chronologie jsem vycházela především z typů okrajů a výzdoby, která byla velmi variabilní s mnoha charakteristickými prvky, které mi pomohly určit jednotlivé stupně vývoje. Sonda III a IV (Obr. 12:20, 21, 64) Zde bylo nalezeno 18 fragmentů keramiky – 12 fragmentů hrnců a 6 neurčitelných fragmentů. V okrajových zlomcích hrnců se objevují okraje ovalené, náhle zesílené a zaoblené; dále okraje vzhůru vytažené, některé směrem nahoru se zužující, s oblou lištou, jiné obdélného průřezu, svislé nebo vykloněné – tzv. římsovité. Objevuje se zde pouze rytá výzdoba. Z motivů jsou zde zastoupeny všechny varianty – rýhy, žlábkování, vlnovky, vlnice. V materiálu převažuje typ A, v menším počtu typ B. Tuto sondu bych podle typické výzdoby a specifických tvarů okrajů zařadila do závěrečné fáze mladší doby hradištní, tedy do stupně RS 4.3. Je patrné, že nález v této sondě nebyl tak bohatý a typický jako v předcházejícím objektu. I zde šlo o velmi variabilní keramický soubor, který však obsahoval charakteristické znaky, které napomohly tuto sondu chronologicky zařadit. Povrchový sběr (Obr. 22-37, 65) V objektu bylo nalezeno 59 fragmentů keramiky – 51 fragmentů hrnců, 1 fragment kahanu, 1 fragment zásobnice, 6 neurčitelných zlomků. Zásobnice má vykloněný okraj vzhůru vytažený, směrem nahoru se zužuje a kahanový okraj je dovnitř zatažený. Okraje hrnců jsou velmi variabilní. Dominují zde okraje oble vzhůru vytažené, některé směrem nahoru se zužující s mnoha dílčími variantami, jiné jsou obdélného průřezu, svislé nebo vykloněné – tzv. římsovité. Některé okraje mají okruží, která jsou vzhůru vytažená a směrem nahoru rozšířená, některá okruží jsou oble ukončená, prožlabená, v horní části rozšířená. Jiné okraje jsou svisle až nálevkovitě seříznuté, některé zevnitř nebo oboustranně prožlabené, lehce šikmo protažené. Vyskytují se zde i okraje kuželovitě seříznuté, zesílené směrem nahoru, okraje směrem vzhůru zesílené, některé svisle až 91

nálevkovitě

seříznuté,

nepodžlabené, jiné svisle až kuželovitě seříznuté, výrazně podříznuté až podžlabené. Některé okraje jsou ovalené, náhle zesílené, zaoblené či zesílené, svisle nebo kuželovitě seříznuté, nahoru vytažené, vespod podžlabené, sklon svislý nebo kuželovitý. Objevují se zde i okraje s plochým a hráněným okružím a okraje svisle seříznuté, plynule ukončující válcovité hrdlo. Opět převažuje rytá výzdoba. Objevuje se i výzdoba vrypy a kolkovaná. Ve dvou případech dochází ke kombinaci ryté a kolkované výzdoby. U ryté výzdoby opět převažuje rýhy, rýhování a vlnovky. Dále se objevují vpichy a vrypy. Kolkovaná výzdoba je zastoupena řadou či řadami horizontálních a vertikálních obdélníčků. V materiálu dominuje typ A. Ojediněle se vyskytuje typ B a v jednom případě typ C. Materiál tohoto sběru je velmi variabilní s typickými prvky jednotlivých stupňů. Při stanovení chronologického zařazení jsem opět vycházela hlavně z typu okrajů hrnců a opět velmi variabilní výzdoby. Kromě fragmentů hrnců a zásobnice zde byl nalezen i fragment kahanu a mísy. Opět tento materiál předkládám jako typický příklad keramického materiálu závěrečné fáze mladší doby hradištní, která převládá nad materiálem řazeným do pozdní doby hradištní. Jsou zde tedy zastoupeny stupně RS 4.3, VS 1.1 a VS 1.2 Chronologické zařazení se podařilo díky objemnému nálezovému materiálu. Z bohatosti souboru a výše zmíněného chronologického zařazení usuzuji, že celá trať fungovala od 12. století. Z četnosti nálezů je patrné, že zde byla přinejmenším osada, která však neměla kontinuální vývoj ze staršího období. Protože zde není zaznamenán stupeň RS 4.1, mohu usoudit, že obyvatelstvo sem přešlo z jiné osady či sídliště již zformováno v mladší fázi mladohradištního období, kde se postupně vyvíjelo. Kontinuální vývoj pak pokračoval v různé intenzitě osídlení až do středověku a následně do novověku. Je více než pravděpodobné, že vrchol vývoje tohoto sídliště byl spatřován ve stupni RS 4.3. Bořitov – dům O. Petráka (Obr. 12:41-46, 53, 54) Na této lokalitě bylo sesbíráno 9 zlomků keramiky – 5 fragmentů hrnců, 1 fragment zásobnice, 3 neurčitelné zlomky. U hrnců se objevují okraje směrem vzhůru zesílené, svisle až kuželovitě seříznuté, lehce podříznuté až podžlabené (střechovité), okraje vzhůru vytažené s oblou lištou, směrem na horu se zužující a okraj vzhůru vytažený, zhruba obdélného průřezu, svislý nebo vykloněný – tzv. římsovitý. Zásobnice měla okraj kyjovitě zesílený, rozšířený směrem nahoru (lichoběžníkovitý profil), prožlabený, krátkého typu. Dominuje rytá výzdoba, ojediněle výzdoba provedená vrypy a kolkovaná. V ryté výzdobě se objevují vlnovky a vodorovné žlábkování provedené hřebenem, objevuje se zde jedna vlnice, jeden 92

pás nehtovitých vrypů a dva až čtyři pásy drobných čtverečků či obdélníčků. Čtyři zlomky jsou z hlinitého materiálu s výrazným podílem tuhy a pět zlomků je z hlinitopísčitého materiálu bez tuhy středně ostřená. Na základě výše zmíněného popisu keramiky a převažujících římsovitých okrajů usuzuji, že jde o typický keramický inventář stupně RS 4.3. Bořitov – stavba mezi Petrákovými a Janíčkovými (Obr. 12:40) Na této lokalitě bylo sesbíráno 6 zlomků keramiky – 2 fragmenty hrnců, 1 zlomek zásobnice, 1 fragment poháru, jeden neurčitelný zlomek a část ucha. V hrnců jsou okraje vzhůru vytažené, zhruba obdélného průřezu, svislé nebo vykloněné – tzv. římsovité. Jeden hrnec byl rovně seříznutý, na vnější straně s ostrou lištou a druhý okraj šikmo dovnitř seříznutý. Zásobnice měla okraj svislý, vzhůru vytažený, směrem nahoru se zužující. Pohárový okraj měl okruží směrem nahoru se zužující, s profilací do písmene s. Z typu dominuje rytá výzdoba. Jedná se o vodorovné žlábkování a jednu rýhu. Všechny fragmenty jsou z hlinitého materiálu s výrazným podílem tuhy. Spolu s těmito fragmenty byla nalezena středověká kachle. I přesto, že keramických nálezů z tohoto souboru není mnoho, je patrné podle římsovitých okrajů a tradičního keramického inventáře, že tato trať spadá do stupně RS 4.3. Bořitov – zahrada Kučery (Obr. 12:39) Zde byl učiněn nález jednoho fragmentu keramiky. Jde o plochou poklici s okrajem na konci dovnitř zesíleným, nahoru protaženým, šikmo ven seříznutým. Výzdoba je rytá s motivem vlnovky provedeným jednoduchým rydlem na okraji. Fragment je z hlinitého materiálu s výrazným podílem tuhy. Protože lze o velmi málopočetný keramický soubor, je obtížné určit orientační chronologický stupeň. Dle mého názoru spadá tato keramika až do pozdní doby hradištní, tedy do stupně VS 1.1 a VS 1.2. Usuzuji tak na základě druhu nádoby a typické výzdoby. Ploché poklice nejsou typickým keramickým inventářem mladší doby hradištní a ani pozdní doby hradištní, avšak výzdoba a materiál odpovídají pozdní době hradištní. Ryté vlnovky jsou typickou výzdobou právě pro 13. století. Bořitov – farský kopec (Obr. 12:38) Zde byl učiněn sběr 3 fragmentů keramiky. Jednalo se o 2 hrnce a 1 neurčitelný fragment. Oba hrnce měly shodný typ okraje. Šlo o okraj vzhůru vytažený, směrem nahoru se zužující, 93

bez lišty, svislý a vně vykloněný a směrem nahoru se zužující. Z typu dominuje rytá výzdoba, v jednom případě kombinovaná s plastickou lištou. Jde o vodorovné žlábkování a jednu vlnu, nad kterou se nachází drobná oblá lišta. Všechny fragmenty jsou z hlinitého materiálu s výrazným podílem tuhy. Podle mého názoru spadá tato keramika podle typu okraje a výzdoby právě do závěrečné fáze mladší doby hradištní, tedy do RS 4.3. Protože nálezy nejsou početné, je obtížné porovnání materiálu s jiným nálezovým souborem, který by stanovil relativní chronologii. Bořitov – Záhumenky (Obr. 12:47-49, 55) Na této lokalitě bylo sesbíráno 26 zlomků keramiky – 11 zlomků hrnců, 1 pohár a 14 neurčitelných fragmentů. U fragmentů hrnců byl zachycen okraj vzhůru zesílený, kuželovitě seříznutý, neprožlabený; okraj oble vzhůru vytažený; další okraje byly vzhůru vytažené, směrem nahoru se zužující v různých variantách; další typ okrajů byl vzhůru vytažený, zhruba obdélného průřezu, svislý nebo vykloněný – tzv. římsovité; objevily se zde i okraje s okružím vzhůru vytaženým, směrem nahoru rozšířeným a okružím oble ukončeným, prožlabeným, v horní části rozšířeným. Pohárový okraj je vykloněný s nahoru se zužujícím okružím. Dominuje rytá výzdoba, ojediněle se vyskytne kolkovaná výzdoba a v jednom případě výzdoba prováděna vrypem. U ryté výzdoby převažuje vodorovné žlábkování a vlnice. Ve výzdobě kolkované jsou to řady drobných obdélníčků či čtverečků a rytá ostrá klikatka. U výzdoby prováděné vrypem jde o řadu nehtovitého vrypu. Většina fragmentů je z hlinitého materiálu s výrazným podílem tuhy, devět fragmentů je z hlinitopísčitého materiálu bez tuhy, středně ostřeného. Opět je zde velká variabilita okrajů hrnců a výzdoby. Kromě hrnce se zde objevuje i pohár. Podle mého názoru spadá tato keramika do závěrečné fáze mladší doby hradištní, tedy do RS 4.3. Jsou zde zastoupeny římsovité okraje, rytá výzdoba, výzdoba prováděná vpichy i rádélkem. Právě tyto prvky reprezentují tento stupeň. Bořitov – ves, povrchový sběr (Obr. 12:8-17, 56-63) Zde bylo sesbíráno 71 zlomků keramiky – 11 fragmentů hrnců, 1 fragment ploché poklice, 1 fragment zásobnice, 1 větší zlomek nálevky, 57 kusů neurčitelných fragmentů. U fragmentů hrnců se vyskytují okraje vzhůru vytažené, směrem na horu se zužující; okraje vzhůru vytažené, zhruba obdélného průřezu, svislé nebo vykloněné – tzv. římsovité; okraje svisle seříznuté, plynule ukončující válcovité hrdlo a okraje vodorovně vytažené, často zesílené. U fragmentu zásobnice jde o okraj kyjovitě zesílený, rozšířený směrem nahoru 94

(lichoběžníkovitý profil), dlouhý typ. Zlomek okraje ploché poklice je přechodem okraje na konci zesíleného, nahoru protaženého, rovně seříznutého a okraje na konci dovnitř zesíleného, nahoru protaženého, šikmo ven seříznutého. Okraje nálevky jsou rovně dovnitř seříznuté. Naprosto převažuje rytá výzdoba, hlavně žlábkování, ve čtyřech případech se objevila vlnovka a vlnice. Na jednom fragmentu je zachycen vryp. V malém množství je tu zachycena i kolkovaná výzdoba a jedna plastická lišta s obdélným průřezem. Většina fragmentů je z hlinitého materiálu s výrazným podílem tuhy, o něco méně fragmentů je z hlinitopísčitého materiálu bez tuhy, středně ostřeného a dva fragmenty odpovídají materiálu bez tuhy s jemnějším ostřivem. Na této trati se nachází podobný, místy až shodný inventář s tratí Záhumenky. Podle mého názoru tato keramika představuje dle typu okrajů hrnců a zásobnic a podle variabilní výzdoby typickou závěrečnou fázi mladší doby hradištní, tedy stupeň RS 4.3.

Graf 25: Chronologický vývoj jednotlivých tratí Po relativně chronologickém vyhodnocení jednotlivých tratí (Graf 25) jsem přišla k závěru, že zde zcela chybí stupeň RS 4.1. Na tento fakt mě upozorňoval i sám A. Štrof. Tento stupeň reprezentuje starší fázi mladší doby hradištní. Ta zde ale zachycena nebyla. 95

Otázkou zůstává, zda nebyla zachycena kvůli stavu výzkumu, nebo se zde tento stupeň vůbec neobjevuje. Pokud se však zaměříme na všechny tratě, zjistíme, že téměř v každé trati je zastoupen stupeň RS 4.3. Keramický inventář stupně RS 4.2 byl nalezen pouze na trati školka v objektu 2 a ojedinělé nálezy byly v objektu 3 a objektu 4 a při povrchovém sběru na trati u Plhoňů. Pozdní doba hradištní, což je stupeň VS 1.1 a 1.2, se objevuje zejména na trati školka, u Plhoňů, v zahradě Kučery a v zahradě usedlosti číslo 2 a 3, kde pozvolna nahrazuje stupeň RS 4.3. Při porovnání jednotlivých tratí i objektů je patrné, že keramická produkce všech tratí vykazuje stejné rysy ve výzdobě, stejné typy okrajů a stejné typy keramické hmoty. Keramický materiál je velmi podobný až shodný. Pokud se podíváme na jednotlivé tratě na mapě, zjistíme, že téměř všechny tratě leží blízko sebe. Již z výše zmíněného chronologického zařazení jednotlivých objektů je zřejmé, že ve všech tratích se vyskytuje závěrečná fáze mladší doby hradištní. Výjimku tvoří trať zahrada Kučery, kde byl učiněn nález pouze jednoho kusu keramiky, který jsem zařadila do pozdní doby hradištní. Z výše zmíněných poznatků usuzuji, že se jedná o jedno sídliště. Hlavním důkazem je i fakt, že jednotlivé tratě leží v poměrně blízko u sebe, některé dokonce spolu sousedí. Centrum sídliště je situováno do centra obce, dnešní prostor mateřské školy, obecního úřadu a kostela se hřbitovem. Z Obr. 3 je patrné, že ohnisko sídliště je v trati školka, kde byl v obj. 2 zachycen stupeň RS 4.2 s typickou „čistou“ keramickou produkcí, a právě proto se stala počátkem osady mladší doby hradištní. Protože zde nemáme doložený stupeň RS 4.1, který by naznačoval kontinuální vývoj z předchozího období, usuzuji, že lidé sem přišli již zformováni ve stupni RS 4.2 a následoval postupný rozmach osady dále k severu do okolních tratí. Je zřejmé, že hlavní fáze osídlení tohoto sídliště, kde dle archeologických nálezů byly objeveny jednotlivé hroby, proběhla v 2. polovině 12. století. Z jednotlivých keramických nálezů ve většině tratí je jasné, že osídlení pokračovalo v menší koncentraci kontinuálně do pozdní doby hradištní až do středověku (Graf 26). Toto mladohradištní sídliště dalo podnět k vytvoření středověké vesnice, která zde funguje až dodnes. Zda u sídliště fungovalo pohřebiště, není zcela známo. Dřívější nálezy dokládají pouze nález skupiny několika hrobů v trati u Plhoňů. Větší výzkum zde nebyl proveden. I tak se podařilo nashromáždit mnoho materiálu. Dalo by se říct, že do modelu sídliště nezapadá trať Ekobioprogresu, protože leží odlehle od tohoto komplexu. Tři objekty, které zde byly nalezeny, však dokládají, že zde byla pouze jedna zahloubená chata a dvě zásobní či obilné jámy. Mohlo jít o samostatnou usedlost, která fungovala zároveň se sídlištěm, a to v 2. polovině 12. století. Jak je patrné z plánu vesnice (Obr. 3), samostatných usedlostí v okolí bylo zřejmě víc, ale kvůli současné 96

zástavbě není možno provést detailnější průzkumy a písemné prameny k těmto náhodným nálezům mlčí. Dle vývoje raně středověké keramiky ze střední Moravy, který vypracoval Č. Staňa (Staňa 1994, 265–286), můžeme tuto keramiku na základě materiálu, typů okrajů a výzdoby porovnat i s naším nálezovým souborem. Č. Stáňa vývoj keramiky demonstroval na lokalitě Staré Zámky u Líšně, kde osídlení skončilo na počátku 11. století. Vývoj keramiky z této lokality rozpracoval do šesti horizontů. Protože na naší lokalitě nebyl zaznamenán stupeň RS 4.1, který se datuje od přelomu 10. a 11. století do poloviny 11. století, nelze tyto lokality srovnávat. Č. Staňa však svoji práci rozpracoval ještě o dva stupně, které demonstroval na lokalitě Zelená Hora a na lokalitě Přerov. Obě lokality byly datovány na základě nalezených mincí ve svých souborech. Zde můžu jen podotknout, že Staňův horizont 7 a 8 odpovídá našemu nálezovému souboru, který zařazujeme do chronologického stupně RS 4.2. Jde především o obj. 2 z tratě školka. Na základě výzdoby sem řadíme i chronologický stupeň RS 4.3. Oba tyto stupně představují mladohradištní období. Pozdní dobu hradištní našeho materiálu nemůžeme s Č. Stáňou srovnat, protože tento stupeň ve své chronologii nezachytil, respektive se tímto stupněm keramiky nezabýval.

Graf 26: Chronologický vývoj celé lokality

3.9.

Ostatní nálezy

3.9.1. Osteologický materiál V souboru, který mám k dispozici, je početná skupina kostí. Archeozoologický rozbor provedla Mgr. G. Dreslerová. Zde předkládám výsledky jejího vyhodnocení. Výzkumem slovanského osídlení lokality Bořitov bylo získáno 339 fragmentů nejen zvířecích kostí. Druhově a anatomicky bylo možné identifikovat 203 fragmentů (Tab. 27). 97

školka Druh

Celkem

Bos primigenius f.taurus Capra hircus f. hircus Ovis-Capra Sus scrofa f.domestica Equus caballus Canis lupus f.familiaris Gallus gallus f. domestica Bos primigenius Cervus elaphus Sus scrofa Lepus europeaus Buteo spec. Homo sapiens sapiens Celkem určeno SV VV Celkem

Ekobioprogres

U Plhoňů

1

2

3

4

3

8

18

98 4 15 50 12 2

39 1 1 8 6 1

7 1 3 6 1 1

8

11

2

5

11

Sonda I a II 8

3 3 1

2 7

2

9 1

1 1 1

1 8 1

6

2

1 2 5 3 3 2 81 43 93 339

Sonda III a IV 7 2 4 6 1

2

2

1 1 2

1 1

2 1

2

3 20 13 30 107

9 6 16 42

5 10 14 42

1 8 2 15 39

4 2 1 7

12 4 2 23

2 3 2 19

10 3 7 29

1 11 6 31

Tab. 27: Výskyt kostí jednotlivých zvířecích druhů v objektech a sondách SV – kosti zvířete střední velikosti; VV – kosti zvířete velké velikosti V převážně zvířecím souboru kostí se objevily i dva zlomky lidských ostatků pocházejících z obj. 4 na trati školka a sondy III a IV z tratě u Plhoňů, představující diafýzu kosti pažní a kost nártní, jež odpovídají sub-adultnímu jedinci, či jedincům. Ve zbývajícím souboru determinovaných kostí dosahují pozůstatky domácích druhů 90% zastoupení a volně žijící 10%. Pro toto období lze uvedený poměr označit jako možný doklad intenzivnějších loveckých aktivit. Tomu odpovídá i samotné umístění lokality v blízkosti Boskovické brázdy s členitým terénem a s přítomností lesů. Skupinu volně žijících zvířat zastupuje pratur (1 x scapula), prase divoké (2 x dens; 1 x mandibula; 1 x humerus; 1 x tibia), jelen (1 x phalanx; 1 x radius), zajíc (1 x ulna; 1 x radius; 1 x metatarsus) a z ptačí říše i kosti káněte (1 x humerus; 1 x radius; 1 x ulna). Bohužel jeho přesné druhové zařazení nebylo možné určit. Přítomnost kostí dravce na lokalitě může mít dvě hlavní příčiny. Jednak může představovat samotnou kořist, jednak může být samotným prostředkem lovu – sokolnictví. Početnější skupina domácích zvířat má zastoupeny všechny významné domácí druhy. O jejich relativním poměru napovídá níže uvedený Graf 27. Nadpolovičního množství dosahují v počtu kosti tura domácího, následované prasetem domácím, posléze drobnými přežvýkavci, koněm a pořadí uzavírá pes domácí.

98

V případě drobných přežvýkavců je zajímavá skutečnost, že ani v jednom případě nebyla jednoznačně určena kost ovce domácí. Vyskytovaly se buď kosti kozy domácí, a nebo druhově blíže nedeterminovatelné kosti (ovce – koza). Věkové složení domácího zvířectva z lokality Bořitov prozrazuje výraznou převahu suba adultních jedinců. V případě tura domácího pouze dva fragmenty kostí pocházely z jedinců mladších dvou let. U prasete byl tento stav pestřejší. Především v rámci obj. 8 bylo nalezeno 5 fragmentů kostí velmi mladého prasete, jehož věk nepřesáhl půl roku života. Podobně starý fragment se vyskytl i v obj. 1. Rovněž v případě malých přežvýkavců nález jedné kosti ze sondy I-II z tratě u Plhoňů prezentuje juvenilního jedince max. půl roku starého. Kosti koní prozrazují přítomnost již dospělých jedinců, a pokud jejich stav dochování byl uspokojivý, byly rovněž změřeny. Ve srovnání s kostmi koní z Mikulčic (Chrzanowska – Krupska 2003) se kosti koní z Bořitova plně velikostně shodují. Na kostech byly v několika případech evidovány i stopy po posmrtné manipulaci (ohlodání masožravci; řezání atd.) Sumář zjištěných jevů a jejich výskytu v objektech ukazuje následující tabulka (Tab. 28).

Relativní poměr zastoupení kostí domácích zvířat

60 50 40 % 30 20 10 0 Bos

Ovis-Capra

Sus

Equus

Canis

Bořitov

Graf 27: Relativní poměr zastoupení kostí domácích zvířat

99

Druh

Zvláštnosti

celkem

1

3

4

I-II

III-IV

Ovis-Capra Bos primigenius f.taurus

stopy okousání, masožravec stopy okousání, masožravec stopa sekání impregnace mědí Artefakt malá část černě spálená

1 8 2 1 1 1

3 2 1 1

2

1

1

1 1

SV Homo sapiens sapiens

1

Tab. 28: Druhotné zásahy na kostech

3.9.2. Mazanice Mazanice poskytuje jeden z mála důkazů o zaniklých stavbách. Objevuje se při výzkumech nerovnoměrně rozprostřena na sídlištích. Některé kusy mazanice mohou obsahovat charakteristických znaky. Těmito znaky rozumíme otisky, které nacházíme na některých kusech různé velikosti, dokládající nosnou konstrukci. Kromě toho nám umožňují udělat si představu o stavební technice na lokalitě. Otisky na mazanici mohou být dvojího druhu. První druh otisku mohou být rovné rýhy, které svědčí o otiscích prutů. Ty patrně pocházejí z lehčích staveb hospodářského charakteru. Druhý druh znázorňuje otisky tesaných prvků. Četné fragmenty mazanice mohou obsahovat stopy obilek, plev, zbytky řezané slámy, otisk tkaniny, otisky prstů, přísad přidávaných do jílovité hlíny atd. Nálezy mazanice na jednotlivých tratích z této lokality nejlépe vystihuje následující tabulka (Tab. 29).

100

Trať

Objekt

školka školka školka školka školka školka u Plhoňů u Plhoňů u Plhoňů u Plhoňů Ekobioprogres Ekobioprogres Ekobioprogres zahrada usedlosti č. 2, 3 zahrada usedlosti č. 2, 3 zahrada usedlosti č. 2, 3 dům O. Petráka zahrada Kučery stavba mezi Petrákovými a Janíčkovými Záhumenky farský kopec sběry z výkopu plynovodního potrubí

obj. 1 obj. 1 - jáma 1 obj. 2 obj. 3 obj. 4 povrchový sběr sonda I a II sonda III a IV povrchový sběr obj. 3 obj. 8 obj. 18 obj. 1 sonda III a IV sběr sběr z vykopané hlíny nález ve výkopu sběr z vykopané hlíny sběr výkop pro sloup el. vedení před vchodem fary povrchový sběr 1973

Součet:

Počet (ks) 10 0 3 0 5 1 16 0 0 6 11 68 1 0 0 0 0 0 0 0 0

Váha (g) 388 0 110 0 102 76 874 0 0 170 401 5442 48 0 0 0 0 0 0 0 0

0

0

121

7611

Tab. 29: Mazanice v jednotlivých objektech Na většině fragmentů byly otisky v podobě rovných rýh. Zřejmě šlo o otisky prutů. Pro orientaci můžeme porovnat celkový počet kusů mazanice a jejich celkovou váhu. Protože zpracovávám několik nálezových souborů, v tomto případě použijeme nálezový materiál pouze z těch tratí, kde byl učiněn archeologický výzkum (Tab. 30, Graf 29, Graf 28). Pro porovnání nejsou vhodné povrchové sběry a sběry z výkopů.

Trať školka u Plhoňů Ekobioprogres Součet:

Počet (ks)

Váha (g)

19 22 80

676 1044 5891

121

7611

Tab. 30: Mazanice v určitých tratích

101

Počet (ks) 90 80 70 60 ks

50 40 30 20 10 0 školka

u Plhoňů

Ekobioprogres

Graf 28: Počet kusů mazanice v tratích

Váha (g) 7000 6000 5000 g

4000 3000 2000 1000 0 školka

u Plhoňů

Ekobioprogres

Graf 29: Hmotnost kusů mazanice v tratích

3.9.3. Kamenná industrie Kámen jako surovina byl používán nejen ve starší a mladší době kamenné, ale v různé intenzitě i v dalších obdobích lidské existence. Z kamene byly vyráběny zbraně, nástroje a v některých oblastech i nádoby. Také ve svém materiálu jsem narazila na kamennou industrii. V nálezech bylo několik kusů štípané a broušené industrie. V několika případech se v souboru objevily vzorky hornin nalezených v různých vrstvách. Odborné určení kamenné industrie mého materiálu provedl Mgr. L. Krmíček, doktorský student a odborný pracovník Ústavu geologických věd Přírodovědecké fakulty Masarykovy 102

univerzity, jehož školitelem je prof. RNDr. Antonín Přichystal, CSc.. Při určování vycházel mimo jiné ze srovnávací kolekce (litotéky) vytvořené prof. Přichystalem. U některých vzorků, zejména u broušené industrie, byla měřena magnetická susceptibilita. Měření bylo provedeno kappametrem KT – 6. Magnetická susceptibilita Je to fyzikální veličina popisující chování materiálu ve vnějším magnetickém poli, která představuje dobrý indikátor zastoupení magnetických minerálů ve studované hornině. Značka veličiny: χm, někdy také κ nebo K. Základní jednotka: číslo * 10-3 SI units. Přístroj k měření: přenosný kappametr. (http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/444364-magneticka-susceptibilita [15.4.2007]). Magnetická susceptibilita se v archeologii používá hlavně pro upřesnění typu horniny archeologického artefaktu. Měření se provádí zejména u broušené industrie. Měření magnetické susceptibility není naopak vhodné pro studium hornin tvořených dominantně minerály SiO2 se zanedbatelným podílem magnetických minerálů, tedy u většiny štípané industrie (dle ústního sdělení Mgr. L. Krmíčka). Pro

představu předkládám naměřené

hodnoty magnetické susceptibility některých vzorků hornin ze srovnávací kolekce prof. Přichystala: Zelená břidlice – typ Pojizeří - 0,51 * 10-3 SI units, zelená břidlice – typ Želešice - 60 * 10-3 SI units , amfibolit z lokality Vedrovice - 1,7 * 10-3 SI units, amfibolit z lokality Markovice u Čáslavi - 0,42 * 10-3 SI units. Normální hodnoty magnetické susceptibility zelené břidlice typu Želešice se pohybují kolem 30 – 40 * 10-3 SI units. Z broušené industrie, která byla zastoupena slovanskými kamennými brousky, byl identifikován metabazit – zelená břidlice. Svou magnetickou susceptibilitou se jedná o zelenou břidlici – typ Pojizeří. Vzorek měl nevýraznou břidličnatost. Další vzorek s vyšší susceptibilitou makroskopicky připomíná navětralý porfyrický mikrodiorit brněnského masivu. Další určené horniny byly pískovec a droba (Tab. 30). U štípané industrie byly určeny tři kusy křídového spongolitu, dva vzácné rohovce krakovsko-čenstochovské jury variety A a G a jurský rohovec (Tab. 32).

103

Další výraznou skupinu tvořily vzorky kamenů z obj. 3 a 8 v trati Ekobioprogres, v obj. 2 a 3 v trati školka (Tab. 31).

Objekt

Trať

Hloubka

Počet vzorků (ks)

Horniny

9

3 x arkóza, arkózový pískovec, pískovec, granitoid, metabazit, pegmatit, křemenný pískovec

2

granitoid, slepenec

3

2 x granitoid, arkóza pískovec, prachovec, křemenný pískovec prachovec, křemenný valoun typ „Old Red“ slepenec, pískovec, křemen (obyčejný) 2 x arkózovitý pískovec, pískovec, jurský vápenec, křemičitá zvětralina serpentinitu

0 – 20 V část

3

Ekobioprogres

3

Ekobioprogres

3

Ekobioprogres

8

Ekobioprogres

8

Ekobioprogres

8

Ekobioprogres

8

Ekobioprogres

0 – 30 V část

5

8

Ekobioprogres

60 – 95 S okraj

3

8 2 3 sonda III a IV

Ekobioprogres

40 – 60 V část 100 - 160 (dno) 0 – 20 Z část 20 – 50 Z část 0 – 20 V část

30 – 50

3 2 3

16

školka školka u Plhoňů (u Skupců)

1 1 1

svor, 2 x pískovec 10 x arkóza, minerály SiO2 blíže neurčitelný silicit , 2 x křemen, křídový spongolit, svor, granodiorit svor Železivec pemza

Tab. 31: Vzorky kamenné industrie Aby určení kamenné industrie mělo nějaký smysl a přínos pro tuto práci, je třeba si uvést geomorfologickou a geologickou situaci v okolí Bořitova. Podle mapy regionálního členění reliéfu (Czudek, 1973; Demek 1965, 135–147; Demek 1987) náleží studované území geomorfologickému celku Drahanské vrchoviny. Tento celek je dále rozčleněn na západní Adamovskou vrchovinu, centrální část tvořenou územím Moravského krasu a východní Konickou vrchovinu. Studovaná lokalita leží v rámci Adamovské vrchoviny, která je tvořena horninami brněnského masivu a jeho sedimentárním pokryvem. Ve sníženinách této vrchoviny se nachází neogenní a čtvrtohorní usazeniny. Přehled geologie širšího okolí můžeme najít např. v práci Müllera a Nováka (2000). V rámci tzv. Blanenského prolomu jsou zachovány sedimenty svrchnokřídové transgrese a v jeho jihovýchodním pokračování jsou na vápencích Moravském krasu denudační relikty střednoaž svrchnojurských a také spodnokřídových sedimentů (území mezi Rudicí, Olomučany a Babicemi). Hlavní horninovou náplní Moravského krasu jsou paleozoické (devonské až 104

spodnokarbonské) karbonáty, zatímco východnější Konická vrchovina je budována spodnokarbonskými (kulmskými) klastickými sedimenty (břidlice, droby, slepence). S Drahanskou vrchovinou pak sousedí Boskovická brázda. Oblast Boskovické brázdy vyplňují permokarbonské sedimenty místy překryté mladšími křídovými, neogenními a kvartérními usazeninami. Z výše zmíněného geologického popisu je zřejmé, že na lokalitě byly nalezeny i suroviny kamenné industrie nepocházející z nejbližšího okolí. Jde hlavně o rohovce z krakovskočenstochovské jury a zelenou břidlici typu Pojizeří. Pokud jde o fragmenty hornin, tak zde jsou naopak výrazněji zastoupené horniny brněnského masivu (granitoid, pegmatit, metabazit) a na něm ležící bazální paleozoický klastik dříve označován také jako tzv. brněnský „Old Red“ (křemenné pískovce, arkózové pískovce, křemenné slepence; L. Krmíček, pers. com).

3.9.4. Kamenné brousky Brousky jsou častými nálezy na slovanských sídlištích. Všeobecně je jim věnováno málo pozornosti, protože nemají chronologickou průkaznost. Právě tyto předměty jsou dokladem různých druhů podomácké výroby a řemeslnických prací. Při popisu brousků je třeba si povšimnout suroviny, ze které je tento předmět vyroben. K výrobě se většinou použil pískovec nebo břidlice. Právě surovina může objasnit, jaké předměty byly na brousku broušeny, dále kvalitu a technologickou dokonalost řemeslnických prací. Většinou se brousily nože, ale z pohřebiště ve Vícemilicích došlo k objevu brousku s hlubokými rýhami. F. Kalousek to interpretoval jako brousek na broušení jehel (Šikulová 1958, 113). Díky surovině můžeme rekonstruovat zdroje surovin a obchodní kontakty té doby. Petrografický rozbor je tedy v tomto případě důležitý, i když do dnešní doby většinou autorů opomíjený. Důležitou částí popisu je i typologické určení brousku. Typologie brousků vychází z hlediska jejich základního tvaru, z charakteru brusných ploch a ze způsobů používání nebo eventuálně nošení. Protože většina nalezených brousků se našla značně poškozená, je obtížné si představit původní tvar předmětu. Varianty brousků (Dostál – Štelcl – Malina 1971, 179): I. Brousky amorfní – se vyrábí z úlomků kamene neopracovaných do pravidelných geometrických tvarů. U tohoto typu mimo brusné plochy převažuje neopracovaný povrch kamenného úlomku. V tomto typu lze dále rozlišit tyto typy: a) Artefakty s širší brusnou plochou, zpravidla jedinou.

105

b) Artefakty se žlábky nepravidelně rozmístněnými v různém počtu, šířce, hloubce. c) Masivní, konvexně, většinou nedokonale opracované artefakty – v některých případech by mohlo jít o drtiče ze zrnotěrek. II. Brousky destičkovité – mají většinou obdélníkovitý nebo lichoběžníkovitý tvar a jsou opracované nejméně na dvou plochách. Tento typ se dále dělí: a) Hruběji opracované hlavně na užších stranách. b) Pravidelně opracované na všech stranách. c) Brousky závěsné – se shodují s předcházející variantou, ale liší se od ní otvorem, který slouží zřejmě k zavěšení. Typicky se brousek zavěšoval na plátěné nebo kožené šňůrky. V Polsku zase bylo běžné zavěšovat tyto předměty na kovový řetízek. Tuto techniku v našich zemích lidé neznali. III. Brousky hranolovité a jehlancovité – mají hluboké konkávně vybroušené plochy. IV. Rotační brus se čtyřhranným otvorem. Tato typologie brousků vznikla z nálezů na Pohansku u Břeclavi. Také v Bořitově došlo k nálezu zlomků šesti brousků, a to na trati Ekobioprogres. Tabulka (Tab. 32) vystihuje nejdůležitější data všech nalezených zlomků.

106

Inv. č.

Obj.

17/93-3-3

3

17/93-8-2/1

8

17/93-8-2/2

8

17/93-8-2/3

8

17/93-8-2/4

8

17/93-18-2

18

Hloubka 20 - 40 V část 0 - 20 V část 0 - 20 Z část 50 – dno V část 50 – dno V část 20 - 40 J část

Typ

Počet brusných ploch

Délka max. (mm)

Šířka max. (mm)

Hmotnost (g)

III

2

55,0

46,1

148

porfyrický mikrodiorit

2,34 * 10 SI units

Ic

2

73,2

61,4

258

metabazit - zelená břidlice – typ Pojizeří

0,8 * 10 SI units

IIb

5

111,5

30,7

112

pískovec

0,16 * 10 SI units

IIb

3

49,4

35,1

61

pískovec

0,04 * 10 SI units

Ib

1

58,0

38,1

75

droba

0,4 * 10 SI units

III

3

150,0

65,9

684

droba

0,15 * 10 SI units

Petrografická klasifikace

Tab. 32: Kamenné brousky

107

Magnetická susceptibilita -3

Poznámky malý zlomek, dvě na sebe kolmé plochy

-3

-3

-3

-3

-3

hladké všechny plochy dvě na sebe kolmé plochy, malý zlomek nepravidelný tvar, pouze zlomek zářezy na jedné straně

3.9.5. Štípaná industrie V kamenné industrii došlo k nálezům několika kusů štípaných artefaktů. Celkem bylo objeveno šest kusů štípané industrie. Šlo o dvě jádra, tři kamenné úštěpy a čepel (Tab. 33).

Invent. č. 17/93-3-4

Trať Ekobioprogres

Objekt 3

Typ úštěp

17/93-8-6

Ekobioprogres

8

čepel

22/64-1

školka

22/64-2

školka

22/75-1

u Plhoňů (u Skupců)

22/75-2

u Plhoňů (u Skupců)

povrchový sběr povrchový sběr sonda III a IV sonda III a IV

Petrografické určení křídový spongolit silicit krakovsko-čenstochovské jury – varieta G

úštěp

křídový spongolit

jádro

jurský rohovec

jádro

křídový spongolit

úštěp

silicit krakovsko-čenstochovské jury – varieta A

Tab. 33: Štípaná industrie (Foto 3) Křídový spongolit se používal hlavně v paleolitu při výrobě různých nástrojů, především listových hrotů. Primární výskyty této horniny jsou vázány na spodnoturonské bělohorské souvrství vystupující na sever od Bořitova při okrajích české křídové pánve. U vzorku jurského rohovce může jít o jurský rohovec typu Olomučany. Tento rohovec byl hojně exploatován právě v Olomoučanech, obci situované JV od Bořitova. Další hornina, která tu dominuje, je rohovec krakovsko-čenstochovské jury variety A a G. Jde zřejmě o import ze středního Polska, kde má tento rohovec velká ložiska. Tato surovina se hojně používala na výrobu čepelí a nástrojů.

3.9.6. Železná industrie Dalším a poměrně vzácným nálezem jsou zlomky želez. Také v mém materiálu došlo k nálezu několika kusů želez. Většinou šlo o malé fragmenty značně zkorodované, několik kusů hřebíků, skob, poříz a dvě větší žebra, zřejmě jde o zlomky nožů nebo násady kopí. Významný nález zde tvoří velký kus železné strusky vážící 300 g (Foto 1a, 1b). Jde zřejmě o železo v základním surovém stavu (Tab. 34).

108

Invent.č./ číslo krabice

Trať

Hloubka (cm) 70 cm V část 20 - 50 cm Z část 60 - 95 cm S okraj

Objekt

Váha (g)

17/93-8-4

Ekobioprogres

8

17/93-8-4

Ekobioprogres

8

17/93-8-4

Ekobioprogres

8

17/93-8-5

ves, Ekobioprogres

8

A 11167 S - 22/56 S - 22/56 S - 22/61

školka školka školka školka

1 - jáma 1 3 3 4

8 4 4 10

S - 22/61

školka

4

1

S - 22/61

školka

4

1

S - 22/61

školka

4

1

S - 22/64

školka

S - 22/64

školka

S - 22/64

školka

S – 22/75

u Plhoňů (u Skupců)

A 12123

u Plhoňů (u Skupců)

A 12124

u Plhoňů (u Skupců)

dno

povrchový sběr povrchový sběr povrchový sběr Sonda III a IV povrchový sběr povrchový sběr

3 1 4 56

Popis struska - malý fragment, obdélníkovitého tvaru struska - malý fragment, zřejmě část hřebíku 2ks, malé fragmenty 5 ks, nálezy jsou konzervovány a zataveny v sáčku zřejmě jde o skobu hřeb hřeb - trojúhelníkový klín větší železné žebro struska - menší fragment železného plátku struska - menší fragment železného plátku struska - menší fragment železného plátku

10

hřeb s velkou hlavičkou

6

hřeb

2

fragment skoby

300

železná struska (Foto 1a, 1b)

40

větší železné žebro

8

struska - menší fragment železného plátku

Tab. 34: Železná industrie Kovářství v tomto období bylo už specializovanější a na profesionální úrovni. Vyráběly se nástroje i zbraně, různá kování opasků, rakví, dveří, spojovací materiál atd.. I přesto, že bylo kovářství velmi rozšířené, zůstává železo vzácnou surovinou, a tak docházelo k recyklaci zničených nástrojů a zbraní. Jde tedy i v tomto období o vzácnou surovinu. Do železa se často přidávala ocel (Lutovský 2001, 140–141). V našem případě nálezy želez nejsou početné. Největší zastoupení zde mají hřebíky nebo hřeby. Jde o běžné stavební a spojovací kování. Je to běžný archeologický nález. Hřebíky byly ručně vykovávané, různého druhu. Sloužily ke spojování hlavně dřevěného materiálu. Nejrozšířenější tvar hřebů jsou tzv. klínce. Pojem byl odvozen od tvaru malého, protaženého a hraněného klínku. Časté zastoupení mají i válcovité či kladivovité hřeby i hřeby s výraznou hlavicí. Stejně jako dnes, tak i v době slovanské, sloužily různé druhy hřebů různému účelu (Lutovský 2001, 96). Dalším nálezem byla skoba. Jedná se o jednoduchý kovářský výrobek. Tvar a funkce skoby se shodují se skobami ze současnosti. Materiál užitý k výrobě bylo méně kvalitní železo z opotřebovaných či 109

poškozených starších předmětů. Skoby se dělí na jednoramenné a dvouramenné. Stejně jako hřeby, i skoby sloužily jako stavební kování (Lutovský 2001, 296). Dalším nálezem byly ploché fragmenty a dvě plochá žebra, která mohla sloužit jako hroty šípů, hroty kopí nebo mohlo jít o nože. Protože fragmenty jsou velmi zkorodované, není možné je blíže identifikovat. Unikátní nález tvoří poříz či loupák, objevený na trati ves, Ekobioprogres v obj. 8 na dně jámy. Poříz je nástroj používaný v dřevařském odvětví. Sloužil ke snadnému loupání kúry stromů. Nález obsahoval jeden velký fragment a 4 malé kousky.

3.9.7. Uhlíky Ve zpracovávaném materiálu jsem narazila i na zlomky uhlíků. Nejpočetnější nálezy byly nalezeny v obj. 8 na trati Ekobioprogresu. Značná kumulace uhlíků v obj. může naznačovat přítomnost ohniště či jiného tepelného zdroje. Konkrétní zařízení však v tomto objektu nebylo rozpoznáno. Výplň objektu je tvořena sledem vrstev, která začíná hnědočernou nekompaktní výplní na dně jižní strany s hroudami spraše a drobnými kameny. Tuto vrstvu kryje další vrstva tvořená rozměrnými kameny skládajícími se od jihu k severu. Tato vrstva je překryta hnědočernou vrstvou s výraznou příměsí uhlíků. Nad vrstvou dále leží hnědá popelovitá vrstva s hrudkami spraše, překrytá hnědočernou vrstvou s výraznější polohou uhlíku. Výskyt uhlíků ve vrstvách vyjadřuje následující tabulka (Tab. 35).

Vrstva

Část

Hmotnost (g)

0 – 20 cm

západní

11

Dno + 20 cm

západní

10

0 – 20 cm

východní

15

30 – 50 cm

východní

5

50 – 70 cm

východní

81

70 – 90 cm (dno)

východní

29

60 – 95 cm

severní okraj

10

30 – 50 cm

4 Tab. 35: Uhlíky

Nálezový celek obsahoval i vzorek organické látky o hmotnosti 240 g. Šlo o odběr menší hroudy hlíny, která obsahovala zbytky uhlíků nebo popelavé vrstvy.

110

3.9.8. Bronzové předměty Vzácným nálezem je i bronzový plíšek (tenký film) nalezený při povrchovém sběru v trati u Plhoňů (Foto 4). Inventární číslo předmětu je A 12125. Plíšek je tmavě zelené barvy s nazelenalou povrchovou krustou. Na přední straně fragmentu se nachází drobná rytina několik řad velmi ostrých vlnic. Zřejmě jde o bronzovou vložku do šperků nebo kování. Z bronzu se v chudším prostředí vyráběly i šperky. Lze tedy říci, že fragment byl použit s největší pravděpodobností ve šperkařství. Hmotnost tohoto plíšku je nepatrná, asi kolem 0,2 g. Dalším nálezem, který sice není ze slovanského období, ale patří do mladší doby bronzové, je bronzový hrot jehlice. Hrot byl nalezen na trati Ekobioprogres v obj. 8 ve vrstvě 0 – 30 cm ve východní části. Jeho inventární číslo je 17/93-8-3. Hmotnost je 2 g.

3.9.9. Sklo Velmi vzácným nálezem ve zpracovávaném materiálu byl fragment zřejmě skleněného korálku či knoflíku s inventárním číslem A 12126 nalezený při povrchové sběru v trati u Plhoňů. Fragment má nazelenalou barvu. Na povrchu byl zřejmě celistvý nátěr světle zelené perleťové barvy. Hmotnost zlomku je kolem 1g (Foto 2a, 2b).

111

4. Raně středověké osídlení Boskovické brázdy Aby mladohradištní období na lokalitě Bořitov nebyl pouze pojem, je třeba si jej ukotvit do širších územních souvislostí. Nemám na mysli sepisovat lokality v okolí obce, ale spíše zařadit tuto lokalitu do rámce raně středověkého osídlení. Z geologického hlediska leží tato lokalita ve velkém komplexu Brněnské vrchoviny, která je tvořena dvěma vrchovinami Bobravskou a Drahanskou a sníženinou Boskovické brázdy (Demek 1987, 124). V našem případě je důležitá právě Boskovická brázda, která se Žernovickou hrástí dělí na jižní (Oslavanskou brázdu) a severní (Malou Hanou) část (Demek 1987, 119). V jižní části Malé Hané leží Lysická sníženina (Demek 1987, 333). Lysickou sníženinou protéká řeka Svitava. Sníženina Boskovické brázdy tvoří velký nezalesněný pás. Oblast Boskovické brázdy nebyla úplně zalesněna ani v době prehistorické ani historické. Uplatňovala se zde v nevelké míře step, která poskytovala velmi výhodné životní podmínky pro osídlení (Souchopová 1976, 153). V našem případě sledujeme osídlení regionu v prostoru mezi Kunštátem, Boskovicemi, Blanskem, Lipůvkou a Hlubokými Dvory. Většina Boskovické brázdy měla všechny předpoklady stát se starou sídelní oblastí, čemuž nasvědčuje rozsáhlé pravěké osídlení od paleolitu po stěhování národů (Procházka – Štrof 1983, 46). Podrobně byl tento region sledován A. Štrofem, který své výsledky zveřejnil už ve své diplomové práci v roce 1979 a později je průběžně doplňoval. Bohaté osídlení bylo předurčeno už tím, že údolím procházely pravěké i středověké cesty. I Trstenická stezka, která procházela Boskovickou brázdou, šla zřejmě Bořitovem, který je starší než Černá Hora. Hustotu sídlišť v Boskovické brázdě potvrzují listiny z 12. a 13. století. Tyto listiny se zmiňují už o Skalici, Doubravici, Rájci, Černé Hoře atd. V průběhu 6. století přišli na území toho regionu Slované. Slovanské osídlení zde přetrvalo až do 12. století. Základem bylo hospodářství s jednoduchým zemědělstvím a podomáckou řemeslnou výrobou. Hospodářství prodělalo v krátké době rychlý vývoj a ve střední době hradištní došlo k rozvoji řemesel, především hutnictví a kovářství. Malé vesnice byly zakládány většinou v nížinách při řekách, chýše a stavení byly velmi jednoduché. Teprve později byly zakládány valy a opevněná hradiště na ostrozích nad řekami (Hosák 1931, 36– 37). Hradiska se pak stala centrem ekonomického, správního, vojenského a náboženského dění. Po pádu Velké Moravy se tento region dostal na čas do sféry polského státu, avšak nakonec se dostal zpět pod vládu českého státu. Po rozpadu rodové společnosti došlo k postupnému vývoji a nakonec k realizaci skutečného feudálního státu.

112

Archeologické nálezy slovanského období byly zachyceny náhodně. Většinou šlo o nález několika kusů keramiky, které byly smíchány s pravěkou nebo středověkou keramikou. Větší výzkum v tomto regionu byl proveden pouze v některých lokalitách. Ale i z malého množství nálezů se dá zmapovat slovanské osídlení tohoto regionu. Obecně můžeme zaznamenat časněslovanské období s keramikou pražského typu na katastru obcí Bořitova, Sebranic, Sudic a Jabloňan. Nárůst obyvatelstva je pak zaznamenán v 9. století, kdy bylo středohradištní období zachyceno na katastru obcí Boskovic, Bořitova, Jabloňan, Sebranic, Drnovic, Blanska, Cetkovic, Obory, Lysice, Rájce–Jestřebí, Šebetova, Velkých Opatovic, Uhřic, Vážan a Voděrad. V mladohradištním období pak zaznamenáváme kromě nárůstu obyvatelstva také rozšíření počtu sídlišť a pohřebišť. Ve 12. a 13. století došlo k růstu počtu osad a začalo osídlení pahorkatiny na východ a západ od Boskovické brázdy. Mladohradištní období bylo zachyceno na katastru Bořitova, Blanska, Jabloňan, Boskovic, Cetkovic, Obory, Sebranic, Vážan, Velkých Opatovic a Voděrad. Jednotlivé pohřby mladší tohoto období byly objeveny v Lipůvce a Knínicích. Na západním okraji Boskovické brázdy v katastru obce Svitávka došlo k objevení hradiska spolu s osídlením datovaného do 12. – 13. století. Hradisko leželo na strategicky významném místě, při vstupu do hustě zalesněné oblasti, což tvořilo hraniční pásmo mezi Moravou a Čechami. V tomto regionu došlo i hojným nálezům pozdně hradištního období, a to hlavně na katastru obce Boskovic, Bořitova, Svitávky, Černé Hory, Doubravice nad Svitavou, Jabloňan, Pamětic, Knínic, Malé Roudky – Skočovy Lhoty, Obory, Sudic a Šebetova. Pozdněhradištní období většinou plynule navazovalo na předchozí mladohradištní období. Tato situace je zachycena v Sebranicích. V pozdněhradištním období pak vývoj pokračuje kontinuálně do středověku. Významnou etapou v osídlení této oblasti je středověká kolonizace, jejímiž počátky se dají zachytit už ve 12. století v Bořitově, Černé Hoře, Blansku, Doubravici nad Svitavou, Jabloňanech a Boskovicích. Na slovanské období plynule navazuje vrcholný středověk (Štrof 1985, 91–97). Osídlení je dobře zachyceno hlavně archeologickými prameny. V 11. – 13. století však máme k dispozici, kromě archeologických pramenů, i prameny jiného druhu. Vychází se z místních jmen, patrocinií, sakrální i světské architektury a samozřejmě i z písemných zpráv. Tyto prameny ve velké míře dokreslují jen archeologickou situaci. Tyto prameny mají pak velkou hodnotu až ve středověku. Ze stručného výčtu lokalit je zřejmé, že slovanské osídlení Bořitova není v tomto regionu náhodné. Ve většině případů mají některé lokality tohoto regionu kontinuální osídlení slovanského obyvatelstva.

113

Nyní však vyvstává otázka, jak důležitou roli hrál Bořitov vůči okolním osadám, vesnicím či městům. Byla to náhodně postavená osada, nebo měla nějaké funkce, popřípadě nějaké závazky či povinnosti vůči okolí? Na tuto otázku není snadná ani jednoznačná odpověď. Pokusím se tuto otázku částečně zodpovědět. Pokud vezmu v úvahu nejbližší centra mladší doby hradištní, tak je to Olomouc nebo Staré Zámky u Líšně. Podle mapy jsou nejblíže Bořitovu Staré Zámky u Líšně (asi 35 km) a pak Olomouc (60 km). Zde je tedy logické, že pokud Bořitov leží v zemědělsky úrodné oblasti, musel zásobovat jednu z těchto lokalit. Podle vzdálenosti by to nejspíše byly Staré Zámky u Líšně. Je však jisté, že lidé z obce navštěvovali jak Staré Zámky, tak i Olomouc, kvůli trhům či výměně zboží, nákupu surovin, náboženským slavnostem atd. Důkazem čilých obchodních vztahů nejen mezi velkými městy a osadou, ale i mezi menšími osadami, může svědčit i čilá výměna zboží či prodej některých surovin. Například ve střední době hradištní bylo na území Bořitova, přesněji v trati Zádvoří, Niva a Nepluště, nalezeno obyvatelstvo, které se zabývalo kovářským zpracováním železa. Osady na výše zmiňovaných tratích zanikly v 10. století. Pro tyto osady nebylo těžké získat materiál potřebný pro kovářskou výrobu. Nedaleká oblast Moravského krasu je díky geologické stavbě podloží bohatá na železnou rudu. Poměrně rychle zde došlo k rozšíření hutnictví. Asi 14 km od Bořitova byly v Olomoučanech a Rudicích objeveny hutnické dílny. V Olomučanech vedla výzkum V. Souchopová, která funkci této dílny datovala podle zlomků keramiky do 10. až do první poloviny 11. století podle podobnosti keramického inventáře nalezeného v Rudicích (Souchopová 1976, 156). V Rudicích výzkum prováděl J. Skutil, který keramický inventář zadatoval do 11. století podle nálezu dvou denárů Otty I. Sličného. Z výše zmíněných úvah je zřejmé, že Bořitov nezastával zvláštní významné postavení. Při pohledu na mapu je nápadné, že sníženinu Boskovické brázdy tvoří nezalesněný pás, z něhož vyrůstá na západě lesnatá oblast Českomoravské vrchoviny a na východě Brněnská vrchovina. Tato oblast nebyla zalesněna ani v době prehistorické, ani v době historické (Souchopová 1976, 153). Je tedy zřejmé, že taková step měla výhodné životní podmínky pro osídlení a často zde byly soustředěny pravěké i středověké cesty (Souchopová 1976, 153). Jé jisté, že spojení mezi Prahou a moravskými centry určitě existovalo. Obchodní komunikace z Čech na Moravu a z Moravy do Čech byly jistě víc než jedna. Vědci se domnívají, že šlo o dvě hlavní cesty – trstenickou a haberskou (Žemlička 2002, 48–50). Haberská cesta spojovala jižní část Moravy s Prahou a Trstenická cesta spojovala střední a severní část Moravy s Prahou. Z toho důvodu nás nyní zajímá právě Trstenická stezka, která s největší pravděpodobností vedla kolem Bořitova. Všichni badatelé vycházeli ze stejných pramenů, ale nikdy nedošli ke stejným závěrům. Obecně lze rozlišit dva názorové směry stezky. Někteří se 114

domnívají, že cesta šla z Brna na Letovice a Svitavy, druzí tvrdí, že vedla na Poličku a dále do Čech. Zastánci druhého názoru navíc nejsou jednotní v tom, zda vede stezka z Černé Hory přes Svitávku, Letovice, Křetín do zemské brány u Bohuňova a pod hrad Stojanov, nebo přes Kunštát a Bystré po hřbetech nad potokem Křetínkou (Vermouzek 1971, 167). Hlavní oporou badatelů jsou písemné prameny (listiny, Smolné knihy), pomístní názvy a jména, památky náboženského rázu (kostelíky, smírčí kameny, boží muka). Zde bych svoji pozornost věnovala pouze úseku Trstenické stezky, a to té, která vede z Brna k Černé Hoře. Důkazem o tom, že původní trasa Trstenické stezky vedla i Bořitovem, je zmínka ve falzu ze 13. století. V něm je Bořitov zmíněn již v roce 1173 a 1239. Tento důkaz potvrdil, že Bořitov je starší než Černá Hora. Údaje ze Smolné knihy vedou trasu Trstenické stezky Černou Horou, Brlohem, Milonicemi, Katany, Červeným vrchem, Ostrou horkou, Sečkovicemi k Brnu (Vermouzek 1971, 171). Pokud cesta neprocházela přímo Bořitovem, je možné, že vedla v těsné blízkosti. Vermouzek ve své práci došel k závěru, že cesta z Brna k Černé Hoře vedla nejméně dvěma větvemi: horní a dolní. Z toho vyvodil, že celá Trstenická stezka má dvě větve, několik variant a mnoho spojek. Bylo to dáno tím, jak lidé cestovali a v jakém stavu byla cesta. O variantě cesty rozhodoval i terén. Je možné, že Bořitovem nevedla přímo Trstenická stezka, ale pouze jedna z jejich variant či spojek nebo jiná cesta napojující se právě na ni (Vermouzek 1971, 182). Touto teorií stoupá význam Bořitova. Je zřejmě jednou ze stanovišť na dlouhé cestě mezi Prahou a moravskými centry.

115

5. Závěr Celou práci jsem se snažila zaměřit na mladší dobu hradištní a její aplikaci na lokalitu Bořitov. Zpracování samotných archeologických nálezů bylo velmi obtížné, protože ve většině případů chyběla celá dokumentace. Hlavním zdrojem informací o lokalitě byly ústní konzultace s A. Štrofem a R. Procházkou, kteří na této lokalitě prováděli své výzkumy. A. Štrof je dokonce místní rodák a jeho informace byly pro mě zvláště cenné. I přes tuto překážku se mi podařilo zpracovat keramiku do databáze a vytvořit přehled důležitých entit a kvalit jednotlivých fragmentů keramiky. Po vyhodnocení keramiky jsem se zaměřila také na relativní chronologické zařazení jednotlivých tratí. Z chronologického zařazení mi jasně vyplynula funkce sídlišť na tratích. Došla jsem k závěru, že jednotlivé tratě reprezentují na základě podobného až shodného keramického materiálu jednu osadu či sídliště, které vzniklo bez dřívějšího kontinuálního osídlení. Toto sídliště mělo své ohnisko vzniku na trati školka, kde v obj. 2 byl zachycen počátek mladší fáze mladohradištní keramiky. Jednalo se o keramiku bez prvků předcházejícího stupně. Protože zde nemáme doložený stupeň RS 4.1, který by naznačoval kontinuální vývoj z předchozího období, je zřejmé, že lidé sem přišli již zformováni ve stupni RS 4.2 a následoval postupný rozmach osady dále k severu do okolních tratích. Je zřejmé, že hlavní fáze osídlení tohoto sídliště, kde dle archeologických nálezů byly objeveny jednotlivé hroby, proběhla v 2. polovině 12. století. Po tomto období pak na některých tratích pokračovalo osídlení do pozdní doby hradištní, která tvoří přechodný horizont k vrcholnému středověku. Právě tyto tratě daly vzhled dnešnímu uspořádání vesnice. Na trati Ekobioprogresu byly ideální podmínky pro sledování postdepoziční činnosti, která naznačila zánik jednotlivých objektů v mladohradištním období. Zásyp obj. 3 byl z větší části homogenní a kompaktní. Je tedy zřejmé, že tento objekt byl rychleji, jednorázově a záměrně zasypán okolní vrstvou. U obj. 8 byla situace zřetelnější. Podle popisu vrstev výplně objektu je zcela jasné, že zde došlo k zřícení severní stěny do vnitřní části objektu. Zásyp obj. 18 byl silně zvrstven. Zde šlo patrně o postupný zánik zásobní jámy. Po chronologickém zařazení a objasnění zániku jedné tratě se moje oblast zájmu soustředila i na informativní přehled osídlení tohoto regionu. Z přehledu vyplynulo, že mladší doba hradištní byla pro většinu vesnic a měst základním kamenem pro vznik vrcholně středověkého urbanismu. Na této lokalitě jsem se snažila podat důkaz o tom, že i staré výzkumy, kde často chybí dokumentace, mají svoje místo a přínos pro archeologii. Pokud se takové lokality kvalitně 116

zpracují třeba právě formou bakalářských, oborových či seminárních prací, dojde k mapování archeologického materiálu na určitém území (mluvím o území ČR nebo území sledovaných mikroregionů, krajů atd.). Archeologický materiál pak vyznačuje určitou kulturu, chronologii lokality atd. Na tomto základě pak mohou vzniknout různá vyhodnocení daných otázek, které si vědci kladou, nové typologie, nové časové horizonty. Současně mohou sloužit k ověřování nových teorií nebo novému směru vědeckého bádání. V dnešní době převažuje trend statistického vyhodnocování. To se používá i v archeologii, a na základě takové statistiky dochází k vědeckým syntézám a následným interpretacím. Konkrétně na mém příkladu bych chtěla poukázat na to, že pokud bych vyhodnotila další lokality z daného období v regionu Blanska či lokality na Severní nebo Jižní Moravě, popřípadě v Čechách, mohla bych sledovat či porovnávat osídlení, keramický inventář, zastoupení řemeslné výroby, zemědělství atd. Tato oblast zájmu spadá do každodennosti života. A právě každodennost lidí v minulosti je velmi atraktivní obor nejen pro archeology, historiky, etnografy a jiné vědecké pracovníky humanitního směru, ale také budí zájem u široké laické veřejnosti. Závěrem bych jen upozornila, že kvalitně vyhodnocené archeologické materiály mají větší vypovídající hodnotu než výzkum samotný. Navíc dochází ke ztrátám dokumentace či některých předmětů z nálezového celku, a právě tyto práce mohou být dobrým podkladem pro zpracování jiné problematiky.

117

6. Literatura a prameny BAJÁK, M. 2006: Nemilany poloha „Kapitulní“ slovanské mladohradištní sídliště. Nepublikovaná bakalářská diplomová práce, Katedra archeologie a muzeologie, Masarykova univerzita, Brno. BIALEKOVÁ, D. 1980: Návrh chronológie praveku a včasnej doby dejinnej na Slovensku. Slovanské obdobie, SlArch XXVIII, s. 213-228. BŘEZINOVÁ, H. – TUREK, J. 1999: Šňůrové a raně středověké pohřebiště v severním předpolí Pražského hradu – archeologický výzkum v Lumbeho zahradě. AR LI, s. 653 – 688. BUKO, A. 1990: Ceramika wczesnopolska : wprowadzenie do badań. Wroclaw. CZUDEK, T. (ed.) 1973: Regionální členění reliéfu ČSR. Mapa v měřítku 1: 500 000. Brno. ČERVINKA, I. L. 1928: Slované na Moravě a říše Velkomoravská, Brno, s. 162. ČORNEJ, P. 1993: Mojmír II. a zánik Velké Moravy. In: Dějiny zemí koruny české I. Praha, s. 31–32. DAIM F. – Lauermann, E. (eds.) 2006: Das frühungarische Reitergrab von Gnadendorf (Niederösterreich). Mainz. DEMEK, J. (ed.) 1965: Geomorfologie českých zemí. Brno. DEMEK, J. (ed.) 1987: Zeměpisný lexikon České socialistické republiky: Hory a nížiny. Brno. DEMEK, J. – NOVÁK, V. (eds.) 1992: Vlastivěda moravská : země a lid : nová řada. Svazek 1, Neživá příroda. Brno. DOSTÁL, B. - ŠTELCL, J. - MALINA, J. 1971: Kamenné brousky z areálu velkomoravského velmožského dvorce na Pohansku u Břeclavi. In: SPFFBU E 16, s. 175–184. DOSTÁL, B. 1973-1974: Mladohradištní keramická skupina z Břeclavi – Pohanska. In: SPFFBU E 18-19, s. 181 –193. DOSTÁL, B. 1987: Stavební kultura 6.–9. století na území ČSSR. AH XII, 1987, s. 9–32. DOSTÁL, B. 1994: K počátkům slovanské tuhové keramiky na Moravě. In: SPFFBU E 39, s. 43-59. DRESLEROVÁ, D. 1998: Keramika jako indikátor změn krajiny. AR L, s. 159–169. DRESLEROVÁ, D. 2003: Dynamika povrchu krajiny v holocénu. In: Kuna, M. (ed.) 2004: Nedestruktivní archeologie. Praha, s. 31–48. GOŠ, V. 1970: K používání tuhy na severní Moravě v mladší době hradištní. In: II. Seminář o středověké keramice. Opava, s. 11–27. 118

GOŠ, V. 1970: K poznání vývoje mladohradištní keramiky na severní Moravě. In: Sborník Národního muzea v Praze, Řada A – Historie, s. 39–44. GOŠ, V. 1975: Osada hrnčířů v Mohelnici. AR XXVII, s. 338–341. GOŠ, V. 1977: Slovanská keramika 10. – 13. stol. na severní Moravě. VVM XXIX/3, s. 291– 303. GOŠ, V. – KAREL, J. 1979: Slovanské a středověké zásobnice severní Moravy. AR XXXI, s. 163–175. HOSÁK, L. 1931: Dějiny Boskovska 1. Do válek husitských. Boskovice. CHARVÁT, P. 1990: Pallium sibi nullatenus deponatur: Textilní výroba v raně středověkých Čechách. AH XV, s. 69–86. CHRZANOWSKA, W. – KRUPSKA, A. 2003: Pferdeknochen aus dem frühmittelalterlichen Burgwall von Mikulčice, Studien zum Burgwall von Mikulčice 5, 151–208. JAN, L. 20005: Strukturelle Veränderungen – zwischen Altmähren und dem Frühpřemyslidischen Staat. In: KOUŘIL, P. (ed.) 2005: Die frühmittelalterliche Elite bei den Völkern des östlichen Mitteleuropas : (mit einem speziellen Blick auf die großmährische Problematik) : Materialien der internationalen Fachkonferenz : Mikulčice 25.–26. 5. 2004. Brno. KAZDOVÁ, E. 1998: Poznámky k intruzím keramiky v neolitických sídlištních objektech. In: Otázky neolitu a neolitu našich zemí, Turnov-Hradec Králové, s. 60–70. KNIES, J. 1902: Vlastivěda moravská. II. místopis. Blanský okres. Brno. KRUŤOVÁ, M. 2002: Kulturní vrstva a stopy nenalezené minulosti. In: Neústupný, E. (ed.) 2002: Archeologie nenalezeného. Sborník přátel, kolegů a žáků k životnímu jubileu Slavomila Vencla. Praha, s. 108–118. KUNA, M. 1994: Intruze jako doklad „nenalézaných“ fází pravěkého osídlení. In: Neústupný, E. (ed.) 2002: Archeologie nenalezeného. Sborník přátel, kolegů a žáků k životnímu jubileu Slavomila Vencla. Praha, s. 119–132. KUNA, M. - PROFANTOVÁ, N. (EDS.) 2005: Počátky raného středověku v Čechách. Praha, s. 118–128. LUTOVSKÝ, M. 2001: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha. MACHÁČEK, J. 2001: Studie k velkomoravské keramice. Metody, analýzy a syntézy, modely. Brno. MAREŠOVÁ, K. 1977: Přesleny ze sadského lupku. ČMM LXII, s. 29–38.

119

MEDUNA, P. 1992: K vnitřní struktuře raně středověkých sídlišť. AH XVII, s. 281–290. MĚŘÍNSKÝ, Z. 1986: Morava v 10. století ve světle archeologických nálezů. PA LXXVII, s. 18–80. MĚŘÍNSKÝ, Z. 2008: Historický vývoj východní Moravy v 10. až 14. století a přínos archeologie k poznání jejích dějin. In: GALUŠKA, L. – KOUŘIL, P. – MITÁČEK, J. 2008: Východní Morava v 10. až 14. století. Brno. MÜLLER, P. - NOVÁK, Z. (eds.), 2000: Geologie Brna a okolí. Praha. Nálezová zpráva č. 3/94, Archiv ÚAPP Brno. NEKUDA, R. 1984: Příspěvek k charakteristice mladohradištní keramiky na Moravě. ČMM LXIX, s. 23–47. NEKUDA, R. – NEKUDA, V. 1997: Mstěnice. Zaniklá středověká ves u Hrotovic 2. Dům a dvůr ve středověké vesnici. Brno. NEKUDA,V. - REICHERTOVÁ, K. 1968: Středověká keramika v Čechách a na Moravě. Brno. NEKUDA,V. 1985: Mstěnice. Zaniklá středověká ves u Hrotovic 1. Hrádek-tvrz-dvůrpředsunutá opevnění. Brno. NEKUDA, V. 2000: Mstěnice Zaniklá středověká ves u Hrotovic 3. Raně středověké sídliště. Brno. NEKVASIL, J. 1974: Sídliště lužické kultury v Bořitově. PV AÚ 1973, s. 29–30. NOVOTNÝ, B. 1970: K výskytu tuhové keramiky v 10.–13. století na Moravě. In: II. Seminář o středověké keramice. Opava, s. 9–11. POLÁČEK, L. 2000, 2002: Hradiště, hrady a hradská města na Moravě. In: Wieczorek, A. – Jinz, H.-M. (eds.) 2000, 2002: Střed Evropy okolo roku 1000. Sttutgart – Praha, s. 102–103. POKORNÁ, L. 2005: Zpracování materiálu ze záchranného archeologického výzkumu části slovanské osady z Prostějova U svaté Anny. Nepublikovaná seminární práce, Katedra archeologie a muzeologie, Masarykova univerzita, Brno. PROCHÁZKA, R. – ŠTROF, A. 1983: Příspěvek k osídlení Bořitova a Černé Hory na Blanensku. VVM XXV/1, s. 46–58. PROCHÁZKA, R. 1984: Pozdně hradištní keramika v některých moravských regionech. AR XXXVI, s. 430–442. PROCHÁZKA, R. - PEŠKA, M 2007: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12. – 13./14. století. PV AÚ 2006 (48), s. 143–303. RULF, J. 1997: Intruze keramiky. Příspěvek ke kritice pramenů. AR IL, s. 439–461. 120

RUTTKAY, A. – RUTTKAY, M. – ŠALKOVSKÝ, středověku. Nitra.

P.

(eds.) 2002: Slovensko vo včasnom

SMETÁNKA, Z. 1969: K morfologii českých středověkých kachlů. PA LX, s. 228–253. SOTÁKOVÁ, M. 2005: Velkomoravské sídlisko Čechovice – Domamyslice v polohe Úzké, okres Prostějov. Nepublikovaná seminární práce, Katedra archeologie a muzeologie, Masarykova univerzita, Brno. SOUCHOPOVÁ, V. 1976: Vesnické osídlení z 10. století v Bořitově, trať Niva. AH I, s. 153– 156. STAŇA, Č. 1994: Die Entwicklung der Keramik vom 8. bis zur Mitte des 11. Jahrhunderts in Mittelmähren. In: ITM I, Brno, s. 265–286. ŠTROF, A. 1979: Pravěké osídlení Lysické sníženiny a Malé Hané na základě nálezů hmotné kultury. Brno, rukopis diplomové práce. ŠTROF, A. 1985: Übersicht neuer Lokalitäten und Funde in der Boskovicer Furche /Bez. Boskovice/. PV AÚ 1983, s. 91–98. TŘEŠTÍK, D. 1997: Počátky Přemyslovců : vstup Čechů do dějin : (530–935). Praha. VÁŇA, Z. 1956: Lahvovité tvary v západoslovanské keramice. PA IIIL, 105–147. VÁŇA, Z. 1958: Mísy v západoslovanské keramice. PA XLIX, s. 185–248. VENCL, S. 1995: K otázce věrohodnosti svědectví povrchových výzkumů. AR XLVII, s. 11– 57. VERMOUZEK, R. 1971: Poznámky k Trstenické stezce. VVM XXIII., s. 167–187. ŽEMLIČKA, J. 2002: Počátky Čech královských, 1198–1253 : proměna státu a společnosti. Praha 2. Dostupné z WWW: [23. 7. 2007]. Dostupné z WWW: [15. 4. 2007].

121

7. Seznam zkratek Bibliografické zkratky AH – Archaeologia Historica, Brno AR – Archeologické rozhledy, Praha ČMM – Časopis Moravského muzea v Brně, Brno ITM I – Internationale taugungen in Mikulčice I, Brno PA – Památky archeologické, Praha PV – Přehled výzkumů archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Brně, Brno SlArch – Slovenská Archeológia, Bratislava SP FFBU – Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, Brno VVM – Vlastivědný věstník moravský, Brno Ostatní zkratky FF MU – Filozofická fakulta Masarykovy univerzity NZ – nálezová zpráva obj. – objekt ÚAPP – Ústav archeologické památkové péče

122

8. Seznam příloh Tab. 1: Rozložení keramiky v obj. 3 ........................................................................................ 43 Tab. 2: Rozložení keramiky v obj. 8 ........................................................................................ 45 Tab. 3: Rozložení keramiky v obj. 18 ...................................................................................... 48 Tab. 4: Počet a hmotnost keramických fragmentů v jednotlivých tratích ................................ 51 Tab. 5: Počet a hmotnost keramických fragmentů z výzkumů v jednotlivých tratích ............. 53 Tab. 6: Počet a hmotnost keramických fragmentů ze sond v jednotlivých tratích................... 54 Tab. 7: Počet a hmotnost keramických fragmentů ze sběrů v jednotlivých tratích.................. 55 Tab. 8: Počet a hmotnost keramických fragmentů v jednotlivých obj., sondách a sběrech ..... 56 Tab. 9: Fragmentarizace v jednotlivých objektech, sondách a sběrech ................................... 57 Tab. 10: Materiál ...................................................................................................................... 59 Tab. 11: Druh výpalu ............................................................................................................... 61 Tab. 12: Sendvičový efekt ........................................................................................................ 62 Tab. 13: Druhy nádob ............................................................................................................... 62 Tab. 14: Druhy nádob nalezených v jednotlivých objektech, sondách a sběrech .................... 64 Tab. 15: Kategorie fragmentů .................................................................................................. 65 Tab. 16: Podrobnější kategorie fragmentu ............................................................................... 65 Tab. 17: Typ okraje hrnců v jednotlivých tratích ..................................................................... 69 Tab. 18: Typ okraje zásobnic v jednotlivých tratích ................................................................ 70 Tab. 19: Typ okraje dalších druhů nádob v jednotlivých tratích ............................................. 71 Tab. 20: Křivka ústí .................................................................................................................. 71 Tab. 21: Tvar hrdla ................................................................................................................... 72 Tab. 22: Typ výzdoby .............................................................................................................. 74 Tab. 23: Motiv výzdoby na jednotlivých tratích ...................................................................... 77 Tab. 24: Zastoupení vlnovek a vlnic ........................................................................................ 77 Tab. 25: Zastoupení rýh provedených jednozubým či vícezubým nástrojem .......................... 78 Tab. 26: Použití nástroje – rydlo, hřeben, kombinace .............................................................. 78 Tab. 27: Výskyt kostí jednotlivých zvířecích druhů v objektech a sondách ............................ 98 Tab. 28: Druhotné zásahy na kostech ..................................................................................... 100 Tab. 29: Mazanice v jednotlivých objektech ......................................................................... 101 Tab. 30: Mazanice v určitých tratích ...................................................................................... 101 Tab. 31: Vzorky kamenné industrie ....................................................................................... 104 Tab. 32: Kamenné brousky .................................................................................................... 107 Tab. 33: Štípaná industrie (Foto 3)......................................................................................... 108 Tab. 34: Železná industrie ...................................................................................................... 109 Tab. 35: Uhlíky ...................................................................................................................... 110 Graf 1: Procentuální zastoupení keramiky v obj. 3 .................................................................. 44 Graf 2: Procentuální zastoupení skupin v jednotlivých hloubkách v obj. 3 ............................ 44 Graf 3: Procentuální zastoupení keramiky v obj. 8 .................................................................. 46 Graf 4: Procentuální zastoupení skupin v jednotlivých hloubkách v obj. 8 ............................ 46 Graf 5: Procentuální zastoupení skupin v jednotlivých hloubkách západní části obj. 8 .......... 47 Graf 6: Procentuální zastoupení skupin v jednotlivých hloubkách východní části obj. 8........ 47 Graf 7: Procentuální zastoupení keramiky v obj. 18 ................................................................ 48 Graf 8: Procentuální zastoupení skupin v jednotlivých hloubkách v obj. 18 .......................... 48 Graf 9: Histogram počtu fragmentů v kusech na počet tratí .................................................... 52 Graf 10: Histogram hmotnosti fragmentů v gramech na počet tratí........................................ 53 Graf 11: Průměrná hmotnost jednoho fragmentu určitého typu materiálu .............................. 59 123

Graf 12: Průměrná hmotnost jednoho fragmentu z výzkumů určitého typu materiálu ............ 60 Graf 13: Průměrná hmotnost jednoho fragmentu ze sond určitého typu materiálu ................. 60 Graf 14: Průměrná hmotnost jednoho fragmentu ze sběrů určitého typu materiálu ............... 60 Graf 15: Rozložení materiálu v objektech a v sondách vyjádřeno v procentech .................... 61 Graf 16: Průměrná hmotnost fragmentu v jednotlivých druzích nádob ................................... 63 Graf 17: Procentuální zastoupení jednotlivých mnohopočetných druhů nádob ...................... 63 Graf 18: Procentuální zastoupení jednotlivých málopočetných druhů nádob .......................... 63 Graf 19: Průměrná hmotnost fragmentu v jednotlivých kategoriích části nádoby................... 66 Graf 20: Procentuální zastoupení jednotlivých fragmentů ....................................................... 66 Graf 21: Průměry ústí okrajů .................................................................................................... 72 Graf 22: Rozdělení hrnců podle velikosti ................................................................................ 73 Graf 23: Rozdělení zásobnic podle velikosti............................................................................ 73 Graf 24: Procentuální zastoupení jednotlivých typů výzdoby ................................................. 74 Graf 25: Chronologický vývoj jednotlivých tratí ..................................................................... 95 Graf 26: Chronologický vývoj celé lokality ............................................................................. 97 Graf 27: Relativní poměr zastoupení kostí domácích zvířat .................................................... 99 Graf 28: Počet kusů mazanice v tratích .................................................................................. 102 Graf 29: Hmotnost kusů mazanice v tratích ........................................................................... 102 Obr. 1: Mapa okolí Bořitova. Obr. 2: Mapa okresu Blansko. Obr. 3: Bořitov: plán obce s vyznačenými jednotlivými tratěmi s nálezy mladší doby hradištní (NZ č. 3/94, Archiv ÚAPP Brno). Obr. 4: Bořitov, trať Ekobioprogres: celkový plán výzkumu (NZ č. 3/94, Archiv ÚAPP Brno). Obr. 5: Bořitov, trať Ekobioprogres: obj. 3, 1:20 (NZ č. 3/94, Archiv ÚAPP Brno). Obr. 6: Bořitov, trať Ekobioprogres: obj. 8, 1:20 (NZ č. 3/94, Archiv ÚAPP Brno). Obr. 7: Bořitov, trať Ekobioprogres: obj. 8, 1:20 (NZ č. 3/94, Archiv ÚAPP Brno). Obr. 8: Bořitov, trať Ekobioprogres: obj. 18, 1:20 (NZ č. 3/94, Archiv ÚAPP Brno). Obr. 9: Bořitov, trať školka: 1 – 8 obj. 1; 9 obj. 2; 10 – 19 obj. 3; 20 – 26 obj. 4; 27 – 37 povrchový sběr. Obr. 10: Bořitov, trať školka: 1 – 3, 10 obj. 1; 4 – 5, 12 obj. 2; 11 obj. 3; 6 – 8, 13, 14 obj. 4; 9 povrchový sběr. Obr. 11: Bořitov, trať u Plhoňů (u Skupců): 1 – 7, 42, 44 – 46, 52, 54 sonda I a II; 8 – 10, 47, 49 – 51 sonda III a IV; 41, 43, 48, 53, 55 povrchové sběry. Obr. 12: Bořitov: 1 – 5, 50, 51 trať Ekobioprogres, obj. 3; 52 trať Ekobioprogres, obj. 8; 6,7 trať Ekobioprogres, obj. 3; 8 – 17, 56 – 63 ves, povrchový sběr; 18, 19 trať zahrada usedlosti č. 2, 3, obj. 1; 20, 21, 64 trať zahrada usedlosti č. 2, 3, sonda III a IV; 22 – 37, 65 trať zahrada usedlosti č. 2, 3, povrchový sběr; 38 trať farský kopec; 39 trať zahrada Kučery; 40 trať stavba mezi Petrákovými a Janíčkovými; 41 – 46, 53, 54 trať dům O. Petráka; 47 – 49, 55 trať Záhumenky. Obr. 13: Bořitov, intruze: 1 trať stavba mezi Petrákovými a Janíčkovými; 2 trať Ekobioprogres ; 3 trať u Plhoňů (u Skupců); 4 trať školka. Obr 14: Bořitov, zvláštní keramické tvary: 1 povrchový sběr; 2 – trať u Plhoňů (u Skupců); 3 – trať školka. Obr. 15: Bořitov, kamenné brousky: 1 trať Ekobioprogres, obj. 3; 2 – 5 trať Ekobioprogres, obj. 8; 6 trať Ekobioprogres, obj. 18. Foto 1a: Železná struska: Bořitov, trať u Plhoňů (u Skupců). Foto 1b: Železná struska: Bořitov, trať u Plhoňů (u Skupců). 124

Foto 2a: Sklo: Bořitov, trať u Plhoňů (u Skupců). Foto 2b: Sklo: Bořitov, trať u Plhoňů (u Skupců). Foto 3: Kamenná industrie: 1 křídový spongilit; 2 křídový spongilit; 3 křídový spongilit; 4 silicit krakovsko-čenstochovské jury – varieta A; 5 silicit krakovsko-čenstochovské jury – varieta G; 6 jurský rohovec. Foto 4: Bronzový plíšek: Bořitov, trať u Plhoňů (u Skupců).

Přiložená CD obsahují databázi keramiky a fotografie keramiky a kamenných brousků. Pro spuštění databáze je nutný program MS Access verze 2003 a vyšší.

125