Poutník
Časopis sboru CASD Vrbno pod Pradědem - březen 2013 DOMOV Místo, kde vyrůstáme k dospělosti, kde svoje první krůčky také děláme, kde táta s mámou chtějí nám dát dosti lásky své, pro ni tu přece jsme. Až dospějem a sami v tomto světě naleznem bytost, s kterou chceme jít, pěstovat lásky květ, ten, který stále kvete a nový, krásný domov spolu vytvořit. Věřme – nejsme jen dva, protože dávno s námi sám Bůh je vždy, ten pravý Otec náš, který svou rukou vede nás, hladí, chrání, staví náš domov a Duchem chce být v nás. Tak nemám starost, jak ty krásné plány o domově a štěstí splní se, vždyť cesty naše Tvůrcem jsou již dány a pozná je pak ten, kdo modlí se. A kdyby zdálo se, že nemohu už dále a člověk tolik blízký, tak cizí se mně zdál, vždy můžu sklonit se, jít k pravé Boží skále, k Ježíši, On čeká, by lásku svou nám dal.
On spojil srdce naše tím poutem nebeským, když ztracené nás našel a teď nám chce být vším. Lékařem našich vztahů i cestou z hlubin zkoušek a dárcem laskavosti, útěchou pro den zlý. Když zdá se, že jsme v právu, dá milosti své doušek a čisté upřímnosti a nové důvěry. Ježíš – oplývá láskou a děti miluje, a když jsme připraveni i nám je daruje, ať domovem zní radost, píseň i dětský smích a Bůh má radost s námi, je Bohem maličkých. Je vychovatel náš a my se učíme, dát naši lásku dětem Teď sami toužíme, být spravedliví, milí a vzorem dnes jim být, aby i oni mohli svůj domov jednou mít. Domov, kde není zloba a neuslyšíš vzlyk, kde máma zpívá píseň, kde z úst zní: Bohu dík. Domov, to vzácné slovo, ať vždy nás spojuje, je tam, kde bydlí Ježíš, Bůh, jenž nás miluje.
Autor: Petr Hoff
Úvodní slovo šéfredaktora
MT 8.1-4 – „CHCI, BUĎ ČIST!“ Když sestoupil z hory… začíná se ten dnešní příběh. Tady totiž u Matouše končí „kázání na hoře“. Celé tři dlouhé kapitoly Ježíš něco vyprávěl, vysvětloval, učil. Na konci kázání na hoře pak stojí zmínka o tom, že zástupy žasly nad jeho učením, „protože učil jako ten, kdo má moc, ne jako jejich zákoníci...“ Ve vybraném textu se odhaluje, kdo Ježíš je, ukazuje se jeho moc a sláva. Třeba právě, že je to ten, o jehož slovo se dá opřít. Že naděje, které jsou s tímhle kazatelem spojovány, nejsou marné. Na to spoléhá malomocný, který se Ježíšovi připlete do cesty hned, jak spolu se zástupy z hory sestoupí. Je to tak trochu šok – po kázání, po odchodu z bohoslužeb rovnou před kostelem, slavnostně naladěn, nebo zamyšlen… – člověk narazí na nějakého nuzáka, který cosi potřebuje. A pak tam bude další a další a všichni budou Ježíše zastavovat a něco po něm chtít. Jakoby se tu najednou srazil s realitou světa – na hoře se kázalo, bylo to hezké, dobře se to poslouchalo, s hlavou v oblacích – ale co teď? Co teď, když se do cesty připletou problémy a těžkosti? Dá se mu skutečně věřit? Je ta Ježíšova moc skutečně tak mocná, jak mocně káže? Nejsou ta jeho slova jenom prázdná slova? Slova na sobotu či na neděli? Dá se na ně spolehnout i ve všední den? …Tu k němu přistoupil malomocný, padne před ním na zem a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“ Ten malomocný si evidentně myslí, že Ježíš není jen mluvka. A řekne to moc pěkně „chcešli, můžeš mě očistit.“ - Je v tom víra, že Ježíš skutečně může pomoci, že může pomoct dokonce i v jeho situaci, kdy už i podle Písma může pomoci snad jedině Bůh. Ale řekne to zároveň s pokorou a vědomím toho, že nemá nárok, že to vůbec není automatické. „Chceš-li, můžeš mě očistit“. Všimněte si, že tam není „uzdravit“, ale „očistit“ - to je totiž v případě malomocného to, co vystihuje situaci. Samozřejmě, že malomocenství je nemoc zlá i fyzicky, tenkrát navíce nevyléčitelná – ale to hlavní je právě ta „nečistota“ a s ní spojené vyloučení od lidí – a dokonce i od Boha. Malomocenství je přece „Boží trest“ a někteří „zbožní“ dokonce dovedli určit za co. Nemoc nakonec není to nejhorší, co nás může potkat. Nejhorší je, když je člověk vyloučen ze společenství Božího lidu a ze společenství s Bohem. Když je úplně sám. A to malomocenství tenkrát znamenalo. Proto ta prosba o očištění. A důvěra, že tenhle kazatel mocný slovem může i malomocného vrátit zpátky mezi lidi, vrátit do společenství. A otevřít mu i cestu zpátky k Bohu. „Chceš-li, můžeš mě očistit…!“ On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ A hned byl očištěn od svého malomocenství. Na takto vyslovenou důvěru Ježíš odpovídá tím, že se malomocného dotýká, natahuje k němu ruku. Dotknout se nečistého znamenalo sám se stát nečistým. Jenže tady je to obráceně – ten, koho se Ježíš dotýká, se stává čistým. Tak se projevuje jeho moc – moc silnější, než všechno zlé, čím jsme ohroženi a v čem jsme namočeni.
Ten, kdo se na Ježíše s důvěrou obrací, se nemusí bát odmítnutí. Nikdo není tak nečistý a odporný, aby se ho Ježíš nemohl dotknout a zbavit špíny, kterou na sebe v životě nabalil. Na to se můžeme spolehnout, s touhle důvěrou se k němu můžeme obracet. S důvěrou, že to nejsou jen slova. Ježíš vrací toho člověka zpátky do života a zpátky do společenství Božího lidu, což má být potvrzeno i způsobem, kterým to předepisuje Mojžíšův zákon. Ale zároveň právě tohle má být „jim na svědectví“ - jim, totiž kněžím, kteří podle toho Mojžíšova zákona můžou tak maximálně konstatovat čistotu či nečistotu dotyčného, právě jim má být svědectvím o tom, že je tu někdo, kdo má skutečně moc očistit, vysvobodit. Kdo je víc, než sám Zákon, na jehož dodržování dohlížejí.
Nemá o tom mluvit, ale zároveň je svědkem. Každý, koho setkání s Ježíšem proměnilo, komu dalo nový smysl pro život, koho vrátilo mezi lidi, komu otevřelo cestu k Bohu - každý je živým svědectvím pro ostatní, někdy i beze slov. Svědčí o Kristu a jeho moci, která není v zázracích, ale v tom, že se sklání k člověku, dotýká se ho a přemáhá všechno, co ničí lidský život. „Chci – buď čist.“ Amen. Vaše šéfredaktorka – Kačka Švancarová _______________________________________________________________________________________________
Jako křesťané máme úkol, který nikdy nekončí: říkat ostatním, že za ně zemřel Boží Syn, aby mohli být spaseni.
„Když vám chlapec nebo holčička vloží svoji malou ručku do vaší, možná že je umazaná od čokoládové zmrzliny nebo právě hladila psa. Možná je na ní škrábnutí či náplast. Důležité na této ruce ale je, že je to ruka, která jednoho dne může držet Bibli nebo revolver. Hrát na klavír nebo roztáčet kolo rulety. Jemně obvazovat ránu malomocného nebo se uboze třást s myslí ovládanou alkoholem. V tuto chvíli je tato ruka tvoje – a prosí o pomoc a o vedení.“ Autor neznámý Zaslala Vlaďka Gruntová
Povzbuzení P o u č en í Vztahy
R o z h o d n u t í ? Je to na vás! Každou chvíli každý den se rozhodujeme. Když řekneme ‚ano‘ jedné možnosti, automaticky říkáme ‚ne‘ druhé. Není možné vyhnout se rozhodnutím. Jak řekl Sören Kierkegaard: „Když si nic nevyberete, už jste si vybrali." Musíme-li si tedy vybírat, proč si nevybírat dobře? Jste si svých rozhodnutí vědomi? Překvapivou pravdou je, že k většině našich rozhodnutí dochází mimo vědomou hladinu. Pro ilustraci: Spráskněte rukama a sepněte prsty. Který palec je nahoře? Právě jste učinili rozhodnutí o tom, který palec bude nahoře bez toho, že byste o tom uvažovali. Nyní sepněte ruce tak, že nahoře bude opačný palec, a chvíli je v této pozici podržte. Není to divné? Přitom polovina lidstva spíná ruce právě tímto způsobem - a nemá to nic do činění s tím, jestli se jedná o praváka nebo leváka. Je to prostě důsledkem zvyku. Rozhoduje někdo za vás? Mnohá z vašich rozhodnutí jsou ve skutečnosti reakce na to, co vám někdo druhý dělá. Z tohoto důvodu může nějaká nežádaná akce druhého vůči vám způsobit, že se cítíte v takové pasti. Když jen reagujete na to, jak s vámi jednají druzí, přenecháváte jim kontrolu nad svým životem. Není nutné, aby se váš život vyvíjel takovýmto způsobem. Zde je návod, jak můžete přestat reagovat na to, co dělají druzí - prostě ponechte určitý časový prostor mezi stimulem a vaší reakcí. Když si dopřejete tuto pauzu, můžete se zamyslet nad možnostmi, které máte, a vybrat si tu, která bude pro vás nejlepší. Když to uděláte, přestanete být obětí okolností, začnete naopak nad okolnostmi vítězit. Jean Nidetch, zakladatel organizace Weight Watchers (Hlídači nadváhy), tento princip potvrdil, když řekl: „Je to vaše volba - nikoliv náhoda - co určuje váš osud." Každá volba, každé rozhodnutí, které učiníte, vás vede jednou ze dvou cest - život, o který stojíte, anebo život, o nějž nestojíte. Vaši budoucnost určují rozhodnutí, která učiníte dnes. Mohou to být dobrá rozhodnutí anebo to mohou být špatná rozhodnutí. Je to na vás. Dr. Dick Tibbits, psycholog a místopředseda floridské organizace Spirituality and Health, je autorem knihy Forgive to Live (Odpuštěním k životu). Zdroj: –web-
ANNA STŘÍŽOVÁ Jel jsem domů, už se setmělo, ale toužil jsem ještě někoho navštívit, a také nabídnout ještě knihy. Zastavil jsem se ve vesnici Krasov, kde jsem znal 2 sestry, jejichž maminka je vychovávala ve víře. Dnes už mají obě kolem 50ti let a žijí s rodinami ve dvojdomku. Ta první mě vstřícně přijala a koupila i knihy. Za druhými dveřmi byl pouze manžel. „ Rozvedli jsme se,“ řekl. „Manželka bydlí kousek odtud.“ Bylo už sice pozdě, ale navštívil jsem tuto ženu. Byla překvapena, ale velmi mile mne přijala a otevřela své citlivé a zklamané srdce. Už nemohla déle a odchod od nevěrného muže byl velmi těžký a tíha ještě zůstala. Vzala si 2 knihy a kalendář a snažil jsem se ji povzbudit SLOVY BIBLE. Cítil jsem, že Bůh si ji v jejím soužení připravuje na hlubší poznání pravdy o životě a Něm samotném. Vzal jsem si její telefon a příště si vezmu sebou Bibli, kterou chce poznat, aby nalezla sílu a smysl zbožného života. (2.Kor 4,16-18)
ZÁSTUPKYNĚ Jezdím rád do jedné školy za milou paní zástupkyní ředitelky. Pokaždé mi řekne, že není věřící, pokaždé si koupí knihy a mnoho z nich je duchovních a když je škola trochu při penězích, objedná něco i do školy. V poslední době se v její kanceláři modlíme za požehnání pro školu i pro ni. Pracoval jsem dva dny s Honzou Suchomelem, aby po několika letech, kdy nepracoval v KE, získal představu, jak tato práce pokračuje dnes. Myslím, že Pán Ježíš jemu i mě žehnal. A právě v této škole jsme prožili jednu z nejhezčích návštěv. Nejdříve nás přivítala nová zástupkyně s tím, že ta stará, kterou jsem znal se stala ředitelkou a vůbec nemá čas. Honza řekl: „ Tak oslovíme tuto zástupkyni.“ Byla minimálně tak milá, jako ta bývalá. Poslouchala, ale za chvíli přišla i moje známá, dnes už ředitelka. Obě pracují obětavě pro děti. Obě si koupily knihy a pro školu sadu „Kocourků“. V kanceláři jsme se modlili tentokrát čtyři. (Ef 3,20) Autor: Petr Hoff
Chval, duše má, Hospodina! (Žalm 146 ) 1 Haleluja. Chval, duše má, Hospodina! 2 Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu. 3 Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není. 4 Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány. 5 Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu, 6 jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším, co k nim patří, jenž navěky zachovává věrnost. 7 Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně. 8 Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté napřimuje, Hospodin miluje spravedlivé. 9 Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu. 10 Hospodin bude kralovat věčně, Bůh tvůj, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja.
KDO HLEDÁ, NALÉZÁ…. Pracuji většinou v odpoledním čase a než se dostanu na nějakou instituci, bývá už někdy konec pracovní doby. A tak se mi stalo, že jsem už podruhé navštívil jeden domov důchodců a bylo již 15:00 odpoledne. Modlil jsem se, kéž by zde byl někdo z vedení, komu bych mohl předat zasponzorované duchovní knihy. Vrátný mi řekl, že ředitel už je pryč a všichni ostatní z personálu jsou na kulturní akci se zpěvačkou Naďou Urbánkovou. Zavolal jednu sestřičku a ta zašla za vrchní sestrou, že se pokusí ji odvolat z koncertu. Vrchní sestra přišla a vzala mě do své kanceláře. Myslel jsem si, že bude spěchat zpět na koncert, ale ona se zájmem poslouchala, co jí říkám. Kromě darovaných duchovních knih si osobně vybrala 2 knihy pro sebe. Vyprávěl jsem jí o zdravotní reformě a důležitosti duchovní stravy. Když jsem jí vysvětloval, že nejdůležitější je ranní strava – myšlenka dne, která dává vnitřní sílu, řekla.„To jsem potřebovala slyšet“. Později jsem se dozvěděl, že žije ve velkém duševním vypětí a je až na pokraji vyhoření. Daroval jsem jí ještě letáček ke knize Velký spor a přesto že řekla, že není věřící, navrhl jsem jí, že poděkuji Bohu za naše setkání. Když jsem otevřel po modlitbě oči, viděl jsem před sebou šťastný obličej a rozzářené oči. Chválil jsem Boha za tuto ženu a jeho přítomnost. (Mat 7,7) Autor: Petr Hoff
______________________________________________________________________________
Tradiční model Dějiny nás učí, že římské impérium se rozpadlo kvůli své vlastní špatné morálce. Úsilí císařů, jako byl Augustus, který zakázal rozvod a podporoval rodinu se třemi dětmi, selhalo; římská společnost byla skrznaskrz zkorumpovaná. Triumfem křesťanství se stala záchrana rodiny prostřednictvím rodinných principů, které byly v naprostém protikladu vůči římským zvykům. Tyto principy daly v praxi vzniknout křesťanské rodině, která je dnes známá i jako tradiční model rodiny. Hluboká originalita křesťanské rodiny však neleží ani tak v její struktuře - odpovědný muž, spolupracující žena, poslouchající děti - ale v jejím uznání, že láska je opravdovým darem od Boha a ten ji ochotně poskytne každému, kdo o ni požádá. Proto se křesťané modlí k Bohu Otci ve jménu Ježíše Krista, jeho Syna a Spasitele, o dar Ducha svatého, Utěšitele, který vkládá Boží lásku do lidského srdce. Poté, a pouze poté je srdce schopné milovat nejenom Boha, ale i druhé, a - zázrak nad zázraky - je schopné milovat i nepřítele, ať už nese tvář nevěrného či násilnického manželského partnera, vzpurného nebo chybujícího dítěte, netečného nebo neodpovědného rodiče, hlučného či pochybného souseda. Taková láska zahání strach. Je plná shovívavosti a přikrývá chyby. Odpouští a věří ve smíření. Taková láska božská láska v lidském srdci - zajišťuje vyrovnanost a štěstí křesťanské rodiny, ať už musí překonávat jakkoliv velký stres a utrpení, podobně jako všechny rodiny na této zemi po pádu člověka. Z knihy Daniele Starenkyj „Touha ženy"
O evoluci, jak ji neznáte Je tomu teprve sto let, co se v dějinách lidstva rozšířil neuvěřitelný názor, že náš svět nemá žádnou inteligentní příčinu, že neexistuje ani Bůh ani jiný autor života. Některé státy toto tvrzení dokonce vyhlásily jako svoji oficiální ideologii. Ještě před pár lety stačilo u nás přečíst před neznámými lidmi z Bible: „Blázen říká v srdci svém, není Boha", a už si pro vás mohli přijet. Protože soudruh prezident jasně ví, že Bůh není a nazývat ho bláznem je urážka státu i strany. Ať už jsou původní příčiny ateizmu jakékoliv, jeho celosvětové rozšíření by bylo nemyslitelné bez náhradního náboženství, protože každý člověk, má-li žít, musí něčemu hluboce věřit. Tímto náhradním náboženstvím je pro mnohé lidi víra v evoluci, učení o vývoji. Tato víra má tři základní články: Vše na světě je, ve svém základu i původu, pouze hmotné povahy. Všechno ostatní jsou pouze postranní projevy hmoty - tedy také radost, smutek, soucit i... láska. Vše na světě je v procesu dlouhodobého sebezdokonalování. Hmota je schopna, i bez konstruktéra, programu či informace, sama od sebe, shodou okolností, dosáhnout té nejvyšší organizace, jakou známe - vytvořit člověka. V průběhu času tak hmota ožila a začala myslet, cítit a... milovat. Vše na světě je relativní, tedy i mravní zásady a zákony. Protože neexistuje žádná nadřazená forma života, má člověk jedinou odpovědnost za své myšlení a jednání jen vůči společenským dohodám a svému vlastnímu svědomí. A to je také relativní. Tyto tři body evoluční víry dnes přijímají miliony lidí. Miliony slušných lidí se opírají o teorii, kterou vyznávali také ti nejmasovější vrazi v dějinách lidstva. Nápad, že člověk je jen o něco více vyvinuté zvíře, podnítil ve dvacátém století mnohé vylepšovatele lidského rodu k tomu, aby tomuto vývoji pomohli ve výběru té lepší rasy, nebo pokrokovější společenské třídy. Komunismus a fašismus by bez evoluční teorie nemohly existovat (viz Hitlerův „Mein Kampf" nebo Engelsovo dílo „Podíl práce na polidštění opice"). Tito bojovníci za evoluční víru za sebou ve dvacátém století zanechali tolik mrtvých (více než 100 milionů, tzn. skoro polovina populace USA), že v porovnání s nimi si stojí inkvizice a křižácké války asi tak jako můj plat k HDP Evropské unie. Evoluční víra je vírou v ty nejfantastičtější zázraky, jaké se nedějí ani v pohádkách a bájích. Jsou to totiž zázraky, které nikdo nepůsobí, které se dějí jen tak samy od sebe. Při každém normálním zázraku totiž stojí v pozadí někdo, kdo má tajemnou moc. Žábu promění v prince kouzelník či víla se svojí magickou hůlkou. V evoluci se přeměna žáby v prince koná bez kohokoli. To je ale proti všem pravidlům každé slušné pohádky a všech seriozních zázraků... a taky proti všem pravidlům vědy. Ve vědě je onou magickou hůlkou a mocí informace. Informace získaná, informace vložená do fyzikálního děje. Informace má ve vědě tu moc měnit hmotu. Vzpomeňme např. Haisenbergovy relace neurčitosti, kdy buď známe polohu částice, nebo její hybnost. Nikdy ne však obojí. Uvažujme částici, o které víme, jakou má hybnost a chceme zjistit její polohu. Potom už jen tím, že se na ní „podíváme" ji ovlivníme natolik, že získaný údaj o hybnosti je zcela bezcenný. A naopak. Čistě technicky vzato jsou všechny dílny, školy, vědecké ústavy a laboratoře důkazem toho, že má-li něco složitějšího vzniknout, musí se na to předem myslet a pak tuto myšlenku hmotě vtisknout.
Ale má evoluce nějaké vědecké základy a důkazy? Sami evolucionisté přiznávají, že se dosud ve zkamenělinách nepodařilo nalézt důkazy přechodu neživé hmoty v živou, přeměny jednobuněčných živočichů na mnohobuněčné, přeměny ryb v obojživelníky, obojživelníků v plazy, plazů v ptáky, ptáků v savce, nižších savců ve vyšší savce a vyšších savců v člověka. K čemu tedy stručně přirovnat evoluci? To bylo tak: Jednou se takhle vrátíte domů po velmi, ale velmi dlouhé době. Svůj byt naleznete uklizený, vše čistě umyté, na stole čerstvě napečené buchty a nikde ani známka toho, kdo to vše způsobil. Řeknete si: „Kdo (ne co) to tu asi byl? Komu (ne čemu) mám poděkovat, komu (ne čemu) se odměnit?" Zkrátka budete se poohlížet po někom, kdo to všechno „spískal". Naproti tomu jiný člověk na to půjde vědecky. Nejprve vyloučí všechny „metafyzické" výklady spojené s jinou osobou, protože nikdo jiný než on nemá klíče od bytu. Dále zahrne jen přirozené procesy a výchozí materiál. Stanoví si předem tři základní axiomy: Vše, co jsem nalezl ve svém bytě, je pouze hmotné povahy, ve svém základu i původu. Vše je v dlouhodobém sebezdokonalování a vytvoření pořádku, napečení buchet atd. je výsledkem pouze dlouhodobého pohybu různých hmotných činitelů v mém bytě. Vše je relativní, i smysl toho, proč k tomu došlo i to, jak si s tím mám počínat. Je to jen moje záležitost. Vyzbrojen těmito „vědeckými" předpoklady dále uvažuje - můj byt, to je termodynamicky otevřená soustava, do které může zvenku proudit energie v rozličných formách. Je to tedy jasné: Nezajištěným oknem začal do bytu vnikat vzduch; došlo k turbulentnímu proudění molekul vody s vysokou kinetickou energií, které strhly prach ze skříní i podlah. A zanesly jej do vzdálenějších míst s vyšším koeficientem adheze (jinými slovy: průvan tu zametl). Tlaková níže nad naším dvorkem pak přirozeně vysála vše ven. Zatékající voda vymyla všechnu zbývající špínu a v dlouhém časovém úseku mé nepřítomnosti strhla s sebou též mouku a další komponenty, které nalézám po svém důkladném chemicko-technologickém rozboru buchet. Jak voda postupně vysychala (ustupovala), vytvořily se prebuchtové těstové folianty, do kterých se v neustále se měnícím prostředí (otevřené soustavě mého bytu) přimísila povidla. Během další erupce, pohybů, přesmyků a přesunů došlo k zákonitému vytvoření předposlední fáze, kterou my vědci nazýváme „eobuchtos nonthermos" (buchty nepečené). Zbývá už jen proces propékání „eobuchet" do zlatova, což je jednoduché, neboť v létě je v mém bytě vždycky jako v peci. Skvěle propracovaná teorie je na světě. Škoda, že zazvoní telefon a tam se ozve: „Ahoj Františku, tady máma. Během té doby, co jsi byl pryč, jsem ti přišla uklidit a napekla buchty. To víš, stále ještě mám klíče z doby, kdy jsme ten tvůj byt pro tebe s tátou stavěli." Jejky! Jaké to faux-pax: František ani nepoděkoval. A přitom vědecky bylo všechno tak jasné... Základní premisou evoluce je: Protože není Bůh, musí být pravdou evoluce. Sir Arthur Keith řekl: „Evoluce je nedokázaná a nedokazatelná, věříme jí proto, že jedinou druhou možností je speciální stvoření, a to je nemyslitelné." A jiný dávný pisatel k tomu již před 2000 lety napsal: „Přemýšlejí-li lidé o Bohu, nemají výmluvu..." Autor: Pavel Kábrt
Užívání antibiotik je riskantní… Infekce se valí ze všech stran, baktérie a viry poletují vzduchem, vitamin C protéká hektolitry drahé moči, čekárny ambulancí jsou přeplněné a z lékáren mizí léky jako mávnutím kouzelného proutku. Nemocných bude v nejbližších dnech přicházejícího jara přibývat. Je mezi nimi stále hodně těch, kteří se domáhají antibiotik již při prvních příznacích infekce horních cest dýchacích. Patříte-li mezi ně, měli byste vědět, že nejednáte správně. Rozhodnutí o nasazení léčby antibiotiky patří do rukou lékaře. Lékař nese odpovědnost nejen vůči pojišťovně, ale i vůči pacientovi - a tak věřím, že se rozhoduje zodpovědně. Jste-li pacient, zbavte se pocitu, že vás lékař zanedbal, pokud vám okamžitě nepředepsal antibiotika. Jste-li lékař, nedejte se zmanipulovat pacientovým očekáváním instantního řešení. Užívání antibiotik je podle nejnovějších informací ještě rizikovější, než se zdálo dosud. Nejen proto, že se používají stále silnější podoby těchto léků, a proto, že se projevují důsledky užívání antibiotik při výrobě masa, ale také z toho důvodu, že se negativně projevuje jejich dlouhodobé využívání při léčbě člověka. Jedním z okamžitých nepříznivých důsledků užívání antibiotik je narušení střevní a vaginální mikroflóry s možnou kvasinkovou infekcí (tomu se dá předejít užíváním účinných probiotik). K dlouhodobým nepříznivým účinkům patří zvýšené riziko vzniku Crohnovy choroby (o více než 50 %), zvýšené riziko alergií a astmatu a dokonce i zvýšené riziko rakoviny prsu, tlustého střeva a konečníku. Závěr? Udělejte všechno pro to, abyste posílili svoji imunitu, antibiotika užívejte s plnou odpovědností (jen na lékařský předpis) a vyvarujte se jejich častého užívání. Autor: MUDr. Igor Bukovský
Desatero lékaře aneb jak přežít (nejen) v roce 2013 1. Nevěřte slepě lékařům. Naslouchejte signálům těla. Nemocí vám hlásí, že tímto způsobem už dál žít nemůžete. 2. Převezměte zodpovědnost za vlastní zdraví. Nespoléhejte na zázraky medicíny. Restart už se nemusí podařit. 3. Žádná instituce vám klidné stáří nezajistí. Pečujte o své rodiče. Vychovávejte děti k tomu, aby pečovaly o vás. 4. Nespoléhejte na peníze. Udržujte dobré vztahy rodiny a přátel. Mějte rádi nejen sebe. 5. Zkuste žít alespoň jeden den bez elektrospotřebičů. Pokud kolaps nastane, budete připravení. 6. Neposlouchejte projevy politiků. Šíří zdraví nebezpečné negativní emoce. Když se objeví na televizní obrazovce, přepněte na přírodovědecký program. 7. Chraňte životní prostředí jako sami sebe. 8. Práce, která přináší uspokojení vám a prospěch co největšímu počtu lidí, je nejzdravější. 9. Zdravá strava sama o sobě nestačí. Neméně důležité je kdy, jak a s kým si jídlo vychutnáte. Občasný půst vám jen prospěje. 10. Sportujte pro radost. Nehoňte se. Stejně se nedohoníte.
Autor: Mudr. Jan Hnízdil
Turistické okénko Jaký postoj zaujímáme my, adventisté, ke křížovým cestám? Když jsem byla mladá, poměřovala jsem každý kříž v poli, Boží muka či kapličku u cesty druhým přikázáním a míjela tato místa bez povšimnutí, či spíše obloukem. „Neučiníš sobě rytiny……“ Jak vlastně rozumíme tomuto přikázání dnes? Ve čtyřicátých létech minulého století, kdy se můj otec, pocházející z bigotní katolické rodiny, začal setkávat s adventisty, ve své horlivosti sejmul se stěny domu svého otce kříž a udeřil s ním o zem. Kříž se rozletěl na spoustu malých střepů. Na dlouho tak vznikla propast mezi ním a mým dědečkem. V rodině se vyprávělo, jak moje praprababička vyběhla s tímto křížem na zápraží a volala k Bohu ve chvíli, kdy hospodářství zachvátil ničivý požár. Vítr se okamžitě stočil na jinou stranu, shořela stodola, ale obytná část zůstala zachována. Není divu, že tento kříž měl pro mé předky nevyčíslitelnou hodnotu, a i když se po desítkách let, ve svých osmdesáti letech, stal i můj dědeček adventistou, provinění mého otce bylo překážkou, že k jeho životní změně nedošlo dřív. Dnes visí kříž i na nejedné adventní budově, což svědčí o tom, že se naše postoje změnily. Musím přiznat, že i já jsem své dřívější postoje přehodnotila. Výše zmíněná místa mi připomínají historii, vypovídají o lidských osudech, staly se určitými milníky a nedílnou součástí přírody, měst či obcí. Dnešní civilizace vytvořila mnoho jiných míst či věcí, které mohou být v rozporu s druhým přikázáním a záleží na každém jedinci, zda a co jako prostředek modloslužby přijímá a používá. Přesto jsem položila úvodní otázku, jaký postoj zaujímáme my, adventisté, ke křížovým cestám? Na jednotlivých zastaveních se tady kresbou, malbou, sochařským výtvorem či dřevořezbou připomíná Ježíšova cesta na horu Golgotu. Směřují přírodou na vyvýšené místo, často i s krásným výhledem do okolí. Není to snad v dnešním sekularizovaném světě jedna z možností, jak se lidé mohou setkat s důležitou biblickou zvěstí? Jak máme tato místa přijímat, zda je můžeme, či nemůžeme vyhledávat, ponechám na každém z Vás. Přesto bych se o jednom takovém místě chtěla zmínit. Tím místem je křížová cesta, která začíná u kostela v obci Ruda u Rýmařova a vede na vrchol Křížového vrchu, do nadmořské výšky 589 metrů. Součástí trasy je čtrnáct uměleckých plastik ve tvaru srdce na dříku. Trasa dlouhá kolem jednoho kilometru je obklopena pastvinami a jen velmi mírně stoupá k vrcholu. V osmnáctém století, kdy křížová cesta vznikla, poutníci věřili, že tady mohou získat odpuštění svých hříchů, což dle památkového ústavu v Ostravě vyjadřují nápisy na jednotlivých zastaveních. Dnes se sem lidé za odpustky nejspíš nevydávají. Je tady pěkná procházka a z Křížového vrchu se nabízí překrásný rozhled na Hanou, Nízký i Hrubý Jeseník. Otevírá se zde také pohled směrem na Novou Hradečnou, nad níž se klene nejvyšší bod Úsovské vrchoviny, kterou lze považovat za nejjižnější cíp Hrubého Jeseníku. Tímto bodem je vrchol Bradlo, zvaný také Moravský Blaník. Fotografie k tématu na www.vrbnopodpradedem.casd.cz Helena Rusková
Centrum ŽIVOT a ZDRAVÍ pro Vás v BŘEZNU 2013 připravuje: Název přednášky:
„Směřovat výš“
o životních hodnotách a cílech KDY: ČTVRTEK 14. března 2013 KDO: Ing. Aleš Doleček V rámci přednášky bude představen životní příběh Benjamina Carsona, renomovaného neurochirurga, vedoucího operačního týmu, který jako první úspěšně oddělil siamská dvojčata spojená temenem hlavy.
Název přednášky: „Zvládni svůj stres“
KDY: ČTVRTEK 28. března 2013 KDO: Ing. Věra Odstrčilová Slovo „STRES“ je v dnešní hektické době často slyšet ve všech proměnách. V této přednášce si řekneme trochu více o podstatě stresu: -
Co je to stres a které věkové kategorie jsou nejvíce ohroženy Jaká je prevence před jeho vznikem Jak zvládat stres, který se dostal do našeho života Potraviny vhodné ke zvýšení odolnosti proti stresu
Uvedené přednášky o. s. CENTRUM ŽIVOT a ZDRAVÍ se konají ve Středisku chytrých aktivit STŘECHA, Vrbno pod Pradědem. Začátek přednášek je v 18 hod. Vstup volný.
Rozpis sobotních bohoslužeb na měsíc březen 2013: Rozpis sobotních bohoslužeb na měsíc březen :
příběh pro děti
třída přátel
příběh pro děti
třída přátel
třída klasická
02.03. – Přecechtělová E. Bukur Mirek 03.03. – Šimáková Janička Keilingová Andrejka 09.03. – Sedlák Tomáš Stavárková Dája 10.03. – Galleová Lenička Bukur Mirek 16.03. Andrejka Wagenknecht 17.03.––Keilingová Přecechtělová E. Stavárková Dáša Olda 23.03. Tomáš Stavárková 24.03.––Sedlák Bukurová Jolanka Švancarová KatkaDája 30.03. 31.03.––Gruntová Společné Vlaďka shromáždění v Bruntále Stavárková Dája Rozpis kázání na měsíc březen 2013: 02.03. – Přecechtěl Zdeněk 09.03. – Sedlák Tomáš 16.03. – Wagenknecht Olda 23.03. – Sedlák Tomáš VP 30.03. – Grunt Petr
Galle Petr
Přehled západů slunce ve dnech pátek – sobota v měsíci březen 2013 : 01.03. 2013 – 17:29 hod. 08.03. 2012 – 17:41 hod. 15.03. 2012 – 17:52 hod. 22.03. 2012 – 18:03hod. 29.03. 2012 – 18:14 hod. -
Školáci 02.03.2013 09.03.2013 16.03.2013 23.03.2013 30.03.2013 -
třída klasická Galle Petr Gryczová Olinka Hoško Ondra Galle Petr Gryczová Olinka Svobodová Renatka Svobodová Gryczová Olinka Renatka
Jolanka a Andrejka Jolanka a Andrejka Jolanka a Andrejka Jolanka a Andrejka Jolanka a Andrejka
02.03. 2013 – 17:31 hod. 09.03. 2012 – 17:42 hod. 16.03. 2012 – 17:54 hod. 23.03. 2012 – 18:05 hod. 30.03. 2012 – 18:16 hod.
Předškoláci Gruntovi a Ivetka Krausová Gruntovi a Ivetka Krausová Gruntovi a Ivetka Krausová Gruntovi a Ivetka Krausová Gruntoví a Ivetka Krausová
Mládež - 02.03, 09.03, 16.03, 23.03, 30.3. - Dle dohody, nebo Bukur M. Mimiškolka – 02.03, 09.03, 16.03, 23.03, 30.3 - Galleovi Lenička + Petr Modlitby za členy/rodiny sboru CASD Vrbno p.Prad. – březen 2013
02.03. – 08.03. – Hoško Ondra 09.03. – 15.03. – Andrejka Keilingová + Klárka, Markétka, Kristýnka, , Kačenka a Bětuška 16.03. – 22.03. – Krausovi - Radek, Ivetka, Kubík, Míša, Hanka a Laďka 23.03. – 29.03. –Macháček Štěpán + Stavárková Dáša Narozeniny v měsíci březnu 2013: Rozpis vaření v Centru zdraví – březen 2013: Průběžně dle dohody
2.3. – Bukur Mireček 11.3. – Bartoň Petr 15.3. – Grunt Petr 17.3. – Hýzlová Alena ml. 31.3. – Rusková Helena
