Miroslav Kalina Kompostování a péče o půdu 2., upravené vydání

Miroslav Kalina Kompostování a péče o půdu 2., upravené vydání Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 [email protected], www.grada.cz tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 jako svou 1921. publikaci Odpovědná redaktorka Danuše Martinova Sazba Miroslav Vospěl Fotografie na obálce allphoto images Ilustrace Monika Wolfová Počet stran 116 2., upravené vydání, Praha 2004 Vytiskl Rodomax-Print, s. r. o. Rezecká 1164, Nové Město n. Metují © Grada Publishing, a.s., 2004 Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2004 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN 80-247-0907-4

Obsah Úvod

7

1. Proč kompostovat? 1.1 Tvorba a význam humusu 1.2 Hnití a tlení 1.3 Výhody kompostování 1.4 Nevýhody kompostování

9 10 11 12 13

2. Základy procesu kompostování 2.1 Správná vlhkost 2.2 Vzduch (kyslík) 2.3 Složení výchozího materiálu 2.4 Přídavek půdy 2.5 Promíchání 2.6 Tma a teplo 2.7 Tři fáze procesu kompostování

14 14 15 16 17 18 19 20

3. Výchozí materiály ke kompostování 3.1 Omezování cizorodých látek při kompostování 3.2 Přísady a přípravky ke kompostování 3.3 Nářadí pro kompostování

22 28 30 33

4. Místo ke kompostování 4.1 Kompostování na hromadách 4.2 Kompostování v boxech 4.3 Kompostování s využitím žížal (vermikompost) 4.4 Plošné kompostování a mulčování 4.5 Společné kompostování zahrádkářů 4.6 Kompostování v komunální oblasti

36 37 39 42 45 47 48

5. Speciální komposty 5.1 Kompost z listí 5.2 Kompost z trávy 5.3 Kompost z drnů 5.4 Kompost z chlévské mrvy 5.5 Kompost z větví, kůry a pilin 5.6 Kompost z výlisků ovoce a révy vinné 5.7 Kompost ze sena 5.8 Kopcovitý záhon (biopařeniště) 5.9 Vysoký záhon 5.10 Průmyslové komposty 5.11 Výroba umělého hnoje a hnojení slámou 5.12 Rychlokompost podle způsobu opatství Fulda

50 50 50 51 51 51 52 53 53 55 56 56 57

6. Kontrola průběhu kompostování 6.1 Teplota 6.2 Vlhkost 6.3 Obsah vzduchu 6.4 Obsah živin a další parametry

58 58 59 59 60

7. Stupeň zralosti a použití kompostu 7.1 Doporučení ke hnojení kompostem v zahradě 7.2 Řeřichový test 7.3 Stanovení hodnoty pH v kompostu 7.4 Výluh z kompostu

62 64 67 67 68

8. Dusičnany a kompost 8.1 Dusičnany jako součást koloběhu dusíku 8.2 Příprava kompostu a vyplavování dusičnanů 8.3 Problémy s dusičnany při hnojení komposty

69 69 70 71

9. Časté otázky a možné chyby

74

10. Choroby, škůdci a plevele v kompostech

76

11. Zlatá pravidla kompostování

79

12. Další organická hnojiva

80

13. Péče o půdu 13.1 Význam půdy 13.2 Složení půdy 13.3 Určení půdního druhu 13.4 Udržování a zvyšování úrodnosti půdy

83 83 83 84 86

14. Zelené hnojení - zlepšování půdy rostlinami 14.1 Kritéria pro výběr rostlin na zelené hnojení 14.2 Zapravení zeleného hnojení 14.3 Příklady rostlin na zelené hnojení

88 88 90 91

15. Mulčování - prospěch pro půdu, rostliny a životní prostředí 15.1 Materiály k mulčování

93 93

16. Obdělávání půdy 16.1 Chyby při obdělávání půdy

97 98

17. Ochrana půdy před těžkými kovy (rizikovými prvky) 17.1 Vylil se nám do půdy olej? 17.2 Spalování odpadů doma

102 104 105

18. Půdní reakce a potřeba vápnění

106

19. Chloróza rostlin

110

Literatura

113

Výkladový minislovníček odborných výrazů

114

Rejstřík

115

Úvod Kompost je nejstarším a nejpřirozenějším prostředkem ke zlepšování půdy, který známe. Připravuje se z organických odpadů z domácnosti a ze zahrady a je významným příspěvkem k udržení zdravé půdy a k výživě rostlin. Kompostování ve vlastní zahradě je také praktickým odstraňová ním odpadů, a proto významně přispívá k ochraně životního prostředí. Kompost se označuje také jako „srdce" zahrady, neboť plynule udržuje, popřípadě i zvyšuje úrodnost půdy. Během celého roku vzniká hodně odpadů - listí, zbytky rostlin, posečená tráva, zbytky po řezu živých plotů, plevele aj. Dáme-li je do popelnice, zbavujeme se cenného daru přírody. Od 1. ledna 1998 vstoupil v platnost zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, který dává jednotlivým obcím řadu nových možností postupu při likvidaci odpadů. S jistotou lze říci, že poplatky za odvoz domovního odpadu bu dou vzrůstat. Začneme-li uvažovat ekonomicky, nezbude nám než plnit základní motto zákona, které nám přikazuje „předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti." Jedním z úsporných opatření je také kompostování kuchyňských a za hradních odpadů. Separovaný sběr tuhých domovních odpadů se provádí ve většině států Evropské unie a jeho prioritní ekologický aspekt je v recyklaci nebo regene raci téměř všech složek odpadu a v podstatném omezení skládkování od padu. Například v Rakousku jsou od konce roku 1992 všechny obce povinny separované oddělovat organický odpad a provádět odborně kompostování. Kompostování je umění, které vyžaduje znalosti a zkušenosti. Kniha popi suje správnou přípravu a odborné použití kompostu. Co lze kompostovat? Kdy a jak používat kompost? Tyto a mnoho dalších otázek kolem kom postování nalezne čtenář v prvních 11 kapitolách. Bylo by jistě utopií věřit, že po přečtení této knihy můžeme ihned správně kompostovat. Kompostování se nelze teoreticky naučit (tedy pomocí knihy), nýbrž jen nejdůležitější teoretické zásady kompostování. Proto po 7

KOMPOSTOVÁNÍ A PÉČE O PŮDU

jejím přečtení by bylo nejvhodnější založit kompost (možná první), pozo rovat ho a dále se učit. Pouze zkušenosti z nás udělají odborníky na kom postování. Tato praktická příručka má význam nejen pro zahrádkáře, ale i pro ekolo gické zemědělství a komunální oblast (kompostování v obcích, školách, městech, u hřbitovů aj.). V kapitolách věnovaných péči o půdu se čtenář dozví o úrodnosti půdy a jejím zvyšování pomocí zeleného hnojení a mulčování. Dále je zde za řazeno šetrné obdělávání půdy a její ochrana před rizikovými prvky. Pozornost je věnována také potřebě vápnění, neboť zahrádky bývají často převápněny. Závěr pak tvoří informace o chloróze rostlin, kterou trpí ně které zahradní plodiny na alkalických půdách. Během krátké doby vychází již druhé, upravené vydání této publikace, které svědčí o zájmu zahrádkářů a drobných pěstitelů o kompostování a péči o půdu v zahradě. Přepracovány byly zejména kapitoly věnované výchozím materiálům ke kompostování a hnojení kompostem. Rozšířeny byly statě o obdělávání a vápnění půdy a také o její ochraně před rizikovými látkami. Ing. Miroslav Kalina

8

Proč kompostovat?

1. Proč kompostovat? Je známo, že velké množství organických zbytků se často nerozvážně ničí, ačkoliv by mohly jako kompost podporovat úrodnost půdy v našich za hradách. Omezený prostor na skládkách je přeplněn látkami, které tam mnohdy nepatří. Tato příručka o kompostech by měla být podnětem k tomu, abychom přispěli k omezení tvorby odpadů a tak k ochraně život ního prostředí. Půda není mrtvou horninou, nýbrž živým systémem z minerálních látek a humusu. Humus je částí organické hmoty v půdě a jedním z rozhodují cích činitelů její úrodnosti. Pomáhá při tvorbě půdní struktury, zlepšuje te pelné, vodní a vzdušné vlastnosti půdy, je zdrojem živin, které podporují růst rostlin. Používáním kompostu doplňujeme organickou hmotu v půdě. Obsah humusu v půdě sklizněmi a biologickými rozkladnými procesy stále ubývá, a proto je cílem každé pěstitelské činnosti obsah humusu zachová vat a pokud možno ještě zvyšovat. Kompostováním získává zahrádkář z organických odpadních látek cenný humus, který lze použít v zahradě. Kompost je nejstarším a nejpřirozenějším prostředkem ke zlepšování půdy a ke hnojení, který známe. Připravuje se z organických odpadů z do mácnosti a ze zahrady. Představuje podstatný příspěvek k udržení zdraví půdy a k výživě rostlin. Protože kompostování ve vlastní zahradě je prak tikované omezování odpadů, napomáhá k ochraně životního prostředí. Používáním vlastního kompostu zahrádkář ušetří při nákupu průmyslo vých hnojiv a dalších prostředků ke zlepšování půdy (například rašeliny). Kromě toho slouží organická hmota z kompostu jako potrava půdním orga nismům, zejména mikroorganismům. Kompostování je proces zpracování organických odpadů a přitom se sna žíme o tyto cíle: • zpětný přívod organické hmoty a rostlinných živin do přírodního kolo běhu, • zabránit nepříjemným pachům (bez hniloby), • usmrcení původců rostlinných chorob, • usmrcení semen plevelů, • produkce přírodního humusu, který se tvoří přeměnou látek. 9

KQMrOSTOVÁSi A PÍ.Č1 O PŮDU

V každé domácnosti a zahradě odpadají denně organické odpady. K pří jmu a zpracování těchto látek slouží kompost. Je proto jednou z nejdůle žitějších součástí zahrady.

1.1 Tvorba a význam humusu V přírodě probíhají nepřetržitě procesy rozkladu a přeměny látek. V tomto koloběhu nevznikají žádné odpady. Ročně podléhá přeměně velké množ ství odumřelého rostlinného materiálu. Spadané listí, odumřelé větve a jiné rostlinné části jsou zdrojem výživy pro miliony organismů v půdě. Tyto organismy, ke kterým patří bakterie, řasy, houby, svinky, stonožky, hmyz, jeho larvy a další, jsou specializované na rozklad a přeměnu orga nických zbytků a mění je na humus. Velmi důležité jsou žížaly, které kon zumují směs organických zbytků se zeminou a v zažívacím ústrojí je mění na jílovitohumusový komplex. Žížaly takto na 1 ha plochy ročně zpracují 25 t hmoty. Humus je základem přirozené úrodnosti půdy. Živiny vázané na humu sové částice se nevyplavují vodou a jsou dobře přístupné rostlinám v době, kdy je právě potřebují. Živiny obsažené v odumřelých částech rostlin jsou takto činností půdních organismů zachycovány a předávány opět rostli nám. Koloběh se uzavírá. Stále více lidí tento základní princip chápe. Organické rozložitelné odpady neobsahují žádné látky přirozeně nezpracovatelné a životnímu prostředí cizí. Nejlacinější a nejvýhodnější cestou hospodaření s těmito odpady je právě kompost. Nejdůležitější vlastnosti humusu pro půdu a rostlinu jsou následující: • pomalé uvolňování dusíku a fosforu, • rozpouští živiny pro rostliny z půdních minerálů, • zlepšuje výživu rostlin stopovými prvky, • má vysokou výměnnou kapacitu pro kationy, • zlepšuje strukturu půdy, • zlepšuje jímavost půdy pro vodu, • tmavá barva půdy zlepšuje záhřevnost půdy, • větší biologická aktivita, 10

Proč kompostovat? • určité složky humusu mají charakter stimulátorů růstu, • snižuje toxicitu přírodních jedovatých látek a také pesticidů, • zvyšuje pufrovací (tlumicí) kapacitu půdy.

1.2 Hnití a tlení Jsou dvě možnosti, jak se může rozkládat organická hmota - hnitím (za ne přístupu vzduchu) a tlením (za přístupu vzduchu). 1.2.1 Hnití Na rozdíl od tlení se vyskytuje hnití tam, kde převládá nedostatek kyslíku. Při tomto procesu se činností určitých druhů bakterií tvoří zapáchající plyny, například sirovodík a čpavek. Dále vznikají jedovaté sloučeniny jako například indol, skatol a dokonce mrtvolné jedy putrescin a kadaverin. Tyto škodlivé látky lákají různý škodlivý hmyz jako drátovce, pochmurnatku mrkvovou, květilku cibulovou a květilku zelnou. Zároveň podporují různé původce chorob (slepičí mor, mor prasat, paratyfus, tuberkulózu, te tanus, epidemickou žloutenku a dětskou obrnu). Kromě toho se poškozuje úrodnost půdy a půda se obohacuje „nevhodnými" mikroorganismy. Hnití se vyskytuje především v blokově ukládaném hnoji, v kejdě a v močůvce. Dále se nachází v organických odpadech, které byly někde (často v lesích) vyklopeny (například odpady z košťálovin a listí ořešáku). Všude, kde se v přírodě vyskytují nepříjemné zápachy, je příčinou hnití. Dříve se razilo přísloví, že co zapáchá, to hnojí. Je to sice pravda, neboť hnití převádí obsažené živiny do velmi lehko rozpustné formy. Negativní dů sledky, které byly uvedeny, bychom ale neměli přitom přehlédnout nebo dokonce zapomenout. 1.2.2 Tlení Na tlení se podílejí naopak zcela jiné mikroorganismy, totiž bakterie, plísně, kvasinky a aktinomycety, které vyžadují kyslík. Živiny nejsou pře měněny v zapáchající plyny, nýbrž jsou nejdříve vázány v mikroorganis mech a později jsou k dispozici pro tvorbu humusu. Organické látky jsou pak postupně rozkládány až mineralizovány. Uvolněné minerální prvky včetně dusíku jsou snadno přijatelné rostlinami. 11

KOMPOSTOVÁNÍ A PÉČF O PŮDU

Při tlení jsou zneškodňováni původci chorob - nejen vysokými teplotami, nýbrž také tvorbou řady přírodních antibiotik. Již v roce 1955 bylo v Ně mecku prokázáno, že kompostováním bylo usmrceno 18 nejnebezpečnějších původců chorob. Při tlení se tvoří rovněž fermenty a enzymy, které mohou být zčásti dokonce přímo přijímány rostlinami a tak posilují jejich zdraví a odolnost proti chorobám. Tlení vede k cenným humusovým látkám. Podporuje tak úrodnost půdy a zvyšuje zdraví rostlin. Komposto vání organických odpadů představuje možnost, aby tlení mohlo probíhat za velmi přesně kontrolovaných podmínek. Tak lze velmi cíleně produko vat humus a zlepšovat úrodnost půdy.

1.3 Výhody kompostování Ačkoliv byly výhody částečně již uvedeny, jsou zde ještě jednou heslovitě shrnuty: • až 100 % dusíku je organicky vázáno a nemůže se už ztratit, • tvorba cenných humusových látek, které půdu oživují; to znamená, že zvyšují, respektive podporují nejen množství, ale i druhovou pestrost bakterií a hub, • zničení všech hnilobných a jedovatých látek během velmi krátké doby, • spolehlivé zničení většiny původců chorob, • usmrcení většiny semen plevelů, • inaktivace antibiotik a jiných přísad do krmiv, • rozklad těžko rozpustných základních živin i stopových prvků (napří klad surových fosfátů) a tím zabezpečení zásobování těmito živinami ve vyrovnaném poměru, • tvorba přírodních antibiotik, které zčásti přijímají přímo rostliny a zvy šují odolnost proti škůdcům, • kompost působí příznivě na životní prostředí, protože živiny, zejména dusičnany, se nevyplavují do podzemní vody. Mnoho z těchto uvedených souvislostí bylo zjištěno teprve v posledních letech a v praxi jsou ještě málo známy.

12

Proč kompostovat?

1.4 Nevýhody kompostování Podle dosud uvedeného představuje kompostování vynikající možnost, aby půda získala opět dobrou zásobu humusu. Nejvýznamnějším důvodem proti kompostování u zemědělců je jistě vy soká pracnost. To však většině zahrádkářů nevadí. Další důvod proti kompostování, který se občas uvádí, jsou ztráty živin. K tomu je třeba uvést, že při tlení v kompostu dochází k nejmenším ztrá tám. Dusík může unikat pouze ve formě plynného čpavku. Ztráty se po hybují kolem 20 %. Uhlík uniká rovněž do vzduchu ve formě oxidu uhli čitého v množství do 30 %. Všechny ostatní živiny zůstávají v kompostu, to znamená, že v něm dochází k relativnímu obohacení živinami v dů sledku ztráty sušiny (obr. 1). Argument, který se objevoval v poslední době v zahraničí, se týká pří davků ke kompostování - jsou buď drahé, nebo se velmi komplikovaně připravují. Tento problém je blíže osvětlen v kapitole 3. Zde je třeba pouze uvést, že i bez očkovacích látek lze dosáhnout nejlepší výsledky při kom postování. Občas se objevují starší výzkumy, podle kterých docházelo během tlení ke ztrátě draslíku ve větších množstvích. To může být pouze ve formě průsa kových šťáv.

13


2. Základy procesu kompostování Podstatu aerobního tlení (tzn. s kyslíkem) lze vysvětlit několika málo slovy. Jedná se o zpracování materiálu nejrůznějšími mikroorganismy (převážně bakteriemi a houbami), které potřebují velmi specifické pod mínky pro život. Tyto mikroorganismy jsou v přírodě všude zastoupeny nemusíme je tedy kupovat a jimi očkovat. Musíme pouze zabezpečit ži votní podmínky pro tyto bakterie a houby a kompostování probíhá samo. Nejdůležitější z těchto podmínek jsou: • vlhkost, • vzduch (kyslík), • složení výchozího materiálu, • přídavek půdy, • promíchání, • tma a teplo.

2.1 Správná vlhkost Jako každý živý organismus potřebují také mikroorganismy zcela určité množství vody v potravě. Při nedostatku vody (sucho) zastavují ihned je jich činnost tak dlouho, než bude opět vlhčeji - například deštěm nebo zavlažením. Je-li však příliš vlhko (což je v praxi často), dochází v důsledku nedostatku vzduchu k nežádoucím hnilobným procesům. Tomu je třeba zabránit, neboť hnití přináší stále problémy, jak již bylo uvedeno. A z toho vyplývá tato velmi důležitá zásada: Raději zakládat příliš suchý než příliš vlhký kompost. Správnou vlhkost určíme pomocí orientační zkoušky. K ní vezmeme kompostovaný materiál do ruky a mačkáme jej tak pevně, jak to jde. Při optimální vlhkosti se nesmí mezi prsty objevit voda! Při otevření pěsti musí však materiál zůstat pohromadě ve formě „knedlíku" (obr. 2). Je-li materiál příliš suchý, při otevření pěsti se opět rozpadne (obr. 3).

14

Obr. 3 Materiál je přttiš suchý

Obr. 2 Optimální vlhkost materiálu Když je materiál příliš vlhký, ob jeví se při zmáčknutí voda mezi prsty; pokud lze vymáčknout více než jednu kapku vody, je mate riál již příliš vlhký (obr. 4). Orientační zkouška v praxi zcela postačí!

Obr. 4 Materiál je příliš vlhký

2.2 Vzduch (kyslík) Bakterie a houby potřebují obrovské množství kyslíku. Největší potřeba je ve velmi horké počáteční fázi tlení. Podle několika výpočtů je kyslík 3 v l m spotřebován během dvou hodin. To znamená, že materiál musí být tak kyprý, aby mohl vzduch neustále přicházet zvnějšku až do středu kompostu. Z tohoto důvodu je také každý kryt nepropustný pro vzduch (například fólie z plastické hmoty) nepoužitelný. Obsah vzduchu v kompostu nelze prakticky stanovit. Jsou sice přístroje na měření kyslíku. Ty se však v praxi nepoužívají kvůli vysokým pořizovacím nákladům.

15


Abychom odhadli obsah vzduchu, opět jedno velmi hrubé, ale použitelné základní pravidlo: Když odpovídá vlhkost, odpovídá většinou také obsah vzduchu! Jsou však dvě velké výjimky: • Když je v kompostu příliš málo strukturní hmoty. Každý kompost potře buje totiž určitý podíl strukturního materiálu, tím rozumíme neskladný materiál, který vede vzduch, například sláma, seno, slabé větve, piliny, kůra atd. Čím více tohoto materiálu je k dispozici, tím více vzduchu je také v kompostu! • Když je kompost optimálně založen, tedy s dostatkem strukturního ma teriálu, začíná ihned tlení. Materiál se rozpadá a rozkládá, kompost se přitom trochu sesedá (zmenšuje). Při slehávání kompostu se ničí póry pro vzduch a vnitřek kompostu nemůže být už optimálně zásobován kyslíkem! Proto se musí kompost pravidelně přehazovat. K tomu opět důležitá zásada: Čím více je k dispozici strukturního materiálu jako suroviny ke komposto vání, tím později lze provést jeho přehození.

2.3 Složení výchozího materiálu V zásadě bychom se měli snažit, abychom do kompostu použili co nejvíce různých materiálů. Čím pestřejší je výchozí směs, tím lepší je konečný pro dukt! Při složení respektujeme poměr C : N - tedy poměr uhlíku k dusíku. Optimální by byl poměr v rozmezí 20 až 30 : 1 (tedy 20 až 30krát více uhlíku než dusíku ve výchozím materiálu). Čím lépe se nám tento poměr předem podaří dodržet, tím lépe a rychleji probíhá také tlení, především jsou podstatně menší ztráty. Při nadbytku dusíku uniká „nadměrná" ži vina ve formě čpavku do vzduchu (ztráta!), dokud není poměr C : N opti mální. To lze potom poznat nejčastěji intenzivním zápachem čpavku, což se často vyskytuje v kompostech z drůbežího trusu. Obdobné je to i s uhlí kem. Při nadbytku uniká do vzduchu ve formě oxidu uhličitého. K dispo zici je řada tabulek o poměru C : N v nejrůznějších výchozích materiálech.

16

Základy procesu kompostování

Tah. 1 Poměr C:N v některých surovinách ke kompostování Suroviny Kůra Piliny Papír, karton Odpad z kuchyně Odpad ze zahrady Listí Posekaná tráva

C N 120 500 350 15 40 50 20

1 1 1 1 1 1 1

Suroviny Drůbeží trus Močůvka Kejda skotu Hnůj skotu Sláma (žito, oves) Sláma (pšenice, ječmen) Odpad z domácí zabíjačky

C N 10 2 10 25 60 100 16

1 1 1 1 1 1 1

Základní pravidlo: Čím je starší, tmavší a dřevnatější materiál, tím je v něm obsaženo více uhlíku. Čím je materiál čerstvější, šťavnatější a zelenější, tím obsahuje více dusíku. Jednotlivé směsi budou podrobněji popsány v kapitole 5.

2.4 Přídavek půdy Přídavek půdy je nezbytně nutný, pokud chceme získat kvalitní konečný produkt. Počínaje starými Číňany před 4000 lety až po současné odbor níky na kompostování, prakticky všichni kompostovali a kompostují s pří davkem půdy. Důvody jsou rozdílné a často vycházely z pouhého pozo rování, že kompost založený s půdou lépe zetlí. Mnozí byli také názoru, že přídavkem půdy očkujeme nezbytné mikroorganismy do kompostu. Z to hoto důvodu se často doporučovala dobrá zahradní zem. „Očkování" není však v principu nutné, protože nezbytné mikroorga nismy jsou obsaženy v každém materiálu. Jsou však další důvody, abychom kompostovali s přídavkem půdy: • Každá zemina - především, když obsahuje jíl - může více nebo méně dobře hospodařit s vodou. Může tedy vodu poutat a pomalu ji předávat do okolí. To znamená, že přídavkem půdy dosáhneme lepší životní pod mínky pro mikroorganismy, protože je vyrovnanější obsah vody. Již z to hoto důvodu může tlení probíhat podstatně lépe.

17


• Během kompostování mají vznikat pokud možno stabilní částice. Nejstabilnější částice vznikají však jen stmelením humusu a jílu - tak zvaný humusojílovitý komplex. Bez přídavku půdy zůstává kompost spíše vláknitý a nestává se tak snadno drobtovitým a zemitým. • Stále se zjišťuje, že přídavkem půdy lze dosáhnout výrazného poutání zápachu! Méně zápachu znamená méně problémů se sousedy, ale i méně ztrát na živinách!

2.5 Promíchání V kapitole 2.2 byl uveden jeden z nej důležitějších důvodů pro pravidelné přehazování kompostu. Veškerý materiál (i jádro kompostu) má být nepře rušovaně zásobován kyslíkem. Další důvod pro pravidelné přehazování je ten, že materiál musíme stále homogenizovat - suchý musíme promíchat s vlhkým a jemný s hrubým, abychom všude zabezpečili stejné podmínky pro tlení. Když je kompost správně založen, vytvářejí se po určité době na základě rozdílných pod mínek pro tlení různé zóny (obr. 5). Okrajová zóna bývá často příliš suchá, takže zde po určité době nemohou již probíhat procesy přeměny. Na základě různých podmínek pro tlení se tvoří po krátké době různé zóny. Zóna intenzivního tlení reaguje velmi rozdílně podle materiálu a výchozí vlhkosti. Procesy přeměny zde probíhají nejintenzivněji a materiál se okrajová zóna

zóna intenzivního tlení jádro tlení

Obr. 5 Na základě různých podmínek pro tlení se tvoří po krátké době různé zóny

18

Základy procesu kompostování velmi rychle zahřívá. Může se velmi lehko stát, že tato oblast vlivem vy soké teploty vyschne během deseti dnů, což se projevuje bílým povlakem plísní a lze to velmi snadno poznat hmatem. Při vysoké výchozí vlhkosti probíhá v této zóně tlení jednoznačně nejlépe. Jádro kompostu je nejčastěji ohroženo nedostatkem kyslíku. Zejména při vlhkém výchozím materiálu může dojít snadno v této zóně k hnilobě, které bychom měli co nejdříve zamezit. Hnilobu poznáme vždy podle zá pachu a materiál se většinou zbarví do modra až černá. Zabránit bychom tomu měli: • ihned přimícháním suššího materiálu, • použít strukturnější materiál, • častějším přehazováním. Tyto tři zóny musíme tak dlouho promíchávat, až jsou částice tak stabilní, že se tyto zóny už nemohou tvořit. Jak často přehazovat? K tomu dvě důležitá pravidla: • Čím častěji kompost přehazujeme, tím je dříve hotový a tím kontrolovaněji probíhá tlení! • Čím je více strukturního materiálu ve výchozí směsi, tím déle můžeme počkat s přehazováním. Podle řady odborníků však není třeba při správném založení kompost pře hazovat, nebo pouze jednou za 6 měsíců.

2.6 Tma a teplo Bakterie a houby, které mají být činné v kompostu, mohou pracovat pouze při absolutní tmě. Z tohoto důvodu je vhodné zakrytí kompostu. Je k tomu vhodný každý materiál, který je propustný pro vzduch, například sláma, seno, listí, rohože z rákosu, jutové pytle nebo staré koberce. Aby se rozklad dostal vůbec do pohybu, je především nutná určitá počáteční teplota. Nejrychleji to jde, když materiál vykazuje 20 až 25 °C. Když se tlení již rozběhlo, nehraje v první fázi tlení vnější teplota téměř žádnou roli.

19

KOMPOSTOVANÍ A PIXT O PUDU

2.7 Tři fáze při procesu kompostování Kompostování je kontinuální proces, a proto nelze přesně vymezit různé úseky tlení. Přesto se tlení rozděluje do tří fází (obr. 6): 1. Fáze rozkladu 2. Fáze přeměny 3. Fáze výstavby (syntézy) ad 1) Fáze rozkladu Tato fáze trvá asi 3 až 4 týdny, teplota stoupá podle výchozího materiálu na 50 až 70 °C. Je to činnost milionů bakterií a hub, které rozkládají lehce rozložitelné sloučeniny, jako jsou například cukry, bílkoviny a škrob. Ko nečným produktem jsou malé „stavební kameny" - například dusičnany, oxid uhličitý, čpavek, aminokyseliny a polysacharidy. Živiny, které jsou vázány v organické hmotě, se tak uvolňují a zčásti přecházejí až do pů vodní minerální formy. Tento proces proto nazýváme také „mineralizace". ad 2) Fáze přeměny Trvá od čtvrtého až do osmého respektive desátého týdne. Teplota začíná opět klesat, mineralizované živiny jsou jako základní kameny zabudovány do „humusového komplexu". Kompost získává stejnoměrně hnědou barvu, drobtovitou strukturu a má lehkou vůni po lesní zemině. V tomto stadiu má nej lepší výživářský účinek! ad 3) Fáze syntézy (zralosti) Když ponecháme kompost ještě déle, získává stále více zemitou strukturu. „Živný humus" se přeměňuje na „trvalý humus", hnojařský účinek je slabší (živiny jsou stále pevněji vázány), účinnost humusu se však zvyšuje.

20

fáze rozkladu

fáze přeměny

fáze syntézy Doba v týdnech

Obr. 6 Průběh teploty a fáze tlení

21


3. Výchozí materiály ke kompostování V zásadě je ke kompostování vhodné vše, co v zahradě a v domácnosti vzniká jako organické odpady, zejména • rostlinné odpady všeho druhu ze zahrady (celé rostliny, košťály, listí, po sekaná zavadlá tráva, zbytky po řezu keřů a stromů aj.), • organické odpady všeho druhu z domácnosti (květiny, zbytky ovoce, ze leniny a brambor - i zkažené, kávová sedlina a vyluhované sáčky čaje, vaječné skořápky, popel ze dřeva, hygienický a zmačkaný papír, v malém množství i novinový papír apod.), • jiné organické odpady (podestýlka a hnůj z chovu drobného zvířectva, výlisky, sláma, hobliny, piliny aj.). Zásadně nevhodné ke kompostování je vše, co vadí procesu tlení, zejména • cizorodé látky jako sklo, kovy, umělé hmoty všeho druhu, textilie, • materiály, které mohou vykazovat vyšší obsah škodlivých látek, jako na příklad obsah sáčků z vysavačů, popel z briket a uhlí, barevné časopisy, smetky ze silnic. Některé materiály vyžadují určité předpoklady, abychom je mohli kom postovat: • Nemocné rostliny, plevele se semeny, kořenové a výběžkaté plevele (na příklad pýr) bychom měli kompostovat jen tehdy, když dojde k horké fázi (nad 50 °C), protože jinak by se semena plevelů nebo původci chorob dostali opět do zahrady. • Zbytky masa a jídla lze kompostovat jen tehdy, když je chráníme před potkany a hromadíme například v boxech, kde dojde k horké fázi. • Hrubé odpady, například zbytky po řezu keřů a stromů bychom měli před kompostováním rozdrtit na částice o velikosti 5 cm (například drti čem, sekerou nebo nůžkami), aby mikroorganismy měly dobrý přístup k materiálu a mohly jej rozkládat. • Mnohé látky mají velmi jednostranné složení a nelze je samotné kom postovat, nýbrž jen ve směsi s jinými látkami. Při velkém množství po sečené trávy například musíme přimíchat látky s členitou strukturou, jako hobliny, rozdrcené dřevo nebo slámu, aby tam mohl vnikat vzduch. 22

Výchozí materiály ke kompostování

Zelená hmota se přednostně míchá se slamnatou, čerstvá se starou, vlák nitá s mazlavou. Tak se vyrovnají nepříznivé vlastnosti jednotlivých látek a vytvoří se vhodné předpoklady pro kompostování. Slupky z jižního ovoce (pomeranče, grepy, banány, citrony) jsou snadno náchylné k plesnivění, a proto by se neměly používat ve větším množství ke kompostování. Občas se tvrdí, že slupky citrusového ovoce jsou ošetřeny silnými jedy, a proto nepatří do kompostu. Citrusové plody se převážně ošetřují organic kými fungicidy, aby nebyly při transportu napadeny houbami. Tyto fungicidy se však při procesu kompostování bez problémů rozkládají. Jak dokazují nové výzkumy, nejsou po 6 týdnech kompostování už prokazatelné. Vaječné skořápky působí vysokým obsahem vápníku proti okyselování kompostu. Těžko se rozkládají, a proto se musí dobře rozdrtit (například válečkem na nudle). Kávová sedlina a vyluhovaný čaj jsou oblíbenou potravou pro žížaly. Obsahují důležité látky, jakými jsou draslík a hořčík. Ideální potravou pro žížaly jsou také zbytky z cibule a pažitka. Kávová sedlina reaguje kysele, a je proto vhodná i pro rhododendrony. Papír, lepenka a čistý starý papír patří do separovaného sběru. Znečištěný papír, například papírové ručníky nebo balicí papír, je pro kompost velmi žádoucí, neboť vyrovnává obsah vlhkosti například kuchyňských odpadů a zlepšuje strukturu kompostu. Tyto „zmačkané papíry" činí téměř 10 % domovního odpadu. Zbytky vlasů a vousů obsahují hodně dusíku a lze je dát přímo do kom postu. Popel ze dřeva se vyskytuje poměrně v malém množství tam, kde se spa luje dřevo. Na zahrádce bychom však měli zbytky po řezu ovocných a okrasných dřevin kompostovat a jen u některých chorob (například spály růžovitých a šarky slivoní) napadené rostliny spálit. Avšak i při malém výskytu je žádoucí, aby tento materiál byl řádně využit, neboť je bohatý na rostlinné živiny. Mimo kolísající množství organické hmoty (4-10 %) si u popela ze dřeva ceníme hlavně obsahu vápníku ( 3 3 - 3 5 % CaO) a draslíku ( 6 - 1 0 % K 2 0 ) a rovněž poměrně vysokého 23


obsahu fosforu ( 2 - 4 % P 2 O s ) a hořčíku ( 4 - 7 % MgO). Z menší části je roz pustný ve vodě a má velmi silně alkalickou reakci (pH 12,5), neobsahuje však dusík. Dřevěný popel se doporučuje používat jako hnojivo pro zahradní plodiny v dávce 50 až 200 g/m2. Nižší dávka je určena pro půdy bez potřeby váp nění a vyšší tam, kde je potřeba vápnit. V obou případech postačí hnojit jen dusíkem. K vřesovcovitým rostlinám - rhododendronům, vřesovcům, bo růvkám, kýhánkám - vyžadujícím kyselou reakci půdy však dřevěný popel nepatří, neboť obsahuje hodně vápníku. Zvláště rhododendrony jsou na zvýšení pH půdy, které by nastalo aplikací dřevěného popelu, velmi citlivé. Popel ze dřeva je výborným materiálem také do kompostů. Dodá se jím nejen organická hmota, ale i značné množství rostlinných živin. Je vhodný tam, kde je nedostatek draslíku v půdě. Zahrádkář si může pomoci pří davkem dřevěného popela v dávce 3 až 5 kg na 1 m 3 kompostu. Jehličí a mech se rozkládají pomalu, a proto bychom je měli z tohoto dů vodu promíchat s jinými materiály. Můžeme je tudíž v kompostu ponechat delší období. I když jehličí a mech nezetlí úplně, lze kompost použít v za hradě, neboť nezetlelé částice působí příznivě na strukturu půdy a půdní organismy je dále rozkládají. Fekálie, které odpadají například v zahrádkách v suchých WC, lze v zá sadě kompostovat. Z hygienických důvodů by to nemělo být v malé hro madě. K usmrcení původců chorob, vajíček škrkavek aj. je třeba zajistit po dobu nejméně 6 dní teploty v kompostu nad 65 °C. Hnojením čerstvými fekáliemi můžeme zeleninu a také ovoce infikovat a to je velmi nebez pečné, zejména u produktů, které se konzumují v syrovém stavu. Dřevo, které bylo ošetřeno lakem, přípravky na ochranu dřeva nebo jinými chemikáliemi, nepatří v žádném případě do kompostu. Podestýlka pro kočky - na obalu musí být výslovně uvedeno, že tato pode stýlka je vhodná ke kompostování. K usmrcení původců chorob a vajíček parazitů je třeba zajistit po období nejméně 6 dnů teploty nad 65 °C. Startéry kompostování nejsou pro zdar kompostování vlastně potřebné mikroorganismy sami osídlí kompost. Přídavek zbytku po prosevu starého kompostu může pomoci, aby se kompostování dostalo rychleji do chodu (viz kap. 3.2). 24


Nemocné rostliny - v dobře založeném kompostu se usmrtí většina zá rodků chorob. Blíže viz kap. 10. Opadlé listí - všechny druhy lze kompostovat, neboť obsahují cenné mine rální látky, a proto by neměly v kompostu chybět. Lehce tlející listy mají ovocné dřeviny, včetně lískového ořešáku, dále bříza, jasan, javor, jilm, lípa, olše a vrba. Mezi těžce tlející listy patří listy buku, dubu, jírovce (kaštan), ořešáku, platanu, topolu. Kompostování listů jírovce je základem ochrany těchto stromů proti obávané klíněnce. Listí však musí být zakryté vrstvou zeminy aspoň 10 cm silnou. Kam s listím na podzim? - Především bychom jej měli kompostovat (viz kap. 5.1). Mohli bychom jej také nechat pod stromy a keři (zejména okrasný mi). Vrstva listí dodává půdě organickou hmotu a živiny, podporuje život v půdě a nabízí mnoha živým organismům ochranu v zimě. Když je na trávníku hodně listí, lze je pomocí travní sekačky rozmělnit předtím, než je promíchané s jinými materiály dáme do kompostu, aby rychleji tlelo. Odpadá-li velké množství listí, tak můžeme v rohu zahrady založit hro mady nadbytečného listí. Aby jej vítr nerozfoukal, musíme jej zakrýt, například silnější vrstvou půdy. Na jaře dáme už částečně zetlelé listy promíchané s odpadajícím materiálem bohatým na dusík (např. posekaná tráva) do kompostu. Hnůj bychom měli kompostovat, pokud není dobře zetlelý. Komposto váním převádíme obsažené látky do přijatelné formy. Totéž platí pro hnůj s podestýlkou z hoblin nebo pilin. Hnůj skotu lze použít kyprý a dobře pro míchaný s hrubším materiálem (sláma, rozdrcené zbytky po řezu). Hnůj koní a ovcí má sklon k příliš silnému zahřátí, a proto bychom jej měli kompo stovat vždy s dostatkem zeminy (10 %) a rostlinnými odpady. Trus drůbeže obsahuje více živin než hnůj velkých zvířat. Říká se také, že je „ostřejší". Proto bychom jej měli kompostovat společně s jinými zahradními odpady. Posekaná tráva je při kompostování problém. I ten, kdo neprovádí kom postování zcela přesně, by měl věnovat trochu péče manipulaci s pose kanou trávou. Na kompost nedávat samotnou posekanou trávu ve vyšší vrstvě než 2 cm. Silnější vrstva se velmi rychle slehne a slepí a pak se do ní nedostane vzduch. Upozorňuje na to nepříjemný zápach po siláži, ovšem tehdy, když kompost přehazujeme rycími vidlemi. Posekaná tráva se slepí velmi snadno, když se čerstvě posečená a vlhká dostane na kompost. Je 25


vhodné ji nechat zavadnout na ploše trávníku. Ideální pro tlení je pro míchání, respektive vrstvení trávy se zbytky po řezu živých plotů. Velká plocha trávníku v zahradě znamená tedy hospodařit s hrubším (struk turním) materiálem, aby nám vystačil pro celou sezonu trávníku. Pokud nám přesto dojde, najdeme jistě souseda, který nám rád předá nadbytečné zbytky po řezu živého plotu. Strukturním materiálem je i sláma. Máme-li velkou plochu trávníku, můžeme část posekané trávy použít k mulčování. Zde činí vrstva maximálně 5 cm. Mulč chrání půdu, aktivuje v ní život a potlačuje nežádoucí vegetaci. Jakmile půdní organismy zatáh nou posekanou trávu do půdy, tuto vrstvu obnovíme. Vyzkoušejte tento pohodlný způsob. Budete překvapeni, jak rychle půdní organismy vyřeší problém s posekanou trávou. Piliny bychom měli používat pouze v tenkých vrstvách a promíchat s mate riálem bohatým na dusík. Dále je třeba dbát na dostatečné zavlažování. Čerstvé piliny mohou brzdit růst kulturních rostlin. Proč? Piliny obsahují pouze malý podíl dusíku, potřebují ale při rozkladu rozpustné dusíkaté sloučeniny, které odebírají rostlinám. A hoblovačky? Rozkládají se poma leji, a proto nejsou tak problematické. K rostlinám, které mají raději piliny než rašelinu, patří jahody, maliny a rododendrony. Zbytky po řezu tújí lze kompostovat v malém množství. Obsah thujonu (jedovatý) a vosková vrstva způsobují však dlouhou dobu rozkladu. Menší množství bychom měli rozdrtit a dát do kompostu. Větší množství můžeme použít jako rozdrcený mulčovací materiál pod živé ploty (stěny) z tújí. Dále můžeme založit vlastní kompost z tújí. Tah. 2 Vlhkost, obsah organické hmoty a živin v hmotách vhodných do kompostu (podle J. Váni: Výroba a využití kompostů v zemědělství) Hmota Chlévská mrva skot Chlév, mrva koně Chlév, mrva ovce Močuvka Kejda prasat Kejda skotu Kejda drůbeže 26

Vlhkost 75-82 68-73 65-70 96-99 91-98 94-99 82-97

Org. látky

N

PA

K.O

CaO

78-85 1,8-2,4 1,1-1,4 2,5-2,9 2,0-2,4 86-92 1,9-2,5 1,0-1,3 1,9-2,3 1,1-1,3 88-96 2,5-3,0 0,7-1,0 2,0-2,3 0,8-1,1 0-3,0* 0,1-0,9* 0-0,1* 0,1-0,7* 0-0,1* 72-78 5-5,8 3,5-4,2 2,8-3,4 3,1-3,8 70-81 3,5-4,5 1,6-2,0 3,2-3,9 2,0-5,0 65-76 5,0-8,1 2,8-5,1 2,9-1,8 8,0-11,0

MgO 0,4-0,7 0,2-0,5 0,1-0,4 0 0,7-1,3 0,5-0,8 0,6-0,9


Tab. 2 pokračování N

P205

K20

CaO

MgO

0,4-0,6 0,5-0,7 0,7-0,8 0,9-1,5 1,5-2,5

0,1-0,3 0,2-0,3 0,2-0,3 0,1-0,2 0,8-1,3

0,9-1,1 1,1-1,4 1,3-1,6 0,2-0,5 1,0-2,0

0,3-0,4 1,2-1,5 0,2-0,4 1,7-3,0 0,8-2,0

0,1-0,2 0,2-0,3 0,1-0,2 0,1-0,2 0,2-0,4

Sláma obilovin Sláma řepky Nať brambor Listí Odpad zeleniny

13-20 15-18 25-60 15^0 80-90

Org. látky 92-96 95-97 88-91 88-94 85-90

Stařina z luk Výhozy z příkopů Kuchyňský odpad Výlisky z ovoce Piliny Stromová kůra Zemina cukrovar, a škrobárenská Sáma cukrovar. Kanalizační kal Jímkový kal (a ze septiků) Popel ze dřeva Vytříd. bioodpad Pazdeří Rybniční bahno Lihovar, výpalky Kostní šrot Kapucín, hnědouhelný prach Odpad mlýnský, krmivářský Rašelina Jateční odpad

10-30 10-40 65-80 65-87 40-70 40-70

88-95 15-20 75-88 78-92 97-99 94-98

0,8-1,0 0,3-0,6 1,2-2,3 0,1-0,6 0-0,2 0,2-0,4

0,4-0,6 0,3-0,5 0,3-0,7 0,1-0,3 0-0,1 0-0,2

1,0-1,8 0,4-0,7 0,4-0,8 0,3-0,6 0-0,1 0-0,3

0,9-1,7 2,0-7,0 1,9-3,0 0,1-0,3 0,1-0,2 0,1-0,3

0,1-0,2 0,6-1,2 0,3-0,6 0-0,1 0 0

15-35

7-13

0,1-0,2

0,1-0,4

0,2-1,2

2,0-6,0

0-0,3

15-50 55-96

3-12 27-45

0,2-0,5 2,0^,5

0,7-1,0 0,6-1,3

0,1-0,4 0,3-0,8

48-52 2,5-10

3-4,5 0,4-1,0

91-98

30-48

2,2-4,0

0,5-1,2

0,3-0,8

1,5-6,0

0,2-4,0

5-40 37-64 10-15 25-80 80-93 5-20

4-10 69-82 83-98 8-25 86-89 17-23

0-0,1 1,2-1,9 0,4-0,7 0,3-0,6 2,9-3,3 1,4-1,9

2-4 0,2-0,5 0-0,1 0,2-0,3 1,1-1,4 28-33

6-10 0,3-0,6 0-0,1 0,4-0,6 6,0-6,5 0,1-0,4

33-35 1,5-2,5 0,3-0,5 2,5-3,5 0,1-0,3 25^0

4-7 0,2-0,5 0 0,1-0,5 0-0,1 3-6

15-10

30-64

0,2-0,7

0-0,3

0,1-0,3

0,8-2,0

0,1-0,2

8-15

65-85

0,8-1,3

0,2-0,5

0,3-1,0

0,9^,0

0,1-0,3

60-80 70-85

55-90 75-95

1,2-3,0 5-9

0,1-0,2 0,2-0,4

0,1-0,3 0,2-0,6

0,5-1,0 0,6-1,0

0,1-0,3 0,1-0,3

Hmota

Vlhkost

Vysvětlivky: vlhkost v %, organická hmota a živiny v % sušiny, údaje v původní hmotě označeny hvězdičkou * V kompostářské praxi vycházíme ze zjištění, že obsah uhlíku představuje asi polovinu obsahu organické hmoty (spalitelných látek). Proto lze tuto tabulku využít pro výpočet poměru C : N u jednotlivých odpadů. Kom postované hmoty s poměrem C : N užším než 10 : 1 se rozkládají velmi rychle a jsou mikrobiologicky dobře využitelné. Naopak hmoty se širokým poměrem C : N nad 50 : 1 se rozkládají velmi pomalu. 27

KOMPOSTOVÁNÍA PÉČE O PŮDU

3.1 Omezování cizorodých látek při kompostování Cizorodé látky mohou nepříznivě ovlivňovat zrání kompostů, půdní úrodnost a růst rostlin. Jejich hromadění v půdě a jejich příjem rostlinami je nežádoucí s ohledem na možnost ohrožení zdraví lidí a zvířat. V hnojivových odpadech mohou být přítomny jednak organické cizorodé látky nebo stopové toxické prvky, tzv. těžké kovy. Z organických cizoro dých látek jde především o rezidua (zbytky) pesticidů, ropné uhlovodíky, chlorované a aromatické uhlovodíky, komponenty dehtu a polychloro vané bifenyly. Mezi stopové toxické prvky patří i stopové prvky, které jsou v nepatrných koncentracích nezbytné pro výživu rostlin, ale ve větších množstvích ohrožují zdraví lidí a zvířat (zinek, měď, molybden). Největší nebezpečí představují sledované toxické prvky, jejich maximální přípustná koncentrace se stala jakostním znakem pro komposty podle ČSN 46 5735 (tah. 3). Kompost třídy I je pro půdu zcela nezávadný. Kompost II nesmí být apli kován na půdy s hodnotou pH nižší než 6,0 a na půdy, kde se pěstují plo diny pro přímý konzum. ČSN 46 5735 omezuje obsah sledovaných prvků v hmotách používaných pro kompostování. Obsahově neznámé odpadní hmoty by měly být kom postovány teprve po znalosti chemické analýzy. Vzhledem k nákladným chemickým analýzám je třeba, aby chemický rozbor zajistil producent odpadu. Z tohoto hlediska jsou neproblematické zemědělské odpady, zejména zví řecí fekálie a rostlinný odpad. Minimum cizorodých látek obsahuje stro mová kůra, piliny a dřevní štěpka a odpady z výroby papíru a celulózy. Z těchto hmot lze kompostováním úspěšně vyrábět různé substráty jako náhradu za rašelinu, která je z ekologických důvodů stále více chráněna. S ohledem na cizorodé látky je třeba individuálně posuzovat vhodnost kompostování kalů z čistíren odpadních vod, odpadů ze septiků a žump a rybničního bahna. Jednoznačně je třeba vyloučit kompostování drti a prosevů směsného tuhého komunálního odpadu, který je dnes nadli mitně kontaminován těžkými kovy. Kompostování se však může z ekolo gického hlediska významně uplatnit při kompostování bioodpadu ze

28

Výchozí materiál}/ ke kompostování

Tab. 3 Nejvyšší přípustné množství cizorodých prvků v kompostu a v surovinách pro přípravu kompostu Sledované prvky

As (arzen)+ Cd (kadmium) Cr (chrom) Cu (měď) Hg(rtuť) Mo (molybden)+ Ni (nikl)+ Pb (olovo)+ Zn (zinek)+

As+ Cd Cr Cu Hg Mo+ Ni+ Pb Zn

Nejvyšší přípustné množství cizorodých prvků v mg/kg vysušeného vzorku kompostu II. třída I. třída 20 10 2 4 100 300 100 400 1,0 1,5 5 20 50 70 100 300 300 600 Nejvyšší přípustné množství cizorodých prvků v mg/kg vysušeného vzorku suroviny 50 13 1000 1200 10 25 200 500 3000

Vysvětlivky: + Stanovuje se v případech, kdy lze očekávat zvýšené množství vzhledem k použitým surovinám. separovaného sběru tuhých komunálních odpadů. Tento bioodpad, před stavovaný zejména kuchyňskými odpady a odpadem ze zeleně, je na obsah cizorodých látek nezávadný. Separovaný sběr tuhých domovních odpadů se provádí ve většině států Evropské unie a jeho prioritní ekologický aspekt je v recyklaci nebo regeneraci téměř všech složek odpadu a v podstatném omezení skládkování odpadu (tab. 4). Z uvedených možností využití vyplývá význam kompostování při ochraně životního prostředí. Nejde jen o ekologicky vhodný způsob nakládání s odpady, ale výsledný produkt, kompost s organickou hmotou přemě něnou na humusové látky, omezuje půdní erozi a vyplavování živin z půdy do vod. 29


Tab. 4 Obvyklé množství stopových toxických prvků v kompostových surovinách (podle ]. Váni: Výroba a využití kompostů v zemědělství) Prvky

Obvyklé množství stopových toxických prvků v mg/kg sušiny čistírenský zemědělské stromová bioodpad odpady kal kůra a kuchyňský odpad

As Cd Cr Cu Hg

Ni

Pb Zn

0-4 0-1 0-10 2-50 0-1 2-8 7-40 40-200

1-4 1-3 1-3 2-6 0-1 9-23 9-20 14-50

0-13 1-40 30-1000 150-1000 0-7 30-250 100-500 750-3000

0-3 0-1 10-60 15-30 0-1 6-15 20-10 80-190

3.2 Přísady a přípravky ke kompostování 3.2.1 Přísady Přísady se přidávají kvůli jejich obsahu živin nebo kvůli jejich fyzikálním vlastnostem (například zlepšení struktury) ke kompostovanému materi álu. Mohou ovlivnit proces tlení a zlepšují kvalitu kompostu. K nim patří: jílová moučka, horninová moučka, vápenatá hnojiva, rohová, kostní a krevní moučka. Jílová moučka Lze ji používat jako náhradu zeminy, když právě nemůžeme sehnat žád nou zeminu. V kapitole 2.4 bylo již vysvětleno, že nejdůležitějším důvodem pro přídavek zeminy je přísun jílu, který je potřebný pro tvorbu stabilních drobtů (jílovitohumusový komplex). Dávka (například bentonitu) činí 20 kg na 1 m 3 suroviny ke kompostování. Horninové moučky Mají příznivý vliv na kompostování, a proto je lze používat. Dávky činí 20 až 40 kg na 1 m 3 . Je celá řada různých druhů horninových mouček,

30


důležitá je zejména jejich jemnost mletí a obsah stopových prvků. Většina produktů na trhu v Německu a v Rakousku splňuje tyto požadavky a lze je používat ke kompostování. Horninovým moučkám se přisuzuje následující působení: a) obohacení kompostu minerálními látkami, b) podpora mikroorganismů, c) poutání dusíku. Vápenatá hnojiva V různých formách nejsou vápenatá hnojiva pro kompostování nezbytná. Dunst (viz Kompostierung) provedl pokusy s komposty ze samotných vý lisků z révy vinné (výchozí pH 4,5). Asi po 8 týdnech byla reakce téměř neutrální (ph 6,5 až 7,0). Široce rozšířenou praxí je u nás přídavek vápníku do kompostu. Tím se má podpořit rychlé tlení, předejít nežádoucím pachům a usmrtit semena ple velů. Pečlivé založení a dobré promíchání organických látek jsou však lepší cestou a činí vápnění zbytečným. Pálené vápno a dusíkaté vápno usmrtí sice semena plevelů, ale i užitečný život v kompostu. Kromě toho nesmí přijít do styku s čerstvým materiálem bohatým na dusík, jako je hnůj nebo pose kaná tráva, protože jinak dochází ke značným ztrátám dusíku. Na kyselých půdách (pH pod 5,5) lze doporučit zapravit do půdy mletý vápenec společně se zralým kompostem (10 kg mletého vápence a 500 litrů kompostu na 100 m 2 ). Opakovaně se potvrdilo, že se hodnota půdy při pravidelném hnojení kompostem sama o sobě posune k neutrálnímu rozmezí. Kompost obsahuje zpravidla dostatek vápníku z kuchyňských odpadů, dřevěného popele aj. Rohová, kostní a krevní moučka Tyto přísady lze používat v případě potřeby k vyrovnání živin, přičemž kostní moučka obsahuje poměrně hodně fosforu a rohová a krevní moučka poměrně hodně dusíku. V praxi se tyto látky téměř nepoužívají, protože jsou většinou příliš drahé.

31

KOMPOSTOVÁNI A PÉČE O PŮDU

3.2.2 Přípravky ke kompostování Pod pojmem „přípravky ke kompostování" rozumíme přísady, které mají proces tlení urychlit a pomoci překonat potíže při kompostování. Přidávají se do kompostu většinou ve velmi malém množství (20 až 30 g na t). Jedná se o dva druhy: a) preparáty z bylin, b) očkovací látky. Jako základní pravidlo platí, že lze bez jakéhokoliv přípravku vyrobit dobrý kompost! Stále se však objevují na trhu „zázračné přípravky". Nelze však nikdy vyloučit, že některý by mohl být účinný. Proto platí druhá zásada: Kompostovat bychom měli bez jakékoliv přísady tak dlouho, až plně zvlád neme tlení daného materiálu, až tedy budeme pravidelně vyrábět dobrý kompost. Teprve potom bychom měli zkusit, zda některým z doporučo vaných přípravků lze docílit dodatečný příznivý efekt. Preparáty z bylin Tyto preparáty se zhotovují v biologicko-dynamickém systému hospoda ření (jedna z hlavních metod alternativního zemědělství a zahrádkářství) podle velmi speciálního postupu z bylin řebříčku obecného, heřmánku, kopřivy dvoudomé, pampelišky a kozlíku lékařského a z dubové kůry. Přitom se očekává následující působení: • menší ztráty dusíku, • zabránění hnilobě, • příznivé tlení, • a tím lepší konečný produkt. Odborníci však účinnost těchto prostředků silně zpochybňují. Očkovací látky - startéry kompostování Očkovací látky a startéry kompostování obsahují určité bakterie a kmeny hub, které mají urychlit, respektive podpořit, tlení a tvorbu humusu. Řada autorů (například Dunst, G.: Kompostierung) se snažila prokázat účinnost těchto preparátů. Nezjistili však žádné rozdíly mezi variantami s bakteriemi a bez nich. Proto se staví velmi skepticky vůči nim. Přesto je však zajímavé, 32

Výchozí materiály ke kompostování že se například v Rakousku stále prodává velké množství těchto startérů a zemědělci stále potvrzují jejich účinnost. To lze vysvětlit tím, že preparát má s jistotou přinejmenším „psychologický" vliv na uživatele! Kdo očkuje bakterie do kompostu, ten se aspoň teoreticky zabýval již kom postováním. Očkování je zpravidla poměrně nákladné, a proto se snaží vytvořit použitým bakteriím ve skutečnosti nejlepší životní podmínky. Velmi přesně kontroluje a upravuje proces tlení a tomu ovšem odpovídá dobrý výsledek. Někteří lidé jsou schopni ihned zkoumat příčiny velkého úspěchu - byly to přidané bakterie nebo optimální podmínky procesu kompostování? Je třeba ještě jednou zdůraznit, že názory o účinnosti preparátů z bylin a očkovacích látek jsou mezi odborníky velmi často protichůdné. Nelze však vyloučit, že by některý z těchto preparátů mohl mít určitou účinnost. Preparáty z bylin a očkovací látky nejsou pro kompostování bezpodmí nečně nutné! Kdo je na pochybách, ten by se měl nejdříve naučit kompostovat bez těchto přísad a teprve potom založit dva srovnatelné komposty - jeden s očkováním a druhý bez očkování. Neboť jen ten, kdo dobře ovládá kom postování, může také určit, jaký výsledek lze docílit tímto dodatečným opatřením.

3.3 Nářadí pro kompostování K vybavení každé zahrady patří čtyřhroté vidle, které používáme k mani pulaci s veškerým materiálem ke kompostování, jak s kuchyňskými nebo zahradními odpady, tak i s chlévským hnojem. Dále sem patří lopata, jako se používá ve stavebnictví - zašpičatělá. Je nejvhodnější k přidávání půdy do materiálu, k promíchání a překopání. Pro větší zahradu je nezbytností kolečko, pokud možno s pozinkovanou korbou a s bantamovým kolem. Naproti tomu lze na menších pozemcích mnoho vykonat i s koši a vědry. Ruční krycí materiál může na místě kompostování mnohé ulehčit a zlepšit. Před lety používali zahradníci k tomuto účelu rohože ze slámy, které si sami zhotovovali. Dnes kutil tuto možnost už nemá. Dostupná sláma je 33


příliš krátká kvůli sklizni obilnin kombajny. Kdo nechce používat perforované fólie z polyetylénu, tomu se nabízejí rohože z rákosu. 3.3.1 Drtiče zahradního odpadu Jejich obstarání přichází v úvahu pro intenzivně obhospodařované velké zahrady a zahrádkové osady, ne však pro menší zahrady u domu. Jsou vhodné ke zpracování větví, košťálů, zbytků po řezu živých plotů aj., které lze rozdrtit na částice dlouhé asi 3 až 5 cm. To vede ke zvětšení povrchu materiálu, takže bakterie, houby, červi a brouci ho mohou snadněji rozklá dat. Výsledkem je podstatně rychlejší tlení při menší potřebě prostoru. Při měřeně tomu lze založit i menší kompost nebo naplnit menší kompostér. Těmito zařízeními bychom neměli drtit listy salátu, košťálovin a podobné vodnaté a na bílkoviny bohaté kuchyňské odpady, protože bychom získali pouze mazlavou hmotu se sklonem k nežádoucí hnilobě. Drtič zahradního odpadu tvoří plnící násypka, rotující nože, elektrický nebo benzinový mo tor a odhazovací koncovky (obr. 7). Menší typy s elektromotorem kolem 1 kW dokážou drtit větve do průměru 25 mm, větší s motorem kolem 2 kW rozsekávají větve až do průměru 40 mm. Pro odlehlé zahrady bez připojení elektrického proudu přicházejí v úvahu drtiče na benzinový pohon. Při práci je třeba dbát na bezpečnost: • Vždy používat ochranné pracovní rukavice, ochranné brýle a ochranu sluchu (i když stroj pracuje tiše). • Drtič musí stát vždy na pevném podkladě, nejlépe na místě s dlažbou nebo asfaltem (proti skluzu). • Před údržbou elektrického drtiče nutno vždy vytáhnout šňůru ze zá suvky. • Nenechat pracovat u tohoto nebezpečného nářadí děti do 16 let. Abychom dosáhli dobrého výsledku, potřebujeme čas a hodně trpělivosti. Není možné cpát do drtiče náruče plné křovin, jak je to na některých pro spektech zobrazeno. Spíše musíme při plnění drceným materiálem postu povat obezřetně, abychom předešli ucpání přístroje. Práci lze kromě toho ulehčit, když střídavě dáváme větve, hnůj králíků, namočený papír aj., tak dosáhneme již při drcení promíchání materiálu. Hrubší, dřevnaté části 34

Výchozí materiály ke kompostování zkypří kompostovaný materiál, což je prospěšné pro tlení a zabraňuje hnilobnému procesu. Dosud nebylo uvedeno, že se čerstvé, ještě zelené větve lehčeji zpracovávají a s menší hlučností. V Německu je řada podnikatelů s velkými drtiči, kteří zpracují za úplatu bě hem několika hodin hory větví až do síly ruky. Stejné platí pro velké zahrad nické společnosti, které jejich členům tato zařízení zapůjčují za poplatek.

Obr. 7 Drtič zahradního odpadu ulehčuje značně práci při kompostování 35

KOMPOSTOVANÍ A

1'i.ci:

O PUDU

4. Místo ke kompostování Kompost má své pevné místo v zahradě. Jeho velikost závisí na množství surovin ke kompostování a předpokládané době tlení. Při volbě místa pro kompost bychom měli respektovat tyto zásady: • Místo nemá být příliš vzdáleno od obytného domu a od záhonů a mělo by být lehce a pohodlně dosažitelné i za nepříznivého počasí. • Zpevněné cesty ke kompostu zaručují dostupnost i po delším období dešťů. • Abychom zabránili vyschnutí kompostu, místo by mělo být chráněno před větry a být ve stínu nebo polostínu. K ochraně proti větru a jako zdroj stínu může sloužit skupina stromů, živý plot, tyčkové fazole, slunečnice aj. Kompost nelze založit na půdě, která je nepropustná pro vodu. Podklad z kamenů a betonu by znemožnil přístup žížalám a jiným užitečným živo čichům dovnitř kompostu z půdy. Voda by se hromadila ve spodní části a vedla by k hnilobě. Místo by mělo mít podélný spád. Ten by měl být tak velký, aby mohla bez potíží odtékat povrchová voda (nejméně 5 % ) . Kompost však nesmíme za ložit nikdy napříč svahu! Mohlo by se stát, že odtékající povrchová voda by se zastavila u podélné strany kompostu po krátkou dobu. Kompost pak pohlcuje vodu, zamokřuje se a začíná hnít. Objevuje se rovněž otázka, co je příznivější: pevné místo ke kompostování nebo zakládat kompost tam, kde jej budeme používat. V posledních letech se prokázalo, že pevné místo ke kompostování je pod statně příznivější. Toto místo si můžeme lépe zařídit, například v rohu lze skladovat zeminu jako přídavek do kompostu. V příštích letech můžeme pak ornici přidávat do kompostu. Kompost bychom neměli zakládat na okraji pole, u lesa nebo také pod ovocnými stromy. Kompost má být vysoký asi 1,5 m a šířka u země by neměla překročit 2 m. Délka hromady se řídí množstvím suroviny, kterou chceme kompostovat. 36

Místo ke kompostování

Při zakládání kompostu a odvozu hotového produktu bychom měli brát ohled na počasí - pracovat, když je půda suchá. Jinak by se půda mohla silně ztužit.

4.1 Kompostování na hromadách Tento způsob se používá zpravidla tam, kde odpadá větší množství surovin ke kompostování. Materiál ke tlení očkujeme chlévským hnojem nebo kom postem - stačí jedny vidle nebo lopata kompostu na hromadu. Výška hro mady je 1,2 až 1,5 m, šířka u země asi 1,5 až 2 m a délka je libovolná (obr. 8). Nejprve dáme hrubý materiál do výše asi 20 cm. K tomu se hodí rozdrcené zbytky po řezu stromů a živých plotů, větve a stonky keřů a květin. Tak vzniká drenáž k odtoku nadbytečné vody z kompostu a umožňuje cirku laci vzduchu. Důležité je dobré promíchání surovin ke kompostování. Občas doporučo vané vrstvení různého materiálu není správné. Při zakládání kompostu je důležité promíchat jednotlivé látky v kyprém stavu. Jen tak mají mikroorganismy v celé hromadě stejně příznivé životní podmínky. Je-li materiál při zakládání příliš suchý, musíme jej navlhčit kropicí konví, je-li příliš vlhký, musíme přimíchat suchou hmotu. Po založení kompostu jej chráníme proti intenzivnímu slunečnímu záření rostlinným materiálem, jako je sláma, tráva, seno, bramborová nať, listí a rákosové rohože. V oblastech bohatých na srážky nebo během dlouhého období dešťů zakry jeme hromadu dodatečně rohožemi nebo fóliemi, abychom zabránili zamokření. Fólii musíme však po dešti odstranit, aby mohla hromada dýchat. Den až dva dny po založení se hromada zahřeje na teplotu přes 50 °C. Hor ké tlení trvá několik dní až několik týdnů. Teplota v tomto období po pře kročení maxima plynule klesá. Hromada klesá na polovinu původní výšky. V důsledku sedání materiálu obsahuje hromada stále méně vzduchu. Kromě toho se tvoří různé zóny: suchá, vlhká a eventuálně dokonce hni jící. Proto hromadu asi po jednom až dvou měsících přehazujeme. Při pře hazování hromady materiál znovu promícháme, v případě potřeby navlh číme a, jak bylo popsáno, opět založíme. 37

Obr. 8 Postup při zakládání kompostu Asi po 6 měsících je kompost hotový a můžeme jej používat v zahradě. Jsou-li v kompostu obsaženy ještě nerozložené nebo hrubé částice, odstra níme je sítem o velikosti ok asi 20 mm (prohazovačkou). Zbytky opět zkompostujeme s čerstvými surovinami (očkování). Již po dvou měsících tlení lze používat čerstvý kompost. Zpravidla jej nelze prosévat. Proto se doporučuje povrchové zapravení, pro výsevy a do jamek k výsadbě není čerstvý kompost vhodný. 38


4.1.1 Chladné kompostování Při kompostování jsou vysoké teploty žádoucí, protože vedou k rychlému průběhu rozkladných procesů. Tím se v odpadech usmrcují případně obsažená semena plevelů a také zárodky chorob. K horké fázi tlení s teplo tami 50-60 °C může dojít pouze tehdy, když kompostujeme najednou dostatečně velké množství čerstvých odpadů. V zahradě však odpadá zřídka velké množství kompostovatelných látek najednou, častěji se vrství kompost v malých dávkách. Tím se biologic kými rozkladnými procesy uvolňuje pouze málo energie, která nestačí podstatně zahřát kompost. Kompostujeme-li odpady, které nepotřebují hygienizaci vyššími teplotami (například posekaná tráva a zbytky po řezu živých plotů), lze dosáhnout dobré komposty také „chladným" tlením, ovšem trvá to poněkud déle. Chceme-li přesto docílit vysoké tepoty v kompostu, musíme dodat velké množství lehce rozložitelných organických odpadů. K tomu se hodí zejména čerstvě posekaná tráva, kterou promícháme při přehazování ve stejném poměru s již částečně zetlelým materiálem. 4.1.2 Kompost osadit? Na hotovém kompostu rostou velmi dobře cukety, tykve, keříčková rajčata a jiné rostliny, které jsou velmi náročné na živiny. Názory zahrádkářů se však liší. Jedni hovoří o vynikajících plodech, jiní říkají, že se tím prý odebírá příliš živin. Pravda je uprostřed. Na zralý kompost bychom raději neměli žádné rostliny vysazovat, neboť to snižuje jeho kvalitu (i když ne ve velkém rozsahu). Když je však kompost právě založen a má přes léto zrát, pak je dobrým podkladem pro silně rostoucí rostliny. Polozetlelý kompost má více živin než zralý kompost a odběr živin tykvemi nebo cuketami mu neškodí. Pro rostlinu musíme však udělat do kompostu velkou jamku a tuto naplnit zahradní zeminou, aby kořeny měly pro začátek oporu a výživu.

4.2 Kompostování v boxech Kompostování v boxech (kompostérech) se doporučuje tam, kde je k dis pozici méně místa nebo odpadá menší množství surovin ke kompostování. 39

KOMPOSTOVANÍ A PECE O PUDU

Obr. 9 Různé boxy pro tlení 40

Místo ke kompostování Kompostování v boxu má výhodu, že horká fáze může probíhat již při množství 1 m 3 surovin ke kompostování (obr. 9). Ve sběrných zásobnících by neměly být suroviny ke kompostování déle než dva měsíce. Podle toho musíme plánovat velikost boxu, aby byl při založení kompostu plný. Ve sporném případě bychom si měli vybudovat raději je den menší box s obsahem 1-2 m 3 a při potřebě další. Výška zpravidla čtver cových boxů činí 1-1,5 m. Při plnění boxů s nahromaděnými surovinami (založení kompostu) platí stejné zásady jako při kompostování na hromadách. Také zde dbáme na dobré promíchání a plnění látkami v kyprém stavu a také na regulaci vlh kosti. Povrch kompostu zakryjeme k ochraně organickými látkami v kyp rém stavu. Při silných dešťových srážkách položíme na box desku, aby kompost nebyl příliš vlhký.

Obr. 10 Kompostování v kompostérech není tak jednoduché, jak uvádí reklama; je třeba dbát na výměnu vzduchu a stejnoměrnou vlhkost 41


Jako při kompostování na hromadách obsah boxu asi po dvou měsících přehodíme, to znamená, dáme do prázdného boxu. Při kompostování v boxech pracujeme v ideálním případě se třemi boxy: jeden pro sběr suro vin ke kompostování, jeden pro kompostování a jeden pro materiál po přehození kompostu. Kromě boxů, které si můžeme sami snadno zhotovit, se používají kompostéry z recyklovaného polyetylénu. Na trhu jsou typy o obsahu 240 a 3901. Kompostér je opatřen otevíratelným víkem s otočným ventilem pro regu laci postupu vzduchu, bočními dvířky na vyjímání kompostu a otvory pro přístup vzduchu. Tato nádoba nemá dno, aby se nebránilo přímému styku s půdou (obr. 10). Téměř rovnocenný kompostér si můžeme lehko sami zhotovit tak, že na cihly položíme mříž ze dřeva nebo kovu a na ni 2001itrový sud, jehož dno a víko byly vyříznuté. Ve vrchní a spodní třetině vyvrtáme otvory o prů měru 10 mm kolem dokola. Jako poklop slouží kus prkna.

4.3 Kompostování s využitím žížal (vermikompost) V Japonsku už začátkem sedmdesátých let začali zpracovávat zemědělské odpady pomocí dešťovek, a tak vyrábět vermikompost. K výrobě tohoto biohumusu chovají žížaly, především druh Eisenia foetida (žížala hnojní), známé u nás jako kalifornské žížaly. Tato technologie se rychle rozšířila i v USA a v Evropě. U nás se začala uplatňovat od roku 1985. Jako vermikompost nebo biohumus označujeme kompost, který vzniká při přepracování kompostovaných látek žížalami. Po vysušení má vermikom post vzhled jemné lesní půdy. Třebaže neobsahuje žádné minerální čás tice, jeho předností je značná vodní kapacita a velký počet mikroorga nismů, jež kladně ovlivňují životní funkce rostlin. U setých plodin se 2 doporučuje rozhodit 30 až 1 000 g biohumusu na 1 m . Při výsadbě nároč nějších rostlin (rajčata, papriky, okurky) se přidává do každé připravené jamky 100 g. Při předpěstování sadby se doporučuje přidat do substrátu 15 až 25 % vermikompostu. V ovocnářství se dobře osvědčil při výsadbě mladých stromků. Přidáním 3 kg vermikompostu ke kořenům vysazených stromků totiž podpoříme jejich ujmutí. 42


Velmi účinný je výluh z vermikompostu. Můžeme ho použít k přihnojo vání rostlin, zejména květin a zeleniny během vegetace. Roztok získáme rozmícháním 60 g vermikompostu v 1 1 vody a 24hodinovým vyluhová ním. Roztok 10 g vermikompostu v 1 1 vody stačí na hydroponické pěsto vání rostlin. Kompostování s využitím žížal je náročné na místo. Je potřeba 10-15 m 2 plochy, která se nedostatečně využívá, například pro nedostatek světla. Plocha musí být vybetonovaná nebo aspoň pokrytá silnější fólií a na ni ulo žíme základní vrstvu živného substrátu silnou asi 40 cm. Na tuto vrstvu umístíme žížaly spolu s další částí připraveného substrátu tak, aby celková výška dosáhla asi 60 cm. Na plochu 1 m 2 umístíme směs žížal, mláďat a kokonů v počtu 30 000 až 60 000. Nakonec vše přikryjeme tmavou fólií nebo pytlovinou. Živný substrát mohou tvořit různé druhy dobře vyzrálého (podle původu 3 až 7 měsíců) chlévského hnoje s hodnotou pH 6,5-8,0 (nejlepší je koňský, hovězí, ovčí, ale i jiné, nevhodný je drůbeží trus). Substrát však může obsa hovat i zahradní odpady, ovocné výlisky, kartónový papír, piliny a další. Živný substrát může tvořit několik složek, například: • 2/3 koňského hnoje + 1/3 hnoje skotu, • 50 % koňského hnoje + 30 % pšeničných vloček + 20 % zahradního odpadu, • koňský hnůj - hnůj skotu - zahradní odpady - papír - piliny. Když je substrát kyselý, můžeme ho upravit přidáním mletého vápence v množství asi 0,7 kg na 1 m 3 . Ošetřování spočívá v pravidelném zalévání, aby substrát byl nasycený asi na 75 % vodní kapacity, kontrole teploty a v ochraně proti škůdcům, ze jména proti krtkům, ptákům, hadům apod. Žádoucí je též občasná kon trola dostatku výživy pro žížaly. V případě jejího nedostatku hrozí vzá jemné požírání (kanibalismus) žížal. Žížaly substrát zpracovávají směrem dolů, proto se na povrchu vytváří vrstva humusu, kterou možno po 3 až 4 týdnech odebrat (asi 10 cm). Tento postup možno po několika týdnech opakovat. Za průměrných podmínek vhodných pro rozmnožování, žížaly materiál zpracují asi za tři měsíce. Spodní vrstvy s obsahem velkého množství žížal, ale i jejich mláďat a kokonů, možno využít na založení nových kompostů. 43

KOMPOSTOVANÍ

A

PECE

O

PUDU

Na zimu chovy ve volném prostředí připravíme tak, že žížaly přeneseme do čerstvého substrátu a přikryjeme ho vrstvou slámy, abychom v něm udrželi teplotu nad 6 °C. 4.3.1 Kompostování s využitím žížal v domácnosti K takovému kompostování jsou opět nejvhodnější žížaly hnojní. Opti mální teplota pro chov těchto žížal je 18 až 25 °C. Proto se jim může dařit v každé domácnosti. U nás běžná žížala obecná (Lumbricus terrestris) vyža duje nižší teploty a v domácnosti by se jí příliš nedařilo. Potřebné množství žížal závisí na objemu organického odpadu z domác nosti, především z kuchyně. Máme-li denně 0,25 kg vhodného odpadu, potřebujeme asi 0,5 kg žížal. Žížaly se rychle rozmnožují, avšak nemají-li dostatek potravy, přestávají se množit. Pro chov použijeme nádobu s přiléhavým víkem, s provzdušňovacími otvory ve stěnách a s drenážními otvory ve dně. Pro provzdušnění je důle žitý povrch nádoby. Její rozměry by měly být přibližně v poměru 1 : 2 : 3 , jak je patrné na obrázku 11.

44


Jako podestýlku lze použít půdu, rašelinu, staré listí, trávu, slámu, hobliny a také papír z počítačové tiskárny. Velmi důležitá je dostatečná vlhkost substrátu. Vhodným odpadem pro žížaly jsou slupky a zbytky z ovoce a zeleniny, zbytky chleba a pečiva, vyluhovaný čaj i v sáčcích, kávová sedlina včetně papírových filtrů a rozdrcené vaječné skořápky. Nádobu s žížalami je nejlepší umístit na chodbu, na balkon (pokud ne mrzne), do garáže, dílny, kuchyně, nebo třeba do třídy ve škole či do kan celáře. Žížaly krmíme tak, že zbytky dáváme do podestýlky na různá místa, aby byly vždy zakryté. Nezakrytý nebo příliš velký odpad může za čít zapáchat, plesnivět a musí se odstranit. Nevhodnou potravou pro ží žaly jsou kosti, maso, ryby, mléčné výrobky a zbytky mastných jídel. Pozor také na slupky od banánů, pomerančů apod., které mohou být kontami novány zbytky pesticidů. Žížaly nesnášejí slunce, sucho a nízké teploty. Chceme-li použít vzniklý humus, nahrneme jej na jednu stranu nádoby a na druhou začneme dávat nový kuchyňský odpad. Žížaly si postupně přelezou k novému zdroji po travy a hotový humus lze z nádoby vybrat. Adresy chovatelů žížal, u kterých lze koupit potřebné množství pro zalo žení chovu, nalezneme v inzertní části zahrádkářských časopisů. V závěru kapitoly o vermikompostu lze shrnout, že biohumus se nejlépe osvědčuje v ekologickém zahrádkaření, vzhledem k jeho pozitivnímu účinku na nutriční hodnotu produktů, omezování vstupu cizorodých lá tek do rostlin a potlačování rostlinných chorob. Tyto schopnosti byly zjištěny i u kvalitních vyzrálých kompostů připrave ných pouze mikrobiologickým rozkladem organických látek, organických hnojiv a odpadů (Váňa, J.: Výroba a využití kompostů v zemědělství).

4.4 Plošné kompostování a mulčování Zvláštním způsobem zužitkování organických odpadů je plošné komposto vání a mulčování. Provádí se na místě, kde odumřelé části rostlin odpadají a jsou bez dlouhé cesty na kompost rozděleny přímo na půdě. Na větších plochách velmi šetříme práci, protože odpadá opětovné rozhození hoto vého kompostu na záhon. Zatímco při plošném kompostování materiál 45


lehce zapravíme, zůstává materiál při mulčování ležet na povrchu půdy. Mulčování lze snadněji použít v hustě osázených zahrádkách, plošné kompostování se doporučuje v nově založené zahradě. Hodí se k tomu řada odpadů, například listí, rozdrcené zbytky keřů, posečená tráva, volně rostoucí byliny bez semen a sláma. Čím rozmanitější je materiál, tím bo hatší živinami bude vrstva kompostu. Velmi dřevnaté odpady keřů bychom měli používat pouze rozdrcené na malé kousky, protože při pokrývce o výšce 3-5 cm nedochází k vývoji tepla jako v kompostu, a proto tlení probíhá pomaleji. V tomto vlhkém a chladném prostředí se daří mikroorganismům a žížalám, které jsou nezbytné pro přeměnu kompostovaného materiálu na humus. Čím více je mikroorganismů v půdě, tím rychleji se rozkládá pokrývka půdy a zásobuje rostliny minerálními látkami. Mulčování plní kromě hnojení a oživení půdy další důležitý úkol ochranu vrchní vrstvy půdy. Mulčování je výhodné zejména na zeleninových záhonech. Musíme je pou žívat vždy s ohledem na klimatickou polohu zahrady a s ohledem na pěsto vané plodiny. Jak známo, udržuje mulč půdu vlhkou a tím i chladnou. Například rajčata a okurky chtějí mít raději teplejší půdu, to musíme respek tovat ve vyšších polohách, kde mulč může působit nepříznivě. Salát, mrkev a všechny košťáloviny pěstované v teplejších polohách jsou vděčné za mulč, neboť mají rády vlhko a chladno. Po výsadbě zakryjeme půdu mezi řádky různými materiály. Tímto způsobem půdu nejen hnojíme, nýbrž i potlaču jeme na zeleninovém záhonu velmi obtížné plevele. Také zde jsou vhodné všechny již zmíněné odpady. Opatrně bychom měli používat rozdrcenou kůru z jehličnatých dřevin. Obsahuje kyseliny, které řada rostlin nesnáší. Lze ji používat jen tam, kde chceme cíleně potlačovat plevele. Velmi dobře se osvědčilo mulčování ve formě kompostování v mísách stromů. Kolem kmene stromu uděláme kruh o průměru asi 2 m, v případě potřeby odstraníme opatrně travní drn, aniž bychom zničili kořeny pod povrchem půdy. Potom dáme kolem kmene starý materiál z keřů a trva lek, odpady z ovoce, zeleniny a z kuchyně, listí a podobně. Vrstva by však neměla být vyšší než 15 cm, protože by se u kmene mohlo vyvíjet příliš tepla, které ohrožuje strom. Mezi odpady dáme několik lopat hotového kompostu, který urychlí proces tlení. 46

Místo ke kompostování Ideální by bylo přidat hrst žížal, pokud je nemáme, stejně se však samy ob jeví. Dále musíme dbát na to, aby vrstva kompostu byla stále doplňována. Takto ošetřovaný strom je bohatě zásobovaný živinami a žížaly kypří a provzdušňují půdu v obvodu kořenů. Také v okrasné zahradě bychom měli rozprostřít pokrývku z kompostu, která rostliny plynule zásobuje živinami a omezuje nezbytné zavlažování. Aby u materiálu chudého na dusík, jako například slámy, nedocházelo k příznakům nedostatku u rostlin, měli bychom na 1 m 2 zahradní plochy přidat 50-80 g rohové moučky nebo 30-50 g síranu amonného.

4.5 Společné kompostování zahrádkářů Zahrádkáři, kteří nemají ve vlastní zahradě vhodné místo pro kompost, by měli vyzkoušet možnost společného kompostování na sousedních pozem cích. Společné kompostování několika majitelů zahrad poskytuje možnost trvalé výměny zkušeností. V zahrádkové osadě je společné kompostování rovněž cestou k optimálnímu využívání odpadů, které jsou prostředkem ke zlepšování půdy. Na prázdné parcele by mohlo vedení osady, podporované aktivními členy zahrádkář ského svazu, zorganizovat podnik vyrábějící komposty. Pro společné kom postování je nezbytná pravidelná a odborná péče o proces kompostování. Za určitých předpokladů, například při velkém množství listí, posečené trávy a zbytků po řezu ovocných stromů a živých plotů může větší kom post (od 50 m 3 ) dodávat také teplo jako biomilíř. Ve velkém kompostu vzniká při zrání během několika měsíců značné množství tepla, které lze využít ve formě teplé vody asi 40 °C prostřednic tvím výměníku tepla ve sklenících nebo ke sprchování a mytí rukou. Společnost pro ochranu životního prostředí v Berlíně vyzkoušela podle metody Francouze Jeana Paina z podnikové drtičky keřů 80 m 3 biomilíř, který dodával nejméně 6 měsíců za hodinu 1001 teplé vody asi 40 °C. Před pokladem takové přípravy teplé vody je však dostatečné množství mate riálu ke kompostování, vhodné plochy pro velké hromady kompostu a také optimální vlhčení a provzdušňování hromady. Nakonec musí být tran sportní cesty ohřáté vody z kompostu až k použití ve skleníku krátké a dobře izolované. 47


Postup získávání tepla z biomilířů je proto vhodný pouze pro velké hro mady kompostu v živnostenském zahradnictví nebo při společném kom postování.

4.6 Kompostování v komunální oblasti Abychom rozvíjeli hospodaření s odpady nejen ekologicky, ale i ekono micky, měli bychom v každé obci plně využívat všechny možnosti ke kom postování. Následně je uveden seznam priorit z Německa a z Rakouska, ze kterých bychom měli vycházet, abychom nalezli pro danou oblast nej účel nější řešení. 4.6.1 Kompostování v přídomních zahradách Toto je třeba v každém případě a všemi dostupnými prostředky podporo vat, například informačními akcemi, prospekty dodávanými poštou, návště vami domů nebo finančním podnětem prostřednictvím poplatků za odvoz odpadů. Každý občan by měl být informován, že by se organické odpady neměly dávat do popelnic, ale kompostovat. 4.6.2 Společné kompostování Jsou sídliště, ve kterých nemá každý vlastní zahrádku, je zde však zelená plocha. O společné zařízení ke kompostování by měli pečovat iniciativní obyvatelé domu nebo správce domu, přičemž každý obyvatel by měl být požádán, aby třídil svoje odpady a přinesl je na místo kompostování! Jednou nebo dvakrát ročně lze například rozdělit hotový kompost jako zeminu pro truhlíkové květiny nebo kompost použít pro zelené plochy. Společné kompostování může mít podle struktury sídliště různý rozsah počínaje starou osamělou paní, která už nemůže svoje odpady sama zpraco vat, a proto je dává sousedovi, až k obytnému bloku s několika sty obyvatel. 4.6.3 Zemědělské kompostování Zemědělské kompostování lze podporovat rovněž osvětou a finančními podněty. Pro hospodaření s odpady je toto hledisko proto tak zajímavé, že zemědělec, který kompostuje, může přebírat a zhodnotit veškeré zelené odpady z vesnice, jako jsou zbytky po řezu stromů a keřů, listí a jiný ma teriál z péče o veřejnou zeleň a také bioodpad. 48

Místo ke kompostování Ačkoliv tento druh zhodnocení by nebyl pro obce jistě bez nákladů, byl by však podstatně lacinější než provozování vlastního kompostování. 4.6.4 Kompostování odpadů ze hřbitova Pro menší hřbitovy se nabízejí dvě možnosti: Když je v blízkosti zemědě lec, který už kompostuje, může i tento materiál odebírat. Druhá možnost spočívá v tom, že zřídíme kompost a získávaný produkt můžeme opět pro dávat jako zeminu pro vysev letniček a dvouletek na hrobech. Podle veli kosti hřbitova lze používat různé způsoby kompostování, což bylo v této knize popsáno. Velmi slibným se jeví poměrně nově vyvinutý postup kompostování v kompostovacím bubnu podle Schmidta (obr. 12). Buben má velikost v rozmezí od 1 do 20 m 3 . Proces kompostování je velmi jednoduchý. Buben naplníme materiálem ke kompostování a uzavřeme. Podle určitého rytmu se pohání malým elektrickým motorem, několikrát se otočí a materiál se tak promíchá a provzdušní. V důsledku izolační kon strukce ze dřeva se dosahují velmi vysoké teploty, což kromě jiného vede k podstatnému zkrácení doby tlení a také k úplnému usmrcení semen ple velů a původců chorob. Po 6 týdnech je kompost hotový. Když je u hřbitova vybudováno místo ke kompostování, mělo by být tak dimenzované, aby mohlo přijímat i odpady z obce. Samozřejmostí je infor mační tabule o třídění odpadů ze hřbitova.

Obr. 12 Kompostovací buben 49

KOMPOSTOVANÍ

A

PI-.CL

O

PUDU

5. Speciální komposty Speciální komposty zakládáme tehdy, máme-li k dispozici hodně odpadu určitého druhu.

5.1 Kompost z listí Listí patří k nejdůležitějším materiálům ke kompostování v zahradě. Pokud možno, smícháme společně listí různých druhů listnáčů. Aby se listy na sebe příliš nelepily, je účelné je rozmělnit drtičem nebo travní sekačkou. Před založením promícháme listí s půdou, hnojem nebo kompostem v poměru 2 : 1 . Kompost z listí se používá jako zemina pro květiny a na záhony pro výsevy. Některé druhy se hůře rozkládají, k nim patří například listy dubu, kaš tanu, topolu, břízy a akátu. Protože při kompostování těchto druhů listí, zejména dubu, se uvolňují třísloviny, které vedou k okyselování kompo stu, lze tyto druhy listí používat k přípravě kompostu pro kyselinomilné druhy rostlin (například rhododendrony). Také listí z ořešáku se obtížněji rozkládá, a proto je někteří zahrádkáři spa lují, dávají do popelnic, vyvážejí do lesa apod. Zbavují se však tím cenné organické hmoty a potřebných živin pro rostliny. Aby toto listí zetlelo bez problémů, musí se kompostovat ve směsi s jiným materiálem (například společně s kuchyňskými odpady). Samotné listí zetlí sice také, ale potřebuje za prvé vyrovnávací dávku dusíku (např 200 až 400 ml kapalného hnojiva DAM 390 v 10 1 vody na 1 m 3 ) a za druhé pod statně delší dobu tlení. Když však listí ořešáku na podzim rozřežeme spo lečně například se zbytky z letniček a trvalek, může být kompost hotový již na jaře příštího roku. Listí ořešáku můžeme přidávat také do pařeniště.

5.2 Kompost z trávy Při kompostování posečené trávy je nutno postupovat uvážlivě. Všechny trávy přijímají z půdy přednostně dusík. To znamená, že když hodně hno jíme, je také obsah dusíku v trávě vysoký. Trávy hromadí kromě toho ve 50

Speciální komposty

svých buňkách vodu, ta ve spojení s dusíkem vede u posečené trávy k uvolnění energie. Takto vznikající teplo může vést dokonce k samovznícení, to znamená k hoření takové hromady trávy. Tráva musí být zavadlá a pokud možno smíchaná s rozdrcenými větvemi, listím, slámou nebo podobným materiálem. Hromady jsou málo strukturní a rychleji se slehávají než jiné komposty. Abychom zabránili nedostatku vzduchu a hnití, musíme proto kompost častěji přehazovat.

5.3 Kompost z drnů S kompostem z travních drnů můžeme počítat tam, kde odpadá větší množství drnů při rozorání trávníku nebo louky. Drny klademe po vrst vách s chlévskou mrvou nebo kompostem asi do 1 m vysoké hromady a ne cháme nejméně 1 rok zrát. Během této doby hromadu jednou přehodíme.

5.4 Kompost z chlévské mrvy Chlévská mrva s podestýlkou ze slámy je ideální pro kompostování. Mrvu s malým podílem slámy bychom měli doplnit listím, slámou nebo starým senem. Je-li mrva příliš suchá (koňská), musíme ji před kompostováním navlhčit. Mrvu lze kompostovat samotnou nebo smíchanou asi s 20 % půdy nebo kompostu. Kompost z mrvy se používá pro rostliny náročné na živiny (brambory, rajčata atd.). Lze jej použít již po čtyřech měsících tlení. Zde je třeba uvést, že chlévskou mrvou označujeme směs pevných a zčásti i tekutých výkalů domácích zvířat a steliva (podestýlky). Tato směs látek postupně zraje na hnojišti a po uzrání vzniká chlévský hnůj.

5.5 Kompost z větví, kůry a pilin Každý druh dřevnatého odpadu má pro tlení příliš málo dusíku a to zna mená, že ten se musí v nějaké formě dodat. Dále je to materiál většinou příliš suchý, takže se musí dodat také voda. Vlhké a dusíkem bohaté ma teriály jsou kejda, zelené odpady, tráva, kuchyňské odpady apod. Pokud takový materiál neseženeme, musíme se pokusit vyrovnat to vodou a mo čovinou nebo kapalným hnojivem DAM 390. Na 1 m 3 kůry potřebujeme

51

KOMPOSTOVÁNI

A

pi:a:

o

PŮDU

asi 2 - 3 kg močoviny nebo 2,2 až 3,5 1 DAM 390, aby mohlo dojít ke správnému tlení. Čím je materiál čerstvější, tím je na dusík bohatší. Bylo by proto nejlepší ma teriál ještě v zeleném stavu rozdrtit a dát do kompostu. Kompostujeme-li samotné odpady ze dřeva (bez dodatečného materiálu, ale s vyrovnávací dávkou dusíku), musíme počítat s celkovou dobou tlení minimálně 3-4 mě síce. Jsou-li tyto komposty zcela dozrálé (po 5-8 měsících), hodí se zejména pro nové výsadby, například ovocných stromů, na které působí stimu lačně. Podobně jako u výlisků platí pro tlení dřeva, že tento materiál je velmi záhřevný a velmi snadno vysychá vzhledem k vysokému podílu strukturní hmoty. Musíme počítat s několika dodatečnými zálivkami a horká fáze tlení trvá 4 - 8 týdnů.

5.6 Kompost z výlisků ovoce a révy vinné Výlisky mají většinou optimální poměr uhlíku a dusíku (25-30 : 1) pro tlení. To znamená, že není nutný přídavek dusíkatých hnojiv. V důsledku vysokého podílu jader a u matolin také třapin mají většinou příznivou strukturu, takže je zabezpečeno dobré zásobení vzduchem bez přísad. U výlisků z jablek a hrušek se však doporučuje přídavek slámy. Výlisky jsou velmi záhřevným materiálem a v důsledku vysokého podílu zbytkového cukru velmi rychle přecházejí do tlení za předpokladu dostatku vlhkosti a vzduchu. Charakteristický pro tento materiál je také nápadně silný výskyt plísní v okrajových zónách (až do 30 cm hloubky). Nemusíme mít však z těchto bílých plísní strach. Jedná se o houby, které rozkládají celulózu a lignin. Je to tedy zcela normální a přírodně neškodný proces. Díky velmi rychlému zahřátí a dlouhému trvání této fáze se u výlisků velmi lehko stává, že hromady zcela vyschnou. Vlhkost se musí tedy pra videlně kontrolovat a v případě potřeby doplňovat. Přídavek zeminy by neměl překročit 10 %. Kompostování je velmi jednoduché. Pouze v pří padě potřeby je nutné kompost zalít. Čtrnáctidenní doba přeměny je zcela dostatečná, mohla by se eventuálně prodloužit na tři nebo čtyři týdny (tlení trvá však přiměřeně déle).

52


Komposty z výlisků zůstávají dlouho velmi kypré a jsou vhodné zejména k přípravě substrátů jako náhrada rašeliny. Chceme-li je však používat jako hnojivo, neměli bychom je vlhčit vodou, nýbrž močůvkou a na za čátku také kejdou. Kompostu z výlisků se připisuje příznivý vliv na ozdra vení půdy a rostlin. Důvodem jsou pravděpodobně látky podporující růst rostlin, které se uvolňují z jader během tlení.

5.7 Kompost ze sena Bylo by přirozeně absolutním nesmyslem, abychom sklízeli seno jen pro kompostování. Velmi často se stane, že se seno znehodnotí dešti nebo z ji ného důvodu je jednoduše nepoužitelné. Často pozorujeme, že se takové seno spaluje nebo někam vyváží. Seno se dá bez problémů zkompostovat, potřebuje jen vlhkost a přídavek půdy. Problémem je však promíchání před založením kompostu. Když je však poměrně homogenní směs ze sena a půdy hotová, máme už vyhráno. Tlení začíná ihned a hromada ztrácí rychle na objemu. Zbyde z ní jen asi 10 % hotového kompostu. Vzhledem k této velké ztrátě objemu je vhodné hromadu před přehozením přidat k jinému kompostu. Kompost by byl příliš malý a byl by tak silně vystaven povětrnosti. Seno se většinou zpracuje společně s jiným materiálem. Lze jej využít k vyrovnání vlhkosti při kompostování mrvy. Musíme si však uvědomit, že seno není tak nasáklivé a tak silně strukturní jako sláma. Potřebujeme proto nejméně dvojnásobné až trojnásobné množství.

5.8 Kopcovitý záhon (biopařeniště) Když na podzim odpadá větší množství zbytků po řezu ovocných stromů, odpady z keřů a trvalek a také listí, lze založit v zelinářské zahradě kopco vitý záhon, nazývaný též jako biopařeniště, který přináší v důsledku velmi příznivých růstových podmínek na malé ploše větší výnosy (obr. 13). Obsah kopcovitého záhonu se podobá kompostu. Materiál se vrství v sil ných vrstvách bez promíchání. Všechny odpady by měly být dostatečně

53


vlhké, aby mohl nastat proces rozkladu. V důsledku vzdušné struktury dřevnatého materiálu uvnitř je zabezpečeno dobré provzdušnění, které rovněž přispívá k rychlému tlení za vývoje tepla. Pro osazení na jaře je nutné, aby byl záhon v zimě přikryt mulčovacím materiálem. Rostlinám je pak k dispozici zbývající teplo z tlení, které podporuje růst rostlin. Aby byl záhon stejnoměrně osluněn, zakládáme jej ve směru sever-jih. Šířka hotového záhonu činí asi 1,6 m, výška asi 0,8 m a délka je závislá na dostatku místa a množství materiálu, který máme k dispozici. Nejprve vykopeme ornici do hloubky 15-20 cm v odpovídající délce a šířce a položíme ji na obě strany. Do středu výkopu uložíme větve silné až jako ruka a zakryjeme je dřevnatými odpady z keřů, slunečnicemi, výhony révy vinné a ostatními odřezky ze zahrady, na to položíme obrácené drny trávy, potom na to hodíme několik lopat půdy a upravíme záhon rýčem lehce do formy. Na to přijde silná vrstva vlhkého listí promíchaného s pů dou. Lze přidat ještě rohovou moučku, asi 50 g na jedno kolečko materiálu. Listí zakryjeme hrubým, polorozloženým kompostem a lehce stlačíme, aby

Obr. 13 Kopcovitý záhon (biopařeniště) 54


záhon nebyl překypřený. Nakonec dáme na záhon ornici ve vrstvě 15 cm, která je po obou stranách. Na vrcholu uděláme stružku k zálivce, místo obvyklého postřiku, která pe čuje o stejnoměrnou vlhkost v záhoně. Čerstvě založené biopařeniště obsa huje velmi mnoho živin, které se pozvolna uvolňují. Lze ho využívat až 4 roky k pěstování zeleniny. Účinnost se snižuje, když je materiál uvnitř zetlelý. Záhon se stále zplošťuje a zbývá úrodná vrchní humusová vrstva. Při dostatku místa v zahradě by mělo do té doby vzniknout nové biopařeniště. Osazení se provádí podle pravidel smíšené kultury. Na vrcholu by měly být nejvyšší rostliny, aby rostliny na úpatí záhonu nebyly zastíněny.

5.9 Vysoký záhon Výhody biopařeniště lze využívat a rozšířit také na vysokém záhonu (obr. 14), který si můžeme sami zhotovit. Vysoké záhony získávají na zá jmu u přídomních zahrádkářů, kteří chtějí pěstovat zeleninu na omezené ploše. Boční stěny jsou utěsněny fólií, lépe se zde udržuje vlhkost a efek tivněji se využívá teplo z tohoto druhu kompostu. Králikářské pletivo pod záhonem zabraňuje přístupu škůdců. Rovněž mírně zahnutý plech (para petový) na vrchním okraji záhonu je určen k ochraně proti slimákům. Potažením vysokého záhonu fólií se může stát i skleníkem.

Obr. 14 Vysoký záhon 55

KOMPOSTOVANÍ A PlIČF. O PŮDU

Záhon by měl být kvůli pohodlnému obdělávání široký maximálně 1,5 m a ze všech stran přístupný, výška činí asi 0,6 m a délka závisí na místě. Boční díly se zhotovují z 10 cm širokých latí (polokulatiny). Ty se spojují se čtyřhrannými kůly (10 x 10 cm) tak, že boční díly je možno vy jmout k pozdějšímu doplnění obsahu. Náplň vysokého záhonu připravu jeme jako do biopařeniště a zakryjeme ornicí.

5.10 Průmyslové komposty Vyrábějí se průmyslovou cestou jako náhrada nedostatkových stájových hnojiv a zahradních kompostů pro zúrodňování zahradních půd. Jsou to univerzální hnojiva, která dodávají do půdy jak organickou hmotu, tak i minerální živiny. Dnešní registrované druhy navazují na tradici dřívěj šího typu Vitahum. Lze říci, že mohou nahradit svými účinky současné zahradní komposty ve všech směrech jejich využití. Na trh se dodávají ve velkém, ale někteří výrobci nabízejí i drobné balení. Průmyslové komposty musí vyhovovat požadavkům ČSN 46 5735, která ukládá dodržovat tyto parametry: • spalitelné látky ve vysušeném vzorku minimálně 25 %, • celkový dusík (jako N) přepočtený na vysušený vzorek minimálně 0,6 %, • vlhkost minimálně 40 % a maximálně 65 %, • poměr C : N maximálně 30, • hodnota pH od 6,0 do 8,5, • nerozložitelné příměsi maximálně 2,0 %. Průmyslový kompost dle požadavků této normy musí být hnědá, šedo hnědá až černá homogenní hmota drobtovité až hrudkovité struktury bez nerozpojitelných částic. Nesmí vykazovat pachy svědčící o přítomnosti nežádoucích látek.

5.11. Výroba umělého hnoje a hnojení slámou Sláma je materiál velmi bohatý na uhlík a ke tlení potřebuje za prvé vlhkost a za druhé dusík. Je třeba ještě uvést, že žitná a ovesná sláma se podstatně lehčeji rozkládá než pšeničná a ječná sláma. Příčinu lze hledat patrně ve vyšším obsahu dusíku. 56

Speciální komposty Slámu, popřípadě i bramborovou nať, lze zpracovat pomocí přídavku du síkatého hnojiva na produkt, který je podobný v účinnosti a obsahu živin chlévskému hnoji. Postupujeme přitom podobným způsobem jako při pří pravě kompostu. Asi 30 cm vysokou vrstvu slámy dobře navlhčíme a důkladně ušlapeme, na ni rozhodíme co nejrovnoměrnějším způsobem asi 3,5-4 kg síranu amonného na 100 kg výchozího materiálu a potom následně jenom lehce zavlažíme. Jednotlivé vrstvy tak zakládáme až do výšky bloku asi 2 - 3 m. Asi po čtyřech měsících je tlení ukončeno a takto vzniklý umělý hnůj lze používat. Sláma ponechaná na poli nebo dovezená na záhon v rozdrceném stavu potřebuje k vyrovnání dusíku na 100 kg slámy asi 1 kg dusíku (například 5 kg síranu amonného), abychom tak podpořili tlení a tvorbu humusu. Jako účelné se ukázalo použít síran amonný těsně před zaoráním slámy. Místo síranu amonného lze použít také močovinu nebo kapalné hnojivo DAM 390.1 kg dusíku odpovídá 2,2 kg močoviny nebo 2,51 DAM 390. Tato hnojiva můžeme použít rozpuštěná v 50 1 vody.

5.12 Rychlokompost podle způsobu opatství Fulda Řádové sestry opatství Fulda, kde již po desetiletí provozují biologické za hradnictví, vyzkoušely a zjednodušily metodu rychlokompostování z Anglie. Hlavní roli zde hraje údajně prášek z bylin „Humofix", které sestry samy připravují a také prodávají. Skládá se z kozlíku lékařského, kopřivy dvojdomé, heřmánku, pampelišky a řebříčku obecného a působí tak, že tlení probíhá rychle a stejnoměrně. Na 1 m 3 kompostu je potřeba jedna čajová lžička prášku z bylin. Jak zakládají sestry rychlokompost? V zimě a na jaře sbírají organické od pady, které ukládají na suché místo. Aby organické látky nehnily, občas je trochu popráší vápnem. Na jaře zakládají sestry kompost v jednom pracovním chodu - a sice jako hromadu. Na 20cm vrstvu odpadů rozhodí trochu zahradní zeminy s hrstí vápna. Prášek z bylin nejprve smíchají s určitým množstvím vody a občas jím postříkají vrstvy odpadů. Po založení kompost nahoře zakryjí 5 cm sil nou vrstvou půdy. Kompost založený v květnu je zralý již po čtyřech týd nech. Letní kompost potřebuje asi 6 až 8 týdnů. 57

%l

KOM I ' O S 7 O VÁNÍ A PÍČT- O /'LÍDU

6. Kontrola průběhu kompostování Průběžná kontrola kompostování má velký význam. Chybný průběh lze rychle a jednoduše zjistit a pak provést nutná opatření, aby se tlení dostalo do správných kolejí. Týdenní kontrola má oprávnění zejména v prvních šesti až osmi týdnech.

6.1 Teplota Teplota je parametr, který lze pomocí sondy velmi lehko kontrolovat. V zóně intenzivního tlení musí materiál třetí den dosáhnout teploty nej méně 50 °C. Pokud tato hodnota není dosažena ještě do týdne, je to způ sobeno následujícími příčinami: • Vlhkost příliš vysoká Použitý materiál byl příliš vlhký a trpí nedostatkem vzduchu! - To je hlavní příčinou příliš malého vývoje tepla. Příliš vysokou vlhkost lze velmi snadno zjistit orientační zkouškou (viz kap. 2.1). Účinné opatření spočívá v přimíchání suchého materiálu a v překopání kompostu. • Založení příliš vzdušné Materiál je překypřený a většinou také příliš suchý - tlení proto nemůže začít. Zde pomáhá jen materiál částečně stlačit (šlapáním) a v případě po třeby navlhčit například močůvkou. • Tlení již proběhlo V materiálu proběhlo již zčásti tlení, například dlouhodobě skladovaný hnůj. V tomto případě je zcela normální, že už nedochází k vývoji tepla. Lehce odbouratelné sloučeniny byly již rozloženy, materiál se nachází již po fázi tlení. Když se nechceme obejít bez horké fáze, máme pouze jedi nou možnost. Starý materiál musíme promíchat s čerstvým, takže čerstvý dostane starý na požadovanou teplotu. K tomu se osvědčil blokově uklá daný hnůj, výlisky, posečená zelená hmota a podobný materiál.

58

Kontrola průběhu kompostování

Je však i možnost, že teplota příliš stoupne. Neměla by však příliš překro čit 65 °C, jinak se zvyšují ztráty dusíku a je nebezpečí „samosterilizace". Existuje řada materiálů, které jsou velmi záhřevní, například chlévská mrva ze stájí s hlubokou podestýlkou, posečená zelená hmota a částečně i výlisky. Při vysokých teplotách kompost velmi snadno vysychá. Jednoduchou možností, jak zabránit příliš vysokým teplotám, je ochlazení vodou. Přehozením lze kompost rovněž asi o 10 až 15 °C ochladit. To je však jen velmi krátkodobé ochlazení, neboť překopáním opět urychlíme procesy rozkladu, což opět způsobí okamžité zvýšení teploty. Překopávání v horké fázi podporuje velmi vysoké plynné ztráty dusíku.

6.2 Vlhkost Další velmi důležitý ukazatel při týdenní kontrole kompostu je vlhkost. Orientační zkouškou (viz kap. 2.1) lze velmi snadno zjistit, zda je kompost příliš vlhký, nebo příliš suchý. Když je příliš vlhký, máme pouze možnost přimíchat suchý materiál. Velmi lehko odhadneme, kolik suchého materiálu je k tomu třeba. Zde opět použijeme orientační zkoušku a zkušenosti! Je-li kompost „totálně promočený", musíme přimíchat nejméně stejné množství suchého materi álu. Je-li kompost pouze „poněkud příliš vlhký", postačí za těchto okol ností asi 20 % suchého materiálu. Pokud máme suché piliny, postačí větši nou 10-20 % (z objemu), abychom dostali i velmi vlhký kompost opět do optimální vlhkosti. Je-li kompost příliš suchý, tak potřebuje jen zavlažit. Množství vody je opět věc zkušenosti. Když je kompost příliš suchý, použijeme nejméně 50 l/m3. To je tedy nejmenší množství!

6.3 Obsah vzduchu Dalším kritériem pro pravidelnou kontrolu kompostu je obsah vzduchu. Zásobení kyslíkem by mělo být zabezpečeno během celé doby tlení. K od hadu zásobení vzduchem jsou velmi jednoduché možnosti: • Nepříjemný nebo i dusivě zatuchlý zápach dokazuje vždy hnilobu - tedy nedostatek kyslíku. Zde je nejvyšší čas, abychom kompost překopali.

59

Obr. 15 Rozdělení teplot v kompostu • Dalším ukazatelem je pevnost materiálu uvnitř kompostu. Veškerý ma teriál by měl být stále kyprý. Pokud je hrudovitý nebo lehce stlačený, je opět nejvyšší čas pro přehození kompostu. • Další možností pro přezkoušení obsahu kyslíku je v první fázi tlení mě ření teploty - musí výrazně překročit 40 °C. Při aerobním (za přístupu kyslíku) tlení se uvolňuje totiž podstatně více energie (tepla) než za anaerobních (bez kyslíku) podmínek. Tím stoupá teplota v kompostu výrazně nad 40 °C. Velmi dobře lze tento jev pozorovat u kompostů, které se nacházejí v první (teplotní) fázi. Teplota ve střední zóně je v optimálním rozmezí (55-65 °C). Čím hlouběji zapíchneme teploměr do jádra kompostu, tím sil něji klesá teplota - až pod 40 °C. To je pak i hranice, od které převládají anaerobní podmínky. Toto jádro (pod 40 °C) by nemělo příliš narůstat, v žádném případě přes 50 % objemu kompostu, jinak musíme kompost okamžitě překopat (obr. 15).

6.4 Obsah živin a další parametry Obsah organické hmoty a živin v kompostu závisí na výchozím materiálu. Zatímco zahradní odpad poskytuje kompost spíše chudší na živiny, kom posty z hnoje a kuchyňských odpadů mají vyšší hodnotu. Nejvýše se však cení vermikompost.

60

Kontrola průběhu kompostování

Všeobecně platí, že čím jednostrannější je výchozí materiál, tím horší jsou výsledky. Kompost z různorodého materiálu je pro rostliny nejlepší. Obsah živin je uveden v tabulce 5 (podle R. Sulzbergera: Kompost und Wurmhumus). Zahrádkář spoléhá na to, že horká fáze rozkladu zahubí semena plevelů a zárodky chorob. To však nemusí platit zcela, klademe-li důraz na bezinfekčnost, například při předpěstování sadby musíme kompost dodatečně dezinfikovat. Je ještě řada dalších možností kontroly, které se však používají převážně pro výzkumné práce nebo ve speciálních kompostárnách. Pro zahrádkář ské a zemědělské kompostování je jejich význam poměrně malý, napří klad obsah kyslíku, obsah oxidu uhličitého, obsah solí, škodlivé látky a redoxpotenciál. Tab. 5 Obsah živin v kompostu (údaje v % sušiny) kompost

vermikompost

Celkový dusík (N) Celkový fosfor (P 2 O s ) Celkový draslík ( K 2 0 ) Vápník (CaO) Hořčík (Mgo) Organická hmota

0,5-1,5 0,1-0,8 0,3-0,8 1-12 0,2-3,3 20-40

1,0-3,0 0,2-3,0 0,3-2,0 1-12 0,3-3,3 30-55

Poměr C : N Hodnota pH

12-30 : 1 6,5-8

8-15 : 1 6,5-8

61


7. Stupeň zralosti a použití kompostu Pojem „zralý" je při kompostování velmi oblíbený, ale nepřesně definova telný. Když někdo řekne, že jeho kompost je zralý, potom se ihned mu síme zeptat, k čemu je zralý? Jsou totiž různé možnosti použití - když pou žijeme kompost jako mulčovací materiál, je pro tento účel „zralý" již ve stáří čtyř týdnů. Když jej jako hnojivo zavláčíme (zapravíme hráběmi), musí být pro to jistě „zralejší", a když jej použijeme k předpěstování sadby, musí být „zcela dozrálý". Je proto zřejmé, že pojem „zralý" v obecné formě neexistuje a odpovídá jen různému stupni tlení a s tím spojenými různými možnostmi použití. Při použití hraje roli především stáří kompostu. Hovoříme také o čerstvém kompostu, který má krátkou dobu tlení (2 až 6 měsíců), zralý kompost naproti tomu delší (6 až 12 měsíců). Naopak starý kompost přichází o své hnojivé účinky. Občas ještě doporučovaný dvou až tříletý kompost je už téměř bez hnojivářské účinnosti, protože organické látky se dále rozkládají až na minerální a z kompostu se stává obyčejná zemina. Kompost můžeme použít jako vhodný materiál k mulčování. K tomuto účelu lze „čerstvý" kompost použít již velmi brzo, totiž již tehdy, když do zněla horká fáze. Nejdůležitějším kritériem pro použití je nepřítomnost zá pachu v materiálu! Když například kompostujeme hnůj (mrvu), nesmíme už vnímat typický zápach hnoje! Samozřejmě jsou vidět v tomto stavu ještě zbytky slámy atd., celek má spíše vláknitou strukturu. Abychom mohli ma teriál tímto způsobem použít (rozhodit na povrch a nezapravovat), není třeba dalšího zkoumání. Používáme jej k mulčování záhonů na podzim nebo pod živé ploty a keře bobulovin a také k zakrytí mís ovocných stromů. U brambor a rajčat působí příznivě před výsadbou na jaře. Kompost můžeme také použít jako hnojivo. I zde postačí při troše zkuše ností optická kontrola. Kompost je několik týdnů ochlazený a poslední zbytky stébel slámy se začínají rozpadat. Většina kompostu má již drobtovitou strukturu. Zralý kompost lze používat pro všechny účely. Na jaře se užívá povrchově zapravený například k zelenině a květinám. V dlouholetém průměru se

62

Stupeň zralosti a použití kompostu

používá 1-2 kg, respektive 2 - 4 1 kompostu, na 1 m 2 a rok. Tím se zvyšuje obsah humusu v půdě, podporuje život v půdě a její úrodnost a rostliny jsou zásobovány všemi potřebnými živinami. Při vyšší potřebě kompostu si můžeme suroviny do kompostu obstarat mimo vlastní zahradu - chlévskou mrvu z jezdeckých stájí nebo ze země dělských podniků, staré seno, kopřivy, listí, výlisky z ovoce a z hroznů a mnohé jiné. Při zakládání nových zahrad nebo při špatných půdních poměrech potře bujeme v počáteční fázi větší množství kompostu. Zde můžeme použít až 10 kg na 1 m 2 jednorázově (odpovídá to vrstvě asi 1-2 cm). Do jamek k výsadbě a rýh k výsevu bychom měli používat kompost smí chaný s půdou v poměru 1 : 1. Kompost obsahuje totiž hodně rostlinných živin, a má proto vyšší obsah solí než půda. To je také důvodem, proč kom post pouze smíchaný s jinými látkami (písek, rašelina) poskytuje dobrou zeminu květinám. Kompost působí svou vysokou hodnotou pH proti okyselování půdy. Kyselinomilné rostliny, například rhododendrony a azalky, by měly být hnojeny proto jen kyselým kompostem z dubového listí, jiný kompost nepoužíváme. Při hnojení s kompostem musíme zohlednit následující faktory: • množství živin obsažených v půdě, • potřebu živin pro rostliny, • celkem použité množství hnojiv a kompostu. Každý zahrádkář by měl znát stav a zejména situaci v zásobení živinami v půdě. K tomu slouží rozbory půd, které provádějí půdní zkušebny ÚKZÚZ a také zemědělské laboratoře některých agrochemických podniků. Používáním kompostu zabezpečujeme rostlinám všechny potřebné ži viny. To platí zejména tam, kde zahrádkář hospodaří podle ekologických metod. Prvky ekologického zahrádkaření jsou osevní postupy s rostlinami, které poutají dusík (fazol, hrách, jetel aj.), zelené hnojení a komposty. Rozbory v některých zahrádkách ukázaly, že půda často obsahuje příliš mnoho živin, protože vedle kompostu se zbytečně používají vysoké dávky 63

KOMPOSTOVÁNI A PhČT O PŮDU

průmyslových hnojiv. To je nejen zbytečné plýtvání, nýbrž i škodlivé pro půdu a podzemní vodu. Rozbor půdy nám poskytne rychle jasno, jak dále hnojit. Pokud používáme kompost v doporučeném množství, je použití ví cesložkových hnojiv zbytečné.

7.1 Doporučení ke hnojení kompostem v zahradě Jaké vlastnosti má kompost? Komposty jsou ve srovnání s našimi půdami velmi bohaté na živiny. Vysoké obsahy živin v kompostech lze vysvětlit tím, že během procesu kompostování jsou organické látky z velké části odbourány na oxid uhli čitý nebo mineralizovány a tím je zbývající kompost obohacen minerál ními látkami. Kromě vysokého obsahu živin vykazují komposty vysokou hodnotu pH, to znamená, že mají zpravidla alkalickou reakci. Kdy používat kompost? • Kompost bychom měli aplikovat během vegetační doby, to znamená od jara až do pozdního léta. Od začátku zimy je použití méně vhodné. Ze jména bychom neměli hnojit většími dávkami, protože rostliny v „chladné roční době" téměř nepřijímají živiny a tyto se mohou snadno vyplavovat. • Pokud po sklizni v pozdním létě použijeme větší množství kompostu, je třeba postarat se výsevem zeleného hnojení o to, aby plocha hnojená kompostem měla rostlinnou pokrývku také během podzimních a zim ních měsíců. Jak používat kompost? • Kompost bychom měli vždy jen rozhodit na povrch půdy nebo jej mělce zapravit do ornice, například hráběmi nebo kultivátorem. Hlubší zapravení do půdy, například rytím, nelze doporučit, protože minerální látky se rychleji vyplavují do spodiny a v půdě je nebezpečí ložisek hniloby. To se vyskytuje zejména při použití čerstvého kompostu. • Intenzivním sekáním odebírají okrasné a sportovní trávníky neustále ži viny. Protože zakořeňují jen velmi mělce, je nutno trávníky intenzivněji hnojit a zavlažovat. Hnojení trávníků kompostem je snadné a šetrné vůči 64


životnímu prostředí. Kompost na jaře prosejeme a rozhodíme jej v dávce cca 2 1 na 1 m 2 plochy trávníku. Již po několika dnech není už kompost vidět. Půdní organismy jej zatahují do vrchní vrstvy. Kompost působí příznivě na důležité provzdušnění trávníku a jeho schopnost poutat vodu. Bylo-li při kompostování použito dostatek hmoty bohaté na dusík, jako jsou kuchyňské odpady, hnůj nebo posekaná tráva, lze druhou dávkou kompostu v létě uhradit potřebu dusíku pro trávník. Při výsadbě růží bychom měli zapravit do vrchní vrstvy půdy čtyři až šest lopat zralého kompostu na 1 m 2 . Vysazené růže zásobí po celý rok vrstva zralého kompostu o tloušťce 2 cm. K ochraně růží před mrazy můžeme na podzim ke keřům přihrnout hrubší kompost. Těmito dávkami kom postu jsou růže zpravidla dostatečně zásobovány živinami. U růží se projevuje příznivé působení kompostu zejména při potlačování škůdců. Při výsadbě ovocných stromů bychom měli přimíchat několik lopat zra lého kompostu do vrchní vrstvy půdy k zahrnutí jámy. Později lze záso bovat stromy během vegetace kompostem v dávce 2 až 3 1 na 1 m 2 . Při výsadbě náročných cibulových květin a trvalek přimícháme do půdy určené k jejich zahrnutí polovinu zralého kompostu. Když zjistíme po zději další potřebu živin a je-li třeba rostliny pravidelně hnojit, měli bychom použít ročně asi 4 1 kompostu na 1 m 2 záhonu a povrchově jej zapravit hráběmi. Také při pěstování zeleniny je kompost významným zdrojem živin. Na jaře aplikujeme kompost na celou plochu a mělce jej zapravíme do půdy. Dodatečně lze použít zralý kompost do řádků při výsevu a výsadbě, ze jména u velmi náročných druhů. Použitá dávka by měla činit u velmi náročných druhů asi 8, u středně náročných 6 a u slabě náročných 4 1 na 1 m 2 . Dále lze použít zralý kompost ke hnojení kolem rostoucích rostlin, pokud si jej pro tento účel rezervujeme. Rybízy, angrešty, maliny - při výsadbě bychom měli zapravit bohaté dávky kompostu (10 až 20 1 na 1 m 2 ) do vrchní vrstvy půdy. Ke každoroč 2 nímu hnojení lze použít 2 až 31 na 1 m pod keře během vegetace a kom post může být i polozralý.

65


• Mnohým rostlinám ve kbelících, květináčích a truhlících se nedaří v čis tém kompostu. Proto polovinu použité zeminy pro květiny nebo zahradní půdy, respektive písku promícháme s kompostem. • Pro vysev a pěstování rostlin se často používají substráty z rašeliny. I tyto zeminy si můžeme namíchat sami. Zde použijeme zralý kompost, který prosejeme ručním sítem. Zkoušku stupně zralosti kompostu lze provést pomocí řeřichového testu (viz kap. 7.2). Jako výsevní zemina slouží směs z 9 dílů písku a 1 dílu kompostu. Větší podíl kompostu se nedoporučuje, protože rostliny v zemině příliš bohaté na živiny obtížně vytvářejí ko řeny. Rostliny přesazujeme pak do směsi, která je ze stejných dílů písku a kompostové zeminy. • Je-li k dispozici jen málo kompostu, lze efektivně využít malé množství lokálním zapravením. Kompost dáme před setím do rýh (brázd), které odpovídají budoucím řádkům (obr. 16). U zahradních plodin, které se vysazují, použijeme kompost do míst výsadby rostlin. Dávka závisí na druhu rostliny. Kompost v řádcích nebo v místech výsadby rostlin je s pů dou jen málo promíchán a poskytuje klíčícím semenům a vysazeným sazenicím velmi dobré podmínky pro vývoj. To se výrazně projeví na pozdějším růstu. Rostliny také lépe překonávají nepříznivé povětrnostní podmínky během počátečního vývoje. Lokální zapravení kompostu by se mělo častěji používat než doposud. Na lehké půdě se dávkou 4 litry kompostu do místa výsadby sklizeň okurek urychlila a výnos se zvýšil o více než 20 %. Při stejném množství kompostu, ale rozhozeného na široko, byla účinnost menší.

Obr. 16 Lokální zapravení kompostu do řádků (dole) a míst výsadby (nahoře) 66


7.2 Řeřichový test O kvalitním kompostu můžeme hovořit tehdy, když nepoškozuje semena a kořeny citlivých kultur. Pro zahrádkáře je postačující jako spolehlivé mě řítko výsledek růstu řeřichy. Pěstební nádobu (asi 4 0 x 2 5 x 6 ) naplníme zkoušeným kompostem a osejeme 10 g řeřichy. Druhý a čtvrtý den nahra díme spotřebovanou vodu. Šestý den řeřichu sklidíme a zvážíme. Výnos od 60 do 100 g je dobrý a výsledek kolem 30 g je ještě dostačující. Neklíčí-li řeřicha, kompost není zralý, necháme jej buď ještě zrát, nebo jej použijeme k mulčování. Jsou-li klíčící rostliny žluté nebo hnědé, obsah živin je velmi vysoký. Kompost musíme použít pro velmi náročné rostliny (například košťáloviny a brambory).

7.3 Stanovení hodnoty pH v kompostu Nejjednodušší stanovení hodnoty pH je indikátorovými papírky. V ká dince nebo ve skleničce připravíme suspenzi vzorku kompostu o hmot nosti 10 g v 50 ml destilované vody důkladným protřepáním po dobu 10 minut. Po usazení částic kompostu určíme hodnotu pH pomocí univer zálních indikátorových papírků. Například proužek žlutého indikátoro vého papírku Universal ponoříme celý asi 3 vteřiny do zkoumaného vý luhu. Po vyjmutí počkáme, až se zbarvení ustálí a srovnáme se standardní stupnicí na krabičce. Přesnost stanovení je 0,5 pH. Zralý kompost má zpravidla hodnotu pH mezi sedmi až osmi. Hodnotu pH můžeme ovlivnit pouze mícháním výchozího materiálu nebo chemic kými přísadami. Potřebujeme-li kyselý kompost (například jako substrát pro rašeliništní kultury), lze přidávat ke směsi materiálu síran amonný jako zdroj dusíku (1 až 2 kg na 1 m 3 ). Potřebujeme-li však alkalické kom posty, přidáváme na počátku tlení 20 až 50 kg mletého vápence na 1 m 3 . V běžné zahrádkářské praxi však nemají tyto přísady žádný význam! Uvedené způsoby kontroly (zejména řeřichový test) jsou velmi důležité tehdy, když chceme kompost použít k předpěstování sadby nebo v zelinářství u citlivých kultur. Naproti tomu ke hnojení polních a ovocných plodin nám zcela postačí optická kontrola. 67

KOMPOSTOVÁNÍ A

PÉČE

O

PŮDU

K tomu ještě jedno základní pravidlo: Čím je mladší kompost, tím je vyšší jeho výživářská účinnost. Čím je starší, tím je lepší účinnost jeho humusu (vliv na zúrodňování půdy), a proto může být používán i jako substrát.

7.4 Výluh z kompostu Výluh z kompostu je dobře vyzrálý, vodou zkapalněný kompost, který se používá pro speciální oblasti výživy a ochrany rostlin. „Tekutý kompost", jak se také výluh nazývá, působí příznivě jako preven tivní „přípravek na ochranu rostlin". Rostliny pravidelně postřikujeme a jsou tak odolnější proti chorobám a škůdcům. Výluh bychom měli pou žívat především na půdách špatně oživených a nedostatečně zásobených humusem. Velmi dobré výsledky byly dosaženy v posledních letech v Rakousku, na příklad u rajčat ve fóliových krytech. Kromě vydatného hnojení kompo stem byl zde stále aplikován výluh z kompostu pomocí kapénkové zá vlahy. Takto ošetřované rostliny byly oproti porovnávaným rostlinám (s průmyslovými hnojivy) podstatně silnější a odolnější proti chorobám a škůdcům (molicím). Na těchto parcelách nebyla třeba chemická ochrana rostlin a neprojevil se sklon k obávanému pukání plodů. Hotový kompost zředíme vodou 1 : 1 0 a promícháme (například 201 kom postu do 2001 vody). Tuto břečku necháme 5 až 15 dní stát a denně bychom ji měli nejméně hodinu míchat. Nejlepší by bylo zapnout míchadlo na jednu hodinu. Následně se výluh zfiltruje a zředí vodou 1 : 10 až 1 : 50, takže jej lze apli kovat všemi postřikovači. U citlivých kultur se doporučuje postřik jednou týdně, především v době, kdy převládá vyšší nebezpečí infekce. Na bonnské univerzitě bylo již vědecky prokázáno menší napadení pů vodci houbových chorob při použití výluhu z kompostu. Dále bylo zjiš těno, že výluh z kompostu nemá přímý vliv na původce choroby. Jeho použitím se zvyšuje odolnost rostlin, tedy jejich vlastní obranná síla.

68

Dusičnany a kompost

8. Dusičnany a kompost S dusičnany můžeme mít problémy v zahradě, i když nehnojíme průmy slovými dusíkatými hnojivy. Přikupovaná statková hnojiva, nerozvážné zacházení s hnojem z vlastního chovu drobných zvířat a také zapravení zeleného hnojení mohou vést ke znečištění dusičnany. Další poznatky a lepší porozumění této tématice jsou proto potřebné.

8.1 Dusičnany jako součást koloběhu dusíku Abychom mohli účinně čelit nebezpečí hromadění dusičnanů v zelenině a podzemní vodě, je nutné vědět, za jakých podmínek dusičnany vznikají a kterými cestami se pohybují v přírodním koloběhu. Dusičnan je ion tvo řený třemi atomy kyslíku (O) a jedním atomem dusíku (N). Dostávají se do půdy buď přímo aplikací lehce rozpustných dusíkatých hnojiv, nebo se uvolňují rozkladem organických látek obsahujících dusík. Dusičnan (NOj) je rozpustný ve vodě a je velmi slabě poután půdními částicemi. Velmi snadno se pohybuje v půdě a snadno se z ní vyplavuje. Mikroorganismy v půdě a rostliny jej přijímají a organicky vážou. Umění zemědělce, za hradníka i zahrádkáře spočívá v tom, že oživuje procesy přeměny (mine ralizaci) organických látek tak, že se tvoří dostatečné množství dusičnanů pro výživu mikroorganismů a rostlin, aniž by došlo k nadbytku dusičnanů. Vlastním zdrojem a zároveň nejdůležitějším zásobním orgánem přijatel ného dusíku pro rostliny je humus. Při jeho rozkladu půdními organismy vzniká ion amonium (NH4) a později dusičnan. Kořeny rostlin přijímají obě formy a využívají je ke tvorbě organických látek (například bílkovin). Odumře-li pak rostlina, částečně ji mineralizují mikroorganismy a přitom se opět uvolňuje amonium a dusičnan. Jak tvorba dusičnanů (rozkladem organické hmoty), tak i příjem dusič nanů (v důsledku růstu rostlin) jsou biologické procesy, které ovlivňuje vlhkost, teplota, hodnota pH, obsah oxidu uhličitého a kyslíku a mnoho ji ných. V ideálním případě jsou v rovnováze procesy tvorby a rozkladu. Teprve jednostranné zdůraznění přísunu dusičnanů (použitím lehce roz pustných dusíkatých hnojiv nebo nadměrnými dávkami organických hno69

KOMPOSTOVANÍ

A

PIÍČL

o

PŮDU

jiv - kompostu a hnoje), nebo i nedostatečný příjem dusičnanů (při chy bějícím porostu rostlin) vedou k nežádoucímu obohacení dusičnany. Důsledkem jsou zvýšené hodnoty v rostlinách a podzemní vodě.

8.2 Příprava kompostu a vyplavování dusičnanů Umění kompostovat spočívá také v tom, že v organické hmotě uchováme co nejvíce obsaženého dusíku (statková hnojiva, zelené hnojení, čerstvé zahradní a kuchyňské odpady), aby byl v příštím roce k dispozici kultur ním rostlinám. V zásadě existují během kompostování dvě možnosti ztrát: Únik plynných sloučenin z kompostu a vyplavování forem dusíku, které jsou rozpustné ve vodě. Plynným ztrátám dusíku, ke kterým dochází nejprve převážně ve formě čpavku (NH 3 ), později i ve formě oxidů dusíku (NO x ), lze předejít pečlivým založením a důkladným promícháním výchozích materiálů. Také přehazování kompostu v horké fázi způsobuje plynné ztráty ve formě čpavku. Rozsah vyplavování dusičnanů z kompostu závisí na množství dusičnanů a prosakující vody z kompostu. Abychom omezili tyto nežádoucí jevy, nesmí se současně vyskytovat větší množství slouče nin dusíku rozpustných ve vodě a vysoký podíl průsakové vody. Proto by chom měli při volbě a založení kompostu respektovat tato opatření: 1. Výběr místa pro kompost s ohledem na vyplavování dusičnanů: • Volit ztuženější půdu. Poprášení místa jemnou jílovitou moučkou (bentonitem) uzavírá půdní póry a zabraňuje odtoku do půdy. • Průsaková voda nesmí nikdy povrchově odtékat a dosáhnout příkopu, vodního toku nebo dokonce oblasti pramenitých vod. • V oblastech ochrany vody musíme zabránit odtoku průsakové vody do půdy vybudováním odtokové stružky s jímkou. 2. Redukce množství průsakové vody. Tvoří ji prosakující šťáva, dešťové srážky a povrchová voda po odpočtu kapacity půdy pro vodu. • Výtok většího množství prosakující tekutiny z kompostu lze omezit peč livým kompostováním. Existuje-li přesto nebezpečí, může pomoci vrstva slámy nebo hoblin, kterou dáme pod kompost.

70

Dusičnany a kompost

• Vniknutí většího množství dešťových srážek lze redukovat korekturou tvaru kompostu (v oblastech bohatých na dešťové srážky by měl být kompost špičatý směrem nahoru), zakrytím slámou nebo materiálem k mulčování a nouzově použitím fólie odolné proti větru a nepropustné pro vodu. Fólii bychom měli použít teprve po skončení horké fáze a aby chom zabezpečili výměnu vzduchu, měla by končit několik centimetrů nad povrchem půdy. • Schopnost použitého materiálu poutat vodu lze zvýšit přídavkem látek, které poutají vodu, jen v malém rozsahu. 3. Ovlivnění tvorby dusičnanů během tlení: Množství dusičnanů, které se tvoří během kompostování a může se vyplavit, závisí na průběhu tlení a na druhu použitého materiálu. • Při výběru materiálu ke kompostování musíme dbát především na vy rovnaný poměr C : N (viz kap. 2.3). Látky velmi bohaté na dusík (hnůj, ro hovou nebo krevní moučku) promícháme proto s lehko rozložitelnými materiály obsahujícími hodně uhlíku. Dále se doporučuje přídavek jílovité půdy, aby poutala nadbytečné amonium a tím zpomalila jeho pře měnu na dusičnany.

8.3 Problémy s dusičnany při hnojení komposty Poměr C : N ve zralém kompostu se pohybuje v závislosti na výchozím materiálu a průběhu tlení mezi 20 až 30. V průběhu tlení uniká z kompostu více uhlíku než dusíku, a proto se poměr C : N během kompostování zužuje. Čerstvý kompost obsahuje často větší množství snadno přijatel ných sloučenin dusíku, zatímco ve zralém kompostu jsou živiny silně vá zány v trvalém humusu. Rozsah znečištění zeleniny a podzemní vody dusičnany nezávisí pouze na uvolňování dusičnanů. Roli zde hraje hodně faktorů a některé potřebují bližší osvětlení. Obsah dusičnanů v rostlinách závisí na intenzitě světla a teplotě. Čím více světla a čím vyšší teploty (léto), tím více se přemění dusičnanů na bílko viny. Proto je obsah dusičnanů v listové zelenině ráno vyšší než večer. V zimě jsou obsahy dusičnanů v důsledku méně světla vyšší a velmi vy-

71


soké v listové zelenině ze skleníku (konstrukce skleníků a sklo snižují do datečně využití světla). To bychom měli zohlednit při hnojení. Táb. 6 Rozdělení zeleniny podle obsahu dusičnanů Obsah dusičnanů

Druh zeleniny

velmi nízký (většinou pod 250 ppm) nízký (většinou pod 500 ppm) střední (většinou pod 1000 ppm) vysoký (většinou pod 2000 ppm) velmi vysoký (často nad 2000 ppm)

chřest, fazole, hrách, rajčata květák, okurky zelí, mrkev pór, reveň červená řepa, salát, špenát

ppm = mg na 1 kg čerstvé hmoty Přeměna dusičnanů na bílkoviny závisí na fotosyntéze. Protože tento pro ces probíhá pouze za světla, nemůžou se dusičnany v noci přeměnit. Proto je obsah dusičnanů u listové zeleniny v ranních hodinách vyšší než večer. Znečištění podzemní vody dusičnany ukazuje, že nejvyšší hodnoty jsou podmíněné roční dobou. V dlouholetých pokusech bylo zjištěno, že se vy plavuje v bezmrazém období zimy velké množství dusíku. Vysvětlení je velmi jednoduché. Zpravidla v zimě není půda osazena, respektive oseta, nedochází ke spotřebě dusíku, který se z půdní zásoby vyplavuje zimními srážkami. Je proto důležité, abychom se i v zimě postarali o rostlinnou po krývku. K tomu se hodí zejména již zmíněné ozimé obilniny (viz kap. 14). Ale i v létě dochází ke ztrátám dusíku, kterým nelze zcela zamezit. Rostlinná pokrývka v létě a hnojení dusíkem přizpůsobené potřebě rostlin udržují ztráty vyplavením v přiměřeném rozsahu. Také půdní druh, tedy otázky, zda se jedná převážně o písčité, hlinité nebo jílovité stanoviště, bychom měli při hnojení kompostem zohlednit. Písčité půdy mají vysoký podíl hrubých pórů, které jsou zpravidla zapl něny vzduchem, který podporuje intenzivní přeměnu organické hmoty a tím tvorbu dusičnanů. Rychlý odtok vody za deštivého počasí vede pak k zesílenému vyplavování. Proto bychom měli dávat přednost malým a častějším dávkám kompostu.

72

Dusičnan]/ a kam post

Otázky znečištění dusičnany ve výživě a životním prostředí jsou dnes celo světově známy. Obsah dusičnanů v zelenině lze snížit šetrným dusíkatým hnojením a správnou dobou sklizně. Z vlastní zahrady by se měla zelenina připra vovat pokud možno čerstvá a zelenina s vysokým obsahem dusičnanů by se neměla ohřívat. Jak již bylo několikrát uvedeno, dusík je v půdě lehce pohyblivý a rychle se vyplavuje v důsledku vysokých dešťových srážek nebo nesprávné zá vlahy do podzemní vody. Příliš vysoké obsahy dusičnanů v podzemní vodě a tím v pitné vodě poškozují zdraví a musíme jim zabránit. Pro snížení dusíku v půdě a rostlině se doporučuje: • pěstování zeleniny na plně osluněných záhonech, • hnojení dusíkem podle potřeby rostlin, • vyzrání kultur do plné zralosti, • sklizeň ve večerních hodinách, respektive přímo před přípravou, • odstranění košťálů a listové nervatury, • vaření a blanžírování, • nevyužívat vodu po vaření zeleniny.

73

KOMPOSTOVANÍ A

PLČE

O

PŮDU

9. Časté otázky a možné chyby Při dodržení zásad správného kompostování by neměly nastat žádné po tíže. Přesto se objevuje stále řada otázek, které bychom chtěli souhrnně zodpovědět. V kompostu nedojde k zahřátí nebo jen slabě. Nejčastější příčinou je založení kompostu za přílišného vlhka a tím nedo statku vzduchu - pak je nutno přidat suchý materiál a promíchat. Může to být i tím, že materiál je příliš kyprý (například kompost ze slámy) - sešlapujeme jej a případně zalejeme. Třetí možnost je v tom, že byl použit velmi starý a částečně zetlelý materiál (například chlévský hnůj, který byl již rok na polním hnojišti). Zde je zcela normální, že se hromada už nezahřeje, protože horká fáze už dávno proběhla. Kompost zapáchá. V zásadě kompost nesmí nikdy zapáchat. Jsou však různé materiály, které mohou při zakládání kompostu obtěžovat zápachem. Sem patří zejména hnůj prasat a také trus drůbeže. Několik hodin po promíchání bychom ne měli už žádný zápach vnímat. Pokud k tomu přesto došlo, jsou zde tři možné chyby: • Výchozí materiál byl příliš bohatý na dusík. To je v případě samotného trusu drůbeže nebo směsi s podestýlkou z rozřezané slámy. • Uhlík z výchozího materiálu se ve srovnání s dusíkem příliš pomalu roz kládá. Zde je opět chyba při promíchání materiálu, například trusu drů beže s podestýlkou z pilin. • Hromada je příliš vlhká a hnije. Na rozdíl od obou předchozích možností se zde nejedná o typický pronikavý zápach čpavku, ale o hnilobný zá pach. Kompost nevoní po lesní půdě. Je totiž ještě příliš málo zralý. Lesní vůni způsobují aktinomycety, které osídlují kompost až v poslední fázi zralosti, asi za 4 týdny po odeznění horké fáze. 74

Časté otázky a možné chyby

Může časté přehazování škodit? Každé přehození v horké fázi způsobuje plynné ztráty dusíku (čpavku). Čím častěji se v této fázi přehazuje, tím jsou větší ztráty. Protože přehazo vání je pracovně náročné, v praxi s tím nejsou žádné problémy. Lze použít plesnivé nebo chorobami napadené materiály? Ano, všechny plísně a škodlivé houby, které se vyskytují v přírodě, se mo hou v kompostu během horké fáze bez problému rozložit a zpracovat. Také jedy vytvořené v přírodě (toxiny) nejsou převážně žádným problé mem. Pouze u několika chorob rostlin (bakteriální spála růžovitých, šarka) je zákonem předepsáno, že napadené rostliny, respektive části rostlin, je nutno spálit. Další informace jsou v kapitole 10. Můžeme lákat komposty různou havěť nebo škůdce? Při správném kompostování ne. Za povšimnutí stojí, že hraboši a rejsci rádi v zimě vyhledávají teplé komposty jako příbytek, nikdy se to však ne stalo problémem.

75


10. Choroby, škůdci a plevele v kompostech Předchozí informace uvádějí, že v první fázi tlení, zejména u stájových hnojiv, mohou být teploty během krátkého období velmi vysoké, potom mohou opět rychle klesnout. V zahradnictví se diskutuje, zda mohou tyto vysoké teploty zničit semena různého plevelu. Veterinární hygienu zase zajímá, zda přežívají zárodky chorob v kompostu, zejména když obsahuje hnůj prasat nebo odpady. Pro tyto výzkumy se ukázala sněť slezinná, antrax (Bacillus anthracis), jako zajímavý, i když nanejvýš nebezpečný objekt. Ta může v půdě přetrvávat ve formě spor 70 let a neztrácí i při teplotách 180 °C ihned svoji plnou vi rulenci (nakažlivost). K pokusným účelům byl tento bacil jednak přímo vpraven do kompostovaného materiálu, dále byl vložen do kompostu v zatavených skleněných ampulích. Podle Knolla (cit. Heynitz, K.: Kompost im Garten) bylo zjištěno, že při obsahu vody od 40 do 60 % a aerobním tlení (za přístupu vzduchu) nebyl bacil antraxu přímo v kompostu prokázán až po 17 dnech a ve skleněné ampuli po 28 dnech. Tento překvapující výsledek umožňuje závěr, že sama teplota v kompostu nebyla rozhodující. Při zničení zárodků chorob hrají roli ještě jiné faktory. Ty je třeba hledat v okruhu působnosti aktinomycet a jiných organismů. V této souvislosti a také při otázkách týkajících se krmení zvířat bylo zjiš těno, že houby a také určité bakterie produkují antibiotické produkty lát kové přeměny, které přispívají rozhodujícím způsobem k „biologickému efektu samočistění". Tyto inhibitory (látky, které zpomalují určitou reakci), které jsou silně zastoupeny zejména na povrchu, mohou být v laborator ním pokusu izolovány a jednoznačně prokázány. K lepšímu rozlišení pou kazuje Knoll na následující rozmezí teplot, které objasňuje vzájemný vztah mezi teplotou a antibiózou (negativní působení na původce choroby). V prvním rozmezí teplot (I) nelze zajistit dezinfekci, k ní však postačí vy soké teploty ve IV. zóně. Avšak v II. a III. tyto teploty doplňují antibiotické inhibitory, které společně rychle likvidují zárodky chorob. Problémy veterinární medicíny a hygieny se dotýkají zahrádkáře jen ve výjimečných případech. V zahradě se spíše objevuje otázka přenosu cho rob rostlin, například často se vyskytující nádorovitosti košťálovin. Je to 76

Choroby, škůdci a plevele v kompostech

Tab. 7 Teploty při mikrobiologických procesech tlení (dle Knolla 1968) Teplotní zóna

Zóna tlení

Hygienická klasifikace

I pod 45 °C II 45-55 °C III 55-65 °C IV 65-80 °C

chladné tlení střední teplota střední teplota horké tlení

plná virulence, bez dezinfekce biochemická dezinfekce biofyzikami dezinfekce termická dezinfekce

nebezpečná houbová choroba všech košťálovin, která vniká z půdy do ko řenů, vede ke tvorbě nádorů a po rozkladu se spory opět uvolňují v půdě nebo v kompostu. Tuto otázku nelze jen omezit na napadení houbami. Viry, bakterie a živo čišní škůdci nejsou ve svých projevech méně nepříjemní. Dále jsou to se mena plevele, která při nesprávném kompostování mohou být nebezpe čím pro zahradu. Viry škodící rostlinám se vyskytují na mnoha zahradních rostlinách, při čemž virus mozaiky je známý nejen na fazolích, květáku, okurkách, salátu nebo cibuli. Většina virů je příliš citlivá, a nemůže proto v půdě překonat delší dobu nebo dokonce proces kompostování. Výjimkou je ovšem virus tabáku, který odolává také vysokým teplotám a překonal průběh tlení v kompostem. Bakteriální choroby napadají mimo jiné salát (bakteriální hniloba salátu), brambory (bakteriální hniloba, černá noha) nebo košťáloviny (hnědá bak teriální hniloba košťálovin). Protože bakterie, které poškozují rostliny, ne mohou vytvářet trvalé orgány, lze předpokládat, že nemohou přestát ob vyklé teploty v kompostech. Mezi škodlivé houby na prvém místě patří nádorovitost košťálovin. Ale i padání klíčních rostlin mnoha košťálovin, plísně, bílá sklerotiniová hni loba salátu, rez fazolová a jiné tvoří odolné trvalé spory a zůstávají života schopné i po procesu tlení. Živočišné škůdce, zejména kořenová háďátka, která se vyskytují na mnoha druzích zeleniny, zkoumal Menke (cit. Heynitz, K.: Kompost im Garten) v prů běhu tlení. Nikdy však nepřežila tyto teploty. Plžům slouží kompost často jako vítaný úkryt, využívají jej také ke kladení vajíček. Teplota nad 45 °C (uvnitř hromady) je usmrcuje. Protože tyto teploty se nedosahují na povrchu kompostu, doporučuje se před použitím kompostu odstranit vrchní vrstvu (2-3 cm) a tento materiál dát do středu 77

KOMPOSTOVÁNÍ A

pía:

o

PŮDU

nově zakládaného kompostu. Tak se nemohou s kompostem dostat žádná vajíčka plžů do zahrady. Potkani a myši - strach před hlodavci je často přehnaný. Převážně je při láká zápach nebo v zimě teplo kompostu. Proto bychom měli zbytky jídel jen z domácnosti dávat pouze dovnitř hromady. Před kompostováním by chom je měli poprášit popelem ze dřeva nebo zabalit do papíru. V problé mových oblastech chrání před nezvanými hosty uzavřené kompostéry. V zahradnictví se často požaduje, aby kompostová zemina neobsahovala semena plevelů. To však neodpovídá skutečnosti. Při správném kompo stování lze však množství plevele výrazně snížit. Důležitou roli má přitom obsah vody v kompostovaném materiálu, neboť navlhlá semena mají in tenzivnější látkovou výměnu, což má za následek jejich větší citlivost. Semena dříve klíčí a rychleji odumírají. Dále se předpokládá, že na života schopnost semen působí nepříznivě houby a bakterie, patrně také inhibi tory. Kromě toho může důkladné promíchání při každém přehození a ná sledné zahřátí přispět hodně k požadovanému úspěchu. Potřebujeme-li zeminu zcela bez plevele k předpěstování sadby, je třeba provést její dezinfekci. Většina nakupovaných pěstebních substrátů je ste rilní a dezinfekci nepotřebuje. Jestliže ale nejsou dezinfikovány výrobcem nebo používáme-li substráty vlastní, je jejich dezinfekce vždy potřebná. Provádí se buď dezinfekce tepelná, nebo chemická. Tepelnou dezinfekcí se většinou rozumí propařování půdy. Provizorně se půda může propařovat například v pařácích určených k vaření brambor nebo v hrncích pro zavařování konzerv. V menším množství lze půdu tepelně dezinfikovat i v kuchyňských elektrických nebo plynových troubách. Aby tepelná dezinfekce byla účinná, je třeba dodržovat určité zásady. Celý objem propařované zeminy by měl být zahřát na teplotu 90 až 100 °C, a to na dobu minimálně půl hodiny. Dále je vhodnější dezinfikovat půdu již s vyšší počáteční teplotou a zásadně nikdy ne půdu zmrzlou. Při zvýšených teplotách dochází v půdě k uvolňování dusíku, nikdy propařovanou půdu nehnojíme dusíkem (před ani po propařování). Propařenou půdu je vhod nější používat ( zejména k výsevům) až za 2 nebo 3 týdny po propaření. Kromě tepelné dezinfekce je možné použít i chemickou dezinfekci. V sou časné době lze prakticky použít jen přípravek Basamid granulát podle návodu. 78

Zlatá pravidla kompostování

11. Zlatá pravidla kompostování 1. Téměř všechny organické odpady z domácnosti a zahrady jsou vhod ným materiálem ke kompostování, pokud nejsou znečištěny škodli vými látkami. 2. Při zakládání kompostu musíme dbát na vyvážený poměr mezi „zele ným" materiálem bohatým na dusík a „hnědým" materiálem, který je bohatý na uhlík. 3. Rozdrcení materiálů před založením kompostu urychluje tlení a usnad ňuje práci při přehazování. 4. Místo ke kompostování by mělo být v polostínu a mělo by být do stupné za jakéhokoliv počasí. 5. Vzduch potřebný ke tlení se dostává do kompostu, když materiály ke kompostování zakládáme v kyprém stavu na vrstvu rozdrcených zbytků dřevin. 6. K urychlení tlení zpravidla postačí, když přimícháme několik lopat zahradní půdy nebo kompostu. 7. Při zakládání a ošetřování kompostu dbáme na stejnoměrnou vlhkost materiálů. 8. Aby kompostované materiály vlivem slunce a větru nevyschly a živiny se vlivem deště nevyplavily, kompost zakryjeme půdou nebo vrstvou trávy. 9. Při přehazování během kompostování se materiály nově promíchají a do kompostu se přivádí vzduch. 10. Podle počátku, složení materiálů, péči a také účelu použití lze kompost používat již po 3 až 6 měsících.

79


12. Další organická hnojiva V zahradě přicházejí v úvahu jako organická hnojiva zejména kompost a zelené hnojení, kterým je věnována tato příručka. Dále jsou to sklizňové zbytky, chlévský hnůj a rašelina. V zásadě lze k jejich významu říci, že pře devším v zelinářských zahradách je pravidelné organické hnojení bez podmínečně nutné. Stálým obděláváním půdy se totiž podporuje činnost mikroorganismů a tím se rychleji rozkládá organická hmota než v země dělské půdě. Různá organická hnojiva se částečně rozlišují rychlostí rozkladu a přede vším v obsahu a účinnosti jejich živin (tah. 8 a 9). Vikvovité rostliny (leguminózy) dodávají do půdy dusík, který poutají ze vzduchu. Po zapravení do půdy a jejich rozkladu může tento dusík využít následná plodina. I když množství přijatelného dusíku je velmi rozdílné, lze vycházet z toho, že zásoba dusíku po pěstování leguminóz je tak vy soká, že není třeba dodatečné hnojení dusíkatými hnojivy. U leguminóz je z důvodu ochrany životního prostředí velmi důležité dát přednost zapra vení až na jaře před podzimem s následným možným vyplavením dusíku během zimy. Sklizňové zbytky hodnotíme podobně jako zelené hnojení. Pokud neexis tuje nebezpečí těžko likvidovatelných chorob, lze sklizňové zbytky ihned zapravit na místě, cesta prostřednictvím kompostu není bezpodmínečně nutná. Dusík ze sklizňových zbytků (asi 0,2 kg N/100 kg sklizňových zbytků) se po zapravení v létě rychle uvolňuje a je k dispozici pro následnou plodinu. Pěstujeme-li potom zeleninu s poměrně malou potřebou dusíku (napří klad salát) po plodině, která byla dobře hnojena a zanechala hodně skliz ňových zbytků (například květák), potom můžeme hnojení dusíkem vý razně snížit nebo zcela vypustit. Chlévský hnůj je velmi cenným hnojivem, pokud ho můžeme získat. Velká výhoda chlévského hnoje oproti průmyslovým hnojivům je zejména (po dobně jako u kompostu) v tom, že dusík se vyskytuje v pomalu působící formě. To platí i pro některá organická obchodní hnojiva, například pro ro hovou moučku.

80

Další orgamckd hnojiva Další výhoda chlévského hnoje spočívá v tom, že obsahuje kromě všech zá kladních živin také stopové prvky. V zahradách, kde se pravidelně hnojí chlévským hnojem, je proto riziko nedostatku stopových prvků velmi malé. Chlévský hnůj má ovšem nevýhodu, že se živiny (zejména dusík) uvolňují i tehdy, kdy je rostliny nepotřebují. Tub. 8 Výběr statkových hnojiv pro zahrádkáře Průměrný obsah v % Chlévský hnůj-směs Hnůj skotu Hnůj koní Hnůj ovcí Hnůj koz Trus králičí Trus holubů a slepic Trus kachen a hus Sušený trus slepic

Dusík

Fosfor

N

P2O5

Draslík K.O

Vápník CaO

Hořčík MgO

0,5 0,6 0,6 0,8 0,7 0,5 1,7 0,8 3,8

0,3 0,3 0,3 0,3 0,4 0,4 1,6 1,0 2,6

0,6 0,7 0,6 0,8 0,7 1,1 0,9 0,8 3,9

0,6 0,3 0,3 0,4 0,3 0,6 2,0 1,3 5,2

0,2 0,2 0,2 0,2 n.z. n.z. n.z. n.z. 0,7

Vysvětlivky; obsah živin v % se rovná kg živin ve 100 kg hnojiva n.z. - obsah hořčíku není známý Kromě toho obsahuje 1 q chlévského hnoje stopové prvky v g: Mangan Mn 3-5

Měď Cu 0,2-0,5

Kobalt Co 0,02

Bor B 0,3-0,6

Molybden Mo 0,01-0,05

Zinek Zn 1-2

Tab. 9 Některá organická obchodní hnojiva Průměrný obsah v % Rohová moučka Kostní moučka Krevní moučka Guano Štětiny Peří Řepkový šrot Ricinový šrot Vysvětlivky:

+

Org. látky

N

PA

KJO

CaO

MgO

98 30 80 50

14 3 12 6 11 12 5,5 6

i 20 1 12 2,5 2,5

-

6 30 -

0,5 0,6 0,8 3

+ +

80 80

0,7 2

-

-

-

1,5

-

-

-

-

-

(přesný obsah není znám) 81

KO\ur)>invA\íA

PÍLE

O

runu

Na lehkých půdách by se proto neměl zapravovat na podzim, ale až kon cem zimy, abychom zabránili vyplavování dusičnanů. Přitom musíme re spektovat také hygienická hlediska, například nepoužívat čerstvý chlévský hnůj ke kořenové zelenině nebo k salátu. Chlévský hnůj se hodnotí jako nejlepší bakteriální hnojivo. Je to proto, že obsahuje velké množství mikroorganismů a dostatečnou zásobu výbor ného energetického a živinného materiálu pro bakterie. Tím se právě vy světluje jeho pronikavý účinek na zúrodňování půdy, zvláště při oživo vání mrtviny při prohlubování ornice. Rašelina se v půdě nerozkládá tak rychle jako chlévský hnůj nebo zelené hnojení, takže její příznivé působení v půdě je delší. Samotnou rašelinou ovšem nedodáváme živiny. Při pravidelném přísunu vysokých dávek rašeliny je třeba kontrolovat zásobenost půdy vápníkem, protože může dojít k jejímu okyselování. Kromě toho existují další hnojiva organického původu, například rohová moučka. Toto obchodní hnojivo obsahuje živiny v pomalu působící formě. Obsah živin je však podstatně vyšší než v kompostu a chlévském hnoji, proto se dávkuje jako průmyslová hnojiva podle návodu na obalu.

82

Péče o půdu

13. Péče o půdu 13.1 Význam půdy Bez půdy není zahrada. Na zahradní půdě pěstujeme užitkové a okrasné zahradní plodiny. V půdě rostliny zakořeňují a odebírají z ní vodu a živiny. Často si zahrádkáři pletou pojmy: pozemek, zemina (zem) a půda. Poze mek je část půdního fondu, zaregistrovaná u okresního pozemkového úřadu. Pozemek se může využívat jako dvůr, zastavěná plocha, louka, pole, zahrada a zahrádka. Zemina (zem) představuje část půdy vytrženou z přírodního prostředí (například vzorek půdy), nebo uměle vytvořenou člověkem (půdní substráty, zemina v květináči). Půda je přírodní útvar, podobně jako horniny, rostliny a zvířata. Nachází se na polích a loukách, v lesích a zahradách. Půdní úrodnost je prvořadým předpokladem úspěšného pěstování za hradních rostlin. Od kvality, úrodnosti půdy závisí charakter, význam a užitkovost zahrady. V zahradách s nekvalitními půdami pěstujeme více okrasných rostlin. Na úrodných půdách užitkové rostliny poskytují vy soké výnosy. Zahradní půda je součástí našeho životního prostředí. Zahrada musí být vždy přirozeně pěkná a účelná. Jen tehdy plní svoje hospodářské a spole čenské poslání. Zahradní půda by proto měla být vždy obdělaná a kul turně upravená. Zaplevelená, pokrytá odpadky vzbuzuje pohoršení a hyzdí okolí.

13.2 Složení půdy Základními složkami půdy jsou pevné, kapalné a plynné látky. Pevné látky tvoří 50-85 % půdy. Kapaliny nebo půdní roztok představují 10-45 % z celkového objemu půdy. Plynné látky (půdní vzduch) vyplňují 5-40 % prostoru půdy. Nejpříznivější poměr mezi pevnými, kapalnými a plyn nými látkami je 10 : 7 : 3 (50 % : 35 % : 15 % objemu půdy). Přebytek vody a tím nedostatek vzduchu škodí většině zahradních rostlin.

83


Půda vzniká ze dvou různých výchozích materiálů: z neživé horniny a z or ganických látek. Horniny zvětrávají v průběhu mnoha let fyzikálními, che mickými a biologickými procesy na tak zvanou minerální půdu. Organické látky tlejí za přístupu vzduchu, respektive mění se za nepřístupu vzduchu na humus. Minerální a organická půda se nevyskytuje v přírodě odděleně, nýbrž se míchá, zejména ve vrchní vrstvě půdy na zahradní půdu.

13.3 Určení půdního druhu Abychom naše zahradní půdy správně obdělávali, ošetřovali a hnojili, mu síme znát druh půdy. Přesnou analýzu lze provést pouze v laboratoři. Půdní druh si však může přibližně určit každý zahrádkář. Vysušenou půdu smícháme s vodou v poměru 3 : 1 a uděláme šišku (obr. 17). Lehká půda - ze zeminy se nedá udělat šiška a v půdě je cítit písek. Středně těžká půda - šiška z půdy se dá stočit do kruhu, avšak praská a láme se. Půdní hmota je křehká. Těžká půda - vyválená šiška se dá tvarovat aniž by se lámala. Těsto se lepí na prsty. Podle obsahu jílu rozdělujeme sedm základních půdních druhů: písčitou, hlinitopísčitou, písčitohlinitou, hlinitou, jílovitohlinitou, jílovitou a jíl. Písčité a hlinitopísčité půdy nazýváme také lehkými půdami. To proto, že se lehko obdělávají, to je ryjí a kypří. Voda do nich lehko zasakuje a rychle se vypaří. V půdě se udrží málo vody, ale hodně vzduchu. Půdy se na po vrchu rychle ohřívají i ochlazují. Živiny se z nich lehko vyplaví a organické látky rychle mineralizují (shoří) na oxid uhličitý a vodu.

Obr. 17 Vizuální určení půdního druhu

84

Péče o půdu

Písčitohlinité a hlinité půdy jsou středně těžké půdy. Mají optimální fyzi kální vlastnosti. Dostatečně poutají vodu a jsou také dobře provzdušněné. Soudržnost půdy je výhodná pro zakořeňování rostlin. Dobře poutají ži viny, které se postupně uvolňují pro rostliny. Organické látky se mění vět šinou na humus. Jílovitohlinité, jílovité půdy a jíl považujeme za těžké půdy, neboť se těžko obdělávají. Jsou to půdy málo propustné pro vodu i vzduch. Poutají hodně vody, ze které je jen menší část dostupná rostlinám. Jejich provzdušněnost je malá, a proto jsou často zamokřené a studené. Protože se velmi slehávají, při jejich vysychání vznikají velké trhliny. Za vlhka se lepí na nářadí a za sucha jsou velmi pevné. Organické látky se jen pomalu humifikují. V zahradě s velmi lehkou půdou můžeme na podzim zvýšit obsah jílovitých částic. K známějším způsobům zúrodňování patří slinování. Slin je vápenatá, jílovitá a prachovitá zemina. Místo slinu můžeme použít také mletou opuku, mletý čedič, čedičový tuf nebo saturační kaly. Tyto meliorační hmoty se používají do kyselých písků v dávce 40-60 kg na 1 m 2 . Karbonátové písky (bez potřeby vápnění) zlepšujeme nejlépe rybničním bahnem nebo jílovitými usazeninami z vodních nádrží, které nutno před použitím chemicky přezkoušet a biologicky otestovat. A to zejména tehdy, 2 když používáme meliorační dávky hmoty, to je asi 50 kg na 1 m , kterými zvyšujeme obsah jílu v půdě aspoň o 10 %. Výhodné je bahno a usazeniny před použitím kompostovat s organickými látkami. Písčité půdy můžeme obohacovat o organickou hmotu každoroční aplikací vysokých dávek organických hnojiv až do dosažení 2 % humusu v půdě. Ke tvorbě stabilního humusu jsou nejvhodnější komposty a vyzrálý chlévský 2 hnůj, méně vhodná je sláma a zelená hmota. Dávky jsou 5-10 kg na 1 m . Těžkou půdu s obsahem nad 45 % jílovitých částic zlehčíme přidáním písku. Pro kyselé jílovité půdy nejvíce vyhovuje jemnozrnný vápencový písek. Jílovité půdy s obsahem uhličitanů (tzv. karbonátové) vylehčujeme jakýmkoliv pískem. Orientačně je třeba vědět, že ke snížení obsahu jílu o 10 % ve vrstvě 20 cm potřebujeme na 1 m 2 7 0 - 9 0 kg jemnozrnného písku (1 m 3 písku má hmotnost 1 800 kg). Rovnoměrným posypáním po povrchu půdy vznikne asi 4 - 5 cm vysoká vrstva písku, kterou rytím doko nale promícháme s půdou.

85


Zapravování kompotu a zeleného hnojení zvyšuje provzdušnění a snižuje sléhavost půdy. Těžké půdy na podzim zryjeme na velké hroudy. Mráz hroudy rozloží a na jaře bude mít půda drobtovitou strukturu. Aby taková struktura vydržela co nejdéle, půdu nastýláme.

13.4 Udržování a zvyšování úrodnosti půdy Pro bohaté sklizně a optimálně rostoucí a kvetoucí okrasné rostliny je důle žitý nejen druh půdy, ale i její úrodnost. Pod pojmem úrodnost půdy ro zumíme schopnost půdy zásobovat rostliny vodou a živinami. Čím je půda úrodnější, tím lépe může rostlinám zabezpečovat tyto ekologické činitele. Úrodnost půdy příznivě ovlivňuje vysoký obsah humusu, organické hno jení (zelené hnojení, zapravení sklizňových zbytků, komposty atd.), šetrné obdělávání půdy, správný osevní postup a biologická ochrana rostlin. Humus v půdě vzniká přeměnou organické hmoty dodané organickým hnojením a rozkladem kořenových a sklizňových zbytků. Část humusu, označovaná jako živný humus, se každoročně spotřebovává mineralizačními pochody. Živný humus je zdrojem výživy pro půdní organismy a pů sobí příznivě na zásobování rostlin živinami. Při přeměně půdními orga nismy a mineralizací uvolňuje živný humus dusík, fosfor, síru a stopové prvky v přijatelné formě pro rostliny. Dále vznikají rostlinné hormony a antibiotika, která mohou přijímat přímo rostliny. Tyto účinné látky zvy šují odolnost rostlin vůči chorobám a škůdcům, a přispívají tak ke zdra vému růstu a dobré kvalitě rostlin. Tah. 10 Hodnocení obsahu humusu v zahradní půdě Lehké půdy

Středně těžké a těžké půdy

Hodnocení

Barva půdy

pod 1,0 % 1,0 až 3,0 % nad 3,0 %

pod 2,0 % 2,0 až 4,0 % nad 4,0 %

slabě humózní průměrný obsah optimální obsah

světle šedá tmavě šedá tmavě hnědá

Optimální obsah humusu je tedy více než 3 % v lehkých a více než 4 % ve středně těžkých a těžkých zahradních půdách. Tento obsah humusu mají obsahovat půdy až do hloubky 0,3-0,6 m. 86

Péče o půdu Trvalý humus je tmavě zbarvený, spojuje se s půdními minerály a je velmi odolný vůči biologickému rozkladu. Obsahuje velkou zásobu živin, které se pomalu uvolňují pro rostliny. Proto se vyplavuje podstatně méně živin než z půdy bez trvalého humusu. U lehkých půd zlepšuje strukturu půdy a zvyšuje jejich schopnost poutat vodu a živiny. Těžké půdy se stávají po réznějšími, zlepšuje se jejich provzdušnění a záhřevnost, tvoří se také sta bilní struktura půdy. Trvalý humus má mnohostranný charakter účinných látek. Zvyšuje biolo gickou aktivitu a je životním prostorem pro druhově bohatý svět mikroor ganismů, které potlačují v půdě škodlivé organismy. Lze shrnout, že živný a trvalý humus příznivě ovlivňuje strukturu půdy, dy namiku živin, biologickou aktivitu, zdraví půdy i rostlin a výnosovou jistotu. Úkolem zahrádkáře je proto pečovat o dobré zásobení půdy humusem. Jak toho lze dosáhnout? Především musíme dbát, aby se dostal do půdy dostatek organické hmoty. Dochází k tomu při správné přípravě a použití kompostu. Dále je důležité šetrné obdělávání půdy, aby nenarušovalo půdním organismům jejich aktivitu. To znamená neokopávat a nerýt pří liš často a také příliš hluboko. Nejvyšší aktivita půdních organismů se na chází v hloubce půdy 10-15 cm. Je třeba si uvědomit, že organismy v půdě jsou nejaktivnější při teplém a vlhkém počasí. Kvůli ochraně půdy před vyschnutím a ochlazením se doporučuje ji stále udržovat zakrytou pomocí vegetace nebo mulčování.

87

KOMPOSTOVÁNÍ A PÍXT. O PŮDU

14. Zelené hnojení - zlepšování půdy rostlinami Zelené hnojení není vlastně forma hnojiva (kromě vikvovitých rostlin, které poutají dusík), nýbrž možností, jak zlepšovat půdu. Na zelené hno jení lze používat různé rostliny, které mají rozdílný vliv na půdu. Například slunečnice, ředkev olejna a hořká lupina kypří půdu, neboť hlu boko koření, aksamitník a měsíček mohou potlačovat háďátka. Jiné tak zvané leguminózy (hrachy, fazole, vikve, jetel, lupiny) jsou důležitými do davateli dusíku pro zahradu. Dusík ze vzduchu do organické formy pou tají určité bakterie, které žijí na kořenech leguminóz. To lze dokonce vidět, protože bakterie, které vnikají do jemného kořenového vlášení rostlin, tam vytvářejí hlízky. Leguminózy pěstujeme v osevním postupu před velmi náročnou zeleninou (například košťáloviny, rajčata, okurky). Místo abychom nechali půdu ležet úhorem, měli bychom každou volnou plochu v zahradě osít rostlinami na zelené hnojení, které by se mělo stát pevnou součástí osevního sledu. Půda je zastíněna, při dešťových sráž kách se tak silně nezabahňuje a snižuje se nebezpečí eroze. Protože zelené hnojení neslouží k výživě lidí a ani ke krmení zvířat, tedy se nesklízí, dodáváme do půdy organickou hmotu. Tím stimulujeme půdní organismy v jejich činnosti, a tak vzniká humus. Ten na sebe váže živiny a chrání je před vyplavováním. Zásobení půdy vodou se zlepšuje. Lehké půdy mohou v důsledku přísunu humusu poutat více vody a těžké půdy jsou propustnější. Mezi výhody zeleného hnojení patří ochrana před erozí, zastínění půdy, pest rost osevního postupu (úloha tak zvaného přerušovače) a omezení háďátek.

14.1 Kritéria pro výběr rostlin na zelené hnojení K dispozici je značné množství rostlin na zelené hnojení. Výběr bychom měli provádět podle následujících kritérií. 14.1.1 Roční období Jednoleté rostliny na zelené hnojení můžeme vysévat během vegetační doby až do srpna. Protože nejsou odolné vůči mrazu, zmrznou při prvním 88

Zelené hnojení - zlepšování p&dy rostlinami mrazu a zůstávají během zimy jako ochranná pokrývka půdy. Jako přezimující výsevy lze doporučit ozimé obilniny (například žito), ozimé vikve nebo směsku na zelené hnojení. Přezimující rostliny chrání půdu před po větrnostními vlivy, přijímají dusík a chrání tuto živinu před vyplavením do podzemní vody. Obilí je z pěstitelského hlediska ideální, protože není příbuzné se žádnou zeleninou, takže nedochází k nežádoucímu šíření cho rob zeleniny. Ozim lze vyšít do poloviny až konce října. Je třeba však uvést, že tyto rostliny vytvářejí velmi hustou kořenovou soustavu. To je sice pro půdu velmi dobré, ale později pracovně velmi náročné při zapravování, respektive odstraňování. Proto bychom měli tyto rostliny v přídomní zahrádce vysévat jen tehdy, když můžeme půdu později mechanizovaně obdělávat. 14.1.2 Vikvovité rostliny (leguminózy) Nejúčinnější jsou ve směsce (například v landsberské směsce z jílku mnohokvětého, inkarnátu a vikve ozimé). K obohacení půdy dusíkem dochází jen při delším trvání plodiny. Vikvovité bychom neměli pěstovat před nebo po vikvovitých (respektovat osevní postup, nejméně 4 roky pře stávka mezi vikvovitými) a vzhledem k nebezpečí hromadění dusičnanů také před plodinami, které hromadí dusík (špenát, salát, červená řepa, reveň). Kvůli nebezpečí vyplavení dusíku do podzemní vody nesmíme vikvo vité rostliny na podzim zapravit do půdy. 14.1.3 Kypření půdy Zejména při zakládání nové zahrady se doporučuje dodatečně k mecha nickému kypření půdy zelené hnojení hlubokokořenícími rostlinami, jako jsou slunečnice, ředkev olejna, lupiny nebo směska, ve které jsou jak hlubokokořenící, tak i mělcekořenící rostliny (například směska z vikvovitých, jetele a květin). To platí nejen pro nové výsadby. Použitím směsek využí váme příznivého vlivu několika druhů rostlin. 14.1.4 Včelí pastva Jako dodatečný užitek zeleného hnojení lze uvést včelí pastvu, když pou žijeme semena květin. Vhodné jsou vikve, slunečnice, měsíček, aksamitník, brutnák aj. Velmi vhodná pro zeleninovou zahradu je svazenka, neboť není příbuzná se žádným druhem zeleniny. 89


14.1.5 Zdraví rostlin Z tohoto hlediska je třeba respektovat výběr rostlin na zelené hnojení v osevním postupu a smíšené kultuře. Hořčice, řepka, ředkev a řeřicha, i když se to často doporučuje, nemají co hledat v zeleninové zahradě. Všechny brukvovité (křížokvěté rostliny) jsou příbuzné s košťálovinami a podporují jejich nádorovitost. Musíme proto stále dbát na to, že rostliny ze stejné čeledi se nemají po sobě na temže místě pěstovat (například slu nečnice nebo měsíček před nebo po salátu). Jak již bylo uvedeno, uvolňují se při rozkladu organické hmoty látky, které mohou zdraví rostlin pozi tivně, ale i negativně ovlivňovat. 14.1.6 Podpora užitečných organismů Méně známou skutečností je, že správným výběrem rostlin na zelené hno jení lze podporovat užitečný hmyz, který napadá škodlivý hmyz. Směsku z nejrůznějších rostlin vysejeme asi dva týdny před plánovanou plodinou. Tyto lákají cíleně užitečný hmyz, když kulturní rostliny napadnou mšice nebo jiní škůdci, a pomáhají tak výrazně snížit napadení škůdci. Speciální směsi z rostlin sloužících užitečným organismům jako krmivo, které však nejsou náhradou hlavní plodiny, vyséváme v pruhu na záhon vedle ní. Mají cíleně přilákat užitečný hmyz, který by měl později vyhubit vyskytující se škůdce. Taková směs na zelené hnojení obsahuje například semena heřmánku, řebříčku, měsíčku, vlčího máku, svazenky, pohanky, ředkve olejné a hořčice bílé.

14.2 Zapravení zeleného hnojení Velmi důležité je správné zapravení rostlin na zelené hnojení. Pokud přes zimu neodumřou, nejdříve je posečeme a rozdrtíme (například travní se kačkou), kvetoucí rostliny pokud možno před květem, abychom zabránili rozšiřování semen. Zelená hmota musí během několika dní zaschnout, než ji můžeme zapravit do půdy. To je velmi důležité, protože čerstvá hmota za nepřístupu vzduchu v půdě hnije a může být překážkou pro vodu a vzduch v půdě. Po zavadnutí zapravíme zelenou hmotu do vrchní vrstvy půdy. V zahradě je to často velmi obtížné. Jednodušší je nadzemní hmotu odstranit a zkompostovat. Tím se příznivé působení podstatně ne snižuje, protože kořenová hmota zůstává v půdě a nadzemní hmota se do stane později ve formě kompostu na záhony. 90

Zelené Hnojení ~ zlepšování půdu rostlinami

14.3 Příklady rostlin na zelené hnojení Tab. 11 Příklady rostlin na zelené hnojení Rostliny

Doba výsevu

Vysev v g/100 m 2

Doba trvání

200

8-12 týdnů

100-120 800 1000 150-200

8-12 týdnů 6-8 týdnů

2000-3000

až do konce dubna

800 1000 200

až do konce dubna až do konce dubna až do konce dubna

Zelené hnojení během vegetace Redkev olejna Hořčice bílá Směska jarní vikve s ovsem Svazenka

červen až září červen až září do poloviny srpna do poloviny září

6-9 týdnů

Ozimé plodiny na zelené hnojení Žito Směska ozimé vikve se žitem Řepka nebo řepice ozimá Landsberská směska vikev huňatá inkarnát jílek mnohokvětý

do poloviny až konce října do poloviny října do poloviny října do poloviny září

400 200 150

Celovegetační zelené hnojení Komonice bílá

do poloviny července

200

do začátku až poloviny listopadu

Ředkev olejna vytváří hodně zelené hmoty a hluboko koření. Je vhodná i ke krmným účelům a pro všechny druhy půd. Má vysokou toleranci vůči suchu a mrazu (až -6 °C) a je velmi vhodná pro bramborářské oblasti (sní žení rzivosti dužiny brambor). Kvůli nebezpečí nádorovitosti košťálovin ji nezařazujeme před jiné brukvovité rostliny. Vikev jarní poutá dusík, má rychlý počáteční vývoj, je odolná proti mra zíkům a poskytuje vysoký výnos zelené hmoty. Doporučuje se vysev ve směsce s ovsem.

91


Svazenka vratičolistá je známá medonosná rostlina, méně známá je jako výborná meziplodina. Pro mohutný kořenový systém je vhodná i do čle nitějšího terénu, kde zabraňuje erozi. Zvláštní význam, jako zlepšující plo dina, má svazenka pro použití na tak zvaný zelený úhor, na plochy pone chané ve vegetačním klidu. Žito přijímá dusík z půdy a chrání jej před vyplavením v zimě. Tato obilnina tvoří rychle husté kořeny, takže mráz nemůže tak hluboko vnikat do půdy. Směsku ozimé vikve a žita vyséváme zejména tam, kde pěstujeme košťáloviny a kde je větší nebezpečí zamoření půdy nádorovitostí košťálovin. V ovocnářství a v polních podmínkách lze použít řepku ozimou, ředkev olejnou nebo řepici ozimou. Landsberská směska se používá zejména na lehkých písčitých půdách v řepařském a kukuřičném výrobním typu. Poskytuje vynikající zelené hnojení pro brambory. Na závěr je třeba se zmínit o celovegetačním zeleném hnojení, které je vhodné hlavně pro rekultivace devastovaných půd, a pro tyto účely je vhodná komonice bílá.

92

Mulčování- prospěch pro půdu, rostliny a životní proí tň -li

15. Mulčování - prospěch pro půdu, rostliny a životní prostředí V přírodě je půda téměř vždy zakrytá. Je stále pokryta živými rostlinami nebo tlejícím organickým materiálem, jako například v lese. Stálé zakrytí půdy (mulčování) není v zásadě žádným novým postupem. Ovšem v po sledních letech byly vyvinuty nové metody. Především chráníme půdu pokrývkou před povětrnostními vlivy, neboť vlivem slunečního záření vy sychá a na povrchu se může vytvořit škraloup. Silné deště naproti tomu zabahňují povrch půdy a vítr může jemné částice odvát (eroze). Tímto pří mým povětrnostním vlivem může dojít k velkému kolísání teploty v půdě, ke zničení drobtů a k odnosu cenných částic půdy z povrchu. Zakrytím uchováme strukturu půdy a chráníme půdní organismy, což se příznivě projeví na úrodnosti půdy. K tomu přistupují další přímo vidi telné výhody: Vrstva mulče potlačuje například růst plevele. Ovšem do konalé potlačení plevele je možné jen pomocí černé mulčovací fólie nebo mulčovacích papírů. Dále působí mulčování příznivě na zdraví rostlin. Je to vlivem zlepšené struktury půdy, neboť v kypré a vzdušné půdě s příznivou strukturou je méně houbových chorob, škodlivé organismy totiž přednostně napadají zeslabené kořeny. Kromě mulčování je zde však předpokladem dostatečné zásobení půdy organickými látkami. Všechny materiály k mulčování lze dávat pouze na kyprou půdu. Je-li v dů sledku utužení půdy zničeno mnoho vzdušných pórů, brzdí mulč doda tečně vypařování vody, což může trvale negativně působit na růst rostlin.

15.1 Materiály k mulčování 15.1.1 Mulčovací fólie a papír Rostliny na mulčované půdě jsou sušší, takže z tohoto důvodu se méně vyskytují houbové choroby. Organická hnojiva se mohou vlivem rychlejšího zahřívání půdy pod čer nými mulčovacími materiály rychleji mineralizovat, tedy jsou bakteriemi 93


přeměněny na živiny přijatelné rostlinami. Současně vzniká pro půdu tak důležitý humus. Proto se doporučuje používat černou mulčovací fólii ze jména při pěstování rané zeleniny a především na těžkých, pomalu záhřevných půdách. Ovšem mulčovací fólii z polyetylénu lze posuzovat z ekologického hlediska kriticky, protože se mimo jiné obtížně likviduje. Mulčovací papír je pěstitelsky méně vhodný než mulčovací fólie. Pro domácí zahradu máme k dispozici mnoho různých organických mate riálů. Nejschůdnější postup je mulčování posečenou trávou nebo poseče nými plevely. 15.1.2 Mulčovací materiály pro domácí zahradu pro kultury s krátkou vegetační dobou posečená tráva, posečené plevele, listy a výhonky rajčat pro rajčata, papriku, okurky a jiné tykvovité druhy černé mulčovací materiály z papíru, netkaná textilie (vlies) nebo fólie, sláma pro tyčkové fazole černý mulčovací materiál, podsev řeřišnice pro jahody černá netkaná textilie, listy kapradin, sláma pro keřové ovoce zetlelý kompost z mrvy, sláma, posečená zelená hmota, pro ostružiny také zetlelý kompost z listí pro rhododendrony, azalky, eriky a jiné rašeliništní rostliny kompost z listí nebo jehličí, rozdrcená kůra, kávová sedlina

94

Mulčování- prospěch pro pudu, rostliny a životní prostředí pro růže zetlelý kompost z mrvy, mulčovací kůra, odpady z čaje pro okrasné záhony mulčovací kůra, posečená tráva pod živé ploty sláma, listí, lepenka, piliny, živý mulč z rostlin kryjících půdu 15.1.3 Posekaná zelená hmota Zahradní odpady rozřežeme nebo rozdrtíme na částice o velikosti 5-10 cm, které musí před použitím jako mulč zaschnout. Čerstvý materiál láká sli máky. Kromě posečené trávy je velmi vhodná posekaná hmota z léčivých volně rostoucích bylin (bez nasazení semen), například kostival, kopřivy, řebříček, pampeliška, jitrocel kopinatý, hořčice, měsíček, brutnák a kopr. V případě lehkého, vzdušného a kyprého materiálu může být vrstva nastýlky silná 2-3 cm. U těžkého, více kompaktního materiálu (posekaná tráva) může být jen velmi tenká vrstva - postačí 0,5 cm. Půda a půdní organismy musí pod vrstvou mulče ještě dýchat, jinak bude bránit činnosti mikroor ganismů, které přeměňují tyto organické látky na humus a vrstva nastýlky začne hnít. Přitom mohou vznikat inhibitory (látky zpomalující nějakou reakci), které se deštěm dostanou ke kořenům rostlin a brzdí jejich růst. Kromě toho přitahuje příliš silná vrstva slimáky a myši. Tenká vrstva na stýlky poměrně rychle zetlí, takže ji musíme obnovit. Čerstvě posekaná tráva přináší kromě „krmiva pro půdní organismy" také dusík pro rostliny. Vrstva 2 posečené trávy o síle 1 cm dodá během porostu asi 2 g dusíku na 1 m . Dřevnaté materiály k mulčování, například mulčovací kůra, jsou kvůli pou tání dusíku pro pěstování zeleniny nevhodné. V zahraničí se však osvědčil hotový materiál k mulčování z rozdrceného dřeva a slámy. Tento materiál se u zeleniny a jahod používá ve vrstvě 2-3 cm, u jiných rostlin 5-7 cm, přitlačí se a zavlažuje. Tím se tvoří uzavřený a stabilní povrch, který tak zabezpečuje nejméně jedno vegetační období ochranu. Potom lze zbýva jící materiál zapravit jako organickou hmotu, nebo u vytrvalých kultur za krýt novým materiálem. 95

KOMPOSTOVÁNÍ A PÉCT. O PŮDU

15.1.4 Mulčování slámou Nastýlka ze slámy izoluje půdu, a tak se půda zpočátku hůře zahřívá. Velmi příznivě lze však hodnotit „tlumicí efekt" slámy, takže mulč ze slámy lze doporučit zejména tam, kde do dané kultury musíme často vstupovat (například jahody). Poutání dusíku nastýlkou ze slámy nebylo zjištěno. 15.1.5 Živý mulč V zeleninové zahradě lze velmi dobře využívat podsevy, například špenát nebo salát, což se blíží smíšené kultuře. Na záhonech s trvalkami a dřevi nami lze volné plochy ozelenit polštářovými rostlinami. Pro stinná místa se nabízejí jako živý mulč mařinka vonná nebo lesní jahody.

96

Obdělávání půdy

16. Obdělávání půdy K nejběžnějším způsobům provzdušňování půdy v zahradách patří rytí. Rytím kypříme půdu do hloubky 20 cm a používáme při něm rýč nebo rycí vidle. Rýč používáme vždy na podzim, a když zapravujeme průmyslová a organická hnojiva. Při rytí nezabíráme široký odval a při ukládání do brázdy jej obracíme tak, aby se hnojiva rozhozená po povrchu dostala na dno brázdy a částečně se promíchala s půdou. Obracením půdní vrstvy půdu okysličujeme, prokypřujeme a provzdušňujeme. Zrytou jílovitou a jílovitohlinitou půdu necháme přes zimu v hrubé brázdě bez urovnání po vrchu. Povrch střední a lehké půdy na podzim urovnáme železnými hrá běmi. Při rytí vybíráme z půdy větší kameny a štěrk a odstraňujeme plevel. Když chceme půdu provzdušnit na jaře nebo v létě, použijeme k rytí rycí vidle. Půda se dostatečně prokypří a neztrácí vláhu. Současně práce není tak namáhavá jako při rytí s rýčem. Ke kypření půdy okolo kmenů ovoc ných stromů a keřů používáme vždy rycí vidle. Dochází tak k menšímu poškození kořenů. K mělkému kypření a provzdušňování půdy používáme plečky, motyky, motyčky a železné hrábě. Tímto nářadím rozrušujeme zejména ztvrdlý po vrch půdy vlivem půdního přísušku. Prokypřením povrchu půdy omezu jeme vypařování vody z jejich hlubších vrstev a umožňujeme vodě lépe zasakovat a vzduchu rychleji proudit do půdy. Motyčkami trojúhelníko vého tvaru okopáváme trvalky náročnější na kypřejší půdu. Hloubka kyp ření je 5-10 cm. K provzdušnění a překopání velmi tuhé, jílovité, kamenité a štěrkovité půdy používáme krumpáč. Ostrým koncem rozrušujeme kamenitou a štěrkovitou půdu, zatímco plochý konec používáme na překopání jílovité půdy. Převážná část biozahrádkářů však půdu neryje, ale jen ji kypří. Výjimkou je podzimní rytí půdy s vysokým obsahem jílu s cílem získat drobtovitou strukturu. Rytím půdy do větší hloubky než 20 cm bychom vyhubili půdní živočichy žijící v horní vrstvě v mulči. Proto půdu jen kypříme jednohrotým kypřičem nebo rycími vidlemi. Půdu přitom neobracíme, ale jen lehce nadzvedneme, čímž ji provzdušníme a rozdrobíme. K rozdrobení velmi těžké půdy můžeme použít i krumpáč. 97

Vři

KOMPOSTOVÁNÍ A

PLČT. O PŮDU

Protože provzdušňování a okysličování i hlubších vrstev půdy zvyšuje její úrodnost, dělá to biozahrádkář kolmými a šikmými vpichy hlubokými 40 až 60 cm. Používáme k tomu špičatou kovovou tyč s průměrem asi 15 mm a s přivařenou nášlapovou ploškou. V lehkých půdách děláme vpichy do vzdálenosti 30 cm od sebe, ve středních 20 cm a v těžkých 10 cm od sebe. Vpichy nahrazují rytí, přičemž neničí půdní živočichy a mikroorganismy. Po půdě zbytečně nešlapeme a při obdělávání půdy a také při výsevu a vý sadbě rostlin používáme ke vstupu na záhony širší desku. Šlapáním po půdě z ní vytlačujeme vzduch, čímž omezujeme život v půdě a zvyšujeme odpařování vody z půdy. Před setím a výsadbou rostlin, jakož i během jejich vegetace půdu mělce kypříme. Ničíme tím plevele, provzdušňujeme půdu a částečně zapravujeme do půdy i nastýlku nebo rostliny určené na zelené hnojení. Stlačení a válení půdy používáme v zahradě méně často, zejména při vý sevu a výsadbě rostlin. Jeho úlohou je zhutněním půdy odstranit velké póry v povrchové vrstvě, neboť ty jí brání vzlínání vody a napomáhají přesušení. Při výsevu drobných semen (mrkev, petržel, mák, náprstník, petú nie) povrch půdy mírně přitlačíme plochou destičkou. Po styku semen s půdou k nim rychleji proudí voda potřebná pro rašení a klíčení. Při přesazování a rozsazování sadby rostlin je třeba zeminu silně přitlačit ke kořínkům. Rostlinka musí stát rovně, pevně a vzpřímeně. Když pone cháme sazenici v kypré půdě, hůře se ujímá. Přitlačení půdy ke kořenům přesazených stromů a keřů má též svůj význam. Urychluje zakořeňování, brání vyviklání rostlin a předchází usazování půdy. Stlačení zemin při plnění pařenišť, zakořeňovačů, výsevních misek a květi náčů je běžným a potřebným opatřením. Velmi kyprá zemina je totiž pro mladé rostlinky podobně nevhodným substrátem jako velmi ztužená půda.

16.1 Chyby při obdělávání půdy Člověk se učí nejen na vlastních chybách, ale i na chybách druhých. Proto věříme, že přehled nejčastějších chyb při obdělávání půdy umožní zahrád kářům, aby se vyhnuli neodborným zásahům.

98

Obdělávání půdy

Tab. 12 Nejdůležitější nářadí k obdělávání půdy v zahradě a oblast jejich použití Nářadí

Oblast použití

Odpovídající zemědělské nářadí

Rýč, rycí vidle

kypření a obracení půdy do různé hloubky

pluh

Motyčka

mělké kypření

plečka

Kypřič

středně hluboké kypření

kultivátor

Hrábě

mělké kypření, urovnání

brány

Hrobkovač

nahrnování, rýhování

oborávadlo

Tlačítko

celoplošné ztužení půdy

válce

Lopata, vidle

manipulace s půdou, hnojem, kompostem, zbytky rostlin

nakladač

Tab. 13 Průměrné výkony při obdělávání půdy v zahradě Pracovní postup

Výkon v m2/hod.

Rytí s rýčem lehké půdy těžké půdy

20 10 až 15

Rytí s rycími vidlemi lehké půdy těžké půdy

25 15 až 20 100

Hrabání Kypření půdy s kultivátorem

200 až 300

Okopávání, tažná motyčka

80 až 100

Okopávání, rotační kypřič

150 až 250

Pěstování zeleniny bez obdělávání půdy Pokud pěstujeme zeleninu, je třeba půdu pravidelně obdělávat. Hlouběji, na dva rýče, ke kořenové zelenině, na jeden rýč ke košťálové zelenině a jen rycími vidlemi k cibulové zelenině. Chyby se projevují deformací kořenů mrkve, vyvracením kedlubnů, malými cibulkami a také větším zaplevelováním.

99

KOMPOSTOVÁNÍ A

PÍ.Ch.

O

PŮDU

Rytí velmi mokré nebo suché půdy Mokrá půda se lepí na nářadí a ničí se její struktura. Suchá půda vytváří velké hroudy a jejich mechanické rozrušování vytváří nestabilní půdní částice. Půda při obdělávání s přiměřeným obsahem vláhy se v období takzvané „půdní zralosti" drobí na kvalitní strukturu. Nevhodné rytí ji naopak ničí. Neprokypření povrchu půdy za sucha a neztužení po výsevu Hráběmi nebo motyčkou prokypřený povrch půdy do hloubky 2 až 5 cm brání v suchém období urychlenému vypařování vody z půdy. Proto je třeba v létě po každém zavlažování povrch půdy prokypřit. V létě též roz rušujeme povrch suché půdy, aby do ní proudil vzduch. Naopak na jaře po výsevu půdu v řádcích přitlačíme deskou, aby voda z hlubších vrstev proudila nepřetržitě ke klíčícím semenům. Když se dopouštíme chyb, porost zasychá nebo nevzejde. Hloubkové rytí bez melioračního vyhnojení půdy Hloubkový zásah do půdy je třeba v zahradě vždy spojit s jejím zúrodně ním. Proto hloubkové rytí na dva rýče využíváme k zapravení organických a průmyslových hnojiv (fosforečných a draselných), a také k vápnění kyselé půdy. Na méně úrodných půdách hloubkové rytí bez melioračního hno jení působí depresivně na růst rostlin. Kypření půdy pod ovocnými stromy a keři rýčem K zapravení mulče pod dřevinami používáme rycí vidle, nebo motyku. Méně tím poškozujeme povrchové drobné kořínky. Když rýč prosekává kořeny slabě rostoucích podnoží ovocných dřevin, chyba se znásobuje. U malin rýč přetíná odnože a brání zahuštění porostů. Vybírání štěrku a ponechání velkých kamenů při obdělávání půdy Tato chyba se projevuje zejména u jílovité půdy, kde drobný štěrk veli kosti 1 až 2 cm vylepšuje provzdušnění půdy. Velké kameny stlačují půdu a brání proudění vody a rozvětvování kořenů rostlin. Uděláme chybu, když je zejména ze záhonu zeleniny všechny neodstraníme. 100

Obdělávání pudy

Nepřihrneme půdu ke kořenům kedlubnů nebo jiných košťálovin Ošetřování půdy během vegetace na záhonech zeleniny má svoje speci fika. Dopustíme se chyby, když nepřihrneme půdu ke kořenům kedlubnu Gigant, neboť má slabší kořenový systém a často se vyvrací. Platí to i pro některé jiné druhy košťálovin. Naproti tomu celer zakrytý až po listy zemi nou nevytvoří nikdy velkou bulvu. Navíc bulva je silně rozvětvená. Vytváření záhonů s písčitou půdou nad povrch terénu a s jílovitou půdou pod povrch terénu Písčitá půda rychle vysychá. Její chybné navršení nejen ulehčuje rozpla vení záhonu zeleniny, ale také urychluje prosychání půdy. Výjimku tvoří pěstování chřestu. Na záhoně jílovité půdy s povrchem pod okolním teré nem se shromažďuje voda a zelenina odumírá. Ušlapání mokré půdy Při obdělávání půdy používáme desky, abychom zbytečně neutužili prokypřenou půdu. Platí to zejména po dešti nebo po zavlažování, neboť mokrá půda rychleji podléhá destrukci. Utužení se přenáší do větší hloubky, při čemž se ničí půdní struktura. Utužená půda po sklizni vyžaduje kypření rytím. Utužení půdy šlapáním zpomaluje růst jahod. Častější obdělávání půdy na svazích Obdělávání půdy na svažitém terénu podporuje vodní erozi. Proto se sna žíme ponechávat zeleninové záhony co nejdéle s porostem. Půdu kypříme méně a mělčeji. Půdu nastýláme a větší plochy obdělávaných záhonů a par cel přerušujeme pásy travních porostů. Chyby se projevují erozními rýhami, kterými se odplavuje nejúrodnější část půdy. Na závěr této kapitoly připomínáme, že k poškození struktury půdy utu žením dochází tehdy, když na záhony vstupujeme v době, kdy půda není ještě dostatečně „zralá - dospělá". Zralá půda se na jaře vyznačuje tím, že povrchová vrstva je kyprá, drobivá, mírně vlhká, pružná, má typickou vůni. Tohoto stavu půda dosahuje při přiměřené vlhkosti a teplotě půdy od 8 °C.

101


17. Ochrana půdy před těžkými kovy (rizikovými prvky) Těžké kovy jsou kovy s vyšší hustotou než 5 g/cm3 a patří k nim železo, zi nek, měď, mangan, cín, chrom, kadmium, olovo, rtuť aj. Některé těžké kovy jsou v malých množstvích nezbytné pro život (například stopové prvky měď, zinek a mangan). Mnohé těžké kovy nejsou nezbytné pro ži vot a působí jedovatě na člověka, zvířata a rostliny (například rtuť, olovo a kadmium). Těžké kovy se mnohostranně využívají v průmyslu a dostá vají se přitom přímo nebo prostřednictvím odpadů, zejména při spalování (elektrárny, domácnosti), do životního prostředí. V letech 1990-1993 provedl Ústřední kontrolní a zkušební ústav zeměděl ský jednorázový celoplošný průzkum půd na obsah rizikových těžkých kovů - kadmia, chrómu, olova a rtuti. Bylo zjištěno, že obsah těchto prvků v půdách dosahuje na převážné výměře hodnot, které jsou podstatně nižší než stanovené, maximálně přípustné hodnoty. Z výsledků tohoto prů zkumu vyplývá jako hlavní poznatek, že naše půdy nejsou po stránce ob sahu těžkých kovů nebezpečím pro potravní řetězec. Z ojedinělosti výskytu vysokých obsahů jednotlivých kovů na straně jedné a z poměrně vyrovnaných hodnot v regionech na straně druhé se potvrdila skutečnost, že obsah těžkých kovů v půdách je v rozhodující míře ovlivňo ván chemickým složením půdotvorného substrátu. Naopak v případech vysokých obsahů některého ze sledovaných prvků se jedná s největší prav děpodobností o znečištění půdy v důsledku lidské činnosti. Jde především o imise ze zpracování kovů a o nekontrolované používání kalů z čistíren odpadních vod, popřípadě dalších odpadů (například z koželužen). Proto by měli i zahrádkáři zabránit hromadění těchto škodlivých látek v půdě, a tak minimalizovat znečištění vypěstovaných produktů. To se týká více zahrádek ve městech než ve venkovských oblastech. Někteří zahrádkáři však sami přispívají špatnými hnojařskými opatřeními ke znečištění půdy. Tak lze dodávat těžké kovy do půdy zcela nevhod nými prostředky ke zlepšování půdy, jako jsou saze, popel z uhlí, škvára aj. Také opadané listí ze stromů od vozovek, především od hlavních silnic je podezřelé, neboť může být kontaminováno olovem. Proto bychom tyto 102

Ochrana pády před těžkými kovy (rizikovými prvky)

látky neměli dávat do půdy ani do kompostu. Mnohá hnojiva s obsahem fosforu mohou obsahovat kadmium. Množství jsou však tak malá, že při normálním hnojení nepředstavují žádné riziko. Těžké půdy nelze již z půdy odstranit. Ve znečištěných oblastech se proto doporučuje pravidelné vápnění, čímž se snižuje přijatelnost těžkých kovů pro rostliny. Jejich nepříznivý vliv můžeme eliminovat také dodáváním orga nických látek do půdy, přidáním aktivních látek, které povrchově vstřebávají prvky, jako například zeolity, aktivované uhlí, dále vytvářením ochranných živých plotů u komunikací a také důsledným umýváním ovoce a zeleniny, kdy obsah těžkých kovů můžeme snížit až o 30-50 %. Když už těžké kovy vnikly do půdy, pěstujeme na ní plodiny málo citlivé na jejich hromadění. Velmi citlivé jsou česnek, petržel, ředkev, salát, špe nát, kapusta hlávková, mangold. Plodiny citlivé - rajčata, květák, brambory, kapusta kadeřavá, červené zelí. Málo citlivé jsou tykve, cukety, okurky, paprika, hrášek bez slupek, bílé zelí, ovoce.

Tab. 14 Obsah rizikových prvků (v mg/kg) v půdách náležejících do zemědělského půdního fondu Prvky As (arzen) Be (beryllium) Cd (kadmium) Co (kobalt) Cr (chrom) Cu (měď) Hg (rtuť) Mo (molybden) Ni (nikl) Pb (olovo) V (vanad) Zn (zinek)

Maximálně přípustné hodnoty lehké půdy

ostatní půdy

30,0 7,0 0,4 25,0 100,0 60,0 0,6

30,0 7,0 1,0 50,0 200,0 100,0 0,8

5,0 60,0 100,0 150,0 130,0

5,0 80,0 140,0 220,0 200,0

Vysvětlivky; 1. Údaje o obsahu rizikových prvků neplatí pro organické půdy. 2. Uvedené údaje platí pro směsné vzorky získané z horní vrstvy vyšetřovaných mine rálních půd v tloušťce 0,25 m, vysušené na vzduchu do konstantní hmotnosti. 103

KOMPOSTOVÁNÍ A PEČE O PŮDU

Kritéria pro vyhodnocování obsahu rizikových prvků v půdách jsou uve dena v tabulce 14 (celkový obsah podle vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 13/1994, Sb.)

17.1 Vylil se nám do půdy olej? Někdy se může stát, že se nám v zahrádce vylije olej, benzín nebo jiný ropný produkt z nebezpečného obalu, z motorového vozidla nebo zemědělského stroje přímo do půdy. Vzniklou situaci bychom neměli přehlédnout ani tehdy, kdy jde jen o litr těchto látek nebo byla-li znečištěna produkčně ne využívaná půda, jako je například chodník, propustné zpevněné plochy, skládka půdy a podobně. Nevšímavost a zanedbání znečištění ropnými látkami zhoršují vlastnosti půdy, a to dokonce do takové míry, že nastává výpadek porostu, někdy i na delší čas. Kromě toho se ropné látky dostávají do podzemních vod a znečiš ťují je. Litr oleje dokáže znehodnotit až milion litrů vody. Takováto voda se může dostat do studní a ohrozit naše zdraví; můžeme ji vypít nebo zalé váním znečistit rostliny. Ropné látky jsou většinou hořlavé, proto jimi znečištěné prostředí, včetně půdy, musíme chránit před otevřeným ohněm. Nikdy bychom se neměli pokoušet nechat ropné produkty v půdě shořet, protože vznikající zplo diny nahradí shořené škodlivé látky novými druhy škodlivin. Nemluvě o tom, že přitom shoří také půdní organická hmota a celá živá složka půdy. Zodpovědný zahrádkář či chalupář každé ropné znečištění půdy řeší. Vyu žívá přitom takzvanou odbouratelnost ropných látek v půdě, což znamená, že se činností půdních mikroorganismů mohou rozkládat až na neškodný oxid uhličitý a vodu. Samozřejmě, že tento proces je zdlouhavý a je třeba jej urychlit. Postup podle Doc. RNDr. Pavla Bielka, DrSc. z Výzkumného ústavu půdoznalectví a ochrany půdy v Bratislavě je založen na zvýšení aktivity v půdě se vyskytujících mikroorganismů, které rozkládají ropné látky. Dosáhneme toho prokypřením znečištěné půdy a současně obohacením minerálními hnojivy, zejména dusíkatými a fosforečnými nebo chlévským hnojem. Už po 5 až 6 měsících se i velmi znečištěná půda tímto způsobem prakticky úplně očistí. V případě aplikace chlévského hnoje i dříve. 104

Ochrana půdy před těžkými kovy (rizikovými prvky)

Ve snaze urychlit tyto procesy bychom však neměli dávky hnojiv nad měrně zvyšovat. Stačí jich přidat jen o trochu více než při běžném hnojení. Když byla zemina znečištěna silněji a rozsáhleji, je vhodné tuto půdu vy brat a přimíchat do kompostu. Stačí 10 až 15 týdnů a opět bude čistá.

17.2 Spalování odpadů doma Odpady bychom neměli spalovat v kamnech nebo venku na zahradě. Obaly od mléka, sáčky z umělé hmoty, pestře potištěný papír, chemicky ošetřené zbytky dřeva, dřevotřískové desky, zahradní odpady aj. způsobují při spa lování vznik značného množství škodlivých látek ve vzduchu, jako jsou oxid uhelnatý, dioxin, chlorované uhlovodíky aj., které masivně podporují i tvorbu přízemního ozonu („letní smog"). Novinový papír lze při topení pevnými palivy používat jen k podpálení. Ostatní papír bychom měli raději dát do sběrných surovin. Je třeba si zapamatovat, že asi polovina škodlivých látek vytvořených spa lováním zůstává ve vzduchu v okruhu 10 m a pak klesá k půdě! Zahradní odpady můžeme jednodušeji a ekologičtěji využít v kompostech nebo k mulčování záhonů na zahradě, kde se využije. Kdo nemůže nebo nechce zbytky po řezu keřů a stromů rozdrtit ke kom postování, musí při spalování takového, samozřejmě suchého zahradního odpadu respektovat platné předpisy jednotlivých měst a obcí. Spalování zahradních odpadů je v rámci odstraňování odpadů řízeno a povoleno jen určitých ročních a denních obdobích.

105


18. Půdní reakce a potřeba vápnění Půdní reakce nám určuje zásobení půdy vápníkem, který se nachází v půdě převážně ve formě uhličitanu vápenatého. K vyjádření reakce se používá symbol pH a čím vyšší je kyselost, tím nižší je stupeň pH. Hodnoty pH kolem 7 se označují jako neutrální, pod pH 7 jako kyselé a půdy s hodnotami pH nad 7 jsou alkalické. Hodnocení půdní reakce je uvedeno v tabulce 15. Tab. 15 Kritéria pro hodnocení půdní reakce Hodnota pH do 4,5 4,6-5,0 5,1-5,5 5,6-6,5 6,6-7,2 7,3-7,7 nad 7,7

Půdní reakce extrémně kyselá silně kyselá kyselá slabě kyselá neutrální alkalická silně alkalická

Jak příliš nízké, tak i příliš vysoké hodnoty pH mohou negativně působit na růst. Při příliš nízké hodnotě pH je růst rostlin více nebo méně brzděn. Hlavní příčinou je toxické působení hliníku, který při nízkých hodnotách pH (pod 4,5-5) přechází do půdního roztoku. Například u jabloní se může při nízké hodnotě pH půdy vyskytovat přebytek manganu a tím vznikají nekrózy kůry. Kromě toho brzdí činnost mikroorganismů a žížal, takže se zhoršuje struktura půdy. Půdy mají sklon ke slití a tvorbě škraloupu, což je velmi nepříznivé zejména na těžkých jílovitých půdách. Přijatelnost vět šiny živin (kromě fosforu, hořčíku a molybdenu) je však v kyselých pů dách dobrá. Hlavní nevýhodou příliš vysoké hodnoty pH je snížená přijatelnost řady stopových prvků v půdě (manganu, železa a boru), takže při převápnění se vyskytuje často nedostatek stopových prvků. Při neutrální hodnotě pH je půdní struktura velmi příznivá v důsledku podpory biologické aktivity.

106

Půdní reakce a potřeba vápnění

Optimální hodnota pH pro většinu plodin pěstovaných na zahrádce závisí na druhu půdy a ne na druhu rostlin (tab. 16). Výjimku tvoří některé druhy rostlin, které bezpodmínečně vyžadují kyselou půdu, například borůvky. Dále jsou to zeleninové záhony s výskytem nádorovitosti košťálové zele niny. Protože houba, která způsobuje tuto chorobu, je citlivá vůči vysoké hodnotě pH, doporučuje se v tomto případě silné vápnění (pH kolem 7). Další výjimkou jsou půdy znečištěné těžkými kovy. Zde nesmí hodnota pH klesnout, protože v rozmezí kyselé reakce jsou mobilní a snadno vstu pují do pěstovaných plodin. Tab. 16 Optimální hodnoty pH půd Půdní druh Písčitá Hlinitopísčitá Písčitohlinitá Hlinitá - jíl

Orná půda 5,5 6,0 6,5 7,0

Travní porosty 5,0 5,0 5,2 5,5

Rozhodnutí, zda vápnit a jakou použít dávku, by mělo vycházet pouze z výsledku agrochemického rozboru půdy. Spolu se zjištěnou hodnotou pH dodá příslušná laboratoř také doporučení jak vápnit. Zahrádky však bývají často převápněny v důsledku příliš častého a nadměrného vápnění. Dávky mletého vápence jsou uvedeny v tabulce 17.

Tab. 17 Potřeba vápnění Orná půda a ovocné' sady Lehká půda

Střední půda

pH

kg MV/ar

pH

kg MV/ar

do 4,5 4,6-5,0 5,1-5,5 5,6-5,7

24 16 12 6

do 4,5 4,6-5,0 5,1-5,5 5,6-6,0 6,1-6,5

30 20 14 8 4

Těžká půda PH do 4,5 4,6-5,0 5,1-5,5 5,6-6,0 6,1-6,5 6,6-6,7

kg MV/ar 34 25 17 10 5 4

107


Tab. 17 pokračování Vinice Lehká půda

Střední půda

Těžká půda

pH

kg MV/ar

pH

kg MV/ar

PH

kg MV/ar

do 4,5 4,5-5,0 5,1-5,5 5,6-6,0

12 9 6 4

do 4,5 4,6-5,0 5,1-5,5 5,6-6,5

20 14 10 6

do 4,5 4,6-5,0 5,1-5,5 5,6-6,5 6,6-6,9

26 18 12 8 4

Trvalé travní porosty Lehká půda

Střední půda

Těžká půda

pH

kg MV/ar

pH

kg MV/ar

pH

kg MV/ar

do 4,5 4,6-5,0

10 6

do 4,5 4,6-5,0

14 10

do 4,5 4,6-5,0

18 14

Poznámka: MV = mletý vápenec, ar = 100 m2 Na lehkých a středních půdách používáme mletý vápenec. S ohledem na zvýšenou potřebu hořčíku u některých druhů zeleniny (například košťálovin a plodové zeleniny) je účelné používat k vápnění dolomitický vápe nec. Páleným vápnem vápníme hlavně těžké půdy, dávka je však polo viční oproti mletému vápenci. Na všech půdách lze s úspěchem používat cukrovarskou šámu (2krát více než zjištěná dávka mletého vápence). Od roku 1991 je zakázáno používání vysokopecní vápenaté strusky z důvodů nadlimitních obsahů těžkých kovů, zejména chrómu. Nejvhodnější dobou k vápnění je podzim a platí zásada, že vápenatá hno jiva nezapravujeme do půdy současně s organickými a průmyslovými hnojivy. Vápníme přednostně ke košťálovinám, čerstvé vápnění nesnáší plodová a kořenová zelenina. Jak často vápnit závisí opět na agrochemickém rozboru půdy. Protože půdy v našich klimatických podmínkách (zejména ve vyšších polohách) mají sklon k okyselování, měl by se provádět rozbor půdy v rozmezí 3 až 6 let. Cílem vápnění je dosáhnout a udržet optimální hodnotu pH půdy, která je uvedena v tabulce 16. 108

Půdní reakce a potřeba vápnění

Vápnění nevyžadují pouze půdy, které mají obsah uhličitanů 0,3 % a více, popřípadě půdy s výrazně vyšší hodnotou pH, než je optimální. V závěru se chceme ještě zmínit o mechu v trávníku. Často zahrádkáři mylně předpokládají, že výskyt mechu v trávníku je způsoben nedostat kem vápníku v půdě. Ve skutečnosti ukazuje výskyt mechu na trvale ne dostatečnou péči a má tři následující příčiny: • Nedostatečné zásobení živinami - trávník už nemá k dispozici dost živin pro zdravý růst, zatímco mech je mnohem skromnější a ještě dobře roste. • Půda trpí ztužením a podmáčením. • Trávník je ve stínu a má příliš málo světla nebo je v extrémně teplé a su ché poloze.

109

KOMPOSTOVANÍ A PECE O PUDU

19. Chloróza rostlin Pod toto označení zahrnujeme onemocnění rostlin, které se projevuje žloutnutím listů. Barva listové čepele, zpravidla u mladších listů, přechází do žlutavých až bělavých odstínů, nervatura zůstává zpočátku zelená, po zději rovněž žloutne, listové okraje postupně odumírají, květy zůstávají malé a špatně vybarvené. Chlorózu (jinak také bledničku nebo žloutenku) musíme u ovocných plodin, révy vinné a okrasných rostlin považovat za závažné onemocnění. Chlorózou často trpí broskvoně, třešně, jabloně, hrušně, švestky, slívy, réva vinná a drobné ovoce. Z okrasných rostlin jí nejvíce trpí azalky, primule, hortenzie, růže, citrusy, ale i asparágus, cinerárie, gerbery, gloxínie, kalceolárie, kapradiny aj. Chloróza může vzniknout z různých příčin, ale nejčastěji je způsobena po ruchami v zásobování železem, což může nastat z několika příčin: • V půdě nebo substrátu je skutečný nedostatek železa. V přirozených pů dách se s tímto stavem setkáváme jen zřídka. Častěji může vzniknout ne dostatek železa v uměle připravených substrátech organického původu (některé rašeliny, jehličnatka). V těchto případech postačí k odstranění chlorózy jednorázová nebo opakovaná zálivka 0,2-0,4% roztokem zelené skalice (síranu železnatého). • Železa je v půdě dostatečné množství, je však blokováno v pevných vaz bách (nepohyblivé), a tudíž rostlinám nedostupné. a) Nejčastější příčinou je hodnota pH půdy nebo substrátu nad 7 vyvo laná zvýšeným obsahem uhličitanu vápenatého. Ve vlhkém roce je výskyt chlorózy silnější, což lze vysvětlit tím, že více vápníku přechází do půdního roztoku. b) Při poklesu hodnoty pH pod 5 je železo poutáno v těžko rozpustných sloučeninách s fosforem. c) Vysoký obsah fosforu v půdě nebo substrátu rovněž přispívá ke sní žení přijatelného množství železa.

110

Chloróza rostlin

V případech, kdy je chloróza vyvolána sníženou přijatelností železa, je třeba přistoupit k léčbě. Prověříme podmínky stanoviště a přitom dodržu jeme následující zásady: • Úprava půdní struktury. Půdu, zejména těžší, zásadně obděláváme pouze v suchém stavu. Často a hluboko kypříme i okopáváme. • Do půdy zapravujeme rašelinu, která potom několik let příznivě ovliv ňuje vzdušnou kapacitu půdy. Z organických hnojiv používáme pouze zralý kompost nebo dobře rozložený chlévský hnůj. • Průmyslová hnojiva používáme podle výsledků rozboru půdy, zejména však musíme dostatečně hnojit draslíkem ve formě síranu draselného a také hořčíkem a nepřehnojovat fosforem. • K mimokořenové výživě používáme buď cheláty železa, nebo zelenou skalici, jež mají sice rychlý, ale krátkodobý účinek. Postřik cheláty železa v koncentraci 0,1-0,2 % se provádí po odkvětu, nebo při prvních přízna cích onemocnění, 2-3krát opakovat v 7-14denním intervalu. Nedoporu čuje se míchat s měďnatými fungicidy, které mohou snížit účinnost. Postřik zelenou skalicí se provádí v koncentraci 0,2-0,4 % při prvních příznacích, podle potřeby 3-5krát opakovat ve 14denním intervalu. Doporučuje se použít v kombinaci s 0,04-0,08 % kyseliny citrónové a se smáčedlem. • Do půdy aplikujeme cheláty, kde je železo obsaženo v organické vazbě. Mají výhodu v tom, že se železo dostane ve větším množství ke kořenům a je pro rostliny snadněji přijatelné. Dávkování těchto přípravků je uve deno na obalu. Při použití horní hranice dávky pomocí zálivky se dosá hne účinek na 2-3 roky. Lze také použít zelenou skalici. Dávkování se řídí velikostí stromu nebo keře: malý 60-200 g, střední 100-300 g a velký 200-1000 g. Pro keř révy vinné se doporučuje 500-1000 g a u květin dávka jen 100-400 g na 1 m 2 . Aplikace se provádí zálivkou v dávce 10 1 roztoku na jeden keř nebo strom do 10-20 cm hluboké brázdy kolem dřeviny. Doporučuje se používat v kombinaci s 10-20 g kyseliny citrónové na jeden strom nebo keř. Zelenou skalici je možno rozhodit společně s průmyslovými hnojivy do meziřadí a zapravit také rytím nebo orbou.

111

KOMPOSTOVÁNÍ A PÉCT. O PŮDU

• Cheláty železa lze používat v koncentraci 0,5 % k postřiku na kůru stromů nebo keřů. Po jarním řezu k ošetření řezných ran ve formě nátěru lze použít 25% roztok zelené skalice. Ošetření kůry a řezných ran se pro vádí méně často, ale dává dobré výsledky. Zelená skalice má i fungicidní účinky, takže ošetření zároveň chrání stromy nebo keře proti dřevokazným houbám. Zežloutnutí listů může být také vyvoláno nedostatkem dusíku nebo hoř číku. Tyto případy, pokud jsou navíc kombinovány se skutečnými příči nami chlorózy, znamenají nejzávažnější projev žloutenky, který nelze snadno odstranit. Bližší určení příčiny chlorózy zjistíme orientačním po střikem několika rostlin 0,2% roztokem močoviny nebo hořké soli (síranu horečnatého). V závěru je třeba uvést, že některé rostliny jsou náchylné k chloróze, která se objevuje na jaře. Příčinou je nedostatek tepla, když po probuzení vege tace přijde více podmračených a chladných dnů. Zežloutnutí rostlin bývá přechodné a samo zmizí, jakmile se zlepší povětrnostní podmínky.

112

Literatura

Literatura BEDRNA, Z. Podá. Bratislava : Příroda, 1984. BEDRNA, Z. Chyby pri obrábani vody. Bratislava, Zahrádkář č. 1, 2000. BRAMINK, D. a kol. Kompostfibel. Berlín : Aktionszentrum Umweltschutz, 1995. DORNUBUSCH, C. Bodenpflege, Düngung, Kompostierung. Bonn, AID 1998. DUNST, G. Kompostierung. Graz : Leopold Stecker Verlag, 1992. HEYNITZ, K. Kompost im Garten. Bonn, AID 1997. KALINA, M. Hnojení v zahradě. Praha : Grada, 2001. KEHRES, B. Kompost im Garten. Bonn, AID 1997. Kompostování. České Budějovice : Rosa, 1995. NEUBERG, J. Hnojení a výživa rostlin na zahradě. Praha : Grada, 1998. SULZBERGER, R. Kompost, půda, hnojení. Bratislava : Příroda, 1996. SULZBERGER, R. Kompost und Wurmhumus. München, BLV 1998. VÁŇA, J. Výroba a využití kompostů v zemědělství. Praha : Institut výchovy a vzdělávání Mze, 1994.

113


Výkladový minislovníček odborných výrazů antibióza - negativní působení na původce choroby bioodpad - kuchyňské odpady a odpad ze zeleně ze separovaného sběru tuhých komunálních odpadů dusičnany - soli kyseliny dusičné, vyskytují se v dusíkatých hnojivech, ze lených rostlinách, v půdě, vodě a v potravinách hnití - rozklad organických látek za nepřístupu vzduchu působením anaerobních bakterií humifikace - souborný proces rozkladu organické hmoty, přičemž vzniká humus inhibitory - látky, které zpomalují určitou reakci mineralizace - rozklad organických látek v půdě za přístupu vzduchu na látky anorganické nitrifikace - pochod, při němž jsou činností nitrifikačních bakterií okys ličovány amonné soli v půdě na dusitany a dusičnany organická hnojiva - skupina hnojiv, v nichž podstatnou část sušiny tvoří organické látky, zpravidla statková hnojiva organické látky - sloučeniny uhlíku, které obsahují další prvky, nejčastěji vodík, kyslík, dusík, síru, fosfor a další recyklace - opětovné využívání již jednou použitých výrobků nebo pro duktů, kterým se šetří suroviny i energie substrát - směs organických látek a zeminy, obohacená živinami, která podporuje růst rostlin tlení - rozklad organických látek za přístupu vzduchu působením aerob ních bakterií až na minerální (nerostné) látky virulence - míra schopnosti choroboplodného zárodku vyvolat onemocnění

114

Rejstřík

Rejstřík aktinomycety 11, 74, 76 amonium 69 antibiotika 12, 76 antibióza 76 antrax 76

B bentonit 30 bioodpad 29 biopařeniště 53

D drtiče zahradního odpadu 34 druh půdy 84 dusičnany 69

F fáze - horká 22, 37, 41, 74 - přeměny 20 - rozkladu 20 - syntézy 20 - tlení 21 - výstavby 20

H hnití 11 hnojení - komposty 64 - slámou 56 - zelené 88 hnojiva - organická 7, 78 - vápenatá 31 hnůj - chlévský 80 - umělý 56

humifikace 10, 86 humus 10, 86 - trvalý 20, 86 - živný 20, 86

CH cheláty 111 chloróza rostlin 110 choroby v kompostu 76 chyby při kompostování 74

I inhibitory 76

K kompost - čerstvý 62 - ze sena 53 - z drnů 51 - z chlévské mrvy 51 - z kůry 51 - z listí 50 - z pilin 51 - zralý 62 - z trávy 50 - z větví 51 - z výlisků 52 kompostování - chladné 39 - na hromadách 37 - odpadů ze hřbitova 49 - plošné 45 - společné 47, 48 - v boxech 39 - v kompostérech 39 - v přídomních zahradách 48 - zemědělské 48 komposty průmyslové 56 kovy těžké 102

115

KOMPOSTOVANÍ A Ph.ČT O PLinil

L látky - cizorodé 28 - očkovací 32 - organické 9

M mineralizace 20 místo ke kompostování 36 moučka - jílová 30 - kostní 31, 79 - krevní 31, 79 - rohová 31, 79 - moučky horninové 30 mulčování 45, 93

N nářadí ke kompostování 33 nevýhody kompostování 13

O obdělávání půdy 97 očkování kompostu 32 olej 104

plevele v kompostu 78 poměr C : N 16 použití kompostu 62 preparáty z bylin 32 prvky jedovaté 102

116

R reakce půdy 106 recyklace 7

skalice zelená 110,111 složení půdy 83 sněť slezinná 76 stanovení pH v kompostu startéry kompostování 32 substrát 67

škůdci v kompostu 77

T teplota 19 test řeřichový 67 tlení 11 túje 26

u úrodnost půdy 83

V vápnění 106 vápník 31 virulence 76 vermikompost 42 vlhkost 14 výhody kompostování 12 výluh z kompostu 43, 68 vzduch 15

Miroslav Kalina Kompostování a péče o půdu 2., upravené vydání

Recommend Documents