MÍRA „DISTANČNOSTI“ VE STUDIJNÍCH PROGRAMECH KOMBINOVANÉHO STUDIA IVETA BEDNAŘÍKOVÁ Univerzita Palackého v Olomouci Abstrakt: Příspěvek se zabývá analýzou konkrétních ukazatelů, které přispívají ke zvyšování „míry distančnosti“ neboli podílu distančního vzdělávání při kombinaci prezenčního a distančního studia. Poukazuje na nezbytnost kvalitních studijních opor a profesionálního tutorského vedení, na důležitost promyšlené organizace a logistiky studia, systému poradenství a podpory studujících, ale i na dostatečné technické vybavení vzdělávací instituce pro úspěšnou akreditaci kombinovaného studia. Klíčová slova: distanční vzdělávání, kombinované studium, projekt, akreditace, realita, fikce, kvalita, dospělý studující, studijní opory, multimedia, tutor, podpora, poradenství, organizace, logistika, administrativa studia, evaluace, technické vybavení instituce. Abstract: The report deals with the analysis of particular indicators that contribute to the increasement of the „level of distance pieces“ or the ratio of distance education when combining presence and distance form of study. It stresses the necessity of quality texts as a medium, professional tutor‘s guiding, the importance of elaborate organisation and study logistics, the system of consultancy and support possibilities for students. In addition to this, it emphasis also the adequate technical equipment of educational institution for successful accreditation of combined study. Key words: distance education, combined study, project,accreditation, reality, fiction, quality, adult student, text as a medium, multimedia, tutor, support, consultancy, organisation, logistics, the administration of study, evaluation, technical equipment of an institution.
1 ÚVOD Problematika
akreditace
v současnosti
leckterou
funkcionářů,
studijních vysokou
odpovědných
za
programů
školu.
dostatečně
Dotýká
kombinovaného se
nejenom
studia
trápí
akademických
diverzifikovanou nabídku studijních
možností, ale i vysokoškolských učitelů, kteří se na obsahovém vytváření těchto projektů aktivně podílejí. Od kvality a profesionality jejich práce často záleží, zda se do finále dostanou takové programy, jež obstojí před nesmlouvavým drobnohledem a kritickou analýzou členů akreditačních komisí. Ze zkušeností řady neúspěšných žadatelů vyplývá, že spoléhat na štěstí či náhodu se již v současnosti nevyplácí, protože počet uchazečů o akreditaci roste. Kromě toho se kombinované studium na řadě vysokých škol začíná prosazovat opravdu na úrovni, neboli v té lepší, na potřeby studentů orientované „optice“. Taková zaměřenost nejenom zvyšuje image
1
těchto vzdělávacích institucí, ale přitahuje pozornost dalších potenciálních zájemců o studium i z jiných regionů. Pojmy jako konkurence, zákon nabídky a poptávky, kvalita, servis služeb, spokojenost klienta se proto pomalu, ale jistě stávají zcela oprávněně „noční můrou“ v myšlenkách především těch zpracovatelů, kteří si nevědí rady, jak obstát v nesmiřitelném boji o školní vzdělávání dospělých. Dokonce i ty instituce, které o studenty nikdy neměly nouzi, si uvědomují, že situace začíná být vážná. A tak se ze všech stran ozývají hlasy volající po informacích a upřesnění kolik „distančnosti“ musí program mít, aby uspěl, po konkretizaci procentuálního vyjádření kolik a jak „učit“ distančně, řeší se otázky míry „distančního studia“, aby program ještě splňoval požadavky na kombinované studium a na konto akreditačních komisí se sype jedna výtka za druhou. Podívejme se však na daný problém z jiné strany. Skutečně chceme, aby nám akreditační komise určovala, jak máme vzdělávat? Nejsme to právě my, kteří hodláme nabídnout kvalitu za „rozumnou cenu“ (za únosné náklady), neboli za to, na co zrovna teď máme? Abychom ale v momentě, kdy budeme mít více prostředků, usilovali pozvednout kvalitu vzdělávání více nahoru. Kvalita a rozumná cena. Ačkoliv tento vztah zní jako z reklamy na prací prášky, hodně vypovídá o tom, jakou míru „distančnosti“ nakonec zvolíme. Čím více se bude konečná podoba studijního programu přibližovat ideálu, tím více šancí na úspěch máme. Ideál však může mít mnoho podob a variant, stejně jako to funguje například u ideálu krásy nebo u ideálu v umění. Na co se tedy soustředit, čím začít, jak postupovat? V čem tkví zmíněná míra „distančnosti“? Podívejme se alespoň na ty nejzákladnější ukazatele, které přispívají ke zvyšování podílu distančního vzdělávání při kombinaci prezenčního a distančního studia. 2 TEORIE VERSUS PRAXE Vycházejme z předpokladu, že pro daný studijní program již máme akreditované prezenční studium. Profil absolventa je konkretizován, cíle studia jsou explicitně vyjádřeny, obsah studia vymezen, vstupní požadavky a výstupy studia se neliší od nároků na studenty denního studia. Pouze formu, metody, organizaci studia a způsoby prezentace učiva můžeme ovlivnit, chceme-li program připravit pro ekonomicky
aktivní,
profesně
vytížené
vzdělávání.
2
dospělé
účastníky
vysokoškolského
První, o čem bychom měli přemýšlet, je vhodná forma studia respektující požadavek minimalizovat bariéry dospělých studentů při studiu (omezený čas ke studiu, geografická
vzdálenost,
determinovaný
kontakt
s vyučujícími,
pedagogicko-
psychologické zvláštnosti vzdělávání a učení se dospělých). Jde-li o studium převážně teoretického charakteru, cílem kterého jsou především znalosti, rozvoj kognitivní složky a dovednosti tvoří pouze zlomek studia, můžeme zvažovat (prozatím čistě teoreticky) distanční studium. Pokud připravujeme akreditaci oboru se značným množstvím dovednostních výstupů, kdy psychomotorickou složku nelze rozvíjet bez osobní účasti studujících na výuce, zvažujeme kombinované studium. V oborech s dominancí a preferencí tvůrčí osobní angažovanosti v celém průběhu studia, kde teorie je pouze dílčí základnou zejména pro specifickou uměleckou nebo jinak odborně výjimečnou činnost, o jiném než prezenčním studiu neuvažujeme. Je-li výstupem našich úvah forma distanční, musíme brát do úvahy celou řadu dalších aspektů podmiňujících přípravu, realizaci a evaluaci distančního studia včetně ekonomických předpokladů. Právě ty jsou často příčinou toho, že se nakonec zmíněné studium rozhodneme realizovat kombinovanou formou, ačkoliv v něm převažuje teorie a případné dovednostní aktivity by mohly být realizovány na tutoriálech nebo v rámci praktických soustředění, letní školy či praxe. 3 REALITA VERSUS FIKCE Největším nedostatkem vysokoškolských institucí v procesu přípravy studijního programu kombinovaného studia k akreditaci je však skutečnost, že se ke schválení předkládají často fiktivní projekty plné vizí a neověřených představ, postrádajících komplexnost, systémovost a zpětnou vazbu. Je to proto, že většina škol realizuje ve skutečnosti dálkové vzdělávání, ačkoliv tuto formu vysokoškolský zákon od roku 1998 nepřipouští. Ve snaze akreditovat nové programy nebo reakreditovat stávající se školy často uchylují k tzv. překlápění neboli přeměně prezenčního, případně probíhajícího „dálkového“ studia, na kombinované studium. Děje se to však často pouze administrativně. Zpracovatelé zvažují, jak by dané studium mohlo vypadat, co by bylo možné zajistit, finančně podpořit či vymyslet, aby se alespoň trochu jevilo jako kombinované studium, ale v reálu se vzdělává pořád dálkově. Student, který by měl být v centru pozornosti všech zainteresovaných projektantů, se z těchto úvah úplně vytrácí a vše zůstává v rovině dosáhnout vítězství cestou nejmenšího odporu.
3
Koho? No přece vysokoškolských učitelů, kteří v konečné fázi budou toto studium realizovat. Cílem je akreditace, nikoli kvalitní studium. K akreditaci by však měl být předložen již pilotně ověřený program a nikoli fikce. I ta však může získat akreditaci. Naštěstí již pouze výjimečně anebo alespoň s prokazatelnými důkazy o zajištění distanční části studia. Do jaké míry se dané představy budou skutečně realizovat, o tom ví své ti, kteří již akreditaci získali. I dobře míněné plánované představy často ve stadiu realizace narážejí na finanční problémy a nedostatečnou zainteresovanost akademických funkcionářů, kteří před akreditací slibovali a po ní se vymlouvají na nedostatek peněz, nebo je vystřídalo nové vedení, které se od závazků předchozího distancuje. Zvažujme proto takové kombinované studium, které lze za stávajících podmínek realizovat, uskutečnit v podobě, která je prezentovaná v projektu, v předkládaném programu. Vztah kvalita a únosná cena neboli investice, které jsou nezbytně nutné pro naplnění alespoň minimálních požadavků na realizovatelné kombinované studium by měl být pro nás prioritou. 4 KOMBINUJEME PREZENČNÍ A DISTANČNÍ STUDIUM Nežli vůbec začneme zvažovat možnosti, které naše škola v tomto směru má, musíme si uvědomit, že dobrý projekt k akreditaci může připravit pouze tým, který je v problematice distančního vzdělávání zaškolen. Tým, jehož členové mají nejenom teoretické znalosti, ale alespoň základní praktické realizační zkušenosti jak s projektováním, tak i s distančním vzděláváním. Schopnost adekvátně operovat odbornou terminologií distančního vzdělávání, objektivního nadhledu a racionálního zvažování, včetně alespoň minimální ekonomické orientace v oblasti terciárního vzdělávání, tyto dispozice členů týmu jsou pro tuto činnost velkou výhodou. Na rozdíl od přípravy akreditace prezenčního studia (s dominancí obsahu a personálního zajištění) je zde kladen důraz mnohem více na metodiku distanční části studia, na různorodost a kvalitu studijních materiálů a pomůcek, na podporu studujících, na komplexnost organizačního zajištění, evaluaci průběhu i výsledků studia, včetně informací o technickém vybavení vzdělávací instituce. 5 VÝZNAM STUDIJNÍCH OPOR Rozhodnutí, která část programu bude realizovaná prostřednictvím distančního vzdělávání, doporučujeme pečlivě zvážit, abychom ji mohli náležitě metodicky podepřít a zdůvodnit. Obvykle vybíráme pro distanční část studia teoretické disciplíny
4
(nebo jejich tematické celky v podobě modulů), pro které již existují, nebo se připravují studijní opory. V krajním případě lze tuto problematiku řešit i jinak (odkoupením studijních opor z jiné školy se stejným nebo podobným programem, zpracováním metodických listů nebo příruček k existujícím učebnicím a skriptům, vytvořením nabídky doplňujících interaktivních učebních materiálů pro procvičování, opakování učiva nebo k získání autokorekce a zpětné vazby o pokrocích ve studiu apod.). Multimediálnost jako základní předpoklad očekávané „distančnosti“ programu lze jenom těžko nahradit. Metodikou distančního vzdělávání zpracované textové studijní opory tvoří základní předpoklad zmíněné „distančnosti“. Tam, kde chybí peníze na jejich tisk a není k dispozici ani LMS prostředí pro jejich bezproblémovou distribuci,
lze
doporučit
prezentaci
(pro
řízené
sebevzdělávání
didakticky
zpracovaného) učiva prostřednictvím jiného média (CD, v rámci Intranetu apod.). Technicky vybavené vysoké školy s vlastním audiovizuálním centrem nebo pracovištěm podobného typu (případně týmem nadšenců pro moderní technologie) si mohou
dovolit
audiovizuálních,
kombinaci
několika
multimediálních).
studijních
Tím
opor
rozhodně
(textových,
zvýší
míru
auditivních, „distančnosti“
předkládaného projektu a svoje šance na úspěch. Není-li možné předložit jako součást akreditace dostatečné množství studijních opor, je vhodné v projektu uvést, jak bude v tomto směru instituce postupovat, v jakém časovém horizontu a ve kterých předmětech či modulech se bude studium přetvářet, případně čím a jak bude absence nebo provizorní řešení studijních materiálů kompenzováno, zda pouze v podobě metodických příruček či průvodců k učebnicím určeným původně pro prezenční studium nebo prostřednictvím jiného tradičního (např. sylaby ke studiu) nebo i netradičního řešení (např. videonahrávky přednášek prezentované na CD). Zmiňovaná „distančnost“ a její míra však nespočívá pouze v existenci a v počtu studijních opor, ale i v jejich kvalitě. U textových opor k ní přispívá kromě odbornosti také maximální srozumitelnost, problémovost, procesuálnost, vysoká úroveň stylizace a objasňování, názornost, aktivizace a motivace studujících, existence zpětné vazby, adekvátní navigace a přehlednost, autorův dialog s čtenářem a řada dalších atributů, které jsou z hlediska didaktického nezbytné pro zajištění kvalitního zpracování a prezentace učiva určeného pro řízené samostudium.
5
6 TUTOR V DISTANČNÍ ČÁSTI STUDIA Podíl prvků distančního vzdělávání v projektu předkládaném k akreditaci pomohou zvýšit nadstandardní aktivity tutorů, bez kterých není distanční část kombinovaného studia myslitelná. Intenzivnější elektronický kontakt se studujícími, užší odborná propojenost, početnější korespondenční úkoly, náročnější portfolio studenta, to vše lze odůvodnit, teoreticky promyslet, ale také realizovat. Předpokladem je však dostatečné množství zaškolených tutorů, ochotných se na distanční části kombinovaného studia podílet. Při doporučovaném počtu 20 studentů na jednoho tutora není ale vůbec jednoduché tento požadavek zajistit. Pokud má vysoká škola možnost zainteresovat (a náležitě vyškolit) pro tuto činnost externí spolupracovníky, je problém vyřešen. Tutoři z praxe jsou vítaným zdrojem inovace pedagogické práce, přinášejí do procesu vzdělávání jiný přístup, více racionality a propojenosti s realitou, která je pro zaměstnané studenty velice blízká. Většina vysokých škol ale prostředky na tutory nemá, nebo je nehodlá pro tuto činnost vynakládat. Zkreslená představa, že když může učitel učit 150 „dálkařů“, tak proč by stejný počet nemohl vést jako tutor sice zní jako z doby ledové, ale pořád ještě zaznívá při kalkulacích nákladů na kombinované studium. Také motivace učitelů samotných pro tuto práci je podceňována. Nejednoho vysokoškolského učitele oprávněně děsí představa, že kromě studentů denního studia bude muset věnovat celé hodiny po večerech i přes víkendy (čas, kdy mohou nejvíce studovat zaměstnaní lidé) komunikací s účastníky kombinovaného studia, opravováním jejich úkolů bez nároku na ocenění či snížení úvazku. Vezmeme-li v úvahu fakt, že tutoriály předpokládají úplně jiný typ přípravy a aktivit učitele, než je zvyklý (moderování, řízení diskusí, intenzivnější využívání případových studií, inscenačních, výcvikových metod, řešení studijních problémů, komparace pojetí a algoritmu zpracování korespondenčních úkolů, příprava studentů na zápočtové testy, zkoušky „nanečisto“ apod.), nelze očekávat, že se tyto zvýšené požadavky na pedagogickou
kompetenci
vysokoškolských
ohodnocení.
6
učitelů
obejdou
bez
náležitého
Přesto lze roli tutora v projektu náležitě zdůraznit. Projekt by měl obsahovat přesné formulování
požadavků
na
průběžnou
i
závěrečnou
kontrolu
samostudia
prostřednictvím stanovení rozsahu a obsahu individuálních prací studentů, témat korespondenčních úkolů, včetně požadavků na jejich podobu (eseje, případové studie, projekty, návrhy, modely, laboratorní práce, výkresy apod.) a postup jejich zpracování. Pozornost je třeba věnovat také počtu, náplni a metodice jednotlivých tutoriálů. V této souvislosti je často používaný termín prezenční výuka, kterému je vhodnější se vyhnout. Tutor v rámci tohoto prezenčního setkání neboli soustředění klasicky nevyučuje, nepřednáší, proto je odlišení namístě. Je-li pro naplnění učebních cílů programu nezbytná klasická prezenční výuka, daný předmět nebo modul do distanční části studia nezařazujeme. 7 PODPORA STUDUJÍCÍCH Míru „distančnosti“ studijního programu lze zvýšit promyšlenou koncepcí podpory účastníků vzdělávání. Ta by měla být zakomponovaná jak do studijních opor, tak do práce tutorů, konzultantů, do systému poradenských a veškerých organizačních služeb. Má-li instituce pro specifické potřeby účastníků kombinovaného studia vytvořené zvláštní studijní a konzultační středisko poskytující studujícím pomoc, řešení studijních problémů, informační zázemí, nabídku informačních materiálů, průvodců studiem a celou řadu dalších podpůrných služeb, rozhodně by to měli zpracovatelé v projektu uvést a konkretizovat. 8 ORGANIZACE DISTANČNÍ ČÁSTI STUDIA K promyšlené koncepčnosti celého studia rozhodně patří komplexní organizační zajištění, včetně detailně propracovaného systému logistiky a odborně vyškoleného zajišťujícího personálu a tutorů. V této souvislosti je důležité zdůraznit, že v projektu by mělo být uvedeno, jakým způsobem byla všechna školení realizována, kopie certifikátů je vhodné jako součást projektu akreditační komisi předložit. Instituce by měla také objasnit, jak bude studium administrativně zabezpečeno, jakým způsobem budou studenti seznámeni s metodikou
řízeného
sebevzdělávání
pro
distanční
část
studia,
s jeho
harmonogramem a praktickou realizací. Důležité je také podrobné zpracování způsobů komunikace mezi studujícími a institucí, systému distribuce studijních
7
materiálů, evidence portfolia studenta, výsledků hodnocení jeho průběžného studia a zkoušek. K organizaci studia je nezbytné uvést také kdo a jak bude řídit ekonomiku přípravy, realizace a ukončování distanční části studia. Profesionalita zpracování této části projektu, zdůraznění vstřícnosti instituce vůči potřebám studujících, připravenost všech zainteresovaných akceptovat specifika a zvláštnosti dospělých studujících, klást důraz na klientský přístup, to vše zvyšuje podíl distanční složky v kombinovaném studiu. 9 EVALUACE DISTANČNÍ ČÁSTI STUDIA S velkou pečlivostí by měli předkladatelé projektů k akreditaci přistupovat k procesu hodnocení průběhu a výsledků distanční části studia jak samotných studujících, tak i práce realizátorů. Propracovaný systém hodnotících kritérií a zásad (např. nezbytný počet bodů za odevzdané úkoly, bonusy za kvalitu nebo předčasné odevzdání) a jednoznačně stanovených kompetencí při schvalování nebo zamítání výstupů studia (např. posunování termínů odevzdávání samostatných prací), stejně jako proces
evaluace
poskytovatelů
vzdělávání,
by
měl
být
podrobně
popsán
a dokumentačně dokladován (např. evaluační dotazníky, formuláře, anketní lístky, hodnotící archy zaměřené na práci tutorů, organizátorů, kvalitu studijních opor, na celkový průběh studia apod.). Ačkoliv by měl být způsob celkového ukončení kombinovaného
studia
totožný
se
studiem
prezenčním,
výstupy
distančně
realizované části studia ovlivňuje i kvalita portfolia studenta, která se započítává do výsledného hodnocení. Proto by měl být v projektu uveden také seznam témat všech úkolů a samostatných prací, včetně požadavků na jejich kvalitu a míru ovlivnění finálního hodnocení. 10 VÝZNAM INFORMACÍ O TECHNICKÉM VYBAVENÍ Ke zvýšení míry „distančnosti“ kombinovaného studia nepochybně přispějí pravdivé informace o takovém technickém vybavení vzdělávací instituce, které napomáhá minimalizovat nevýhody
tohoto studia, umožňuje podporovat individualizaci,
flexibilitu, multimediálnost studia a samostatnost studujících a usnadňuje komunikaci se studujícími (telefony - i služební mobilní, pokud se využívají pro komunikaci se studujícími, fax, e-maily - včetně přístupů tutorů nebo studujících k internetu, intranetu ve večerních hodinách či přes víkendy, pokud tuto komunikaci nelze zajistit
8
jinak). V projektu by měla být uvedena všechna specializovaná pracoviště, jež může instituce využít pro multimediální podporu učení (např. TV studio s vybavením pro videokonference
nebo
satelitní
příjem
vzdělávacích
pořadů,
s videotékou,
audiotékou, specialisty na multimédia či počítačovou grafiku), pro zabezpečení tvorby a rozmnožování studijních opor (vydavatelství, tiskařské středisko), připojení na vnitřní nebo mezinárodní počítačovou síť (internet, intranet), včetně eLearningové podpory, je-li k dispozici LMS (Learning Management Systém) apod. 11 ZÁVĚR Podíváme-li se na atributy zvyšující míru „distančnosti“ kombinovaného studia ve shrnujícím přehledu, neunikne nám, že se na ní podílejí především kvalitní studijní opory, profesionální tutorské vedení, posuzování samostatných prací a řízení tutoriálů, promyšlená organizace a logistika studia, důmyslný systém poradenství a podpory studujících, ale i dostatečné technické vybavení. Pokud vzdělávací instituci opravdu záleží na kvalitě studia i na samotných studujících, jistě dokáže i s minimem finančních investic najít kompromis mezi tím, co stanovují kritéria pro posuzování projektů a tím, co umožňuje vzdělávací realita. Zmíněné ukazatele tak pouze naznačují cestu, jak podíl distančního vzdělávání v kombinovaném studiu zvyšovat, aby bylo možné splnit vytčené cíle studijního programu. Současně napovídají, jak připravit pro studijně znevýhodněné dospělé účastníky školního vzdělávání dospělých opravdu realizovatelné plnohodnotné vzdělávání tzv. „druhé šance“, minimalizující neúspěch, výstupem kterého bude nejenom formální certifikát, ale i prakticky využitelné znalosti a dovednosti zvyšující kvalitu práce a života. Program takového vzdělávání jistě v akreditačním řízení uspěje a přiláká na půdu vysoké školy celé zástupy vzdělávaní chtivých adeptů. A o ty by nám mělo jít především.
9
Literatura 1. LOJDA, J. Uplatnění logistiky v distančním vzdělávání. In Sborník statí o DV. Praha : CSVŠ, 1996. 2. PRŮCHA, J., aj. Požadavky na akreditaci studijních programů a kurzů distančního vzdělávání. Praha : CSVŠ, 1997. 3. PRŮCHA, J. Akreditace v distančním vzdělávání. Olomouc : Univerzita Palackého, 2003. 4. ZLÁMALOVÁ, H., a kol.j. Hodnocení institucí vzdělávajících distančně. Praha: NCDiV při CSVŠ, 1998.
PhDr. Iveta Bednaříková, Ph. D. Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Katedra pedagogiky s celoškolskou působností Adresa: Žižkovo nám. 5, 771 40 Olomouc E-mail:
[email protected]
10
