Digitální studia ve vzdělávacích informačních systémech Suchánek, Petr Mgr.,
katedra informatiky, Slezská univerzita, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné,
Univerzitní náměstí 76, 733 40, Karviná,
[email protected]
Abstrakt: Multimediální aplikace jsou dnes nejrychleji se rozšiřujícími prvky souvisejícími s výpočetní technikou. Jejich šíření probíhá geometrickou řadou jak mezi běžné uživatele, tak samozřejmě v první řadě do organizací a firem zabývajících se počítačovou grafikou a obecně multimédii a do vzdělávacích zařízení, převážně vysokých škol. Bez digitálních studií se dnes neobejdou konstruktéři, architekti, televizní společnosti (celoplošné nebo jen lokální) a různé firmy zabývající se reklamou. Vybavení jednotlivých typů studií jsou různá, ovšem vždy jsou na ně kladeny požadavky, které lze shrnout do potřeb práce s náročnou grafikou případně zvukem obecně v reálném čase. Od těchto požadavků se odvíjí i další požadavky související s technickým vybavením daného digitálního studia a dále pak možnosti šíření výsledků práce např. pomocí počítačových sítí. Rozvoj a zavádění digitálních studií do praxe způsobuje požadavek na vzdělávání odborníků schopných s digitálními studii plnohodnotně pracovat a právě zde se jako jedna z možností jeví vzdělávání těchto odborníků na vysokých školách a univerzitách technického případně i ekonomického zaměření. Klíčová slova:
DIGITÁLNÍ STUDIO, MULTIMEDIA, INFORMAČNÍ SYSTÉM, DISTANČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ, QUALITY OF SERVICE, CLASS OF SERVICE, SÍTĚ S TECHNOLOGIÍ ATM, ETHERNET
I Pojem "Informační systém" Konec devadesátých let 20. století je plně ve znamení zavádění a uplatňování informačních technologií (IT) prakticky do všech oblastí života společnosti. V jednotlivých zemích se tento proces prosazuje v závislosti zejména na ekonomické situaci rozdílnými rychlostmi, nicméně lze konstatovat, že všechny státy již dávno pochopily, že tento nastartovaný proces již v žádném případě nelze zastavit a pouze podpora zavádění IT do praxe je jedním z velice důležitých podpůrných prvků rozvoje ekonomiky. Je zde tudíž jednoznačně vidět zpětnou vazbu. Investice vynaložené na IT by se správným využíváním prostředků, které IT nabízejí, měly brzy vrátit a IT by se měly stát výraznou podporou zisků. Vše se vlastně odvíjí od umění správně navrhnout informační systém (IS) a jedním z nosných prvků je i postupná změna v chápání pojmu informace. Není tomu tak dávno, kdy se informace ani zdaleka nepovažovaly za jeden ze základních zdrojových prvků firem a organizací a obvykle měly zcela jinou podobu než dnes. Jestliže nahlédneme do podniků, pak se jednalo především o informace v tištěné podobě, které se obvykle přenášely mezi jednotlivými odděleními pomocí lidského faktoru. S daty v elektronické podobě se bylo možné setkat pouze v jakýchsi "počítačových centrech", ve kterých pracovaly specializované pracovní síly, které spravovaly sálové počítače na dnešní dobu ohromných rozměrů a relativně malého výkonu. O možných alternativách archivace dat a jejich zabezpečení ani nemluvě. Možnost převodu dat do elektronické podoby (digitalizace dat) prakticky na všech úrovních řízení podniků přinesla nové možnosti jejich vytváření, zpracovávání a přenášení k jiným uživatelům. Informační systémy se dnes staly nepostradatelnou součástí všech firem, organizací a vzdělávacích institucí (především vysokých škol). U podniků a firem do značné míry garantují jejich konkurenceschopnost. Umění vhodného nakládání s informacemi a na základě jejich analýzy získávání nových
informací je totiž jednou ze základních podmínek kvalitního rozvoje firem a podniků. Nastolený trend vývoje naznačuje skutečnost, že jestliže bylo před deseti a více lety pro některé jedním ze základních a mnohdy výhradních pracovních nástrojů psací péro a razítko, dnes jsou tyto nástroje nahrazovány klávesnicí počítače, myší a dalšími možnými ovladači. Z tohoto důvodu je nutné klást velký důraz na vzdělávání v této oblasti. V první polovině 90. let dvacátého století, kdy došlo k nastartování bouřlivého rozvoje zavádění IS do praxe, byly u nás IS chápány v mnohem užším významu, než v zahraničí, především v USA. Termín "informační systém" v anglicky psané literatuře měl obvykle pro nás význam systému pro podporu řízení, tedy jednalo se o analogii anglického "Management Information Systems". Postupem času se význam neustále rozšiřoval a neustále i dnes dochází k postupnému vyrovnávání chápání tohoto termínu u nás i v zahraničí (především v USA). Důvodem je rychlé šíření IT a jejich zavádění jak do oblasti řízení výroby, vzdělávání tak i informovanosti široké veřejnosti prostřednictvím institucí (informační centra, knihovny), které umožní přístup k informacím prakticky každému zájemci. Z uvedeného lze jednoznačně odvodit, že IS je skutečně velice široký pojem a je nutné vždy s jeho použitím sledovat a rozlišovat jeho uplatnění a možnosti.
3.1
Pojem data a informace
V souvislosti s IS (potažmo s výpočetní technikou) velice často používáme pojmy informace a data, přičemž se mnohdy tyto termíny využívají jako by měly úplně stejný význam. Z pohledu IS je vhodné tyto pojmy přesněji definovat a jejich význam tímto upřesnit. Za data se obvykle považují vhodným způsobem vyjádřené zprávy vypovídající o skutečnostech reálného světa, které jsou srozumitelné pro příjemce (příjemcem může být člověk nebo technický prostředek). U dat uvažujeme i jejich hodnotu, která se odvíjí od nákladů vynaložených na jejich pořízení, uchování, údržbu a užitnou hodnotu danou jejich informačním obsahem. Údaj uložený v počítači se stává informací až tehdy, když přináší uživateli něco nového [Žid 1998]. Každá informace je tedy údajem ovšem ne každý údaj je nositelem informace. Na základě uvedeného lze za IS považovat jakýkoliv systém poskytující informace.
3.2
Typy IS
Charakterizování jednotlivých typů IS se odvíjí od jejich použití v různých sférách života společnosti. Jak jsem dříve uvedl, až zhruba do poloviny devadesátých let byly za IS považovány systémy určené pro podporu řízení ve firmách, podnicích a organizacích. Dnes je situace jiná, neboť s IS se můžeme setkat i jinde. Podle použití v jednotlivých oblastech jsem IS rozdělili do čtyř základních typů: 1. 2. 3. 4.
IS určené pro podporu rozhodování v podnicích, firmách a organizacích IS uplatňující se ve vzdělávacím procesu především na vysokých školách IS sloužící široké veřejnosti prostřednictvím informačních center umožňujících přístup zejména k vybraným informacím a Internetu. Ostatní IS (obvykle databázové) zabezpečující základní informace aplikované např. v knihovnách (katalogy knih), archívech, v oblasti cestovního ruchu atd. Tyto typy systémů jsou mnohdy nutnou součástí i všech třech předchozích typů.
V této práci se budu podrobněji věnovat možnostem IS využívaných pro vzdělávací účely zejména na vysokých školách v souvislosti s možností rozšíření těchto systémů o profesionální digitální pracoviště.
II Význam multimediálních aplikací a prezentací Multimediální programy, tedy aplikace určené pro současnou prezentaci grafiky a zvuku prostřednictvím počítačových sestav, jsou dnes jedním ze základních podpůrných prvků IS. Jejich nabídka je dosti široká a neustále se rozšiřuje. Tvorbu multimediálních aplikací ve velké míře umožňuje i rychle se zvyšující výkonnost jednotlivých počítačových komponent (procesory, grafické karty, zvukové karty, monitory a další přídavné doplňky…), jejichž ceny postupem času klesají, a tak jsou vytvořeny dobré podmínky pro šíření kvalitních zařízení i např. mezi běžné uživatele, kteří tak mohou pracovat s na výkon náročnými multimediálními aplikacemi. Významnou podporou plnohodnotného využívání multimedií jsou počítačové sítě, které dnes již jsou za splnění jistých technických podmínek schopné zajistit kvalitní a plynulý přenos dat. Využití multimediálních aplikací je velice široké. Mezi běžné uživatele se multimediální aplikace určené pro vzdělávání a popularizaci některých vědních oborů šíří nejčastěji v podobě nosičů CD-ROM (případně DVD-ROM), které umožňují z hlediska nabízené paměťové kapacity šíření informací nejen v podobě textů, ale i obrázků a samozřejmě video ukázek (současná prezentace grafiky a zvuku), druhou možností je šíření pomocí počítačových sítí (pro běžné uživatele - soukromé osoby - je hlavní doménou Internet, v rámci jednotlivých organizací lze využít LAN). Vzdělávací prezentace uložené na CDROM případně DVD-ROM lze využívat mimo vysokých škol i na základních a středních školách, které mají počítačové učebny vybavené potřebnou technikou a nejsou zatím připojeny na Internet. Prezentace multimediálních aplikací na Internetu je pak zcela běžnou záležitostí. I tam mimo klasických stránek obsahujících pouze text lze nalézt mnoho www prezentací s dynamickými grafickými objekty, jež jsou doprovázeny interpretací zvuku, no a samozřejmě můžeme prostřednictvím Internetu prohlížet nejrůznější videoukázky. Vrátíme-li se ke vzdělávání je potřeba zdůraznit, že multimediální aplikace a prezentace se vyznačují vysokým stupněm názornosti, což je potřeba z pedagogického hlediska v maximální možné míře podporovat. S rostoucími možnostmi šíření multimediálních prezentací se zvyšují i požadavky na jejich tvorbu. Pomineme-li technické potřeby je nutné vyzdvihnout podporu vzdělávání tvůrců multimediálních prezentací a aplikací a zajištění jejich odborné způsobilosti. Zde je jedním z možných řešení vzdělávání na úrovni univerzit, kde by měla existovat možnost vytvářet dobré předpoklady pro zajištění odborných pracovníků, kteří jsou a budou odborně způsobilí vzdělávání v této oblasti garantovat. K tomu samozřejmě potřebují adekvátní technické vybavení. A právě odtud se odvíjí základní myšlenka, která spočívá v potřebě instalací kvalitního technického vybavení určeného pro práci s náročnou grafikou a zvukem (digitální studio) na všechny vysoké školy nejen technického zaměření, ale i například ekonomického zaměření. Důvod je zcela jednoduchý. Absolventi technických oborů se zaměřením na informatiku a nejen ti se v praxi s podobnými zařízeními jistě setkají a to zejména v souvislosti s rozsáhlými IS, jejichž součástí jsou větve využívané konstruktéry a vývojovými pracovníky, na druhé straně absolventi vysokých škol ekonomického zaměření se budou s těmito zařízeními setkávat stále častěji a to zejména v souvislosti s reklamními a obecně informačními účely. Je totiž všeobecným trendem a vyplývá to ze závěrů mnoha odborných konferencí a zkušeností vysokých škol, že výuka informatiky, jakožto celofakultního předmětu na ekonomických fakultách, bude muset být postupem času (čím dříve tím lépe) mnohem obsáhlejší a nebude stačit pouze omezení na zvládnutí práce se standardními aplikacemi jakými jsou např. Microsoft Excel, Microsoft Word, Microsoft Access, libovolnými Internetovými prohlížeči či operačními systémy Windows 95 (98, 2000) nebo DOS. V souvislosti s multimédii nesmíme zapomenout na jejich využití v obchodě a službách (výroba a distribuce reklamních videoshotů, plakátů, letáků, vizitek a dalších prezentací) a obecně v marketingu. Se zařízeními
typu digitálních studií se jistě budou mnozí absolventi ekonomických vysokých škol setkávat stále častěji. Zcela jednoduchým způsobem lze vyřešit i samotné začlenění obsahového celku týkajícího se práce s digitálním studiem. Na ekonomických vysokých školách se v rámci volitelných předmětů často vyučuje předmět "Počítačová grafika a design" (název je převzat z Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné, na jiných fakultách se může jmenovat i jinak), tudíž by se vlastně jednalo pouze o rozšíření obsahu v tomto předmětu, případně by se zvýšila dotace hodin. Nelze samozřejmě předpokládat, že každý absolvent bude schopen zcela plnohodnotně s digitálními studii pracovat. Základní myšlenkou je alespoň seznámení co možná nejširšího okruhu studentů (pokud by se jednalo o celofakultní předmět pak všech) s technickými a realizačními možnostmi digitálních studií. Jako základ by sloužily konkrétní ukázky (samotné teoretizování by v tomto případě nebylo příliš plodné).
3.1
Digitální studio
Definice digitálního studia je dosti obsažná. V obecném pojetí se jedná o soustavu počítače (případně počítačů) s hardwarovým vybavením umožňujícím pracovat s náročnou grafikou a zvukem v reálném čase. Zásadním požadavkem je možnost spolupráce počítače se zařízeními jakými jsou videorecordéry, videokamery (pro tyto účely existují speciální karty umožňující např. digitální střih), digitální fotoaparáty, digitizéry, televizory a další periferní zařízení počítačů (tiskárny, scanery, mikrofony atd.). Jednou z možností realizace digitálního studia je struktura obsahující dva počítače, z nichž jeden slouží pro účely modelování a střihu a druhý se využívá pro rendering. Samostatný počítač pro rendering je vhodný z důvodu velké náročnosti renderingu na systémové prostředky. Samostatný počítač pro rendering tudíž zamezí omezování uživatele studia při vlastní práci. Přesné definování parametrů hardwaru digitálního studia je specifickou záležitostí. Je zde potřeba jen zdůraznit, že od kvality hardwaru se pak odvíjí jak průběh práce s digitálním studiem, tak i jeho možnosti. Obecně platí, že čím výkonnější hardware, tím lépe.
3.2
Distanční vzdělávání
Zůstaneme-li u univerzit, pak vedle prezenčního studia tvoří distanční vzdělávání jednu z významných možností studia a to zejména v souvislosti s celoživotním vzděláváním. Jedná se o formu studia, které je svou organizací vhodná pro všechny, kteří mají zájem o samostatné studium ve svém volném čase a svým tempem. Tento typ studia je podporován všemi možnými technickými i didaktickými možnostmi. Právě v této formě studia by mělo být v největší míře využíváno všech dostupných informačních technologií, které mohou studium do značné míry zjednodušit. Jedná se především o šíření studijních textů v elektronické podobě zpracovaných fundovanými odborníky zajišťujícími koordinování distanční formy studia a ověřování znalostí, ale na druhé straně se právě zde mohou do značné míry prakticky v neomezené míře využívat multimediálně zpracované výukové programy obsahující mimo odborný text obrázky, zvuky, animace a video. Velice významnou možností, kterou nám multimediální aplikace umožňují, je v souvislosti nejen s distanční formou studia tvorba interaktivních testů, které jsou pro osobní ověřování svých dovedností velice vhodnou a atraktivní formou. Tyto testy mohou být samozřejmě vytvořeny jak školícím pracovištěm, tak je dnes můžeme zcela běžně nalézt na mnoha Internetových adresách. Digitální studio v tomto případě nabízí ještě další alternativu šíření vzdělávacích materiálů a tou je využití klasické video nahrávky. Je totiž nutné vycházet ze skutečnosti, že dnes ještě ne každý má k dispozici počítač a šíření učebních materiálů na videokazetách je jedním z možných řešení. Začlenění digitálního studia do existující počítačové sítě s možností jeho využívání např. pro pořádání videokonferencí je podmíněno zajištěním jistých požadavků na počítačové sítě, které by měly být schopné rozlišovat důležitost přenášených dat a v případě potřeby dle nastavených priorit některá data upřednostňovat, aby se zajistil jejich plynulý průchod sítí.
III Možnosti počítačových sítí a požadavky na ně kladené Současná situace ve vývoji počítačových sítí jednoznačně naznačuje potřebu budování takových lokálních počítačových sítí (LAN), které jsou univerzálně použitelné nejen pro klasické datové přenosy, ale i pro přenosy hlasu, obrazu a obecně i videa (viz obr. 1). V této souvislosti je samozřejmě kladen důraz i na kvalitu jednotlivých přenosů. Počítač
Počítač Monitor
Digitální studio LAN
Telefon
Telefon PBX Fax
PBX Fax
Množství přenášených dat (ať už se jedná o přenos jakýchkoliv typů dat) v LAN neustále roste a tudíž je nutné hledat nové možnosti, které by přesně nadefinovaly priority jednotlivých přenášených rámců. V případě, kdy se počítačovou sítí přenášejí pouze klasická data, není potřeba o ničem takovém uvažovat (malé podniky nebo firmy s jednoduchými účetními IS). U sítí LAN s rozsáhlou strukturou zajišťujících přenos všech potřebných typů dat (data, hlasový přenos, přenos videa) je již nadefinování priorit vhodné, někdy dle typu sítě dokonce nezbytné. Základním požadavkem každé sítě je zabezpečit kvalitní přenos všech typů dat (Quality of Service). Na základě uvedeného můžeme data přenášená počítačovou sítí rozdělit do jednotlivých úrovní podle jim přidělených priorit. Cílem je zajistit, aby data s vyšší prioritou měla přednost. Toto má velký význam např. pro zajištění plynulého průchodu dat sítí např. při pořádání videokonferencí. Jednou z podmínek zajištění přenosu je nalezení nejvhodnější přenosové cesty. Dle QoS existují tři základní parametry [Rott 1999]: 1. Přenosové zpoždění (delay) - tento parametr je stanoven jako celková doba mezi vysláním dat odesílatelem (např. pracovní stanicí v síti, serverem) a jejich přijetím příjemcem (opět obvykle pracovní stanice, server, tiskárna atd.). 2. Fluktuace přenosového zpoždění (jitter) - příčinou tohoto jevu je skutečnost, že některá data projdou od odesílatele k příjemci rychleji než jiná. Tímto dochází ke změnám přenosového zpoždění během daného časového intervalu. 3. Ztrátovost přenosu - během přenosu může dojít k nevratné ztrátě některých datových rámců. Z tohoto důvodu může nastat situace, kdy příjemce neobdrží plynulou informaci (např. přerušovaný hlasový projev, neplynulý videozáznam apod.). Různé typy sítí mohou zajistit různé možnosti pro přenos dat. Chceme-li však hovořit o zajištění priorit pro jednotlivé typy dat, pak z tohoto hlediska můžeme nadefinovat tři základní úrovně kvality služeb v počítačových sítích [Rott 1999]: 1. Služba s nejlepší snahou (Best Effort Service) - tato služba je nejčastěji používána v klasických sítích typu Ethernet nebo rozlehlých IP sítích. Nedochází zde k nastavování a ledování priorit, ale pro přenos se vždy využijí volné síťové prostředky. Kvalita přenosu tudíž nemusí být dobrá.
2. Služba s rozlišením priorit (Differentiated Service) - dochází zde k zajištění upřednostnění jednoho typu provozu před druhým (např. zajištění širšího přenosového pásma a menší ztrátovosti přenosu). 3. Zaručená služba (Guaranteed Service) - tato služba garantuje absolutní rezervování přenosových prostředků. Jednotlivé služby musí být možno v počítačových sítích nadefinovat (ať už pomocí softwaru nebo hardwaru). Vše se samozřejmě odvíjí dle potřeb, které jsou na počítačovou síť kladeny bezprostředním uživatelem sítě. Pro zajištění kvalitního přenosu dat a možnost nastavení priorit je potřebné, aby počítačové sítě měly dostatečnou přenosovou kapacitu, aplikace byly schopné nadefinovat požadavky na příslušné služby a od sítě pak dostat zprávu o jejich dostupnosti. Podmínkou je rovněž zavést do počítačových sítí prostředky pro definování priorit jednotlivých typů služeb.
3.1
Kvalita služeb v sítích s technologií ATM
Sítě s technologií ATM jsou svou přenosovou charakteristikou přímo předurčeny pro zajištění kvalitních přenosových služeb pro rozdílné typy dat. Je zřejmé, že např. hlasová komunikace nebo video on-line požadují pro zajištění dostatečné kvality přenosu konstantní zpoždění a samozřejmě i přenosovou rychlost, na druhé straně běžná datová komunikace konstantní přenosovou rychlost striktně nepožaduje. Sítě typu ATM obsahuje jistou množinu komunikačních služeb, které umožní nadefinovat priority jednotlivých přenosů na základě identifikace typu aplikace, která je zdrojem přenášených dat (tabulka 1). Tyto služby označujeme jako CoS (Class of Service), u kterých hrají úlohu parametrů nastavené hodnoty QoS. Tabulka 1: Třídy komunikačních služeb CoS v Sítích s technologií ATM [Kállay 1998] Služba Vlastnosti služby, aplikace Konstantní bitová rychlost (Constant Konstantní rychlost a zpoždění přenosu Bite Rate - CBR) Definuje se zpoždění a rozptyl přenosu Provoz v reálném čase Funkčnost na úrovni telekomunikačních obvodů Obrazové a hlasové aplikace Proměnná bitová rychlost (Variable Přenos proměnnou přenosovou rychlostí Bite Rate - VBR) Zajišťuje maximální a průměrnou rychlost Je určená pro videoaplikace s kompresí Dostupná bitová rychlost (Available Přenos s maximálně dostupnou rychlostí Bite Rate - ABR) Emuluje dynamickou šířku pásma sítí LAN Je určena především pro přenos dat Zadává se požadovaná rychlost a míra ztráty buněk Nespecifikovaná bitová rychlost Přenos celým dostupným pásmem (Unspecified Bite Rate - UBR) Poskytuje nejefektivnější využití pásma Neposkytuje žádné záruky
3.2
Kvalita služeb v sítích Ethernet
Na rozdíl od sítí ATM je přenos dat v sítích Ethernet založen na kolizní metodě. Z vlastností kolizní metody by se dalo vyvodit, že s rostoucími požadavky jednotlivých vysílajících stanic (rostoucí počet kolizí) rapidně klesá výkonnost sítě. Ve skutečnosti však praxe ukázala, že se ani zdaleka nedosahuje hranic zahlcení sítě Ethernet a v průměru se při největším zatížení každý rámec vysílá dvakrát [Kállay 1998]. Podmínkou je samozřejmě
důsledné dodržení všech podmínek kladených na technickou realizaci sítě. To však platí pouze pro přenos klasických dat. V případě přenosu multimediálních dat se striktními požadavky na kvalitu jejich přenosu je situace jiná a může dojít k zahlcení některé části sítě. Kolizní metoda má za následek kapacitní omezení přenosu způsobené kolizemi a omezení dosahu sítě. Eliminaci kolizní metody do značné míry zajišťuje technologie přepínání rámců, která zajišťuje vydělení celého přenosového pásma komunikujícím stanicím. Zatím nejaktuálnější specifikací sítě Ethernet je tzv. Gigabitový Ethernet. Tato technologie se využívá především na vytváření páteřních sítí pro propojení přepínačů Ethernetu a Fast Ethernetu a slouží jako náhrada nákladnějších síťových technologií jako např. ATM nebo FDDI. V současné době lze na základě normy 802.3ab schválené zhruba v polovině roku 1999 realizovat Gigabitový Ethernet pomocí běžně používaných kroucených měděných párů (kroucených dvojlinek). Ačkoliv k zahlcení sítě Ethernet téměř nedochází, zpoždění přenášených paketů není při jejich přenosu standardním provedením sítě zcela zajištěno. Problémem je zajištění kvalitního přenosu mezi jednotlivými přepínači v síti. Řešení je opět v přidělení priority jednotlivým přenášeným paketům (lze zajistit pouze při použití virtuálních sítí VLAN). Každý paket obsahuje v hlavičce údaj o příslušnosti k dané virtuální síti a navíc jsou 3 b vyhrazeny pro určení zařazení daného paketu do jisté třídy. Každá třída (je jich 8) určuje stupeň priority daného paketu. Tabulka 2: Priority provozu v sítích Ethernet [Rott 1999] Binární vyjádření 111 110 101 100 011 010 001 000
Typ síťového provozu Nejvyšší možná priorita Provoz s velmi malým zpožděním, vhodný pro přenos hlasu Úroveň s malým zpožděním vhodná pro přenos obrazu (video) Úroveň pro přenosy s rezervací toku dat Tato úroveň zajišťuje záruku, že přenášena data nebudou ztracena Standardní přenos Pozadí Úroveň bez priority
Mimo nastavení priorit u jednotlivých paketů je dalším krokem pro zajištění kvality přenosu jednotlivých typů dat zamezení zahlcení některé části sítě. Problém je obvykle řešen způsobem upozornění vysílající stanice na skutečnost, že nemůže data vysílat tak rychle, případně že musí chvíli počkat, aby byly zajištěny a dodrženy priority přenášených paketů. Sítě umožňující na základě nadefinování priorit přenosu kvalitní přenos klasických dat, hlasu a videa se stávají základní potřebou. S jejich rozšiřováním porostou i nároky na jejich uživatele (ne pouze odborníky), kteří budou muset být s jejich možnostmi a strukturou seznámeni, aby dovedli v plné míře využívat všech jejich možností za účelem získání nebo vytvoření potřebných informací ať už pro soukromé nebo firemní účely. Jedním z kroků, které mají přispět ke zlepšení informovanosti (potažmo vzdělanosti) v tomto oboru je neustálé zkvalitňování počítačových sítí na vysokých školách a univerzitách jak technického, tak i ekonomického zaměření. Důvody jsou, myslím si, ve stávající práci dostatečně vysvětleny. Jedním z vhodných rozšíření sítí vysokých škol je začlenění digitálních studií do jejích struktur. Jejich využití pak záleží na organizačním uspořádání zejména co se týká výuky a samozřejmě na technické realizaci dané sítě.
Použitá literatura KÁLLAY, F., PENIAK, P. Počítačové sítě a jejich aplikace. Praha: Grada, 1999. 311 s. ISBN 80-7169-407-X ŽID, N. Orientace ve světě informatiky. Praha: Management Press, 1998. 391 s. ISBN 8085943-58-1 ROTT, M. Jak zajistit přenos dat v LAN s požadovanou kvalitou. ComputerWorld, 1999, ročník 10, číslo 40, strana 4-5. THOMAS, R. Lokální počítačové sítě. Praha: Computer Press, 1996. 277 s. ISBN 80-8589645-1 SOKOLOWSKY, P., ŠEDIVÁ, Z. Multimedia - současnost budoucnosti. Praha: Grada, 1994. 204 s. ISBN 80-7169-081-3
