JUDr. Josef Klofáč , advokát , Sokolská 270, 470 01 Česká Lípa zapsaný u České advokátní komory pod č. 2921, IČO: 12033847 tel./fax: 487823647 , mobil: 602 974415 , e-mail:
[email protected] --------------------------------------------------------------------------------Ministryni spravedlnosti České republiky v Praze Vyšehradská 16 Praha 2
doporučeně !
V České Lípě 05.02.2010
Odsouzený :
Milan B a j c á r , nar. 27.09.1970 bytem: Smržovka 716 tč. na adrese pro doručování : Brandýs nad Labem , BSS 1346 zast. JUDr. Josefem Klofáčem,advokátem AK Česká Lípa, Sokolská 270
Návrh odsouzeného k podání stížnosti pro porušení zákona do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ,sp.zn. 27 T 158/2007 , ze dne 28.05.2009 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22.12.2009 , sp.zn.: 61 To 453/2009. s návrhem
Na odklad nebo upuštění od výkonu trestu ------------------------------------------------I. Rozsudkem Obv.soudu pro Prahu 7 sp.zn. 27 T 158/2007 , ze dne 28.05.2009 jsem byl po uznání viny odsouzen podle § 250/1,3 písm.b) tr.z. platného do 31.12.2009 k trestu odnětí svobody v délce 3,5 roků . Jelikož jsem ale přesvědčen nikoli jako mnoho dalších pachatelů jak je obvyklé,že popírají spáchání tr.činu,že jsem se nedopustil tohoto skutku,podal jsem odvolání o němž následně rozhodoval Městský soud dne 22.12.2009 ,kde v odročeném jednání svým usnesením z téhož dne rozhodl,že se moje odvolání a odvolání i obv.státního zástupce zamítají. Je v celé mé této věci zarážející,že ačkoli bylo usnesení vydáno již 22.12.2009 ,kdy rozsudek Obv.soudu pro Prahu 7 nabyl právní moci a bylo toto usnesení na prvoinstanční soud odesláno dnem 30.12.2009 ,že jsem jej doposud neobdržel.
Obdobně musím uvést,že že MěS Praha 7 mě doručil rozsudek až po mých dvou urgencích a to po téměř šesti měsících namísto zákonných 30-ti dnech. Já vzhledem k tomu,že jsem sám velmi dobře věděl,že jsem nejednal tak jak je uvedeno v rozsudku Obv.soudu pro Prahu 7 /dále jen ObvS Pha 7 / zejména v jeho výrokové části a ač Městský soud v Praze (dále jen MěS Praha) tento rozsudek potvrdil, jsem přesvědčen,že nebyla dodržena zásada rovnosti a spravedlivého procesu ,jakož i další zásady práva garantovaného v Listině zákl.práv a svobod pak jsem se rozhodl podat podnět na Ministerstvo spravedlnosti,které jako jediné může po prostudování celého spisu shledá-li mnou uváděné vady za podstatné podat návrh stížnosti porušení zákona na Nejvyšší soud ČR,aby bylo rozhodnuto,že zákon byl porušen v můj neprospěch a že by se věc měla znovu projednat.
-2-
II. V souhrnu dříve než uvedu odůvodnění návrhu k podání stížnosti pro porušení zákona si dovoluji vážená paní ministryně uvést kauzální genezi případu. Dnem 22.12.2009 rozhodl MěS Praha usnesením pod 61 To 453/2009 že se moje odvolání zamítá. Je sice na jedné straně pro mne dobré ,že mě doposud nebylo rozhodnutí MěS Praha doručeno,neboť by nepochybně následovala výzva k nástupu trestu,ale už jen tím,že celá tato kauzální věc byla provázena nedůvěrou k justici,kterou jsem ve svých návrzích já sám inicioval nezávisle na mém obhájci,jak se lze dočíst ze spisu ,byť ne vždy vhodnými výroky,které však ospravedlňuje to,že nebylo mě umožněno jinak se bránit, a kdy mám nejen dojem,ale i jsem v přesvědčení,že tato moje zpupnost byla oceněna uznáním viny a uložením trestu v rozporu se zákonem ale i Listinou zákl.práv a svobod /dále jen Listina/ jakož i v rozporu s Ústavou ČR jak dále vyjadřuji svoje přesvědčení,pak i tím,že mě doposud nebylo usnesení MěS Praha doručeno jsem psychicky stresován,což nepřispívá k mému zdraví již tak jak také níže uvádím chatrnému.Je mě tak bráněno,abych v zákonných lhůtách podal mimořádné opravné prostředky k NS ČR a k ÚS ČR do Brna,případně dále jednal ,když jsem přesvědčen o tom,že by byly dány i okolnosti pro něž by bylo možno navrhovat i obnovu řízení.O tomto se dále zmiňuji a věřím,že tato vyjádření nebudou mít vliv na to,abyste vážená paní ministryně tím znevážila moji snahu vedenou ve směru k podání stížnosti pro porušení zákona,když jak také uváděno níže dle mého úsudku jsou pro tento podnět dány podmínky. Jak uvádím dále není přeci možné,aby byla spravedlnost tak slepá a nebylo možno se jí dovolat,když řada důkazů nasvědčuje jinak než bylo rozhodnuto a když nebyly ty podstatné důkazy provedeny,což je v rozporu nejen s Listinou čl.36 odst.1 ,čl. 37 odst.2 a čl. 38 odst.2) ,která je nadřazena všem zákonům platným v ČR,ale i bylo v rozporu s ust. § 2 odst.5 tr.řádu. Je až absurdní,aby odvolací soud vyslovil již před samotným projednáváním rozvinutou větu že cituji : „je pro obžalovaného folklórem namítat porušení čl. 36 odst.1 Listiny“. Jak jsem si pak mohl vysvětlovat onu spravedlnost,když před jednáním byl tento názor vysloven.To jsem ani nemusel odvolání podávat a nebo vůbec se nemuselo konat hl.líčení,a mohl jsem ihned po zahájením stíhání být dodán do věznice a vyšlo to na méně nákladů,když bylo předem postupováno dle mého názoru podle zásady presumce viny a ne jak je uvedeno v čl. 40 odst.2 Listiny presumce neviny.
V tomto plně odkazuji na : NÁLEZ Ústavního soudu ČR , ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. I. ÚS 31/04 , jímž je garantováno Právo na soudní a jinou právní ochranu. Práva účastníka soudního řízení. Rovnost účastníků řízení. Bylo rovněž zarážející vyslovení názoru na celý případ v odvolacím jednání,že soudce mě napadá za to, že nevím jak se jmenuje Štrobichová, kdy se zmínil že v Dohodě o převodu čl.práv a povinností k bytu je uvedeno cituji : „ Štroibichová“ a ne Štrobichová.Podle platné judikatury je rozhodující pro platnost právního úkonu,kdo tento podepíše a ne jak byl v záhlaví podepisované listiny uveden nesprávně.Toto jak bylo prokázáno,bylo podepsáno p.Štrobichvou. Zřejmě odvolací soud nejen v tomto pochybil. K tomu aniž bych to zlehčoval musím uvést,že i v písemné protokolaci ze dne 20.12.2007 je zde všude několikrát a opakovaně paní Štrobichová označena jako paní Štrobychová. Chtěl jsem jen upozornit na to,že jsme lidi nikoli stroje a při přepisu v počítači se lze přehmatem upsat a není toto pak možné použít jako záměr jak zřejmě bude v odůvodnění mě doposud nedoručeného usnesení MěS Praha uváděno. III. Porušení zákona spatřuji: A. V podstatě musím začít už od doby přípravného řízení,kdy mě byla upřena práva ze strany
Policie České republiky( dále jen PČR) ,když jsem poukazoval na to, že docházelo k porušování základních ustanovení tr.řízení. Toto jsem spatřoval v tom, že:
-3a) trestní řízení se dělí na určitá stádia, která mají svoje specifika b) každé stádium tr.řízení je řízením samostatným a nemůže být nahrazováno jedno druhým
c)
z ad) písm. b) plyne, že není-li to které stádium řízení ukončeno v souladu s právem obviněného nemůže druhé navazující stádium suplovat prvé a je povinností orgánu tr.řízení nadřazeného či druhého stádia tr.řízení vedeného věc vrátit k řízení prvému, aby byla práva obviněného co nejvíce chráněna a dodržena.
. Co z ad a) až ad c) shora plyne v mém případě je toto: 1. Policejní komisař podle § 158 tr.řádu mě předvolal k podání vysvětlení. 2. Obesílání k tomuto úkonu bylo jak lze ze spisu zjistit nikoli v souladu s tr.řádem – protože mi nebylo umožněno vypovídat a podat vysvětlení, ale bylo mi rovnou sděleno obvinění. Nic méně jsem se k tomuto následnému úkonu dostavil a to i s obhájcem s tím, že jsem byl schopen a ochoten už v tomto stádiu řízení předložit listiny, které by prokazovaly okolnosti, že se nestal tr.čin a že jsem se jej nemohl dopustit. Tyto listiny, jelikož jsem nebyl předem obeznámen s ničím co bych měl policejnímu komisaři vysvětlovat jsem s sebou v den, kdy jsem se k podání vysvětlení dostavil nemohl mít a nemohl jsem je předložit. Nic méně jsem uvedl, že je doložím a že se k podání vysvětlení znovu s nimi dostavím. Protože dle § 158 odst. 1) an tr.řádu je povinností orgánu činného v tr.řízení co nejvíce šetřit práva osob vysvětlení podávající- notabene i osob podezřelých, jsem přesvědčen právě z důvodů těch, že mě bylo upřeno postupem policejního komisaře, abych tyto listiny předložil, když mě aniž by cokoli hodlal slyšet sdělil rovnou, že mě stíhá jako osobu obviněnou a předal mě usnesení o zahájení tr.stíhání ,což se uskutečnilo v den,kdy mě jak písemně, tak jen telefonicky pozval za účelem podání vysvětlení. Když jsem trval na tom, že mě bylo upřeno právo podat vysvětlení a předložit listiny osvědčující že není důvod k zahájení tr.stíhání,pak v této chvíli jsem odmítl už pro procesní pochybení policejního komisaře uvádět další okolnosti a to dříve než by mě nechal předložit listiny z nichž by musel dovodit, že by nebyl dán důvod k zahájení tr.stíhání, ale že by věc bylo v tomto stádiu řízení možno považovat za věc občanskoprávní.Bohužel mě nebylo už umožněno cokoli k věci uvádět na rozdíl od osoby tr.oznámení na mě podávat.Kde je proto rovnost postavení občana ve smyslu čl. 37 odst. 3 ) Listiny ? Zde odkazuji na protokol o seznámení se spisem,který je založen v soudním spise což lze považovat za odporující zákonu.Když jsem se tohoto pochybení ve smyslu níže uvedeného judikátu Ústavního soudu (NÁLEZ č.IV.615/01) domáhal u nezávislého soudu jímž byl Obv.S Praha 7 ,byl jsem odmítnut. Dokonce, když jsem toto zjistil a bylo mi řečeno policejním komisařem, že mě už vypovídat nenechá - což napsal do spisu a tato listina je v něm založena- uvedl jsem mu,že chci a budu vypovídat a to přesto, že mi bylo upřeno právo vysvětlení a chtěl jsem předložit listiny, policejní komisař lakonicky uvedl, že mě už vypovídat nenechá- což musím uvést,že je odporující procesnímu právu (tr.řádu a Listině) , neboť obviněný má nezadatelné právo na to, aby dříve než je spis ukončen seznámením v kterémkoli stádiu i přípravného řízení vypovídal, aby předložil důkazy nebo svou výpovědí mu bylo umožněno, aby uvedl další skutečnosti, které jeho vinu zeslabují a posilují jeho obhajobu. Toto právo mi bylo upřeno a protože šlo o stádium přípravné, které je samostatným stádiem ve smyslu platné Judikatury (NÁLEZ Ústavního soudu č.IV.615/01) cituji: „Jakkoli trestní řízení, jehož základní zásady jsou uvedeny v § 2 trestního řádu, je členěno do několika fází, nemůže žádná z těchto fází být posuzována izolovaně. Trpí-li tedy kupř. přípravné řízení nezhojitelnými vadami, nemůže ani řízení před soudem, pokud se s těmito vadami buď vůbec nebo náležitým způsobem vypořádalo, splňovat podmínky nestranného a spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy.“ Totéž viz judikát NS ČR č. 3 Tdo 501/2003.
-4Rovněž nejde opomenout že skutečnost,že policejní komisař svým přípisem zřejmě na objednávku a zcela účelově vydává „Potvrzení“ ze dne 17.8.2007 na žádost advokáta p.Štrobichové,kde už v tomto stádiu přípravného řízení předjímá mou vinu když uvedl, že se dopustil tr.činu podvodu na místo že je podezřelý.Takto by bylo možno pokračovat dále.Prostě mám díky bulváru
v obecnosti označení že jsem podvodník a proto na mě je takto i orgány činnými tr.řízení nahlíženo. B. Ačkoli bylo judikováno , že došlo mým jednáním k podvodnému jednání proti poškozené
p.Štrobichové nikdy nebyla skutková věta tr.činu podle § 250 tr.zákona jak z hlediska subjektivní tak ani objektivní stránky prokázána.Provedenými důkazy jak listinnými tak svědeckými bylo prokázáno,že jediný důkaz proti mně svědčící byla nevěrohodná výpověď samotné poškozené p.Štrobichové, která kromě naučených a účelových svědků,kteří nebyli přímými svědky ani u žádného jednání,ale všem měli jen zprostředkovaně dáno od samotné p.Štrobichové a tedy stojící na její straně na rozdíl od svědků,které jsem navrhl podle § 2 odst.5 tr.řádu já a kteří byli skutečně našich jednání účastni,nebyly zajištěny jiné důkazy mě usvědčující.Naopak neprovedením výslechů dalších svědků,které jsem navrhoval,jako je p.Černáka a p. Kafky /ten by mohl uvést ve správnost tvrzení p.Štrobichové o tom,co do deníku Šíp jako redaktor píše,zda si vymýšlí a nebo uvádí jen to,co osoba podávající návrh uvádí – pak by se vyvracela tvrzení p.Štrobichové,že jsem měl diplomatku, kufřík nebo jiné zavazadlo ze kterého a do kterého jsem vyndával a zandával listiny určené k podpisu na informačním centru Úřadu městské části pro Prahu 7 a dále navrženého důkazu který sám soud připustil dne 28.5.2008 že jej provede tj. vypracováním znaleckého posudku z oboru písmo znalectví což bylo po o s m i měsících zamítnuto – z nepochopitelných důvodů došlo k podstatnému porušení práva na obhajobu,páva na spravedlivý proces a práva na vyjádření se ke všem důkazům ve věci jak právě mají na mysli ony články Listiny,na které jsem shora poukázal.V tomto odkazuji na Protokoly z hl.líčení ze dne 28.8.2008 a ze dne 28.5.2009. Bohužel i přesto,že lze v tomto smyslu připustit podle mne že došlo k podstatnému porušení mých práv musím opakovaně v této části podnětu na podání stížnosti pro porušení zákona odkázat na projev MěS Praha proneseného v úvodu před zahájením jednání ,kdy jsem byl dotázán na to,zda trvám na podaném odvolání a kde bylo uvedeno že je to mým folklórem tato porušení práv namítat. C. Dále porušení zákona spatřuji v následujícím: Skutek jak je uveden v obžalobě a následně v usnesení ObvS Praha 7 se nestal tak jak je judikováno.O tom vypověděli hlavní svědci,kteří neuváděli nic co by potvrzovalo že jsem jednal s poškozenou Štrobichovou jak ona před vyšetřovatelem ale i u hl.líčení uváděla. 1.
2.
Má-li být osoba tr.činu se dopouštějící – podle usnesení o zahájení tr.stíhání trestně stíhána , musí jí být objektivně prokázáno,že naplnila subjektivní stránku tr.činu pro který bylo zahájeno tr.stíhání.
3.
Rozhodně nebyl na mé straně úmysl tr.čin dle § 250 tr.zákona spáchat – a rozhodně nebyla najisto prokázána subjektivní stránka k tomuto tr.činu směřující a to ani ve stádiu pokusu, nebo přípravy, aby nadevší pochybnost tak mohlo být rozhodnuto.
4.
Soudy obou stupňů v rozporu s či. 36 odst.l Listiny přistoupily k hodnocení důkazů, které nesměřovaly vůbec k jednání které by bylo možno podřadit pod tr. čin podvodu.
5.
Musím napadat obě tato rozhodnutí, neboť ani jeden z těchto soudů se nezabýval okolnostmi, které předcházely mému jednání z nichž by nepochybně bylo odvoditelné, že jsem nemohl pojmout úmysl tr.čin podvodu spáchat. Pokud by naopak hodnotily soudy obou stupňů chování poškozené Štrobichové v kontextu jak jsem se dovolával tj v jednotlivostech tak ve vzájemných souvislostech, obžaloby dle § 226 písm.a) tr.řádu by mě musely zprostit.
6.
Byli to svědci p. Güttler, , JUDr. Bábíček,ale i písemné důkazy předložené,které usvědčovaly p.Štrobichovou z toho,že si vymýšlí a že lavíruje ve svých tvrzeních,což měly oba soudy vy-
-5hodnotit jako nevěrohodnou osobu, když k tomu bylo dostatek důkazů zejména provedených a pokud jsem se dovolával aby byly provedeny důkazy další tj. výslech p.Černáka a p. Kafky,jakož i
vypracování písmo znaleckého posudku ,kdy pro toto jeho vypracování byly dány relevantní skutečnosti – neboť to byla sama p.Štrobichová co u hl.líčení dne 16.06.2008 uvedla na otázku soudu zda směnku viděla a podepisovala byla její odpověď cituji : „NE , NE“ ,dále uváděla že podpis na směnce není jejím podpisem (viz.5 list protokolu ze dne 28.5.2008) na otázku mého obhájce uvedla cituji : “respektive řekla bych že to je zdařilé , můj podpis udělaný,ale já jsem to nepodepsala“. Za této situace kdy zpochybnila tato poškozená svůj podpis na směnce jakož i na příjmovém dokladu ze dne 9.2.2007 se ObvS Praha 7 rozhodl dne 28.5.2009 ,že písmo znalecký posudek nechá vypracovat.To že dne 25.5.2009 rozhodl,že jej stejně jako výslechy svědků navržených,kde by těmito důkazy byla podepřena nebo mohla být podepřena moje obhajoba zamítl, je jen potvrzeno,že soud od samého počátku měl jasno: „ jsem vinen“. A proč provádět další byť podstatné důkazy. 7.
V neposlední řadě spatřuji porušení zákona i v tom,že ObvS Praha 7 neprovedl všechny důkazy mnou navržené,když tyto by pomohly dokreslit skutkový děj a vytvořit objektivní podklad pro konečné rozhodnutí.O tom,jsem již shora uvedl skutečnosti.
8.
Obdobně je třeba porušení zákona spatřovat i v tom,že neprovedl-li ObvS Praha 7 všechny důkazy a já jsem na podkladě MěS Praha ve smyslu jeho předvolání ze dne 23.11.2009 k veřejnému zasedání nařízeného na den 16.12.2009 kde bylo uvedeno,abych tomuto soudu oznámil návrh na provedení důkazů zaslal prostřednictvím obhájce dopis ze dne 02.12.2009 /k čj. 61 To 453/2009-462 s návrhy na provedení důkazů a dále jsem se dožadoval ve smyslu ust. § 235 tr.řádu,kde mě přísluší právo mluvit jako poslední – tedy ještě ale před tímto úkonem odvolacímu soudu sdělil,že chci předložit další důkazy /např. grafologický posudek,originál směnky podespaný p.Štrobichovou jako i originál příjmového dokladu avšak toto mě bylo odmítnuto.MěS Praha neprovedl ani ty důkazy,které jsem dopisem ze dne 02.12.2009 navrhl a které by prokázaly opak tvrzení p.Štrobichové.
9.
Vzhledem k tomu,že v ust. § 235 odst.4) věty poslední tr.řádu,jímž se řídí i veřejné zasedání před odvolacím soudem mě nebylo umožněno pronést poslední řeč před vyhlášením rozhodnutí jsem přesvědčen o tom,že došlo k porušení zákona v můj neprospěch.Byl to MěS Praha,co mě omezil v tomto právu ,když jsem chtěl jako poslední mluvit o což jsem výslovně soud požádal,že mě bylo sděleno zda souhlasím se závěrečným návrhem obhájce a že nic jiného nemám uvádět.I když jsem opakovaně uvedl soudu,že chci předložit listiny (grafologický posudek,a další jak jsem shora uvedl,) byl jsem okřiknut že nic víc není třeba přednášet a byli jsme vykázání i s obhájcem mimo jednací síň. Jsem přesvědčen o tom,že pokud by soudy připustily důkazy,které jsem měl k dispozici v den, kdy bylo jednání před MěS Praha vedeno,že by se zhroutila celá obžaloba postavená jen a toliko na osamoceném a nevěrohodném tvrzení p.Štrobichové a proto dle mého názoru nebyl dán důvod k jejich předložení.
10.
Z dalšího mého poznání,kde jsem přesvědčen,že došlo k porušení mých práv bylo i to,že byl-li prováděn zvukový záznam na nosiče CD a následně z něho byl pořizován písemný přepis,pak byť přepis pořizuje zapisovatelka je za jeho autentičnost odpovědný příslušný soudce podle platné judikatury.Zde jak jsem nejednou namítl,došlo k tomu,že nebyl ze zvukové nahrávky zachycené na nosiči CD písemný přepis jak byl zaznamenán,ale byl zcela pozměněn a to dle mého úsudku v podstatných částech,které posuzuje-li soud pak vše jen podle písemného zápisu byl proti mně postavený respektive byl zápis v písemné formě v můj neprospěch.Není dle mého názoru možné v odkazu na příslušnou judikaturu,kterou jsem při této písemné námitce vznesl aby kdokoliv toto jako by ospravedlňovala uvedl jak je ve spise založeno,že se v podstatě o nic tak podstatného nejedná.Pokud by tomu tak mělo být,pak by Nejvyšší sod nemusel vydávat judikát,kterým by toto upravoval a uváděl,že jde o porušení práv.
Z těchto důvodů shora uváděných lze nesporně spatřovat porušení zákona v můj neprospěch.
-6-
Ještě k té směnce musím uvést,že jsem směnku respektive sumu na ní uvedenou nikterak nezmiňoval, a to jen proto, že jsem ji považoval za cenný obchodovatelný papír a v dané době jsem ji již nabídl ke koupi společnosti Bussmark a protože mě sdělila, že ji odkoupí,nemusel jsem dále toto v žádné písenosti adresované p.Štrobichovíé již uvádět. Pokud by jí pak tato společnost odkoupila,byla by o tom p.Štrobichová vyrozuměna ve smyslu zákona.Nebylo proto důvodné,aby mě bylo přitěžující,že jsem v dopise po p.Štrobichové požadoval zaplacení jen sumy v Dohodě uvedené. IV. Jak jsem až nyní zjistil,byla to p.Štrobichová co na ni bylo vedeno a je doposud vedeno exekuční řízení – viz přiložené listiny k tomuto podání – a kde když předsedkyně Bytového družstva Letohradská – viz protokol ze dne 20.12.2007 p. Holečková vypověděla u hl.líčení že měla p. Štrobichová na Družstvu dluhy,což bylo v příkrém rozporu s tím co uváděla p.Štrobichová. I toto jsem se snažil prokazovat dalšími listinami,které však nebyly připuštěny jako důkaz. Z výpovědi p.Štrobichové je také odvoditelné,že jde o osobu v níž nelze mít plnou důvěru ve věrohodnost jejího tvrzení ,neboť rovněž i ona sama uvedla že neměla dluhy,ale jak bylo zjištěno dluhy na Družstvu měla stejně jako že měla a jsou proti ní vedena exekuční řízení. V důsledku těchto pochybností je na místě zmínit znovu nevěrohodnost osoby p.Štrobichové,kdy ve svém písemném projevu ze dne 16.03.2007 uvádí p.Štrobichová cituji : „Peníze, které jste mi půjčil jsem doposud nepoužila“ přitom ihned v den převodu členského podílu a vyplacení peněz p.Bajcárem její dluh byl spojený s užíváním bytu byl uhrazen. Rovněž její tvrzení před soudem kdy nebyla schopna se vyjádřit ke změně výpovědi kde jednou uvedla,že jsem měl igelitové desky z níž jsem měl vyndat písemnosti,které se pak podepisovaly a že jsem je zase zasunul zpět a že jsem jí pak dal podepsat něco jiného , stejně jako uvedla že jsem měl mít kufřík,nebo diplomatku což jsou podstatné rozpornosti k niž ani soud nepřijal hodnocení a nevypořádal se s tím,jak tyto rozpornosti hodnotil v jednotlivostech a ve vzájemných souvislostech,jak je dáno v tr.řádu.Navíc jak prokazoval slyšený svědek ,ten uvedl,že jsem neměl žádné zavazadlo, jen igelitové desky a že jsem měl pro p.Štrobichovou peníze,které se předaly na Úřadu městské části Praha 7 a ona sama coby p.Štropbichová potvrzovala že peníze dostala po podpisu listin. Soud rovněž neuvedl v rozsudku jak se vypořádal s různými tvrzeními,že tato uvedla že převzala jen malou část na rozdíl od potvrzení na příjmových dokladech,které sice zpochybnila že je nepodepisovala,ale jak mám znaleckým posudkem doloženo jde o její pravý podpis.O tom jsem byl vždy se 100 % jistotou přesvědčen. Místo pro ověřování podpisu na listinách vybírala p.Štrobichnvá ,kde byla jako „doma“. Ona zde totiž pracovala v minulosti a jen těžko si představit, že by při této výhodě a se znalostí ověřující pracovnice podepsala něco co by nebylo listinou, kterou četla a nakonec jak bylo potvrzeno SMS zprávou a svědkem Güttlerem u hl.líčení tuto měla k dispozici dávno předem. Ve své kauze,která byla zahájena nejprve u okr.soudu v Jablonci nad Nisou pod čj.: 10 C 264/2007 a ve svém žalobním návrhu ze dne 26.2007 hned na prvé straně ale uvádí na rozdíl od uvedené svědecké výpovědi,že „ S žalovaným jsem písemně dne 9.2.2007 uzavřela dohodu o převodu členských práv a povinností v družstvu „ … touto dohodou jsem na žalovaného převedla čl.podíl v bytovém družstvu …“. Tato tvrzení jsou v příkrém rozporu co uvedla jako svědkyně dne 12.11.2007 v kauze žaloby p.Fraňkové , čj. 6 C 42/2007 a co uvedla policejnímu komisaři a co uváděla před obv.soudem pro Prahu 7 při hl.líčení. Zde v této žalobě uvádí, pokud jde o vkládání listiny v podstatě „po přečtení jí dal samotnou do diplomatky ne tedy do desek“. I tyto fakta musím zmínit, neboť je to stále tatáž p.Štrobichová,co uvádí stále jiné verze před státními orgány podle toho jak je třeba věci upravit.
-7-
Rovněž se soud nevypořádal se zprávámi SMS,na které jsem odkazoval,kde jsme mezi sebou komunikovali a vzájemně jsme si vyměňovali informace k bytu,který na mne převáděla a ne že jsem, ji uvedl v omyl tím,že jsem následně vyměnil listiny jak ona uváděla, a kde na citovaném úřadě ode mne převzala celkem 2,3 mil Kč. Protože sama uvedla u soudu že nechtěla aby bylo v Dohodě o převodu bytu vepsána tato suma, ale jen suma 500 000,-Kč, jak je v ní uvedeno,aby děti neviděli co obdržela a proto jsem si musel nechat za účelem své právní jistoty podepsat směnku,když toto byla jediná v dané chvíli jistota že mě p.Štrobichová nepodvede. Pokud by byla částka ve výši 1,8 mil Kč napsána na dohodě čemuž jsem se já nikdy před tím nebránil, nebyl by býval nikdy na mé straně důvod si nechávat směnku před popisem vyplněnou podepisovat.Bylo tomu také ale pak proto, protože jsme byli na prosbu p.Štrobichové mezi sebou dohodnuti,že v bytě do doby než si zajistí úpravu jak ona sama uváděla předem vyhlédnutého bytu bude bydlet a proto jsem ,pak neměl jistotu,že bych o 1,8 mil. Kč nepřišel. Je až absurdní jak ale oba soudy přistoupily k vyhodnocení směnky,kde v podstatě degradovaly její význam jako cenného papíru s možností její obchodovatelnosti a bez dalšího,pominuly tuto hodnotu v rozporu se směnečným zákonem č. z. 191/1950 Sb. , kde v tomto plně odkazuji na judikát NS ČR 3 Tod 1185/2006 ze dne 31.1.2007. I toto soudy pominuly,když v tomto judikátu je ve výroku I. uvedeno cituji : „ Zákon poskytuje směnkám ochranu nejen jako bezhotovostním platebním prostředkům,ale též jako cenným papírům“. Proč a z jakého důvodu nebyl proveden grafologický posudek a proč nebyli vyslechnuti navržení svědci Kafka,Černák a Kolesnikov a proč nebyl připojen spis ok.soudu pro Prahu - východ pod čj. 6C 42/2007 a byl-li proč nebylo v odůvodnění rozsudku uvedeno jak se ObvS Praha 7 s jeho podklady vypořádal ? , nebo z něj nebyly citovány rozhodné skutečnosti v nichž p.Štrobichová sama svědčíc p.Fraňkové uváděla odlišně jiná fakta než v tr.řízení u ObvS Praha7. Je až absurdní,že by vůbec někdo podepisoval prázdné listiny a umožnil tak někomu,aby jich zneužil ? Takovéto tvrzení nemá a nemůže mít ochranu. I v jiných kauzálních věcech,kde soudy rozhodovaly vždy bylo dáno za pravdu tomu,kdo měl jak by se dalo uvést listiny podepsané údajnými poškozenými v ruce když tomu kdo je podepsal ať se snažil tvrdit cokoli,bylo soudem judikováno,že listina má všechny náležitosti je pravá a údajný nešťastník má jen oči pro pláč pokud nesnese jiný důkaz. Tento nebyl p.Štrobichovou ,ale ani státním zástupcem předložen a proto m u s í platit vše co je listinnými důkazy prokazováno a dokladováno nemá-li být ochrana práva být poskytnuta bez důkazů jinému. Rozhodně pokud by orgány činné v tr.řízení postupovaly dle § 2 odst.5 tr.řádu. kdy je jejich povinností stejným způsobem objasňovat okolnosti tr.činu přisvědčující obžalobě jakož i obhajobě obviněného a posléze obžalovaného, musely by dospět k závěru že se tr.čin nestal a muselo by být rozhodnuto že se obžaloby podle § 226 písm. a) tr.řádu zprošťuji. Toto jsem uvedl hlavně proto,protože jsem byl v přesvědčení,že by to změnilo nejen právní posouzení věci,ale hlavně pohled na hodnocení subjektivní stránky tr.činu a jiný pohled na rozhodování soudů ohledně viny a trestu,kdy měl být přijat rozsudek zprošťující,neboť nebyly rozptýleny pochybnosti a byly sneseny na prokázání neviny všechny podstatné důkazy a to i při absenci důkazů,které měl soud k mému návrhu provést a neudělal je. Za situace,kdyby se ale další důkazy provedly by bylo z hlediska hmotného práva naprosto doloženo,že se skutek nestal. Za situace kdy skutkový děj za nějž jsem byl odsouzen byl opisem výhradně o výpovědi poškozené a to bez provedení podstatných důkazů by bylo na místě, aby věrohodnost svědků , které jsou v protikladu k mé výpovědi byla vyhodnocena zcela vyčerpávajícím způsobem a ne tak jak to učinil ObvS Praha 7 a následně i MěS Praha a proto jsem přesvědčen,že došlo i v tomto k porušení zákona v můj neprospěch. Jsem také přesvědčen, že existují-li vzájemné rozpory mělo být povinností soudu zhodnotit svědomitě s pravdivostí každého jednotlivého důkazu a poté v jejich souhrnu s dalšími důkazy. Jsem i s přihlédnutím ke znaleckému posudku ,který jsem nechal na svoje náklady vyhotovit a který při
-8-
kládám bylo s naprostou věrohodností prokázáno,že p.Štrobichová co uváděla že podpis na směnce a příjmovém dokladu jsou zdařilou napodobeninou,což bylo znalcem vyvráceno což pokud by ObvS. Praha 7 tento posudek nechal jak za tímto účelem odročoval jednání a tak prodloužil z procesního hlediska soudní řízení o 8 měsíců pak by musel dospět k opačnému závěru než že mě uznal vinným a rozhodnout jak jsem shora uvedl. Za situace kdy tak stály proti sobě důkazy o pravosti podpisu poškozené a její výpověď,kde uvedla že jde o podpis jinak zdařilý by nebylo na místě mě uznávat vinným a byla by muset být použita zásada v pochybnostech vždy ve prospěch obžalovaného. Protože ale soud takto nepostupoval jsem přesvědčen,že došlo k porušení zákona v můj neprospěch.V daném případě zůstaly značné pochybnosti a to i v kontextu s tím co uváděla sama poškozená, že bych úmyslně byť z přímého nebo nepřímého úmyslu poškozenou měl uváděl v omylspíše naopak ona nebýt směnky uvedla v omyl mě a snažila se věc pro sebe vykonstruovat,bych byl v postavení poškozeného já. Proto jsem nucen podat i já tr.oznámení a podat žalobu na uplatnění směnečného platebního rozkazu,abych se dočkal svých peněz,které byly prokazatelně vyplaceny a které obdržela poškozená za převod bytu což nepopřela. Došlo nepochybně v rozporu s tr.řádem a či. 36 odst. 1 Listiny k porušení práva na spravedlivý proces a dalších práv jak jsem shora uvedl a jelikož jen ministr spravedlnosti má právo podat podnět k NS ČR obracím se na Vás vážená paní ministryně,abyste po posouzení celé věci takto stížnost k NS ČR podala a zajistila tak spravedlnosti průchod. Jelikož napadené rozhodnutí je dle mého názoru založeno jak na nesprávném právním posouzení skutku ale i na hmotném právu, jak jsem uvedl, kde nebylo najisto postaveno jakékoliv úmyslné jednání směřující k uvedení v omyl poškozené, pak závěry obou soudů nemají ve výroku opodstatnění a jsou založeny na extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními vč. toho, že absentuje jedno z vyvozených skutkových zjištění a to by bylo možno dovodit z výpovědi mnou navržených svědků a znaleckého posudku z oboru písmo znalectví a s přihlédnutím k provedeným důkazům nutno uvést,že oba soudy nejednaly v souladu se zákonem, když nepostupovaly způsobem odpovídajícím při provádění důkazů, což ve svém důsledku muselo vést k uznání viny aniž by pro takovéto rozhodnutí byly zajištěny jakékoliv důkazy. V. Protože může nápravu dnes pravomocného trestního rozsudku napravit se jen podáním stížnosti pro porušení zákona, kdy toto právo přísluší jen ministru spravedlnosti,pak se tohoto práva a prosby u tohoto ministra dovolávám. Pokud se příslušný pracovník ministerstva ne jen povrchně obeznámí s celým skutkovým dějem, sám musí seznat,že nebylo podle práva a zásad platných pro tr.řízení rozhodováno a měl by být podnět k podání návrhu na stížnost pro porušení zákona být na NS ČR podán. Jsem toho názoru,že došlo tímto procesním postupem k porušení zásady rovnosti stran mj. vyjádřené v Listině zákl.práv a svobod čl. 37 odst.3).
1.
2. Protože tomu tak nebylo, pak byla porušena zásada vyjádřená v tom, že v pochybnostech jen ve prospěch obžalovaného. A nejen to, ale že i soudy jednaly v rozporu se zásadou presumce neviny,když věcně projednávaly vše ve smyslu zásady presumce viny. 3.
Bylo také porušeno právo na to,abych mohl klást svědkům otázky v době,kdy byly tito vyslýcháni ,a jako obžalovaný jsem byl zkrácen na svých právech vyslýchané osobě klást otázky. Bohužel toto se stalo a nepochybně jsem tak byl omezen na Ústavním právu a právu daného v Listině zák.l.práv a svobod. Jelikož v celé kauze zůstaly pochybnosti soudem nevyjasněné, ač nebyly použity v můj prospěch a byla tak porušena zásada ústnosti.
-9-
VI. Já sám jsem osobou s tělesně poškozeným zdravím a jsem v očekávání operace páteře.Pobírám invalidní důchod,měl jsem však potřeby kryty z daru od dnes už zemřelé babičky a z prodeje bytu,kdy tyto listiny jsou založena v soudním spise. VII. Protože jen ministr pak může shora uvedená pochybení napravit tím,že bude podána stížnost pro porušení zákona,kdy v následném soudním hl.líčení pak mě bude toto právo nepochybně poskytnuto,pak apeluji na Vás vážená paní ministryně,aby jste v můj prospěch takovouto stížnost podala. VIII. Nejde o účelovou snahu na mé straně se vyvinit vážená paní ministryně,ale jestliže jak uvádím a uváděl jsem i dříve byl zákon porušen,tak jak jinak se dovolávat nápravy,než využitím tohoto institutu práva mimořádného opravného prostředku. Samotné okolnosti celého případu nasvědčují,že porušení zákona je dáno a že je tedy dán i důvod k podání podnětu,který jen a jen,podle zákona přísluší právě Vám Vážená paní ministryně. Žádám Vás proto vážená paní ministryně co nejzdvořileji, aby věc byla s co možná největším urychlením projednána a Vámi doporučena k podání stížnosti když byl zákon nepochybně porušen v můj neprospěch. Současně z důvodů shora uvedených žádám,Vás vážená paní ministryně,aby bylo dříve než bude ve věci rozhodnuto vydáno Vaše rozhodnutí, jímž bude povolen odklad výkonu trestu, nebo z důvodů že jsem přesvědčen že zákon porušen byl a ne jen v jednotlivostech,aby bylo od výkonu trestu upuštěno. Milan Bajcár
V příloze k tomuto podnětu přikládám listiny na nichž dokladují že tyto byly navrženy jako důkazy podle § 2 odst.5 tr.řádu a které byly soudy obou stupňů pominuty. Jedná se o : Znalecký posudek č. 51/2009 , vypracovaný p. Annou Grabowskou,Praha 1 , Karlova 12/184 ze dne 18.10.2009 (12 stránek) Dokument nařízení exekuce ,sp.zn. 025EX 9413/08 – soudní ex. JUDr. Grosam „ sp.zn. 129 EX 6504/08 – soudní ex. Mgr. Jaroš.
