Miniopera v pojetí dirigenta a dramaturga Václava Noska

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy Hudební věda

Marcela Arnoštová

Miniopera v pojetí dirigenta a dramaturga Václava Noska Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: prof. PhDr. Miloš Štědroň, CSc. 2015

Prohlašuji, ţe jsem tuto magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně dne.....................................................................................

Je mojí milou povinností zveřejnit na tomto místě poděkování vedoucímu této práce prof. PhDr. Miloši Štědroňovi, CSc. za vstřícnost, předané vědomosti a přátelský přístup, jeţ mi byly velkou pomocí. Můj dík dále patří i dalším výjimečným lidem – emeritním sólistům brněnské opery – pěvcům Jaroslavě Janské, Janu Hladíkovi a Josefu Škrobánkovi. Tito umělci byli aktivními účastníky souboru Miniopery a svoje vzpomínky, poznatky a vědomosti ochotně předali dál. Nesmírně si váţím i dalších setkání, za které děkuji reţisérům Aleně Vaňákové a Václavu Věţníkovi. Dále děkuji Mgr. Markétě Ňorkové z archivu Národního divadla Brno za pomoc a nebývalou ochotu při vyhledávání a třídění potřebných materiálů, nezbytných pro napsání této práce, Mgr. Vladimíru Maňasovi, Ph.D. a PhDr. Jiřímu Zahrádkovi, Ph.D. za přínosné konzultace.

2

Obsah 1. ÚVOD..................................................................................................................................... 6 2. STAV BÁDÁNÍ ...................................................................................................................... 8 3. VÁCLAV NOSEK – zakladatel Miniopery .......................................................................... 13 3. 1. Václav Nosek – dramaturg ............................................................................................ 17 3. 1. 1. Dílo Leoše Janáčka ............................................................................................... 18 3. 1. 2. Dílo Bohuslava Martinů ........................................................................................ 20 3. 1. 3. Dílo Sergeje Prokofjeva a další ruská a sovětská hudební literatura .................... 21 3. 1. 4. Odraz české a československé operní tvorby v Noskově dramaturgii .................. 22 3. 1. 5. Světová operní literatura ....................................................................................... 23 3. 1. 6. Avantgardní díla 20. století.................................................................................... 24 3. 1. 7. Díla barokní a předklasická ................................................................................... 25 3. 2. Václav Nosek – dirigent................................................................................................ 26 3. 3. Václav Nosek – upravovatel ......................................................................................... 29 3. 4. Václav Nosek – překladatel .......................................................................................... 32 3. 5. Václav Nosek – autor revizí, rekonstrukcí a tvůrce spartací......................................... 34 3. 6. Václav Nosek – reţisér ................................................................................................. 34 3. 7. Václav Nosek – skladatel .............................................................................................. 34 3. 8. Brno – Komorní opera JAMU ...................................................................................... 35 3. 9. Srovnání Noskovy dramaturgie na brněnské a praţské scéně ...................................... 36 4. BRNĚNSKÁ MINIOPERA ................................................................................................. 42 4. 1. Vznik komorních scén jako reakce na přechodnou krizi operního ţánru? ................... 43 4. 2. Předpokládané okolnosti vzniku brněnské Miniopery.................................................. 45 4. 3. Pravděpodobnost existence podobných divadelních institucí....................................... 47 4. 4. Situace v divadle v době vzniku Miniopery ................................................................. 48 4. 5. Repertoár Miniopery ..................................................................................................... 50 5. MINIOPERNÍ VEČERY ...................................................................................................... 52 5. 1. První večer – sezóna 1969/1970 ................................................................................... 52 5. 1. 1. Igor Stravinskij: Příběh vojáka .............................................................................. 53 5. 1. 2. Bohuslav Martinů: Slzy noţe (Les larmes de couteau) ......................................... 55 3

5. 2. Druhý večer – sezóna 1971/1972.................................................................................. 57 5. 2. 1. Josef Berg: Johanes doktor Faust .......................................................................... 58 5. 2. 2. Josef Berg: Eufrides před branami Tymén ............................................................ 60 5. 2. 3. Josef Berg: Evropská turistika............................................................................... 61 5. 3. Třetí večer – sezóna 1972/1973 .................................................................................... 63 5. 3. 1. Darius Milhaud: Únos Európy .............................................................................. 65 5. 3. 2. Darius Milhaud: Opuštění Ariadny ....................................................................... 66 5. 3. 3. Darius Milhaud: Théseovo osvobození ................................................................. 66 5. 3. 4. Bohuslav Martinů: Ariadna ................................................................................... 67 5. 4. Čtvrtý večer – sezóna 1973/1974.................................................................................. 69 5. 4. 1. Molière – Lully: Jeden chce a druhý musí ............................................................ 70 5. 5. Pátý večer ...................................................................................................................... 73 5. 5. 1. Johann Josef Fux: Pulcheria .................................................................................. 73 5. 5. 2. Georg Phillipp Telemann: Pimpinone ................................................................... 75 5. 6. Šestý večer – sezóna 1974/1975 ................................................................................... 76 5. 6. 1. Jiří Antonín Benda: Walder ................................................................................... 78 5. 7. Sedmý večer – sezóna 1975/1976 – Večer operních apokryfů I. .................................. 81 5. 7. 1. Josef Berg: Odysseův návrat ................................................................................. 83 5. 7. 2. Ilja Hurník: Diogenes ............................................................................................ 84 5. 7. 3. Henry Purcell: Dido a Aeneas ............................................................................... 86 5. 8. Osmý večer – sezóna 1976/1977 .................................................................................. 88 5. 8. 1. Jan Frank Fischer: Dekameron.............................................................................. 88 5. 9. Devátý večer – sezóna 1977/1978 – Večer operních apokryfů II ................................. 92 5. 9. 1. Josef Berg: Odysseův návrat ................................................................................. 94 5. 9. 2. Josef Berg: Eufrides před branami Tymén ............................................................ 94 5. 9. 3. Ilja Hurník: Diogenes ............................................................................................ 95 5. 9. 4. Adriano Banchieri: La pazzia senile (Stařecká pošetilost) .................................... 95 5. 10. Desátý večer ................................................................................................................ 96 5. 10. 1. Jiří Antonín Benda: Romeo a Julie...................................................................... 97 5. 11. Jedenáctý večer ........................................................................................................... 99 5. 11. 1. Leoš Janáček: Říkadla ....................................................................................... 100 4

5. 11. 2. Leoš Janáček: Concertino .................................................................................. 100 5. 11. 3. Leoš Janáček: Zápisník zmizelého .................................................................... 101 5. 12. Dvanáctý večer – sezóna 1978/1979......................................................................... 101 5. 12. 1. Miloš Štědroň: Kuchyňské starosti ................................................................... 103 5. 12. 2. Václav Felix: Inzerát ......................................................................................... 104 5. 12. 3. Miroslav Hába: Malý princ ............................................................................... 105 5. 13. Třináctý večer – sezóna 1981/1982 .......................................................................... 106 5. 13. 1. Claudio Monteverdi: Korunovace Poppey ........................................................ 107 5. 14. Čtrnáctý večer – sezóna 1982/1983 .......................................................................... 109 5. 14. 1. Robert Kurka: Dobrý voják Švejk..................................................................... 110 5. 15. Patnáctý večer – sezóna 1984/1985 .......................................................................... 113 5. 15. 1. Domenico Cimarosa: Il matrimonio segreto (Tajné manţelství) ...................... 113 5. 16. Noskova úvaha o moţnosti vzniku Miniopery II .................................................. 115 6. ZÁVĚR ............................................................................................................................... 119 7. RESUMÉ ............................................................................................................................ 121 8. SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY .......................................................................... 123 9. SEZNAM ZKRATEK A PŘÍLOH...................................................................................... 136

5

1. ÚVOD Opera, to je fascinující svět hudebních příběhů plných emocí, vášní, lesku a slávy, ale i pozlátka, rivality a intrik, svět, který svým kouzlem baví a dojímá publikum více neţ čtyři století. Dovolme si v úvodu malý exkurz do doby jejího zrodu. Opera podle dnešního stavu bádání nevznikla nárazově okolo roku 1600 a jen ve Florencii, ale hlavně jako součást velkých dynastických staveb severoitalských dvorů v poslední třetině 16. století. V atmosféře nové devocionality po tridentském koncilu tak povstala forma zaloţená výlučně na zpěvu, coţ bylo díky jakési nepřirozenosti tak přitaţlivé a nové, ţe se to udrţelo a přetrvalo v situacích, které uţ dávno tento stav mentality neznaly a měly zcela jiné problémy a chápání reality. Od samých začátků

se

opera

formovala

jednak

jako

rituál,

zaloţený

především

na

mýtu

a mytologických příbězích, které všichni znali a jen čekali na způsob podání a interpretace, jednak po vyčerpání těchto poloh chtěla i opera nově vyprávět příběhy, které byly samozřejmě staronové, ale přece jen ve vztahu k mytologické linii opery znamenaly velký posun v dějovém přínosu oper. Tento uchvacující hudební útvar, jenţ lze neformálně definovat jako dokonalé propojení podmanivé hudby s poněkud tajuplným a fascinujícím světem divadla, se však v několika posledních desetiletích potýká s rostoucím nezájmem ze strany veřejnosti, poněkud se odsunul z popředí hudebního ţivota a z výsluní kulturních společností. Co zapříčinilo v průběhu minulého století sílící odliv publika z operních divadel a s ním spojenou přechodnou krizi tohoto ţánru? Opadající zájem o operu ve 20. století byl zcela jistě ovlivněn celosvětovými válečnými konflikty a také nastolením jiného ţivotního stylu v poválečném období. V oblasti kultury došlo ke kvantitativnímu nárůstu stále oblíbenější nonartificiální hudby – přílivu jazzu a popu, ruku v ruce s technickým pokrokem se stále více dostávala do popředí zájmu rozvinutější kinematografie a později také klíčové elementy masové mediální kultury – rozhlas a televize. Operní umění bylo částečně povaţováno za konzervativní, vyčpělé, nekorespondující s nároky, vkusem a tempem rozvíjející se moderní doby. Přes výše uvedené skutečnosti patřila brněnská opera začátkem druhé poloviny minulého století v celorepublikovém měřítku k nejprestiţnějším a nejúspěšnějším operním domům. Svoji zásluhu na tom měla, vedle výjimečného kvalitního vedení divadla a skvělého souboru, 6

především

vyváţená

dramaturgická

koncepce,

jejímţ

autorem

byl

dramaturg

a dirigent Václav Nosek. Tento nevšední umělec dokázal svojí promyšlenou dramaturgickou linií vytvořit moderní operní divadlo, poplatné nárokům a vkusu tehdejšího publika. Jedním z jeho největších přínosů nejen pro brněnské divadlo, ale i pro celou tehdejší kulturní veřejnost, bylo zaloţení experimentální komorní operní scény – Miniopery. I díky existenci tohoto souboru s novými přístupy v oblasti dramaturgie, v uplatnění menších operních forem se zavedením nových reţijních pohledů a inscenačních postupů, se Noskovi podařilo zesílit zájem veřejnosti o operní dění. Cílem této diplomové práce, jeţ spadá do kategorie kompilačních prací, je souhrnné, chronologické utřídění historických souvislostí a faktů, týkajících se významné etapy brněnské opery, spojené s téměř patnáctiletou existencí tohoto operního komorního satelitu. Další, neopominutelný význam práce lze spatřovat i v partikulární výpomoci při zásluţné činnosti pracovnic divadelního archivu při vyhledávání a archivování cenných materiálů a souvislostí, důleţitých pro badatelskou činnost nastupující generace teatrologů a muzikologů. Jiným kladným aspektem, který byl brán při psaní této práce na zřetel, je snaha o upozornění na jistou zkušenost z doby historicky celkem nedávné, kdy brněnský operní ansámbl nastoupil cestu moderního inscenačního přístupu k operním dílům. Ukázal, jak lze zastavit upadající zájem veřejnosti o operní ţánr, jak vymanit operní představení ze zastaralého klišé, jak z nich vkusně odstranit zaprášený punc přeţitosti, jak nedopustit, aby se z operních domů staly novodobé skanzeny. Inspiraci a poučení lze hledat rovněţ ve zdařilé činnosti úspěšných předchůdců, otáčet se vţdy neznamená cestu zpět, a v umění, kde je v čerpání umu předešlých generací obrovský potenciál pro dnešek, to platí především. Pramennou základnou při výchozím získávání informací se staly Noskovy osobní poznámky a korespondence, nepublikované i publikované umělecké divadelní dokumenty a recenze, uchované v archivu Národního divadla Brno (dále jen archiv NDB). Důleţitým zdrojem poznání byly rovněţ pojednání v různých hudebních periodikách a ústní svědectví umělců – pěvců a reţisérů, kteří se na chodu minioperního souboru osobně podíleli.

7

2. STAV BÁDÁNÍ Pojem „Miniopera“, chápáno ve smyslu ne hudebně formálním, ale ve smyslu pojmenování divadelního souboru, se v lexikografické literatuře vyskytuje v minimální míře, neboť její aktivní činnost, ohraničena koncem šedesátých a první polovinou osmdesátých let 20. století, je v historickém kontextu dobou celkem nedávnou. V encyklopedické literatuře se údaje o Miniopeře vyskytují v druhém svazku díla Postavy brněnského jeviště pod heslem Nosek Václav. Autorem informací, týkajících se Noskovy brněnské profesní kariéry, včetně přínosného zaloţení operního minisouboru, je Miloš Štědroň.1 V oblasti lexikografie se zmínky o tomto souboru dále nachází, dle autorkou práce dohledaných informací, v Malé encyklopedii české opery autorské dvojice D. Janota – J. P. Kučera. Tato kniha je vůbec první dílem v naší hudebně-historické literatuře, která zpracovává v heslech dějiny české opery od počátku 19. do konce 20. století. Informace zde nalezneme pod konkrétními hesly Miniopera a Nosek Václav.2 Slovníkové heslo Miniopera přináší základní informace o souboru v Trojanově Operním slovníku věcném z roku 2001,3 nechybí ani v kapitole Brněnská skladatelská škola v publikaci Hudba 20. století, vydaném v roce 2011. Zde se autor Miloš Schnierer o Noskově operním minisouboru zmiňuje v souvislosti s hudebně-dramatickou tvorbou skladatele Josefa Berga.4 Česká muzikologie kupodivu v obou základních lexikografických dílech, coţ je ČSHS osob a institucí5 a SČHK6 nepovaţovala označení „miniopera“ za dostatečně vţité jako termín a popsala všechny dramaturgické a hudební proměny v souvislosti s představiteli, coţ byl Václav Nosek a zúčastnění autoři, z nichţ zejména Josef Berg byl typem teoretizujícího skladatele.

1

ŠTĚDROŇ, Miloš. Nosek Václav. In: Autorský kolektiv. Postavy brněnského jeviště II. 1884–1989. Příloha divadelního listu Program. Vydalo Státní divadlo v Brně, 1985–1989, str. 45–48. 2 JANOTA, Dalibor – KUČERA, P. Jan. Miniopera, Nosek Václav. In: Malá encyklopedie české opery. Paseka Praha, Litomyšl 1999, str. 167, 181. 3 TROJAN, Jan. Miniopera. In: Operní slovník věcný. JAMU, Brno 2001, str. 76. 4 SCHNIERER, Miloš. Hudba 20. století. JAMU, Brno, 2011, 4. vydání, str. 248. 5 ČERNUŠÁK, Gracian – ŠTĚDROŇ, Bohumír – NOVÁČEK, Zdenko (ed). Československý hudební slovník osob a institucí. Státní hudební nakladatelství, Praha 1963. 6 FUKAČ, Jiří – VYSLOUŢIL, Jiří - MACEK, Petr (ed). Slovník české hudební kultury. Editio Supraphon, Praha 1997.

8

Velkou pozornost věnoval nově vznikajícímu experimentálnímu souboru a jeho zakladateli Václavu Noskovi brněnský divadelní časopis Program. V článku Nad dramaturgií opery, jenţ byl uveřejněn dva roky před vznikem komorního souboru, naznačuje Václav Nosek prostřednictvím nástinu operní dramaturgické koncepce moţnost vzniku scény experimentální povahy, jeţ by realizovala nestandardní operní produkce. 7 Na zásluţnou uměleckou práci brněnského minisouboru poukazuje autorka ve svém článku Nová sezóna brněnské opery v periodiku Směr z roku 1971.8 Jiţ zcela konkrétní informace o nově vzniklém ansámblu byly zveřejněny v rozhovoru Eugenie Dufkové s Václavem Noskem, jenţ byl publikován pod názvem Miniopery pro Redutu.9 Eugenie Dufková je autorkou i dalšího rozhovoru s V. Noskem, který se uskutečnil při příleţitosti dirigentova 55. výročí narození.10 Přední brněnský muzikolog Rudolf Pečman se ve své úvaze Komorní opera – útvar ţivotný, publikované v divadelním časopise Program, zabývá myšlenkou vzniku a existence komorních oper, coby nositelek interpretačního pokroku a středisek operního experimentu, jako příklad cituje brněnský soubor.

11

Svoje vzpomínky na setkání s Bohuslavem Martinů,

na přátelství s Josefem Bergem a na jejich uvedená díla, uveřejnil Václav Nosek v Programu pod výmluvným názvem Dvě vzpomínky.12 V témţe čísle vyšel obsáhlý rozhovor s reţisérkou Alenou Vaňákovou, která se stala součástí uţšího Noskova minioperního inscenačního týmu. 13 V rozhovoru s Jarmilou Broţovskou na stránkách praţského periodika Scéna vyjádřil Václav Nosek svůj názor na současné operní dění a s ním spojenou nutnost vzniku malých experimentálních studií.14 Noskovy šedesáté narozeniny připomněl široké divadelní veřejnosti svým článkem hudební skladatel a muzikolog Miloš Štědroň. O jubilantovi hovoří v souvislosti s jeho 7

NOSEK, Václav. Nad dramaturgií opery. Program, 7/1967, str. 2. Ve stavu bádání jsou citovány pouze články, ve kterých je zmíněn soubor Miniopery – pozn. autorky práce. 8 Archiv NDB. Nová sezóna brněnské opery. Směr, 27. 8. 1971, autor neuveden [výstřiţek], osobní sloţka Václav Nosek, nečíslováno. 9 DUFKOVÁ, Eugenie. Miniopery pro Redutu. Program, 10/1969, str. 14. 10 DUFKOVÁ, Eugenie. Hledání slov s Václavem Noskem. K 55. výročí narození. Kam v Brně, 4/1976, str. 12. Ve stavu bádání jsou citovány pouze články, ve kterých je zmíněn soubor Miniopery. 11 PEČMAN, Rudolf. Komorní opera – útvar ţivotný. (Tři úvahy o opeře – úvaha první). Program, roč. XLIX, č. 7, 3/1978, str. 251. 12 NOSEK, Václav. Dvě vzpomínky. Program, roč. LIX, č. 4, 1978, str 134. 13 DUFKOVÁ, Eugenie. Šel jsem k divadlu. Setkání s Alenou Vaňákovou. Program, roč. LIX, č. 4, 1978, str. 135139. 14 BROŢOVSKÁ, Jarmila. Rozhovor s dramaturgem Václavem Noskem: Opera si ţádá posedlost. Scéna, Praha, 8. 9. 1980.

9

obrovským přínosem pro brněnskou operu, které jeho dlouhodobá dramaturgická koncepce zajistila věhlas a vyhranila jí místo mezi nejuznávanějšími operními scénami v tuzemsku i za hranicemi.15 V témţe roce vyšlo v divadelním časopise také rekapitulační ohlédnutí dramaturga za prošlým obdobím činnosti celé brněnské opery, retrospektivní Noskova studie Opera v uplynulých pěti letech. V souvislosti s jeho experimentálním operním studiem zde dramaturg a dirigent v jedné osobě hovoří o uplynulých premiérách a jejich autorech.16 Připomenutí umělce – krajana a jeho ţivotní jubileum je obsahem mimobrněnského tisku, jmenujme například článek Staroplzenecký rodák v plzeňské Pravdě. 17 Uměleckou činností Miniopery se ve své obsáhlé studii zabývá Jindra Bártová.18 Další ze série rozhovorů, tentokrát povídání na pokračování, bylo uveřejněno ve dvou po sobě následujících vydáních brněnského divadelního časopisu. Rozhovor vznikl v době, kdy jiţ Nosek několik sezón působil jako dramaturg v praţském Národním divadle. Umělce opět „zpovídala“ Eugenie Dufková, otázky prvního rozhovoru se týkaly jeho profesního ţivota, Noskovy lásky k dílu Janáčka, Martinů a starých mistrů, vyprávění se dotklo i problematiky vleklé krize v opeře.19 Dokončení rozhovoru se bezprostředně vázalo ke zrodu, podmínkám a vůbec samotné existenci „Noskova dítěte“ – Miniopery.20 „Váţený pane dirigente, […]” těmito slovy začíná otevřený dopis Eugenie Dufkové, která na Václava Noska a jeho zásluhy v brněnském divadle vzpomíná při příleţitosti umělcových sedmdesátin.21 Noskovo kulaté ţivotní jubileum zavdalo podnět k napsání mnoha gratulačních článků a pojednání v tisku i v hudebních časopisech. Jelikoţ se v této době Václav Nosek jiţ věnoval své umělecké práci v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, brněnský tisk na tuto událost téměř nereflektoval. Podařilo se dohledat alespoň pár gratulací v mimobrněnských 15

ŠTĚDROŇ, Miloš. Jubilant Václav Nosek. Program, 4/1981, str. 303. Ke gratulantům k umělcovu ţivotnímu jubileu se zařadil i Brněnský rozhlas, který v rámci pořadu Prameny ţivota odvysílal Noskův rozhovor pod názvem Medailon z Brna. Viz Strojopis rozhovoru bez dalších upřesňujících informací. Archiv NDB, osobní sloţka Václav Nosek, nečíslováno. 16 NOSEK, Václav. Opera v uplynulých pěti letech. Program, 6/1981, str. 356-366. 17 Archiv NDB. [šp]. Staroplzenecký rodák. Pravda, Plzeň, 16. 4. 1981 [výstřiţek], osobní sloţka Václav Nosek, nečíslováno. 18 BÁRTOVÁ, Jindra. Miniopera = dialog s tvůrci = dialog s divákem. Scéna č. 4, 1984. 19 DUFKOVÁ, Eugenie. Setkání s Václavem Noskem I. Program č. 3, 1989, str. 98-101. (Poznámka za textem – psáno v září 1989). Oba rozhovory Eugenie Dufkové s Václavem Noskem téţ existují v audiozáznamu (dvě audiokazety). Archiv NDB, osobní sloţka Václav Nosek, nečíslováno. 20 DUFKOVÁ, Eugenie. Setkání s Václavem Noskem II. (Dokončení). Program č. 4, 1989, str. 129-131. 21 DUFKOVÁ, Eugenie. Váţený pane dirigente [...]. Program č. 9, 5/1991, str. 321. V Archivu NDB existuje i strojopis rozhovoru s ručně vepsanými poznámkami, osobní sloţka Václav Nosek, nečíslováno.

10

periodikách. Článkem s příhodným a výstiţným titulem Na zdraví stále mladého „operního rebela“ reagovalo praţské Národní divadlo, 22 gratulaci k významnému ţivotnímu jubileu Noskovi opoţděně zveřejnil i Miloš Schnierer.23 V brněnském deníku Rovnost byl publikován článek, pojednávající o profesní kariéře vůdčího zjevu českého operního divadla Václava Noska v brněnském divadle, jehoţ spolupráce zde skončila v červnu roku 1995.24 Noskovým ţivotem a tvorbou na poli dramaturgie i dirigování se v rámci Osobností let minulých v časopise Opus musicum zabývala Monika Holá, jedna z Noskových nástupkyň na pozici dramaturga brněnské opery. 25 Vzpomínku na Václava Noska při příleţitosti jeho nedoţitých osmdesátin uveřejnila v roce 2001 Eva Šlapanská.26 Dlouholetému dramaturgovi a dirigentovi brněnské opery, zakladateli operního experimentálního studia, jsou věnovány obsáhlé články na webových stránkách Národního divadla Brno. Pojednání s názvem Miniopera pochází z pera archivářek NDB Lucie Pelikánové a Jitky Novákové, 27 o informace uloţené pod heslem Václav Nosek se postaral Mojmír Weimann.28 Soupis minioperního repertoáru pro divadelní online databázi zpracovala Markéta Ňorková z archivu NDB.29 Překvapivě je divadelní soubor Miniopera jako heslo zanesen v divadelním místopisu Moravy a Slezska.30

22

Archiv NDB. Na zdraví stále mladého „operního rebela“. Národní divadlo informuje, Praha, 4/1991, auor neuveden [výstřiţek], osobní sloţka Václav Nosek, nečíslováno. 23 Archiv NDB. Schnierer, Miloš. Opoţděná gratulace. Dirigent Nosek v Jihočeském divadle. Jihočeská pravda, České Budějovice, 11. 11. 1992 [výstřiţek], osobní sloţka Václav Nosek, nečíslováno. 24 DUFKOVÁ, Eugenie. Slovo o Václavu Noskovi. Rovnost, Brno, 3. 4. 1996. V Archivu NDB existuje strojopis článku s ručně vepsanými poznámkami. 25 HOLÁ, Monika. Václav Nosek – umělec tělem i duší. Opus musicum č. 1, roč. 32, 2000. 26 ŠLAPANSKÁ, Eva. Významný dirigent a dramaturg. Kam v Brně, 4/2001. 27 PELIKÁNOVÁ, L. Miniopera. Archiv NDB [online] 2015 [cit. 1. 3. 2015]. Dostupné z: 28 WEIMANN, Mojmír. Václav Nosek (1921-2000). Archiv NDB [online] 2015 [cit. 1. 3. 2015]. Dostupné z: 29 ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Archiv NDB [online] 2015 [cit. 1. 3. 2015]. Dostupné z: 30 Miniopera [heslo]. In: Divadelní místopis Moravy a Slezska. [online] [cit 5. 3. 2015]. Dostupné z: < http://www.mistopismoravy.cz/zdroje-informaci.php?iz%5Bid%5D=82>

11

V souvislosti s uváděním staré hudby v Brně je činnost námi pojednávaného souboru zmíněna v diplomové práci Barbory Pospíchalové na Masarykově univerzitě (dále jen MU) v Brně, 31 v časopise Musicologica vyšla na toto téma studie téţe autorky. 32 Rovněţ několik dalších prací na MU se v rámci jiných témat okrajově dotkly informací o Miniopeře, mnohdy v souvislosti s jejím zakladatelem Václavem Noskem.33 Pravděpodobně jednou z posledních zmínek o brněnském komorním souboru je informace o zaloţení tohoto Noskova vizionářského projektu v souvislosti s uměleckou spoluprací brněnského dramaturgicko-dirigentského tandemu Nosek – Jílek v rámci nově vydané publikace Jindry Bártové 34 Jedním z nejnovějších dohledaných článků, reagujících na patnáctileté výročí Noskova úmrtí, připomínajících dramaturgovu osobnost a jeho vliv na operní dění, je pojednání Mojmíra Weimanna Zaslouţil se o českou operu na stránkách internetového portálu Opera Plus.35 Největší shluk informací o souboru a jejich představeních pro stav bádání je rozdroben v různých novinových článcích, recenzích a pojednáních v hudebních časopisech. S ohledem na nemoţnost dohledat veškeré zmínky o Miniopeře i v periodikách v celorepublikovém měřítku, je pozornost, aţ na drobné výjimky, zaměřena na dohledaná periodika „domácí“ – brněnská. Jednotlivé stati jsou zde uvedeny chronologicky podle odehraných operních večerů. Kvůli velkému mnoţství jednotlivých článků a jejich časté informační neúplnosti jsou recenze, týkající se všech představení, shrnuty do přehlednější tabulky v příloze práce.

31

POSPÍCHALOVÁ, Barbora. Provozování staré hudby v Brně mezi lety 1970 – 1990. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Brno 2012. 32 POSPÍCHALOVÁ, Barbora. Provozování staré hudby v Brně mezi lety 1970 – 1990. Pečman. Štědroň. Bělský. In: Musicologica. cz, internetový měsíčník Ústavu hudební vědy FF Masarykovy univerzity [online] 2013 [cit 5. 3. 2015]. Dostupné z: 33 Z diplomových prací to byly například: MATULOVÁ, Helena. Ensemble opera Diversa v kontextu současné české operní praxe. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Brno 2011. MALACHOVÁ, Petra. K problematice uvádění oper v brněnském divadle na příkladech vybraných inscenací děl Bohuslava Martinů. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Brno 2012. 34 BÁRTOVÁ, Jindřiška. František Jílek. Osobnost dirigenta. Vydala Janáčkova akademie múzických umění v Brně (dále jen JAMU) jako 20. svazek edice Acta musicologica a theatrologica. Brno 2014, str. 90. 35 WEIMANN, Mojmír. Zaslouţil se o českou operu. In: Opera Plus [online] 22. 1. 2015 [cit. 23. 3. 2015]. Dostupné z:

12

3. VÁCLAV NOSEK – zakladatel Miniopery (* 5. 4. 1921 Starý Plzenec, + 22. 1. 1990 Brno) „[…] Umění se musí stále vyvíjet, stejně jako technika, jako věda, prostě všechno, co nás obklopuje. Nic na světě není neměnné, mění se i příroda a mění se i člověk. Co jsme včera pochopili, dnes uţ nám nestačí na to, abychom zítra udrţeli krok s vývojem. Umění má vzrušovat, obohacuje naše city, ale i city jsou závislé na poznání, a tak aby nás umělecké dílo vzrušilo, musí k nám promlouvat soudobou řečí […].“ Václav Nosek.36

I kdyţ tato práce není koncipována jako Noskova biografie, v souvislosti s jejím tématem je nutno uvést alespoň základní informace o uměleckém ţivotě zakladatele námi pojednávaného minioperního souboru, neboť Miniopera je, matematicky vyjádřeno, z 80% Václav Nosek. Těţiště

zájmu

se

soustřeďuje

na

dramaturgovu

působnost

v brněnské

opeře,

na vyobrazení jeho propracované dramaturgické koncepce v podobě konkrétních titulů, jeţ úzce souvisela se vznikem experimentálního studia. Pro komparativní posouzení dramaturgií dvou nejvýznamnějších tuzemských operních scén nezůstane bez pozornosti ani jeho další významné angaţmá v praţském Národním divadle Dramaturg a dirigent Václav Nosek patřil v druhé polovině 20. století k nejvýraznějším postavám československého divadelnictví. Zařadil se mezi osobnosti, které svým nadáním, láskou k divadlu, erudovaností, koncepčním myšlením, pokrokovou vizí a v neposlední řadě neutuchajícím elánem, inspirovaly další generace operních inscenátorů a tvůrců. Prvním divadlem, ve kterém zprvu jako dirigent, posléze i jako dramaturg, zahájil svoji profesionální uměleckou dráhu, byla plzeňská opera. Velké zkušenosti nasbíral v divadle v Ústí nad Labem, ke konci svojí umělecké kariéry působil v praţském Národním divadle a v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Většina jeho tvůrčího ţivota je však spojena s brněnským operním domem. Díky jeho cílené, promyšlené, progresivní dramaturgické koncepci se Janáčkova opera stala po tři desetiletí významným centrem moderního českého divadla, jehoţ úspěch a věhlas přesáhl i za hranice tehdejšího Československa.

36

Archiv NDB. Tištěný záznam z rozhlasového pořadu Medailon z Brna z cyklu Prameny ţivota, vysílaného při příleţitosti Noskových šedesátých narozenin, osobní sloţka Václav Nosek, nečíslováno.

13

Ve výčtu jeho uměleckých počinů, spojených s činnostmi dirigenta a dramaturga, zaujímá zcela nezanedbatelné místo i jeho zásluţná práce upravovatelská, ať uţ se jednalo o revize děl, dramaturgické nebo textové úpravy zásadního charakteru. K jeho zásluhám se řadí rovněţ činnost na poli překladatelském. Jiţ během gymnaziálních studií v Plzni projevoval Nosek ţivý a aktivní zájem o hudbu a divadlo.

37

Fascinovalo ho umělecké prostředí, trávil dlouhé hodiny na zkouškách

a představeních. Seznámil se s tehdejším ředitelem plzeňského divadla Otou Zítkem, jenţ měl nemalý vliv na Noskovo umělecké zrání. Zde také v letech 1945–1946 získal jako dirigent a korepetitor svoje první angaţmá. 38 V témţe roce 1946 ukončil studia na praţské konzervatoři, kde studoval u profesora Pavla Dědečka dirigování a u profesora Řídkého kompozici.39 Hlubší zájem o teoretické hudební disciplíny jej vedl k účasti na muzikologických přednáškách, zúčastnil se dirigentského kurzu u Klemense Krause v Salcburku.40 Skloubení dirigentské praxe v divadle s teoretickou průpravou dovedlo Václava Noska k zájmu o operní dramaturgii.41 Druhým Noskovým působištěm se stalo Ústí nad Labem. Zde se po dobu šesti let, aţ do roku 1952, spolu s dirigentskou profesí uplatnil i jako dramaturg. Jeho dirigentským debutem se stala Smetanova Hubička. Noskovo jméno je v ústeckém divadle spojeno i s reţií, nastudoval zde dvojici aktovek, Pergolesiho operu La serva padrona (Sluţka paní) a Loutky dona Pedra

37

Noskův zájem o divadlo se projevil jiţ za gymnaziálních studií v Plzni, kde se mu vzorem a inspirací stali uměnímilovní kantoři – profesor řečtiny a latiny Oldřich Filipovský a pan profesor matematiky a fyziky Antonín Špelda, do třetice profesor kreslení Krs. Jak na ně vzpomíná sám Václav Nosek? : „ Ţe dělám kumšt, nebo ţe se kumšt snaţím dělat, za to můţe škola. Měl jsem ohromné štěstí, ţe jsem se na plzeňském gymnáziu dostal ke dvěma kantorům, kteří se zabývali hudbou profesionálně. Profesor Oldřich Filipovský byl nejen vynikajícím klavíristou, ale i znamenitým organizátorem. Byl zakladatelem plzeňského spolku pro komorní hudbu s názvem „Hudební kruh“, jehoţ kmenovým souborem se stalo Sukovo trio: klavírista byl Filipovský, brněnský houslista, ţák Františka Kudláčka Rudolf Čudák, který působil jako koncertní mistr v divadle a cellista Ladislav Grygar. Nezůstali jen u tria, hráli i sólově a zvali si významné hosty. Díky Filipovskému byl hudební ţivot v Plzni velice pestrý. Druhý takový výtečník byl pan profesor Antonín Špelda, jeden z našich nejlepších hudebních akustiků. Dalším vynikajícím profesorem na gymnáziu byl profesor kreslení Krs. Jako brněnský rodáka mi vyprávěl krásné věci o Moravě a také mě učil privátně kreslit. Velice mě to bavilo, takţe jsem uvaţoval i o dalším studiu na Umělecko-průmyslové škole, ale nakonec kreslení převálcovala muzika.“ Viz. Archiv NDB. Osobní sloţka Václav Nosek, nečíslováno. 38

HOLÁ, Monika. Václav Nosek-umělec tělem i duší. Opus musicum č. 1/2000, roč. 32, str. 61. Weimann, Mojmír. Václav Nosek (1921-2000). Archiv NDB [online]. 2014 [ cit. 13. 7. 2014]. Dostupné z: . 40 ČERNUŠÁK, Gracian. Nosek Václav [heslo]. In: ČERNUŠÁK, Gracian, ŠTĚDROŇ, Bohumír, NOVÁČEK, Zdenko. Českoslov hudební slovník osob a institucí, svazek II., Státní hudební vydavatelství Praha, 1965, str. 183 – 184. 41 HOLÁ, Monika. Václav Nosek-umělec tělem i duší. Opus musicum č. 1/2000, roč. 32, str. 61. 39

14

španělského autora Manuela de Fally. 42 Pod jeho vedením se v ústeckém divadle v roce 1952 uskutečnila původní premiéra opery Jana Zdeňka Bartoše Prokletý zámek, čestné uznání získal v témţe roce za pozoruhodné nastudování Mejtusovy Mladé gardy.43 O Noskově odvaze i tvrdošíjnosti prosadit své ideje v rámci úspěchu divadla svědčí i fakt, ţe se jeho zásluhou, tehdy totalitnímu reţimu nepohodlný reţisér Ota Zítek, mohl reţisérsky podílet na připravované operní inscenaci Borise Godunova M. P. Musorgského. Prosadit svolení se Noskovi podařilo aţ na Ministerstvu kultury.44 Díky uměleckému souznění inscenátorů byla výsledná podoba opery velice zdařilá, dokonce natolik, ţe vynesla Noskovi nabídku na nové angaţmá – místo dirigenta a dramaturga v operním souboru Státního divadla v Brně, 45 kam jej v roce 1952 angaţoval tehdejší umělecký šéf, znalec české a ruské operní tvorby Zdeněk Chalabala.46 Po dobu Noskovy hlavní působnosti v brněnské opeře v letech 1952–1982 se na postu ředitele Státního divadla v Brně vystřídali Zdeněk Míka (do roku 1955), Miroslav Zejda (1955– 1967), Miroslava Barvíka (1967–1973) po sedmi letech ředitelování vystřídal Karel Šeda (1973– 1983). Na pozici uměleckého šéfa a šéfdirigenta začátkem padesátých let nastoupil po Zdeňku Chalabalovi vynikající dirigent František Jílek, 47 který v divadle působil v rozmezí let 1952– 1978. František Jílek s Václavem Noskem vytvořili z brněnské opery svébytný, nezávislý umělecký ústav, přinášející nové podněty z oblasti dramaturgické, umělecké i interpretační. 42

WEIMANN, Mojmír. Václav Nosek (1921-2000). Archiv NDB [online]. 2014 [ cit. 13. 7. 2014]. Dostupné z :. 43 ČERNUŠÁK, Gracian. Nosek Václav [heslo]. In: ČERNUŠÁK, Gracian, ŠTĚDROŇ, Bohumír, NOVÁČEK, Zdenko. Českoslov hudební slovník osob a institucí, svazek II., Státní hudební vydavatelství Praha, 1965, str. 183 – 184. 44 BÁRTOVÁ - HOLÁ, Monika. Otakar Zítek-janáčkovský reţisér, vzpomínka Václava Noska. Opus musicum č. 27, 1995, str. 307. 45 HOLÁ, Monika. Václav Nosek-umělec tělem i duší. Opus musicum č. 1/2000, roč. 32, str. 61. 46 WEIMANN, Mojmír. Václav Nosek (1921-2000). Archiv NDB [online]. 2014 [ cit. 13. 7. 2014]. Dostupné z: . Soubor brněnské opery v roce nástupu Václava Noska působil na jevišti divadla Na hradbách, coţ bylo dnešní Mahenovo divadlo. Budova dnešního Janáčkova divadla zahájila svůj provoz v roce 1965. Viz NOVÁKOVÁ, Jitka. Z historie NDB, NDB po druhé světové válce. Archiv NDB [online]. 2006- 2014 [cit 7. 12. 2014]. Dostupné z: . 47 František Jílek (1913 – 1993) byl významný český operní a symfonický dirigent, ţák Jaroslava Kvapila, Zdeňka Chalabaly a Antonína Balatky. Za jeho působnosti ve funkci uměleckého šéfa Janáčkovy opery v letech 1952 - 1978 se brněnská opera stala vysoce prestiţním uměleckým tělesem. Byl velkým propagátorem a inscenátorem Janáčkova díla nejen u nás, ale i v zahraničí, dá se říct, ţe Janáčkovo dílo v mnohém směru, nejen svým stylem interpretace, objevil. Právem se tedy Jílkovo jméno stalo synonymem janáčkovské interpretace. Viz WEIMANN, Mojmír. František Jílek. Archiv NDB [online]. 2012 [cit 7. 12. 2014]. Dostupné z: .

15

Obrodné tendence a moderní reţijní pojetí v inscenačních tvůrčích postupech se odrazily v tvorbě vynikajících reţisérů Miloše Wasserbauera, Oskara Linharta a Václava Věţníka. Vedle Františka Jílka stanuli v čele orchestru dirigenti Jan Štych, Václav Nosek a později Jan Zbavitel, do čela operního sboru se v roce 1965 postavil sbormistr Josef Pančík. V tehdejší době existoval post hlavního dramaturga pro celé divadlo, v letech 1967–1975 jím byl Přemysl Novák. Po jeho smrti tato funkce jiţ nebyla, dle dostupných archivních podkladů, obnovena. Jednotlivé umělecké soubory – opera, činohra, balet i zpěvohra měly navíc dramaturgy své vlastní.48 Od svého nástupu vykonával Václav Nosek funkci operního dramaturga sám, začátkem 70. let zahájila svoji působnost na postu lektorky Eva Bezděková a od roku 1975 se operní dramaturgický tým rozrostl ještě o Miroslava Barvíka, který pracoval jako lektor školních představení.49 Sólistický ansámbl byl v tomto tvůrčím období zastoupen vynikajícími pěvci, jejichţ jména jsou dodnes spojována se „zlatou érou“ brněnské opery. Díky vysoké pěvecké úrovni a téţ díky jejich potřebnému počtu byl soubor schopen obsadit i velké, náročné opery pouze domácími pěvci. Ještě dnes si operní pamětníci mohou zavzpomínat na výjimečné pěvecké osobnosti, které se ve svých velkých, ţivotních, ale i v těch menších, neméně významných rolích, představovaly svému publiku. Po odchodu Františka Jílka v roce 1978 do čela brněnské Státní filharmonie se vedení divadla ujal reţisér Ilja Hylas, na postu šéfdirigenta vystřídal Jílka Jiří Pinkas. Mezi umělce, kteří pohotově reagovali na moderní přerod inscenování opery, patřili renomovaní výtvarníci, malíři a architekti. I přes tehdejší problém „ţelezné opony“, jenţ bránil průniku západní operní praxe a novějšího reţijního stylu do tuzemského divadelnictví, se Noskovi a jeho spolupracovníkům podařilo svým důsledným koncepčním myšlením postupně vytvořit pevnou dramaturgickou linii, která svým obsahem a moderností pojetí převyšovala tehdejší dramaturgické zaběhlé koncepce. Ve své práci rovněţ navázal i na úspěšnou minulost, reprezentovanou mnohými vynikajícími uměleckými osobnostmi.

48

Dramaturgové jednotlivých uměleckých sloţek vypracovávali svoje repertoárové plány, které tvořily základní součást komplexního pracovního harmonogramu celého divadla. 49 Archiv NDB. NOVÁKOVÁ, Jitka. Přehled vedení divadla od roku 1884. [umělecká dokumentace].

16

3. 1. Václav Nosek – dramaturg Motto: „Dramaturgie je proto, aby objevovala, aby zachraňovala hodnoty, které z nejrůznějších důvodů zůstaly skryty, aby provokovala novou tvorbu, aby provokovala pohodlné interprety i pohodlné obecenstvo. O to jsem se vţdycky snaţil.“ V. Nosek.50 Díky působnosti dramaturga a dirigenta Václava Noska patřila brněnská opera, i přes úskalí a zákazy postupující normalizace, po dobu třiceti let (1952–1982) k nejúspěšnějším a k nejpokrokovějším scénám v tehdejším Československu. Nosek si byl vědom toho, ţe společenská funkce umění se mění s dobou a pokud si má zachovat svoji ţivotnost v kontaktu se současným ţivotem, musí si hledat svoji novou, nevyšlapanou cestu a současný, srozumitelnější jazyk. A moţná právě proto, mimo jiné, se stalo osou jeho dramaturgické strategie prohlubování pohledu na dílo Leoše Janáčka a cílevědomá orientace na dílo Bohuslava Martinů. Usiloval o objevování dosud neprosazených hodnot, zvláštní pozornost věnoval také dílu Sergeje Prokofjeva. 51 Velký zájem patřil rovněţ tvorbě Arnolda Schönberga, Bély Bartóka, Georga Gershwina, Arthura Honeggera a dalších. Ve stálých návratech k dílům těchto skladatelů krystalizoval názor, ţe ideálem moderního hudebně-dramatického divadla je totální divadlo a ţe smysl operního umění a jeho budoucnosti spočívá v syntéze moderního díla s jeho jevištní podobou.52 „[…] Dramaturgie je v podstatě souhrn vědění a zkušeností, souznějící s vědomím konečného uměleckého cíle. Prostřednictvím své dramaturgie jsem chtěl širokému publiku sdělit svůj názor na ţivot a svět. Chtěl jsem podnítit posluchače a diváky k přemýšlení a provokovat je k úvahám o ţivotě, který stojí za to ţít. Proto jsem odmítal tituly, byť obecně populární, postrádaly-li hloubku ţivota. Je mi cizí povrchnost a laciná líbivost! […]“ V. Nosek53

50

HOLÁ, Monika. Václav Nosek-umělec tělem i duší. Opus musicum č. 1/2000, roč. 32, str. 61. Tamtéţ, str. 62. 52 NOVÁKOVÁ, Jitka. Z historie uměleckých souborů NDB. Opera. Archiv NDB [online]. 2014 [cit. 17. 9. 2014]. Dostupné z: . 53 Co děláte, kdyţ nedirigujete? Menší důvěrný rozhovor s Václavem Noskem. Program č. 8, 4/1991, autor neuveden, str. 291. 51

17

3. 1. 1. Dílo Leoše Janáčka

„[…]Permanentní přítomnost Janáčkova díla na brněnské scéně je conditio sine qua non její existence. Ovšem od brněnské opery se očekává, ţe dílo Leoše Janáčka kaţdý uvidí a uslyší ve vzorové interpretaci podmíněné tradicí autenticity. Tradice můţe ţít jen ve stálém styku s dílem, jinak umírá […].“ V. Nosek54

Operní dílo Leoše Janáčka se stalo jednou ze základních hodnot v Noskově dramaturgické koncepci. Nosek Janáčkovo dílo miloval a silně věřil v jeho ţivotaschopnost, bojoval za jeho zpřístupnění širokému obecenstvu a měl potřebu je stále oţivovat a propagovat. Byl přesvědčen, ţe uvádění Janáčkových děl na brněnském jevišti je největší příleţitostí této opery, kterou nemá ţádné jiné divadlo. Viděl šanci, jak proniknout do světa a z Brna tak vytvořit významný bod na operní mapě Evropy.55 Učiníme-li malý exkurs do historie Janáčkových děl na brněnském jevišti, zjistíme, ţe janáčkovskou interpretaci zde určovaly tři etapy, reprezentované výraznými osobnostmi historie brněnského divadelnictví – Františkem Neumannem, Milanem Sachsem a Františkem Jílkem, do jehoţ éry šéfování spadá i Noskovo angaţmá. 56 V návaznosti na tyto janáčkovské propagátory – předchůdce, dokázal Nosek spolu s Františkem Jílkem prosadit a udrţet janáčkovský repertoár. 57 Nosek pochopil, ţe je zapotřebí nového inscenačního přístupu, který

54

HOLÁ, Monika. Václav Nosek-umělec tělem i duší. Opus musicum č. 1/2000, roč. 32, str. 64. NOSEK, Václav. Nástin koncepce brněnské opery. Program č. 4, 12/1991, str. 133. 56 První etapa, spojená s přítomností skladatelovy osobnosti, kdy v čele brněnské opery stál František Neumann, který rozpoznal velikost Janáčkovy geniality a v pozici ředitele divadla se zasadil o uvádění jeho děl. František Neumann řídil v divadle Na Veveří premiéru Její pastorkyně (21. 1. 1904), poprvé provedl i opery Káťa Kabanová (23, 11. 1921), Příhody lišky Bystroušky (6. 11. 1924), Šárka (1925), Výlet pana Broučka do Měsíce (1926) a Věc Makropulos (1926). (Pozn. – poslední Janáčkovu operu Z mrtvého domu uvedl v Brně 12. 4. 1930 Břetislav Bakala.) Reprodukční styl Janáčkových děl v tomto období je poznamenán, dle dobových kritik a poznámek v partiturách, jistou novostí nezaţitého janáčkovského kompozičního stylu, mající za důsledek určitou “hrubost“ přednesu, která byla povaţována za naturální realismus nepřikrášlené, hrubé pravdy ţivota. Druhá etapa janáčkovské interpretace je charakteristická zdůrazněním lyrismu Janáčkových děl, které podtrhlo jejich slovanský charakter. Je zde nutno vyzdvihnout zásluhu Milana Sachse, díky jehoţ přínosu k Janáčkově tvorbě se interpretace prohloubila v tom smyslu, ţe jiţ nešlo o poznávání neznámého, ale o zdokonalení poznaného. V dílech byla rozpoznána kantiléna a lyrika, nově objevený vnitřní ţivot jednotlivých postav. Třetí ucelenou etapou, která ovlivnila interpretační styl Janáčkova díla, byla etapa Františka Jílka. V návaznosti na předešlá interpretační údobí bylo v Janáčkových operách dosaţeno přínosného očištění partitur, bylo zřejmé úsilí o exaktní provedení, v nastudováních oper v tomto období byla patrná maximální sdělnost výrazových prostředků, podtrţení lyriky a obsahové vřelosti. Viz NOSEK, Václav. Opera v uplynulých pěti letech. Program 7/1981, str. 360. 57 ŠTĚDROŇ, Miloš. “Nosek Václav“. In: Postavy brněnského jeviště II, 1884–1989. Vydalo Státní divadlo v Brně jako přílohu divadelního listu Program 1990–1995, str. 47. 55

18

nebude opakovat pouţité konvence, ale půjde novou cestou. I moţná proto dvakrát docela podstatně zasáhl do janáčkovské dramaturgie, u oper Osud a Z mrtvého domu.58 Zlomovým bodem se stalo uvedení opery Z mrtvého domu v roce 1958. Operní inscenace, u jejíhoţ zrodu stáli vedle Václava Noska také dirigent František Jílek a reţisér Miloš Wasserbauer, znamenala po letech méně soustavného postoje k Janáčkovu dílu jednak jeho rehabilitaci, jednak ohlašovala i nový, skvělý nástup brněnské opery do nové etapy moderního umění. I další nastudování ostatních Mistrových oper se stalo důkazným svědectvím nového přístupu brněnské opery k Janáčkovu dílu.59 Také Noskovou zásluhou byl v roce 1958 uveden Festival Leoše Janáčka, 60 na němţ v divadle Na hradbách

61

zaznělo souborné provedení všech skladatelových oper, včetně

Mistrovy prvotiny Šárky a světové premiéry Osudu. 62 Opera Její pastorkyňa byla uvedena v letech 1952, 1961 a 1972, Výlety páně Broučkovy shlédlo brněnské publikum v letech 1954 a 1976, do XV. století zavítal pan Brouček ještě v roce 1967. Káťa Kabanová dojímala obecenstvo svým pohnutým osudem celkem ve čtyřech premiérách, a to v letech 1953, 1958, 1968 a 1977. Za nejromantičtější Janáčkovu operu je povaţovaná opera Příhody lišky Bystroušky, ta byla zinscenována v letech 1952 a 1958, o sedm let později jí byl zahájen provoz nově postavené budovy Janáčkova divadla. Po pěti letech byla tato opera nastudována znovu. Další opera – Věc Makropulos byla za Noskovy dramaturgické éry zařazena na operní repertoár celkem třikrát, a to v letech 1957, 1962 a 1978. Poslední Mistrovo jevištní operní dílo Z mrtvého domu bylo uvedeno v letech 1958 a 1968, u dalšího provedení v roce 1974 přistoupil Václav Nosek k rekonstrukci původního libreta.63

58

Tamtéţ. Úprava oper je obsahem další kapitoly práce. NOVÁKOVÁ, Jitka. Z historie uměleckých souborů NDB. Opera. Archiv NDB [online]. 2014.[ cit. 17. 9. 2014]. Dostupné z: . 60 Festivaly Janáčkovy hudby byly a jsou v Brně pořádány vţdy v letopočtech spojených s Janáčkovými ţivotními daty, tedy končících čtverkou nebo osmičkou. Viz BÁRTOVÁ, Jindřiška. František Jílek. Osobnost dirigenta. Vydala Janáčkova akademie múzických umění v Brně (dále JAMU) jako 20. svazek edice Acta musicologica et theatrologica. Brno, 2014, str. 196. 61 V divadle Na hradbách, coţ je budova dnešního Mahenova divadla, probíhal veškerý operní i baletní umělecký provoz aţ do roku 1965, kdy byla otevřena nově postavená budova Janáčkova divadla (2. 10. 1965). 62 HOLÁ, Monika. Václav Nosek-umělec tělem i duší. Opus musicum č. 1/2000, roč. 32, str. 62. 63 Informace o úpravě libreta opery Z mrtvého domu jsou námětem kapitoly Nosek-upravovatel. Václav Nosek byl za přínos k opeře Z mrtvého domu oceněn Českým literárním fondem. Viz Archiv NDB. Osobní sloţka Václav Nosek, nečíslováno. 59

19

3. 1. 2. Dílo Bohuslava Martinů „Kdyţ jsem před čtrnácti roky hledal opěrné body dramaturgické linie brněnské opery, musel jsem dospět zcela zákonitě nejen k tvorbě Janáčkově a Prokofjevově, ale i k dílu Bohuslava Martinů, především proto, ţe právě jeho dílo je protestem proti konvenci romantické opery, ţe je poznamenáno úsilím o zdivadelnění operní formy, ţe ukazuje široké moţnosti i konkrétní cesty dalšího vývoje tohoto ţánru.“ V. Nosek64 Pokud Václav Nosek zohlednil důsledně ve své dramaturgii dílo Bohuslava Martinů, v němţ rozpoznal základní hodnotu české dramatické hudby 20. století, navázal na vyšší úrovni na meziválečné snahy brněnského divadla. Po úspěšných premiérách 20. a 30. let tak nastala epocha důsledného a cílevědomého uvádění děl Martinů, která vyvrcholila československou premiérou

Řeckých

pašijí

(1962),

takřka

současně

se

světovou

premiérou

v Curychu. 65 Dle názoru Václava Noska, který nikdy nepochyboval o velikosti díla Martinů, zkreslilo objektivní hodnocení skladatelovy tvorby více aspektů: dlouhá absence ve vlasti, kontakty přerušené válkou a nejrůznější vlivy osobních vztahů i hledisek, zdeformovaných různými estetickými názory. Všechny tyto aspekty zřejmě zapříčinily jistou přestávku v soustavném uvádění skladatelovy tvorby, která nesporně patří k největším kvalitám kultury 20. století. 66 Cesta k uvádění děl Martinů ale nebyla jednoduchá. 67 Nicméně díky dramaturgovu tvrdošíjnému prosazování díla Martinů v době, kdy společnost s normalizačními omezeními uvádění skladatelových děl nepřála, spatřily světlo světa ve své premiéře čtyři skladatelovy opery. Byla to díla Slzy noţe (premiéra 1969 v rámci Miniopery), Trojí přání aneb Vrtkavosti ţivota (1971) a Ţaloba proti neznámému (1980).

68

Václav Nosek jimi navázal

na brněnskou tradici, kdy první uvedenou operou Bohuslava Martinů v Brně byla jeho operní

64

NOSEK, Václav. Hudebně dramatická tvorba Bohuslava Martinů na brněnském jevišti. Program, 11/1968, str. 10. ŠTĚDROŇ, Miloš. “Nosek Václav“. In: Postavy brněnského jeviště II. 1884-1989. Vydalo Státní divadlo v Brně jako přílohu divadelního listu Program 1990–1995, str. 45. 66 NOSEK, Václav. Hudebně dramatická tvorba Bohuslava Martinů na brněnském jevišti. Program, 11/1968, str. 10. 67 Prvním setkání díla Martinů s Brnem se datuje do roku 1925, kdy se zde počaly uvádět nejprve baletní dílo Martinů. Zásluhou tehdejšího šéfa opery Františka Neumanna, dirigenta Břetislava Bakaly, choreografa Ivo Váni Psoty a dalších spatřilo brněnské publikum balety Kdo je na světě nejmocnější?, Vzpoura, Špalíček, taneční ztvárnění symfonické skladby Martinů Fresky a další. Viz NOSEK, Václav. Hudebně dramatická tvorba Bohuslava Martinů na brněnském jevišti. Program, 10/1968, str. 10. 68 Tamtéţ, str. 64. 65

20

prvotina Voják a tanečnice v roce 1928, následovaly Hry o Marii (1936). Prvním poválečným kontaktem s dílem Martinů bylo uvedení rozhlasové opery Veselohra na mostě v roce 1947. Po marném úsilí získat pro brněnské divadlo první provedení Mirandoliny, se v roce 1954 podařilo uvést operu Ţenitba, kterou spolu s Veselohrou na mostě nastudoval Noskův tým v československé premiéře. Opera Ariadna měla v Brně svoji rozhlasovou premiéru, v následujících sezónách byla spolu s Poulencovým Lidským hlasem jevištně realizována rozhlasová hra Hlas lesa, operu Dvakrát Alexandr natočil brněnský rozhlas. 69 Tyto kvalitní inscenace podnítili realizaci prvního tematického festivalu z díla Bohuslava Martinů, který na podzim roku 1966 zahájil svoji činnost.

70

V jeho rámci byla uvedena opera Julietta. Své

premiéry se, po několika letech a neúspěšných pokusech, dočkala i opera Mirandolina (1966). Operní dílo Bohuslava Martinů iniciativně zasahuje do celkového vývoje českého hudebního divadla. Noskovou zásluhou bylo ze čtrnácti dokončených oper Martinů v brněnském divadle provedeno do roku 1968 jedenáct, čímţ se nemohla pochlubit ţádná jiná operní scéna.71

3. 1. 3. Dílo Sergeje Prokofjeva a další ruská a sovětská hudební literatura Dalším opěrným bodem Noskovy dramaturgie bylo, v návaznosti na předválečnou chalabalovskou tradici, uvádění ruské a sovětské tvorby, především děl Sergeje Prokofjeva. 72 Vedle známých oper Vojna a mír (v letech 1961, 1965 a v obnovené premiéře v roce 1977) a Zásnuby v klášteře (rok 1956 a 1970), patřila při hledání a prosazování nových hodnot k jeho největším objevům opera Ohnivý anděl, jejíţ premiéra se (s podstatnými škrty v partituře) uskutečnila v roce 1963 a která prokázala plnou ţivotnost díla, naplněného avantgardním elánem.73 Na brněnskou scénu Nosek uvedl ještě dvojí nastudování opery Semjon Kotko (1959 a 1977) a československou premiéru málo známé Prokofjevovy opery Příběh opravdového člověka

69

NOSEK, Václav. Hudebně dramatická tvorba Bohuslava Martinů na brněnském jevišti. Program 11/1968, str. 10. ŠTĚDROŇ, Miloš. Jubilant Václav Nosek. Program 4/1981, str. 304. 71 NOSEK, Václav. Hudebně dramatická tvorba Bohuslava Martinů na brněnském jevišti. Program 10/1968, str. 10. 72 WEIMANN, Mojmír. Václav Nosek (1921-2000). Archiv NDB [online]. 2014. [ cit. 17. 7. 2014]. Dostupné z: . 73 ŠTĚDROŇ, Miloš. Jubilant Václav Nosek. Program 4/1981, str. 304. 70

21

(1980),

impulsem

jejíhoţ

provedení

byla

snaha

o

umělecké

přinášení

svědectví

o nedávné minulosti a o současnosti.74 Nosek věnoval pozornost i ruské klasické opeře, zejména dílu N. A. RimskéhoKorsakova. Na jevišti zazněly jeho opery Carská nevěsta (1955), Příběh noci vánoční (1961), Pskoviťanka (1981) a nejznámější Zlatý kohoutek (1972). Na repertoár byly zařazeny velké Musorgského opery Boris Godunov (1951) a Chovanština (1985). 3. 1. 4. Odraz české a československé operní tvorby v Noskově dramaturgii Po dobu působnosti Václava Noska na postu dramaturga nechyběly pochopitelně na repertoáru divadla kmenové tituly české klasiky, které byly neustále revidovány a doplňovány. Na brněnská jeviště byl zařazen kompletní operní odkaz Bedřicha Smetany, uvedeny byly všechny jeho opery ve více nastudováních – Braniboři v Čechách (1959, 1984), Prodaná nevěsta (1954, 1960, 1967, 1972, 1984, 1988), Dalibor (1962), Libuše (1952, 1964), Dvě vdovy (1962), Hubička (1950), Tajemství (1952), Čertova stěna (1963, 1979), fragment Violy v roce 1964. Z operního díla dalšího velikána české hudby – Antonína Dvořáka byly na repertoár zařazeny tituly Dimitrij, jehoţ premiéra byla uvedena v roce 1972 a 1979, Jakobín (1963, 1969), Čert a Káča (1960, 1969 a 1980) a Rusalka (1951, 1955, 1964, 1979). 75 Z oper Zdeňka Fibicha na brněnském jevišti zazněly Nevěsta messinská (1960) a Šárka (1970). 76 Trvalou pozornost a mimořádný zájem věnoval Václav Nosek české operní tvorbě začátku 20. století. Na scénách divadla Na hradbách a později v Janáčkově divadle se inscenovala díla Psohlavci (1968) Karla Kovařovice, Jessika (1959) Josefa Bohuslava Foerstera, Honzovo království Otakara Ostrčila (1959), Lucerna (1960) Vítězslava Nováka a Pohádka máje (1955) Jaroslava Kvapila.77 Díky

Noskově

dramaturgii

zaznělo

na

scéně

operního

divadla

mnoho

děl

z československé operní literatury. Byla to například Krútňava Eugena Suchoně (1957), Vzkříšení (1965) a Juro Jánošík (1978) Jána Cikkera nebo původní premiéra opery Krakatit Jiřího 74

NOSEK, Václav. Opera v uplynulých pěti letech. Program 6/1981, str. 361. NOVÁKOVÁ, Jitka. Soupis premiér NDB. Archiv NDB [online]. 2014 [cit. 25. 8. 2014]. Dostupné z: 76 Tamtéţ. 77 Tamtéţ. 75

22

Berkovce (1961), opery Hejtman Šarovec (1953), Jan Hus (1957), Jed z Elsinoru (1969), Svítání

78

(původní premiéra 1975), Atlantida (původní premiéra 1983) Karla Horkého,

Verchovina (1956), premiéra opery Maryla Františka Suchého (1961), Ţenichové (1957), Romeo, Julie a tma Jana Václava Fischera (1962), Pozdviţení v Efesu Iši Krejčího (1967), Dáma a lupiči Ilji Hurníka (1973), Maryša E. F. Buriana (1970). Československá premiéra opery Otmara Máchy Růţe pro Johanku se uskutečnila v roce 1982, další původní premiérou byla opera Ferda Mravenec (1977) Evţena Zámečníka. V rámci Miniopery zazněly ukázky operní tvorby dalších významných skladatelů domácí provenience – díla Josefa Berga, Miloše Štědroně, Ilji Hurníka, Václava Felixe, J. F. Fischera a Miroslava Háby. 79

3. 1. 5. Světová operní literatura Je moţno říci, ţe Noskovou dramaturgií nebyla opomenuta ţádná významná vývojová oblast světové operní literatury. Klasicismus byl zastoupen díly génia W. A Mozarta, jeho Don Giovanni se dočkal tří zpracování, a to v letech 1956, 1969 a 1983, Kouzelná flétna byla inscenována v letech 1963 a 1977, Figarova svatba bavila publikum v letech 1954 a 1967. Jedinou operu Ludwiga van Beethovena Fidelio zařadila brněnská opera na svůj repertoár v letech 1953 a 1976. Romantické 19. století reprezentovala díla C. M. von Webera Čarostřelec (1956 a 1982), opera Car a tesař Gustava Alberta Lortzinga byla inscenovaná v roce 1981 a pochopitelně nechybělo Wagnerovo dílo – Bludný Holanďan (1960), Lohengrin (1965) a Mistři pěvci norimberští (1980). Francouzská opera byla zastoupena operou Faust a Markétka Charlese Gounoda (1966), Bizetovou Carmen (1962 a 1970) a Hoffmanovými povídkami Jacquese Offenbacha (1982). Lazebník sevillský Gioachina Rossiniho se dočkal dvou premiér v letech 1957 a 1976, Don Pasquale Gaetana Donizettiho byl uveden v roce 1955. Významnými kmenovými díly světového repertoáru všech operních jevišť jsou stále, diváckou obcí velmi ţádaná díla Giuseppe 78

Za tuto inscenaci byl Václav Nosek oceněn Českým literárním fondem. Viz Archiv NDB. Osobní sloţka Václav Nosek, nečíslováno. 79 Díla v rámci Miniopery jsou obsahem další kapitoly této práce.

23

Verdiho, v Brně se „za Noska“ hrál Rigoletto (1956 a 1980), Trubadúr (1964), La traviata (1965), Simon Boccanegra (1983), Síla osudu (1971), Don Carlos (1955 a 1974), Aida (1978), Otello (1967) a Falstaff (1953 a 1973). Polská národní opera Halka Stanisława Moniuzska byla uvedena s velkým úspěchem v roce 1976. K dílům doznívajícího romantismu patřily opery Samson a Dalila C. Saint-Saënse (1958) a Růţový kavalír Richarda Strausse, který byl opakovaně nastudován v letech 1957 a 1983. Impresionistická díla na repertoáru brněnské opery zastupovaly Pelléas a Mélisanda Clauda Debussyho (1977) a operní aktovka Maurice Ravela Španělská hodinka (1979). Toto dílko bylo uváděno spolu s Giannim Schicchim, skvělou minioperou veristy Giacoma Pucciniho. Tento geniální skladatel byl na brněnském jevišti reprezentován ještě svými dalšími operami – Toscou (1970), Madama Butterfly (1954), Manon Lescaut (1971) a Bohémou (1981).

3. 1. 6. Avantgardní díla 20. století Díky Noskově iniciativě se na brněnském jevišti objevila celá řada zahraničních děl 20. století, jejichţ uvedením navázal na úspěšnou dramaturgickou linii svého brněnského předchůdce Františka Neumanna.80 Můţeme jmenovat Schönbergovo Očekávání (1969)81, které bylo uvedeno spolu s československou premiérou jevištního uvedení Honeggerovy Jany z Arcu na hranici, Gershwinovu operu Porgy a Bess (1968), Lukullovo odsouzení Paula Dessaua (1974).82 Významným Noskovým dramaturgickým počinem bylo zařazení opery Albert Herring Benjamina Brittena, jehoţ premiéra se uskutečnila v roce 1966. 83 Dalším důkazem Noskovy dramaturgické

pohotovosti

je

uvedení

Dantonovy

smrti

Gottfrieda

von Einem (1966) na předlohu německého revolučního romantika 30. let 19. století Georga Büchnera, opera zazněla v československé premiéře. V letech 1965 a 1975 byla uvedena opera

80

ŠTĚDROŇ, Miloš. Jubilant Václav Nosek. Program 4/1981, str. 304. Václav Nosek se prvotně zamýšlel nad realizací jiného Schonbergova díla – Mojţíše a Arona. Z důvodu náročnosti sborové sloţky musel od tohoto záměru ustoupit, zvolil titul Očekávání. 82 Za tuto inscenaci byl Václav Nosek oceněn Českým literárním fondem. Viz Archiv NDB. Osobní sloţka Václav Nosek, nečíslováno. 83 WEIMANN, Mojmír. Václav Nosek (1921-2000). Archiv NDB [online]. 2014. [ cit. 17. 7. 2014]. Dostupné z: . 81

24

Bély Bartóka Modrovousův hrad. 84 Velkým Noskovým přínosem byl jeho hluboký zájem o dílo Albana Berga a prosazení zdařilých inscenací obou jeho oper Lulu (1972) a Vojcek (1976), přičemţ Lulu byla v Brně inscenována v československé premiéře. 85 K ruské tvorbě 20. století se dramaturg vrátil zařazením opery Dmitrije Borisoviče Kabalevského Tarasova rodina (1953), československou premiéru měla v roce 1978 opera Rodiona Ščedrina Mrtvé duše. Na repertoáru brněnského operního domu se objevily i tituly Dmitrije Šostakoviče – československá premiéra opery Nos (1973) nebo Katěrina Izmajlová (Lady Macbeth mcenského újezdu) (1964). Světová premiéra opery Portrét Mečislava Vajnberga se v Brně uskutečnila v roce 1983. Operu Krvavá svatba maďarského skladatele Sándora Szokolaye shlédlo brněnské publikum v roce 1973. Dílo Carla Orffa bylo zastoupeno operou Chytračka, která byla uvedena v roce 1975.

3. 1. 7. Díla barokní a předklasická Vedle hledání nových, soudobých děl se Nosek snaţil prizmatem současného progresivního vidění světa pohlíţet na neprávem opomíjená hodnotná díla doby barokní a předklasické. Jiţ v 60. letech usiloval o vhodnou aktualizaci barokních oper, zaslouţil se o úpravu Handlovy opery Giulio Cesare in Eggito. 86 V roce 1972 měla na brněnském jevišti premiéru Alcesta Christopha Willibalda Glucka.87 Vedle činnosti Miniopery, jeţ se dílům tohoto období věnovala ve velké míře, zaslouţil se dramaturg o uvedení některých oper i na scéně velkého divadla. Velkou pozornost soustředil na operní i oratorní dílo Josefa Myslivečka. Uvedl

84

V roce 1960 byla opera Modrovousův hrad uvedena v rámci jednoho večera spolu s Bartókovými balety Dřevěný princ a Podivuhodný mandarín. V dalším nastudování opery Modrovousův hrad v roce 1975 připojil dramaturg k opeře dílo Chytračka Carla Orffa. Viz NOVÁKOVÁ, Jitka. Soupis premiér NDB. Archiv NDB [online]. 2014 [cit. 8. 3. 2015]. Dostupné z: 85 ŠTĚDROŇ, Miloš. Jubilant Václav Nosek. Program 4/1981, str. 304. 86 ŠTĚDROŇ, Miloš. „Nosek Václav“. In: Postavy brněnského jeviště II, 1884-1989. Vydalo Státní divadlo v Brně jako přílohu divadelního listu Program 1990-95, str. 47. 87 NOVÁKOVÁ, Jitka. Soupis premiér NDB. Archiv NDB [online]. 2014 [cit. 25. 8. 2014]. Dostupné z: .

25

zde jeho opery Tamerlán a Ipermestra. 88 Inscenace Tamerlán (Il gran Tamerlano) byla prvním pokusem o uvedení Myslivečkova díla v původní podobě a zároveň pokusem o pouţití moderních interpretačních prostředků na díle ze staršího období. Tato opera byla realizována v roce 1967 a vzbudila na brněnském festivalu velkou pozornost.89 „[…] Předkládáme naší veřejnosti dílo slavného příslušníka našeho národa s přáním, aby v něm milovníci operního umění našli zalíbení, abychom našli pokračovatele, kteří by s námi pomohli oţivit slavnou minulost české hudby, a aby partitury skladatele, který byl nazýván boţským Čechem, a jsou roztroušeny po evropských archivech, se dostaly konečně tam, odkud náš Il divino Boemo pochází. Čeští skladatelé 18. století poloţili velký vklad do pokladnice evropské hudby. Náš pokus o oţivení jejich odkazu ať je vkladem do pokladnice vděku, který jim více neţ právem náleţí.“ V. Nosek. 90

3. 2. Václav Nosek – dirigent „[…] Tak co se mého dirigování týká, tedy pokud jde o ty první krůčky, spíše pajdání, tak to jsem si sehnal, tuším uţ během prvního roku na konzervatoři „orchestr z mladých lidí“, doplnil ho několika výpomocemi, no, a byl koncert. Zajímavý program, za který bych se ani dnes nemusel moc stydět: Suk – Meditace, Martovský – Suita, Mozart – Malá noční, Beethoven – obě houslové romance

[…]

Pak

přišel

ten

komorní

orchestr

Plzeňské

filharmonie

a

koncerty

a serenády, Suk, Dvořák, Čajkovskij, Bach, ale také světová premiéra cyklu písní Slavoje Kozáka pro alt a orchestr […] a pak uţ jsem dostal první gáţi jako muzikant!“ V. Nosek.“91 Václav Nosek se sice profiloval především jako významná dramaturgická osobnost, byl ale také vţdy perfektně připraveným, výborným a vysoce koncentrovaným dirigentem. Svá elévská dirigentská léta si odbyl začátkem 40. let 20. století v plzeňském divadle, v době 88

Opera byla jevištně uvedena v československé premiéře 12. 12. 1986 v divadle Reduta. (rekonstrukce opery a dirigent Václava Nosek, reţie Alena Vaňáková). Viz ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Archiv NDB [online]. 2014 [cit. 25. 8. 2014]. Dostupné z: 89 Opera byla uvedena 8. 10. 1967 v Janáčkově divadle. (Dirigent V. Nosek, reţie M. Wasserbauer, překlad E. Bezděková. Viz ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Archiv NDB [online]. 2014 [cit. 25. 8. 2014]. Dostupné z: 90 NOSEK, Václav. Myslivečkova opera Tamerlán. (Poznámky ke scénickému provedení). Program 9/1967, str. 7. 91 Archiv NDB. Osobní sloţka Václav Nosek, nečíslováno.

26

ústeckého působení se vedle dirigování čím dál více zaměřoval na činnost dramaturgickou, nicméně i zde stál v čele orchestru při mnoha operních i baletních představeních. O svém ústeckém působení Václav Nosek napsal: „[…]Pak Ústí nad Labem, to byla vysoká škola praxe! Tam jsem musel dirigovat nejenom všechno, co jsem sám nastudoval, ale i všechno, co nastudoval Josef Bartl, takţe po šesti letech jsem měl „v rukou“ bezmála padesát titulů. Tam jsem taky začal dramaturgii a získal poprvé řadu uznání v Ţatvách apod. Hubička, Dalibor, Dvě vdovy, Tajemství, Braniboři, Rusalka, ale i Pastorkyňa, Traviata, Rigoletto, Bohéma, Butterfly, Aida, Carmen, Lazebník, Oněgin, toho jsem i reţíroval, Piková dáma, Zlatý kohoutek, kterého jsem později s brněnským ansámblem vyvezl do Barcelony a do Neapole, […] také Don Giovanni patří k nejsvětlejším vzpomínkám na ústecká léta. Byla to léta dobrá, ansámbl byl tehdy velice dobrý a přátelský, po zrušení opery“ 5. května“ v Praze přešla řada výborných zpěváků právě do Ústí. […]“ V. Nosek.“92 Nosek byl moderním dirigentským typem, v jeho umu se slučovala dokonalá znalost partitury s intelektuálním přístupem k ní. Jeho dirigentský projev se vyznačoval výrazným gestem, především na Janáčkových partiturách vyrostl jeho vytříbený interpretační styl a obzvlášť citlivý vztah k vokální sloţce.93 Jak nám napovídají záznamy v divadelním archivu, Nosek hudebně nastudoval a dirigentsky se podílel na více neţ stovce představení, ať uţ to byla díla operní, balety nebo koncertní vystoupení. Připomeňme si operní díla v abecedním seřazení, ve výčtu rovněţ figurují opery, které datačně vybočují z období Noskovy působnosti v Brně v rozmezí let 1952–1982. Jedná se o díla, která byla premiérovaná ještě před Noskovým příchodem a která převzal nebo naopak o ta díla, která byla uvedena jiţ po ukončení Noskova brněnského angaţmá, na kterých se ještě podílel. Jsou to opery: Aida (1961), Albert Herring (1966), Boris Godunov (1951), Cosi fan tutte (1962, 1994), Čert a Káča (1960), Čertova stěna (1963, 1979), Dalibor (1953, 1962), Don Pasquale (1955), Dvakrát Alexandr (1964), Dvě vdovy (1962), Evţen Oněgin (1956, 1971, 1982), Faustovo prokletí (1989), Halka (1976), Hlas lesa (1960), Hubička (1950), Chovanština (1985), Chytračka (1975), Ipermestra (1986), Jana z Arcu na hranici (1969), Jed z Elsinoru (1969), Její pastorkyňa (1972), Johanes doktor Faust (1981), Julietta (1982), Giulio Cesare (1966), Káťa Kabanová (1977), Kouzelná flétna (1963), Libuše 92

Tamtéţ. NOVÁKOVÁ, Jitka. Z historie uměleckých souborů NDB. Opera. Archiv NDB [online]. 2014 [cit. 17. 9. 2014]. Dostupné z: 93

27

(1964), Lidský hlas (1964), Lukullovo odsouzení (1974), Lulu (1972), Madama Butterfly (1954, 1974), Mirandolina (1968), Modrovousův hrad (1965, 1975), Mrtvé duše (1978), Nos (1973), Očekávání (1969), Pelléas a Mélisanda (1977), Piková dáma (1953, 1967), Portrét (1983), Pozdviţení v Efesu (1968), Samson a Dalila (1958), Semjon Kotko (1959, 1977), Svítání (1975), Tajemství (1952), Tamerlán (1967), Tosca (1970), Trojí přání aneb Vrtkavosti ţivota (1971), Veselohra na mostě (1960), Viola – fragment (1964), Vzkříšení (1965), Z mrtvého domu (1974), Zlatý kohoutek (1972), Ţenichové (1957), Ţenitba (1960), Ţivot prostopášníka (1989).94 Václav Nosek často a rád dirigoval baletní představení, za svoje brněnské působení uvedl asi 30 baletních titulů. Jednalo se jak o klasické balety, tak i o díla moderní, vznikem spadající do 20. století. Byly to Spící krasavice Petra I. Čajkovského (1964), Prokofjevovy balety Romeo a Julie (1954, 1984) a Popelka (1967), Stravinského Petruška (1965), Dřevěný princ a Podivuhodný mandarín Bély Bartóka (1960), Ravelova Dafnis a Chloe (1965), Princ ze země pagod Benjamina Brittena (1959), Chačaturjanova Maškaráda nebo Šeherezáda RimskéhoKorsakova. Dva posledně jmenované balety byly v roce 1952 uvedeny v rámci Večera čtyř baletů spolu s Čajkovského Italským capricciem a sonatinou Zbojnickou Vítězslava Nováka. Taktovky se Nosek ujal i při realizaci baletních děl Z pohádky do pohádky Oskara Nedbala (1959). Pod Noskovým dirigentským vedením byly uvedeny balety na orchestrální rapsodii Leoše Janáčka Taras Bulba (1963), Berliozova Fantastická symfonie byla ztvárněna tanečně v roce 1963 a první věta Šostakovičovy Leningradské symfonie měla svoji československou baletní premiéru o rok dříve, v roce 1962. V roce 1981 spojil operní a baletní soubor své síly a schopnosti ve scénickém ztvárnění Orffovy Carminy Burany.95 V roce 1954 Nosek nastudoval balet Rudý mák Rejngolda Moriceviče Gliera, dirigování československé premiéry baletu Abraxas německého skladatele 20. století Wernera Egka se ujal v roce 1966. Na jeho repertoáru figurovaly dále balety současných skladatelů, například díla

94

NOVÁKOVÁ, Jitka. Soupis premiér NDB. Archiv NDB [online]. 2014 [cit. 25. 8. 2014]. Dostupné z: Posledně jmenovaná opera byla uvedena na jevišti Mahenova divadla. Václav Nosek dirigoval téměř všechna představení v Miniopeře – viz kapitola „Minioperní večery“. 95 Carmina Burana byla uvedena spolu s operou Josefa Berga Johanes doktor Faust. Tato opera měla svoji původní premiéru v roce 1971 na jevišti divadla Reduta v rámci jednoho z operních večerů Miniopery. Viz ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Carmina Burana, č. insc. 976 A. Archiv NDB [online]. 2006-2014 [cit 7. 12. 2014]. Dostupné z: .

28

Meteor, Milá sedmi loupeţníků a Šťastná sedma (všechny 1967) Miloše Vacka nebo balet Sluha dvou pánů Jarmila Burghausera, který měl svoji premiéru v roce 1962. Nezanedbatelná je i spolupráce Noska – dirigenta se souborem brněnské činohry. V roce 1953 se podílel na inscenaci hry Boleslav I. autorů M. Jariše a L. Podéště. O dvaadvacet let později se angaţoval při jevištním uvedení hudby Zdeňka Pololáníka, která byla součástí Calábkovy hry Mladá Garda. V čele orchestru stanul Nosek také na naší první scéně – v praţském Národním divadle, a to ještě v době svého ústeckého působení začátkem 50. let. U dirigentského pultu se střídal spolu s Jaroslavem Vogelem při představeních Borise Godunova. V letech 1973–1984 řídil v Praze Káťu Kabanovou, jiţ v době svého angaţmá v Národním divadle hudebně nastudoval a dirigoval představení Eufrides před branami Tymén, Sluţka paní, Slzy noţe (opery se hrály v letech 1982–1983) a Madama Butterfly, kterou řídil v rozmezí let 1985–1991.

3. 3. Václav Nosek – upravovatel V roce 1958 se v Brně, více neţ po padesáti letech od svého vzniku, uskutečnila světová premiéra Janáčkovy opery Osud. Tato opera dosáhla díky Noskově dramaturgické úpravě, která spočívala především v revizi textu libreta a v menším zásahu do formy, neobyčejného věhlasu a uznání. První impuls k myšlence na provedení Janáčkova Osudu vznikl, dle Noskových slov, ještě během jeho angaţmá v Ústí. „[…] Byla to nepochybně ctiţádost mladého dramaturga uvést dosud jevištně neprovedené dílo renomovaného autora, jehoţ tvorba mě uchvátila jiţ během konzervatorního studia, zejména pak po triumfu Janáčkova díla na Praţském jaru 1948[…].“96 Od roku 1949 byl Nosek v úzkém kontaktu s brněnskou operou, odkud měl moţnost studovat všechny Janáčkovy partitury. 97 Čas na realizaci svých plánů, spojených s uvedením této opery, nastal v roce 1958, kdy se v jubilejním Janáčkově roce připravoval festival. Václav Nosek 96

NOSEK, Václav. Moje práce s Janáčkovými operami Osud a Z mrtvého domu. Strojopis referátu, týkající se janáčkovských operních libret, předneseného na brněnské hudebně-vědné konferenci. FF MU, 10/1996, str. 2. Viz Archiv NDB. Osobní sloţka Václav Nosek, nečíslováno. 97 Obsah této kapitoly je pro svoji zajímavost a aktuálnost, i kdyţ přímo nesouvisí s Minioperou, rozveden více do podrobna. Vykresluje Noskův přístup k rekonstrukcím děl a v náznaku poodhaluje jeho umělecký cit pro operu a jeho osobnost.

29

na práci nad Osudem vzpomíná: „[…] Čím víc jsem se probíral materiálem, těmi mnohými verzemi celku i jednotlivých scén, tím bezradněji jsem stál před problémem, do jaké míry při prvním provedení, a to přímo v Brně, mám právo zasahovat do originálu. Resumé nakonec bylo: zachovat maximálně autentičnost hudby a v textu korigovat jen nezbytné. Hudba tedy zůstala tak, jak ji napsal Janáček, s výjimkou rozdělení třetího jednání na prolog a epilog k vlastnímu příběhu. […] Spoutávalo mě vědomí odpovědnosti, ţe to dílo zazní poprvé na jevišti a to právě v Brně. Povinnost k autoru i k mému divadlu značně bránila většímu uvolnění fantazie. Moje úprava tedy mimo uvedený zásah do formy spočívala hlavně v revizi textu libreta a to jen tam, kde se mi jevil pro dnešní dobu zcela neúnosný. Snaţil jsem se co nejvíce zachovat originál, zvláště tam, kde i přes přemíru secesní květnatosti měl nosný lyrický záběr a zasahovat jenom tam, kde se mi to zdálo opravdu nezbytné.“98 Václav Nosek kontaktoval Milana Kunderu s prosbou o definitivní přepracování libreta, jeho stanovisko k celé problematice však bylo záporné. Odvolával se na fakt, ţe bez váţného narušení hudební struktury opery by libreto, které by tuto operu mohlo povznést na úroveň ostatních Janáčkových operních klenotů, není moţné na stávající hudbu napsat.99 V roce 1977 byl v Hudebních rozhledech s Václavem Noskem publikován rozhovor, ve kterém dramaturg uveřejnil svoje nápady na jevištní realizaci Janáčkova Osudu. Konkrétně se jednalo o rozdělení třetího jednání do dvou částí, jimiţ byl v konečném vyznění orámován luhačovický příběh. (Z autografu je údajně patrné, ţe i sám Janáček uvaţoval, zda nemá třetí dějství umístit jako první) 100 Na tento článek reagoval dirigent František Jílek tvrzením, ţe autorství výše zmiňované úpravy náleţí jemu. Noska, který prý o Osud v té době nejevil ţádný zájem, údajně pověřil pouze úpravou libreta.101 Tímto Jílkovým prohlášením se otevřel problém autorství dramaturgické úpravy Janáčkova Osudu. Vytvořil ji Jílek nebo Nosek? Zatímco v Osudu šlo o úpravu díla, v případě poslední Mistrovy opery Z mrtvého domu šlo o očištění originálu od úpravy. Při souborném provedení všech Janáčkových oper v roce 1958 vydal Nosek sborník Opery Leoše Janáčka na brněnské scéně. Součástí sborníku byla i stať Osvalda Chlubny, která obsahovala kompletní seznam všech jím provedených 448 retuší. 98

Tamtéţ. Tamtéţ. 100 BÁRTOVÁ, Jindra. Umění by mělo umět vracet člověka člověku. Hudební rozhledy 30. 1977, č. 3, str. 138. 101 JÍLEK, František. Ještě k nahrávce Janáčkova Osudu. Hudební rozhledy 30, 1977, č. 4, str. 163 -164. 99

30

Přítomen byl rovněţ podrobný výklad postupu práce, kterou na popud tehdejšího ředitele brněnského divadla – reţiséra Oty Zítka, udělal spolu s Břetislavem Bakalou, zahrnovala i popisy dalších úprav jinými tvůrci.102 Kdyţ se Václav Nosek dozvěděl, ţe bude mít moţnost při příleţitosti oslav 120. výročí skladatelova narození (v roce 1974) nastudovat, vytyčil si za cíl uvést dílo v originální verzi. Po zjištění, ţe se originál odlišuje od partitury takovým způsobem, ţe se její uţití přímo vylučuje, rozhodl se postupovat jinou cestou. Po pečlivém opsání Janáčkova rukopisu přenesl do partitury všechna doplnění z Janáčkem korigovaného opisu opery. Nosek musel v mnoha případech rezignovat na opis, který byl evidentně autorizovaný. Opera Z mrtvého domu byla tedy provedena v původní verzi skladatelova rukopisu. Nosek chtěl tímto experimentálně dokázat, ţe Janáčkův svébytný sloh se obejde bez jakékoliv pomoci upravovatelů. 103 Další kapitolou při upravovatelské práci na opeře byla její textová stránka. Při dešifraci mnoha „rusizmů s lašským dialektem“ se Nosek pokusil kontaktovat lingvistické odborníky z brněnské univerzity. Neuspěl, neboť oni povaţovali Janáčkův text z hlediska literárně estetického za věc vskutku aţ primitivní! Dramaturgova textová úprava nevychází ze Zítkovy verze, ale snaţí se o zcivilnění textu a nevyhýbá se ani hrubším výrazům odpovídajícím prostředí.104 Dalším, Noskem revidovaným dílem, byla opera Jiřího A. Bendy Romeo a Julie, uvedená v rámci minioperních večerů v roce 1978 v budově divadla Reduta.

102

Jaroslav Vogel provedl originální Janáčkův závěr 10. 5. 1958 v Národním divadle v Praze. Ostatní ponechal, poněvadţ “technické zásahy“ upravovatelů povaţoval za nesporné. Domníval se totiţ, ţe Janáčkova rukopisná partitura je jen skladebným a zároveň jiţ instrumentačním náčrtem, představujícím často jen kostru instrumentace. Mnohem důslednější byl Rafael Kubelík, který podle mikrofilmů koncertního provedení opery v Mnichově zjistil, ţe partitura byla Janáčkem dokončena v plné instrumentaci. (Z dopisu R. Kubelíka, adresovaného V. Noskovi 11. 11. 1977). Viz NOSEK, Václav. Moje práce s Janáčkovými operami Osud a Z mrtvého domu. Strojopis referátu 10/1996, str. 5. 103 Tamtéţ. 104 Tamtéţ.

31

3. 4. Václav Nosek – překladatel Další přínosnou činností, kterou Václav Nosek obohatil textovou oblast operní literatury a ze které je dodnes čerpáno, je jeho činnost překladatelská. Dle jeho soukromého seznamu je překladů celkem devět. 105 K těmto přibyly ještě dva další s pozdější datací. O Noskově rusofilství svědčí nejen časté uvádění ruských a sovětských oper, ale i nejčastější překlady z ruského jazyka. Jednalo se celkem o čtyři operní libreta. Dále jsou v Noskově překladatelské činnosti zastoupeny překlady z němčiny, francouzštiny a italštiny. K nejstarším doloţeným překladům patří překlad libreta z roku 1948, tehdy se jednalo o operní dílka Sluţka paní (La serva padrona) Giovanniho Pergolesiho a Loutky dona Pedra Manuela de Fally.106 Budeme-li postupovat chronologicky, dalším operním libretem přeloţeným do českého jazyka, o které se Nosek zaslouţil, je libreto k Čajkovského opeře Piková dáma, která byla roku 1957 uvedena na brněnském operním jevišti.107 Inspiraci pro napsání libreta ke své opeře Semjon Kotko našel Sergej Prokofjev v románu Valentina Katajeva. Tato „první sovětská opera“ 108 zmiňovaného skladatele byla uvedena na jevišti brněnské opery v českém překladu Václava Noska v letech 1959 a 1977.109 Pro brněnskou inscenaci Mozartovy opery Cosi fan tutte v roce 1962 pořídil Nosek český překlad recitativů spolu s Luďkem Mandusem.110

105

Tamtéţ. Italský text Gennara Antonia Federica prvně jmenovaného kusu – komického intermezza Sluţka paní, byl do češtiny přeloţen celkem dvakrát, poprvé se o něj zaslouţil Jiří Joran, autorství druhého překladu z roku 1948, kdy bylo dílo uvedeno v ústeckém divadle, náleţí Václavu Noskovi. Spolu s ním zde byla jevištně předvedena i operní jednoaktovka Loutky dona Pedra, o český překlad Fallova libreta na motivy textu Miguela de Cervantese se opět postaral Václav Nosek. Viz Nosek Václav [heslo] In: REGLER-BELLINGER, Brigitte, SCHENCK, Wolfgang, WINKING, Hans. Nosek Václav [heslo]. Opera. Velká encyklopedie. Vydala Mladá fronta 1996, Praha. Z německého originálu Knauers Größer Opernführer vydaného nakladatelstvím Droemersche Verlagsanstalt München, 1983 přeloţili Jitka Ludvová, Václav Maidl. Eva Drlíková, Miroslav Hartl, str. 108. 107 Libreto k této opeře napsal skladatelův bratr (a jeho pozdější ţivotopisec) Modest Čajkovskij podle stejnojmenné novely A. S. Puškina. Opera byla přeloţena do několika světových jazyků, o ty české se postupně zaslouţili Václav Juda Novotný jiţ v roce 1892, v roce 1957 Rudolf Vonásek a o rok později Václav Nosek. Viz Tamtéţ, str. 52. 108 REITTEROVÁ, Vlasta. Sergej Prokofjev: Semjon Kotko. Harmonie 10/2003. 109 ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Semjon Kotko, č. insc. 437, 881. Archiv NDB [online]. 2006-2014 [cit. 20. 10. 2014]. Dostupné z:< http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=inscenation&a=detail&id=5358 > 110 ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Cosi fan tutte., č. insc. 499. Archiv NDB [online]. 2006-2014 [cit 20. 10. 2014]. Dostupné z: . 106

32

Mezi další Noskovy překlady se řadí libreta k operám Katěrina Izmajlova (Lady Macbeth mcenského újezdu) Dmitrije Šostakoviče 111 a Giulio Cesare in Egitto Georga F. Händela.112 Prvního českého provedení se díky inscenátorům brněnské opery v roce 1969 dočkalo Schönbergovo monodrama Očekávání, 113 českým libretem opatřil Václav Nosek pro brněnské uvedení v roce 1972 i Korsakovovu satirickou operu Zlatý kohoutek.114 V jiţ mnohokráte citovaném Noskově dopise A. Špeldovi do Plzně je ve výčtu přeloţených operních libret uvedena i Ravelova Španělská hodinka.115 Posledním dílem, které se v Noskově překladu uvádělo na brněnské operní scéně, je Berliozovo

Faustovo

prokletí.

116

Dargomyţského

Kamenný

host

jiţ

obohatil

repertoár Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, v místě následujícího umělcova angaţmá.

111

O napsání libreta se podělil skladatel spolu s Alexandrem Preisem, předlohou jim byla stejnojmenná novela Nikolaje Leskova. Viz ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Katěrina Izmajlova, č. insc. 544. Archiv NDB [online]. 2006-2014.[ cit 20. 10. 2014]. Dostupné z: . 112 Libreto k Handelově opeře Gulio Cesare in Egitto napsané N. F. Haymem je jiţ druhým zpracováním původního Plutarchova textu, tím prvním bylo libreto k opeře benátského skladatele Antonia Sartoria od libretisty Francesca Bussaniho. Haymův text přeloţil Václav Nosek v roce 1966 pro první české uvedení této barokní opery, premiéra se uskutečnila opět na jevišti brněnské opery. Viz REGLER-BELLINGER, Brigitte, SCHENCK, Wolfgang, WINKING, Hans. Nosek Václav [heslo]. In: Opera. Velká encyklopedie. Vydala Mladá fronta 1996, Praha, str. 149. 113 Pro československou premiéru pořídil Václav Nosek překlad originálu německého libreta Marie Pappenheimové. Schoenbergovo Očekávání bylo v československé premiéře uvedeno na brněnském jevišti spolu s Honeggerovou Janou z Arcu na hranici. Viz ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Očekávání, č. insc. 683 A. Archiv NDB [online]. 2006-2014 [cit 20. 10. 2014]. Dostupné z: . 114 Libreto Korsakovovy satirické opery Zlatý kohoutek napsal podle stejnojmenné povídky A. S. Puškina V. I. Bělskij. V českých zemích se tato opera v našem jazyce hraje od roku 1934, o tehdejší, první překlad z ruštiny se postaral Bohuš Vilím, druhé znění překladu pochází od Václava Noska pro brněnské uvedení opery v roce 1972. Viz In: REGLER-BELLINGER, Brigitte, SCHENCK, Wolfgang, WINKING, Hans. Nosek Václav [heslo]. Opera. Velká encyklopedie. Vydala Mladá fronta 1996, Praha, str. 356. 115 Na archivních stránkách NDB se překladatel zmiňovaného libreta neuvádí. Španělská hodinka se hrála spolu s Pucciniho Giannim Schicchim na brněnském jevišti od roku 1979. Viz ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Španělská hodinka, č. insc. 928 B. Archiv NDB [online]. 2006 -2014 [cit 7. 12. 2014]. Dostupné z:< http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=inscenation&a=detail&id=4686>. 116 Autorem původního libreta je vedle skladatele i A. Gandonniere podle Gérarda de Nervala a jeho adaptace Goethova Fausta. Překlad do češtiny pořídil koncem 19. století Václav Juda Novotný, V. Nosek v roce 1989. Viz REGLER-BELLINGER, Brigitte, SCHENCK, Wolfgang, WINKING, Hans. Nosek Václav [heslo]. In: Opera. Velká encyklopedie. Vydala Mladá fronta 1996, Praha, str. 37.

33

3. 5. Václav Nosek – autor revizí, rekonstrukcí a tvůrce spartací V obsáhlém výčtu Noskových aktivit nesmí chybět jeho práce v oblasti dramaturgických úprav, dalších textových revizí, rekonstrukcí a spartací několika operních děl. Dramaturgických úprav a textových revizí se dočkaly tyto opery117: G. F. Händel : Rodelinda, G. F. Händel: Giulio Cesare,, J. J. Fux: Pulcheria, S. Moniuzsko: Halka, J. A. Benda: Romeo a Julie. Spartaci pořídil Václav Nosek u těchto Myslivečkových oper: Tamerlán, Ipermestra, Demofoonte, Antigona, Olimpiade a Tobiáš. 118

3. 6. Václav Nosek – režisér Se jménem Václava Noska se sekáváme nejen ve spojitosti s profesí dramaturga a dirigenta, jiţ v ústeckém angaţmá k nim přibyla ještě funkce reţiséra. Reţijně se etabloval na dvojici aktovek Sluţka paní a Loutky dona Pedra. Další poloţkou ve výčtu Noskových reţijních počinů je práce na Bendově melodramu Ariadna na Naxu, dílo bylo zřejmě rovněţ inscenováno v Ústí nad Labem, rovněţ tak Evţen Oněgin P. I. Čapkovského. V brněnském angaţmá se na této opeře podílel jiţ jako dramaturg a dirigent. Pod dvě opery, které byly uvedeny v rámci druhého večera brněnské Miniopery – Eufrides před branami Tymén a Evropská turistika brněnského skladatele Josefa Berga, se Nosek podepsal jako dramaturg, dirigent i reţisér.119

3. 7. Václav Nosek – skladatel Spolupráce Václav Noska s brněnskou činohrou se netýkala pouze výše uvedených dirigentských příleţitostí, jeho hudební talent se zobrazil i ve vlastní kompoziční tvorbě, byl autorem scénických hudeb k několika činoherním představením. V sezóně 1958/1959 dotvářela Noskova hudba inscenačně-realizační proces při uvedení Nezvalovy hry Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Noskova hudba zazněla i v klasickém dramatu W. Shakespeara Makbeth. 117

Archiv NDB. Osobní sloţka Václav Nosek, nečíslováno. Tamtéţ. 119 Tamtéţ. 118

34

V následujícím roce se Nosek hudebně spolupodílel na inscenaci hry J. Mahena Kamarád svobody (Dezertér).120 Kromě výše jmenovaných scénických hudeb byl autorem několika dalších hudebních vloţek k rozhlasovým hrám. Svými postřehy, týkajícími se opery, dramaturgie, hudby a divadla Nosek příleţitostně přispíval do denního tisku a do různých hudebních periodik. Ve všech svých divadelních působištích vyvíjel přednáškovou činnost, byl rovněţ autorem několika literárněhudebních rozhlasových pásem.121

3. 8. Brno – Komorní opera JAMU Chceme-li alespoň obrysově dovršit výčet Noskova uměleckého působení v brněnském prostředí, musíme porušit chronologickou kontinuitu mapování umělecké dráhy a na tomto místě uvést jeho pozdější významnou činnost. V roce 1995 byl Nosek vyzván vedoucí katedry zpěvu a operní reţie na JAMU Alenou Vaňákovou, aby jako dramaturg, umělecký vedoucí a pedagog spoluvytvářel podobu Komorní opery Hudební fakulty. Dá se říct, ţe touto činností de facto navázal na provoz a úspěch Miniopery, některé tituly byly na repertoárech obou scén společné. Za pětiletou dobu působnosti na studentské scéně se podílel na uvedení mnoha neobvyklých a zajímavých děl, včetně několika původních premiér současných autorů, jejichţ vznik V. Nosek inicioval a které výstiţně nazýval „operními jednohubkami“. Na repertoáru Komorní opery zazněly v průběhu dvou let premiéry oper Ţenichové (1996), Varta a Tys mě tak rozčílil J. F. Fischera (1997), Staţená hrdla a Oldřich a Boţenka Ilji Hurníka (obojí 1997), Klíč J. Berkovce (1997) a Agadir Milana Kaňáka (1998). Z pera starých mistrů zde byly v roce 1996 uvedeny barokní opery Paris a Helena Ch. W. Glucka, Pimpione G. Ph. Telemanna a o rok později téměř neznámá opera G. B. Pergolesiho Livietta a Tracollo. Nabitý program studentské scény byl v roce 1998 zastoupen Gayovou a Pepuschovou Ţebráckou operou, neznámým dílem Don Giovanni G. Gazzanigy, stále svěţím 120

NOVÁKOVÁ, Jitka. Soupis premiér NDB. Archiv NDB [online]. 2014. [cit. 25. 8. 2014]. Dostupné z: 121 ČERNUŠÁK, Gracian. Nosek Václav [heslo]. In: Černušák, Gracian – Štědroň, Bohumír – Nováček, Zdenko (red.). Československý hudební slovník osob a institucí. Svazek II. Státní hudební nakladatelství, Praha 1965.

35

Banchieriho dílkem La pazzia senile a Vecchiho operou L´amfiparnasso. Výčet děl tohoto období byl v roce 1999 završen uvedením Pergolesiho opery La serva padrona a operou Dido a Aeneas H. Purcella. Z operních děl 20. století lze připomenout některá zřídka uváděná díla Bohuslava Martinů – Slzy noţe, Kuchyňská revue a Dvakrát Alexandr, ale také dva další významné tituly – Brittenovo dílo Albert Herring (1999) a operu Chytračka C. Orffa, uvedenou v březnové premiéře roku 2000 v původní verzi pro klavír a bicí nástroje.122

3. 9. Srovnání Noskovy dramaturgie na brněnské a pražské scéně V osmdesátých letech, aniţ by zcela přerušil své kontakty s brněnskou operou, odešel Nosek do praţského Národního divadla, kde svoji dramaturgickou působnost zahájil od sezóny 1979/1980. Zde na postu dramaturga, zpočátku jako člen dramaturgického týmu spolu s Libuší Čermákovou, Marcelou Lemariovou a Václavem Holzknechtem, působil do konce 80. let.123 I kdyţ zde, dle názoru jeho brněnské nástupkyně Moniky Holé, údajně nenalezl pro svoji dramaturgickou činnost zcela odpovídající rezonanci,

124

z titulů, uváděných na praţských

jevištích se dá usoudit, ţe ve svém novém působišti v podstatě navázal na brněnskou dramaturgickou koncepci a mnohá díla zde uvedl po vzoru Brna. Za dobu angaţmá Václava Noska v praţském Národním divadle zde bylo v průběhu jedenácti sezón uvedeno široké spektrum z výběru operní literatury všech slohových období. Na jevištích tří budov – Smetanova divadla, Tylova divadla a historické budovy Národního divadla se chronologicky realizovala tato představení: opera Nevěsta messinská Zdeňka Fibicha, Čarostřelec C. M. von Webera a Manon Lescaut Giacoma Pucciniho. Podivné dobrodruţství Arthura Rowa Ivana Jirko a Mirandolinu Bohuslava Martinů zařadilo do svého repertoáru Tylovo divadlo. 125 Pucciniho Tosca, Tajemství a Dvě vdovy Bedřicha Smetany zazněly ve Smetanově 122

HOLÁ, Monika. Václav Nosek-umělec tělem i duší. Opus musicum č. 1/2000, roč. 32, str. 65-66. Soupis repertoáru od roku 1883. Archiv ND Praha [online]. 2014 [cit 15. 9. 2014]. Dostupné z: Autor neuveden. 124 HOLÁ, Monika. Václav Nosek-umělec tělem i duší. Opus musicum. 125 Soupis repertoáru od roku 1883. Archiv ND Praha [online]. 2014 [cit 15. 9. 2014]. Dostupné z: 123

36

divadle, dalšími díly české provenience byly Zuzana Vojířová Jiřího Pauera a Sluha dvou pánů Jana Hanuše, praţská premiéra opery Ohnivý anděl Sergeje Prokofjeva byla v Praze uvedena 18 let po svém brněnském provedení. 126 Další divadelní sezóna přinesla škálu oper různých uměleckých období, byly uvedeny jak klasické kmenové opery, tak i díla 20. století. Vedle Smetanovy Hubičky a Dalibora, Wagnerových Mistrů pěvců norimberských, Donizzetiho Dona Pasquala, byla na repertoár zařazena méně často uváděná díla Legenda z Erinu Otakara Ostrčila a Foerstrova Eva. Součástí jednoho celovečerního představení se na jevišti Smetanova divadla staly opery Modrovousův hrad Bély Bartóka a Orffova Chytračka. Opery 20. století reprezentovala Kašlíkova Silnice a také trojice děl, dvě z nichţ byly původně uvedeny v rámci brněnské Miniopery. Tato dvě díla – Slzy noţe Bohuslava Martinů a Eufrides před branami Tymén Josefa Berga doplnila v praţském Tylově divadle Sluţka paní G. Pergolesiho. V jubilejní sté sezóně 1982/1983 v praţském Národním divadle došlo k zúţení dramaturgického týmu, na svých postech zůstali pouze Václav Holzknecht a Václav Nosek. Na jevišti Smetanova divadla se uskutečnily premiéry opět dvou Smetanových oper, tentokráte Prodané nevěsty a Čertovy stěny, dílo Antonína Dvořáka bylo zastoupeno pohádkovou operou Čert a Káča. Trojici domácích skladatelů doplnil Ján Cikker se svojí Hrou o lásce a smrti. Ze světové operní literatury zazněla La traviata Giuseppe Verdiho.127 Premiéry následující sezóny se nesly ve znamení české hudby. Uvedeny byly Janáčkovy opery Její pastorkyňa a Příhody lišky Bystroušky, inscenovaly se Řecké pašije Bohuslava Martinů. Při příleţitosti stého výročí znovuotevření Národního divadla byla na jeho scéně uvedena Smetanova Libuše, další Smetanovou operou byly Braniboři v Čechách. Stému výročí ND věnoval svoji operu Copernicus skladatel Jan Frank Fischer, další novodobé dílo – Pauerův

126

Praţské Národní divadlo se s prosbou o hudební nastudování Ohnivého anděla obrátilo na Františka Jílka, ten přislíbil, ale nakonec musel práci na opeře odříci kvůli nemoci. Viz BÁRTOVÁ, Jindřiška. František Jílek. Osobnost dirigenta. Vydala Janáčkova akademie múzických umění v Brně (dále jen JAMU) jako 20. svazek edice Acta musicologica a theatrologica. Brno 2014, str. 114. 127

Soupis repertoáru od roku 1883. Archiv ND Praha [online]. 2014 [cit 15. 9. 2014]. Dostupné z:

37

Ţvanivý slimejš bylo na Nové scéně ND nastudováno při příleţitosti skladatelova ţivotního jubilea.128 Od nové sezóny 1984/1985 zůstal na postu dramaturga v praţském divadle po dobu dalších pěti let Václav Nosek sám. Na repertoár byla zařazena, ještě k výročí otevření Národního divadla, soudobá opera Ivo Jiráska Mistr Jeroným. Ve Smetanově divadle mohli diváci nově shlédnout Příběh noci vánoční Rimského-Korsakova, Mozartova Dona Giovanniho, operu Giacoma Pucciniho Madama Butterfly a Kovařovicovy Psohlavce. Dále byla na scéně Národního divadla uvedena opera Pélleas a Mélisanda129 Clauda Debussyho a scénický koncert Novákovy opery Karlštejn. Dalšími premiérami Smetanova divadla byly Verdiho Falstaff a Trubadúr, Wagnerův Bludný Holanďan a Káťa Kabanová Leoše Janáčka. Z titulů uvedených v sezóně 1986/1987 je jiţ více patrný Noskův dramaturgický rukopis, spočívající v uvádění jak soudobé tak i operní tvorby dřívějších slohových období. Důkazem toho je uvedení Kašlíkovy Zbojnické balady, Prokofjevových Zásnub v klášteře, Mlčenlivé ţeny Richarda Strausse a Gluckovy Ifigenie na Tauridě, uvedené koncertně k dvoustému výročí skladatelovy smrti. Repertoár doplnil méně uváděnou Dvořákovou operou Armida a kmenovou klasikou – Kouzelnou flétnou Wolfganga Amadea Mozarta.130 Pokračování osobité dramaturgické Noskovy koncepce vidíme i v chystaném plánu další sezóny. Součástí jednoho představení na scéně ND se staly premiéry děl Bohuslava Martinů a Sergeje Prokofjeva, jejich tvorbu zastupovala díla Ariadna a Oidipus Rex. Historickou budovou ND opět zazněla Janáčkova hudba, tentokrát to bylo nastudování opery Výlety pana Broučka. Ve Smetanově divadle měly svoji premiéru opery Piková dáma P. I. Čajkovského, Rigoletto G. Verdiho a Figarova svatba W. A. Mozarta. Operní klasiku doplnila opera Brouk Pytlík současného brněnského skladatele Evţena Zámečníka.131 V rámci jednoho večera měly na Nové scéně ND premiéry opery Dvakrát Alexandr Bohuslava Martinů a Purcellova Dido a Aeneas. Další uvedenou Martinů operou byla Julietta, 128

Tamtéţ. Představení nastudoval a dirigoval František Jílek. Viz BÁRTOVÁ, Jindřiška. František Jílek. Osobnost dirigenta. JAMU, Brno, 2014, str. 114. 130 Soupis repertoáru od roku 1883. Archiv ND Praha [online]. 2014 [cit 15. 9. 2014]. Dostupné z: 131 Tamtéţ. 129

38

česká tvorba byla dále zastoupena Fibichovým dílem Pád Arkuna a operou Zdravý nemocný Jiřího Pauera. Ve Smetanově divadle uvedli Beethovenova Fidelia, výčet premiér uzavírá Lucia di Lammermoor Gaetana Donizettiho.132 Divadelní sezóna 1989/1990 byla pro Noska ve funkci dramaturga ND sezónou poslední. Spolu s ním se na vytváření dramaturgických plánů nově podílela Helena Havlíková. Na repertoáru Smetanova divadla v této sezóně přibyly, kromě znovu nastudovaného Beethovenova Fidelia, opery Cosi fan tutte W. A. Mozarta a Don Carlos G. Verdiho. Zástupci české opery na jevišti Národního divadla se stala díla Z mrtvého domu Leoše Janáčka a Trojí přání aneb Vrtkavosti ţivota Bohuslava Martinů. V nadcházející sezóně byly ještě Noskem z předešlého roku naplánovány opery Hry o Marii Bohuslava Martinů ve Smetanově divadle, Dvořákovy opery byly zastoupeny třemi díly – operami Čert a Káča, Rusalka na scéně Národního divadla. Vanda se hrála ve Smetanově divadle. Světovou operní tvorbu v témţe divadle tentokrát reprezentoval Mozartův singspiel Únos ze serailu.133 Po uvedení výčtu operních děl, které byly inscenovány na jevištích brněnského i praţského divadla, se nabízí úvaha nad jistou paralelou Noskova dramaturgického rukopisu na obou předních scénách, nebo spíše lépe řečeno, vliv brněnské éry na jeho dramaturgické angaţmá v Praze. Můţeme-li se pokusit o srovnání, dá se říct, ţe v době, kdy na postu dramaturga zůstal sám, se více projevila určitá návaznost jeho osobité dramaturgické koncepce, uplatňované v repertoáru brněnského operního souboru. Svědčí o tom bezesporu preference děl Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a děl soudobých. Je pravdou, ţe posledně jmenovaná operní tvorba měla své obsáhlé zastoupení i v době, kdy byl Nosek součástí dramaturgického týmu, těţko lze ale určit priority jednotlivých dramaturgů. Nicméně dříve se na repertoáru objevovala díla skladatelů, jejichţ ţivot a tvorba se vázaly spíše k Praze. Toto tvrzení lze doloţit seznamem okruhu těchto umělců – Václav Kašlík, Ivo Jirásek, Jiří Pauer, Jan Hanuš nebo Jan F. Fischer. Václav Nosek zařadil do repertoáru opery brněnských skladatelů – Josefa Berga a Evţena Zámečníka. V Praze rovněţ zazněla díla, která měla v Brně svoji premiéru. Jednalo se převáţně o

132

Soupis repertoáru od roku 1883. Archiv ND Praha [online]. 2014 [cit 15. 9. 2014]. Dostupné z: . 133 Tamtéţ.

39

díla z operního odkazu Bohuslava Martinů – Slzy noţe, Trojí přání, Dvakrát Alexandr a o minioperu Eufrides před branami Tymén Josefa Berga. Dále se na repertoáru praţské opery objevují i díla, uvedená dříve v Brně, která zpravidla nepatří mezi často frekventované repertoárové kusy. Namátkou můţeme uvést Bartókův Modrovousův hrad, Orffovu Chytračku nebo Prokofjevova Ohnivého anděla. Václav Nosek ukončil v praţském Národním divadle svoji práci dramaturga v sezóně 1988/ 1989. Ještě za praţské působnosti se však neustále vracel do Brna, k jehoţ divadlu ho stále vázal částečný pracovní úvazek.134 Jeho tvůrčí aktivita se ale v posledním desetiletí jiţ soustředila na další umělecké prostředí. V roce 1990 nastoupil Nosek jako dirigent a dramaturg do opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde pokračoval ve své koncepci moderního hudebního divadla. Za všechny jeho operní inscenace v tomto divadle lze jmenovat dvě Mozartovy opery – operu Don Giovanni, která byla uvedena při znovuotevření kompletně zrekonstruované budovy divadla v roce 1990 a Cosi fan tutte. Inscenováním oper Ţenitba a Veselohra na mostě navázal na svoji brněnskou dramaturgií v sérii uvádění operního odkazu Bohuslava Martinů. 135 V duchu pokračování své koncepce objevování a uvádění nových děl starých mistrů uvedl například operu Kritická noc významného vídeňského hudebního skladatele 18. století, českého rodáka Floriana L. Gassmana.136

Pár slov o Václavu Noskovi závěrem V rámci příprav oper Nosek vţdy velice dlouho a ţivě diskutoval se svými přáteli a inscenačními spolutvůrci, obklopoval se lidmi, zainteresovanými a nadšenými pro stejnou věc, byl vţdy přístupný novým podnětům ze svého okolí. V archivu NDB je uloţeno mnoţství jeho postřehů a poznámek, které si zapisoval v přípravné tvůrčí fázi i následovně během zkušebního procesu nových děl. Psal také různé fejetony a hudební pojednání o inscenacích 134

V Brně působil ještě opakovaně v sezóně 1987/88, v letech 1989-1991 a konečně 1993-1995. Viz NOVÁKOVÁ, Jitka. Z historie souborů NDB. Opera. Archiv NDB [online]. 2006-2014 [cit ] Dostupné z:< http://www.ndbrno.cz/online-archiv/opera>. 135 Tyto opery měly svoji premiéru v brněnském divadle v roce 1960. Viz ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Veselohra na mostě, č. insc. 460 B. Archiv NDB [online]. 2006-2014 [cit 7. 12. 2014]. Dostupné z: . 136 Operu uvedl Václav Nosek ještě v Komorní opeře JAMU v roce 1999 při příleţitosti 270. výročí skladatelova narození. Viz WEIMANN, Mojmír. Václav Nosek (1921-2000). Archiv NDB [online.] 2014 [cit. 13. 7. 2014]. Dostupné z: .

40

a jejich tvůrcích, o divadelních budovách, o hudebních nástrojích, o lidech, kteří nestojí na jevišti a jejich jména nejsou součástí divadelních plakátů, ale bez jejichţ svědomité práce v mnoha různých neuměleckých profesích by chod divadla nemohl fungovat.137 Byl velkým umělcem s obrovským znalostním přehledem, člověkem mnoha zájmů, miloval svoji práci, byl známý svým velkým člověčenstvím a obrovským smyslem pro humor. Na tomto místě je prostor pro pár vzpomínek Noskových přátel a kolegů. Sólista Janáčkovy opery, vynikající pěvec Richard Novák uvedl: „[…] Tehdejší repertoár byl úţasný – dnes bychom uţ v Brně nedokázali zahrát to, co jsme dělali tehdy. Díky Noskově vstřícnosti k ostatním, v neposlední řadě také k mládí, se na jevišti objevovala stále nová díla, kupříkladu opery Evţena Zámečníka, Josefa Berga a dalších. Byla to opravdu šťastná éra brněnského divadla.“138 „[…] Vţdy se snaţil spolupracovat s reţiséry, kteří byli schopni najít nové výrazové prostředky a kteří usilovali o to, aby opera byla divadlem. Prosazoval týmovou práci – herectví, zpěv, hudební interpretace, výtvarná stránka – to vše muselo být v naprosté jednotě a shodě. […]“ zavzpomínal Zbyněk Brabec, operní pěvec a dramaturg plzeňské opery .139 Závěrem nelze neocitovat nade vše výstiţné vyznání Noskova přítele a spolupracovníka, skladatele Ilji Hurníka: „Ţádný skladatel si nemůţe být jistý, jak se svou novou skladbou, natoţ operou, pochodí. A tu je poţehnáním ten, kdo na skladatele vsadí. Nebýt Václava Noska, kdoví, kolik oper by zůstalo zasutých v archivu. Byl to náš operní anděl stráţný.“

137

Archiv NDB. NOSEK, Václav. Divadlo Na hradbách – fejeton, osobní sloţka Václav Nosek, nečíslováno. Archiv NDB. NOSEK, Václav. Vzpomínání na nevzpomínání – ke 100. výročí brněnského divadla, osobní sloţka Václav Nosek, nečíslováno. 138 HOLÁ, Monika. Václav Nosek-umělec tělem i duší. Opus musicum č. 1/2000, roč. 32, str. 67. 139 Tamtéţ, str. 68.

41

4. BRNĚNSKÁ MINIOPERA Jak jiţ bylo zdůrazněno v úvodu práce, celkem nedávná historie brněnské opery nám dokazuje, ţe ozdravná cesta k pozvednutí slábnoucího zájmu o operní ţánr existuje. Velkou měrou se o tento fakt zaslouţil soubor brněnské opery, kde se koncem šedesátých let minulého století kolem pokrokově smýšlejícího dramaturga Václava Noska shromáţdila skupinka nadšených uměleckých spolupracovníků, kteří spolu ve volném čase vyhledávali, zkoušeli a hráli operní díla nezvyklých útvarů, která by sotva kdy zazněla v jevištním provedení na velké scéně. Tuto činnost, de facto „nad rámec povinností“, plynoucích z provozu velké operní scény, zastřešil Václav Nosek neformálním ustanovením přidruţeného uměleckého provozu – malé profesionální scény experimentálního charakteru – Miniopery. Tento satelitní divadelní soubor měl svoje opodstatnění v konjunkci velkého operního divadla, v tomto případě opery Státního divadla Brně, dnes Národního divadla. Tento fakt vyvolává dojem, ţe vznikl zcela nový divadelní soubor. Skutečnost je však taková, ţe se jednalo o zvláštní činnost souboru opery Státního divadla v Brně, tak říkajíc „navíc“. Jejím vytyčeným cílem bylo poskytování stávajícím uměleckým tvůrcům a interpretům moţnosti k ověření moderních inscenačně-realizačních a interpretačních postupů a jejich aplikování na příhodně voleném repertoáru. Miniopera vznikla v době vlády mini. Respektovala tendence své doby a uváděla je jednak v krátkosti svých děl, v tištěných kapesních miniprogramech, ale i v minimálních nárocích, které měla na jevištní prostor. Domovskou scénou se stala Reduta, hrálo se i v netypickém prostředí foyeru Janáčkova divadla. Minimální nároky měla i na výtvarné vybavení svých inscenací, jejichţ společným rysem byl osobitý inscenační styl, charakterizovaný jednoduchostí a úsporností.140 Aktivní umělecká činnost tohoto experimentálního studia byla časově ohraničena rokem 1969, kterým se datuje její zaloţení a rokem 1985, v němţ se uvedením jejího posledního představení uzavřela jedna z nejúspěšnějších kapitol brněnské opery.

140

BÁRTOVÁ, Jindra. Miniopera = dialog s tvůrci = dialog s divákem. Scéna č. 4, 1984.

42

4. 1. Vznik komorních scén jako reakce na přechodnou krizi operního žánru? Po několik desetiletí je nejen mezi muzikology hojně diskutovaným tématem skutečnost úbytku zájmu veřejnosti o operní dění a s tím spojená i jistá stagnace tohoto ţánru. Při retrospektivním pohledu do historie prošla opera více krizovými obdobími, ze kterých byla následnými reformami vyvedena a posunuta ve svém vývoji o další kroky vpřed. Ať uţ se, velmi zjednodušeně řečeno, jednalo o počáteční Monteverdiho operní zákonitosti, Gluckovu reformu či o reformní proces, odráţející se v díle Richarda Wagnera, šlo v těchto případech o proces neustálého vývoje a zdokonalování daného ţánru. Dnešní společnost má mnohdy pocit, ţe na poli opery uţ nemůţe být přineseno nic nového a převratného, co by oddálilo její pohasínající lesk. Opera je ţánr pro dnešní, moderní svět zastaralý, zaprášený, de facto přeţitý, skomírající pod záplavou zašlé slávy. Hovoří se o ní jako o přeţitém útvaru, její existence vyvolávala nejen v hudebních kruzích mnohé diskuse a polemiky o její jevištní pravdivosti, deklamaci a její ţivotnosti vůbec. Tímto znatelným poklesem popularity operního umění, jeho příčinami a otázkou renesance se ve svých pojednáních zabýval i přední brněnský muzikolog Rudolf Pečman. Hledání nové cesty, směřující k obrodě a odpatetizování opery, která v průběhu minulého století lehce zabředla do krize, viděl ve zrodu malého divadelního útvaru – komorní opery či malých scén u kamenných divadel. Malé divadelní scény, které byly zakládány po první světové válce, počítaly s minimálními výrazovými prostředky, byly jistou moţností hledající cestu směřující k obrodě a k znovunalezení slábnoucího zájmu o operní ţánr.141 Muzikolog Pečman tedy nastínil myšlenku důvodu vzniku malých komorních souborů jako pomocného a ozdravného faktoru v souvislosti s dočasnou operní krizí v průběhu 20. století a nutností vymanutí se z nich.142 Malé komorní scény jsou satelity velkých „kamenných divadel“. Zatímco ty udrţují a šíří tradici velkých operních děl, malé scény jsou střediskem operního experimentu, jakousi průbojnou, pokrokovou sloţkou operní interpretace. Dle Rolfa Liebermanna, 143 skladatele 141

Průkopníkem komorního operního ţánru byl britský skladatel Benjamin Britten, který ve 40. letech 20. století zavedl název pojmu komorní opera (Chamber opera) a zkomponoval první dílo tohoto ţánru Zneuctění Lukrécie (1946). Viz Komorní opera [heslo]. In: Wikipedia [online]. 2013 [cit 27.11]. 2014. Dostupné z: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Komorn%C3%AD_opera>. 142 PEČMAN, Rudolf. Komorní opera – útvar ţivotný. (Tři úvahy o opeře - úvaha první). Program, roč. 49, č. 7, březen 1978, str. 251. 143 Rolf Liebermann byl v druhé polovině 20. století skladatel, ředitel a intendant hamburské opery. V roce 1960 pro Státní operu v Hamburku zaloţil nadaci, aby mohl lépe dotovat nová díla. Jeho největší snahou byla péče o moderní operu. V roce 1961uspořádal Liebermann Týden soudobé opery, typické pro jeho činnost bylo zadávání zakázek na

43

a ředitele hamburské Staatsoper, s níţ komorní scéna koexistovala, jsou to právě malé scény, na nichţ se rodí pravý operní pokrok. Dramaturgická linie těchto komorních seskupení je zaloţena na provozování operních děl, která by se díky své výlučnosti, ať uţ z hlediska různých důvodů

provozních,

interpretačních

či

prostorových, pravděpodobně

nestala

součástí

standardního operního repertoáru. Mají lví podíl na uvádění současných her, mnohdy s experimentálním přídechem, a na znovuoţivování děl starých mistrů v novém, moderním reţijním pojetí. Obohacují tím společenské kulturní povědomí a svým způsobem vychovávají nové publikum, otevřené k pokroku v opeře.144 Dle mínění Václava Noska byla dalším hybným aspektem při vzniku komorních souborů koncem 20. let minulého století potřeba vyjádření látkově intimnějších námětů s úspornější formou a s vyuţitím menších výrazových prostředků. Tato potřeba vykrystalizovala v souvislosti s rozvíjejícím se mega fenoménem filmu a televize, kdy se i jevištní hudebně-dramatické ţánry při hledání bliţšího kontaktu se společností obracely v syţetech svých libret spíše do lidského nitra. Ty si nepřímo vynucovaly rozbití představ o ustáleném, tradičním hudebně scénickém tvaru a vyvodily pozvolný vznik nové, sevřenější operní formy.145 V brněnském prostředí byla převzata především Václavem Noskem a Josefem Bergem idea komorní opery s rysy jisté provizornosti (J. Berg dokonce takto záměrně označil jednu z verzí opery Johanes doktor Faust). Postupně se začala vţívat idea paralelní komorní opery, která je sice spojena s „velkou operou“, ale je svým způsobem chápána jako experiment s operou na úrovni nových kompozičních technik. Tak se postupně vţilo značení „miniopera“, které zřejmě vycházelo z vědomí, ţe velké operní domy v Evropě – např. hamburská opera – záměrně pěstují tento druh jako ekonomicky méně náročnou a nákladnou operu.146

kompozice oper mladým hudebníkům. Viz ZÖCHLING, Dieter. Rolf Liebermann se vyzná v opeře. In: Kronika opery. Odehnal, Ivo (red.). Fortuna Print Praha, spol. s. r. o., 1999 str. 518. 144 PEČMAN, Rudolf. Komorní opera – útvar ţivotný. (Tři úvahy o opeře - úvaha první). Program, roč. 49, č. 7, str. 252. 145 BROŢOVSKÁ, Jarmila. Rozhovor s dramaturgem Václavem Noskem: Opera si ţádá posedlost. Scéna, Praha, 8. 9. 1980. 146 V rámci historie geneze malých souborů a potaţmo jejich repertoáru se při charakteristice komorního díla s přihlédnutím na jeho časovou omezenost a v neposlední řadě i na úspornost všech účinkujících, nabízí moţnost paralely vzniku komorní opery – miniopery se vznikem intermezzí, v době pro operu rovněţ krizovou – v období nadvlády přespříliš vyumělkované a z části jiţ přeţité neapolské opery na přelomu 16. a 17. století. Intermezza, intermedia, nebo-li scherzi musicali, jak se dříve intermezza nazývala – komické aktovky, působily v dobách rozmachu italské opery seria jako “určité filtry“ pro oddych, uvolnění a pobavení publika v hlavních,

44

4. 2. Předpokládané okolnosti vzniku brněnské Miniopery Co vlastně předcházelo samotnému vzniku brněnské Miniopery? Byl počátečním impulsem jejího vzniku „pouze“ nevšední Noskův zájem o uvádění neznámých operních kusů? Jeho velký interes o nová, avantgardní díla a opery starých mistrů? Inspiroval se dramaturg činností nějaké jiné zahraniční scény podobného zaměření, například jiţ zmiňovanou hamburskou komorní operou? Můţeme spatřovat jistou paralelu povahy Miniopery s odstupem času i v typu experimentálního hudebního divadla, které vzniklo v Evropě po roce 1960 a synteticky vyuţívalo všech druhů umění? 147 Tato úvaha vyvolala spoustu dohadů a tezí, v mnoha kulturních periodikách byly rozvíjeny zaručené teorie o prapůvodu vzniku brněnského komorního souboru. Reţisér Václav Věţník se domnívá, ţe myšlenka na zaloţení Miniopery mohla vzniknout jiţ dříve, při inscenování malých oper, které dramaturg Nosek zařazoval na repertoár ještě v divadle Na hradbách. 148 Byly to komorní opery Bohuslava Martinů Veselohra na mostě a Ţenitba, uvedené v roce 1960 v rámci Brněnského hudebního máje.149 Dalším pravděpodobným impulsem vysledovaným z divadelních archiválií moţná bylo uvedení dílka Martinů Hlas lesa, zrealizovaného tentokrát v rozhlasové podobě. Zásluţným počinem a dalším reálným podnětem k realizaci komorního souboru by mohlo být zajímavé vmezeření barokní opery Dido a Aeneas do divadelního dramaturgického plánu v roce 1968. Inscenace byla uvedena v koncertním provedení v angličtině ve foyeru Janáčkova divadla.150

mnohahodinových operních kusech, aniţ by s ním měly jakoukoliv propojenost či dějovou kontinuitu. Uváděly se v segmentech mezi jednotlivými dějstvími hlavního díla a byly i jistým lidovým prvkem, oţivením v záplavě árií kastrátů a tudíţ byly i ozdravným článkem, potřebným k operní reformě. Intermezza však mají svůj dlouhý vývoj datovaný ještě před vznikem samotné opery, jsou dochována svědectví o jejich provozování jiţ v 15. století, kdy byla umísťována mezi jednotlivé akty starověkých činoherních komedií. Viz ARNOŠTOVÁ, Marcela. Seminární práce. Komická intermezza a jejich vývoj FF MU, Brno 2008. 147 Podnětem pro vznik experimentálního hudebního divadla se stal Cageův Music Walk (1958). Viz MICHES, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Nakladatelství Lidové noviny, s. r. o., Praha, 2000, str. 523. 148 Divadlo Na hradbách je starší název dnešního Mahenova divadla, kde se hrálo před otevřením nově postaveného Janáčkova divadla, které zahájilo svůj provoz v roce 1965. 149 NOVÁKOVÁ, Jitka. Umělecká dokumentace NDB. Soupis premiér NDB [online]. 2014 [cit. 24. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.ndbrno.cz/file/10 . 150 KAMENICKÁ, Kristýna. Henry Purcell - Dido a Aeneas (souhrnná analýza českých inscenací). In: Diplomová práce, FF MU, 2010, str. 38.

45

Jistou paralelu vzniku myšlenky na uvádění minioper vidí autorka pojednání ve slovenském časopise Hudobný ţivot Petra Heerenová ve vysledování dřívějšího Noskova angaţmá v ústeckém divadle, kde působil začátkem 50. let. Tamější nezájem publika o českou i světovou operní klasiku zřejmě přinutil dramaturga k hledání nové formy. V městě, které bylo poválečně nově osídleno, bez divadelní kulturní tradice, dobře zakořenil pokus o uvedení barokní opery v novém, moderním inscenačním hávu. Pergolesiho Sluţka paní (La serva padrona) a Fallova opera Loutky dona Pedra v novátorské reţijní koncepci uspěly před nesourodým publikem a v širším kontextu opravdu mohly vznítit u Václava Noska myšlenku na novou formu umělecké práce, kde by se opera takto provozovala.151 Jistou roli v dramaturgově rozhodování o zaloţení komorního souboru moţná sehrálo i jeho přátelství s brněnským skladatelem Josefem Bergem. Bergovy miniopery tvořily významnou součást repertoáru nově vzniklého souboru. Zda byl Noskův nápad podmíněn existencí jiného podobného divadelního sdruţení nevíme, odpověď na tuto otázku neznali ani tázaní blízcí Noskovi spolupracovníci. V zajetí mnoţství různých dohadů a spekulací o příčinách vzniku Miniopery je však moţná přehlíţen fakt, ţe za myšlenkou realizace malé experimentální scény mohl stát opravdu především neutuchající Noskův zájmem „objevovat nové a staré uvádět nově“, jeho neotřelý a novátorský způsob inscenování oper, podpořený vstřícností kolegů a zázemím vedení brněnské opery. V jeho soukromé korespondenci je uvedeno následovné: „[…] Protoţe běţný provoz nemohl uspokojit moji dramaturgickou ctiţádost a protoţe jsem přesvědčen, ţe je třeba vytvořit nové prostory pro novou tvorbu, protoţe jsem přesvědčen, ţe jedině tvůrčí experiment můţe postrčit vývoj opery, která nejen, ţe není mrtvá, ale naopak má nejlepší podmínky pro to, aby zprostředkovala nové informace novými prostředky, zvláště ve formě komorního tvaru, zaloţil jsem před deseti lety MINIOPERU [...]“152 Velkým přínosem této nové scény byl bezesporu bezprostřednější kontakt jevištních umělců s publikem. Menší prostor divadla Reduta mnohdy přímo vybízel diváky k jakési spoluúčasti při inscenacích, provozovali se zde polobesedy s aktéry i tvůrci jednotlivých

151 152

Archiv NDB. HEERENOVÁ, Petra. O brnenskej Minioepere [výstřiţek]. Hudobný ţivot, Bratislava, 1. 9. 1971. Archiv NDB. Osobní sloţka Václav Nosek.

46

představení.153 Rovněţ vstupní prostor a foyer Janáčkova divadla, který byl také vyuţíván jako minioperní jeviště, měl za důsledek přímé „přeskakování“ děje do publika. Divák byl doslova vtaţen do předváděné akce a stával se nakonec jejím aktivním spolutvůrcem a inscenace tím nabyla nových, mnohdy nečekaných významů.154 Malé divadelní scény – komorní opery bývají zakládány většinou při vysokých uměleckých školách. Pod tímto prizmatem lze usuzovat především na jejich pedagogickou funkci. Můţeme však sdílet toto stanovisko i v souboru přidruţeném k zaběhlému, velkému divadelnímu provozu, ve kterém účinkovali, i kdyţ převáţně mladí, ale jiţ renomovaní, v opeře angaţovaní pěvci, dále kmenoví reţiséři, významní výtvarníci a choreografové opery? Je pravdou, ţe prostor menší scény i komornější operní útvar s mnohdy velmi malým obsazením klade zcela jistě poţadavek nutnosti hlubšího soustředění se na detail v oblasti pěvecké, herecké i výtvarné, tudíţ inscenátoři byli nuceni k těmto hlediskům přistupovat i s jistou inovátorskou zainteresovaností. Hlavní pedagogický aspekt bychom zde tedy moţná mohli hledat v oblasti inovace reţie a v přístupu jednotlivých aktérů k moderním přístupům uváděných inscenací, čili v jistém hledání nových inscenačních cest pod společným jmenovatelem „experiment“, které pěvci i inscenátoři mohli potaţmo zúročit na velké operní scéně.

4. 3. Pravděpodobnost existence podobných divadelních institucí Na území Československa v období vzniku a provozu brněnské Miniopery, čili v průběhu 70. let 20. století, působilo více scén komorního charakteru. Namátkou můţeme jmenovat malé scény v Praze, Plzni nebo v Ostravě, svoji uměleckou činnost samozřejmě rozvíjela taktéţ komorní divadla při vysokých uměleckých školách. Pokusme se však komparativní úvahou posoudit, zda tato výše jmenovaná komorní studia sdílela s brněnským souborem společné umělecko-provozní aspekty. Operní repertoár kromě školských studií pěstovala praţská Komorní opera, jednalo se však o samostatné umělecké těleso s vlastním souborem, neţijícím v konjunkci s jiným operním domem. Co se týká dramaturgických plánů ostatních komorních divadel, jejich 153

Informace byla poskytnuta reţisérem Václavem Věţníkem, se kterým v červnu 2014 rozmlouvala Marcela Arnoštová. 154 BÁRTOVÁ, Jindra. Miniopera = dialog s tvůrci = dialog s divákem. Scéna č. 4, 1984.

47

repertoár byl ve valné většině čerpán spíše z literatury operetní nebo činoherní. Byla brněnská miniscéna v celorepublikovém rámci ojedinělou raritou, nebo při dalších operních institucích existovala podobná umělecká, profesionální seskupení? Na závěr úvahy o existenci jiné scény srovnatelné svým charakterem s Noskovou malou scénou si dovolme vyslovit hypotézu, ţe brněnská Miniopera byla ve své době v rámci tehdejšího Československa na operním poli solitérem. Jejím vznikem byl u nás poprvé realizován náběh k paralelní dramaturgické koncepci, která umoţňovala za pouţití úspornějších prostředků realizovat pohotové dramaturgické sondy a také vykrýt bílá místa v hudbě současné i starší. Zaloţením této profesionální odnoţe opery v podstatě vznikla další zpěvoherní scéna a město Brno se stalo, co do počtu hudebních scén, ojedinělou raritou nejenom v rámci našeho státu.

4. 4. Situace v divadle v době vzniku Miniopery Vývoj brněnské opery se koncem padesátých a v následných šedesátých a sedmdesátých letech výrazně vysunul do popředí díky své umělecké profilaci, která se opírala o dvě zásadní sloţky – o dramaturgii a o interpretaci.155 Dramaturgická koncepce se zaměřovala na rozvíjení klasického odkazu se zvláštním zřetelem na jeho soudobou interpretaci, rovněţ však důsledně podtrhovala péči o hudbu 20. století. Vedení divadla si kladlo za cíl vybudovat z brněnské opery středisko moderní tvorby, sílilo úsilí o moderní jevištní výraz jak v oblasti reţie a herectví tak i ve sféře výtvarného scénického vyjádření. Svoje stanovisko k samotné činnosti nově vzniklého uměleckého souboru vyjádřilo vedení divadla prostřednictvím tehdejšího hlavního dramaturga všech souborů SD Přemysla Nováka, jenţ „schválil“ vznik a chod Miniopery veřejně publikovaným zdůrazněním „potřeby neustálého uvědomování si základního existenciálního problému opery a tudíţ nutnost volby takových titulů a způsob jejich moderního ztvárnění s maximálním vyuţitím současných výrazových prostředků divadelního umění, které pomohou v dalším vývoji stagnujícího operního ţánru.“156

155

WEIMANN, Mojmír. Nosek Václav (1921-2000). Archiv NDB [online]. 2014. [ cit. 13. 7. 2014]. Dostupné z: . 156 Archiv NDB. NOVÁK, Přemysl. Návrh dramaturgického plánu 1973/1974, č. 11 [umělecká dokumentace]. 1973.

48

Příznivě nakloněno tomuto experimentálnímu počinu bylo i tehdejší vedení opery v čele s uměleckým šéfem Františkem Jílkem. Václav Nosek v jednom ze svých rozhovorů uvedl: „[…] Trvalo řadu dní, týdnů, moţná i měsíců, neţ jsem se rozmyslel, odváţil a rozhodl, koho budu atakovat s tímto nápadem. Hlavně, ţe se podařilo ten nápad zrealizovat a ţe jsem našel spolupracovníky, kteří byli ochotni se mnou spolupracovat. Byla to totiţ doba velmi příznivé atmosféry ve výborném brněnském ansámblu. Měl jsem podporu divadla i vedení opery a hlavně jsem se mohl opřít o četné, tehdy ambiciózní a nadějné mladé zpěváky, kterým nestačil běţný repertoár a kteří byli ochotni angaţovat se v neběţných věcech. […]“157 Vznik tohoto, v tehdejší době nutně schváleného, organizovaného uměleckého seskupení byl zcela jistě ovlivněn nejen vynikajícím tvůrčím týmem, ale i skvělým sólistickým ansámblem, kterým divadlo v té době disponovalo. Na inscenacích se vedle některých mladých, téměř začínajících umělců podíleli také renomovaní umělci – reţiséři, choreografové, scénografové, výtvarníci a pochopitelně i pěvci a pěvkyně, herci a tanečníci, působící na operní, činoherní a baletní scéně SD v Brně. Umělecký tým kolem Václava Noska, jenţ byl „spiritus agens“ celého projektu, tvořili reţiséři Evald Schorm, Milan Pásek a Alena Vaňáková, choreografové Luboš Ogoun, Rudolf Karhánek a Jiří Kyselák. Na výtvarné sloţce představení se nejčastěji podílel scénograf Vojtěch Štolfa spolu s kostýmními výtvarníky Aloisem Vobejdou, Josefem Jelínkem, Karlem Zmrzlým, Františkem Kříţem nebo Inez Tuschnerovou. Dalšími významnými Noskovými spolupracovníky a pomocníky při hudebních nastudováních jednotlivých děl byli dirigenti František Sonek a Evţen Holiš. Po celou dobu trvání Miniopery spolupracovala se souborem lektorka Eva Bezděková, jeţ se postarala o většinu překladů operních libret. Více neţ za jednu dekádu existence souboru se zde vystřídalo mnoho pěvkyň a pěvců, jména některých z nich, před nimiţ se dnes skláníme s úctou a obdivem, se v obsazení objevovali pravidelně, někteří v Miniopeře hostovali. Ke kmenovým účinkujícím patřily pěvkyně Libuše Lesmanová, Jaroslava Janská, Daniela Suryová, Anna Barová a Magdalena Blahušiaková, z pěvců to byli Vladimír Krejčík, Jiří Holešovský, Jaroslav Souček, Josef Klán, Josef Škrobánek, Jan Hladík, František Caban, Jiří Bar, Stanislav Bechynský a René Tuček. Svůj um a čas Miniopeře věnovali také reţisér Václav Věţník, pěvci Vilém Přibyl,

157

Archiv NDB. Audiozáznam rozhovoru Eugenie Dufkové s Václavem Noskem [audiokazeta], osobní sloţka Václav Nosek, nečíslováno.

49

Jaroslav Ulrych, Jarmila Krátká, Jitka Pavlová, Natalia Romanová a Markéta Fussová (Ungrová), Jaroslav Ulrych, Richard Novák, Eduard Hrubeš, Jiří Přichystal, Sylvie Kodetová, Něva Megová a další. Na představeních se rovněţ úspěšně podíleli umělci z řad hostujících sólistů nebo sborových zpěváků pod vedením sbormistra Josefa Pančíka. K jednomu z mnoha typických znaků minioperních představení patřila spolupráce opery s ostatními divadelními soubory. Na půdě komorního studia se inscenovaly tituly, řadící se do kategorie syntetického divadla, v podstatě tam vznikali přímí předchůdci dnešních muzikálů. Z činoherců, kteří se na těchto představeních podíleli, uveďme například dnes jiţ legendární herce Josefa Karlíka, Ladislava Lakomého, Oldřicha Slavíka, Zdenu Herfortovou, Miroslava Středu, Jana Němečka nebo Otakara Dadáka. Některá představení byla koncipovaná jako čistě baletní, v jiných tvořila taneční sloţka významnou úlohu. V Miniopeře vystupovali Ivana Fischerová, Ludmila Ledecká, Václav Kuropata, Petra Šprláková, Juraj Dubovec, Dagmar Maštalířová, Eva Kafková, Hana Šafránková, Hana Šíblová, Emanuel Fišer, Arnošt Stejskal nebo Pavel Prokeš. Komorní orchestrální sloţku tvořili členové orchestru SDB, jmenujme na tomto místě alespoň dva instrumentalisty, kteří se v rámci představení sólově podíleli přímo na jevištní akci a to klavíristu Pavla Kuchaře a trumpetistu Vlastimila Bialase.

4. 5. Repertoár Miniopery Václav Nosek, který usiloval o novou formu hudebního divadla, vytvořil pro Minioperu právě takovou dramaturgickou koncepci, na jejímţ základě chtěl dokázat, ţe je opera ţivým, vyvíjejícím se uměním, současným formou i obsahem, ţe není reminiscencí, ani dalekou budoucností. 158 Od doby, kdy členové uměleckého spolku Florentská camerata vytvořili svá první hudebně-dramatická díla, jejichţ principem byla snaha či pokus vyzdvihnout význam slova před hudební sloţku, uplynulo více neţ 400 let. Těmito prvotinami pravděpodobně předurčili celý

158

Archiv NDB. HEERENOVÁ, Petra. S Václavem Noskem o Miniopeře [výstřiţek], s. l., s. d.

50

následující vývoj hudebního dramatu – opery,159 ţánru, který snad nejvíce ze všech oblastí hudby odráţel dynamické procesy ve společnosti, ţánru, který jako červená nit prochází skrze všechny umělecké styly napříč staletími. Podoba opery se vyvíjí a mění v odraze dalších nastupujících slohových údobí, různí se a vyhraňuje s proměnami ve společnosti, diferencuje se její publikum, odlišuje se i její postavení a účel. Kaţdá slohová epocha je korunována vrcholnými díly geniálních skladatelů. Vedle těchto operních evergreenů, které získaly „punc nesmrtelnosti“, však v operní literatuře existuje celá řada dalších, opomíjených, mnohdy zcela neznámých děl, která z různých důvodů nebývají inscenována a upadla takřka v zapomnění. Uvádění takovýchto děl, která v souladu se zásadami souboru umoţňovala aktérům novodobý pohled na jejich realizaci, bylo jedním z Noskových cílů.

Druhým proudem v dramaturgické koncepci komorního

souboru bylo realizování děl současné operní literatury. Václav Nosek úspěšně navázal dialog s několika významnými hudebními skladateli. Výsledkem této spolupráce bylo, z celkového počtu patnácti titulů soudobé operní produkce, devět oper, zkomponovaných na zakázku přímo pro tuto scénu nebo alespoň v přímé spolupráci skladatelů s divadelníky.160 Představení byla uváděna v rámci patnácti tematicky vyváţených, či náplňově kontrastních minioperních večerů, které po sobě následovaly v nepravidelných časových intervalech po dobu šestnácti let. Důvodem takového časového rozloţení byla pravděpodobně návaznost na hrací plány velkého operního souboru a také souborů činoherního a baletního, které byly k realizaci některých děl přizvány.

159 160

PEČMAN, Rudolf. Komorní opera-útvar ţivotný.(Tři úvahy opeře-úvaha první). Program, roč. 49, č. 7, 3/1978. BÁRTOVÁ, Jindra. Miniopera = dialog s tvůrci = dialog s divákem. Scéna č. 4, 1984.

51

5. MINIOPERNÍ VEČERY 5. 1. První večer – sezóna 1976/1970 Noskova Miniopera se svojí objevnou dramaturgií a podněty přispívajícími do diskuse o budoucnosti opery vévodila české experimentální operní scéně po dobu téměř patnácti let. Její umělecká činnost byla oficiálně zahájena na podzim roku 1969. Jiţ o několik let dříve však nacházíme v dramaturgických plánech operního souboru zatím ještě ne zcela specifické úvahy o moţnosti realizace experimentální přidruţené operní scény. Obsahem dramaturgických plánů z poloviny šedesátých let 20. století je kromě stálého poţadavku na rozvíjení klasického operního odkazu se zřetelem na jejich soudobou interpretaci, která by konfrontovala minulé inscenační klišé s novým reţijním pojetím blízkým současnému divákovi, právě i nastínění další, experimentální dramaturgické koncepce. Ta by měla pečovat o rozkvět české a zahraniční soudobé hudby“.161 Tento poţadavek nabyl konkrétnější podoby v návrhu dramaturgického plánu o tři roky později. V rámci rozšíření základní dramaturgické řady byl vznesen návrh na vytvoření další scény, která by poskytla jevištní konfrontaci experimentům, které měly napomáhat vývoji operní formy a které by zároveň reagovaly na vývoj ostatních umění a literatury.162 Koncem šedesátých let přišla operní dramaturgie s jiţ zcela konkrétním návrhem realizace operních experimentů v Redutě.

163

Název „Miniopera“ se v oficiálním plánu objevil

aţ v následující sezóně1969/70. Pro ni byla navrţena tato díla: Bohuslav Martinů: Slzy noţe, Ernst Křenek: Věc důvěry, Igor Stravinskij: Příběh vojáka 164 (spolupráce s činohrou), Benjamin Britten: Únos Lukrécie a Dmitrij Šostakovič: Nos.165

161

Dramaturgické plány tvořily základní součást komplexního programu celého divadla. Na postu hlavního dramaturga v letech 1967–1975 působil Dr. Přemysl Novák, ve většině případů byl i autorem dramaturgických plánů. Po jeho smrti nebyla funkce hlavního dramaturga obnovena. I kdyţ se dá předpokládat, ţe dramaturgické plány pro operu byly pravděpodobně dílem Václava Noska, tyto informace o autorovi v dokumentech chybí. V návrzích pro jednotlivé sezóny se jednotlivá díla často opakovaly, mnohdy k jejich realizaci nikdy nedošlo, důvod nebyl uveden, jejich uvedení je však důleţitou informací o postupech dramaturgického uvaţování. 162 Archiv NDB. Návrh dramaturgického plánu na sezóny 1967/68 – 1969/70, č. 4 [umělecká dokumentace]. Státní divadlo v Brně, s. d. , autor neuvedn. 163 Součástí kaţdého operního večera je náhled do připravovaného dramaturgického plánu, některé dokumenty obsahují i rekapitulační hodnocení uplynulých sezón z pozice vedení divadla. 164 Stravinského Přiběh vojáka byl v plánu zanesen pod názvem Historie vojáka. Uveden byl pod prvním názvem. 165 Opera Nos Dmitrije Šostakoviče byla uvedena v československé premiéře v roce 1973 v Janáčkově divadle, ne v rámci Miniopery. Viz ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Nos, č. insc. 780. Archiv NDB [online].

52

Nově zaloţené experimentální studio svojí existencí pohotově reagovalo na podněty operního světového trendu a tomu odpovídal i konečný výběr repertoáru. Svůj provoz zahájila na jevišti Reduty na podzim roku 1969, kdy v rámci svého prvního večera uvedla dvojicí komorních děl – baletní pantomimu Příběh vojáka Igora Stravinského a komickou minioperu Slzy noţe Bohuslava Martinů.

5. 1. 1. Igor Stravinskij: Příběh vojáka V první půli večera uvedl soubor jedno z nejpronikavějších avantgardních děl, dnes jiţ legendární neoklasicistní baletní pantomimu s mluveným slovem Příběh vojáka Igora Fjodoroviče Stravinského (*17. 7. 1882, +6. 4. 1971). Světová premiéra díla se uskutečnila v roce 1918 v Ţenevě. Příběh vojáka je velmi stará pohádka, která od nepaměti traduje v ústním podání. Švýcarský spisovatel Charles Ferdinand-Ramuz, přítel Stravinského, objevil tento neokázalý faustovský příběh o vojákovi hrajícím na housle, jenţ zaprodá duši ďáblu výměnou za nevýslovné bohatství, v Afanasjevově sbírce ruských lidových pohádek a na ţádost skladatele jej přepsal na povídku. 166 Stravinského hudba má zde samostatnou funkci, svou expresívností zintenzivňuje působnost textu a smělým rytmem bičuje a popohání děj stále dopředu.167 Orchestr s komorním obsazením vyuţívá některých nástrojů, které se tehdy uplatňovaly v jazzových orchestrech.168 Tento „pantomimický melodram“, 169 o němţ sám Stravinskij řekl, ţe je spíš snem ruského emigranta o jazzu neţ odrazem skutečnosti, 170 měl svoji československou premiéru na jevišti brněnského divadla zásluhou Zdeňka Chalabaly v roce 1925, sedm let po svém prvním

2006–2014 [cit 7. 12. 2014]. Dostupné z:< http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=inscenation&a=detail&id=4894> 166 Archiv NDB. [ph]. K operním premiérám v Redutě. Slzy noţe a Příběh vojáka. KAM v Brně za kulturou, č. 7. Tiskne Rudé právo, tiskařské závody Brno, 16. 11. 1969 [výstřiţek], č. insc. 688. 167 Archiv NDB. NOVÁK, Přemysl. Slzy noţe – Příběh vojáka. Vydalo Státní divadlo v Brně, 10/ 1969 [divadelní program], č. insc. 688. 168 Sám Stravinskkij sdělil novinářům, ţe instrumentaci okopíroval od jazzových souborů, (spojení houslí, kornetu, fagotu, kontrabasu a perkusí). Viz ROSS, Alex. Zbývá jen hluk. Z anglického originálu vydaného nakladatelstvím Farrar, Straus and Giroux V New Yorku v roce 2007 přeloţil Petr Kopet, Argo, Praha 2011, str. 103. 169 Archiv NDB. HERRMANOVÁ, Eva. Miniopera Brno. Divadelní noviny. Praha, 19. 11. 1969 [výstřiţek], č. insc. 688. 170 ROSS, Alex. Zbývá jen hluk. Argo, Praha 2011, str. 104.

53

švýcarském provedení. V Praze dílo zaznělo o celých deset let později. 171 Druhé brněnské uvedení hodinové komorní inscenace mělo svoji premiéru 22. října 1969, datem derniéry byl 14. 1. 1970. V archivu NDB je dokumentace k tomuto dílu uloţená pod číslem 688 B. V Příběhu vojáka vystupují tři tančící postavy – voják, ďábel a princezna, postava vypravěče obšírně komentuje veškeré dění na jevišti.

Inscenační tým172 reţie...................................................................Jacquelina Jacobi dirigent..............................................................Václav Nosek choreografie.......................................................Rudolf Karhánek scéna..................................................................Vojtěch Štolfa kostýmy..............................................................Alois Vobejda Role a obsazení Vypravěč............................................................Otakar Dadák Voják..................................................................Jan Němeček Ďábel..................................................................Oldřich Slavík Princezna............................................................Ivana Fišerová Větší úspěch u kritiků a údajně i u obecenstva sklidila jednoaktová opera Bohuslava Martinů z roku 1928 Slzy noţe, jejíţ světová premiéra se stala programem druhé poloviny prvního minioperního večera.

171

Archiv NDB. NOVÁK, Přemysl. Slzy noţe – Příběh vojáka. Vydalo Státní divadlo v Brně, 10/1969 [divadelní program], č. insc. 688. 172 ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Příběh vojáka, č. insc. 688 B. Archiv NDB [online]. 2006-2014 [cit. 6. 12. 2014]. Dostupné z:

54

5. 1. 2. Bohuslav Martinů: Slzy nože (Les larmes de couteau)173 Dvacetiminutovou operu surrealistického charakteru zkomponoval Bohuslav Martinů (*8. 12. 1890, +28. 8. 1959) ve spolupráci s francouzským básníkem Georgem Ribemont-Dessaignem v roce 1928 na objednávku pro festival soudobé hudby v Baden-Badenu. 174 Spolupráce obou umělců trvala přes dva roky, spolu se Slzami noţe z ní vzešla ještě další dvě díla – celovečerní opera Tři přání aneb Vrtkavosti ţivota a torzo Týden dobročinnosti. Jiţ zmiňovaná skutečnost o zakázce kompozice opery pro festival soudobé hudby nám prozradí mnoho o jejím rázu. V její tematice můţeme nalézt stopu tehdejší časové opery (Zeitoper),175 grotesky, skeče, surrealistické provokace a absurdního humoru, tříčlenné sólistické obsazení ukazuje na soudobou obdobu s komedií buffo.176 Miniopera předjímá (například svým motivem rozpolcené osobnosti) některá další pozdější díla Martinů – Ariadnu, buffu Dvakrát Alexandr nebo Juliettu. Výklad děje u tohoto díla není jednoduchý a přímočarý. Autor libreta RibemontDessaigne, který byl mluvčím paříţských surrealistů a byl si tudíţ vědom moţných inscenačních problémů a pravděpodobnosti dílčího nepochopení, vybavil sám operní libreto podrobnými reţijními a scénickými poznámkami. Linka libretního příběhu je plná absurdity dějových situací a bezprostřední náznakovosti, coţ se vzpírá logickému rozumu, téma je výstřední aţ fanatické. Na baden-badenském festivalu opera uvedena nebyla, na svoji realizaci čekala ještě celých čtyřicet let. Jelikoţ si brněnská dramaturgie vytyčila za cíl uvést kompletní operní dílo Bohuslava Martinů, byl inscenační tým postaven před nelehký úkol tuto operu uvést na jeviště. Reţie se ujal zkušený choreograf Luboš Ogoun, který se na tuto surrealisticko-dadaistickou hříčku dovedl podívat očima moderního diváka poučeného absurdním dramatem a chápajícího

173

V Riemannově slovníku je opera uvedena pod originálním francouzským názvem s chybou – „Les lames du couteau“, coţ v překladu znamená „Ostří noţe“. 174 Ribemont Dessaignes byl spoluprací s Martinů natolik nadšen, ţe v jednom z rozhovorů uvedl, ţe „[...] je-li někdo schopen přesvědčit mne, abych podepsal alianční smlouvu s hudebníkem, je to určitě Martinů!“ Viz HERMANOVÁ, Eva. Miniopera Brno. Divadelní noviny, Praha, 19. 11. 1969. 175 Zeitoper je krátkotrvající ţánr opery pěstovaný v Německu, jedná se o komickou operu buffu se znaky skeče a komiksu. Představiteli byli například Ernst Křenek nebo Paul Hindemith. Viz SADIE, Stanley (ed.). Zeitoper [heslo]. In: The New Grove Dictionary of Opera. London, 1998. 176 Archiv NDB. [JT]. Ostrý nástup miniopery. Práce, Brno, 30. 10. 1979 [výstřiţek], č. insc. 688.

55

černý humor, nadsázku a ironii.177 Jednoaktová opera Slzy noţe je rozčleněna do sedmi obrazů. Doprovodný orchestr tvoří třináct hráčů, nástrojové obsazení je (jak v předešlém Stravinského kuse) obohaceno nástroji pouţívanými v jazzových orchestrech a doplněno instrumenty klasického symfonického orchestru. Hlavními aktéry děje jsou tři postavy – mladá dívka Eleonora, proţívající nesnadné dospívání v citových otřesech, nejen povahovým protipólem je její Matka, kterou charakterizuje zralost a vyrovnanost, je to ţena spíše hedonistického zaloţení. Trojici postav doplňuje všudypřítomný Satan, který je zde zástupným symbolem muţského prvku s jeho vášněmi a chtíčem. Vyloţit plynule a logicky děj surrealistického libreta je v podstatě nemoţné, na scéně během střídajících se obrazů plynou různé dialogy a recitativy. Nicméně se zde řeší letitý problém v podobě konfliktu dvou generací, který od nepaměti prochází lidským pokolením. V jevištním dění je stále cítit jeho latentní přítomnost. 178 Světová premiéra díla se konala v Redutě 22. října 1969, derniéra se uskutečnila 14. ledna 1970. Dokumentace k miniopeře Slzy noţe je v divadelním archivu NDB uloţena pod číslem 688 A.

Inscenační tým179 reţie....................................................................Luboš Ogoun asistent reţie.......................................................Alena Vaňáková/Dopitová překlad z francouzského originálu.....................Eva Bezděková dirigent...............................................................Václav Nosek asistent dirigenta................................................František Sonek scéna...................................................................Vojtěch Štolfa 177

HERRMANOVÁ, Eva. Miniopera Brno. Divadelní noviny, Praha. 1969. Archiv NDB. NOVÁK, Přemysl. Slzy noţe – Příběh vojáka. Vydalo Státní divadlo v Brně, 10/1969 [divadelní program], č. insc. 688. 179 ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Slzy noţe, č. insc. 688 A. Archiv NDB [online]. 2006-2014 [cit. 6. 12. 2014]. Dostupné z: < http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=inscenation&a=detail&id=5007> 178

56

kostýmy...............................................................Alois Vobejda Role a obsazení Matka..................................................................Libuše Lesmanová Eleonora..............................................................Jaroslava Janská Satan...................................................................René Tuček

5. 2. Druhý večer – sezóna 1971/1972 Pro další operní večer, který hostila scéna Reduty v září roku 1971, byly v předběţném plánu z července téhoţ roku navrţeny tři komorní opery brněnského skladatele Josefa Berga Eufridés před branami Tymén, Evropská turistika a Johanes doktor Faust a satirická miniopera Jaromíra Podešvy Opory stáří.180 V rámci druhé alternativy zamýšleného repertoáru byla vedle Podešvovy půlvečerní opery na doplnění programu vybraná komorní opera Igora Stravinského Slavík.181 Ani jedno z dvou posledně jmenovaných děl nakonec na repertoár Miniopery nebylo nikdy zařazeno, důvod nebyl v hodnotících materiálech divadla uveden. Náplní druhého večera uváděného v rámci mezinárodního hudebního festivalu Musica cameralis182 se stala tvorba předčasně zesnulého brněnského skladatele Josefa Berga (*8. 3. 1927, +26. 2. 1971). Památku talentovaného skladatele, který po sobě zanechal dílo sice ne příliš rozsáhlé, ale neobyčejně závaţné a v oboru dramatické tvorby přímo průkopnického významu, pietně uctilo divadlo uvedením jeho minioperního triptychu: Johanes doktor Faust, Eufrides před branami Tymén a Evropská turistika. Všechna tři díla vypovídají o Bergově přístupu k ţivotu, k opeře a její problematice. Skladatel ve svých hudebně-dramatických pracích usiloval o syntetický pohled na divadlo, kloubil operní pěvce s činoherci, jevištní pohyb přesně 180

Opera Opora stáří byla J. Podešvou zkomponována na námět povídky Františka Hrabala Bambini di Praga 1947. Viz Archiv NDB. NOVÁK, Přemysl. Celkový přehled navrhovaných oper pro sezónu 1971/72, č. 9 [umělecká dokumentace]. Státní divadlo v Brně, 7/ 1971. 181 Archiv NDB. NOVÁK, Přemysl. Připomínky k dramaturgickým plánům souborů Státního divadla v Brně. Opera, č. 9 [umělecká dokumentace]. Státní divadlo v Brně, 1971, str. 3. 182 Archiv NDB. [her]. Brněnská Miniopera zahajuje. Lidová demokracie, Brno, 24. 9. 1971 [výstřiţek], č. insc. 738.

57

synchronizoval s hudbou, všechny akce s precizností zapisoval a zakresloval do partitury v přesných časových rozmezích. 183 Při nevelkém provozovacím aparátu dovedl skladatel ve zdrobnělé hudební formě s brechtovskou hloubkou záběru dosáhnout184 značné intenzity svých myšlenek, skrytých za jednotlivými tituly, u nichţ byl současně i autorem libret. V Eufridovi vtipně parodoval operní manýry a klišé, v Evropské turistice poukazoval na děsivé hrůzy války a její následky, a konečně do třetice, prostřednictvím Fausta se filosoficky zamýšlel nad smyslem lidského ţivota. 185 Co se týká doprovodné hudební sloţky, Berg si pro naprosté dosaţení předsevzatého výrazu vystačil s opravdu minimálním orchestrálním obsazením.186 Bergova hudebně-dramatická tvorba vyzařovala originální pohled na divadlo, jeho libreta byla kombinací váţnosti a filosofického zamyšlení s neodmyslitelnou, satiricky humornou stránkou. A právě s tímto osobitým, nekonvenčním pohledem na operu a její uplatnění v moderní době sympatizoval Václav Nosek. Tento soulad Noskovy představy o novém pojetí současné operní tvorby s částečným popíráním operního romantična 187 a Bergova novátorská forma hudebního vyjadřování, která byla protkána snahou o přiblíţení se myšlení současného člověka, byla základním pilířem spolupráce obou umělců. Premiéra všech tří děl se konala 27. 9. 1971 v Redutě, derniéra se uskutečnila 28. 11. téhoţ roku. Dokumentace k operám je archivována pod čísly 738 A, 738 B a 738 C.

5. 2. 1. Josef Berg: Johanes doktor Faust První opera večera se správně jmenuje Provizorní předvedení opery Johanes doktor Faust, neboť je vlastně torzem jmenovaného díla. Faustovské téma, které ve svém libretu Berg jakoţto „musicus poeticus“ čerpal z námětové oblasti loutkových her Matěje Kopeckého, 188 rozvinul ve svých operách hned dvakrát. Poprvé ve velké opeře pro kompletní operní aparát 183

Archiv NDB. HEERENOVÁ, Petra. O brnenskej Miniopere. Hudobný ţivot, Bratislava, 1. 11. 1971 [výstřiţek], č. insc. 738. 184 [her]. Brněnská Miniopera zahajuje. Lidová demokracie, 24. 9. 1971. 185 Archiv NDB. [p]. Druhá operní premiéra. Svobodné slovo, Brno. 29. 9. 1971 [výstřiţek], č. insc. 738. 186 Tamtéţ. 187 Archiv NDB. ŠTĚPÁN, Ludvík. Odkaz Josefa Berga. Mladá Fronta, Praha, 13. 10. 1971 [výstřiţek], č. insc. 738. 188 [her]. Brněnská Miniopera zahajuje. Lidová demokracie, Brno, 24. 9. 1971.

58

na libreto Matěje Kopeckého a autora189, podruhé v tzv. „malém“ Faustovi. Tento komorní Faust není extrakcí stejnojmenné celovečerní opery, je to docela jiná opera. Dochoval se z ní pouze čistopis prvního jednání, skica druhého a něco málo hudebního materiálu a poznámek z dějství třetího.190 Provedení v Miniopeře obsáhlo tedy pouhé první dějství původně zamýšlené tříaktové komorní opery. O vzájemné spolupráci s Josefem Bergem Václav Nosek uvedl: „[…] Neobjednával jsem třeba Bergova Fausta, ale on mi ho nabídl. Byl jsem totiţ Bergovi určen Českým hudebním fondem za konzultanta pro jeho velkou operu Johanes doktor Faust. […] Berg napsal ale ještě na faustovské téma malou operu. Provizorní představení Johanes doktor Faust, které psal pro nás, bohuţel není dokončeno. […]“191

Inscenační tým192 reţie......................................................................Josef Berg193 asistent reţie.........................................................Evald Schorm dirigent.................................................................Václav Nosek výtvarník .............................................................Vojtěch Štolfa Role a obsazení Faust.....................................................................Vladimír Krejčík

189

V dokončení partitury “velkého“ Fausta zabránil Bergovi jeho váţný zdravotní stav. Tuto partituru však, s dokonalou znalostí skladatelova kompozičního stylu a s největší pietou, dokončili skladatelé Miloš Štědroň a Miloš Ištván. Její premiéra zazněla spolu s Orffovou kantátou Carmina Burana v roce 1981 v Janáčkově divadle. Viz NOSEK, Václav. Dvě vzpomínky. Program, roč. 59, č. 4. 1987, str. 134. 190 ŠTĚPÁN, Ludvík. Odkaz Josefa Berga. Mladá fronta, Praha., 13. 10. 1971. 191 DUFKOVÁ, Eugenie. Setkání s Václavem Noskem II. (Dokončení). Program č. 4/89, str. 130. 192 Archiv NDB. BERG, Josef. Johanes doktor Faust, Eufrides před branami Tymén, Evropská turistika.. Vydalo Státní divadlo v Brně, září 1971 [divadelní program], č. insc. 738. Autor programu neuveden. 193 Jak jiţ bylo uvedeno, Josef Berg vybavil svá díla přesnými scénickými pokyny, vepsanými do partitury. Z tohoto titulu je v dobovém divadelním programu i v archivních materiálech NDB uveden ve všech třech operách skladatel Josef Berg jako reţisér, i kdyţ se premiéry svých děl nedoţil. Václav Nosek i Evald Schorm se pokládali za Bergovy asistenty reţie a tak jsou v divadelním programu i uvedeni. Viz [her]. Brněnská Miniopera zahajuje. Lidová demokracie, Brno. 24. 9. 1971.

59

Anděl....................................................................Jaroslava Janská Bohoďábel............................................................Oldřich Slavík Orchestr tvořili hudebníci: Vlastimil Bialas – trubka, Jaroslav Duba – pozoun a František Psota – corna.

5. 2. 2. Josef Berg: Eufrides před branami Tymén Miniopera o třech dějstvích na autorův text Eufrides před branami Tymén je intelektuální, ironická satira, ve které autor vtipně karikuje „starou“ operu, její vyčpělé zvyklosti a archaické postupy, vysmívá se operní nabubřelosti a velikášství. Je to vlastně opera o opeře, parodie, vycházející z přenesení věčného příběhu uţvaněného Dona Quijota, zmítaného v neustálem boji s větrnými mlýny, který se dvoří dámě svého srdce – krásné Dulcinei (v Bergově pojetí se tyto postavy jmenují Eufrides a Piranta). V dějuprostém příběhu vystupuje pouze jeden pěvec – antický válečník (hrdinný tenor), dále činoherní herec, jemuţ je přiřazena role řečníka a komentátora děje. Výčet jevištních aktérů uzavírá dvojice technických zaměstnanců – dvou baletek. Na nepatrné dějové i časové ploše se autorovi, s notnou dávkou podmanivého humoru, podařilo vytvořit nejen úţasnou karikaturu velkých válečnických eposů, ale i jiţ zmiňovaných velkooperních manýrů. I obsazení orchestru je skromné, představuje ho totiţ pouze jeden hráč na trubku. Josef Berg napsal tuto kapesní parodii na operu v roce 1964, tištěná partitura z datací téhoţ roku opět obsahuje nezbytné skladatelovy pokyny k reţijním akcím a scénickému vybavení. Uvedení této opery na jevišti Miniopery nebylo její první scénickou realizací, dílo bylo poprvé provedeno 27. 11. 1967 Komorní operou JAMU.194 Tato opera se dočkala rozhlasového

194

HRABAL, František. Eufrides před branami Tymén. Ediční poznámka. Supraphon, Praha, 1973. Premiéru Eufrida před branami Tymén v roce 1967 nastudoval dirigent Oldřich Bohuňovský, reţie se ujal Jiří Glogar, scénografem byl A. Vorel.

60

snímku, který byl pořízen v době existence Miniopery, z něho byla později pořízena nahrávka na gramofonovou desku.195

Inscenační tým196 reţie..............................................................................Joseg Berg asistent reţie.................................................................Václav Nosek dirigent.........................................................................Václav Nosek scéna.............................................................................Vojtěch Štolfa kostýmy........................................................................Vojtěch Štolfa Role a obsazení Eufrides, anirský vojevůdce v čele vojsk ….................Jaroslav Ulrych Řečník...........................................................................Oldřich Slavík Zřízenec č. 1..................................................................Věra Chlupová Zřízenec č. 2..................................................................Miluše Bartošíková Orchestr........................................................................Vlastimil Bialas

5. 2. 3. Josef Berg: Evropská turistika Premiéra Evropské turistiky, která uzavřela večer Bergových oper, rovněţ nebyla na brněnském jevišti svým prvním provedením. V roce 1965 zazněla koncertně v praţském 195

Nahrávka byla pořízena ze snímku Čs. rozhlasu v Brně v dramaturgické úpravě Václava Noska v roce 1973. Rozhlasové zpracování opery bylo pojato jako fiktivní, přímý přenos z divadla, do autentické partitury je zde zasaţeno pouze v rámci drobných úprav a škrtů v textu řečníka (ediční poznámka F. Hrabala). 196 BERG, Josef. Johanes doktor Faust, Eufrides před branami Tymén, Evropská turistika [divadelní program]. 9/1971.

61

Domě umělců a o dva roky později ji scénicky zrealizovali členové operního studia JAMU v Brně. Opera svým námětem protestuje proti nacismu, varuje před neonacismem a nebezpečím moţnosti vypuknutí nové války, kterou skladatel povaţuje za „největší bídu lidstva“. 197 Tato opera, navazující na politicky angaţovaná díla, je v Bergově tvorbě něčím ojedinělým. Skrývá vnitřní rozpor mezi rétorickým vyjádřením tragiky, plynoucí z námětu díla se zamýšlenou satiričností, ironií a karikaturou. Sám autor byl zaskočen silou tragiky věci, chtěl rozpor překonat lyričtějším pojetím, v ten moment však opadla veškerá autorova ironie a na povrch vyplula vlna silné emoce obsaţené v textu. Výsledným efektem tedy není zamýšlená ironie a persifláţ, ta zůstává utajena pod silou rétorického patosu.198 Opera Evropská turistika je oproti dvěma předchozím dílům rozdílnější jak jiţ ve výše jmenovaném pojetí a obsahu tak i v mohutnosti obsazení sólistického a orchestrálního ansámblu. Opera byla zkomponovaná pro šest sólistů a celkem sedm orchestrálních hráčů. Inscenační tým199 reţie..............................................................................Josef Berg asistent reţie.................................................................Václav Nosek dirigent.........................................................................Václav Nosek výtvarník......................................................................Vojtěch Štolfa Role a obsazení Francouzský celník.......................................................Libuše Lesmanová Marie, německá dívka...................................................Jaroslava Janská Karl, německý jinoch, později vojín.............................Josef Škrobánek Učitel dříve a později vysoká šarţe..............................Eduard Hrubeš 197

Opera Evropská turistika byla nastudována na JAMU spolu s dílem Eufrides před branami Tymén. Viz [her]. Brněnská Miniopera zahajuje. Lidová demokracie, Brno. 24. 9. 1971. 198 Archiv NDB. ŠTĚDROŇ, Miloš. Znovu Bergovy opery. Mladá fronta, Brno. 20. 10. 1971 [výstřiţek], č. insc. 738. 199 BERG, Josef. Johanes doktor Faust, Eufrides před branami Tymén, Evropská turistika [divadelní program]. 9/1971.

62

Oficíři............................................................................Václav Halíř, Jan Hladík Orchestr sestával z těchto hudebníků: Josef Pochman – saxofon, Vítězslav Jelínek – trompeta, Josef Pančík – jonika, František Sonek – piano, Igor Vavrda – elektrická kytara, Zdeněk Polster – kontrabas a Milan Hliněnský – bicí nástroje.

Hodnocení sezóny 1971/1972 hlavním dramaturgem Hlavní dramaturg brněnského Státního divadla Přemysl Novák v rámci Návrhu dramaturgického plánu pro následující sezónu 1972/1973 zveřejnil celkové zhodnocení minulé sezóny. Uvedl, ţe miniopery Josefa Berga patřily k nejzajímavějším pořadům, které přinesl brněnský Mezinárodní hudební festival. Ocenil dále úspěch těchto děl nejen na domácí scéně, zdůraznil i mimořádný ohlas v zahraničí. Dramaturg uvedl, ţe „[…] tyto malé formy svou naprostou neokázalostí, prostotou prostředků, stručností a v neposlední řadě stále ţivou aktuálností, navazují bezprostřední kontakt s divákem a přispívají k nové kvalitě sdělení nového obsahu […]“ Tento fakt se, dle Nováka, nejmarkantněji projevil u opery Evropská turistika, jejímţ posláním bylo varovat na scéně politického divadla před hrozbou nacismu a války. Obecenstvo rovněţ souhlasně přijalo kritiku operní konvence, prezentovanou v Eufridovi před branami Tymén, vysoce kladně zde byl ohodnocen pěvecký a herecký výkon Jaroslava Ulrycha. A konečně do třetice, poslední Bergova opera Johanes doktor Faust byla uvedena ve své nedokončené podobě spíše z piety k předčasně zesnulému skladateli, jak uvedl P. Novák.200

5. 3. Třetí večer – sezóna 1972/1973 Pro další ověřování nových, tvůrčích i interpretačních postupů v operním umění byly pro sezónu 1972/1973 navrţeny tyto tituly: československému publiku dosud neznámé tři Milhaudovy „minutové opery“, poslední dílo Bohuslava Martinů Ariadna a veselá komorní opera Jana F. Fischera Oh, Mr. Fog, zkomponovaná na náměty světoznámé knihy J. Verna Cesta kolem 200

Archiv NDB. NOVÁK, Přemysl. Hodnocení sezóny 1071/1972. č. 10. In: Návrh dramaturgického plánu Státního divadla v Brně na sezónu 1972/1973, č. 10 [umělecká dokumentace]. 4/1972, str. 30.

63

světa za 80 dní. Dalším titulem měla být dvě stě let stará Myslivečkova opera Demofoonte, smyslem jejíhoţ provedení by bylo vzkříšení neprávem zapomínané hodnoty české klasiky. Důvodem zařazení tohoto díla do repertoáru, tentokrát z hlediska umělecko-provozního, bylo hledání soudobých inscenačních postupů v interpretaci klasiky při respektování dobových slohových prvků, coţ bylo jedním z prioritních úkolů operního studia. Bohuslav Martinů byl v předběţném plánu zastoupen ještě dalším dílem, uvaţovalo se o scénickém zpracování jeho cyklu komorních kantát Otvírání studánek v prozatímním divadle na brněnském Výstavišti. Posledním návrhem byla úvaha o nastudování scénického pásma z tvorby Vladimíra Majakovského s hudebním doprovodem děl sovětských skladatelů Polovkina, Medtnera, Mosolova a dalších. O nastudování pásma v rámci oslav 50. výročí vzniku SSSR by se s operním souborem podělil soubor činohry.201 Třetí večer nakonec dramaturg Nosek koncepčně sloţil z československé premiéry tří minutových oper francouzského skladatele Dariuse Milhauda a z komorní opery Bohuslava Martinů Ariadna. Premiéra se ukutečnila v Redutě 29. 9. 1972 v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Musicae metamorphoses saeculi XX., derniéra se konala v rámci Praţského jara 27. 5. 1973 v praţském Vinohradském divadle.202 První polovinu večera zaplnil triptych mytologických miniatur francouzského skladatele, člena Paříţské šestky, Dariuse Milhauda (*4. 9. 1892, +22. 6. 1974). Minutové opery s názvy Únos Europy, Opuštění Ariadny a Théseovo osvobození jsou parafrázemi známých bájných příběhů, transformovaných do anekdotické polohy. Dovolme si na tomto místě kratičký exkurz za okolnostmi jejich vzniku. Dariuse Milhauda vyzval ve dvacátých letech minulého století jeho kolega – skladatel Paul Hindemith k napsání kratičké, desetiminutové opery, která by zazněla v rámci festivalu premiér soudobé hudby v Baden-Badenu. Milhaud ţádosti vyhověl a výsledkem bylo zkomponování miniopery Únos Europy na libreto Henriho Hoppenota, jenţ námětově čerpal z legendy starořecké mytologie. Rok po uvedení tohoto dílka jednal skladatel s vídeňskou Universal Edition o jejím vydání tiskem. Vyšlo však najevo, ţe dílo je pro publikování příliš krátké. Milhaud tedy na objednávku výše uvedeného nakladatelství dokomponoval ještě další dvě 201

Archiv NDB. NOVÁK, Přemysl. Návrh dramaturgického plánu Státního divadla v Brně 1972/1973, č. 10 [umělecká dokumentace]. Brno, 4/1972. 202 ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Únos Europy, č. insc. 761 A. Archiv NDB [online]. 2006-2014 [ cit. 23. 11. 2014]. Dostupné z <www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=inscenation&a=detail&id=4922>.

64

kratičké opery – Opuštění Ariadny a Théseovo osvobození, jejichţ náměty byly opět převzaty z řecké mytologie. 203 Kompletní minioperní triptych měl svoji premiéru na festivalu současné hudby ve Wiesbadenu v roce 1928.204 Tato malá operní trilogie na téma antických bájí v českém překladu Evy Bezděkové trvala celkem sedmadvacet minut! Na minimálním časovém úseku, jako by jedním tahem, dovedl Milhaud dokonale vystihnout charaktery jednotlivých postav s jejich vzájemnými dramatickými konflikty s obrovskou výrazovou razancí, jistotou a bezprostředností. Antické příběhy jsou zde silně aktualizovány a persiflovány. Jde v podstatě o jakési ţertovné postavení antiky na hlavu a o „demytologizaci mytologie“. 205 Vytvořením těchto anekdotických operních příběhů zasáhl Milhaud zcela osobitým způsobem do vývoje moderní opery. Na základě původní jednoduchosti je typickým rysem skladatelova kompozičního výrazu určitý druh stylové experimentálnosti, stmelující podněty avantgardy, jazzu, francouzského folklóru a exotických hudebních kultur.206 Dokumentace o všech třech operách je uloţena v uměleckém archivu NDB uloţena pod čísly 761 A, 761 B a 761 C.

5. 3. 1. Darius Milhaud: Únos Európy Inscenační tým207 reţie...................................................................Evald Schorm asistent reţie......................................................Alena Vaňáková/Dopitová dirigent..............................................................Václav Nosek 203

Archiv NDB. PEČMAN, Rudolf. Pojednání. MILHAUD, Darius. Únos Európy, Opuštění Ariadny, Théseovo osvobození. MARTINU, Bohuslav: Ariadna. Vydalo Státní divadlo v Brně, 9/1972 [divadelní program], č. insc. 761. 204 Archiv NDB. HEERENOVÁ, Petra. Minútové opery v Brně. Hudobný ţivot, Bratislava, 18. 9. 1972 [výstřiţek], č. insc. 761. 205 PEČMAN, Rudolf. Pojednání [divadelní program]. 9/1972. 206 Tamtéţ. 207 PEČMAN, Rudolf. Pojednání [divadelní program]. 9/1972. Inscenační tým je u všech tří Milhaudovýh Minioper totoţný

65

asistent dirigenta...............................................František Sonek choreografie......................................................Luboš Ogoun výtvarník...........................................................Vojtěch Štolfa Role a obsazení Agenor...............................................................Václav Halíř Pergamon...........................................................Stanislav Bechynský Jupiter.................................................................Josef Škrobánek Európa................................................................Magdalena Blahušiaková Amorek...............................................................Petra Šprláková/Vévodová

5. 3. 2. Darius Milhaud: Opuštění Ariadny Role a obsazení Ariadna...............................................................Jarmila Krátká/Chlubná Faidra..................................................................Sylvie Kodetová Theseus...............................................................Vladimír Krejčík Dionysos.............................................................Jaroslav Souček

5. 3. 3. Darius Milhaud: Théseovo osvobození Role a obsazení Aricie…………………………………………..Daniela Suryová 66

Faidra.................................................................Sylvie Kodetová Hippolytos..........................................................Jan Hladík Theramenes........................................................Jiří Bar Theseus...............................................................Vladimír Krejčík Ozbrojenci.............................................………..Emanuel Fišer, Arnošt Stejskal Vokální ansámbl..................................................Anna Kratochvílová, Magda Polášková, Anna Barová, Bohumír Kurfürst, Aleš Šťáva, Richard Novák

5. 3. 4. Bohuslav Martinů: Ariadna V druhé půlce třetího večera mohli diváci shlédnout lyrickou jednoaktovou operu Bohuslava Martinů Ariadna. Tento svůj tvůrčí epilog zkomponoval Martinů v roce 1958 na námět hry Pouť Théseova francouzského dramatika Georgese Neveuxe. 208 Premiéry opery, která se konala v roce 1961 ve švýcarském Gelsenkirchenu, se skladatel jiţ nedoţil. V Československu zaznělo její první provedení v brněnském rozhlase, scénicky byla o něco později uvedená v bývalém Operním studiu JAMU.209 O překlad francouzského libreta se stejně jako v předchozích dílech postarala Eva Bezděková. Stejně jako u předešlých minioper vychází téma libreta opery Martinů z antického odkazu řeckých bájí. Zatímco však Milhaud pojal svá díla anekdoticky a jeho demytologizace dějin byla zdrojem humoru a nadsázky, Martinů rozpracoval antické téma z filozofického pohledu s veškerou hloubkou a váţností. Příběh Ariadny vytváří metaforu lidských vztahů a konfliktů, hlavní téma je vystavěno na věčném vnitřním souboji hlavního hrdiny, volícího mezi láskou a povinností, dílo vyznívá jako ţalozpěv nad nenaplněností milostného vztahu.210

208

Tamtéţ. [ph]. Miniopera Státního divadla uvádí[...]. Kam v Brně, 13 .3. 1973, č. insc. 761. 210 HEERENOVÁ, Petra. Minútové opery v Brně. Hudobný ţivot, Bratislava, 18. 9. 1972. 209

67

Ve své poslední kompozici vyšel skladatel formálně ze vzoru starých barokních oper, podobě jako Claudio Monteverdi vyuţil ritornelový princip. Není to jediná zpětná reflexe na zvyklosti barokní opery, rovněţ árie hlavní představitelky – Ariadny ozdobil mnoţstvím bohatých koloratur.211 Dokumentační materiály k opeře jsou archivovány pod číslem 761 D.

Inscenační tým212 dirigent..............................................................Václav Nosek reţie...................................................................Evald Schorm výtvarník...........................................................Vojtěch Štolfa choreografie......................................................Luboš Ogoun asistent dirigenta...............................................František Sonek asistent reţie......................................................Alena Vaňáková/Dopitová Role a obsazení Ariadna..............................................................Jaroslava Janská Theseus...............................................................Jaroslav Souček Burun.................................................................Vladimír Krejčík Pět dalších jinochů z Théb..................................Bohumír Kurfürst, Roman Fiedler, Jiří Bakala, Marcel Váţanský, Aleš Šťáva Minotaurus..........................................................Jan Hladík Stráţce................................................................Josef Škrobánek 211

Při komponování zpěvního partu hlavní představitelky se Martinů údajně inspiroval pěveckým uměním světoznámé sopranistky Marie Callasové. Viz PEČMAN, Rudolf. Pojednání [divadelní program]. 9/1972, č. insc. 761. 212 PEČMAN, Rudolf. Pojednání [divadelní program]. 9/1972.

68

Starý muţ............................................................Václav Halíř

Hodnocení sezóny - postoj vedení divadla V retrospektivním pohledu divadla na sezónu byl třetí minioperní večer hodnocen velmi kladně. Milhaudovy operní miniatury se staly významnou ukázkou avantgardních snah o oţivení operní formy, v operním epilogu Bohuslava Martinů se zase ve výhledu jejího filozofického smyslu zúročily moderní inscenační přístupy. Vedení divadla rovněţ ocenilo mimořádný úspěch děl na obou domácích festivalech v Brně i v Praze.213

5. 4. Čtvrtý večer – sezóna 1973/1974 Náplní dalších večerů se měla stát kategorie starších, méně známých děl barokního a předklasického období. Seznam navrţených titulů otevírala Pulcheria Johana Josefa Fuxe, která měla být uváděna ve foyeru Janáčkova divadla spolu s barokním intermezzem Pimpione G. P. Telemanna. Třetím zamýšleným dílem, ke kterému se autoři dramaturgického plánu přikláněli, se stala komedie Jeden chce a druhý musí z tvůrčí dílny autorské dvojice Lully – Molière. Hlavním smyslem uvedení těchto méně známých děl vynikajících barokních mistrů tkvěl v přínosu ţivé hudební informace o starším tvaru operní formy. Operní dramaturgie dále usilovala o to, aby nadále docházelo k prolínání komorní opery s ostatními uměleckými sloţkami, především se souborem činohry. 214 Všechny plánované inscenace byly definitivně zařazeny na divadelní repertoár a jejich nastudování bylo v průběhu stávající divadelní sezóny rozčleněno do tří samostatných večerů.

213

Archiv NDB. NOVÁK, Přemysl. Hodnocení sezóny 1972/1973. Návrh dramaturgického plánu 1973/74 č. 11 [umělecká dokumentace], s. d. 214 NOVÁK, Přemysl. Návrh dramaturgického plánu 1973/1974, č. 11.

69

5. 4. 1. Molière – Lully: Jeden chce a druhý musí Pod souhrnným titulem Jeden chce a druhý musí jsou ukryty dvě Molièrovy komické hříčky Svatba z donucení a Sicilián aneb Láska malířem, jejichţ tematickým spojovatelem je věčné téma lásky a manţelství, obzvláště manţelského svazku, v němţ důleţitou roli hraje velký věkový rozdíl. Obě scénické anekdoty – maškarády, jak svá komická dílka nazýval sám Molière (*15. 1. 1622, +17. 2. 1673),215 byly dle tehdejší dobové módy doplněny hudbou. Autorem byl v tomto případě dramatikův častý spolupracovník a přítel, představitel téměř nejstarší vývojové fáze francouzské opery, skladatel Jean Baptiste de Lully (*28. 11. 1632, +22. 3. 1687). Představení je v duchu dobových konvenci pastorálních her proloţeno řadou alegorických postav s pěveckými a tanečními čísly, je jistou formou syntetického divadla, jakýmsi „pradědečkem“ dnešních muzikálů.216 Na realizaci díla se podílely všechny umělecké sloţky divadla – opera, činohra i balet. Zařazením titulu Jeden chce a druhý musí na svůj repertoár přispělo brněnské divadlo k pietnímu uctění třístého výročí úmrtí jednoho z největších dramatiků v dějinách světového divadla – Jeana Baptisty Poquelina, zvaného Molière. 217 Československá premiéra hudební komedie v překladu Evy Bezděkové 218 se uskutečnila 17. 12. 1973 v prostorách Divadla na Výstavišti v brněnských Pisárkách, derniéra proběhla 7. 4. 1974. V divadelním archivu lze sloţku s dokumentací o inscenaci nalézt pod číslem 788. Inscenační tým219 reţie.......................................................Evald Schorm

215

Tamtéţ. Tamtéţ. 217 Třístaleté výročí Moliérovy smrti bylo právem zahrnuto do světového kulturního kalendáře UNESCA. Viz Archiv NDB. Jeden chce a druhý musí. Vydalo Státní divadlo v Brně, 12/1973 [divadelní program], č. insc. 788. Autor programu neuveden. 218 Lektorka operní dramaturgie brněnského státního divadla Eva Bezděková se s překladem Moliérova díla nesetkala v tomto případě poprvé, jiţ dříve přeloţila jeho komedie Otravové, Amfitryon, Tartuff a Zdravý nemocný. Viz Archiv NDB. [hp]. Jeden chce a druhý musí. Svobodné slovo, Brno, 14. 12. 1973 [výstřiţek], č. insc. 788. 219 ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Molière – Lully: Jeden chce a druhý musí., č. insc. 788. Archiv NDB [online] 2006-2014 [cit. 30. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=inscenation&a=detail&id=4881 216

70

asistent reţie..........................................Eva Bezděková dirigent..................................................Václav Nosek asistent dirigenta...................................František Sonek choreografie...........................................Luboš Ogoun scéna......................................................Vojtěch Štolfa kostýmy.................................................Josef Jelínek Osoby a obsazení Prolog a epilog Komedie................................................Daniela Suryová, Petra Šprláková Hudba....................................................Anna Baarová, Eva Kafková Tanec......................................................Richard Novák, Juraj Dubovec (ten, který musí) – Svatba z donucení Sganarel..........................................................Josef Karlík Geronimo, jeho přítel.....................................Ladislav Lakomý Dorimena........................................................Zdena Herfortová Alcantor, její otec...........................................Miloš Hájek Alcidas, její bratr............................................Jaroslav Kaňkovský Lykast, její milenec........................................Jan Němeček Pankrácius, filosof.........................................Oldřich Slavík Marfurius, filosof...........................................Miroslav Středa Milenci...........................................................Petra Šprláková, Juraj Dubovec 71

Krása..............................................................Anna Baarová Ţárlivost.........................................................Juraj Dubovec Ţaly................................................................Dana Hájková, Marta Eliášová Pochybnosti...................................................Eva Kafková, Petra Šprláková Posměváčkové...............................................Lubomír Šuba, Miroslav Válek, Boris Hrouzek, Emanuel Fišer Cikánky..........................................................Jaroslava Janská, Jarmila Krátká Kouzelník.......................................................Richard Novák Démoni...........................................................Lubomír Šuba, Miroslav Válek, Boris Hrouzek, Emanuel Fišer Taneční mistr...................................................Arnošt Stejskal (ten, který chce) – Sicilián aneb Láska malířem Adrast, francouzský šlechtic............................Jan Němeček Don Pedro, Sicilián..........................................Josef Karlík Isidora..............................................................Zdena Herfortová Zaida................................................................Anna Baarová Ali, Adrastův sluha..........................................Miroslav Středa Senátor.............................................................Ladislav Lakomý Zpěváci - pastýři..............................................Stanislav Bechynský, Josef Škrobánek, Vladimír Krejčík Zpěvák - otrok..................................................Richard Novák 72

Lokajové, Otroci...............................................Lubomír Šuba, Miroslav Válek, Boris Hrouzek, Emanuel Fišer

5. 5. Pátý večer Navázáním na úspěch díla z umělecké dílny dvojice Molière – Lully z předešlého večera se staly další dvě barokní opery, které začátkem ledna 1974 zahájily druhou polovinu operní sezóny. Dramaturg Nosek vybral z bohatého barokního operního odkazu tematicky váţně laděnou operu Pulcheria Johanna Josefa Fuxe a k ní kontrastně tematicky odlišné intermezzo Pimpinone Georga Phillipa Telemanna.220 Soubor Miniopery na sebe vzal nelehký úkol, dokázat a pochopit po více neţ dvou stech letech ţivotnost a aktuálnost těchto děl.221 Pro zdůraznění nadčasovosti a ţivotnosti hudby těchto barokních klenotů byla obě díla inscenována ve zcela moderním prostředí foyeru Janáčkova divadla. 222 Kombinace koncertního a scénického provedení obou jednoaktovek bylo zajímavým pokusem o inscenaci děl mimo prostory konvenčního jeviště.223 Premiéra obou oper se uskutečnila 9. 1. 1974, datem derniéry bylo 30. 4. téhoţ roku.

5. 5. 1. Johann Josef Fux: Pulcheria V první polovině večera byla v českém překladu Vladimíra Fuxe uvedena komorní opera Pulcheria, kterou na libreto Pietra Antonia Bernardoniho zkomponoval významný představitel vídeňského hudebního ţivota přelomu 17. a 18. století, skladatel, teoretik a pedagog Johann Josef Fux (*? 1660, + 13. 2. 1741).

220

Tato dvě díla byla dramaturgem Noskem záměrně vybrána za účelem hromadné oslavy třicátých narozenin několika jeho uměleckých spolupracovníků- pěvců Jaroslavy Janské, Magdaleny Blahušiakové, Daniely Suryové, Josefa Škrobánka, Jana Hladíka a reţisérky Aleny Vaňákové. Viz Rozhovor s reţisérkou Alenou Vaňákovou v červnu 2014 vedla Marcela Arnoštová. 221 Archiv NDB. [eva]. Miniopera na zahájení roku 1974. Lidová demokracie, Brno, 15. 1. 1974 [výstřiţek], č. insc. 791. 222 Archiv NDB. BEZDĚKOVÁ, Eva. Pulcheria a Pimpinone. Vydalo Státní divadlo v Brně, 1/1974 [divadelní program], č. insc. 791. 223 Archiv NDB. [phe]. Další miniopery. Brněnský večerník, 8. 1. 1974 [výstřiţek], č. insc. 791.

73

Váţnost tématu díla pojednávajícího o římské císařovně, která byla ochotna obětovat své vlastní štěstí ve prospěch vlasti spolu s dobovou konvencí neapolské opery seria, nutí pěvce k určité herecké statičnosti. Větší scénický pohyb v podstatě nedovolovaly ani náročné pěvecké party. Reţiérka Alena Vaňáková si s tímto dobovým statickým územ poradila výtečně. Scénu tvořilo vstupní prostranství přízemí foyeru Janáčkova divadla, pěvci se volně pohybovali po obou bočních schodištích vedoucích do prvního pořadí, stylizovanou chůzi doplňovali gesty ze starých obrazů, coţ spolu s bohatými barokními kostýmy přibliţovalo divákovi scénickou interpretaci v době vzniku opery. Velice zdařilým počinem, nejen co se týkalo důleţité stránky zvukové, se jevilo i umístění komorního orchestru, který byl ukryt v hlavním foyeru prvního pořadí. Obraz dirigenta byl díky odrazu v osvětlené ploše mramoru viditelný pro publikum, takţe tento výjev budil zdání pocitu ţivé hudby.224 Výběr a uvedení tohoto představení měl ještě jeden důvod. Dramaturg a reţisér Václav Nosek rád pracoval s mladými lidmi, v Miniopeře obzvlášť. Vybral tedy toto představení v rámci hromadné oslavy třicátin ročníku 1943, mezi něţ patřili jeho spolupracovníci, kolegové a přátelé – reţisérka Alena Vaňáková, pěvkyně a pěvci Jaroslava Janská, Magdalena Blahušiaková, Daniela Suryová, Josef Škrobánek a Jan Hladík.225 Materiály a bohatá fotodokumentace, týkající se tohoto představení, je v archivu NDB uloţena pod číslem 791 A.

Inscenační tým226 reţie..................................................................Alena Vaňáková/Dopitová dirigent..............................................................Václav Nosek asistent dirigenta...............................................František Sonek

224

Archiv NDB. VÍTOVÁ, Eva. Bravo Miniopera. Práce, Brno, 14. 1. 1974 [výstřiţek], č. insc. 791. Dle informací pěvce Josefa Škrobánka měli účinkující k dispozici monitor s obrazem dirigenta. 225 Informace pochází od reţisérky Aleny Vaňákové, [e-mail] ze dne 4. 8. 2014 byl adresovaný autorce práce. 226 ŇORKOVÁ, Markéta. Pulcheria. Archiv NDB [online] 2006-2014 [cit. 2. 1. 2015]. Dostupné z:

74

kostýmy.............................................................Inez Tuschnerová Role a obsazení Pulcheria............................................................Magdalena Blahušiaková Irena...................................................................Jaroslava Janská Marciano............................................................Daniela Suryová Leone.................................................................Josef Škrobánek Antemio.............................................................Jan Hladík

5. 5. 2. Georg Phillipp Telemann: Pimpinone Georg Philipp Telemann (*14. 3. 1681, +25. 6. 1767) zkomponoval svoje slavné komediální intermezzo Pimpinone v roce 1725 na libreto Johanna Phillippa Praetoria a Pietra Pariatiho. Toto fraškovité dílko bylo dle dobového zvyku poprvé uvedeno ve třech částech jako výplň přestávek mezi jednotlivými jednáními hlavního operního kusu, v tomto případě Telemannovy adaptace Händelovy seria opery Tamerlán, provedeného v září roku 1725 v divadle Gansenmarkt v Hamburku. 227 Syţetově intermezzo čerpá z italské lidové comedie dell´arte.

228

Věčný příběh

o vychytralé sluţce (Vespetta), která lstí zvítězí nad starším, bohatým pánem (Pimpinone) a díky sňatku se zmocní jeho majetku, bavil publikum od nepaměti a stal se předlohou k mnoha dalším divadelním ztvárněním229 Překlad Evy Bezděkové se stal vzorovou ukázkou toho, jak lze operu zbavit nánosu starých konvencí230 a předvést ji srozumitelnou formou současnému publiku. Diváci se na druhou

227

TELEMANN, Georg Philipp. Pimpinone [heslo] In: [online] 2013 [cit. 23. 2. 2015]. Dostupné z: 2 228 Archiv NDB. ČECH, Vladimír. Staré miniopery. Brněnský večerník, Brno, 10. 1. 1974 [výstřiţek], č. insc. 791. 229 Stejné téma pouţil například o osm let později ve své slavné buffo opeře La serva padrona Giovanni Pergolesi. 230 Archiv NDB. ŠTĚDROŇ, Miloš. Fux a Telemann. Mladá fronta, Brno, 17. 1. 1974 [výstřiţek], č. insc. 791.

75

polovinu večera přemístili do prvního patra foyeru, kde mohli, oproti statičtější Pulcherii, shlédnout více scénicky rozpohybovanou hru Pimpinone. Reţisérka se opět skvěle přizpůsobila hrací ploše a z mramorových sloupů a schodišť ve foyeru s absencí dalších kulis vytvořila k rozehrání komických situací ideální prostředí. Do hry bylo v podstatě zapojeno i obecenstvo, kterým hlavní představitelka procházela a svojí výřečností se dovolávala jejich souhlasu. 231 Materiály a fotodokumentace týkající se této opery jsou uloţeny v archivu NDB pod číslem 791 B.

Inscenační tým232 reţie............................................................Alena Vaňáková/Dopitová dirigent.......................................................Václav Nosek asistent dirigenta........................................František Sonek kostýmy......................................................Inez Tuschnerová Role a obsazení Pimpinone..................................................Václav Halíř Vespetta.....................................................Jaroslav Janská

5. 6. Šestý večer – sezóna 1974/1975 Pro nastávající sezónu 1974/1975 byly vypracovány dvě verze Návrhů dramaturgických plánů, jejichţ vznik byl od sebe datačně vzdálený necelé čtyři měsíce. Tato sezóna byla s ohledem na blíţe nespecifikovaná významná výročí stanovena sezónou slavnostnosti a optimismu, coţ se, dle prohlášení divadelní dramaturgie mělo zobrazit i v samotném návrhu 231

VÍTOVÁ, Eva. Bravo Miniopera. Práce, Brno, 14. 1. 1974. ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Pimpinone, č. insc. 791 B. Archiv NDB [online]. 2006-2014 [cit. 2. 1. 2015]. Dostupné z: < http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=inscenation&a=detail&id=4878> 232

76

chystaného repertoáru jednotlivých divadelních sloţek. Ve výběru bylo přihlédnuto i ke skutečnosti, ţe rok 1974 byl vyhlášen Rokem české hudby. První z Návrhů dramaturgického plánu pro sezónu 1974/1975 z února 1974 počítal pro Komorní operu (myšleno pro soubor Miniopery) se čtyřmi tituly. Jednalo se o singspiel Walder skladatele předklasické éry Jiřího Antonína Bendy, plánovanými zástupci současné československé tvorby měly být jednoaktovka Ilji Hurníka Diogenes a scénická kantáta na verše Františka Hrubína Kráska a zvíře brněnského skladatele Miloše Ištvana. Reprezentanty návratu do doby barokní se měly stát Bachovy Světské kantáty ve scénickém nastudování, jmenovitě

mělo

dojít

k uţšímu

výběru

mezi

kantátami

Spor

mezi

Phoebem

a Panem, Udobření Aeolovo, Hravé vlnky, Usmířený nesvár, Herkules na rozcestí, Kávová kantáta a pastýřskou kantátou Prchněte a skryjte se.233 Zamýšlené repertoárové plány byly tentokrát velmi bohaté a rozmanité. Z dalších výhledových titulů pro Minioperu byla zkoumána moţnost uvedení díla Odysseův návrat Josefa Berga, operní klauniády řeckého skladatele Kounadise Začarované pulty, bylo rozvinuto jednání o spolupráci se skladatelem J. F. Fischerem ohledně operní adaptace několika povídek z Boccacciova Dekameronu. Aktuální byl rovněţ dialog s brněnským skladatelem A. Parschem ohledně chystané opery Labyrint světa podle J. A. Komenského. Zřejmě pod vlivem nevšedního úspěchu barokních oper, uvedených v rámci předešlých minioperních večerů, uvaţovala operní dramaturgie o další moţnosti nastudování některého díla starších

slohových

období

v těchto

netypických

prostorách.

Zvaţována

byla

zatím

234

nespecifikovaná opera z odkazu H. Purcella nebo A. Grétryho.

V květnu téhoţ roku byla dána v platnost další verze Návrhu dramaturgického plánu pro sezónu 1974/1975 s výhledem do konce roku 1975. Z původního mnoţství plánovaných děl byla ponechána k úvaze realizace Bendova Waldera a Hurníkova Diogena. Uvedení tohoto díla bylo plánováno společně se scénickou realizací Bergovy protiválečné opery Odysseův návrat nebo s inscenací Schönbergova Měsíčního Pierota, další eventualitou spoluinscenování byla opět některá z výše uvedených Bachových kantát. Tuto paletu zamýšlených děl nově doplňovaly dva 233

Scénické ztvárnění Bachových kantát bylo plánováno pro prostory foyeru Janáčkova divadla. Archiv NDB. Návrh dramaturgického plánu pro sezónu 1974/1975 s výhledem do konce roku 1975, č. 13 [umělecká dokumentace]. Státní divadlo v Brně, 2/1974. 234

77

zvolené kusy z operní tvorby Bohuslava Martinů – Ariadna, jenţ by byla uvedena v novém nastudování a méně známá pastorální opera Čím lidé ţijí235na motivy bajky L. N. Tolstého.236 V divadelním archivu existuje ještě další, nedatovaný dokument – Dlouhodobý dramaturgický výhled 1974–1980 s podtitulem Příloha k ideově uměleckému programu SD v Brně. Plánovaná díla pro celý operní soubor jsou zde rozčleněna do několika skupin, není zde však určeno, se kterými operami je počítano pro repertoár Miniopery. V kategorii českého klasického odkazu by připadaly v úvahu kromě Waldera Jiřího Antonína Bendy i Antigona Josefa Myslivečka. Z české a slovenské tvorby 20. století by menší prostředí Reduty uvítalo vhodné tituly Dvakrát Alexandr Bohuslava Martinů nebo dvě komorní opery Josefa Berga Odysseův návrat do vlasti a Johanes doktor Faust. Z barokních a předklasických děl by v kategorii „z historických epoch vývoje operní tvorby“ připadaly v úvahu opery Korunovace Poppey Claudia Monteverdiho, Král Artur, Bouře nebo Královna víl Henryho Purcella. Další moţnou eventualitou pro minioperní titul mohla být opera Alexandra Scarlattiho Kde je láska je i ţárlivost.

5. 6. 1. Jiří Antonín Benda: Walder Kalendářní rok 1974 a polovinu divadelní sezóny 1974/1975 uzavřel soubor Miniopery nakonec jednoaktovým singspielem Walder významného českého skladatele 18. století Jiřího Antonína Bendy (*30. 6. 1722, +6. 11. 1795). Dílo bylo uvedeno v rámci devátého ročníku Mezinárodního hudebního festivalu a rovněţ pod záštitou hudebního festivalu Musica Bohemica. Uvedením tohoto znovuobjeveného díla pokračoval Václav Nosek se svým souborem ve chvályhodné renesanci jiţ téměř zapomenutých skvostů českého hudební odkazu předklasického období. Textovou předlohou singspielu, formálně kolísajícím mezi malou operetou a měšťanskou hrou,237 se pro libretistu F. W. Gottera stalo dílo francouzských osvícenců A - E. M. Grétryho a J. 235

Komorní opera Bohuslava Martinů Čím lidé ţijí byla v brněnském divadle uvedena v reţii Aleny Vaňákové pod taktovkou Jana Zbavitele roce 1989 spolu s operou Veselohra na mostě (reţie Václav Věţník, hudební nastudováni Jan Zbavitel). Viz NOVÁKOVÁ Jitka. Soupis premiér NDB. Umělecká dokumentace NDB. Archiv NDB [online]. 2014 [cit. 3. 1. 2015]. Dostupné z: < http://www.ndbrno.cz/file/10> 236 Návrh dramaturgického plánu pro sezónu 1974/1975 s výhledem do konce roku 1975, č. 13[umělecká dokumentace], 1974. 237 Archiv NDB. KULIJEVYČOVÁ, Marie. Nejmenší opera [výstřiţek], č. insc. 809, s. l., s. d.

78

F. Marmontela Silvain, jehoţ dějová osnova spočívá v často zobrazovaném tématu konfliktních vztahů mezi otcem a ztraceným a znovunalezeným synem.238 Volba titulů tohoto období rezonovala s vytyčeným programem cíleného oţivování těchto děl ve spojení se snahou o jejich soudobou realizaci. Hra byla pojata jako domácí, barokní, zámecké divadlo, v němţ vystupuje a samo sebe baví zámecké panstvo za asistence svých lokajů. S tímto scénickým vyjádřením se pojilo i Noskovo rozhodnutí o umístění orchestru, který, dle dobového zvyku, hrál na scéně za zády účinkujících.239 Autorem spartace byl Hanuš Krupka.240 Singspiel Walder byl ve své novodobé světové premiéře uveden 4. 10. 1974 v divadle Reduta, 241 derniéra se konala tamtéţ 7. 4. následujícího roku. 242 Tradiční materiály k opeře v podobě novinových článků a fotodokumentace jsou k dohledání v archivu NDB pod číslem 809.

Inscenační tým243 reţie......................................................................Eva Bezděková dirigent.................................................................Václav Nosek scéna.....................................................................Vojtěch Štolfa kostýmy................................................................Josef Jelínek sbormistr...............................................................František Sonek 238

V námětu libretu lze nalézt podobnost s dějem Dvořákova Jakobína, hlavní dramaturg na tuto skutečnost reagoval tak, ţe ztvárnění inscenace by mělo najít takovou polohu, v níţ bude naivita příběhu působit přirozeně a pravdivě. Viz Návrh dramaturgického plánu pro sezónu 1974/1975 s výhledem do konce roku 1975, č. 13. 239 Archiv NDB. [Ev]. Z brněnského festivalu [výstřiţek], č. insc. 809. s.l., s. d. 240 Archiv NDB. Osobní sloţka Václav Nosek, nečíslováno. 241 Nastudování Waldera bylo v repertoárovém kontextu zamýšleno pro vyuţití abonentního cyklu pro mládeţ. Inscenace byla určena pro budovu Reduty s moţností jejího pozdějšího přenesení do Divadla na Výstavišti, reţie představení se měl ujmout Evald Schorm jako host. Viz Návrh dramaturgického plánu pro sezónu 1974/1975 s výhledem do konce roku 1975, č. 13. Představení byla realizována pouze v divadle Reduta, reţie se ujala Eva Bezděková - pozn. autorky práce. 242 Premiéra díla se uskutečnila 23. 2. 1776 v Gotě. Viz Archiv NDB. VOLEK, Tomislav. Bendův Walder v Brně. Hudební rozhledy, Praha, 12/1974 [výstřiţek], č. insc. 809. 243 ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Walder, č. insc. 809. Archiv NDB [online] 2006-2014 [cit. 11. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=inscenation&a=detail&id=4852

79

Role a obsazení Vilém Walder........................................................Vladimír Krejčík Ţofie, Vilémova ţena...........................................Cecílie Strádalová Hanička, jejich dcera............................................Jaroslava Janská Kristian, mladý sedlák.........................................Marcel Váţanský Dolmon.................................................................Vilém Přibyl Bedřich, Dolmonův syn........................................Stanislav Bechynský Lokajové...............................................................Jiří Bakala, Aleš Šťáva

Hodnocení dramaturga Brněnské divadlo vyjadřuje prostřednictvím krátkého resumé v Návrzích dramaturgických plánů pro nastávající divadelní sezónu svoje krátké, hodnotící stanovisko k uvedeným titulům uplynulé sezóny. V případě Waldera Jiřího Antonína Bendy se zde hovoří o důstojné reprezentaci divadla v rámci vyvrcholení oslav Roku české hudby, jenţ byl programovou náplní mezinárodního hudebního festivalu Musica Bohemica. Všechna operní představení byla na vysoké úrovni, vyprodaná a vysoce hodnocena tiskem. Zpěvohra Walder dosáhla pěti repríz s 66% návštěvností.244

244

Archiv NDB. Návrh dramaturgického plánu pro sezónu 1975/1976 s výhledem do konce roku 1976, č. 14 [umělecká dokumentace]. Státní divadlo v Brně, 3/1975.

80

5. 7. Sedmý večer – sezóna 1975/1976 – Večer operních apokryfů I. Návrh operních inscenací k jevištnímu ztvárnění pro divadelní rok 1975/1976 se vyznačoval velkou rozmanitostí. Stejně jako v předešlé sezóně bylo do plánů zahrnuto více eventualit, které ještě později prošly podrobným dramaturgickým sítem. Plánovaná díla byla rozčleněna do tří rozdílných kategorií. V té první dominovaly tituly s jedním společným ideovým záměrem a tím byla kritika měšťáctví a všech negativních rysů kapitalismu. Jednalo se o díla Das kleine Mahagony Kurta Weila a Bertolta Brechta, Lehrstück Paula Hindemitha a Bertolta Brechta a do třetice Konec starých časů Hanse Wernera Henze. S ohledem na problémy překladu měla být všechna díla uvedena v německém originále, v duchu brechtovského divadla chtěla dramaturgie triptych spojit postavou komentátora v české řeči, který by přesně v souladu s autorovými záměry provedl obecenstvo touto zajímavou formou, navíc by zpřístupnil a zvýraznil jejich ideový záměr. Ţádné z těchto tří děl nebylo v Československu dosud uvedeno, jejich zařazením na repertoár se chtěl soubor Miniopery přihlásit k programu pokrokově angaţovaného politického operního divadla. Při inscenování těchto titulů bylo počítáno s účastí zatím nekonkrétního činoherního reţiséra.245 Druhou skupinu plánovaných děl nově zaktualizovaného plánu z předešlé sezóny zastupovala dvojice děl 20. století Měsíční Pierot Arnolda Schönberga a Začarované pulty současného řeckého skladatele Argyse Kounadise. Záměrem a cílem uvedení posledně jmenovaného díla v českém překladu Evy Bezděkové byl návrat k prapodstatě divadla v podobě klaunovské grotesky. Tato, od svých počátků spojená s commedií dell´arte aţ po současnou moderní grotesku, patřila k jedné z nejvýraznějších linií světového veseloherního divadla. Rozmanitou programovou nabídku minioperního repertoáru uzavíral návrh děl s pracovním názvem Večer madrigalové opery. Pod tímto souhrnným titulem se rýsovala velmi zajímavá moţnost tří inscenací. Volba měla padnout buď na výběr několika světských madrigalů z tvorby Gesualda da Venosy nebo na madrigalovou operu Adriana Banchieriho La pazzia senile (Stařecká pošetilost). Trojici moţností uzavíral návrh na uvedení pastorální favoly I fidi amanti

245

Návrh dramaturgického plánu pro sezónu 1975/1976 s výhledem do konce roku 1976, č. 14, 1975.

81

(Věrní milenci) skladatele Gaspara Torelliho. Úkolem případného uvedení těchto pozdně renesančních skvostů bylo seznámení současného publika s jednou zajímavou kapitolou operní historie, neboť madrigalová světská tvorba psaná jako divadelní útvar předjímala vznik opery jako hudební jevištní formy. Pro inscenování těchto děl, která byla u nás velmi málo známá, snad jen z nepočetných koncertních vystoupení, počítala dramaturgie se spoluprací operního souboru s uměleckým seskupením „Brněnští madrigalisté“ pod vedením vynikajícího sbormistra Josefa Pančíka.246 Z bohatého počtu navrţených operních děl byly pro sedmý večer zvoleny tři následující tituly, které sjednocoval základní názor na traktování antických látek a motivů. I při rozdílnosti hudebního jazyka dvou soudobých komponistů – Berga a Hurníka lze konstatovat, ţe díky jejich mimořádným literárním schopnostem (oba jsou autory libret) vznikla díla vzácné jednoty mezi textem a jeho hudebním vyjádřením. Přímo pro Minioperu napsal Ilja Hurník svoji operu Diogenes, její československou premiéru předcházela miniopera Josefa Berga Odysseův návrat.247 Do třetice doplnila večer antických hrdinů opera barokního skladatele Henryho Purcella Dido a Aeneas. Všechny tři tituly byly uvedeny pod souhrnným pojmenováním Večer operních apokryfů, inscenace se hrály od 24. 2. 1976 do 22. 11. 1977 v budově divadla Reduta. V archivu NDB nalezneme materiály, vztahující se k Večeru operních apokryfů pod souhrnným číslem 842. (Odysseův návrat - 842 A, Diogenes - 842 B a Dido a Aeneas - 842 C).

246

Tamtéţ.

247

Obě tyto opery, doplněné jetě dalším Bergovým dílem Eufrides před branami Tymén, se staly programem uměleckých zájezdů SDB do jugoslávských měst Lublaně (10. - 14. 12 1976) a Osijeku (4. - 7. 6. 1977). V posledně jmenovaném zahraničním turné získal brněnský operní orchestr s dirigentem Václavem Noskem na festivalu Anuale 1977 cenu hudební kritiky za nejlepší orchestrální výkon. Viz Archiv NDB. Hodnocení divadelní sezóny 1976/77 ve Státním divadle v Brně, č. 15 [umělecká dokumentace]. Státní divadlo v Brně, 6/1977.

82

5. 7. 1. Josef Berg: Odysseův návrat Hudebně-dramatickým dílům výjimečného brněnského skladatele Josefa Berga byl v roce 1971 jiţ věnován celý operní večer. Po pěti letech byla na jevišti Reduty uvedena další Bergova miniopera – Odysseův návrat.248 Toto dílo z roku 1962 je prvním Bergovým počinem v oblasti hudebně-dramatické tvorby. Skladatelova operní prvotina i všechna jeho následující díla tohoto ţánru se vyznačovala autorovou osobitostí a novátorstvím. V období hledání nových, moderních forem, které by vyjadřovaly postoj a myšlení současného člověka, znamenala tato Bergova díla, i přes svoji typickou stručnost a jistou zkratkovitost, určitý průlom a obrovský přínos ve vývoji operního ţánru. Děj této úspěšné operní miniatury vychází z Homérovy předlohy (Odyssea), avšak autor libreta, kterým je opět sám skladatel, zpracovává, pozměňuje a demytizuje známé antické téma svým osobitým způsobem: Odysseus, vracející se z Trójské války, je svojí ţenou Penelopou nepoznán, jelikoţ díky zrůdnosti války, které se zúčastnil, „ztratil svoji tvář“!249 Sám autor vepsal do záhlaví svého díla vysoce působivou ústřední myšlenku díla, která pregnantně vyjadřuje smysl celé opery – obţalobu nesmyslnosti a nelidskosti války, která zabíjí v člověku lidství: „Vrátit se smí jen ten, kdo druhé navracel domů, domova práv je ten, kdo druhých ctil domova, ţenu a děti smí polaskat ten, kdo téhoţ přál druhým.“250 V komorní opeře Odysseův návrat účinkují na jevišti čtyři protagonisté, pouze dvě role jsou zpívané (Penelopa a Pěvec). Jedna postava je mluvená (Odysseus), poslední ze čtveřice je role taneční (Otrokyně). Zastoupení orchestru co do počtu členů není o mnoho větší. Hudební sloţku tvoří celkem pět orchestrálních hráčů (housle, trubka, basklarinet, klavír a bicí). 248

Koncertní premiéra Bergovy miniopery Odysseův návrat se uskutečnila v březnu roku 1964 v rámci VIII. přehlídky nové tvorby skladatelů Jihomoravského kraje. Scénicky byla poprvé uvedena v roce 1967, kdy ji spolu s dalšími Bergovými operami Evropská turistika a Eufrides před branami Tymén nastudovalo Operní studiu JAMU v reţii Jiřího Glogara. Rok před tím mohli operu shlédnout diváci na televizní obrazovce, inscenaci natočil v roce 1966 reţisér Fedor Kaucký. Československá televize uvedla novou operní inscenaci v reţii Jiřího Nekvasila v roce 1995. Viz Odysseův návrat [ heslo] In: Wikipedia [online]. 2014 [ cit 19. 1. 2015]. Dostupné z: < http://cs.wikipedia. http://cs.wikipedia.org/wiki/Odysse%C5%AFv_n%C3%A1vrat> 249 Protiválečné téma rovinul Berg ještě ve své opeře Evropská turistika, kterou napsal a zkomponoval později, v rámci Miniopery jiţ byla uvedena. 250 Archiv NDB. BEZDĚKOVÁ Eva. Večer operních apokryfů. BERG, Josef. Odysseův návrat, HURNÍK, Ilja. Diogenes, PURCELL, Henry. Dido a Aeneas. Vydalo Státní divadlo v Brně, 2/1976 [divadelní program, č. insc. 842.

83

Inscenační tým251 reţie............................................................Milan Pásek asistent reţie...............................................Alena Vaňáková/Dopitová dirigent.......................................................Václav Nosek asistent dirigenta.........................................František Sonek choreografie................................................Luboš Ogoun scéna...........................................................Karel Zmrzlý kostýmy......................................................Karel Zmrzlý sbormistr......................................................Josef Pančík Role a obsazení Odysseus.....................................................Jiří Přichystal Penelopa ….................................................Magdalena Blahušiaková Pěvec...........................................................Jan Hladík Otrokyně.....................................................Hana Šafránková

5. 7. 2. Ilja Hurník: Diogenes Jednoaktová opera Diogenes252 hudebního skladatele Ilji Hurníka (*25. 11. 1922, +7. 9. 2013) je volným pokračováním předchozího operního triptychu Mudrci a bloudi. Sám autor svoji

251

ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Večer operních apokryfů. Odysseův návrat, č. insc. 842 A. Achív NDB [online]. 2006-2015 [cit. 19. 1. 2015]. Dostupné z: 252 Po československé premiéře v brněnské Miniopeře byla opera provedena v roce 1979 na Mladé Smetanově Litomyšli, v roce 1984 ji nastudovala Hudební fakulta praţské AMU a v roce 1992 zpestřila repertoár operního

84

ţertovnou jednoaktovku s filozofickým nádechem na antické téma představil slovy: „Moje opera na vlastní libreto i námět je hříčka, ale s myšlenkou, kterou uţ neberu jako pouhou hru: Hudba a láska mají jedno společné, obě dovedou člověka zaujmout a v tom zaujetí jej udělat moudrým i pošetilým, vidoucím i zaslepeným. Ale ať ten či onen, jakmile se z tohoto zaujetí dostanou, touţí do něho zpět, pro jeho sladkost i hořkost.“253 Jak jiţ bylo uvedeno v úvodní kapitole večera, tuto operu zkomponoval skladatel přímo pro brněnský minioperní soubor: „[...] Hurníkův Diogenes byl objednaný, lépe řečeno spíš vyţádaný neţ objednaný. Ilja Hurník, kterému se brněnská inscenace Dáma a lupiči velice líbila, rád vyhověl mé výzvě, aby napsal pro Minioperu nové dílo. Tak vznikl Diogenes, pro konkrétní pěvce, pro ty, kteří pak zpívali premiéry. Skladatel je znal všechny, od rozsahu přes charakter jejich interpretačních schopností aţ po jejich fyzis. Takto vznikala kdysi opera, takto by měla vznikat i dnes.“ Václav Nosek. 254 Opera byla napsána pro čtyři zpívající sólisty a velmi komorně obsazený orchestr ve sloţení: flétna, dva hoboje, klarinet, fagot, dvě trubky, klavír a smyčce.

Inscenační tým255 reţie......................................................................Milan Pásek asistent reţie.........................................................Alena Vaňáková/Dopitová dirigent.................................................................Václav Nosek asistent dirigenta...................................................František Sonek scéna.....................................................................Karel Zmrzlý studia brněnské JAMU. Viz Diogenes-opera [heslo]. In: WIKIPEDIA [online] 2014 [cit 22. 1. 2015]. Dostupné z: 253 BEZDĚKOVÁ Eva. Večer operních apokryfů [divadelní program], 1976. 254 DUFKOVÁ, Eugenie. Setkání s Václavem Noskem II. (Dokončení). Program č.4/89, str. 130. 255

ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Večer operních apokryfů. Diogenes, č. insc. 842 B. Achív NDB [online]. 2006-2015 [cit. 19. 1. 2015]. Dostupné z:

85

kostýmy.................................................................Karel Zmrzlý sbormistr................................................................Josef Pančík Role a obsazení Diogenes................................................................Jaroslav Souček Dívka.....................................................................Jaroslava Janská Apollon..................................................................Vladimír Krejčík Faun........................................................................Richard Novák

5. 7. 3. Henry Purcell: Dido a Aeneas Ve zcela jiném duchu byla na závěr sedmého večera uvedena jediná opera významného představitele anglické barokní hudby Henryho Purcella (*1659, +1695) Dido a Aeneas, jejíţ libreto je zpracováno podle známé epizody čtvrté knihy Vergiliovy Aeneidy.256 Antické téma zde vyznívá ve své dějinné opravdovosti v ostrém kontrastu k antickým námětům dvou předešlých oper, v nichţ byly mýtické příběhy autory libret, v obou případech současně i skladateli, záměrně pozměněny, přimyšleny, zkarikovány a zasazeny do komické roviny. V dějinách anglické barokní opery konce 17. století se opera Dido a Aeneas vyznačovala ojedinělostí, a to nejen díky malému rozkvětu a zastoupení této světské formy v tehdejším puritánském anglickém prostředí, které rozvoji opery nepřálo, ale svoji výjimečnost prokazuje i svým pozoruhodným, neepigonským hudebním jazykem a netradičností dramatického antického příběhu. 257 Dílo z roku 1680 bylo původně psáno pro skromné moţnosti dívčí školy, z toho důvodu se prezentuje malým pěveckým i orchestrálním obsazením.258

256

[ph]. Večer operních apokryfů. KAM v Brně, 2/1976, č. insc. 842. BEZDĚKOVÁ Eva. Večer operních apokryfů [divadelní program]. 1976. 258 Archiv NDB. [bor]. Odysseus, Dido a nový Diogenes. Lidová demokracie, Brno, 2. 3. 1976, str. 8 [výstřiţek], č. insc. 842. 257

86

Inscenační tým259 libreto.....................................................................Nahum Tate překlad..................................................................Eva Bezděková reţie.......................................................................Milan Pásek asistent reţie..........................................................Alena Vaňáková/Dopitová dirigent..................................................................Václav Nosek asistent dirigenta...................................................František Sonek choreografie...........................................................Rudolf Karhánek scéna......................................................................Karel Zmrzlý kostýmy.................................................................Karel Zmrzlý sbormistr................................................................Josef Pančík Role a obsazení Dido.......................................................................Daniela Suryová Aeneas...................................................................Stanislav Bechynský Belinda..................................................................Jaroslava Janská Kouzelnice.............................................................Anna Baarová První čarodějka.......................................................Cecílie Strádalová Druhá čarodějka/Posel...........................................Jitka Pavlová Ţena........................................................................Magda Polášková 259

ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Večer operních apokryfů / Dido a Aeneas, č. insc. 842 C. Archiv NDB [online]. 2006-2015 [cit 22. 1. 2015]. Dostupné z

87

Námořník................................................................Josef Škrobánek

5. 8. Osmý večer – sezóna 1976/1977 Oproti dramaturgickým návrhům z několika minulých sezón byla nabídka sezóny 1976/1977 o něco skromnější. Pro repertoár operního studia byly nastíněny a uveřejněny pouze dva předběţné návrhy a to Dekameron Jana F. Fischera a blíţe nespecifikované dílo Adriana Banchieriho nebo Gaspara Torelliho v rámci Večera madrigalových oper. Posledně jmenované dílo bylo určeno pro foyer Janáčkova divadla, další eventualitou místa realizace představení bylo nádvoří domu pánů z Kunštátu.260

5. 8. 1. Jan Frank Fischer: Dekameron Inspirací a námětem pro operní libreto celovečerní komorní opery, které napsal skladatel Jan Frank Fischer (*15. 9. 1921, +27. 1. 2006) spolu s reţisérem Jaroslavem Dudkem, se staly čtyři příběhy převzaté z vrcholného literárního díla renesanční epochy – Boccacciova Dekameronu. 261 Ve čtyřech obrazech, orámovaných prologem a epilogem, vyšli autoři z povídek Bílý kůň aneb O lakotě, Záletnice aneb Jak klamat manţela, Archanděl Gabriel aneb O kupčení s vírou a Calandrino aneb Jak se hubí člověk. Tyto příběhy, které se na povrch jeví pouze jako rozverné a lehkováţné, v sobě ukrývají kromě morálního ponaučení také velký konfrontační rozpor – čemu se jeden směje, druhému můţe ublíţit. A z této protichůdnosti vycházeli i tvůrci libreta, kteří aktualizovali a mravně povýšili danou, téměř 600 let starou látku, přidáním mluvené postavy – vypravěče či komentátora („Sedmý“, neboť v celé opeře účinkuje pouze šest pěvců). Tato postava „Sedmého“ navíc interpretuje další pohled na operní děj a hodnotí jej

260

Toto dílo bylo jiţ zamýšleno v předchozím Návrhu dramaturgického plánu pro sezónu 1975/1976, mělo být uvedeno v italském originále v rámci „rozšíření estetických obzorů především mladého člověka“. 261 Fischer, Jan Frank [heslo]. In: Hudební informační středisko [online] 2014 [cit. 5. 2. 2015]. Dostupné z:

88

„neboccacciovským“ způsobem – pohledem dnešního člověka. Jeho úkolem je stálá konfrontace výše uvedeného rozporu „dvou stran mincí“, konfrontace moţnosti druhého pohledu.262 Stejně jako Hurníkův Diogenes byla i komorní opera soudobého skladatele Jana F. Fischera zkomponována přímo pro brněnskou Minioperu.

263

Československá premiéra

264

Fischerovy opery Dekameron se uskutečnila 13. 3. 1977 v divadle Reduta, derniéra 2. 11. téhoţ roku. V archivu NDB jsou informace o opeře uloţeny pod číslem 869.

Inscenační tým265 reţie.......................................................................Václav Věţník asistent reţie...........................................................František Kříţ dirigent...................................................................Václav Nosek asistent dirigenta....................................................Evţen Holiš choreografie...........................................................Rudolf Karhánek scéna......................................................................Vojtěch Štolfa

262

Archiv NDB. VALOVÝ, Evţen. Československá premiéra v Redutě. Lidová demokracie, Brno, 24. 3. 1977 [výstřiţek], č. insc. 869. 263 „Brněnské opeře vděčím za mnohé. Uvedla do ţivota uţ dvě z mých oper-Ţenichy a Romeo, Julii a tmu. Z pocitu vděčnosti a úcty jsem tuto svou poslední operu věnoval Miniopeře Státního divadla v Brně a Václavu Noskovi, který (moţná bezděky) zasadil první semínko, z něhoţ vzešla. Moc bych si přál, aby přinesla lidem potěšení a aby pro ně ve svém základním vyznění stranila ţivotu, který stojí za to ţít, zlepšovat a po kaţdé pohromě znovu budovat, coţ jistě není v rozporu ani s názorem vidoucího, avšak chápajícího a úsměvného Boccaccia.“ J. F. Fischer. Viz Dekameron. Vydalo Státní divadlo v Brně, 2/1977 [divadelní program]. Archiv NDB, č. insc. 869. Autor programu neuveden. 264 V divadelním programu opery, vydaném k premiéře, je jako datum prvního představení uvedeno 27. 2. 1977, tato informace se různí od data, zaneseného v archivních záznamech NDB, kde je premiéra datována 13. 3. 1977. V brněnských preiodikách dále byla publikovaná zpráva, ţe premiéra Dekamerona se kvůli onemocnění v souboru překládá z 11. 3. na 13. 3. 1977. Viz Archiv NDB Změna premiéry. Brněnský večerník 1977 [výstřiţek], č. insc. 869. Autor neuveden. 265 ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Dekameron, č. insc. 869. Archiv NDB [online]. 2006 – 2014 [cit 5. 2. 2015]. Dostupné z:

89

kostýmy..................................................................František Kříţ Role a obsazení Prolog a Epilog 1. jeptiška, 1. ţena.....................................................Sylvie Kodetová 2. jeptiška, 2. ţena.....................................................Daniela Suryová 3. jeptiška, 3. ţena.....................................................Libuše Lesmanová 1. mnich, 1. muţ........................................................Josef Škrobánek 2. mnich, 2. muţ........................................................František Caban 3. mnich, 3. muţ........................................................Josef Klán Sedmý........................................................................Jan Hladík Příběh první – Bílý kůň aneb O lakotě Messer Ricardo, bohatec.............................................Josef Klán Emilie, jeho ţena.........................................................Sylvie Kodetová Catela, sluţka..............................................................Libuše Lesmanová Filip, chudý šlechtic....................................................Josef Škrobánek Pepino, jeho sluha.......................................................František Caban Páţe.............................................................................Daniela Suryová Sedmý.........................................................................Jan Hladík Příběh druhý – Záletnice aneb Jak klamat manžela Fiametta, původně ctnostná ţena................................Sylvie Kodetová Tofano, její ţárlivý manţel..........................................Josef Klán 90

Pampinea, odevţdy záletná manţelka.........................Daniela Suryová Gulfardo, její manţel pijan..........................................František Caban Její matka.....................................................................Libuše Lesmanová Giacomina, mladý muţ................................................Josef Škrobánek Sedmý..........................................................................Jan Hladík Příběh třetí – Archanděl Gabriel aneb O kupčení s vírou Alberto, mazaný mnich................................................František Caban Gianello, neméně mazaný scholár................................Josef Škrobánek Tedaldo, pláteník..........................................................Josef Klán Peronella, jeho ţena......................................................Libuše Lesmanová Lisetta, hezká, ale hloupá měšťka.................................Sylvie Kodetová Francesca, lehká holka..................................................Daniela Suryová Sedmý...........................................................................Jan Hladík Příběh čtvrtý – Calandrino aneb Jak se hubí člověk Calandrino, zedník.........................................................Jan Hladík Tessa, jeho zlá ţena........................................................Daniela Suryová Mato, malíř.....................................................................Josef Škrobánek Bruno, kameník..............................................................Josef Klán Mladý hrabě....................................................................František Caban Julie, kurtizána pro majetné...........................................Sylvie Kodetová Nicolosa, baba správcová...............................................Libuše Lesmanová 91

Hodnocení představení ze strany divadla Dramaturgie divadla se v celkovém hodnocení sezóny vyjádřila k uvedeným operním inscenacím velice pochvalně s dodatkem, ţe se povedlo zrealizovat všechna zamýšlená představení. Bylo zde rovněţ uvedeno, ţe pouze představení Banchieriho díla bude uvedeno v rámci Smetanovy Litomyšle mladých ještě v roce 1977. Skladateli Fischerovi se podařilo v jeho poslední opeře vytvořit působivé, divácky atraktivní dílo, které nejen pobaví svými komediálními prvky, ale zapůsobí hloubkou námětu. Tato opera, ve které autor staví proti sobě renesanční úsměvnost s váţnými rysy historických událostí, byla napsána a věnována brněnskému souboru. V době, kdy se operní literatura potýká s nedostatkem soudobých děl, je toto dílo o to cennější, velkou měrou přispělo k obohacení repertoáru brněnské opery.266

5. 9. Devátý večer – sezóna 1977/1978 – Večer operních apokryfů II Pro divadelní sezónu 1977/1978 existovaly dva návrhy dramaturgických plánů. V prvním z nich – předběţném plánu, bylo nastíněno více eventualit realizace operních kusů. Z oper období klasicismu padla volba opět na dílo Jiřího A. Bendy,267 jmenovitě na operu Romeo a Julie, její alternativou byla Myslivečkova opera Demofoonte. V roce 1978 si veřejnost připomněla padesáté výročí úmrtí Leoše Janáčka. Přípravy na toto jubileum 268 se pochopitelně odrazily i v chystaném repertoáru divadla. Zatímco velká operní scéna připravovala v jubilejním roce uvedení některé z Janáčkových oper, v rámci Miniopery se uvaţovalo o realizaci scénického večera, sestaveného zatím z blíţe nespecifikovaných Mistrových děl.

266

Archiv NDB. Hodnocení divadelní sezóny 1976/77 ve Státním divadle v Brně, č. 15 [umělecká dokumentace]. Brno 6/1977. V záhlaví dokumentu je rukou dopsaná poznámka: Odesláno ředitelem na KNV v červnu 1977. 267 V roce 1974 byla v rámci šestého minioperního večera uvedena opera Jiřího A. Bendy Walder. 268 Brněnská opera v sezónách, kdy letopočet končil číslem 4 nebo 8, dle ţivotních dat Leoše Janáčka (*1854, +1928), připomínala tuto osobnost inscenováním jeho děl v rámci Janáčkova roku. Viz

92

Dalším návrhem minioperního repertoáru byl výběr některé z oper Bohuslava Martinů, nabídku uzavíralo dílo Malé Mahagonny 269 německého skladatele první poloviny 20. století Kurta Weila. Uvedení Weilova díla bylo plánováno ještě spolu s některým dalším, dosud nevybraným kusem.270 V pořadí druhý návrh dramaturgického plánu jiţ přišel s uvedením konkrétních děl a to s realizací hudebního dramatu Romeo a Julie 271 Jiřího Bendy a s triptychem Janáčkových děl Zápisník zmizelého, Říkadla a Concertino ve scénickém, zřejmě v pohybovém ztvárnění.272 Jedním z dalších bodů v dramaturgickém výhledu byl předběţný náčrt umělecké spolupráce operního souboru Státního divadla se současnými, především brněnskými hudebními skladateli. Jednalo se o moţnosti uvedení oper Labyrint světa Arnošta Parsche, Podivuhodná dobrodruţství Petra Schlemihla Zdeňka Pololáníka a Malý princ Miroslava Háby. Do budoucna se rýsovala spolupráce s Karlem Horkým.273 V hodnocení divadla sezóny (1976/1977) se objevil příslib realizace Banchieriho opery La pazzia senile (Stařecká pošetilost), která se měla stát součástí programu proslulého hudebního festivalu v Litomyšli, kde se také 16. 9. 1977 ve Velkém sále Smetanova domu její premiéra v českém překladu Evy Bezděkové uskutečnila.274 Necelý měsíc na to byla reprízována v brněnské Redutě v rámci vloţeného minioperního večera, kde byla uvedena spolu jiţ s dříve premiérovanými díly Odysseův návrat a Eufrides před branami Tymén Josefa Berga a

269

Z první spolupráce mezi Kurtem Weilem a Bertoltem Brechtem vzniklo dílo Mahagonny Songspiel, coţ byla amerikanizovaná podoba starého oblíbeného německého ţánru Singspiel. Pod úspěchem tohoto nevelkého dílka se K. Weil rozhodl pouţít materiály z Mahagonny Songspiel k napsání celovečerní opery Vzestup a pád města Mahagonny. Viz ROSS, Alex. Zbývá jen hluk. Nakladatelství Argo, Praha 2011, 1. vydání, str. 179. Titulem Malé Mahagonny dramaturgie brněnského divadla zřejmě nazvala první výše uvedené dílo – Mahagonny Songspiel. Toto dílo se objevilo jiţ v návrhu pro sezónu 1975/1976. 270 Archiv NDB. První předběţný návrh dramaturgického plánu na sezónu 1977/1978 – Informace o titulech, č. 16 [umělecká dokumentace], Brno, s. d. 271 S touto inscenací má Miniopera SD Brno hostovat na zahajovacím ročníku mezinárodních „Dresdner musikfestspiele“ v roce 1978. Viz Archiv NDB. Návrh dramaturgického plánu 1977/1978 s výhledem do konce r. 1978, č. 16 [umělecká dokumentace], s. d. 272 Návrh dramaturgického plánu 1977/1978 s výhledem do konce r. 1978, č. 16. 273 Dle autora dramaturgického plánu pracoval skladatel A. Parsch na první verzi díla, ve dvou následujících případech se prozatím pracovalo na základní dramaturgické koncepci a se skladatelem K. Horkým spolupracovala divadelní dramaturgie teprve na hledání aktuální látky. Viz Návrh dramaturgického plánu 1977/1978 s výhledem do konce r. 1978, č. 16. Z dramaturgického plánu nelze přesně vyčíst, jakého rozsahu a obsazení by zamýšlená díla měla být, z toho důvodu není ani zcela jasné, zda byla určena pro soubor Miniopery. 274 Fakt o uvedení opery v českém překladu vyvrátil autorce práce v rámci rozhovoru sólista Jan Hladík, dle jeho informace byla Banchieriho opera v Litomyšli uvedena v italštině.

93

s minioperou Diogenes Ilji Hurníka.275 Všechna jmenovaná díla byla společně uvedena v rámci devátého večera – Večera operních apokryfů II 7. 10. 1977 v Redutě. Informace o všech představeních jsou archivovány pod číslem 880.

5. 9. 1. Josef Berg: Odysseův návrat Inscenační tým276 dirigent............................................................Václav Nosek reţie.................................................................Milan Pásek scéna a kostýmy...............................................Karel Zmrzlý choreografie.....................................................Luboš Ogoun Role a obsazení Odysseus..........................................................Jiří Přichystal Penelopa...........................................................Něva Megová Pěvec................................................................Jan Hladík Otrokyně...........................................................Hana Michalcová

5. 9. 2. Josef Berg: Eufrides před branami Tymén Inscenační tým dirigent a reţie..................................................Václav Nosek

275

Jiţ dříve uvedená díla byla realizována v novém nastudování s novým obsazením.

276

Archiv NDB. BERG, Josef. Odysseův návrat, Eufrides před branami Tymén, HURNÍK, Ilja. Diogenes, BANCHIERI, Adriano. Stařecká pošetilost. Vydalo Státní divadlo v Brně, 7. 10. 1977 [divadelní program], č. insc. 895.

94

výprava a kostýmy............................................Karel Zmrzlý Role a obsazení Eufrides.............................................................Jiří Holešovský Mluvčí...............................................................Oldřich Slavík Trumpetista........................................................Vítězslav Jelínek

5. 9. 3. Ilja Hurník: Diogenes Inscenační tým V programu neuveden, zřejmě totoţný s inscenačním týmem předchozí opery. Role a obsazení Diogenes............................................................Jaroslav Souček Dívka.................................................................Jaroslava Janská Apollon..............................................................Vladimír Krejčík Faun……………………………………………Václav Halíř

5. 9. 4. Adriano Banchieri: La pazzia senile (Stařecká pošetilost) Skladatel, dramatik, varhaník a hudební teoretik Adriano Banchieri (*3. 9. 1568, +1634) patřil ve své době k ústředním postavám kulturního ţivota v italské Bologni. K jeho zásluhám se řadí zaloţení tamní společnosti k podpoře hudby „Accademia dei Filousi“.277 Banchieriho dílo spadá do období končící renesance a pomalu se rozvíjejícího barokního slohu na přelomu 16.

277

VESELÁ, Jana. Výročí měsíce – Adriano Banchieri. In: Zpravodaj Klubu přátel opery a baletu dále jen KPOB) při Národním divadle v Brně, 9/2013.

95

a 17. století. 278 Ve své madrigalové opeře La pazzia senile (Stařecká pošetilost) z roku 1598 vychází skladatel ze základů commedie dell´arte, opera je předvojem opery buffy. Po litomyšlské premiéře 16. 9. 1977 bylo dílo spolu s dalšími výše uvedenými tituly uvedeno 7. 10. 1977 v brněnské Redutě. V divadelním archivu jsou kusé informace o realizaci díla uloţeny ve sloţce s číslem 880.

Inscenační tým

279

dirigent..............................................................Evţen Holiš choreografie......................................................Luboš Ogoun kostýmy............................................................Josef Jelínek Role a obsazení Zpívají...............................................................Markéta Ungrová/Fussová, Něva Megová Jiří Holešovský, Zdeněk Šmukař, František Caban, Jan Hladík Mluví................................................................Oldřich Slavík

5. 10. Desátý večer Po divadelní vsuvce, kdy soubor Miniopery spolu s barokním Banchieriho dílem uvedl v rámci devátého večera nově nastudované inscenace jiţ dříve uvedených českých minioper,

278

Představení nastudované členy SD v Brně nahrál Československý rozhlas v Hradci Králové při veřejném provedení na Mladé Smetanově Litomyšli v září 1977. Katalogové číslo 1199787 Supraphon. Stařecká pošetilost [online] 2013 [cit 5. 3. 2015]. Dostupné z:

96

přikročila

dramaturgie

k

realizaci

avízovaných

operních

děl

dle

posledního

znění

dramaturgického plánu.

5. 10. 1. Jiří Antonín Benda: Romeo a Julie První inscenací, jejíţ zařazení na operní repertoár se stalo dalším uměleckým počinem v linii pokračování uvádění méně známých děl českých skladatelů klasického období, bylo hudební drama Romeo a Julie Jiřího Antonína Bendy. Uvádění titulů tohoto českého hudebního emigranta má v Brně velkou tradici, sahající aţ do konce 18. století, kdy zde byl v roce 1789 uveden jeho Dřevorubec (Der Holzhauer). O znalosti Bendových děl v Brně svědčí i fakt zdejšího inscenování jeho melodramů - Ariadny na Naxu, Médey, koncertně Pygmaliona a singspielů Walder a Romeo a Julie.280 Operní dramaturgie se o realizaci tohoto posledně jmenovaného titulu zasadila nejen pro jeho hudební stránku, důleţitý faktor ve výběru sehrála i skutečnost nezvyklého přístupu tvůrců opery k literární předloze, kterou je jedno z nejznámějších Shakespearových dramat. Libretista opery, německý básník a dramatik Friedrich Wilhelm Gotter podrobil světoznámý Shakespearův syţet razantní změně, souznějící s dobovým vkusem 18. století, dle něhoţ by měly být jevištní příběhy ukončeny šťastně. Libretista tedy ponechal pouze dějovou kostru Shakespearova příběhu, vyňal filosofické úvahy a oprostil jednotlivé, mírně pozměněné postavy své původní psychologické hloubky. 281 Na toto bezproblémové libreto, končící na rozdíl od své literární předlohy smírem a happy-endem, zkomponoval Benda hudbu plnou hravosti a lehkosti, která nezapře dobový styl italské provenience, hudbu zcela odlišnou od jeho tvorby v oblasti melodramatické.282 Premiéra tříaktového singspielu se uskutečnila 25. 9. 1776 v gothském dvorním divadle, u nás byla poprvé uvedena 5. 6. 1931 v Divadle na Vinohradech v Praze. Brněnské publikum mělo

280

PEČMAN, Rudolf. Bendův Romeo a Julie s jihoslovanským reţisérem. Program, Státní divadlo Brno, str. 326. Archiv NDB. HOLUBOVÁ, Eliška. Romeo a Julie tochu jinak. Práce, Brno, 19. 5. 1978 [výstřiţek], č. insc. 895. 282 MAJER, Jiří. Romeo a Julie v Miniopeře. Brno, 19. 5. 1978 [výstřiţek]. Archiv NDB, č. insc. 895. 281

97

první příleţitost dílo shlédnout 28. 10. 1940 v divadle Na hradbách. 283 Po mnoha letech se singspiel Romeo a Julie vrátil na brněnské jeviště, tentokrát do divadla Reduta, kde byl v českém překladu Evy Bezděkové premiérován 7. 4. 1978, znění díla z roku 1874 revidoval Václav Nosek.284 Dokumentace o opeře se nachází v archivu NDB pod číslem 895.

Inscenační tým285 reţie.......................................................................Emil Frelih asistent reţie..........................................................František Kříţ dirigent..................................................................Václav Nosek scéna......................................................................Vojtěch Štolfa kostýmy..................................................................Josef Jelínek Role a obsazení Capellet, šlechtic veronský.....................................Vladimír Krejčík Julie, Capelletova dcera..........................................Jaroslava Janská Lorenzo, Capelletův domácí kaplan.......................Jan Hladík Camilla, Capelletova sestra....................................Anna Barová Laura, Juliina přítelkyně.........................................Natalia Romanová Romeo Montecchi..................................................Oldřich Polášek Francesco, Romeův sluha.......................................Oldřich Slavík

283

Archiv NDB. HEERENOVÁ, Petra. Jiří Benda – Romeo a Juie. K premiéře miniopery Státního divadla [výstřiţek], č. insc. 895. 284 Archiv NDB. BEZDĚKOVÁ, Eva. Jiří Benda: Romeo a Julie. Vydalo Státní divadlo v Brně, 4/1978 [divadelní program], č. insc. 895. 285 Tamtéţ.

98

5. 11. Jedenáctý večer V roce 1978, v němţ uplynulo padesát let od úmrtí Leoše Janáčka (*3. 7. 1854, +12. 8. 1928), přistoupila minioperní dramaturgie v rámci připomenutí tohoto jubilea k zajímavému kroku scénického ztvárnění tří koncertních děl z vrcholného tvůrčího skladatelova období – písňových cyklů Zápisník zmizelého a Říkadla a instrumentální skladby Concertino. Tyto kompozice zřejmě nebyly skladatelem koncipovány pro jevištní ztvárnění, jejich bytostná dramatičnost a u vokálně-instrumentálních skladeb i epický ráz však poskytovaly záruku dostatečné nosnosti pro divadelní ztvárnění a tudíţ byla pro inscenátory experimentálního souboru velkou výzvou.286 Večer v brněnské Redutě zahájila Říkadla pro devět hlasů a komorní orchestr, jejich předlohou se stalo osmnáct dětských říkadel na české, moravské a jeden podkarpatský text, uveřejněných v rubrice Dětský koutek v Lidových novinách.287 Jejich první provedení zaznělo v roce 1926 v Brně. Ve stejném roce mohlo brněnské publikum poprvé slyšet i ukázku Janáčkovy instrumentální komorní tvorby a to Concertino pro klavír, dvoje housle, violu, klarinet, lesní roh a fagot. Trojici děl uváděných v rámci Janáčkova večera uzavíral cyklus dvaadvaceti písní Zápisník zmizelého pro tenor, alt, tři ţenské hlasy a klavír na text Ozefa Kaldy. První provedení tohoto písňového cyklu, někdy nazývaného i kantátou, se uskutečnilo v Brně v roce 1921. Janáčkovský večer nabídl divákům širokou paletu moţností scénického vyjádření. Zatímco Říkadla byla uvedena v herecké akci, která v kulisách evokujících rozloţené obrázkové leporelo zaplnila celou šíři divadelního jeviště, epicky nosnější kantáta Zápisky zmizelého byla předvedena pouze koncertně na divadelní forbíně před zataţenou oponou. Trojici uměleckého vjemu doplnilo ryze instrumentální Concertino ztvárněné výrazovým tancem tří sólových protagonistů na prázdné scéně, atmosféru dotvářela pouze práce se světlem.288

286

Archiv NDB. HOLUBOVÁ Eliška. Koncerty jako divadlo. Práce, Brno, 11. 5. 1978 [výstřiţek], č. insc. 896. V Janáčkově hudebním odkazu se nachází dva písňové cykly s názvem Říkadla 1, 2. Informace o tom, který cyklus byl v Miniopeře inscenován se nenachází ani v dramaturgických plánech, na internetových stránkách Archivu NDB ani v samotném programu představení. Informace je získána z dobové recenze. Viz [ph]. Kam v Brně, 10/1978. 288 HOLUBOVÁ, Eliška. Koncerty jako divadlo. 1978. 287

99

Oficiální premiéra se uskutečnila 28. 5. 1978 v Dráţďanech, předpremiéra v brněnské Redutě proběhla týden po uvedení Bendova singspielu, 14. 4. 1978. V archivu NDB se materiály k tomuto večeru nachází v obálkách s čísly 869 A, B, C.

5. 11. 1. Leoš Janáček: Říkadla Inscenační tým289 hudební nastudování..................................................Václav Nosek dirigent.......................................................................Václav Nosek reţie……………………………………………........Eva Deáková scéna...........................................................................Vojtěch Štolfa kostýmy......................................................................Josef Jelínek Účinkovali: Něva Megová, Natalia Romanová, Anna Barová, Daniela Suryová, Jiří Holešovský, Vladimír Krejčík, Oldřich Polášek, Václav Halíř, Jan Hladík.

5. 11. 2. Leoš Janáček: Concertino Inscenační tým hudební nastudování.................................................Václav Nosek dirigent......................................................................Václav Nosek choreografie...............................................................Luboš Ogoun scéna..........................................................................Vojtěch Štolfa

289

Archiv NDB. Leoš Janáček: Janáčkův večer. Říkadla, Concertino, Zápisník zmizelého. Státní divadlo v Brně, 4/1978 [divadelní program], č. insc. 896. Autor neuveden.

100

kostýmy......................................................................Josef Jelínek Tančí: Ludmila Ledecká, Dagmar Maštalířová, Václav Kuropata.

5. 11. 3. Leoš Janáček: Zápisník zmizelého Inscenační tým hudební nastudování..................................................Václav Nosek dirigent.......................................................................Václav Nosek scéna...........................................................................Vojtěch Štolfa kostýmy.......................................................................Josef Jelínek Zpívají: Vilém Přibyl, Daniela Suryová, Něva Megová, Natalia Romanová, Anna Barová

5. 12. Dvanáctý večer – sezóna 1978/1979 V úspěšně zavedené linii uvádění soudobé české i světové komorní operní tvorby pokračovala dramaturgie i v nastávající divadelní sezóně 1978/1979. V divadelním archivu je uloţeno více uměleckých dokumentů, týkajících se dalších repertoárových návrhů. Prvním z nich je přípravný návrh, který zahrnuje nejen činnost divadelní, ale i chystanou programovou koncepci blíţe nespecifikovaného hudebního tělesa. Návrh byl zhotovený pro schůzi kulturní komise KV KSČ ze dne 12. 4. 1978. Pro Minioperu je zde navrţeno ke schválení několik titulů. Prvním aspirantem v zařazení na minioperní repertoár se stala komorní jednoaktovka skladatele Ivana Spasova Ţeny. Opera o úloze ţeny ve společnosti byla zkomponována na text pokrokové chilské básnířky Gabriely Monstrálové. Druhým titulem, pro nějţ se dramaturgie rozhodovala, bylo jiţ po několikráte navrhované dílo Arnolda Schönberga – kantáta Měsíční Pierot pro ţenský hlas a komorní orchestr. Tvůrci chtěli tuto kompozici, která se řadí mezi základní díla hudby 20. století, ve scénickém ztvárnění přiblíţit současnému divákovi. 101

Jednoaktová opera v podobě divadelní klauniády Začarované pulty řeckého skladatele Arghirise Kounadise na text rakouského komika K. Valentina se v návrzích dramaturgů rovněţ objevila jiţ po několikáté. K tvorbě brněnských současných skladatelů Miloše Štědroně a Arnošta Parsche se dramaturgie obrací v podobě moţnosti realizace jejich komorních děl. Potíţe s domácností je komické intermezzo Miloše Štědroně na vlastní text, inspirovaný příběhem z Beethovenova soukromého deníku. Rovněţ na Štědroňův text byla skladatelskou dvojicí Parsch – Štědroň zkomponována

komorní

opera

Indiáni,

tématem

jejího

libreta

se

stala

likvidace

severoamerických Indiánů vládou USA v 60. a 70. letech 18. století. Poslední alternativou obohacení repertoáru byla komorní opera Císař z Atlantidy Viktora Ullmanna na libreto Petra Kieu. Opera vznikla za druhé světové války v terezínském koncentračním táboře.290 Tituly zamýšlených děl v dalším Návrhu dramaturgických plánů byly shodné s tituly navrţenými v předchozím dokumentu. Jedinou změnou bylo uvedení jiného názvu pro intermezzo Miloše Štědrotě. Zde se jeho dílo nachází pod pojmenováním Malé starosti velkého skladatele.291 Ve třetím dodatkovém dokumentu pro plánování nové sezóny byly otištěny další eventuální alternativy repertoáru dvanáctého večera. Na prvním místě to byla inscenace výše uvedeného díla brněnského skladatele Miloše Štědroně Kuchyňské starosti, zcela nově byla na soupis zařazena komorní opera Inzerát Václava Felixe na libreto Zbyška Malého, řešící aktuální problematiku bytové otázky. Dalším novým titulem, který se v plánech objevil, byla opera Malý princ skladatele Miroslava Háby, zkomponovaná na vlastní libreto dle stejnojmenné knihy A. de Saint-Exupéryho. Stejně jako v obou předchozích návrhových dokumentech uzavírala výčet zamýšlených představení Ullmannova opera Císař z Atlantidy.292

290

Archiv NDB. Příprava dramaturgického plánu divadel a koncertních plánů hudebních těles na sezónu 1978/1979, č. 17 [umělecká dokumentace], Brno, 12. 4. 1978. Operu Císař z Atlantidy, pro jejíţ “antiautoritativní myšlenky“ obsaţené v libretu byli její autoři popraveni, objevil anglický dirigent Kerry Woodword. Jeho zásluhou byla uvedena na festivalu ve Spoletu. Viz Tamtéţ. 291 Archiv NDB. Návrh dramaturgického plánu Státního divadla v Brně na rok 1978 – 1979, č. 17 [umělecká dokumentace] s. d. 292 Archiv NDB. Dodatek k dramaturgickému plánu na sezónu 1978/1979 č. 17 [umělecká dokumentace] s. d.

102

Dvanáctý večer Miniopery byl nakonec sloţen z aktuálních novinek české operní lieratury. V rámci brněnského festivalu soudobé hudby byla v Redutě uvedena operní dílka Kuchyňské starosti Miloše Štědroně, Inzerát Václava Felixe a Malý princ Miroslava Háby. Předpremiéru minioper mohli diváci shlédnout na scéně Reduty 11. 4. 1979, 293 premiéry 294 se konaly 25. 4. 1979 tamtéţ. Dokumentace o dílech je archivována pod čísly 920 A, B, C.

5. 12. 1. Miloš Štědroň: Kuchyňské starosti Významný soudobý skladatel, libretista a muzikolog v jedné osobě, další vynikající „musicus poeticus“ dnešní doby Miloš Štědroň (*9. 2. 1942) zkomponoval svoje hudební intermezzo Kuchyňské starosti na motivy příběhu, pocházejícího z Beethovenových konverzačních sešitů.295Tato miniopera je první částí zamýšleného třídílného cyklu – celovečerní opery o Beethovenovi. Stejně tak jako traktovaný text, rozdělený do dvou rovin dialogů – rozpravy Mistra se známou paní, kterou neustále narušuje štěbetání dvou sluţebných v rakouském dialektu, můţeme charakterizovat i hudební stránku díla jako perfektně poskládanou koláţ, sestávající z prvků lidové hudby s pasáţemi evokujícími Beethovenův sloh a klasicistní dobu Vídně na začátku 19. století.296 Zápletku operní skeče tvoří kontrast zaloţený na jemném humoru, kontrast Beethovenovy geniality s jeho všedními starostmi v domácnosti. Touto kompozicí se skladatel pokusil o novou formu komické opery.297

Inscenační tým298 reţie............................................................Alena Vaňáková/Dopitová 293

Archiv NDB. Miniopera. Vydalo Státní divadlo v Brně. Brno, 4/1979 [divadelní program], č. insc. 920. Autor neuveden. 294 V divadelním programu těchto tří minioper, uloţeném v archivu NDB je rukou vepsaná informace s poznámkou“ dle ústního sdělení V. Noska ze den 6. 5. 1979“, o konání Štědroňových Kuchyňských starostí a Hábova Malého prince v původní premiéře, zatímco miniopera Inzerát Václava Felixe byla uvedena v prvním jevištním provedení. Viz Miniopera. [divadelní program], 4/1979. 295 Beethovenovy konverzační sešity uveřejnil v brněnském hudebním časopie Opus musicum muzikolog Rudolf Pečman. Viz [tch]. Československé a světové premiéry minioper. KAM v Brně, 12. 4. 1979 str. 4, č. insc. 920. 296 Archiv NDB. FIALA, Petr. Miniopery současných skladatelů. Mladá fronta, Brno, 27. 4. 1979, č. insc. 920. 297 Archiv NDB. Premiérové zprávy [umělecká dokumentace]. Státní divadlo v Brně, 4/1979. Autor neuveden. 298 Miniopera [divadelní program], 1979.

103

dirigent.......................................................Evţen Holiš scéna...........................................................Vojtěch Štolfa kostýmy......................................................Alois Vobejda Role a obsazení Skladatel......................................................Richard Novák Paní..............................................................Anna Barová 1. sluţka.....................................................Jiřina Heidingerová 2. sluţka.....................................................Jiřina Přívratská

5. 12. 2. Václav Felix: Inzerát Autor komické hříčky Inzerát Václav Felix (*29. 3. +28. 7. 2008) je jediným mimobrněnským skladatelem, který svým dílem přispěl k náplni dvanáctého večera. Další drobnou odlišností je fakt, ţe praţský skladatel v tomto případě není sám autorem libreta. O to se na téma řešení dosti frekventovaného dobového nešvaru – sloţité otázky bytové situace a úplatkářství postaral Zbyšek Malý. A do třetice, jak jiţ bylo výše uvedeno v poznámkovém aparátu, tato miniopera je ze tří uvedených jediná, která v brněnské Redutě nezazněla v původní premiéře, ale v prvním jevištním provedení. Její koncertní premiéra byla uskutečněna jiţ dříve při příleţitosti skladatelových padesátin.299 Tato vskutku velmi úsporná miniopera je postavena na pouhých třech aktérech, z nichţ jeden, vlastně jedna – klavíristka, je nejen dramatickou postavou, ale zároveň také jedinou realizátorkou hudební podstaty díla. Klavírní hra je zde totiţ jediným muzikálním aparátem.300 Vtip celé opery je zaloţen na nápadu konfrontace hrající klavíristky se zpívající sopranistkou. Humorná situace je posílena faktem, ţe roli pianistky alias tety Zdeny ztvárnil muţ v převleku. 299

Archiv NDB. [tch]. Československé a světové premiéry minioper. KAM v Brně, 12. 4. 1979, str. 5 [výstřiţek], č. insc. 920. 300 Premiérové zprávy [umělecká dokumentace], 1979.

104

Inscenační tým301 reţie.............................................................Alena Vaňáková/Dopitová scéna............................................................Vojtěch Štolfa kostýmy.......................................................Alois Vobejda Role a obsazení Marie............................................................Libuše Bartošková Libuše...........................................................Daniela Suryová Zdena............................................................Pavel Kuchař

5. 12. 3. Miroslav Hába: Malý princ Trojici komorních oper uzavřelo dílo ze zcela jiného okruhu syţetu i hudebního zpracování. Malý princ je operní prvotinou brněnského skladatele Miroslava Háby (*1935). Prvotinou je ale i v rovině autorství libreta, které Hába zpracoval na motivy světoznámé kniţní předlohy – románu Malý princ Antoina de Saint-Exuperyho. Autor se při psaní libreta vydal nesnadnou cestou. Při zachování hlubokého, psychologického, etického a poetického rámce kniţní předlohy se pokusil vměstnat všechny důleţité scény literárního díla do poměrně krátkého textu, uzpůsobeného do prologu a osmi působivých obrazů.302 Autor tímto dílem, které lze rovněţ nazvat scénickou lyrickou kantátou, 303 navázal na expresivní typ hudebního divadla, v němţ jedním z vyjadřovacích výrazových prostředků autora v tomto pokusu o novodobou operní formu bylo vynechání operního dialogu.

304

Vznik tohoto díla byl inspirován samotnou existencí

Miniopery.

301

Miniopera [divadelní program], 1979. [aá]. Premiéry brněnské Miniopery. Opus musicum, Brno 1979. 303 Archiv NDB. [ant]. Vesele i váţně. Svobodné slovo, Brno, 5. 5. 1979 [výstřiţek], č. insc. 920. 304 Divadelní dramaturgie se k uvedení tohoto díla vyjádřila ve smyslu dání příleţitosti talentovaným tvůrcům k prezentaci mimořádně humanistické hodnoty námětu, který „skladatel vyuţívá ve zhuštěné formě k plnému vyznání ideového poslání“. Viz Premiérové zprávy [umělecká dokumentace], 1979. 302

105

Inscenační tým305 reţie..............................................................Luboš Ogoun dirigent.........................................................Evţen Holiš scéna............................................................Vojtěch Štolfa kostýmy........................................................Alois Vobejda Role a obsazení Malý princ.....................................................Markéta Fussová Květina – Liška.............................................Jaroslava Janská Král – Opilec.................................................Josef Klán Bankéř – Lampář...........................................Jiří Holešovský Had................................................................Jan Hladík Letec..............................................................Jiří Přichystal

5. 13. Třináctý večer – sezóna 1981/1982 Začátkem osmdesátých let se produkce Miniopery značně zbrzdila. Zatímco v entuziastických začátcích existence souboru bývaly uváděny i tři premiéry za sezónu, nyní se časové prodlevy mezi nimi začaly prodluţovat. Za tuto situaci mohlo zřejmě maximální vytíţení sólistického souboru na dvou scénách. Práce v komorním studiu „navíc“ moţná ani nepřinášela tvůrčímu týmu takové ohlasy ze stran publika a odborné kritiky, jaké jim skýtaly role a příleţitosti na velké operní scéně. Dalším faktorem, který výrazně ovlivnil minimalizaci činnosti souboru, byl plánovaný odchod Václava Noska z Brna do nového angaţmá, které mu nabídla naše první scéna – praţské Národní divadlo. 305

Archiv NDB. Miniopera. Státní divadlo v Brně, 4/1979 [divadelní program], č. insc. 920. Autor neuveden.

106

V dramaturgickém plánu pro následující operní sezónu 1979/1980 nebyla o minioperním repertoáru ţádná zmínka, o komorním souboru se nepíše ani v plánu sezóny další. Pro operu jsou připravené dva polovečerní tituly – Manţelské kontrapunkty J. Pauera a některé z děl J. Berga, další eventualitou byla Ţenitba B. Martinů. Tyto tituly by mohly být vhodnými adepty pro komorní zpracování.306 Konečně další dramaturgický plán jiţ opět uveřejňuje souhrn nabízených moţností produkce komorního souboru. Pro sezónu 1981/1982 bylo naplánováno uvedení opery Roberta Kurky Dobrý voják Švejk, v dalších sezónách se, dle optimálních provozních moţností, nabízel tento výběr repertoáru: Demofoonte Josefa Myslivečka nebo tři moţné eventuality z hudebnědramatické tvorby Bohuslava Martinů – opery Ţenitba, Čím lidé ţijí a Dvakrát Alexandr. V nabídce dále figurovaly moţnosti uvedení některé z barokních oper, zatím v nekonkrétních obrysech bylo pomýšleno i na původní českou tvorbu.307

5. 13. 1. Claudio Monteverdi: Korunovace Poppey Divadelní dramaturgie se tentokrát shlédla v nabídce moţnosti uvedení barokního díla.308 Korunovace Poppey je poslední operou tehdy pětasedmdesátiletého Claudia Monteverdiho (*15. 5. 1567, +29. 11. 1643). Toto Mistrovo epochální dílo na libreto G. F. Busenella, od jehoţ benátské premiéry uběhlo bezmála 400 let, předznamenává typ sólistické opery, k níţ směřoval dějinný vývoj.309 Originální partitury děl z tohoto období spočívají většinou v zápisu zpěvních hlasů, orchestrálních čísel a číslovaného basu. Jejich novodobá interpretace proto většinou předjímá 306

Archiv NDB. Návrh dramaturgického plánu SD v Brně na sezónu 1980/1981, č. 19 [umělecká dokumentace]. Bez uvedení autora i datace. V červnu roku 1981 byly na jevišti v rámci jednoho večera uvedeny díla Orffova Carmina burana a Johanes doktor Faust J. Berga. Představení nebyla uvedena v rámci Miniopery. Viz NOVÁKOVÁ, Jitka. Soupis premiér NDB. Archiv NDB [online]. 2014 [cit. 6. 3. 2015]. Dostupné z: 307 Archiv NDB. Střednědobé plány souborů SD v Brně na období 1981 – 1985, č. 20 [umělecká dokumentace], str. 4. Bez uvedení autora, s. d. 308 Je s podivem, ţe v rámci Miniopery nebylo nikdy uvedeno ţádné z děl Josefa Myslivečka, ač byly vícekrát zahrnuty do předběţných plánů, neboť bylo všeobecně známo, ţe tento autor byl Noskovou velkou láskou. Viz kapitola Václav Nosek. 309 Archiv NDB. NYKODÝMOVÁ, Z. K preniéře opery Státního divadla. C. Monteverdi: Korunovace Poppey. Kam V Brně, 9/1981 [výstřiţek], č. insc. 984.

107

nutnost úpravy partitur, neboť vydání se cestou historičnosti a uvádět dílo bez úpravy by v dnešní době zřejmě znamenalo značné riziko spojené s potíţemi reprodukčního rázu. Inscenátoři těchto děl se proto při jejich realizaci raději ubírali cestou úpravy starých původních partů. Tuto eventualitu zvolili i brněnští inscenátoři, kteří uvedli Monteverdiho slavnou Poppeu v úpravě z roku 1936, jejímţ autorem byl skladatel Ernst Křenek. Ten přinesl do opery svůj osobitý vklad, čímţ se do jím „převyprávěného“ díla vnesla i jistá stylová dvojdomost – baroko přetlumočené dvacátým stoletím.310 Dnes se zřejmě jiţ nedopátráme informace, proč byla zvolena právě tato Křenkova úprava, navíc v situaci, kdy se přímo v Brně Monteverdiho dílem podrobně zabýval skladatel Miloš Štědroň. Pro vysvětlení se nabízí jistá okolnost plynoucí z experimentálního charakteru minioperního souboru a jiţ zavedeného soudobého pohledu na stará díla, pro nějţ byla moderní Křenkova úprava nanejvýš příhodná. Premiéra opery v českém překladu Evy Bezděkové se uskutečnila 30. 10 1981 v Redutě.

Inscenační tým311 reţie........................................................Alena Vaňáková/Dopitová dirigent...................................................Václav Nosek asistent dirigenta.....................................František Sonek choreografie............................................Rudolf Karhánek scéna.......................................................Vojtěch Štolfa kostýmy...................................................Inez Tuschnerová sbormistr..................................................Josef Pančík Role a obsazení Poppea.....................................................Jitka Pavlová 310

Archiv NDB. [JF]. Událost v Miniopeře. Brněnský večerník, 3. 11. 1981 [výstřiţek], č. insc. 984. ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Korunovace Poppey, č. insc. 984. Archiv NDB [online] 2006 – 2014 [cit 7. 3. 2015]. Dosupné z: 311

108

Nero.........................................................Josef Škrobánek Oktavia....................................................Anna Barová Ottone.......................................................Jan Hladík Senecca.....................................................Josef Klán Drusilla.....................................................Michaela Rácová Arnalta......................................................Daniela Suryová Kapitán.....................................................Stanislav Bechynský První voják...............................................Jiří Holešovský Druhý voják.............................................Jiří Bar Pallas........................................................Jarmila Palivcová

Hodnocení díla vedením divadla Součástí dramaturgického plánu pro sezónu 1982/1983 bylo hodnocení představení předešlého večera – Monteverdiho Korunovace Poppey. Z dokumentace je patrné vyjádření spokojenosti ze stran vedení divadla nad uvedenou operou, jeţ měla informovat operní publikum o počátcích opery a zdůraznit styčné body z doby vzniku díla a současnosti, které přiblíţily toto vzácné dílo historie opery dnešnímu divákovi.312

5. 14. Čtrnáctý večer – sezóna 1982/1983 Hlavní pozornost v dokumentu dramaturgie pro rok 1982/1983 byla věnovaná blíţícímu se Roku české hudby (1984), v němţ by Miniopera měla v rámci své obnovené činnosti zaujmout

312

Archiv NDB. Dramaturgický plán na sezónu 1982/1983, č. 22 [umělecká dokumentace]. Bez uvedení autora, s. d.

109

komickou operou Dobrý voják Švejk Čechoameričana Roberta Kurky. V dalších sezónách se měl komorní soubor dále ubírat nastolenou cestou uvádění děl z období předklasického a barokního a nadále se věnovat prosazování soudobých děl. Zvláštní pozornost měla být věnována dílům Bohuslava Martinů.313

5. 14. 1. Robert Kurka: Dobrý voják Švejk Jedním z článků řetězu příprav oslav stoletého trvání českého divadla v Brně bylo uvedení opery Dobrý voják Švejk amerického skladatele českého původu Roberta Kurky (*22. 12. 1924 Illinois, +12. 12. 1957 New York). K začlenění díla do repertoáru zcela určitě přispěl nemalou měrou i fakt blíţícího se výročí stého narození Jaroslava Haška, autora světoznámého antimilitaristického románu o dobrém vojáku Švejkovi. Románová předloha se stala podkladem pro libreto Kurkovy stejnojmenné opery. 314 Vedle četného ztvárnění Haškovy literární předlohy na filmovém plátně a na činoherních jevištích se Švejk ocitl na „váţné“ operní scéně. Po svém prvním sovětském „zopernění“ se tohoto světoznámého tématu ujal potomek amerických Čechů, skladatel Robert Kurka. Milhaudův ţák Kurka se rozhodl pro napsání této opery, která by se dala charakterizovat jako přechodná

forma

totálního

divadla

kolísajícího

mezi

moderní

operou

a muzikálem po dokončení své orchestrální suity Dobrý voják Švejk v roce 1952. 315 Světová premiéra stejnojmenné opery se za iniciativy a pomoci krajanských sdruţení konala v New York City Central Opera nedlouho po předčasné skladatelově smrti. Evropská premiéra díla se uskutečnila v Dráţďanech a posléze i v proslulé komické opeře v Berlíně. 316 U nás byla tato antimilitaristická operní groteska uvedena poprvé v roce 1960 v Plzni a brzy pak v Ústí nad Labem.317

313

Tamtéţ. Archiv NDB. STŘELCOVÁ, Stanislava. Dobrý voják Švejk. Vydalo SD v Brně, 9/ 1982, [divadelní program], č. insc. 1008. 315 Archiv NDB. Pávek, Josef. Dobrý voják Švejk operně. G 83, Praha, 3/1983 výstřiţek, č. insc. 1008. 316 ZÖCHLING, Dieter. Rolf Liebermann se vyzná v opeře. In: Kronika opery. Odehnal, Ivo (red). Fortuna Print Praha, spol. s. r. o., 1999 str. 518. 317 Archiv NDB. Pávek, Josef. Dobrý voják Švejk operně. G 83, Praha, 3/1983 výstřiţek, č. insc. 1008. 314

110

Výborný libretista Lewis Allan, činný téţ jako skladatel, dokázal při nezbytném zestručnění Haškovy geniální literární předlohy zachovat technikou filmových záběrů a televizních střihů vše podstatné – dějové pásmo, alarmující protest proti šílenství války ve zdánlivě prostých, ale filozoficky podbarvených situacích. Zachována byla i galerie postav, ať uţ to byly lidové figurky nebo reprezentanti chátrající mašinerie rakousko-uherského mocnářství. To vše se mu vkusně a bez přílišného okleštění syţetu podařilo vměstnat do dvou dějství po sedmi obrazech s prologem a epilogem. O vystihující český překlad se postaral Ivo T. Havlů.318 Tak trochu křenkovsky laděná opera se vyznačuje dobře zvládnutou praxí amerického hudebního divadla a dosti neobvyklou instrumentací, která je zaloţená na dechové harmonii (není známo, na kolik je opera dílem skladatele, který se premiéry nedoţil a na kolik dílem Hershy Kaya, který operu dokončil podle autorizovaného klavírního výtahu).319 Zdánlivě jednoduchá a energická instrumentace Kurkovy hudební řeči je charakterizována spojením stylu songu amerického muzikálu s ozvěnou německé expresionistické opery, místy připomíná Stravinského a její strohost a odromantizování evokují prvky neoklasicismu.320 K přednostem Kurkovy hudební faktury patří i typicky česká melodická invence inspirovaná lidovými popěvky a tanci.321 Brněnská premiéra opery se konala 26. 9. 1982 v divadle Reduta, dokumentace o díle je archivována pod číslem 1008.322

Inscenační tým323 dirigent.........................................................................Evţen Holiš

318

Archiv NDB. PÁVEK, Josef. Operní dobrý voják Švejk v Brně. Rudé právo, 14. 12. 1982 [výstřiţek], č. insc. 1008. 319 Archiv NDB. [šem]. Operní Švejk v Brně. Zemědělské noviny, Praha, 18. 10. 1982 [výstřiţek], č. insc. 1008. 320 Archiv NDB, Čech, Vladimír. Invenčné dielo – svieţa inscenácia. Na margo premiéry Dobrého vojaka Švejka v Brně, s. d. [výstřiţek], č. insc. 1008. 321 PÁVEK, Josef. Operní dobrý voják Švejk v Brně. Práce, Brno, 24. 11. 1982. 322 Brněnská Miniopera se s Kurkovou operou zúčastnila III. celostátní přehlídky hudebně - zábavného divadla v Olomouci, pořádanou Svazem československých dramatických umělců. Viz Archiv NDB. Přehlídka hudebních scén. Lidová demokracie, Praha, 5. 2. 1983 [výstřiţek], insc. č. 1008. 323 Archiv NDB. STŘELCOVÁ, Stanislava. Dobrý voják Švejk [divadelní program], č. insc. 1008.

111

reţie..............................................................................Alena Vaňáková výtvarník......................................................................Vojtěch Štolfa kostýmy........................................................................Alois Vobejda choreografie..................................................................Luboš Ogoun sbormistr.......................................................................Josef Pančík hudební příprava...........................................................František Sonek, Milada Březinová, Pavel Kuchař asistent reţie..................................................................Jiří Bakala asistent choreografie.....................................................Olga Mikulicová Role a obsazení Josef Švejk.....................................................................Josef Veverka Český pán (Prolog), Policejní rada, 3. psychiatr, Hlas psa, Vodička............................................................Jan Hladík Palivec, Plukovník von Zillergut, Generál von Schwarzburg, Pan Kákonyi....................................................................Václav Halíř 1. psychiatr, 1. lékař, Katz...............................................Vladimír Krejčík Bretschneider, Sanitní poddůstojník, pan Wendler, Vaněk..................................................................................Jiří Holešovský 2. psychiatr, 2. lékař, Grunstein, nadporučík Lukáš...............................................................František Caban Paní Müllerová, Katy Wendlerová.....................................Natalia Romanová

112

Baronka von Botzenheim, Paní Kákonyiová.....................Daniela Suryová 1. vězeň, 1. simulant...........................................................Bohumír Kurfürst 2. vězeň, 2. simulant...........................................................Josef Kovář 3. vězeň, 3. simulant...........................................................Aleš Šťáva 4. vězeň, 4. simulant...........................................................Pavel Polášek Souchotinář, simulující tuberkulózu...................................Václav Bělský Johan, Ministrant, Fotograf.................................................Jiří Amerling Kamelot, Pes, Přednosta stanice..........................................Emanuel Fišer Vězňové, simulanti, vojáci, barončina druţina, hosté hospody U černého beránka, dozorci, zatčení, ošetřovatelé, chovanci blázince, dav – členové baletu a sboru SDB.

5. 15. Patnáctý večer – sezóna 1984/1985 Náhled do dramaturgického plánu V dramaturgickém plánu pro sezónu 1984/1985 nebylo ţádné plánování spojené s činností experimentálního studia, následující dokument pro sezónu 1985/1986 obsahoval v kapitole s hodnocením uplynulého roku malou poznámku s pouhým konstatováním faktu pravděpodobného uvedení Cimarosovy opery Il matrimonio segreto (Tajného manţelství).324

5. 15. 1. Domenico Cimarosa: Il matrimonio segreto (Tajné manželství) Po tříleté přestávce se soubor brněnské Miniopery opět přihlásil ke slovu, tentokrát se skvělou buffo-operou Il matrimonio segreto (Tajné manţelství) jednoho z posledních 324

Archiv NDB. Dramaturgický plán pro sezónu 1985/1986, č. 25 [umělecká dokumentace]. Autor neuveden, s. d.

113

představitelů generace neapolské školy, Mozartova současníka Domenica Cimarosy (*1749, +1801). Premiéra pojednávané opery měla ve Vídni v roce 1792 takový frenetický úspěch, ţe dílo muselo být bezprostředně ještě ten večer opakováno. Cimarosa napsal celkem 64 oper, polováţná opera Il matrimonio segreto je zřejmě jeho dílem nejţivotnějším. Skladatel zde mistrně navázal na vídeňskou tradici, jeho buffa inklinuje k čistému komickému vyjádření bez obhroublé a prvoplánové situační komiky, kterou se dříve někdy reprezentovaly jednak italská intermezza, jednak severoněmecké singspiely. Cimarosova opera je svěţí, ţertovné, rokokově hravé jevištní dílo čerpající ze soudobého měšťanského prostředí, nepostrádající rysy satiry a společenské kritiky.325Úspěšná Cimarosova opera byla poslední uměleckou produkcí organické sloţky opery Státního divadla v Brně – komorního ansámblu Miniopery. Veškerá díla světové provenience byla vţdy uváděna v kvalitním českém překladu, čehoţ byl Václav Nosek zatvrzelým příznivcem a zastáncem. Il matrimonio segreto tak získalo, ač bylo kusem posledním, prvenství v tom, ţe bylo – k velké Noskově nelibosti uvedeno v italském originále.326 Premiéra opery se uskutečnila 26. 6. 1985 na jevišti brněnské Reduty, dokumentační materiál o inscenaci se nachází v archivu NDB pod číslem 1084.

Inscenační tým327 reţie......................................................................Alena Vaňáková/Dopitová asistent reţie.........................................................Mojmír Starý dirigent.................................................................Evţen Holiš asistent dirigenta..................................................František Sonek pohybová spolupráce...........................................Jiří Kyselák 325

Archiv NDB. ČECH, Vladimír. Tajné manţelství po italsku. Rovnost, 2. 7. 1985 [výstřiţek]. Informace je získaná z e-mailu od Aleny Vaňákové ze dne 4. 8. 2014, adresovaného autorce práce. 327 ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Tajné manţelství (Il matrimonio segreto), 4. insc. 1084. Archiv NDB [online] 2006 – 2014 [cit 9. 3. 2015]. Dostupné z: 326

114

scéna....................................................................Vojtěch Štolfa kostýmy................................................................Josef Jelínek Role a obsazení Geronimo, bohatý kupec......................................Jan Hladík Elisetta, dcear Geronimova..................................Natalia Romanová Carolina, dcera Geronimova................................Naďa Patriková-Haanová, Markéta Ungrová / Fussová Fidalma, sestra Geronimova, bohatá vdova........................................................Anna Barová Paolino, účetní u Geronima..................................Zdeněk Šmukař Hrabě Robinson....................................................Richard Haan

5. 16. Noskova úvaha o možnosti vzniku Miniopery II Při rekapitulaci všech minioperních počinů nutně vyvstává na mysl otázka, zda by bylo moţné soubor stejných kritérií zaloţit a udrţet při ţivotě i v dnešní době. Polemiku na téma znovuvytvoření Miniopery II podnítil svými úvahami sám Václav Nosek, který se v polovině devadesátých let – v době své působnosti v Komorní opeře JAMU, touto myšlenkou zabýval. Za jakých podmínek by bylo moţné navázat na ukončenou činnost Miniopery a vytvořit Minioperu II? Nosek ve svých poznámkách spekuloval o spolupráci rozhlasu a televize, leč viděl v nich díky nezájmu z jejich strany pouze negativa. Jiskřička naděje zbývala v zajištění sponzorů. V souvislosti s nimi ve svých psaných poznámkách zmiňoval Mezinárodní brněnské výstavní veletrhy. Zde by mohla ţádost dopadnout na úrodnou půdu. Výstaviště by mohlo podpořit kulturu, protoţe divadlo a hudba jsou fenomény vskutku mezinárodní a navíc se v těchto prostorách nachází divadlo, takţe by bylo kde hrát! Dalším Noskovým tipem byla tehdejší brněnská Lachema, v níţ měl zřejmě svoje příznivce, ve svých úvahách vzpomněl i na 115

bývalé spolupracovníky z Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. A co garance uměleckých škol? JAMU? Konzervatoř? Uvaţoval i o různých, blíţe nespecifikovaných grantech a nadacích. Jako velmi reálná se Noskovi zdála představa integrace nové Miniopery k Divadlu Husa na provázku. Ale v jaké formě? Zde Václav Nosek zdůrazňuje nutnost počáteční konzultace s Milošem Štědroněm. Dnes je jiţ dávno patrné, ţe tyto zamýšlené Noskovy „námluvy“ nevyšly a zůstaly, ţel, pouze na papíře, zaloţeném v divadelním archivu.328 Pokusme se na základě těchto úvah vytvořit hypotézu, za jakých okolností by v Brně mohl existovat soubor s parametry Noskova bývalého minioperního studia. Podobně koncipovaný a programově laděný paralelní komorní soubor s velkou operní scénou by kromě nezbytných finančních prostředků vyţadoval velký časový prostor, stálý sólistický ansámbl, ale především osobnost dramaturga, která by vytvořila dlouhodobě promyšlenou dramaturgickou koncepci. Vrátíme-li se k posledně jmenovanému předpokladu, je nutné si uvědomit, ţe Václav Nosek spolu s šéfem opery Františkem Jílkem zastávali svoje funkce v divadle plných třicet let, měli tedy potřebné časové i provozní podmínky pro naplnění své zamýšlené, dlouhodobé koncepční linie. Sólistický ansámbl byl v 70. letech tak početný, ţe zúčastnění aktéři mohli účinkovat na obou domácích operních scénách. V brněnském divadle se za posledních dvacet let vystřídala celá řada uměleckých šéfů, s nimiţ většinou přicházeli a odcházeli různí dramaturgové, dirigenti, pěvci, reţiséři, choreografové i výtvarníci. Také dnešní kmenoví sólisté mají většinou umělecké závazky i v jiných divadlech v tuzemsku a v zahraničí. Mohl by se za dnešních podmínek ze středu brněnského operního ansámblu vyčlenit a ustanovit nový komorní soubor s parametry Noskova experimentálního studia? Odpověď na tuto otázku by byla v současné době zřejmě záporná. Nicméně velmi pozitivním konstatováním je, při nahlédnutí do repertoáru uplynulých sezón NDB, ţe brněnská opera se nadále snaţí o uvádění děl v duchu operního pokroku, čili v duchu Noskovy nastolené koncepce i bez zastřešujícího ansámblu. Domovskou scénou těchto inscenací je opět komornější prostředí Reduty, jejíţ celková rekonstrukce nově nabídla tvůrcům kromě klasického jeviště i prostor koncertního sálu a moderního foyeru. Na inscenacích se podílejí jak umělci z NDB, tak i mimodivadelní tvůrci a aktéři. V první dekádě nového tisíciletí hostila Reduta opět díla Bohuslava Martinů, konkrétně Slzy noţe, Kuchyňskou 328

Archiv NDB. NOSEK, Václav. Úvahy, osobní sloţka Václav Nosek, nečíslováno.

116

revue, Podivuhodný let a Ţenitbu (2009). Nového nastudování se dočkal i tehdejší první minioperní titul – Příběh vojáka I. Stravinského (2005). V rámci Večera terezínských skladatelů byla uvedena díla Brundibár Hanse Krásy a Tři hebrejské chlapecké sbory Viktora Ullmanna (2006). Prvního provedení v českém jazyce se dočkala opera Deník Anny Frankové G. Frida, v roce 2009 mohlo operní publikum shlédnout Krásku a zvíře Philipa Glasse. V následující sezóně zazněla světová premiéra původní verze Janáčkovy Šárky, světových premiér se na scéně Reduty dočkala i další díla soudobých skladatelů – La Dafné Tomáše Hanzlíka a Víta Zouhara a Alice in Bed z tvůrčí dílny Ivo Medek – Markéta Dvořáková. Opera pro děti Papageno hraje na kouzelnou flétnu Eberharda Streula měla premiéru v roce 2011, o rok dříve hostila Reduta Haydnova Lékárníka.

329

Dalším nositelem a udrţovatelem tradice uvádění méně známých

komorních děl malých forem je i nadále komorní studio JAMU. K tématu obnovy klasického a propagování novodobého operního odkazu se v brněnském prostředí jiţ skoro dvě desetiletí hlásí nezávislý soubor profesionálních hudebníků a zpěváků „Ensemble Opera Diversa“, zaloţený v roce 1999. Domovskou scénou tohoto uměleckého seskupení se staly prostory divadla Reduta. Rozsah repertoáru, dle souborem uváděných informací, sahá od klasiky aţ po současná operní díla, zastoupená především tvorbou dvojice zakladatelů Opery Diversy – Ondřeje Kyase a Pavla Drábka. Ansámbl se cíleně zaměřuje na uvádění komorních minioper, základ repertoáru tvoří jiţ výše zmíněná autorská tvorba z umělecké dílny Kyas – Drábek. Ze současné operní literatury byla Operou Diversou uvedena i díla „spřízněných“ skladatelů Miloše Štědroně, Ivo Medka, Aloise Piňose a Lukáše Sommera.330 Na první pohled se zdá, ţe tento soubor by mohl být skutečným následníkem původní Miniopery, jeho zaloţení tak bylo zřejmě původně zamýšleno. Jejich rozdílnost však spočívá v přístupu k výběru repertoáru, neboť zatímco Miniopera uváděla díla starých mistrů a opery soudobé i světové operní literatury, velmi zásluţná a přínosná činnost Opery Diversy stojí víceméně na pilířích původní autorské tvorby svých zakládajících členů. Dále je zde markantní rozdíl v samotné organizaci souborů. Zatímco soubor Miniopery byl, coby umělecká odnoţ velkého operního ansámblu, vytvořen ze svého středu tvůrců a aktérů Státního divadla,

329

NOVÁKOVÁ, Jitka. Soupis premiér NDB. Archiv NDB [online]. 2014 [cit. 25. 8. 2014]. Dostupné z: . 330 Opera Diversa [online] 2013 [cit. 10. 3. 2015]. Dostupné z:

117

poloprofesionální Opera Diversa pracuje nezávisle na Janáčkově opeře, není součástí souboru dnešního NDB.331

331

Blíţe se ke koncepci nastolené Minioperou dostal praţský avantgardní soubor Opera Furore, který byl z iniciativy scénografa Daniela Dvořáka a reţiséra Jiřího Nekvasila zaloţen jako protest proti konzervatismu kamenných divadel. Členové uměleckého seskupení Opera Furore se orientovali na nekonvenční pojetí moderní opery s cílem hledat nové cesty a moţnosti operní interpretace. Prvním premiérou souboru byla opera Faust Josefa Berga, Praha 2. 2. 1989. Viz Scéna. cz. Kulturní portál. Opera Furore [online] 1998 - 2015 [cit 10. 3. 2015]. Dostupné z: < http://www.scena.cz/index.php?d=1&o=3&c=2988&r=1>

118

6. ZÁVĚR Předkládaná diplomová práce se zabývá uměleckou činností brněnského experimentálního operního studia Miniopera, jehoţ vznik v druhé třetině minulého století inicioval dramaturg a dirigent Václav Nosek. Tento soubor, působící v konjunkci s velkou operní scénou Janáčkova divadla, se díky usilovné cílevědomosti a snaze o operní pokrok stal po dobu téměř patnácti let tribunou experimentu operního divadelnictví u nás. Zaslouţil se o soustavné propagování soudobé operní literatury (především malých forem) světové i domácí provenience a o připomínání hodnotných děl barokního a předklasického období. V průběhu patnácti večerů bylo uvedeno celkem třicet jedno představení, z nichţ tři se v průběhu existence souboru v rámci různých večerů opakovaly.332 Ze světových, ale především z domácích operních děl 20. století mohli diváci shlédnout celkem devatenáct titulů, v devíti zbývajících uvedla Miniopera operní kusy starých mistrů. Jejich společným jmenovatelem byl experimentální reţijní přístup. Některá představení byla uvedena v rámci různých hudebních festivalů, minioperní díla byla rovněţ součástí tuzemských i zahraničních zájezdů.333 Cílem diplomové práce je vyhledání, utřídění a zkompletování dostupných informací o umělecké činnosti pojednávaného komorního souboru na základě pramenného průzkumu recenzí a článků v dobovém tisku, hudebních periodikách a dalších pramenů. Důleţitým zdrojem poznání byly rozhovory s několika umělci, jeţ se na úspěšném chodu souboru aktivně podíleli.334 Na základě revize autorce dostupných pramenů byly jednotlivé inscenace chronologicky uspořádány do patnácti tematicky laděných večerů. Tato práce by se mohla stát výchozím materiálem nejen pro další bádání o brněnské Miniopeře, ale i pro badatelský výzkum v oblasti operních dramaturgických koncepcí. V předešlé kapitole byla nastolena a snad i zodpovězena otázka existence Miniopery II. I kdyţ umělecký soubor těchto parametrů v brněnském operním prostředí nefiguruje, zájem o současné operní umění nestagnuje, spíše naopak. V úvodu práce zazněla myšlenka o potřebě 332

J. Berg: Odysseův návrat v letech 1976 a 1977, J. Berg: Eufries před branami Tymén v letech 1971 a 1977, I. Hurník: Diogenes v letech 1976 a 1977. 333 Festivaly, nichţ se jednotlivá minioperní představení účastnila nebo byla pořádána v jejich rámci, jsou uvedeny v kapitolách u konkrétních děl. Jiné informace o uměleckých hostováních nebyly dohledány. 334 Kromě umělců, s nimiţ byl uskutečněn rozhovor, publikovaný v příloze práce (J. Janská, A. Vaňáková, J. Hladík, J. Škrobánek), se o svoje vzpomínky a poznatky s autorkou práce podělili Václav Věţník, Josef Pančík, Miloš Štědroň, Vlastimil Bialas, Zdeněk Šmukař a Aleš Šťáva).

119

občasného zpětného ohlédnutí za úspěchy uplynulého období z důvodu inspirace a poučení. Dnešní generaci uměleckých tvůrců brněnské opery se podařilo propojit odkaz minulé éry s vlastním inscenačním pohledem, o čemţ svědčí jak výše uvedený výčet současného operního repertoáru, tak i občasná produkce dalších nezávislých komorních souborů.

120

7. RESUMÉ Tématem předestřené diplomové práce je zmapování téměř patnáctileté činnosti historicky ojedinělého komorního souboru experimentální povahy s názvem Miniopera, jenţ od konce šedesátých let minulého století působil v konjunkci se scénou Janáčkovy opery SDB. Zrod tohoto divadelního satelitu byl jedním z vyústění pokrokové dramaturgické koncepce vytvořené dirigentem a dramaturgem Václavem Noskem, který se v tomto novém souboru zaměřil na uvádění titulů dvou časových protipólů, doby barokní a předklasické a děl z nabídky současné operní literatury. Díky Noskově iniciativě a uměleckému zápalu tak byly uvedeny do ţivota tři desítky titulů, které by nebylo moţné z uměleckých či provozních důvodů realizovat na velké operní scéně. Existence minioperního souboru rovněţ podnítila vznik několika nových operních děl. I přesto, ţe se nepodařilo obnovit Noskem plánovanou činnost souboru Miniopery II, divadelní operní produkce v rámci repertoáru NDB i produkce menších nezávislých komorních ansámblů zaručují přínosné pokračování v rozvíjení operní tradice.

SUMMARY The topic of the thesis is to map almost fifteen years of activity of a historically unique chamber company of an experimental nature, named Miniopera, which operated in conjunction with the scene of Janacek Opera in Brno from the late sixties of the last century. The birth of this theatre satellite was one of the outcomes of an advance dramaturgical concept, created by conductor and dramaturgist Václav Nosek. In this new company, he focused on presenting titles of two time antipoles, the baroque and preclassical period, and works offered by contemporary opera literature. Thanks to Nosek’s initiative and artistic commitment, around thirty titles were brought to life, which would not have been possible – for artistic or operational reasons - to realize on a big opera scene. The existence of the Miniopera company also initiated the creation of several new operas. Although the restoration of Miniopera II planned by Nosek did not succeed, the theatrical opera production in the repertoire of the National Theatre in Brno and the production of smaller independent chamber ensembles guarantee fruitful continuation of the development of opera tradition.

121

RESÜMEE Das Thema der vorgelegten Diplomarbeit ist die Auswertung einer fast 15-jährigen Tätigkeit des historisch einzigartigen Kammeropernensembles eines experimentalen Charakters mit dem Namen Die Minioper, das ab sechziger Jahren des vorigen Jahrhunderts in Verbindung mit dem Theater der Janacek-Oper in Brünn tätig war. Die Genese dieses Theaters war ein der Ausgänge der fortschrittlichen dramaturgischen Konzeption, geschaffen durch den Dirigenten und Dramaturgen Václav Nosek, der sich in diesem neuen Ensemble auf die Einleitung der zwei zeitlichen Gegenpole, die Barock- und vorklassischen Zeit und die Werke aus einer Angebot der Gegenwartsopernliteratur, konzentriert hat. Dank der Initiative von Nosek und seinem künstlerischen Eifer wurden dreißig Titel ins Leben eingeführt, die man aus künstlerischen oder Betriebsgründen auf einer großen Opernszene nicht realisieren könnte. Die Existenz des sehr kleinen Opernensembles hat ebenfalls auch die Entstehung einigen neuen Opernwerke anstachelt. Obwohl es nicht gelungen ist, die von Nosek geplante Tätigkeit des Ensembles Minioper II wieder aufzunehmen, garantieren die Theateropernproduktion im Rahmen des Repertoires des Nationalen Theaters Brünn und die Produktion der kleineren unabhängigen Kammerensembles eine nutzbringende Fortsetzung in einer Entwicklung der Operntradition.

122

8. SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY I. PRAMENY PRAMENY NEPUBLIKOVANÉ Archiv Národního divadla Brno Osobní složka Václav Nosek, nečíslováno DUFKOVÁ, Eugenie. Setkání s Václavem Noskem I, II [audiokazeta]. NOSEK, Václav. Dopis adresovaný profesorovi Antonínu Špeldovi do Plzně [soukromá korespondence], s. d. NOSEK, Václav. Divadlo Na hradbách – fejeton [soukromá dokumentace], s. d. NOSEK, Václav. Moje práce s Janáčkovými operami Osud a Z mrtvého domu. Strojopis referátu, týkající se janáčkovských operních libret. Předneseno v rámci brněnské hudebně-vědné konference na FF MU [umělecká dokumentace], 10/1996. NOSEK, Václav. Úvahy [soukromá dokumentace], s. d. NOSEK, Václav. Vzpomínání na nevzpomínání – fejeton [soukromá dokumentace], s. d. Tištěný záznam z rozhlasového pořadu Medailon z Brna z cyklu Prameny ţivota, vysílaného při příleţitosti Noskových šedesátých narozenin [umělecká dokumentace], s. d., autor neuveden.

Dramaturgické plány, číslované sloţky Návrh dramaturgického plánu na sezóny 1967/68 – 1969/70 č. 4 [umělecká dokumentace], s. d., autor neuveden. NOVÁK, Přemysl. Celkový přehled navrhovaných oper pro sezónu 1971/72, č. 9 [umělecká dokumentace], s. d. NOVÁK, Přemysl. Připomínky k dramaturgickým plánům souborů Státního divadla v Brně. Opera, č. 9 [umělecká dokumentace], str. 3, s. d. NOVÁK, Přemysl. Hodnocení sezóny 1971/1972, č. 10. In: Návrh dramaturgického plánu Státního divadla v Brně na sezónu 1972/1973, č. 11 [umělecká dokumentace], str. 30, s. d. NOVÁK, Přemysl. Hodnocení sezóny 1972/1973. In: Návrh dramaturgického plánu 1973/74, č. 11 [umělecká dokumentace], s. d. 123

Návrh dramaturgického plánu pro sezónu 1974/1975 s výhledem do konce roku 1975, č. 13, s. d., autor neuveden. Návrh dramaturgického plánu pro sezónu 1975/1976 s výhledem do konce roku 1976, č. 14 [umělecká dokumentace], s. d., autor neuveden. Hodnocení divadelní sezóny 1976/77 ve Státním divadle v Brně, č. 15 [umělecká dokumentace], s. d., autor neuveden. Dramaturgický plán na sezónu 1976/1977, č. 15 [umělecká dokumentace], s. d., autor neuveden. První předběţný návrh dramaturgického plánu na sezónu 1977/1978 – Informace o titulech, č. 16 [umělecká dokumentace], s. d., autor neuveden. Návrh dramaturgického plánu 1977/1978 s výhledem do konce roku 1978, č. 16 [umělecká dokumentace], s. d., autor neuveden. Příprava dramaturgického plánu divadel a koncertních plánů hudebních těles na sezónu 1978/1979, č. 17 [umělecká dokumentace], s. d., autor neuveden. Návrh dramaturgického plánu Státního divadla v Brně na rok 1978/1979, č. 17 [umělecká dokumentace], s. d., autor neuveden. Dodatek k dramaturgickému plánu na sezónu 1978/1979 č. 17, s. d., autor neuveden. Premiérové zprávy č. 18, s. d., autor neuveden. Návrh dramaturgického plánu SD na sezónu 1980/1981, č. 19 [umělecká dokumentace], s. d., autor neuveden. Střednědobé plány souborů SD v Brně na období 1981 – 1985, č. 20 [umělecká dokumentace], s. d., autor neuveden. Dramaturgický plán na sezónu 1982/1983, č. 22 [umělecká dokumentace], s. d., autor neuveden. Dramaturgický plán pro sezónu 1985/1986, č. 25 [umělecká dokumentace], s. d., autor neuveden. NOVÁKOVÁ, Jitka. Přehled vedení divadla od roku 1884 [umělecká dokumentace], s. d.

Ostatní zdroje ARNOŠTOVÁ, Marcela. Komická intermezza a jejich vývoj. Seminární práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Brno 2008. 124

VAŇÁKOVÁ, Alena. E-mail zaslaný autorce práce [soukromá korespondence], 4. 8. 2014. VESELÁ, Jarmila. Výročí měsíce – Adriano Banchieri. In: Zpravodaj KPOB při NDB, 9/2013. Orální prameny Rozhovor s Václavem Věţníkem vedla Marcela Arnoštová, Brno 4. 6. 2014. Rozhovor s Jaroslavou Janskou vedla Marcela Arnoštová, Brno 7. 6. 2014. Rozhovor s Janem Hladíkem vedla Marcela Arnoštová, Brno 12. 3. 2015. Rozhovor s Josefem Škrobánkem vedla Marcela Arnoštová 14. 4. 2015. Telefonický rozhovor s Alenou Vaňákovou vedla Marcela Arnoštová 16. 3. 2015.

PRAMENY PUBLIKOVANÉ Archiv Národního divadla Brno Divadelní programy NOVÁK, Přemysl. Slzy noţe – Příběh vojáka. SD v Brně, 10/1969 [umělecká dokumentace]. Josef Berg: Johanes doktor Faust, Eufrides před branami Tymén, Evropská turistika. SD v Brně, 9/1971 [umělecká dokumentace], autor neuveden. PEČMAN, Rudolf. D. Milhaud: Minutové opery, B. Martinů: Ariadna. (Pojednání). SD v Brně, 9/1972 [umělecká dokumentace]. Jeden chce a druhý musí. SD v Brně, 12/1973 [umělecká dokumentace], autor neuveden. BEZDĚKOVÁ, Eva. Pulcheria a Pimpinone. SD v Brně, 1/1974 [umělecká dokumentace]. BEZDĚKOVÁ, Eva. Večer operních apokryfů. SD v Brně, 2/1976 [umělecká dokumentace]. Dekameron. SD v Brně 3/1977 [umělecká dokumentace], autor neuveden. Josef Berg: Odysseův návrat, Eufrides před branami Tymén; Ilja Hurník: Diogenes; Adriano Banchieri: Stařecká pošetilost. SD v Brně, 7. 10. 1977 [umělecká dokumentace], autor neuveden. BEZDĚKOVÁ, Eva. Jiří Benda: Romeo a Julie. SD v Brně, 4/1978 [umělecká dokumentace]. Leoš Janáček: Říkadla, Concertino, Zápisník zmizelého. SD v Brně, 4/1978 [umělecká dokumentace], autor neuveden. Miloš Štědroň: Kuchyňské starosti; Václav Felix: Inzerát; Miroslav Hába: Malý princ. SD v Brně, 4/1979 [umělecká dokumentace], autor neuveden. 125

STŘELCOVÁ, Stanislava. Dobrý voják Švejk. SD v Brně, 9/1982.

II. LITERATURA BÁRTOVÁ, Jindřiška. František Jílek. Osobnost dirigenta. Vydala Janáčkova akademie múzických umění v Brně jako 20. svazek edice Acta musicologica et theatrologica. Brno, 2014, str. 196. ČERNUŠÁK, Gracian – ŠTĚDROŇ, Bohumír – NOVÁČEK, Zdenko (ed). Československý hudební slovník osob a institucí. Svazek II. Státní hudební nakladatelství, Praha 1963, str 183. FUKAČ, Jiří – VYSLOUŢIL, Jiří - MACEK, Petr (ed). Slovník české hudební kultury. Editio Supraphon, Praha 1997. HOCKOVÁ, Barbora. Provozování staré hudby v Brně mezi lety 1970 – 1990. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Brno 2012. JANOTA, Dalibor – KUČERA, P. Jan. Miniopera, Nosek Václav. In: Malá encyklopedie české opery. Paseka Praha, Litomyšl 1999, str. 167, 181. MALACHOVÁ, Petra. K problematice uvádění oper v brněnském divadle na příkladech vybraných inscenací děl Bohuslava Martinů. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Brno 2012. MICHELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Nakladatelství Lidové noviny, s. r. o., Praha 2000, str. 523. KAMENICKÁ, Kristýna. Henry Purcell – Dido a Aeneas (souhrnná analýza českých inscenací). In: Diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. 2010, str. 38. REGLER-BELLINGER, Brigitte, SCHENCK, Wolfgang, WINKING, Hans. Nosek Václav [heslo]. In: Opera. Velká encyklopedie. Vydala Mladá fronta, Praha 1996. Překlad z německého originálu Knauers Größer Opernführer, nakladatelství Droemersche Verlagsanstalt München, 1983. RIEMANN, Hugo. Musik – Lexikon. Edition 7, Leipzig 1909. ROSS, Alex. Zbývá jen hluk. Z anglického originálu The Rest Is Noise, vydaného nakladatelstvím Farrar, Straus and Giroux v New Yorku v roce 2007, přeloţil Petr Kopet. Nakladatelství Argo, Praha 2011, 1. vydání, str. 103, 104, 179. SADIE, Stanley (ed.). Zeitoper [heslo]. In: The New Grove Dictionary of Opera. London, 1998. 126

ŠTĚDROŇ, Miloš. Nosek Václav. In: Autorský kolektiv. Postavy brněnského jeviště II. 1884 – 1989. Příloha divadelního listu Program. Vydalo Státní divadlo v Brně 1989, str. 45–48. TROJAN, Jan. Miniopera. In: Operní slovník věcný. Janáčkova akademie músických umění v Brně, 2001, str. 76. ZÖCHLING, Dieter. Rolf Liebermann se vyzná v opeře. In: Kronika opery. Odehnal, Ivo (red). Fortuna Print Praha, spol. s. r. o., 1999, str. 518. Články v tisku a v hudebních časopisech [aá]. Jeden chce a druhý musí. Brněnský večerník, 20. 12. 1973 [výstřiţek]. [ant]. Operní apokryfy. Svobodné slovo, Brno, 11. 3. 1976 [výstřiţek]. [ant]. Zpěvohra o věčné lásce. Svobodné slovo, Brno, 20. 4. 1978 [výstřiţek]. [aá]. Premiéry brněnské Miniopery. Opus musicum, č. 7, 1979. [aá]. Tři operní novinky. Zemědělské noviny, Praha, 1. 6. 1979 [výstřiţek]. [ant]. Vesele i váţně. Svobodné slovo, Brno, 5. 5. 1979 [výstřiţek]. [ant]. Korunovace Poppeina. Svobodné slovo, s. l., 7. 10. 1982 [výstřiţek]. [ant]. Švejk jako operní tenor. Svobodné slovo, s. l., 7. 10. 1982 [výstřiţek]. [ant]. Buffa jako lahůdka. Svobodné slovo, s. l., 3. 7. 1985 [výstřiţek]. [ar]. Operní premiéra v Redutě. Kam v Brně, 6/ 1985. BOR, Vladimír. Komorní opery Josefa Berga. Lidová demokracie, Brno, 1. 10. 1971 [výstřiţek]. [bor]. Odysseus, Dido a nový Diogenes. Lidová demokracie, s. l., 11. 3. 1976 [výstřiţek]. BÁRTOVÁ, Jindra. Umění by mělo umět vracet člověka člověku. Hudební rozhledy č. 3, 1977, str. 138 [výstřiţek]. BÁRTOVÁ, Jindra. Miniopera po dvou letech. Rovnost, Brno, 12. 11. 1981 [výstřiţek]. BÁRTOVÁ, Jindra. Miniopera = dialog s tvůrci = dialog s divákem. Scéna č. 4, 1984 [výstřiţek]. BÁRTOVÁ – HOLÁ, Monika. Otakar Zítek – janáčkovský reţisér, vzpomínka Václava Noska. Opus musicum č. 27, 1995, str. 307. BROŢOVSKÁ, Jarmila. Rozhovor s dramaturgem Václavem Noskem: Opera si ţádá posedlost. Scéna, Praha, 8. 9. 1980 [výstřiţek]. ČECH, Vladimír. Staré miniopery. Brněnský večerník, 10. 1. 1974 [výstřiţek]. ČECH, Vladimír. Monteverdi kontra Křenek. Hudobný ţivot, Bratislava, 7. 6. 1982 [výstřiţek]. 127

ČECH, Vladimír. Invenčné dielo – svieţa inscenácia s. l., s. d. [výstřiţek]. ČEJKA, Karel. Hudebně - zábavné divadlo mělo svůj svátek v Olomouci. Nová svoboda, Ostrava, 19. 3. 1983 [výstřiţek]. ČECH, Vladimír. Tajné manţelství po italsku. Rovnost, s. l., 2. 7. 1985 [výstřiţek]. DUFKOVÁ, Eugenie. Miniopery pro Redutu. Program, 10/1969, str. 14. DUFKOVÁ, Eugenie. Šel jsem k divadlu. Setkání s Alenou Vaňákovou. Program, roč. LIX, č. 4, 1978, str. 135 – 139. DUFKOVÁ, Eugenie. Setkání s Václavem Noskem I. Program č. 3, 1989, str. 98 – 101. DUFKOVÁ, Eugenie. Setkání s Václavem Noskem II. (Dokončení). Program č. 4, 1989, str. 129 – 131. DUFKOVÁ, Eugenie. Váţený pane dirigente. Program č. 9, 5/1991, str. 321. DUFKOVÁ, Eugenie. Slovo o Václavu Noskovi. Rovnost, Brno, 3. 4. 1996 [výstřiţek]. [dv]. Oprášené baroko. Směr, Brno – venkov, 18. 1. 1974 [výstřiţek]. [ev]. Z brněnského festivalu s. l., s. d. [výstřiţek]. [eva]. Miniopera na zahájení roku 1974. Lidová demokracie, Brno, 15. 1. 1974 [výstřiţek]. [eva]. Dvakrát festivalová opera. Lidová demokracie, Brno, 9. 10. 1974 [výstřiţek]. FIALA, Petr. Miniopery současných skladatelů. Mladá fronta, s. l., 27. 4. 1979 [výstřiţek]. FUKAČ, Jiří. Slzy poprvé – Voják podruhé. Rovnost, Brno, 23. 10. 1969 [výstřiţek]. FUKAČ, Jiří. Cimarosa v Brně po italsku. Hudební rozhledy, Praha, 11/1985 [výstřiţek]. [h]. Jedním okem. Obrana lidu, Praha, 8. 1. 1983 [výstřiţek]. [hbk]. Miniopery. Brněnský večerník, 9. 1. 1974 [výstřiţek]. [her]. Brněnská Miniopera zahajuje. Lidová demokracie, Brno, 24. 9. 1971 [výstřiţek]. [her]. Minutové opery. Lidová demokracie, Brno, 28. 9. 1972 [výstřiţek]. HEERENOVÁ, Petra. Miniopera zahajuje. Mladá fronta, Brno, 21. 10. 1969 [výstřiţek]. HEERENOVÁ, Petra. S Václavem Noskem o Miniopeře. Rovnost, Brno, 22. 10. 1969 [výstřiţek]. HEERENOVÁ, Petra. Brno v novej sezóne. Hudobný ţivot, Bratislava, 18. 10, 1971 [výstřiţek]. HEERENOVÁ, Petra. O brnenskej Miniopere. Hudobný ţivot, Bratislava, 4. 11. 1971 [výstřiţek]. HEERENOVÁ, Petra. Minútové opery v Brne. Hudobný ţivot, Bratislava, 18. 9. 1972 [výstřiţek]. HEERENOVÁ, Petra. Romeo a Julia operne. Hudobný ţivot, Bratislava, 19. 6. 1978 [výstřiţek]. 128

HERMANOVÁ, Eva. Miniopera Brno. Divadelní noviny, Praha, 19. 11. 1969 [výstřiţek]. HOLÁ, Monika. Václav Nosek – umělec tělem i duší. Opus musicum č. 1, roč. 32, 2000, str. 61– 71. HOLUBOVÁ, Eliška. Romeo a Julie trochu jinak. Práce, Brno, 19. 5. 1978 [výstřiţek]. HOLUBOVÁ, Eliška. Koncerty jako divadlo. Práce, Brno, 11. 5. 1978 [výstřiţek]. HOLUBOVÁ, Eliška. Švejk na operní scéně. Práce, Brno, 24. 11. 1982 [výstřiţek]. [hp]. Jeden chce a druhý musí. Svobodné slovo, Brno, 14. 12. 1973 [výstřiţek]. HRABAL, František. Eufrides před branami Tymén. Ediční poznámka. Supraphon, Praha 1973. [jal]. Dekameron jako moralita. Brněnský večerník, 25. 2. 1977 [výstřiţek]. JÍLEK, František. Ještě k nahrávce Janáčkova Osudu. Hudební rozhledy č. 4, 1977, str. 163. [JF]. Událost v Miniopeře. Brněnský večerník, 3. 11. 1981 [výstřiţek]. [JF]. Švejk v Miniopeře. Brněnský večerník, 21. 10. 1982 [výstřiţek]. JOHANIS, Luboš. Zpívaný Švejk v New Yorku. Dalibor, č. 5, 1983 [výstřiţek]. [JT]. Ostrý nástup Miniopery. Práce, Brno, 30. 10. 1969 [výstřiţek]. [jv]. Pravé festivalové slavnosti. Svobodné slovo, Brno, 8. 10. 1974 [výstřiţek]. [K]. Úspěšná Miniopera. Mladá fronta, Brno, 26. 10. 1969 [výstřiţek]. [ká]. Romeo a Julie v operní podobě. Zemědělské noviny, Praha, 13. 5. 1978 [výstřiţek]. [kk]. Premiérový příděl ve SD v Brně. Práce, s. l., 5. 6. 1985 [výstřiţek]. KLUGAROVÁ, Jarmila. Miniopera na výbornou. Brněnský večerník, 17. 4. 1979 [výstřiţek]. KOTOULOVÁ, Yvona. Pohlednice z Moravy. Svobodné slovo, Praha, 18. 4. 1978 [výstřiţek]. KULIJEVYČOVÁ, Marie. Nejmenší opera s. l., s. d. [výstřiţek]. [lkn]. Divadelní premiéry. Zemědělské noviny, s. l., 8. 4. 1978 [výstřiţek]. LAZORČÁKOVÁ, T. Olomoucké konfrontace. Zemědělské noviny, Praha, 30. 3. 1983 [výstřiţek]. MAJER, Jiří. Miniopera zahájila. Zemědělské noviny, Morava, 5. 12. 1969 [výstřiţek]. MAJER, Jiří. Romeo a Julie v Miniopeře. Rovnost, Brno, 19. 4. 1978 [výstřiţek]. MAJER, Jiří. Švejk v opeře. Rovnost, Brno, 30. 9. 1982 [výstřiţek]. [nj]. Dobrý příspěvek brněnské Miniopery. Hudební rozhledy, Praha, 3/1973 [výstřiţek]. NOSEK, Václav. Nad dramaturgií opery. Program, 7/1967, str. 2. NOSEK, Václav. Myslivečkova opera Tamerlán. (Poznámky ke scénickému provedení). Program, 9/1967, str. 7. 129

NOSEK, Václav. Poznámka dramaturga. Program, 10/1968, str. 9. NOSEK, Václav. Hudebně dramatická tvorba Bohuslav Martinů na brněnském jevišti. Program, 11/1968, str. 10. NOSEK, Václav. Dvě vzpomínky. Program roč. LIX, č. 4, 1978, str. 134. NOSEK, Václav. Opera v uplynulých pěti letech. Program, 6/1981, str. 356. NOSEK, Václav. Nástin koncepce brněnské opery. Program č. 4, 12/1991, str. 133. NYKODÝMOVÁ, Z. K premiéře SD. C. Monteverdi: Korunovace Poppey s. l., s. d. [výstřiţek]. [nyk]. Korunovace Poppey. Brněnský večerník, 2. 11. 1981 [výstřiţek]. [nyk]. Švejk v Olomouci. Brněnský večerník, 3. 3. 1983 [výstřiţek]. [p]. Miniopera v Redutě. Svobodné slovo, Brno, 13. 1. 1970 [výstřiţek]. [p]. Druhá operní premiéra. Svobodné slovo, Brno, 29. 9. 1971 [výstřiţek]. [p]. Moliérovi na počest. Svobodné slovo, Brno, 9. 1. 1974 [výstřiţek]. [p]. Barokní opery. Svobodné slovo, Brno, 22. 1. 1974 [výstřiţek]. PÁVEK, Josef. Operní Dobrý voják Švejk v Brně. Rudé právo, Brno, 14. 12. 1982 [výstřiţek]. PÁVEK, Josef. Dobrý voják Švejk operně. G 83, Praha, 3/1983 PEČMAN, Rudolf. Příběh vojáka. Moravský večerník, Brno, 22. 10. 1969 [výstřiţek]. PEČMAN Rudolf. Komorní opera – útvar ţivotný. (Tři úvahy o opeře – úvaha první). Program č. 7, roč. XLIX, 3/1978, str. 251. PEČMAN, Rudolf. Bendův Romeo a Julie s jihoslovanským reţisérem. Program, 4/1978 PEČMAN, Rudolf. Tajné manţelství. Práce, s. l., 22. 8. 1985 [výstřiţek]. [ph]. Slzy noţe a Příběh vojáka. Kam v Brně, 16. 11. 1969. [ph]. První premiéra brněnské Miniopery. Práce, Brno, 21. 10 1970 [výstřiţek]. [ph]. Státní divadlo v Brně uvádí miniopery. Kam v Brně, 13. 3. 1979. [ph]. Jeden chce a druhý musí. Kam v Brně, 28. 12. 1973. [ph]. Večer operních apokryfů. Kam v Brně, 2/1976. [ph]. Jan F. Fischer: Dekameron. Kam v Brně, 11. 2. 1977. [ph]. Kam v Brně, 10/1978. [phe]. Další miniopery. Brněnský večerník, 8. 1. 1974 [výstřiţek]. [r]. Lidová demokracie, s. l., 7. 10. 1977 [výstřiţek]. REITTEROVÁ, Vlasta. Sergej Prokofjev: Semjon Kotko. Harmonie, 10/2003. [sd]. Miniopera. Rovnost, Brno, 24. 2. 1972 [výstřiţek]. 130

[sch]. Švejk v opeře. Obrana lidu, Praha, 16. 4. 1983 [výstřiţek]. SCHNIERER, Miloš. Opoţděná gratulace. Dirigent Nosek v Jihočeském divadle. Jihočeská pravda, České Budějovice, 11. 11. 1992 [výstřiţek]. [sta]. Rovnost, Brno, 24. 9. 1982 [výstřiţek]. [sta]. Brněnský večerník, 23. 9. 1982 [výstřiţek]. [šem]. Operní Švejk v Brně. Zemědělské noviny, Praha, 18. 10. 1982 [výstřiţek]. ŠLAPANSKÁ, Eva. Významný dirigent a dramaturg. Kam v Brně, 4/2001. ŠTĚDROŇ, Miloš. Znovu Bergovy opery. Mladá fronta, Brno, 20. 1. 1971 [výstřiţek]. ŠTĚDROŇ, Miloš. Miniopera: Martinů a Milhaud. Mladá fronta, Brno, 31. 10. 1972 [výstřiţek]. ŠTĚDROŇ, Miloš. Fux a Telemann. Mladá fronta, Brno, 17. 1. 1974 [výstřiţek]. ŠTĚDROŇ, Miloš. Jubilant Václav Nosek. Program, 4/1981, str. 303. ŠTĚPÁN, Ludvík. Odkaz Josefa Berga. Mladá fronta, Praha, 13. 10. 1971 [výstřiţek]. ŠTĚPÁNEK, Bohuš. Švejk, Juan, Carmen, d´Artagnan, Faust a ti druzí. Scéna, Praha, 15. 4. 1983 [výstřiţek]. [Tch]. Brněnský večerník, 7. 4. 1978 [výstřiţek]. [tch]. Československé a světové premiéry minioper. Kam v Brně, 12. 4. 1979. [tch]. Kulturní mozaika. Mladá fronta, s. l., 25. 4. 1979 [výstřiţek]. [tch]. Miniopery v Redutě. Brněnský večerník, 11. 4. 1979 [ výstřiţek]. [tch]. Premiéry minioper v Redutě. Rovnost, Brno, 11. 4. 1979 [výstřiţek]. VALOVÝ, Evţen. Československá premiéra v Redutě. Lidová demokracie, s. l., 24. 3. 1977 [výstřiţek]. VALOVÝ, Evţen. Romeo a Julie – tentokrát trochu jinak. Lidová demokracie, s. l., 21. 4. 1978 [výstřiţek]. VENCÁLEK, L. Před branami Tymén. Brněnský večerník, 26. 9. 1971 [výstřiţek]. VITULA, Jiří. Experiment mit der Oper. Eine neue Musikbühne formierte sich in Brno. Neue Zeit, s. l., 16. 11. 1971 [výstřiţek]. VITULA, Jiří. Brno má novou operní scénu – Minioperu. Čs. Svět, Praha, 24. 9. 1971 [výstřiţek]. VÍTOVÁ, Eva. Bravo Miniopera. Práce, Brno, 16. 1. 1974 [výstřiţek]. VÍTOVÁ, Eva. Večer operních apokryfů. Práce, s. l., 17. 3. 1976 [výstřiţek]. VÍTOVÁ, Eva. Dekameron v říši tónů. Brněnský večerník, 16. 3. 1977 [výstřiţek]. 131

VOLEK, Tomislav. Bendův Walder v Brně. Hudební rozhledy, Praha, 12/1974 [výstřiţek]. [vo]. Miniopera SD. Rudé právo, s. l., 3. 10. 1974 [výstřiţek]. [vrc]. Pokus o renesanci Waldera. Brněnský večerník, 14. 10. 1974 [výstřiţek]. [vy]. Znáte minutové opery? Brněnský večerník, 29. 9. 1972 [výstřiţek]. [zc]. Antika ve dvojím zrcadle. Práce, Praha, 30. 5. 1973 [výstřiţek]. Hudební rozhledy, Praha, 21. 1. 1969, autor neuveden [výstřiţek]. Krátce z kultury. Svobodné slovo, Brno, 21. 10. 1969, autor neuveden [výstřiţek]. Světová premiéra opery Martinů. Zemědělské noviny, Morava, 23. 10. 1969, autor neuveden [výstřiţek]. Práca, Bratislava, 23. 10. 1969, autor neuveden [výstřiţek]. Světem kultury. Rudé právo, Praha, 23. 10. 1969, autor neuveden [výstřiţek]. Světová premiéra opery B. Martinů. Práce, Praha, 23. 10. 1969, autor neuveden [výstřiţek]. Miniopery v Redutě. Lidová demokracie, Brno, 17. 1. 1970, autor neuveden [výstřiţek]. Film a doba, Praha, 1/1970, autor neuveden [výstřiţek]. Nová sezóna ve Státním divadle. Práce, Brno, 1. 9. 1971, autor neuveden [výstřiţek]. Experimentální scéna. Kam v Brně, 13. 9. 1971, autor neuveden. Práce, Brno, 28. 9. 197, autor neuveden 1 [výstřiţek]. Miniopera SD v Brně. Rovnost, Brno, 29. 9. 1971, autor neuveden [výstřiţek]. Brněnská Miniopera. Tvorba, Praha, 6. 10. 1971, autor neuveden [výstřiţek] Lidová demokracie, Brno, 8. 10. 1971, autor neuveden [výstřiţek]. Brněnská Miniopera. Mladá fronta, Brno, 14. 10. 197, autor neuveden [výstřiţek]. Lidová demokracie, s. l., 23. 2. 1972, autor neuveden [výstřiţek]. Johanes – Eufrides. Večerní Praha, 15. 3. 1972, autor neuveden [výstřiţek]. Minutové opery. Brněnský večerník, 29. 9. 1972, autor neuveden [výstřiţek]. K premiéře Miniopery Státního divadla v Brně. Kam v Brně, 1/1974, autor neuveden. K Moliérovu výročí. Rovnost, Brno, 4. 1. 1974, autor neuveden [výstřiţek]. Miniopera Státního divadla v Brně. Lidová demokracie, Brno, 9. 1. 1974, autor neuveden [výstřiţek]. Rovnost, Brno, 17. 1. 1974, autor neuveden [výstřiţek]. Lidová demokracie, Brno, 31. 1. 1974, autor neuveden [výstřiţek]. Kam v Brně, 16. 2. 1974, autor neuveden. 132

Kam v Brně, 3/1974, autor neuveden. Miniopera k festivalu. Lidová demokracie, s. l., 3. 10. 1974, autor neuveden [výstřiţek]. Miniopera. Hudobný ţivot, Bratislava, 28. 10. 1974, autor neuveden [výstřiţek]. Hudební rozhledy, Praha, 3/1976, autor neuveden [výstřiţek]. Večer operních apokryfů. Lidová demokracie, s. l., 18. 3. 1976, autor neuveden [výstřiţek]. Fotografie v tisku jako upoutávka na premiéru (dále jen fotografie). Svobodné slovo, venkov, 10. 2. 1977, autor neuveden [výstřiţek]. Fotografie. Tvorba, s. l., 2. 3. 1977, autor neuveden [výstřiţek]. Fotografie. Rudé právo, s. l., 2. 3. 1977, autor neuveden [výstřiţek]. Fotografie. Lidová demokracie, s. l., 3. 3. 197, autor neuveden 7 [výstřiţek]. Změna premiéry. Brněnský večerník, 3. 3. 1977, autor neuveden [výstřiţek]. Fotografie. Svobodné slovo, s. l., 4. 3. 1977, autor neuveden [výstřiţek]. Fotografie. Práce, s. l., 23. 3. 1977, autor neuveden [výstřiţek]. Fotografie. Brněnský večerník, 28. 3. 1977, autor neuveden [výstřiţek]. Fotografie. Kam v Brně, 29. 4. 1977, autor neuveden. S lákavým námětem s. l., autor neuveden [výstřiţek]. Fotografie. Rovnost, Brno, 7. 10. 1977, autor neuveden [výstřiţek]. Svobodné slovo, 7. 10. 1977, autor neuveden [výstřiţek]. Hudební rozhledy, Praha, 3/1979, autor neuveden [výstřiţek]. Lidová demokracie, s. l., 11. 4. 1979, autor neuveden [výstřiţek]. Tři nové miniopery. Zemědělské noviny, s. l., 4. 5. 1979, autor neuveden [výstřiţek]. Fotografie. Rovnost, Brno, 3. 12. 1981, autor neuveden, autor neuveden [výstřiţek]. Fotografie. Svobodné slovo, Brno, 3. 12. 1981, autor neuveden [výstřiţek]. K premiéře Miniopery SD. Robert Kurka: Dobrý voják Švejk. Kam v Brně, 11/1982, autor neuveden. Přehlídka hudebních scén. Lidová demokracie, Praha, 5. 2. 1983, autor neuveden [výstřiţek]. Fotografie. Rovnost, Brno, 2. 9. 1982, autor neuveden [výstřiţek]. Fotografie. Svobodné slovo, Brno, 29. 9. 1982, autor neuveden [výstřiţek]. Švejkovo výročí v opeře. Svět v obrazech, Praha, 8. 4. 1983, autor neuveden [výstřiţek]. Fotografie. Rovnost, Brno, 4. 7. 1985, autor neuveden [výstřiţek]. Fotografie. Lidová demokracie, s. l., 31. 10. 1985, autor neuveden [výstřiţek]. 133

Co děláte, kdyţ nedirigujete? Menší důvěrný rozhovor s Václavem Noskem. Program č. 8, 4/1991, autor neuveden, str. 291. Na zdraví stále mladého “operního rebela“. In: Národní divadlo informuje, Praha, 4/1991, autor neuveden [výstřiţek].

Webové stránky Miniopera [heslo] In: Divadelní místopis Moravy a Slezska [online] [cit 5. 3. 2015]. Dostupné z: < http://www.mistopismoravy.cz/zdroje-informaci.php?iz%5Bid%5D=82> HOCKOVÁ, Barbora. Provozování staré hudby v Brně mezi lety 1970 –1990. Pečman. Štědroň. Bělský. In Musicologica. cz, internetový měsíčník Ústavu hudební vědy FF Masarykovy univerzity [online] 2013 [cit 5. 3. 2015]. Dostupné z: Fischer, Jan Frank [heslo]. In: Hudební informační středisko [online] 2014 [cit. 5. 2. 2015]. Dostupné z: Opera Furore [heslo]. In: Kulturní portál [online] 1998 - 2015 [cit 10. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.scena.cz/index.php?d=1&o=3&c=2988&r=1. NOVÁKOVÁ, Jitka. Soupis premiér NDB. Archiv NDB [online] 2014 [cit. 8. 3. 2015]. Dostupné z: NOVÁKOVÁ, Jitka. Umělecká dokumentace NDB. Soupis premiér NDB [online] 2014 [cit. 24. 7. 2014]. Dostupné z: NOVÁKOVÁ, Jitka. Z historie NDB, NDB po druhé světové válce. Archiv NDB [online]. 2006– 2014 [cit 7. 12. 2014]. Dostupné z: ŇORKOVÁ, Markéta. Repertoár od roku 1884. Archiv NDB [online] 2015 [cit. 1. 3. 2015]. Dostupné z: Opera Diversa [heslo]. In: Ensemble Oper Diversa [online] 2013 [cit. 10. 3. 2015]. Dostupné z: Stařecká pošetilost [heslo]. In: Virtuální národní fonotéka [online]. 2013 [cit 5. 3. 2015]. Dostupné z: PELIKÁNOVÁ, L. Miniopera. Archiv NDB [online] 2015 [cit. 1. 3. 2015]. Dostupné z: 134

Soupis repertoáru od roku 1883. In: Archiv ND Praha [online]. 2014 [cit 15. 9. 2014]. Dostupné z: TELEMANN, Georg Philipp. Pimpinone.[heslo]. In: [online] 2013 [cit. 23. 2. 2015]. Dostupné z: WEIMANN, Mojmír. František Jílek. Archiv NDB [online] 2012 [cit 7. 12. 2014]. Dostupné z: WEIMANN, Mojmír. Václav Nosek (1921–2000). Archiv NDB [online] 2014 [cit 7. 12. 2014]. Dostupné z: WEIMANN, Mojmír. Zaslouţil se o českou operu. In: Opera Plus [online] 22. 1. 2015 [cit. 23. 3. 2015]. Dostupné z: Komorní opera [heslo]. In: WIKIPEDIA [online] 2013 [cit 27.11]. 2014. Dostupné z: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Komorn%C3%AD_opera> Diogenes – opera [heslo]. In: WIKIPEDIA [online] 2014 [cit 22. 1. 2015]. Dostupné z: Odysseův návrat [heslo]. In: WIKIPEDIA [online] 2014 [ cit 19. 1. 2015]. Dostupné z:

135

9. SEZNAM ZKRATEK A PŘÍLOH ZKRATKY FF – Filozofická fakulta HAMU – Hudební akademie múzických umění JAMU – Janáčkova akademie múzických umění KPOB – Klub přátel opery a baletu MU – Masarykova univerzita ND – Národní divadlo (Praha) NDB – Národní divadlo Brno SDB – Státní divadlo v Brně OS – Operní studio SČHK – Slovník české hudební kultury VŠMU – Vysoká škola múzických umění s. d. (sine dato) – bez uvedení datace s. l. (sine loco) – bez uvedení místa

136

PŘÍLOHY

Příloha A – Dodatek ke stavu bádání

První večer: Bohuslav Martinů: Slzy noţe, Igor Stravinskij: Příběh vojáka

Autor

Název

Zdroj

FUKAČ, Jiří

Slzy poprvé – Voják podruhé

Rovnost, Brno, 23. 10. 1969

HEERENOVÁ, Petra

Miniopera zahajuje

Mladá fronta, Brno, 21. 10. 1969

HEERENOVÁ, Petra

S Václavem Noskem o Miniopeře

Rovnost, Brno, 22. 10. 1969

HERMANOVÁ, Eva

Miniopera Brno

Divadelní noviny, Praha, 19. 11. 1969

[JT]

Ostrý nástup Miniopery

Práce, Brno, 30. 10. 1969

[K]

Úspěšná Miniopera

Mladá fronta, Brno, 26. 10. 1969

MAJER, Jiří

Miniopera zahájila

Zemědělské noviny, Morava, 5. 12. 1969

[p]

Miniopera v Redutě

Svobodné slovo, Brno, 13. 1. 1970

PEČMAN, Rudolf

Příběh vojáka

Moravský večerník, Brno, 22. 10. 1969

[ph]

Slzy noţe a příběh vojáka

Kam v Brně, 16. 11. 1969

[ph]

První premiéra brněnské Miniopery

Práce, Brno, 21. 10. 1970

137

neuveden

neuveden

Hudební rozhledy, Praha, 21. 1. 1969

neuveden

Krátce z kultury

Svobodné slovo, Brno, 21. 10. 1969

neuveden

Miniopery v Redutě

Lidová demokracie, Brno, 17. 1. 1970

neuveden

Světová premiéra opery Martinů

Zemědělské noviny, Morava, 23. 10. 1969

neuveden

neuveden

Práca, Bratislava, 23. 10. 1969

neuveden

neuveden

Film a doba, Praha, 1/1970

neuveden

Světem kultury

Rudé právo, Praha, 23. 10. 1969

neuveden

Světová premiéra opery B. Martinů

Práce, Praha, 23. 10. 1969

Druhý večer: Josef Berg: Eufrides před branami Tymén, Evropská turistika, Johanes doktor Faust Autor

Název

Zdroj

BOR, Vladimír

Komorní opery Josefa Berga

Lidová demokracie, Brno, 1. 10. 1971

HEERENOVÁ, Petra

Brno v novej sezóne

Hudobný ţivot, Bratislava, 18. 10. 1971

HEERENOVÁ, Petra

O brnenskej Miniopere

Hudobný ţivot, Bratislava, 4. 11. 1971

[her]

Brněnská Miniopera zahajuje

Lidová demokracie, Brno, 24. 9. 1971

138

ŠTĚDROŇ, Miloš

Znovu Bergovy opery

Mladá fronta, Brno, 20. 10. 1971

[p]

Druhá operní premiéra

Svobodné slovo, Brno, 29. 9. 1971

[sd]

Miniopera

Rovnost, Brno, 24. 2. 1972

ŠTĚPÁN, Ludvík

Odkaz Josefa Berga

Mladá fronta, Praha, 13. 10. 1971

VENCÁLEK, L.

Před branami Tymén

Brněnský večerník, 26. 9. 1971

VITULA, Jiří

Experiment mit der Oper. Eine neue Musikbühne formierte sich in Brno

Neue Zeit, s. l., 16. 11. 1971

VITULA, Jiří

Brno má novou operní scénu – Minioperu

Čs. svět, Praha, 24. 9. 1971

neuveden

Brněnská Miniopera

Tvorba, Praha, 6. 10. 1971

neuveden

Brněnská Miniopera

Mladá fronta, Brno, 14. 10. 1971

neuveden

Experimentální scéna

Kam v Brně, 13. 9. 1971

neuveden

Miniopera SD v Brně

Rovnost, Brno, 29. 9. 1971

neuveden

neuveden

Lidová demokracie, Brno, 8. 10. 1971

neuveden

Nová sezóna ve Státním divadle

Práce, Brno, 1. 9. 1971

neuveden

neuveden

Práce, Brno, 28. 9. 1971

neuveden

neuveden

Lidová demokracie, s. l., 23. 2. 1972

neuveden

Johanes – Eufrides

Večerní Praha, 15. 3. 1972

139

Třetí večer: Darius Milhaud: Minutové opery, Bohuslav Martinů: Ariadna Autor

Název

Zdroj

HEERENOVÁ, Petra

Minútové opery v Brne

Hudobný ţivot, Bratislava, 18. 9. 1972

[her]

Minutové opery

Lidová demokracie, Brno, 28. 9. 1972

[nj]

Dobrý příspěvek brněnské Miniopery

Hudební rozhledy, Praha, 3/1973

ŠTĚDROŇ, Miloš

Miniopera: Martinů a Milhaud

Mladá fronta, Brno, 31. 10. 1972

[ph]

Státní divadlo v Brně uvádí miniopery

Kam v Brně, 13. 3. 1973

[vy]

Znáte minutové opery?

Brněnský večerník, 29. 9. 1972

[zc]

Antika ve dvojím zrcadle

Práce, Praha, 30. 5. 1973

neuveden

Minutové opery

Brněnský večerník, 29. 9. 1972

Čtvrtý večer: J. B. Lully: Jeden chce a druhý musí Autor

Název

Zdroj

[aá]

Jeden chce a druhý musí

Brněnský večerník, 20. 12. 1973

[hp]

Jeden chce a druhý musí

Svobodné slovo, Brno, 14. 12. 1973

[p]

Molierovi na počest

Svobodné slovo, Brno, 9. 1. 1974

[ph]

Jeden chce a druhý musí

Kam v Brně, 28. 12. 1973

[phe]

Další miniopery

Brněnský večerník, 8. 1. 1974

140

neuveden

Rovnost, Brno, 4. 1. 1974

K Molierovu výročí

Pátý večer: J. J. Fux: Pulcheria, G. P. Telemann: Pimpinone Autor

Název

Zdroj

ČECH, Vladimír

Staré miniopery

Brněnský večerník, 10. 1. 1974

[dv]

Oprášené baroko

Směr, Brno-venkov, 18. 1. 1974

[eva]

Miniopera na zahájení roku 1974

Lidová demokracie, Brno, 15. 1. 1974

[hbk]

Miniopery

Brněnský večerník, 9. 1. 1974

ŠTĚDROŇ, Miloš

Fux a Telemann

Mladá fronta, Brno, 17. 1. 1974

[p]

Barokní opery

Svobodné slovo, Brno, 22. 1. 1974

[phe]

Další miniopery

Brněnský večerník, 8. 1. 1974

VÍTOVÁ, Eva

Bravo Miniopera

Práce, Brno, 16. 1. 1974

neuveden

K premiéře Miniopery státního divadla v Brně

Kam v Brně, 1/1974

neuveden

Miniopera Státního divadla v Brně

Lidová demokracie, Brno, 9. 1. 1974

neuveden

neuveden

Kam v Brně, 16. 2. 1974

neuveden

neuveden

Rovnost, Brno, 17. 1. 1974

neuveden

neuveden

Lidová demokracie, Brno, 31. 1. 1974

neuveden

neuveden

Kam v Brně, 3/1974

141

Šestý večer: J. A. Benda: Walder Autor

Název

Zdroj

[eva]

Dvakrát festivalová opera

Lidová demokracie, Brno, 9. 10. 1974

[ev]

Z brněnského festivalu

s. l., s. d.

[jv]

Pravé festivalové slavnosti

Svobodné slovo, Brno, 8. 10. 1974

KULIJEVYČOVÁ, Marie

Nejmenší opera

s. l., s. d.

VOLEK, Tomislav

Bendův Walder v Brně

Hudební rozhledy, Praha, 12/1974

[vo]

Miniopera SD

Rudé právo, s. l., 3. 10. 1974

[vrc]

Pokus o renesanci Waldera

Brněnský večerník, 14. 10. 1974

neuveden

Miniopera k festivalu

Lidová demokracie, s. l., 3. 10. 1974

neuveden

Miniopera

Hudobný ţivot, Bratislava, 28. 10. 1974

Sedmý večer: J. Berg: Odysseův návrat, I. Hurník: Diogenes, H. Purcell: Dido a Aeneas Autor

Název

Zdroj

ant

Operní apokryfy

Svobodné slovo, Brno, 11. 3. 1976

bor

Odysseus, Dido a nový Diogenes

Lidová demokracie, s. l., 2. 3. 1976

ph

Večer operních apokryfů

Kam v Brně, 2/1976

VÍTOVÁ, Eva

Večer operních apokryfů

Práce, s. l., 17. 3. 1976

142

neuveden

neuveden

Hudební rozhledy, Praha, 3/1976

neuveden

Večer operních apokryfů

Lidová demokracie, s. l., 18. 3. 1976

Osmý večer: J. F. Fischer: Dekameron Autor

Název

Zdroj

[jal]

Dekameron jako moralita

Brněnský večerník, 25. 2. 1977

[ph]

Jan F. Fischer: Dekameron

Kam v Brně, 11. 2. 1977

VALOVÝ, Evţen

Československá premiéra v Redutě

Lidová demokracie, s. l., 24. 3. 1977

VÍTOVÁ, Eva

Dekameron v říši tónů

Brněnský večerník, 16. 3. 1977

neuveden

Změna premiéry

Brněnský večerník, 3. 3. 1977

neuveden

S lákavým námětem

s. l., s. d.

Devátý večer: J. Berg: Odysseův návrat, Eufrides před branami Tymén, I. Hurník: Diogenes, A. Banchieri: La pazzia senile (Stařecká pošetilost) Autor

Název

Zdroj

[r]

neuveden

Lidová demokracie, 7. 10. 1977

Desátý večer: J. A. Benda: Romeo a Julie Autor

Název

Zdroj

[ant]

Zpěvohra o věčné lásce

Svobodné slovo, Brno, 20. 4. 1978

143

HEERENOVÁ, Petra

Romeo a Julia operne

Hudobný ţivot Bratislava, 19. 6. 1978

HOLUBOVÁ, Eliška Romeo a Julie trochu jinak

Práce, Brno, 19. 5. 1978

[ká]

Romeo a Julie v operní podobě

Zemědělské noviny, Praha, 13. 5. 1978

KOTOULOVÁ, Yvona

Pohlednice z Moravy

Svobodné slovo, Praha, 18. 4. 1978

[lkn]

Divadelní premiéry

Zemědělské noviny, s. l., 8. 4. 1978

MAJER, Jiří

Romeo a Julie v Miniopeře

Rovnost, Brno, 19. 4. 1978

PEČMAN, Rudolf

Bendův Romeo a Julie s jihoslovanským reţisérem

Program, 4/1978

[Tch]

neuveden

Brněnský večerník, 7. 4. 1978

VALOVÝ, Evţen

Romeo a Julie – tentokrát trochu jinak

Lidová demokracie, s. l., 21. 4. 1978

Jedenáctý večer: L. Janáček: Říkadla, Concertino, Zápisník zmizelého Autor

Název

Zdroj

HOLUBOVÁ, Eliška

Koncerty jako divadlo

Práce, s. l., 11. 5. 1978

[ph]

neuveden

Kam v Brně, 10/1978

Dvanáctý večer: V. Felix: Inzerát, M. Štědroň: Kuchyňské starosti, M. Hába: Malý princ Autor

Název

Zdroj

[aá]

Premiéry brněnské Miniopery

Opus musicum, č. 7, 1979

144

[aá]

Tři operní novinky

Zemědělské noviny, Praha, 1. 6. 1979

[ant]

Vesele i váţně

Svobodné slovo, Brno, 5. 5. 1979

FIALA, Petr

Miniopery současných skladatelů

Mladá fronta, s. l., 27. 4. 1979

KLUGAROVÁ, Kamila

Miniopera na výbornou

Brněnský večerník, 17. 4. 1979

neuveden

neuveden

Hudební rozhledy, Praha, 3/1979

[tch]

Československé a světové premiéry minioper

Kam v Brně, 12. 4. 1979

[tch]

Kulturní mozaika

Mladá fronta, s. l., 25. 4. 1979

[tch]

Miniopery v Redutě

Brněnský večerník, 11. 4. 1979

[tch]

Premiéry minioper v Redutě

Rovnost, Brno, 11. 4. 1979

neuveden

neuveden

Lidová demokracie, s. l., 11. 4. 1979

neuveden

Tři nové miniopery

Zemědělské noviny, s. l., 4. 5. 1979

Třináctý večer: C. Monteverdi: Korunovace Poppey Autor

Název

Zdroj

ant

Korunovace Poppeina

Svobodné slovo, s. l., 17. 11. 1981

BÁRTOVÁ, Jindra

Miniopera po dvou letech

Rovnost, Brno, 12. 11. 1981

ČECH, Vladimír

Monteverdi kontra Křenek

Hudobný ţivot, Bratislava, 7. 6. 1982

145

JF

Událost v Miniopeře

Brněnský večerník, 3. 11. 1981

NYKODÝMOVÁ, Z.

C. Monteverdi: Korunovace Poppey

s. l., s. d.

nyk

Korunovace Poppey

Brněnský večerník, 2. 11. 1981

Čtrnáctý večer: R. Kurka: Dobrý voják Švejk Autor

Název

Zdroj

[ant]

Švejk jako operní tenor

Svobodné slovo, s. l., 7. 10. 1982

ČECH, Vladimír

Invenčné dielo – svieţa inscenácia

s. l., s. d.

ČEJKA, Karel

Hudebně zábavné divadlo mělo Nová svoboda, Ostrava, 19. 3. 1983 svůj svátek v Olomouci

[h]

Jedním okem

Obrana lidu, Praha, 8. 1. 1983

HOLUBOVÁ, Eliška

Švejk na operní scéně

Práce, Brno, 24. 11. 1982

[JF]

Švejk v miniopeře

Brněnský večerník, 1. 10. 1982

JOHANIS, Luboš

Zpívaný Švejk v New Yorku

Dalibor, č. 5, s. l., 1983

LAZORČÁKOVÁ, T.

Olomoucké konfrontace

Zemědělské noviny, Praha, 30. 3. 1983

MAJER, Jiří

Švejk v opeře

Rovnost, Brno, 30. 9. 1982

[nyk]

Švejk v Olomouci

Brněnský večerník, 3. 3. 1983

PÁVEK, Josef

Operní Dobrý voják Švejk v Brně

Rudé právo, Brno, 14. 12. 1982

146

PÁVEK, Josef

Dobrý voják Švejk operně

“G“, Praha, 3/1983

[sch]

Švejk v opeře

Obrana lidu, Praha, 16. 4. 1983

[sta]

neuveden

Rovnost, Brno, 24. 9. 1982

[sta]

neuveden

Brněnský večerník, 23. 9. 1982

[šem]

Operní Švejk v Brně

Zemědělské noviny, Praha, 18. 10, 1982

ŠTĚPÁNEK, Bohuš

Švejk, Juan, Carmen, d´Artagnan, Faust a ti druzí

Scéna, Praha, 15. 4. 1983

neuveden

K premiéře Miniopery SD. Robert Kurka: Dobrý voják Švejk

Kam v Brně, 11/1982

neuveden

Přehlídka hudebních scén

Lidová demokracie, Praha, 5. 2. 1983

neuveden

Švejkovo výročí v opeře

Svět v obrazech, Praha, 8. 4. 1983

Patnáctý večer: D. Cimarosa: Il matrimonio segreto (Tajné manţelství) Autor

Název

Zdroj

[ant]

Buffa jako lahůdka

Svobodné slovo, s. l., 3. 7. 1985

[ar]

Operní premiéra v Redutě

Kam v Brně, 6/1985

ČECH, Vladimír

Tajné manţelství po italsku

Rovnost, s. l., 2. 7. 1985

FUKAČ, Jiří

Cimarosa v Brně po italsku

Hudební rozhledy, Praha, 11/1985

[kk]

Premiérový příděl v SD v Brně

Práce, s. l., 5. 6. 1985

147

PEČMAN, Rudolf

Práce, s. l., 22. 8. 1985

Tajné manţelství

Příloha B – Rozhovory V rámci dokreslení tehdejší dobové atmosféry jsou na tomto místě uvedeny minirozhovory s několika osobnostmi brněnského divadla, které se aktivně podílely na úspěších „minioperních“ představení. Svůj čas na vzpomínání autorce práce laskavě věnovali operní pěvkyně Jaroslava Janská, pěvci Jan Hladík a Josef Škrobánek a reţisérka Alena Vaňáková.

Jaroslava Janská Jak přišel dirigent Nosek na nápad vytvořit Minioperu? Nosek dělal věci, které měl rád, hlavně avantgardu, Martinů. A chtěl uvádět operní novinky, například Slzy noţe, to byla světová premiéra. Některé opery byly napsány přímo pro náš soubor, Nosek znal osobnosti, které si zval ke spolupráci: Schorma, Páska, Ogouna, Štědroně, Hurníka a jiné. V roce 1968 byla koncertně uvedena Purcellova opera Dido a Aeneas. Dalo by se uvedení této barokní opery nazvat předzvěstí vzniku minioperního souboru? V podstatě ano, dalo by se to tak říct. Ta opera se tehdy uváděla v angličtině, účinkovala tam Jana Smitková. Bylo to ve foyeru JD a byl to takový podobný útvar, jaké se pak v Miniopeře dělaly. Ztvárnila jste v Miniopeře velkou spoustu rolí z oblasti staré hudby i z moderní operní literatury. Která oblast Vám byla bliţší? Nemohu konkrétně říct, co se mi lépe zpívalo. Pro hlas je vţdycky lepší ta stará muzika, ale svým zaloţením jsem tíhla spíš více k té avantgardě v jevištním projevu v moderní reţii. Na kterého z kolegů nejraději vzpomínáte? 148

Na Richarda Nováka, s ním se vţdy moc dobře na jevišti spolupracovalo. On byl schopen improvizace, byl uvolněný, pohotový, pomáhal mladším kolegům, a kdyţ se někdy něco přihodilo, měl nadhled. Pak ještě ráda vzpomínám na Honzu Hladíka, Magdu Blahušiakovou, Aničku Barovou. Několikrát jsem se na jevišti setkala také se svojí učitelkou Lesmanovou, ta mě hodně naučila. A Nosek měl s námi mladými hodně trpělivosti, byl to chytrý člověk s obrovským rozhledem. Jak na moderní tituly reagovalo publikum? Repríz nebývalo mnoho… Publikum reagovalo dobře, bývalo téměř vţdy plno. A obecenstvo bylo díky těm titulům vzdělané. Reprízy bývaly tak tři, čtyři, bylo to málo na tak obrovský kus těţké práce. Navíc se někdy v dramaturgickém plánu objevily premiéry na velké scéně a v Miniopeře v poměrně krátkém časovém rozpětí, například Dekameron a Debussyho Péleas. Byli jsme prvooboroví sólisti a nebránili jsme se většinou dělat práci „navíc“. Dělali jsme to rádi.

Jan Hladík V 70. letech se ve velké opeře hrávalo měsíčně i přes dvacet představení. Jak vás – operní pěvce – vlastně Nosek motivoval k další práci „navíc“? Přiznám se, ţe kolikrát jsem nebyl moc rád, ţe jsem byl do Miniopery obsazený. Byli jsme v opeře poměrně dost vytíţení, ale Nosek byl velice činorodý a zanícený pro věc a vţdycky nás strhl. Potom jsme mu byli vděční, ţe nás ty komorní věci donutil hrát. V souboru bylo tenkrát přes čtyřicet sólistů, Nosek taky oslovoval ty sólisty, kteří byli třeba zrovna méně obsazovaní a měli tzv. „málo čárek“, tak aby jim to dorovnal. A také zval často ke spolupráci lidi, kteří tenkrát nebyli „vhod“ tehdejšímu reţimu, například reţiséra Schorma. Ten nesměl dělat, tak ho Nosek v Miniopeře víckrát angaţoval. Účinkoval jste ve dvanácti minioperních inscenacích, v historicky starších i v moderních. Které byly bliţší Vám a které lépe přijímalo publikum? Divácký ohlas byl větší u těch starších děl – Romeo a Julie, Stařecká pošetilost, Tajné manţelství, Pulcheria a jiné. Vzpomínám si, ţe tato opera byla uvedena na oslavu nás třicátníků, to byla 149

tenkrát Jarka Janská, Dana Suryová, Alena Vaňáková, Magdalena Blahušiaková, Pepa Škrobánek a já. Účinkoval tam také starší kolega Halíř, tak jsme jeho a Noska „adoptovali“ mezi třicátníky, aby nám nekazili průměr. Já jsem rád dělal moderní věci, bylo to sice náročnější na učení, ale bylo to zajímavější. Na menším jevišti v komorním obsazení je na účinkující tak nějak „víc vidět“!! Zúročila se Vám tato práce „pod drobnohledem“ při dalších rolích na velkém operním jevišti JD? To zcela určitě. Byla to velká škola a znatelný přínos pro další účinkování. I kdyţ jsem byl z účinkování ve Wasserbauerově komorní opeře zvyklý dělat menší věci, v Redutě se musí člověk naučit korigovat hlas v jiném, menším prostoru, zkrátka bylo se stále co učit. Účinkování v menších formách, které Nosek miloval, mělo i velký vliv na utváření herectví. Zatímco ve velké opeře se ještě často tíhlo ke statičnosti, v Miniopeře to bylo hodně rozpohybované, hodně jevištních akcí, taková činoherní reţie. Náročná byla obzvlášť spolupráce s Ogounem, ten na nás měl velké nároky. To jsme před kaţdou jeho zkouškou museli rozhýbat kromě hlasu také tělo! Mohl byste vybrat jednu roli, která Vám za dlouholeté působení v Miniopeře nejvíce přirostla k srdci? Rád vzpomínám na roli Geronima v Tajném manţelství. To se dělalo v italském originále, v té souvislosti si pamatuji na Evţena Holiše, který nás italštinu učil opravdu neúnavně! Kdyţ se bavíme o těch oblíbených rolích, měl jsem dělat Pimpinona. Já ho dělal ještě kdysi na JAMU a Nosek si moc přál, abych roli ztvárnil i v Miniopeře. K dispozici ale byla nějaká jiná edice not a to bylo pro mě příliš vysoko. Tak jsem musel roli přenechat kolegovi Halířovi. Kromě brněnské scény, kde jste ztvárnil spoustu krásných rolí, jste účinkoval ještě i v Praze, Ostravě, Olomouci a na dalších scénách. Byla tenkrát v ostatních mimobrněnských souborech nějaká povědomost či informace o Miniopeře? Samozřejmě, o Miniopeře se vědělo, a co vím, tak nám ji záviděli! Celkově byla dramaturgická práce Noska známá ve všech divadlech. A zaslouţeně, on v tom uměl chodit. Kdyţ se muselo hrát něco současného kvůli stranickým zájmům, třeba Mariana, tak Nosek hned zařadil na repertoár nějakou úţasnou věc, například Sílu osudu, která byla sice později staţena kvůli kostelní scéně,

150

ale hrála se! Zkrátka vţdy, kdyţ se něco takříkajíc „muselo“, Nosek to pak vykompenzoval nějakou úţasnou prací, to byla taková úlitba opeře.

Josef Škrobánek Patřil jste mezi kmenové pěvce Noskovy Miniopery, na její scéně jste ztvárnil řadu nezapomenutelných rolí v operách barokních i v těch moderních. Otázka, který repertoár Vám byl bliţší, nemine ani Vás. Co jste tedy raději zpíval, klasiku nebo modernu? Je to vyváţené. Vţdycky jsem měl rád starou muziku, ale tomu modernímu jsem se nebránil. Rád vzpomínám na inscenaci Fuxovv Pulcherie. Někdo měl tenkrát nápad, ţe bychom mohli udělat představení pro nás – tehdejší třicátníky, bylo nás v týmu poměrně hodně, a tak uskutečnit společnou oslavu. No a Nosek pohotově do dvou, tří dnů přišel s touto operou. O překlad se během čtrnácti dnů postaral Vladimír Fux, on měl úţasný cit pro slovo. Opera se hrála ve foyeru Janáčkova divadla v přízemí, ale orchestr byl umístěný v prvním podlaţí. A my jsme měli kontakt s dirigentem přes televizní obrazovku, která tam byla nainstalovaná, tenkrát to byla novinka. Kdyţ jsem zmínil překladatele Fuxe, vybaví se mi jedna historka. On mi napsal text k árii, kde byl samý vokál i, coţ se moc dobře nezpívalo. Tak jsem šel k němu domů a poprosil jsem ho o přetextování. Vyhověl mi a druhý den mi přinesl nový text, kde převládal vokál a! Práce v komorním prostředí pro Vás nebyla novinkou, během studií jste účinkoval v Operním studiu Miloše Wasserbauera. Inscenovali jste tam nějakou operu, kterou jste později studovali na scéně Miniopery? Ano, reţisér Glogar dělal ve Studiu Bergovu Evropskou turistiku, studoval se tam i Eufrides před branami Tymén, i tam uţ ho tenkrát ztvárnil tenorista Ulrych, trumpetista byl Olda Vlkanova. Turistiku v Miniopeře s námi zkoušel choreograf Ogoun. On byl velmi náročný, jako vojáci jsme se neustále plazili po jevišti. Měli jsme velmi věrohodné, vlněné, německé uniformy a hodně těţkou pušku, ta měla snad osm kilo. Ţe by byla taky pravá? No, a jak jsme byli na jevišti stále na zemi, posbírali jsme tam a do kostýmu nachytali kde co. Jednou jsem v zákulisí vytřepal z kalhot hrst hřebíků, ani jsem je necítil, tak kvalitní kostým to byl! A vzpomínám si na skladatele Berga, který chodil na všechny orchestrální zkoušky Evropské turistiky, byl stále nespokojený 151

a nešťastný z výkonu orchestrálních hráčů, vytýkal jim kaţdou nepřesnost a stále si stěţoval na kytaru. Byl to velký perfekcionista, partituru měl vţdy dokonale připravenou, měl v ní dokonce zapsané i reţijní poznámky. Mohla bych Vás poprosit ještě o nějakou osobní vzpomínku? Těch vzpomínek a příhod byla spousta, třeba kdyţ se na brněnském Výstavišti inscenoval kus Jeden chce a druhý musí. Ona to byla víc činohra, my zpěváci jsme tam moc náročné úkoly neměli. Na první orchestrální zkoušce dostal dirigent Nosek z legrace místo taktovky dirigentskou hůl, jakou míval sám Lully. Ale raději jsme mu ji vzali, aby ho nepostihl stejný osud jak onoho francouzského skladatele – Lullyho (při produkci se dirigentskou tyčí nešťastně udeřil do nohy, dostal do rány sněť a nakonec tomuto zranění z povolání podlehl). Také se vţilo a dlouho tradovalo rčení Evy Bezděkové, která na jedné z prvních zkoušek výše zmiňovaného kusu řekla: Přátelé, zkoušíme zaráz několik zkoušek a z toho jedna bude premiéra!

Alena Vaňáková Co přivedlo Václava Noska k myšlence na zaloţení přidruţeného komorního souboru? K důvodům o vzniku Miniopery bych po zralé úvaze – pomineme-li, ţe název byl inspirován jednoznačně módou minisukní, která se Noskovi líbila – přidala i tehdejší existenci Operního studia Miloše Wasserbauera jako komorní scény Hudební fakulty JAMU. Toto zase „Wasserbauerovo dítě“ plnilo nejen studijní plány Katedry operní reţie a zpěvu, ale také mělo ambice stát se vedle velkého operního divadla druhou operní scénou v Brně, která by měla komorní charakter a slouţila experimentu, který si Wasserbauer do značné míry nemohl dovolit realizovat v běţném provozu operního kolosu. Všichni bývalí studenti zpěvu a reţie, kteří jsme touto školou prošli, vzpomínáme s vděčností na to, co nám do ţivota dala, a to jak pro divadelní praxi, tak k vytvoření základu názoru na operní útvar. Operní studio se organizací a zaměřením snaţilo fungovat jako profesionální divadelní scéna, s promyšlenou dramaturgií zohledňující stav a schopnosti studentů, s pravidelným provozem, počtem premiér a repríz. Všichni studenti byli zapojováni do práce na představeních i v různých profesích. Samozřejmě šlo o studijní proces a tomu odpovídající výkony studentů, někdy Wasserbauer zval k náročnějším pěveckým úkolům profesionály věkem blízké studentům nebo zdatné amatéry. Na rozdíl od dneška byl vţdy najímán 152

orchestr. Pro Wasserbauera bylo operní studio místem ke zkoušení zajímavých forem i zajímavých koncepcí, coţ mohla představovat jím několikrát uvedená Rusalka nebo Figarova svatba, kde se vyuţívalo nejen jevištních technik jako projekcí a filmu, ale i aktualizací a nových výkladů. Nosek samozřejmě OS znal, měli s Wasserbauerem dobrý vztah, jakoţ se navzájem ctili i s dr. Věrou Střelcovou, Wasserbauerovou manţelkou, která jako zpěvačka učila zpěv a jako doktorka byla výbornou teoretickou podporou manţelovi a učila dějiny opery a dramaturgii. Dobré vztahy dokazuje to, ţe Nosek byl mým konzultantem na teoretickou diplomovou práci o srovnání Honolkových úprav Janáčkova Osudu s Noskovými úpravami a originálem. Operním studiem prošli hlavní Noskovi interpreti v Miniopeře – Jaroslava Janská, Jan Hladík, Josef Škrobánek a já, v divadle se pak přidaly Magdalena Blahušiaková a Daniela Suryová a doplnily ročník narození 1943. Školní studio však mělo svá omezení, především přicházení a odcházení studentů, malé, technicky ne příliš vybavené divadlo. Přesto to mezi vysokými uměleckými školami, HAMU a VŠMU, které toto zázemí neměly, a hrálo se v nich nepravidelně, bylo něčím, co nám tyto školy záviděly. Po Wasserbauerově smrti aktivita OS polevila a toto prošlo delším vývojem, na jehoţ konci je dnes Divadlo na Orlí. Nosek ovšem chtěl dělat profesionální divadlo s poměrně stabilním ansámblem a v opravdových divadelních prostorách,

čemuţ nahrávala celá situace

vícesouborového divadla se třemi budovami a moţnost mít sólisty v rámci jejich pracovního úvazku. Zcela jistě by se dala rozlišit veškerá umělecká práce na malém a velkém jevišti. Jaký byl na tuto skutečnost pohled ze strany reţie? Práce na menším jevišti s bliţším kontaktem s publikem neţ tomu je na velké scéně pochopitelně ovlivňovala i způsob práce a celkovou koncepci inscenací Miniopery. Významnou roli hrál v této skutečnosti přiměřený herecký projev, který byl mnohem komornější a pro diváka zajímavější tím, ţe jej mohl lépe přečíst. Vůbec odbourávání zaběhnutých operních klišé s velkými gesty a patosem, tak snadno a lacino parodovatelné, bylo samozřejmostí, hledaly se takové výrazové prostředky, které by souzněly s hudbou, ale přiblíţily se činohernímu projevu, přitom se dbalo na stylizaci, která vyplývala z koncepce toho kterého díla. Noskova zásluha nejen v Miniopeře je v tom, ţe se snaţil pro kaţdou inscenaci vytvořit tým, který by byl tvůrčí. A on sám dohlíţel na to, aby se tento tým kompletně scházel tolikrát, kolikrát bylo třeba k diskusím o koncepci. Svoji kariéru jste na půdě Miniopery rozvíjela nejdříve jako asistentka reţisérských osobností 153

Evalda Schorma nebo Milana Páska. Jak na ně vzpomínáte? Ovlivnila nějak tato „škola“ vaši další reţisérskou práci? Týmová práce byla v Miniopeře důleţitá. Nosek se zaslouţil o vytvoření týmu Milan Pásek – reţisér, Karel Zmrzlý – výtvarník, většinou Nosek jako dirigent, někdy Inez Tuschnerová – kostýmy. Přivedl takto k opeře činoherního reţiséra, který dobře cítil hudbu a drama (věnoval se téţ melodramu) a vyznačoval se čitelnými a přehlednými reţijními záměry v úzké spolupráci s výtvarníkem. Tento tým se osvědčil i na velké scéně v několika inscenacích v Noskově dramaturgii. Dalším reţisérem, kterého Nosek nejen do Miniopery přivedl, byl filmový reţisér Evald Schorm, který v době svého zákazu činnosti ve filmu i díky Noskovi reţíroval v Brně v činohře i opeře. Na rozdíl od Páska, který pracoval ve velkých konturách, byl Schorm mnohem jemnější, teoreticky výborně ke kaţdému úkolu připravený, pracující sice samozřejmě i s celkem, ale věnující pozornost detailům a pokud měnil zaţitou praxi, činil tak důsledně, nikoliv však direktivně jako Pásek. Jeho metodou byl tlak na herce jako prosba umírajícího o pomoc, čímţ vybudil větší aktivitu zpěváků – herců. Jako jejich asistentka jsem se od těchto pánů reţisérů hodně učila, ve své vlastní práci si pak od nich mnohé, co odpovídalo mému naturelu, vzala. Moţnost reţijní práce v Miniopeře byla pro mne velmi přínosná a moc ráda na ni vzpomínám, i proto, ţe jsme s výše jmenovanými interprety (ročník 1943) měli stejnou výchovu k opeře a lidsky jsme si rozuměli. Co soudíte o Noskově myšlence na navázání činnosti na minioperní soubor a případnou existenci Miniopery II? Domníváte se, ţe by bylo moţné tuto vizi realizovat i dnes? Nevěděla jsem, ţe Nosek tuto myšlenku nosí v hlavě, myslela jsem, ţe jej částečně uspokojuje, ţe můţe své představy uplatňovat jako vedoucí Komorní opery JAMU v době, kdy jsem byla vedoucí Katedry zpěvu a operní reţie. Dnešní doba a operní provoz se od doby působení Miniopery natolik proměnily, ţe by patrně její vzkříšení nebo pokračování nebylo moţné tím způsobem, jak se provozovalo za Noska. Krásné by ovšem bylo, kdyby vzniklo samostatné operní divadlo zaměřené na komorní operu a experiment, se svým souborem, vedením, personálem, budovou, prostě regulérní komorní operní divadlo. To je ale představa z říše snů.

154

Příloha C – Fotodokumentace, ukázky ohlasů v dobovém tisku (archiv NDB) Obrazová příloha č. 1 – Igor Stravinskij: Příběh vojáka Obrazová příloha č. 2 – Bohuslav Martinů: Slzy noţe Obrazová příloha č. 3 – Josef Berg: Evropská turistika Obrazová příloha č. 4 – Bohuslav Martinů: Ariadna Obrazová příloha č. 5 – Darius Milhaud: Théseovo osvobození Obrazová příloha č. 6 – J. B. Lully – Moliere: Jeden chce a druhý musí Obrazová příloha č. 7 – Johann Fux: Pulcheria Obrazová příloha č. 8 – G. P. Telemann: Pimpinone Obrazová příloha č. 9 – Jiří A. Benda: Walder Obrazová příloha č. 10 – Ilja Hurník: Diogenes Obrazová příloha č. 11 – Henry Purcell: Dido a Aeneas Obrazová příloha č. 12 – Jan J. Fischer: Dekameron Obrazová příloha č. 13 – Adriano Banchieri: La pazzia senile (Stařecká pošetilost) Obrazová příloha č. 14 – Jiří A. Benda: Romeo a Julie Obrazová příloha č. 15 – Leoš Janáček: Říkadla Obrazová příloha č. 16 – Leoš Janáček: Concertino Obrazová příloha č. 17 – Miloš Štědroň: Kuchyňské starosti Obrazová příloha č. 18 – Václav Felix: Inzerát Obrazová příloha č. 19 – Miroslav Hába: Malý princ Obrazová příloha č. 20 – Claudio Monteverdi: Korunovace Poppey Obrazová příloha č. 21 – Robert Kurka: Dobrý voják Švejk Obrazová příloha č. 22 – Domenico Cimarosa: Il matrimonio segreto (Tajné manţelství)

155

První večer

Obr. příloha č. 1 – Příběh vojáka, 1969. Jan Němeček, Oldřich Slavík (foto Rafael Sedláček)

„[...] Úvodní inscenace brněnské Miniopery byla celkově šťastná. Pro nastudování Stravinského Příběhu vojáka získalo divadlo amsterodamskou reţisérku Jacquelinu Jacobi. Zmocnila se Ramuze – Stravinského v aktuální podobě, dnešku rozhodně blízké a dramaticky účinné. Vyuţila prostoru jeviště i hlediště ve snaze více vtáhnout diváka do akce a učinit ho v jistém smyslu angaţovanějším. Je pravda, ţe tradiční divadlo, které pamatuje ještě Mozarta, není nejlepším prostorem pro experiment, ovšem – buďme vděčni za veliké úsilí a nadšení inscenátorů. To jsou rozhodující a závazné vklady nové koncepci. […]“ 335

335

Archiv NDB. [K]. Úspěšná Miniopera. Mladá fronta, Brno, 26. 10. 1969, [výstřiţek], č. insc. 688.

156

Obr. příloha č. 2 – Slzy nože, 1969. René Tuček, Jaroslava Janská, Libuše Lesmanová (foto Rafael Sedláček)

„Úspěchem lze nazvat první premiéru Stravinského Historii vojáka a B. Martinů operní jednoaktovku Slzy noţe, která nebyla předtím dosud jevištně uvedena. Na zdařilé inscenaci se na prvém místě podílí dirigent Václav Nosek, jehoţ hudební nastudování především v opeře B. Martinů, má sviţný a vtipný spád. Povaze díla vyhovuje reţijní řešení L. Ogouna, který anekdotickým výkladem a pochopitelně s atraktivně pohybovým prvkem překlenul jeho dosti nepřirozený dějový průběh. Sólisté L. Lesmanová, J. Janská a R. Tuček tlumočí své party s neobyčejným porozuměním […]“336

336

Archiv NDB. [p]. Miniopera v Redutě. Svobodné slovo, Brno, 13. 1. 1970 [výstřiţek], č. insc. 688.

157

Druhý večer

Obr. příloha č. 3 – Evropská turistika, 1971. Jan Hladík, Eduard Hrubeš, Josef Škrobánek (foto Rafael Sedláček) „[...] Janáčkova opera se letos přihlásila se svojí druhou premiérou. Její exkluzívní ráz byl předurčen dramaturgickou volbou.[...] Zásluhu na nových inscenacích má dirigent Václav Nosek, dramaturgicky i interpretačně. Spolu s hostujícím reţisérem Evaldem Schormem realizovali jevištně přesnou reţijní představu skladatele za výtvarného přispění Vojtěcha Štolfy.“337 „[...] Divácky nejvděčnější byl Eufrides před branami Tymén, je to ukázka moţnosti nové opery, která se jednak snaţí o vytvoření své zvukové, prostorové i dramatické linie, jednak vrší na sebe mistrovské deriváty zkarikovaných postupů staré opery.“338 „[...]Vydání Bergovy komorní opery je zásluţným činem, připomnělo ale, ţe jeho osobnosti i tvorbě zůstáváme ještě mnoho dluţni. Fundovaný úvod a studie Františka Hrabala připojená k desce je částečnou splátkou tohoto dluhu.“339 337

Archiv NDB. [p]. Druhá operní premiéra. Svobodné slovo, Brno. 29. 9. 1971, [výstřiţek, č. insc. 738. Archiv NDB. ŠTĚDROŇ, Miloš. Znovu Bergovy opery. Mladá fronta, Brno. 20. 10. 1971, [výstřiţek], č. insc. 738. 338

158

Třetí večer

Obr. příloha č. 4 – Ariadna, 1972. Vlevo Václav Halíř, uprostřed dirigent Václav Nosek, vpravo Jaroslava Janská (foto Rafael Sedláček)

339

VENCÁLEK, L. Před branami Tymén. Náš úsudek. Brněnský večerník. 26. 9. 1974, [výstřiţek]. Archív NDB, č. insc. 738.

159

Obr. příloha č. 5 – Théseovo osvobození, 1972 (bez popisu)

„[...] Schorm dovede zbavit operu operní reţie a tím ji zpřítomňuje a dělá ji přitaţlivou pro oko diváka, nevyškoleného operními manýram.i [...]“340 „[...] Hostování brněnského souboru na Praţském jaru příjemně překvapilo. [...] Zájem praţského publika, které zcela zaplnilo hlediště vinohradské scény, byl aţ nečekaný. Ale naše obecenstvo bylo také odměněno rozkošným záţitkem, jaký mu brněnští umělci připravili. [...]“341

340

Archiv NDB. ŠTĚDROŇ, Miloš. Miniopera: Martinů a Milhaud. Mladá fronta, Brno, 31. 10. 1972, [výstřiţek], č. insc. 761. 341 Archiv NDB. [nj]. Dobrý příspěvek brněnské Miniopery. Hudební rozhledy, Praha, 7/1973, [výstřiţek], č. insc. 761.

160

Čtvrtý večer

Obr. příloha č. 6 – Jeden chce a druhý musí, 1973. Josef Karlík, Juraj Dubovec, Jaroslav Kaňkovský (foto Rafael Sedláček)

„[...] Fakt, ţe brněnské divadlo uvedlo na svou scénu dílo jinak odsouzené k dalšímu procesu pomalého archívního tlení, přičemţ se mu inscenátoři, upravovatelé i samotní herci snaţili dát co moţná nejvíce opodstatněnosti ţivého scénického tvaru, dramaturgii divadla jen ke cti. Na druhé straně je však pozoruhodné, ţe veškeré úsilí o ţánrově plnokrevnou inscenaci přineslo mnoho slohových nečistot představení, v němţ kupř. ostře kontrastovala ušlechtilost Lullyho hudby s ostrou komediálností promluv a gest. [...]”342

342

Archiv NDB. [aá]. Jeden chce a druhý musí. Brněnský večerník, 20. 12. 1973, [výstřiţek], č. insc. 788.

161

Pátý večer

Obr. příloha č. 7 – Pulcheria, 1974. Magdalena Blahušiaková, Jaroslava Janská (foto Rafael Sedláček)

162

Obr. příloha č. 8 – Pimpinone, 1974. Jaroslava Janská, Václav Halíř (foto Rafael Sedláček)

„[…] Inscenace brněnské Miniopery se staly díky stmelenému kolektivu a uměleckému úsilí dirigenta Václava Noska dynamickým doplňkem dramaturgického plánu a v poslední době i přehlídkou vyrovnaných reţijních i hudebních, hudebních a pěveckých výkonů. Výjimkou z této dobré tradice nebyla ani poslední premiéra, na níţ došlo ke spojení opery Johanna Josepha Fuxe Pulcheria s Telemannovou buffou Pimpinone. Reţisérka Alena Vaňáková připravila dvě mimořádně svěţí inscenace, vyváţené a uměřené co do prostředků vkusně historizující a co je nejdůleţitější – divácky a hudebně přitaţlivé. [...]”343 „[...] Brněnské obecenstvo má jedinečnou příleţitost slyšet barokní jednoaktové opery a seznámit se s novými tvůrčími postupy inscenátorů. Za to budiţ V. Noskovi a A. Vaňákové vřelý dík.”344

343 344

Archiv NDB. ŠTĚDROŇ, Miloš. Fux a Telemann. Mladá fronta, Brno, 17. 1. 1974 [výstřiţek], č. insc. 791. Archiv NDB. VÍTOVÁ, Eva. Bravo Miniopera. Práce, Brno, 14. 1. 1974 [výstřiţek], č. insc. 791.

163

Šestý večer

Obr. příloha č. 9 – Walder, 1974. Cecílie Strádalová, Jaroslava Janská, Marcel Váţanský (foto Rafael Sedláček)

„ […] Opět jeden výrazný krok vpřed, […] nejen v hledání nových děl pro malou operní scénu, ale i v nacházení nových výrazových moţností a v poznatku, jak tato díla realizovat.“345 „Objevem pro hosty i brněnské operní publikum bylo provedení zpěvohry Jiřího Bendy Walder. Tato operní jednoaktovka upoutala přítomné v Redutě svou milou, pozitivně naivní atmosférou, stejně jako dokonalostí partitury i výkony všech učinkujících […]”346

345 346

Archiv NDB. KULIJEVYČOVÁ, Marie. Nejmenší opera.[výstřiţek], s. d., s. l. Archiv NDB.[eva]. Dvakrát festivalová opera. Lidová demokracie, Brno, 9. 10. 1974 [výstřiţek], č. insc. 809.

164

Sedmý večer

Obr. příloha č. 10 – Diogenes, 1976. Jaroslav Souček, Jaroslava Janská (foto Rafael Sedláček)

165

Obr. příloha č. 11 – Dido a Aeneas, 1976. Helena Kuchařová, Stanislav Bechynský, Daniela Suryová, Hana Šíblová, Eman Fišer (foto Rafael Sedláček)

„[...] Aktovka Ilji Hurníka Diogenes nenásilným a spíše úsměvným způsobem rozjímá o lidské touze, zpěvákům poskytuje výrazné melodie téměř ariózního typu [...], po předešlém Bergově díle je pro diváka psychickým uvolněním, z odborného hlediska pak porovnáním dvou různých rovin výrazových moţností...“347 „[...] Milovníkům staré hudby se dostalo ukázky v nejlepším díle Angličana Henryho Purcella. Třeba ţe je to opera malá, [...] jde v baroku, jak známo, o antiku opulentní a to jak v květnatém patosu vokálním, tak v řešení inscenačním. Reţisér M. Pásek s výtvarníkem K. Zmrzlým (pozoruhodné kostýmy) a choreografem R. Karhánkem hru zalidnil v barvité účinnost, i kdyţ měl

347

Archiv NDB. VÍTOVÁ, Eva. Večer operních apokryfů. Práce, 17. 3. 1976 [výstřiţek], č. Insc. 842.

166

pro to na jevišti málo místa. [...] Ke krásnému muzicírování dostal řadu výborných příleţitostí i sbor J. Pančíka a celý komorní orchestr. [...]“348 Osmý večer

Obr. příloha č. 12 – Dekameron, 1977. Josef Škrobánek, Josef Klán, František Caban, Libuše Lesmanová, Daniela Suryová, Sylvie Kodetová (foto Rafael Sedláček)

„[...]Obecenstvo přijalo premiérovou novinku s opravdovou radostí a v dobré pohodě. Fischerův Dekameron se tak stává rozhodně úspěšným pokusem a obohacením repertoáru soudobé české opery. [...]“349

348

Archiv NDB. [bor]. Odysseus, Dido a nový Diogenes. Lidová demokracie, Brno, 2. 3. 1976, str. 8 [výstřiţek], č. insc. 842.

167

Devátý večer

Obr. příloha 13 – La pazzia senile (Stařecká pošetilost), 1977. Něva Megová, Markéta Fussová, František Caban (foto Rafael Sedláček)

349

Archiv NDB, VALOVÝ, Evţen. Československá premiéra v Redutě. Lidová demokracie, 24. 3. 1977 [výstřiţek], č. insc. 869.

168

Desátý večer

Obr. příloha 14 – Romeo a Julie, 1978. Oldřich Polášek, Jaroslava Janská (foto Rafael Sedláček) „ […] Vůči takové vylepšené verzi nesmrtelného dramatika asi budeme mít námitky. V ţádném

případě je však nebudeme mít k dramatické výstavbě zjednodušené zápletky, a jevištnímu účinu a vůbec uţ ne k vynikající Bendově hudbě. Po “Walderovi“ nás tato retrospektivní inscenace ještěvíce utvrdila v poznání jeho vysokých kvalit. [...]”350

350

Archív NDB. VALOVÝ, Evţen. Romeo a Julie tentokrát trochu jinak. Lidová demokracie, Brno, 21. 4. 1978,[výstřiţek], č. insc. 895.

169

Jedenáctý večer

Obr. příloha 15 – Říkadla, 1978. Jan Hladík, Jiří Holešovský, Vladimír Krejčík, Jitka Pavlová (foto Rafael Sedláček)

Obr. příloha 16 – Concertino, 1978. Dagmar Maštalířová, Václav Kuropata (foto Rafael Sedláček) 170

Dvanáctý večer

Obr. příloha 17 – Kuchyňské starosti, 1979. Jiřina Heidingerová, Richard Novák, Jiřina Přívratská (foto Rafael Sedláček)

Obr. příloha 18 – Inzerát, 1979. Libuše Bartošková, Pavel Kuchař (foto Rafael Sedláček)

171

Obr. příloha 19 – Malý princ, 1979. Josef Klán, Markéta Fussová (foto Rafael Sedláček)

„[...] Publiku se dostalo po zásluze odměny, neboť všechny tři uváděné tituly poskytly opernímu posluchači dobrou hudební zábavu a řadu téměř názorných příkladů o proměně opery jako ţánru v soudobém pojetí hudebních tvůrců. [...]“351

351

Archiv NDB. [aá]. Tři operní novinky [výstřiţek], č. insc. 920.

172

Třináctý večer

Obr. příloha 20 – Korunovace Poppey, 1981. Jitka Pavlová, Josef Škrobánek (foto Vladislav Vaňák)

„Sál Reduty byl v pátek dějištěm slavné Monteverdiho opery Korunovace Poppey, kterou se téměř po dvouleté přestávce opět přihlásila ke slovu brněnská Miniopera. Nejvýznamnější ze všeho je právě fakt aktivizace kdysi tak čilého ansámblu, jehoţ přítomnost začalo postrádat nejen

173

brněnské publikum, ale po příčinách jeho odmlky se znepokojeně ptala celá československá divadelní a hudební veřejnost. […]“352 Čtrnáctý večer

Obr. příloha 21 – Dobrý voják Švejk, 1982. Jiří Holešovský, Richard Novák, Josef Veverka (foto Vladislav Vaňák).

„[…]Operní soubor Státního divadla v Brně zvládl neobvykle nesnadný úkol se zdarem. Zásluhu na výrazném úspěchu mají nedílně dirigent představení Evţen Holiš, reţisérka Alena Vaňáková […] a všichni účinkující bez výjimky. Podařilo se jim vytvořit vynikající, místy strhující haškovské představení v netradičních náznakových dekoracích, dokonale vygradované a fabulačně plynulé, v němţ hudba tvoří emotivní faktor a neodmyslitelný dramatický svorník Josef Veverka, který se zařadil mezi naše nejlepší představitele Švejka, hlasově zvládl všechna nemalá úskalí role beze 352

Archiv NDB. [JF]. Událost v Miniopeře. Brněnský večerník, 3. 11. 1981 [výstřiţek], č. insc. 984.

174

zbytku. […] Pochvalnou zmínku si rovněţ zaslouţí dramaturgie i programový sešit, obsahující některé cenné informace o autorovi a díle. [...]“353 Patnáctý večer

Obr. příloha 22 – Il matrimonio segreto (Tajné manželství), 1985. Jan Hladík, Zdeněk Šmukař, Markéta Ungrová, Eman Fišer, Anna Barová (foto Vladislav Vaňák)

„[…] V této zkoušce vybraný minitým brněnské opery se zdarem obstál a právem si zaslouţil vřelé ovace. Dirigent Evţen Holiš řídil akci přesně, s rozmyslem a ve správných tempech. […]“354

353

Archiv NDB. PÁVEK, Josef. Operní dobrý voják Švejk v Brně. Rudé právo, 14. 12. 1982 [výstřiţek], č. insc. 1008.

175

„… Moderní inscenace buffózních děl z této doby naráţejí na menší potíţe neţ inscenování oper seria, […] brněnská inscenace je však velmi dobrá. […] Obecně platná zůstává kvalita reţijní sloţky, a ta je v mnohém vysoce nad naším běţným operním průměrem. […] Omezené moţnosti dynamiky Cimarosovy hudby jsou zde jevištní akcí posíleny ve výrazu, je tu patrný obrovský smysl pro vtip na druhou, pro skutečnou jednotu hudby a jeviště: umění operní reţie v kostce. […]“355

354

Archiv NDB. FUKAČ, Jiří. Cimarosa v Brně po italsku. Hudební rozhledy, Praha, 11/1985[ výstřiţek], č. insc. 1084. 355 Archiv NDB. TAŠLOVÁ, Věra. Tajné manţelství. Scéna, Praha 1986 [výstřiţek], č. insc. 1084.

176