Minimální preventivní program Základní školy T. G. Masaryka Praha 7

Základní škola T.G. Masaryka Ortenovo náměstí 34 Praha 7 170 00 IČO: 62931016

e-mail: [email protected] tel./fax. : 220806074 bankovní spojení : 51-2488450257/0100

Minimální preventivní program Základní školy T. G. Masaryka Praha 7 1. Cíle minimálního preventivního programu 1.1. Stanovení cílů minimálního preventivního programu školy Stanovení cílů je prvním krokem při tvorbě minimálního preventivního programu (dále MPP). Cíle stanovuje celý kolektiv pracovníků školy a rodiče žáků. Cíle stanovujeme na základě vyhodnocení dotazníků, výstupů z třídnických hodin, námětů z jednání žákovského parlamentu a závěrů pedagogických rad a provozních porad zaměstnanců naší školy.

1.1.1. Cíle minimálního preventivního programu dlouhodobé Dlouhodobé cíle: výchova ke zdravému životnímu stylu vytváření pozitivní klidné atmosféry ve škole, atmosféry vzájemnosti, důvěry, respektu a bezpečí ve škole při udržení uvědomělé kázně podpora sociálních dovedností žáků vůči tlaku vrstevnické skupiny rozvoj sociálních dovedností žáků a pedagogů (umění týmové práce, konstruktivní řešení konfliktu, otevřená komunikace) pozitivní vnímání sebe sama rozvoj osobnostních kvalit, které podporují zdravý rozvoj osobnosti (sebevědomí, empatie, asertivita), vytváření vlastního názoru, životního postoje poznání základních lidských potřeb (fyzických, psychických, emočních) demokratické řízení, efektivní pravidla vzájemného soužití - učení se respektování lidských práv, individuální potřeb a odlišností, zapojení žáků do spoluvytváření pravidel vzájemného soužití ve škole - vedení žáka k přijetí osobní zodpovědnosti k daným právům a povinnostem umění používat různé informační zdroje, kriticky zhodnotit, porovnat informace spolupráci celé školy, všech žáků, učitelů a provozních zaměstnanců otevřená komunikace mezi školou a rodiči ještě větší spolupráci v rámci pedagogického týmu a všech zaměstnanců školy kvalitnější propojení školy s dalšími institucemi (odborná pracoviště, organizace působící v oblasti primární prevence) formovaní postojů dětí ke společensky akceptovatelným hodnotám zvyšování sociální kompetence žáků, rozvíjení sociální dovednosti, které napomáhají orientaci v sociálních vztazích, odpovědnosti za chování a uvědomění si důsledků jednání posilování komunikačních dovedností – zvyšování schopnosti řešit problémy, konflikty, adekvátní reakce na stres, neúspěch, kritiku

1.1.2. Cíle minimálního preventivního programu střednědobé Střednědobé cíle jsou zaměřeny zejména na zlepšení vnitřního prostředí školy. Střednědobé cíle: rozšíření tradice školy aktivizovat pedagogy k využívání materiálů k sociálně nežádoucím jevům (dále jen SNJ) zapracovat podrobně téma SNJ do vyučovacích předmětů tak, aby děti uměly včas rozeznat nebezpečnost, znaly způsoby odmítnutí a věděly, kde hledat pomoc pokračovat v pravidelných konzultačních hodinách výchovné poradkyně a metodika prevence



zapojit do systému prevence více i netřídní učitele pokračovat ve zkvalitňování práce a rozšiřování kvalifikace a orientace v problematice primární prevence (jak předcházet a včas rozpoznat různé formy rizikového chování žáků)

1.1.3. Cíle minimálního preventivního programu krátkodobé Cíle krátkodobé jsou konkrétní, vztahují se k určité cílové skupině (žáci, rodiče, pedagogičtí pracovníci) a jsou časově termínované. Pro cílovou skupinu žáků školy zajistit spoluúčast učitelů na preventivní strategii. Velkou příležitost k prevenci skýtají školy v přírodě, kde je možno využít prvků zážitkové pedagogiky. Otvírá se možnost pracovat hlavně na posilování sebevědomí, sebepřijetí, vztazích v kolektivu, posilování kolektivní důvěry, posilování návyků zdravého životního stylu, vhodného využívání volného času. Děti na prvním stupni mají většinou velmi dobrý vztah k TU, uznávají jeho autoritu, napodobují ho. Proto již sama osobnost, příklad chování TU je prevencí. Ve výuce se žáci setkávají s nežádoucími jevy v prvouce, přírodovědě, českém jazyce (vyprávění, sloh, dramatická výchova). Během prvního stupně by žáci měli získat tyto kompetence a znalosti: umění komunikovat správně s vrstevníky i dospělými rodinu chápat jako zázemí a útočiště mít základní zdravotní návyky(výživa, hygiena, spánek, cvičení) správně organizovat svůj volný čas rozlišovat mezi léky a léčivými přípravky a návykovými látkami definovat drogu a její nebezpečí, včetně alkoholu a tabáku Témata osvojovaná na 1. stupni: osobní bezpečí, základní zásady komunikace, vztahy v dětském kolektivu, základní hygienické návyky, využití volného času, rodina jako bezpečné místo lidské tělo, zdraví a jeho ochrana, zacházení s léky, režim dne, vztahy mezi lidmi chování v krizových situacích pojmy z oblasti sexuální výchovy a drogové závislosti, zdraví a jeho ochrana lidi kolem nás, multikulturní výchova, využívání volného času, ochrana proti obtěžování cizí osobou, bezpečnost v silničním provozu lidské tělo, odlišnost mezi pohlavími, životospráva a důsledky nevhodných návyků využívání volného času, pojmy drogová závislost a sexuální výchova, vztahy v dětském kolektivu domov, rodina, důvěra, vztahy, léčivé a návykové látky, vztahy v dětském kolektivu komunikace, poznatky o negativních vlivech tabáku a alkoholu, dospívání nebezpečí při komunikaci s cizí osobou Práce na druhém stupni je velmi důležitá, ale i obtížná. Dospívající jsou již kritičtí k autoritám a o to více je důležitý postoj, který svým jednáním vyjadřují učitelé. Náročná je koordinace mezi předměty, tak aby žáci nebyli „drog přesyceni“, případně nedošlo k opačnému než žádanému efektu. Důležité je vzbudit přirozený zájem o problematiku a učení se dovednostem jako je diskuse, respektování názoru druhých, týmová spolupráce, asertivita,..Nejvíce tematiky se objevuje v hodinách literatury, slohu, dějepisu(historie péče o zdraví, příčiny válek, holocaust,..), přírodopisu, chemie, rodinné výchovy, občanské výchovy, zeměpisu(terorismus) a praktických činností(volba povolání). Během druhého stupně by žáci měli prohloubit a získat tyto kompetence a znalosti: pojmenovat základní návykové látky, znát jejich účinky na organismus umět odmítnout, znát kontaktní místa pro problematiku závislostí, rozpoznat propagaci návykových látek orientovat se v problematice sexuální výchovy, znát kontaktní místa znát základní právní normy zaujímat zdravé životní postoje, tolerovat odlišnosti



zvládat základní sociální dovednosti včetně komplikací ve vztazích k druhým lidem, včetně blízkých pochopit osobní a společenskou zodpovědnost kriticky myslet a správně se rozhodovat Témata osvojovaná na 2. stupni: vhodná náplň volného času, zdravý životní styl, ochrana zdraví, rodina a její funkce pro zdravý rozvoj jedince, osobní bezpečí, způsob chování v krizových situacích rizika zneužívání návykových látek, způsoby odmítání, centra odborné pomoci komunikace mezi lidmi, mezilidské vztahy, péče o zdraví, život s handicapem sexuální výchova, vztahy mezi dívkami a chlapci, osobní bezpečí, šikana, sexuální násilí, drogy a jejich dělení, účinky, prevence fyziologie, působení drog na oběhový , nervový a dechový systém, tělesné, duševní a sociální proměny u závislého, rozvoj sebepoznání a sebepojetí, řešení problémů, chování v krizových situacích, konflikty, agresivita, šikana, různé formy násilí drogová závislost, kontaktní centra sebevědomí, sebepojetí, rozvoj osobnosti, zdravé sexuální chování, volba životního partnera, sociální výchova, vztah k jiným kulturám, národnostem, komunikace právní odpovědnost, trestní normy Ve školním roce 2013/2014 se chceme především zaměřit na oblasti: Pro žáky: 1. využívání elektronické komunikace 2. vztahové problematiky 3. vývoj drogové závislosti 4. právní povědomí 5. alkohol a kouření Pro učitele: 1. práce s třídním kolektivem 2. komunikace (se žáky, s kolegy, s rodiči, s ostatními partnery)

2. Oblasti primární prevence Primární prevencí rozumíme veškeré konkrétní aktivity realizované s cílem předejít problémům a následkům sociálně nežádoucích jevů, případně minimalizovat jejich negativní dopad, včetně dalšího šíření. Nespecifická primární prevence představuje základ a nosný prvek celého systému prevence, jde o volnočasové aktivity určené nejširším vrstvám dětí a mládeže, umožňující harmonický rozvoj osobnosti jednotlivce. Existovaly by i za absence sociálně nežádoucích jevů. Specifická primární prevence je realizována v rámci podpůrných programů pro rizikové skupiny, pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami jako prevence před exkluzí (vyloučením). Součástí specifické primární prevence jsou Standardy specifické primární prevence, které jsou cestou ke zkvalitnění preventivních aktivit. Primární prevence sociálně nežádoucích jevů u žáků v působnosti MŠMT je zaměřena na: a) předcházení zejména následujícím rizikovým jevům v chování žáků: - záškoláctví - šikana, kyberšikana, rasismus, xenofobie, vandalismus - kriminalita, delikvence - užívání návykových látek (tabák, alkohol, omamné a psychotropní látky – dále jen „OPL“) a onemocnění HIV/AIDS a dalšími infekčními nemocemi souvisejícími s užíváním návykových látek


b) -


závislost na politickém a náboženském extremismu netolismus (virtuální drogy) a patologické hráčství (gambling) rozpoznání a zajištění včasné intervence zejména v případech domácího násilí týrání a zneužívání dětí, včetně komerčního sexuálního zneužívání ohrožování mravní výchovy mládeže poruch příjmu potravy (mentální bulimie, mentální anorexie)

2.1. Definice a vymezení pojmu Primární prevencí rozumíme veškeré konkrétní aktivity realizované s cílem předejít problémům a následkům sociálně nežádoucích jevů, případně minimalizovat jejich negativní dopad, včetně dalšího šíření. Primární prevence sociálně nežádoucích jevů u žáků – základním principem strategie prevence sociálně nežádoucích jevů u dětí a mládeže ve školství je výchova žáků ke zdravému životnímu stylu, k osvojení pozitivního sociálního chování a zachování integrity osobnosti. Jedná se o oblast zabývající se prevencí v oblastech výše uvedených, s cílem zabránit výskytu rizikového chování v daných oblastech, nebo co nejvíce omezit škody působené jejich výskytem mezi žáky. Nespecifická primární prevence zahrnuje veškeré aktivity podporující zdravý životní styl a osvojování pozitivního sociálního chování prostřednictvím smysluplného využívání a organizace volného času, například zájmové, sportovní a volnočasové aktivity a jiné programy, které vedou k dodržování určitých společenských pravidel, zdravého rozvoje osobnosti, k odpovědnosti za sebe a své jednání. Specifická primární prevence zahrnuje aktivity a programy, které jsou zaměřeny specificky na předcházení a omezování výskytu jednotlivých forem rizikového chování žáků. Jedná se o: a) všeobecnou prevenci, která je zaměřena na širší populaci, aniž by byl dříve zjišťován rozsah problému nebo rizika, b) selektivní prevenci, která je zaměřena na žáky, u nichž lze předpokládat zvýšenou hrozbu rizikového chování, c) indikovanou prevenci, která je zaměřena na jednotlivce a skupiny, u nichž byl zaznamenán vyšší výskyt rizikových faktorů v oblasti chování, problematických vztahů v rodině, ve škole nebo s vrstevníky. Efektivní primární prevenci tvoří kontinuální a komplexní programy, interaktivní programy, především programy pomáhající čelit žákům sociálnímu tlaku, zaměřené na zkvalitnění komunikace, nenásilné zvládání konfliktů, odmítání návykových látek, zvyšování zdravého sebevědomí, zvládání úzkosti a stresu apod. Neúčinná primární prevence: a) zastrašování, citové apely, pouhé předávání informací, samostatně realizované jednorázové akce, potlačování diskuse, b) hromadné aktivity nebo promítání filmu by měly být pouze doplňkem, na který by měl vždy navazovat rozhovor v malých skupinkách. Minimální preventivní program je konkrétní dokument školy zaměřený zejména na výchovu žáků ke zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikativních dovedností. Minimální preventivní program je založen na podpoře vlastní aktivity žáků, pestrosti forem preventivní práce s žáky, zapojení celého pedagogického sboru školy a spolupráci se zákonnými zástupci žáků školy. Minimální preventivní program je zpracováván na jeden školní rok, školním metodikem prevence. Podléhá kontrole České školní inspekce, je průběžně vyhodnocován



a písemné vyhodnocení účinnosti jeho realizace za školní rok je součástí výroční zprávy o činnosti školy.

2.2. Teoretické a legislativní zázemí Základní znalost a orientace v této legislativě je bezpodmínečně žádoucí zejména pro činnost školního metodika prevence. O podporu a pomoc se školní metodik prevence může obrátit na obvodního metodika prevence (PPP Glowackého 6, 181 00 Praha) nebo na Úřad městské části Praha 7. Úplné znění stávajících dokumentů současné platné školské legislativy je dostupné na webových stránkách MŠMT. Teoretické a legislativní zázemí tvoří: Platné školské dokumenty pro oblast primární prevence ( www.msmt.cz, Vzdělávání, Prevence sociálně nežádoucích jevů) Standardy odborné způsobilosti poskytovatelů programů primární prevence užívání návykových látek ( www.msmt.cz, Vzdělávání, Prevence sociálně nežádoucích jevů, Certifikace preventivních programů) Koncepce primární prevence na úrovni celonárodní, kraje, obce Dlouhodobá strategie školy Školní řád Krizový plán a postup školy při výskytu rizikových forem chování dětí a mládeže (viz. kapitola 5.1 minimálního preventivního programu) Kázeňský řád Přehled nabídky volnočasových aktivit (viz kapitola 5.2 minimálního pereventivního programu

2.3. Systém organizace a řízení primární prevence SNJ u žáků Systém zahrnuje jednotlivé stupně, složky a doporučené postupy v oblasti primární prevence sociálně nežádoucích jevů u žáků. Vymezuje instituce participující v systému prevence a specifikuje náplň činností jednotlivých subjektů podílejících se na primární prevenci . Osu systému tvoří : Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT) Magistrát hlavního města Prahy, Odbor zdravotnictví, sociální péče a prevence, Oddělení prevence Obvodní protidrogový koordinátor na Úřsdu městské části Praha 7 Obvodní metodik prevence v pedagogicko-psychologické poradně ředitel školy školní metodik prevence třídní učitel Koordinace primární prevence na úrovni hl. m. Praha Koordinace primární prevence rizikového chování probíhá v hl. m. Praze ve dvou úrovních, a to v horizontální i vertikální. 1. Horizontální úroveň představuje meziresortní koordinaci primární prevence, dále spolupráci všech zainteresovaných složek a současně spolupráci jednotlivých úrovní vycházejících z vertikálního pojetí jejího výkonu. 2. Vertikální úroveň je v primární prevencirizikového chování zajišťována těmito články: - krajský – koordinátorka školské, zdravotní a sociální prevence, zařazená voddělení prevence, odboru zdravotnictví, sociální péče a prevence MHMP; - obvodní – obvodní metodici prevence rizikového chování, zařazeníjako zaměstnanci obvodních pedagogicko - psychologických poraden; -školní – tvoří školní metodici prevence rizikového chování, jde o pedagogické pracovníky jednotlivých škol. V hl. m. Praze je primární prevence rizikového chování dětí a mládeže součástí protidrogové politiky. Rozhodování o otázkách protidrogové politiky přísluší v rámci výkonu samosprávy Radě a Zastupitelstvu hl. m. Prahy. Rada hl. m. Prahy zřizuje jako svůj poradní orgán Protidrogovou komisi, která se schází 12x



ročně. Složení komise odpovídá doporučení Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky (dále jen „RVKPP“). To znamená, že v PK RHMP jsou odborníci veřejné správy, představitelé poskytovatelů služeb, státních i nestátních institucí a představitelé politické reprezentace. Komise má zřízeny čtyři sekce, z nichž Sekce primární prevence se věnuje plnění úkolů zadaných komisí pro oblast specifické primární prevence. Sekce se schází 1x za měsíc v návaznosti na jednání Protidrogové komise RHMP. Sekce primární prevence se zabývá aktuálními problémy primární prevence rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školácha školských zařízeních. Primární prevencí rizikového chování se dále zabývá i Komise Rady HMP pro udělování grantů v oblasti zdravotnictví, sociálních služeb a protidrogové prevence a dále Výbor pro zdravotnictví, sociální a bytovou politiku ZHMP. Koordinátorka školské, zdravotní a sociální prevence je zařazena v oddělení prevence, odboru zdravotnictví, sociální péče a prevence. Metodicky vede a řídí obvodní metodiky prevence z pedagogicko -psychologických poraden. Za tímto účelem organizuje 4x ročně pracovní setkání obvodních metodiků prevence. Náplní pracovních setkání je zejména přenos informací z MŠMT a HMP směrem k metodikům prevence, koordinace činností v rámci dotačního řízení „Zdravé město Praha“ pro školy a školská zařízení, prokonzultování aktuálních situací škol v oblasti primární prevence, předávání informací z pedagogicko - psychologických poraden. Pracovní setkání tedy slouží k přenosu informací na horizontální úrovni oběma směry. Podle možností se dále účastní porad metodiků prevence se školními metodiky prevence. Koordinátorka školské, zdravotní a sociální prevence spolupracuje s protidrogovou koordinátorkou hl. m. Prahy, koordinátorkou prevence kriminality, romskou koordinátorkou, specialistkou národnostních menšin, s odborem školství, mládeže a sportu MHMP, se zástupci regionálního pracoviště Probační a mediační služby, se zástupci Policie ČR i Městské policie hl. m. Prahy. Pražské centrum primární prevence je jedním ze středisek Centra sociálních služeb Praha, které je příspěvkovou organizací HMP. Pražské centrum primární prevence je odborné, servisní a koordinační pracoviště působící v oblasti primární prevence rizikového chování. Cílovou skupinou jsou školy, poskytovatelé programů, odborná veřejnost, rodiče. Své služby nabízí také přímo školním metodikům prevence. V rámci své činnosti PCPP spolupracuje s dalšími odbornými organizacemi na konkrétních projektech z oblasti prevence. Centrum zajišťuje především tyto činnosti: - koordinační a metodická činnost v oblasti primární prevence rizikového chování - synchronizaci činnosti všech subjektů pohybujících se v - prevenci, zajistit provázanost jejich programů a pokrytí všech hlavních cílových skupin - monitorování poskytovaných služeb, zodpovídá za jednotný systém vedení výkaznictví preventivních služeb - shromažďování dat (analýzy potřeb, školní studie atd.) relevantních pro primární prevenci - zajišťuje průběžné hodnocení kvality a efektivity preventivních programů a zajišťuje průběžné zlepšování a vývoj hodnotících nástrojů, preventivních programů atd. - vytváří podmínky a podílí se na realizaci výchovy, vzdělávání a poskytování informačního servisu, propagace a popularizace - iniciuje a podporuje rozvoj vědecko - výzkumné činnosti ve spolupráci s akademickými pracovišti a pomáhá vytvářet podmínky pro realizaci této činnosti s důrazem právě na propojování výzkumu a praxe - podílí se na získávání finančních prostředků, včetně hledání a identifikování nových zdrojů financování - podporuje spolupráci mezi poskytovateli preventivních programů v ČR i v zahraniční, atd. Metodik prevence v pedagogicko-psychologické poradně (dále MP v PPP) zajišťuje v PPP specifickou prevenci sociálně nežádoucích jevů a realizaci preventivních opatření v oblasti územní působnosti vymezené krajským úřadem, zajišťuje koordinaci a metodickou podporu školních metodiků prevence, organizuje pro ně pravidelné pracovní porady (semináře) a poskytuje jim individuální odborné



konzultace. Na žádost školy pomáhá ve spolupráci se školním metodikem prevence a dalšími pedagogickými pracovníky řešit aktuální problémy související s výskytem sociálně nežádoucích jevů ve škole, udržuje pravidelný kontakt se všemi institucemi, organizacemi a jednotlivci, které se v kraji v prevenci angažují, spolupracuje s krajským školským koordinátorem prevence zejména při vypracovávání podkladů pro výroční zprávy či jiná hodnocení a při stanovování priorit v koncepci preventivní práce ve školství na úrovni kraje, pečuje o svůj odborný rozvoj formou dalšího vzdělávání v problematice specifické prevence. Ředitel školy vytváří podmínky pro předcházení vzniku sociálně nežádoucích jevů zejména zabezpečením poskytování poradenských služeb ve škole se zaměřením na primární prevenci sociálně nežádoucích jevů, koordinací tvorby, kontrolou realizace a pravidelným vyhodnocováním Minimálního preventivního programu a začleněním školního preventivního programu do školního vzdělávacího programu školy, řešením aktuálních problémů souvisejících s výskytem sociálně nežádoucích jevů ve škole, jmenováním školního metodika prevence, který má pro výkon této činnosti předpoklady, případně mu umožní studium k výkonu specializovaných činností v oblasti prevence sociálně nežádoucích jevů, pro systematické další vzdělávání školního metodika v oblasti specifické primární prevence a pro činnost školního metodika s žáky a zákonnými zástupci ve škole, podporou týmové spolupráce školního metodika, výchovného poradce, třídních učitelů a dalších pedagogických pracovníků školy při přípravě, realizaci a vyhodnocování Minimálního preventivního programu, spoluprací s metodikem prevence v PPP, podporou aktivit příslušného obecního úřadu zaměřených na využívání volného času žáků se zřetelem k jejich zájmům a jejich možnostem a spolupráci se zájmovými sdruženími a dalšími subjekty. Školní metodik prevence koordinuje tvorbu a kontroluje realizaci preventivního programu školy, koordinuje a participuje na realizaci aktivit školy zaměřených na prevenci záškoláctví, závislostí, násilí, vandalismu, sexuálního zneužívání, zneužívání sektami, prekriminálního (prekriminalita – protispolečenská činnost dětí ve věku do 15 let odpovídající trestním činům u dospělých) a kriminálního chování, rizikových projevů sebepoškozování a dalších sociálně nežádoucíchch jevů. Vyhledává problémové projevy chování a preventivně pracuje s třídními kolektivy. Koordinuje vzdělávání pedagogických pracovníků školy v oblasti prevence sociálně nežádoucích jevů. Koordinuje přípravy a realizuje aktivity zaměřené na zapojování multikulturních prvků do vzdělávacího procesu a na integraci žáků/cizinců. Prioritou v rámci tohoto procesu je prevence rasizmu, xenofobie a dalších jevů, které souvisí s otázkou přijímání kulturní a etnické odlišnosti. Koordinuje spolupráci školy s orgány státní správy a samosprávy v oblasti problematiky prevence sociálně nežádoucích jevů, s metodikem preventivních aktivit v poradně a s odbornými pracovišti. Shromažďuje odborné zprávy a informace o žácích v poradenské péči specializovaných poradenských zařízení v rámci prevence sociálně nežádoucích jevů v souladu s předpisy o ochraně osobních údajů. Vede písemné záznamy umožňující doložit rozsah a obsah činnosti školního metodika prevence, navržených a realizovaných opatření. Informační činnost se zaměřuje na zajišťování a předávání odborných informací o problematice sociálně nežádoucích jevů, o nabídkách programů a projektů, o metodách a formách specifické primární prevence pedagogickým pracovníkům školy. Dále pak je to prezentace výsledků preventivní práce školy, získávání nových odborných informací a zkušeností. Informační činnost zahrnuje i vedení a průběžnou aktualizaci databáze spolupracovníků školy pro oblast prevence sociálně nežádoucích jevů. Obsahem poradenské činnosti je vyhledávání a orientační šetření žáků s rizikem či projevy sociálně nežádoucího chování; poskytování poradenských služeb těmto žákům a jejich zákonným zástupcům, případně zajišťování péče odpovídajícího odborného pracoviště. S třídními učiteli spolupracuje při zachycování varovných signálů spojených s možností rozvoje sociálně nežádoucích jevů u jednotlivých žáků a tříd. Podílí se na sledování úrovně rizikových faktorů, které jsou významné pro rozvoj sociálně nežádoucích jevů ve škole. Připravuje podmínky pro integraci žáků se specifickými poruchami chování



ve škole a koordinuje poskytování poradenských a preventivních služeb žákům školou a specializovanými školskými zařízeními. Třídní učitel (ve vztahu k primární prevenci) spolupracuje se školním metodikem prevence na zachycování varovných signálů, podílí se na realizaci Minimálního preventivního programu a na pedagogické diagnostice vztahů ve třídě, motivuje k vytvoření vnitřních pravidel třídy, která jsou v souladu se školním řádem, a dbá na jejich důsledné dodržování (vytváření otevřené bezpečné atmosféry a pozitivního sociálního klimatu ve třídě); podporuje rozvoj pozitivních sociálních interakcí mezi žáky třídy, zprostředkovává komunikaci s ostatními členy pedagogického sboru a je garantem spolupráce školy se zákonnými zástupci žáků třídy, získává a udržuje si přehled o osobnostních zvláštnostech žáků třídy a o jejich rodinném zázemí.

3. Skladba aktivit minimálního preventivního programu pro jednotlivé cílové skupiny Pro pedagogické pracovníky škol zajistit informovanost a plán vzdělávání školního metodika prevence a ostatních pedagogických pracovníků v problematice primární prevence různých forem rizikového chování žáků. Pro cílovou skupinu žáků školy zajistit spoluúčast učitelů na preventivní strategii zakomponované ve školním vzdělávacím programu školy. Dále je třeba zajistit začlenění programů primární prevence do minimálního preventivního programu ze strany neziskových či státních organizací zabývajících se primární prevencí sociálně nežádoucích jevů. Nesmíme pominout důležitost ověření, zda má organizace udělenou akreditaci pro nabízený typ preventivního programu a poté pečlivě zvážit jeho výběr. Musíme zohledňovat, zda konkrétní typ programu zapadá do naší strategie, zda navazuje na rámcový vzdělávací program nebo ho supluje v jednotlivých oblastech a zdá je dán prostor pro vzájemnou informovanost a spolupráci pro další období. Důležité je i hledisko finanční náročnosti programu. Do výchovně vzdělávacího procesu na škole je nutné zapojit také rodiče. Je důležité zabezpečit informovanost rodičů o postojích školy k preventivní strategii a o možnostech intervence v případě selhání jejich dítěte. Záměr vzdělávat rodičovskou veřejnost v této problematice pomocí tradičních aktivit nabízených školou se jeví z pohledu dlouhodobých zkušeností jako málo účinné. Proto je nutné hledat nové formy a metody k zapojení rodičů do toho výchovně vzdělávacího procesu.

3.1. Aktivity pro pedagogické pracovníky Informovanost a plán vzdělávání školního metodika prevence a ostatních pedagogických pracovníků v problematice různých forem rizikového chování žáků. Informovanost všech pedagogických i nepedagogických pracovníků školy o skladbě MPP a nastavených pravidlech bude zajištěna formou nástěnky ve sborovně a pravidelnými vstupy školního metodika prevence na pedagogických radách, provozních poradách, schůzích širšího vedení školy a webových stránkách školy. Aktivity pro žáky, v kategorii nespecifické prevence: ustanovení pravidelných třídnických hodin – třídní učitelé, vedení školy optimalizace dozorů o přestávkách a při akcích pořádaných školou – pedagogičtí pracovníci a vedení školy důsledná a kvalitní činnost školního preventivně poradenského týmu – vedení školy a členové týmu konzultační hodiny výchovného poradce (dle domluvy individuálně). Kontakty na výchovnou poradkyni a metodika prevence jsou na webových stránkách školy zvýšená pozornost směrem k žákům handicapovaným, žákům se zdravotními a sociálními riziky – všichni pracovníci školy realizace kroužku Předškoláci, určený pro budoucí prvňáčky a jejich rodiče – budoucí třídní učitelka



prvňáků zjišťování klimatu třídy – školní metodik prevence kázeňský sešit jako příloha třídní knihy - skutečnosti související se sociálně nežádoucími projevy v chování žáků zaznamenávají průběžně při výskytu všichni pedagogičtí pracovníci fungování školního žákovského parlamentu spolupráce s rodiči - vedení školy a třídní učitelé pravidelná informovanost o dění ve škole na vývěsce, internetových stránkách školy, v místním tisku vedení školy, správce webových stránek ve spolupráci s ostatními pedagogickými pracovníky volnočasové aktivity – kroužky spaní ve škole – třídní učitelé  akce školní družiny  Mikuláš ve škole, vánoční jarmark, Masopust  Pochod TGM pro pedagogy, žáky a rodiče  Divadelní festival pod vedením ÚMČ Praha 7  návštěvy kulturních představení a vystoupení

3.2. Aktivity zaměřené na rodičovskou veřejnost V rámci primární prevence zajistit informační servis pro rodiče prokazatelně seznámit s preventivní strategií školy prokazatelně seznámit se školním řádem a kázeňským řádem zpřístupnit adresář poskytovatelů služeb s ohledem na problematiku zvládání sociálně nežádoucího chování u dětí a v rodině Aktivní formy spolupráce s rodiči zahrnují přímou účast rodičů na preventivní strategii školy kvalitní práci třídních učitelů směrem k rodičům školní akce určené pro rodiče s dětmi funkčnost poradenského systému školy Pasivní formy spolupráce s rodiči mají podobu elekronické komunikace s rodiči písemných sdělení rodičům distribuce informačních materiálů Sekundární prevence zahrnuje odbornou pomoc rodičům i mimo rámec školy, jako jsou besedy s rodiči k určitému problému, poradenství – práce s jednotlivcem jako členem rodiny, rodinná terapie, malé rodinné intervence, zprostředkování léčby. Škola vždy informovala a nadále bude důsledně informovat rodiče svých žáků v celé šíři dané problematiky : nabídka volitelných, nepovinných předmětů a kroužků písemné pozvánky všem rodičům na třídní schůzky volně přístupná Výroční zpráva o činnosti školy písemné pozvánky všem rodičům na všechny veřejné akce školy evidence rodičů, kteří se dostavili na třídní schůzky doporučené pozvánky k jednání s těmi rodiči, kteří nereagují na jiný druh výzvy jednání doporučit rodičům v případě potřeby spolupráci s PPP, resp. doporučit lékařská odborná vyšetření všem žákům bezplatně poskytnout žákovské knížky, do nichž zaznamenávají výsledky prospěchu a chování jako informaci pro rodiče v žákovské knížce jsou uvedena potřebná telefonní čísla spoluprací s PPP je pověřen výchovný poradce a školní metodik prevence spolupráce s policií ČR - ohlašovací povinnost. v případě rodin nespolupracujících, s neřešenými problémy s kouřením a alkoholem, se záškolástvím,



nemajících zájem o výchovu dětí, v případě dětí týraných a zneužívaných - obrátit se na odbor zdravotnictví a sociální ÚMČ Praha 7 OSPOD

4. Evaluace a dokumentace minimálního preventivního programu 4.1. Evaluace Evaluace a metodika včasného odhalování rizik patří mezi základní kritéria vypracování preventivních programů či vzdělávacích akcí v oblasti sociálně nežádoucích jevů a zejména při udělování akreditací či výběru projektů ve výběrových řízeních. Evaluací bychom měli získat poznatka o tom: jak konkrétní preventivní program funguje co komplikuje jeho realizaci co vše ovlivnilo program mimo předpokládané skutečnosti co lze při realizaci očekávat, čeho se vyvarovat a na co se připravit Předmětem vyhodnocení musí být uskutečňovaný program, výsledky procesu změn, dopad na účastníky programu a dosažený efekt v porovnání se závěrem. Týká se věcné podstaty realizace jednotlivých akcí a aktivit, dává přehled o počtech účastníků, finančních nákladech, schopnosti realizovat jednotlivé programy apod. Proces změn musí být vyhodnocován průběžně a trvale pomocí prostředků poskytujících zpětnou vazbu. Dotazníky dopomohou objevit slepé uličky, selhání nebo reálné nároky programu, což lze poté napravit vypracováním nové verze dalšího programu. Způsob měření efektivity programu a statistické údaje: vedení vlastních záznamů o přehledu realizovaných kroků a aktivit v průběhu školního roku při hodnocení efektivity lze využít dotazníků (pravidelně každý rok provést dotazník prevence nežádouch jevů, provádět cílově zaměřenou primární prevenci), slohových prací dalším měřítkem efektivnost je ohlas u ostatních pedagogů (třídních učitelů), vedení školy, žáků a rodičů (včetně jejich informovanosti o preventivním programu školy) MPP každoročně na konci školního roku vyhodnotit v rámci výchovného poradce, metodika prevence, vedení školy, třídních učitelů i ostatních pedagogů

4.2. Dokumentace Školní metodik prevence shromažďuje veškeré informace a zpětné vazby v průběhu minimálního preventivního programu v daném období, eviduje výskyt rizikových forem chování u jednotlivých žáků tříd. Záznamy o rozhovorech se žáky a rodiči. V závěru školního roku metodik prevence vypracovává na základě dokumentace a podkladů od třídních učitelů hodnocení minimálného preventovního programu.

4.3. Prezentace úspěšnosti či neúspěšnosti minimálního preventivního programu Prezentace úspěšnosti či neúspěšnosti minimálního preventivního programu spočívá v prezentaci dobrých zkušeností v naplňování minimálního preventivního programu v tisku, regionálním televizním vysílání, na odborných seminářích nebo prezentací projektů.

5. Doporučené přílohy k minimálnímu preventivnímu programu 5.1. Krizový plán školy Krizový plán školy poskytuje odpovědi a návody postupu, co dělat v případě výskytu rizikového chování žáků . Doporučené postupy školy jsou vyvěšeny ve sborovně a v kabinetě výchovného poradce a metodika prevence. Všichni pedagogičtí a nepedagogičtí pracovníci postupují v souladu s pokyny. Přístup ke krizovému plánu školy zajistí vždy jednotný postup. Pracovníkům krizový plán poskytne jistotu v jejich konání a žákům zajistí objektivnost postupů školy při výskytu rizikového chování.



Krizový plán obsahuje : Tabákové výrobky Alkohol Omamné a psychotropní látky Krádeže Vandalismus Šikanu

5.1.1. TABÁKOVÉ VÝROBKY

Ve vnitřních i vnějších prostorách všech typů škol je zakázáno kouřit. Kouřit zde nesmějí žádné osoby a není možné ani zřizovat kuřárny nebo místa pro kouření vyhrazená. Prostory školy je třeba označit viditelným textem doplněným grafickou značkou zákazu kouření. Takto je třeba označit vnitřní i vnější prostory. Školním řádem je nutné kouření v prostorách školy zakázat a stanovit sankce za porušování tohoto zákazu. Konzumace tabákových výrobků ve škole: 1. V případě, kdy je žák přistižen při konzumaci tabákových výrobků v prostorách školy nebo v době školního vyučování, či v rámci akcí školou pořádaných, je primárně nutné mu v další konzumaci zabránit. 2. Tabákový výrobek je třeba žákovi odebrat a zajistit, aby nemohl v konzumaci pokračovat. 3. Pedagogický pracovník o události sepíše stručný záznam s vyjádřením žáka, (zejména odkud, od koho má tabákový výrobek), který založí školní metodik prevence do své agendy. 4. V případě porušení zákazu kouření informuje třídní učitel zákonného zástupce nezletilého žáka. 5. V závažných případech (zejména s ohledem na věk nebo chování dítěte) a jestliže se jednání opakuje, vyrozumí škola orgán sociálně - právní ochrany. Škola může od orgánu sociálně - právní ochrany obce vyžadovat pomoc. 6. Z konzumace tabákových výrobků ve škole je třeba vyvodit sankce stanovené školním řádem.

5.1.2. ALKOHOL

Prodej nebo podávání alkoholických nápojů osobám mladším 18 let je v ČR zakázáno. Zakázáno je rovněž osobám mladším 18 let alkohol nabízet, anebo je v konzumaci alkoholu podporovat. Školním řádem škola stanoví zákaz užívání alkoholu v prostorách školy i na všech akcích školou pořádaných. Podávání alkoholických nápojů osobám mladším 18 let může být trestným činem nebo přestupkem. Konzumace alkoholu ve škole 1. V případě, kdy je žák přistižen při konzumaci alkoholu v prostorách školy nebo v době školního vyučování, či v rámci akcí školou pořádaných, je primárně nutné mu v další konzumaci zabránit. 2. Alkohol je třeba žákovi odebrat a zajistit, aby nemohl v konzumaci pokračovat. 3. Podle závažnosti momentálního stavu žáka, případně dalších okolností pedagogický pracovník posoudí, jestli mu nehrozí nějaké nebezpečí. 4. V případě, kdy je žák pod vlivem alkoholu do té míry, že je ohrožen na zdraví a životě, zajistí škola nezbytnou pomoc a péči a volá lékařskou službu první pomoci. 5. Jestliže akutní nebezpečí nehrozí, pedagogický pracovník o události sepíše stručný záznam s vyjádřením žáka (zejména odkud, od koho má alkohol), který založí školní metodik prevence do své agendy a vyrozumí vedení školy. 6. V případě, že žák není schopný pokračovat ve vyučování, vyrozumí škola ihned zákonného zástupce a vyzve jej, aby si žáka vyzvedl, protože není zdravotně způsobilý k pobytu ve škole. 7. Jestliže není zákonný zástupce dostupný, vyrozumí škola orgán sociálně právní ochrany dítěte a vyčká jeho pokynů. Škola může od orgánu sociálně-právní ochrany dítěte vyžadovat pomoc. 8. Zákonnému zástupci ohlásí škola skutečnost, že žák konzumoval alkohol ve škole i v případě, kdy je



žák schopen výuky. 9. Jestliže se situace opakuje, splní škola oznamovací povinnost k orgánu sociálně-právní ochrany dítěte. Oznamovacím místem je příslušný odbor obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle místa bydliště dítěte. 10. V případě uživatelova zájmu nebo zájmu jeho zákonných zástupců, poskytne škola potřebné informace o možnostech odborné pomoci při řešení takové situace. 11. Z konzumace alkoholu ve škole je třeba vyvodit sankce stanovené školním řádem. Za nebezpečné a protiprávní jednání je rovněž považováno navádění jiných žáků k užívání alkoholických nápojů. 13. V případě podezření na intoxikaci žáka může pedagogický pracovník provést orientační test na přítomnost alkoholu (dechová zkouška), ale pouze na základě předem získaného souhlasu zákonného zástupce nebo zletilého žáka či studenta s orientačním testováním žáka na přítomnost alkoholu. Pokud je výsledek testu pozitivní, postupuje pedagogický pracovník obdobným postupem jako je uvedeno od bodu 3. O události sepíše pedagogický pracovník stručný záznam s vyjádřením žáka. 14. Obdobný postup zvolí pedagogický pracovník i v případě příchodu žáka do školy pod vlivem alkoholu, resp. kdy nelze prokázat, že se žák intoxikoval ve škole. Nález alkoholu ve škole V případě, kdy pracovníci školy naleznou v prostorách školy alkohol, postupují takto: 1. Tekutinu nepodrobují žádnému testu ke zjištění jeho chemické struktury. O nálezu ihned uvědomí vedení školy. 2. Nalezenou tekutinu uloží u vedení školy pro případ usvědčujícího důkazu. 3. Zpracují stručný záznam o události. V případě, kdy pracovníci školy zadrží u některého žáka alkohol, postupují takto: 1. Zabavenou tekutinu nepodrobují žádnému testu ke zjištění její chemické struktury. 2. O nálezu ihned uvědomí vedení školy. 3. O nálezu sepíší stručný záznam, s vyjádřením žáka, u kterého byl alkohol nalezen, datum, místo a čas nálezu a jméno žáka. Zápis podepíše i žák, u kterého byl alkohol nalezen (nebo který jej odevzdal). V případě, že podepsat odmítá, uvede pracovník tuto skutečnost do zápisu. Zápisu a rozhovoru se žákem je přítomen/na ředitel/ka školy nebo její/jeho zástupce. Zápis záznamu založí školní metodik prevence do své agendy.

5.1.3. OMAMNÉ A PSYCHOTROPNÍ LÁTKY

(dále jen OPL) Zakázána je výroba, distribuce, přechovávání, šíření i propagace omamných a psychotropních látek, a to bez ohledu na věk žáka a prostředí, ve kterém by k tomu docházelo. Zakázáno je rovněž navádění k užívání těchto látek. 1. Školním řádem škola stanoví zákaz užívání OPL a jejich distribuci a přechovávání. Současně stanoví zákaz vstupu do školy pod jejich vlivem. Školním řádem stanoví rovněž sankci za porušení zákazu. 2. Ten, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 a 188 a spáchání nebo dokončení takového trestného činu nepřekazí, se sám vystavuje trestnímu stíhání. Překazit takový čin lze tím, že ho včas oznámí orgánům Policie ČR nebo státnímu zástupci. Konzumace OPL ve škole 1. V případě, kdy je žák přistižen při konzumaci OPL v prostorách školy nebo v době školního vyučování, či v rámci akcí školou pořádaných, je primárně nutné mu v další konzumaci zabránit. 2. Návykovou látku je třeba žákovi odebrat a zajistit ji, aby nemohl v konzumaci pokračovat. 3. Podle závažnosti momentálního stavu žáka, případně dalších okolností, pedagogický pracovník posoudí, jestli mu nehrozí nějaké nebezpečí. 4. V případě, kdy je žák pod vlivem OPL do té míry, že je ohrožen na zdraví a životě, zajistí škola nezbytnou pomoc a péči a volá lékařskou službu první pomoci.



5. Jestliže akutní nebezpečí nehrozí, postupuje pedagogický pracovník podle školního řádu školy. Především ihned zajistí vyjádření žáka a vyrozumí vedení školy. 6. V případě, že žák není schopen pokračovat ve vyučování, vyrozumí škola ihned zákonného zástupce a vyzve jej, aby si žáka vyzvedl, protože není zdravotně způsobilý k pobytu ve škole. 7. V případě, že žák není schopný dbát pokynů zaměstnanců školy, vyrozumí škola ihned zákonného zástupce a vyzve jej, aby si žáka vyzvedl, protože není zdravotně způsobilý k pobytu ve škole. 8. Jestliže není zákonný zástupce dostupný, vyrozumí škola orgán sociálně právní ochrany a vyčká jeho pokynů. Škola může od orgánu sociálně-právní ochrany vyžadovat pomoc. 9. Zákonnému zástupci ohlásí škola skutečnost, že žák konzumoval OPL ve škole i v případě, kdy je žák schopen výuky (dbát pokynů pracovníků školy). Současně splní oznamovací povinnost k orgánu sociálně-právní ochrany dítěte. 10.Oznamovacím místem je příslušný odbor podle místa bydliště dítěte. 11.V případě uživatelova zájmu nebo zájmu jeho zákonných zástupců, poskytne škola informace o možnostech odborné pomoci při řešení takové situace. 12. Z konzumace OPL ve škole je třeba vyvodit sankce stanovené školním řádem. Nicméně je nutné rozlišovat distributora od uživatele. Uživatel je nebezpečný pouze sobě, distributor všem. Distribuce je trestným činem, užívání OPL je porušením školního řádu. 13. Navádění jiných žáků k užívání návykových látek je považováno rovněž za nebezpečné a protiprávní jednání. 14. V případě podezření na intoxikaci žáka může pedagogický pracovník provést orientační test na přítomnost OPL (zkouška ze slin), ale pouze na základě předem získaného souhlasu zákonného zástupce, resp. žáka staršího 18 let s orientačním testováním žáka na přítomnost OPL. Pokud je výsledek testu pozitivní, postupuje pedagogický pracovník obdobným postupem jako je uvedeno od bodu 3. O události sepíše pedagogický pracovník stručný záznam s vyjádřením žáka. 15. Obdobný postup zvolí pedagogický pracovník i v případě příchodu žáka do školy pod vlivem OPL, resp. kdy nelze prokázat, že se žák intoxikoval ve škole. Distribuce OPL ve škole 1. Distribuce OPL je v České republice považována za protiprávní jednání. Je proto zakázána a může být kvalifikována jako trestný čin. Množství, které žák distribuuje, není nijak rozhodující. 2. Přechovávání OPL je také vždy protiprávním jednáním. Množství, které u sebe žák v danou chvíli má, je rozhodující pro to, aby toto protiprávní jednání bylo blíže specifikováno buď jako přestupek nebo v případě množství většího než malého jako trestný čin, ale toto množství nemusí mít žádný vliv na kázeňský postih, který je stanovený školním řádem. 3. Jestliže má pracovník školy důvodné podezření, že ve škole došlo k distribuci OPL, musí o této skutečnosti škola vždy vyrozumět místně příslušné oddělení Policie ČR, protože se jedná o podezření ze spáchání trestného činu. 4. Jestliže se tohoto jednání dopustila osoba mladší 18 let nebo bylo namířeno proti osobě mladší 18 let, vyrozumí škola také zákonného zástupce a orgán sociálně-právní ochrany obce s rozšířenou působností. 5. Pokud v rámci tohoto podezření zajistí pracovníci školy nějakou látku, postupují způsobem popsaným níže. Nález OPL ve škole V případě, kdy pracovníci školy naleznou v prostorách školy látku, kterou považují za omamnou nebo psychotropní, postupují takto: 1. Látku nepodrobují žádnému testu ke zjištění její chemické struktury. 2. O nálezu ihned uvědomí vedení školy. 3. Za přítomnosti dalšího pracovníka školy vloží látku do obálky, napíší datum, čas a místo nálezu. Obálku přelepí, přelep opatří razítkem školy a svým podpisem a uschovají ji do školního trezoru.



4. O nálezu vyrozumí Policii ČR, která provede identifikaci a zajištění podezřelé látky. V případě, kdy pracovníci školy zadrží u některého žáka látku, kterou považují za omamnou nebo psychotropní, postupují takto: 1. Zabavenou látku nepodrobují žádnému testu ke zjištění její chemické struktury. 2. Onálezu ihned uvědomí vedení školy. 3. Onálezu sepíší stručný záznam s vyjádřením žáka, u kterého byla látka nalezena, datum, místo a čas nálezu a jméno žáka. Zápis podepíše i žák, u kterého byla látka nalezena (nebo který látku odevzdal). V případě, že podepsat odmítá, uvede pracovník tuto skutečnost do zápisu. Zápisu a rozhovoru se žákem je přítomen/na ředitel/ka školy nebo její/jeho zástupce. 4. O nálezu vyrozumí Policii ČR, která provede identifikaci a zajištění podezřelé látky a informuje zákonného zástupce žáka. 5. V případě, že je látka nalezena u žáka, který se jí intoxikoval, předají látku zajištěnou výše uvedeným postupem, přivolanému lékaři. Může to usnadnit léčbu, neboť u řady jedů jsou známy protijedy. Další postup nutný k identifikaci látky pak zajistí Policie ČR. V případě, kdy pracovníci školy mají podezření, že některý z žáků má nějakou OPL u sebe, postupují takto: 1. Jedná se o podezření ze spáchání trestného činu nebo přestupku, a proto řešení této situace spadá do kompetence Policie ČR. 2. Bezodkladně vyrozumí Policii ČR, zkonzultují s ní další postup a informují zákonného zástupce žáka. 3. Žáka izolují od ostatních a do příjezdu Policie ČR je nutné mít ho pod dohledem. U žáka v žádném případě neprovádějí osobní prohlídku nebo prohlídku jeho věcí.

5.1.4. KRÁDEŽE

Krádeže, zejména mobilních telefonů a finančních obnosů jsou nejčastějšími formami protiprávního jednáním, se kterými se lze v prostředí škol setkat. Jak postupovat preventivně proti krádežím: 1. Krádeže jsou protiprávním jednáním a jakmile se škola o takovém jednání dozví, bude tuto skutečnost hlásit orgánům činným v trestním řízení, nebo doporučí poškozenému (jeho zákonnému zástupci), aby se na tyto orgány obrátil. 2. Upozornit žáky a jejich zákonné zástupce, že nošení cenných věcí (zejména věcí malých rozměrů) do školy je rizikové chování, které může vést k jejich odcizení. Škola ve školním řádu zdůrazní, že (cenné) věci, které nesouvisí s vyučováním a vzděláváním nemají žáci do školy nebo školského zařízení nosit. I v případě, že bude žákům doporučeno nenosit do školy věci nesouvisející s vyučováním, nelze se odpovědnosti za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech jednostranně zprostit a za klenoty, peníze a jiné cennosti se odpovídá do výše dané Občanským zákoníkem. Pokud budou věci převzaty do úschovy, hradí je škoda bez omezení. 3. Vést žáky k tomu, aby dokázali protiprávní jednání rozpoznat, byli všímaví vůči svému okolí a v případě, kdy budou svědky takového jednání, ohlásili věc pedagogickému pracovníkovi školy. Jak postupovat při nahlášení krádeže žákem 1. O události pořídit záznam na základě výpovědi poškozeného. 2. Věc předat orgánům činným v trestním řízení (ohlásit na místní nebo obvodní oddělení Policie ČR), nebo poučit poškozeného žáka (jeho zákonného zástupce), že má tuto možnost. 3. V případě, že je znám pachatel, je třeba nahlásit věc orgánu sociálně-právní ochrany (byl-li pachatel mladší 18 let) a současně věc předat orgánům činným v trestním řízení.

5.1.5. VANDALISMUS

Jak postupovat preventivně proti vandalismu: 1. Ve školním řádu uvést, že každý je odpovědný za škody, které svým jednáním způsobil, a proto po



něm bude škola požadovat náhradu, jestliže škodu způsobil úmyslně nebo z nedbalosti. 2. V poučeních o bezpečnosti a ochraně zdraví je třeba se problematice vzniklých škod věnovat a žáky opakovaně upozorňovat na jednání, které k poškození majetku vede a jak se takovému jednání vyhnout. Jak postupovat při vzniku škody 1. Jakmile vznikne škoda na školním majetku, je třeba o celé záležitosti vyhotovit záznam a pokusit se odhalit viníka. 2. V případě, že viníka škola zná, může na něm (jeho zákonném zástupci) vymáhat náhradu škody. 3. V případě, že nedojde mezi zákonnými zástupci nezletilého dítěte a školou k dohodě o náhradu škody, může škola vymáhat náhradu soudní cestou.

5.1.6. ŠIKANA

Šikanu je nutno chápat jako poruchu vztahů. Při objevení problému ( informace od rodičů, žáků, vlastním pozorováním) neprodleně nahlásit třídnímu učiteli a ten kontaktuje výchovného poradce a metodika prevence.

Přímé a nepřímé varovné signály šikanování Přímé varovné signály šikanování mohou být např.:  posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet;  kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem;  nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil;  příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem;  skutečnost, že se žák podřizuje ponižujícím a panovačným příkazům spolužáků;  nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k nucení spoluúčasti na nich;  honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí;  rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout;  žák se snaží bránit cestou zvýšené agrese, podrážděnosti, odmlouvání učitelům apod. Nepřímé varovné signály šikanování mohou být např.:  žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády;  při týmových sportech bývá jedinec volen do družstva mezi posledními;  při přestávkách vyhledává blízkost učitelů;  má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený;  působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči;  stává se uzavřeným;  jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje;  jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené;  zašpiněný nebo poškozený oděv;  stále postrádá nějaké své věci;  odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy;  mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy;  začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole;  odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit. Rodiče žáků by si měli všímat především těchto možných signálů šikanování:  za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi;



dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.; dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem; nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno pozorovat i strach;  ztráta chuti k jídlu;  dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem;  dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu);  usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!";  dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně;  dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad;  zmínky o možné sebevraždě;  odmítá svěřit se s tím, co ho trápí;  dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze;  dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí;  dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům;  dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma;  své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.);  dítě se vyhýbá docházce do školy;  dítě se zdržuje doma více, než mělo ve zvyku.   

Řešení šikany 1. krok - Odhad závažnosti (zda jde o počáteční stádium, pokročilé stádium, neobvyklou formu šikanování – lynč) provádí výchovný poradce, metodik prevence, specialista na modelové řešení šikany. - Následné oznámení vedení školy, nástin řešení a vymezení rolí ( kdo co bude dělat , nutnost jednotného postupu). 2. krok - Rozhovor s informátory a obětí (provádí školní metodik prevence a výchovný poradce, proškolený specialista, diskrétnost). - Důležité je chránit zdroj informací, rozhovor musí být proveden tak, aby o něm ostatní nevěděli ( je nutné předpokládat pomstu agresorů). - Z rozhovorů nutno pořídit zápis. 3. krok - Nalezení vhodných svědků (provádí školní metodik prevence, výchovný poradce, třídní učitel) s cílem vytipování svědků a následné ověření informací. 4. krok – Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky - rozhovory individuálně, případná konfrontace při protichůdných informacích max. 2 spolu. (provádí školní metodik prevence a výchovný poradce, proškolený specialista, diskrétnost!). - Z rozhovorů nutno pořídit zápis. 5. krok – Ochrana oběti – zvýšit pozornost ve školním klimatu, zpřísnit dozory a časté nahlížení do třídy o přestávce (postup koordinuje metodik prevence, výchovný poradce a třídní učitel) 6. krok – Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi (provádí školní metodik prevence a výchovný poradce, proškolený specialista, diskrétnost!)



- Z rozhovorů nutno pořídit zápis. 7. krok – linie A(agresor) – Výchovná komise za účasti vedení školy, metodika prevence, výchovného poradce, třídního učitele, zákonných zástupců a odborníka ( OSPOD). - Seznámit rodiče s problémem, s projevy chování, které jsme zjistili až k udělení výchovných opatření. - Z jednání provést zápis, který obsahuje( datum, strukturu, závěr, podpisy všech zúčastněných, souhlas zákonných zástupců, že byli seznámeni a s navrhovanými řešeními souhlasí. 8. krok- linie O (oběť) - Rozhovor se zákonnými zástupci obětí za účasti třídního učitele, školního metodika prevence, výchovného poradce popř. vedení školy (zcela odlišný charakter než výchovná komise, individuální setkání, na kterém zákonné zástupce seznámíme se závěry zjištění, domluvíme se na dalších opatřeních , na spolupráci a ochraně oběti). 9. krok – práce s celou třídou – uzavření celé záležitosti vedením školy ve třídě za přítomnosti třídního učitele, výchovného poradce a metodika prevence. - Výstupem práce se třídou bude nastavení pravidel- charta třídy, kterou dodržují všichni (zajistí třídní učitel a metodik prevence, kteří budou informovat pedagogický sbor – stručně a fakticky). Třída se nepřestává sledovat, ozdravění třídy je dlouhodobý proces. Webové stránky s tématikou školní šikany a kyberšikany Společenství proti šikaně, www.sikana.org E-Nebezpeci pro učitele, www.e-nebezpeci.cz Národní centrum bezpečnějšího internetu, www.ncbi.cz Sdružení Linka bezpečí (116 111), www.linkabezpeci.cz Poradna webu Minimalizace šikany, www.minimalizacesikany.cz Internet poradna, www.internetporadna.cz Kontaktní centrum, které přijímá hlášení, týkající se nezákonného a nevhodného obsahu internetu, www.Horka-linka.cz Poradna E-Bezpeci - poradenská linka zaměřená na prevenci rizikového chování na Internetu, www.napisnam.cz

5.2. Volnočasové aktivity V našem regionu kvalitní využití volného času dětí a mládeže nabízí například tyto organizace: Dixie (Ymca) Základní umělecká škola Fotbalový klub Hokejový klub Městská knihovna Kroužky z rámci práce pedagogů ZŠ

Závěr Minimální preventivní program školy je součástí výchovy a vzdělávání žáků po celou dobu povinné školní docházky. Účastní se ho celý pedagogický sbor, žáci, rodiče a odborníci.V rámci minimálního preventivního programu je nutné kombinovat poskytování informací z oblasti prevence sociálně nežádoucích jevů s výcvikem v sociálních dovednostech. Preferovat přístupy zaměřené do oblasti zdravého životního stylu a aktivního sociálního učení. Program musí brát zřetel na věk a osobní charekteristiky jedinců. Bude mít smysl jedině tehdy, když všichni zúčastnění budou vidět smysluplnost své práce. Toho chceme dosáhnout dobrou a pravdivou informovaností, ochotou vyslechnout druhého a nalezením správné cesty v případě pomoci.



Použitá literatura a zdroje HACKER, Friedrich. Klíčové kompetence pro 21. století : globalizace a její sociální dopady. Praha : Bimbo, 2004. 556 s. ISBN 80-7632-1665-0. MIOVSKÝ, M.:Evaluac eprogramů p rimární prevence užívání návykových látek ČR, základní východiska a aplikační možnosti. Adiktologie, No.3, 288-305 LOVASOVÁ, L.: Šikana. Praha: Vzdělávací intitut dětí, 2006. 28 s. ISBN 80-86991-65-2 ŠPECIÁNOVÁ, Š.: Sociálně- právní ochrana dětí. Praha: Vzdělávací intitut dětí, 2007. ISBN 978-80-86991-27-6 HANUŠOÁ, j.: Sexuální zneužívání. Praha: Vzdělávací intitut dětí, 2006. ISBN 80-86991-64-4 Standardy odborné způsobilosti poskytovatelů programů primární prevence užívání návykových látek, MŠMT, Praha 2005 MARÁDOVÁ, E.: Prevence závislostí. Praha: Vzdělávací intitut dětí, 2006. ISBN 80-86991-70-9 MARÁDOVÁ, E.: Poruchy příjmu potravy. Praha: Vzdělávací intitut dětí, 2007. ISBN 978-80-86991-09-2 MARÁDOVÁ, E.: Ochrana dětí v každodenní práci školyí. Praha: Vzdělávací intitut dětí, 2007. ISBN 978-80-86991-33-7 HANUŠOVÁ, J.:Násilí na dětech – syndrom CAN. : Vzdělávací intitut dětí, 2006. ISBN 80-86991-78-4 ANTIER, E.: Agresivita dětí . Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-808-2 ERB, H.H.: Násilí ve škole a jak mu čelit. Praha: Amulet, 2000. ISBN 80-86299-22-8 KOLÁŘ, M.: Bolest šikanování. Praha :Portál, 2001. ISBN 80-7178-513-X FONTANA, D.: Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-063-4 GAJDOŠOVÁ,E. A HERÉNIOVÁ.G.: Rozvíjení emoční inteligence žáků, prevence šikanování, intolerance a násilí mezi dospívajícími. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-115-8 ROGGE, J.: Děti potřebují hranice. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-088-X HAVRDOVÁ, E.: Tvorba a realizace projektů prevence kriminality mládeže. Studijní materiál .Praha: Centrum pro veřejnou politiku, 2007 Jak ve škole vytvořit zdravější prostředí. Praha. Úřad vlády České republiky, 2005 ISBN 80-86734-38-2



Přílohy: Aktivity pro žáky v oblasti specifické prevence v jednotlivých měsících školního roku 2013/2014

V Praze dne 31. 8. 2013

Zpracovala Ing. Monika Hodaňová

Minimální preventivní program Základní školy T. G. Masaryka Praha 7

Recommend Documents