Miloš Štejfa cestovatel

Miloš Štejfa cestovatel Miloš Štejfa a Jiří Vítovec, USA 1993 Symboly Svobody

Náš společný výlet do USA začal 27. července 1993, kdy jsme se letecky přemístili do NYC, kde jsme byli týden a navštívili všechny pozoruhodnosti od National Museum, Empire State Building, sochu Svobody i muzikál CATS. Další zastavení bylo ve Washington DC, kde mě Miloš zavedl do Space Museum a dalších Smithonových muzeí, dále na Kapitol, Arlingtonský hřbitov a další pozoruhodnosti.

Na Floridě jsme si půjčili auto a kromě koupání a výletů na Key West jsme byli v baru, kde jsme pili daikiri a místní černý muzikant zahrál Milošovi Sinatrovu My way – vzpomínka na jeho mládí, ale i mé.

New York, New York

Po leteckém přemístění následoval New Orleans a samozřejmě Bourbon Street a večerní puby s jazzem a nezapomenutelná plavba po Mississippi.

The old man and the River

Po přemístění do Los Angeles jsme hospitovali v Kaiser Permanente Hospital, a to na kardiologickém oddělení prof. Dr. Petera Mahrera. Toto oddělení bylo zaměřeno hlavně na invazivní kardiologii. Ročně se zde provádí asi 3 000 diagnostických katetrizací a 1 500 PTCA. Současně jsme měli možnost navštívit jednotky intenzivní péče a seznámit se s postgraduálním vzděláváním v interně i kardiologii. V L.A. jsme si půjčili opět automobil a vydali se na cestu do San Franciska, přes Las Vegas, kde jsme sice v kasinech nic nevsadili, ale zážitků bylo moc, např. jednodenní výlet přes 1 000 mil na Grand Canyon. Po Las Vegas následoval přejezd přes Death

34

www.kardiologickarevue.cz

Miloš Štejfa cestovatel

S prof. dr. Peterem Mahrerem

Valley a pak přišel Yosemit a San Francisko, kde nám místní čínský zámečník pomohl otevřít naše auto, ve kterém jsem zapomněl klíč, v nočním městě jsme dostali od černošky i nabídku na erotické služby. Miloš rázně odmítl s tím, že by ji musel celou zabalit do celofánu! Celý tento čtyřtýdenní výlet s Milošem po USA je pro mě dodnes nezapomenutelným zážitkem!

Hazardní hráči

Two Goldies

Miloš Štejfa a Jižní Amerika V roce 1996 zorganizoval Miloš Štejfa další nezapomenutelný zážitek – velkou cestu Jižní Amerikou. Všechno to začalo zcela nevinně. Prof. Toman se zmínil, že jednu ze svých prvních prací o tělesném tréninku poslal na kongres o kardiovaskulární rehabilitaci v Buenos Aires a že práce byla přijata k ústní prezentaci. Předpokládal, že se omluví typicky českým způsobem, třeba že mu zrovna umřela babička a on nemůže sdělení osobně přednést a moc se omlouvá. Netušil však, že tato informace (přijetí přednášky v Jižní Americe) nadchne Miloše Štejfu, který okamžitě kontroval: „A co kdybychom tam jeli!“ Nakonece se vytvořila skupina šesti lékařů – Miloš Štejfa, Jiří Toman, Mirek Souček, Doris Sobotová, Lenka a Jindra Špinarovi, kteří náplanovali okruh Jižní Amerikou, jehož organizace se ujala cestovní kancelář SANDRA. Naší první zastávkou bylo Buenos Aires, kam jsme přiletěli 16. června 1996. V Argentině vrcholila zima, a tak nás čekalo chladné počasí. Hned první večer v rytmu tanga nás však zahřál na příjemnou teplotu. Úspěšně jsme se všichni dostali na jednu registraci na přednášku Jirky Tomana a náladu nemohlo pokazit ani zatčení Miloše Štejfy, který chtěl platit (samozřejmě nevědomky) falešnou stodolarovkou. Myslím, že zápis ze svého

Kardiologická revue 2/2004

35


výslechu má Miloš dodnes mezi svými suvenýry, ale stejně tak se již nikdy nedozví, kde k falešné bankovce přišel. Nemohli jsme si odpustit ani výlet na pampu a vyzkoušet jihoamerické koně. Ze studeného Buenos Aires jsme se přesunuli na teplý sever – do Ria de Janiera a ubytovali se přímo na slavné Copa Cabana v hotelu Cataratas. Překvapení nás ale čekalo hned na letišti, kde jsme nenalezli nikde naše jména, ani jméno cestovky, která nás měla čekat. Asi po hodině hledání jsme objevili sympatickou paní s velkým nápisem FAMILIE MUDR. Jednalo Vaquero se o naši německy mluvící průvodkyni, která z našich voucherů vyrozuměla, že jsme velká rodina se společným příjmením MUDR a jen jí nešlo dle dat narození do hlavy, kdo je rodičem a kdo potomkem. Stejně krásný byl i zážitek z prvního večera, protože jsme měli za sebou několik časových pásem a několik přesunů, a tak když se pokoj náhle ozářil světlem, Miloš povídá: „Podívejte, vychází slunce!“ a doc. Souček si troufl slušně oponovat slovy: „Ne, pane profesore, to právě rozsvítili pouliční osvětlení,“ a měl pravdu. Návštěva „Krista“ či Homole cukru, ale i stadionu Marakaná či noční vystoupení Samby jsou nezapomenutelné. Ve víru tanga

Z Ria jsme se po čtyřech dnech přesunuli na vodopády Iguazu, jejichž krásu a mohutnost podtrhl i nádherný tropický hotel, kde jsme dokanale využívali hotelového bazénu ve dne Homo hydrophilus i v noci. Neplánovaně jsme odsud podnikli i jednodenní výlet do Parquayie.

Z Brazílie jsme se přesunuli do další jihoamerické země Peru, a protože nám již došly zásoby dezinfekce, začali jsme se shánět po místních zdrojích, a tak jsme objevili cashasu, místní nápoj záhadně vonící i chutnající, ale protože připomínal slivovici, rozhodli jsme se jej ze zdravotních důvodů pravidelně užívat, což se ukázalo jako velmi prozíravé, protože průjem nedostal nikdo.

36



Peru bylo asi největším zážitkem – Lima – Cusco – Machu Picchu – a další. A právě tady jsme nejvíce ocenili obrovský historický a kulturní přehled prof. Štejfy, který dokázal vyprávět o historii Inků či o španělských dobyvatelích. A nejen to, Miloš byl i náš tlumočník, protože jako jediný z nás ovládal základy španělštiny. Nikdy na tuto cestu nezapomeneme. Za všechny účastníky Jindra a Lenka Špinarovi

Miloš Štejfa v Jihoafrické republice 16. října 1998 jsme vyjeli z Brna přes Londýn do Johannesburgu. Do hotelu za městem přijíždíme bez zavazadel, která se ztratila pravděpodobně v Londýně. Johannesburg je v nadmořské výšce 1 750 m, moderní město, ale s vysokou kriminalitou. Při prohlídce města jsme nesměli z auta, v centru jsou pouze černoši a hotely zde jsou zcela prázdné. Většina cizinců bydlí v hotelech mimo centrum. Bělošská menšina jezdí do práce autem do podzemních garáží a odtud přímo výtahem do kanceláří. Druhý den navštěvujeme doly na těžbu zlata a absolvujeme prohlídku 200 m pod zemí. Zlato je součástí „matrix“ a kupodivu vypadá černě. Doly jsou již zavřeny vzhledem k malé výtěžnosti a slouží spíše ke komerčním účelům. Přesunujeme se do hlavního města JAR, do Pretorie. Sídlí zde vládní úřady a diplomatická zastoupení jednotlivých států. Je zde jedna z největších univerzit (UNISA). V okolí navštěvujeme tentokrát diamantový důl Cullinan, který je největší. Další putování směřuje do Krugerova národního parku. Dojíždíme do provincie Mpumalanga ve východní části JAR na hranici s Mozambikem a Svazijskem. Mpumalanga – Ngumi – místo, kde vychází slunce. Park má 2 miliony hektarů a jeho začátky se datují do roku 1898. Název získal po prezidentu Paulu Krugerovi (1883–1898). Jsme ubytovaní v Skukuze – hlavním centru uvnitř parku. Je zde spousta komárů a mnoho druhů hmyzu,

Stolová hora

Protea královská

všude jsou mravenci – faraoni. Při prohlídce parku v časných ranních hodinách jsme viděli slony, žirafy, zebry, opice, nosorožce, antilopy, hyeny, lva pouze v dálce, stáda buvolů a celou řadu dalších zvířat (velká pětka). Cestou navštěvujeme ka-

Kardiologická revue 2/2004

37


ňon řeky Blyde, rezervace je bohatá na úchvatné přírodní scenérie. Pokračujeme do Svazijska přes hory Pigg’s Peak s nádhernými vyhlídkami do údolí. Přijíždíme do typické vesnice Zulu–Zulu Shakalandu. Shaka, král zulského lidu, vládl od roku 1816. Zulové jsou největším jihoafrickým etnikem. Mají typické chýše připomínající včelí úly. V centru vesnice je ohrada s dobytkem, muži mají více žen. Po noci strávené ve vesnici, po ochutnání místního piva, které nám způsobilo průjem, a vykouření dýmky, snad míru, máme bolení hlavy. Projíždíme Dračí hory, dvousetkilometrové pásmo dosahující výšek Mezi žirafami 3 300 m, táhnoucí se až k Lesothu. Odjíždíme do Durbanu – jedeme pobřežím Indického oceánu, jehož obrovské vlny dosahují téměř až na silnici. V Durbanu bydlíme v hotelu Holiday Inn ve 24. poschodí s nádherným pohledem na celé město a na bouřící oceán. Bohužel, celou dobu pršelo a byl silný vítr, a tak z koupání bylo pouze poskakování v chladném oceánu. Přes Port Elizabeth přelétáme do Kapského města. Již při cestě z letadla vidíme Stolovou horu, na kterou vyjíždíme další den. Po dnu odpočinku, v němž byla prohlídka města, odjíždíme na mys Dobré naděje. Sledujeme míšení azurového Atlantického a tmavého Indického oceánu v Cape Pointu. Navštívíme pštrosí farmu a botanickou zahradu s nádhernými pestrobarevnými květinami, kterým dominuje Protea královská. Cestou zpět vidíme asi 100 m od břehu velrybu 15–18 m dlouhou. Při návštěvě vinařské oblasti zastavujeme u Language Monumentu, který symbolizuje splývání jednotlivých jazyků (holandštiny, němčiny, francouzštiny a dalších). Chutnají nám výborná červená vína, která se vyrábějí za pomoci francouzských viMezi Zuluy nařských odborníků, bílá máme na jižní Moravě lepší. Z JAR si odvážíme bednu Sauvignon Blanc. Poslední den jsme pozvání na českou ambasádu, kde s generální konzulkou Ditou Fuchsovou hodnotíme pobyt v malebné, rozvíjející se zemi, kde cítíme vnitřní strach bělošské menšiny z blízké budoucnosti. Díky Miloši Štejfovi, který cestu připravil, zpracoval a natočil o ní film, jsem zažil krásné dva týdny s nezapomenutelnými vzpomínkami. Proto Ti, Miloši, přeji ještě hodně zdraví, abychom si mohli splnit další cíl, což je Čína. Jestlipak si vzpomínáš, jak se řekne jihoafricky děkuji? JABONGA – za vše. Mirek Souček

38


Miloš Štejfa cestovatel

Recommend Documents