Miloš Raban. Duchovní smysl člověka OBJEKTIVNÕHO K EXISTENCI LNÕMU A VÃ»N MU

VYäEHRAD

M I L O ä

R A B A N

Miloš Raban Duchovní smysl člověka dnes OD OBJEKTIVNÕHO K EXISTENCI¡LNÕMU A VÃ»N…MU

VYäEHRAD 2008

VlastÏ, Lucii a Eliöce

© doc. Lic. Phil. Ing. Raban Miloö, Dr. Theol., 2008 ISBN 978-80-7021-933-1

(7)

OBSAH

⁄VOD ñ ñ

13

SMYSL OBJEKTIVNÕ REALITY ñ ñ

17

V˝znam termÌnu smysl ñ ñ Evoluce, komplexita, smÏr a cÌl ñ ñ ObjektivnÌ smysl ËlovÏka ve vesmÌru ñ ñ ⁄Ëelov· neutralita vÏdy ñ ñ Objektivizace smyslu v deismu a panteismu ñ ñ Smysl kultury a teleologie ñ ñ PoslednÌ objektivnÌ smysl a tepeln· smrt vesmÌru ñ ñ Pokus o urËenÌ mÌsta smyslu ñ ñ Smysl evoluce ñ ñ ObjektivnÌ smysl a teorie vöeho ñ ñ ObjektivnÌ smysl a princip ducha ñ ñ ObjektivnÌ smysl a jemnÈ vyladÏnÌ ñ ñ SmysluplnÏ ûÌt ve smyslupr·zdnÈm vesmÌru? ñ ñ

18 20 22 25 26 27

SMYSL V IDEOLOGII A PSYCHOLOGII

Ideologizace hodnot v psychologii ñ ñ Freudovo pojetÌ smyslu ñ ñ

ññ

29 30 31 33 34 36 37 39 41 42

(8)

SouËasnÈ pojetÌ smyslu v psychoanal˝ze ñ ñ Fromm˘v n·boûensk˝ smysl bez Boha ñ ñ Jungovo pojetÌ smyslu ñ ñ Kritika ide·lu celosti ñ ñ Smysl destrukce ñ ñ Smysl v analytickÈ psychologii ñ ñ Smysl v individu·lnÌ psychologii ñ ñ Smysl v humanistickÈ psychologii ñ ñ Kritika humanistickÈho ide·lu ñ ñ Smysl v integrativnÌ gestaltterapii ñ ñ Smysl v nooterapii ñ ñ Od psychologie k anal˝ze existence ñ ñ E X I S T E N C I ¡ L N Õ A N A L› Z A

ññ

46 49 51 56 57 59 62 68 73 77 78 83 85

ññ MeznÌ zkuöenost a t·z·nÌ se po smyslu ñ ñ Scheler˘v a Frankl˘v obraz ËlovÏka ñ ñ Vliv Rudolfa Allerse ñ ñ Inspirace Ludwigem von Binswangerem ñ ñ Diference od Maslowovy humanistickÈ psychologie ñ ñ Polemika se spiritualistick˝m smÏrem ñ ñ Frankl versus Jung ñ ñ OdlouËenÌ od Alfreda L‰ngla ñ ñ SynoptickÈ porovn·nÌ mezi Freudem, Adlerem, Jungem a Franklem ñ ñ

102

ññ Existenci·lnÌ vakuum ñ ñ Redukcionismus a psychologismus ñ ñ Existenci·lnÌ terapie ñ ñ Existenci·lnÌ anal˝za nevÏdomÌ ñ ñ Existenci·lnÌ anal˝za svÏdomÌ ñ ñ SvÏdomÌ a l·ska ñ ñ Transcendentalita svÏdomÌ ñ ñ Ontologie svÏdomÌ ñ ñ SvÏdomÌ ËlovÏka bez vyzn·nÌ ñ ñ Anal˝za spiritu·lnÌ zkuöenosti ñ ñ Transperson·lnÌ psychoterapie a spiritualita ñ ñ Smysl zkuöenosti jednoty ñ ñ

106 107 107 108 109 111 113 113 114 115 116 117 120

EXI STENCI¡LNÕ ANAL›ZA V KONTEXTU

TEORI E EXI STENCI ¡LNÕ ANAL›ZY

86 88 92 93 94 95 96 97 98

(9)

DuchovnÌ zkuöenost v rozöÌ¯enÈm vÏdomÌ ñ ñ Souvislosti terapie a pastorace ñ ñ P¯Ìstup k vÌ¯e v psychoterapii ñ ñ

122 124 126

SP I RI TUALI TA V LOGOTERAPII ñ ñ Vztah mezi psychoterapiÌ a n·boûenstvÌm ñ ñ Objev neuvÏdomovanÈ religiozity ñ ñ NebezpeËÌ sekt·¯skÈho konfesionalismu ñ ñ P¯irozen· nen·boûenskost ñ ñ Dialog mezi ireligiozitou a logoterapiÌ ñ ñ Logoterapie a k¯esùansk· vÌra ñ ñ P¯Ìklady existenci·lnÌho smyslu v evangeliu ñ ñ Logoterapie a kristoterapie ñ ñ

128 130 132 133 133 134 135 136 138

EXI STENCI ¡LNÕ ANAL›ZA JAKO LOCUS THEOLOGICUS ñ

ñ ProblÈm antropologickÈho p¯Ìstupu ñ ñ ProblÈm viny ñ ñ ProblÈm sebetranscendence ñ ñ ProblÈm synergismu ñ ñ Logoterapie a ûidovstvÌ ñ ñ Logoterapie a v˝chodnÌ n·boûenstvÌ ñ ñ SMYSL JAKO T R A N S C E N D E N T¡ L N Õ K AT E G O R I E ñ ñ

Paradigma implicitnÌho ¯·du ñ ñ Hled·nÌ transcendent·lnÌho smyslu ñ ñ Smysl nalÈzat nebo d·vat ñ ñ Hled·nÌ dÌlËÌho v celkovÈm smyslu ûivota ñ ñ PsychickÈ hranice smyslu ñ ñ Metoda hled·nÌ a nalÈz·nÌ smyslu ñ ñ VlastnÌ smysl jako v˝chodisko ñ ñ Smysl hodnot ñ ñ Funkce hodnot v psychoterapii ñ ñ SvÏdomÌ ñ org·n smyslu ñ ñ Smysl symbolu ñ ñ Smysl a sebepojetÌ ñ ñ Smysl a koneËn˝ cÌl bytÌ ñ ñ Smysl v tajemstvÌ ñ ñ

139 139 140 141 141 142 142

145 146 147 148 152 155 156 157 157 162 167 168 171 172 173

( 10 )

ññ Smysl ûivota ñ ñ Smysl ûivota p¯ekon·v· homeostatick˝ princip ñ ñ Smysl slasti ñ ñ Smysl individuace ûivota ñ ñ Smysl seberealizace ñ ñ Smysl stresu ñ ñ Smysl terapie ñ ñ Smysl l·sky ñ ñ L·ska v terapii ñ ñ Vztah mezi smyslem a spiritualitou ñ ñ

174 177 179 179 183 185 186 186 187 188 193

ññ Druhy krize smyslu ñ ñ P¯ÌËiny krize smyslu ñ ñ Reakce na krizi smyslu ñ ñ Krize smyslu u duchovnÌch ñ ñ Syndrom vyho¯enÌ ñ ñ Vyho¯enÌ u duchovnÌch ñ ñ Frustrace ze zdrûenlivosti ñ ñ Smysl terapeutickÈ a pastoraËnÌ zdrûenlivosti ñ ñ Obrana p¯ed syndromem vyho¯enÌ ñ ñ Konfrontace s vyho¯enÌm v sobÏ samÈm ñ ñ Meditace ñ ñ

194 196 197 200 201 202 204 207 209 212 213 215

SMYSL UTRPENÕ ñ ñ N·roËnÈ hled·nÌ smyslu u trpÌcÌch lidÌ ñ ñ Smysl utrpenÌ a emoce ñ ñ Smysl utrpenÌ a v˝kon, r˘st a zr·nÌ ñ ñ Motivace utrpenÌm ñ ñ Smysl utrpenÌ jako rozöÌ¯enÌ hranic ñ ñ N·silÌ a trauma ñ ñ MuËenÌ ñ ñ DuöevnÌ trauma ñ ñ Pr·zdnota duöe ñ ñ Vraûda duöe ñ ñ Menticidium ñ ñ PosttraumatickÈ odcizenÌ ñ ñ ZniËenÌ a integrace hranic a hodnot ñ ñ Posttraumatick· neschopnost symbolizace ñ ñ Perverze BoûÌho a lidskÈho obrazu ñ ñ

217 218 219 220 221 221 223 224 225 226 227 228 229 231 236 238

SM YSL V éI VOTÃ

KRIZE SM YSLU V éI VOTÃ

( 11 )

ññ Ch·p·nÌ smyslu utrpenÌ ñ ñ Trauma jako z·zrak ñ ñ Hled·nÌ smyslu utrpenÌ v BoûÌ v˘li ñ ñ Smyslu utrpenÌ v evangeliÌch ñ ñ Smysl spoleËnÈho utrpenÌ ñ ñ Smysl utrpenÌ jako radost ñ ñ Mystick˝ smysl utrpenÌ ñ ñ UtrpenÌ jako pozitivnÌ aspekt stvo¯enÌ ñ ñ Smysl utrpenÌ jako uzdravujÌcÌ l·ska k Bohu ñ ñ Zkuöenost k¯Ìûe jako setk·nÌ s uk¯iûovan˝m ñ ñ

241 242 243 245 250 251 252 253 253 254 255

SMYSL UMÕR¡NÕ ñ ñ Smysl umÌr·nÌ jako trest ñ ñ Smysl vÏdomÈho umÌr·nÌ ñ ñ Smysl a AIDS ñ ñ Smysl smrti p¯ed smrtÌ ñ ñ Strach ze smrti ñ ñ Strach ze smrti v sexu ñ ñ Zvl·ötnÌ charakter umÌr·nÌ na rakovinu ñ ñ Zv˝öen˝ strach ze smrti u profesion·l˘ ñ ñ

255 256 257 259 260 262 263 264 265

ññ Psychologie a spiritualita ñ ñ Teologick˝ obraz Boha a psychologick˝ obraz ËlovÏka ñ ñ Logoterapie a spiritualita ñ ñ NeuvÏdomovan· duchovnost ñ ñ NeuvÏdomovan˝ B˘h ñ ñ PojetÌ vÌry ñ ñ Psychoterapeut a spiritualita ñ ñ Smysl jako ukazatel cesty k Bohu ñ ñ OsobnÌ cesta k Bohu ñ ñ Cesta k intimnÌmu Bohu ñ ñ ObÏù jako cesta k Bohu ñ ñ Lidsk· invence v napodobov·nÌ Boha ñ ñ Modlitba ñ ñ Modlitba jako dialog s NiËÌm ñ ñ Duch mezi konfesÌ a entuziasmem ñ ñ ZvÏËÚov·nÌ lidskÈho ûivota ñ ñ

266 266

DUCHOVNÕ REI NTERPRETACE UTR P E N Õ

DUCHOVNÕ SMYSL LIDSK… EXISTENCE

268 270 272 273 274 275 277 278 278 279 280 282 284 285 286

( 12 )

SHRNUTÕ

ññ

Pozn·mky ñ ñ Literatura ñ ñ CizojazyËn· literatura k tÈmatu ñ ñ »esk· a slovensk· literatura a ËeskÈ p¯eklady ñ ñ Jmenn˝ a vÏcn˝ rejst¯Ìk ñ ñ Rejst¯Ìk biblick˝ch mÌst ñ ñ

288 293 333 333 375 379 393

( 13 )

⁄VOD

»lovÏk naöÌ doby ztr·cÌ koneËn˝ smysl vlastnÌ existence, kter· je pono¯ena do ekonomick˝ch, produktivistick˝ch a konzumistick˝ch ËinnostÌ. Zjiöùujeme, ûe se ztratila jak·si antropologick· vize, ûe je dovoleno vöechny problÈmy lidskÈho bytÌ nahlÌûet z vÏtöÌho poËtu glob·lnÌch hledisek. Ot·zka ËÌm ËlovÏk je, m˘ûe b˝t zodpovÏzena teprve tehdy, kdyû se vÌ, co by mÏl Ëinit. Dnes jsou problÈmy lidÌ pojÌm·ny spÌöe z hlediska jedn·nÌ neû z hlediska smyslu existence. Mohlo by se ¯Ìci, ûe dneönÌ ËlovÏk zapomÌn·, ËÌm je, ûe zm·tl s·m sebe. Sklouz·v· nepozorovanÏ do absurdity ned˘vÏry, do pocitu nespokojenosti, do pr·zdnoty. Abychom mohli navrhnout diagnÛzu a terapii tohoto fenomÈnu, musÌme prozkoumat jeho p¯ÌËiny. Ty se identifikujÌ nejen jako rozöÌ¯enÌ z·padnÌho konformismu a v˝chodnÌho totalitarismu, n˝brû nach·zejÌ se v nihilistickÈ a redukcionistickÈ indoktrinaci, v jejÌmû d˘sledku se ËlovÏk definuje pouze jako soubor instinkt˘1 a hodnotu ztotoûÚujÌ s obrann˝mi mechanismy.2 Za tÏchto okolnostÌ se nelze divit n·hlÈmu p·du do hlubokÈ existenci·lnÌ frustrace ËlovÏka, jenû se odtrhl od jakÈhokoliv smyslu svÈ existence. OdpovÏÔ na absurditu a pr·zdnotu svÈho ûivota pak nach·zÌ jen v kaûdodennÌm p¯eûÌv·nÌ a nakonec i v legitimnÌm d˘vodu, proË se zabÌt.3 Aby mohl ËlovÏk opÏt zÌskat p˘du pod nohama, musÌ si bezpodmÌneËnÏ a nutnÏ osvojit antropologicky zaloûenou spiritualitu,

( 14 )

kter· peËuje o zkoum·nÌ poslednÌho smyslu, transcendent·lnÌch hodnot a autentickÈho obsahu ûivota. Nedostatek duchovnÌho smyslu nap¯. zabraÚuje dneönÌ psychoterapii zvl·dat urËitÈ druhy psychick˝ch nemocÌ a meznÌch ûivotnÌch situacÌ. »lovÏk je jedineËn· bytost ve st·lÈm pohybu, urËen· k realizaci osobnÌho ˙kolu, bytost origin·lnÌ, zodpovÏdn· a svobodn·, coû v sobÏ p¯es vöechnu svou omezenost nem˘ûe potlaËit. ZdravÈmu ËlovÏku se proto ûivot nejevÌ jako nÏco, co je t¯eba pouze p¯eûÌt a z Ëeho by chtÏl uniknout, ale naopak jako realita, kterou je t¯eba intenzÌvnÏ proûÌt, a to i v nanejv˝ö dramatick˝ch a t¯eba i beznadÏjn˝ch okolnostech, jako osobnÌ a jedineËn˝ ˙kol, jejû m˘ûe kaûd˝ jedinec realizovat pouze s·m. K Ëemu je vlastnÏ pot¯ebn˝ duchovnÌ smysl ËlovÏka? DuchovnÌ smysl lidskÈho ûivota je p¯Ìliö öirok˝m tÈmatem pro obecnou a vyËerp·vajÌcÌ anal˝zu. Je ho tedy t¯eba hledat teprve tehdy, kdyû uû nenÌ s·m sebou samoz¯ejm˝. Anal˝za jakÈhokoliv fenomÈnu nebo objektu je nutn· teprve tehdy, jestliûe nech·peme jeho p¯ÌËinu, smysl, d˘vod nebo cÌl. Od anal˝zy urËitÈho celkovÈho fenomÈnu si slibujeme, ûe rozdÏlenÌ jednoty celku na elementy a odhalenÌ jejich vz·jemn˝ch vztah˘ n·m p¯inese vysvÏtlenÌ celkovÈho smyslu. Anal˝za musÌ jÌt tak hluboko a daleko, aû objevÌ toto vysvÏtlenÌ. Ot·zka po smyslu existence si v poslednÌm stoletÌ kladli zejmÈna nÏmeËtÌ a ûidovötÌ filosofovÈ a psychoterapeuti4, protoûe se v EvropÏ ud·ly bou¯livÈ a hluboko do lidskÈ identity zasahujÌcÌ spoleËenskÈ zmÏny, v jejichû d˘sledku ztratily n·rody d¯ÌvÏjöÌ tradiËnÌ a vöeobecnÏ akceptovan˝ smysl existence. »lovÏk m˘ûe opÏt najÌt cestu k sobÏ samÈmu a ke smyslu svÈho ûivota nikoliv pomocÌ abstrahujÌcÌch a objektivistick˝ch teoriÌ, ale existenci·lnÌ a spiritu·lnÌ cestou. Pr·vÏ tuto cestu autor v tÈto pr·ci volÌ a z·roveÚ se pokusÌ ji Ëten·¯i uk·zat. Proto si ot·zku po smyslu kladou ponejvÌc NÏmci a éidÈ, kte¯Ì pociùovali zpochybnÏnÌ smyslu svÈ existence nejcitelnÏji. To takÈ z˘st·v· ËeskÈmu odbornÈmu Ëten·¯i jeötÏ v mnohÈm nevyËerpan˝m zdrojem a m˘ûe mu b˝t zejmÈna v jeho uû nÏkolik desÌtek let p¯etrv·vajÌcÌ dezorientaci v z·kladnÌch ûivotnÌch hodnot·ch a smyslu uûiteËn˝m vodÌtkem a inspiracÌ. Existenci·lnÌ anal˝za ËlovÏka m· za ˙kol hledat smysl lidskÈ existence, jenû se zd·nlivÏ ztratil, a jÌt tak daleko, aû jej objevÌ a znovu osvÏtlÌ. Soust¯edÌ se tedy na existenci·lnÌ aspekty lidskÈho bytÌ a vztahy mezi nimi. I p¯es existenci bohatÈ sekun-

( 15 )

d·rnÌ literatury zde dosud nenÌ û·dnÈ zhodnocenÌ smyslu lidskÈ existence zaloûenÈ na hledisku psychoterapie a k¯esùanskÈ spiritu·lnÌ teologie. Jistou referenËnÌ osou a zvl·ötÏ efektivnÌ a plodnou se v tomto smÏru ukazuje existenci·lnÌ anal˝za a spiritualita Viktora Frankla, jak na to v ËeskÈ odbornÈ literatu¯e jiû takÈ upozornili prof. KratochvÌl, prof. SmÈkal, doc. Balcar, dr. K¯ivohlav˝ a dalöÌ auto¯i.5 JednotlivÈ ot·zky a problÈmy nelze v tÈto pr·ci pojednat vyËerp·vajÌcÌm zp˘sobem v jejich öÌ¯i a hloubce, proto nastÌnÌm anal˝zu antropologick˝ch problÈm˘, jako je objektivizovatelnost smyslu a ot·zka smyslu ûivota p¯edevöÌm v meznÌch situacÌch utrpenÌ a smrti, kterÈ jsou pro duchovnÌ interpretaci smyslu ËlovÏka v˝znamnÈ a nalÈhavÈ. Jsem zav·z·n zvl·ötnÌm dÌkem za konzultace tÈmatu zejmÈna prof. Viktoru Franklovi, prof. Eugeniu Fizzotimu, prof. ElisabetÏ Lukas, prof. Stanislavu KratochvÌlovi, prof. Jaro K¯ivohlavÈmu, prof. Ctiradu V. PospÌöilovi, prof. VladimÌru SmÈkalovi, prof. Janu Sokolovi, d·le Mgr. VieweghovÈ za p¯eklad mÈ pr·ce Der Sinn des menschlichen Existenz, kter· byla podkladem k tÈto publikaci, a v neposlednÌ ¯adÏ dÏkuji za peËlivÈ korektury Mgr. SovovÈ a dr. DaÚkovi a vöem, kte¯Ì mi p¯ispÏli cenn˝mi p¯ipomÌnkami.

( 17 )

SMYSL OBJEKTIVNÕ REALITY

Kategorie smyslu je charakteristick· sÈmantickou mnohotv·rnostÌ. JejÌ v˝klady se v pr˘bÏhu historie, p¯edevöÌm od 19. stoletÌ, st·le promÏÚovaly. SouËasn˝ jazykov˝ ˙zus tedy nenÌ jednoznaËn˝.6 Smysl je p˘vodnÏ hermeneutick· kategorie,7 a proto souvisÌ s rozumÏnÌm. Odkazuje takÈ na vnÌm·nÌ smyslov˝mi org·ny: zrak, sluch, Ëich, chuù a hmat; smysl fenomÈnu, kter˝ ËlovÏk vnÌm· smyslov˝m org·nem, se vyjad¯uje intencÌ nebo v˝rokem. Pokud ch·peme ËlovÏka jako tvora orientovanÈho ke smyslu, jako bytost smÏ¯ujÌcÌ k ˙spÏchu sebe sama, teprve potom se objevuje z·kladnÌ hermeneutick˝ v˝znam pojmu smysl. »lovÏk se jevÌ jako subjekt, jenû musÌ smysl svÈ existence nejprve zpozorovat a potom realizovat. Proto smysl ch·peme jako n·stroj smyslovÈho vnÌm·nÌ, v˝znam ¯eËi, orientaci jedn·nÌ, ˙Ëelnost, funkËnost, ûivotnÌ cÌl. Takov˝m smyslem se zab˝v· existenci·lnÌ anal˝za jako objektivnÌ realitou.8 Abychom zaËali zkoumat ot·zku naË ûijeme, nepot¯ebujeme û·dnou ontologicky ch·panou objektivistickou teleologii. PlatÌ rovnÏû, ûe i ve spoleËnostech, jeû neznajÌ û·dn˝ glob·lnÌ teleologick˝ model vesmÌru, v nÏmû nÏjak· nadlidsk· inteligence utv·¯Ì veöker˝ rozvoj, mohou existovat lok·lnÌ p¯edstavy o cÌli ûivota, kterÈ mohou b˝t oznaËeny jako smysl. Pokud zde pro kr·tkost hovo¯Ìme o lok·lnÌm a glob·lnÌm smyslu, m·me na mysli

( 18 )

pozemsk˝ cÌl individua a naproti tomu kosmick˝ pl·n transcendent·lnÌho bytÌ. Oba tyto druhy smysluplnosti vöak nejsou nutnÏ logicky spojeny. TakÈ ËlovÏk, jenû se po dobu svÈho ûivota vÏnoval pozemsk˝m cÌl˘m, jako je pokrok vÏdy, nasazoval sÌly v medicÌnÏ, prov·dÏnÌ soci·lnÌ reformy apod., sledoval sv˘j lok·lnÌ pozemsk˝ cÌl, jenû si zachov·v· sv˘j smysl, aniû by pot¯eboval glob·lnÌ teleologickÈ zakotvenÌ. Ot·zka, kter· n·s zde bude zajÌmat, tedy znÌ, zda na ˙rovni objektivnÌ reality existuje analogie k osobnÌmu smyslu lidskÈ existence, jak jsme ho pr·vÏ objasnili. Bude vhodnÈ rozdÏlit tuto ot·zku do r˘zn˝ch oblastÌ reality, protoûe je docela dob¯e moûnÈ, ûe smysl se ve svÏtÏ ukazuje v niûöÌm ¯·du, i kdyû ho nelze nalÈzt na kosmickÈ ˙rovni. Oded·vna se lidÈ p¯eli, zda se za chodem dÏjin skr˝v· hluböÌ smysl, jestli B˘h ¯ÌdÌ dÏjiny ËlovÏka podle nÏjakÈho pl·nu, nebo zda politickÈ a soci·lnÌ p¯emÏny ¯ÌdÌ nÏjak˝ jin˝ skryt˝ systÈmov˝ parametr. Karl Popper vÌcekr·t pouk·zal na to,9 ûe tento druh cÌlenÈho v˝voje nenÌ z logick˝ch d˘vod˘ moûn˝. Popper˘v argument se n·m vöak nezd· b˝t p¯Ìliö p¯esvÏdËiv˝, protoûe by potom ËlovÏku samotnÈmu bylo znemoûnÏno objevit smysl dÏjin, aËkoliv by na spiritu·lnÌ ˙rovni existovat mohl a jako vÌra ve smysl by existovat musel. V›ZNAM TERMÕNU SMYSL

V p¯enesenÈm v˝znamu oznaËujeme slovem smysl v˝znam, duchovnÌ obsah, cÌl a ˙Ëel nÏjakÈho ˙silÌ. Smysl je to, co se vypl·cÌ, v ¯eckÈ filozofii to poslednÌ, nejvyööÌ a nejzazöÌ, o co ËlovÏk usiluje, cÌl, nad nÏjû dalöÌ si uû nelze pomyslit.10 V˝znamovÈ spektrum termÌnu smysl je öirokÈ. Smysl b˝v· oznaËov·n jako nÏjak˝ cÌl nebo to, co p¯edstavuje orientaËnÌ funkci pro normy, hodnoty a rozhodnutÌ. DuchovnÌ Ëi psychologick· poradny jsou Ëasto vyhled·v·ny tehdy, kdyû se ztratil smÏr a cesta, kdyû jsme se sv˝m jednostrann˝m postojem k ûivotu dostali do slepÈ uliËky a sami uû nevÌme, jak d·l. V r·mci duchovnÌho vedenÌ Ëi psychoterapie pak m˘ûe b˝t nalezen nov˝ Ëi hluböÌ smysl a orientace. TermÌn smysl pouûÌv·me zp˘sobem, jenû je kaûdÈmu pochopiteln˝. Naöe zdejöÌ existence m· nÏjak˝ smysl, pokud obsahuje n·plÚ, ˙Ëely a cÌle, pro nÏû stojÌ za to ûÌt. LidÈ jsou ñ p¯inejmenöÌm na prvnÌ pohled ñ bytosti, jeû si stanovujÌ cÌl; pl·nujÌ, dÌva-

( 19 )

jÌ se dop¯edu, utv·¯ejÌ budoucnost. Jako smyslem naplnÏn˝ b˝v· ch·p·n takov˝ ûivot, ve kterÈm ËlovÏk m˘ûe ve svÏtÏ uplatnit vöechny stupnÏ svÈ vnit¯nÌ svobody, svÈ nad·nÌ a dispozice. Kdyû se ve svÏtskÈm kontextu mluvÌ o smyslu, mÌnÌme tÌm, ûe ide·ly, pl·ny a sny nez˘staly v˝hradnÏ vysnÏn˝mi p¯edstavami. Smysl s·m se p¯itom vÏtöinou odhaluje aû ke konci ûivota. Ve st·¯Ì se ËlovÏk ohlÌûÌ zpÏt a hodnotÌ pr˘bÏh, plnost a intenzitu osobnÌch proûitk˘. Vyzn·v·m, ûe jsem ûil, naz˝v· chilsk˝ b·snÌk Pablo Neruda vzpomÌnky na sv˘j ûivot,11 a plnost jeho zkuöenostÌ a z·ûitk˘, o nichû pod·v· zpr·vu, mu dovoluje b˝t se sv˝m ûivotem spokojen. VÌme ovöem, ûe ne vöichni reflektujÌcÌ lidÈ dok·zali dospÏt k tÈto pozitivnÌ bilanci, i kdyû mÏli v ûivotÏ ˙spÏch. Arthur Schopenhauer nebo Lev Tolstoj byli fixov·ni na konec ûivota, nebyli schopni d·t se cestou ûivotnÌ perspektivy, nedok·zali ocenit podÌl ötÏstÌ a neötÏstÌ, ˙spÏchu a ne˙spÏchu, l·sky a utrpenÌ v pr˘bÏhu svÈho ûivota, protoûe v jejich zornÈm poli byla v˝hradnÏ pomÌjivost. Tolstoj byl zcela p¯esvÏdËen, ûe nic nenÌ skuteËnÏ v˝znamnÈ, jestliûe to nem· vÏËnÈ trv·nÌ nebo alespoÚ nesmÏ¯uje k nÏËemu jinÈmu, co z˘st·v·. Ve skuteËnosti tento n·zor nenÌ objektivnÌ pravdou, ale jeho osobnÌm vyzn·nÌm. M˘ûeme mu porozumÏt i tak, ûe je to pr·vÏ smrtelnost, kter· ËinÌ ûivot vz·cn˝m, jedineËn˝m a cenn˝m.12 »lovÏka, jenû hodnotÌ ûivot podle mÏ¯Ìtek vÏËnosti, nenÌ moûnÈ zviklat.13 JistÏ by vöak bylo chybn˝m z·vÏrem tvrzenÌ, ûe lidsk˝ ûivot, mÏ¯en˝ obvykl˝mi mÏ¯Ìtky, proto nem˘ûe mÌt nikdy cenu. K hodnocenÌ a v·ûenÌ v˝znamu ûivota p¯istupuje tedy v kaûdÈm p¯ÌpadÏ stanovisko zaloûenÈ na subjektivnÌm posouzenÌ, kterÈ je zakotveno v jedineËnosti osobnosti ËlovÏka. Volba perspektivy, systÈm vztah˘, bilancov·nÌ smyslu pramenÌ v j·dru osobnosti, jeû si nikdo nem˘ûe svobodnÏ zvolit a kterÈ mu bylo d·no jako dispozice od p¯Ìrody. NynÌ tedy vidÌme, co ËlovÏk povaûuje za smysl. Ot·zka bilancov·nÌ je vöak velmi individu·lnÌ. UveÔme si pro p¯Ìklad osobnosti, kterÈ podaly zpr·vu o sv˝ch ûivotnÌch perspektiv·ch: Aristoteles ¯Ìk·, ûe skuteËnÈ naplnÏnÌ ûivota ËlovÏka jako pozorovatele spoËÌv· v jeho teoretickÈm pozn·nÌ vesmÌru.14 Albert Schweitzer je p¯esvÏdËen, ûe proûitek svÏta a pocit ˙cty k ûivotu jsou ˙st¯ednÌm zdrojem smyslu ûivota, jenû ho motivoval k jeho obÏtavÈmu ûivotnÌmu dÌlu.15 Naproti tomu Julien Offray de Lamettrie vidÌ nejvyööÌ dobro, kterÈ d·v· ûivotu jeho smysl

( 20 )

a motivy, ve vöem, co podporuje, udrûuje, ûivÌ nebo podnÏcuje naöe vrozenÈ usilov·nÌ o blaho.16 Kaûd˝ z tÏchto t¯Ì myslitel˘ vidÌ ûivotnÌ obsah hodn˝ ˙silÌ v z·sadnÏ jinÈm cÌli a tyto cÌle m˘ûeme oznaËit n·sledujÌcÌmi pojmy: pozorov·nÌ, pomoc a z·liba. Vöichni t¯i vytvo¯ili vazby na urËitÈ ide·ly, kterÈ jsou z·kladem jejich n·zoru. Tyto hodnoty prop˘jËily jejich osobÏ ûivotnÌ smysl. LidÈ si tÈmÏ¯ jistÏ nevybÌrajÌ sv· ûivotnÌ tÏûiötÏ a hodnotov˝ systÈm pouze na z·kladÏ svÈ vlastnÌ filosofie, n˝brû si volÌ podle sv˝ch schopnostÌ a tuûeb z kulturnÌ nabÌdky, kter· je k dispozici. P¯itom vöak nÏkte¯Ì nar·ûejÌ na spoleËensky tolerovanÈ hranice, jak to ukazuje p¯Ìpad mark˝ze de Sade.17 éivotnÌ smysl je v˝raznÏ podmÌnÏn naturelem a charakterem. Tato podmÌnÏnost je jen v nepatrnÈ mÌ¯e ovladateln· intelektu·lnÌm ˙sudkem. P¯esvÏdËenÌ tÈmÏ¯ biologickÈho determinismu mark˝ze de Sade n·s vede zpÏt k jeho filozofickÈmu uËiteli Lamettrie, jenû se odvol·v· na slavn˝ v˝rok M. de Montaigne: Vöechny mÈ Ëiny se shodujÌ s tÌm, ËÌm jsem a jak˝ jsem; neexistuje nic, co bych mohl dÏlat lÈpe. Kdybych ûil jeötÏ jednou, potom tak, jak jsem ûil.18 P¯ipomenutÌ v˝znamn˝ch postav duchovnÌch dÏjin n·s nesmÌ sv·dÏt k domnÏnce, ûe pojem smyslu je nutnÈ v˝hradnÏ spojovat s uskuteËnÏnÌm nÏjakÈho velkÈho kulturnÌho ˙kolu. I ten, komu nenÌ d·no, aby zast·val nÏjakou spoleËensky akceptovanou nebo dokonce vysoce cenÏnou funkci, m˘ûe najÌt svÈ naplnÏnÌ smyslu. V norm·lnÌm p¯ÌpadÏ prostÈ kaûdodennÌ existence je jen pot¯eba, aby si dotyËn˝ vÏdomÏ vytyËil jeden nebo vÌce ûivotnÌch cÌl˘ a aby se zasazoval s plnou angaûovanostÌ a vytrvalostÌ o jejich dosaûenÌ. Matka, kter· ze Ëty¯ dÏtÌ vychovala zralÈ osobnosti, se bude dÌvat na svÈ dÌlo s podobn˝m uspokojenÌm jako b·snÌk na svou liter·rnÌ tvorbu. E V O L U C E , K O M P L E X I TA , S M Ã R A C Õ L

V roce 1977 Steven Weinberg znovu pointoval p¯esvÏdËenÌ vÏdc˘ o roli lidstva v kosmu takto: ËÌm lÈpe rozumÌme vesmÌru, tÌm nesmyslnÏjöÌ se jevÌ.19 VesmÌr je prostÏ a jednoduöe fyzik·lnÌ systÈm, tvrdÌ Margaret Geller20, kde by tady mohl b˝t smysl?21 V dneönÌ euroatlantickÈ kulturnÌ oblasti je zakotvenÌ ËlovÏka v historii organickÈho svÏta ch·p·no jako fakt. Podle neodarwi-

( 21 )

nistickÈ syntetickÈ teorie evoluce jsou jejÌmi hybn˝mi silami mutace, genetickÈ rekombinace, p¯irozen· selekce, tok gen˘, diferencovan· plodnost, pohlavnÌ selekce a lidnatost populace. Organick· evoluce je tak ch·p·na jako statistick· zmÏna v genovÈm fondu skrze z·vÏreËnÈ procesy variace a adaptace zp˘sobem diferencovanÈ reprodukce. V tomto schÈmatu nenÌ û·dnÈ mÌsto ani pro ˙Ëelnost, fin·lnÏ orientovan˝ pokrok nebo naplnÏnÌ ide·lnÌch smyslupln˝ch z·mÏr˘ nebo jinÈ podobnÈ spiritu·lnÌ prvky. Ty se v tÈto naturalistickÈ teoretickÈ soustavÏ nevyskytujÌ a nedajÌ se do nÌ ani dodateËnÏ zabudovat. Jeden z prvnÌch filozof˘, kter˝ popsal vöeobecnou hierarchii evoluËnÌch krok˘ jako sluËitelnou pouze s naturalistickou antropologiÌ, byl Ludwig Feuerbach.22 Zd˘raznil, ûe pouze perspektiva p¯ÌrodnÏ historickÈho v˝voje umoûÚuje vytvo¯enÌ korektnÌ antropologie a ûe jedin˝ spr·vn˝ n·hled na ËlovÏka zÌsk·me prost¯ednictvÌm jeho historickÈho zakotvenÌ v p¯ÌrodnÌch souvislostech. Feuerbach uskuteËnil odvrat od idealismu tÌm, ûe ËlovÏka pojÌmal jako pouze fyzickou p¯ÌrodnÌ bytost.23 Se z·nikem myölenky glob·lnÌ teleologie, podle nÌû cel˝ vesmÌr i vöechny jeho subsystÈmy smÏ¯ujÌ k p¯edem urËenÈmu cÌli, se ztratil ˙st¯ednÌ v˝znam objektivnÌho smyslu p¯Ìrody. P¯ÌrodnÌ teleologie se v d˘sledku filozofickÈ kritiky a kauz·lnÏ mechanistick˝ch teoriÌ evoluce, rozvÌjejÌcÌch se v 19. stoletÌ, smrötila na schopnost ËlovÏka stanovit ˙Ëel. AËkoli vöeobecn˝ problÈm vzniku ¯·du se zaËal zkoumat teprve ned·vno za pomoci teoriÌ, kterÈ mohly objasnit, jak na vöech ˙rovnÌch reality spont·nnÏ roste komplexita a mohou vznikat informace, bylo uû okolo poloviny minulÈho stoletÌ jasnÈ, ûe vesmÌr se sice rozvÌjÌ ve smÏru dalöÌho r˘stu komplexity, ale bez ˙Ëasti jak˝chkoli cÌlen˝ch sil. Jestliûe m· b˝t v˝voj vesmÌru takÈ nasmÏrovan˝, tedy vypracov·vat se od jednoduööÌch struktur k vyööÌm form·m komplexity, nenÌ proto jeötÏ cÌlen˝. Toto rozliöenÌ je d˘leûitÈ. NasmÏrovanÈ procesy se v p¯ÌrodÏ vyskytujÌ hojnÏ. Pr·zdn˝ prostor je beze smÏru ñ isotropnÌ, ale jakmile je do nÏho zavedena gravitujÌcÌ masa, zÌsk· charakteristiku smÏr˘ ñ anisotropii. TakÈ Ëas vykazuje svou asymetrii, smÏr proces˘ od minulosti do budoucnosti je struktur·lnÏ odliön˝ od logicky moûnÈho opaËnÈho smÏru, jenû se vöak ve svÏtÏ nevyskytuje. V p¯ÌrodÏ tak sice existuje mnoho smÏr˘, ale û·dnÈ cÌle. Mezi obÏma klÌËov˝mi roky 1859 a 1871, ve kter˝ch Charles Darwin

( 22 )

uve¯ejnil obÏ sv· p¯evratn· dÌla,24 se odehr·l nep¯ehlÈdnuteln˝ intelektu·lnÌ boj.25 Z d˘vodu inherentnÌho naturalismu evoluËnÌ teorie se mnozÌ intelektu·lovÈ br·nili zaËlenÏnÌ tÈto evoluËnÌ perspektivy do svÈho obrazu svÏta. Proto si mnozÌ biologovÈ, antropologovÈ, ale i fyzikovÈ usnadÚujÌ situaci a p¯izp˘sobujÌ se smyslovÏ neutr·lnÌ objektivitÏ svÈho p¯edmÏtu v˝zkumu. OBJEKTIVNÕ SMYSL »LOVÃKA VE VESMÕRU

LidÈ chtÏli oded·vna vÏdÏt, jakou roli zaujÌmajÌ v celkovÈm systÈmu p¯Ìrody; n·boûenstvÌ, filozofie, ale takÈ vÏdy vytv·¯ely r˘znÈ nabÌdky v˝klad˘, proË a k Ëemu se nach·zÌme na tÈto v po¯adÌ t¯etÌ planetÏ a proË ûijeme sv˝m specifick˝m zp˘sobem ûivota. Je to absolutnÌ, nevysvÏtliteln· n·hoda, stojÌ v pozadÌ nÏjak· cÌlevÏdom· sÌla, nebo je na druhÈ stranÏ kosmickÈho Ëasoprostoru nÏjak· transcendent·lnÌ bytost, kter· zcela ˙myslnÏ ¯ÌdÌ bÏh svÏta tak, aby se v jednÈ f·zi jeho v˝voje objevil inteligentnÌ ûivot? V naöem k¯esùanskÈm kulturnÌm prostoru je jistÏ znaËnÏ preferovan˝ onen poslednÌ v˝klad. AbsolutnÌ n·hodnost lidskÈho bytÌ, jiû hl·sali p¯ÌrodovÏdci, se lidem jevila p¯inejmenöÌm existenci·lnÏ ne˙nosn·. Myölenka neosobnÌ cÌlevÏdomÈ sÌly je p¯edstavou, jeû je p¯Ìjemn· spÌöe filozoficky orientovan˝m duch˘m. Naproti tomu teistickÈ ¯eöenÌ, kterÈ n·hodu neuzn·v·, je vÏtöinÏ lidÌ blÌzkÈ. Jednou ze z·kladnÌch vlastnostÌ lidskÈho ducha je totiû vlastnit pravdu a jistotu existence, a proto nejsou objektivisticky orientovanÈ obrazy svÏta p¯ijÌm·ny jako obecn˝ svÏton·zor.26 Na Z·padÏ se tradiËnÌ p¯edstava, ûe je svÏt zamÏ¯en na ËlovÏka jako vrchol existence, stala nep¯ijatelnou natolik, nakolik n·ö kosmick˝ domov ztr·cel svÈ centr·lnÌ postavenÌ. S KopernÌkem, jenû vystavil zemÏkouli ñ lidsk˝ domov hned trojn·sobnÈmu pohybu, se rozpadl st¯edovÏk˝ hierarchick˝ ¯·d vesmÌru dimenzovan˝ podle ËlovÏka. K¯esùansk˝ ûeb¯ÌËek hodnot, zaloûen˝ podle novoplatÛnskÈho vzoru, byl ve st¯edovÏku uzav¯en do kosmickÈ prostorovÈ struktury. UvÏdomme si znovu, jak byla hodnotov· ök·la jeötÏ v pozdnÌm st¯edovÏku vpletena do prostorovÈho ¯·du reality. To je moûnÈ jeötÏ velmi z¯etelnÏ pozorovat na geocentrickÈm obrazu svÏta u Danta.27 Jasn· polarizace, peklo a nebe, m· ve st¯edovÏku jeötÏ prostorovou lokalizaci v kosmickÈm ¯·du. HodnotovÈ a materi·lnÌ

( 23 )

sfÈry tehdy nebyly kategori·lnÏ oddÏleny, mohly b˝t zahrnuty do jednoho n·zornÈho modelu. Pod vlivem novodobÈ vÏdy vöak byly pozdÏji smyslu d·vajÌcÌ oblasti teologie a axiologie vytÏsnÏny mimo prostor, coû p¯ispÏlo k jejich oddÏlenÌ od p¯irozenÈho svÏta. Aby se bylo moûno vyhnout hrub˝m konflikt˘m vÏdeckÈ astronomie a teologickÈ kosmologie, muselo se centrum d·v·nÌ smyslu p¯esunout mimo vesmÌr. Dantova koncepce svÏta zahrnovala mÌsto ËlovÏka v prostoru, jeho ˙kol a cÌl, jeho urËenÌ a naplnÏnÌ, tedy vöechno to, co vytv·¯Ì smysl jeho bytÌ, a to jeötÏ zapracovanÈ do rozs·hlÈho systÈmu. Byla to astronomie, kter· ze vöech vÏd jako prvnÌ zaËala relativizovat geocentrismus. PostupnÏ a zË·sti nepozorovanÏ se rozpadla st¯edovÏk· jednota prostorovÈ struktury a hodnotovÈho systÈmu. Uû v klasickÈ novodobÈ kosmologii, tedy p¯ibliûnÏ kolem r. 1700, se ztratila idea hierarchickÈ v˝stavby svÏta.28 S·m Newton uvaûuje d·le jen o dvou moûnostech celkovÈ skladby svÏta: naöe galaxie je ostrov v nekoneËnÈm euklidovskÈm prostoru nebo je prostor aû do nekoneËna homogennÏ naplnÏn hvÏzdami. Jeho kosmologick˝ model nem· nÏjak˝ okraj nebo st¯ed, ani urËitÈ vybranÈ mÌsto, kterÈ by bylo moûnÈ p¯irozen˝m zp˘sobem axiologicky posoudit. NenÌ tu û·dnÈ p¯irozenÈ mÌsto pro zakotvenÌ hodnot. Vöechny body jsou rovnocennÈ, o urËitÈm ostrovÏ hmoty uû nelze ¯Ìci, kde se v nekoneËnÈm prostoru nalÈz·. To, jak astronomie vzdalovala horizont vesmÌru a rostlo vÏdeckÈ pozn·nÌ skladby p¯Ìrody vËetnÏ vöeho ûivÈho, vyvol·valo u vöech st¯ÌzlivÏ myslÌcÌch lidÌ podez¯enÌ, ûe neexistuje û·dn˝ zvl·ötnÌ v˝znam naöÌ zemÏ a na nÌ û·dnÈ zvl·ötnÌ urËenÌ ËlovÏka. Nep¯edstavitelnÈ dimenze vesmÌru, l·tkov· stejnorodost materi·lnÌ substance vöech systÈm˘ aû na pokraj viditelnosti a obrovsk· Ëasov· ök·la kosmickÈ a biologickÈ evoluce, kterÈ postupnÏ vych·zely najevo, zd·nlivÏ dokazovaly, ûe ËlovÏk je jen nepatrnou a bezv˝znamnou manifestacÌ v˝voje p¯ÌrodnÌch z·kon˘, jeû po kr·tkÈm rozkvÏtu opÏt beze stopy opustÌ kosmickou scÈnu. Tomuto pocitu nesmyslnosti a nihilismu neprop˘jËil nikdo v˝mluvnÏjöÌ liter·rnÌ v˝raz neû Friedrich Nietzsche: Od dob KopernÌka se zd·, ûe se ËlovÏk dostal na öikmou plochu Ö valÌ se nynÌ st·le rychleji ze st¯edu pryË, kam, do pr·zdnoty, do pronikavÈho pocitu svÈ nicoty?29 O nÏco pozdÏji vyj·d¯il tuto n·ladu podobn˝m zp˘sobem Albert Camus: Existuje jen jeden skuteËn˝ v·ûn˝ filozofick˝

( 24 )

problÈm: sebevraûda. RozhodnutÌ, zda se ûivot vypl·cÌ nebo ne, zodpovÌd· z·kladnÌ ot·zku filozofie. Vöechno ostatnÌ (zda m· svÏt t¯i dimenze a duch devÏt nebo dvan·ct kategoriÌ) p¯ijde pozdÏji. To jsou hraËky; p¯edevöÌm je t¯eba: d·t odpovÏÔ.30 Camusova odpovÏÔ znamen· radik·lnÌ alternativu k ûivotu: sebevraûdu, protoûe ËlovÏk je biologick˝ omyl evoluce.31 Ztr·ta kosmickÈ vlasti, kterou p¯ivodil objektivismus, m˘ûe tedy vy˙stit aû v nihilismus a sebevraûdu. P¯ÌrodovÏda po Nietzscheovi a zvl·ötÏ po Camusovi p¯in·öela st·le vÌce fakt˘, kterÈ dokazovaly, ûe vesmÌr neobsahuje mÌsta p¯Ìzniv· ûivotu. Pro ËlovÏka vöak nesmyslnost a sebevraûda neznamen· û·dnou alternativnÌ volbu, protoûe je sv˝m z·kladnÌm biologick˝m vybavenÌm opat¯en v˘lÌ ke smysluplnÈmu ûivotu, a ta nep¯ipouötÌ û·dnou takovou volbu. FilozofovÈ ñ b·snÌci jako Nietzsche a Camus p¯Ìliö emocion·lnÏ a neadekv·tnÏ reagujÌ na kosmologickÈ ˙vahy sv˝ch vÏdeck˝ch souËasnÌk˘. I kdyû z kosmologickÈho hlediska z˘st·v· dosud otev¯en· ot·zka, jak˝ eschatologick˝ scÈn·¯ vesmÌr oËek·v·, zda pomalÈ vychladnutÌ nebo opakov·nÌ d¯ÌvÏjöÌho horkÈho st·dia ûhavÈ koule, ohlednÏ naöeho lok·lnÌho okolÌ nenÌ pochybnosti, ûe po vyhasnutÌ proces˘ v ho¯ÌcÌm j·dru slunce uû nebude existovat û·dn· ekosfÈra. Avöak d·vno p¯ed ˙pln˝m vychladnutÌm naöÌ sluneËnÌ soustavy mohou nastat s velkou pravdÏpodobnostÌ jinÈ katastrofy, kterÈ zniËÌ podmÌnky pro existenci ûivota. »lovÏk nem˘ûe nikdy dos·hnout jistoty vÏdÏnÌ, a proto v nÏm vöechny p¯edbÏûnÈ, dennÏ se mÏnÌcÌ p¯edstavy o povaze vÏcÌ vzbuzujÌ neklid, ot¯·sajÌ jeho duöevnÌm pokojem a rovnov·hou, vlastnostmi, kterÈ tolik pot¯ebuje, aby byl p¯ipraven postavit se nalÈhav˝m ûivotnÌm problÈm˘m. Jiû u Sexta Empirica,32 jenû jeötÏ neuvaûuje v perspektivÏ transcendent·lnÌ smysluplnosti k¯esùanskÈ nauky o sp·se, se z¯etelnÏ ukazuje, ûe podkladem k zÌsk·nÌ vÏdÏnÌ je zcela vûdy nÏjakÈ hodnocenÌ, tedy hodnoty. HlubokÈ pronik·nÌ do povahy vÏcÌ v sobÏ vöak skr˝v· nebezpeËÌ, ûe se uvolÚujÌ urËitÈ tradiËnÌ hodnotovÈ konstanty, kterÈ se osvÏdËily jako stabiliz·tory ûivota. M˘ûeme zpochybÚovat z·vaûnost tÏchto stabilizujÌcÌch norem? M·me se skuteËnÏ vystavit nebezpeËÌ, ûe naöe p¯edstavy o hodnot·ch a cÌli, kterÈ nutnÏ pot¯ebujeme k orientaci ve svÏtÏ, budou podkop·ny racionalismem vÏdy? Situace se jevÌ p¯inejmenöÌm ambivalentnÌ, neboù ne vûdy se rostoucÌ vÏdÏnÌ uk·zalo b˝t neötÏstÌm ËlovÏka, jak mÌnili Sextus

( 25 )

Empiricus a J. J. Rousseau; mnohokr·t nevÏdÏnÌ zavinilo neötÏstÌ. Platnost vÏdeckÈ osvÏty, vzhledem k jejÌ schopnosti p¯in·öet ötÏstÌ nebo neötÏstÌ, se d· nejz¯etelnÏji demonstrovat na historii interpretace komet.33 D˘kaz Tychona de Brahe, ûe komety jsou nebesk· tÏlesa, a zaËlenÏnÌ komet do Newtonov˝ch z·konitostÌ osvobodily ËlovÏka od obavy, kter· ho dosud tÌsnila. Jejich nep¯edvÌdan˝ v˝skyt byl do tÈ doby Ëasto spojov·n s fantastick˝mi aû absurdnÌmi zl˝mi p¯edzvÏstmi. VypoËitatelnost se rozöÌ¯ila i na ËlovÏka samotnÈho. Nap¯. proniknutÌ p¯ÌrodnÌch vÏd do etiologie nemocÌ p¯ineslo ˙spÏchy v lÈËenÌ. Analyticky postupujÌcÌ vÏda nutÌ k bilancov·nÌ, zda revidovat nebo zachovat tradiËnÌ hodnoty. KritÈriem je ovöem ot·zka, kdo nebo co je p˘vodnÌm zdrojem hodnot, zda ËlovÏk nebo z·konitost, B˘h nebo Absolutno. Univerzalizace platnosti p¯ÌrodnÌch z·kon˘, vznikl· absolutizacÌ principu kauzality a principu analogie vöech jev˘, s sebou p¯in·öÌ ztr·tu moûnosti singularity, kter· je zdrojem smyslu. Proti tomu stojÌ ˙spÏchy v nach·zenÌ analogiÌ (objevy antropologick˝ch, spoleËensk˝ch a p¯ÌrodnÌch z·konitostÌ), kterÈ pom·hajÌ odstraÚovat problÈmy, nejistotu a utrpenÌ. Univerz·lnÌ princip analogie neboli pandeterminismus vöak vzbuzuje obavy z ohroûenÌ dosaûenÈ svobody jedn·nÌ. Je proto neust·le zapot¯ebÌ ukazovat, ûe svoboda, mor·lnÌ jedn·nÌ a deterministickÈ pojetÌ svÏta jsou kompatibilnÌ a ûe i ve vypoËitatelnÈm svÏtÏ m˘ûe b˝t st·le mÌsto pro hodnoty a mravnost.34 ⁄ » E L O V¡ N E U T R A L I T A V Ã D Y

Byl to p¯edevöÌm Max Weber, kdo obr·til pozornost ke skuteËnosti, ûe vÏdy na z·kladÏ svÈ metody z·sadnÏ nemohou zodpovÏdÏt ot·zku smyslu: jestli tento svÏt, kter˝ popisujÌ, je hoden existovat, zda m· nÏjak˝ smysl a jestli m· smysl v nÏm existovat.35 VÏdeckÈ pozn·nÌ je ˙ËelovÏ neutr·lnÌ, zbavenÈ hodnot a smyslovÏ indiferentnÌ, protoûe m· p¯edstavovat objektivnÌ, tedy imanentnÌ a neosobnÌ vÏdÏnÌ. P¯itom uû Weberova diagnÛza p¯edpokl·d·, ûe smysl se vûdy vztahuje k osobÏ, je tedy subjektivnÌ, a proto nem˘ûe b˝t zakotven v pozitivnÌm vÏdÏnÌ o svÏtÏ. Nejedn· se tedy o zaujatost vÏdy v˘Ëi ˙Ëel˘m a hodnot·m, o to, ûe by byla nep¯·telsk· ke smyslu, ot·zka znÌ jinak. Protoûe se dosud nikomu nepoda¯ilo objektivizovat zdroj smyslu, musÌ vÏda rezignovat na ¯eöenÌ tÈmatu urËov·nÌ smyslu

( 26 )

a p¯enechat ji duchovnÌm vÏd·m, n·boûenstvÌ nebo osobnÌmu vyzn·nÌ. SubjektivnÌ smysl m˘ûe ËlovÏk najÌt podle Webera v osobnÌ angaûovanosti, v kultu¯e, hudbÏ, v˝tvarnÈm umÏnÌ a literatu¯e, ale takÈ v touze po pozn·nÌ. Aristoteles zaËÌn· svoji Metafyziku chv·lou pozn·v·nÌ a formuluje ho jako z·kladnÌ urËenÌ ËlovÏka: Vöichni lidÈ usilujÌ od p¯Ìrody o vÏdÏnÌ.36 VelcÌ vÏdci Ëasto d·vali p·tr·nÌ po fundament·lnÌch z·konech vesmÌru religiÛznÌ interpretaci. MusÌme si ovöem u tÏchto interpretacÌ uvÏdomit, ûe vych·zejÌ pouze z osobnÌho v˝chodiska, nesmÌme se d·t oklamat tÏmito v˝klady o objektivnÌ kosmickÈ religiozitÏ.37 Einstein je p¯esvÏdËen o tom, ûe mimo osobnÌ svÏt p¯edstav existuje transperson·lnÌ ¯·d vÏcÌ, jehoû existence je p¯edpokladem pro racion·lnÌ v˝zkum p¯Ìrody. Tato objektivnÌ a pro ËlovÏka inteligibilnÌ posluönost z·konu reality je p¯irozenostÌ, kter· d·v· usilov·nÌ o pravdu smysl. Einstein p¯itom osobnÏ zast·val deistick˝ n·zor, ûe posluönost z·kon˘m p¯Ìrody znemoûÚuje proniknutÌ mimop¯irozen˝ch vliv˘ do svÏta. Z tohoto d˘vodu vyz˝val n·boûenskÈ uËitele, aby se vzdali hypotÈzy osobnÌho Boha a vÏnovali se v˝chovÏ lidÌ k humanistick˝m ide·l˘m. Toto Einsteinovo osobnÌ deistickÈ p¯esvÏdËenÌ se dnes stalo v naöÌ euroantlantickÈ kulturnÌ oblasti vl·dnoucÌ humanistickou ideologiÌ, kter· se ploönÏ rozöÌ¯ila nejen na poli vÏdy, ale i v politice. OBJEKTIVIZACE SMYSLU V D E I S M U A PA N T E I S M U

PanteistickÈ identifikov·nÌ p¯ÌrodnÌch z·kon˘ nebo struktury ¯·du vesmÌru s Bohem p¯edstavuje imanentizujÌcÌ a redukujÌcÌ sÈmantick˝ posun a nem· nic spoleËnÈho s transcendent·lnÌm teismem. DeistickÈ i panteistickÈ ˙vahy jsou p¯esto v˝razem ˙cty a ˙ûasu nad harmoniÌ svÏta, jeho v˝raznou symetriÌ a udivujÌcÌ matematickou jednoduchostÌ. To potvrzuje i osobnÌ dojem estetiËnosti kosmickÈho dÏnÌ, jak to vyj·d¯il Kant sv˝m slavn˝m v˝rokem: DvÏ vÏci naplÚujÌ mysl vûdy nov˝m a vzr˘stajÌcÌm obdivem a ˙ctou, ËÌm ËastÏji a vytrvaleji p¯em˝ölenÌ se jimi obÌr·: hvÏzdnÈ nebe nade mnou a mravnÌ z·kon ve mnÏ.38 O deismus v uûöÌm smyslu se vöak jedn· teprve tehdy, kdyû pro hluböÌ zd˘vodnÏnÌ tÈto harmonie hled·me vyööÌ osobnÌ exis-

( 27 )

tenci, kter· tento ¯·d zaloûila. Panteismus tedy vlastnÏ nep¯edstavuje n·boûensk˝ postoj v˘Ëi kosmu, n˝brû spoËÌv· v objektivizaci tÈto transcendent·lnÌ bytosti, kter· je usÌdlena ve svÏtÏ, a to jako jeho struktura. Tak je i objektivizov·n transcendent·lnÌ charakter vlastnÌ osobnosti touûÌcÌ vöak po uvÏdomov·nÌ si vlastnÌ transcendentality. S M Y S L K U LT U R Y A T E L E O L O G I E

Toto frustrujÌcÌ objektivistickÈ v˝chodisko pak vyvol·v· hled·nÌ smyslu v kulturnÌm dÏnÌ, aù uû ve vÏdÏ, hudbÏ nebo literatu¯e, kter· se z tohoto v˝chodiska jevÌ jako subjektivnÌ n·hraûka za ne˙spÏönÈ stanovenÌ mÌsta objektivnÌho smyslu, coû je pak vykl·d·no jako odvr·cenÌ, zavÌr·nÌ oËÌ p¯ed smyslupr·zdn˝m kosmick˝m integrov·nÌm vöech smyslupln˝ch kulturnÌch proces˘. TakÈ tuto skuteËnost jiû formuloval Max Weber: Z lidskÈho hlediska je kultura smyslem a v˝znamem obda¯en˝ koneËn˝ v˝¯ez z nesmyslnÈ nekoneËnosti svÏtovÈho dÏnÌ.39 »lovÏk vöak nemusÌ v·zat svou pozornost na kosmickou integraci. Toto fixov·nÌ takÈ nep¯in·öÌ û·dnÈ naplnÏnÌ, protoûe poch·zÌ pouze z osobnÌho v˝chodiska. Ot·zka po smyslu kultury takÈ souvisÌ s ot·zkou po ˙Ëelu (telos): k jakÈmu konci spÏjeme; ûijeme, abychom pracovali, nebo pracujeme, abychom ûili? Ot·zka k Ëemu je kultura? je ot·zka teleologick·. O smysluplnosti nebo bezesmyslnosti kultury avöak nerozhoduje jejÌ objektivnÌ ˙Ëelovost. NaplnÏnÌ ûivota nebo ztroskot·nÌ ûivotnÌch pl·n˘ nenÌ v·z·no pouze na nÏjak˝ objektivnÌ ˙Ëel. Avöak emocion·lnÌ stavy a takÈ prosazov·nÌ p¯·nÌ v jedn·nÌ lidÌ jsou dnes redukov·ny na objektivnÌ fyziologickÈ procesy. Pozitivistick· psychologie redukuje p¯·nÌ a intence na neuronovÈ stavy, jejichû zmÏna vypl˝v· z kauz·lnÌch z·konitostÌ. Jedinec vöak stanovuje a pociùuje svÈ cÌle nez·visle na na tÏchto stavech a z·konitostech. V pat·ch teleologie kr·ËÌ fatalismus. OstatnÏ je t¯eba p¯ipomenout, ûe i v k¯esùanskÈ kultu¯e byla predestinace interpretov·na velmi rozdÌlnÏ. Dodnes kolÌs· vymezenÌ toho, jakÈ Ë·sti p¯irozenÈho stvo¯enÌ smÌ ËlovÏk podle svÈho uv·ûenÌ zmÏnit. Tato hranice byla dnes novÏ zproblematizov·na moûn˝mi z·sahy do genetickÈho materi·lu ËlovÏka. Kdyû budeme uchov·nÌ dÏdiËnÈ substance vöech ûiv˝ch bytostÌ nahlÌûet jako v˝raz BoûÌ

( 28 )

v˘le, a ne jako n·hodnÏ vytvo¯enou informaci, kter· se uskuteËnila p¯irozen˝m v˝bÏrem, pocÌtÌme z·brany mÏnit dÏdiËn˝ materi·l podle okolnostÌ i tam, kde obsahuje patogennÌ prvky, jeû jsou danÈmu fenotypu zjevnÏ ke ökodÏ.40 V obzvl·ötnÌ mÌ¯e z˙ûila teleologick· idea preformace prostor jedn·nÌ ËlovÏka v isl·mskÈ kulturnÌ oblasti. Zde vl·dne p¯esvÏdËenÌ, ûe pouze All·h zn· budoucnost a zvl·ötnÌm aktem stvo¯enÌ utv·¯Ì kaûd˝ okamûik procesu svÏta podle svÈ vlastnÌ, nep¯edvÌdatelnÈ v˘le. Proto podle isl·mskÈho pojetÌ p¯ekraËuje pl·nov·nÌ budoucnosti jakoukoli lidskou kompetenci. V d˘sledku toho nem˘ûe b˝t spoleËensky akceptov·no nap¯. pojiötÏnÌ. Pojiöùovat se proti budoucÌmu, All·hem seslanÈmu neötÏstÌ p¯edstavuje p¯ÌsnÏ vzato nedovolenou lidskou kompenzaci.41 Ale d¯Ìve se takto nÏkdy argumentovalo i v z·padok¯esùanskÈ kulturnÌ oblasti.42 Dnes se st·le vÌce upouötÌ od takovÈto interpretace p¯ÌrodnÌho dÏnÌ, protoûe ËlovÏk uû asi pochopil, ûe by se takto dostal do ne¯eöitelnÈho problÈmu sebeomezenÌ. V d¯ÌvÏjöÌch dob·ch si zast·nci teistick˝ch n·boûenstvÌ nebyli jistÌ, kter· Ë·st svÏtovÈho dÏnÌ, p¯edevöÌm p¯ÌrodnÌch katastrof, m· b˝t interpretov·na jako p¯Ìmo zam˝ölen· v˘le BoûÌ. Tato nejistota nenÌ nijak podivn·, protoûe nem·me objektivnÌ kritÈria, podle nichû by bylo moûnÈ tyto vÏci rozhodnout. P¯ÌrodnÌ katastrofa neobsahuje û·dnÈ objektivnÌ znamenÌ, kterÈ by mohlo prozrazovat nÏjak˝ ˙mysl. N·zor interpretujÌcÌ epidemie a p¯ÌrodnÌ katastrofy jako Bohem chtÏn˝ pl·n je moûnÈ objasnit na diskusi t˝kajÌcÌ se AIDS. Teologick· hodnocenÌ zde kolÌsajÌ mezi protich˘dn˝mi n·zory na to,43 zda tato zÌskan· imunitnÌ porucha m· ËistÏ n·hodnou p¯irozenou objektivnÌ p¯ÌËinu nebo je za nÌ t¯eba tuöit intencion·lnÌ Ëi boûsk˝ z·mÏr. Racion·lnÌ volba mezi tÏmito alternativami je vöak p¯i objektivnÌ nedosaûitelnosti ˙plnosti informacÌ o transcendent·lnÌ p¯ÌËinÏ cÌlenÈho z·mÏru zcela nemoûn·. P¯esto vöak teleologickÈ v˝klady fenomÈn˘ vedou k z·sadnÏ odliön˝m hodnocenÌm a dopad˘m. ObjektivnÏ nezd˘vodnitelnÈ zacÌlenÈ uspo¯·d·nÌ svÏta se tedy dramaticky projevuje v rovinÏ jedn·nÌ.

( 29 )

POSLEDNÕ OBJEKTIVNÕ SMYSL A TEPELN¡ SMRT VESMÕRU

Naturalismus od dob Kanta postupoval st·le d·l a postupnÏ napojil kulturnÌ dÏnÌ na dÏjiny p¯Ìrody. Naturalismus i dnes tvrdÌ, ûe veökerÈ mravnÌ a kulturnÌ v˝kony, kterÈ kdy lidstvo uskuteËnilo nebo jeötÏ uskuteËnÌ, jsou z kosmickÈ perspektivy odsouzeny k ˙padku a zapomnÏnÌ. Kant napsal svÈ ˙vahy d¯Ìve, neû se etablovalo to, co dnes naz˝v·me fyzik·lnÌ eschatologiÌ.44 Kosmologick· teorie konce svÏta se zakl·d· na jist˝ch ˙vah·ch 19. stoletÌ, jeû vych·zely z druhÈ hlavnÌ vÏty termodynamiky. Ta vyjad¯uje myölenku, ûe ona stavov· veliËina nÏjakÈho uzav¯enÈho fyzik·lnÌho systÈmu, kter· charakterizuje jeho uspo¯·dan˝ stav, totiû entropie, nem˘ûe nikdy zaniknout. Kdyû budeme tuto vÏtu generalizovat vzhledem ke svÏtu a vesmÌru, dojdeme k tvrzenÌ, ûe jsou jÌ podrobeny skuteËnÏ vöechny kdykoli uskuteËnÏnÈ, ËasovÏ stabilnÌ, vysoce rozvinutÈ komplexnÌ struktury. KoneËn˝ stav maxim·lnÌ entropie oznaËujeme takÈ jako tepelnou smrt vesmÌru, protoûe je zde znemoûnÏno dalöÌ budov·nÌ struktury. Jiû Joseph Loschmidt45 proto hovo¯il o teroristickÈm nimbu druhÈ hlavnÌ vÏty, kterou ukazuje jako niËiv˝ princip veökerÈho ûivota ve vesmÌru.46 V kvantitativnÌm detailu se sice na teorii tepelnÈ smrti vesmÌru, tak jak byla koncipov·na fyziky 19. stoletÌ, z·sahem kvantovÈ mechaniky a teorie relativity nÏco zmÏnilo, kvalitativnÏ vöak z˘stala zachov·na z·sadnÌ tendence k ˙padku budoucnosti kosmu. Dlouhodob˝ v˝voj vesmÌru vede k vÏËnÏ expandujÌcÌmu z·¯ÌcÌmu vesmÌrnÈmu mo¯i, st·le se p¯ibliûujÌcÌmu absolutnÌmu nulovÈmu bodu teploty, v nÏmû uû nebude mÌsto pro znovuutv·¯enÌ komplexnÌch struktur, kterÈ by pozdÏji mohly znovu podnÏcovat informaËnÌ produkci a tÌm takÈ doËasnou produkci smyslu. V kosmickÈ perspektivÏ je t¯eba nahlÌûet veöker˝ ûivot ve vesmÌru ñ vËetnÏ veökerÈho myslitelnÈho mimozemskÈho ûivota ñ jako pomÌjejÌcÌ p¯echodnÈ st·dium. Na kr·tkou f·zi budov·nÌ struktur navazuje ve vesmÌru nezmÏrn· budoucnost, kter· se bude odvÌjet ËistÏ materi·lnÏ, bude nepozn·van· a neûiv·.47

( 30 )

P O K U S O U R » E N Õ M Õ S TA S M Y S L U

Jestliûe KopernÌk udÏlal prvnÌ krok k odsunutÌ lidskÈho bydliötÏ z centra vesmÌru, potom vÏdeck· kosmologie a eschatologie uvedla ËlovÏka do prostorovÈ a ËasovÈ nicoty. Ned· se oËek·vat, ûe se tato tendence vÏdy v dohlednÈ dobÏ zmÏnÌ. FilozofovÈ a kulturologovÈ se br·nÌ proti redukcionistick˝m tendencÌm p¯ÌrodnÌch vÏd a vyvÌjejÌ rozmanitÈ pokusy, jak vymanit ËlovÏka s jeho duchem a emocemi ze souvislosti s p¯Ìrodou. To se dÏlo, kdyû konstruovali dualistickÈ nebo vÌcestupÚovÈ pluralistickÈ ontologie, v nichû mohly b˝t subjektivnÌ pocity a duchovnÌ aktivity uv·dÏny jako autonomnÌ vrstvy reality, kterÈ nejsou odk·z·ny na nÏjakÈho fyzickÈho nositele. Pat¯Ì sem Descartovo dÏlenÌ na res cogitans a res extensa, stejnÏ jako Kant˘v mundus sensibilis a mundus intelligibilis. TÌm se vr·tili k platÛnskÈmu duchovnÏ tÏlesnÈmu dvojÌmu bytÌ ËlovÏka. V metateoretick˝ch interpretacÌch p¯ÌrodnÌ vÏdy se tento pluralismus vyskytuje jeötÏ nanejv˝ö jako rozmanitost systÈmovÈ teorie struktur·lnÌ vrstevnatÈ skladby vöeho ûivÈho,48 to znamen·, ûe se uvaûuje o mnohotv·rnosti hierarchick˝ch struktur, ne vöak o rozmanitosti substancÌ. V souËasnosti probÌh· v·ûn· debata mezi eliminativnÌm materialismem, jenû ch·pe vöechno psychickÈ jako iluzi, a emergentistick˝m pluralismem, jenû ment·lnÌ povaûuje za re·lnÈ, ale p¯esto je chce v·zat na urËitou struktur·lnÌ komplexnost hmoty.49 NeuvÏdomÏlost skrytÏ p˘sobÌcÌ chemickÈ neviditelnÈ ruky se oznaËuje podle Garryho Schwartze jako paradoxon samoregulace mozku.50 Mozek je sice zodpovÏdn˝ za svÈ vlastnÌ ¯ÌzenÌ, vytv·¯Ì svÈ vlastnÌ pocity, myölenky a jedn·nÌ, ale nem· û·dnou p¯Ìmou zkuöenost procesu tohoto ¯ÌzenÌ. »lovÏk nezakouöÌ s·m sebe jako nÏkoho, jehoû org·n produkuje zkuöenosti jeho vÏdomÌ. Pr·vÏ proto, ûe proces vytv·¯enÌ ment·lnÌch fenomÈn˘ se uskuteËÚuje ve skrytu, b˝v· ËlovÏk tak p¯ekvapen˝, ale takÈ dotËen˝ a vydÏöen˝ neurochemick˝m v˝kladem sv˝ch emocÌ. Dualistick˝ v˝klad citovÈho svÏta je souË·stÌ norm·lnÌho rozumovÈho v˝kladu, vnucuje se, protoûe sami nem˘ûeme prohlÈdnout neurochemii naöeho mozku. Descartes se zab˝val s·m sebou jako neurolog.51 Immanuel Kant se snaûil jako filozof prok·zat, ûe lokalizace duöevnÌch funkcÌ je zcela a z·sadnÏ nemoûn·.52 MÏl tÌm na mysli p¯ÌmÈ vnit¯nÌ pozorov·nÌ lokalizace J· jako gener·tora smyslu

( 31 )

vÏcÌ. Kaûd˝ pokus p¯idÏlit tomuto J· mÌsto v nervovÈm systÈmu musÌ b˝t v principu rozporupln˝, neboù pozorovatel musÌ opÏt pouûÌt svÈ vlastnÌ nelokalizovanÈ transcendujÌcÌ smysluplnÈ pozn·nÌ. PozdÏjöÌ auto¯i, kte¯Ì p·trali po lokalizaËnÌm p¯i¯azenÌ vyööÌch mozkov˝ch funkcÌ k urËit˝m oblastem velkÈho mozku, p¯ekroËili tuto empiristickou podmÌnku a navrhovali teoretickÈ modely mozku, v nichû m· takÈ J· nÏjakÈ fyziologickÈ mÌsto.53 Smysl a v˝znam lidskÈho bytÌ byly asociov·ny nejen s pomysln˝m j·drem osoby, n˝brû takÈ s hodnotov˝m aspektem lidskÈ existence. Na rozdÌl od vöech ostatnÌch ûiv˝ch bytostÌ byl ËlovÏk ch·p·n jako nÏkdo, kdo hodnoty tvo¯Ì, pÏstuje a udrûuje, kdo stanovuje normy a takÈ je dodrûuje nebo p¯ekraËuje. Podle tÈto scientistickÈ doktrÌny, ûe ËlovÏk je jedinou normou a p˘vodcem hodnot, museli tito vÏdci takÈ p¯iznat, ûe lidÈ, z hlediska fylogeneze, disponujÌ jen omezen˝m teoretick˝m prostorem a na z·kladÏ zdÏdÏnÈho neuron·lnÌho pl·nu v˝stavby svÈho mozku jsou schopni jen urËit˝ch teoretick˝ch abstrakcÌ.54 Tento n·zor, ûe lidsk˝ rozum je vybaven˝ n·hodn˝m, historicky utvo¯en˝m, biologick˝m hardwarem, jehoû v˝kon nestoup· libovolnÏ, pat¯Ì jistÏ do ¯ady freudovsk˝ch traumat. Znovu charakterizuje n·hodnost naöÌ kognitivnÌ schopnosti, a tÌm vede k redukci Ëi ztr·tÏ smyslu ûivota. SMYSL EVOLUCE

V geocentrickÈm obrazu re·lnÈho i ide·lnÌho svÏta existovalo v˝jimeËnÈ postavenÌ ËlovÏka jako v˝hradnÌho partnera a obrazu BoûÌho. Avöak p¯ijetÌm bezest¯ednÈho konceptu vesmÌru ztratili ZemÏ jako fyzik·lnÌ jeho st¯ed a ËlovÏk jako koneËn˝ vrchol vöeho tvorstva na v˝znamu. Teilhard de Chardin chce ËlovÏku vr·tit ˙st¯ednÌ pozici ve svÏtÏ neust·lÈho vznik·nÌ pozitivnÌm hodnocenÌm evoluce. Zde uû nejde prim·rnÏ o ot·zku: Co je ËlovÏk? n˝brû: »Ìm se ËlovÏk st·v·?55 Podle Teilharda de Chardin ËlovÏk nezaujÌm· fyzickÈ mÌsto centra vesmÌru, ale je jeho hodnotov˝m st¯edem jako nejvyööÌ bod velkÈ biologickÈ syntÈzy. »lovÏk tak tvo¯Ì naposledy vznikl˝, nejmladöÌ, nejsloûitÏjöÌ a nejpest¯ejöÌ Ël·nek po sobÏ jdoucÌch vrstev ûivota. ÿeck˝ ËlovÏk se povaûoval za pouhÈho pozorovatele, kdeûto ËlovÏk po Darwinovi se nad to povaûuje za prostou vÌce, Ëi mÈnÏ

( 32 )

problematickou odnoû evoluce. NynÌ vöak zaËÌn· pr·vÏ v d˘sledku tohoto zaËlenÏnÌ do biogeneze vnÌmat, ûe smÏ¯ov·nÌ hlavnÌho v˝honku stromu pozemskÈho ûivota proch·zÌ skrze nÏj. éivot se nerozöi¯uje naslepo v rozmanit˝ch form·ch do vöech smÏr˘. SpÌöe se d· rozpoznat trvalÈ zamÏ¯enÌ vöech pochod˘ na hodnoty rostoucÌho vÏdomÌ; a v tomto smyslu je ËlovÏk nejpokroËilejöÌm Ël·nkem biologickÈho ¯etÏzce, jejû zn·me.56 Po Galileim by se mohlo zd·t, ûe ËlovÏk ztratil jakÈkoliv p¯ednostnÌ postavenÌ ve vesmÌru. Za rostoucÌho vlivu sjednocov·nÌ sil a princip˘ se spÌöe blÌûÌ tomu, aby od nynÏjöka opÏt vrcholnÈ postavenÌ zaujal: ne uû po str·nce stability, ale ve smyslu smÏ¯ov·nÌ; ne uû jako centrum, ale v podobÏ pilÌ¯e rostoucÌho svÏta. De Chardin˘v neoantropocentrismus uû nenÌ pozicÌ, ale smÏrem evoluce. Kdysi, jeötÏ p¯ed Galileim, si vÏda p¯edstavovala ËlovÏka jako geometrick˝ a pr·vnick˝ st¯ed svÏta, jenû se ot·ËÌ kolem sebe a je sloûen ze sfÈr. A nynÌ, v teilhardovskÈm modernÌm neoantropocentrismu, se st·v· tento souËasnÏ mal˝ i rostoucÌ ËlovÏk pozemskou hlavou vesmÌru zahrnutÈho do psychickÈho v˝voje: ËlovÏk, naposledy stvo¯en·, nejkomplikovanÏjöÌ a nejvÌce vÏdomÌm obda¯en· molekula. Z toho vypl˝v·, ûe my, nesenÌ miliony let psychogeneze, m·me pravdu, kdyû sami sebe pokl·d·me za ty, kdo vzeöli z pokroku ñ dÏti pokroku.57 Od tÈ doby, co se n·m vesmÌr uû nejevÌ jako vÏc, ale jako proces, se star· a vzruöujÌcÌ ot·zka po mÌstÏ ËlovÏka v p¯ÌrodÏ st·v· ot·zkou v˝voje ËlovÏka v p¯ÌrodÏ. Jin˝mi slovy, ˙kolem nenÌ zjistit, co je ËlovÏk, nebo dokonce jak ËlovÏk na zemi historicky vznikl, ale spÌöe je aktu·lnÌ rozhodnout, zda je pro naöi humanitu v tomto i budoucÌm Ëase cÌlem ultra-humanita.58 AstrofyzikovÈ John D. Barrow59 a Frank Tipler 60tuto myölenku spekulativnÏ domysleli a formulovali fin·lnÌ antropick˝ princip, podle kterÈho vÏdomÌ, kterÈ ve vesmÌru jednou vzniklo, nikdy nevym¯e.61 NavÌc museli oddÏlit ducha od jeho speci·lnÌho biologickÈho nosnÈho substr·tu a p¯ijmout to, ûe myölenky prospÌvajÌ a mohou se rozvÌjet i na zcela jin˝ch mÈdiÌch. V p¯ÌpadÏ fin·lnÌho antropickÈho principu p¯ebÌrajÌ novÏ funkce nositel˘ poËÌtaËe. TÏm budou postupnÏ p¯ed·v·ny vöechny lidskÈ myölenky, ale takÈ znalosti o tvorbÏ poËÌtaË˘, aby se mohly rozvÌjet novÈ generace v˝konnÏjöÌch systÈm˘ umÏlÈ inteligence. TÌm m· nejen b˝t zachov·no naöe kulturnÌ dÏdictvÌ, ale nadch·zejÌcÌ vyööÌ formy myölenÌ budou povÏ¯eny tÌm, aby kolonizovaly

( 33 )

vesmÌrn˝ prostor a zcela ho naplnily.62 Nelze vöak oËek·vat, ûe budoucÌ systÈmy umÏlÈ inteligence n·m budou gener·torem smyslu ûivota.63 OBJEKTIVNÕ SMYSL A TEORIE VäEHO

Existuje synchronick˝ a diachronick˝ smÏr anal˝zy rozumu. Diachronick· dimenze vÏdeckÈ anal˝zy rozumu spoËÌv· v tom, ûe je posuzov·na v pr˘bÏhu Ëasu, jeötÏ p¯esnÏji po cel˝ kosmick˝ Ëas, jenû uplynul od poË·tku Ëasu ve vesmÌru. Z tohoto hlediska stojÌme p¯ed z·hadou p¯ekvapivÏ vysokÈ ˙spÏönosti ËlovÏka ve zkoum·nÌ p¯Ìrody. TeoretikovÈ komplexity a chaosu se zamÏ¯ili na ot·zku, proË m· b˝t lidsk˝ mozek pr·vÏ dnes schopen postihnout fundament·lnÌ z·kony p¯Ìrody. TÌm se takÈ zab˝v· jednotn· teorie vöech sil, takzvan· theory of everything (TOE).64 Diskuse jistÏ nenÌ uzav¯en·, ale p¯ipusùme, ûe bychom povaûovali TOE za pravdivou. Jak je potom myslitelnÈ, ûe sice velmi v˝konn·, ale z materi·lnÌho hlediska miziv· Ë·st vesmÌru, totiû n·ö mozek, je schopn˝ postihnout jadernou strukturu vesmÌru? Vypad· to tak, jako by zde existovala nÏjak· synchronicita nebo jeötÏ nezn·m· harmonizujÌcÌ povaha, nÏjak˝ druh prestabilizovanÈ harmonie pozn·vanÈho a pozn·vajÌcÌho se systÈmu, kterÈ zatÌm nerozumÌme. Ale i tady se vyskytujÌ prvnÌ dohady. Poznatelnost svÏta ve formÏ z·kon˘ (dnes vyj·d¯en· teoretiky komplexity jako algoritmick· komprensibilita) umoûnÏn· historicky vznikl˝m mozkov˝m subsystÈmem se st·v· p¯edmÏtem vÏdeckÈho v˝zkumu.65 Tyto ˙vahy n·s zav·dÏjÌ hloubÏji do matematicky n·roËn˝ch teoriÌ kvantovÈ kosmologie, kterÈ by p¯ekroËily r·mec tÈto pr·ce. Pro n·s m· v˝znam skuteËnost, ûe podivuhodn˝ soulad mezi svÏtem pochopiteln˝m matematick˝mi algoritmy a biologickou neuron·lnÌ sÌtÌ vybavenou koneËnou myölenkovou kapacitou, m˘ûe b˝t s·m p¯edmÏtem vÏdeckÈho v˝kladu.66 Odv·ûn· domnÏnka, ûe v p¯ÌrodÏ nenÌ v˘bec û·dn˝ fenomÈn z·sadnÏ rezistentnÌ v˘Ëi anal˝ze, pat¯Ì k scientismu. Dodnes je vöeobecnÏ rozöÌ¯ena filozofick· hypotÈza, ûe v celÈm vesmÌru neexistuje vysvÏtlenÌ absolutnÏ jedineËn˝ch jev˘. NenÌ vöak moûnÈ logicky vylouËit, ûe se jednou objevÌ zcela nez·konit· skuteËnost anebo fenomÈn, jenû nebude teoreticky popsateln˝ naöÌm koneËn˝m rozumem. Na okrajÌch vesmÌru a v oblasti element·rnÌch Ë·stic hmoty byly vûdy znovu odhalov·ny z·hadnÈ objekty, ale bÏhem kr·tkÈ doby se astrofyzik˘m, p¯Ìp. teoretik˘m elemen-

( 34 )

t·rnÌch Ë·stic poda¯ilo objevit teoretick˝ model tÈto skuteËnosti. Dnes je moûnÈ ¯Ìci, ûe se v p¯ÌrodÏ nevyskytuje û·dn˝ persistentnÌ fenomÈn, jehoû popis by nebyl moûn˝ na z·kladÏ vÏdeckÈho paradigmatu. To vöak neplatÌ v oblasti duöe. PsychickÈ fenomÈny Ëasto p¯ekraËujÌ vÏdeck· paradigmata, jako je logiËnost, persistence, prokazatelnost, reprodukovatelnost. Jsou Ëasto n·hodnÈ, jedineËnÈ, nelogickÈ, a proto dost·vajÌ ze scientistickÈho hlediska, kterÈ by chtÏlo b˝t kompetentnÌ i v oblasti psychiky, n·lepku vzpurnosti, bl·znivosti, schizofrenie, paranormality. OBJEKTIVNÕ SMYSL A PRINCIP DUCHA

Max Scheler zd˘vodnil bytostn˝ rozdÌl mezi ËlovÏkem a zvÌ¯etem a tÌm i zvl·ötnÌ postavenÌ ËlovÏka principem ducha. Z jeho pohledu nem· tato schopnost nic spoleËnÈho s inteligencÌ nebo schopnostÌ volby, nenÌ to û·dnÈ stupÚov·nÌ schopnostÌ, zaloûen˝ch uû ve zvÌ¯ecÌ ¯Ìöi, n˝brû stojÌ mimo vöechno to, co je ûivot. Podstata ducha spoËÌv· v jeho existenci·lnÌ oproötÏnosti od organickÈho, v jeho svobodÏ, v odluËitelnosti od pouta hmoty, od tlaku, z·vislosti na organickÈm, od ûivota a vöeho, co k ûivotu pat¯Ì ñ tedy takÈ od jeho vlastnÌ pudovÈ inteligence.67 Duch je tedy fenomÈn, jenû stojÌ mimo kaûdou empirickou vÏdu, jehoû existenci vöak scientismus popÌr·. Jedinou pozorovatelnou funkcÌ ducha je postoj osoby k nÏjakÈmu p¯edmÏtu a jeho otev¯enost svÏtu, tj. svobodn·, z centra osoby vych·zejÌcÌ z·brana nebo zbavenÌ z·bran v˘Ëi pudovÈmu impulzu. Intelektu·lnÌ proces se zaËÌn· redukovat na vÏdeck˝ proces, jenû zaËÌn· tehdy, kdyû ËlovÏk zaËÌn· omezovat svou existenci na omezenou dobu ûivota. Vöeobecn· ob·van· zkuöenost nevratnÈ smrti, nepomÏr doby ûivota k trv·nÌ p¯irozenÈho okolÌ, stejnÏ jako skuteËnost, ûe naöe kr·tk· p¯Ìtomnost na svÏtÏ zanech· jen minim·lnÌ stopy, p¯ÌpadnÏ bude potomky brzy zapomenuta, vyvolala distanci od tÈto nejistÈ existence do pozice jejÌho nez·vislÈho pozorovatele. DuchovnÌ dimenze ËlovÏka se nem˘ûe vyrovnat s touto ztr·tou v˝znamu a uznat nÌzkou hodnotu svÈ pomÌjivÈ existence. Tato duchovnÌ schopnost a souËasnÏ pot¯eba proto vypracovala n·boûenskÈ a metafyzickÈ modely smyslu. Jak·si v˝zva smyslupr·zdnÈho vesmÌru, abychom ho naplnili smyslem, vedla proroky, filozofy a dokonce senzibilnÌ vÏdce k hled·-

( 35 )

nÌ vzd·len˝ch orientaËnÌch bod˘. Ti vöichni usilujÌ aû do dneönÌho dne o konstrukci objektivnÌho poslednÌho smyslu. V myölenk·ch filozof˘, kte¯Ì byli obda¯eni vysokou intelektu·lnÌ poctivostÌ, nabyla konfrontace mezi spiritu·lnÌ touhou po smyslu a racion·lnÌm vÏdÏnÌm dramatick˝ch forem. äpanÏlsk˝ myslitel, kter˝ nejvÌce trpÏl tÌm, ûe v˝sledky Ëinnosti rozumu nelze sladit s existenci·lnÌmi pot¯ebami mysli, byl Miguel de Unamuno. Tuto rozpolcenost vyjad¯uje explicitnÏ ve svÈm hlavnÌm dÌle o tragickÈm ûivotnÌm pocitu: Podstata tragickÈho problÈmu filozofie spoËÌv· v problÈmu sjednocenÌ intelektu·lnÌch a afektivnÌch poûadavk˘ s intencion·lnÌmi.68 Pro Unamuna byla p¯edevöÌm nesnesiteln· p¯edstava osobnÌ smrtelnosti, kterou jiû vyzn·vala tehdejöÌ vÏda. PovÏdomost o z·niku osobnÌho vÏdomÌ s rozpadem neurobiologickÈho substr·tu nositele se pro nÏj nach·zela v neudrûitelnÈm napÏtÌ s touhou po osobnÌ nesmrtelnosti. Antagonismus vÏdeckÈ racionality a n·boûenskÈ p¯edstavy p¯iv·dÌ mnohÈ lidi k tomu, aby odmÌtli objektivistick˝ vÏdeck˝ naturalismus. Lidsk· p¯irozenost zahrnuje jakousi predispozici ke spiritualitÏ, kter· ËlovÏka vûdy znovu podnÏcuje, aby vykroËil smÏrem k transcendentalitÏ, i kdyû racion·lnÌ reflexe k tomu poskytuje m·lo dobr˝ch d˘vod˘. BiologovÈ dokonce tuöÌ nÏjakou genetickou dispozici, kter· nab·d· ËlovÏka, aby byl p¯ipraven p¯ijmout i takovÈ v˝roky a teorie, pro kterÈ nenÌ û·dn˝ racion·lnÌ argument. DomnÌvajÌ se, ûe jde o nÏjakou neurologicky podmÌnÏnou pohotovost k uËenÌ, kter· se vyvÌjela v˝bÏrem vz·jemnÏ si konkurujÌcÌch kmen˘.69 Pokud tomu tak je, nemÏlo by lidstvo se svou genetickou v˝bavou ani v budoucnosti ztratit spiritu·lnÌ dimenzi. To pak ale nepotvrzuje tzv. logotaxi, p¯irozenou orientaci ËlovÏka racionalizovat vöechno svÈ vÏdÏnÌ, jak o nÌ mluvÌ Aristoteles v prvnÌ vÏtÏ svÈ Metafyziky. FilozofovÈ se snaûÌ zkonstruovat pro n·boûenskÈ problÈmy nÏjak˝ v˝jimeËn˝ p¯Ìpad teorie pozn·nÌ70 tak, aby vÌra a vÏdÏnÌ spoËÌvaly na metodicky zcela r˘zn˝ch p¯edpokladech. To znamen·, ûe pro vÏrouËnÈ v˝povÏdi jsou sice pouûÌv·ny takÈ technickÈ hermeneutickÈ postupy v˝kladu textu, ale p¯itom se neplnÌ poûadavek vÏdeckÈ metodologie ¯ÌdÌcÌ se myölenkou zjiöùov·nÌ objektivnÌ bezrozpornÈ pravdy postupem kritickÈ reflexe a vöeobecn˝m falibilismem.71 Pro ËlovÏka je uspokojenÌ emocion·lnÌch a spiritu·lnÌch p¯·nÌ d˘leûitÏjöÌ neû dosaûenÌ kognitivnÌch cÌl˘. Inteligence je n·stroj, jenû slouûÌ pudovÈmu a citovÈmu ûivotu, avöak tento n·stroj je

( 36 )

ve svÈm dosahu omezen˝, kdyû jsou ve h¯e poûadavky psychiky. Kdyû jde o ûÌzeÚ po vÏËnosti,72 o touhu ËlovÏka po vÏËnÈ existenci, je rozum jistÏ pod¯Ìzen snah·m citu, ale je t¯eba se pt·t, jestli je to vûdy ku prospÏchu a ötÏstÌ danÈho ËlovÏka. Ke stabilizaci lidskÈ religiozity vöak p¯ispÏla pr·vÏ ona zkuöenost, kterou ËlovÏk proûÌval po tisÌce let a proûÌv· dodnes, ûe bez absolutnÌ hodnotovÈ ök·ly, bez nosnÈho z·kladu vesmÌru, bez bodu Omega, k nÏmuû smÏ¯uje v˝voj, zkr·tka bez transcendentality je ûivot nesnesiteln˝. Psychofyzick· vyrovnanost se nem˘ûe zakl·dat jen na evidentnÌ skuteËnosti, ûe konec ûivota, stejnÏ jako jedineËnost Ëasoprostoru, nepat¯Ì do naöeho zkuöenostnÌho svÏta. Wittgenstein to jeötÏ zd˘razÚuje ve svÈ pozitivistickÈ ranÈ filozofii: smrt nenÌ ud·lost ûivota. Smrt ËlovÏk neproûÌv·.73 I kdyû v objektivnÌm smyslu je to krach, ËlovÏku p¯esto z·leûÌ na vÏdomÌ konce a jeho zvl·dnutÌ, i v r·mci naturalistickÈho uspo¯·d·nÌ svÏta. V tom je podstata ûivotnÌ filozofie omezujÌcÌ se na vezdejöÌ ûivot. ÿeöenÌ problÈmu ûivota nespoËÌv· v jeho zmizenÌ, jak k tomu pak doch·zÌ pozdnÌ Wittgenstein,74 protoûe ËlovÏk nem˘ûe najÌt smysl svÏta uprost¯ed nÏho samotnÈho,75 n˝brû ve zmÏnÏ postoje k n·hodnosti tak, ûe uû neusiluje o objektivizaci struktur smyslu. Opravdov· psychofyzick· vyrovnanost spoËÌv· v aktivnÌm z¯eknutÌ se objektivizace nepostiûitelnÈho. OBJEKTIVNÕ SMYSL A JEMN… VYLADÃNÕ

ZmÌnÏnÈ duchovnÌ intence a strategie pro nalÈz·nÌ smyslu objevujeme opÏt v nejnovÏjöÌch objevech astronomie a astrofyziky. P¯Ìstupy orientovanÈ ke smyslu vedou ke zvl·d·nÌ nevyzpytatelnÈ reality za pomoci nejnovÏjöÌch pokus˘ o objasnÏnÌ jemnÈho vyladÏnÌ svÏta. Vöechny lok·lnÌ a glob·lnÌ podmÌnky pro existenci vysoce organizovanÈho ûivota m˘ûeme shrnout pod termÌn jemnÈ vyladÏnÌ.76 Veöker˝ ûivot na zemi se skl·d· ze z·kladnÌch prvk˘: C ñ uhlÌk, H ñ vodÌk, O ñ kyslÌk a N ñ dusÌk. Je to, jak se ¯Ìk· v odbornÈm ûargonu, CHON-ûivot. Biochemici n·s ujiöùujÌ, ûe jinÈ prvky, kterÈ by vytvo¯ily komplexnÌ systÈmy, jako jsme my ñ vysoce organizovanÌ savci, mohou tÏûko p¯ipadat v ˙vahu. Ale i kdyby to bylo moûnÈ nebo uû na nÏjakÈm vzd·lenÈm planet·rnÌm systÈmu existoval ûivot na b·zi k¯emÌku, nebo kdybychom nalezli nÏjakou formu inteligentnÌ komplexity na neutronov˝ch

( 37 )

hvÏzd·ch Ëi v turbulentnÌch magnetick˝ch polÌch,77 my jsme CHON-ûivÈ bytosti, a proto musely b˝t na mladÈ zemi splnÏny tyto nutnÈ podmÌnky sloûenÌ prvk˘, jinak bychom zde dnes nebyli. Toto My ovöem nem· b˝t ch·p·no p¯Ìliö ˙zce. Vûilo se hovo¯it o antropickÈm principu a antropickÈ kosmologii,78 ale v centru pozornosti p¯itom nenÌ samotn˝ ËlovÏk, n˝brû vöechny komplexnÌ systÈmy, kterÈ jsou vybudov·ny na b·zi uhlÌku a pot¯ebujÌ pro svou evoluci dlouhou Ëasovou ök·lu. Je z¯ejmÈ, ûe lok·lnÌ planet·rnÌ prost¯edÌ, stejnÏ jako velkoprostorovÈ kosmickÈ, musÌ splÚovat nutnÈ podmÌnky pro existenci vysokÈ komplexity uhlÌku. To je ËistÏ logick˝ postul·t konzistence, kter˝ nevyûaduje û·dnÈ hluböÌ zd˘vodnÏnÌ. Kdyby nebyly splnÏny nutnÈ podmÌnky, neexistoval by pozdÏji nikdo, kdo by mohl kl·st zvÏdavÈ ot·zky. Kdyû vöak tyto zvÏdavÈ ûivÈ bytosti existujÌ, opr·vnÏnÏ generujÌ ot·zku, proË je takovÈ mnoûstvÌ podmÌnek tak minuciÛznÏ sladÏno, ûe se takovÈto komplexnÌ bytosti vytvo¯ily. V kontextu celÈho vesmÌru je jeötÏ p˘sobivÏjöÌ a podivuhodnÏjöÌ, jak˝ poËet fyzik·lnÌch parametr˘ a konstant musÌ b˝t extrÈmnÏ jemnÏ sladÏn, aby byly splnÏny p¯edpoklady pro vznik naöeho druhu ûivota. SMYSLUPLNÃ éÕT VE SMYSLUPR¡ZDN…M VESMÕRU?

MusÌme tedy i po srovn·nÌ hypotÈz vysvÏtlujÌcÌch zvl·ötnost naöeho vesmÌru konstatovat, ûe se smysl vesmÌru ukazuje jenom v diskutabilnÌm fin·lnÌm antropickÈm kosmologickÈm principu. Tento princip vöak ned·v· objektivnÌ smysl ûivotu jedince, n˝brû pouze celÈho lidstva. Kdybychom skl·dali nadÏji v nalezenÌ smyslu ËlovÏka pouze pomocÌ racion·lnÌho v˝zkumu vesmÌru, vedlo by to k nesnesitelnÈ frustraci, protoûe kaûdÈmu ËlovÏku jako jedinci je d·na vrozen· touha po trvalÈm smyslu ûivota. Ten by pak byl uspokojiteln˝ pouze v r·mci smyslu lidstva jako celku dnes pojÌmanÈho nap¯. jako trvale udrûiteln˝ rozvoj. Nikdo n·s vöak nenutÌ, abychom sv˘j ûivot posuzovali pouze z hlediska konce vöech vÏcÌ. To jiû vyj·d¯il Horatius sv˝mi slavn˝mi slovy, zatÌmco mluvÌme, prchne z·vistiv˝ vÏk, uûÌvej p¯ÌtomnÈ chvÌle a zÌt¯ku vÏ¯ co nejmÈnÏ.79 Tento hojnÏ citovan˝ Horati˘v v˝rok vöak vyûaduje interpretaci. ZamÏ¯enÌ pozornosti na p¯Ìtomnost znamen· odklon od kosmickÈho Ëasu ke kaûdo-

( 38 )

dennosti, k proûitku okamûik˘, ke st·lÈmu nebo dokonce vÏËnÈmu nynÌ, nunc stans. Wittgenstein to vyj·d¯il pointou: Kdyû ËlovÏk ch·pe vÏËnost ne jako nekoneËnÈ trv·nÌ Ëasu, ale jako bezËasovost (Unzeitlichkeit), potom ûije vÏËnÏ ten, kdo ûije v p¯Ìtomnosti.80 JeûÌö rozliöuje ve svÈm evangeliu dva cÌle: naplnÏnÌ vÏËnosti a souËasnÏ dneöka: hledejte p¯edevöÌm jeho kr·lovstvÌ a spravedlnost, a vöechno ostatnÌ v·m bude p¯id·no. NedÏlejte si tedy starost o zÌt¯ek; zÌt¯ek bude mÌt svÈ starosti. Kaûd˝ den m· dost vlastnÌho tr·penÌ.81 To potvrzuje Ulrich L¸cke ve svÈ vynikajÌcÌ pr·ci Bioteologie, kde rozliöuje vÏËnÈ nynÌ na Nunc praeteriens a Nunc stans.82 P¯i p·tr·nÌ po smyslu je tedy ËlovÏku udÏlov·na lekce skromnosti. ZakouöÌ, na jakÈm mÌstÏ v ¯·du vÏcÌ stojÌ, a upouötÌ od toho, aby svÈ antropomorfnÌ kategorie p¯en·öel na vesmÌr. P¯i hled·nÌ smyslu je ËlovÏk odk·zan˝ s·m na sebe, nesmÌ Ëekat, ûe ho svÏt povede, musÌ si s·m stanovit cÌle a nechat se vÈst vÌrou, ûe dos·hne naplnÏnÌ sv˝ch ide·l˘. Na cestÏ hled·nÌ smyslu se ËlovÏk st·v· zralejöÌm, nez·vislejöÌm a svobodnÏjöÌm, uËÌ se zach·zet s n·hodilostÌ vesmÌru a smi¯uje se s myölenkou, ûe vesmÌr nenÌ trvale zamÏ¯en˝ na nÏho. Tato zkuöenost ho nakonec ËinÌ svobodn˝m duchem, kter˝ nepropad· nihilismu a zoufalstvÌ, ale je veden k blaûenosti naplnÏnÈho bytÌ.

( 379 )

JMENN› A VÃCN› REJSTÿÕK

Abeln 333 Absolutizace 96 Absolutno 25, 283, 288 abstinence 41, 47 Adam 247 Adamszek 43, 297 Adl-Amini 333 Adler 49, 56, 58, 59, 62ñ 67, 74, 93, 102, 104, 141, 183, 196, 257, 299, 300, 305, 314, 330, 333, 348, 349, 358, 364, 370, 373 Adler, R. 329 Adorno 293 Agger 325, 333 Acheron 47 Albert 96, 144, 293, 294, 296, 305, 333, 340, 346, 349 Albertz 295 algoritmick· komprensibilita 33 Alkestis 330 Allers 93, 94, 167, 304, 333, 369 Alletti 306, 356 Allport 179, 184, 306, 316 Allport 333, 339 Altmann 333 Amati 238, 325, 333 Amery 229, 230, 322, 323, 325, 333, 353 Amsel 142, 311, 333 Amsler 313, 333 analytick· psychologie 51, 52, 54, 55 Anaxagoras 312 andÏl 137, 302 Anders 175, 176, 196, 200, 300, 313, 316, 318, 319, 334 Angelini 334 anizotropnÌ 21 Antes 334 antropick˝ princip 32, 37 antropocentrismus 128 antropologie 13, 21, 86, 93, 132, 135, 140, 141, 294, 311, 334, 340, 344, 353, 357, 361, 365, 367, 368 antropomorfismus 128 Anzenberger 334

apatie 203, 205 Arendsen-Hein 334 Archetyp 52, 98, 117, 192, 348 Arimond 334 Aristippos 180, 181 Aristoteles 19, 26, 35, 71, 293, 294, 312, 333, 375 Arnold 334 Aronson 319, 338, 360, 367 askeze 186, 212, 250 Assagioli 53 Astrada 305, 335 astronomie 23, 36 ateismus 49, 133, 134, 135, 291 ateista 279, 293 Atlas 334 Atman 142 axiologie 23 Axthelm 322, 372 Bacon 120 Baeck 142, 310, 311 Bahnson 258, 329 Bakan 334 Balcar 15, 375 Bandler 152, 313, 333 Barber 334 Barnitz 334 Barron 334 Barrow 32, 296, 334 Bartsch 329, 357 Barudy 320, 322, 334 Bastiaans 322, 334 Beck 293, 300, 316, 334, 335, 361, 365 Becker 232, 234, 239, 322, 324, 325, 335, 358 Beerlage 204, 319, 335 behaviorismus 106 Benda 335 Benedetti 237, 239, 270, 308, 315, 324, 325, 330, 335 Benedikt 335 Berdyaev 335 Bergin 165

( 380 )

Berkovitz 335 Bernard 327 Bernard z Clairvaux 326 Bernet 335 Bertalanffy 179, 306, 343, 371 Bettelheim 226, 229, 322, 323, 335, 337, 361, 364 bhakti jÛga 143 Binswanger 94, 95, 109, 187, 261, 262, 304, 305, 308, 335, 337, 339, 349 Birnbaum 64, 299 blaûenost 242, 250 Bleuler 304 Bloch 149, 311, 313, 335, 339, 364 Blomeyer 161, 314, 335 Bˆckmann 335, 336 Bodeheimer 336 Bˆhm 308, 312, 336 BohynÏ 53 Bonami 306 Bonaparte 42, 178, 316 Bonaventura sv. 327 Bonnel 336 Boorstein 336, 341 Bordeleau 336 Bˆschemeyer 139, 140, 141, 310, 311, 310, 336, 337 Boss 49, 53, 78, 109, 308, 337, 349 Bˆttcher 337 Boy 337 BoûÌ obraz, rovnost 114 BoûÌ zkouöka 248 Boûukov· 375 Br‰utigam 329, 337 Brentano 87 Bresser 337 Brown 301, 353, 359, 372 Brunner 353, 357 Bruno 229, 337 Brutsche 169, 315, 337 Bruzzone 337 B¯ich·Ëek 375 Buber 187, 285, 335, 337, 338, 363, 364, 375 buddhismus 40, 49, 51, 77, 119, 125, 143, 298, 314 ñ316, 318, 330, 345, 368 B˘h, 18, 25, 26, 45, 49, 51, 54, 57, 60, 65, 73, 78, 89, 96 ñ 98, 102ñ104,

114 ñ117, 125, 126, 128 ñ131, 136 ñ142, 145, 146, 149, 174, 185, 188, 189, 191, 192, 194, 197, 201, 223, 227, 228, 234, 242, 243, 246 ñ249, 251ñ256, 267ñ269, 272ñ274, 276 ñ285, 290 ñ 292, 296, 299, 303, 305, 309 ñ313, 315, 316, 320, 327, 330 ñ332, 341, 343, 345, 347, 351, 359, 365, 369, 373, 377 B¸hler 44, 166, 185, 196, 297, 317, 338 B¸hling 338 Bucher 127, 308, 338 Bulka 135, 142, 309, 310, 311, 338 Bunge 295 Burisch 205, 319, 338 Burstein 339 B¸tler 317, 321, 367 B˝t- jinak 83, 113, 183 BytÌ-ve-svÏtÏ 146 bytostnÈ J· 152 B˝t-takov˝m 172, 176

134, 176, 196, 236, 262, 288, 307, 328, 348, 315,

332,

Callieri 339 Campbell 230, 323 Camus 23, 24, 176, 293, 294, 339, 371 Canacakis 339 Capra 156, 173, 308, 315, 316, 339 Cargnello 305, 339 Caruso 96, 97, 169, 305, 315, 333, 339 Cassirer 168, 315, 339 Cavanagh 339 cÌrkev 48, 125, 135, 160, 194, 197, 249, 267, 325, 362 Ciuferri 339 Condrau 310, 335 ñ337, 364, 365, 368, 373 Cousins 307, 339 Coward 339 Cowen 339 Cremerius 211, 298, 318, 339 Crichton 294 Crumbaugh 167, 315, 339 Custers 306 »·lek

375, 377

( 381 )

Ô·bel 57, 121, 137, 224, 236, 321, 322, 352 Dahl 295, 296, 339, 372 Daim 96, 305, 339 Danielou 132, 340 Dante 23, 224, 294 Darwin 22, 31, 294 dasein 18, 52, 54, 80, 83, 85, 109, 111, 112, 175, 178, 179, 188, 245, 281, 286, 289, 300, 302, 303, 314, 352 daseinanal˝za 94, 337, 373 Davidson 295, 340 De Giorgio 343 de Chardin 31, 32, 295, 296, 368 de Lamettrie 19, 20, 293, 340 de Martino 298, 314, 315, 316, 318, 330, 345 de Montaigne 20 de Sade 20, 293 dÏkovn· modlitba 282, 283 dereflexe 93, 143, 335, 350, 351, 367 Descartes 30, 295, 340 determinismus 20, 25, 70, 294 dÏtsk· vÌra 274, 292 Diallo 322, 325, 333, 334, 359 Dickson 340 Dienelt 340 Diogenes Laertius 180, 316, 340, 341 Dion˝sos 57, 74, 285 Distelkamp 340 Dobrovolnost 243 DorÈ 321 Dostojevsk˝ 220, 317 Drees 239, 325 Drewermann 60, 108, 199, 256, 270, 299, 307, 318, 328, 340 Dreyer 340 Druyan 294 dualita 94, 169, 237 Dufner 375 duchovnÏ nevÏdomÌ 109, 110 duchovnÌ dimenze 34, 79, 94, 106, 138, 190, 340, 361 duchovnÌ past˝¯ 61, 82, 87, 97, 125, 127, 154, 155, 173, 187, 189, 201, 209, 244, 258, 262, 263, 267, 270, 275 duchovnÌ pÈËe 306, 308, 309, 330, 340, 347, 350 ñ352, 357, 359, 362,

364, 367, 372 D¸rckheim 53, 78, 80, 119, 124, 157, 307, 340, 348 duöevnÌ blaho 52 Ebed Jahve 59, 248 Ebner 113 Ebner-Eschenbach 113, 307 Eckmiller 295 Edvardson 323, 325, 353 Edwards 293 Einstein 26, 144, 156, 215, 294, 341 Elata-Alster 325, 341 …lÌ 115 Emoce 99 Engelen 75, 300, 341 Engler 301, 372 Entscheidung 313 entuziasmus 43, 91, 105, 202, 285 Enzmann 319, 349 Epikuros 181, 316 Epstein 323, 341 Ermann 298, 324, 335, 341, 356 erotika 188 estetika 26 Ètos 112, 134, 208, 344 eudaimonismus 218 evangelium 136, 137, 250 evoluce 21, 23, 24, 31, 32, 63, 68, 85 Exegeze 142 existencialismus 70, 172, 195, 201, 280 existencialita 114 existenci·lnÌ akt 188 existenci·lnÌ anal˝za 14, 15, 17, 40, 80, 84 ñ 86, 89, 91, 92, 94, 96, 98, 99, 100, 106, 108 ñ111, 128, 131, 132, 134, 136, 139, 141ñ143, 145, 183, 186, 218, 220, 260, 272, 274, 276, 289, 290, 291, 292, 302, 305, 306, 309, 310, 314, 318, 320, 334, 336, 340, 342, 345 ñ352, 355, 357ñ362, 365 ñ367, 369, 371, 372 existenci·lnÌ frustrace 13, 107, 206, 357 existenci·lnÌ religiozita 272 existenci·lnÌ vakuum 194, 237 existentialismus 348 experimentum crucis 220

( 382 )

Fabry 142, 143, 311, 312, 324, 338, 341 farizejovÈ 137, 250 Faust 279, 280, 330 Feldmann 232, 324, 341, 358 Fengler 319, 341 fenomenologie 40, 71, 74, 305, 307, 339, 351, 371 Ferenczi 43, 46, 297, 298, 318 Feuerbach 21, 294, 341, 363 Figley 324, 325, 342, 353 finalita 83 Finke 300 Fischer 293, 318, 333, 342, 348, 352, 370, 371 Fizzotti 302ñ305, 342, 343, 375, 309, 310, 331, 343, 344 Flew 293, 343 Folkman 323, 324, 352 Fontaine 314, 368 Forest 325 Frankl 15, 40, 49, 54, 62ñ 64, 78, 83, 85 ñ 87, 89 ñ110, 114, 128 ñ142, 144 ñ147, 150 ñ151, 153, 161, 167, 178, 183 ñ186, 188, 191, 194, 196, 205, 217, 219 ñ220, 233, 237, 243, 249, 253, 254, 260 ñ262, 270 ñ274, 276 ñ286, 290, 293, 301ñ318, 320, 321, 325, 329 ñ 376 Franklin 294 Frantiöek sv. 327 Freud 41ñ51, 56 ñ59, 61, 66, 80, 83, 97, 102, 104, 106, 126, 132, 141, 161, 162, 178, 182, 185, 188, 201, 202, 208, 210, 235, 265 ñ267, 274, 297, 298, 303, 305, 316 ñ319, 330, 334, 338, 340, 345, 346, 348, 349, 350, 356, 362, 368 Frey 345 Fried 189, 345 Fromm 40, 44, 48 ñ51, 78, 141, 152, 194, 196, 268, 298, 305, 314 ñ316, 318, 330, 334, 345, 349, 372, 375 frustrace 58, 202, 203, 206, 207, 210, 344, 350, 357 Fukuyama 375 Funke 268, 314, 320, 345, 346 Gabriel 285, 302 Galileo 32

Gall 346 Gardner 296 Gasiet 150, 313, 315, 316, 346 Gaudet 346 Gebhard 346 Gehlen 281 Geller 20, 293 geocentrismus 31 Gerwood 346 gestaltpsychologie 167 Giegerich 52, 298 Giese 319, 346, 349 Gilles 300 Glasser 310 Glaube 293, 342, 352 glosol·lie 133 Glucksmann 330, 346 Goethe 330 Goldmann 308, 318, 336, 346 Goldstein 68, 179, 316, 346 Goodbread 308, 346 Gˆppel 346 Gˆrres 96, 301, 305 Gˆthe 306 Graf 124, 307, 340 Grawe 87, 301 Greenson 320 Gribbin 297, 346 Grof, S. 125, 173, 308, 319, 346, 359 Grof, Ch 319, 346, 359 Grollman 285, 332, 346 Grom 44, 75, 150, 297, 300, 313, 318, 347, 365 Grˆne 347 Grossmann 142, 297, 298, 311, 331, 347, 362, 366 Grothues 347 Gr¸n 375 Guttmann 347 Hablas 347 Hadinger 347, 351 Halama 375 Hall 339, 368, 370 H‰ring 347 harmonie 26, 33, 50 Harris 347 Hartmann 43, 44, 158, 297, 313, 347, 371

( 383 )

Hartsock 353 H‰ssig 329, 347 Hauke 206, 319, 365 Havenga Coetzer 353 Hawington 302 Hebbel 114, 115 HÈfaistos 59 Heidegger 40, 94, 109, 153, 305, 333, 358, 375 Heigl-Evers 320, 365 Heini 315 Heisenberg 215 Heller 375 Heman Ezrachejsk˝ 245 Herbig 294, 347 Herbstrith 328, 347, 376 hermafrodit 56, 65 Herman 223, 320, 321, 347 hermeneutika 17 Hesiodos 181 Heslet 345 Heynal 46, 49, 298 Hillesum 232, 233, 236, 323, 324, 347 Hillman 63, 67, 127, 265, 299, 308, 330, 347 Himmel 331 hinduismus 142, 318 Hippolyt 326 Hlad 70, 91, 177, 187, 217, 372 Hlavinka 376 hlubinn· osoba 110, 142, 279, 360 hlubinn· psychologie 56, 305, 315, 315, 334, 340, 351, 365, 366, 370 hodnota 13, 14, 18, 20, 22, 31, 32, 41ñ50, 53, 63, 66, 69, 70, 72, 77, 78, 84, 93, 96, 122, 127, 128, 129, 134, 142, 155, 157ñ160, 162,ñ168, 174, 185, 190, 193, 194, 197, 198, 200, 203, 207, 215, 216, 224, 225, 233, 235, 236, 238, 256, 257, 279, 288, 290, 337, 338, 346, 347, 361 Hˆffe 293, 347 Hoffmann 322, 348, 372 Hohlfeld 294, 347 Hˆlderlin 230, 323 Holmes 348 Holzhey 308, 348 homeost·ze 179, 182ñ184

homo patiens 304, 309, 348 Hor·cius 37 Horaz 297 Horkheimer 196, 321 Horney 376 Hoskovec 376 h¯Ìch 54, 96, 102, 126, 245, 247, 254, 267, 294 Huf 297 Hui Neng 317 humanismus 306, 371 Hume 180, 182, 317 humor 86, 213 Humphreys 317, 348 Hunger 315, 316, 318, 319, 321, 322 H¸rny 329, 330, 348 Husserl 40, 85, 87, 279, 358, 362 Huxley 307 Chargaff 328, 340 ChirÛn 59 chtÏnÌ 75, 83, 115, 209, 360 Chv·la 378 43, 83, 104, 110, 112, 113, 115, 175, 176, 190, 272ñ274, 276, 318 Illich, I. 328, 340 imanence 115, 129, 278 imperativ 115, 185 individuace 52, 53, 55, 71, 82, 105, 126, 183, 193, 262, 299, 308, 358, 365 individu·lnÌ psychologie 56, 62ñ 66, 68, 83, 93, 306, 333, 343 indoktrinace 41 Inglehart 314, 348 iniciaËnÌ duch 40 instinkt 107, 112, 129 intencionalita 93, 98, 129, 130, 137, 242, 351 intersubjektivita 364 intimita 98, 136, 278, 283 intuice 59, 112, 113, 120, 162, 170 ireligiozita 133, 135 Isis 330 isotropnÌ 21 Israel 347 Izai·ö 326, 327 Izrael 185 Id

( 384 )

42, 43, 51, 53, 54, 56 ñ58, 62, 80, 83, 92, 104, 110, 112, 113, 115, 117, 118, 121ñ123, 126, 127, 152, 154, 155, 157, 161, 172ñ175, 179, 187, 190, 192, 196, 213, 217, 221ñ223, 226, 228, 230, 234, 238, 245, 274, 277, 285, 293, 298, 307, 316, 336 ñ338, 349 J· s·m 31, 43, 50 ñ56, 58, 71, 81, 98, 103, 117, 118, 123, 125, 126, 154, 159, 166, 175, 185, 187, 191ñ193, 198, 202, 217, 226, 227, 229 ñ233, 236, 237, 263, 265, 267ñ270, 279, 288, 300, 310 Jacobi 317, 348, 376 Jacoby 322, 348 JaffÈ 299, 313, 314, 316, 348 J‰ger 307, 308, 348 Jahoda 165, 315, 348 Jahve 245, 248, 285 Jakub sv. 327 Jakub˘v ûeb¯Ìk 106 Jan 310 Jan od K¯Ìûe 130, 212, 230, 249, 252ñ255, 273, 323, 326 ñ328, 330, 348, 362, 367, 370, 376 Jan sv. 303, 311, 326, 327 Janoff-Bulmann 323, 324, 348 Jaskolski 348 Jaspers 85, 109, 269, 270, 330, 348, 350, 376 jedineËnost 94, 106, 113, 148, 191, 260, 292 jednota 23, 51, 53, 55, 68, 69, 81, 83, 106, 108, 110, 118, 151, 169, 174, 184, 199, 222, 224, 229, 232, 343, 367, 371 jemnÈ vyladÏnÌ 36 Jeremi·ö 326 JeûÌö 38, 132, 136, 137, 138, 139, 251, 309, 310, 353, 364 JeûÌöova boûskost 136, 309 jnana jÛga 143 Job 246, 247, 256, 285, 303, 326, 332 Johannsen 358 Jones, E 297, 341, 345, 348 Josutis 327, 349 Jung 40, 48, 49, 51ñ 62, 64, 74, 78, 79, 82, 97, 98, 102, 103, 105, 118, 122, 123, 126, 130, 132, 133, 141, J·

147, 149, 152, 161, 162, 169, 170, 177, 184, 191, 193, 195, 196, 205, 265, 267, 274, 298, 299, 305, 307, 308, 313, 315 ñ318, 330, 333 ñ345, 348, 349, 356, 363, 364, 376 Kafriy 319, 360 Kanitscheider 294, 295, 296, 349 Kant 26, 29, 30, 294, 295 karma jÛga 143 Kast 328, 340 Kastrinidis 124, 308, 349 Kebza 376 Keller 316, 349 Kidd 352 Kieser 349 Kikiela 349 Kiss 258, 329 Klages 314, 349 Klapper 349 Kleiber 204, 319, 335, 346, 349 Klein 349 Klicperov·-Baker 376 Klingberg 349 Klussmann 320, 349 knÏz 97, 266 Knuf 349 Kˆberle 309 Kolbe 299, 305, 306, 310, 311, 330, 349, 311 koncentraËnÌ t·bor 89, 90, 91, 302, 310, 329 konfese 104, 133, 271, 275, 277, 285, 286, 301 konfliktnÌ charakter 158, 168 KopernÌk 22, 23, 30 Korger 350 kosmologie 23, 30, 33, 296 Kosukegawa 350 Kotkov· 377 Kovacs 329, 350 Kovalkowski 350 Kr‰mer 350 Krasko 350 KratochvÌl 15, 376 Kreitmeir 350 Kretschmer 94, 305, 314, 350 Kreuz 315, 316, 318, 319, 321, 322 Kreuzer 331, 350 Krisch 300, 350

( 385 )

kristoterapie 138 Kristus 102, 104, 136, 138, 141, 249, 251, 252, 280, 327, 328, 333, 370 k¯esùansk· teologie 132, 139 k¯esùansk· tradice 231 k¯esùansk· vÌra 342, 352, 369, 370 k¯esùanstvÌ 104, 136, 139, 306, 308, 316, 339, 371 K¯ivohlav˝ 15, 293, 376 K¯Ìû 305 K¸bler-Ross 321, 350, 376 Kuhn 146, 173, 312 K¸hn 293, 299, 325, 341, 348, 350, 351, 364 K¸ng 141, 311, 311, 351 Kunst 336 Kurt 351 Kurz 293, 313, 320, 347, 351, 352, 354 Kus·nsk˝ 53 kvietismus 286, 287 Lakin 315 Langegger 321, 322, 325, 352 L‰ngle 98 ñ100, 150, 172, 190, 293, 301, 304, 306, 313 ñ315, 318, 320, 340, 346, 350, 352, 376 Laotse 177, 315, 318, 352 Lasch 75, 300, 352 l·ska 19, 46, 49, 56, 61, 78, 80, 83, 87, 90 ñ 92, 94, 103, 107, 108, 112, 113, 117, 122, 129, 134, 139, 141, 143, 150, 160, 165, 168, 177, 182, 184, 186 ñ194, 209, 214 ñ 216, 227, 228, 249, 254, 255, 259, 261, 262ñ 264, 276 ñ278, 282, 302, 317, 328, 330, 346, 354, 361 Lautenschlager 352 Lay 149, 151, 196, 313, 318ñ320, 352 Lazar 234, 352 Lazarus 323, 324, 352 lÈËebn˝ proces 46, 61, 209, 224, 230, 254, 260 Ledermann 353 Leitner-Schweighofer 353 lÈka¯sk· pÈËe o duöi 306, 309, 312, 316 ñ 318, 329 ñ331 Lely 293 Lent 353 Lentner 345

Lersch 160, 314, 353 LeShan 221, 258, 259, 307, 329, 353 Leslie 137, 309, 353, 373 Lesmeister 56, 57, 207, 299, 320, 353 Levi 229, 237, 238, 240, 322ñ325, 353, 361 Levinas 376 Lewin 167 libido 42, 44, 104, 105, 141, 276, 298 Lifton 226, 236, 237, 322, 324, 353, 361 Lindy 325, 353 lÌtost 142, 219, 243 Logos 80, 95, 141, 143, 179, 186, 190, 272, 334, 336, 338, 340, 341, 354, 357, 360, 365, 374 logoterapie 40, 58, 63, 65, 80, 81, 85, 86, 95, 96, 99, 100, 106, 107, 125, 128 ñ131, 134 ñ136, 138 ñ140, 142ñ144, 150, 179, 184, 191, 206, 217, 218, 220, 244, 270 ñ272, 291, 293, 301, 302, 305, 306, 310, 311, 313, 314, 318, 320, 324, 332, 334 ñ337, 340 ñ352, 354, 355, 357ñ360, 362, 365 ñ367, 369, 371ñ374 Loomans 307, 308, 346, 349, 374 Lorenz 331, 353 Lorenz-Lindemann 239, 325, 353 Loschmidt 29, 295 Lotz 149, 153, 175, 196, 313, 314, 316, 318, 353, 354 Lukas 15, 317, 319, 320, 341 355, 362, 376 Luk·ö sv. 310, 326, 327 Lurker 315 M·-b˝t 112, 115, 179, 219, 351 Mackewn 376 Maholick 167, 315, 339 Macho 319, 366 Machovec 376 Mandel 314, 362 Maoz 325, 341 Marcel 302, 303 Marcuse 196, 318, 355 Marek 310, 326, 327 Maria, sv. 113, 307, 347 Maria Alacoque 327 Marseille 355

( 386 )

Marten 320, 355 Martyrium 325, 362 Marx 176 Maslow 65, 69, 75, 82, 95, 300, 314, 342, 344, 355 Masson 297, 355 Matouö 297, 326, 327 May 356 Mayer 294, 321 McFarland 299, 331, 356 McLafferty 356 Meerloo 322, 356 Meerwein 257, 258, 329, 330, 337, 348, 356, 366 Mefistofeles 279 Mejia 356 Mengel 356 Mertens 298, 320, 349, 356 Mertz 295 metafyzika 26, 35, 51, 130, 294, 351 Metzger 66, 299, 300 Metzinger 295, 356 Milanesi 306, 356 Miles 356 Miller H., 307, 329, 356 milost 126, 136, 141, 249, 251, 283 Mindell 308, 346 Minton 356 mÌrotvorce 186 Misie 186 Mitscherlich 318, 356 mnohotv·rnost 17, 106 moci jinak 281 modlitba 89, 91, 129, 252, 282, 283, 284, 335 MojûÌö 185, 285 Molden 295 Moltman 217, 320 Moosbrugger 358 mor·lka 111, 133, 135, 337 Morgenstern 187, 317 Moser 319, 356 Mraz 356 muËednictvÌ 242 M¸ller 202, 319, 357 Muset 288 mysterium 57, 61, 186, 190, 261 mystika utrpenÌ 253 nad·nÌ pro smysl

242

nadÏje 61, 62, 65, 74, 84, 89, 108, 129, 141, 153, 173, 177, 184, 228, 232, 241, 252, 254, 259, 261, 282, 313, 320, 322, 327, 328, 334, 335, 336, 355, 362, 369 NadJ· 43, 104, 115, 166 nadosoba 103 nadsmysl 103, 134, 146, 272, 291 Nagel 329, 357 Naitoh 312, 357 naplnÏnÌ 19, 21, 23, 38, 63, 68, 72, 84, 151, 156, 182, 183, 186 ñ188, 206, 215, 250, 254, 255, 259, 281, 282 Naranjo 300, 357 n·¯ek 229, 245, 256 naturalismus 29 nebe 22, 26, 91, 221, 250, 282, 283, 288, 302, 303 Needleman 344, 357 negativnÌ noologie 262 Nehemi·ö 317, 326 NÏmËekov· 376 neoantropocentrismus 32 neologismus 97 neopakovatelnost 94, 106, 148, 191, 260 Neosobnost 274 Neruda 19, 293 nesmyslnost 64, 205 Neudert 357 Neumann 196, 298, 357 neurÛza 52, 54, 71, 85, 93, 94, 96, 97, 106, 107, 112, 130, 133, 179, 231, 316 368, 373 neuvÏdomovan· duchovnost 272, 273, 274 neuvÏdomovan· vÌra 273, 276 nevÏdomÌ 70, 109, 110, 113, 222, 333 Newton 23, 25 Nic 23, 106, 108, 121, 130, 226, 279, 284 ñ286, 315, 332 Niederland 226, 228, 322, 323, 357 Niestrat 357 Nietzsche 23, 24, 73, 177, 244, 294, 295, 314, 348 nihilismus 23, 24, 38, 43, 108, 281, 285 nirv·na 182 nitern˝ rozhovor 90, 114, 285

( 387 )

Niyeda 357 Nobile 357 Nogala 71, 300 Noll 328, 357, 360 noodynamika 179 noogenÌ neurÛza 107, 130, 196, 205 nooterapie 79, 80, 82, 313, 360 Nous 186 novoplatonismus 22 N¸bel 357 Nurmela 358 Nyssa 346 obÏù 48, 74, 91, 107, 167, 218, 224, 226, 228, 229, 240, 242, 279, 281, 320 objektivnÌ realita 17 obrann˝ mechanismus 44 Obrist 126, 308, 358 OíConnel 358 OíConner 368 OíConnor 313 odpovÏdn˝ 83, 105, 111, 113, 115, 183, 272, 288 Ochsmann 358 Olson 324, 353 Opfer 349 optimismus 58, 66, 75, 286, 288 Orfeus 330 Origenes 326 Osiris 330 osobitost 106, 292 Ostermann 358 osud 176, 220, 233, 289, 290, 294, 295 Otto 377 Pacciolla 358, 359 PalenË·r 377 Palma 359 Palmese 359 pandeterminismus 108 panteismus 27 Paracelsus 186, 266, 317 paradoxnÌ intencionalita 87 Parin 163, 211, 314, 320, 359 Parsons 359 Parth 297, 298, 347, 362, 366 Pathos 134 PatoËka 377

patologie 179, 305 patologie ulehËenÌ 166, 179, 225 Patterson 359 Pattijn 306 Pattison 359 Pauls 359 Pavel od K¯Ìûe 327 Pavel sv. 209, 252, 273, 280 Pavesi 359 Peck 359 377 Peek 359 Peinhaupt 359 peklo 22, 231, 256, 288 Peltzer 322, 325, 333, 334, 359 Perez 152, 313, 359 Perls 70, 71 Perrez 329, 359 Perry 200, 319, 359 Persefone 330 Petr sv. 326 Petrilowitsch 106, 306, 359, 360 Petzold 77ñ 82, 163, 293, 297, 300, 301, 313, 315, 318, 320, 325, 330, 341, 342, 348, 350, 357, 358, 360, 361, 364 Pfau 360 Pfeifer 360 Pflanz 360 Pfl¸ger 314, 322, 325, 335, 348, 353, 360 Phillips 360 Piana 360 Pines 319, 360 Platon 299, 312 pluralismus 30, 343 podobnost Bohu 131 Polak 350, 361 Pol·kov· 377 Polakow 361 pomÌjivost 214, 283, 286, 287, 288 Pongratz 361 Poonthuruthil 361 Popielski 361 Popper 18, 182, 293, 317, 361 Porter 361 postojovÈ hodnoty 143, 161, 219, 279, 290 potlaËen· religiozita 274 povÏdomÌ 261, 262 Powel 361

( 388 )

prasmysl 145 pravda 26, 43, 46, 60, 71, 78, 90, 131, 143, 165, 167, 176, 177, 190, 192, 221, 222, 225, 227, 253, 267, 269, 277, 278, 294, 296, 298, 302, 333, 368 Pribram 173, 215, 312 princip reality 183, 185, 210 princip slasti 44, 183 Pritz 300, 301, 315, 318, 342, 350, 358, 360, 361 proces oËiötÏnÌ 253 prosebn· modlitba 283 proz¯etelnost 146, 283 proûitkovÈ hodnoty 134 pr˘kopnÌk 185, 186 Pruyser 361 prvotnÌ h¯Ìch 247 p¯enos 47, 83, 106, 128 p¯ÌËinnost 83 p¯izp˘sobenÌ 41, 50, 72, 83, 84, 166, 207, 212, 231, 232, 245, 266 psychiatrie 162, 321, 322, 330, 349, 352, 362, 365, 366, 369, 373 psychoanal˝za 40, 42ñ 44, 46,ñ51, 56, 68, 70, 83, 106, 115, 125, 128, 166, 183, 193, 209, 211, 220, 234, 258, 267, 289, 297, 298, 313 ñ316, 318, 320, 330, 335 ñ337, 339, 340, 342, 345, 347, 349, 350, 356, 361, 362, 366, 370 psychodynamika 179, 324, 335 psychologismus 95, 98, 107, 108, 269, 304, 343 psychopatologie 99, 107, 171, 324, 335 pud 43, 44, 49, 68, 101, 115, 301 pud smrti 58 pudovÈ bytÌ 115 pudovÈ nevÏdomÌ 109 Pytell 361 Raban 4, 6, 361, 362, 377 Rabinowitz 362 radost 66, 120, 122, 152, 179, 180, 181, 183, 188, 190, 199, 252, 253, 259, 298, 309 Rahn 362 Rahnefeld 298, 362 Rahner 270, 325, 362 Rachel 245

raja jÛga 143 Rank 362 Raphael 339 Raskob 362 Rast 173, 308, 315, 316, 339 Raviuda 362 Rebensteiner-Zips 362 redukcionismus 85, 107, 108, 290, 320, 346 Rees 297, 346 rehumanizace 344 Reich 49 Reichters 329, 359 Reik 39, 244, 297, 362 relativismus 288 religiozita 26, 36, 51, 97, 98, 104, 105, 119, 127, 128, 130, 133, 135, 267, 272ñ276, 282, 291, 292, 331, 337, 358 Repges 327, 328, 362 Rhanefeld 46 Rief 362 Riemann 161, 314, 362 Riemeyer 362 Riess 362 Richter 41, 163, 297, 315, 336 Rilke 168, 170, 315 Ringel 305, 362 Rodgers 300, 362 Rogers 71, 85 Rˆhr 377 Roiphe 322, 362 Rollins 363 Rose 363 Rosenbaum 363 Rosenberg 363 Rosenstein 363 Rosenthal 363 Roscher 321 Rousseau 25 Rowland 363 Royce 363 rozhodnutÌ 24, 28, 69, 89, 96, 98, 116, 130, 131, 141, 154, 158, 168, 170, 175, 220, 274, 352 Rubenstein 227, 322, 363 Rudolf 369 Rueda 363 Rugiero 363 Russell 182, 294, 317, 363

( 389 )

r˘st 220, 259 R¸tter 363 R˘ûiËka 377 ÿeho¯ z Nysy

309, 346

sacrificium intellecti 280 Sagan 294 Sahakian 338, 363, 364 Sachs 245, 363 Salit 142, 311, 339, 364 Salustri 342, 364 samomluva 114 Samuel 115, 307, 326 Saner 239, 315, 325, 364 Sanford 364 Sartre 201, 315, 332, 348, 377 Sborowitz 364 Scarry 325, 364 scientismus 31, 33, 34, 314 sebedistancov·nÌ 139 seberealizace 68, 69, 71, 73, 75, 76, 79, 82, 150, 159, 160, 164 ñ166, 185, 289, 300, 341 sebetranscendence 139, 281, 349 sebevraûda 24 sebevynalezenÌ 281 Seidmann 365 sekt·¯sk˝ konfesionalismus 105, 132ñ135, 290, 291 Selbst 335, 341, 349, 350 Selye 365, 366 Sen 59, 73, 89, 126, 138, 173, 196, 294, 313, 371 Senn 366 Sextus Empiricus 24, 25, 294 sexualita 43, 49, 56, 198, 223, 267 Seymour 313 Sgroi 324 Shaked 46, 297, 298, 366 Sheldrake 308, 366 Shengold 322, 366 Shrader 339 Schachter 364 Scharfetter 307, 364 Scheiblich 363, 364 Scheler 34, 40, 86, 87, 92, 93, 110, 112, 128, 146, 183, 189, 281, 296, 304, 346, 364 Schiller 314, 365

Schilling 365 Schlagheck 365 Schleich 146, 312 Schmidbauer 202, 319, 365 Schmidt 44, 75, 150, 297, 300, 313, 318, 321, 347, 365 Schmitz 206, 319, 365 Schmucker 321, 367 Schneider 75, 213, 294, 296, 300, 320, 333, 338, 339, 340, 365 Schock 299, 344, 365 Schoeman 340 Schopenhauer 19, 377 Schˆpfer 107, 114, 115, 149, 167 schopnost trpÏt 220 Schottenloher 365 Schrˆdinger 183, 317 Schuberth 365 Sch¸klens 295 Schuld 322, 325 Schultz 350, 365 Schwartz 30, 365 Schwarz, O. 93 Schwarz, F. 320, 349 Schweitzer 19, 215, 293, 320, 365, Silva 366 Simonton 257, 258, 329, 366 Singer 316 Sirach 326 Skinner 366 slast 44, 83, 142, 160, 179 ñ183, 185, 188, 199, 227, 231 Sloterdijk 200, 319, 366 SmÈkal 15, 377, 378 Smith 142, 143, 312, 344 smrt 36, 44, 54, 58, 73, 74, 80, 90, 91, 94, 117, 120 ñ122, 153 ñ156, 172, 174, 176, 181, 182, 188, 196, 201, 214, 222ñ224, 226, 228 ñ231, 237, 239, 247, 248, 251, 256, 260 ñ265, 286, 290, 313, 321, 322, 328, 340,346, 352, 357, 358, 360, 363 ñ365, 371 smrteln· ˙zkost 265 smrtelnost 19, 35, 71, 203, 261, 290 smutek 42, 203, 219, 245, 263, 265, 321, 354, 358, 360, 363, 364 smysl l·sky 90, 177, 187, 188, 191, 264, 291 smysl obÏti 279, 281

( 390 )

smysl smrti 91, 153, 260, 261 smysl utrpenÌ 90, 136, 141, 217, 219 ñ221, 236, 242, 245 ñ254 smysl ûivota 43, 54, 60, 65, 67, 84, 91, 134, 137, 145, 151, 169, 177, 179, 183, 194, 217, 236, 251, 272, 290 ñ293, 297, 299, 307, 308, 313, 314, 318, 333, 337, 340, 342, 347, 348, 352, 365, 369, 371, 373 smyslov˝ org·n 65 smysluplnost 18, 24, 75, 77, 120, 139, 151, 166, 173, 178, 203, 211, 218, 219, 224, 227, 232, 234, 249, 259, 270 smysluplnost 335 smyslupln˝ vztah 54 Sokol 15, 378 Solomon 299, 329, 331, 356, 366 Sonntag 366 soucit 190, 253 Spaemann 366 Spatschek 366 Spiegelberg 366 Spinoza 182, 262, 317 spiritualismus 131, 134 spiritualita 13, 15, 35, 42, 54, 76, 78, 85, 97, 116 ñ118, 120, 122, 127, 128, 130, 147, 190, 191, 193, 259, 266, 271, 275, 291, 292, 307, 308, 329, 348, 356, 365, 366, 371 Springer 352, 359, 367, 368, 369 srdce 90, 168, 224, 256, 265, 279, 327 Staehelin 321, 367 Staemmler 320, 367 Stearns 367 Stecher 367 Steiger-Ronner 367 Stein 254, 304, 328, 367, 376, 378 Steinbuch 318, 367 Steindl 173, 308, 315, 316, 339 Steiner 53 Steinlechner 318, 342 Stengl 367 Sterilita 261 Stern 314, 309, 338, 367 Stierlin 367 Stoffer 367 Stollberg 367 Stone 367 Stones 367

Strafe 294 Strasser 294, 296, 333, 368 Straus 368, 374 stres 186, 204, 316, 323, 324, 329, 334, 352, 353, 359, 360, 365, 366 StrÌûenec 378 Strotzka 44 Strunk 98, 368 stud 55, 227, 233, 238, 242, 257, 276 stvo¯enÌ 27, 45, 74, 93, 94, 191, 226, 253, 254, 282, 294, 327, 328, 347 Sugimoto 368 Suzuki 40, 297, 298, 308, 314 ñ316, 318, 330, 345, 368 svÏdomÌ 96, 108, 111ñ116, 131, 138, 167, 168, 185, 291 svÏtov˝ n·zor 44, 45, 48, 107, 271, 278 svoboda 14, 25, 34, 44, 48 ñ50, 70, 71, 73, 84, 85, 94, 98, 102, 107, 110, 113, 122, 131, 137, 139, 141, 146, 165, 174, 190, 194, 198, 220, 222, 239, 257, 286, 289, 292, 352, 354, 358 symbol 57, 104, 115, 168, 169, 170, 174, 257, 283, 315, 317, 318, 321, 348, 363 synergismus 141 systÈm 20, 23, 33, 40, 78, 79, 85, 135, 183, 199, 288, 295, 316, 324, 333, 371, 372 systÈm vztah˘ 19, 67, 178, 231, 288 Szasz 162, 314, 368 Szondi 121, 308, 368 äevËÌkov· 377 äok 89, 90 äolcov· 376 Takashima 144, 312, 357, 368 Tanay 324 Tao 123, 143, 152, 308, 315, 318, 346, 352 Tausch 320, 368 Tavel 378 Taylor 368 teismus 22 teleologie 21, 27 Temoshok 329 Teologie 15, 23, 86, 114, 131, 134, 139 ñ142, 145, 149, 177, 196, 262,

( 391 )

267, 269, 271, 272, 285, 290 ñ292, 310, 325, 336, 340, 348, 351, 352, 357, 362, 365, 368, 369, 371, 372 teorie vöeho 33 tepeln· smrt 29, 182 terapie realitou 138 terapie rozhovorem 70 ñ73 Terezie z Konnersreuthu 327 Thakur 318 Thielicke 140, 368 Thilo 368 Thomas 368 Thˆmmes 368 Thompson 368, 369 Tiedemann 198, 201, 297, 318, 319, 369 Tillich 272, 330, 369, 378 Tipler 32, 296, 334, 369 Tirier 340, 369 Titone 369 tolerance 63, 209 Tolstoj 198, 293, 318, 343 Tolstoj, L. 19 Tomandl 369 Tom·ö sv. 54, 309 Tom·ö z Cel·na 349 TorellÛ 303, 369 tradice 63, 105, 123, 124, 129, 139, 157, 164, 192, 245, 248, 250, 252, 285, , 311, 334, 335, 338, 366 transcendence 35, 36, 51, 59, 78, 80, 113 ñ115, 128, 130, 142, 153, 174, 271, 274, 278, 283, 317, 349 transcendent·lnÌ intersubjektivita 279 transcendentnÌ ûivot 262 transcendentnost 27, 105, 114, 115, 135, 136, 141, 290 transsubjektivita 184 Trapkov· 378 trest 55, 56, 217, 247, 249, 256 trichotomie 131, 135 trvale udrûiteln˝ rozvoj 37 Tweedie 135, 136, 309, 369 Ty 80, 83, 98, 113, 115, 122, 126, 129, 130, 132, 136, 138, 187, 190, 191, 213, 214, 227, 255, 273, 278, 282, 285, 290, 303 Tycho de Brahe 25 Tyrell 138, 369

tystvÌ

279, 282

umÏnÌ 26, 45, 46, 57, 61, 75, 107, 112, 117, 127, 153, 161, 168, 186, 198, 211 umÌr·nÌ 78, 91, 108, 122, 194, 217, 223, 239, 255, 258, 264, 266, 328, 357, 358, 365, 368 Unamuno 35, 296, 369 Underhill 369 Ungersma 370 Univerz·lie smyslu 158, 168 uskuteËÚov·nÌ se 178 utÏcha 252 utrpenÌ 51, 52, 54, 60, 61, 90, 91, 117, 119, 124, 132, 136, 142, 143, 146, 152, 176, 188, 200, 214, 217ñ220, 222, 240, 242, 243, 245, 247ñ255, 266, 290, 320, 327, 328, 343, 346, 347, 362, 363, 374 utrpenÌ spravedlivÈho 249 Utsch 342, 348, 352, 370, 371 uvÏdomov·nÌ 83, 106 van de Kemp 370 van de Vinkel 370 van den Heever 353 van der Leew 370 van der Pas 370 van der Ploeg 370 van der Veldt 370 van Dusen 370 van Kaam 370 Varga 327, 328, 370 Varma 370 vÏËnost 19, 36, 38, 118, 135, 221, 227, 287 vÏdeckÈ paradigma 34, 42 Vergote 98, 306, 370 vÏrn˝ obraz Boha 31, 131 Veronika Giuliani 327 vesmÌr 23 veökerÈ boûstvÌ 115 Vetter 330, 370 vina 55, 96, 140, 175, 208, 219, 249, 250, 251, 256, 290, 333, 338, 365, 369 vÌra 46, 61, 96, 98, 103, 104, 118, 120, 129, 132ñ135, 138, 145, 146, 155, 192, 193, 203, 226, 228, 231,

( 392 )

233, 234, 238, 245, 272, 274, 275, 277, 278, 286, 288, 290, 291, 334, 340, 341, 369 ñ371 vÌra ve smysl 145, 272 Vischer 44 Vodrazka 294, 296, 333 Vogt 269, 330, 343, 371 Von Bertalanffy 316 von Emmerich 327 von Franz 313 von Gebsattel 107, 350, 371 von Ivanka 131, 132, 309, 348, 371 von Koch 321, 367 von Uexk¸ll 179, 360 von Weizs‰cker 371 v˘le ke smyslu 167, 183, 305, 307, 330 ñ332, 343, 354 v˝chodnÌ n·boûenstvÌ 142 v˝kon 64, 66, 90, 112, 113, 141, 146, 160, 167, 184, 197, 207, 220, 279, 282 VystrËil 378 v˝öinn· psychologie 83, 137, 355 vyööÌ svÏt 146 vytÏsnÏnÌ 43, 45, 51, 56, 83, 109, 200, 265, 373 vyvolenÌ 254 v˝znamovost 335 vzdorujÌcÌ sÌla ducha 218, 290, 320 vzk¯ÌöenÌ 251, 296 vztah k hodnot·m 242 vztaûenÌ 83 Walach 371 Warren 378 Wasner 371 Watzlawick 328, 340 Wawrytko 350, 352, 371 Weber 25, 26, 27, 294, 371 Weiher 371 Weinberg 20, 293, 294, 371 Weiskopf-Joelson 372 Weizs‰cker 196 Wendorff 294, 372 Werfel 331 Werner 307 Wertheimer 167 White 372 Whitmont 169, 298, 299, 308, 315, 320, 372

Wicker 325, 372 Wicki 301, 372 Wiener 303, 354, 365, 370 Wilber 301, 372 Wilson 294, 296, 372 Wink 171, 372 Winkler 372 Winklhofer 372 Wirtz 196, 214, 298, 308, 315, 316, 318 ñ322, 329, 372 Wittgenstein 38, 79, 296, 297, 330, 372 Wittig 372 Woelfel 373 Wolf 373 Wong Mou-Lam 317, 348 Wotruba 373 Wuellner 373 Wyss 140, 301, 310, 330, 373 Xausa 373 Yalom 305, 373, 378 Zachari·ö 326, 327 Zaiser 373 Zarncke 310 Zavalloni 373 Zeier 329, 374 zen 40, 51, 71, 125, 127, 174, 192, 297, 301 Zihlmann 196 Zimbardo 378 zjevenÌ 58, 107, 136, 139, 152, 187, 250, 267, 276 zkouöka zralosti 220 Zˆbeli 191, 196, 214, 298, 308, 315, 316, 318 ñ322, 329, 372 zr·nÌ 259 Zsok 374 Zundel 307, 308, 346, 349, 374 Zunnini 374 Zurek 296, 374 zvÏËÚov·nÌ 286 zvÏdavost 90 ZvÏ¯ina 378 Zwingmann 358 Zygowski 75, 297, 300, 374 ûidovstvÌ

104, 142

( 393 )

REJSTÿÕK BIBLICK›CH MÕST

1 K 1, 22ñ23 1 K 1, 24 1 K 1, 25 1 K 2, 2 1 K 3, 18 1 K 4, 10 1 K 12, 24 ñ27 1 K 13, 2

327 327 327 327 331 331 327 317

1 P 2, 19

326

1 Pa 21, 18

326

1 Sam 1, 9 1 Sam 1, 11

326 326

1 Te 2, 14,

327

2 K 1, 5 ñ7 2 K 6, 10 2 K 7, 4 2 K 12, 10

327 327 327 327

2 Mak 7, 32ñ33 326 2 Sam 16, 12 2 Sam 16, 14

326 326

Am 6, 14

326

Dt 5, 9 Dt 26, 7 Dt 31, 15

310 326 317

Ef 2, 11ñ22

327

Ex 3, 7 Ex 3, 8 Ex 3, 9, Ex 33, 23 Ex 33, 9 Ex 20, 1ñ21

326 326 326 332 317 317

Ga 1, 5 ñ11 Ga 6, 12ñ15 Ga 13, 1

327 327 327

Lk 4, 38 ñ39 Lk 4, 40. 41 Lk 6, 18. 19 Lk 7, 21ñ23 Lk 7, 36 ñ50 Lk 9, 1 Lk 9, 1, 13 Lk 9, 23 Lk 9, 24 Lk 10 ñ17 Lk 14, 27 Lk 13, 1ñ5

327 326 326 326 310 327 326 326 327 326 327 327

Mi 6, 1, 3

326

310 327 327 327 310 326

Mk 1, 34 Mk 5, 1ñ20 Mk 5, 25 ñ34 Mk 8, 34 Mk 8, 35 Mk 10, 17ñ22

326 310 326 326 327 310

Jb 1, 1n Jb 3, 20 Jb 3, 23 Jb 6, 11ñ13 Jb 9, 1 Jb 10, 1ñ2 Jb 10, 18 Jb 16, 11ñ14 Jb 30, 20 ñ24 Jb 31, 4 Jb 31, 14 Jb 36, 15 Jb 42, 10 ñ17

326 326 326 326 332 326 326 326 326 326 326 326 326

Mt 4, 23 326 Mt 5, 3 ñ12 327 Mt 8, 1ñ15 326 Mt 8, 16 326, 327 Mt 9, 31 326 Mt 9, 37ñ10 326 Mt 10, 38 326 Mt 16, 25 327 Mt 17, 14 ñ21 326 Mt 20, 18 ñ19 327 Mt 23, 35 327 Mt 26, 2ñ 46 327 Mt 26, 31 327

Jk 1, 2 Jk 5, 14 ñ16

327 327

Mt 17, 19. 20

326

Nah 1, 12

326

Neh 9, 12. 19 Neh 9, 27

317 326

PÌs 1, 1ñ21 PÌs 2, 5 PÌs 5, 6 ñ 8

326 326 330

Gn 16, 11 Gn 22, 1ñ19 Gn 22, 15 ñ18 Gn 35, 3 Gn 39, 1ñ 41, 45

326 326 326 326 326

Iz 38, 1ñ 9 Iz 48, 10 Iz 53, 3 ñ5 Iz 53, 4 ñ5 Iz 53, 6 ñ 8 Iz 53, 10 Iz 53, 11 Iz 53, 12

326 326 326 326 326 326 326 326

J 4, 4 ñ27 J 9, 3 J 11, 4 J 12, 25 J 13, 3 ñ5 J 5, 1ñ18

Jon 2, 3

303, 326

Jr 10, 18 Jr 31, 15

326 326

Ko 1, 19. 2 Ko 1, 24

327 327

( 394 )

P¯ 12, 3 P¯ 12, 13 ÿÌm 8, 22,

326 326 326, 327

Sir 38, 9 Sir 40

326 326

Sk 19, 11. 12 Sk 28, 8 ñ 9 Sk 5, 15. 16 Sk 9, 36 ñ 42

327 327 327 327

Za 13, 7 Za 13, 7ñ 9

327 326

Zj 2, 10

326

é 2, 16 é 9, 14

326 326

é 10, 1 é 13, 2 é 22 é 22, 21. 22 é 25, 18 é 33, 17 é 34, 20 ñ21 é 42 é 42, 10 é 44, 25 é 54, 9 é 66, 12 é 66, 14 é 77 é 77, 3 é 77, 7 é 78 é 86, 7 é 88, 10 é 88, 15 ñ17

326 330 330 326 326 326 326 330 326 326 326 326 326 326 326 326 326 326 326 326

é 88, 19 é 88, 7ñ 8 é 91, 15 é 101, 3 é 107, 17 é 107, 28 é 120, 1 é 126, 5 é 130, 1 é 142, 3

326 326 326 330 326 326 326 326 303 326

MILOä RABAN DUCHOVNÕ SMYSL »LOVÃKA DNES OD OBJEKTIVNÕHO K EXISTENCI¡LNÕMU A VÃ»N…MU Edice ModernÌ myölenÌ Ob·lku a grafickou ˙pravu navrhl VladimÌr Verner Vydalo nakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o., roku 2008 jako svou 847. publikaci Vyd·nÌ prvnÌ. AA 24,63. Stran 400 OdpovÏdn˝ redaktor B¯etislav DanÏk Vytiskla tisk·rna Finidr, spol. s r. o. DoporuËen· cena 298 KË NakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o., Praha 3, VÌta NejedlÈho 15 e-mail: [email protected] www.ivysehrad.cz ISBN 978-80-7021-933-1

Miloš Raban. Duchovní smysl člověka OBJEKTIVNÕHO K EXISTENCI LNÕMU A VÃ»N MU

Recommend Documents