Milí čtenáři, po uchvátaném začátku prosince přichází konečně čas na odpočinek. Posledními zbytky sil ukořistěte některý z volných výtisků, jejichž počet se s rostoucí popularitou Lístku (či přibývající neoblíbeností některých hodin) stále snižuje. Nyní se někde na chodbě pohodlně usaďte, nebo při té ne-takúplně-oblíbené hodině obsaďte zadní lavici a nahlédněte, jak to nejen u nás ve škole, ale i přímo v redakci vypadá takhle před Vánoci. Máme pro vás taky jeden dárek. O tom, zdali se vám líbit bude nebo ne, se vedly dlouhé spory, nakonec ale téměř všichni něčím přispěli. Darovanému koni na zuby nekoukejte a redaktorům také ne. A o co se vlastně jedná? O jejich představení se, vánoční i novoroční přání. Protože jsem jedna z těch, které za tento nápad bojovaly, tak tedy začnu. Ačkoli se sem podepisuji Zuzana, nesnáším, když mi tak někdo říká. Ty mé články, vím, moc dobrou stylistickou úroveň nemívají. V redakci mám na starosti spíš tu organizační a technickou stránku. Pokud byste chtěli přispívat, vyjádřit se k aktuálním událostem, či si o něčem konkrétním přečíst, ptejte se po mně v sextĕ. Pokud mě najdete a zvolíte dobré oslovení (Zuzko/Zuzi), ráda vás vyslechnu. K Vánocům přeji hlavně klid a povedené cukroví, do nového roku pak spoustu volného času. Každá deadline neznamená "death" a i zdánlivě nekonečný "To do list" jde značně seškrtat. Prostě Let it be, Let it snow... Za redakci
Zuzana Drázdová
Přeji vše nejlepší do Nového roku a doufám, že se všem povede vyplnit svá předsevzetí. Eliška Neužilová
Ona to zase taková ňamka není! Vánoce se už opravdu neodkladně blíží a každý se těší na něco jiného. Nejenom láska, ale i Vánoce procházejí žaludkem, ovšem všude jinak….. Typický anglický pudink: Vždycky jsem si představovala anglický pudink jako úžasně chutný a sladký pudink jako u nás doma, jenže realita je úplně jiná. Smíchejte rozinky, hovězí lůj, oloupané mandle, kandované třešně, hnědý cukr, hladkou mouku, kandovanou pomerančovou a citrónovou kůru, pomeranče, vejce, mléko, koňak, sůl, skořici, mletý hřebíček a nové koření. Nevím proč, ale silně mi to připomíná vaření pejska a kočičky alias strč tam všechno, co najdeš.
Tvrdá dieta i na Vánoce:
Ve Finsku tvoří většinu večeře ryby (prý dosti neoblíbené) jako např. sleď nebo losos. Následuje rossoli (zeleninový salát s řepou, mrkví, bramborami a nakládanými okurkami), k tomu jsou všude po stole mísy se šunkou s hořčicí a mrkev s_tuřínem. Jako dezert slupnou švestkovou polévku (viz. obr.) a perník. Vánoce na takovéhle zdravé dietě bych asi nevydržela.
Je libo ugrilovanou vlaštovku, nebo raději racka?:
Hangikjot (viz. obr.) nebo-li uzené skopové či jehněčí maso, které patří na vánoční tabuli v Islandu. Podává se nakrájené na plátky v sendviči nebo také v melounu. Krom něj můžete najít také ugrilovaného ptáka nebo míchanicí skopového zamotaného do ovčích žaludků. Takový ugrilovaný pták, proč ne?
Když vám uteče jídlo z talíře:
Francouzská kuchyně proslula zástupci z živočišné říše, ani na Vánoce tomu není jinak. Jídelníček zahrnuje ústřice, žabí stehýnka, nadívaného krocana, kaštanovou nádivku a šneky. Pokud tedy jíte ve Francii, dávejte si bacha, aby vám večeře neutekla!
Ale zase na druhou stranu u většiny zemí, jejichž jídelníček jsem pročítala, bych neváhala okusit. Myslím ale, že zatím stejně zůstanu u našeho tradičního jídelníčku, protože někde dobře, ale doma chutná nejlíp!
Eva Mlčochová
Zdravíčko, čtenáři! Předem se Ti omlouvám, že moje představení nebude ani zajímavé ani obsáhlé, nebude obsahovat žádné osobní podrobnosti, koníčky, vlastnosti, vlastně v pravém slova smyslu ani představením nebude. Proč? No, protože… Vezměme si to upřímně. Kolik z vás tuší, která z mnoha tváří, jež denně potkáváte na chodbách, jsem? Kolik z vás, čtenářů, si spojí moje jméno pod článkem s obličejem? Jo, tak přesně proto. Pokud budete vědět, kdo jsem, pak nejspíš už po prvních pár rozhovorech budete vědět všechno, co bych dokázala vměstnat na tuhle jednu stránku Lístku. A tak, než abych tady patlala něco o sobě, což si stejně většina z vás nepřečte, radši svoje vymezené místo zabiju něčím užitečnějším! Reklamní sdělení: ČTĚTE LÍSTEK! A jestli se vám nechce číst, tak do něj aspoň pište! Určitě máte stejně tak rádi naši drahou školu, tak proč jí k Vánocům nenadělit pár hezkých slov? LÍSTEK je to pravé místo, kde můžete prezentovat svoje návrhy, kde se můžete vyblbnout, kde můžete tříbit své spisovatelské schopnosti a zároveň si připadat, že svou činností aspoň trochu přispíváte naší školičce! Jo a abych nezapomněla, Veselé Vánoce! A jestli jste se chtěli dozvědět něco o člověku, který vás v Lístku obvykle obšťastňuje pod jedním eMkem z dvojice M&M, myslím, že jsem vám poskytla dost informací, abyste si o mně utvořili ucházející obrázek. A jestli ne, tak se po mně ptejte v sextě… Hezký zbytek vánočního čísla! Markéta Stibalová
Vážení čtenáři, ráda bych se vám představila v rámci nějakého toho „představení redakce Lístku“. Mé jméno je Magdaléna Koutová, chodím do sexty a součástí Lístku nejsem nijak dlouho. Ale mám ho ráda, to je hlavní. Baví mě psát a ještě víc malovat, jak tužkou, tak barvami. Nejkrásnější pocit je dodělat své dílo a už jen do rohu papíru napsat umělecký podpis! Nevěřím však, že mé obrázky mají uměleckou hodnotu, spíš je to takové odpočinkové a pro radost. Mým dalším koníčkem je divadlo. Škoda jen, že své schopnosti (pokud nějaké vůbec jsou) nemohu dát najevo v nějakém seriózním souboru. Nenapadá vás něco, prosím? Do divadla taky chodím a ráda, samozřejmě! A pak už je jedno na co a kam. Můj velký obdiv si pak zasluhuje herečka Jihočeského divadla Lenka Krčková. A abych nezapomněla, ještě mám ráda recitaci a vše s ní spojené. Miluju Máchův Máj (a jeho variaci Hrdliččino skřehotání) a taky krásné verše Taťánina dopisu Oněginovi, ale ani kvalitní prózou neopovrhnu. A pak je tu taky škola, kde dávám přednost hlavně biologii. Už se nemohu dočkat septimy a látky o lidském těle. Je totiž tak fascinující vědět, jak co funguje a proč to tak je. Nenechte se ale zmást, opravdu se nechci stát lékařkou. To je o mně ve stručnosti asi vše, jen dodám, že v Lístku se orientuji na rozhovory s učiteli, pod které se s mou lístkovskou kolegyní podepisujeme pod zkratkou M&M. Veselé Vánoce vám všem! Magdaléna Koutová
P.S.: Opravdu jsem neměla v plánu dávat sem seznam svých vlastností. Pro čtenáře je to moc osobní a nezajímavé a ti, kteří mě znají, to už sami dobře vědí ;)
Vánoční komiks na nástěnkovou zakázku, holt hlas čtenářů musí být vyslyšen (tohle je nadpis) Vánoce jsou…no, skoro jako opiáty. Dělají z nás blázny, pozměňují naše vidění, zhoršují nám známky (ano, až se budou rodiče ptát, proč máte na vysvědčení to, co tam máte, klidně to sveďte na vánoce!) a vůbec nám obecně způsobují spoustu těžkostí. Záhadou je, že působí pouze na studenty, ale řešení tohoto hlavolamu necháme raději na časy povánoční… Tak jsme se ponořily do hlubin našich mozků a zvěčnily jsme alespoň pár ukázek toho pravého Vánočního pobláznění aneb Jak to vidí učitel a jak to vidí vánocemi-ovlivněný-student!
M&M
Bylo mi řečeno, že Vám mám k Vánocům napsat něco o sobě. Nepředpokládám ale, že tohle bude číst někdo, kdo by mě dychtil najít pod stromečkem (a kdyby náhodou ano, uvítám zpětnou vazbu :D), tak jenom ve stručnosti přeju, aby pro Vás byly tyto Vánoce nejlepší na světě, v novém roce spoustu zdraví, štěstí a splněných snů. Aťse vám daří, mějte se krásně! :) Anežka Kodatová
Nazdar, jsem Honza Kubeš. Chodím do oktávy a pravděpodobně jste mě už nejednou potkali. Nyní vám trochu odkryji své křehké nitro. Není mi ani dvacet a mohu o sobě bez uzardění říct, že jsem měl zatím hodně plný a zajímavý život. Mým největším koníčkem je cestování, do kterého investuji své veškeré peníze. Nejraději mám v současné době Asii. Léta, která jsem byl studentem dnes již bývalého gymnázia v České ulici, patřila mezi ty nejlepší v celém mém životě. Poslední rok na GČONu taky nebyl špatný. Jsem egocentrik, extrovert, mám potřebu uznání od druhých a dokážu být velice milý, inteligentní, okouzlující a vtipný společník. Může mi někdy chybět empatie. Věřte mi, už jsem sám se sebou strávil dost času, tak se znám. Mám rád spoustu věcí. V první řadě život. Mám ho moc rád, páč mi dává možnost vychutnávat všechny pozemské slasti, a kdybych neexistoval a nežil, tak bych nemohl. To dává smysl, ne? Taky mám rád dobrou hudbu, na které jsem závislý, dovedu si užít a ocenit dobré jídlo a pití, mám rád léto a zimu, Karla Čapka, olivy, rulandské šedé, potápění, hru na klavír a kytaru, ženská těla, své tělo, společnost svých přátel, nové podněty v podobě volání dálek a příležitostí, pohodlí svého domova, filosofické debaty v brzkých ranních hodinách v non-stop podnicích,
odrážení se od dna, kochání se před zrcadlem sebou samým, prázdniny a určitě jsem zapomenul spoustu dalších věcí, co mám rád. Jsem taky předseda školního parlamentu, místopředseda Studenského parlamentu České Budějovice, lenoch, rádoby hudebník a v neposlední řadě i redaktor Lístku. Snažím se obsáhnout obrovský záběr akcí, občas to ale trochu nestíhám. Do Lístku píšu poslední dobou vcelku pravidelně a svědomitě. Témata si vybírám/jsou mi vřele doporučena někým z učitelského sboru. Většinou jsou však články dobrovolné. Jo, taky jsem už napsal nějaké básničky. Užijte si Vánoce, nesuďte mě za to, že je píšu s velkým „V“ a buďte na sebe milí a mějte se rádi. V některých věcech jsem asi staromódní, když jsem si ještě nikdy nekoupil nic se Svatým Klausem. Věřte v pravdu. A i té lásce dejte šanci. Však konec světa je už za dveřmi, proč si tedy lámat hlavu tím, co bude po Novém roce. Dejte si do diářů: 21. prosince se sejdeme v pekle. A když to náhodou přežijeme, tak mé motto do příštího roku je: „Acta est fabula, plaudite!“ Haha, schválně sem nedám překlad, abyste nalezli i vy to kouzlo brouzdání latinskými citáty na internetu. Nostalgické Vánoce a progresivní Nový rok přeji. Honza Kubeš
Vánoční anketa aneb jak si profesoři (ne)vybavují své dětství Vánoce už jsou skoro za dveřmi a my se vydaly s diktafonem po kabinetech našich drahých kantorů. Donutily jsme je potrápit své mozkové závity a vytasily na ně dvě otázky týkající se jejich dětství a Vánoc samozřejmě. A musíme říct, že ne vždy byli učitelé schopní odpovědět. A co vy? Dokázali byste si vzpomenout? Ono by to bylo možná těžké i pro nás samotné a to neučíme třeba 20 let. Začaly jsme tradičně vánočně. V poslední době jistě všichni běháme po obchodech a sháníme dárky pro naše blízké a tak jsme se zeptaly profesorů, jaký byl jejich vysněný dárek a zdali ho někdy dostali. Je jasné, že paní profesorky si většinou přály panenky různých schopností a velikostí. Paní Radová si snila o miminu, asi 50cm velké panence a dostala ji, až když jí bylo 1 4 let. Tak alespoň že vůbec, ne? Stejné štěstí neměla pí profesorka Prokešová. Ta toužila po krojované panence, ale nikomu to neřekla. Pak byla zklamaná, že ji nikdy pod stromečkem nenašla… Paní profesorka Polanská chtěla vždycky panenky a Ježíšek její přání vyslyšel. Profesorka Regulová si přesný dárek nevybavila, ale zřejmě to taky byla panenka, nejspíš velká mrkačka, kterou nakonec dostala a pojmenovala ji Miláček. Paní profesorka Pfefrčková si sice nepřála panenku, ale dům pro ně, konkrétně domek pro Barbie a její dětská očička zaplesala nad růžovým skvostem pod horou jehličí. K panenkám je to vše. Ovšem i následující profesorky chtěly takové ty „dívčí věci“. Paní Halounová toužila mít brusle, krasobrusle, takové ty bílé, a i jí se přání splnilo. Paní Houšková zase chtěla najít pod stromečkem prstýnek a hodinky a štěstí jí přálo. Hodinky si přála i paní Hrubešová a společně s kolem je vybalila, když byla v první třídě. Kolo pak dostala i paní profesorka Tomášková, která na něm jezdila kolem domu.
A co páni profesoři? Bohužel máme jen útlý vzorek skládající se ze dvou kusů a oba dva si přáli dopravní prostředky. Zatímco pan Sekyrka toužil po bagru, který se za komunismu nedal nikde sehnat, pan Kotlas si jako obyčejný kluk přál auto. To si nakonec musel koupit sám, protože Ježíškovi se nechtělo. Nakonec ještě jména těch dvou nešťastnic, které si na konkrétní dárek opravdu nevzpomněly. Asi to nebylo nic důležitého, že, paní profesorko Syslová a Čoudková? Zajímavé, že nikdo nechtěl nějakou výstřednost. Všichni se drželi malých dětských snů a přání. My přejeme těm, kteří neměli to štěstí, aby o letošních Vánocích rozbalili něco, nad čím by opravdu mohli říct: „Děkuji Ježíšku! To jsem si vždycky přál/a!“ S tím souvisí i naše druhá otázka. Všichni víme, že rodiče rádi pletou hlavu svým dětem oním Ježíškem a považujete-li se i vy ještě za dítě, v zájmu vašeho zdravého rozumu dále nečtěte. Jaká tedy byla reakce učitelů, když se dozvěděli, že Ježíšek neexistuje? Je jasné, že to nebylo hned, že proces dozvídání se o Ježíškově neexistenci nebyl náhlý a přes noc, na tom se všichni kantoři shodli. A jejich reakcí bylo většinou zklamání… Na paní profesorku Halounovou šli rodiče postupně. Třeba s tím, že jsou i jiní lidé, kteří dárky nadělují, zkrátka pozvolně a nenásilně, jak sama řekla. Paní Radová si na to musela přijít sama a nikdo jí na cestě za poznáním nepomohl, takže díky té dlouhé době, než konečně věděla, že Ježíšek není, se u ní velké zklamání nedostavilo. Paní profesorka Houšková se o neexistenci Ježíška dozvěděla ve školce v rámci ateistické výchovy. Po tomto zjištění byla zklamaná stejně jako profesorky Čoudková a Polanská. Paní Tomášková se o krutém faktu dozvěděla v první třídě a cestou domů to oplakala. Pan profesor Kotlas nás obvinil z braní iluzí a možná tedy skrytě doufá, že dárky nosí jedině Ježíšek. Profesorky Pfefrčková a Prokešová si mohou podat ruce, ani jedna z nich si nevzpomněla stejně jako profesorka Regulová, která nám alespoň řekla, že věřila na Mikuláše, kterého každý rok dělal děda. Po zjištění, že Mikuláš
a děda mají stejné boty, se už nikdy neobjevil. A to nejpikantnější na závěr! Výpověď pana Sekyrky jsme musely zveřejnit celou: „Eeh, tak sebevražda, oběsil jsem se na půdě, ale našli mě včas. No, vidíte, to už je hodně dávno. Ne, to bylo loni vlastně. Loni jsem si poležel v nemocnici a na psychiatrii, tehdy tak čtrnáct dní. To je ta první varianta. To bude možná zajímavější, než když vám řeknu, že jsem se pak s tím srovnal, nebo co mi zbylo. Dodneška tomu stejně nevěřím, že to tak je, jako že by nenosil dárky, myslím si, že mi lhali, když mi to řekli. Takže, protože už nechci zpátky do léčebny. Jestli vám to takhle stačí, nějak to upravte, abych nebyl velkej debil. Nedělejte z učitele velkýho debila, jenom malýho, jo? Protože je před Vánoci, to by se měli dělat jenom malí debilové.“ Doufáme, že jste si tuto atraktivní odpověď vychutnali stejně jako my. A pane Sekyrko, nebojte, on Ježíšek někde existuje! Hlavně se, prosíme, nevěšte. Všem vám (a nejen kantorům) přejeme příjemné svátky bez provazu na krku, hořícího stromečku nebo adventního věnce, kostí uvízlých v krku a následného čekání se stejně trpícími v nemocnici a všeho nepříjemného. A ještě to, po čem toužíte, ať 24. 1 2. opravdu vybalíte z vánočního papíru. Ale netrhat! A hezky vyžehlit a schovat na příště (pokud tedy nějaké vůbec bude)!
M&M
Milí čtenáři, přeji vám veselé Vánoce a vše nejlepší do nového roku. Mějte se rádi, Honza P.
JÁ Ich heiße Eva. Tahle slova mě v poslední době asi nejlépe charakterizují. Ne že bych se nechala přejmenovat (hrdým vlastníkem svého jména jsem již……….15 let), ale nějak se mi zdá, že se v mém okolí až podezřele často vyskytuje němčina a němečtí občané. Svůj školní čas zatím spokojeně trávím v kvartě a upřímně věřím, že dojdu do oktávy a pak dám naší růžové krásce sbohem. Mám ráda cestování, poznávání nových, zvláštních lidí, cokoliv barevného, zimu a sníh, plavání a docela se považuji za čtenáře (trocha egoismu nikdy neškodí!). Miluji hudbu a čas strávený s přáteli. V mé duši převládá hlavně introvertnost, ale také smysl pro humor a ironii a dokonce by se dal nalézt i smysl pro orientaci (další dávka egoismu!). Můj vztah k redakci. Dost těžká otázka. Tento vztah je asi založený na tom, že prostě něco napíšu a pak se to otiskne. S ,,vedením“ redakce vycházím, takže je to takový symbiotický vztah. Nic vím asi nedodám, pardon. A ještě přání, na to bych málem zapomněla. Užijte si Vánoce plné sněhu (zapomněla jsem dodat, že jsem dost silný idealista), krásných českých pohádek a dobrého jídla a pití s těmi, které máte opravdu nejradši. Eva Mlčochová
P.S. Pokud nás 21. 12. 2012 nevtáhne samo peklo, budeme se potkávat na chodbách naší školy dál a dál…!
Vánoční úklid Drazí čtenáři, jistě jste všichni naladěni na blížící se Štědrý den, pohodu s Popelkou a vše ostatní spojené právě s tímto dnem. Statečně čelíte matčiným pokusům přinutit vás, abyste alespoň malým dílem přispěli k čistému domu. Pokud se vám to doma daří, jistě se necháte zlákat ve škole, tam za vámi nebude stát nikdo řvoucí s hadrem v ruce (možná Eva, ale ona snad nestihne být všude). Každopádně ve škole na to nejste sami a nemusíte uklízet pod svou postelí. No, nezní to lákavě? Když se tak porozhlédnete po šesté hodině v kterékoliv třídě, naskytne se vám ne příliš hezký obrázek jak vystřižený zvánočních pohlednic. Eva díky tomu řádí a my se jí ani nedivíme. Jak je možné, že je ve třídách takový nepořádek? Proč si žáci ve škole dovolí házet pod sebe odpadky? Chcete chodit do pěkného růžového gymnázia, nebo na skládku? Prosíme všechny ty, kteří to dělají, aby se nad sebou zamysleli. Ono to totiž není normální. Klidně si můžete dojít za panem Sekyrkou (učitelem základů sociálních věd, ne panem ředitelem, ovšem ten by vám to zajisté také pověděl) a on vám milerád podá výklad o vaší psychické poruše. Chtěly bychom tedy poprosit ty z vás, kteří ještě jsou normální, nebo i ty, kterým došlo, že jejich chování není zrovna nejlepší, aby se zapojili do zcela nové akce úklidu školy. Nebojte, nechceme po vás vytírat celou školu, od toho tu jsou jiní, ale jejich práci jim můžete usnadnit tím, že třeba každý z vás sebere jednu lahev povalující se pod lavicí. Pokud každý přispěje, máme celou školu “zmáklou” za 5 minut. Pomozte a uvidíte, jak se na vás Eva bude dívat vlídněji a možná vám dokonce popřeje veselé svátky a jistě ještě mnohem víc. Není hezké, když vás na Vánoce bude hřát u srdce pocit, že jste pomohli škole?
za EKO-tým M&M
Těm, co mě znají, se představovat nemusím a s těmi ostatními si ráda popovídám, ale omluvte mé troufalé chování, jinak než formou Lístku. Samozřejmě, že bych sem mohla psát o tom, jak mě baví český jazyk, hodně čtu a ve volném čase nedělám nic jiného, než že píšu do Lístku. Ale bavilo by vás to číst od každého redaktora? Mě osobně ne a pokud se o mně chcete něco dozvědět, raději mě zastavte na chodbě a na něco se zeptejte, ráda vám odpovím. :) Nebudu vás tedy nyní zahlcovat svými koníčky, radostmi i starostmi a raději se budu věnovat přání, které bych Lístku řekla, kdybych ho také někdy potkala: „Milý a drahocenný Plátku, já ti přeji do nového roku mnoho stránek naplněných vědomostmi, postřehy a zajímavostmi tvých věrných redaktorů a abys rozdával radost všem svým studentům ještě nejmíň desetkrát tak dlouho jako doteď.“ Martina Součková
Hlásí se vám ten největší ignorant a lenoch z celé redakce, jak vám ostatní určitě rádi potvrdí. Většinou se schovávám pouze za práci spojenou s přípravou tisku, takže pod články mě raději snad ani nehledejte, nejsem žádný velký slohař. A i proto to urychlím: Lístku, vzkvétej, či snad raději zelenej a čtenáři, vám ať se plní vše, co vám dělá radost. Svátky, na které budete vzpomínat dlouho a v dobrém přeje Zuzana Šimečková
Vánoce očima skeptika Kam se hrabe pololetní vysvědčení, kam se hrabe zářijové probouzení, vánoční stres to všechno hravě strčí to kapsy. Ulice praskají, obchody připomínají konzervy se sardinkami. Vánoce už dávno nejsou křesťanský svátek, změnily se ve svátek novodobého „náboženství“ zvaného konzum. Konzum vládne světu. Aneb myšlenky typu „Když to má on, musím to mít i já“ jsou na denním pořádku. Vánoční tradice se postupně mění v nechutné kýče (viz. zpívající stromeček v jídelně U Tří lvů) a samotné svátky jen tahají z našich kapes peníze. Přípravy vrcholí, dárky se povalují ve vzdálené budoucnosti, připadám si, že stojím jednou nohou v blázinci. V takovýchto chvílích člověk rychle ztrácí optimismus, což je ale škoda, zrovna na ty Vánoce. Advent by měl být obdobím klidu a odpočinku. Lidi, zpomalte! Rychle nakupte dary a víc si nenechte lámat nervy, zavřete se do pohodlí svých domovů a přečkejte tam šťastně konec světa a dál až do Štědrého dne. Pryč s davovým šílenstvím, prosí skeptik! Co na plat, jsem jednou zajatá a není snadné okovy moderní doby opustit, tak Vám přeji spoustu dárků pod stromečkem. Nechť je Váš chtíč uspokojen!
Anežka Kodatová
