MIKROREGION MILEVSKO
SVAZEK OBCÍ MILEVSKA
Zastav se a odpočiň
Mikroregion Milevsko Mikroregion Milevsko leží na území NUTS II, který je začleněn do ekonomicky slabých regionů. Jedná se o geograficky, ekonomicky a sociálně homogenní území. Region se rozkládá na ploše 385 km², žije zde 19 tisíc obyvatel. Všechny obce s výjimkou Milevska mají méně než 2 000 obyvatel. 25 obcí ze správního obvodu Milevsko je součástí Svazku obcí Milevska. Region leží na severovýchodním okraji Jihočeského kraje, je vzdálen vzdušnou čarou cca 80 km od Prahy, 60 km od Č. Budějovic, 25 km od Písku a 20 km od Tábora. Z hlediska nadřazené sídelní struktury se tento region nachází v jistém „vakuu“, a to vzhledem k relativně velké vzdálenosti vyšších center osídlení od svého území. Proto se o nadregionální vliv na dané území do jisté míry dělí Písek s Táborem a současně se značně zvýrazňuje centrální úloha města Milevska. Krajina je kopcovitá, výše položená, podnebí je mírně teplé a mírně vlhké s drsnější zimou. Více než polovina území byla v průběhu vývoje přeměněna na zemědělskou půdu. Krajina Středního Povltaví a příjemné klimatické podmínky v letních měsících činí z Milevska území vhodné pro pěší výlety a cykloturistiku. Z kulturních a historických památek je nejzajímavější premonstrátský klášter v Milevsku založený již ve 12. století, poutní kostel v Sepekově a také lidové stavby v řadě vesnic. Stejné území jako Svazek obcí Milevska zaujímá i Místní akční skupina Střední Povltaví. Toto občanské sdružení vzniklo v roce 2005 za účelem posílení rozvoje venkova ve Středním Povltaví. K dnešnímu dni má MAS 16 členů – a to: Svazek obcí Milevska, 2 NNO a 13 soukromých subjektů.
BERNARTICE Obec Bernartice leží asi 10km jižně od Milevska. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1251, kdy se píše v Kosmově kronice o Martinovi, knězi Bernartickém. Prvními historicky doloženými majiteli Bernartic byli roku 1293 Bernard z Bernartic s manželkou Dobroněhou z Kamberka. Ve 14. století se stali majiteli Bernartic vladykové z Chvojna, pak se majitelé střídali. Nejvýznamnějšími majiteli byli v období 1606 – 1773 pražští jezuité a později od roku 1825 Paarové. Velmi těžkým obdobím bylo pro Bernartice období nacistické okupace a zvláště heydrichiády. V květnu 1942 přicházejí do Bernartic postupně tři členové československé paraskupiny INTRANSITIVE – Václav Kindl, Bohuslav Grabovský a Vojtěch Lukaštík. Za útočiště, které jim bylo poskytnuto zdejšími občany, bylo gestapem popraveno 23 občanů a 5 posláno do koncentračních táborů. Bernartice tehdy málem postihl osud Lidic. Události na frontě ale způsobily, že plán vyhladit Bernartice byl odkládán až do roku 1945 a nakonec realizován
6
nebyl. Jedním z důvodů, proč nebyl plán realizován, může být i poloha Bernartic na státní silnici z Tábora do Písku. Téhož roku byli odvezeni tamní židé do koncentračního tábora Terezín, vrátila se pouze jediná žena. 8. května 1945 bylo při střetnutí s ustupujícími jednotkami SS v Bernarticích zabito 33 československých občanů včetně celé rodiny zdejší lékařky
Vlasty Kálalové-di Lotti, která přežila jen náhodou. Tato významná bernartická rodačka ovládala 13 jazyků včetně orientálních a založila roku 1925 v Bagdádu čs. nemocnici, kterou až do roku 1932 řídila. Poté se ale pro nemoc vrátila zpět do Čech. Napsala množství odborných lékařských statí v češtině i angličtině. Zemřela v únoru 1971, její tělo bylo uloženo na
bernartickém hřbitově, kde odpočívá i její manžel a dvě děti zavražděné nacisty roku 1945. V roce 1991 jí byla odhalena na jejím domě pamětní deska, v následujícím roce jí prezident republiky udělil řád T. G. Masaryka III. třídy. Osudy této ženy zachytila Ilona Borská v knize svědectví Doktorka z domu Trubačů. Významným bernartickým rodákem byl i Miloš Vojta, který se stal poslancem vídeňské říšské rady a zemského sněmu českého, po roce 1918 byl členem národního shromáždění. Pracoval také na ministerstvu zemědělství a značně se zasloužil o zřízení bernartické měšťanské školy. Z Bernarticka pocházel rod amerického kosmonauta E. A. Cernana, jenž přistál roku 1972 na Měsíci.
Z přidružených Bojenic pocházel děkan, buditel a vlastenecký kněz František Sláma (1792 – 1844) činný při národním obrození. Z obce Rákov pocházel Karel Kálal (1860 – 1930), velký obdivovatel a znalec Slovenska. Dominantou obce je kostel sv. Martina, původně postavený na základech románského chrámu v 2. polovině 14. století jako gotická stavba, později byl upraven v barokním stylu. U obecního úřadu stojí kaplička z roku 1726 zasvěcená sv. Floriánovi. Před budovou fary stojí morový sloup připomínající velkou morovou epidemii roku 1713. Před budovou školy a na náměstí připomínají pomníky sochaře Břetislava Bendy oběti 1. a 2. světové války. Od tohoto sochaře pochází rovněž 7 metrů vysoký žulový monolit na návrší
,,Na posvátném“ věnovaný bernartickým občanům, kteří položili své životy na samém konci války 8. května 1945. Místní část: Bilinka, Bojenice, Jestřebice, Kolišov, Rakov, Srlín, Svatkovice, Zběšice Nadmořská výška: 463 m.n.m Počet obyvatel: 1273
7
BOROVANY Borovany se rozprostírají kolem Velkého Borovanského rybníka cca 2 km jižně od Bernartic. Z jihovýchodu je ves obklopena rozsáhlými lesy, které se nazývají Hemery a Soví. August Sedláček uvádí, že název obce vznikl podle borů, jenž obklopovaly starou osadu. První zmínka o obci pochází z roku 1219. Po celou dobu kromě krátkého období před 16. st. příslušely Borovany k Bernarticím, jejich osudy jsou tak velmi spjaté. Podle zápisu z pamětní knihy bernartického kostela měli být roku 1620 zabiti všichni sedláci z Borovan za to, že se postavili vojákům se zbraní v ruce. Jejich statky pak zůstaly dlouho prázdné. Ve vsi stávaly tři tvrze. Jedna z nich byla postavena na výšině nad Borovanským rybníkem na místě, kde se dnes rozkládá ves. Tato tvrz byla zbořena roku 1867 v důsledku vyhoření celého stavení i se statkem. Během bourání byla objevena v jedné ze zdí dívčí kostra. Odborníci tvrdí, že se děvče nejspíše stalo obětí středověké pověry, která praví, že pokud se do základů zazdí mladá dívka, bude
8
budova pevná a nedobytná. Zbylé dvě tvrze stávaly ve 14. století na místě, kde se nalézá vysušený rybník Hrádek. Menší z nich stávala západně od kostela sv. Rozálie a nesla jméno Hrádek. Na druhé straně rybníka nad samotou Hradecký stávala tvrz druhá. Severně od vsi nale-
zneme již zmiňovaný barokní kostel svaté Rozálie pocházející z konce 17. století. Roku 1680 byl na místě, kde dnes stojí kostelík vystavěn morový hřbitov, jelikož bernartický již k pohřbívání nestačil. V té době zde nechali jezuité vystavět kapli zasvěcenou sv. Rozálii a sv. Karlu
Nadmořská výška: 441 m.n.m. Počet obyvatel: 209
Boromejskému, kteří byli patrony proti moru. O založení kostela se vypráví tato pověst: Roku 1674 přepadli Alžbětu Andělovou z Bernartic dva vojáci, dívka se ale bránila a vojáci jí vsypali do očí písek, Alžběta následkem toho oslepla a živila se žebrotou. Když se jednoho dne Alžběta vracela z Bernartic do Borovan, uslyšela hlas, jenž jí pravil, že na tomto místě bude pohřbeno mnoho lidí, že místo bude zasvěceno Bohu a budou sem putovat mnohá procesí. Lidé se tehdy jejímu vyprávění vysmáli. Severně od kostela je možné spatřit pozůstatky mohyl z doby bronzové.
9
BOŽETICE Obec Božetice leží při říčce Smutné asi 6 km východně od Milevska. Ves je poprvé zmiňována roku 1291, kdy patřila rodu Vítkovců. Božetice byly až do roku 1530 majetkem Rožmberků, tehdy se staly jejich pány Švamberkové, od roku 1562 tvořily součást majetku milevského kláštera. Ve vsi nalezneme památkově chráněnou lípu u domu čp. 30 a dále pak kapličku Nejsvětější Trojice z roku 1852, kterou vystavěla obec vlastním nákladem. Před kapličkou stojí památník padlým vojínům v 1. světové válce. Jihovýchodně od obce byl dolován kaolín a grafit. Nedaleko od Božetic měl na Vitanově hoře stát malý hrádek, jeho existence ale nikdy potvrzena nebyla. Přibližně kilometr od obce po proudu říčky Smutné je u mlýna Kvěchov kamenný most, jedná se o jeden z mnoha mostů, díky kterému mohla být v listopadu 1889 zprovozněna železniční trať Písek – Tábor. Místní části: Radihošť Nadmořská výška: 442 m. n. m. Počet obyvatel: 375
10
BRANICE První písemná zmínka o obci Branice pochází z roku 1306. Podle nálezů ze studny u domu čp. 1 můžeme ale usuzovat, že existovala již v polovině 13. století. Nabádá nás k tomu i fakt, že přibližně v letech 1240 – 1260 vedla Branicemi Bechyňská cesta, která spojovala Bechyni a Milevsko. Na počátku 14. století patřily Branice pod správu milevského kláštera, to se změnilo v roce 1431, kdy se stal majitelem Branic Oldřich z Rožmberka a Branice tak začaly být součástí zvíkovského panství. Později v roce 1574 se ale dostává zvíkovské panství do dědického držení baronu Kryštofu II. ze Švamberka a ves se tak stává součástí orlického panství, se kterým zůstává spojena až do nové doby. Od roku 1735 existovala v Branicích i poddanská rychta Branická, pod kterou patřily vesnice Jickovice, Velká, Vosek, Kučeř, Květov, Rukáveč, Stehlovice, Jetětice a Vosej. Ve východní části obce se nachází kaplička sv. Kříže, která zde byla vystavěna v 17. století na malém morovém hřbitůvku. V roce 1929
byla kaplička poničena pádem stromu při vichřici, po rekonstrukci byla znovu vysvěcena roku 1931. Z této doby pocházejí i pamětní desky padlým vojínům z 1. světové války, v současnosti jsou nově zrenovované. Napravo od kapličky stojí ohrazený kamenný kříž věnovaný památce Stanislava Čunáta - jednoho z vojáků, jehož jméno nalezneme i na pamětní desce. Prostor bývalého pohřebiště je dnes upraven jako parčík. V obci se nachází ještě kaple sv. Václava, ta pochází z roku 1881. Nadmořská výška: 493 m.n.m. Počet obyvatel: 304
11
HRAZANY Obec Hrazany nalezneme v nejsevernější části jihočeského kraje, geologicky leží ve Středočeské pahorkatině. První písemné zmínky o Hrazanech a Hrazánkách pochází ze 13. století, o Dobrošově dokonce z roku 1216. V každé osadě se nachází kaple. Nejstarší kaple je v Hrazánkách, pochází z 19. století a je zasvěcena sv. Janu Nepomuckému. Dále pak jsou to kaple sv. Ducha v Hrazanech z r. 1926, kaple sv. Václava v Dobrošově z r. 1932 a kaple Nejsvětějšího srdce Ježíšova z r. 1939 v Klisinci. Mezi pozoruhodnosti zdejší krajiny patří bezesporu kamenné moře u Hrazan, které vzniklo mrazovým zvětráváním žulového masivu. Balvany byly vymodelovány vodní a větrnou erozí. Na některých vznikly kamenné mísy s odtokovými žlábky, které sloužily například k pálení kolomazi, předpokládá se ale i jejich význam pro rituální obřady. Přibližně 0,5 km severně od obce Hrazany se na jižním zalesněném svahu nachází přírodní památka Kněz u Hrazan, která je pojmenována po největším
12
kameni této lokality (4 x 8 m). Kámen Kněz se tyčí nad kamenným mořem na vršku zvaném Březina, v jeho blízkosti nalezneme i množství skalních mís. Dalším zajímavým kamenem je Pasáček, o kterém se vypráví, že do něj vtiskl svou postavu malý pasáček ovcí, jenž se za ním ukrýval v nepřízni počasí. Na hrazanské
návsi nalezneme pamětní kámen, který připomíná odpočívající sovětská vojska maršála Malinovského ve dnech 11. a 12. května 1945. Mezi významné rodáky patřil sochař Václav Barda (1885 – 1926). Z Hrazánek čp. 4 pochází rod Emila Háchy, prezidenta druhé republiky a Protektorátu. Z tohoto rodu pocházel
Místní části: Dobrošov, Hrazánky, Klisinec Nadmořská výška: 535 m. n. m. Počet obyvatel: 285
rovněž Eduard Šittler, který s Antonínem Podlahou vydal Soupis památek historických v Čechách. Významnou osobností byl i rolník Jan Krejčí z Hrazan, později starosta, poslanec a senátor Národního shromáždění.
13
HREJKOVICE Obec Hrejkovice se nachází cca 6 km západně od Milevska po obou stranách silnice č. 19 vedoucí z Tábora do Plzně. Na severním okraji vsi se nachází Hrejkovický rybník o rozloze 23 ha. Z něj vytéká Hrejkovický potok, který dále pokračuje na Velkou a Květov, poblíž Vůsí protéká hlubokým a nečekaně divokým údolím. Toto místo má oblibu především u trempů. Potok mizí u červenského kostelíka sv. Bartoloměje v Orlické přehradě. Za vsí se nalézá ještě rybník zvaný Jezero, ten má rozlohu 10 ha. Hrejkovice, tehdy Graycovice nebo také Reykovice, jsou poprvé zmiňovány ve smlouvě z června roku 1216, kdy je pražský biskup vyměňuje za jiné vsi s Jiřím z Milevska. Jiří si ale Hrejkovice neponechal, věnoval je právě založenému milevskému klášteru. Oblast Hrejkovic byla ale osídlena mnohem dříve. Svědčí o tom nálezy archeologa Pavla Břicháčka, který na návrší nad Hrejkovickým potokem objevil pozdně halštatské či snad rané laténské sídliště. Okolí Hrejkovic prozkoumal i archeolog
14
Bedřich Dubský, který zde strávil v letech 1880 – 1899 část svého mládí. Údajně prý nalezl střepy dokládající nepřetržité osídlení vsi od 9. – 12. století. Od minulého století se zde rozvíjelo zejména kamenické řemeslo pro množství kvalitní žuly v okolí. Tato žula byla použita i na obnovu gotických arkád na Zvíkově. Mezi dochované kulturně hodnotné stavby z 19. století patří zejména kaple na návsi - v Hrejkovicích, v Pechově Lhotě a v Níkovicích. Dále roubené stavby
v Hrejkovicích a v Pechově Lhotě a selské štíty v Níkovicích. V Hrejkovicích stojí pomník vojákům padlým v 1. světové válce, nacházejí se zde také dva státem chráněné stromy - lípa a dub. Severně od vsi na vrchu zvaný Vinice se v minulosti pěstovala vinná réva. Místní části: Chlumek, Níkovice, Pechova Lhota Nadmořská výška: 471 m.n.m. Počet obyvatel: 482
JETĚTICE Jetětice se nachází asi 11 km jihozápadně od Milevska. Východně od obce pramení Jetětický potok, protéká Jetětickými Samotami a vlévá se do Orlické přehrady. Ze severní strany jsou Jetětice obklopeny rozsáhlými lesy, ty jsou velice oblíbeny houbaři. Za dobrého počasí je možno z návrší obce vidět šumavské velikány, například Boubín. Asi 1,5 kilometru severním směrem od obce se nacházejí dva velké balvany. Nesou jména Kobyla a Hříbě a pomalu se boří do země. Pověst říká, že až kameny úplně zmizí, přijde konec světa. Keramika nalezená v okolí obce dokládá, že tato oblast byla osídlena již v době kamenné. Jetětice velice utrpěly při požáru roku 1857, kdy téměř celé vyhořely. Stavby jsou tedy vesměs mladšího data. Roku 1911 nechala obec vystavět na návsi kapličku Panny Marie, od roku 1924 je před ní umístěn pomník věnovaný obětem 1. světové války. Roku 1866 započala stavba 253 metrů dlouhého železničního mostu přes Vltavu mezi stanicemi Červená nad Vltavou a Vlastec.
Ocelová konstrukce vážila cca 940 tun a bylo na ní použito téměř 350 tisíc nýtů, pro které byl vyvrtán téměř 1 milión děr. Před napuštěním Orlické přehrady se konstrukce mostu vznášela ve výšce 67 metrů nad hladinou řeky. Do provozu byl most uveden roku 1889, ve své době patřil ke stavebním pozoruhodnostem tehdejšího Rakousko – Uherska. Místní části: Červená nad Vltavou, Jetětické Samoty Nadmořská výška: 447 m.n.m. Počet obyvatel: 286
15
CHYŠKY Chyšky se nacházejí 11 kilometrů severovýchodně od Milevska. Obec je nejvýše položenou obcí v mikroregionu. První zmínka o obci pochází z roku 1291, kdy byla připojena k pražskému biskupství. Dříve byla také nazývána jako Malá Chýška a Malá Chýše. O vzniku obce existuje pověst o tom, že se zde rýžovalo zlato, čemuž nasvědčují i rýžovnické sejpy, nejspíše středověkého původu, na levém břehu Branišovského potoka. Včetně Chyšek obec spravuje 20 osad. Mezi majitele obce patřili Rožmberkové, rytíři Doudlebští z Doudleb, páni z Kolovrat a koncem 18. století Václav Norbert Kinský. Dominantou obce je kostel sv. Prokopa z konce 13. století vystavěný v pozdně románské podobě, pozdější přestavby byly provedeny v gotickém stylu. Za husitských válek byla stavba značně poničena, v roce 1678 byla obnovena v barokním slohu. V roce 1708 postihl kostel požár, který poškodil i věž. Stavba byla opravena. Roku 1775 byla ale poškozena dalším požárem, kostel byl tedy znovu opraven roku 1788. Velké
16
a nákladné opravy se kostelu dostalo v letech 1996 – 1997. Před kostelem je umístěn památník padlým v 1. světové válce z roku 1922, v jeho útrobách jsou zazděny životopisy všech padlých. V zahradě fary je zděný altán, v něm sepsal několik svých děl host chyšeckého faráře Boučka spisovatel a buditel Prokop Chocholoušek. Poblíž Chyšek nalezneme i židovský hřbitov. Nachází se u silnice
mezi osadami Nosetín a Květuš. V Květuši bývala židovská synagoga, její základy jsou dodnes patrné. Na chyšecku je množství křížků, kapliček, božích muk a památkově chráněných starých selských stavení, tzv. roubenek. Mezi významné chyšecké rodáky patří akademický malíř Alois Moravec, známý pražský ilustrátor a krajinář.
Místní části: Branišov, Branišovice, Hněvanice, Hrachov, Kvašťov, Květuš, Mezný, Nálesí, Nosetín, Nová Ves, Podchýšská Lhota, Radíkovy, Ratiboř, Ratibořec, Rohozov, Růžená, Vilín, Voděrady, Záluží Nadmořská výška: 666 m. n. m. Počet obyvatel: 1095
17
JICKOVICE Obec se nalézá cca 10 kilometrů západně od Milevska. Rozkládá se po obou březích Jickovického potoka, jenž pramení zhruba 1 kilometr od Předbořic, protéká Kotýřinou a Zahrádkou a vlévá se do Orlické nádrže. Na dolním toku je tento potok nazýván také jako Sobědražský. Mezi největší rybníky, které zásobuje vodou Jickovický potok patří Kněžský rybník u Radvánova, Sadnice u Kotýřiny a Silvestr u Kostelce nad Vltavou. Celková délka toku činí 17 kilometrů. Původními majiteli obce byli páni z Jickovic, dalšími majiteli byli šlechtické rody – rod Zmrzlíků, Švamberků, Šternberků, Eggenbergů a Schwarzenbergů, v 16. století byl majitelem dokonce i břevnovský klášter. V obci nalezneme kapličku Nanebevzetí Panny Marie vysvěcené roku 1890. Na jihozápadním konci obce stojí kaplička z konce 18. století. Místní části: Varta Nadmořská výška: 414 m.n.m. Počet obyvatel: 90
18
KŘIŽANOV Obec se nalézá zhruba 7 km jižně od Milevska. Původně byla majetkem milevského kláštera, v průběhu let ale vystřídala několik majitelů. Od roku 1431 připadala ke zvíkovskému panství, to se změnilo roku 1570, kdy se jejím majitelem stal rod Kaleniců. Po nich byli páni Křižanova Šternberkové a později Chlumčanští. Od roku 1783 obec patřila Josefu Bretfeldovi a od roku 1843 baronu Janu Nepomukovi Nádhernému. Nejcennější památkou Křižanova je socha Panny Marie s Ježíškem stojící na vysokém kamenném sloupu na jižním okraji vsi. Pochází nejspíše z roku 1678. Z památek nalezneme uvnitř vsi ještě zvonici a při silnici do Křižanova kamenný kříž z roku 1929. Nedaleko od obce je na břehu Velkého Prachovského rybníka oblíbený autokempink. Nadmořská výška: 482 m.n.m. Počet obyvatel: 97
19
KOVÁŘOV Kovářov se nachází na samé severní hranici Jihočeského kraje zhruba 11 kilometrů severozápadně od Milevska, východně od vodní nádrže Orlík, v oblasti středního Povltaví na pravém břehu řeky Vltavy. Kovářovsko bylo pro blízkost řeky osídleno již v 9. století. Obec je poprvé zmiňována roku 1220, z této doby pochází i zdejší kostel Všech Svatých. Kovářov měl na počátku řadu tvrzí či dvorců, na kterých hospodařily rytířské rody, ty postupně prodávaly své majetky Rožmberkům a Švamberkům. Od konce 16. století patřil Kovářov k orlickému panství. Kromě třicetileté války poznamenala kovářovsko morová epidemie v letech 1771 – 1772, kdy z celkového počtu 3000 obyvatel zemřely dvě třetiny. Největší rozkvět zaznamenala obec v 17. a 18. století. Z této doby pochází většina zdejších památek. Jedná se například o sousoší Kalvárie. Tato státem chráněná památka na vršku zvaném ,,Kolín“ byla zhotovena roku 1732 sochařem Brokoffem. Od téhož sochaře pochází ještě socha sv. Jana Nepomuckého na návsi u kostela.
20
V obci nalezneme také barokní faru z roku 1739, v současné době jsou její prostory využity pro muzeum folklóru. Za zmínku stojí také starý špejchar z roku 1837, který byl postaven na základě zákona o kontribučních fondech a sloužil jako obilná komora pro celý
kraj. Při severozápadním okraji vsi na úbočí Kovářovské hůrky leží opravený židovský hřbitov. Mezi významné rodáky kovářovska patří sběratel národních písní Čeněk Holas. V Předbořicích se narodil překladatel cestopisů a povídkář Karel Cvrk a akademický malíř František Holan.
Místní části: Březí, Dobrá Voda, Hostín, Chrást, Kotýřina, Lašovice, Předbořice, Radvánov, Řenkov, Vepice, Vesec, Vladyčín, Zahořany, Záluží, Zlučín, Žebrákov Nadmořská výška: 525 m.n.m. Počet obyvatel: 1457
Z Hostína u Kovářova pocházel letec Václav Pešička, který po napadení ČSR nacisty emigroval a vstoupil k polskému letectvu s úmyslem bojovat za svou vlast. Do bojů však nestačil zasáhnout, jelikož při přistání na polském letišti ho tamní četníci zastřelili v domnění, že se jedná o německého špiona.
21
KUČEŘ Obec leží zhruba 10 km západně od Milevska. Jak dokládají archeologické nálezy, byla zdejší krajina osídlena již v době bronzové. Původně patřila ves milevskému klášteru, později zvíkovským Švamberkům a při pobělohorských konfiskacích se jejími majiteli stali Eggenbergové. Od roku 1720 patřila do správy Schwarzenbergů. Asi 1,5 kilometru severně od obce nalezneme v lese vysoký hlinitopísčitý val čtvercového tvaru o délce stran okolo 45 metrů. Před valem je mělký příkop. Toto místo je nazýváno Obrovy hroby. Pověst vypráví, že jsou zde pohřbeni obři – otec, matka a děti. Původ valů je ale nejasný, možná to byla keltská svatyně, možná vladycké sídlo nebo zbytky opevnění z třicetileté války. Ve vsi stojí na návsi novorománská kaple svatého Václava. Zvláštností je, že je zadní stěnou připojena k budově bývalé školy. Kaple je zdobená malbami milevského malíře Oldřicha Pejši. Slouží zároveň také jako památník padlým v 1. světové válce, v její omítce jsou zapsána jména padlých mužů. Na zvonici
22
kaple jsou umístěny hodiny. Další památkou je čtyřhranný sloup uvnitř vsi nesoucí kamenný kříž, sloup je označen rokem 1761. V blízkosti obce spojuje oba břehy Vltavy ve výšce 70 m nad hladinou řeky železobetonový most. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších děl mostního stavitelství - most byl stavěn metodou
letmé betonáže, bez veškerých podpěr a lešení. Pro mohutné lesy a blízkost Orlické přehrady je Kučeř vyhledávána v letních měsících především turisty a milovníky houbaření. Nadmořská výška: 432 m.n.m. Počet obyvatel: 171
KVĚTOV První písemná zmínka o obci Květov pochází z roku 1460, kdy byla majetkem milevského kláštera, po jeho vypálení připadla ke zvíkovskému panství. V 16. století zde Jan ze Švamberka vystavěl tvrz se dvorem a věnoval ji své manželce Magdaleně ze Šternberka. Po bělohorské bitvě Květov spravovali Eggenbergové a později Schwarzenbergové. Dominantou obce jsou štíty tří statků ve stylu jihočeského selského baroka. Nacházejí se na návsi a jsou spolu s obcí zapsány ve státním seznamu historických obcí se soubory lidové architektury. Severně od obce stojí na návrší osada sv. Jan. Zde byl roku 1567 vystavěn na místě, kde původně stávala kaple, kostel sv. Jana Křtitele. Na hřbitově u kostela jsou uloženy zbytky ze hřbitova v Červené nad Vltavou, jenž byl zatopen při napouštění Orlické přehrady. Blízko osady se až do konce 19. století těžilo olovo a stříbro. Východně od Květova se rozkládá Květovská (rovněž Rukávečská) obora sloužící pro chov černé zvěře. Počátkem 19. století v ní nechala man-
želka maršála Karla Schwarzenberga vystavět Tyrolský dům, loveckou chatu v alpském stylu, jako překvapení po jeho návratu z ruského tažení. Součástí Květova je také obec Vůsí, v jejímž území nalezneme kostelík sv. Bartoloměje. Ten stával původně v samé blízkosti řečiště Vltavy, musel být proto před napuštěním Orlické přehrady rozebrán a znovu postaven nad hranicí zátopové oblasti. Místní části: Vůsí Nadmořská výška: 441 m.n.m. Počet obyvatel: 111
23
MILEVSKO Město Milevsko vzniklo z poddanské osady ležící na jihozápad od zdejšího kláštera, jemuž původně i patřilo. Archeologické nálezy ale dokazují, že okolí Milevska bylo osídleno již v pozdní době kamenné. Trvale bylo osídleno podle nejnovějších archeologických nálezů v 11. století, a to v oblasti kláštera a dnešního středu města. V polovině 12. století bylo Milevsko křižovatkou středověkých cest, které vedly z Chýnova na západ, z jihu od Bechyně na Sedlčansko a dál do Prahy. Prvním majitelem milevského zboží, o němž máme dnes věrohodné písemné zprávy z roku 1184, byl velmož Jiří. Tento velmož zde zřídil premonstrátské opatství - nejstarší klášter na českém jihu. V listině pocházející z roku 1327, jenž se týká obchodování se solí je Milevsko označováno jako městečko. O několik desítek let později v roce 1419 je Milevsko označováno již jako město, ačkoliv je velmi pravděpodobné, že stále zůstávalo pouze městečkem. Existuje domněnka, že kromě poddanské obce v místech současného města existovalo i další sídliště v těsné blízkosti
24
kláštera. Tito poddaní měli zajišťovat hospodářský provoz kláštera a není vyloučeno, že označení město Milevsko se v tomto období vztahovalo pouze na obydlí u kláštera a ne na dnešní město. Poddanská obec v lokalitě dnešního města neměla ani kapli, natož hradby, aby mohla být označována jako město, a svého významu nejspíše došla po roce
1420, kdy byl klášter dobyt a vypleněn husity. V tomto okamžiku vzalo za své i sídliště v jeho blízkosti. Kolem roku 1513 postihl Milevsko velký požár a velká část městečka shořela. Vládnoucí panovník v té době udělil městečku některé výsady: právo svobodného stěhování a právo odkazu. Ve stejné době se na místě dnešního kostela svatého Bartoloměje
pomalu staví jeho stejnojmenný předchůdce, byl menší a v únoru 1863 z důvodu zchátralosti zbourán. Nejstarší zápis ve Smolné knize města Milevska pocházející z roku 1560 svědčí o tom, že Milevsko mělo hrdelní právo, to znamená, že konšelský soud mohl vynášet rozsudky smrti. Poprava se konala buď na Šibeném vrchu nebo na Hůrkách, záleželo na tom, k jaké smrti byl dotyčný odsouzen. V 17. století byl stav města velmi špatný, lidé žili často na pokraji smrti a hladu. Roku 1702 mělo město zhruba 1100 obyvatel. Začátek 70. let 18. století přinesl s sebou neúrodu a hlad. Zoufalá situace vyvrcholila v zimě počátkem roku 1772, kdy se lidé živili trávou a listím, k tomu všemu se přidal ještě mor. Na zdejším morovém hřbitově narychlo zřízeném klášterem bylo pohřbeno několik set lidí. Životní podmínky se opět zhoršily za napoleonských válek, kdy město živilo zde ubytované jednotky. V roce 1838 žilo ve městě přibližně 2000 lidí. Ve 2. polovině 19. století bylo Milevsko chudým městem a obyvatelé se živili převážně řemeslnou výrobou a zemědělstvím. Později na přelomu 19. a 20. století se na Milevsku začalo rozvíjet špičkářství. V roce 1913 vznikla myšlenka založení muzea v Milevsku, započínající válka ale přípravy na jeho realizaci přerušila. Na frontu
za války narukovaly stovky milevských mužů, více jak 70 z nich se domů už nevrátilo. Po válce se začala rozvíjet hospodářská činnost. Od roku 1921 je město elektrifikované. V létě 1937 bylo v přízemí nové radnice otevřeno městské muzeum. Trpkou dobou byla pro Milevsko německá okupace, roku 1942 odjel transport obyvatelstva označeného jako židovské, téměř nikdo z nich se zpátky nevrátil. Po osvobození Rudou armádou
11. května 1945 se město pomalu vracelo do předválečných kolejí, byl uspořádán tradiční masopustní maškarní průvod městem. Tato tradice se dochovala dodnes. Únor 1948 zasáhl i milevské dění, v květnu 1950 došlo k pumovému útoku na tehdejší sekretariát KSČ, následovala série přísných rozsudků. Devět let na to byl otevřen Klub pracujících - dnešní Dům kultury.
25
Milevský klášter Bezesporu se jedná o nejvýznamnější památku Milevska. Byl založen v osmdesátých letech 12. století. Nejstarší součástí celého komplexu je kostel sv. Jiljí stojící uprostřed hřbitova, první písemná zmínka o něm pochází již z roku 1184. Vzhledem k tomu, že chrám nepostačoval potřebám věřícím, byl na konci 14. století z části zbořen a následně přistavěn ve stylu vyspělé jihočeské gotiky. Další úpravy prodělal za vlády Hodějovských, po zrušení kláštera Josefem II. roku 1840 kostel chátral a musel být z bezpečnostních důvodů uzavřen. Roku 1883 ho před hrozící zkázou zachránil strahovský opat Zikmund Starý. Další součástí klášterního komplexu je bazilika Navštívení Panny Marie pocházející z roku 1187, na její stavbu dohlížel první milevský opat Jarloch. Tato rozsáhlá románská bazilika byla ve 13. st. přestavěna v gotickém stylu a v 17. st. ve stylu barokním. Bazilika je trojlodní, průčelí zdobí dvě věže, které jsou provzdušněné třemi galeriemi sdružených oken. Na západním nádvoří stojí tzv. latinská škola, původně byla vystavěna v gotickém stylu, v roce 1678 byla ale barokně přestavěna. Od tohoto data až do roku 1785 zde byla klášterní škola. Na místě starého gotického opatství
26
dnes stojí barokní budova děkanství. Z románsko-gotického konventu zbylo východní a jižní křídlo, západní křídlo bylo přestavěno v barokním stylu a dnes v něm sídlí muzeum. Jihovýchodní část areálu je tvořena budovami barokními. Vyjímku tvoří renesanční dům se vstupní bránou pocházející z 16. století. Tento dům byl sídlem Švamberků a později Hodějovských. V současné době je klášter opět majetkem premonstrátského řádu.
Další památky města Řada významných památek se nachází na náměstí Edvarda Beneše. Kostel sv. Bartoloměje stojí na místě staršího kostela postaveného Švamberky v roce 1513. Ten byl roku 1863 zbořen jako zchátralý a na jeho místě byl postaven votivní chrám jako díkuvzdání za to, že císař František Josef I. vyvázl roku 1853 z nebezpečí, když na něj byl spáchán atentát. Císař sám věnoval na stavbu 1000 zlatých.
Kostel byl dokončen roku 1866 a o tři roky později bylo jeho okolí upraveno jako park. Kostel je pseudorománská trojlodní stavba s věží, uvnitř je zařízen zčásti barokně, jinak jde většinou o zařízení novogotické. Hlavní oltář zhotovil milevský truhlář Karel Burda, varhany zhotovil Václav Mölzer z Kutné Hory. Mezi další památky patří budova staré radnice, která stojí na severní straně náměstí. Tato stavba pochází ze 17. století a sloužila jako radnice. Dříve zde zřejmě byla také městská věznice a mučírna. Od roku 1851 v ní sídlil okresní soud, později berní úřad a okresní hejtmanství. Dnes je v této budově knihovna. Na náměstí nalezneme také starou faru. Ta byla postavena před rokem 1715 a její volutový štít z ní činí stavbu typickou pro jihočeské baroko. V letech 1805 – 1852 byla sídlem milevských děkanů. Na východní straně náměstí stojí secesní budova spořitelny z roku 1909. První návrh na založení spořitelny byl podán již v roce 1872 a po delších průtazích k tomu skutečně došlo. Na západní straně náměstí stojí radnice, sídlo městského úřadu. Byla postavena v letech 1900 – 1901 na místě bývalých masných krámů. Průčelí novorenesanční budovy vyzdobil sgrafity milevský malíř Oldřich Pejša. V přízemí mezi okny jsou umístěny pamětní desky, jenž připomínají
občany města a okolí, kteří padli v boji proti fašismu. Jedna z desek je věnována obětem komunismu. Prostor na náměstí dotváří kašna s bronzovou sochou Vítězství revoluce od Břetislava Bendy pocházející z roku 1950. Na vyvýšenině Hůrka, kde se popravovalo upálením, byla postavena kaplička Nejsvětější Trojice. Sloup s hranicí měl dokonce stát na jejím místě. Kaplička byla vysvěcena roku 1847. Toto popraviště bylo původně viditelné již z dálky, dnes je ale upraveno jako park. Nedaleko stojí socha malíře Karla Stehlíka, dílo sochaře Mrázka z roku 1987. V Sokolovské ulici nalezneme synagogu dostavenou roku 1914, vysvěcena byla až roku 1919. Synagoga má ojedinělé průčelí s kubistickými prvky, trojúhelníkovitým tvarem neseným čtyřmi sloupy zase odkazuje k empíru. Tragédii židovské obce, jež byla téměř celá vyvražděna nacisty, připomínají dvě pamětní desky. Východně od kláštera vlevo od silnice na Tábor na okraji lesa je židovský hřbitov. Pochází z počátku 18. století, podle dochovaného náhrobku zde byl jako první pohřben roku 1714 starý a chudý žid Nathan.
Místní části: Dmýštice, Klisín, Něžovice, Rukáveč, Velká Nadmořská výška: 461 m.n.m Počet obyvatel: 9061
27
OKROUHLÁ Obec Okrouhlá leží asi 4 km jižně od Milevska. Původně ves patřila k panství milevského kláštera. Od roku 1431 byla spravována Rožmberky, později Švamberky a Hodějovskými. Po bělohorské bitvě byla vrácena zpět do držav milevského kláštera, který zpustlý panský dvůr obnovil. V pozdější době byla až do roku 1893 spravována sousední Líšnicí. Ve vsi stojí kaplička Panny Marie pocházející z roku 1887. K obci patří také Ostrovský rybník o výměře 27,5 ha. Na velkém ostrově uprostřed rybníka stávala údajně tvrz. Tento ostrov je poprvé v písemnostech připomínán roku 1501. Nadmořská výška: 499 m.n.m. Počet obyvatel: 70
28
OSEK Obec Osek se nachází asi 5 km západně od Milevska. Vsí protéká Osecký potok, který pramení asi 1,5 kilometru východně od Hrejkovic, odkud teče směrem na jih a u osady Hamr se vlévá do Hrejkovického potoka. Osek patřil původně k milevskému klášteru, v husitském období se ale stal královským majetkem. Od roku 1575 byly jeho majiteli Švamberkové a po Bílé hoře ho zakoupil Jan Oldřich z Eggenbergu. Od roku 1710 byl majetkem Schwarzenbergů. Na návsi stojí kaplička z 2. poloviny 18. století, ze stejné doby pocházejí i kamenná sloupková boží muka na západním okraji - obce. Na budově bývalé
školy je umístěna pamětní deska, která připomíná československé legionáře Jana Kubeše a Jiřího Šáchu, jenž padli v Rusku. Významným zdejším rodákem byl Antonín Jenne (1881 – 1935), učitel a spisovatel, autor řady knih pro děti. Jako řídící učitel působil v Oseku František Racek (1858 – 1917), byl výborným malířem. Současným významným trvale žijícím obyvatelem je Martin Komárek, vynikající český závodník v timbersportu. Nadmořská výška: 451 m.n.m. Počet obyvatel: 124
29
PŘEBOROV Přeborov se nachází asi 4 km severně od Milevska. První zmínka o obci pochází z roku 1488. Obec spadala původně pod správu milevského kláštera, v 2. polovině 16. století se jejími majiteli stali Švamberkové, později patřila ke zvíkovskému panství. V okolí Přeborova nalezneme několik rybníků včetně
největšího v rekreační usedlosti Vášův mlýn. Mezi pamětihodnosti obce patří kaplička s nově vysvěceným historickým zvonem, proti které je umístěn pomník věnovaný padlým vojínům v 1. světové válce. Ve spodní části obce stojí ještě malá výklenková kaplička. Nadmořská výška: 480 m.n.m. Počet obyvatel: 129
STEHLOVICE Stehlovice se rozkládají zhruba 8 kilometrů jihozápadně od Milevska v malebném údolí Jetětického potoka u úpatí vrchu Skalice (531 m. n. m.). Tento vrch je nejvyšším bodem v okolí obce, za jasného počasí je z něj možno vidět i šumavské velikány. Obec je poprvé zmiňována roku 1306, kdy náležela k milevskému klášteru. V roce 1431 se stal majitelem Stehlovic Oldřich z Rožmberka. Roku 1575 koupil Kryštof ze Švamberka od Maxmiliána II. zvíkovské a milevské panství a usídlil se na Orlíku. Stehlovice tak sdílely osudy spolu s orlickým panstvím až do roku 1848. Roku 1886 byl ve Stehlovicích založen sbor dobrovolných hasičů, jedná se o jeden z nejstarších sborů v této oblasti. Tři roky na to byla uvedena do provozu železniční trať z Tábora do Písku. Na zastávku však stehlovičtí docházeli do Branic, to se změnilo až počátkem padesátých let, kdy byla ve Stehlovicích vybudována vlastní železniční zastávka. V období druhové světové vznikl v obci agilní ochotnický
spolek, který vedl zakládající člen František Slaba, pod jeho režií vzniklo množství divadelních her (např. Kříž u potoka, Vojnarka atd.). Uprostřed obce se nachází rybník o rozloze cca 50 arů, jihozápadně od obce jsou ještě další dva rybníky. V okolí Stehlovic nalezneme také několik křížků připomínajících oběti první světové války a cholery. Na stehlovické návsi stojí čtvercová kaplička z 1. poloviny 19. století.
Nadmořská výška: 491 m.n.m. Počet obyvatel: 104
31
SEPEKOV Sepekov leží zhruba 6 kilometrů jihovýchodně od Milevska. Sepekovsko bylo osídleno již v době bronzové a železné. Tomuto tvrzení nasvědčují mohylová pohřebiště v lesích Chlum a Čábelky a na sepekovských Vrších. Západně od obce na vrchu Chlum se nalézá chráněná přírodní oblast Smutný o rozloze cca 4,3 ha, žijí zde chráněné druhy živočichů a rostlin. Jižně od obce leží na Milevském potoce rybník Tovaryš (Farka) o rozloze 15 ha. Druhý velký rybník, Chobot, se nachází na toku říčky Smutné východně od Sepekova. Nad tímto rybníkem na vrchu Skalice zřejmě stávala tvrz, uvádí se, že prvními majiteli Sepekova byli páni ze Skalice. V roce 1194 měl podle dochovaných dokumentů dostat Sepekov jako dědictví syn Vítka z Prčice, psal se jako Vítek ze Sepekova. Po Vítkovcích obec vlastnilo pražské biskupství, pak Rožmberkové, kteří ho však dávali do zástavy různým majitelům. Od 16. století patřila obec k milevskému panství. V prostoru dnešního náměstí stával ve vsi gotický kostel sv. Mikuláše,
32
za Josefa II. byl zrušen a poté zpustl. Na počátku 20. století kostel krátce po obnovení vyhořel. Z kostela zbyl pouze jeden gotický oblouk, který je z velké části zazděný v hospodářském stavení u domu čp. 168. V letech 1730 – 33 byl v obci na místě bývalé kapličky vystavěn barokní kostel Panny Marie obklopený ambity. Kostel je nazýván ,,jihočeskou
Svatou Horou“, zřejmě pro podobnost s chrámem na Sv. Hoře u Příbrami. Sepekovský kostel je známým poutním místem, uctíván je v něm pozdně gotický deskový obraz Panny Marie Sepekovské. První zázračné uzdravení, které přineslo kostelu věhlas, se mělo odehrát ,,Na Pokloništi“ (necelý kilometr severně od kostela při silnici vedoucí k železniční
symbolický hrob na místním hřbitově. Roku 1869 byla obec povýšena na městys a fara na děkanství. K obci patří ještě osady Líšnice a Zálší. V Líšnici se narodil akademický sochař Břetislav Benda (1897 – 1983). Z Líšnice pochází rovněž kardinál Miroslav Vlk (1932), arcibiskup pražský a bývalý primas český.
trati). Pověst vypráví, že se měl v Uhrách narodit slepý chlapec. Rodiče chtěli jeho slepotu vyléčit a tak s ním putovali od jednoho poutního místa ke druhému. Jednou se jim ve snu zjevil obraz Panny Marie Sepekovské, poté co zjistili, kde se obraz nachází, vydali se chlapečkem do Čech. Když byli před Sepekovem chlapec zvolal: ,,Již vidím ten kostelíček!“. Na paměť tohoto zázračného uzdravení byl na místě postaven kříž, později místo něj kaplička. Vedle kostela Panny Marie stojí barokní fara z 18. století. Před budovou obecního úřadu stojí 2 pomníky. Jeden je věnován padlým v 1. světové válce, jeho autorem je sochař J. V. Dušek. Druhý je věnován obětem nacismu. Vojíny padlé v 1. světové válce připomíná ještě
Místní části: Líšnice, Zálší Nadmořská výška: 500 m.n.m. Počet obyvatel: 1354
33
PŘEŠTĚNICE Obec Přeštěnice je podhorskou obcí, ze zdejšího nejvyššího vrchu zvaný Strážka (610 m.n.m) je za jasného počasí možno vidět i vzdálené šumavské velikány. Součástí obce jsou osady Držkrajov, Týnice a Mlčkov. Obec byla v minulosti součástí rožmberského zboží, náležela k hradu Příběnice. Roku 1530 se stávají Přeštěnice majetkem Švamberků, po dalších změnách majitelů je nakonec ves rozdělena na dvě části – Horní a Dolní. Horní patřila milevskému klášteru a Dolní rodu Čábelických, kteří ji roku 1623 prodali pražskému kupci a finančníkovi Janu de Witte, ten ji připojil k opařanskému panství. Na přeštěnické návsi nalezneme kapli z roku 1882 zasvěcenou Nanebevzetí Panny Marie. Další kaplička v obci se nachází u domu čp. 35, ta byla postavena roku 1933 sv. Terezičce jako poděkování majitele domu za uzdravení nemocného syna. V osadě Mlčkov nalezneme boží muka pocházející z roku 1795, ve stejnou dobu za nimi byly vysazeny dvě lípy, v současnosti zde stále jedna z nich
34
stojí. Týnickou náves zdobí malá kaple zasvěcená Panně Marii Klášterské z roku 1884. Na upravené držkrajovské návsi stojí kaplička z roku 1907. Další zajímavostí je i brána do dvora selské usedlosti čp. 1 v Týnici, brána je evidována
jako Nemovitá kulturní památka. Za zmínku stojí i nově zrekonstruovaný Penzion MAVL v Přeštěnicích, který návštěvníkům nabízí například jízdy na koních, zábavu na minigolfovém a tenisovém hřišti a mnohé další aktivity.
Přeštěnice se v poslední době proslavily především konáním rockového festivalu Open Air Musicfestu. V roce 2010 získala obec Oranžovou stuhu za spolupráci se zemědělským subjektem v rámci soutěže Vesnice roku 2010. Místní části: Držkrajov, Mlčkov, Týnice Nadmořská výška: 568 m.n.m. Počet obyvatel: 288
35
VESELÍČKO Veselíčko se nachází asi 7 km jižně od Milevska. Obec se pravděpodobně až do roku 1630 nazývala Veselí, při zápisu do zemských desek ji ale bylo nutné odlišit od nedalekého Veselí nad Lužnicí. Od 13. století až do roku 1431 patřilo Veselíčko k milevskému klášteru, poté se stalo součástí zvíkovského panství. V 2. polovině 16. století prodal Veselí Kryštof ze Švamberka spolu s dalšími obcemi v okolí Bohuslavu z Kalenic. Majetek se pak dostává do zástavy, vzhledem k tomu, že jej nebyli schopni Kalenicové vyplatit, přešel do rukou věřitele – Františka ze Švamberka, který Veselíčko spolu s Křižanovem a Bílinou věnoval roku 1625 vychovateli svých synů Alexandru Günterhalovi jako odměnu za vykonané služby. Alexandr zde vystavěl v 17. století zámeček v raně barokním stylu. Roku 1783 se stává majitelem panství Josef Bretfeld, který dal přistavět pravé křídlo budovy s kaplí sv. Anny. Zasloužil se také o založení anglického parku u zámku. Bretfeldovi potomci prodali roku 1843 baronu Ná-
36
dhernému. Posledním majitelem panství byl průmyslník Ferdinand Přibyl, který provedl roku 1940 první rekonstrukci zámečku. Další rekonstrukcí prošla budova po 2. světové válce, kdy byla velmi necitlivě předělána pro potřeby školství. V parku byl rovněž pro potřeby školství vystavěn internát. V severní části areálu stojí cihlová budova hrobky rodu Bretfeldů. Tato romantická pseudogotická stavba s kryptou pod vnitřním prostorem pochází z 1. poloviny 19. století. Dominantou obce je především kostel sv. Anny z poloviny
19. století – rozměrný jednolodní chrám s půlkruhovitým presbytářem a křížovou klenbou. Před kostelem stojí 2 pozdně barokní pískovcové sochy světců, sv. Jana Nepomuckého a sv. Erasma. Původně stály obě sochy při křižovatce uprostřed vsi. Před kostelem stojí ještě kříž s Ukřižovaným z roku 1910. Roku 1997 byl v obci zřízen Domov sv. Alžběty pro matky s dětmi v tísni. Od roku 1927 působí ve Veselíčku nábytkářská firma. Místní části: Bilina Nadmořská výška: 465 m.n.m. Počet obyvatel: 191
VLKSICE Vlksice leží asi 10 kilometrů severovýchodně od Milevska. Ves je poprvé zmiňována roku 1291. Ve 14. a 15. století vlastnil ves šlechtický rod s přídomkem ,,z Vlksic“. Dále pak byly Vlksice majetkem Hodějovských, Tetaurů z Tetova nebo Bechyňů z Lažan. V 2. polovině 17. století bylo panství rozděleno na několik částí, Oldřich František Doudlebský z Doudleb totiž musel jeho jednotlivé části dát do zástavy. Spojeno bylo roku 1689, kdy ho celé skoupili strahovští premonstráti. V obci nalezneme renesanční tvrz z poloviny 16. století. Nechali ji vystavět
Tetaurové. Tato jednopatrová obdélníková budova byla vystavěna v renesančním stylu, její fasádu zdobily často používané sgrafity, které jsou ještě dnes místy patrné. Přibližně od roku 1674 byla budova používána jako sýpka a skladiště. Opravami prošla budova v době barokní, koncem 19. století a koncem 20. století. Ve vsi nalezneme ještě novorománskou
kapli z doby kolem roku 1900, její čelní stěnu zdobí pamětní deska věnovaná obětem 1. světové války. Místní části: Dobřemělice, Klokočov, Střítež Nadmořská výška: 475 m.n.m. Počet obyvatel: 139
37
ZBELÍTOV Obec Zbelítov leží asi 2,5 km západně od Milevska při silnici vedoucí na Zvíkovské Podhradí. Obcí protéká Zbelítovský potok vytékající z rybníka Boukal, jenž se nachází severně od obce. Necelý kilometr západně od obce vtéká do Oseckého potoka. Archeologické nálezy pravěkého sídliště dokládají, že tato oblast byla osídlena již v mladší době římské (200 – 400 let po Kristu). Až do husitských válek patřil Zbelítov milevskému klášteru, později šlechtickým rodům Švamberků, Eggenbergů a Swarzenbergů. Zbelítovskou náves zdobí barokní kaplička z roku 1737. Ve věžičce zvoničky je umístěn zvon z roku 1752 a před kaplí stojí na kamenném podstavci kříž z roku 1881. Vedle kaple se nachází pomník věnovaný padlým vojínům v 1. světové válce. Na zahradě statku čp. 36 nalezneme mariánská Boží muka pocházející z roku 1926. Nadmořská výška: 488 m.n.m. Počet obyvatel: 330
ZBĚŠIČKY První zmínka o obci pochází z roku 1215. K obci patří ještě osady Hánov a Popovec. Ves dříve připadala k bechyňskému zboží, roku 1575 ji koupil od Kryštofa ze Švamberka Bohuslav z Kalenic. Po bělohorské bitvě ji královská komora prodala císařskému radovi Ferdinandu Pruggerovi z Grienburka. Poté byla jejich majitelem Anna Jakoba Klebelsberková, ta na konci 17. století ves prodala Tovaryšstvu Ježíšovu, čímž se Zběšičky dostaly k jezuitskému panství. Obec byla v dřívějších dobách většinou židovská, byla zde i židovská škola. V 18. století byla totiž místem, kde se mohli usadit židé z měst a jiných
vesnic. Všichni židé odtud ale odešli před nacistickou okupací, jejich přítomnost zde připomíná pouze severně od obce umístěný židovský hřbitov z roku 1750. Dominantou obce je zámeček, který dnes slouží jako Ústav sociální péče pro mládež. Tento zámeček patřil ke zdejšímu velkostatku, jehož majitelem byl koncem 19. století stavitel Ing. Vácslav Havel, děd bývalého prezidenta republiky Václava Havla. Statek později vlastnil také otec akademického sochaře Břetislava Bendy.
Místní části: Hánov, Popovec Nadmořská výška: 463 m.n.m. Počet obyvatel: 141
39
ZHOŘ Zhoř leží asi 8 km severně od Milevska. Obec je poprvé připomínána roku 1392. Původně byla majetkem pánů na Příběnicích, později Rožmberků a Doudlebů z Doudleb. Od roku 1668 až do roku 1848, kdy bylo zrušeno poddanství, se majitelé Zhoře střídali poměrně často. Ve vsi stojí kaplička sv. Víta z roku 1907, u ní stojí ještě kamenný kříž s Ukřižovaným. Další kamenný kříž tentokrát z roku 1879 nalezneme v zatáčce silnice při výjezdu směrem na Chyšky. Ve Zhoři jsou ještě dvě památkové chráněné zemědělské usedlosti čp. 9 a 10. Součástí obce jsou ještě osady Blehov, Březí, Osletín a Zbislav. Severozápadně od osady Březí leží vrch Zběžnice (608 m.n.m.) nazývaný též Větrník, jelikož zde stával větrný mlýn. Mlýn byl jediným v širokém okolí, zrušen byl roku 1850. V Blehově nalezneme kapličku Panny Marie Sepekovské z doby okolo roku 1860, ve Zbislavi je také kaplička Panny Marie Sepekovské tentokrát ale z roku 1878. Kaplička Panny Marie se nacází
40
i v Osletíně, avšak bez přesnějšího datování. Pro členitost terénu, klidné a tiché území je oblast okolo Zhoře vhodná zejména pro pěší turistiku. Místní části: Blehov, Březí, Osletín, Zbislav Nadmořská výška: 563 m.n.m. Počet obyvatel: 276
VYBAVENOST VENKOVSKÝCH OBCÍ obec Bernartice Branice Borovany Božetice Hrazany Hrejkovice Chyšky Jetětice Jickovice Kovářov Křižanov Kučeř Květov Okrouhlá Osek Přeborov Přeštěnice Sepekov Stehlovice Veselíčko Vlksice Zbelítov Zběšičky Zhoř
MŠ ano ano ano ano ano ano ano -
ZŠ ano ano ano ano -
zdrav. péče ano ano ano ano -
-
-
pošta ano ano ano ano ano ano ano ano -
Pohostinství ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano
prodejny potraviny, smíšené zboží potraviny, smíšené zboží potraviny potraviny potraviny, smíšené zboží potraviny potraviny, smíšené zboží potraviny potraviny, smíšené zboží potraviny, smíšené zboží potraviny potraviny potraviny potraviny potraviny potraviny potraviny, smíšené zboží potraviny, smíšené zboží potraviny, smíšené zboží potraviny, smíšené zboží potraviny, smíšené zboží potraviny potraviny, smíšené zboží
41
Obec Bernartice Branice Borovany Božetice Hrazany Hrejkovice Chyšky Jetětice Jickovice Kovářov Křižanov Kučeř Květov Okrouhlá Osek Přeborov Přeštěnice Sepekov Stehlovice Veselíčko Vlksice Zbelítov Zběšičky Zhoř
42
Kulturní zařízení KD - sál, knihovna, kino kostel KD-sál, knihovna KD-sál, knihovna, kaple KD-sál, knihovna KD-sál, knihovna, kaple KD-sál, knihovna KD-sál, knihovna, kostel KD-sál, knihovna Pohostinství-sál, knihovna KD-sál, knihovna, kino, kostel klubovna KD-sál, knihovna, kaple knihovna, kostel, velká zasedací místnost KD-sál, knihovna knihovna KD-sál, knihovna, kaple KD-sál, knihovna, kostel kostel pohostinství-sál, knihovna KD-sál, knihovna KD-sál KD-sál, knihovna
Ubytovací zařízení ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano -
doprava osob autobus autobus, vlak autobus autobus autobus autobus autobus autobus, vlak autobus autobus autobus autobus autobus autobus autobus autobus autobus autobus, vlak autobus, vlak autobus autobus autobus autobus autobus
Vydal: Svazek obcí Milevska, Kovářov 63, Kovářov Sběr a úprava textů: Bc. Klára Kolářová Foto: Pavel Hroch, Stanislav Sedláček a archivy obcí Grafická příprava a tisk: Reklamní atelier s.r.o. Soběslav Náklad: 1400 ks Název projektu: Zastav se a odpočiň Administrátor projektu: Svazek obcí Milevska Realizátor projektu: MAS Střední Povltaví Finanční podporu poskytl Jihočeský kraj v rámci Programu obnovy venkova v roce 2010.
