DENNÍ URBÁNNÍ SYSTÉMY A JEJICH ýASOPROSTOROVÁ ORGANIZACE: TEORETICKO-METODICKÝ ZÁKLAD SPATIO-TEMPORAL ORGANIZATION OF DAILY URBAN SYSTEMS: ISSUE OUTLINE
RNDR. JOSEF KUNC, PH.D. Katedra regionální ekonomie a správy Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita Lipová 41a, 602 00 Brno, ýeská republika e-mail:
[email protected]
MGR. BOHUMIL FRANTÁL Ústav Geoniky AV ýR, v.v.i. Drobného 28, 602 00 Brno, ýeská republika e-mail:
[email protected]
MGR. PAVEL KLAPKA, PH.D Katedra geografie, PĜírodovČdecká fakulta Univerzita Palackého tĜ. Svobody 26, 771 46 Olomouc, ýeská republika e-mail:
[email protected]
RNDR. JAROSLAV MARYÁŠ, CSC. Katedra regionální ekonomie a správy Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita Lipová 41a, 602 00 Brno, ýeská republika e-mail:
[email protected] Anotace Po roce 1990 docházelo v ýeské republice k výrazným sociálním, ekonomickým a kulturním promČnám, které byly a jsou reflektovány v životČ þeské populace. Ke složitosti dynamiky þasoprostorových pohybĤ pĜispívají jak individuální motivace a zájmy, osobní sociodemografické charakteristiky, tak i kulturní, politické, ekonomické a technologické faktory. MČní se také intenzita a smČr vzájemných vazeb mezi þleny rĤzných skupin obyvatel (populaþní segmenty) v souvislosti e jejich denními aktivitami. Výsledkem je vnitĜní prostorová diferenciace spádových oblastí (zázemí) v rámci urbánních regionĤ. Annotation Significant social, economic and cultural transformations have occurred in the Czech Republic since 1990 and these transformations are reflected in the lives of the Czech population. The spatial behavior dynamics complexity is enhanced by individual motivations and interests, personal social-demographic characteristics and cultural, political, economic and technological factors at the macro level. The intensity and direction of relations between various population segments also changes in connection with their daily activities. The result is internal spatial differentiation daily urban systems. Klíþová slova denní urbánní systémy, þasoprostorová organizace, teoreticko-metodický základ
177
Keywords Daily Urban Systems, Spatio-temporal Organization, Theoretical and Methodical Basis JEL classification: A14, C49, D23, R12, Z1 1. Úvod Denní urbánní systém je specifickým pĜípadem funkþního regionu, kde jsou primárnČ studovány interakce mezi jádrem regionu a jeho zázemím. Abychom mohli vymezit denní urbánní systém, musíme brát zĜetel na dvČ základní podmínky: i) interakce musí být založena na denním principu, tj. vychází z denních pohybĤ (cyklĤ) osob þi urþitých populaþních segmentĤ; ii) intenzita interakce musí pĜekroþit urþitou kritickou hodnotu (tzv. hladinu významnosti – level of significance). Kritická hladina hodnot se liší podle motivu a cílĤ výzkumu. Denní urbánní systémy mohou být založeny na jevech jako je pracovní síla, vzdČlání, dojížćka za službami þi rekreací (Berry, 1973; Bezák, 2000). Vzhledem k dobré dostupnosti dat je však nejþastČjším konceptem denních urbánních systémĤ dojížćka za prací. PĜístupĤ k vymezování denních urbánních systémĤ tedy mĤže být celá Ĝada, resp. lze využít více jevĤ þi jejich kombinací. Vzhledem k úþelu našeho pozdČjšího výzkumu se orientujeme dvČma smČry: 1) vymezit denní urbánní systémy za využití interakcí založených na dojížćce za službami a obchodem (tzn. oblasti s koncentrací maloobchodu a volnoþasových aktivit, nákupní centra), 2) pochopit, analyzovat a diferencovat vnitĜní strukturu tČchto oblastí z hlediska pĜístupĤ uplatĖovaných v geografii þasu (time-geography). Tento pĜístup k delimitaci denních urbánních systémĤ a pokus o jejich vnitĜní strukturaci nebyl nikdy v sociální geografii zvláštČ frekventovaný, ale ve vztahu k þasovému rozpČtí (tzn. „jeden den“) má svoji vnitĜní logiku a opodstatnČní a v pracích založených na geografii þasu se pomČrnČ bČžnČ objevuje. V teoreticko-metodickém kontextu tČžíme tedy ze dvou hlavních pĜístupĤ: 1) studium maloobchodních služeb (retail services), 2) geografie þasu. Za hlavní cíl pĜíspČvku mĤže být považován teoreticko-metodický vstup do Ĝešené problematiky – tedy do vymezení denních urbánních systémĤ ve vybraných lokalitách (prostoru) na základČ spádovosti za službami v prostĜedí maloobchodu a do provedení diferenciaci tČchto systémĤ z hlediska jejich vnitĜní struktury. 2. Teoretický základ VraĢme se nyní k uvedeným základním teoreticko-metodickým pĜístupĤm a struþnČ si je pĜibližme. 2.1 Studium maloobchodních služeb Poþátky použití gravitaþních modelĤ pro vymezení spádových území nákupních resp. obslužných stĜedisek mĤžeme datovat do 20. let minulého století, kdy na základČ anketárního šetĜení provádČného v Texasu formuloval Reilly (1929) zákon maloobchodní gravitace pozdČji nazývaný Reillyho zákonem. Tento zákon Ĝíká, že v normálních podmínkách dvČ mČsta, která jsou stĜedisky maloobchodu, pĜitahují nakupující z okolních sídel pĜímo úmČrnČ
178
síle poþtu obyvatel tČchto mČst a nepĜímo úmČrnČ síle vzdálenosti každého z tČchto mČst k okolním sídlĤm. VýznamnČjší modifikaci provedl Converse na základČ výzkumĤ v zázemí Chicaga a stĜední þásti státu Illinois ve 40. letech minulého století (Berry, 1967). Nazývá tento model „novým zákonem maloobchodní gravitace“ a definuje ho takto: spádové stĜedisko a mČsto uvnitĜ nebo na hranici spádové oblasti si rozdČlují maloobchodní obrat menšího sídla pĜibližnČ pĜímo úmČrnČ poþtu obyvatel a nepĜímo úmČrnČ faktoru neteþnosti a vzdálenosti. Faktor neteþnosti (inertiadistance factor) pĜedstavuje „neteþnost“, která musí být pĜekonána, aby se uskuteþnila návštČva obchodu, který je napĜ. jen o blok domĤ dále (Hebák et al., 1972). PozdČjší vývoj vedl k zavedení pravdČpodobnostního konceptu a rozšíĜení poþtu stĜedisek (pĤvodní modely Reillyho i Converseho dovolovaly rozdČlit území jen mezi dvČ stĜediska) RovnČž dochází ke zevšeobecnČní promČnných, napĜ. Wilson (1974) zavádí místo poþtu obyvatel sídla tzv. produkþní promČnnou, což je v podstatČ úroveĖ poptávky v sídle a tzv. promČnnou atraktivity, což je úroveĖ nabídky ve stĜedisku. RovnČž vzdálenost je nahrazována tzv. generalizovanou dopravní funkcí. Ve stĜedoevropských sídelních pomČrech se nejþastČji používá tzv. HuffĤv model, resp. jeho zjednodušená varianta typovČ patĜící do skupiny gravitaþních modelĤ s omezením, kdy nahrazujeme promČnnou atraktivity zástupnou promČnnou, napĜ. poþtem druhĤ obslužných zaĜízení, poþtem zamČstnaných v maloobchodČ resp. ve službách, prodejní plochou nebo maloobchodním obratem (napĜ. Maryáš 1983). 2.2 Geografie þasu Základy geografie þasu byly položeny Hägerstrandem (1970, 1975a, 1975b) a rozvíjeny v rámci tzv. „lundské školy geografie þasu“. Koncept geografie þasu se rozšíĜil i do jiných prostĜedí a dalších geografických þi obecnČji sociálnČ-vČdních prací (napĜ. PĜed, 197;, 1981; Halin 1991; Ellegard 1999; Lenntorp 1999 a mnozí další), þesko-slovenský prostor nevyjímaje (napĜ. Siwek 1979; Drbohlav 1990; Ira 2001). Geografie þasu je ukotvena v behaviorálních a kontextuálních pĜístupech, kdy se snaží studovat jedince þi urþité specifické segmenty populace a zároveĖ klade dĤraz na vztahy a asociace v prostoru a þase. Geografie þasu se zabývá formami pohybu jedincĤ v prostoru a þase, které vytváĜejí urþité projekty (sociální situace). ýas a prostor jsou tedy kvantifikovatelnými veliþinami, které jsou vhodné pro studium sociální organizace spoleþnosti (Ira, 2001). Geografie þasu vychází z následujících pĜedpokladĤ (Martensson, 1979): i) lidský jedinec je nedČlitelný, ii) jedinec má omezený objem þasu, iii) každá þinnost a pohyb spotĜebovává þas, iv) existuje fyzická kapacita prostoru, která je omezená, v) každá situace je ukotvena v minulosti. Povaha výše uvedených pĜedpokladĤ nám umožĖuje definovat základní principy geografie þasu (napĜ. Pred, 1977; Halin, 1991; Lenntorp 1999; Ira 2001). PĜedpokládáme, že þas a prostor jsou neoddČlitelné a že je nutné každou aktivitu jedince chápat jako prostorovČ definovanou a trvající urþité þasové období. Tyto dvČ podmínky se nezbytnČ doplĖují. Protože aktivity jedincĤ mají rozmanitý charakter a odehrávají se v rĤzných lokacích, je nutné zavést do konceptu geografie þasu pohybový element. To znamená, že jsme schopni pozorovat pohybovou trajektorii jedince v prostoru a þase, a že tedy mĤžeme popsat jejich dráhu, aĢ již denní þi životní. Tato dráha mĤže být graficky vyjádĜena v trojrozmČrném diagramu nebo þasoprostorové mapČ.
179
Teoretický koncept geografie þasu byl v rámci dalších studií a empirických výzkumĤ aplikován v rĤzných smČrech (Ira 2001). Již zmínČno bylo rozvinutí konceptu v souvislosti s teorií šíĜení inovací. Jedním z nejþastČjších využití tohoto pĜístupu byl potom výzkum denních þasoprostorových aktivit jedincĤ þi domácností pro potĜeby mČstského dopravního plánování (Buliung 2001; Beckmann et. al. 1993; Richardson et al. 1995). ýasoprostorový pĜístup byl aplikovaný i v rámci sociologie práce – ve výzkumech v oblasti organizace a efektivity práce v prĤmyslové výrobČ (závod Volvo) (Ellegärd, 1996). Významnou sférou možnosti uplatnČní þasoprostorového pĜístupu je oblast komunitního plánování (problematika kvality života a sociální exkluze urþitých sociálních skupin obyvatelstva) s cílem efektivní implementace sociálních þi zdravotních programĤ, aj. (Kenyon et al., 2002; Schönfelder a Axhausen, 2003). Další oblast aplikace þaso-prostorového pĜístupu pĜedstavuje tzv. kvartérní sektor (administrativní služby, veĜejnČ rozhodovací þinnosti, oblast výzkumu a vývoje, atd.) (Olander a Carlstein, 1978). ýeská, resp. dĜíve þeskoslovenská sociální geografie se konceptu geografie þasu vČnovala prozatím spíše sporadicky - v teoretické rovinČ (Ira, 1989; Drbohlav 1995; Žigrai 1999; Paulov 2000), pĜiþemž empirický výzkum þasoprostorových fenoménĤ byl vČtšinou omezen na pĜípadové studie úzce vymezeného prostoru a dotýkal se pouze nČkterých vybraných aspektĤ dané problematiky (Ira, 2001). Denní mobilitou stĜedoškolákĤ v urbánním prostĜedí (na pĜíkladu Prahy) se zabýval Drbohlav (1990), na Slovensku vytvoĜili DrgoĖa a kol. (1994) studii mobility chodcĤ v centrální þásti Nitry, Ira (2000) se pokusil analyzovat þasoprostorový pohyb obyvatel uvnitĜ Bratislavy a vytvoĜil také (Ira 1986, cit. in Ira 2001) þasoprostorový snímek aktivit obyvatel horské obce Lom nad Rimavicou. 3. Koncepþní a metodické postupy Komplexní a relativní povaha zkoumaných fenoménĤ implikuje ve vztahu k volbČ výzkumné strategie a metodologie interdisciplinární pĜístup. Pro dosažení dílþích výzkumných cílĤ proto volíme specifické postupy zahrnující jak kvantitativní, tak kvalitativní metody geografického a sociologického a výzkumu. 3.1. Vymezení denních urbánních systémĤ na základČ spádovosti za službami v prostĜedí maloobchodu PĜi vymezování zázemí stĜedisek maloobchodu resp. celé obslužné sféry jsou používány metodické pĜístupy založené jednak na využití interakþních modelĤ, jednak na využití údajĤ z anketárních šetĜení. PĜi použití interakþních modelĤ (vývoj koncepcí napĜ. Isard et al. 1998) patĜí mezi nejþastČji frekventované gravitaþní modely a modely mezilehlých pĜíležitostí (intervening opportunities models). PĜi vymezování sfér vlivu stĜedisek na základČ anketárních šetĜení se používají dva možné zpĤsoby: 1. anketou ve vybraných zaĜízeních obslužné sféry vybraného stĜediska (napĜ. Wokoun,1983), 2. anketou ve všech sídlech zkoumané oblasti (napĜ. Maryáš, 1987). VČtšina výzkumĤ založených na anketárních šetĜeních uvádí, že v podstatČ v každé hierarchické úrovni existuje zóna intenzivních dojížćky, zóna slabší dojížćky a oscilaþní zóna (napĜ. Berry 1967). PĜi anketárních šetĜeních ve vybraných zaĜízeních stĜediska je však problematické stanovení kritérií, kterými urþujeme rozsah spádového území i intenzitu vazeb.
180
Metodicky budeme v anketárním šetĜení navazovat na obdobná dĜíve uskuteþnČná šetĜení mobility obyvatelstva za službami, provedená jednak na pĜelomu 70. a 80. let minulého století geografickým ústavem ýSAV na území celého ýeskoslovenska (viz Maryáš, 1987), jednak rozsahem omezenČjší šetĜení provádČné v letech 2004-2005 na území Moravy Palackého univerzitou v Olomouci a Masarykovou univerzitou (napĜ. Szczyrba et al., 2005). ObdobnČ jako ve zmínČných šetĜeních budou nČkteré údaje zjišĢovány korespondenþní metodou – rozesíláním dotazníkĤ na obecní úĜady, formou cílených dotazĤ pro zástupce veĜejné správy (starosta, resp. jeho zástupce þi tajemník). Otázky budou sestaveny tak, aby mohly být provedeny komparativní analýzy se zmínČnými šetĜeními. Po analýzách obslužných procesĤ budou pro vymezení sfér denní spádovosti vybrány ty, které frekvencí využití reprezentují daný hierarchický stupeĖ a dále budou kategorizovány podle intenzity spádu. Sídla pak budou pĜiĜazena ke stĜediskĤm na základČ výpoþtĤ pĜevažujícího spádu (Maryáš, 1992). PĜípadná revize bude provedena na základČ komparace s výsledky pĜedchozích anketárních šetĜení, resp. s výsledky získanými z modelových zázemí (HuffĤv model, Converseho model).
3.2. Analýza vnitĜní struktury denních urbánních systémĤ na základČ spádovosti za službami v prostĜedí maloobchodu Analýza vnitĜní struktury vymezovaných denních urbánních systémĤ bude vycházet z konceptu geografie þasu. Základem teoreticko-metodologického aparátu užívaného v geografii þasu (viz napĜ. Martensson, 1979; Friberg, 1993) je poskytnout nástroje pro odhalení þasových a prostorových vzorcĤ pohybĤ (chování) obyvatel. K hlavním technikám sbČru dat patĜí rĤzné formy dotazníkĤ v podobČ þasovČ-prostorových rozvrhĤ, rozpoþtĤ, harmonogramĤ þinností, apod. Technika þasových rozvrhĤ bývá þasto využívaná i v rámci nČkterých sociologických þi marketingových výzkumĤ zamČĜených na studium každodenních aktivit jedincĤ, jejich životního stylu, volno-þasových þi nákupních preferencí, apod. Tyto rozpisy zaznamenávající využití þasu a þinnosti þlovČka v urþitém þasovém období (den, týden, apod.) vČtšinou ovšem pomíjejí aspekt prostoru. ýaso-prostorový rozvrh navíc zohledĖuje i prostorové koordináty, tj. konkrétní lokalizaci pĜíslušné aktivity (Ira, 2001). Dalším úkolem, který bude v þasovém harmonogramu Ĝešení projektu pĜedcházet vlastnímu šetĜení v terénu, je volba specifických populaþních segmentĤ, které budou také objektem výzkumu. V souvislosti s denními aktivitami jedincĤ v rámci mČstských regionĤ se vybrané populaþní segmenty budou rekrutovat ze skupin osob, které je nutné brát v úvahu pĜi relevantním výzkumu tohoto typu. Bude se jednat o ekonomicky aktivní osoby, studenty, dĤchodce, ženy na mateĜské dovolené, pĜíp. další skupiny. Pro hloubkové šetĜení budou vybrány specifické populaþní segmenty (socioprofesní skupiny), což následnČ umožní provést podrobnČjší vnitĜní strukturaci spádových území. VýbČrové soubory budou zvoleny na základČ kvótního výbČru (tj. struktura vzorku by mČla imitovat strukturu základního souboru z hlediska socio-demografických charakteristik respondentĤ, místa trvalého bydlištČ, atd). Získaná data budou pĜevedena pro potĜeby analýzy a vizualizace do prostĜedí geografického informaþního systému (GIS). To bylo primárnČ urþeno pro analýzy, modelování a prezentaci prostorových dat (vČtšinou statického charakteru), ovšem díky široké použitelnosti a rychlému vývoji je v posledních letech postupnČ obohacováno a doplĖováno o nástroje umožĖující hlubší zkoumání zmČn získaných prostorových dat v þase a jejich pĜehlednou prezentaci, pĜedevším díky schopnostem 3D vizualizace/animace (klasická dvourozmČrná
181
kartografická prezentace lidských aktivit v prostoru neumožĖuje dost dobĜe zachytit napĜ. jejich naþasování, prĤbČh, délku trvání nebo posloupnost). 4. PĜedpokládané výsledky a závČr Teoreticko-metodologický rámec geografie þasu pĜedstavuje nástroj studia životních aktivit þlovČka, který mĤže odhalit fenomény, vztahy a kontexty každodenního (bČžného) života lidí, které nejsou primárním objektem zájmu jiných sociálnČ orientovaných disciplín. ýasovČprostorový pĜístup k výzkumu denních aktivit jedincĤ þi skupin obyvatel poskytuje aparát pro systematický výzkum þinností þlovČka, jejich uspoĜádání v kontextu životních projektĤ, determinace jejich posloupnosti, v neposlední ĜadČ vþetnČ sociálního a geografického ukotvení (tj. v kontextu s prostorem, fyzickým prostĜedím) (Ira, 2001). Jak zdĤrazĖují mnozí autoĜi, výsledky podobných výzkumĤ pĜedstavují bázi pro potenciální strategie zlepšování kvality života vybraných skupin jedincĤ ohrožených sociální exkluzí, neboĢ rozsah a struktura prostoru životních aktivit mĤže sloužit jako indikátor sociální spravedlnosti (social justice) (Schönfelder a Axhausen, 2003). Z obecnČjšího teoretického hlediska mohou výsledky výzkumu pĜispČt k širšímu poznání sociálnČ-prostorových dĤsledkĤ socio-ekonomických, ale i kulturních transformaþních procesĤ probíhajících v naší zemi od konce 80. let minulého století. Rozpracovaný teoreticko-metodologický aparát bude možné v budoucnu využívat pĜi podobnČ koncipovaných výzkumech. Výzkum zamČĜený na þasovou a prostorovou organizaci urbánních systémĤ (regionĤ) tak mĤže být využit napĜíklad v rámci mČstského dopravního plánování þi komunitního plánování. Konkrétní význam pro hospodáĜskou a spoleþenskou praxi se zde odráží v možnostech ovlivnČní územnČ-prostorového plánování v urbánním prostĜedí i jeho zázemí (organizace veĜejné dopravy, lokalizace nových obchodních zaĜízení, zábavních center þi center volného þasu). Tento pĜíspČvek byl zpracován v rámci Ĝešení projektu GA AV þ. IAA301670901 "ýasoprostorová organizace denních urbánních systémĤ: analýza a hodnocení vybraných procesĤ."
Literatura 1. BECKMANN, M. J., GOLOB, T. F., ZAHAVI, Y. (1983): Travel probability fields and urban spatial structure: 1. Theory. Environment and Planning A, 15, 5, s. 593-606. 2. BERRY, B. J. L. (1967): Geography of market centres and retail distribution. Englewood Cliffs, N.J.: Prentice-Hall. 3. BERRY, B. J. L. (1973): Growth centres in the American urban system. Cambridge : Ballinger. 4. BEZÁK, A. (2000): Funkþné mestské regióny na Slovensku. Geographia Slovaca 15. 5. BULIUNG, R. N. (2001): Spatiotemporal Patterns of Employment and Non-Work Activities. In Portland, Oregon, ESRI International User Conference, San Diego, California, July, 2001. 6. DRBOHLAV, D. (1990): VnitromČstská denní mobilita (na pĜíkladČ pražských stĜedoškolákĤ). Zprávy Geografického ústavu ýSAV, 27, s. 47-63.
182
7. DRBOHLAV, D. (1995): Behaviorální geografie aneb snaha více poznat a porozumČt chování þlovČka v prostoru a þase. In Gardavský, V. (ed.): Otázky geografie. Praha : ýGS, s. 5-23. 8. DRGOĕA, V., KRAMÁREKOVÁ, H, DUBCOVÁ, H. (1994): Mobilita chodcov v centrálenej þasti mČsta Nitra (pohlad geografov). In Geografické štúdie, 3, s. 97-137. 9. ELLEGÄRD, K. (1996): Reflection over routines in time and space – actor´s interaction and kontrol in work place context. Österreichische Zeitschrift für Sociologie, 21, s. 1-32. 10. ELLEGÄRD, K. (1999): A time-geographical approach to the study of everyday life of individuals – a challenge of complexity. GeoJournal, 48, s. 167-175. 11. FRIBERG, T. (1993): Everyday life: women’s adaptive strategies in time and space. Lund Studies in Geography, Series B, Lund, 218 s. 12. HÄGERSTRAND, T. (1967): Innovation diffusion as a spatial process. Chicago : Chicago University Press. 13. HÄGERSTRAND, T. (1970): What about people in regional science? Papers and Proceedings of the Regional Science Asociation, 24, s. 7-21. 14. HÄGERSTRAND, T. (1975a): Time, space and human conditions. In Karlquist, A., Lundquist, L., Snickers, F. (eds.): Dynamic allocation of urban space. Saxon House, Farnborough, s. 3-14. 15. HÄGERSTRAND, T. (1975b): Survival and Arena. On the life history of individuals in relation to their geographical environment. The Monadnock 49, s. 9-29. 16. HÄGERSTRAND, T. (1982): Diorama, Path and Project. Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie, 73, 6, s. 323-339. 17. HALIN, P. O. (1991): New paths for time-geography? Geografiska Annaler B, 73, 3, s. 199-207. 18. HEBÁK, P., NOVÁK, I., KROC, S. (1972): Možnosti využití gravitaþních modelĤ pĜi kvantifikaci nákupního spádu. Výzkumná zpráva. Praha : Výzkumný ústav obchodu. 19. IRA, V. (1989): Niektoré otázky þasovo-priestorových výzkumov v sociálnem geografii. In Bezák, A. (ed.): Nové trendy v geografii: Zborník referátov z III. teoretickometodologickej konferencie Slovenskej geografickém spoleþnosti, Pieštani 24.26.10.1988. SGS, Bratislava. s. 39-42. 20. IRA. V. (2001): Geografia þasu: prístup, základné koncepty a aplikácie. Geografický þasopis 53, 3, s. 221-246. 21. IRA, V. (2006): Každodenné aktivity þloveka z pohĐadu geografie þasu. Acta Geographica Universitatis Comenianae, 47, s. 57-66. 22. ISARD, W. et al. (1998): Methods of Interregional and Regional Analysis. London : Ashgate. 23. KENYON, S., LYONS, G., RAFFERTY, J. (2002): Transport and social exclusion: Investigating the possibility of promoting inclusion through virtual mobility. Journal of Transport Geography, 10, 3, s. 207-219. 24. MARTENSSON, S. (1979): On the formation of Biographies in Space-Time Environments. Lund Studies in Geography, Series B, 47, Lund : University of Lund. 25. MARYÁŠ, J. (1983): K metodám výbČru stĜedisek maloobchodu a sfér jejich vlivu. Zprávy Geografického ústavu ýSAV, 20, 3, s. 61-80. 26. MARYÁŠ, J. (1987): Dojížćka do škol a za službami. In Atlas obyvatelstva ýSSR. Praha, Brno : Federální statistický úĜad, Geografický ústav ýSAV. 27. MARYÁŠ, J. (1992): Vybrané aspekty hodnocení obslužných stĜedisek v ýSFR. Zprávy Geografického ústavu ýSAV, 29, 3-4, s. 85-124. 28. LENNTORP, B. (1999): Time-geography – at the end of its beginning. GeoJournal, 49, s. 155-158.
183
29. OLANDER, L. O., CARLSTEIN, T. (1978): The Study of activities in the quaternary sector. In Carlstein, T., Parker, D., Thrifts, N. J. (eds.): Tininy Space and sparing time. London : Arnold, s. 198-213. 30. PAULOV, J. (2000): K vývoju kvantitatívnej a teoretickej geografie. Geografický þasopis, 52, s. 3-14. 31. PRED, A. (1977): The Choreography of Existence: Comments on Hägerstrand´s Timegeography and its Usefulness. Economic Geography, 53, s. 207-221. 32. PRED, A. (1981): Social reproduction and the time-geography of everyday life. Geografiska Annaler B, 63, s. 5-22. 33. REILLY, W. J. (1929): Methods for the study of retail relationships. University of Texas Bulletin, 4, s. 1-38. 34. RICHARDSON, A. J., AMPT, E. S., MEYBURG, A. H. (1995): Survey Methods for Transport Planning. Melbourn : Eucalyptus Press. 35. SIWEK, T. (1979): PĜíklad využití teorie difuze inovace v geografii na území Slovenska. Geografický þasopis, 31, 3, s. 297-303. 36. SZCZYRBA, Z. et al. (2005): Procesy transformacyjne w handlu detalicznym w ukladzie regionalnym Republiky Czeskiej (modelowa sytuacja w regione Morawy ĝrodkowej). In Kosiedowski, W. (ed.): Regiony Europy ĝrodkowej i Wschodniej wobec globalizacji i integracji miedzynarodowej. Wloclawek. Uniwersytet Mikolaja Kopernika w Toruni : Wloclawskie Towarzystwo Naukowe, s. 409-412. 37. SCHÖNFELDER, S., AXHAUSEN, K. (2003): Activity spaces: measures of social exclusion? Transport Policy, 10, s. 273-286. 38. WILSON, A. G. (1974): Urban and regional models in geography and planning. Chichester : John Wiley. 39. WOKOUN, R. (1983): RegionálnČ geografická analýza spádu do obchodního centra mČsta Brna (na pĜíkladu obchodního domu PRIOR). Kandidátská disertaþní práce. Brno : UJEP. 40. ŽIGRAI, F. (1999): Význam a možnosti studia þasového aspektu socio-ekonomického transformaþního procesu z pozície slovenskej geografie. In Acta Facultitatis Studiorum Humanitates Naturae Universitatis Prešoviensis. Prírodné vedy, Folia Geographica, 32, s. 110-115.
184
