Mezinárodní úmluvy v boji proti korupci případová studie Slovenské republiky

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Obor: Politologie

Mezinárodní úmluvy v boji proti korupci – případová studie Slovenské republiky (bakalářská práce)

Autor: Stanislava Oriešková Vedoucí práce: Ing. Petr Vymětal, Ph.D. Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů. V Praze dne

…………

………………… podpis studenta

Poděkování : Tímto by jsem se chtěla poděkovat vedoucímu práce Ing. Petrovi Vymětalovi, Ph.D. za trpělivé vedení práce a cenné rady a připomínky.

ABSTRAKT Korupce je negativní jev narušující demokratické fungování společnosti, a i když v boji proti ní bylo již přijato mnoho opatření a vytvořeno mnoho studií, vždy bude vždy velmi aktuálním a diskutovaným tématem. Právě toto byli důvody, pro které jsem si zvolila toto téma. Tato práce se zabývá komplexní analýzou stavu korupce ve Slovenské republice a snaží se odpovědět na dvě klíčové otázky: „Jak se Slovensku daří plnit závazky vyplývající proň z mezinárodních Úmluv?“ a „Jak je hodnocen stav boje proti korupci podle mezinárodních úmluv na Slovensku?“. Práce je rozčleněna do tří kapitol: první se věnuje definici korupce a její právní úpravě. Druhá kapitola analyzuje mezinárodní úmluvy, které byly v této oblasti přijaty. V třetí kapitole je zpracována případová studie Slovenské republiky, která popisuje, jaká opatření vyplývající z mezinárodních úmluv byli na Slovensku přijaté, jak tyto opatření boje proti korupci hodnotily mezinárodní organizace, ale i to jak stav korupce hodnotila veřejnost. Klíčová slova korupce, boj proti korupci, úmluva, GRECO, OECD

ABSTRACT Corruption and the is a negative phenomenom, and even if there were many measures adopted in this area and lot of studies were done, it will always be there very actual and discussed topic. Those were the essentials reasons for choosing this topic. This work focuses on complex analysis of current state of corrupion in Slovak republic and tries to answer two essential questions: „How successfull is Slovakia in fulfilling commitments resulting from international conventions in fight against corruption?“ and „How is the state evaluated in the field of fight against corruption according to international Conventions?“ The text is dividend into three chapters. The first chapter deals with question of definition of the corruption and its legal framework. The second chapter analyses internatinal conventions in the fight of corruption. Finally, in the third chapter, there is the case study describing measures adopted in the Slovak republic, the evaluation of these measures by the international organisations, and also the evaluation of the state in fight of corruption by these international oragnisations and by the public. Keywords: corruption, fight against corruption, convention, GRECO, OECD

OBSAH

ÚVOD ........................................................................................................................................ 1 1.

DEFINICE KORUPCE ...................................................................................................... 3

1.1. Definice korupce v slovenském právním řádě .................................................................... 3 1.1.1. Definice v trestním právu ............................................................................................. 3 1.1.2. Vymezení v obchodním právu ...................................................................................... 5 1.2. Mezinárodní definice korupce ............................................................................................. 6 1.3. Obecná definice ................................................................................................................... 6 1.3.1. Formy korupce ............................................................................................................. 8 1.3.2. Hranice mezi korupčním a nekorupčním jednáním .................................................. 10 2.MEZINÁRODNÍ ÚMLUVY V BOJI PROTI KORUPCI .................................................... 11 2.1. Úmluva OECD o boji s podplácením zahraničních veřejných činitelů............................. 11 2.2. Trestněprávní úmluva proti korupci .................................................................................. 13 2.3. Občanskoprávní úmluva o korupci ................................................................................... 15 2.4. Dohoda zakládající skupinu států proti korupci GRECO ................................................. 17 3. PŘÍPADOVÁ STUDIE SLOVENSKÉ REPUBLIKY ........................................................ 20 3.1.

Promítnutí závazků z mezinárodních úmluv do zákonů .............................................. 20

3.2. Kontrola a vynucování ................................................................................................. 22 3.2.1.Úřad pro veřejné zakázky ............................................................................................ 22 3.2.2. Úřad speciální prokuratury Generální prokuratury .................................................... 22 3.2.3. Specializovaný trestní soud ........................................................................................ 23 3.3. Úspěšnost a hodnocení boje proti korupci ...................................................................... 24 3.3.1.GRECO ....................................................................................................................... 25 3.3.2. OECD ......................................................................................................................... 26 3.3.3 Index vnímaní korupce ................................................................................................ 30 3.3.4. Globální barometr korupce ......................................................................................... 33 3.3.5. Srovnání plnění závazků ............................................................................................ 34 ZÁVĚR..................................................................................................................................... 36 LITERATURA ......................................................................................................................... 39

Seznam grafů a tabulek: Tabulka 1: Počet řešených případů korupce v letech 1997-2010……………………….:...24 Tabulka 2: Vývoj indexu CPI v letech 1998-2011………………………………………...32 Tabulka 3: Srovnávací tabulka přijatých opatření a jejích hodnocení GRECO a OECD…..35 Graf 1: Vývoj indexu CPI v letech 1998-2010……………………………………………32 Obrázek 1: Výskyt míry korupce na Slovensku podle průzkumu z roku 2010……………34

ÚVOD „Sociální vědci se dnes shodují na tom, že korupce je stará jako společnost sama a její úplné odstranění ze společenského života je nereálné.“1 Korupce ale představuje závažný celospolečenský problém, objevující se snad ve všech zemích světa. Korupce není slučitelná s demokratickým a právním státem, narušuje rovný přístup k veřejným službám a statkům a přináší neoprávněné výhody některým lidem. Navíc, nejenže je korupce porušením obecně závazných právních pravidel v společnosti, ale může vyústit i v organizovaný zločin a proto, i navzdory názoru sociálních vědců je zapotřebí s ní bojovat, respektive pokusit se její výskyt zredukovat na minimum. I mezinárodní společenství si potřebu tohoto boje uvědomuje, stejně jako potřebu jeho řešení i na mezinárodní úrovni, a to zejména formou mezinárodních úmluv, které upravují boj proti korupci jako nežádoucímu společenskému jevu. Důvodem výběru tohoto tématu „Mezinárodní úmluvy v boji proti korupci – případová studie Slovenské republiky“ bylo to, že je to téma, které je pořád aktuální a poskytuje mnoho prostoru na zamyšlení, zkoumání a hodnocení. Cílem této práce je prozkoumat, na případě Slovenské republiky, jestli jsou mezinárodní úmluvy v oblasti boje proti korupci účinné v samotném boji proti korupci a snižování výskytu korupce. Na dosáhnutí tohoto cíle jsem si položila tyto otázky: „Jak se Slovensku daří plnit závazky vyplývající proň z mezinárodních Úmluv?“ a „Jak je hodnocen stav boje proti korupci podle mezinárodních úmluv na Slovensku?“ Práce je rozčleněna do tří kapitol. V první kapitole objasním definici korupce. Nejdřív se budu věnovat definice korupce v slovenském právním řádu. Vzhledem k zasazení práce do mezinárodního kontextu bude druhá subkapitola věnovaná mezinárodní definice korupce. V třetí subkapitole objasním různé formy korupce, a to kde jsou hranice korupce, to jest, jaké jednání už možno za korupci považovat a jaké ještě ne. V druhé kapitole se zaměřím na nejvýznamnější mezinárodní úmluvy v boji proti korupci. Zvolila jsem Úmluvu OECD o boji s podplácením zahraničních veřejných činitelům v mezinárodních obchodních transakcích, a to z toho důvodu, že nejvíce rozšířenou formou

1

BURDA, Eduard; MOKRÁ, Lucia; TOBIÁŠOVÁ, Lýdia. Boj proti korupcii – manuál. Bratislava:

EUROIUIS, o.z., Consulting and Management s.r.o., DISTINCT, a.s., 2008, s.79.

1

korupce je právě korupce veřejných činitelů. Pak se budu věnovat Občanskoprávní úmluvě v boji proti korupci a Trestněprávní úmluvě v boji proti korupci, a to proto, abych poukázala na různé aspekty odpovědnosti: jednak občanskoprávní a jednak trestněprávní. V poslední subkapitole se budu věnovat Dohodě zakládající skupinu států proti korupci GRECO, a to z toho důvodu, že je to právě tato skupina, která monitoruje a hodnotí implementaci protikorupčních úmluv. V třetí kapitole rozeberu situaci na Slovensku: nejdřív bude provedena analýza, jak se závazky vyplývající z mezinárodních úmluv projevily v slovenském právním řádu. Jelikož je důležité nejenom zakotvení pravidel, ale i jejich kontrola jejích dodržování, v druhé subkapitole se zaměřím na orgány, které se tímto zabývají. Z důvodu rozsahu práce se nemůžu zabývat všemi, zaměřím se tedy jen Specializovaný trestní soud, Úřad speciální prokuratury Generální prokuratury (jelikož jejích zřízení bylo závazkem vyplývajícím z mezinárodních Úmluv), Úřad pro veřejné zakázky (protože zadávaní veřejných zakázek je oblast, kde je korupce představuje závažný problém). Nakonec zhodnotím to, jak je stav korupce vnímám na Slovensku – jednak to, jak občané vnímají korupci, jednak to, jak situaci na Slovensku hodnotí odborná veřejnost, a budu se zabývat i kontrolními mechanismy, které provádí OECD a GRECO. Díky tomu bych měla zodpovědět obě položené otázky. Při psaní této práce jsem čerpala z důvodu co největší aktuálnosti zejména z elektronických zdrojů zveřejňovaných Transparency International. Taktéž jsem čerpala z internetových stránek Transparency International, internetových stránek OECD a GRECO, které mi poskytly obrovské množství aktuálních informací. Dále jsem čerpala z aktuálního znění mezinárodních úmluv a vnitrostátních právních předpisů. Oceňuji množství dokumentů, které každoročně Transparency International vydává. Na druhé straně, co se týče knižních publikací, jejích výskyt není příliš velký. Pozitivně však v posledních letech hodnotím zájem médií o korupci, které věnují hodně článků korupčním aférám a podezřením z korupčního jednání. Práce obsahuje nejen teoretické vymezení korupce a právní vymezení protikorupčních opatření, ale se snaží poskytnout i pohled odborné i široké laické veřejnosti na stav korupce na Slovensku vysvětlit proč je stav takový, jaký je.

2

1. Definice korupce Definice korupce je možná z různých hledisek: ze sociologického, kriminologického, politologického, právnického, ekonomického či novinářského.2 Já se nejdřív zaměřím na právní definici, jakožto definice uznanou státními autoritami a závaznou pro každého, kdo se nachází na území Slovenské republiky. Pak se vzhledem k mezinárodnímu tématu této práce se zaměříme i na mezinárodní definice. Dále vymezím její jednotlivé formy a nakonec se pokusím přesněji vymezit korupci, upřesnit prostřednictvím jednotlivých definicí, co je a co není korupce. 1.1. Definice korupce v slovenském právním řádě Slovenský právní řád korupci jako samostatný pojem výslovně nikde nedefinuje. Korupce je použita jenom jako název v třetím díle osmé hlavy Trestního zákona č. 300/2005 Sb. ve znění pozdějších předpisů (osmá hlava nese název Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných). Pod pojem korupce podle trestního práva spadají tyto tři trestné činy: přijímaní úplatku, podplácení a nepřímá korupce. Všechny tyto trestní činy jsou postihovány trestem odnětí svobody. Dále můžeme pod trestní činy související s korupcí zařadit zneužívaní pravomoci veřejného činitele a neoznámení trestního činu korupce. Skutkové podstaty těchto trestních činů jsou vymezeny relativně široce, a teda můžeme pod tyto ustanovení subsumovat různé jednání, jednak ve veřejné sféře, jednak v soukromé sféře. Dále nalezneme ustanovení o podplácení i v Obchodnom zákoníku, zákon č. 513/1991 Z.z. v znení neskorších predpisov. Stručně tedy shrnu jednotlivé formy korupce v následujících subkapitolách. 1.1.1. Definice v trestním právu Přijímání úplatku je tzv. pasivní forma korupce. Je to jednání, kterým si někdo dá slíbit, žádá nebo přijme úplatek, a to proto, aby jednal nebo se zdržel jednání a tím porušil 2

BEBLAVÁ, Emília; ZEMANOVIČOVÁ, Daniela. Krajinka rovných a rovnejších?: Slovensko a korupcia.

Bratislava: Kalligram, 2003, s. 14.

3

povinnosti, které vyplývají z jeho postavení nebo funkce, přičemž není podstatné, jestli to bylo učiněno přímo nebo přes zprostředkovatele3. Osoba přijímající úplatek získává pro sebe nebo pro jiného nenáležitou výhodu, na kterou by jinak neměla nárok. K tomu, aby byla naplněna skutková podstata trestného činu přijímání úplatku, není potřeba, aby fyzicky došlo k přijetí úplatku, stačí pouhý slib. Zákon stanoví různé sazby odnětí svobody, a to podle stupně závažnosti: ty se různí podle způsobu konání a rozsahu podplácení. Vyšší trestní sazba bude použita, i jestli byla korupce spáchaná v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu a jestli ji spáchal veřejný činitel nebo zahraniční veřejný činitel nebo osoba taxativně vymezena v § 331 Trestního zákona. Z tohoto je patrné, že zákonodárce si je vědom i problému mezinárodní korupce. Dalším korupčním trestním činem je podplácení, jakožto aktivní forma korupce. Podplácením se podle Trestního zákona rozumí poskytnutí, nabídnutí nebo slíbení úplatku (přičemž k skutečnému předání úplatku nemusí dojít) jinému za to, že tato osoba poruší své povinnosti a tím vznikne poskytovateli neoprávněná výhoda4Obdobně jsou odstupňovány formy trestní sazby, a to v závislosti na tom, jakým způsobem, v jakém rozsahu a jakému subjektu je úplatek nabízen: přísněji je postihováno nabízení úplatku veřejnému činiteli, zahraničnímu veřejnému činiteli a jiným zahraničním osobám uvedený, v § 335 Trestného zákona. Třetí formou korupce definovanou v Trestním zákoně je nepřímá korupce: je to jednání osoby, která přijímá nebo žádá nebo jí byl slíben úplatek za to, že má svým vlivem působit na osoby uvedené v § 328, §329, § 330 a §331 a jednání osoby, která tento úplatek slíbí nebo poskytne.5 Navíc, za trestný čin je považované, ve smyslu § 340 Trestního zákona i neoznámení trestného činu korupce: když se někdo věrohodným způsobem dozví, že byl spáchán trestný čin korupce a bezodkladně to neoznámí orgánů činnému v trestním řízení nebo Policejnímu sboru6.Neoznámení trestního činu se přitom považuje za trestní čin, jen pokud

3

§ 328 zákona č. 300/2005 Z.z., Trestný zákon v znení neskorších predpisov.

4


5


6


7


4

zákon naň stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí 10 let a na trestné činy korupce uvedené v třetím díle osmé hlavy (ne tedy zneužívaní pravomoci veřejného činitele). Zneužívání pravomoci veřejného činitele sice není zařazeno v díle s názvem korupce, ale je možné je také považovat za korupční jednání. Je vymezeno v § 326 v druhém díle Trestného zákona (Trestné činy veřejných činitelů) ve stejné hlavě jako trestní činy korupce. Tímto trestným činem se rozumí případ, kdy veřejný činitel porušuje své povinnosti vyplývající z jeho funkce, a to za účelem způsobení škody jinému nebo opatřením vlastního neoprávněného prospěchu.7 Kromě vymezení jednotlivých skutkových podstat Trestní zákon definuje i některé další pojmy související s korupcí a umožňující lépe postihnout definici korupce. Jsou to definice úplatku („věc nebo jiné plnění majetkové či nemajetkové povahy, na které není právní nárok“8), věc obecného zájmu („zájem přesahující rozsah individuálních práv a zájmů jednotlivce, který je důležitý z hlediska zájmů společnosti“9), veřejného činitele a zahraničního veřejného činitele (taxativně je vymezuje v § 128 Trestního zákona). 1.1.2. Vymezení v obchodním právu Podplácení je upraveno v páté hlavě Obchodního zákoníku (Hospodářská soutěž), v díle druhém (Nekalá soutěž). Tato definice ale platí jen pro účely obchodního zákoníku, nemá tedy univerzální platnost jako trestněprávní definice. Podplácení je jednou z forem nekalé soutěže a v § 49 je vymezena jako jednání, kterým soutěžitel jinému soutěžiteli poskytne, nabídne nebo slíbí jakýkoli prospěch s cílem docílit nekalým způsobem přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu (ať už pro sebe nebo pro jiného) na úkor jiných soutěžitelů nebo jednání, kterým soutěžitel takový prospěch žádá.10 V tomto případě může být požadováno, aby se rušitel jednání zdržel a odstranil závadný stav, dále může být požadováno přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhrada škody a vydání bezdůvodného obohacení.11

8

§ 131 zákona č. 300/2005 Z.z., Trestného zákona v znení neskorších predpisov.

9

Tamtéž.

10

§ 49 zákona č. 513/1991 Z.z., Obchodního zákoník v znení neskorších predpisov.

11

§ 53 zákona č. 513/1991 Z.z. Obchodního zákoníka v znení neskorších predpisov.

5

1.2. Mezinárodní definice korupce S rozvojem přeshraničního vztahů a spolupráce se objevuje i problém mezinárodní korupce, který je stejně nebezpečný jako na národní úrovni, ne-li nebezpečnější. Mezinárodní společenství si to uvědomuje, proto bylo na mezinárodní úrovni přijato vícero Úmluv o boji proti korupci (na které se zaměříme v druhé kapitole této práce) a taktéž bylo vytvořeno několik organizací, které se bojem proti korupci zabývají. Jestliže ale chceme proti něčemu bojovat, je potřebné si jasně a jednotně definovat, proti čemu. Proto je potřebná mezinárodní definice korupce, platná pro všechny státy, které se rozhodly boje zúčastnit. Občanskoprávní úmluva proti korupci definuje korupci takto: Pro účely této Úmluvy, korupce znamená „přímé či nepřímé vyžádání, nabídnutí, předání nebo přijetí úplatku či jakékoli jiné nepřípustné výhody nebo vyhlídky na ně, které narušují řádné plnění jakékoli povinnosti nebo jednání vyžadovaného od příjemce úplatku, nepřípustné výhody nebo vyhlídky na ně“ 12. Problémem ale je výslovné ustanovení, že tato definice je využitelná jen pro účely této Úmluvy, nemá tedy univerzální platnost. V Trestněprávní úmluvě dokonce žádnou výslovnou definice nenalezneme: najdeme tady jenom vymezení jednotlivých forem korupce. To samé platí pro Úmluvu OECD o boji s podplácením zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních obchodních transakcích. Úmluva OSN proti korupci taktéž výslovnou definice korupce neobsahuje. Definici tedy můžeme odvodit jenom implicitně na základě definic jednotlivých korupčních jednání. Co si však můžeme všimnout v preambulích těchto mezinárodních smluv je, že korupce je považována za závažný celospolečenský problém a mezinárodní společenství je znepokojeno současným stavem. Definici korupce poskytl i IX. Kongres OSN v Káhiře v roku 1995, kde byla korupce definována jako „úplatkářství nebo jiné chování ve vztahu k osobám, kterým byla svěřena odpovědnost, která ovlivňuje plnění jejich povinností vyplývajících z jejich funkce a směřuje k získání nepatřičných výhod jakéhokoli druhu pro ně samotné nebo pro jiné.“13 1.3. Obecná definice Korupci jsme si již definovali z právního hlediska, ale pro lepší pochopení, které jednání 12

13

Občanskoprávní úmluva o korupci. Národný program boja proti korupcii [online] [cit 2013-01-20] Dostupné z :

http://transparency.edeatest.sk/moodle/pluginfile.php/37/mod_resource/content/3/narodnyprogramprotikoru pcii.pdf>.

6

spadá pod korupci, je potřebné korupci definovat šířeji, vymezit její jednotlivé formy a podoby. Jelikož Slovenská republika je právním státem, je samozřejmě legální definice korupce závazná, ale zároveň je příliš stručná a omezující, a proto, abychom v každodenním životě dokázali rozeznat korupční jednání od nekorupčního, je nutné definici korupce rozšířit. Zaměřme se nejdřív na původ slova „korupce“. „Slovo „korupce“ je latinského původu, je odvozeno ze slova „rumpere“, co znamená zlomit, rozlomit, přetrhnout. Výraz „corruptus“ tedy znamená zlomený, a tedy vyjadřuje, že je někdo zkažený, zvrhlý, zvrácený.“14 Již ze slova „korupce“ samotného nám tedy vyplývá, že korupce je něco zlé, zkažené, pro společnost neblahé. V dnešní době již disponujeme nejrůznějšíma definicemi od nejrůznějších autorů, z nejrůznějších hledisek. Není možné zabývat se všemi těmito definicemi, vybereme tedy jen ty, z našeho pohledu nejvýstižnější. J. S. Nye definoval korupci již v roku 1967 takto: Korupce je podle něho „chování, které se z důvodů dosahování soukromých (osobních, rodinných, úzko skupinových), finančních nebo statusových zisků odchylují od formálních povinností vyplývajících z veřejné roly nebo překračuje normy, aby získal určitý typ soukromého vlivu.15 Tato definice v sobě obsahuje jakýsi prvek porušení, vrací se tedy k jazykovému významu slovo „korupce“, a to tomu, že korupce je něco zlé a zkažené. Transparency International, jakožto nejznámější a nejvýznamnější organizace v boji proti korupci, definuje korupci stručné a krátce: zneužití svěřené moci na získání osobního prospěchu.“16 Tato definice je ale příliš široká a tím nám ukazuje jak těžké korupci měřit. V Strategickém pláne boja proti korupci je korupce vymezená takto:„Korupce je zpravidla transakce mezi dvěma stranami, při které jedna ze stran požaduje odměnu za poskytnutí

14

BEBLAVÁ, Emília; ZEMANOVIČOVÁ, Daniela. Krajinka rovných a rovnejších?: Slovensko a

korupcia. Bratislava: Kalligram, 2003, s. 14. 15

16

FRIČ, Pavol et al. Korupce na český způsob. Praha: G plus G, 1999, s.14, původně v Nye (1967). ŠÍPOŠ, Garbiel; SIČÁKOVÁ-BEBLAVÁ Emília; KURIAN, Matej; JACKO, Tomáš. Protikorupčné

minimum 2012. Hodnotenie, odporúčania a stav korupcie na Slovensku [online]. Bratislava: Pro TIS vydal Adin, s.r.o, 2012. Dostupné z WWW: . 17

Strategický plán boja proti korupcii v Slovenskej republike [online] [cit 203-01-16]. Dostupné z WWW:

.

7

neoprávněné výhody po druhé straně, která tuto odměnu nabízí, čím je daná specifičnost předmětného vztahu ve formě oboustranného prospěch.“17 Všimněme si slovíčka „zpravidla“. Korupce může mít nejrůznější formy a podoby, proto je velmi těžké ji definičně vymezit a stanovit jednoznačné pravidlo, co ještě je a co už není korupcí. Budeme to tedy muset posuzovat případ od případu, přičemž za základní znaky korupčního jednáni můžeme považovat neoprávněný (oboustranný) prospěch a porušení povinnosti. 1.3.1. Formy korupce „Ve slovenštině existuje hodně výrazů na pojmenování korupce, jejích jednotlivých forem a projevů. Patří mezi ne například výrazy: peněžní odměna, uplácení, favorizování, zvýhodňovaní známých (klientelismus), zvýhodňovaní příbuzných (nepotizmus), tunelování, vydírání ze strany úředníků nebo politiků, zneužívání pravomoci a postavení, zpronevěra veřejných prostředku, poskytování všimného, urychlovače, braní provizí z veřejných zakázek, lobování…“18 Co se týče konkrétního rozdělení korupce, z hlediska rozsahu můžeme vymezit dvě základní formy:19 1.

velká hospodářská korupce – v oblasti privatizace a restrukturalizace velkých

průmyslových společností, v rozhodování o státních zakázkách, dotacích, subvencích a o velkém zahraničním kapitálu; 2.

drobná každodenní korupce (protekcionářství a úplatkářství) – souvisí s

výkonem státní správy a samosprávy na úrovni měst, obcí, okresů, krajů i celostátních orgánů a dalších úřadů, které jsou spojeny s výkonem moci v oblasti obchodu a služeb a v zdravotnictví. S drobnou každodenní korupcí se setkává občan ve svém běžném životě, a při své běžné činnosti, a to například v oblastech už výše zmíněného zdravotnictví, ale i oblasti policie, soudů, ministerstev, školství, daňových, celních, živnostenských úřadů a podobně. Z povahy věci vyplývá, že právě tuto formu korupce mohou občané snadněji vnímat a

18

BEBLAVÁ, Emília; ZEMANOVIČOVÁ, Daniela. Krajinka rovných a rovnejších?: Slovensko a korupcia. Bratislava: Kalligram, 2003, s. 13. 19

PRAVDOVÁ, Zdenka. Korupcia [online] [cit 2013-01-22]. Dostupné z WWW: .

8

odhalovat. Dále můžeme korupci rozlišovat podle míry systémové centralizace:20 

vertikální korupce – tato se vyskytuje v organizacích s vysokým stupněm hierarchické struktury, jakou je například stát. Jestli se vyskytuje korupce ve vrchních stupních organizace, bude přesahovat i dolních vrstev, a to v důsledku nevůle korupci potlačit.



Horizontální korupce – tato se vyskytuje v organizacích s horizontální strukturou, ale vzhledem k existenci systému vzájemné kontroly se nevyskytuje často.

Z hlediska jednotlivých vývojových stadií můžeme korupci dělit na:21 

náhodná korupce – díky fungujícímu kontrolnímu mechanismu se korupce nedostává do pokročilejších stadií a projevuje se zejména jako korupce zájmových skupin ve formě drobného úplatkářství. Korupční jednání vyvolává korupční vzdor a jedinci, kteří se ho dopustí, jsou společností odsouzeni. Výše postavení úředníci a významně postavené osoby jí nepovažují za příliš vážný problém, silný tlak na její snížení se objevuje během změn vlád.



systematická korupce-tady můžeme vymezit dvě stadia: 

stadium spontánně regulované korupce – ta nastává v případě selhání kontrolních mechanismů uvedených v odstavci o náhodné korupci, a postupně se stává pravidlem ve všech oblastech života společnosti. Korupce postupně prorůstá, řídí se jí čím dál více lidí, až se může dostat do masových rozměrů.

 stadium organizované korupce – je vedena snahou vyřadit z hry konkurenty, zvýšit korupční zisky, pojistit korupční rizika, což vede k stále výraznější institucionalizaci korupce. Mění se v organizovaný zločin a často je spojena s vydíráním. Propletenost a závislost vztahů je čím dál větší a sáhá do nejvyšších míst státní správy a politiky. 

Systémová korupce – tato korupce je běžnou součástí života, je všudypřítomná. Vyskytuje se zejména tam, kde jsou mzdy ve veřejném sektoru nižší jako životní náklady, úředníci pak vyhledávají vedlejší zdroje příjmů. Politici nejsou motivováni

20

VYMĚTAL, Petr. Korupce. Politologická revue. 2003, č. 1, s. 14.

21

Tamtéž, s. 21-23.

9

k jejímu řešení. V tomto stadiu je korupce silně srostlá se státní správou a politikou a tyto instituce již bez ní nedokážou fungovat. Úředníci jsou na svá místa dosazováni nekalým způsobem, hlasy voličů se kupují. Toto vede ke vzniku korupčního státu. 1.3.2. Hranice mezi korupčním a nekorupčním jednáním Problematické je ale stanovení hranice, co je a co už není korupcí, ale i to, že často může jít o skryté formy korupce. „Na korupci je možný pohled z užšího a širšího hlediska. Při užším hledisku jde o takové chování, které porušuje obecní právní normy, pravidla a předpisy. Širší pohled již zahrnuje etické hledisko a veřejný zájem. Je to zneužití moci nad cizím, svěřeným majetkem, cizími právy s cílem získání osobních, soukromních výhod.“22 Pro toto vymezení je taky důležité vnímat rozdíl mezi úplatkem, darem a spropitným. Jak budeme vnímat například poskytnutí bonboniéry sestřičce v nemocnici z vděčnosti nebo lahev alkoholu státnímu úředníkovi na urychlení vyřízení dokladů – je to korupce nebo ne? Tady nám mohou pomoct jisté faktory, a těmito budou (ne)existence očekávaní protihodnoty, institucionální postavení toho, kdo platí a institucionální postavení toho, komu platí (jestli tenhle disponuje určitým postavením, funkcí, pravomocemi), a jestli je toto poskytnutí tajné nebo veřejné.23 Jestliže tedy poskytujeme majetkový nebo nemajetkový prospěch, aniž bychom něco očekávali, půjde o dar nebo spropitné a v daném případě nepůjde o korupci. Složitější to bude v případě výše zmiňovaného poskytnutí bonboniéry nebo lahve – toto bude záležet na konkrétním posouzení v daném případě. Vymezení korupce je tedy velmi složitým a komplexním problémem, ale zároveň z hlediska boje proti ní, je toto vymezení hodně důležité. Proto se tím zabývaly různé průzkumy, konference, hodnotící zprávy a vzniklo i vícero Úmluv. Korupci budeme muset za každým případu posuzovat individuálně a podle konkrétních okolností. Dalšími faktory, které nám mohou napovědět jestli jde o korupci nebo ne, může být i vnímaní lidí (to budeme posuzovat na základě různých průzkumů veřejného mínění) nebo rozhodovací praxe soudu, která nám ukazuje, jak přísně to posuzují soudy. 22

BEBLAVÁ, Emília ; ZEMANOVIČOVÁ, Daniela . Krajinka rovných a rovnejších?: Slovensko a korupcia. Bratislava : Kalligram, 2003, s. 16. 23

Tamtéž, s. 23-24.

10

2.Mezinárodní úmluvy v boji proti korupci Korupce se vyskytuje nejenom na národní, ale i na mezinárodní úrovni. Rozmach korupce v Evropě nastal koncem 20. století, kdy byly zemi západní a střední Evropy zasaženy korupčními skandály a začal se objevovat názor, že korupce narušuje demokratický stát a ekonomický systém. 24 Mezinárodní společenství si tedy začalo uvědomovat závažnost problému korupce a konalo se několik mezinárodních konferencí, ze kterých vzešly významné mezinárodní úmluvy. Těm nejvýznamnějším se budeme věnovat v této kapitole.

2.1. Úmluva OECD o boji s podplácením zahraničních veřejných činitelů25 OECD již v roku 1994 přijalo Doporučení o úplatkářství v mezinárodních obchodních transakcích a v roku 1996 Doporučení o daňové odpočítatelnosti úplatků pro zahraniční veřejné činitele, které v roku 1997 podepsala i Slovenská republika. 26 Následně začala příprava samotné Úmluvy, které se zúčastnilo i Slovensko, i když toho času nebylo členem OECD. Podepsaná byla 17. prosince 1997, kdy ji podepsalo i Slovensko a ratifikována byla 24. 9. 1999. Platnost Úmluva nabyla 15. února 1999. Tato Úmluva měla být jedním z prostředků docílení členství Slovenské republiky v OECD. Slovensko vstoupilo do OECD v roce 2000, a tento vstup byl vnímán jako první potvrzení jeho mezinárodní akceptace po odchodu bývalého premiéra Vladimíra Mečiara, a i proto bylo pro Slovensko obrovskou motivací co nejlépe Úmluvu transponovat do slovenské legislativy.27 V Preambuli

Úmluvy

OECD

proklamuje

uvědomění

si

rozsahu

podplácení

24

VANOVÁ, Denisa; HRUBALA, Ján. Právne nástroje boja proti korupcii [online]. Bratislava: pro TIS Róbert Vico vydavateľstvo, 200. [cit 2013-03-01] Dostupné z WWW: . 25

Convention on Combating Bribery of Foreign Public Officials in International Business Transactions, v Slovenské republice vyhlášen jako Medzinárodný dohovor o podplácaní zahraničných verejných činitelov pod oznámením č. 318/1999 Z.z. 26

VANOVÁ, Denisa; HRUBALA, Ján. Právne nástroje boja proti korupcii [online]. Bratislava: pro TIS Róbert Vico vydavateľstvo, 2001. [cit 2013-03-01]. Dostupné z WWW: . 27

SIČÁKOVÁ – BEBLAVÁ Emília; ŠÍPOŠ, Gabriel; KURIAN, Matej. Korupcia a protikorupčná politika na Slovensku 1989-2010 [online] In Forum Historiae, 2011, roč. 5, č. 2. [cit 2013-03-01]. Dostupný z WWW: .

11

v mezinárodních podnikatelských operacích, včetně obchodu a investicí, a toho, že tento stav vážně narušuje mezinárodní hospodářskou soutěž a řádné a demokratické fungováni mezinárodního společenství. Dále stanoví, že boj proti korupci je odpovědností jednotlivých signatářských zemí. K naplňování cílů této Úmluvy jim tedy plynou jisté povinnosti. Cílem této Úmluvy je, aby bylo možné postihovat podplácení zahraničních veřejných činitelů, a stanoví povinnost státu toto jednání stíhat jako trestný čin. Za účelem koordinace právních řádů tato Úmluva definuje pojmy „zahraniční veřejný činitel“28, „cizí země“ a pojem „jednat nebo zdržet se činnosti v souvislosti s výkonem veřejnoprávních funkcí“. Rovněž táto Úmluva stanoví povinnost zakotvit odpovědnost právnických osob 29, povinnost zakotvit do právních řádů účinné sankce30 a další povinnost pro signatářské státy, jako je například opatření k vydávání svých občanů a vzájemní právní pomoc.31 V Úmluvě je zároveň stanoveno, že každá ze stran může navrhnout dodatek a odstoupit od smlouvy, a to na základě písemného oznámení depozitáři.32 Důležitým aspektem této Úmluvy je monitorování plnění závazků z ní plynoucích a prosazování jejich implementace. Odpovědnost za monitorování má zejména Pracovní skupina OECD pro podplácení v mezinárodních obchodních transakcích. Systém monitorování má tři fáze: první fáze začala v dubnu 1999 a jedná se o prověření zákonů všech relevantních zemí a určení zda vyhovují požadavkům vyplývajícím z Úmluvy. Výstupem jsou hodnotící správy, obsahující posudky týkajících se relevantních zákonů jednotlivých zemí a hodnocení ukazující hlavní zjištění pracovní skupiny. Rovněž jsou stanovena případná nápravná opatření. Druhá fáze je pak zaměřena na aplikace přijatých zákonů v praxi. Země měly tady transponovat doporučení do své legislativy. Monitorování pokračuje do doby, dokdy nejsou odstraněny všechny definované nedostatky. Na internetové stránce OECD33 jsou k dispozici zprávy o implementaci Úmluvy. Do této fáze

28

„jakákoli osoba zastávající legislativní, administrativní nebo justiční funkci cizí země, ať již jmenovaná

nebo volená; Jakákoli osoba vykonávající veřejnou funkci pro cizí zemi, včetně veřejnoprávní organizace nebo veřejného podniku, a to jakýkoli činitel nebo zástupce veřejné mezinárodní organizace“. 29

Čl. 2 Úmluvy o podplácení zahraničních veřejných činitelů.

30


31


32


33

Country reports on the implementation od the OECD Anti- Bribery Convention [online]. Dostupné

12

je zapojená i Transparency International, která vydává zprávy o stavu implementace Úmluvy, které jednak shrnují stav a pokrok v jednotlivých zemích, a jednak předkládají návrhy na její účinnější implementaci. Třetí fáze, probíhající od března 2010 je zaměřena na mechanismus vynucování domluvených pravidel v signatářských zemích 2.2. Trestněprávní úmluva proti korupci34 V roce 1995 začala svou činnost Multidisciplinární skupina pro korupci (GMC, Multidisciplinary Group on Corruption), složena z delegátů členských států Rady Evropy, pozorovatelů, a i některých nečlenských států, mimovládních organizací (Komise Evropských společenstev, OECD, OSN, Interpol, Evropská banka pro obnovu a rozvoj, Světová banka, Mezinárodní komise občanského statutu), jejímž úkolem bylo vypracování mezinárodních úmluv proti korupci. Výsledkem této činnosti bylo 20 řídicích principů boje proti korupci, které byly 6. listopadu 1997 schváleny jako Rezoluce (97)24. Toto však bylo značně obecné, a proto GMC pokračovalo ve své činnosti dál, a výsledkem byly Trestněprávní úmluva proti korupci a Občanskoprávní úmluva proti korupci35. Trestněprávní úmluva proti korupci byla přijata 27. ledna 1999, ale v účinnost vstoupila až 1. července 2002, a to po ratifikaci 14. státem. Slovenská republika jí podepsala 27. ledna 2000 a ratifikovala 9. června 2000. V Preambuli této Úmluvy státy proklamují společnou trestní politiku jako prioritu, a to za účelem ochrany společnosti. Při přijímání této Úmluvy Rada Evropy brala v potaz Program činnosti boje proti korupci36 přijatý Výborem ministrů Rady Evropy v listopadu 1996 podle doporučení 19. konference evropských ministrů spravedlnosti a Rezoluci č. 137 přijatou evropskými ministry spravedlnosti na 21. konferenci v Praze v roku 1997, které

z WWW:

briberyconvention.htm>. 34

Criminal law convention on corruption, v Slovenské republike vyhlášen jako Trestnoprávny dohovor o

korupcii pod oznámením č. 375/200 Zb. 35

VANOVÁ, Denisa; HRUBALA, Ján. Právne nástroje boja proti korupcii[online].Bratislava: pro TIS

Róbert Vico vydavateľstvo, 2001. [cit 2013-03-02].Dostupné z WWW: . 36

Programme of Action Against Corruption, přijatý Pracovní skupinou proti korupci v listopadu 1996.

37

Resoulution No. 1, přijata evropskými ministry spravedlnosti v roku 1997.

13

doporučila rychlou implementaci Programu proti korupci a výsledky a Plán činnosti38 druhého summitu Rady Evropy v Štrasburku 10.-11. října 1997 a výše zmíněnou Rezoluci 97(24) o 20 řídících principech v boji proti korupci přijaté na 101. schůzi a Rezoluci 98(7) o částkové a rozšířené dohodě zakládající skupinu Států proti korupci. V Preambuli se proklamuje, že cílem je dosažení větší jednotnosti mezi státy a rovněž je uznána hodnota posílení vzájemné spolupráce na národních právních řádech. Úvod Úmluvy poskytuje výklad některých pojmů, a to „veřejný činitel“, „soudce“, a „právnická osoba“, a to za účelem sjednocení pojímaní těchto pojmů při posuzovaní trestních činů korupce. Veřejného činitele Úmluva charakterizuje takto: „činitel, veřejný činitel, starosta, ministr nebo soudce ve smyslu vnitrostátních právních předpisů států, ve kterých osoba vykonává tuto funkci a která je definovaná v trestním právu dané země.“39 V konečném důsledku tedy definici veřejného činitele ponechává na konkrétních státech. Dále tato Úmluva obsahuje výčet opatření, které jsou členské státy povinny přijmout za účelem sjednocení jednotlivých legislativ. Neobsahuje tedy konkrétní hmotněprávní pravidla, ta mají přijat jednotlivé státy a to podle standardů Úmluvě stanovených. Kromě jiného tato Úmluva stanoví povinnost států zakotvit do svých právních řádů definice jednotlivých skutkových podstat trestných činů.40 Státy jsou dále povinny přijmout opatření k zavedení odpovědnosti právnických osob41, zavést specializované orgány v boji proti korupci42, zabezpečit ochranu svědku a spolupracovníků s justici.43 38

39

Action Plan (dokument specifikující činost Pracovní skupiny proti korupci). Criminal law convention on corruption, v Slovenské republike vyhlášen jako Trestnoprávny dohovor o

korupcii pod oznámením č. 375/200 Z.z. 40

Jedná se o trestní činy aktivního úplatkářství národních veřejných činitelů, pasivního úplatkářství

národních veřejných činitelů, úplatkářství členů národních zastupitelských orgánů, úplatkářství zahraničních veřejných činitelů, úplatkářství členů zahraničních zastupitelských orgánů, aktivní úplatkářství v soukromém sektoru, pasivní úplatkářství v soukromém sektoru, úplatkářství úředníků mezinárodních organizací, úplatkářství členů mezinárodních parlamentních shromáždění, úplatkářství úředníků soudu a úředníku mezinárodních soudů, nepřímé úplatkářství, praní příjmů z trestních činů úplatkářství a účetní trestní činy. 41

Čl. 18 Trestněprávní úmluvy proti korupci.

42


43


14

Úmluva stanoví i principy mezinárodní spolupráce, pomoci a vydávaní mezi státy.44 Úmluva však stanoví i oprávnění států uplatnit vůči Úmluvě výhrady, ve smyslu nezahrnutí některého trestního chování do svého národního práva.45 Tato možnost ale oslabuje snahu o sjednocení, o kterou se tato Úmluva pokouší a podporuje roztříštěnost právních úprav jednotlivých států – to, co je v jedné zemi považováno za trestní čin, v jiné být vůbec nemusí. I Slovensko využilo možnost této výhrady (viz třetí kapitola této práce). Dne 7. dubna 2005 Slovenská republika bez výhrad ratifikovala Dodatkový protokol k Trestněprávní úmluvě, která ve vztahu k Slovensku vstoupila v platnost 1. srpna 2005. Dodatkový protokol má sjednotit kriminalizaci aktivní a pasivní korupce vnitrostátních a zahraničních rozhodců či porotců. 2.3. Občanskoprávní úmluva o korupci46 Občanskoprávní úmluva proti korupci byla přijata 4. listopadu 1999 v Štrasburku. Vypracovala ji Multidisciplinární komise pro korupci Rady Evropy, ale v platnost vstoupila až v listopadu 2003, a to proto, že na její platnost bylo potřeba, aby ji podepsalo alespoň 14 signatářů. Slovenská republika tuto Úmluvu podepsala 8. června 2000 a k její ratifikaci došlo 5. května 2003. Jak bylo uvedeno výše, tuto Úmluvu zpracovávala GMC na základě odpovědí členských zemí Rady Evropy a zemí se statutem pozorovatele na dotazník a na základě následné studii o možnosti vypracování mezinárodního smluvního nástroje o občanskoprávních aspektech boje proti korupci.47 Hlavním cílem této Úmluvy je zabezpečit obětem trestné činnosti korupce možnost domáhat se náhrady škody, a tím zvýšit i zájem veřejnosti korupci ohlásit. Úmluva tedy stanoví podmínky odpovědnosti, a to nejen osob, které se dopustily korupce, ale i státu 48, 44


45


46

Civil law convention on corruption, v Slovenské republice vyhlášen jako Občianskoprávny dohovor o

korupcii pod oznámením č. 370/2003 Z.z. 47

VANOVÁ, Denisa; HRUBALA, Ján. Právne nástroje boja proti korupcii [online]. Bratislava: pro TIS

Róbert Vico vydavateľstvo, 2001. [cit 2013-03-02] Dostupné z: . 48

Čl. 5 Občanskoprávní úmluvy proti korupci.

15

jestliže osoby utrpěly škodu následkem korupce veřejných činitelů. Úmluva rovněž státům stanovuje povinnost poskytovat náležitou ochranu svým zaměstnancům49, povinnost zajistit náležité postupy při dokazování50 i povinnost stanovit podmínky pro vedení účetnictví a auditorství.51 V Preambuli Úmluva stanovuje jako cíl Rady Evropy dosažení větší jednotnosti mezi členskými státy, ocenění hodnoty vzájemné spolupráce, uznání neblahých (včetně finančních) následků korupce. Rovněž je tady proklamována důležitost občanského práva. Hned první článek stanoví povinnost členských států přijmout do svých vnitrostátních právních řádů také opatření, která umožní efektivně odškodnit oběti trestních činů korupce. Zároveň Úmluva poskytuje definici korupce, která je však aplikovatelná pouze pro účely této Úmluvy. Dále se zabývá některými pojmy, jako „náhrada škody“, „odpovědnost“, „zavinění“, „promlčecí lhůty“, „platnost smluv“, „ochrana zaměstnanců“, „účetnictví a auditorství“, „shromažďování důkazů“, „předběžná opatření“, které má být vodítkem pro státy při stanovení přesných definic v národních předpisech, a stanovuje standardy, kterými se při vypracovávání definic mají státy řídit. Velmi důležitým aspektem je mezinárodní spolupráce - Úmluva stanoví, že: „Smluvní strany budou účinně spolupracovat v záležitostech týkajících se občanskoprávních řízení v případech korupce, zvláště pokud jde o doručování písemností, získávání dokumentů v zahraničí, jurisdikci, uznávání a výkon cizích rozsudků a nákladů řízení, v souladu s ustanoveními příslušných mezinárodních dokumentů o mezinárodní spolupráci v občanskoprávních a obchodních věcech, jejímiž smluvními stranami jsou, jakož i v souladu se svým právem.“52 V případě spolupráce jde zejména o to, aby občanskoprávní jednání o náhradu škody způsobené korupcí bylo co nejefektivnější, a aby státy v případě nutnosti poskytly plnou součinnost. Co se týče monitorování implementace a dodržování závazků z Úmluvy vyplývajících, je

49


50


51


52

Civil law convention on corruption, v Slovenské republice vyhlášen jako Občianskoprávny dohovor o

korupcii pod oznámením č. 370/2003 Z.z

16

touto činností pověřeno GRECO.53 Úmluva není přímo závazná, je to tzv. non-self executing convention54, ale signatářské státy mají povinnost tyto ustanovení přijmout do svého právního řádu.55 Na rozdíl od Trestněprávní úmluvy v Občanskoprávní úmluvě neexistuje možnost výhrady k jednotlivým článkům. Jedinou možností je Úmluvu kdykoliv vypovědět a oznámit tuto skutečnost generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.56 Členské státy mohou také uzavírat dvoustranné nebo vícestranné dohody o otázkách, které upravuje Úmluva, avšak jenom na účely doplnění, posílení ustanovení nebo za účelem ulehčení uplatňování principů v ní obsažených a to s ohledem, že nesmí být dotknuty cíle a zásady této Úmluvy.57 V případě sporu mezi smluvními stranami, Úmluva stanovuje mechanismus hledání usmíření formou jednání nebo jiných mírových prostředků (řešení sporu před Evropským výborem pro právní spolupráci, rozhodčím tribunálem, Mezinárodním soudním dvorem).58 2.4. Dohoda zakládající skupinu států proti korupci GRECO59 Jak se uvádí v Občanskoprávní úmluvě a Trestněprávní úmluvě o korupci, dohlíží na dodržování obou úmluv Skupina států proti korupci (GRECO). Na základě výše zmiňované rezoluce 97(24) obsahující řídicí principy proti korupci, dal Výbor ministrů Rady Evropy pokyn GMC navrhnout mechanismy na efektivní monitorování dodržování a implementace protikorupčních nástrojů Rady Evropy.60 53

Group of States against Corruption (S.kupina států proti korupci).

54

Úmluva, která není přímo závazná.

55

SIČÁKOVÁ – BEBLAVÁ Emília; BEBLAVÝ, Miroslav; LOVRANTOVÁ, Katarína;

KOLLÁR,

Matúš. Slamené či oceľové putá? Mezinárodné dohovory a protikorupční opatrenia na Slovensku. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave. Centrum excelentnosti pre společenské inovácie UK, 2011. 56

Čl. 22 Občanskoprávní Úmluvy o korupci.

57


58


59

60

Resolution 99(5) establishing the „Group of states against corruption- Greco“. SIČÁKOVÁ – BEBLAVÁ Emília; BEBLAVÝ, Miroslav; LOVRANTOVÁ, Katarína;

KOLLÁR,

Matúš. Slamené či oceľové putá? Mezinárodné dohovory a protikorupční opatrenia na Slovensku.

17

V březnu 1998 GMC přijala návrh na vytvoření skupiny států proti korupci - GRECO. Výborem ministrů byl přijat a v květnu 1999 vzniká GRECO složené ze 17 zakládajících států (včetně Slovenska). Dohoda, která GRECO zakládá, obsahuje i již zmíněných dvacet řídicích principů boje proti korupci, které se členské státy, včetně Slovenska, zavázaly dodržovat a promítnout do své činnosti. Cílem GRECO je zlepšit schopnost členských států bojovat proti korupci monitorovat dodržování protikorupčních standardů Rady Evropy prostřednictvím procesu vzájemného hodnocení a tlaku. GRECO napomáhá odhalovat nedostatky v národních protikorupčních politikách, pobízí k nezbytným změnám legislativy, institucionální reformy a poskytuje platformu pro sdílení nejlepších postupů při prevenci a odhalování korupce.61 Kontrola těchto nedostatků je vynucovaná systémem vzájemného hodnocení: je to pečlivě propracovaná procedura, kde GRECem jmenovaný tým expertů hodnotí situaci v určitém státě (státy se hodnotí na principu horizontální hodnotící procedury, tedy státy se hodnotí navzájem), a to na základě odpovědí z písemných dotazníků, ale i informací získaných z osobních setkání s veřejnými představiteli a zástupci občanské společnosti. Následně tento tým vypracuje písemnou hodnotící zprávu, ke které se může daný stát vyjádřit předtím než je tato zpráva doručena GRECO pro přezkoumání a přijetí. Závěr může být, že právní úprava a praxe v dané zemi je nebo není v souladu s principy GRECO. Jestliže není, jsou navrženy doporučení, která vyžadují, aby ve lhůtě 18 měsíců. Pak následuje fáze, ve které je kontrolováno, jestli jednotlivé země úspěšně implementovaly stanovená doporučení, provedly je částečně nebo vůbec - v tom případě jsou stávající doporučení znova přezkoumaná v dalších 18 měsících. Procedurální pravidla GRECO umožňují individuální přístup vůči státům, které nerespektovaly doporoučení, které GRECO navrhla v předchozí fázi.62 Výstupem hodnocení jsou Hodnotící zprávy a Zprávy hodnocení plnění doporučení. Jsou veřejně dostupné na internetové stránce Rady Evropy a poskytují informace o plnění opatření v hodnotící zemi, což vytváří tlak na danou zemi, aby Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave. Centrum excelentnosti pre společenské inovácie UK. 61

Council

of

Europe

[online]

[cit

2013-04-04].

What

is

GRECO?

Dostupné

z WWW:

. 62

Council of Europe [online] [cit 2013-04-04]. How does GRECO works? Dostupné z WWW:

.

18

navrhované opatření převedla do svého právního řádu i praxe. Dále GRECO zpracovává interní rating a v případě nesplnění opatření přeřazení do nižší kategorie v rámci tohoto ratingu.63

63

SIČÁKOVÁ– BEBLAVÁ Emília; BEBLAVÝ, Miroslav; LOVRANTOVÁ, Katarína; KOLLÁR, Matúš.

Slamené či oceľové putá? Mezinárodné dohovory a protikorupční opatrenia na Slovensku. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave. Centrum excelentnosti pre společenské inovácie UK, 2011.

19

3. Případová studie Slovenské republiky 3.1.

Promítnutí závazků z mezinárodních úmluv do zákonů

Jak jsem již zmiňovala výše, mezinárodní Úmluvy nestanoví přímo závazná pravidla, a proto je nutné, aby státy přijaly konkrétní opatření na národní úrovni. Jedním z nejdůležitějších závazků, plynoucích z Trestněprávní úmluvy a Úmluvy OECD, bylo zakotvení trestní odpovědnosti právnických osob. Problémem ale je, že slovenské trestní právo je založeno na individuální subjektivní odpovědnosti fyzických osob a trestní odpovědnost právnických osob nepřipouští (v jiných právních odvětvích ale odpovědnost právnických osob připuštěna je). Proto byla přijata novela Trestního zákona č. 224/2010 Z.z., která zavedla tzv. nepravou trestní odpovědnost, a to díky dvěma ochranným opatřením – propadnutím peněžní částky a propadnutím majetku. Jde o trestněprávní sankce, ne o přímé tresty a možno je uložit jenom v souvislosti a činností právnické osoby a za taxativně vyjmenované trestné činy.64 Touto novelou Trestního zákona byl do slovenského práva zaveden i institut agenta, který je upraven v § 117 Trestního zákona v první části páté hlavy Zabezpečování informací. Rovněž je tento agent upraven v Trestním řádě, mezi prostředky operativněpátracích činnosti. „Agent je příslušník policejního sboru nebo příslušník policie jiného státu, který na základě příkazu prokurátora nebo soudu přispívá k odhalování, zjišťování a usvědčování pachatelů zločinu, trestních činů uvedených v třetím díle osmé hlavy zvláštní části Trestního zákona, trestního činu zneužívaní pravomoci veřejného činitele a trestního činu legalizace výnosů z trestního činu“.65 Pokud agent vykonává svou činnost za účelem odhalování úplatkářství, je za činnost aktivního úplatkářství beztrestný, ale může tak konat jen na příkaz prokurátora. Agent nesmí navádět na trestné činy korupce, výjimkou je případ kdy jde o činnosti veřejného činitele nebo 64

HORVÁTHOVÁ, Viera. Trestná zodpovednosť právnických osob [online]. [cit 2013-03-04].

Dostupné

z

WWW:. 65

BEČVÁR, Josef; HRIVNÁK, Ján; KURUC, Vladimír; KYSEL, Peter. Jak efektivní jsou české

a slovenské represivní složky? Stíhaní korupce a závažné hospodářské kriminalitysituace, postupy a doporučení [online]. Praha, Transparency International – Česká republika, 2007. [cit 2013-03-04]. Dostupné z WWW: .

20

zahraničního veřejného činitele, a zjištěné skutečnosti nasvědčují, že pachatel by spáchal trestní čin, i kdyby příkaz na použití institutu agenta nebyl vydán.66 Dalším závazkem plynoucím z mezinárodních Úmluv bylo zavést specializované a nezávislé orgány v boji proti korupci. Stalo se tak zákonem č. 458/2003 Z.z

67

, který

zřídil Speciální soud a Úřad speciální prokuratury. Podrobněji se těmto institucím budu věnovat v podkapitole 3.2. Dále v rámci implementace Trestněprávní úmluvy, byl za účelem zlepšení vzájemné pomoci68 novelizován Zákon o bankách č. 21/1992 Z.z., který implementoval ustanovení o tom, že smluvní státy se nemohou odvolávat na bankovní tajemství jako důvod pro odmítnutí spolupráce při odhalování trestních činů korupce. Důležitým zákon v boji proti korupci je i zákon, který vznikl za vlády Ivety Radičové, zákon č. 33/2011 Z.z.69, kterým byl novelizován o soudcích a přísedících, který zavedl zveřejňování rozsudků soudců na internetu a veřejné výběrové řízení na pozice soudců a taktéž jeho novela z roku 2011, kterou se zavádí pravidelné 5leté hodnocení činnosti soudců a zveřejňování výkazů o jejich práci na internetu.70 Dále bylo zákonem č. 546/2010

Z.z.71

zavedeno

povinné

zveřejňování

týkajících

smluv,

projektů

financovaných z veřejných zdrojů, na internetu. Oba tyhle zákony jsou důležité z toho hlediska, že umožní větší kontrolu, transparentnost a zapojení širší veřejnosti. 66

VANOVÁ, Denisa; HRUBALA, Ján. Právne nástroje boja proti korupcii [online]. Bratislava : pro

TIS

Róbert

Vico-

vydavateľstvo,

2001.

[cit

2013-03-04].

Dostupné

z

WWW:

. 67

Zákon č. 458/2003 Z.z. o zriadení Špeciálného súdu a Úradu špeciálnej prokuratury a o zmeně a

doplnení niektorých zákonov. 68

Zákon č. 252/1999 Z.z., ktorým sa mení a dopĺňa Zákon o bankách v znení neskorších predpisov a o

zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov a ktorým sa menia a dopĺňajú niektoré zákony. 69

Zákon č. 33/2011 Z.z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 385/2000 Z.z. o sudcoch a prísediacich.

70

ŠÍPOŠ, Garbiel; SIČÁKOVÁ-BEBLAVÁ Emília; KURIAN , Matej; JACKO, Tomáš. Protikorupčné

minimum 2012. Hodnotenie, odporúčania a stav korupcie na Slovensku [online]. Bratislava: Pro TIS vydal Adin, s.r.o, 2012. [cit 203-03-04].

Dostupné z WWW:

content/uploads/2010/01/2012_Protikorupcne_minimum.pdf>. 71

Zákon č. 546/2010 Z.z., ktorým sa dopĺňa zákon č. 40/1964 Z.z. Občiansky zákoník v znení

neskorších predpisov a ktorým sa menia a dopĺňajú niektoré zákony.

21

3.2.

Kontrola a vynucování

Úspěšný boj proti korupci a úspěšné plnění závazků z mezinárodních smluv vyžaduje nejen implementaci do zákonu, ale i zabezpečení jejích vynucování. Bude tedy potřebná kontrola zda (ne)dochází ke korupčnímu jednání, a případě že dochází, stanovení vynucovacích a sankčních opatření. Toto má jednak funkci preventivní, jednak represivní. 3.2.1.Úřad pro veřejné zakázky Úřadu pro veřejné zakázky je oprávněn žádat kompletní dokumentaci od zadavatele veřejné zakázky a rovněž je oprávněn nařídit zrušení použitého postupu zadávání veřejné zakázky.72 Je rovněž důležité zmínit novelu Zákona o veřejném zadávání73 – od 18. 2. 2013 získá Úřad pro veřejné zakázky důležitější pravomoci při zasahování do státních tendrů. Úřad bude zkoumat i soutěžní podmínky před vyhlášením soutěže a námitky uchazečů o zakázku. Navíc pokud to bude vyžadovat veřejný zájem, bude mít pravomoc podepsat smlouvu ještě před vyhodnocením námitek. Jeho předsedkyně Zita Táborská tvrdí, že tyto změny přispějí k zprůhlednění a zrychlení zadávání veřejných zakázek. Rovněž se plánuje přijat další velká novela, která by měla platit od července 2013, a podle ní má vzniknout 8členná rada jmenovaná vládou. Členy by měli být právníci mimo Úřad a měla by přezkoumávat rozhodnutí Úřadu (to bylo dosud v pravomoci soudů). 3.2.2. Úřad speciální prokuratury Generální prokuratury Jestli se občan doví o korupčním jednání, oznámí to prokurátorovi Úřadu speciální prokuratury Generální prokuratury. Oznámení je ale taky možné učinit před policistou Úřadu boje proti korupci Prezidia policejního sboru, případně před jiným policistou.74 Tento úřad byl zřízen na základě zákon č. 458/2003 Z.z. o zřízení Speciálního soudu a Úřadu speciální prokuratury a o změně některých zákonů, který však účinnosti nabyl 72

73

Zákon č. 25/2006 Z.z o verejnom obstarávní a o zmene a doplnení niektorých zákonov. Štátne tendre bude kontrolovať jeden úrad. Pravda [online]. 15.2.2013, [cit 2013-03-10]. Dostupné

z WWW: . 74

Prevenecia korupcie. Praktická příručka [online]. [cit 2013-03-07].

Dostupný z WWW:

.

22

díky novele až 1. 9. 200475 Podle tohoto zákona je úřad Speciální prokuratury součástí Generální prokuratury Slovenské republiky s působností pro celé území Slovenské republiky. Působnosti Speciálního soudu, a odvozeně Úřadu speciální prokuratury podléhají taxativně určení veřejní činitelé, a to jestli jsou podezřelí ze spáchání trestních činů v souvislosti s výkonem jejich pravomoci a odpovědností a jiné osoby jestli jsou podezřelé z trestních činů přijímaní úplatku, podplácení a jiných taxativně vymezených trestních činů. V čele tohoto úřadu je speciální prokurátor, který je do funkce volený Národní radou Slovenské republiky na návrh generálního prokurátora, a to na 5 let. 3.2.3.Specializovaný trestní soud 76 Původně Speciální soud, po úpravě pravomocí byl přejmenován na Specializovaný soud. Byl zřízen za účelem boje proti závažné ekonomické kriminalitě, korupci a organizovanému zločinu. Je to soud prvního stupně, pod jeho pravomoc spadají poslanci NRSR, členové vlády, státní tajemníci, předsedové a podpředsedové vyšších územních NKÚ, soudcové Ústavního soudu a prokurátoři. Konají se před ním pojednávaní ve věcech taxativně vymezených trestních činů včetně trestních činů zneužívaní pravomoci veřejného činitele, přijímaní úplatku, podplácení, a nepřímé korupce. Speciální soud byl často kritizován, a to zejména kvůli vysokým platům soudců a povinným bezpečnostním kontrolám, co vedlo až k vyslovení neústavnosti jeho zřízení rozhodnutím Pléna Ústavního soudu nálezem ze dne 20. května 2009.77 Tento nález byl však terčem obrovské kritiky a i široká veřejnost se vyslovila za zachování Speciálního soudu, a tak v úsilí zachovat obdobnou instituci byl zákonem č. 291/200 Z.z. zřízen Specializovaný soud. V následující tabulce můžeme pozorovat vývoj počtu (objasněných) případů korupce

75

BEČVÁR, Josef; HRIVNÁK, Ján; KURUC, Vladimír; KYSEL, Peter. Jak efektivní jsou české

a slovenské represivní složky? Stíhaní korupce a závažné hospodářské kriminalitysituace, postupy a doporučení [online]. Praha: Transparency International – Česká republika, 2007. [cit 2013-03-07]. Dostupné z: . 76

Špecializovaný

trestný

súd

[online].

[cit

2013-03-10].

Dostupné

z WWW:

. 77

Špeciálny súd končí, je protiústavný. Pravda [online] [cit 2013-03-10]. Dostupné z WWW:

.

23

v jednotlivých letech

a pozorovat to, jaký vliv mělo na objasňování a počet

odsouzených zřízení Specializovaného soudu. Tato data nám ukazují, že po zřízení specializovaných institucí se aktivita státu v oblasti postihování korupce zvýšila. Tabulka 1: Počet řešených případů korupce v letech 1997-2010 Obžalovaní

Odsouzení

Odsouzení na Speciálním soudě

78

84

37

-

139

118

92

80

-

2003

148

97

97

75

-

2004

207

163

80

70

-

2005

238

188

74

64

16

2006

278

153

147

112

74

2007

242

141

97

168

120

2008

265

180

102

130

82

2009

238

265

160

164

127

2010

148

82

99

167

159

Rok

Zjištěné

Objasněné

1997

14

14

1998

14

14

1999

57

54

2000

108

98

2001

83

2002

Zdroj: Ministerstvo vnútra SR, Ministerstvo spravodlivosti SR, Generálna prokuratúra SR, Prezídium Policajné-ho zboru SR, Špeciálny súd v Pezinku a Špecializovaný trestný súd v Pezinku.

3.3.

Úspěšnost a hodnocení boje proti korupci

Výše jsem popsala, jak se mezinárodní organizace a Slovenská republika snaží bojovat proti korupci. Nastíněný teoretický model se zdá být ideální: vytvořily se právní definice, prostřednictvím kterých rozlišujeme korupční jednání od nekorupčního a také systém sankcí, které mají subjekty od korupčního jednání odradit, resp. je za něj potrestat a systém orgánů, který na všechno dohlíží. Může to však takto ideálně fungovat i v praxi? Vedlo zavedení těchto změn do slovenského právního řádu k poklesu korupčního jednání? Na otázku ohledně stavu korupce ve společnosti nám mohou odpovědět jednak průzkumy veřejného mínění, ale i hodnocení profesionály. Oběma se budeme zabírat v následujících řádcích, a prostřednictvím nich posoudíme, zda skutečně došlo k poklesu stavu korupce v důsledku zavedení těchto institutů. Nejdřív je potřebné se zabývat otázkou, jestli vůbec byly závazky z mezinárodních 24

úmluv správně implementovány do slovenského právního řádů, jestli Slovensko vede boj s korupcí v souladu s Úmluvy. Jak jsem už zmiňovala výše, mezinárodní organizace taktéž monitorují stav implementace povinností plynoucích z mezinárodních úmluv o boji proti korupci, hodnotí stav korupce na Slovensku a dávají mu doporučení, co zlepšit. Zde zmíníme jen ty, které se zabývají kontrolou a monitorování závazků plynoucích z mezinárodních smluv uvedených v druhé kapitole, a to konkrétně GRECO a OECD. 3.3.1.GRECO GRECO provádí systém vzájemného hodnocení evropských zemí, které jsou do systému zapojeny. Dosud proběhly čtyři fáze hodnocení, přičemž výsledky z poslední ještě nejsou pro Slovensko zveřejněny (stav k březnu 2013), uvádím tedy výsledky třetí fáze hodnocení. Třetí fáze probíhala od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2011, a předmětem hodnocení byly Kriminalizace a Transparentnost financování politických stran. V hodnotící správě78 GET79 konstatuje, že existence sítě specializovaných institucí zřízených za cílem boje proti korupci vedlo zvýšení počtu řešených případů, k harmonizaci v přístupu k řešení a k snížení tzv. úniků. Navzdory tomu je podle zjištění GET na policii ohlášeno nebo v podezření policie vyšetřovateli dokázáno jen 10 % případů. Ustanovení, podle kterých je korupce trestná, jsou sice v souladu s Trestněprávní úmluvou, ale vykazují jisté nedostatky s Dodatkovým protokolem. GET vytýká formulaci některých konkrétních ustanovení, které v některých případech podle něj nemůžou postihnout všechny korupční jednání, v tomto případě doporučil jejich změnu. Co se týče sankcí, je konstatováno, že „sankce se zdají být efektivní, proporční a 78

Správa z hodnotenia Slovenskej republiky na tému krimininalizácia (ETS 173 a 191, GPC 2)

[online] [cit 2013-03-26] dostupné z WWW : .

81

82

Hodnotící tým GRECO pro Téma I. Tamtéž.

25

odrazující.“80 Slovensko si evidentně uvědomuje nebezpečí korupce a potřebu ji stíhat, jelikož zvýšilo trestní sazby za trestní činy korupce. Počet odsouzených v letech 2003 až 2006 byl nezanedbatelný, avšak většina trestů byla podmíněných (z toho všechny v roku 2006) a jestliže byl uložen trest odnětí svobody, většinou mezi 4 a 24 měsíci. Přibližně 50 % případů bylo iniciovaných na základě účinné lítosti. Závěr GET byl, že slovenský právní řád je těžkopádný a ještě je potřeba řešit mnoho nedostatků, jako např. korupce veřejných činitelů, které není vymezení dostatečně široké a nepostihuje všechna jednání. GRECO dává tedy Slovensku řadu doporučení a rovněž vyzývá, aby SR podala zprávu o jejich implementaci. Slovenské úřady reagovaly zřízením pracovní skupiny „GRECO“, jejímž jediným účelem je dosáhnout pokrok v dosud nesplněných doporučení. Následně byla přijata novela Trestního zákona č. 262/2011 Z.z., která mění a doplňuje zákon č. 301/2005 Z.z., Trestní řád a některé další zákony. Touto novelou byly změněny některé ustanovení týkající se korupce, např. byla rozšířena definice zahraničního veřejného činitele, byla zavedena nová definice arbitrů a porotců. GRECO konstatovala, že všechny doporučení byly uspokojivě implementovány. 3.3.2. OECD Monitorovací dokumentace Slovenska obsahuje správu z každé z fází monitorování, dále správu o plnění doporučení z druhé fázi a shrnutí kroků, které Slovensko podniklo za účelem implementace Úmluvy. Dále obsahuje průběžné správy hodnotící stav na Slovensku. Ve zprávě z první fáze81 monitoringu (1997) OECD ocenila snahy Slovenska, pořád však v jeho legislativě spatřovala jisté nedostatky, a to co se týče některých ustanovení: např. nenáležitá výhoda třetí strany se zmiňuje jenom při podplácení zahraničních veřejných činitelů, a už ne při podplácení veřejných činitelů. Dále spatřuje nedostatky

81

Slovak republic review of implementation of the Convention and 1997 Reccomendation. [online] [cit

2013-03-26]. Dostupné z WWW:

26

v implementaci institutu účinní lítosti, odpovědnosti právnických osob a

vytýká

rozdílnou úpravu sankcí za podplácení domácích a zahraničních úředníků a rozdílné promlčecí lhůty. OECD je dále toho názoru, že úprava praní špinavých peněz je nedostatečná a pokuty za nesprávní nebo neúplného účetnictví jsou nízké. Ve zprávě z druhé fáze82 ze dne 9. listopadu 2005 OECD konstatuje, že úroveň povědomí o podplácení veřejných činitelů v zahraničí je na Slovensku nízká. Doporučuje tedy Slovensku přijmout taková opatření, která by zvýšily povědomí o korupci v soukromém sektoru a povědomí o uplácení zahraničních veřejných činitelů. Dále doporučuje Ministerstvu spravedlnosti, aby co nejdříve zveřejnilo příručku o Úmluvě, poskytlo návody a školení daňovým kontrolorům na zlepšení odhalování úplatkářství v průběhu daňových auditů. Slovensko by taktéž mělo okamžitě zavést výslovný zákaz daňové uznatelnosti plateb zahraničním veřejným činitelům. EXIMBANKE SR83 doporučuje, aby vyžadovala po klientech poskytnutí dostatku informací, jako například podrobnosti o poskytnutí provize zprostředkovatelům, které by umožňovaly odhalit, zda se klient zapojil do podplácení v zahraničí. Co se týče účetnictví a auditorství, doporučuje, aby účetní a auditorské otázky týkající se korupce byly pravidelně hodnoceny v kontextu povinných požadavek na odbornou přípravu, a to včetně auditorů Nejvyššího kontrolního úřadu. Je rovněž potřeba, zakotvit povinnost externích auditorů nahlásit podezření možných případů korupce interním kontrolním podnikovým orgánům. Co se týče účinné lítosti, doporučuje ji vyloučit ze slovenské legislativy a dále doporučuje zabezpečit, aby imunita pro spolupracující pachatele nebyla překážkou účinného trestání trestního činu zahraničního úplatkářství. Co se týče odpovědnosti právnických osob za zahraniční podplácení, tak Pracovní skupina84 doporučuje, aby Slovensko odpovědnost právnických osob zavedlo do svého právního řádu, a to bez zbytečného otálení včetně účinných, přiměřených a odrazujících sankcí. Pracovní skupina bude zkoumat, zda slovenský trestní zákon pokryje ustanovení 82

Slovak republic: phase 2. Report on the application of the Convention combating bribery of foreign

public officials in international business transactions and the 1997 Recommadation on combating transactions [online] [cit 2013-03-29] dostupné z WWW: . 83

Specializovaná státní instituce zaměřená na financování a pojišťování vývozních a dovozních úvěru.

84

Pracovní skupina pro podplácení v mezinárodních obchodních transakcích, byla zřízena v roku 1994

za účelem monitoringu implementace protikorupčních úmluv.

27

o podplácení soudců nebo úředníků mezinárodních soudních institucí a úředníků nebo agentů mezinárodních organizací, které není Slovensko členem a se kterou nemá „smluvní

vztah“,

zda

naplňuje

ustanovení

o

imunitě

spolupracující

osoby

v mezinárodním uplácení, zda uplatňuje použití ochrany sociálně akceptovatelných darů v případě uplácení zahraničních osob a jak uplatňuje sankce, která měla povinnost implementovat Úmluvy. Dne 30. ledna 2008 byla pak zveřejněna správa o tom, jak Slovensko implementovalo doporučení. Podle této správy Slovensko přijalo některé opatření na zvýšení povědomí: vydalo Protikorupční minimum, které bylo publikováno na internetu a byla rozeslané společnostem, knižnicím, bankám a NGO (non-governemental organisation, nevládní organizace). Dále byly vydány Příručka pro Advokátní, Notářskou a Exekuční komoru, Příručka pro oddělení ministerstva zahraničních věcí zabývajícího se oficiální rozvojovou pomocí a tomuto oddělení zároveň byla poskytnuty i školení a Příručka pro účetní. Pracovní skupina je však pořád toho názoru, že toto je nedostatečné a Slovensko by toho mělo udělat víc pro zvýšení povědomí. Nejvyšší kontrolní úřad organizuje semináře pro auditory. Novelou č. 534/2005 Z.z.byl změněn Zákon o daních z příjmů, tak, že zakázal možnost daňové uznatelnosti plateb pro zahraniční veřejné činitele. Pracovníci finančních úřadů absolvovali speciální školení a Příručka OECD o podplácení pro daňové kontrolory85 byla přeložena do slovenštiny a publikována na internetu. Zároveň byla v rámci daňového ředitelství zřízena jednotka vnitřní kontroly s protikorupční jednotku, která vydala směrnice na regulování zneužití moci v oblastech se zvýšeným rizikem, a byl zřízen vzdělávací program pro zaměstnance daňových úřadů. Novelou Trestního zákona č. 224/2010 Z.z.byla zavedena nepřímá trestněprávní odpovědnost právnických osob. Podle hodnotitelů je však táto odpovědnost velmi nejasná, a taktéž jsou tady pochybnosti o efektivnosti a proporcionalitě sankcí. Rovněž byly přijaty Mezinárodní účetní standardy ISA86. Je konstatováno, že spolupráce Speciální prokuratury a Úřadu boje proti korupci funguje dobře, to samé platí pro spolupráci Speciálního soudu a Speciální prokuratury. 85

86

OECD Bribery Awareness Handbook for Tax Examiners. ISA 240 Liability of an auditor for assessment of fraud in the audit of financial reports, ISA

260Informing of persons in leading positions on audit issues.

28

V červnu 2012 byla završena třetí fáze a byla publikovaná správa z hodnocení87. Pracovní skupina konstatuje, že hlavním nedostatkem Slovenska jsou nedostatečná odpovědnost právnických osob, a to i 12 let po vstupu Úmluvy v platnost a nedostatek adekvátní konfiskace. Podle informací Pracovní skupiny je zavedení této odpovědnosti zahrnuto v Akčním plánu vlády proti daňovým podvodům88 z 31. května 2012. Navíc, povědomí mezi soukromým a veřejným sektorem je pořád nízké a toto všechno vede k nedostatečnému stíhání trestních činů činu úplatkářství a souvisejících trestních činů praní špinavých peněz a účetních a auditorských trestních činů. Navzdory rostoucímu počtu zahraničních slovenských společností, existuje jenom jedno vyšetřování, kde byl zadržen občan Slovenské republiky, a to za zapojení do podplácení vysokého úředníka v Karibiku. Vzhledem k tomu se Pracovní skupina obává, že implementace Úmluvy a její aktivní prosazování není pořád dokončeno. Slovenská republika musí rovněž bezodkladně učinit opatření, aby zvýšila vymahatelnost a přiměřenost sankcí (včetně konfiskace) pro právnické i fyzické osoby. Oceněno bylo rozhodnutí zveřejňovat rozsudky, včetně odůvodnění, na internetu, protože to může zvýšit jejich odrazující účinek od korupčního jednání. Nedlouho před návštěvou hodnotitelů na Slovensku, média zveřejnili obrovskou korupční aféru. Aféra se týká odposlechů z roku 2005 až 2006, s kódovým označením Gorila. Od prosince 2011 tyto zprávy unikly z Tajné služby a vedly k tvrzením, že na úplatcích čtyř stran vládní koalice v letech 1998 - 2006 bylo vyplaceno miliony eur, a to za účelem získat veřejné zakázky a privatizační smlouvy, do nichž byli zapleteni bývalí ministři, zástupci z nadnárodních společností ze Slovenska i zahraničí a významné slovenské investiční podniky. Koncem ledna se v Bratislavě uskutečnily protikorupční protesty, kterých se účastnilo 3500 lidí, další se konaly v březnu. Vyšetřování v této kauze sice bylo několikrát zahájeno, ale nikdy nebylo dokončeno. Do Trestního zákona byla v roku 2005 (a novelizována byla v roku 2011) zavedena definice zahraničního veřejného činitele. Tato však není v souladu s Úmluvou, protože 87

Phase 3 report on implementing the OECD Bribery convention in the Slovak Republic [ online] [cit

2013-03-29].Dostupné

z WWW:
bribery/SlovakRepublicphase3reportEN.pdf >. 88

Akčný plán vlády proti daňovým podvodom na roky 2012 až 2016 [ online] [cit 2013-03-29].

Dostupné

z WWW:

.

29

ta požaduje, aby bylo podplácení pokryto ve vztahu, ať už je nebo není v rámci oprávněné pravomoci (přičemž slovenský Trestní zákon se omezuje jenom na použití v rámci oprávněné pravomoci). Ve zprávě se také konstatuje, že slovenské soudy postihují všechny případy druhy úplatkářství bez ohledu na hodnotu daru (i nepeněžité dary jako krabice jablek nebo čokolády a peněžité platby ve výši 1 nebo 2 eur). Co se týče imunity pro spolupracující osoby, je doporučováno, aby příslušní orgány jasně objasnily výklad klíčových pojmů jako „významný příspěvek k objasnění případu korupce“ a naléhavě přijaly taková opatření, která zaručí, že poskytnutí imunity zahraničním veřejným činitelům není překážkou při účinném prosazování trestních činů korupce. Co se týče Specializovaného trestního soudu, hodnotitelé doporučili Slovenské republice několik kroků: zvýšit úsilí při aktivním získávání informací z různých zdrojů v předvyšetřovací fázi, a to za účelem zvýšení počtu zdrojů, ale i zlepšení vyšetřování, zabezpečit, aby vyšetřování a stíhání zahraničního úplatkářství nebylo ovlivněno úvahami o národním zájmu, možném vlivu na mezinárodní vztahy s jinými státy a zabezpečit, aby obvinění ze zahraničního úplatkářství byly řádně vyšetřovány a přiměřeně stíháni. Slovensku se doporučuje pokračovat v úsilí započatém ve druhé fázi. Rovněž doporučují orgánům činným v trestním řízení a policii dostat přiměřené školení o specifičnosti zahraničního úplatkářství, o vyšetřovacích metodách, a o potřebě víc aktivně odhalovat, vyšetřovat a stíhat trestní čin podplácení zahraničních veřejných činitelů. I ve správě z třetí fáze se konstatuje, že úroveň povědomí o korupci je pořád nízká. Slovenská republika byla vyzvána, aby dokončila legislativu týkající se ochranného informačního systému. 3.3.3 Index vnímaní korupce V této subkapitole se zaměřím na vývoj Indexu vnímaní korupce, a otázku, jestli z mezinárodních úmluv mohly mít vliv na vývoj tohoto indexu. Tento index nám ukazuje, jak vnímají korupci ve veřejném sektoru respondenti - experti v různých státech. Hodnotí se na stupnici 0-100 přičemž 0 znamená, že stát je silně zkorumpován, a 100 znamená, že je vnímána jako korupce prostá. Toto hodnocení je novinkou, až do roku 2011 se hodnotilo na stupnici 0-10 (přičemž čím vyšší skóre, tým víc je stát míň zkorumpován). Slovensko bylo poprvé do přezkumu zařazeno v roku 1998, a tento 30

index je nejstarším nástrojem měření percepce korupce na Slovensku.89 Index vnímání korupce je počítán centrálou Transparency International v Berlíně a v případě Slovenska je index konstruován na základě údajů od sedmi institucí: Světové ekonomické fórum WEF, Freedom House, The Economist Intelligence Unit, Institutu pro rozvoj managementu IMD, Bertesmalmannovy nadace a analytické agentury IHS Global Insight a Political Risk Services v roku 2011 a úvodu roku 2012.90 Index vnímaní korupce je velmi důležitým ukazatelem, protože je nejčastěji citovaným indexem a významným faktorem rozhodnutí investorů v otázce, kde investovat. Podle posledního průzkumu (2012) skončila SR na 62. ze 176 hodnocených zemí. Je to páté nejhorší umístnění v rámci Evropské unie (za Slovenskem skončili už jenom Rumunsko, Itálie, Bulharsko a Řecko). Jen pro ilustraci, o své 62. místo se Slovensko dělí s Chorvatskem s hodnocením 46 bodů (první Dánsko dosáhlo skóre 90 bodů). Slovensko se tak umístilo mezi Ománem na 61. místě a Ghanou na 64. místě.91 V tiskové správě Transparency International92 ze dne 5. prosince 2012 se vysvětluje, proč se Slovensko umístilo tak špatně: státní firmy a instituce jsou obsazovány stranicky a na úkor odbornosti s bezúhonnosti. Parlamentní volby v březnu 2012 se vzhledem ke kauze „Gorila“93 nesly v duchu boje s korupcí, ale očekávání nebyla dosud naplněna. Dosud nebyl předložen návrh zákona o změně systému financování politických stran. Byl sice předložen návrh nového zákona o veřejných zakázkách, o který některé legislativní mezery odstranil, přesto ale vytvořil i nové. Přestaly se realizovat reformy v zdravotnictví, v červnu 2011 zvolený generální prokurátor dosud nebyl vyjmenovaný a taktéž není patrný posun v řešení korupční kauzy Gorila. Směrodatný může pro nás být i vývoj CPI na Slovensku. Jelikož od roku 2012 došlo 89

Transparency International Slovensko [online] [cit 2013-03-13] Analýzy a hodnotenia. Dostupné

z WWW: < http://www.transparency.sk/analyza-hodnotenie/#CPI>. 90

Tamtéž.

91

Transparency International Slovensko [online] [cit 2013-03-13]. Corruptions perception index 2012.

Dostupné z . 92

Transparency International Slovensko: Vláda premrhala protikorupční potenciál kauzy Gorila.

Slovensko je vo vnímaní korupcie piatou najhoršou krajinou EÚ [online] [cit 2013-03-13]. Dostupné z WWW: < http://www.transparency.sk/analyza-hodnotenie/#CPI >. 93

Korupční skandál, který sa na Slovensku rozpoutal začátkem roku 2012.

31

k změně stupnice, komparace by nebyly relevantní, proto uvádím skóre jenom do roku 2011.

Tabulka 2: Vývoj indexu CPI v letech 1998-2011 Rok

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

CPI

3,9

3,7

3,5

3,7

3,7

3,7

4

4,3

4,7

4,9

5

4,5

4,3

494

Poznámka: vzhledem na změnu způsobu hodnocení a nemožnost porovnání neuvádím rok 2012 Zdroj:

Protikorupční

minimum

2012

[online]

[cit

2013-04-28].

Dostupné

z www:

.

Graf 1 : Vývoj indexu CPI v letech 1998-2010

2004Zavedení Speciálního soudu

2005- zaveden zákaz daňové znatelnosti plateb pro zahraniční veřejné činitele

2010- Zavedení institutu agenta a nepravé odpovědnosti právnických osob

Zdroj: vlastní konstrukce autorky na základě tabulky vývoje CPI a na základě informací o přijatých opatřeních popsaných v třetí kapitole.

Graf č. 1 nám ukazuje, že v počátcích měření v roku 1998 nebyl CPI příliš příznivý. Od roku ale 2000 postupně dochází k zlepšení. K nejvýraznějšímu zlepšení dochází v letech 2004–2006, a to v období druhé vlády Mikuláše Dzurindy. Tato vláda totiž věnuje korupci značnou pozornost. Ve svém Programovém prohlášení vlády (PVV) se jí věnuje 94

Vzhledem na změnu metodiky přípravy CPI 2011, skóre v roku 2011 není porovnatelné

s předcházejícími roky, proto nižší skóre nutně nemusí znamenat přepad, a proto ho neuvádím v grafe.

32

hned v první kapitole Demokratický štát, ve které slibuje efektivní boj s korupcí a přes spolupráci a odpovědnost chce do ní zapojit veřejnost.95Taktéž 1.9.2004 zahajuje svou činnost Speciální soud. I PVV Roberta Fica se rovněž věnuje problému korupce, ale už méně jako to Mikuláše Dzurindy a slibovaná opatření jsou spíše represivního charakteru, už méně se věnuje například reformě veřejné správy.96I na začátku vlády R. Fica dochází k zlepšování vnímaní stavu korupce na Slovensku, k propadu začíná docházet v roce 2008. Jednoznačný důvod takového propadu bude obtížné stanovit, mohla ho však způsobit i absence jednoznačného uceleného programu vlády, ale i pesimismus hodnotících. V srpnu 2010 zahajuje činnost vláda I. Radičové, a i navzdory poklesu CPI v roku 2011, to nemusí nutně znamenat zhoršení stavu (o to vzhledem na změnu metodiky měření CPI).97 3.3.4. Globální barometr korupce Dalším měřítkem korupce je globální barometr korupce (GSK).98 Je to celosvětový průzkum, který se zaměřuje na otázky osobních zkušeností s úplatky a názory občanů na korupci. Poslední takový průzkum proběhl v roce a 2010, zúčastnilo se ho více než 90 tisíc respondentů a výsledky jsou poněkud znepokojivé a jsou uvedeny v následujícím grafu. Podle tohoto průzkumu každá čtvrtá domácnost na Slovensku, která řešila za poslední rok problém v zdravotnictví, dala úplatek. Zkušenost s úplatky na pozemkových úřadech byla 15,8 %, na úřadech potvrzujících povolení a potvrzení 15,6 % na soudech 14,8 %.

95

SIČÁKOVÁ – BEBLAVÁ Emília; ŠÍPOŠ, Gabriel; KURIAN, Matej. Korupcia a protikorupčná

politika na Slovensku 1989-2010 [online]. In Forum Historiae, 2011, roč. 5, č. 2. [cit 2013-04-11]. Dostupný z WWW: . 96

Tamtéž.

97

ŠÍPOŠ, Garbiel; SIČÁKOVÁ-BEBLAVÁ Emília ; KURIAN, Matej ; JACKO, Tomáš. Protikorupčné

minimum 2012. Hodnotenie, odporúčania a stav korupcie na Slovensku [online]. Bratislava: Pro TIS vydal Adin, s.r.o, 2012. [cit 203-13-04]. Dostupné z WWW: . 98

Transparency International Slovensko [online] [cit 2013-03-13] Analýzy a hodnotenia. Dostupné

z WWW: < http://www.transparency.sk/analyza-hodnotenie/#CPI>.

33

Obrázek 1: Výskyt míry korupce na Slovensku podle průzkumu z roku 2010

Zdroj: Transparency International Slovensko [online] [cit 2013-03-13]. Dostupné z WWW: .

Nejsmutnější je ale, že pouze 8 % Slováků požádaných o úplatek to nahlásilo. Téměř třetina (31,5 %) z toho důvodu, že si myslí, že by se nahlášením úplatku nic nevyřešilo. Toto nám ukazuje jednak nedůvěru ve fungování státních institucí a kontrolního aparátu a taktéž rezignaci občanů něco na současném stavu změnit. Přibližně čtvrtina (25,9 %) se obává pomsty, což také odráží nedůvěru ve fungování státních institucí. 3.3.5. Srovnání plnění závazků V této subkapitole v tabulce shrneme, jaká opatření byla Slovenskou republikou přijata a jak tato přijatá opatření hodnotili GRECO a OECD, jaké doporučení Slovensku dali a jak následně Slovensko na tyto doporučení reagovalo.

34

Tabulka 3: Srovnávací tabulka přijatých opatření a jejich hodnocení GRECO a OECD Oblast/Závazek Korupce právnických osob: zavést trestněprávní odpovědnost právnických osob

Informovanost a povědomí veřejnosti

Slovenská republika Novela Trestního zákona č. 2004/2010 – zavedena tzv. nepravá odpovědnost právnických osob. Ochranné opatření: propadnutí majetku a propadnutí peněžní částky. Přijat Zákon č. 211/2000 Sb. o svobodném přístupu k informacím (rok 2000), novely Zákona o soudcích a přísedících (rok 2011), které zavedly povinné zveřejňování rozsudků na internetu, veřejné výběrové řízení na pozice soudců pravidelné 5- letí hodnocení soudců zveřejňování výkazu o jejích práci na internetu.

Zavedení specializovaných institucí v boji proti korupci

Rok 2004- Zřízení Specializovaného soudu Rok 2010- Zavedení institutu agenta do Trestního zákona

Korupce veřejných činitelů a zahraničních veřejných činitelů

Zavedení definice podplácení veřejných činitelů i zahraničních veřejných činitelů.

Hodnocení GRECO Opakovaně odporučení, aby byl přijat zákon o odpovědnosti právnických osob, a aby byli k jeho provádění uskutečněné odpovídající školení.

Hodnocení OECD Trestněprávní odpovědnost právnických osob v slovenském právním řádu je pořád nedostatečná.

Rok 2005- Odporučuje přijmout opatření k zvýšení povědomí veřejnosti, přijat příručku o Úmluvě a zabezpečit školení daňovým kontrolorům při auditech a nařídit EXIMBANKE žádat od klientů dostatečné množství informací. Některé z těchto odporučení byli přijaté: je vydáváno Protikorupční minimum (od 2006) a příručky pro Advokátní, Notářskou a Exekuční komoru, pro oddělení ministerstva zahraničních věcí zabývajících se oficiální rozvojovou pomocí, Příručka pro účetní a organizovány školení pro účetní a auditory. Úroveň povědomí o korupci je ale pořád nízká. Rok 2012- Zvýšit úsilí při aktivním získávání informací, zlepšit vyšetřování a stíhaní, a to tak, aby tyto nebyli ovlivněné úvahami o národním zájmu. Sjednotit úpravu pro podplácení zahraničních a domácích veřejných činitelů (splněno).

Zajistit objektivitu pro přidělování státních zakázek, zajistit zapojení médií a mimovládních organizací do protikorupční kampaně, posílit úlohu Orgánu odboje proti korupci, rozšířit pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu a zajistit kontrolní mechanizmy pro privatizaci. Kromě prvního a posledního odporučení, které byli implementovány jenom částečně byli všechny ostatní uspokojivě splněny.

Rozšířit definici podplácení veřejných činitelů, která není vymezena dostatečně široce.

Zdroj: Vlastní konstrukce autorky na základě informací z třetí kapitoly.

35

ZÁVĚR Cílem této práce bylo prozkoumat, jestli jsou mezinárodní úmluvy v oblasti boje proti korupci účinné v boji proti korupci a snižování stavu výskytu korupce. Tohoto cíle jsem chtěla dosáhnout prostřednictvím zodpovězení dvou otázek: „Jak se Slovensku daří plnit závazky vyplývající proň z mezinárodních Úmluv?“ a „Jak je hodnocen stav korupce na Slovensku?“. Struktura práce byla koncipovaná tak, aby tyto odpovědi postupně přinesla. V první kapitola jsem vymezila co to vlastně korupce je a jaké může mít formy. Přinesla jsem definice u různých hledisek, s důrazem na právní vymezení v Trestním zákoně, a mezinárodně uznanou definici korupce. V druhé kapitole se pak jsem se pak věnovala analýze mezinárodních úmluv v boji proti korupci a závazkům, které z nich pro signatářské státy plynou. V poslední části jsem se zabývala tím, jak Slovensko tyto závazky plynoucí z mezinárodních úmluv implementovalo do svého právního řádu, a tím jak tato implementace bola hodnocena GRECO a OECD, ale i tím jak stav korupce na Slovensku hodnotí široká veřejnost. Popisuje opatření, které dostala Slovenská republika od GRECO a OECD a míru jejích plnění. „Jak se Slovensku daří plnit závazky vyplývající pro ni z mezinárodních Úmluv? Slovensko je signatářským státem mnohých mezinárodních úmluv proti korupci, mezi kterými jsem zmínila Úmluvu OECD o podplácení zahraničních veřejných činitelů, Trestněprávní úmluvu proti korupci, Občanskoprávní úmluvu proti korupci a Dohodu zakládající skupinu států proti korupci GRECO. Ustanovení těchto úmluv nejsou přímo aplikovatelné, ale pro signatářské státy z nich vyplývá povinnost je transponovat do svého právního řádu. Slovensko tak učinilo několika novelami Trestního zákona, které sjednotily definici zahraničního veřejného činitele a domácího veřejného činitele, zavedly nepravou trestní odpovědnost právnických osob (navzdory tomu, ale GRECO pořád vytýká Slovensku, že tato úprava je nedostatečná). Dále byl novelizován Zákon o bankách, a to tak aby už nebylo z důvodu bankovního tajemství možné odmítnout poskytování informací při mezinárodní spolupráci odhalování korupce. Dále byl v roku 2005 zřízen Speciální soud (od roku 2009 přejmenován na Specializovaný soud) a jeho zřízení vzrostla aktivita Slovenské republiky při poskytování korupce.

Slovensko

36

rovněž začalo každoročně vydávat Protikorupční minimum a příručky pro Advokátní, Notářskou a Účetní komoru, a oddělení ministerstva zahraničních věcí zabývajících se oficiální rozvojovou pomocí, Příručka pro účetní a organizovány školení pro účetní a auditory. Celkově je tedy možné říci, že Slovensko dobře plnilo závazky vyplývající pro něj z mezinárodních úmluv. Je však ještě potřebné odpovědět na druhou otázku, a to: „Jak je hodnocen stav boje proti korupci podle mezinárodních úmluv na Slovensku?“ Tímto hodnocením se zabývali jednak GRECO a OECD, které provádějí hodnocení závazků vyplývajících z mezinárodních úmluv, hodnotí stav korupce v jednotlivých zemích a navrhují jim odporučení k zlepšení tohoto stavu. OECD i GRECO postupně dávali řadu doporučení, které Slovensko relativné uspokojivě plnilo. OECD na jedné straně oceňuje snahy Slovenska, no na straně druhé spatřuje i mnoho nedostatků. Kritizuje nedostatečný stav povědomí veřejnosti o korupci. Taktéž je toho názoru, že aktivní prosazování úmluv není pořád dokončeno, a to i proto, že v případě podplácení zahraničních veřejných činitelů existuje jen jedno jediné vyšetřování, když byl zadržen občan Slovenské republiky při podplácení vysokého úředníka v Karibiku. Rovněž není dostatečná vymahatelnost a přiměřenost sankcí. I to mohly být faktory korupční kauzy Gorila, která se týká korupce čtyř vládních stran vládní koalice v letech 1998–2006. V této aféře bohužel pořád nedošlo k uspokojivému vyšetřování a potrestání viníků. Tento stav se odrazil i na indexu CPI (Indexu vnímaní korupce), jehož výsledky za rok 2012 jsou pro Slovenskou republiku velice nelichotivé: skončila na 62. místě ze 176 hodnocených (5. nejhorší umístnění v rámci Evropské unie). Stav CPI se přitom od roku 2000 postupně zlepšoval a k zhoršení dochází až od roku 2008. K pozitivnímu vývoji mohlo napomoci zřízení Speciálního soudu v roku 2004 a zákaz daňové uznatelnosti plateb pro zahraniční veřejné činitele. Ani výsledky šetření Globálního barometru korupce z roku 2010 nejsou uspokojivé a ukazují názor slovenské veřejnosti, že korupce je značně rozšířená, ale i nedůvěru občanu v orgány postihující korupci. Jen 8 % Slováku požádaných o úplatek v uplynulém roce ho nahlásilo. Slovensko tedy formálně závazky z mezinárodních úmluv relativně uspokojivě plní. Navzdory tomu je hodnocení stavu korupce nejenom mezinárodními organizacemi, ale i veřejnosti nepříznivé. Některá opatření sice mohla napomoct k částečnému zlepšení stavu, avšak v globálním měřítku je stav korupce na Slovensku nelichotivý. Příčin může 37

být vícero: instituce bojující proti korupci existují, ale nejsou schopny efektivně vynucovat plnění povinností a ukládat sankce stanovené v právním řádě. Další příčinou může být i nedůvěra veřejnosti v tyto instituce a jakési dlouhodobé zklamání a skepse ze stávající situace a tím pádem rezignace problémy řešit. A netřeba zapomínat ani na citát z úvodu práce, a sice, že úplné odstranění korupce nikdy nebude možné. To však neznamená, že boj proti korupci třeba vzdát – každé zlepšení stavu korupce je úspěchem a je potřeba pokračovat v započatém úsilí.

38

LITERATURA Dokumenty Dohoda zakládající skupinu států proti korupci GRECO, přijatá dne 1.května 1999 Občanskoprávní úmluva o korupci, přijatá dne 4. listopadu 1999 ve Štrasburku, byla vyhlášena pod č. 3/2004 Sb. m.s. Trestněprávní úmluva o korupci, přijatá dne 27. ledna 1999 ve Štrasburku, byla vyhlášena pod č. 70/2002 Sb. m.s. Úmluva OECD o boji s podplácení zahraničních veřejných činitelů, přijata dne 17. prosince 1997 v Paříži, byla vyhlášena pod č. 25/2000 Sb. m.s. Zákon č. 300/2005 Z.z., trestný zákon Zákon č. 513/1991 Z.z., obchodný zákoník Zákon č. 25/2006 Z.z, o verejnom obstarávání a Zákon č. 21/1992 Z.z., o bankách Národný program boja proti korupcii [online] [cit 2013-01.20] Dostupné z WWW:

Slovak republic: phase 2. Report on the application of the Convention combating bribery of foreign public officials in international business transactions and the 1997 Recommadation on combating

transactions [online] [cit 2013-03-29] dostupné

z WWW:. Slovak republic review of implementation of the Convention and 1997 Reccomendation. [online] [cit 2013-03-26]. Dostupné z WWW: . 39

Správa z hodnotenia Slovenskej republiky na tému krimininalizácia (ETS 173 a 191, GPC 2) [online] [cit 2013-03-26] dostupné z WWW : Strategický plán boja proti korupcii v Slovenskej republike [online] [cit 203-01-16]. Dostupné z WWW: . Odborná literatura: BEČVÁR, Josef; HRIVNÁK, Ján; KURUC, Vladimír; KYSEL, Peter. Jak efektivní jsou české a slovenské represivní složky? Stíhaní korupce a závažné hospodářské kriminalitysituace, postupy a doporučení [online]. Praha, Transparency International – Česká republika, 2007. 118 s. ISBN: 978-80-87123-02-7 [cit 2013-03-04]. Dostupné z WWW: < http://www.transparency.cz/efektivni-ceske-slovenske-represivni-slozkystihani-korupce-/>. BEBLAVÁ, Emília; ZEMANOVIČOVÁ, Daniela. Krajinka rovných a rovnejších? : Slovensko a korupcia. Bratislava: Kalligram, 2003. 208 s. ISBN 80-7149-563-8. FRIČ, Pavol, et al. Korupce na český způsob. Praha: G plus G, 1999. 302 s. ISBN 8086103-26-9, původně v Nye (1967). SIČÁKOVÁ – BEBLAVÁ, Emília; BEBLAVÝ, Miroslav; LOVRANTOVÁ, Katarína; KOLLÁR, Matúš. Slamené či oceľové putá? Mezinárodné dohovory a protikorupčné opatrenia na Slovensku. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave. Centrum excelentnosti pre společenské inovácie UK, 2011. 145 s. ISBN: 978-80-223-2996-5. SIČÁKOVÁ – BEBLAVÁ Emília; ŠÍPOŠ, Gabriel; KURIAN, Matej. Korupcia a protikorupčná politika na Slovensku 1989-2010 [online] In Forum Historiae, 2011, roč. 5, č. 2. Dostupný z WWW: . 40

VANOVÁ, Denisa; HRUBALA, Ján. Právne nástroje boja proti korupcii- Bratislava : pro TIS Róbert Vico vydavateľstvo, 2001. 29 s. Dostupné z WWW: < http://www.transparency.sk/wp-content/uploads/2010/01/030805_pravn.pdf >. ISBN 80-89041-10-8

Publikace BURDA, Eduard; MOKRÁ, Lucia ; TOBIÁŠOVÁ, Lýdia. Boj proti korupcii – manuál. Bratislava : EUROIUIS, o.z., Consulting and Management s.r.o., DISTINCT, a.s., 2008, s. 79. Prevencia korupcie. Praktická příručka [online]. [cit 2013-03-07]. Dostupný z WWW: .

ŠÍPOŠ, Garbiel; SIČÁKOVÁ-BEBLAVÁ Emília; KURIAN, Matej; JACKO, Tomáš. Protikorupčné minimum 2012. Hodnotenie, odporúčania a stav korupcie na Slovensku [online]. Bratislava: Pro TIS vydal Adin, s.r.o, 2012. Dostupné z WWW: .

Odborné články: VYMĚTAL, Petr. Korupce. Politologická revue. 2003, č. 1, s. 14. Internetové články: Akčný plán vlády proti daňovým podvodom na roky 2012 až 2016 [ online] [cit 201303-29]. Dostupné z WWW:

41

Council of Europe. What is GRECO? [online]. [cit 2013-04-04]. Dostupné z WWW: . Council of Europe How does GRECO works? [online]. [cit 2013-04-04]. Dostupné z WWW: .

HORVÁTHOVÁ, Viera. Trestná zodpovednosť právnických osob [online]. [cit 201303-04]. Dostupné z WWW:

PRAVDOVÁ, Zdenka. Korupcia. [online] [ cit 2013- 01-22 ] Dostupné z WWW: .

Špecializovaný trestný súd [online]. [cit 2013-03-10]. Dostupné z WWW: Špeciálny súd končí, je protiústavný. Pravda [online] [cit 2013-03-10]. Dostupné z WWW: < http://spravy.pravda.sk/domace/clanok/161852-specialny-sud-konci-jeprotiustavny/>. Štátne tendre bude kontrolovať jeden úrad. Pravda [online]. 15.2.2013, [cit 2013-03-10]. Dostupné

z WWW:

bude-kontrolovat-jeden-urad/>.

Transparency International Slovensko [online] [cit 2013-03-13] Analýzy a hodnotenia. Dostupné z WWW: < http://www.transparency.sk/analyza-hodnotenie/#CPI>.

Transparency International Slovensko [online] [cit 2013-03-13]. Corruptions perception

42

index 2012. Dostupné z . Transparency International Slovensko: Vláda premrhala protikorupční potenciál kauzy Gorila. Slovensko je vo vnímaní korupcie piatou najhoršou krajinou EÚ [online] [cit 2013-03-13]. Dostupné z WWW: < http://www.transparency.sk/analyzahodnotenie/#CPI >.

43

Mezinárodní úmluvy v boji proti korupci případová studie Slovenské republiky

Recommend Documents