Mezinárodní měnový fond a jeho role v řešení krize eurozóny: Případová studie Řecka

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Mezinárodní měnový fond a jeho role v řešení krize eurozóny: Případová studie Řecka Bakalářská práce

Vedoucí práce: doc. Ing. Lubor Lacina, Ph.D.

Martina Gecová

Brno 2013

Na tomto místě bych ráda poděkovala mému vedoucímu práce doc. Ing. Luboru Lacinovi, Ph.D., za přínosné rady, připomínky a výtky, které mi pomohly ke zdárnému dokončení mé bakalářské práce. Velké díky patří mojí rodině a přátelům za trpělivost a morální podporu.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně za pomoci zdrojů uvedených v seznamu literatury a pod vedením doc. Ing. Lubora Laciny, Ph.D. V Brně dne 15. května 2013

__________________

Abstract

Gecová, M., International Monetary Fund and its role in solution of the crisis in Euro-area: Case study of Greece. Bachelor thesis. Brno: Mendel University in Brno, 2013. This thesis deals with analysis of solution of debt crisis in the word from International Monetary Fund, especially the Mexican debt crisis in 1980s and the debt crisis in Greece, which started in 2009 and still persists. Emphasis is put on describing of the features and differences during these crisis and then the situation is compared. Keywords Financial crisis, debt crisis, debt relief, economic situation, debt burden, International Monetary Fund, European Commission, Euro-area, credit.

Abstrakt

Gecová, M., Mezinárodní měnový fond a jeho role v řešení krize eurozóny: Případová studie Řecka. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. Práce se zabývá rozborem řešení dluhových krizí ve světě ze strany Mezinárodního měnového fondu, konkrétně Mexické dluhové krize v 80. letech minulého století a dluhové krize Řecka, která propukla v roce 2009 a trvá doposud. Důraz je kladen zejména na určení rozdílů a společných znaků v průběhu těchto krizí a následné porovnání přístupu MMF. Klíčová slova Finanční krize, dluhová krize, odpuštění dluhu, ekonomická situace, dluhové břemeno, Mezinárodní měnový fond, Evropská komise, eurozóna, úvěr.

Obsah

9

Obsah 1

2

Úvod a cíl práce............................................................................. 15 1.1

Úvod ..................................................................................................................15

1.2

Cíl práce a metodika ...................................................................................... 16

Srovnání vybraných ekonomických ukazatelů Mexika a Řecka ............................................................................................. 17 2.1

3

Dílčí shrnutí .................................................................................................... 22

Latinskoamerická dluhová krize................................................. 24 3.1

Světová ekonomická situace v 70. letech .................................................... 24

3.2

Počátek dluhové krize 80. let ....................................................................... 26

3.3

Mexiko ............................................................................................................. 26

3.4

Období 1979 - 1981......................................................................................... 26

3.5

Období 1981 - 1982 ........................................................................................ 27

Počátek krize - srpen 1982 .................................................................................. 29 Prosinec 1982 – schválení programu ................................................................ 34 3.6

Období 1983 – 1985 ...................................................................................... 35

První víceletá dohoda o restrukturalizaci dluhu (MYRA) .............................. 37 3.7

Program na rok 1985 ..................................................................................... 38

3.8

1986 Dojednání stand-by arrangement (SBA)...........................................40

Uvedení programu do reality.............................................................................. 43 3.9

Krize a obnova 1987 – 1988.......................................................................... 43

3.10 Bradyho plán a následný vývoj..................................................................... 44 3.11 Dílčí shrnutí .................................................................................................... 46 4

Případová studie Řecka ............................................................... 48 4.1

Období předcházející krizi ............................................................................48

4.2

Počátek krize ....................................................................................................51

Rok 2009 ............................................................................................................... 52 4.3

Rok 2010 ......................................................................................................... 54

První ozdravný program pro Řecko................................................................... 56

10

Obsah

Implementace a kontrola plnění programu...................................................... 57 4.4

Rok 2011 ......................................................................................................... 60

4.5

Rok 2012 - druhý ozdravný program pro Řecko........................................66

Zavedení programu .............................................................................................. 67 Výhled na rok 2013...............................................................................................70 4.6

Dílčí shrnutí ....................................................................................................70

5

Diskuse ......................................................................................... 72

6

Závěr ............................................................................................. 74

7

Literatura ..................................................................................... 75

A

Použité zkratky............................................................................. 83

B

Doplňující grafy a tabulky............................................................ 84

Seznam obrázků

11

Seznam obrázků Obr. 1 Mexiko – export a import zboží v porovnání s deficitem/přebytkem obchodní bilance vůči HDP. ................... 17 Obr. 2 Řecko – export a import zboží – porovnání s deficitem/přebytkem obchodní bilance vůči HDP. ...................18 Obr. 3 Mexiko – otevřenost ekonomiky (na pravé ose) v porovnání s exportem a importem země (na levé ose) ............. 19 Obr. 4 Řecko – otevřenost ekonomiky (na pravé ose) v porovnání s exportem a importem země (na levé ose) ............. 19 Obr. 5 Dluh centrální vlády Mexika (graf vlevo) a Řecka (graf vpravo) v % HDP .......................................................................... 20 Obr. 6 Míra růstu HDP (výdajová metoda) v Mexiku (graf vlevo) a Řecku (graf vpravo) ........................................................ 21 Obr. 7 Inflace (průměrné spotřebitelské ceny) v Mexiku (graf vlevo) a Řecku (graf vpravo) ........................................................ 21 Obr. 8 Nezaměstnanost v Mexiku (graf vlevo) a Řecku (graf vpravo) ......................................................................................... 22 Obr. 9 Externí zadlužení zemí mezi lety 1973 - 89 (mld. dolarů)............................................................................... .25 Obr. 10 Míra externího zadlužení zemí mezi lety 1973 - 89 (% HDP). ...................................................................................... 25 Obr. 11 Mexiko: Fiskální deficit a externí zadlužení v letech 1971 - 1982. ................................................................................... 29 Obr. 12 Vývoj ceny za barel ropy na světových trzích od roku 1970 v dolarech ............................................................................. 41 Obr. 13 Růst úvěrů Řecka a eurozóny v % mezi lety 2000 2008. ........................................................................................... 49 Obr. 14 Vývoj dlouhodobé úrokové míry v Řecku v letech 2000 - 2008.................................................................................. 49

12

Obr. 15

Seznam obrázků

Saldo vládního sektoru Řecka v % HDP ............................. 50

Obr. 16 Spready úrokových sazeb u emitovaných dvouletých a desetiletých dluhopisů Řecka. ..................................................... 61 Obr. 17 Export zboží a zahraniční průmyslové objednávky v Řecku (procentní změna) ......................................................... 62 Obr. 18 Splatné závazky Řecka v blízké budoucnosti (mld. euro) ............................................................................................. 64 Obr. 19 Reálný měnový kurz Mexika 1970 – 1988 (Index 1980 – 1982 = 100) ................................................................................ 84 Obr. 20

Vývoj americké úrokové sazby v období 1947 – 2008 ....... 84

Obr. 21 Vývoj zaměstnanosti a nezaměstnanosti v Řecku 2007 – 2012 ........................................................................................... 85 Obr. 22 Nominální náklady na jednotku pracovní síly (nominal unit labour cost)........................................................... 85 Obr. 23

Nesplacené úvěry u řeckých bank (%) ............................... 86

Obr. 24

Vývoj kurzu dolar/peso ...................................................... 87

Obr. 25

Vývoj kurzu řecké drachmy vůči ECU ...............................88

Obr. 26 Vývoj reálného efektivního devizového kurzu Řecka (REER), 1999=100 .......................................................................88

Seznam tabulek

13

Seznam tabulek Tab. 1 Schéma půjček Řecku od eurozóny a MMF v průběhu tříletého programu (mld. euro) .................................................. 56 Tab. 2 Makroekonomická data (procentní změna vůči předešlému období)...................................................................... 57 Tab. 3 Střednědobá fiskální strategie 2011 – 2015, výhled deficitu veřejných financí ............................................................ 62 Tab. 4 Poskytnuté tranše v rámci prvního programu pro Řecko............................................................................................ 65 Tab. 5 Výchozí a očekávané hodnoty v rámci druhého řeckého programu ....................................................................... 66 Tab. 6 Dosud poskytnuté splátky v rámci druhého ozdravného programu pro Řecko ............................................... 69 Tab. 7 Hlavní rozdíly přístupu a role MFF při řešení mexické a řecké krize..................................................................................... 71 Tab. 8

Očekávané příjmy z privatizace v Řecku od r. 2012 .......... 86

Tab. 9 Srovnání otevřenosti ekonomiky Řecka se zeměmi se srovnatelným počtem obyvatel (statistiky za rok 2011).............. 87 Tab. 10 Srovnání otevřenosti ekonomiky Mexika se zeměmi se srovnatelným počtem obyvatel (statistiky za rok 2011).............. 87

14

Seznam tabulek

Úvod a cíl práce

15

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Ve světě se již událo mnoho ekonomických krizí1 , ať se jednalo o krize měnové, bankovní nebo dluhové. Jelikož se do jejich řešení téměř vždy zapojovaly nadnárodní instituce, je zajímavé se na jejich roli při řešení krize podívat podrobně. V této práci se zaměříme především na působení Mezinárodního měnového fondu (MMF) jakožto instituce, na kterou se země zasažené krizí obracely velice často s žádostí o pomoc. Od doby vzniku MMF v roce 1944 se tato mezinárodní instituce angažovala zejména v oblasti poskytování finanční pomoci 2 . Jeho role se začala měnit v 70. letech, kdy světovou ekonomiku ovlivnilo zrušení Brettonwoodského systému a následně dva ropné šoky. Díky celosvětovému růstu úrokových sazeb se do problémů se splácením svých závazků dostaly především rozvojové země. Dluhová krize, která zasáhla Latinskou Ameriku v 80. letech minulého století, je považována za první výrazné zapojení MMF, který musel změnit své zavedené postupy a vstoupil aktivně do řešení dluhového problému postižených zemí. Za počátek Latinskoamerické dluhové krize je považován rok 1982, kdy Mexiko oznámilo svým věřitelům, že nebude schopné dostát svým závazkům. Dluhová nákaza se poté šířila napříč celým regionem Latinské Ameriky. Tato krize měla celosvětový dopad, jelikož podíl zahraničního zadlužení zemí byl vysoký. Mexiko označoval MMF za vzorový příklad svého působení, několikrát bylo v průběhu krize dáváno ostatním zemím za vzor. Postupy, které byly úspěšně použity v Mexiku, byly později implementovány i v ostatních zemích. V současnosti jsme svědky ekonomické krize, která trvá již od roku 2008. Její počátek je spojován s krizí hypotečního trhu v USA, odkud se nákaza rozšířila do celého světa. V Evropě se její projevy v současné době označují jako krize dluhová. Asi nejvýraznější problémy s plněním svých závazků má Řecko, které se již od roku 2008 potýká s výraznými finančními problémy a pohybuje se na hranici státního bankrotu. Situace je velice vážná také z toho důvodu, že je Řecko od roku 2002 součástí eurozóny a jeho problémy tak mají vliv na stabilitu eura. Evropská unie měla zprvu v plánu řešit problémy zadluženého Řecka svými vlastními silami. Ochota přijmout mezinárodní pomoc od MMF, který měl s řešením krizí mnohem větší zkušenosti, byla malá. Panovaly obavy ze snížení důvěryhodnosti Evropské unie a společné měny Eura, a také ohledně vlivu USA,

My šleno je období 2. polov iny 20. století a 21. století, tzn. od doby vzniku MMF v roce 1 944. Finanční pomoc byla posky tnuta při suezské krizi (1 956) a po kolapsu „zlatého poolu“ (1968). Ostatní finanční půjčky by ly poskytovány při problémech s platební bilancí země (Sedláček, 2008, s. 10) 1

2

16

Úvod a cíl práce

které má v MMF největší hlasovací právo. Vzhledem k závažnosti problému, který pro EU představovala situace v Řecku, byl MMF požádán o spolupráci. Mexiko i Řecko se za pomoci Mezinárodního měnového fondu snažili/snaží vypořádat s dluhovou krizí v zemi. V době řešení Latinskoamerické dluhové krize neměl Fond takové zkušenosti jako nyní. Jak se jeho postoj změnil? Má jeho působení v Řecku shodné rysy s řešením mexickým a jak se jednotlivé případy liší?

1.2 Cíl práce a metodika Cílem práce je, na základě zkušeností s řešením mexické a řecké krize ze strany MMF, identifikovat a vysvětlit rozdíly v přístupu MMF k řešení dluhových krizí. První část práce bude věnována rozboru Latinskoamerické dluhové krize na příkladu Mexika a zapojení Mezinárodního měnového fondu do jejího řešení. Bude vylíčena situace před krizí, během ní i pokrizový vývoj. V druhé části bude řešena situace Řecka a jeho spolupráce na řešení dluhové krize s MMF a EU. Jak probíhá spolupráce Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu? V diskusi bude zhodnocena práce MMF. Existují shodné rysy v přístupu MMF k řešení mexické a řecké krize? Jak se postoj MMF v průběhu let změnil? Zmíněny budou i časté výtky a kritika na adresu MMF. V první části práce, kde se nachází srovnání ekonomických ukazatelů Mexika a Řecka, je použita metoda komparativní. Formou grafů budou představeny vybrané ekonomické ukazatele, které budou následně slovně okomentovány a porovnány. V dalších částech je s pomocí podrobné rešerše literatury zhodnocena situace v zemích zasažených dluhovou krizí. Při popisu problematiky jsou použita empirická data z OECD, MMF a Eurostatu. Je použita metoda analýzy a syntézy. Na základě podrobného popisu mexické dluhové krize, bude v další části práce zabývající se studií Řecka, porovnávána situace v obou zemích. Komparace se bude týkat jak samotného vývoje krize, tak přístupu MMF k jejímu řešení.

Srov nání vybraných ekonomických ukazatelů Mexika a Řecka

17

2 Srovnání vybraných ekonomických ukazatelů Mexika a Řecka S pomocí několika vybraných ekonomických ukazatelů je srovnána situace v ekonomikách zasažených dluhovou krizí3 - Mexiku a Řecku. V případě Mexika jsou použity statistiky odrážející vývoj v zemi od roku 1980, tj. dva roky před propuknutím dluhové krize. Řecké statistiky jsou zobrazovány s velkým časovým předstihem, zejména proto, že zavedení eura v hotovostní podobě v roce 2002 mělo na vývoj v Řecku velký vliv.

Obr. 1 Mexiko – ex port a import zboží v porovnání s deficitem/přeby tkem obchodní bilance vůči HDP Zdroj: OECD, 2013; International Monetary Fund, 2012 a Popis: Hodnoty exportu a importu jsou v ztaženy k levé ose, přebytek/deficit obchodní bilance je na pravé ose.

Jak je zřejmé z Obr. 1, v letech před propuknutím krize byl objem exportu země nižší než objem importu. Zatímco absolutní výše těchto ukazatelů se zvyšov ala, deficit obchodní bilance se pohyboval na stejné úrovni okolo 2 %. V roce 1982, který je považován za počáteční krizový rok, se objem exportu dostal nad úroveň importu a obchodní bilance se začala dostávat do přebytku. Ten kulminoval v roce 1983, poté měl sestupný trend. Od roku 1987 došlo k růstu absolutní hodnoty jak exportu, tak importu, zatímco obchodní bilance má sestupný charakter a na přelomu desetiletí se dostala opět do deficitu.

Dluhová krize – označuje většinou situaci, kdy země není schopna splácení sv ého zahraničního dluhu, tyto krize bývají označovány jako externí dluhové krize (Dvořák, 2008, s. 17 0). 3

18


Obr. 2 Řecko – ex port a import zboží – porov nání s deficitem/přebytkem obchodní bilance vůči HDP Zdroj: OECD, 2013; International Monetary Fund, 2012 a Popis: Hodnoty exportu a importu jsou v ztaženy k levé ose, přebytek/deficit obchodní bilance je na pravé ose.

V případě Řecka, který vidíme na Obr. 2, je po celé sledované období let 2000 až 2012 objem dovozu do země výrazně větší než hodnota vývozu. Je zde zřejmý nárůst hodnoty dovozu od roku 2002, kdy se v eurozóně (a také Řecku) začalo používat euro v hotovostní podobě. Objem dovozu kulminoval v roce 2008, kdy se v Evropě začaly projevovat první příznaky počínající ekonomické krize. Úroveň exportu vzrostala ve sledovaném období pouze mírně, což můžeme připsat zejména malé konkurenceschopnosti řecké ekonomiky v rámci eurozóny. Po celé sledované období byla obchodní bilance v deficitu. Od roku 2005 se její hodnota zvyšovala a nejvyšších hodnot dosáhla v roce 2008, což je dáno zejména růstem dovozu do země. Od roku 2008 se deficit obchodní bilance zmenšuje, zatím nejlepšího výsledku bylo dosaženo v posledním sledovaném roce 2012. Stále je ale hodnota v deficitu více jak 10 % HDP, v případě, že by mělo Řecko svou vlastní měnu, donutily by ho trhy devalvovat měnu již při dynamice překračující 5% hranici HDP.

Srov nání vybraných ekonomickýc h ukazatelů Mexika a Řecka

19

Obr. 3 Mexiko – otevřenost ekonomiky (na pravé ose) v porovnání s ex portem a importem země (na levé ose) Zdroj: OECD, 2013; International Monetary Fund, 2012 a

Obr. 4 Řecko – otev řenost ekonomiky (na pravé ose) v porovnání s exportem a importem země (na levé ose) Zdroj: OECD, 2013; International Monetary Fund, 2012 a

Vývoj exportu a importu je popsán u Obr. 1 a 2. Míra otevřenosti ekonomiky4 vůči HDP zemí je zhruba srovnatelná, pohybuje se okolo 30 %. Mexiko je velkou ekonomikou a tak by se dalo očekávat, že míra otevřenosti bude nižší než u Řecka, které je malou otevřenou ekonomikou. Jejich hodnoty otevřenosti jsou však téměř shodné (podrobnější srovnání otevřenosti ekonomik je v příloze práce – Tab. 9, 10). V Mexiku na Obr. 3, měla otevřenost rostoucí charakter až do roku 1985, kdy došlo k mírnému poklesu asi o 3 %. V dalších letech dále rostla a od roku 1987 se pohybuje okolo hodnoty 30 % HDP.

4

Míra otevřenosti ekonomiky=(export+import)/HDP

20


Vývoj v Řecku na Obr. 4, je odlišný. Zatímco na počátku tisíciletí došlo k mírnému poklesu otevřenosti ekonomiky, od roku 2003 můžeme sledovat pozvolný růst až do „krizového“ roku 2008, kdy došlo ke kulminaci a prudkému snížení otevřenosti ekonomiky v následujícím roce. Od roku 2009 se míra otevřenosti řecké ekonomiky opět zvyšuje, přesto je v porovnání s Mexikem (i eurozónou) poměrně malá.

Obr. 5 Dluh centrální v lády Mex ika (graf v levo) a Řecka (graf v pravo) v % HDP Zdroj: OECD, 2013; International Monetary Fund, 201 2a

Vývoj vládního dluhu Mexika a Řecka v % HDP je zachycen na Obr. 5. Zatímco v případě Řecka, které je zachyceno na pravém obrázku, se vývoj vládního dluhu pohyboval až do roku 2008 na zhruba stejné úrovni tj. pod 110 % HDP, v roce 2009, kdy se naplno projevila ekonomická krize, se jeho hodnota zvýšila o více jak 10 %. Prudký nárůst můžeme sledovat i v následujících letech, zatím nejvyšší hodnoty vůči HDP dosáhl vládní dluh v roce 2011 a to 168 % HDP, za rok 2012 činila jeho hodnota asi 155 % HDP. Přičemž se počítá s dalším nárůstem vládního dluhu v následujících letech. Z vývoje vládního dluhu Řecka je zřejmé, že na něho přijetí eura nemělo vliv. Jeho pokles v roce 2012 můžeme připsat dohodě s věřiteli na odepsání části dluhů. Před propuknutím dluhové krize mělo Mexiko (na levém obr.) poměrně nízký vládní dluh v poměru k HDP země, který činil asi 16 % HDP. V roce 1982, kdy propukla dluhová krize, došlo k téměř dvojnásobnému nárůstu vůči HDP. Po mírném poklesu v následujících letech došlo ke kulminaci v letech 1986 a 1987, což je období, kdy došlo k „návratu“ krize do Mexika. Od roku 1988 se již podíl vládního dluhu na HDP dramaticky neměnil a došlo k jeho poklesu.

Srov nání vybraných ekonomických ukazatelů Mexika a Řec ka

21

Obr. 6 Míra růstu HDP (vý dajová metoda) v Mexiku (graf vlevo) a Řecku (graf v pravo ) Zdroj: OECD, 2013

Míra růstu HDP v případě Mexika (Obr. 6 vlevo), byla v předkrizových letech poměrně vysoká, blížila se k 10 %. V roce 1082 došlo k přerušení tohoto trendu a skokovému poklesu. Mezi lety 1984 - 1985 došlo opět k růstu, což můžeme přičíst reformám v ekonomice a programu MMF (viz. 3. Kapitola). V roce 1986 byl opět růst záporný, díky opětovnému návratu ekonomické krize do země, poté již můžeme sledovat opětovný růst. V případě Řecka (Obr. 6 vpravo), je možné sledovat, že míra růstu HDP byla až do roku 2008 kladná. V právě zmíněném roce došlo k zápornému růstu HDP, který se v dalších letech ještě více prohluboval. Ekonomická recese trvá v Řecku doposud.

Obr. 7 Inflace (průměrné spotřebitelské ceny ) v Mex iku (graf v levo) a Řecku (graf vpravo) Zdroj: International Monetary Fund, 2012 a

Inflace se pohybovala v případě Mexické krize (Obr. 7 vlevo) mnohonásobně výše, než v případě Řecka. Již v předkrizových letech přesahovala její hodnota 20 %, v období vrcholící krize vysoce přesahovala 100% hranici. K jejímu výraznému poklesu došlo až v roce 1989, kdy už dluhová krize v zemi odeznívala. Jak je zřejmé z Obr. 7 vpravo, hodnota inflace se až do roku 2007 pohybovala do 4 %. Tato hranice byla překročena v roce 2008, následoval prudký pokles na 1,2 %, který v roce 2010 vystřídal prudký nárůst, kdy inflace přesáhla 4,5 %.

22


Obr. 8 Nezaměstnanost v Mexiku (graf vlevo) a Řecku (graf v pravo) Zdroj: International Monetary Fund, 2012 a

Na vývoji nezaměstnanosti na Obr. 8 si můžeme všimnout, že v předkrizovém období se její hodnota v Mexiku (obr. vlevo) pohybovala okolo 1 %5 . K jejímu prudkému nárůstu došlo zejména na počátku krize, nejvyšších hodnot bylo dosaženo v roce 1983, kdy se nezaměstnanost pohybovala okolo 6 %. Na druhou stranu v případě Řecka, je problém nezaměstnanosti daleko závažnější. V období od roku 2000 do roku 2008 sice její hodnota pozvolně klesala, stále se ale pohybovala okolo 10 %, což je více, než v období vrcholící krize v Mexiku. Od roku 2008 navíc míra nezaměstnanosti stále roste, a to velice rychlým tempem. V posledním sledovaném roce, přesáhla její hodnota 23 %, v roce 2013 její hodnota dosáhla 25 %.

2.1 Dílčí shrnutí Je zřejmé, že ekonomiky Mexika a Řecka se v mnohém liší. Mexiko představuje velkou ekonomiku, která se v 80. letech začala vymaňovat na závislosti na zemědělství a začala své hospodářství opírat o export ropy a průmyslovou produkci. Také otevřenost ekonomiky se v průběhu dluhové krize v Mexiku zlepšovala. Na druhé straně stojí Řecko, které je malou otevřenou ekonomikou uvnitř eurozóny. Hlavním tahounem hospodářství je lodní průmysl a nemalou roli má i turismus, jak uvádí Kohout (2011, s. 237). Výrazný rozdíl můžeme spatřovat ve vývoji obchodní bilance obou zemí. Zatímco u Mexika docházelo po většinu doby k přebytkům obchodní bilance, v Řecku můžeme sledovat pouze deficity, které byly výrazně pod hodnotou 5 %, která je ekonomy považována za ještě udržitelnou. Vzhledem ke svému členství v měnové unii, ale nemohla řecká národní banka reagovat na ekonomickou situaci a devalvovat měnu6 (přehled vývoje USD/pesa a drachmy vůči ECU a REER

Pokud by se statistiky, které máme k dispozici z MMF, přepočítaly podle evropských metod, hodnota nezaměstnanosti by vyšla výrazně vyšší. 6 Deficit obchodní bilance Řecka nebyl považov án za problém, věřilo se, že díky členstv í v eurozóně dojde k nápravě působením tržních sil. 5


23

je v příloze práce). V tom je možné spatřovat další podstatný rozdíl ob ou ekonomik, jelikož Mexiko mělo v době krize vlastní měnu – peso. V souvislosti s odlišnými měnovými systémy, je důležité zmínit inflaci, která byla v Mexiku v průběhu krize velice vysoká. To můžeme připsat zejména četným devalvacím měny. Oproti tomu Řecko mělo inflaci podstatně nižší, což opět můžeme přičíst společné evropské měně, euro. Co mají obě země společné, je zvýšení nezaměstnanosti po vypuknutí dluhové krize a také nárůst hodnoty vládního a státního dluhu vůči HDP. U Řecka sice došlo k menšímu poměrnému nárůstu, jeho dluh, ale překračoval hranici 100 % HDP ještě v předkrizových letech. Oběma sledovaným dluhovým krizím předcházel výrazný růst HDP, který se po propuknutí krize, vzhledem k ekonomické recesi, změnil v pokles HDP (v Řecku trvá recese doposud).

24

Latinskoamerická dluhová krize

3 Latinskoamerická dluhová krize V následující kapitole se budeme zabývat rozborem Latinskoamerické dluhové krize, která se odehrávala v zemích Latinské Ameriky v 80. letech minulého století. Do jejího řešení se zapojil Mezinárodní měnový fond, který aktivně začal řešit problémy zadlužených zemí a stal se jejich hlavním poradcem. Důraz bude kladen zejména na situaci v Mexiku, kde měla celá krize svůj počátek. Bude popsána světová ekonomická situace, která měla na vznik krize velký vliv. Dále se budeme zabývat předkrizovým vývojem v Mexiku, propuknutím krize a poté pokrizovým vývojem v zemi.

3.1 Světová ekonomická situace v 70. letech Světová ekonomika vykazovala v 70. letech řadu výkyvů a na tento nestabilní vývoj byly nuceny reagovat vlády na celém světě. Mezi významné události, které měly na vznik krize vliv, patří zejména zr ušení Brettonwoodského systému v roce 1971 a následný přechod k režimu plovoucím kurzům tzv. floating v roce 1973. Mezi lety 1973 - 1974 zasáhl svět první ropný šok, po kterém v polovině 70. let přišlo zpomalení světové ekonomiky. Došlo k nárůstu nezaměstnanosti, hojně docházelo k nerovnováhám platební bilance. V tomto období se začalo mluvit o tzv. stagflaci 7 . Na konci této dekády se projevovaly výrazné inflační tlaky, které vyústily v druhý ropný šok mezi lety 1979 - 1980. Spojené státy bojovaly s problémy v oblasti monetární (tzv. Volcker shock), došlo k prudkému nárůstu světových úrokových měr, souběžně s tím americký dolar stále posiloval8 . Na konci 70. let bylo pro rozvojové země poměrně jednoduché získání úv ěru. Mezinárodní trh se zápůjčním kapitálem prudce rostl a nabízel nízké úrokové sazby. Banky měly velké množství depozit od zemí exportujících ropu tzv. „petro-dolary“ a rozvojové země pro ně představovaly jeden z cílových trhů. Řada rozvojových zemí této možnosti využila, jak můžeme vidět na Obr. 9 a 10, jejich externí zadlužení se začalo zvětšovat jak v absolutním tak v relativním vyjádření9 .

Stagflace je termín užívaný pro označení situace, kdy v ekonomice dochází zároveň k vysoké inflaci a recesi ekonomiky, může k ní docházet v případě snah o snížení nezaměstnanosti pod její přirozenou úroveň (Businesscenter.cz, 2013 a ; Sojka, 2010, s. 223). 8 Mnoho zemí si zachovalo v ázanost domácí měny na americký dolar i po zrušení Brettonwoo dského sy stému, takže růst dolaru apreciov al také domácí měnu těchto zemí, což oslabov alo jejich konkurenceschopnost. 9 Vy soká zadluženost byla často v rozvojových zemích považov ána za opodstatněnou v souv islosti s jejich růstem a rozvojem. By la považována za správný způsob „recyklov ání“ ro zpočtových přebytků zemí exportujících ropu (Boughton, 2001, s. 269 - 27 2). 7


25

Když v roce 1980 a 1981 úrokové míry vzrostly, u mnoha dlužníků už nebyl čas pro nápravu. Varovné signály, které přicházely od MMF a ostatních agentur se objevily příliš pozdě a v mnoha případech byly ze strany zadlužených zemí ignorovány (Boughton, 2001, s. 275 - 279).

Obr. 9 Ex terní zadlužení zemí mezi lety 1 97 3 - 89 (mld. dolarů) Zdroj: Boughton, 2001, s. 27 0 Popis: Levá osa (mld. dolarů) se v ztahuje k Mex iku, Brazílii a Argentině, pravá osa (mld. dolarů) se v ztahuje k tučně křivce, která představuje kumulativ ní součet 1 4 silně zadlužených zemí sv ěta.

Obr. 1 0 Míra externího zadlužení zemí mezi lety 197 3 - 89 (% HDP) Zdroj: Boughton, 2001, s. 27 0 Popis: Mexiko-plnou čarou, Argentina-čárkov aně, Brazílie-tečkov aně, 1 4 silně zadlužených zemí sv ěta-plná tučná čára.

26


3.2 Počátek dluhové krize 80. let Za začátek dluhové krize rozvojových zemí je považován pátek 20. srpna 1982, kdy Mexický ministr financí J. Silva-Herzog informoval na shromáždění v New Yorku bankéře, že Mexiko nebude schopno následující pondělí tj. 23. 8., splatit jistiny z úvěrů. Už o týden dříve oznámila země svou insolvenci zástupcům USA, MMF a americkým soukromým věřitelům. Zároveň žádala o okamžitou pomoc, pokud by se tak nestalo, nebyla by země schopna dostát svým závazkům. (Boughton, 2001, s. 269; Dvořák, 2008, s. 176). Dluhové krize postihla 27 zemí, z toho 16 zemí se nacházelo na území Latinské Ameriky. To je důvodem, proč je krize označována jako Latinskoamerická dluhová krize (Dvořák, 2008, s. 176). Všechny země se obrátily na MMF s žádostí o pomoc (Boughton, 2001, s. 275 - 279).

3.3 Mexiko Mexická dluhová krize, která vypukla v roce 1982, zalarmovala MMF a celý svět. Reálně zde hrozila možnost systémového kolapsu, krize, která by se mohla rozšířit do mnoha zemí a mohla ohrozit stabilitu světového finančního systému1 0 . Reakce na situaci v zemi ukázala rychlost jednání MMF, která do té doby neměla obdoby. Fond se angažoval v oblasti tvorby regulačních programů v hospodářské politice země. Důležitou roli sehrál při vytváření oficiálního finančního balíčku a hlavně dokázal propojit Fond a soukromé věřitele (Boughton, 2001, s. 281).

3.4

Období 1979 - 1981

Mexická vláda, pod vedením prezidenta Luis Echeverría a poté jeho následovníka José López-Portilla, si již od počátku 70. let čerpala vysoké úvěry denominované v cizích měnách, převážně v amerických dolarech (dále jen dolarech). Mezi lety 1973 až 1981 vzrostlo externí zadlužení země průměrně o více než 30 %, ze 4 mld. na 43 mld. dolarů. Na počátku 80. let již nebyla mexická ekonomika závislá na zemědělské produkci. Země se stala významným světovým vývozcem ropy a to v době, kdy ceny této suroviny byly na historických maximech a očekával se jejich další růst. Vláda měla velký prostor k tomu, aby obsluhovala svůj dluh. Náklady dluhové služby klesly vůči roku 1979 téměř na polovinu. Od roku 1979 rostl produkt ekonomiky o 8,5 % ročně, inflace dosahovala více než 25 % za rok. Deficit státního rozpočtu dosahoval v průměru hodnoty 4,5 % HDP ročně. Půjčování, které mělo být kryto budoucími příjmy z exportu ropy, bylo považováno za dobrou politiku, navíc zde byl uváděn aspekt týkající se spojitosti V podobné situaci jako Mex iko se nacházely i jiné rozvojové země. Zahraniční dluh těchto zemí byl u v ětšiny z nich veden v cizích měnách. V případě propuknutí krize v Mexiku hrozilo, že se krize bude šířit i do ostatních zemí. 10


27

takového jednání a ekonomické teorie. Budoucí příjmy jsou považovány za bezpečné, pokud jsou jimi kryté investice produktivní (Sojka, 2010, s. 323). V roce 1976 se konaly prezidentské volby 1 1 , po kterých v letech 1977 - 1979 následovala měnová krize. Mexiko po volbách implementovalo Fondem podporovaný regulační program, který spadal pod tzv. Rozšířenou facilitu 1 2 (EFF). MMF vyčlenilo 518 mil. SDR 1 3 , což představovalo asi 140 % členské kvóty1 4 , dolarové vyjádření činilo téměř 600 milionů. Tato suma byla k dispozici v rámci tříletého programu. V únoru 1977 se uskutečnilo jediné čerpání, jeho výše však představovala 100 mil. SDR. Díky této pomoci bylo Mexiko schopno splnit své závazky vůči zahraničním bankám. Ačkoliv byl program považován za úspěšný, ze strany mexických autorit nebyla pozorována ochota i nadále s Fondem spolupracovat. Situace Mexika se začala zhoršovat na začátku roku 1981, kdy došlo v důsledku 2. ropného šoku (Dvořák, 2008, s. 178) k prudkému zvýšení krátkodobých úrokových měr ve Spojených státech i u ostatních důležitých partnerů země. Ceny hlavních exportních komodit prudce klesaly jako reakce na snížení celosvětové poptávky v důsledku recese. Začala se projevovat snížená poptávka po ropě. Hodnota vývozu ropy se snížila o více než 25 % oproti předpokladům. Více jak polovina nově přijatých úvěrů byla krátkodobých, protože banky projevovaly, díky situaci na trhu, nechuť k poskytování dlouhodobých úvěrů. Nejbližším termínem splatnosti mexických závazků byl nyní srpen 1982. Rostla nedůvěra investorů v národní ekonomiku a bankovní systém. Obyvatelé Mexika začali vybírat depozita u bank a převáděli je do zahraničí. Do konce roku bylo z mexických bank odvedeno asi 10 mld. dolarů (Boughton, 2001, s. 282 - 283).

3.5 Období 1981 - 1982 V listopadu 1981 se uskutečnilo jednání zástupců Mexika a MMF, v té době již bylo zřejmé, že je dluhový problém realitou. Zástupci Fondu vyhodnotili prostor pro fiskální reformy jako omezený, výhled ekonomické aktivity byl podle nich špatný a měnový kurz, vázaný na americký dolar, byl považován za nekonzisPrezident Mexika je hlavou státu a také stojí v čele federální vlády. EFF (Ex tended Fund Facility ) – Rozšířená facilita představ uje přístup ke zdrojům MMF s pomocí přijetí speciálních politik MMF. EFF byla v MMF zavedena v roce 197 4, byla určena pro země s potřebou realizov at strukturální reformy , v ětšinou byla posky tována na 3 roky (Se dláček, 2008, s. 88 - 89). 1 3 SDR (Special Drawing Rights) - Zvláštní práva čerpání jsou použív ána od roku 1969, jde o rezerv ní aktivum mezinárodního měnového systému, který měl působit jako doplněk k americkému dolaru a zlatu. Při svém zavedení měl hodnotu stejnou jako americký dolar tj. 35 SDR, po apretaci dolaru se jeho hodnota začala vyjadřovat jako koš nejužívanějších světových měn (Sedláček, 2008, s. 1 67 - 17 0). 1 4 Členské kvóty představují sumu, kterou musí země v ložit do MMF (upsaný základní kap itál), z něho jsou poté financov ány půjčky od MMF. Každá členská země MMF má vlastní členskou kvótu, jejíž výše udává vý ši záv azku v ůči MMF (Sedláček, 2008, s. 83 - 84). 11

12

28


tentní s prudce rostoucí cenovou hladinou. Dále byl zmíněn problém vysokého nárůstu nákladů dluhové služby , který se stále zvětšoval od roku 1979, kdy došlo ke skokovému 30% růstu jeho hodnoty (WORLD BANK, 2013). 17. února mexická centrální banka oznámila dočasné přerušení svého půs obení na devizovém trhu a snahu o nalezení vhodnějšího devizového kurzu pesa. Během týdne se hodnota pesa vůči dolaru snížila téměř o 40 %. Mexiko využilo svou rezervní tranši 1 5 od MMF za účelem stabilizace pesa a umožnění vstupu centrální banky zpět na devizový trh. V polovině února byli vysláni zástupci Mexika, Jesús Silva Herzog (ministr financí) a Miguel Mancera (guvernér mexické národní banky), do Washingtonu na jednání s Fondem. Reformní snahy mexické vlády byly zhodnoceny jako neúčinné, následující den vláda oznámila schválení navýšení nominálních mezd v průměru o 20 %. Tento krok vedl ke smazání většiny přínosů 1 6 , které představovala únorová devalvace. Stabilizační program představený v květnu 1981 mexickou vládou, sliboval mimo jiné i redukci fiskálního deficitu o 3 % HDP tj. z 15 % na 12 % během 8 měsíců (za předpokladu kontroly výdajů a zvýšení příjmů). Výše devizových rezerv se na konci měsíce prudce snížila, když mexická centrální banka zrealizovala devizový swap1 7 s Federálním rezervním systémem (FED) 1 8 . Takto získaná deviza byla okamžitě použita ke splnění splatných závazků (ve výši téměř 800 mil. dolarů). Koncem srpna souhlasily komerční banky (převážně z USA) s dodatečnou půjčkou mexické vládě ve výši 2,5 mld. dolarů. Za půl roku tak činily půjčky od zahraničních bank celkem 9,6 mld. dolarů. Ochota bankovního sektoru k půjčkám zemi zasažené krizí, ale i v následujícím měsíci klesala. 4. července se konaly další mexické prezidentské volby, jejichž vítězem se stal Miguel de la Madrid. Mexiko se v roce 1982 nacházelo v nelehké situaci. Mělo zahraniční dluh1 9 , který přesahoval 80 mld. dolarů, jak ukazuje Obr. 11. Ochota světových bank poskytovat půjčky Mexiku byla závislá na tom, jaké podmínky budou stanoveny v oblasti financování veřejného sektoru státu. Avizované snížení schodku veře jných financí o 3 %, se jevilo nedostatečné (Boughton, 2001, s. 284 - 289).

Rezervní tranše – tranše obecně představují přístup ke zdrojům s pomocí úvěru, rezerv ní tranše je rozdílná tím, že nedochází k poskytnutí úvěru zemi, ale posky továny jsou dev izové rezervy členské země. (Sedláček, 2008, s. 86). 1 6 V zhledem ke snížení kurzu Pesa v ůči Dolaru došlo ke snížení hodnoty zahraničního dluhu denominovaného v dolarech. Přínosem bylo i posílení konkurenceschopnosti vývozu země. 1 7 Směna Peso za Dolary. 1 8 FED – centrální bankovní systém USA, v znikl v roce 1913, který je z části státní a z části soukromý. Skládá se z Rady Guvernérů a 12 bank oblastních a dalších institucí (E15, 2013). 1 9 Zahraniční dluh (v práci o značován i jako externí zadlužení) – je souhrnem v eřejného a so ukromého dluhu země vůči zahraničním subjektům (International Monetary Fund, 2003 , s. 7 ). 15


29

Obr. 11 Mexiko: Fiskální deficit a externí zadlužení v letech 1 971 - 1982 Zdroj: Boughton, 2001, s. 287 Popis: Levá osa – vý še fiskálního deficitu (znázorněno tečkovaně), prav á osa – vý še externího zadlužení (plná čára).

Počátek krize - srpen 1982

Ještě v červenci navštívil ministr financí Silva Herzog zástupce MMF ve Washingtonu. Referoval o zhoršující se situaci v zemi a žádal o opětovné vyslání zástupců Fondu do Mexika. Tým vyslaný Fondem začal vyjednávání ohledně tříletého programu v rámci EFF. Zástupci Mexika doufali, že se podaří jejich problémy vyřešit do konce srpna. Mexiko dříve čerpalo pouze rezervní tranše a tak se mohlo ucházet o maximální přístup ke zdrojům v EFF. Ty mohly během tří let tvořit až 3,6 mld. SDR, což představovalo 450 % mexické členské kvóty. Mexická vláda navíc žádala o poskytnutí 800 mil. SDR, což byl ekvivalent 100 % jejich členské kvóty. Tato částka měla být čerpána v rámci CFF 2 0 (Kompenzační finanční facilita). V případě schválení by mohl být tento úvěr k dispozici už v říjnu. I tento plán se ale ukázal jako příliš pomalý. Neuplynul ani týden a bylo nutné řešit dva neodkladné problémy. 4. srpna zrealizovala Mexická centrální banka (the Bank of Mexico) devizový swap s americkým FEDem ve výši 700 mil. dolarů, jednalo se o tříměsíční kontrakt. Hned následující den byl zaveden duální devizový trh2 1 , který měl zabránit přílivu spekulativního kapitálu a měl umožnit volný pohyb směnného kurzu. CFF – Compensatory Financing Facility – speciální politika zaměřená na problémy platebních bilancí, které země sami nemohou ovlivnit, v roce 2000 by la zrušena. Výše čerpání představovala 45 – 55 % členské kv óty (Sedláček, 2008, s. 88). 21 Duální dev izový trh (6. 8. -31 . 8. 1 982) – by ly zavedeny dva devizové režimy, jeden Preferenční a druhý Obecný. Preferenční představov al pev ný kurz Peso -U.S. Dolar, který měl rozpětí 5 centů, používal se pro dovoz základního zboží (potraviny, polotovary, kapitálov é zboží pro výrobu), úrokové platby ze závazků, pro zahraniční obligace mex ického bankov ního systému. 20

30


Ministr financí Silva Herzog 11. srpna usoudil, že není nadále možné, aby Mexiko jednalo o řešení problému pouze s komerčními bankami. Jeho země měla splatné závazky, u kterých se snažila s bankami dohodnout na nových podmínkách splácení, bankéři však ze svých požadavků nechtěli ustoupit. V mexické státní kase se nenacházel dostatek financí, pro krytí splátek z přijatých úvěrů. Jakmile Mexiko tyto závazky nesplnilo, dostaly se i věřitelské banky pod tlak a to jak ze strany regulátorů v mateřských zemích, tak ze strany vkladatelů a akcionářů. 12. srpna učinil ministr financí zásadní kroky: Nařídil zastavení obchodování Mexika na devizovém trhu (banky si mohly od Bank of Mexiko půjčovat za pevný kurz 69,5 peso za americký dolar), dolarová depozita u bank bylo možné vyplatit pouze v peso. Písemně informoval věřitele o neschopnosti Mexika splatit své závazky. Telefonicky informoval o insolvenci Mexika ředitele MMF, FEDu a Ministra financí USA. Hned následující den proběhla schůzka čelních představitelů Mexika a generálního ředitele MMF, De Larosièra. Bylo třeba začít pracovat na tom, aby byly včas plněny závazky ze strany Mexika, mělo dojít k dohodě mezi zemí a jejími věřiteli. Poté byl Fond připraven poskytnout zemi podporu při přijímání úsporných programů a strukturálních změn. Zmíněný program si mělo sestavit Mexiko samo, měl obsahovat politické i ekonomické cíle, které si zvolí mexická vláda. Situace byla o to těžší, že se měly konat nové prezidentské volby a bylo třeba navrhnout takové změny, které by posvětil jak stávající prezident, tak ten v budoucnu zvolený (včetně jeho nové administrativy). Během dalších dvou dnů došlo k jednání se Spojenými státy 2 2 . Na jeho základě byly sníženy úrokové sazby mexických úvěrů. Státní pokladna Spojených států realizovala devizovou swapovou linku s Mexikem ve výši 1 mld. dolarů, Mexiko okamžitě použilo 815 mil. dolarů. Rychlá pomoc od USA umožnila mexické vládě, aby vypořádala své nejbližší závazky. Země ale potřebovala mnohem větší množství prostředků k tomu, aby se vyhnula nedodržení svých závazků a to do doby, než obdrží pr ostředky z Fondu.

Obecný kurz byl určen poptáv kou a nabídkou na trhu, použív al se případech neuvedených u preferenčního kurzu (Banco dé Mex ico, 2009). 22 Úspěšné řešení mexického dluhového problému by lo ekonomicky i politicky důlež ité zejména pro Spojené státy, jelikož velkou část „špatných“ úvěrů rozvojovým zemím posky tly právě americké banky .


31

Situace v Mexiku znepokojovala členy skupiny G102 3 , kteří proto požádali o finanční pomoc pro Mexiko BIS2 4 sídlící ve švýcarské Basileji. Požadována byla částka 1,5 mld. dolarů. Do pomoci se zapojila také Velká Británie, její Bank of England (člen BIS) se stala hlavním organizátorem při shromažďování prostředků pro Latinskou Ameriku. Nejvyšší příspěvek v celé Evropě poskytla Velká Británie, celosvětově se hned za USA umístilo Japonsko, které mělo z vývoje v Latinské Americe velké obavy2 5 . Překlenovací úvěr, který měla zabezpečit BIS, měl poskytnout dostatek financí na pokrytí potřeb Mexika do té doby, než budou k dispozici zdroje od MMF. Spojené státy navrhovaly půjčku ve výši 1,5 mld. dolarů, z čehož byly připraveny celou polovinu uhradit. Druhou část žádaly po BIS, která by měla peníze od spolupracujících centrálních bank. Nakonec byla suma zvýšena jak ze strany BIS, tak ze strany USA. Každá strana poskytla celkově 925 mil. dolarů, takže celková výše půjčky Mexiku činila 1,85 mld. dolarů. Podmínkou poskytnutí půjčky ze strany BIS bylo aktivní vyjednávání zástupců Mexika s Mezinárodním měnovým fondem o poskytnutí prostředků z EFF. Podle dosažených výsledků a podle plnění předem daného rozpisu jednání s MMF mělo poté probíhat vyplácení dohodnutých částek ve třech splátkách2 6 . Jako záruku poskytlo Mexiko své zlaté rezervy, které však stačily pokrýt pouze asi polovinu přijaté půjčky. Jako druhá polovina záruky byly použity budoucí příjmy plynoucí z exportu ropy (Boughton, 2001, s. 289 - 296). První dohoda s komerčními bankami

Komerční banky měly stejně jako ostatní věřitelé zájem na vyřešení situace v Mexiku. Pohledávky vůči mexické vládě vykazovalo více než 500 komerčních bank. Na 20. srpen svolal mexický ministr financí Silva Herzog, setkání zástupců soukromých i oficiálních věřitelů za účasti MMF. Jednání proběhla v New Yorku v sídle newyorské Federální Reservní Banky 2 7 . Silva Herzog se sešel s předsedy čtyř největších newyorských bank 2 8 . Zde byl dohodnut koncept, podle kterého měla být sestavena menší komise dohledu, jejímiž členy se měli stát zástupci bank s největším podílem pohledávek vůči Skupina G1 0 – tvořena 11 průmy slovými zeměmi (Belgie, Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Nizozemí,Švédsko, Švýcarsko, USA, V elká Británie), které spolupracují v rámci ekonomických, monetárních a fiskálních otázek. Zástupci zemí G10 se pravidelně setkáv ají se z ástupci MMF a Světové Banky za účelem konzultací (G1 0, 2013). 24 Banka pro mezinárodní platby/Bank for I nternational Settlements. 25 Řada japonských bank poskytla Mexiku (i jiným Latinskoamerický m zemím) „špatné“ úvěry . 26 První část měla odejít na účty Mexika ihned po uzavření dohody mezi Mex ickou centrální bankou (Banco de Mex ico), BIS a amerických FED, druhá splátka byla určena na polov inu listopadu a poslední byla plánována na polov inu prosince. V té době už by měly být k dispozici prostředky z MMF, takže by po jejich získání došlo okamžitě ke splacení půjčky od BIS. 27 Federal Reserv Bank of New York. 28 Walter Wriston za Citibank, Willard Butcher za Chase Manhattan, John McGillic uddy za Manufacturers Hanover, Donald Platten za Chemical Bank. 23

32


Mexiku. Dále Herzog požádal bankéře o odložení splácení jistiny z úvěrů2 9 . Splatnost závazků byla po dohodě prodloužena o 90 dnů. Poté následovala schůzka se zástupci 115 komerčních bank, při které Silva Herzog představil reformní kroky, které Mexiko hodlalo přijmout, a které byly sestaveny ve spolupráci s největšími věřiteli země. Také komerční banky souhlasily s prodloužením splatnosti svých pohledávek o 90 dnů. Skupina největších věřitelů Mexika přišla s návrhem založit poradní komisi, která by měla za úkol dojednávat nové úvěry pro Mexiko jménem všech zúčastněných bank, přičemž by komise představovala pojítko mezi zadluženou zemí a agenturami (včetně MMF). V jejím čele stáli tři předsedové, nejdůležitější roli hrál William Rhodes ze Citibank. Bylo třeba změnit vztahy Fondu a bank. Dříve bylo zvykem, že obě strany jednaly nezávisle na sobě, probíhala pouze jednání ohledně ekonomického výv oje v jednotlivých zemích. Nyní bylo třeba začít jednat společně. Banky potřebovaly data, která měl k dispozici Fond, aby mohly zhodnotit situaci zemí postižených krizí, v otázce poskytování úvěrů. Na druhou stranu Fond potřeboval zdr oje bank k poskytování pomoci zasaženým zemím (Boughton, 2001, s. 296 - 299). Dojednání programu

Na konci srpna začala intenzivní jednání zástupců Mexika (Herzog, Mancera) a MMF. Bylo třeba dojednat rozpočtové škrty, které by zaručily snížení schodku deficitu, který v té době činil asi 15 % HDP. Fond prosazoval názor, že deficit větší, než 6 % HDP je nefinancovatelný. Mexiko zase tvrdilo, že dosažení nižšího schodku státního rozpočtu než je 10 %, by mělo pro mexickou ekonomiku devastující účinky. Mexiko vyjednalo s Fondem povolení pro další externí financování a zaměstnanci MMF měli jeho podmínky dohodnout s bankami. Tato úmluva měla umožnit vládě financování většího schodku státního rozpočtu bez nutnosti inflačních tlaků. 1. září, uprostřed příprav dohody s MMF, veřejně vystoupil odstupující prezident López-Portilla a oznámil znárodnění bank, zavedení devizové kontroly a obvinil věřitele země (včetně MMF), že zavinili ekonomickou krizi v jeho zemi. Ředitele centrální banky Manceru nahradil jeho opoziční protivník Carlos Tello, který reformní kroky odsuzoval. Silva Herzog nabídl prezidentovi rezignaci na post ministra financí, ten ji ale odm ítl. Jednání se přesunula do Toronta, kam odletěl i Silva Herzog a Beza (zástupce MMF). Stovky bankéřů, byrokratů a politiků je následovaly. Fond přislíbil Mexiku neodkladnou finanční pomoc. Zatímco probíhala jednání, byl v Mexiku zaveden nový devizový režim3 0 . Skládal se ze dvou fixních směnných kurzů,

V íce než 1 mld. dolarů by la splatná v horizontu jednoho týdne. Generalized exchange rates kontrol – obecná kontrola dev izových kurzů (1. 9. - 19. 12. 1982). By ly použív ány dv a dev izové režimy -preferenční (fixov aný na kurz 50 peso za U. S. dolar) a obyčejný (fixov aný na kurz 7 0 peso za U. S. dolar) (Banco dé Mex ico, 2009). 29

30


33

přičemž u obou byly potřeba vysoké dotace k zajištění jejich fungování. To mělo za následek další zatížení státního rozpočtu a odliv dalšího kapitálu ze země. 7. září vypukla panika na mezibankovním trhu. Světové banky odmítaly žádosti mexických bank o nové úvěry. Banky Mexika tak neměli jinou možnost, než vyhlásit neschopnost plnit své závazky. Tento den bývá označován jako „černé pondělí“. Velká část půjčky od BIS byla použita ke krytí nesplacených pohledávek mexických bank. Díky této reakci nedošlo k systematickému kolapsu celého finančního systému. 22. října proběhla ve Washingtonu další jednání mezi zástupci MMF, Sp ojených států a Mexika. Silva Herzog se pokoušel dohodnout další podmínky s Fondem, v sázce byla druhá splátka tranše smluvená s BIS, která měla dorazit na účet Mexika v prosinci. Konečnou dohodu dojednal za MMF Beza, byla uzavřena 8. listopadu, kdy došlo k odsouhlasení předběžného záměru a Memoranda o dohodě. 10. listopadu ratifikovali dohodu de Larosière a Tello. Obsah memoranda byl zveřejněn v tisku3 1 . Fiskální deficit měl být snížen na 8,5 % HDP země (odhady na rok 1983 přitom činily 16,5 %). Mexiko mělo obdržet 2 mld. dolarů, jako oficiální úvěr v roce 1983, dále dalších 5 mld. dolarů, které měly představovat střednědobý úvěr od komerčních bank. Program vycházel z předpokladu růstu HDP v následujících letech, na rok 1983 předpovídal nulový růst, další roky počítal s růstem o 3 % a v roce 1985 s 6 % (tyto optimistické předpoklady se bohužel nenaplnily, jak bude uvedeno později) (Boughton, 2001, s. 299 - 306, 540). Dohoda s komerčními bankami

Setkání předních bank New Yorku se zástupci MMF v čele s de Larosière proběhlo 16. listopadu. Ten se snažil bankéře přemluvit ke spolupráci. P okud by totiž nebyla půjčka od komerčních bank realizována, právě dohodnutý program s Mexikem by nemohl uspět. Pro následující rok 1983 byl očekáván deficit veřejných financí ve výši 4,25 mld. dolarů, 10 mld. mělo jít na úrokové platby. K tomuto deficitu se ještě přidávaly splátky krátkodobých půjček v hodnotě 2,5 mld. dolarů. Dále bylo potřeba sledovat stav státních rezerv, pro zachování funkčnosti finančního syst ému bylo třeba dodat minimálně 1,5 mld. dolarů. MMF bylo připraveno poskytnout Mexiku 1,3 mld. dolarů z prostředků EFF na následující tři roky tj. 1983 - 1985. Subjekty mimo Fond měly dodat 7 mld. dolarů. Očekávalo se, že 2 mld. dolarů bude možné získat na základě bilaterálních dohod, banky měly zvýšit své pohledávky vůči Mexiku až na 5 mld. dolarů. Tato suma od komerčních bank byla natolik zásadní pro úspěch celého programu MMF, že de Larosière neměl v úmyslu předstoupit před výkonnou radu MMF, v případě jejího odmítnutí ze strany bank. De Larosière žádal po bankách písemné potvrzení dohody a další tři kroky:

31

Tento neobvyklý krok měl zvýšit důvěryhodnost v mex ickou ekonomiku v očích investorů.

34


Banky měly pokračovat v rolování 3 2 krátkodobých půjček. Bylo třeba jednat s mexickými představiteli o restrukturalizaci dlouhodobých závazků. Bylo nutné vyřešit dluh veřejného sektoru, který na konci roku 1982 činil 1,5 mld. dolarů. Generální ředitel MMF vyvíjel vysoký tlak na bankéře. Spočítal, že by jim Mexiko mělo v následujícím roce splácet 10 mld. dolarů na úrokových platbách, čehož nebude schopno, pokud jim nebudou schváleny úvěry do MMF a komerčních bank. Dále tvrdil, že pokud banky přijmou dohodu o poskytnutí 5 mld. dolarů, získají poté na zpětném toku srovnatelnou sumu, která je pro ně jinak nedostupná. Bylo nutné, aby všechny věřitelské banky postupovaly koordinovaně a společně. V Londýně došlo ke schůzce čelních světových bankéřů3 3 a Fondu, za který jednal de Larosière. Řešila se otázka zapojení co největšího počtu malých bank, které jsou ve věřitelské pozici vůči Mexiku. Konečná domluva se ustálila na navýšení o 7 %, o které bude muset zvýšit své půjčky Mexiku více než 500 bank po celém světě. Dohoda s bankami nemohla být uzavřena dříve, než bude jasně stanoveno, že se zdařilo získat cílovou částku 5 mld. dolarů. Dohodlo se, že se nakonec bude vyžadovat příslib představující 90 % slíbené částky tj. 4,5 mld. dolarů, poté bude možné jednat ve Fondu o prostředcích z EFF. Tato suma měla být shromážděna do 23. 12. 1982. Bylo ještě třeba dosáhnout dohody mezi Poradním výborem a zástupci mexické vlády. Silva Herzog a Mancera, který by l novým prezidentem de la Madridem jmenován do funkce guvernéra mexické centrální banky, se setkali s de Larosière ve Washingtonu. 8. prosince byla poté uzavřena dohoda s komerčními bankami. 23. prosince, kdy se měl dohodnout úvěr z prostředků EFF, byla od bank zaručena částka 4,32 mld. dolarů, i přesto se de Larosière rozhodl podat žádost o prostředky z EFF ve prospěch Mexika k výkonné radě fondu. MMF se díky účasti na dojednávání a zajišťování půjčky pro Mexiko dostal do role inst ituce, která zaručuje jistotu celého kontraktu, také proto banky nakonec s dohodou souhlasily (Boughton, 2001, s. 306 - 311). Prosinec 1982 – schválení programu

Výkonná rada MMF 23. prosince jednohlasně schválila mexickou žádost o poskytnutí prostředků z EFF. Celková hodnota činila 3 410,6 mil. SDR tj. 3,75 mld. Rolov ání-neformální dohody zemí zasažených krizí se zahraničními bankami, které dočasně zachovají množstv í poskytnutých krátkodobých úvěrů na stejné úrov ni. Používá se jako prostředek proti kolapsu bankov ního sy stému (Sedláček, 2008, s. 102). 33 Jeremy Morse z Lloyd’s, Wilfried Guth z Deutsche Bank, Jean-Yves Haberer z Paribas, Franz Lutolf z Swiss Bank, Yusuke Kashiwagi zthe Bank of Tokyo, and Lewis Preston z Mo rgan Guaranty, Richardson, de Larosière. 32


35

dolarů. Celý program byl založen na předpokladu, že ceny ropy nebudou v následujících letech klesat. Otázka nezapojení Světové Banky byla vysvětlena tím, že Mexiko nebylo vůči ní v dlužnické pozici, nebyl tedy důvod, aby se účastnila vyjednávání s věřiteli3 4 . V období ledna až března roku 1983 přišlo na řadu dokončení celého balíčku. Ze strany Mexika se očekávalo zavedení nových politických reforem, měla být provedena sekuritizace oficiálního finančního balíčku a dokončena d ohoda ohledně shromáždění 5 mld. dolarů od věřitelských bank. Napříč bankovním sektorem bylo možné se setkat s velkou nechutí půjčovat další peníze zadluženému Mexiku. Velké problémy měly banky ve Francii, Velké Británii, Japonsku, Švýcarsku i USA. Japonsko bylo zároveň druhým největším věřitelem Mexika hned po Spojených státech amerických. Ještě v půlce ledna byla od Japonska přislíbena velmi malá finanční spoluúčast, proto se do vyjednávání zapojil MMF. Pokud by se Japonsko odmítlo zapojit do poskytnutí půjčky Mexiku, hrozil by zde problém „černého pasažéra“3 5 . Japonské bankéře se podařilo přemluvit, slíbených 5 mld. dolarů bylo dosaženo 15. března, kdy se k poskytnutí prostředků zavázalo 526 věřitelských bank. Touto dohodou byla pomyslně ukončena počáteční fáze finanční krize. (Boughton, 2001, s. 314 - 315).

3.6 Období 1983 – 1985 Restrukturalizace oficiálních úvěrů

Dohoda s bankami byla uzavřena v březnu, nyní bylo třeba zabezpečit podobné finanční úlevy od oficiálních věřitelů. Mexiko nemělo v plánu žádat změny ve splátkovém kalendáři od Pařížského klubu 3 6 , nechtělo ani jednat pod jeho záštitou. Skupina věřitelů se sešla v červnu v Paříži v sídle OECD, za předsednictví Michela Camdessuse, který byl i předsedou Pařížského klubu. Druhou stranu zastupoval vedoucí mexický vyjednávač Angel Gurria spolu s několika zástupci Fondu. Věřitelům byla detailně popsána situace v zemi a pokrok, kterého bylo dosaženo s pomocí prostředků z EFF. 15 věřitelů přistoupilo na restrukturalizaci dluhu soukromého sektoru Mexika v následujících šesti letech ve výši 1,2 mld. dolarů. Díky tomu, že dohoda byla uzavřena mimo Pařížský klub, neměla takový dopad, umožnila ale mexické vládě splnit svůj závazek vůči BIS splatný v srpnu (Boughton, 2001, 359 - 360).

U schvalov ání programu, byl ale názor Sv ětové Banky brán v potaz. Profitov alo by z pomoci bez toho, aby se samo zapojilo do programu a inv estov alo své finanční prostředky . 36 Pařížský klub – neformální instituce, ve které zasedají zástupci největších věřitelských zemí sv ěta, kteří řeší společný postup vůči dlužníkům. Název je odvozen o d sídla instituce v Paříži (Club de Paris, 2013). 34 35

36


Restrukturalizace dluhů soukromého sektoru

Mnoho mexických komerčních bank mělo problém s tím, že jejich portfolio bylo z velké části tvořeno úvěry poskytnutými soukromému sektoru. Tyto půjčky byly často denominovány v dolarech. Komerční banky a soukromé agentury tlačily na mexickou vládu, aby tyto dluhy od nich převzala. Ta však odmítla, místo toho byl představen systém známý pod zkratkou FICORCA3 7 , který měl zamezit u firem kurzovým ztrátám. Tento systém umožňoval zadluženým firmám splácet své dolarové půjčky v Peso mexické centrální bance, která je poté vyplácela věřitelům v dolarech. S věřiteli také bylo dohodnuto posunutí termínu splácení, které mohlo být i několikaleté. Za období března až listopadu 1983 se podařilo dohodnout r estrukturalizaci veřejného dluhu v rámci tohoto programu ve výši téměř 12 mld. dolarů. Jediným nedostatkem celého systému bylo, že nebyl součástí programu MMF (Boughton, 2001, s. 360). Podpora liberalizace obchodu

MMF se zapojil i do pomoci Mexiku v oblasti mezinárodního obchodu. Došlo ke zlepšení obchodní bilance Mexika o 18 mld. dolarů v roce 1983. Změny politiky zahrnovaly výrazné oslabení dovozu a posílení exportu, který vzrostl o 11 %, což představovalo téměř 2 mld. dolarů jak je vidět např. na Obr. 3. Oproti roku 1981 se jednalo o vzrůst o 16 mld. dolarů. Výkonný ředitel MMF usiloval i o další uvolnění obchodu v zemi, po dohodě s prezidentem de la Madrid, se pokoušel o odstranění obchodních překážek. Prozatím byla preferována spolupráce na základě bilaterálních dohod 3 8 (Boughton, 2001, s. 361). Mise MMF

V průběhu roku 1983 proběhly dvě mise MMF, které kontrolovaly dodržování programu. Jejich vedením byl pověřen Pujol z MMF. Hodnocení ze strany Fondu dopadlo pro Mexiko velice dobře. Jeho práce v rámci prvního hodnoceného roku 1983 byla vysoce oceněna, kladně byl posouzen i program na další rok. Obava panovala ohledně rezervního fondu země, který by v případě jeho použití, mohl představovat ohrožení fiskální politiky. 2. března 1984 schválila výkonná rada Fondu pokračování spolupráce bez větších potíží. K zajištění financování schodku veřejného rozpočtu pro rok 1984 bylo třeba uzavřít další dohodu s komerčními bankami. O té se začalo jednat v prosinci 1983 na zasedání poradního výboru. Claudio Loser, který zastupoval Fond, žádal po bankéřích další dodatečnou finanční pomoc ve výši 4 mld. dolarů. 23. prosince 1983, přesně rok od schválení prostředků pro Mexiko z EFF, předstupoval de Larosière před poradní výbor, aby ho informoval, že Mexiko splnilo všechny body programu za uplynulý rok. Zároveň oficiálně žádal o 3,8 mld. dolarů od bank, které měly posloužit k podpoře programu na další rok. 37

FICORCA – sy stém kdy je měnové riziko kryto s pomocí svěřeneckého fondu. (rok 1 986) bude uzavřena i dohoda GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu).

38 Později


37

Tentokrát banky sháněly finanční prostředky bez zapojení vyjednavačů z Fondu nebo např. Světové Banky. Celková částka 3,8 mld. dolarů byla dosažena v dubnu, přičemž její povaha byla odlišná v tom, že se na ní účastnilo necelých 500 bank, což bylo asi o 30 % méně než u prvního balíčku, navíc na ní participovaly převážně americké banky (Boughton, 2001, s. 361 - 364). První víceletá dohoda o restrukturalizaci dluhu (MYRA)

Jelikož se situace v Mexiku zdála být stále více pod kontrolou a akutní projevy krize ustoupily, začala se vést debata uvnitř Fondu a v poradním výboru ohledně dalších kroků vůči Mexiku. Bylo zapotřebí nyní přijít s návrhem střednědobého až dlouhodobého plánu. Člen poradního výboru a zároveň jeden z předsedů Německé centrální banky, Wilfried Guth, prezentoval názor bankéřů, kteří byli spíše nakloněni možnosti poskytnutí úvěrů dvou až tříletých, na místo ročních. De Larosière byl k takovému návrhu skeptický, nevěřil ochotě bankéřů angažovat se v otázce Mexika i poté, co skončí tříletý podpůrný balíček Fondu. Navrhoval bankéřům „společný postup“ s Fondem. MMF by monitoroval situaci v zemi, dohlížel by na dodržování smluvených politik a celkovou kondici ekonomiky, čímž by banky získaly jistotu, že se jim poskytnuté půjčky vrátí. Návrh de Larosièra se začal označovat jako MYRA (Multiyear rescheduling ageement). Začalo se o něm jednat v červnu roku 1984. Generální ředitel Fondu svolal do Philadelphie na 4. června členy poradního výboru3 9 . Projekt MYRA, byl považován za „lék“ který by mohl uzdravit zadluženou ekonomiku. Situace Mexika sice nevypadala příliš hrozivě, mexická vláda neočekávala, že by mělo dojít k další vlně finanční pomoci. Přesto prosazovaly špičky MMF tento program, který by se poté v případě potřeby mohl stát modelem pro pomoc dalším zemím. MYRA byla poradním výborem schválena, v následujících dnech začalo jednání se zástupci Mexika. Bylo nutné, aby se dohodla forma dohledu ze strany MMF vůči Mexiku. Mexické autority považovaly dohled za bezpečný . MMF zde měl zastat rozsáhlou úlohu centrálního dohlížitele, což mělo Mexiku napomoci k získání prostředků od bank. Dohled měl být prováděn každoročně v rámci článku IV. dohody4 0 . Mexiko mělo umožnit misi z MMF kontrolu finančního hospodaření státu, zprávu z těchto konzultací měly mít k dispozici banky. Mexiko ale odmítalo podepsat bankám smluvní závazek ohledně kontroly z MMF. Poradní výbor začal v srpnu jednat také s bankami, které nebyly jeho členy a zároveň měly také závazky vůči Mexiku. Někteří zástupci MMF začaly mít dojem, že není úplně zřejmá role Fondu. Poradní výbor měl fungovat jako zprostředkovatel mezi bankami a Mexikem, zatímco Fond byl postaven do role doZúčastnili se jí: V olcker, předsedové všech 1 3 bank zastoupených v poradním výboru; Fritz Leutwiler (prezident BIS); dva ex perti MMF zabývající se otázkou Mex ika Sterie T. Beza (námě stek ředitele oddělení pro západní polokouli) a Claudio Loser. 40 Articles of Agreement of the International Monetary Fund – jeden ze zakládajících článků MMF (International Monetary Fund, 2012a ). 39

38


hlížitele. V roce 1995 mělo dojít k ukončení čerpání prostředků z EFF, poté měla Fondu zůstat pouze role dozoru. V průběhu roku 1984 přicházely z Fondu pozitivní zprávy ohledně stavu mexické ekonomiky. Poradní výbor se proto sešel až 9. prosince po konzultaci s výkonným ředitelem. Výbor se dohodl s MMF na dohledu známém pod názvem “enhanced surveillance” tzv. posílený dohled. To znamenalo pro mexickou vládu posílení dohledu ze strany MMF, kontroly měly probíhat dvakrát ročně, přičemž na začátku každého roku muselo dát Mexiko k dispozici svůj roční operativní finanční plán, podle kterého se poté porovnávaly dosažené výsledky. 8. září 1984 byla uzavřena konečná dohoda mezi poradním vý borem zastupujícím banky a zástupci Mexika. Na celém procesu jednání spolupracoval MMF, který zastával zejména poradní funkci ohledně regulačních politik. Došlo k odložení doby splatnosti u úvěrů v eřejného sektoru za více jak 50 mld. dolarů, mezi nimi byly obsaženy i ty ze srpna 1982 (jejich splatnost byla odložena na období let 1985 až 1990). Dále bylo v dohodě obsaženo posunutí splatnosti 5 mld. dolarů syndikovaného úvěru4 1 z března 1983. Splatnost byla prodloužena z 8 na 14 let, rozsah úrokové sazby se pohyboval vůči londýnskému LIBOR v rozmezí 1,5 %. Celá pomoc byla podmíněna pokračujícím dozorem MMF i poté, co dojde k ukončení čerpání prostředků Mexikem v rámci EFF (Boughton, 2001, s. 364 - 369).

3.7 Program na rok 1985 Dodržování přísných regulačních politik v kombinaci se zhoršenou ekonomickou situací a tlaky z řad politiků vyústili v další problém. Snaha Mexika o dodržování regulačních opatření byla úspěšná, konzultace MMF v rámci článku IV., které proběhly v květnu 1984, upozorňovaly na dva podstatné problémy: Zlepšení, kterého bylo dosaženo v rámci obchodní bilance, bylo vyvoláno snížením množství dovozu a ne podporou vývozu. Měnový kurz byl nadhodnocený, důvod bylo možné spatřit ve skokovém navýšení mezd a silně kontrolované depreciaci měny. I přes zvýšení minimální mzdy o méně než 10 % se začaly v ekonomice objevovat silné inflační tlaky, které mohly ohrozit celou její stabilitu. Prezident viděl problém hlavně v celosvětovém nárůstu úrokových měr, což podle jeho mínění mohlo ztížit situaci rozvojových zemí4 2 . MMF informoval banky o situaci v zemi, zároveň prezentoval názor mexických autorit. V říjnu 1984 začalo v pořadí již třetí vyjednávání o programu pro Mexiko na následující rok. Mexiko informovalo, že nebude schopno splnit zadaná krit éria Sy ndikovaný úvěr – úvěr posky tnutý více věřiteli (bankami) (Businesscenter.cz, 2013b ). 42 V zrůst nákladů dluhov é služby a problémy s rozvojem mezinárodního obchodu v těchto zemích. 41


39

za rok 1984. Na následující rok navrhovaly jeho zástupci taková opatření, která by podle mínění MMF problém mexické ekonomiky zhoršila a prohloubila by rozpočtové schodky. 6. prosince začala mexická centrální banka zrychlovat tempo depreciace pesa (viz. Obr. 19 v příloze práce), tempo znehodnocení zůstalo pod úrovní inflace. Nadhodnocení měnového kurzu se stalo ještě závažnějším problémem. Snahy o liberalizaci obchodu selhaly, mzdová politika byla nedbalá a fiskální politika byla výrazně oslabena. Z těchto důvodů byl program sestavený mexickou vládou ze strany MMF odmítnut. Zástupci Mexika a Fondu se snažili i nadále dohodnout na novém programu. V březnu došlo k dalšímu zrychlení depreciace směnného kurzu. Po celkem devíti setkáních byl na konci března předložen a poté schválen předběžný návrh programu a zástupci poradního výboru několik dní poté ratifikovali MYRA, která byla dohodnuta už půl roku před tím. 7. června 1985 se sešla výkonná rada MMF, aby prověřila stav mexické ekonomiky a zkontrolovala plnění podmínek programu. Díky průtahům v jednání neobdrželo Mexiko slíbenou splátku, která měla být uskutečněna v únoru 1985. Pokud by měly být prostředky z EFF, poskytnuté na tři roky, plně využity, musel by být program prodloužen až do prvního čtvrtletí 1986, výkonná rada MMF odsouhlasila pokračování spolupráce s Mexikem. Situace v zemi se i nadále zhoršovala. Tlaky na devizových trzích způsobily další devalvaci měny. 5. srpna došlo k nahrazení oficiálně stanoveného kurzu kurzem plovoucím. Stalo se tak v době, kdy hodnota oficiálně stanoveného kurzu byla 22 % pod úrovní té na devizovém trhu. Ve snaze podpořit důvěryhodnost země, se mexické špičky rozhodly snížit po zbytek roku 1985 své výdaje o 0,3 % HDP. Proběhla také nová vlna liberalizace obchodu, která zvedla množství dovozu, který byl osvobozen od licenčních poplatků. Tato opatření bohužel došla příliš pozdě. V tu stejnou dobu došlo ke snížení cen ropy na světovém trhu. V důsledku toho následoval další propad příjmů z dovozu a nárůst deficitu běžného účtu platební bilance. V polovině srpna se do Mexika vrátila delegace MMF, aby zkontrolovala plnění programových bodů. Bohužel zjistila, že hned několik kritérií bylo porušeno. Fiskální deficit byl příliš vysoký, růst úvěrů byl také vyšší než povolený a růst devizových rezerv byl nedostatečný. Program byl v takovýchto podmínkách neuskutečnitelný. Tranši, kterou mělo obdržet Mexiko na konci srpna od MMF, nebylo možné poskytnout. Problémy ještě prohloubilo jedno z nejhorších zemětřesení v historii země 19. září 1985. Dosáhlo 8,1 stupňů Richterovy stupnice, další den následovalo druhé, slabší o síle 7,5 stupně. Zemřelo při něm několik tisíc lidí, škody se odhadovaly asi na 3,5 % ročního HDP Mexika. Mexická vláda nebyla v lehké situaci, protože zrovna v těchto dnech mělo z její strany dojít ke splátce 1 mld. dolarů věřitelům z ciziny. Podařilo se dohodnout posunutí termínu splátky, ale ekonomické problémy přetrvávaly. V zemi byl patrný strach z totálního kolapsu. Mexická vláda navíc vyhlásila, že vyvlastní zemětřesením poškozené budovy. Investoři začali okamžitě stahovat svůj kapitál ze země, jelikož očekávali další vlnu znárodňování soukromého vlastnictví.

40


Tisk se ostře pustil do MMF, které odmítlo poskytnout prostředky z EFF, naprosto byl ignorován fakt, že k tomuto odmítnutí došlo ještě před ničivým zemětřesením. Tento mediální tlak velice stěžoval pozici Fondu, který se snažil najít východisko z nelehké situace Mexika. Nebylo možné jednat o prostředcích z EFF, de Larosière se ale sešel hned 20. září s prezidentem Mexika de la Madrid a nabídl spolupráci v rámci nouzové pomoci. O dva měsíce později 11. prosince byla podána formální žádost o nouzovou pomoc zástupci Mexika. 10. ledna 1986 byla odsouhlasena výkonnou radou částka 290 mil. SDR 4 3 tj. 320 mil. dolarů jako pomoc Mexiku, tato částka byla ihned k dispozici. Po lednové pomoci následovala půjčka od IBRD4 4 ve výši 400 mil. dolarů, která měla stejný účel jako ta od MMF. (Boughton, 2001, s. 369 - 372).

3.8 1986 Dojednání stand-by arrangement (SBA) Mexiko se i přes všechny potíže snažilo o prohlubování liberalizace obchodu a jednalo o přístupu ke GATT4 5 . Tyto snahy byly nedostatečné v poměru k nerovnováze mexické ekonomiky a byly negovány stále klesající cenou ropy na sv ětových trzích 4 6 . Na následujícím obrázku (Obr. 12) můžeme vidět vývoj ceny ropy v dolarech za barel. Mezi prosincem 1985 až březnem 1986 proběhla jednání ohledně možnosti poskytnutí stand-by arrangementu4 7 . Zástupci Mexika se sešli s generálním ředitelem MMF, dále se zástupci USA a se Světovou bankou, I DB 4 8 a také se zahraničními komerčními bankami. Hlavním bodem jednání byla fiskální politika Mexika. Na rok 1986 byl v Mexiku schválen rozp očet, který vyžadoval půjčku pro veřejný sektor ve výši 4 % HDP. Fond upozorňoval, že cíl pro předcházející rok 1985 byl 5 % HDP, přičemž skutečná hodnota přijatých úvěrů činila 10 % HDP země. V polovině měsíce března (21. 3. 1986) mělo Mexiko další splatné závazky vůči komerčním bankám ve výši 950 mil. dolarů. Banky byly připraveny posunout splatnost těchto úvěrů o šest měsíců v případě, že bude podepsána předběžná dohoda mezi MMF a zástupci Mexika o poskytnutí prostředků v rámci SBA. Tato částka by la rov na jedné tranši a představovala max imum, které Fond poskytov al ze svých fondů. 44 International Bank for Reconstruction and Dev elopement – Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj 45 GATT – General Agreement of Tariffs and Trade – mnohostranná dohoda o regulaci mezinárodního obchodu, která v znikla v roce 1947 . V roce 1995 ji nahradila WTO (World Trade Organisation) (World Trade Organisation, 2013). 46 Ropa v té době tvořila základní ex portní komoditu Mex ika. 47 SBA – Stand By Arrangement – spadá pod úvěrové tranše MMF, žádá o ni v láda na základě potíží s platební bilancí, na oplátku musí přijmout hospodářskou politiku, která má podle MMF vrátit platební bilance opět na optimální úroveň (Sedláček, 2008, s. 87 ). 48 Islamic Development Bank – Islámská rozvojová banka 43


41

Obr. 1 2 Vývoj ceny za barel ropy na světových trzích od roku 197 0 v dolarech Zdroj: BRITSKÉ LISTY , 2007

Situace v zemi byla z ekonomického pohledu velice obtížná. V láda se snažila o zavedení nových daní a snížení výdajů za účelem snížení rozpočtového schodku. Inflace byla vyšší než očekávaná, což mělo za následek zvýšení vládních výdajů o 4,5 % HDP. Vláda se snažila situaci řešit pomocí dalších rozpočtových škrtů, deficit rozpočtu se však stále zvyšoval. Během května se dařilo udržovat důvěryhodnost Mexika na devizovém trhu, měnový kurz byl konkurenceschopný a byla plněna přísná domácí úvěrová politika. Bohužel obavy ohledně fiskálního deficitu způsobily další odliv kapitálu ze země. K 3. červnu vyčíslila mexická centrální banka tuto sumu na 500 mil. dolarů. Jednání pokračovala, probíhala zejména mezi generálním ředitelem Fondu a ministrem financí Herzogem. Silva Herzog byl vládou považován za překážku fungování kabinetu, byly mu vyčítány jeho názory. 17. června proto podal rezignaci. Prezident urychleně jmenoval na post ministra financí Gustava Petricioliho. Petricioli se setkal s generálním ředitelem Fondu 27. června. Ministr financí jasně vysvětlil svůj postoj. Přílišné fiskální restrikce, podle jeho názoru, potlačí růst, který země nutně potřebuje k tomu, aby byla schopna dostát svým závazkům. De Laroisière namítal, že současný postoj v oblasti fiskální politiky zhoršuje inflaci. Bylo třeba podpořit ekonomický růst. Další setkání proběhlo 11. července. Ministr financí přinášel špatné zprávy, Mexiko ztrácelo své devizové rezervy tak rychle, že už nebyl čas na vyjednávání. Pro Mexiko bylo přijatelnější odejít bez dohody, než přijmout návrh Fondu, který by znamenal potlačení ekonomického růstu v zemi. De Laroisière nepřipouštěl takovou možnost a snažil se dohody dosáhnout za každou cenu. Přišel s návrhem, který byl založený na několika podmínkách:

42


Pokud bude růst HDP nižší než stanovená minimální hodnota, pak může Mexiko zavést dodatečný investiční program ve veřejném sektoru, který bude financovaný z půjčky od MMF. Pokud bude správná předpověď růstu HDP ze strany Mexika, pak bude implementován program, který navrhuje Mexiko. Pokud bude správná předpověď HDP od MMF, poté bude zaveden program vytvořený Fondem. Díky odsouhlasení tohoto návrhu se mohlo dále jednat o jednotlivých detailech. Bylo např. dojednáno, že pokud se sníží cena ropy pod 9 dolarů za barel, obdrží Mexiko další dodatečnou pomoc. Naopak v případě, že cena stoupne nad 14 dolarů, bude podpora od Fondu poměrně k tomu snížena. V případě nutnosti dodatečné pomoci od MMF měla být případná půjčka hrazena IBRD a komerčními bankami. SBA byl dohodnut na 18 měsíců ve výši 1,4 mld. SDR tj. asi 1,7 mld. dolarů. Pokud klesne cena ropy pod zmiňovaných 9 dolarů, poté obdrží Mexiko dodatečně ještě 800 mil. SDR. 22. července byla podepsána předběžná dohoda. Oficiální financování bylo ve větším objemu a komplexnější než v minulosti, ve své podstatě se ale nelišilo od úvěrů již poskytnutých. Jednalo se o krátkodobé úvěry od USA a od členských zemí G10 (uskutečněné přes BIS). Do programu se také zapojila Světová banka, jejíž půjčky činily celkově 1,4 mld. dolarů. Dále bylo třeba jednat o navýšení svých závazků vůči Mexiku s komerčními bankami. De Larosière a Petricioli se setkali se zástupci věřitelských bank a s členy poradního výboru 23. července. Banky měli poskytnout dodatečných 1,6 mld. dolarů a také novou půjčku 6 mld. dolarů, které měly sloužit k financování roku 1986 a 1987 (Boughton, 2001, s. 437 - 445). Financování programu

30. září se sešli věřitelé s Mexikem za účasti Fondu. Komerční banky chovaly nedůvěru ve spolehlivost Mexika a nechtěly požadované úvěry poskytnout. Do jednání vstoupila Světová banka, která byla ochotna ručit za polovinu vložených prostředků bank. Částky 6 mld. dolarů bylo dosaženo, úroková sazba byla po dlouhých jednáních určena na 13/16 nad LIBORem. Navýšení pohledávek ze strany bank mělo být k dispozici do konce října, „nové peníze“ z nově smluvených úvěrů do konce prosince. Mexiko ještě disponovalo dodatečnými finančními prostředky v rámci překlenovacího úvěru od BIS. 16. října se všichni věřitelé zavázali k poskytnutí úvěru, celková hodnota balíčku nakonec činila 7,7 mld. dolarů. 90 % všech slíbených prostředků bylo shromážděno k 19. listopadu, Mexiko bylo oprávněno čerpat prozatím první splátku ve výši 270 mil. dolarů tj. 225 mil. SDR (Bouthton, 2001, s. 445 - 448).


43

Uvedení programu do reality

Z počátku probíhal program bez větších komplikací, v polovině prosince 1986 se ale začaly objevovat první problémy s plněním zadaných kritérií. Zástupci MMF dorazili do Mexika a zjistili, že fiskální pozice země je čím dál horší. Země nedodržela podmínky programu už na konci předešlého roku, nyní bylo otázkou, zda i za těchto okolností bude dodržena dohoda ohledně budoucích půjček ze strany věřitelů. Banky se navíc obávaly, že by mohlo dojít ke stejnému kroku, jaký učinila Brazílie v únoru 1987, a to zákaz splácení úrokových plateb bankám. Mexiko nemohlo čerpat bankovní úvěr až do 30. dubna, což už byla doba, kdy byl ukončen překlenovací úvěr od BIS. Březnová mise skončila předběžnou d ohodou na programu roku 1987. 4. dubna obdržel tento předběžný návrh programu generální ředitel Fondu, kterým byl nově Michel Camdessus. Do programu byla vložena nová kritéria za účelem přesnějšího monitorov ání inflace v zemi, a to dolní hranice primárního fiskálního přebytku4 9 a určení horní hranice inflace ve výši 85 %. V případě, že inflace překročí danou hranici, pak země dojedná s Fondem nová pravidla pro její snižování. Kontrola Fondu zjistila, že výpadek splátky ze strany bank měl na Mexiko i pozitivní důsledky. Byly nalezeny dodatečné úspory ve státním rozpočtu a provedeny další škrty ve výdajových programech. Fond přislíbil Mexiku čerpání v rámci SBA ve výši 510 mil. dolarů v červnu bez ohledu na plnění kritérií. Při následné čtvrtletní kontrole MMF už byla všechna programová kritéria dodržena. Klíčovou otázkou bylo, jak se zachovají banky. 19. května oznámila Citibank, jedna z největších amerických bank, že zvýšila své rezervy o 3 mld. dolarů pro případ ztrát z úvěrů poskytnutých rozvojovým zemím. Ostatní banky byly nuceny zareagovat podobně, což snížilo jejich možnosti i ochotu k dalším půjčkám. Zástupci Fondu tento krok bank kritizovali, upozornili hlavně na fakt, že následkem těchto opatření bude utlumení soukromých investic a zpomalení ekonomického růstu. Díky tomu dojde k nízkému ekonomickému růstu a dodatečnou pomoc budou banky muset stejně poskytnout, jelikož se k tomu již dříve zavázaly. Program na rok 1987 byl výkonnou radou schválen a Mexiko bylo oprávněno čerpat 600 mil. SDR v následujících dvou měsících. Celkový závazek vůči Fondu tak činil 3,8 mld. SDR (4,9 mld. dolarů) (Boughton, 2001, s. 448 450).

3.9 Krize a obnova 1987 – 1988 Rok 1987 přinesl další návrat krize. Burza cenných papírů se slibně rozvíjela díky liberalizaci obchodu a privatizaci bank. V polovině srpna 1987 došlo k dohodě mezi zástupci Mexika a bankami, díky níž mělo přejít 9 mld. dolarů závazků soukromého sektoru na veřejný sektor. Tímto krokem došlo k restrukturalizaci dluhů, které před tím spadaly do programu FICORCA. 49

Primární fiskální přeby tek=celkov á bilance -úrokové platby z veřejného dluhu.

44


Banky se raději přikláněly k možnosti získat své peníze zpět od původních dlužníků, než zvyšovat své pohledávky vůči veřejnému sektoru. Nabízely proto dlužníkům možnost si své půjčky předplatit, jelikož v únoru 1988 mělo dojít k plošné restrukturalizaci dluhů. Tímto způsobem bylo dosaženo předplacení 2,7 mld. dolarů. MMF tento postup schvaloval. Až do října se pokoušel soukromý sektor prodávat svá aktiva za účelem získání finančních prostředků ke splacení půjček v rámci FICORCA. To vedlo k výraznému poklesu cen aktiv na trzích. 19. října, v den označovaný jako „černé pondělí“, došlo ke spekulativnímu útoku finančních trhů na mexickou burzu, která tlak nevydržela a zhroutila se. Během následujících šesti týdnu ztratila burza 75 % své hodnoty. Současně s tím stále narůstal problém inflace v zemi, která dosahovala téměř 150 %. Vysoká hodnota inflace byla odrazem četných devalvací pesa. 18. listopadu se dostalo peso pod tak silný tlak, že centrální banka musela stáhnout svoji podporu na devizovém trhu. Během několika dalších dní ztratilo peso přibližně třetinu své hodnoty vůči dolaru. Bylo zřejmé, že SBA není možné nadále udržet. V polovině prosince byl vyhlášen režim známý jako „Pacto“ (Pacto de Solidar idad Económica), který byl vytvořen nezávisle na MMF. Opíral se o 4 hlavní body, které pokrývaly problematiku obchodní politiky země, fiskální situaci a platové podmínky. Dále byl určen cíl fiskálního přebytku ve výši 3 % HDP pro následující rok 1988. Liberalizace obchodu měla pokračovat odstraněním necelních nástrojů a dovozních povolenek. Pro jejich dosažení bylo nutné snížit státem kontrolovaný devizový kurz o 18 %. Program měl být kontrolován na státní úrovni vládou a odsouhlasen odbory a zaměstnaneckými svazy. MMF s programem souhlasil. V lednu 1988 došlo k další kontrole ekonomického stavu od MMF. V oblasti fiskální byla dodržena pravidla daná programem, vysoká inflace však způsobila nárůst úrokových sazeb, objem půjček veřejného sektoru se zvýšil nad dohodnutou hranici. V únoru odsouhlasila vláda mírné zvýšení minimální mzdy a zmrazila ceny a devizový kurz, což mělo pomoci v boji s inflací. V tu stejnou dobu dojednal Petricioli s generálním ředitelem MMF poskytnutí přislíbené půjčky od komerčních bank. Země nyní měla prostředky k inve sticím a mohl se tak podpořit ekonomický růst, čemuž napomohla i protiinflační opatření. 10. března Fond ocenil mexický program a přislíbil i nadále svou podporu (Boughton, 2001, s. 450 - 453).

3.10 Bradyho plán a následný vývoj Mexiko sestavilo dobrý ekonomický plán pro rok 1989. Země byla stále ovlivňována nerovnováhami domácí ekonomiky a také vnějšími šoky. Poté co Mexiko plně využilo SBA, nemělo další ambice si dále půjčovat, chtělo místo toho posílit dohled a tím dodat odvahu ostatním věřitelům k novým půjčkám. V červenci 1988 se konaly prezidentské volby, které s minimálním rozdílem vyhrál Carlos Salinas de Gortari. Přebíral mandát v době, kdy na začátku září udeřil na poloostrov Jukatán hurikán, inflace se stále zvyšovala, mexičtí exportéři ztráceli svou konkurenceschopnost a centrální bance docházely devizové


45

rezervy, ze kterých platila úrokové platby z úvěrů. Vláda potřebovala neodkladně pomoc od MMF, jinak by nebyla schopna financování externího dluhu. Krátce po prezidentských volbách započala nová jednání s Fondem, kde Mexiko zastupoval guvernér centrální banky Mancera. Generální ředitel Fondu měl v úmyslu zapůsobit na nově zvoleného prezidenta, chtěl ho přesvědčit, aby podpořil další zpřísnění politik v oblastech ekonomiky. Salinas měl ale v plánu mnohem větší výdaje, než považoval MMF za rozumné. Po několika setkáních požádalo Mexiko o půjčku z CCFF 5 0 jako kompenzaci nízkých cen ropy a zvýšení cen obilovin, které se musely do země kvůli neúrodě dovážet. V únoru 1989 zavedl prezident nový regulační program, který vycházel z „Pacto“. Snažil se také dosáhnout spolupráce s Fondem v rámci „rozšířené dohody“ (extended arrangement). Mexiko mělo v plánu vytvořit ucelený programový balíček, na který by se podílel i Fond, podmínkou ale bylo, že jeho součástí bude i odpuštění dluhů. Pouhý týden poté, 10. března, se svým návrhem, označovaným jako Bradyho plán, na odpuštění dluhů přišel americký ministr financí Brady. Tímto plánem byla zrušena všechna pravidla a předpoklady v této oblasti dosud použív aná. MMF zahájil jednání s Mexikem, v jejichž průběhu byly vyjasňovány jednotlivé body programu, v souladu s Bradyho plánem. Bylo zřejmé, že problémem Mexika je obrovské externí zadlužení, které brání ekonomickému růstu. Díky Bradyho plánu nebylo nutné odsouhlasení nov ého programu ostatními věřiteli. Banky nezasahovaly do jednání, nebylo po nich požadováno další dodatečné financování, naopak měly být sníženy jejich pohledávky podle schváleného programu, který bude částečně financován dohodou s MMF. Předběžná dohoda byla podepsána 11. dubna 1989. Na začátku dubna odstartoval ministr financí Armella jednání s bankami. V New Yorku představil poradnímu výboru několik variant redukce dluhů, snahou bylo „ušít“ návrh přímo na míru každému věřiteli. MMF se jednání mezi Mexikem a bankovními věřiteli neúčastnil, plnil pouze poradní funkci. Tým MMF se vydal do Mexika za účelem pomoci vládě při jednání s bankami, poskytoval přitom technickou pomoc při sestavování návrhů pro redukování dluhů. Vyjednávací tým MMF se sešel také se zástupci bank, při jednáních byly nápomocni také zástupci USA. 23. července bylo dosaženo dohody mezi zástupci Mexika a poradním výborem zastupujícím banky. Konečný návrh obsahoval celý seznam redukce dluhů, přičemž v průměru každá suma byla zredukována o 55 % z nominální hodnoty. Banky dostaly oprávnění k tomu, aby nahradily poskytnuté půjčky třicetiletými dluhopisy s plně zajištěnou jistinou. Navíc mohly být vydány buď na stejnou hodnotu jako jimi nahrazované úvěry, ale s nižší úrokovou sazbou, nebo byly vydány na nižší hodnotu, než byl úvěr, pak mohla být použita tržní úroková míra.

Compensatory and Contingency Financing Facility – Kompenzační a kontingenční finanční facilita 50

46


Dojednání prostředků z EFF a dohoda na Bradyho plánu znamenala pro Mexiko počátek konce dluhové krize 80. let (Boughton, 2001, s. 510-515, EMTA, 2009). V následujících letech se již situace v zemi výrazně zlepšila. Mexiko bylo označováno za zdravou ekonomiku již od začátku 90. let. Reformní kroky se plně projevily a makroekonomická situace se zdála být na správné cestě. Došlo k obnovení ekonomické aktivity v Mexiku a k poklesu inflace. Díky zavedeným reformám v oblasti finančního trhu a celkové liberalizaci obchodu, se stalo Mexiko atraktivní pro řadu investorů (Buira, 1996, s. 11). Otevřenost mexické ekonomiky (Obr. 3) kulminovala v roce 1989, v následujících letech se pohybovala okolo hodnoty 30 %. Objem dovozu a vývozu země (Obr. 1) se stále zvyšoval, od r. 1989 začal import mírně převažovat, což se pr ojevilo v mírném deficitu obchodní bilance, který ale tvořil v r. 1991 asi 2 %, což ještě není považováno za akutní stav ekonomiky. Podíl vládního dluhu na HDP se od roku 1989 snižoval, v r. 1991 tvořil asi 35 % HDP (Obr. 5). V pokrizovém období se podařilo obnovit ekonomický růst, HDP mezi lety 1989-1991 rostl průměrně o 4 % ročně (Obr. 6). Také hodnota inflace se ustálila (Obr. 7), po jejím skokovém snížení v roce 1989 (z téměř 112 % na 20 %), okolo hodnoty 20 % se pohybovala i v následujících letech (OECD, 2013; International Monetary Fund, 2012a ).

3.11 Dílčí shrnutí Mexická dluhová krize znamenala pro Mezinárodní měnový fond první opravdovou zkoušku. MMF v počátcích krize předvedl, že je schopen pružně a rychle reagovat na zhoršenou ekonomickou situaci v členské zemi. MMF monitoroval situaci v mexické ekonomice ještě před vypuknutím dluhové krize a prováděl pravidelné kontroly v rámci článku IV. dohody. Již v roce 1976, když v Mexiku propukla měnová krize, pomohl Fond tříletou půjčkou v rámci programu EFF. Když se na počátku 80. let ekonomická situace Mexika začala horšit, byl Fond připraven postižené ekonomice pomoci. Ještě před propuknutím krize v roce 1982, se zástupci Fondu pravidelně setkávali s čelními představiteli mexické vlády, za účelem konzultací vývoje v zemi. Program reforem si sestavovalo Mexiko samo, MMF se na něm podílel formou konzultací a následného schválení. Byl odsouhlasen tříletý program, na jehož financování se podílel i MMF a to půjčkou z prostředků EFF. Fond zároveň pomáhal Mexiku při vyjednávání půjčky od BIS, která měla formu překlenovacího úvěru. Při dojednávání podmínek s komerčními bankami sehrál MMF také nezastupitelnou úlohu, postupem času se z prostředníka jednání postavil do role instituce, která zaručuje bezpečnost kontraktu. Zatímco v roce 1982 se MMF aktivně zapojil do shromažďování finančních prostředků od bank, v následujícím roce již tuto roli ponechal samotných bankám. Výrazná změna postavení MMF přišla v roce 1984, kdy se po odsouhlasení MYRA mezi MMF, bankami a Mexikem dostává Fond do pozice „dohlížitele“,


47

který má na starost monitorování situace v zemi a dohled nad dodržováním smluvených politik. Tento dozor zaručoval bankám větší jistotu ohledně návratnosti půjček. V průběhu roku 1985, kdy se mexická ekonomika dostává opět do problémů, které ještě zhoršuje zemětřesení, poskytne MMF zemi finanční prostředky nouzové pomoci, což Mexiku velice pomůže. V následujícím roce dojde k dojednání Stand by Arrangementu na dobu 18 měsíců. K ukončení krize v Mexiku přispěje přijetí Bradyho plánu, na jehož implementaci se MMF v Mexiku podílel. I v následujících letech byly udržovány kontakty mezi Fondem a Mexikem. Mezinárodní měnový fond se díky řešení mexické dluhové krize (ale i Latinskoamerické, jako celku), dostal do nové role. Zatímco v dřívějšku se angažoval převážně v oblasti finanční pomoci, nyní došlo k posunu a MMF se díky účasti na jednání s věřiteli a bankami, stal institucí, která zaručuje bezpečnost dohodnutého kontraktu. Došlo také v posunu v oblasti poskytovaných půjček. V průběhu krize se MMF začal přiklánět k poskytování spíše dlouhodobějších půjček, než těch krátkodobých. Účast na řešení krize, znamenala pro Fond nalezení svého místa ve světové ekonomice. Došlo k upevnění jeho pozice, která byla do té doby oslabená zrušením Brettonwoodského měnového systému.

48

Případová studie Řecka

4 Případová studie Řecka V následující části bude řešena dluhová krize Řecka. Nejprve bude představena situace před krizí a hlavní rysy vývoje řecké ekonomiky. Dále bude zmapován vývoj řecké dluhové krize od počátku až do začátku roku 2013. V závěru každého oddílu bude zhodnocena práce MMF a porovnání s mexickou krizí.

4.1 Období předcházející krizi V roce 1981 se stalo Řecko členem Evropské unie. V průběhu přístupových jednání se mu podařilo vyjednat trojnásobek evropských dotací 5 1 , než měla EU původně v plánu poskytnout. Země se stala čistým příjemcem prostředků z EU. V období po vstupu do unie došlo k velkému nárůstu mandatorních výdajů státu, k jejichž financování sloužily mimo jiné i finanční prostředky z dotací EU (Toman, 2012; Kohout, 2011, s. 291). Špatná rozpočtová politika Řecka 5 2 má kořeny již v 90. letech minulého století, kdy byl premiérem Andreas Papandreu 5 3 . Ten, přestože byl vystudovaný ekonom, prosazoval populistickou politiku, kde výdaje převyšovaly příjmy státního rozpočtu. V ekonomice byla tvořena nová pracovní místa ve veřejné správě a veřejný sektor se stával stále větším. Bohužel ani pravicové vlády nezabránili pokračujícímu zadlužování země a pokračovaly v populistické politice. (Kohout, 2011, s. 237). O vstupu Řecka do eurozóny se rozhodlo v roce 2000, kdy na poslední chvíli byla splněna konvergenční kritéria 5 4 . Od členství v měnové unii se obecně očekávalo, že přinese Řecku větší výkonnost a produktivitu ekonomiky a nastartuje hospodářský růst. Od toho se odvíjely pozitivní přínosy v podobě zvýšení životní úrovně nebo snížení výše dluhu v poměru k HDP. Země vstupovala do eurozóny s ekonomickou úrovní, která byla nižší než průměr, to stejné lze říci o úrovni cenové hladiny v zemi. (Kohout, 2011, s. 236, 291; Janáčková, 2010, s. 75). Ekonomický růst Řecka provázel celou dekádu od roku 2000 až do roku 2009. HDP v té době rostlo v průměru téměř o 4 % ročně, což bylo dvakrát tolik, než byl průměr eurozóny. V Řecku došlo k liberalizaci finančního sektoru. Skutečný přínos eura je možné spatřovat v poklesu úrokových sazeb (Obr. 14). To umožnilo zemi čerpání levných úvěrů (Obr. 13). Členství v eurozóně také (umě-

Např. v roce 1 985 tvořila hodnota dotací 24 % HDP Řecka. (Kohout, 2011, s. 239) V potaz je brána historie od roku 1 97 4, kdy v zemi padla vojenská diktatura. 53 By l levicovým premiérem v letech 1 981 - 1989, 1 993 - 1996. 54 Např. u kritéria podílu veřejného dluhu na HDP stačilo nastartování příznivého klesajícího trendu. 51

52


49

le5 5 ) zvýšilo kredibilitu země. Tyto půjčky bohužel přispěly k tomu, že bylo oddalováno řešení neúnosných výdajů státu. (Kohout, 2011, s. 291, 292; European Commission, 2010a , s. 7; Janáčková, 2010, s. 74).

Obr. 1 3 Růst úvěrů Řecka a eurozóny v % mezi lety 2000 - 2008 Zdroj: International Monetary Fund, 2012b . Popis: Modrá plná čára představ uje růst úvěrů v Řecku, červeně je zobrazen vývoj v eurozóně.

Obr. 1 4 Vývoj dlouhodobé úrokové míry v Řecku v letech 2000 - 2008 Zdroj: International Monetary Fund, 2012b .

Řecko prožívalo poptávkový boom, vzrost zájem o investice do nemovitostí a rostla spotřeba. Zvýšená poptávka a slabá zahraniční konkurenceschopnost5 6 zapříčinily rychlý růst vnější nerovnováhy. Mzdy rostly rychleji než produktivita práce, což v kombinaci s poměrně malou zaměstnaností ještě více prohloubilo Zvýšená kredibilita byla spojena s eurem a členstvím země v eurozóně, ne s ekonomickou situací v zemi (Janáčková, 2010, s. 80). 56 Řecká ekonomika je založena na turistickém ruchu, produkci oliv, citrusů a výrobcích, které mají nízkou přidanou hodnotu. (Kohout, 2011, s. 237 ). 55

50


problémy se zahraniční konkurenceschopností. To vyústilo v Řecku v silné zhoršení deficitu běžného účtu, který v roce 2008 činil 14 % HDP země. Zahraniční obchod v obdodí 2000 - 2008 poklesl z 25 % na 19 % HDP (European Commission, 2010a , s. 7; Janáčková, 2010, s. 74). Řecko předložilo svůj první stabilizační program v prosinci 2000, stalo se tak krátce poté, co bylo rozhodnuto, že vstoupí do eurozóny . Hlavním střednědobým cílem programu se stalo zlepšení rozpočtové pozice země. Tento cíl, ale nebyl nikdy naplněn, jak můžeme vidět na Obr. 15, celkové saldo vládního sektoru se nedostalo na hranici 3 % (European Commission, 2010a , s. 7 - 8; Janáčková, 2010, s. 76).

Obr. 15 Saldo v ládního sektoru Řecka v % HDP Zdroj: European Commission, 2010, s. 8 Popis: červěně je vyznačeno primární saldo, modře celkové saldo v ládního sektoru

Také fiskální cíle Řecka nebyly dlouhodobě plněny, a to hlavně z důvodu nadměrných výdajů státního rozpočtu, opakujících se daňových úniků a šedé ekonomiky. Velikost vládního sektoru se zvětšila ze 44 % HDP v roce 2000 na 50 % HDP v roce 2009. Zároveň s tím docházelo k vytěsňování zdrojů soukromého sektoru, ze kterého by měly plynout státu příjmy. Situaci zhoršoval také fakt, že nedošlo k reformě zdravotnictví a penzijního sy stému (Kohout, 2011, s. 237). Nerovnováhy veřejných rozpočtů a platební bilance vedly k podstatnému zvýšení vládního a zahraničního dluhu Řecka. Zatímco v roce 2000 činil objem hrubého vládního dluhu 103 % HDP, v roce 2009 už tvořil 115 % HDP. ¾ celkového dluhu přitom připadaly veřejnému sektoru a měly relativně dlouhé doby splatnosti. Vysoká akumulace soukromého i veřejného zadlužení v kombinaci s makroekonomickými nerovnováhami oslabovaly pozici Řecka a činily jeho ekonomiku náchylnou k situaci na mezinárodních kapitálových trzích. Již v roce 2007 došlo k velkému nárůstu výdajů státu, zejména kvůli přicházející recesi a hospodářskému oslabení. Ekonomická krize, která dorazila do Evropy v letech 2008 - 2009 poukázala na chyby v hospodaření Řecka. Dostavil


51

se pokles ekonomiky, který měl velký dopad na řecké veřejné finance (European Commission, 2010a , s. 10). Mezinárodní měnový fond do situace v Řecku v předkrizových letech nezasazoval. Probíhaly tradiční konzultace v rámci článku IV. dohody, na základě kterých byly vyvozeny závěry a doporučení pro řeckou vládu. MMF prováděl konzultace jak s každým členem eurozóny zvlášť, tak s EU jako celkem. Pokud porovnáme zapojení MMF v případě Mexika a Řecka v době před propuknutím krize, musíme zmínit jeden podstatný rozdíl. Zatímco Mexiko prodělalo ještě na sklonku 70. let bankovní krizi a MMF poskytl zemi tříletou půjčku z prostředků EFF, v případě Řecka předcházelo krizi období ekonomického rozmachu, kdy řecká ekonomika rostla tempem vyšším, než byl průměr eurozóny. Řecko tak žádnou „předkrizovou“ pomoc od MMF nepřijalo, jelikož nic nenasvědčovalo tomu, že by se měly podmínky v zemi výrazně zhoršit. Podobné rysy obou ekonomik můžeme spatřovat v úvěrovém boomu, který se v Mexiku projevil v důsledku přebytku „petro-dolarů“ u zahraničních bank, v případě Řecka měl růst poskytovaných úvěrů příčinu ve vstupu země do eurozóny a tím pádem získání větší kredibility. Také úrokové sazby byly v předkrizovém období v obou zemích velice nízké. U Mexika byla většina úvěrů denominována v cizí měně, většinou v dolarech, zatímco v Řecku šlo v převážné většině o úvěry v eurech, což byl přínos, který mělo na svědomí členství země v eurozóně.

4.2 Počátek krize V průběhu roku 2008 řecká ekonomika rostla a rozdíly v příjmech oproti zemím eurozóny se zmenšovaly. Růst ale zpomaloval a činil 2,9 % HDP. Inflace i nezaměstnanost se pohybovaly nad průměrem eurozóny. Přetrvávající fiskální deficity bránily ekonomice v boji s veřejným dluhem. Došlo k poklesu domácí poptávky a deficit běžného účtu se dále zhoršoval. Světová finanční krize v roce 2008 oslabila sentiment na trzích a způsob ila růst úrokových spreadů5 7 . Spread u emitovaných řeckých desetiletých dluhopisů se zvýšil (oproti německým dluhopisům) ze 185 b. p.5 8 na 300 b. p., což byla hodnota nejvyšší v celé eurozóně. Došlo i k růstu reálných úrokových měr. Náchylnost Řecka k situaci na trzích byla dána zejména nejistou fiskální pozicí země a nedostatkem strukturálních změn. Středopravicová strana Nové demokracie, která byla znovu zvolena v září 2007, držela jen slabou většinu. Opoziční Sociální strana se navíc snažila o prosazení předčasných voleb. Z toho plyne, že politická spolupráce byla velice omezená. Docházelo k demonstracím a stávkám proti vládě. (International Monetary Fund, 2009, s. 3, 5). Úrokový spread – jde o rozdíl v úrokové míře, která připadá na dluhopisy ekonomicky nejsilnější země oblasti (v našem případě Německo) a porovnávané země (Řecko) (Ev rópsky parlament, 2010). 58Basic point – bazické body, 100 bazických bodů je 1 % (Ev rópsky parlament, 2010). 57

52


MMF ve své zprávě z konzultací v rámci článku IV. hodnotil situaci v Řecku. Ve svém výhledu na následující rok 2009 předpovídal řecké ekonomice recesi, která se do země rozšíří z eurozóny. Upozorňoval na fakt, že fiskální deficit poroste a země by měla mít plán, jak se s ním vypořádat (International Monetary Fund, 2009, s. 33-35). Rok 2009

První čtvrtletí roku 2009 sebou přineslo zpomalení ekonomického růstu. Výkon ekonomiky se snížil o 4,8 % mezi čtvrtletími. Jak průmyslová výroba, tak maloobchodní tržby prudce poklesly. Došlo také k výraznému poklesu Baltic Dry Indexu, který odrážel poptávku po lodním průmyslu (klíčové odvětví řeckého hospodářství). Také další tahoun ekonomiky, turistika, vykazovala pokles poptávky. Přesto řecká vláda nadále zvyšovala mzdy. Vzhledem k vysokým inflačním očekáváním vláda odsouhlasila jejich nárůst mezi roky 2008 - 2009 o 12 %. Hrubá mzda se tak dostala nad průměr EU, což nadále snižovalo konkurenceschopnost země. V únoru 2009 došlo k úspěšné emisi státních dluhopisů, která oddálila propuknutí krize v Řecku (Kohout, 2011, s. 225). Rozdíl mezi spready řeckých a německých dluhopisů se i nadále prohluboval. Náklady na získání nových úv ěrů se zvětšovaly, stejně jako rozsah dluhové služby země (The Bank Of Greece, 2010, s. 17). 27. dubna rozhodla Evropská komise, o zařazení Řecka pod program „postupu při nadměrném schodku“ 5 9 , jelikož jeho deficit veřejný ch financí oba předchozí roky tj. 2007 a 2008 přesáhl stanovenou mez 3 % HDP. V roce 2007 dosáhl 5,1 % HDP, v roce 2008 to bylo 7,7 % HDP (The Bank Of Greece, 2010, s. 25, European Commission, 2013a). Díky oslabení poptávky v zemi došlo také ke snížení zisků bank. Rostly náklady na jejich refinancování a profitabilita bank klesala i kvůli snížení kvality řeckých aktiv. Ratingové agentury S&P a Moody’s snížily několika řeckým bankám rating (International Monetary Fund, 2009, s. 5). Na počátku října 2009 se po vítězných volbách dostává do čela vlády socialista Jorgos Papandreu6 0 . Krátce po svém zvolení byl nucen přiznat chybu dřívějších vlád, které manipulovaly s vykazovanými řeckými statistikami6 1 . Vysoký EDP – Ex cessive deficit procedure – součástí Smlouvy a Paktu stability a růstu EU, jedná se o předpisy a postupy, které jsou použity v případě, že jsou porušena konvergenčíní kritéria (European Commission, 2013a ). 60 Je to syn dřívějšího premiéra Andrease Papandreu, o kterém je zmínka dřív e. 61 Nešlo zdaleka o prv ní korekci ve vykazovaných řeckých statistikách. Jak se můžeme dočíst ve zprávě Eurostatu z roku 2004, došlo již tehdy k revizi hodnoty vy kázaného veřejného dluhu a deficitu v eřejných financí. Komise se dohodla na kontrole a následné opravě dat z let 1 997 1999 např. deficit roku 1997 by l z původních 4 % opraven na 6,6 % HDP, následující rok byla hodnota opravena na 4,3 % HDP, v roce 1 999 činila skutečná hodnota 3,4% HDP namísto 1,8 % (Eurostat, 2012). 59


53

úředník MMF se nechal slyšet: „Způsob, jakým udržovali přehled nad svými financemi – věděli, kolik peněz bylo schváleno k utrácení, ale nikdo neudržoval záznamy, kolik ve skutečnosti utratil…“ (Kohout, 2011, s. 237). Vyšlo najevo, že Řecku pomáhaly s „vylepšením“ statistik mimo jiné i americké banky z Wall Street, zejména se jednalo o banku Goldman Sachs. Tato banka pomáhala zemi téměř celé desetiletí obcházet pravidla EU. Miliardy od bank pomáhaly skrývat skutečnou hodnotu řeckého dluhu před evropskými úředníky. Půjčky se dařilo utajit před veřejností zejména kvůli tomu, že byly označovány za obchod s devizami. Úředníci z banky Goldman Sachs se údajně sešli se zástupci řecké vlády pouhé 3 měsíce před propuknutím krize v Řecku na sklonku roku 2009 (The New York Times, 2010). Velké výdaje vlády v kombinaci s poklesem příjmů vyústily v roce 2009 ve vládní deficit 13,6 % HDP, dluh vlády dosáhl 115 % HDP. Oslabení fiskální poz ice země bylo navíc rozpoznáno poměrně pozdě, zejména kvůli falšování řeckých statistik. Např. plánovaný deficit vlády na rok 2009 byl 2 % HDP, jeho hodnota byla postupně upravována, přes 3,6 % HDP v listopadu 2009 až po konečnou hodnotu, již zmiňovaných 13,6 % HDP v dubnu 2010. Toto zpoždění a dodatečné upravování řeckého účetnictví vedly k nejistotě na finančních trzích. Trhy měly obavy ohledně udržitelnosti takového stavu. Ratingové agentury snížily Řecku rating, do konce roku se musely výrazně zvýšit výnosy ze státních dluhopisů, také došlo k nárůstu ceny swapů úvěrového selhání (CDS) 6 2 (European Commission, 2010a , s. 10). V průběhu listopadu způsobily spekulace na trhu s řeckými dluhopisy zvýšení úrokové sazby ze státního dluhu, která dosahovala 10 % p. a. V prosinci došlo k vyhrocení celé situace. Bylo jasné, že podmínky v Řecku jsou neudržitelné. Agentura Fitch snížila zadlužené zemi rating z A- na BBB+ 6 3 . Ekonomika země se nacházela v začarovaném kruhu, byla jediná cesta ven – radikální škrty za účelem snížení deficitu veřejných financí. 14. prosince představil řecký premiér Papandreu první úsporný balíček. 23. prosince přijal parlament rozpočet na rok 2010, ve kterém schodek veřejných financí stanoven na 9,1 % HDP (Toman, 2012, s. 3; The Bank of Mexiko, 210, s. 17; European Commission, 2010a , s. 14; Janssen, 2010, s. 1). Rok 2009 již znamenal obrat v přístupu ze strany MMF. Jelikož již kontrolní mise MMF v roce 2008 zaznamenala problémy řecké ekonomiky, přistoupil MMF na sklonku roku 2009 k nabídce pomoci Řecku. Zatímco evropské špičky situaci v Řecku bagatelizovaly a zejména Německo odmítalo jednat ohledně pomoci Řecku, MMF byl připraven poskytnout svou pomoc jak v oblasti poradní, tak finanční (Kohout, 2011, s. 290). Tato nabídka MMF zůstala bez odezvy, jeliCDS se používají jako ochrana před selháním emitenta dluhopisů, je to obdoba pojistného, kdy jedna strana se před rizikem chrání zaplacením „pojistného“ straně, která na sebe přebírá riziko (Ekonom, 2011, s. 68). 63 A – High credit quality (nízké úvěrové riziko), BBB – Good credit quality (úvěrové riziko je velmi malé) (FitchRating, 2013). 62

54


kož Řecko, jakožto členská země eurozóny, jednalo v souladu s rozhodnutím svých evropských partnerů, kteří pomoc od MMF odmítali. Můžeme říci, že podobná situace nastala i v případě Mexika. Po vyčerpání prostředků z (již několikrát zmíněné) půjčky EFF v letech 1976 - 1979, nevykazovaly mexické autority ochotu i nadále s Fondem spolupracovat a upřednostňovaly čerpání úvěrů od soukromých věřitelů. I přesto, že se situace v zemi zhoršovala, vyčkávaly mexické autority až do samého počátku krize s žádostí o pomoc. Stejný postup můžeme pozorovat i v Řecku, kde byla oficiální žádost o pomoc také vznesena „za pět minut dvanáct“, jak se dočteme v následujícím textu. Vlády v obou zemích odmítaly do poslední chvíle přiznat chybu a věřily ve schopnost země se s problémy vyrovnat bez pomoci. V Mexiku i Řecku bylo propuknutí krize spojeno se zhoršením ekonomické situace ve světě, která mj. zapříčinila zvýšení úrokových sazeb a snížení důvěry investorů. Mexickou krizi podnítilo zvýšení úrokových sazeb v USA v důsledku ekonomické recese, úrokové míry v eurozóně (a tedy i Řecku) se zvýšily v reakci na ekonomickou krizi.

4.3 Rok 2010 V lednu 2010 došlo k úpravám úsporného programu. Vládní deficit měl být snížen o 4 % oproti plánu tj. na 8,7 % HDP. Ani to nepomohlo k uklidnění situace na trhu, který procházel těžkou krizí důvěry vůči Řecku. Vládní škrty nebyly hodnoceny kladně ani ze strany evropských autorit. Eurozóna se snažila o posílení kredibility Řecka prohlášeními, že pomůže zadlužené zemi. Ta se stala jejím nejpalčivějším problémem 6 4 . 1. února dosáhly úrokové spready dvouletých dluhopisů hodnoty 347 b. p., desetileté dluhopisy měly spread 270 b. p. Řecká vláda zareagovala zmrazením mezd ve veřejném sektoru a zvýšením spotřebních daní. EU přislíbila, že bude na situaci co nejrychleji reagovat, měla být naplánována „akce“ na ochranu Řecka. Plán byl sestaven poměrně rychle. Po prodiskutování návrhu na záchranu Řecka se členy eurozóny ho 16. února odsouhlasila Evropská rada. Implementaci v Řecku měla monitorovat Evropská komise. Na tvorbě návrhu se podílela i Evropská centrální banka (ECB) a zapojil se i Mezinárodní měnový fond, který byl přizván ke spolupráci6 5 .

Obavy měla EU zejména proto, že v podobném postavení jako Řecko se nacházely i jiné země eurozóny, jednalo se o tzv. PIGS (Portugalsko, Irsko, Řecko, Španělsko), někdy se přidává ještě další I, které zastupuje Itálii (Kohout, 2011 , s. 221 ). 65 EU se zprvu snažila řešit situaci v Řecku pouze na v lastní pěst. Panovaly obavy ze snížení d ůvěryhodnosti eura a celé eurozóny v případě přizvání některé mezinárodní instituce na pomoc. V případě MMF, které nabízelo pomoc již v prosinci 2009, se ev ropské politické špičky bály vlivu USA (má největší hlasov ací právo). V zhledem k tomu, že v šechny země EU jsou zároveň členy MMF, by l Fond ke spolupráci přizván. V ěřilo se, že při řešení krize pomůžou jeho letité zkušenosti s řešením ekonomických krizí (Slowikowska, 2009). 64


55

Na počátku března dorazil do Athén evropský komisař pro ekonomiku Rehn, aby zkontroloval situaci v zemi. Řecká vláda vyhlásila další škrty v rozpočtu, jednalo se např. o snížení vládního deficitu o další 2 %, zvýšení DPH a dalších nepřímých daní. Evropská komise, ECB i MMF tyto kroky ocenily. Cíle stabilizačního plánu, který zavedlo Řecko, byly považovány za reálné. Duben znamenal pro ekonomiku další zvýšení úrokových spreadů, které dosáhly u dvouletých dluhopisů 652 b. p. a u desetiletých 430 b. p. Eurozóna několikrát ujišťovala trhy o své připravenosti zasáhnout. Vzhledem ke zhoršující se situaci na trhu 23. dubna Řecko oficiálně žádá o bilaterální finanční pomoc členské země eurozóny a MMF. Zemi hrozilo, že nebude schopná splnit své závazky, které byly splatné v průběhu dubna a května. Dubnové splátky se podařilo vypořádat zejména díky emitování dluhopisů - 8 mld. euro bylo získáno vydáním pětiletých dluhopisů v lednu, dalších 10 mld. euro bylo získáno za desetileté a sedmileté obligace v březnu. Nabytí těchto zdrojů bylo pro Řecko velice drahé, průměrná úroková míra z těchto emisí překročila 6 % p. a. Na konci dubna došlo k dalšímu zvýšení úrokových spreadů. Dvouleté dluhopisy dosahovaly 1552 b. p., desetileté 755 b. p. Zástupci Evropské komise, ECB a MMF byly vysláni do Athén na misi, která měla vyjednat budoucí podobu programu. Dosažení dohody bylo oznámeno 2. května, kdy byl představen tříletý program (období 2010 - 2013), který obsahoval kromě plánovaných cílů 6 6 i oficiální finanční pomoc ve výši 110 mld. euro (European Commission, 2010a , s. 12 - 14; Toman, 2012, s. 3). Již v únoru došlo k obratu ze strany čelních představitelů eurozóny, kteří si naplno uvědomili závažnost situace v Řecku. O tom svědčí také žádost EU o zapojení Mezinárodního měnového fondu do procesu vytváření ozdravného programu. EU neměla s řešením podobných ekonomických krizí zkušenosti, při jejím vzniku se s podobnými případy nepočítalo. MMF byl přizván také z toho důvodu, že napomohl řešení ekonomické krize v Maďarsku a Lotyšsku v roce 2009. Také v případě Mexika můžeme sledovat podobný proces, kdy byl MMF přizván ke spolupráci (v tomto případě jako poslední možnost), jinak by země nebyla schopná dostát svým závazkům. Situace Řecka je z určitého úhlu pohledu omezená, a to vzhledem ke členství země v měnové unii. Není možná taková samostatnost rozhodování, jako v případě Mexika, které nemuselo brát ohledy na své členství v mezinárodních organizacích v době řešení krize. MMF postupoval v případě Mexika samostatně a ostatní organizace, jako např. skupina G10 nebo Pařížský klub se do programu zapojovaly pouze jako instituce, které poskytují finanční pomoc. Na druhé straně v Řecku jedná MMF od samého počátku v součinnosti s EU, která dokonce začala problém řecké krize řešit z počátku na svou vlastní pěst. Fond vystupuje v rovnocenném postavení

Jednání na programu, jak uvedl řecký ministr financí, probíhala mezi zmíněnými institucemi několik měsíců dopředu, ještě před oficiální žádostí Řecka o pomoc a odsouhlasením programu (Papaconstantinou, 2010). 66

56


jako evropské instituce. MMF, Evropská komise a ECB spolupracují při řešení krize, podnikají společné kontroly plnění programu. První ozdravný program pro Řecko

Hodnotu finančních prostředků potřebných pro uskutečnění programu vyčíslil MMF ve spolupráci Evropskou komisí na 110 mld. euro. 2. května odsouhlasila eurozóna politický program Řecka a poskytnutí bilaterální úvěrů přes ECB ve výši 80 mld. euro. MMF schválil poskytnutí SBA ve výši 30 mld. euro 9. května. Již 18. května došlo k první splátce. Podrobné schéma půjček je v následující tabulce (Tab. 1) (European Commission, 2010a , s. 17 - 31). Tab. 1

Schéma půjček Řecku od eurozóny a MMF v průběhu tříletého programu (mld. euro)

Platba rok měsíc 2010 květen září prosinec 2011 leden březen červen září prosinec 2012 březen červen září prosinec 2013 březen červen Celkem

Eurozóna

MMF

Celkem

14,5 6,5 6,5 10,9 8,7 5,8 3,6 7,3 4,4 4,4 1,5 4,4 1,5 80,0

5,5 2,5 2,5 4,1 3,3 2,2 1,4 2,7 1,6 1,6 0,5 1,6 0,5 30,0

20,0 9,0 2,5 6,5 15,0 12,0 8,0 5,0 10,0 6,0 6,0 2,0 6,0 2,0 110,0

Zdroj: European Commission, 2010 d, str. 3

Celková finanční potřeba Řecka na následující 3 roky byla vyčíslena na 193 mld. euro. Program počítal s rolováním střednědobých a dlouhodobých půjček, které ale mělo začít až s počátkem roku 2012. Právě odsouhlasený program ze strany Evropské komise, ECB a MMF měl dva hlavní cíle. Prvním bylo obnovení udržitelnosti fiskální politiky země a druhým bylo zlepšení konkurenceschopnosti řecké ekonomiky (Alogoskoufis, 2012, s. 31.) Krátkodobé cíle poté měly obnovit důvěru trhů a udržet finanční stabilitu země. Mělo dojít k fiskální konsolidaci, která měla brát ohled na bezprostřední finanční potřeby vlády. Finanční sektor měl také projít reformami, které měly zajistit stabilitu systému. Měla být zavedena nová opatření na pomoc řeckým


57

bankám, které ztratily přístup na peněžní trhy a většinu finančních pr ostředků nyní získávaly od ECB s pomocí úvěrů. Střednědobým cílem bylo zlepšení konkurenceschopnosti země a snaha o strukturální změny v ekonomice, které by umožnily ekonomický růst tažený zvýšenou mírou investic a exportu. Byla nutná modernizace veřejného sektoru a její zefektivnění a zeštíhlení, aby mohl být řecký trh více otevřený a dosažitelný pro nové investory. Trvale se měla zvyšovat důvěra soukromých investorů v řeckou ekonomiku. Bylo třeba zlepšit obraz v očích investorů, kteří měli stále na paměti uprav ené statistiky. Řecko mělo za tím účelem dlouhodobě vykazovat správná statistická data a dodržovat dohodnuté body programu. To bylo velice důležité pro celkový úspěch, jelikož Řecko po skončení programu potřebovalo v letech 2014 a 2015 získat asi 60 mld. eur na plnění svých závazků. Při tvorbě programu se vycházelo z dat uvedených v Tab. 2. Předpoklady se ukázaly jako příliš optimistické a několikrát došlo k jejich korekci. Tab. 2

Makroekonomická data (procentní změna v ůči předešlému období)

Růst reálného HDP Míra nezaměstnanosti Průměrná inflace67

2009 -2,0 9,5 1,3

2010 -4,0 11,9 1,9

2011 -2,6 14,8 -0,4

2012 1,1 15,3 1,2

2013 2,1 14,9 0,7

2014 2,1 14,6 0,9

Zdroj: European Commission, 2010a , s. 17 .

Plánované reformy se týkaly fiskální politiky, kde mělo např. dojít ke snížení vládního deficitu z 13,6 % HDP v roce 2009 na 2,6 % HDP v roce 2014 nebo deficitu běžného účtu z 13,1 % HDP 2009 na deficit 4,3 % HDP. Naopak se počítalo s růstem hrubého vládního dluhu, který měl ze 115 % HDP stoupnout do roku 2014 na 148 % HDP. Měly být provedeny škrty ve státním rozpočtu ve výši 7 % HDP. Dále byly zavedeny reformy týkající se penzijního systému, trhu práce, trhu výrobků a služeb atd. Od odsouhlasení programu a jeho následné implementace v Řecku se očekávalo uklidnění finančních trhů. V průběhu června byly emitovány krátkodobé řecké dluhopisy, po kterých byla na trhu velká poptávka. Výnos činil pro dluhopisy s půlroční splatností 4,05 % p. a. (European Commission, 2010b , s. 7 – 56). Implementace a kontrola plnění programu

Po zavedení programu klesala ekonomická aktivita Řecka v souladu s očekáváním (pokles o 2,5 % oproti předešlému roku). Nárůst inflace na 5,5 % (HICP) v červnu byl způsoben zejména velkým navýšením nepřímých daní. Pro-

HICP (Harmonised index of consumer prices) inflace – Harmonizovaný index spotřebitelský ch cen, inflace vykazov aná Eurostatem (Eurostat, 2013a ). 67

58


blémy řeckého bankovního sektoru přetrvávaly, např. hodnota nesplacených úvěrů se zvýšila na 8,2 %. 13. července řecký parlament přijal návrh na založení Fondu finanční stability, který měl být institucí, která by v případě potřeby pomohla s rekapitalizací a restrukturalizací finančních institucí. Jeho hlavním úkolem tedy bylo ochránit stabilitu bankovního systému země. První kontrola plnění plánu proběhla v létě 2010 (26. 7. – 5. 8.). Zúčastnili se jí zástupci Evropské komise, ECB a MMF. Bylo shledáno, že opatření fiskální politiky, která byla naplánována na rok 2010, byla úspěšně přijata. Již v květnu schválil řecký parlament opatření, která zajistila úspory ve výši 2,5 % HDP roku 2010 (celkově se za rok 2010 v celkem 4 úsporných balíčcích vlády podařilo snížit deficit veřejných financí o 8 % HDP). Vláda připravovala nová rozpočtová pravidla a také legislativu proti daňovým únikům, bylo dosaženo zlepšení v oblasti vybírání daní. Vláda přistoupila k reformě veřejné správy země a přijala novou důchodovou reformu, která měla přispět k ozdravení veřejných financí v průběhu následujících 20 let. Také už byl připraven plán privatizace státního majetku. Kontrolní mise shledala, že se podařilo splnit všechna programová kritéria. Na začátku srpna byla poskytnuta Řecku druhá tranše. (European Commission, 2010b , s. 7 - 56; Voss, 2011). Ekonomická recese se prohlubovala i v průběhu 3. čtvrtletí 2010. V průběhu léta došlo k poklesu reálného HDP o 3,4 % (oproti předešlému roku). Domácí poptávka i nadále klesala, zatímco inflační tlaky stále přetrvávaly. Hodnota inflace v říjnu činila 5,2 %. Kontrola plnění plánu proběhla na podzim 2010 (15. - 22. 9.). Po úspěšné první kontrole se nyní zdálo, že se rychlost zavádění nových opatření zpomalila. Mise musela, vzhledem k situaci v zemi, změnit některá makroekonomická kritéria, ze kterých program vycházel. Např. reálný pokles HDP pro rok 2011, byl snížen o 3 % (v plánu byl pokles o 2,6 %). Také došlo ke zvýšení předpokládané hranice nezaměstnanosti na 14,5 %. Za účelem povzbuzení konkurenceschopnosti země mělo dojít ještě v roce 2010 ke zmrazení minimálních mezd 6 8 ve veřejném sektoru. Přes velkou snahu v oblasti fiskální konsolidace, se Řecku nepodařilo dodržet cíl určený fiskálnímu deficitu, který dosáhl 9,6 % HDP (podle metody ESA 95 6 9 ), což je o 1,5 % více, než bylo v programu naplánováno. 15. listopadu Eurostat zveřejnil opravu fiskálního deficitu za předešlý rok, která měla činit 15,4 % HDP. Tato oprava znamenala, že programová kritéria vychází z nesprávných údajů. Řecká vláda musela přikročit k ještě rozsáhlejší fiskální konsolidaci, pokud chtěla dodržet původní (v programu navržený) schodek. Došlo ke zvětšení objemu privatizovaného majetku, takže celková hodnota privat izace měla činit 7 mld. euro, což bylo více než dvojnásobek oproti původnímu plánu. Ke zvýšení minimální mzdy by se poté mělo přikročit až v červenci 2011, a to o 1,5 % a o další rok později bude zvýšena o 1,7 %. 69 ESA 95 - the European System of National and Regional Accounts 68


59

Podle vyjádření mise, bylo třeba provést druhou vlnu strukturálních reforem. Jednalo se např. o reformy mezd a odměn ve veřejném sektoru, které díky veřejným protestům, vykazovaly zpoždění v implementaci. Řada zájmových skupin odmítala přistoupit na úsporná opatření. Problém se zaváděním nových reforem byl také spojen s krátkým časovým horizontem, který na jejich přípravu a implementaci dostala řecká vláda. Situace bankovního sektoru zůstávala napjatá, oproti začátku roku došlo k výraznému snížení poskytovaných úvěrů soukromému sektoru. Druhá mise, která kontrolovala dodržování programu, shledala, že kritéria byla na konci září splněna, v Řecku došlo k velkému zlepšení a program může i nadále fungovat. Komise složená ze zástupců Evropské komise, MMF a ECB odsouhlasila poskytnutí v pořadí již 3. tranše. (European Commission, 2010c , s. 2-64). Za rok 2010 došlo k poklesu zaměstnanosti o 2,7 %, průměrná míra nezaměstnanosti tak činila 12,5 %. Zatímco deficit běžného účtu klesl oproti předešlému roku jen nepatrně – na 10,4 % HDP, míra inflace činila průměrně 4,7 %. Bylo dosaženo snížení rozpočtového deficitu ve výši 10 % HDP tj. 22 mld. euro7 0 . Vládní deficit dosáhl 140 % HDP. Příjmy z daní činily za rok 2010 4,5 mld. euro (2 % HDP), což bylo méně, než bylo plánováno v květnovém programu. Tento pokles byl zapříčiněn oslabenou domácí poptávkou a snížením likvidních prostředků u domácností a firem. Na následující rok byla plánována zesílená opatření v boji proti daňovým únikům. Vzhledem k tomu, že příjmy státního rozpočtu byly nižší, než se očekávalo, přikročila vláda ke snížení výdajů státu o další asi 4 mld. euro (2 % HDP) oproti plánu. Na konci roku došlo ke zvýšení poptávky ze zahraničí a k růstu exportu. Řecká vláda za rok 2010 zavedla strukturální reformy v oblasti penzí, zdravotnictví, trhu práce, trhu zboží a služeb (European Commission, 2010d , s. 21; The Bank of Greece, 2011, s. 10). Mezinárodní měnový fond se z velké míry podílel na tvorbě ozdravného programu pro Řecko. Spolupracoval při tom s Evropskou komisí a Evropskou centrální bankou, také Řecko do tvorby programu mohlo zasahovat. Všechny zúčastněné strany spoléhaly na zkušenosti, které MMF s řešením krizí v průběhu let nasbíral. Finanční prostředky od Fondu pocházely ze Stand-by Arrangementu a jejich doba splatnosti byla 3 roky. MMF se po implementaci programu podílel na společné kontrole plnění programu, na jejichž základě byly poté vypláceny přislíbené tranše. V případě mexické krize byla s Fondem dojednána půjčka z facily EFF, doba splatnosti však byla shodná s řeckou půjčkou. V obou zemích bylo poskytnutí finančních prostředků doprovázeno podmínkou přijetí strukturálních reforem. Co se týče objemu finančních prostředků, v Mexiku se Fond přímo podílel nejen na poskytnutí půjčky z EFF, ale účastnil se i jednání Mexika s bankovními věřiZ toho 19,5 mld. euro připadalo na fiskální rok 2010. Na straně výda jů se podařilo ušetřit 10,4 mld., zatímco příjmy se zvýšily o 9,2 mld euro. 70

60


teli a pomohl tak této zemi k získání dalších prostředků potřebných k financování programu. Řecký přístup se lišil, jelikož na řešení krize už od počátku spolupracoval MMF s Evropskou unií. EU a potažmo eurozóna se do pomoci Řecka zapojila velice intenzívně, jelikož stav řecké ekonomiky ji přímo ovlivňoval. Prostředky potřebné na financování programu ze strany eurozóny schvalovaly členské země měnové unie, MMF se těchto jednání přímo neúčastnil.

4.4 Rok 2011 Sdružená mise Evropské komise, ECB a MMF se sešla s řeckými autoritami na začátku roku 2011 (27. 1. – 11. 2.) za účelem provést v pořadí třetí kontrolu plnění programu. Cílem fiskální politiky pro rok 2011 bylo snížení schodku fiskálního deficitu na 17 mld. euro (7,5 % HDP). Vláda připravovala střednědobou fiskální strategii, která měla určit maximální výši ročních výdajů jednotlivých ministerstev a hodnotu platební bilance. Po prvotním zpomalení zavádění nových reforem, se tempo přijímání reformních kroků zvýšilo. Na konci roku 2010 byla např. přijata dlouho očekávaná reforma trhu práce. Mise přistoupila k další revizi cílových makroekonomických hodnot. Ekonomická aktivita měla podle odhadů mise začít růst ve druhé polovině roku 2011, v prvním pololetí se očekával pokles HDP o 3 %. Předpokládalo se snížení domácí poptávky (důsledkem zvýšení nepřímých daní) a zvýšení zahraniční poptávky. HICP inflace měla dosahovat 2,4 % a očekávaná míra nezaměstnanosti byla zvýšena oproti plánu na 14,75 %. Schodek běžného účtu se odhadoval pro rok 2011 na 8 % HDP. Názory investorů na řecké dluhopisy se nezlepšily, jak můžeme vidět na následujícím obrázku (Obr. 16), spready úrokových sazeb u dvouletých a desetiletých dluhopisů (vůči německým dluhopisům) i nadále rostly. Názor investorů ještě podtrhlo snížení ratingu Řecka ze strany ratingových agentur, které řecké cenné papíry hodnotily jako „odpad“ (junk status)7 1 (European Commission, 2011a, s. 1-33). Evropská komise spolu s ECB a MMF shledaly, že se daří směřovat k plnění střednědobých programových cílů, je ale třeba nadále pracovat na podstatných reformách, které v budoucnu zaručí udržitelnou fiskální pozici Řecka (European Commission, 2011a , s. 78 - 79).

Agentura Fitch snížila hodnocení z BBB- na BB+ s negativním výhledem ekonomiky, Moody’s s hodnocením Ba1 a S&P s BB+. 71


61

Obr. 1 6 Spready úrokových sazeb u emitov aných dvouletých a desetiletých dluhopisů Řecka Zdroj: European Commission, 2010 d, s. 15 Popis: na levé ose jsou vyznačeny bazické body, na spodní jsou vyznačeny počátky jednotlivých roků; červeně jsou označeny výnosy z dvouletých dluhopisů, modře výnosy z desetiletých d.

V prvním pololetí 2011 pokračovala ekonomická recese, která se ukázala být hlubší, než se předpokládalo. Výkonnost řeckého hospodářství poklesla o 4,5 %. Tento pokles se projevil zejména v dalším oslabení domácí poptávky. Obchodní bilance se zlepšovala zejména díky posílení exportu (Obr. 17), který rostl ve dvojciferných číslech. Stále ale bylo třeba zredukovat cenu pracovní síly, která bránila zvyšování konkurenceschopnosti země. Došlo k poklesu inflace, která se snížila oproti lednovým hodnotám ze 4,9 % na 3,1 % v květnu. Ve fiskální oblasti byla učiněna opatření, která měla napomoci dodržení plánovaného deficitu veřejných financí. Pokud by nedošlo k jejich zavedení, zůstal by deficit na hodnotách předešlého roku tj. asi 10 % HDP. V březnu 2011 se členové eurozóny dohodli na prodloužení splatnosti pů jček, které poskytli a v budoucnu poskytnou (prostřednictvím ECB) Řecku. V průměru činilo prodloužení splatnosti bilaterálních půjček 7,5 roku. Bezúročné období bylo prodlouženo ze 3 na 4,5 roku, doba splatnosti se pohybovala mezi 5 až 10 lety. Uvnitř eurozóny se začala vést otevřená debata ohledně restr ukturalizace řeckého dluhu, který se zdál být nadále neudržitelný. Evropští činitelé upozorňovali na fakt, že v případě problému Řecka se splácením bilaterálních půjček od ECB a MMF, má Mezinárodní měnový fond právo, aby byly jeho pohledávky vypořádány přednostně.

62


Obr. 17 Ex port zboží a zahraniční průmyslové objednáv ky v Řecku (procentní změna) Zdroj: European Commission, 2011 b, s. 10 Popis: červeně je znázorněn vývoz zboží (levá osa), modře jsou zahraniční objednáv ky průmy slového zboží Řecka (pravá osa)

V květnu odsouhlasila řecká vláda navýšení privatizačního plánu, výnosy z privatizace měly činit 50 mld. euro. Na konci června byla řeckým parlamentem schválena střednědobá fiskální strategie na období 2011 - 2015, která měla zaručit trvanlivost fiskální konsolidace prováděné vládou. Cílem bylo snížení fiskálního deficitu a snížení fiskálního dluhu země, cíle vztahující se k deficitu veřejných financí jsou shrnuty v Tab. 3. K dosažení těchto záměrů bylo podle řecké vlády potřeba úspor ve výši 10 mld. euro mezi lety 2011 až 2014. V této strategii byly také pojmenovány hlavní slabé stránky veřejných financí Řecka. Tab. 3

Střednědobá fiskální strategie 2011 – 2015, výhled deficitu veřejných financí

2011

2012

2013

Maximální deficit veřejných 17065 14916 11399 financí (mil. Euro) Deficit jako procento HDP 7,6 6,5 4,9

2014 6385 2,6

Zdroj: European Commission, 2011 b, s. 25

Trhy považovaly i nadále situaci v Řecku jako nejistou, investice do střednědobých a dlouhodobých dluhopisů byla podle nich riskantní. V pořadí již 4. kontrola plnění programu proběhla na přelomu května a června (3. 5. – 2. 6., 21. – 23. 6.). Řecko v té době již obdrželo téměř polovinu slíbených prostředků tj. 53 mld. euro ve čtyřech tranších. Cíle ve fiskální oblasti byly splněny zejména s ohledem na rozsáhlou fiskální konsolidaci, mise ocenila pokrok v reformě zdravotnictví a penzijního systému. Stále ale přetrvávaly zpoždění v zavádění dohodnutých reforem, proto nabídla Evropská komise společně s Fondem technickou pomoc Řecku, která by


63

spočívala ve vyslání zástupců do země, kteří by pomáhali s přípravou a zaváděním podstatných strukturálních reforem. Vzhledem ke zjištěným výsledkům, bylo zřejmé, že je třeba navýšit záchranný balíček Řecka. Mise rozhodla o poskytnutí v pořadí již 4. plánované tranše a začala jednání ohledně dalšího záchranného balíčku (finančního plánu) pro Řecko. (European Commission, 2011b , s. 1 - 46). Ekonomická situace Řecka se i v 3. čtvrtletí 2011 nadále zhoršovala. Za první pololetí poklesl výkon národního hospodářství o 6 % HDP opr oti předešlému roku. Poptávka i nadále klesala, což bylo připisováno pokračující fiskální konsolidaci, problémům trhu práce (zvyšující se nezaměstnanost) a politické i finanční nejistotě v zemi. Situaci také zhoršoval pokles ekonomické aktivity v zemích eurozóny a ve světě. Přetrvávaly sociální nepokoje a protestní akce zaměstnanců. Ratingové agentury přistoupily k dalšímu snížení ratingu Řecka. Kvalita portfolia řeckých bank se i nadále zhoršovala, hodnota nesplacených půjček dosáhla 13,3 %. Přijímání nových reforem bylo dlouhodobě pomalejší, než bylo dohodnuto v programu. Již přijaté strukturální reformy navíc neměly takový dopad, jak se očekávalo. Hlavní důvod byl spatřován v tom, že reformních kroků ještě nebylo přijato dost na to, aby se zvýšila efektiv ita a zlepšilo se investiční prostředí země. Vláda připravila doplněk ke střednědobé fiskální strategii v podobě balíčku výdajů a příjmů. Začalo být zřejmé, že vláda nebude schopna „zaplnit“ vznikající mezeru v rozpočtových výdajích, velice pravděpodobné bylo navýšení schodku rozpočtu na 8,5 až 9 % HDP. Většina fiskálních kritérií byla splněna na konci července, ale ne na konci září, kdy probíhala další kontrola plnění plánu. Pozitivní vývoj vývozu země pokračoval i v druhé polovině roku 2011. Došlo k nárůstu jak objevu vývozu zboží (nárůst oproti předešlému roku o 20 %), tak služeb. Velké zvýšení poptávky zaznamenal sektor cestovního ruchu 7 2 . V průběhu léta byl založen privatizační fond, přestože byl hotov plán priv atizace národního majetku, nepodařilo se jeho cíle do podzimu splnit. Jeho spuštění bylo přitom důležité, v souvislosti se snižováním státního dluhu země. Názor na udržitelnost státního dluhu Řecka se zhoršoval. V minulém roce dosáhla výše vládního dluhu 140 % HDP, přičemž výhled i na další roky byl velice špatný. Řecko se pohybovalo na hranici státního bankrotu. 21. července bylo vydáno prohlášení čelních zástupců eurozóny. Ti se dohodli na dalším prodloužení splatnosti řeckých půjček. Navrhované doby splatnosti se pohybovaly v rozmezí od 15 do 30 let. Tato dohoda se vztahovala také na již poskytnuté půjčky. Bylo také smluveno, že k první splátce úvěru bude muset Řecko přistoupit až v roce 2020 a došlo ke snížení úrokových sazeb vztahujících se k půjčkám7 3 . Eurozóna se zavázala, že udělá vše pro to, aby byla zajištěna finanční stabilita nejen celé eurozóny, ale i všech jejích členských států. Nicméně je důležité podotknout, že vývoz v roce 2010 činil asi 21 % HDP, takže vykazovaný nárůst v následujícím roce vycházel z poměrně malých hodnot. 7 3 Podmínky půjčky od MMF v rámci Stand By Arrangement zůstaly nezměněné, měly průměrné doby splatnosti 4 roky, prv ní splátky připadaly na rok 2013. 72

64


Byl navržen nový program pro Řecko, v pořadí již druhý, na kterém se měl opět podílet i MMF. Celková hodnota programu byla vyčíslena na 109 mld. euro. Členové eurozóny byli připraveni poskytnout nízkou úrokovou míru (asi 3,5 % ročně) a delší doby splatnosti než u prvního programu. Doba splatnosti činila minimálně 15 let, maximálně 30 let, přičemž bezúročné období mělo min. 10 let. Ke spolupráci byl přizván také soukromý sektor, investoři měli možnost se dobrovolně zapojit do pomoci Řecku, zakoupením dluhopisů řecké vlády, tento program byl označovaných jako PSI (Private Sector Involvement). Finanční spoluúčast soukromého sektoru se odhadovala na 37 mld. euro. Do konce října bylo uskutečněno celkem 5 tranší, jejichž hodnota činila celkem 65 mld. euro. Pátá kontrola dodržování plánu proběhla na podzim (21. 8. – 2. 9, 29. 9. – 11. 10.). Vzhledem k průběhu zavádění reforem, mise zhodnotila, že není pravděpodobné, že budou splněny všechny programové cíle a přijaty všechny slíbené reformy. Během 18 měsíců trvání programu prokázalo Řeckou velkou snahu o zlepšení situace v zemi a byla přijata řada podstatných reforem (především ve fiskální oblasti). Přesto vládní deficit překročil v letech 2010 i 2011 zadaný cíl. Na následujícím Obr. 18 můžeme vidět objem splatných řeckých závazků v nejbližší době. Řecká vláda přijala některé strukturální reformy, bohužel jejich dopad byl menší, než se předpokládalo a jejich množství nedosáhlo požadované minimální výše. I přes zmíněné výtky byla odsouhlasena 6. tranše Řecku (European Commission, 2011c , s. 1 - 41).

Obr. 1 8 Splatné záv azky Řecka v blízké budoucnosti (mld. euro) Zdroj: European Commission, 2011 c, s. 41 Popis: červeně-pokladniční poukázky, modře-střednědobé a dlouhodo bé dluhopisy

V posledním čtvrtletí roku 2011 se ekonomická situace v Řecku ještě více zhoršila. Recese, která sužovala ekonomiku již 4. rokem, se ještě prohloubila. Za poslední čtvrtletí došlo k poklesu reálného HDP o více než 7 % (porovnání se 4. čtvrtletím roku 2010). Za rok 2010 činil pokles HDP 6,9 %. Tento pokles byl připisován snížení poptávky (jak domácí tak zahraniční) a zpomalující míře vývozu. Disponibilní příjem domácností i nadále klesal, zatímco míra nezaměst-


65

nanosti rostla. Jediným tahounem ekonomiky byl za rok 2011 vývoz, který činil asi 2,4 % HDP a očekával se jeho další růst. Deficit běžného účtu zůstal nad úrovní 10 % HDP, i přesto došlo ke zlepšení o 2 procentní body oproti předešlému roku. Hodnota roční inflace činila 3,1 % (HICP), vládní dluh vzrostl na 165 % HDP. Do konce roku Řecko obdrželo celkem 6 tranší od eurozóny i MMF, které dosáhly hodnoty 73 mld. euro. Podrobnější přehled je v Tab. 4. Tab. 4

Poskytnuté tranše v rámci prv ního programu pro Řecko

1. tranše 2. tranše 3. tranše 4. tranše 5. tranše 6. tranše Celkem

Eurozóna MMF Hodnota tranše datum mld. euro datum mld. euro 18. 5. 2010 14,5 12. 5. 2010 5,5 20,0 13. 9. 2010 6,5 14. 9. 2010 2,5 9,0 19. 1. 2011 6,5 21. 12. 2010 2,5 9,0 16. 3. 2011 10,9 16. 3. 2011 4,1 15,0 15. 7. 2011 8,7 13. 7. 2011 3,3 12,0 14. 12. 2011 5,8 7. 12. 2011 2,2 8,0 52,9 20,1 73,0

Zdroj: European Commission, 2012a , s. 5

V prosinci došlo k rozsáhlé rekapitalizaci řeckých bank státem ve výši 290 mil. euro. Po červencovém rozhodnutí špiček eurozóny o pomoci řecké ekonomice, proběhlo několik kol jednání. Summit EU se konal 26. - 27. října. Stále ještě nebylo dosaženo politického konsenzu na celém programu. V průběhu října a listopadu čelilo Řecko politické krizi. Premiér Papandreu žádal o vyhlášení referenda v otázce přijetí druhého ozdravného programu. Jeho vlastní strana však tento návrh zamítla a proběhlo hlasování o důvěře vládě, které premiér vyhrál. V následujících dnech ale rezignoval a 11. listopadu ho nahradil Lucas Papademos spolu s novou koaliční vládou (European Commission, 2012a , s. 1 - 17; Voss, 2011). Jednání o druhém ozdravném programu Řecka přišla poměrně brzy, oproti Mexiku. Již po roce a půl trvání programu bylo zřejmé, že navrhnutá opatření nejsou dostatečná k udržení fiskální pozice Řecka. Mezinárodní měnový fond se zapojil do vyjednávání druhého ozdravného programu pro Řecko a podílel se opět na vytváření politik. Jeho role se oproti prvnímu programu téměř nezměnila. EU stále věřila ve zkušenosti, které již během svých působení MMF nasbíral. V případě Mexika trvalo MMF delší dobu, než bylo schopné dojednat s mexickými autoritami nový program. Původní tříletý program s financováním z EFF byl prodloužen až do roku 1986, vzhledem k průtahům v jednání a také potížím mexické ekonomiky. Mexiku muselo navíc finanční podporu od soukromých věřitelů dojednávat na každý rok zvlášť. Došlo při tom k posunu v roli MMF - při vyjednávání s bankami se pomalu z role zprostředkovatele jednání

66


postavil do role dozorové. K tomu v řeckém případě nedošlo. MMF si prozatím zachoval stále stejnou pozici při jednání a nadále spolupracuje s eurozónou. V průběhu roku 2011 byla Řecku nabídnuta a následně poskytnuta technická pomoc, kterou zajišťovali zástupci MMF, ECB a Evropské komise. Poskytování technické pomoci je jedním ze základních pilířů Fondu, v průběhu mexické dluhové krize byla tato pomoc také poskytována, zajišťoval ji ale pouze MMF.

4.5 Rok 2012 - druhý ozdravný program pro Řecko Mise složená ze zástupců Evropské komise, ECB a MMF, která měla za úkol dojednat konečnou podobu programu se zástupci Řecka, probíhala od 17. ledna do 9. února 2012. Druhý ozdravný program pro Řecko byl považován za šanci, jak dát ekonomice zasažené krizí dodatečný čas, na její řešení. Pro celý čtyřletý program (2012 - 2016) bylo podle vyjádření mise klíčové, aby podnítil ekonomický růst a zvýšil konkurenceschopnost Řecka, zároveň zaručil fiskální udržitelnost a finanční stabilitu. Úspěch programu záležel v největší míře na samotném Řecku – na dodržování stanovených termínů. Základní cíle zůstaly shodné s prvním programem, rozdíl byl v důrazu kladeném na implementaci prorůstových politik a opatření. Vymanění řecké ekonomiky z recese bylo podstatné vzhledem k nutnosti snižování státního dluhu. I v novém programu bylo třeba aktualizovat původní výhled na vývoj řecké ekonomiky. Hodnoty, ze kterých druhý program vycházel, můžeme vidět v Tab. 5. Plán byl vytvořen tak, aby v roce 2020 činil státní dluh 120 % HDP. Ozdravení ekonomiky mělo nejdříve přijít v roce 2014, kdy se očekával kladný růst HDP. Tab. 5

Výchozí a očekávané hodnoty v rámci druhého řeckého programu

2009 2010 2011 2012 2013 2014

Reálné HDP (míra růstu) Zaměstnanost (m. r.) Míra nezaměstnanosti (% pracujících) Jednotkové mzdové náklady (m. r.) HICP inflace Saldo běžného účtu (% HDP) Dluh vládního sektoru (% HDP)

-3,2 -0,7 8,9 4,3 1,3 -14,3 129,3

-3,5 -1,9 11,7 -1,6 4,7 -12,3 144,9

-6,9 -6,3 15,9 -1,0 3,1 -10,3 165,3

-4,7 -4,8 17,9 -7,8 -0,5 -6,9 161,4

0,0 -0,2 17,8 -1,3 -0,3 -5,3 165,4

2,5 1,6 16,7 -1,9 0,1 -4,6 162,1

Zdroj: European Commission, 2012a , s. 1 6

Financování druhého ozdravného programu pro Řecko odsouhlasili ministři financí eurozóny 14. března 2012, den poté odsouhlasila poskytnutí půjčky i výkonná rada MMF. Celková finanční pomoc v rámci druhého programu činila 130 mld. euro. Forma poskytnutých finančních prostředků byla u druhého programu odlišná. Členské země eurozóny měly v plánu financovat program prostřednictvím


67

ESFS7 4 . MMF použil prostředky z programu EFF, který umožňoval poskytnutí delší doby splatnosti. Výše jeho půjčky činila 28 mld. euro na čtyři roky. Evropská komise, ECB a MMF se zavázaly k vyplacení jak naplánovaných tranší v rámci prvního programu, tak finančních prostředků přislíbených ve druhém programu. (International Monetary Fund, 2012c ). Eurozóna žádala od Řecka novou strategii růstu a investic. Evropská komise rozhodla o vytvoření tzv. „task force“ (komando), které mělo spolupracovat s řeckou vládou a pomáhat při řešení problémů. Členské země eurozóny se zav ázaly mobilizovat své finanční prostředky za účelem pomoci Řecku. Součástí programu bylo také 50 mld. euro od členů eurozóny 7 5 , které měly sloužit k rekapitalizaci řeckých bank, které byly pod velkým tlakem díky trvající recesi v zemi. Stále se nepodařilo obnovit jejich vstup na finanční trhy. Důležitou součástí druhého programu bylo zapojení soukromého sektoru (PSI). 21. února došlo k dohodě řeckých zástupců se soukromými věřiteli země na základních podmínkách, za kterých bude možné dluh „vyměnit“ tzn. dohoda na restrukturalizaci dluhu. Mělo dojít ke snížení závazků o 53,5 %. 24. února došlo poté k první nabídce ze strany Řecka, na výměnu dluhopisů soukromého sektoru7 6 . Nově vydané řecké dluhopisy měly splatnost 30 let. Z dluhopisů připadajících na výměnu v hodnotě 205,6 mld. euro bylo skutečně vyměněno 95,7 % v hodnotě 197 mld. euro. (European Commission, 2012a , s. 1 - 45; International Monetary Fund, 2012b ). Zavedení programu

V období po přijetí programu sílily v Řecku politické tlaky v důsledku konání parlamentních voleb. Již od podzimu 2011 se otevřeně řešila možnost vystoupení Řecka z eurozóny, stejně tak ekonomové zmiňovali možnost vyhlášení státního bankrotu. To vše, velice poškozovalo obrázek Řecka v očích trhů. Po neprůkazných květnových parlamentních volbách došlo k druhému kolu voleb 17. června se po volbách utvořila trojkoalice 7 7 , která začala ihned podnikat kroky EFSF (European Financial Stability Facility) – Ev ropský nástroj finanční stability. Byl založen 9. 5. 2010 v reakci na rozhodnutí Ecofinu, jako dočasný záchranný mechanismus. Úkolem této facility je udržování finanční stability v eurozóně. Poskytuje finanční spoluprác i členským zemím, a to bez nutnosti zavádění reformních programů. EFSF vydává v lastní dluhopisy a pokla dniční poukázky, které poté půjčuje postiženým zemím, v současnosti se již podařilo shromáždit přes 1 mld. euro (EFSF, 2013). 7 5 50 mld. nebylo přímo souč ástí finančního balíčku, členové eurozóny tuto částku poskytovaly „nav íc“. 7 6 Soukromí věřitelé si mohli vybrat z několika variant. Mohly své stáv ající dluhopisy směnit za dluhopisy , které měli nominální hodnotu 31,5 % z původní hodnoty dluhopisu, nebo byla možnost výměny za dluhopisy s dobou splatnosti kratší, než 2 roky, ale s nominální hodnotou rovnou 15 % původní n. h.; cenné papíry pev ně nav ázané na hodnotu HDP. 7 7 V láda byla tvořena konservativní stranou Nová Demokracie (New Democracy ), stranou PASOK a Demokratickou levicovou stranou (Democratic left party). 74

68


za účelem záchrany Řecka. Kvůli politické krizi, která doprovázela volební období, došlo ke zdržení v implementaci druhého programu. Zejména oblast reforem pracovního trhu a plán privatizace byly ve zpoždění. Nová vláda, ale vyvíjela velkou snahu o dodržení zadaných cílů, takže během léta se situace mírně zlepšila (European Commission, 2012b , s. 1 - 20; International Monetary Fund, 2013a , s. 1 - 15). Vzhledem k vývoji ekonomiky bylo jasné, že nebude možné dodržet jeden z cílů programu – podíl veřejného dluhu na HDP ve výši 120 % v roce 2020, odhady předpokládaly 124 % HDP. Eurozóna se rozhodla zareagovat a přislíbila poskytnutí dodatečného finančního balíčku ve výši 26 mld. euro, který byl určen na zmírnění fiskální nerovnováhy Řecka. Ekonomická recese pokračovala i v roce 2012, za tři čtvrtletí roku 2012 došlo k poklesu HDP o 6,5 % meziročně. I nadále klesala domácí poptávka, která byla zapříčiněna mj. snížením nominálních mezd, které jen za první pololetí poklesly o 7,5 % meziročně. Mzdy klesaly rychleji než ceny. Nezaměstnanost dosáhla v říjnu 26 % a inflace měla hodnotu 0,4 % a dostala se pod evropský průměr. Deficit veřejných financí výrazně poklesl, výhled za rok naznačoval, že jeho hodnota bude tvořit asi 5 % HDP (oproti více než 10 % HDP v předešlých letech). Díky finanční pomoci, kterou obdržely řecké banky, se podařilo předejít bankovní krizi. Za rok 2012 se snížila hodnota bankovních depozit o 10,6 %, úvěry poskytnuté soukromému sektoru se zmenšily o téměř 5 % meziročně. Řecká centrální banka zareagovala v polovině prosince, kdy poskytla bankám další finanční pomoc ve výši 129 mld. euro (v prosinci 2011 poskytla 121 mld. euro). Došlo ke zpoždění v téměř všech oblastech programu. Strukturální reformy pokračovaly velice pomalu, pokroku bylo dosaženo v oblasti reforem pracovního trhu. Privatizační cíle nebyly dodrženy, největší vinu na tom nesla politická krize, která na několik měsíců ochromila fungování vlády. Z toho důvodu také nedošlo např. k daňovým změnám. 26. a 27. listopadu odsouhlasili finanční m inistři eurozóny další opatření na snížení dluhu a připustili možnost odkupu řeckého dluhu. O dva roky byl prodloužen plán fiskálních reforem a požadovaný přebytek primárního rozpočtu byl snížen ze 4,5 na 1,5 % HDP v roce 2014. Primárního přebytku by mělo být dosaženo v roce 2016. Byla přijata další opatření na snížení řeckého státního dluhu na 124 % HDP v roce 2020. Splatnost půjček od eurozóny i od MMF byla posunuta o 15 let a splatnost úroků o 10 let. 12. prosince, po kontrole od MMF i Evropské komise a ECB bylo schváleno poskytnutí, v pořadí již druhé, splátky z druhého ozdravného programu pro Řeko ve výši 49,1 mld. euro (International Monetary Fund, 2013a , s. 1 - 29; European Commission, 2013b ). Shrnutí dosud poskytnutých půjček nabízí následující tabulka.

Případová studie Řecka Tab. 6

69

Dosud poskytnuté splátky v rámci druhého ozdravného programu pro Řecko

Rok Datum Eurozóna MMF Celkem 74,0 1,6 75,6 2012 březen-červen 34,3 34,3 prosinec 7,2 7,2 2013 leden 2,0 3,24 5,24 leden 2,8 2,8 únor 2,8 2,8 květen Celkem poskytnuto 123,1 4,8 127,9 Zdroj: European Commission, 2013b

Druhý ozdravný program pro Řecko řešilo MMF s pomocí půjček z EFF, které dovolují poskytnout finanční pomoc na delší dobu – v tomto případě je půjčka čtyřletá. Oproti druhé půjčce, která byla poskytnuta Mexiku na 18 měsíců, obdrželo Řecko příslib finanční pomoci na mnohem delší období. Prozatím není jasné, jestli i poslední schválená půjčka bude stačit k tomu, aby se řecká ekonomika dostala z recese a nastolila cestu k fiskální stabilitě. V případě Řecka došlo v průběhu programu k četným korekcím očekávaných makroekonomických hodnot ze strany MMF a EU. Po téměř každé kontrolní misi bylo třeba tyto hodnoty opravit. Přestože se řecké vládě nepodařilo vždy splnit zadaná kritéria, došlo vždy k poskytnutí přislíbené splátky. Oproti tomu v Mexiku, přistupoval MMF k plnění plánu mnohem přísněji. V okamžiku, kdy nebyla splněna kritéria, odmítl poskytnout tranši a bylo třeba pracovat na dalších reformních krocích. Např. po zemětřesení, kdy byla mexická ekonomika velice oslabená, poskytl MMF nouzovou pomoc, splátku tranše ale neuvolnil. Tento rozdíl v přístupu MMF můžeme odůvodnit vlivem EU, která o poskytování splátek také rozhoduje. Jak už bylo řečeno, je nastolení udržitelného stavu řecké ekonomiky hlavně v zájmu eurozóny, která je tímto přímo ovlivňována. Zajímavé je porovnat vlastní iniciativu mexické a řecké vlády. Řecko prozatím neprojevilo výraznější snahu přijít s programovými návrhy či opatřeními, které pomohly najít východisko z krize. Všechny kroky jsou činěny ve spolupráci s EU a MMF. Na druhé straně v Mexiku, kde působil MMF jako jediná instituce, si Mexiko „dovolilo“ zavést i opatření a reformy, které nebyly přímo součástí balíčku. Jednalo se např. o program FICORCA, který byl ze strany MMF pouze podporován. Z tohoto pohledu je řecká ekonomika velmi svázána nařízeními a předpisy EU. V druhém řeckém programu je podstatné také zapojení soukromého sektoru, což bylo výrazným nedostatkem programu prvního. Restrukturalizace dluhů, ke které došlo, byla pro fungování programu velice důležitá. V Mexiku zvolil MMF jiný přístup. Jednání se soukromými věřiteli se mexičtí představitelé, spolu s MMF, věnovali téměř od samého počátku krize.

70


Výhled na rok 2013

Ekonomický výhled na rok 2013 se díky četným opravám velice lišil od původního plánu. Jak vyplývá ze zprávy vydané po sdružené kontrole Evropské komise, ECB a MMF, ekonomický růst by měl přijít v následujícím roce 2014. Mzdová politika spolu s nízkou inflací by měly vést ke zlepšení konkurenceschopnosti Řecka. Řecká vláda přijímá nová opatření v rámci plánu implementace a její výkon se oproti předešlému roku výrazně vy lepšil, došlo ke zlepšení v oblasti výběru daní a odhalování korupce a daňových úniků. V plánu jsou nyní reforma majetkových daní. Bankovní krize se v současné době zdá být zažehnána, rekapitalizace bank je (snad) u konce. Bylo téměř vyčerpáno 50 mld. euro poskytnutých od členů eurozóny. Díky přislíbené pomoci od EU, která bude v případě potřeby trvat i po ukončení 2. programu (International Monetary Fund, 2013b) .

4.6 Dílčí shrnutí Řecká dluhová krize, která propukla v roce 2009 a trvá dosud, je výrazným problémem Evropské unie. Řecko se stalo první zemí eurozóny (další následovaly), které bylo nutno poskytnout finanční pomoc na boj proti státnímu zadlužení. Do řešení krize se zapojil na žádost EU i Mezinárodní měnový fond, který tak dal k dispozici své znalosti nabyté řešením ekonomických krizí ve světě. V následující tabulce je porovnán přístup MMF k řešení mexické a řecké dluhové krize. Z tabulky je zřejmé, že se přístup k jednotlivým zemím ze strany Mezinárodního měnového fondu výrazně lišil. Rozdíly jsou dány zejména zapojením Evropské unie. Vzniklá spolupráce mezi MMF a EU ovlivnila rozsah působení Fondu. Oproti mexické krizi se jeho role výrazně zmenšila.

Případová studie Řecka Tab. 7

71

Hlav ní rozdíly přístupu a role MFF při řešení mexické a řecké krize

Mexická dluhová krize V období před propuknutím dluhové krize prodělalo Mexiko krizi měnovou, MMF poskytl půjčku z facility EFF na 3 roky. MMF působil jako hlavní "partner" zadlužené země. Ostatní instituce plnily doplňkovou roli a podílely se pouze na financování programu. MMF se zapojil do tvorby ozdravného programu, poskytl finanční pomoc, dále působil jako prostředník při jednání Mexika s věřiteli (hlavně těmi bankovními), hrál roli centrálního dozoru a také působil jako instituce, jejíž účast podněcovala věřitele k větší důvěře při poskytování půjček.

Řecká dluhová krize V předkrizovém období probíhaly pouze konzultace v rámci článku IV. dohody. MMF spolupracuje na řešení krize s EU, konkrétně s Evropskou komisí a ECB. Všechny instituce plní rovnocennou roli. Při tvorbě ozdravného programu se vycházelo ze zkušeností MMF, byl ale tvořen v součinnosti s ECB, Evropskou komisí a řeckými představiteli. Finanční prostředky byly schváleny zvlášť od MMF a od EU.

Byly poskytnuty prostředky z EFF Poskytnuté prostředky byly u prvního a SBA, v roce 1985 byly poskytnuty programu ze SBA, druhý ozdravný finanční prostředky nouzové pomoci. program je financován z EFF. První program Řecka se omezil na Již v rámci prvního ozdravného pro- finanční pomoc od členů eurozóny gramu se jednalo se zahraničními a od MMF. K jednání se zahraničními bankami, které poskytly úvěry potřeb- bankami nedošlo. né k financování programu. Také do- Druhý ozdravný program počítal se šlo k prodloužení doby splatnosti půj- zapojením soukromého sektoru a reček. strukturalizací dluhů soukromého sektoru (PSI). Mexiko postupovalo v některých záleŘecko jedná pouze pod dohledem EU žitostech samostatně a MMF pouze a MMF, žádné samostatné kroky souhlasil se zavedenými opatřeními nejsou podnikány. např. program FICORCA. MMF se účastnil jednání Mexika s věřiteli a pomáhal dojednat dodatečné půjčky, které sloužily k pokrytí finančních potřeb programu.

MMF poskytl prostředky ze SBA a EFF, na vyjednávání dalších finančních prostředků se nepodílel, zbylou část zajišťovala EU.

72

Diskuse

5 Diskuse V této práci jsem se zaměřila na roli Mezinárodního měnového fondu při řešení Mexické dluhové krize, která bývá považována za první „opravdovou“ krizi, do jejíhož řešení se MMF aktivně zapojil. Aby bylo možné porovnat vývoj přístupu MMF v delším časovém horizontu, je v této práci popsána také řecká dluhová krize, kterou můžeme považovat za výrazné zapojení Fondu v posledních letech. V obou případech je kladen důraz na roli, kterou sehrál MMF. Mexiko a Řecko jsou dvě rozdílné ekonomiky, je zřejmé, že velikost mexické ekonomiky je několikrát větší než velikost té řecké. Když pomineme další zjevné odlišnosti jako je rozdílná geografická poloha či rozdílná doba propuknutí krize, můžeme se soustředit na hlavní věc, která je pro ně společná – dluhová krize. V obou zmíněných případech se zapojil MMF do jejího řešení. Mexiko mělo v době propuknutí krize svou vlastní měnu peso, na rozdíl od Řecka, které vzhledem ke svému členství v eurozóně mělo společnou evropskou měnu, euro. Právě tento podstatný rozdíl v obou ekonomikách měl za příčinu různá opatření v boji s krizí. Zatímco Mexiko mohlo při řešení dluhové krize jít cestou devalvací měny (v důsledku toho vznikly vysoké inflační tlaky), v případě Řecka nebylo toto řešení možné. Je ale otázkou, zda by Řecku vlastní měna pomohla. Mezinárodní měnový fond spolupracoval se zmíněnými zeměmi již před propuknutím dluhových krizí, kooperace probíhala na základě konzultací v rámci článku IV. dohody. Již v této době se objevila varování od MMF o zhoršující se ekonomické situaci v obou zemích. Společný rys můžeme spatřovat v nárůstu objemu „levných“ úvěrů, které do obou ekonomik v předkrizovém období připluly, problém nastal v momentě zvýšení úrokových sazeb, které se k nim vztahovaly. Mexická i řecká ekonomika doplatily na nepříznivý vývoj ve světě, především ve Spojených státech amerických. Zatímco Mexiko doplatilo na přílišnou vázanost národní ekonomiky na tu americkou (vázanost pesa na d olar, úvěry denominované v dolarech), Řecko doplatilo na hypoteční krizi USA, která se postupně v podobě recese šířila po celém světě. Dalším problémem Řecka byla nezodpovědná fiskální politika, která trvala již delší dobu. V případě řešení mexické dluhové krize byl Fond ve výsadní pozici instit uce, která je hlavním vyjednavačem a pomocníkem zasažené země. MMF se podílel na tvorbě reformních programů, poskytoval finanční prostředky a také působil jako prostředník v jednání se zahraničními věřiteli. Roli centrálního dohledu nad dodržováním stanoveného programu převzal na žádost bank, které ho považovaly za důvěryhodnou instituci. Do řešení řecké dluhové krize se zapojil MMF na žádost Řecka a EU. Fond úzce spolupracuje s Evropskou komisí a Evropskou centrální bankou. Financování programu je zajištěno půjčkami od MMF a od členských zemí eurozóny (ECB/EFSF). Na základě společných kontrol plnění programu, jsou navrhována opravná opatření a schvalovány poskytované půjčky. Co se týče poskytovaných finančních prostředků, jsou použité ná-

Diskuse

73

stroje ze strany Fondu v obou případech shodné. MMF poskytl jak Řecku, tak Mexiku prostředky v rámci EFF a SBA. Tyto půjčky měly vždy minoritní podíl na celkové přislíbené sumě půjčky. MMF byl v souvislosti s mexickou dluhovou krizí často kritizován za své samostatné působení, ke kterému nebyla přizvána Světová banka. Tyto dvě instituce přitom byly vytvořeny s myšlenkou vzájemné spolupráce a koordinace. Světová banka se zapojila do řešení dluhové krize až v druhé polovině 80. let (Boughton, 2001, s. 547-548). Častou výtkou vůči MMF, v souvislosti s Latinskoamerickou dluhovou krizí, se stala přílišná vstřícnost MMF vůči bankám. Podle některých pozorovatelů byly reformní programy zaměřeny na to, aby banky ve věřitelské pozici dostaly za každou cenu zaplaceny své úrokové platby (Boughton, 2001, s. 541-543). Jako příklad další časté kritiky můžeme uvést názor, že Fond selhal při rozpoznání správného momentu pro zavedení plánu na oddlužení a prominutí dluhů. Tato kritika se opírá o skutečnost, že plány podobné Bradyho plánu, který byl nakonec implementován (i za pomoci MMF) v roce 1989, spatřily světlo světa již o několik let dříve a MMF je odmítal. Jak uvádí Boughton (2001, s. 543) plány na oddlužení nabídla skupina právníků Bill Bradley, Henry Kaufman a další. V roce 1988 byly vytvořeny plány Mitterrand a Miyazawa. Při řecké krizi spolupracuje MMF úzce s Evropskou komisí a ECB, z toho vyplývá, že případné kritiky jsou většinou také společné. Janssen (2010, s. 7) uvádí častou výtku ve vztahu k prvnímu záchrannému balíčku, který měl obnovit důvěru trhů v Řecko, což se nepodařilo. Podle názoru autora, v úspěch nevěřily ani instituce, které ho zaváděly. Dále je často zmiňováno, že většina finančních prostředků, které jsou v programu přislíbeny, se vůbec nedostane do rukou Řecka. Velká část je ihned použita ke splácení řeckých závazků u bank a soukromých investorů (Janssen, 2010, s. 6). Výrazné škrty, které byly součástí programů, bývají často terčem kritiky, jelikož v řecké ekonomice prohlubují ekonomickou recesi a jsou překážkou k obnovení růstu (Janssen, 2010, s. 7). Kohout (2011, s. 225) zmiňuje problém morálního hazardu, kdy se investoři spoléhali na fakt, že EU nemůže nechat zbankrotovat členskou zemi. Následky v podobě snížení důvěry investorů v EU a euro by byly obrovské. Výrazným problém, který podle Kohouta (2011, s. 297) nastal v EU, je popření jejích základních principů. ECB nákupem dluhopisů postižených ekonomik (Řecko a další PIIGS) přišla o svoji nezávislost a začala se tak podílet na financování dluhů. Odvracení bankrotu Řecka, o které se pokouší EU a MMF má své četné kritiky např. Münchau (2012) komentátor z Financial Times by zemi nechal zbankrotovat a poté jí pomohl s obnovou. Toto řešení považuje za levnější a rychlejší. Je zřejmé, že v případě řešení dluhové krize Řecka, není možné pohlížet na řešení jako na práci MMF. Velký podíl zde hraje Evropská unie, která je do věci více zainteresovaná a řeší v podstatě otázku dalšího fungování EU. Zapojení MMF do řešení Latinskoamerické dluhové krize bývá většinou hodnoceno kladně (Boughton, 2001), zatímco způsob řešení dluhové krize v Řecku sklízí ve většině komentářů kritiky (Kohout, 2011).

74

Záv ěr

6 Závěr V bakalářské práci jsem se zabývala rolí Mezinárodního měnového fondu při řešení dluhové krize Mexika a Řecka. Důraz byl kladen na zjištění shodných a odlišných rysů v přístupu MMF vůči zasaženým ekonomikám. Hlavní cíl práce byl splněn. V první části byly porovnány vybrané ekonomické ukazatele a na jejich základě byly čtenáři představeny rozdíly ve vývoji obou ekonomik. Shodné rysy byly pozorovány u vývoje nezaměstnanosti a zadlužení země. V případě Mexika byla nejvýraznějším problémem inflace, na straně Řecka můžeme za alarmující považovat výši podílu vládního dluhu na HDP, který přesahoval 100 % HDP již v období předcházejícím krizi. Mexická dluhová krize byla řešena v druhé části práce, kde po představení situace ve světě následuje samotná mexická krize. Důraz byl kladen na přístup MMF, který se v celém jejím průběhu angažoval při řešení. Ve třetí části práce se čtenář seznámil s případovou studií Řecka, kde byl podrobně popsán vývoj dluhové krize v Řecku. MMF byl přizván k řešení této krize ve spolupráci s Evropskou komisí a ECB. Ke každému dílčímu tématu je doplněn komentář, který upozorňuje na hlavní odlišnosti a podobnosti ve vývoji mexické a řecké krize. Zároveň je zde srovnán postup ze strany MMF. Jelikož řecká dluhová krize stále trvá, je na závěr kapitoly vložen výhled na rok 2013. V samotném průběhu dluhových krizí je možné najít pouze několik shodných rysů např. zvýšení hodnoty státního dluhu vůči HDP nebo zvýšení nezaměstnanosti. Odlišnosti ale převládají. Asi nejpodstatnějším rozdílem je členství Řecka v eurozóně, které jeho ekonomiku v mnoha ohledech „svazuje“. Zatímco Mexiko mohlo bojovat s krizí mj. s pomocí devalvací měny, není tento postup v Řecku možný. Hlavním bodem řeckého programu se tak stala rozsáhlá fiskální konsolidace. Přístup Fondu je v obou zkoumaných zemích rozdílný. Při řešení mexické dluhové krize postupoval MMF téměř po celou dobu sám a působil v roli instituce, která se účastnila jak tvorby ozdravného programu, tak jednání s věřiteli, a v pozdějších letech také přibyla role dozorová a kontrolní. V Řecku Mezinárodní měnový fond spolupracuje s Evropskou unií, která má na záchraně země velký zájem. Vzhledem ke členství Řecka v eurozóně ovlivňuje jeho situace i ostatní členy měnové unie. V průběhu let doznal přístup Mezinárodního měnového fondu k řešení krizí řadu změn. Dluhová krize Mexika byla považována za přelom v jeho působení, kdy se Fond poprvé aktivně zapojil do řešení krize a upevnil tak své postavení mezinárodní měnové instituce. Asi nejvýznamnějším posunem, který můžeme pozorovat při současném řešení řecké dluhové krize, je společný postup a vzájemná spolupráce MMF s Evropskou unií.

Literatura

75

7 Literatura ALOGOSKOUFIS, GEORGE. 2012. Greece’s Sovereign Debt Crisis: Retrospect and Prospect. HELLENIC OBSERVATORY: EuropeanIinstitute [online]. č. 54 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://eprints.lse.ac.uk/42848/1/GreeSE%20No54.pdf Banco dé Mexico, 2009. Exchange Rate Regimes in Mexico since 1954. BANCO DÉ MEXICO [online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:http://www.banx ico.org.mx/sistema-financiero/material-educativo/basico/%7BA363683E9B8D-C3A9-610C-E2153395E4B8%7D.pdf BOUGHTON, JAMES M., 2001. Silent revolution : the International Monetary Fund, 1979–1989 [online]. Washington D.C.: International Monetary Fund, Publication Services, [cit. 2013-03-18]. ISBN 1-55775-971-5. Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/history/2001/ch01.pdf BRITSKÉ LISTY, 2007. Na hřbetě želvy k chudobě. Britské listy [online]. [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://blisty.cz/art/37437.html BUIRA, ARIEL, 1996. The Mexican Crisis of 1994: An Assessment. Can Currency Crises Be Prevented or BetterManaged?: Lessonsfrom Mexico. s. 11-27. [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.fondad.org/uploaded/Currency%20Crises/CurrencyCrisesContents-Preface-Intro.pdf Businesscenter.cz, 2013a. Businesscenter.cz: Slovník pojmů. Business center.cz [online]. 1998-2013. [cit. 2013-04-11]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pojmy/p1032-stagflace.aspx Businesscenter.cz, 2013b . Syndikovaný úvěr, 2013. Business.center.cz [online]. [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pojmy/p1476-syndikovany-uver.aspx Club de Paris, 2013. Club de Paris: Paris Club [online]. 2013 [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://www.clubdeparis.org/ Český statistický úřad, 2011. Mezinárodní cenová konkurenceschopnost (reálný efektivní měnový kurz). Český statistický řad [online]. [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://apl.czso.cz/ode/tab/tsdec330.htm DORNBUSH, RUDIGER, 1989. How to Turn Mexico's Debt and Inflation into Growth. Challenge. č. 1, s. 4-10. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/40720404 DVOŘÁK, PAV EL., 2008. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 343 s. ISBN 978-80-7400-075-1. EFSF, 2013. EFSF: European Financial Stability Facility [online]. [cit. 201305-03]. Dostupné z: http://www.efsf.europa.eu/about/index.htm Ekonom, 2011. S prsty na spoušti. 2011. EKONOM. č. 23, s. 68-69.

76

Literatura

EMTA, 2009. EMTA: Brady Plan. EMTA: EM Background [online]. [cit. 201304-14]. Dostupné z: http://www.emta.org/template.aspx?id=35 European Commission, 2010a . Directorate-General for Economic and F inancial Affairs. The economic adjustment programme for Greece. Luxembourg: Publications Office of the European Union. ISBN 978-927-9150-746. Dostupné z: https://bookshop.europa.eu/en/home/ European Commission, 2010b . Directorate-General for Economic and F inancial Affairs. The economic adjustment programme for Greece: first review summer 2010. Brussels: European Commission, Directorate-General for Economic and Financial Affairs, 2010. ISBN 978-927-9165-450. Dostupné z: https://bookshop.europa.eu/en/home/ European Commission, 2010c . Directorate-General for Economic and F inancial Affairs. The economic adjustment programme for Greece: second review autumn 2010. Brussels: European Commission, Directorate-General for Economic and Financial Affairs, 2010. ISBN 978-927-9187-780. Dostupné z: https://bookshop.europa.eu/en/home/ European Commission, 2011a . Directorate-General for Economic and F inancial Affairs. The economic adjustment programme for Greece: third review winter 2011. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2011. ISBN 978-927-9193-279. Dostupné z: https://bookshop.europa.eu/en/home/ European Commission, 2011b . Directorate-General for Economic and F inancial Affairs. The economic adjustment programme for Greece: fourth review spring 2011. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2011. ISBN 978-92-79-19337-8. Dostupné z: https://bookshop.europa.eu/en/home/ European Commission, 2011c . Directorate-General for Economic and F inancial Affairs. The economic adjustment programme for Greece: fifth review October 2011. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2011. ISBN 978-92-79-19347-7. Dostupné z: https://bookshop.europa.eu/en/home/ European Commission, 2012a . Directorate-General for Economic and F inancial Affairs. The second economic adjustment programme for Greece March 2012. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2011. ISBN 978-92-79-22848-3. Dostupné z: https://bookshop.europa.eu/en/home/ European Commission, 2012b . Directorate-General for Economic and F inancial Affairs. The second economic adjustment programme for Greece: firsth review - December 2012. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2011. ISBN 978-92-79-22927-5. Dostupné z: https://bookshop.europa.eu/en/home/ European Commission, 2013a . Excessive Deficit Procedure. European Commission [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z:

Literatura

77

http://ec.europa.eu/economy_finance/economic_governance/sgp/deficit/ index_en.htm European Commission, 2013b . Second Economic Adjustment Programme for Greece..European commision [online]. [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/assistance_eu_ms/greek_loan_faci lity/index_en.htm Eurostat, 2012. REPORT BY EUROSTAT ON THE REVISION OF THE GREEK GOVERNMENT DEFICIT AND DEBT FIGURES. 2012. Eurostat [online]. 22. 11. 2012 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_PUBLIC/GREECE/EN/GRE ECE-EN.PDF Eurostat, 2013a . The HICP - a first class inflation measure. European commission: Eurostat [online]. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/The_HIC P_-_a_first_class_inflation_measure Eurostat, 2013b . Eurostat [online]. [cit. 2013-05-15]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/ Európsky parlament, 2010. Slovník finančnej krízy. Európsky parlament [online]. [cit. 2013-05-16]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?language=sk&type=IMPRESS&reference=20100414FCS72750 E15, 2013. E15.cz/Zprávy: Feceral Reserve System (FED). 2013. E15.cz [online]. Mladá Fronta, [cit. 2013-04-11]. Dostupné z: http://zpravy.e15.cz/firma/federal-reserve-system-fed FFRENCH-DAVIS, RICARDO, 1987. Foreign Debt and Development Alternatives in Latin America. In: JSTOR [online]. [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/40470432 FitchRating, 2013. Definitions of Ratings and Other Forms of Opinion. FitchRating [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.fitchratings.com/web_content/ratings/fitch_ratings_definitio ns_and_scales.pdf G10, 2013. Bank for international settlements [online]. [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://www.bis.org/list/g10publications/index.htm International Monetary Fund, 2003. External debt statistics: guide for compilers and users. Washington, DC: International Monetary Fund, xvi, s. 309 ISBN 15-890-6060-1. Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/eds/Eng/Guide/index.htm International Monetary Fund, 2009. Greece: 2009 Article IV Consultation Staff Report; Staff Supplement; Public Information Notice on the Executive Board Discussion; and Statement by the Executive Director for Greece. International Monetary Fund [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/scr/2009/cr09244.pdf

78

Literatura

International Monetary Fund, 2012a . International Monetary Fund: Data and Statistics. 2012. International Monetary Fund [online]. Říjen 2012. [cit. 2013-04-13]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/np/ds/matrix.htm International Monetary Fund, 2012b . Articles of Agreement of the International Monetary Fund, 2012. International Monetary Fund [online]. [cit. 201304-24]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/aa/ International Monetary Fund, 2012c . IMF Board Approves €28 Billion Loan for Greece..International Monetary Fund [online]. [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/survey/so/2012/CAR031512B.htm International Monetary Fund, 2013a . Greece: First and Second Reviews Under the Extended Arrangement Under the Extended Fund Facility, Request for Waiver of Applicability, Modification of Performance Criteria, and Rephasing of Access—Staff Report; Staff Supplement; Press Release on the Executive Board Discussion; and Statement by the Executive Director for Greece. Washington, D.C.: Publication Services. ISBN 978-14-75-57312-1. Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/scr/2013/cr1320.pdf International Monetary Fund, 2013b . Statement by the European Commission, the ECB and the IMF on Greece. International Monetary Fund [online]. [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/np/sec/pr/2013/pr13120.htm JANÁČKOVÁ, STANISLAVA. 2010. Krize eurozóny a dluhová krize vyspělého světa. Vyd. 1. Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 99 s. ISBN 978-808-6547-954. JANSSEN, RONALD, 2010. Greece and the IMF: Who Exactly is Being Saved?. Center for economic and policy research [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.cepr.net/index.php/publications/reports/greeceand-the-imf-who-exactly-is-being-saved KOHOUT, PAV EL. 2011. Finance po krizi: Evropa na cestě do neznáma. 3., rozš. vyd. Praha: Grada, 328 s. Finanční trhy a instituce. ISBN 978-80-2474019-5. MÜNCHAU, WOLFGANG, 2012. Pomoc Řecku a Portugalsku: Nechat je zbankrotovat, myslí si komentátor FT. IHNED.cz [online]. [cit. 2013-05-18]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1 -54705120-pomoc-recku-aportugalsku-nechat-je-zbankrotovat-mysli-si-komentator-ft OECD, 2013. OECD.StatsExtracts: Complete databases available via OECD´s iLibrary. OECD: Better policies for better lives [online]. [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: http://stats.oecd.org/ PAPACONSTANTINOU, GEORGE. 2010. Transcript of a Press Conference. International Monetary Fund [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/np/tr/2010/tr042510.htm

Literatura

79

Project America, 2008. Prime Rate. Project America [online]. [cit. 2013-05-16]. Dostupné z: http://www.project.org/info.php?recordID=424 SEDLÁČEK, PETR. 2008. Mezinárodní měnový fond ve 21. století. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 234 s. ISBN 978-80-7400-012-6. SLOWIKOWSKA, KAROLINA . 2009. IMF would help Greece if asked. Reuters [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.reuters.com/article/2009/12/30/us-imf-belkaidUSTRE5BT1PG20091230 SOJKA, MILAN. 2010. Dějiny ekonomických teorií. Praha: Havlíček Brain Team, 541 s. ISBN 978-80-87109-21-2. The Bank Of Greece, 2010. ANNUAL REPORT 2009. 2009. The Bank Of Greece [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.bankofgreece.gr/BogEkdoseis/Annrep2009.pdf The Bank of Greece, 2011. Summary of the annual report 2010 / Bank of Greece [online]. 2011 [cit. 2013-05-02]. ISSN 1105 - 0527. Dostupné z: http://www.bankofgreece.gr/BogEkdoseis/Summary_Annrep2010.pdf The New York Times, 2010. Wall St. Helped to Mask Debt Fueling Europe’s Crisis. The New York Times [online]. 2010 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2010/02/14/business/global/14debt.html?page wanted=all&_r=0 TOMAN, LUDĚK, 2012. ANALÝZA: Finanční krize a sociální úpadek v Řecku. Českomoravská konfederace odborových svazů [online]. [cit. 2013-0428]. Dostupné z: http://www.cmkos.cz/studie-ekonomicke-analyzyprognozy/3437-3/analyza-financni-krize-a-socialni-upadek-v-recku Trading Economics, 2012. Mexican Peso. Trading Economics [online]. [cit. 2013-05-20]. Dostupné z: http://www.tradingeconomics.com/mexico/currency VOSS, JASON, 2011. European Sovereign Debt Crisis: Overview, Analysis, and Timeline of Major Events. CFA Institute: INVESTERPRISING INVENTOR [online]. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://blogs.cfainstitute.org/investor/2011/11/21/european-sovereigndebt-crisis-overview-analysis-and-timeline-of-major-events/ WORLD BANK, 2013. Word dataBank. The World Bank: Working for a World Free of Poverty [online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://databank.worldbank.org/ddp/home.do?Step=3&id=4 World Trade Organisation, 2013. GATT members, 2013. World Trade Organisation [online]. [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://www.wto.org/english/thewto_e/gattmem_e.htm

80

Literatura

Přílohy

81

Přílohy

82

Použité zkratky

83

A Použité zkratky BIS – Bank for International Settlements/Banka pro mezinárodní platby CCFF - Compensatory and Contingency Financing Facility /Kompenzační a pohotovostní finanční facilita CFF – Compensatory financial facility/Kompenzační finanční facilita ECB – European Central Bank/Evropská centrální banka EFF – Extended Fund Facility/Rozšířená facilita EFSF – European Financial Stability Facility /Evropská finanční stabilizační facilita EU – Evropská unie FED – Federal Reserve System/Federální reservní systém USA GATT – General Agreement of tarifs and trade/Dohoda o clech a obchodu HDP – hrubý domácí produkt HICP – Harmonised Index of Consumer Prices/Harmonizov aný index spotřebitelských cen IBRD - International Bank for Reconstruction and Development/Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj IDB – Islamic Development Bank/Islámská rozvojová banka LIBOR – London Interbank Offered Rate/londýnská mezibankovní sazba MMF – Mezinárodní měnový fond MYRA – Multi-year rescheduling agreement/Víceletá dohoda o restrukturalizaci dluhů OECD – Organisation for Economic Co-operation and Development/Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj PIIGS – zkratka označující státy Portugalsko, Irsko, Itálie, Řecko, Španělsko PSI – Private Sector Involvement/Zapojení soukromého sektoru SBA – Stand by Arrangement SDR – Special Drawing Rights/Speciální práva čerpání USA – Spojené státy americké

84

Doplňující grafy a tabulky

B Doplňující grafy a tabulky

Obr. 1 9 Reálný měnový kurz Mex ika 1 97 0 – 1988 (Index 1 980 – 1982 = 100) Zdroj: Dornbush, 1 989, s. 7

Obr. 20 Vývoj americké úrokové sazby v období 1947 – 2008 Zdroj: Project America, 2008


Obr. 21 Vývoj zaměstnanosti a nezaměstnanosti v Řecku 2007 – 201 2 Zdroj: European Commission, 2012b, s. 16 Popis: červně je vy značena zaměstnanost (%), modře míra nezaměstnanosti

Obr. 22 Nominální náklady na jednotku pracovní síly (nominal unit labour cost) Zdroj: European Commission, 2012b, s. 16 Popis: Modře je znázorněno Řecko, červeně eurozóna

85

86


Obr. 23 Nesplacené úvěry u řeckých bank (%) Zdroj: European Commission, 2012b, s. 1 8

Tab. 8

Očekáv ané příjmy z privatizace v Řecku od r. 2012

Do konce roku 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 Zdroj: European Commission, 2012b, s. 34

Kumulativní příjmy (mld. euro) 0,1 2,6 4,5 6,5 8,5 10,9 14,2 17,8 22


87

Tab. 9 Srov nání otevřenosti ekonomiky Řecka se zeměmi se srovnatelným počtem obyvatel (statistiky za rok 2011 )

Počet obyvatel Míra otevřenosti ekonomiky (%)

Řecko

Česká republika

Maďarsko

Belgie

10 815 197

10 516 125

9 957 731

11 149 625

30,38

113,82

98,91

221,01

Zdroj: OECD, 2013 Tab. 10 Srov nání otevřenosti ekonomiky Mex ika se zeměmi se srov natelný m počtem obyvatel (statistiky za rok 2011 )

Počet obyvatel Míra otevřenosti ekonomiky (%)

Mexiko

Japonsko

Rusko

Německo

112 336 538

127 360 000

143 369 806

81 993 000

40,10

38,26

25,29

84,86

Zdroj: OECD, 2013 Pozn. V 80. letech mělo Mexiko v průměru asi 7 5 mil. obyvatel, průměrná míra otevřenosti ekonomiky činila 23,91 %.

Obr. 24 Vývoj kurzu dolar/peso Zdroj: Trading Economics, 201 2

88


Obr. 25 Vývoj kurzu řecké drachmy v ůči ECU Zdroj: Eurostat, 2013b

Obr. 26 Vývoj reálného efektiv ního devizového kurzu Řecka (REER), 1 999=100 Zdroj: Český statistický úřad, 2011

Mezinárodní měnový fond a jeho role v řešení krize eurozóny: Případová studie Řecka

Recommend Documents