Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra mezinárodního práva
Bakalářská práce
Mezinárodní kompenzační obchody – právní a ekonomické aspekty
Ondřej Vymazal Akademický rok 2005/2006
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Mezinárodní kompenzační obchody – právní a ekonomické aspekty zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.
OBSAH 1. ÚVOD………………………………………………………………………………………4 2. HISTORIE KOMPENZAČNÍCH OBCHODÚ……….............................................….5 3. EKONOMICKÁ CHARAKTERISTIKA KOMPENZAČNÍCH OBCHODŮ……………7 4. MEZINÁRODNÍ POHLED NA KOMPENZAČNÍ OBCHODY…………………...…….8 4.1. GATT…………………………………………………………….……………….8 4.2. UNCTAD……………………………………………………………………..…..9 4.3. Světová banka…………………………………………………………………10 4.4. MMF………………………………………………………………………….....10 4.5. OECD………………………………………………………………………...…10 4.6. Evropská unie………………………………………………………………….10 5. TYPY KOMPENZAČNÍCH OBCHODŮ……………………………………………….11 5.1. Barter……………………………………………………………………………11 5.1.1. Multilaterální barter………………………………………….………12 5.1.2. Barterová karta…………………………………………………..…..12 5.1.3. Quasi-barter………………………………………………………….12 5.2. Kompenzace…………………………………………………………………...13 5.2.1. Kompenzace v sobě………………………………………………...13 5.2.2. Hromadná globální kompenzace…………………………………..13 5.2.3. Kompenzace trianglové……………………………………………..13 5.3. Protinákup………………………………………………………………………14 5.4. Off-set…………………………………………………………………………..14 5.4.1. Přímý offset…………………………………………………………..16 5.4.2. Polopřímý offset……………………………………………………..17 5.4.3. Nepřímý offset ………………………………………………………17 5.4. Buy-Back……………………………………………………………………….17 5.4.1. Kooperace na kompenzačním základě…………………………...19 5.4.2. Build – Operate – Transfer…………………………………………20 5.5. Reexport………………………………………………………………………..20 6. PRÁVNÍ REŽIM………………………………………………………………………….22 6.1. Kolizní metoda…………………………………………………………………22 6.2. Lex mercatoria…………………………………………………………………23 6.3. Mezinárodně kogentní normy………………………………………………...23
2
7. KOMPENZAČNÍ SMLOUVA……………………………………………………………25 7.1. Smlouvy závislé………………………………………………………………..25 7.2. Smlouvy pro vícestranné výměnné obchody……………………………….26 7.3. Typy smluvních doložek………………………………………………………27 7.4. Smluvní konstrukce……………………………………………………………28 8. ZÁVĚR……………………………………………………………………………………29 9. RESUMÉ…………………………………………………………………………………30 10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY…………………………………………………..31
3
1. ÚVOD
V mezinárodním obchodě někdy dochází k tržním deformacím, kdy je nutné (někdy i výhodné), místo obvyklé směny zboží za peníze použít směnu zboží za zboží, technologii, službu, či jinou protihodnotu nepeněžité povahy. Kompenzační obchody jsou založeny právě na tomto principu, a pokud nastane situace, kdy mezinárodní trh neumožňuje použít klasickou obchodní transakci (zboží za peníze) nastává správný okamžik pro uplatnění principu kompenzačních (výměnných) obchodů. Měli bychom si uvědomit, že kompenzační obchody sahají svojí historií až do doby pravěké. Již v počátcích lidského vývoje, si tehdejší člověk zajišťoval věci potřebné k životu výměnou naturálních statků. Jednoduše řečeno: „ Vyměňoval věci, které neuměl vyrobit, za věci, které vyrobit uměl.“ Velkým popularizátorem výměnného obchodu v českých zemích byl Eduard Štorch, který v románu Lovci mamutů detailně popsal směnu pazourku za kožešiny mezi dvěma loveckými tlupami. V dobách vzniku peněz začínají být naturální směny postupně nahrazovány směnami peněžitými. Avšak tento počin nezpůsobuje zánik výměnných obchodů, nýbrž jejich přeměnu do složitějších forem, kterými se tato práce zabývá. Rád bych se v této práci zabýval problematikou kompenzačních obchodů typu barter, kompenzace, off-set, buy-back, protinákup a
reexport. Nadále bych se také rád
zabýval jejich právní úpravou a smluvní konstrukcí. Výměnné obchody se využívali vždy, pokud nastala situace, že ekonomické podmínky způsobili, že přímá výměna zboží je pro oba obchodní partnery přijatelnější než použití peněz.
4
2. HISTORIE KOMPENZAČNÍCH OBCHODÚ
Nejprve bychom si měli uvědomit od jaké doby se na zemi vyskytuje samotný obchod jako takový. Tato otázka je jen těžko přesně časově popsatelná. Dá se říci, že obchod je tak starý jako lidstvo samo. Zřejmě již naší prapředkové, kteří se naší dnešní lidské podobě ještě téměř nepodobali si vyměňovali věci a tím pádem jistým způsobem obchodovali. Tento styl vyměňování věcí bychom v dnešní době nazvaly obchodem výměnným. Výměnný obchod se rozrostl tou měrou, že již v době bronzové křižovaly Evropou četné obchodní karavany a s tímto rozvojem obchodu se hledala všeobecná měřítka cen. Brzy se ustálilo oceňování v kusech dobytka. Tato domácí zvířata měla zřejmě stejně velký význam jak pro obchodníky, kteří přicházeli z hospodářsky vyvinutějšího jihu, tak pro primitivně žijící kmeny dále na severu. Avšak tento směnný obchod vzal za své vynálezem peněz. Předtím ale starověká ekonomika musela ještě projít obdobím, které dnes označujeme jako předmonetární. V této době se již začala formovat platidla v pravém slova smyslu, avšak trvalo několik dalších staletí, než byla poprvé vyrobena a použita skutečná mince. V tomto období bere na sebe úlohu všeobecného ekvivalentu kov. Ve starém Říme se platidlem stala měď, jinde se už objevují v této roli kovy drahé: zlato a stříbro (Egypt, Řecko). Kovová platidla měla proti ostatním ekvivalentům nesporné výhody. Snadno se dělila, vážila a přepravovala. Drahé kovy, kterým dal obchod záhy přednost navíc nepodléhaly korozi. Obchodníci začali zlaté, stříbrné či měděné slitky označovat hodnotou hmotnosti a později i různými obrazci a symboly. V odborné literatuře se dočteme, že první mince spatřila světlo světa v Lybii v sedmém století před Kristem. Česká země se svých mincí dočkala až za vlády Boleslava I. někdy kolem roku 970 kdy dal tento panovník narazit první české stříbrné mince - podle bavorského vzoru - denáry. Avšak musím podotknout, že ještě v minulém století se na některých místech naší planety jako jsou některé ostrovy ležící v Pacifiku platilo penězi né jaké my máme dnes v podvědomí, ale například kamínky nebo různými lasturkami. Nová éra kompenzačního obchodování se začíná psát počátkem 20. století, kdy se tyto typy obchodů začali ve velmi omezené míře objevovat. Jako počátek moderní doby kompenzačního obchodování je označována doba po 1. světové válce, kdy se pomocí kompenzačních obchodů podařilo Německu překonat ekonomickou depresi. Dalším stimulem pro rozvoj kompenzačních obchodů byla 2. světová válka. Je to 5
období kdy většina evropských států potřebovala nastartovat svoji ekonomiku, ale většině státu chyběl dostatek finančních prostředků. Proto docházelo k uzavírání mezivládních dohod, které podmiňovaly kompenzační obchodování. V roce 1950 došlo v USA1 k podpoře kompenzačních obchodů ze strany vlády rozvojem tzv. „barterového programu“ Ministerstva zemědělství. Pomocí tohoto programu USA nabízelo zemědělské produkty výměnou za suroviny a materiály. Na tento program počátkem 60.let navázali offsetové programy, které sloužily k budování obranyschopnosti státu. Offsetové programy se nadále promítaly také do spolupráce mezi USA a NATO2 při harmonizaci a racionalizaci obranné politiky. Od 70. letech minulého století dochází k využívání offsetů jako klasického nástroje v rámci konkurenčního boje mezi dodavateli vojenské techniky z USA a Evropy. Dochází k neustálému růstu důležitosti kompenzačních obchodů. Koncem 70. let představují kompenzační obchody 5% objemu mezinárodního obchodu. Zvyšující
se
rozdíl
mezi
rozvojovými
a
vyspělými
státu
zapříčinil
rozvoj
kompenzačních obchodů právě s rozvojovými státy, které pomocí nich byly schopny exportovat své výrobky a částečně si vynahrazovat nedostatek finančních prostředků, které jsou nutné pro vstup výrobku na zahraniční trhy. Období 80.let se považuje za vrchol expanze kompenzačních obchodů. Během tohoto desetiletí dochází k prudkému nárůstu jak celkového objemu kompenzačních transakcí, tak i počtu subjektů, které využívají výměnné obchody. Na velkém nárůstu mají podíl zejména rozvojové země, které na konci 80.let nebyly schopny financovat svoje dovozní potřeby pomocí úvěrů od komerčních bank. Ten stav zapříčil také vznik nových druhů kompenzačních obchodů – např. buyback obchody. Mapovat celkový objem obchodů uskutečněných pomocí kompenzačních obchodů je po celou dobu jejich existence velmi obtížné. Většina států neeviduje přesný objem těchto obchodů z důvodů ochrany obchodního tajemství. Využíváním kompenzačních obchodů může také docházet k porušování kartelových dohod, nebo jiných mezinárodně závazných dohod (GATT3, podmínky MMF4…). Kompenzační obchodu mohou fungovat také jako skrytá forma dumpingu. Většina odhadů objemu kompenzačních obchodů se shoduje na 5 – 15% z celkového světového obchodu.
1
United States of America (Spojené státy Americké) The North Atlantic Treaty Organization 3 General agreement on Tariffs and Trade (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) 4 Mezinárodní měnový fond 2
6
3. EKONOMICKÁ CHARAKTERISTIKA KOMPENZAČNÍCH OBCHODŮ Kompenzační obchody lze definovat jako zvláštní nebo netradiční obchodní operace. Jedná se o spojení dovozní a vývozní operace do jednoho obchodu. Kompenzační obchody jsou místo peněžitého plnění realizovány recipročním, nepeněžitým způsobem. Kompenzační obchody se aplikují především tam, kde deformace mezinárodního obchodu vytvořila překážky pro realizaci klasické směny zboží za peníze. Často jsou využívány při obchodu se zeměmi, jejichž ekonomika není příliš vyspělá nebo zde existují obchodně-politické překážky. Právě proto kompenzační obchody mají velký význam ve vztahu mezi vyspělými státy a rozvojovými zeměmi. Je
to
způsob
jak
vyřešit
problém
s nedostatkem
investičních
prostředků,
nekonvertibilní nebo inflační měnou. Důležitým důvodem, který napomohl rozvoji kompenzačních obchodů, jsou dlužnické krize. Výměnné obchody pomáhají také vyrovnávat zápornou platební bilanci. Současně je to také způsob jak proniknout nebo rozšířit možnosti odbytu na zahraničním trhu, na který nelze vstoupit běžnými metodami.
7
4. MEZINÁRODNÍ POHLED NA KOMPENZAČNÍ OBCHODY
4.1. GATT Cílem Všeobecné dohody o clech a obchodu5 bylo vytvořit volné konkurenční prostředí na mezinárodním trhu, který by neměl být omezován žádnými netarifními překážkami. Tím by mělo být docíleno volného tržního prostředí, kdy spotřebitel má možnost výrobek a služby získat za co nejlepších podmínek. Netarifní překážky vedou k částečným deformacím trhu a k omezování konkurence. GATT6 společně se Světovou obchodní organizací zakazují dvoustranné obchodní dohody, které diskriminují ostatní obchodní partnery a taktéž se snaží omezovat vládní zásahy do mezinárodního obchodu. Někteří odborníci proto namítají, že kompenzační obchody uzavřené vládou některého státu, jsou porušením pravidel Světové obchodní organizace. Smlouva GATT v žádném ustanovení neobsahuje výslovný zákaz kompenzačních obchodů, pouze jsou označovány jako obchody nepodporující volné konkurenční prostředí. Odpůrci kompenzačních obchodů argumentují tím, že dochází k porušování pravidla zákazu kvantitativních restrikcí uvedeného v článku XI. Všeobecné dohody o clech a obchodu. Světová obchodní organizace argumentuje, že kompenzační obchody vytvářejí omezení obchodu odlišného od cel, daní a jiných poplatků, protože dovoz je podmíněn vývozem. Avšak zde je nutné připomenout, že právě toto je principem kompenzačního obchodování, které umožňuje růst mezinárodního obchodu i v případech, kde by to pomocí normálního způsobu obchodování nebylo možné. Proto si myslím, že růst mezinárodního obchodu je přínosnější a restriktivní účinky lze v tomto případě pominout. Mezi další námitky kritiků patří taktéž vyřazení zejména menších obchodních subjektů z využívání kompenzačních obchodů, kdy tyto subjekty nejsou schopny díky omezeným podmínkám přijímat jako kompenzace těžko prodejné zboží. Bohužel k této situaci dochází i v případě normálních obchodů, kdy malé subjekty nemohou konkurovat nabídkám velkých společností a jejich vyloučení z mezinárodního obchodu není způsobeno kompenzačními obchody, ale konkurenčním prostředím. 5
General agreement on Tariffs and Trade (Všeobecná dohoda o clech a obchodu), dohoda sepsaná v roce 1994 jako výsledek jednání trvajících od roku 1947, jejichž cílem hlavním cílem byla snaha o liberalizaci mezinárodního obchodu a zabránění hospodářské diskriminace.
8
„Kompenzační obchody nejsou diskriminační, protože jejich podmínky dopředu nevylučují z účasti žádnou společnost ani zemi.“7 U offsetových obchodů je situace odlišnější. Podle GATT jsou offsety považovány za obchodní překážku, která představuje zátěž pro potenciálního dodavatele, která přímo nesouvisí s produkcí zboží. Offsetové obchody jsou povoleny pouze ve vybraných průmyslových odvětvích, a to zejména obrana a bezpečnost. Především díky silnému lobingu společností operujících v těchto odvětvích. Přesto že jsou offsetové obchody využívány již několik desetiletí, stále neexistuje žádná mezinárodní úprava tohoto typu kompenzačního obchodu. Částečně se offsetovým obchodům věnuje pouze dohoda GP – Agreement on Government Procurement, která vznikla na půdě WTO8. V jednom z článků této dohody je stanoven zákaz používání offsetů na nákup výrobků a služeb. Tento zákaz se týká veškerých smluv a taktéž i gentlemanských dohod, pomocí nichž by se tento zákaz dal obejít. Je však nutné podotknout, že na tento zákaz navazuje několik výjimek ve prospěch rozvojových států obsažených v smlouvě GATT při splnění určitých podmínek. Ve smlouvě GATT je taktéž obsažena již zmíněná výjimka na offsetové obchody s vojenským materiálem a výrobky či službami zajišťujícími státní bezpečnost. V tomto případě se GATT domnívá, že objem těchto obchodů nepředstavuje významný podíl na světovém obchodu. Plnit zákaz vyplívající z dohody GP také neplatí pro státy, které nejsou jejím signatářem.
4.2. UNCTAD Pohled konference OSN pro obchod a rozvoj (UNCTAD9) na kompenzační obchody není nijak vyhranění. Existenci kompenzačních obchodů spojuje s existencí problémů v tržním hospodářství, které je možno pomocí kompenzačních obchodů řešit.
6
Mezinárodní konference předcházející vzniku Světové obchodní organizace SVOBODOVÁ, V. Zvláštne druhy obchodných operácií I.: Kompenzačné obchody. 1.vydání Bratislava: Ekonom, 2003. 8 World trade organization (Světová obchodní organizace) 9 United Nations Conference on Trade and Development
7
9
4.3. Světová banka
Taktéž Světová banka se neprezentuje oficiálním postojem vůči kompenzačním obchodům. Z jejího pohledu jsou považovány ve světové ekonomice pouze za dočasný jev, kterým si státy snaží vylepšit svoji obchodní a platební bilanci.
4.4. Mezinárodní měnový fond
MMF patří mezi velké kritiky kompenzačních obchodů, ale i on byl donucen ze strany rozvojových států tuto kritiku zmírnit. Rozvojové státy kompenzačními obchody nahrazují svoji neschopnost splácet dluhy finančními prostředky. MMF u kompenzačních obchodů kritizoval zejména omezený výběr a horší kvalitu výrobků a služeb nabízených v rámci kompenzačních obchodů a tím vzniklé problémy při následném prodeji těchto výrobků a služeb. Také poukazují na vyšší náklady nutné k vypořádání kompenzačních obchodů.
4.5. OECD
OECD
10
má také negativní postoj ke kompenzačním obchodům. „Vnímá je jako
katalyzátor obchodních konfliktů, kde jsou konkurenceschopní dodavatelé odmítající kompenzační závazky nahrazeni méně konkurenceschopnými dodavateli ochotnými takovéto závazky přijmout.“11
4.6. Evropská unie
Evropská unie ratifikovala dohodu GP v roce 1994, čímž se stala tato dohoda závaznou pro všechny členy unie. V případě nákupu techniky, materiálu a služeb pro obranné a bezpečnostní účely směrnice EU připouští tyto nákupy realizovat pomocí offsetových programů.
10
Organization for Economic Cooperation Development (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj)
10
5. TYPY KOMPENZAČNÍCH OBCHODŮ
5.1. Barter
Barterové obchody jsou považovány za nejzákladnější formu kompenzačních obchodů. Před vynálezem peněz jako univerzálního prostředku směny, bylo barterové obchodování jedinou možností jak uskutečnit obchod. Je možné říci, že se jedná o první způsob obchodování . Barterové obchody lze definovat jako transakce určené pro přímou výměnu zboží za zboží, nebo službu za službu, kdy peněžní plnění je nahrazeno dodávkou či službou druhé strany. Charakteristický prvek je hodnotová rovnost výměny, proto není možné finanční dorovnání. Právě nutná hodnotová rovnost směny způsobuje omezenou flexibilitu barterových operací, a tím jeho ústup do ústraní v rámci mezinárodního obchodu. Aby bylo možné dosáhnout čisté barterové dohody, musí se taktéž krýt vzájemné poptávky a nabídky obchodních partnerů, což při současné velmi široké a pestré nabídce výrobků a služeb a zároveň čím dál více se specializující se poptávce bývá často velmi komplikované. Tyto důvody často nutí dělat vzájemné ústupky v rámci vyjednávání, přičemž je jasné, že vždy musí dělat více ústupků slabší obchodní partner silnějšímu. Z těchto důvodů může existovat potřeba angažovat ještě třetí obchodní stranu, která má také zájem na zboží nebo službách, které se v daném obchodě budou kompenzovat a je schopna zajistit odbyt přebytků. Avšak i tento způsob má svá úskalí v podobě dodatečných nákladů na zprostředkování. Nejstarší organizací zabývající se právě pomocí zprostředkovávat barterové obchody byla v letech 1830 – 1840 Exchange Bazar v Anglii, resp. Banque d´Echange ve Francii. Princip fungování této organizace se v praxi nelišil od způsobu fungování obdobných organizací v současnosti, avšak v této době ještě nebyly vytvořeny vhodné obchodní podmínky, které by umožnily obchodníkům naplno využít možnosti
této
organizace.
Větší
využití
barterových
obchodů
a
tedy
i
zprostředkovatelských organizací dochází v průběhu 80.let v USA, kdy probíhala recese způsobená ropnými šoky. Americké firmy hledaly způsob zlepšení likvidity svých podniků, a proto začaly využívat méně konvenční způsoby obchodování. 11
Hammond, G.T. Countertrade, Offsets and Barter in International Politoval Ekonomy. London, Pinter Publisher. 1990.
11
Vrchol zažily barterové obchody v době konání olympijských her v Los Angeles, které byly financovány výhradně tímto způsobem.
5.1.1. Multilaterální barter Jedná se o novější formu barterového obchodování, která přispívá k jeho oživení. Jsou charakterizovány jako časově nezávislé výměny zboží a služeb mezi účastníky systému fungujícího na principu mnohostranného zúčtování. Základem fungování sytému je tzv. “barterová banka“ , kde mají jednotlivé subjekty vedené clearingové účty, na nichž jsou vedeny veškeré transakce. K vypořádání obchodů však dochází bez faktického přechodu finančních prostředků. Předání zboží, stejně jako u klasického obchodování, doprovází předání faktury a dodacího listu. Pohyb na účtech potvrdí clearingová centrála oběma účastníkům výpisem z účtu. Účastníci obchodu si mohou dohodnout, že nebude celá částka hrazena clearingem, ale část bude zaplacena převodním příkazem. Podmínkou pro vstup do tohoto způsobu obchodování je uhrazení vstupního poplatku, který je pro první rok stanoven na základě ročního obratu žadatele. Poplatek je jediným příjmem správce systému a zahrnuje vedení účtu v clearingovém centru a zprostředkování obchodu.
5.1.2. Barterová karta Rychlý rozvoj moderních technologií ovlivňuje taktéž rozvoj barterových obchodů, potažmo celý systém kompenzačního obchodování. Úhrada zboží nebo služeb formou platební karty je poměrně nový nástroj pro získání možnosti úhrady nákupů a to jak v standardním obchodním procesu - maloobchod, tak i na internetové platformě-virtuální obchodní prostředí. Proto dochází k převzetí principů platební karty do systému barterového obchodování. Klient sytému si tzv. nabije svoji barterovou platební kartu vložením svého zboží do barterového systému a poté může čerpat od ostatních členů systému jejich zboží, bez nutnosti uzavření kontraktu s daným subjektem.
5.1.3.Quasi-barter Jedná se o typ upraveného barterového obchodováni. Narozdíl od klasického barteru není nutné dodržet podmínku hodnotové rovnosti. Smlouva bývá obvykle doplněna o klauzuli o cenovém dorovnání. 12
5.2. Kompenzace
Kompenzace je velmi podobná barterovému obchodu. Základním principem je také vzájemná výměna zboží bez nutnosti finančního dorovnání. Na rozdíl od barteru u kompenzace dochází k tomu, že jedna nebo i obě strany obchodu postupují kompenzované zboží dalšímu subjektu. Hlavním rozdílem oproti barteru je proto počet zúčastněných stran, kdy do transakce vstupuje ještě jeden subjekt, který plní funkci zprostředkovatele obchodu. Kompenzace jsou typicky směnným aktem v němž je skladba zboží ve vývozu a v dovozu zcela odlišná bez jakékoli souvislosti mezi směňovanými užitnými hodnotami12. Hovoří se o tzv. „unrelated goods“. Kompenzace je takový typ operace, který je realizovaný na základě jednoho kontraktu mezi zúčastněnými stranami, avšak předpokládá dvě samostatné obchodní operace, a to dovozní a vývozní.13
5.2.1. Kompenzace v sobě Jedna se o základní typ kompenzace mezi dvěma mezinárodními partnery. Obchod je založen na vzájemné výměně zboží, která probíhá bez placení.
5.2.2. Hromadná globální kompenzace Je typickým příkladem kompenzace. Obchod probíhá za účasti čtyř obchodních subjektů - vývozce a dovozce domácího zboží, vývozce a dovozce zahraničního zboží. Ke kompenzaci zboží dochází při pohybu zboží přes hranice, mezi domácími a zahraničním subjekty dochází k finančnímu vyrovnání.
5.2.3. Kompenzace trianglové Tohoto druhu kompenzace se účastní tři obchodní partneři na rozdíl od 4 obchodních partnerů v případě hromadné kompenzace. Jeden ze subjektů je vývozcem a současně dovozcem zboží. Kompenzační obchody jsou mezi partnery zaštítěny klasickou kupní smlouvou, která je pouze doplněna o doložku o tom, že smlouva je součástí kompenzačního 12
NYKRYN, J. Výměnné a vázané operace. Praha : Československá obchodní a průmyslová komora, 1985. 13 SVOBODOVÁ, V. Zvláštne druhy obchodných operácií I.: Kompenzačné obchody. 1.vydání Bratislava: Ekonom, 2003.
13
obchodu. Smlouva je také doplněna doložkou o zúčtování. Návrh na kompenzační ujednání může v některých případech podléhat schválení centrálními orgány zúčastněných zemí v souladu s platnými předpisy – ministerstvem obchodu, financí, licenčním úřadem…
5.3. Protinákup
Těmito obchody dovozci využívají svých nákupů v zahraničí k zajištění odbytu vlastních vývozních komodit. Podstata nákupů spočívá v požadavku dovozce, aby zahraniční dodavatel nejen dodal zboží, ale zároveň se zavázal k nákupu zboží nebo služeb v dané zemi.14 Závazek proti odběru se stává nezbytnou podmínkou pro uskutečnění dovozu. Rozsah protiodběru je závislý na dohodě partnerů, může představovat až 100% hodnoty dovozu. Taktéž může být stanoven časový limit na splnění protinákupu. Vývozce se ke svému protiodběru zaváže většinou v rámcové dohodě o protinákupu nebo v prohlášení vývozce o záměru – Letter of intent. Součástí protiodběrných ujednání bývá také ujednání o penále při nesplnění protinákupu. Praktické vymáhání penále je však velmi problematické, zvláště pokud se o ně pokusí obchodní partner soudní cestou. Z hlediska právního představují tato ujednání zpravidla smlouvu o budoucích kupních smlouvách a jednotlivé obchody se pak již uskutečňují na základě jednotlivých kontraktů. V některých případech jsou protiodběrní závazky postupovány jiným subjektům, zejména tzv. „tradingovým společnostem“, a to jak v zemích obchodních partnerů, tak v třetích zemích. Tyto firmy uskuteční protinákup za určitou úplatu, která může být v případě těžko prodejného zboží velmi vysoká. Protinákupy mohou příznivě působit na rozvoj dlouhodobých obchodních styků, posilovat jejich stabilizaci a prohlubovat jejich vzájemnou spolupráci.
5.4. Off-set
Offset
je
v současnosti
nejpropracovanějším
a
nejkomplexnějším
typem
kompenzačního obchodu. Offsetové projekty jsou často dlouhodobé a dosahují 14
ČERNOHLÁVKOVÁ, E. - MACHKOVÁ, H. a kol. Mezinárodní obchodní operace. 1. vydání Praha: HZ Editio spol. s.r.o., 1998.
14
velkých rozměrů. Offsety lze definovat jako systém průmyslových, komerčních a politických dohod, podle kterých zahraniční dodavatel uskutečňuje dohodnuté operace, které mají buď úplně nebo alespoň částečně kompenzovat náklady kupujícího. Pomocí offsetů tedy dojde k návratu finančních investic investovaných do nákupu zahraničního zboží. Všeobecnou podmínkou offsetů je, že by pro obě strany měly přinést hospodářský prospěch. Jak už bylo zmíněno na začátku, v případě offsetů se jedná o velmi rozsáhlé projekty, které mají většinou sloužit k modernizaci nebo restrukturalizaci vybraných odvětví. Do offsetů většinou vstupuje velké množství stran, proto jsou často tyto obchody velmi nepřehledné. Částečně je i snahou zúčastněných stran tyto obchody tvořit nepřehledně, aby ztratili jistou atraktivnost pro další subjekty, které by se chtěly na těchto obchodech ekonomicky obohatit. Offsety jsou většinou používány pro modernizaci důležitých odvětví, na nich má zájem i vláda země v níž je offsetový projekt realizován. Buď může vláda vystupovat přímo v roli účastníka offsetu nebo se alespoň svými úkony může snažit projekty podporovat
a vytvářet jim vhodné podmínky, v podobě vhodného hospodářsky-
politického prostředí, nebo v podobě jednoduché legislativy nevytvářející překážky pro offset. V minulosti byly offsetové programy realizovány převážně mezi vyspělými zeměmi, jelikož rozvojové země neměly příliš vhodné prostředí pro jejich realizaci. Tím přicházely rozvojové země o velké množství zahraničních investic, jelikož právě v těchto zemích, které procházejí rozsáhlými transformacemi, se nabízí velké množství příležitostí pro realizaci offsetů. Realizací offsetů dojde k vytvoření obchodního vztahu, který může pokračovat i po skončení offsetů a může přinést ekonomice země další prospěch.
Společně s rozvojem offsetů se rozvinulo více druhů prostředků na uskutečnění offsetů15: Společná výroba (coproduction) – ná výrobě daného produktu se podílí oba dva účastníci offsetu. Domácí podnik získává výrobní know-how zahraniční společnosti k výrobě části nebo celého výrobku. Tento způsob se zejména používá pro výrobu vojenské techniky. 15
Převzato z literatury: Verzariu, P.: The evolution of international barter, countertrade and offset practises, U.S. Procurement of commerce, 2000
15
Licenční výroba – jedná se pouze o přesun výrobního postupu mezi partnery offsetu. Domácí subjekt provádí výrobu již
bez asistence poskytovatele licence.
V tomto případě je nutné respektovat licenční podmínky jednotlivých států. Subkontraktační výroba – zahraniční výrobce si nechá část svého produktu vyrábět tuzemským subjektem. Jedná se o klasický dodavatelský kontrakt bez přesunu technických informací nebo licencí. Zahraniční investice – jedná se o investici kapitálu použitého na vznik nového podniku nebo jeho rozšíření. Transfer technologie – poskytnutí výzkumného aparátu zahraničního partnera domácímu subjektu. Kompenzace - kompenzační závazky (barter, counterpurchase), které jsou zahrnuty v offsetových podmínkách. Snahou odběratelské strany je samozřejmě snaha o co nejnižší možnou výši investice. Proto se v offsetových programech setkáváme s různými možnostmi snižování nákladů. Při zavádění nových technologií se odběratelské státy snaží o co největší využití domácích zdrojů v podobě dodávek materiálu nebo pracovní síly. Často také probíhá snaha nahradit zahraniční firmy, spolupracující s dodavateli, firmami tuzemskými. Zde je samozřejmě nutné si ověřit, zda tyto tuzemské firmy disponují stejnými schopnostmi jako firmy zahraniční. Ve smlouvách o společné výrobě často narazíme na podmínky pro dodavatele, které od něj požadují dodávku části technického vybavení na jeho náklady. Taktéž je možné si stanovit pro dodavatele podmínku na poskytnutí licence nebo technologického postupu zdarma. Poslední častou možností, která již spíše zabíhá do dalšího typu kompenzačního obchodu, je snaha dodavatele přinutit odebírat část produkce nebo alespoň zajistit odběratele části produkce.
5.4.1. Přímý offset Jedná se o projekty s přímým podílem domácích firem na výrobě zboží, který nabízí zahraniční dodavatel. Tato definice znamená, že pořizovatel (pod tímto pojmem si můžeme představit například některé z ministerstev či vládu) zavazuje dodavatele daného výrobku nebo zařízení, aby zajistil spolupráci na výrobě a provozu firmám ze země odběratele. Tímto se velice efektivně vytvářejí příležitosti pro domácí podnikatelské subjekty a také dochází k pozitivnímu ovlivnění zaměstnanosti. Takovéto obchody mají dlouhodobě pozitivní vliv na odběratelské 16
státy, jelikož spolu s novou výrobou se do země dostávají i nové moderní technologie a postupy.
5.4.2. Polopřímý offset Zahrnuje také transakce, které se vztahují i na jiné aktivity dodavatele a přímo nesouvisí s předmětem dodávky. Dodavatelské společnosti se širokým spektrem působnosti využívají k plnění offsetového programu různé odnože firmy nebo dceřinné firmy.
5.4.3. Nepřímý offset O nepřímém offsetu lze říci, že zahrnuje všechny formy, které nezahrnuje offset přímý. Odběratelská země zaváže offsetového partnera k dohodě, která nemá vztah k aktivitám dodavatele. Jde o velmi hojně využívaný způsob offsetu do kterého většinou vstupuje i třetí subjekt. Tento třetí subjekt bývá zodpovědný za implementaci offsetového programu. Tento druh offsetu taktéž většinou zasahuje do většího množství hospodářských odvětví a také nabízí velké množství způsobů realizace offsetu pro dodavatelskou stranu.
5.4. Buy-Back
Buy – back lze jednoduše definovat jako dlouhodobý úvěr na dodávky výrobních zařízení, licencí, patentů, technologického know-how ze strany dodavatele a úplnou nebo částečnou úhradu, těchto dodávek produkty vyrobenými na dodaných zařízeních. 16 K základním charakteristikám buy-backu patří dodávka technologie na klíč, poskytnutí dlouhodobého úvěru a zpětný nákup vyrobených produktů. Dané obchody se vyznačují uzavřením dvou navzájem nezávislých kontraktů. Tyto dva kontrakty jsou vzájemně propojeny. Tato propojenost je vymezena v samostatném protokolu. Jeden kontrakt zahrnuje dodávky zařízení a plán technické pomoci, dále pak také finanční plán, začátek výroby a dobu dodání zboží. Druhý kontrakt je závazek, který 16
SVOBODOVÁ, V. Zvláštne druhy obchodných operácií I.: Kompenzačné obchody. 1.vydání Bratislava: Ekonom, 2003.
17
musí dodavatel splnit. U toho závazku se jedná o odebrání vyrobeného produktu za pevně stanovených podmínek a především v určitém, předem daném dlouhodobém horizontu. V tomto kontraktu činí velice důležitý bod předem smluvená závaznost odebírání výrobků, způsob, kterým se může kontrolovat kvalita, a charakteristika daných výrobků. Můžeme se samozřejmě setkat také s případy, kdy jsou oba smluvní kontrakty sloučeny do jednoho. Na rozdíl od ostatních kompenzačních obchodů se v případě buy-back jedná o tzv. „related goods“. Dodavatel si odebírá zboží vyrobené na výrobní lince, kterou dodal, a tímto dochází k závislosti mezi oběma kontrakty. Efektivnost celého obchodu je založena na představě dodavatele technologie o schopnostech tuzemského dodavatele splňovat požadavky zpětně dodávaného zboží. Pokud tuzemský dodavatel není schopen plnit požadavky na kvalitu zpracování, rychlost a velikosti dodávek zboží, může s dodavatelem rozšířit kontrakt o smlouvu o technické výpomoci, na jejímž základě mu může dodavatel implementovat své poznatky z řízení výroby. Důvody pro využití buy-backu si můžeme ukázat na příkladu. Máme domácí podnikatelský subjekt, který by rád uspokojoval poptávku po určitém zboží, kterého se na domácím trhu nedostává. Má jisté výrobní zkušenosti a věří, že by byl schopen dané zboží vyrábět za nižší náklady, něž je cena zboží, kterou by musel platit pokud by zboží importoval ze zahraničí. Ale bohužel nemá dostatek finančních prostředků na zakoupení technologického vybavení. Proto se rozhodne pro uzavření buy-back kontraktu se zahraničním subjektem, který disponuje dostatečným kapitálem na financování celého projektu. Splátky technologie bude provádět v pravidelných dodávkách zboží dodavateli technologie. Nevýhodou je, že zpětné dodávky odčerpávají část produkce a zamezují plnému využití kapacity pro domácí poptávku. Výhoda buy-backu je taktéž na straně dodavatele technologie. Pokud tento dodavatel má zajištěnu poptávku pro daný produkt, ale nemá příliš zkušeností s výrobou, nebo jsou jeho výrobní náklady příliš vysoké (třeba z důvodů drahé pracovní síly, vysokého zdanění…), může na základě buy-backu přesunout výrobu do země s příznivějšími podmínkami. V takovém případě ale musí také domácí odběratel technologie počítat s budoucím zajištěním odbytu pro dané zboží pro v období, kdy zbožím již nebude splácet dodanou technologii. Popřípadě je možné s dodavatelem technologie uzavřít budoucí smlouvu o odběru zboží po splacení dovezené technologie. 18
Především si musíme uvědomit, že buy-backové úvěry jsou přímými investicemi v oblastech, kde nejsou dostatečně velké kapitálové možnosti, ale na druhou stranu jsou zde velké produkční možnosti, které jsou zajímavé pro podniky z vyspělých států. Jak ale vyplývá z příkladu, iniciace kontraktu může vyplynout z obou stran. Samozřejmě si musíme uvědomit, že investovat do rozvoje své výroby se snaží taktéž podniky z rozvojových států, ale jejich možnosti jsou omezené. V daných rozvojových zemích je velkým problémem, že stát zasahuje do rozvojových programů a má snahu se ekonomicky podílet na co největším počtu výrobních linek. Stát pak ale není schopnen zajistit odbyt vyrobeného zboží v takové míře, aby návratnost investovaných prostředků byla co nejefektivnější. Jelikož využití buy-backu není omezeno, nabízí se jeho využití ve všech hospodářských oblastech. Jako příklad využití buy-backů, uskutečněných v reálném životě, můžeme prezentovat JZD Křepice, které si od firmy John-Deer, která je výrobcem zemědělské techniky, zakoupilo 10 nových strojů a tyto stroje družstvo splatilo na konci další sezóny, po sklizení obilnin díky tomu, že firmě zaplatilo sklizeným obilím.
5.4.1. Kooperace na kompenzačním základě Dané kooperace na kompenzačním základě lze charakterizovat jako operace, které se průběhem svého konání téměř neliší od buy-backových. Především slouží na stavbu gigantických průmyslových objektů těžebního a palivo-energického odvětví. Moderní formou kooperací je tzv. production sharing. Tento typ operace patří do kategorie navazujících operací. Podstata operace je založena na způsobu financování a dlouhodobosti mezi firmou z průmyslově vyspělejší oblasti a firmou z rozvojové země. Zahraniční subjekt poskytne technologie a služby nutné pro zajištění chodu podniku, naopak domácí subjekt vlastní těžební oblast a práva k těžbě v této oblasti. Dodávka technologie je poskytnuta na úvěr, vlastnické právo k technologie přechází ihned na majitele těžební oblasti a splácení je pomocí vytěžené suroviny. Tyto dohody pomáhají efektivněji a rychleji využívat přírodní zdroje, než by tomu bylo v případě uskutečnění těžby pouze domácím subjektem.
19
5.4.2. Build – Operate – Transfer Operace build-operate-transfer je znám především pro firmy v průmyslově rozvinutých zemích. Zkráceně lze tento typ nazvat BOT model
nebo project
financing. Charakteristické pro BOT model je, že dodavatel technologie v zahraničí vybuduje zařízení, které dodavatel využívá tak dlouho, dokud se mu nevrátí veškeré investované prostředky. Až se dodavateli tyto investice vrátí, přejde vlastnické právo na obchodního partnera, který začne dané zařízení využívat. Tímto způsobem dochází
k výstavbě
velkých
projektů
jako
jsou
energetické
závody
nebo
infrastruktura. Ve většině případů je příjemcem takového projektu přímo vláda některé země, nebo jej alespoň částečně zastřešuje. Soukromé subjekty by nebyly schopné poskytnout dostatečné garance dodavateli zařízení. Do projektu bývá taktéž zapojena některá významná světová banka, která zajišťuje dostatek financí dodavatelské společnosti na financování projektu. Dodavatel technologií, banka, popřípadě ještě stavební společnost vstupují do tohoto projektu jako jeden subjekt v podobě konsorcia. Stojí za to zmínit, že pomocí BOT modelu byla financována i stavba Eiffelovy věže v Paříži při příležitosti světové výstavy v roce 1900. Náklady na stavbu věže byly 8 miliónů franků, ale konstruktér získal od státu půjčku pouze 0,5 milionu franků. K zabezpečení zbytku financí založil společnost, přes kterou zajistil financování stavby. Aby měl možnost splácet dluh, získal Eiffelovu věž na 20let do užívání17. Právě způsob splácení je největší rozdíl mezi transakcí typu buy-back a kooperace na kompenzačním základě na straně jedné a BOT modelu na straně druhé. Splácení prvních dvou typů transakcí probíhá přes výstupy z dodaných zařízení, naproti tomu u BOT modelu je samo zařízení výstup a k jeho splácení se používá přímo jeho používání.
5.5. Reexport
Reexporty patří k typickým příkladům kompenzačních obchodů. Jak již název napovídá, reexport je opětovný vývoz dovezeného zboží. Reexporty se využívají z důvodů ziskových, kdy motivem pro uskutečnění reexportu je existence cenových 17
Jalloh, B.S.: Countertrade – Kompensations und Offsetgeschafte erfolgreich abwickeln, Augsburk, Verlag Moderne Industrie, 1990
20
rozdílů na různých trzích. Reexportéři využívají své pozice dobré znalosti obou dvou trhů, jak trhu dovozního tak vývozního. Jsou také schopni poskytnout další doplňkové služby, např. financování celé transakce. Moderní využití reexportu se nabízí při kompletaci výrobků ze součástek, které pocházejí z odlišných zemí. Fakticky je reexport založen na dvou oddělených transakcích, jedné mezi reexporterem a dodavatelem a druhé mezi reexporterem a odběratelem, přičemž předmět smluv většinou zůstává shodný.
21
6. PRÁVNÍ REŽIM
Pro kompenzační obchody neexistuje žádná mezinárodně unifikovaná úprava. Na některé druhy kompenzačních obchodů dopadá působení Vídeňské úmluvy. Je to však omezeno pouze na transakce výměnného typu, které vycházejí z kupních smluv. Proto ve většině případů není možné použít přímou úpravu a je nutné volit právní řád pomocí kolizní metody.
6.1. Kolizní metoda
Obecně platí pravidlo, že čím méně je do kontraktu zapojeno právních řádů, tím lépe a jednodušeji se s kontraktem pracuje. Proto je vhodné, aby se všechny smluvní části kontraktu řídily stejným právem. Každopádně je nutné tuto otázku výslovně a jednoznačně vyřešit, a to nejlépe už v základní smlouvě popř. komplexně pro všechny ostatní uvažované smlouvy alespoň dispozitivním ustanovením. Kolizní úprava pro vícestranné kompenzační obchody je zakotvena v § 10 odst. 2 písm. g) ZMPS („ ... se zpravidla řídí ... smlouvy o vícestranných výměnných obchodech právním řádem, jehož použití nejlépe odpovídá uspořádání těchto vztahů jako celku.“). Toto ustanovení ovšem neobsahuje zvláštní kolizní kriterium. Nastává tedy problém, jaký hraniční určovatel má být použit. Jednou z možností je použití práva státu sídla účastníka kontraktu, jehož plnění je hospodářsky rozhodující.18 Je nutné ovšem dodat, že v případě přibližně ekvivalentních plněních, je těžké rozhodnout, které z nich je hospodářsky významnější. Další možností, která se nabízí je použití práva místa uzavření smluv, byly-li sjednány v jednom státě mezi osobami přítomnými v době sjednání smluv v tomto státě. V neposlední řadě být mohlo by bylo řešení zvolit právní řád země, kde má sídlo rozhodovací orgán, který by řešil případné spory. V případě, že by nebylo rozhodné právo vůbec zvoleno, tak by muselo být určeno podle náhradních kritérií. Pokud by se kontrakt skládal z více smluvních ujednání, došlo by k tříštění lex causae, neboť pravděpodobně na každou z dílčích smluv by se vztahoval právní řád té ze stran, která dodává zboží. 18
KUČERA, Z. a kol. Úvod do studia mezinárodního obchodu. 1. vydání Dobrá Voda u Pelhřimova: vydal Aleš Čeněk, 2003.
22
Při uvažování o vhodnosti toho kterého právního řádu je praktické vzít v úvahu známost a dostupnost právního řádu stranám smluv. Taktéž je možné využít právního řádu, který vhodným způsobem kompenzační obchody sám upravuje (právní řád ČR to třeba není). Právo některých post-sovětských republik kompenzační obchody upravuje, ale tyto řády bohužel postrádají dostatečnou interpretační stabilitu a většinou také dostatečnou známost. Také je doporučováno zvolit právní řád, který umožňuje co nejširší smluvní volnost stran.
6.2. Lex mercatoria
Pokud uznáme pravidla lex mercatoria jako samostatný právní systém, může jejich použití v některých případech vystupovat jako přímá úprava, a to zejména jako úprava vycházející z mezinárodních vykládacích pravidel a právních návodů (tzv. legal guides). Legal guides jsou příručky, které obsahují vyčerpávající seznam náležitostí smluv pokrývajících kontrakt a také prodiskutovávají případné sporné otázky a nabízejí jejich řešení. Z iniciativy některých mezinárodních organizací byly vypracovány výše zmíněné legal guides i pro kompenzační obchody. Jeden byl v roce 1992 vypracován Komisí OSN pro právo mezinárodního obchodu19 pro kompenzační obchody souhrnně a další dva Evropskou hospodářskou komisí OSN20, z nichž jeden v roce 1990 pro counterpurchase a druhý v roce 1991 pro buy-backy. Mezinárodní vykládací pravidla jsou v podstatě kodifikované a unifikované obchodní zvyklosti, zejména dodací podmínky. Nejrozšířenější z nich jsou tzv. INTERCOMS vypracované mezinárodní obchodní komorou v Paříži21 a naposledy aktualizované v roce 2000. Jsou používány prakticky při všech mezinárodních obchodních kontraktech při kterých dochází k dodávkám zboží, tedy i u kompenzačních.
6.3. Mezinárodně kogentní normy
Při konstrukci výměnných kontraktů je však také nutné brát v potaz kogentní normy. Mezinárodně kogentní normy jsou takové předpisy vnitrostátního práva, a to 19
United Nations Commission on International Trade Law, zkr. UNCITRAL United Nations Economic Commission for Europe 21 International Chamber of Commerce, zkr. ICC 20
23
zejména práva správního, finančního a obchodního, jejichž použití nelze ve státě jejich platnosti vyloučit (např. volbou práva) nebo nahradit (např. na základě kolizní normy), protože hájí významný veřejný, zejména hospodářský nebo politický zájem. V oblasti kompenzačních obchodů je to nejčastěji jejich zákaz a to buď úplný nebo jen částečný (např. na Ukrajině býval zakázán jen barter, countertrade byl povolen). Nejčastěji se tak děje z důvodů ochrany hospodářské soutěže, jako ochrana proti dumpingu, dále z důvodů regulace devizového hospodářství, ale také z důvodu transparentnosti podnikání vůbec, účetní dokumentace a placení daní. Dále se můžeme setkat s podmínkou zvláštního povolení pro kompenzační kontrakty, povinností registrace (např. Azerbajdžán), příkazem specifického způsobu provádění kompenzačních obchodů nebo vyžadováním nucených kompenzací nebo s obligatorní volbou orgánu rozhodujícím spory z kompenzačních smluv vzniklých. Řešením některých omezení, způsobených mezinárodně kogentními normami, uvalených až po podpisu kompenzační smlouvy, je jejich prohlášení za okolnost vis major nebo použití tzv. uvolňovacích a hardship klauzulí.
24
7. KOMPENZAČNÍ SMLOUVA22
Ke sjednávání vázaných obchodů dochází obvykle v důsledku obchodně politických omezení používaných státy proti zhoršování obchodní a platební bilance. Obchodní zákoník ve zvláštních ustanoveních pro závazkové vztahy v mezinárodním obchodu zařazuje mezi smlouvy o vázaných obchodech smlouvy závislé a vícestranné výměnné obchody.
7.1. Smlouvy závislé
Za kompenzační smlouvu je považována hlavní smlouva zastřešující ostatní kupní či jiné smlouvy. V případě jednodušší transakce může být kontrakt postaven pouze na této jediné smlouvě. Právní podstata závislých smluv spočívá v tom, že plnění hlavní smlouvy je závislé na plnění smlouvy vedlejší. Tato závislost musí jednoznačně vyplývat z formulace hlavní smlouvy. Účinkem sjednání této závislosti je domněnka, že plnění vedlejší smlouvy je odkládací podmínkou účinnosti hlavní smlouvy. Hlavní smlouva je tak jednostranně závislá na vedlejší smlouvě. Kdyby došlo k plnění z hlavní smlouvy dříve než z vedlejší, má nesplnění vedlejší smlouvy povahu rozvazovací podmínky. Naopak vedlejší smlouva není vázána na podmínku, pokud by z ní nevyplývalo něco jiného. Smlouvy závislé jsou právní formou pro sjednání junktimových a recipročních obchodů: Junktimové obchody zabraňují zhoršení platební, popřípadě obchodní bilance, k němuž by došlo plněním z hlavní smlouvy. Proto toto plnění je závislé na plnění z vedlejší smlouvy, která snižuje schodek v bilanci. Tohoto účelu se dosáhne, i kdyby se uskutečnilo plnění z vedlejší smlouvy bez uskutečněného plnění z hlavní smlouvy, nikoliv však naopak. Proto je smlouva hlavní jednostranně závislá na vedlejší smlouvě. Reciproční obchody mají umožnit výměnu zboží nad rámec mezistátního ujednání o výměně zboží. Aby nemohlo dojít k narušení obchodní bilance zemí obou partnerů, jsou smlouvy oboustranně svázány. To znamená, že každá smlouva je uzavřena s podmínkou odkládací a rozvazovací. 22
Zpracováno z literatury: KUČERA, Z. a kol. Úvod do studia mezinárodního obchodu. 1. vydání Dobrá Voda u Pelhřimova: vydal Aleš Čeněk, 2003.
25
7.2. Smlouvy pro vícestranné výměnné obchody
Tento typ výměnných obchodů poznáme podle následujících charakteristických rysů : - tyto obchodní transakce uzavírá několik osob - obchody se uzavírají na základě jedné nebo několika souvisejících smluv - podle výše uvedených smluv má dojít k dodání zboží mezi účastníky obchodní transakce, jenž mají sídlo nebo místo podnikání na území různých států - avšak uvedené kupní ceny na daných smlouvách musí být vyrovnány pouze mezi účastníky, kteří sídlí na území totožného státu.
Kompenzačních obchodů se využívá tehdy, pokud nastanou potíže v oblasti mezinárodních platebních styků mezi státy účastníků. Tato situace nastane v reálném světě například tehdy, není-li platební styk není mezistátně upraven, nebo ve státech, které mezi sebou obchodují, se nevyskytuje dostatečné množství devizových prostředků a vyskytují se devizová omezení. Hlavním charakteristickým rysem těchto obchodů je, že při obchodování dochází k přechodu zboží přes hranice, avšak nedochází k přechodu peněz přes hranice, což znamená, že k peněžním platbám dochází pouze mezi účastníky z téhož státu. Vztahy vznikající z vícestranných výměnných obchodů se řídí podle ustanovení o kupní smlouvě. Je však třeba, aby bylo ve smlouvě přesně určeno, které plnění je každému účastníkovi určeno, a který účastník má plnění poskytnout, a co je předmětem plnění. Každý účastník má nárok na plnění smlouvou mu určené. Může vymáhat splnění závazku od účastníkova, který mu má plnit, a k zachování svých práv musí i vůči němu splnit povinnosti související s tímto plněním. Účastníci nemohou smlouvu zrušit bez souhlasu účastníka, jemuž je určeno plnění dotčené zrušením nebo změnou. Účastník nemůže odkládat plnění jen z toho důvodu, že mu nesplnil závazek jiný účastník z téhož státu. Pokud však neplní zahraniční účastník, může vůči tuzemskému účastníkovi uplatnit výjimku. Pokud účastník nedostal plnění, může proti jinému účastníkovi z druhého státu, v němž má sídlo (bydliště) dlužník, požadovat toto plnění jako proti ručiteli. Přímo ze zákona zde vzniká společné a nerozdílné ručení účastníků z téhož státu za splnění závazků každého z nich vůči účastníkům z jiného státu.
26
Specifické rysy vykazuje odstoupení od smlouvy v případě vícestranného výměnného obchodu. Účastník může odstoupit od smlouvy při prodlení některého z ostatních účastníků. Pokud však již nějaký z účastníků plnil, musí nahradit škodu, která jemu tímto plněním vznikla. Jde o náhradu škody způsobené jen odstoupením od smlouvy, nikoliv veškeré škody, která by mohla vzniknout neuskutečněním výměnného obchodu. Náhradu škody může realizovat buď ve formě vrácení plnění nebo musí poskytnout protiplnění. 7.3. Typy smluvních doložek23
Závazek za směnu Dává základní povinnost stranám či straně v budoucnu uzavřít smlouvu na výměnu zboží. Je rozumné si alespoň typově zboží vymezit. Hodnota vyměňovaného zboží může být stanovena jednotkovým množstvím nebo peněžitým vyjádřením. Zároveň by měl být uveden nejzazší termín realizace plnění závazku. Procedura sjednávání následných smluv Obvykle je úprava obsažena v základní smlouvě. Snahou by mělo být co nejpřesnější stanovení procedury, aby
průběh transakce nemohl být narušen
rozpory. Způsoby kontroly průběhu plnění výměnných smluv Hlavně u dlouhodobých transakcí je vhodné si stanovit prostředky kontroly průběhu plnění smlouvy či příprav na budoucí plnění. Způsob vyjádření hodnoty zboží Přestože se jedná o směnu zboží, kde u určitých typů platby neprobíhají, doporučuje se vymezit v základní smlouvě cenu zboží, popřípadě metodu pro určení ceny zboží. Metodu ocenění je vhodné volit tak, aby nemohla být jednou ze stran ovlivněna. V případě dlouhodobé transakce je vhodné toto ustanovení stanovit tak, aby bylo možné reflektovat změněné ekonomické podmínky, popřípadě průdké změny kursu měny. Zabezpečení závazku 23
zpracováno z literatury: ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 1. vydání Brno: Masarykova univerzita, 2001.
27
Smluvní strany se mohou dohodnout na zabezpečení závazku na dodávky zboží v jednom či obou směrech. Zajištovaci prostředky mohou být různé povahy, musí být však jasně stanoveno, kdo má zajištění zabezpečit a kdo má být osobou zajišťující. Porušení a následky porušení závazku Vzhledem k povaze transakcí je vhodné si stanovit zvláštní sankční systém pro porušení jednotlivých závazků. Zejména případy, kdy uzavřením smlouvy v jednom směru je podmíněno uzavření smlouvy v druhém směru, nebývají v národních právních řádech pokryty a úprava následků porušení uzavření smlouvy v jednom směru je tak vhodná. 7.4. Smluvní konstrukce24
Jelikož se jedná o komplikovanější mezinárodní transakce, je nutná důkladnější příprava. Často je nutné pro usnadnění kontraktu zapojit specializovanou firmu s nadnárodními kontakty či stát. Kompenzační smlouva může být pojata různými způsoby: o Založena na jedné smlouvě – smlouva obsahuje všechny náležitosti ( vzájemné protidodávky, specifikaci zboží…) o Založena na dvou právně nezávislých smlouvách – kompenzace je zde dána fakticky o Založena na více vzájemně závislých smlouvách – zde je možné více variant 1. Základní smlouva obsahující závazek na realizaci výměnné transakce je uzavřena současně se základní exportní smlouvou. Základní smlouva obsahuje rámcový obsah budoucích proti-exportních smluv, které jsou uzavírány dodatečně. 2. Základní smlouva je uzavřena jako prvá a exportní smlouvy jsou uzavřeny později. 3. Základní smlouva a následující exportní smlouvy jsou uzavřeny současně.
24
zpracováno z literatury: ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 1. vydání Brno: Masarykova univerzita, 2001.
28
8. ZÁVĚR
Na
závěr
bych
chtěl
podotknout,
že
kompenzační
obchody
patří
k nejvyhledávanějším obchodním instrumentům, v případech kdy ekonomická situace na mezinárodním trhu neumožňuje použití klasické obchodní směny. V historii se tyto obchody využili zejména v období 30. let minulého století, v době po druhé světové válce nebo během ropných šoků. V současnosti se kompenzační obchody v hojné míře využívají při obchodech s rozvojovými zeměmi, jejichž ekonomická situace nenahrává rozvoji klasického obchodu. Důvodem mohou být chybějící investiční prostředky, nekonvertibilní čí inflační měna nebo dlužnické krize. Každý z typů kompenzačních obchodů, kterými jsem se v této práci zabýval, má svá specifika a přináší nejlepší pro řešení pro danou situaci. Za nejstarší typ kompenzačního obchodu se považuje barter, který je svou konstrukcí nejsnadnější a proto poskytuje dostatečný prostor pro rozvoj kompenzačních obchodů a myslím si, že nabízí ještě další nevyužitý potenciál. S rychlým rozvojem internetu se nabízí jeho použití při obchodování s nadbytečnou komoditou, kterou je reklamní prostor na nepřeberném množství webových stránek. Zaměstnanci internetových firem se tak vydávají po stopách lovců mamutů a místo pazourků a kožešin nabízejí neprodejnou reklamu, tedy takovou reklamu, která se nedá směnit za peníze. Ale to neznamená, že ji nelze směnit za něco jiného, třeba za nějaké zboží nebo službu. Avšak i přes značné množství kladů mají výměnné obchody množství negativních prvků. Při výměně musí totiž na trhu existovat subjekt, který v daném čase vlastní přesně takové zboží, které já potřebuji. A současně potřebuje přesně to zboží, které zase vlastním já. I když takový subjekt najdu právě tehdy, když ho potřebuji, může vzniknout problém při určení poměru vzájemné výměny (kolik mého zboží za kolik jeho zboží). Oblast mezinárodního obchodu patří mezi rychle
a dynamicky se rozvíjející
odvětví a kompenzační obchody v každém případě nabízejí zajímavou možnost k uskutečňování mezinárodního obchodu vedle běžných forem obchodování.
29
9. RESUME
The aim of this Bachelor is to compile the topic International compensational trade and provide the reader with instructions how to correctly and effectively deal in the international environment using compensational trade. The principle of this trade is realization of barter based on reciprocal basis. It is necessery to mention that the history of compensational trade gets to the prehistory. In these days people used to ensure things needed for day-to-day life by changing subsistence goods. In simple terms: „People changed things that they was able to produce, for those that they wasn´t able to produce.“ In times when money arised, changing of goods was replaced by pecuniary exchange. However, this did not lead to extinction of barter, but to change of barter into more complicated forms that are described in this work. Compensational trade is one of the most used trade instrument when the economic situation on the international market doesn´t allow use of business deal. The field of international trade is developing quickly and compensational trade, in any case, offers an interesting opportunity to realize an international transaction. Types of compensational trade that are described in this work are barter, compensation, off-set, buy-back, counterpurchase and re-export. Each type has it´s own specifics and brings the best solution for situation given. Compensational trade is used when economic conditions cause that direct change of goods is for both business partners more acceptable than use of money. Advantage of compensational trade is involving depeloping countries in an international trade, otherwise they would be excluded because of the lack of investment means, inconvertible or inflational currencies. On the other hand, there are also some disadvantages. For the exchange of goods, there has to be a subject at the market that owns exactely the goods that I need, at the time given. And at the same time he needs the goods that I own. Furthermore, when we manage to found each other, there can arise a problem concerning setting the relation between the goods, i.e. how much of my goods for his goods.
30
POUŽITÁ LITERATURA:
1.
ČERNOHLÁVKOVÁ, E. - MACHKOVÁ, H. a kol. Mezinárodní obchodní
operace. 1. vydání Praha: HZ Editio spol. s.r.o., 1998. 195 s. ISBN 80-860009-20-3 2.
KUČERA, Z. Mezinárodní právo soukromé. 6. opravené a doplněné vydání
Brno: Nakladatelství DOPLNĚK, 2004. 460 s. ISBN 80-7239-166-6 3.
KUČERA, Z. a kol. Úvod do studia mezinárodního obchodu. 1. vydání Dobrá
Voda u Pelhřimova: vydal Aleš Čeněk, 2003. 302 s. ISBN 80-86473-32-5 4.
ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 1. vydání Brno:
Masarykova univerzita, 2001. 467 s. ISBN 80-210-2612-X. 5.
ROZEHNALOVÁ, N. - STŘELEC, K. - SEHNÁLEK, D. - VALDHANS, J.
Mezinárodní obchodní transakce. 1. vydání Brno: Masarykova univerzita, 2004. 103 s. ISBN 80-210-3575-7. 6.
HÁNDL, J. Obchodní operace ve vývozu a dovozu. 1.vyd, Praha: Kodex
Bohemia, 1999. 406 s. ISBN: 80-85963-94-9 7.
SVOBODOVÁ, V. Zvláštne druhy obchodných operácií I.: Kompenzačné
obchody. 1.vydání Bratislava: Ekonom, 2003. 122 s. ISBN: 80-225-1646-5 8.
JIRGES, T. Směnné relace v zahraničním obchodě. 1. vydání Praha:
Oeconomica, 2002. 31 s. ISBN: 80-245-0335-2 9.
PLCHOVÁ, B. Zahraniční obchod. 2. aktualizované vydání Praha: Bankovní
institut vysoká škola, 2001. 273 s. ISBN: 80-7265-048-3 10.
Nykryn, J. Výměnné a vázané operace. Praha : Československá obchodní a
průmyslová komora, 1985. 83 s.
Elektronické zdroje: www.epravo.cz www.penize.cz www.uncitral.org www.bci.cz
31
