Mezi ţivotem a smrtí tajemství reinkarnace
Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda zakladatel - áčárja Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny THE BHAKTIVEDANTA BOOK TRUST
V poslední chvíli... Podle zákona karmy jsme zodpovědni za své jednání a smrt je rozhodujícím okamžikem, ve kterém vyšší síly neviditelně naplní to, co je nám souzeno za naše činy. V dnešní době, kdy mnoho lidí vypovídá o svých mimotělních zážitcích v blízkosti smrti a reinkarnace se stává běžně užívaným slovem, nám kniha Mezi životem a smrtí může pomoci logicky vysvětlit tyto jevy, ke kterým dochází v kritických okamžicích života. Příběh o Adžámilovi je zapsán ve Šrímad-Bhágavatamu, indické encyklopedii duchovního poznání. Ukáže nám, jakým způsobem je možné pomocí bhakti-jógy projít touto nejtěžší životní zkouškou a dosáhnout duchovní dokonalosti. Úvod Hříšný Adţámil se na smrtelné posteli ustrašeně díval na tři hrozivé, lidem podobné bytosti, které ho chtěly vytáhnout z umírajícího těla a vzít ho s sebou do sídla Jamarádţe, pána smrti, kde měl dostat zaslouţený trest. Nakonec se však svému hroznému osudu vyhnul. Jak? O tom se dočtete na stránkách této knihy. Dozvíte se také mnoho dalších věcí o skutečné povaze vlastního ,,já`` a tak se budete moci lépe připravit na okamţik, který nevyhnutelně čeká i na vás. Lidé, kteří se ocitli mezi ţivotem a smrtí, popisují záţitky z podobných setkání jako Adţámil, coţ potvrzuje myšlenku, ţe ţivot pokračuje i po smrti. George Gallup v roce 1982 vydal knihu ve které zveřejnil výsledky svého výzkumu prováděného mezi Američany, týkajícího se víry v posmrtný ţivot, záţitků v blízkosti smrti a mimotělních stavů. Šedesát sedm procent dotazovaných řeklo, ţe věří v posmrtný ţivot a patnáct procent mělo nějaký záţitek v blízkosti smrti. Kdyţ měli své neobvyklé záţitky blíţe popsat, vyšlo najevo, ţe devět procent z nich zaţilo stav mimo své tělo a osm procent proţilo ,,okamţik, ve kterém se před nimi objevila zvláštní bytost nebo více bytostí``. Výsledky Gallupova výzkumu jsou zajímavé, ale nedávají nám odpověď na základní otázku: Existuje nějaký vědecký důkaz pro mimotělní záţitky v okamţiku blízko smrti? Svědectví lidí, kteří se ocitli na pokraji ţivota a smrti, jsou překvapivě jasná. Lidé, kteří přeţili srdeční zástavu, stali se obětí nějaké nehody nebo byli zraněni ve válce, přesně popisují, co se s nimi dělo, kdyţ byli v bezvědomí a neměli být schopni nic vnímat. Doktor Michael Sabom, kardiolog univerzitní nemocnice v Emory, se zabýval výzkumem těchto proţitků. Hovořil s třiceti dvěma pacienty, kteří prodělali zástavu srdce a měli tyto mimotělní záţitky. Při srdeční zástavě přestane srdce dodávat krev do mozku a pacient by tedy měl být zcela v bezvědomí. Přesto však dvacet šest pacientů ze třiceti dvou mohlo později zhruba popsat, co se dělo po zástavě jejich srdce, jako by se z povzdálí dívali na svou vlastní resuscitaci a zbývajících šest popsalo dokonce velice podrobně různé oţivovací techniky, které se shodovaly s lékařskými záznamy jejich případů. Výsledky tohoto studia, které popsal ve své knize (1982), přesvědčily doktora Saboma o skutečné existenci mimotělních proţitků. Došel k závěru, ţe mysl je prvek lišící se od mozku a ţe v okamţicích blízko smrti se mysl a mozek od sebe na malou chvíli oddělí. Sabom napsal: ,,Je moţné, ţe mysl, která se oddělí od mozku, je v podstatě duše, která existuje dále i po smrti těla, jak tvrdí některá náboţenství? Podle mne je to základní otázka, která vyvstává ze svědectví o proţitcích v blízkosti smrti. `` Skutečný dosah této zásadní otázky důkladně vysvětluje Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda, duchovní učitel Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny, v knize, kterou drţíte v ruce. Příběh o Adţámilovi vyprávěl před tisíci lety v Indii velký duchovní mistr Šukadéva Gósvámí svému ţákovi králi Paríkšitovi. Jejich rozhovor je zachycen v šestém zpěvu Šrímad-Bhágavatamu, který je povaţován za zralý plod indické duchovní literatury. V letech 1975 -76 Šríla Prabhupáda přeloţil pasáţe Šrímad-
Bhágavatamu, popisující příběh o Adţámilovi a ke kaţdému verši napsal podrobné výklady. Ještě před tím, v zimě roku 1970 -71, tento příběh vysvětloval svým ţákům na cestách po Indii a na jejich ţádost mluvil o Adţámilově ţivotě na několika přednáškách. Kniha Mezi životem a smrtí tedy obsahuje překlady veršů z šestého zpěvu Šrímad-Bhágavatamu, které jsou zde zvýrazněny tučným písmem, dále výňatky z komentářů Šríly Prabhupády a také části jeho prvních přednášek o Adţámilovi, které se uskutečnily během jeho cesty po Indii v letech 1970 -71. Adţámilův příběh je napínavý a velice působivý. Věříme, ţe filozofické a metafyzické debaty odehrávající se v přítomnosti umírajícího Adţámila a jeho následné vysvobození zajisté vzbudí zájem těch, kteří se zajímají o nejhlubší otázky týkající se lidského ţivota. - vydavatelé
KAPITOLA 1 Rozdíl mezi člověkem a zvířetem Šukadéva Gósvámí řekl králi Paríkšitovi: Ve městě známém jako Kánjakubdţa (v současné době Kanaudţ) ţil bráhman jménem Adţámil. Oţenil se s prostitutkou a ve společnosti této nízké ţeny ztratil všechny bráhmanské kvalifikace. Prostředky k obţivě pro svou manţelku a děti získával tak, ţe trápil ostatní - přepadával je, podváděl v hazardních hrách, nebo je přímo okrádal. (Šrímad-Bhágavatam 6.1.21 0196 22) Zákon odplaty Ačkoliv se Adţámil narodil bráhmanskému otci a přísně následoval usměrňující zásady - nejedl maso, nevěnoval se nedovolenému pohlavnímu ţivotu, nepoţíval omamné látky a nehazardoval - zamiloval se do prostitutky a ztratil všechny své dobré vlastnosti. Jakmile člověk zanedbá usměrňující zásady, začne se zabývat různými hříšnými činnostmi. Usměrňující zásady jsou určeny k tomu, abychom se drţeli na úrovni odpovídající lidskému ţivotu. Kdyţ je nebudeme dodrţovat, poklesneme a budeme ţít v iluzi neboli v máji. Jestliţe chceme dělat pokroky v duchovním ţivotě, musíme dodrţovat usměrňující zásady a napravit tak chyby, kterých jsme se dopustili ve svých minulých ţivotech nebo i v tomto ţivotě. Pouze ti, kdo se osvobodí od všech hříšných reakcí, mohou vykonávat zboţné činnosti a zcela porozumět Bohu. Lidé, kteří se věnují hříšným činnostem a kteří jsou příliš poutáni k tělesnému pohodlí a světskému přátelství, ke společnosti a k rodině, nemohou být nikdy duchovně seberealizovaní. Nedovolený styk se ţenami je špatný, protoţe v lidech ničí všechny bráhmanské vlastnosti. Adţámil začal zanedbávat usměrňující zásady, neboť ţil ve společnosti prostitutky. Stal se z něj podvodník a zloděj. Ten, kdo jedná nečestně, bude potrestán. Můţe uniknout zákonům království nebo vlády, ale nikdy neunikne zákonům Boha. Materialisté si myslí: ,,Boha mohu podvádět a dál uspokojovat své smysly všemi moţnými ohavnými činnostmi. `` Šástry neboli písma však říkají, ţe takoví lidé podvádějí sami sebe a místo štěstí je na konci ţivota čeká další hmotné tělo, ve kterém budou po zásluze trpět. Člověk, který se narodil v bráhmanské rodině, by měl být pravdomluvný a měl by ovládat své smysly. Měl by vědět, co je to duchovní ţivot a řídit se podle toho a měl by mít také pevnou víru v šástry. Ten, kdo nenásleduje šástry, poklesne. Velcí světci a ršiové po celém světě nám poskytli vedení a jejich slova jsou zapsána v šástrách. Darebáci a hlupáci ale písma vykládají po svém a svádějí lidi na špatnou cestu. V dnešní době existuje například mnoho různých interpretací Bhagavad-gíty a všechna tato takzvaná ,,vysvětlení`` nevinní lidé přijímají jako autoritativní poznání. Někdo říká, ţe bitva na Kurukšétře označuje hmotné tělo a pět Pánduovců je ve skutečnosti pět smyslů hmotného těla. To ale není správné. Jak můţe někdo vysvětlovat Bhagavad-gítu, kdyţ jí vůbec nerozumí? Takové snahy jsou nesmyslné. Chceme-li pochopit pravou vědu o Bohu, musíme vyhledat pravého duchovního mistra a naslouchat Bhagavad-gítě od něho. Musíme následovat velké osobnosti, předchozí áčárje (duchovní mistry). Z toho budeme mít prospěch. Neměli bychom spekulovat a vymýšlet si nějaké vlastní výklady. Jednoduše bychom měli přijmout závěry, které nám dávají velcí áčárjové, protoţe takový je védský systém. Měli bychom se obrátit na pravého duchovního mistra a pokorně se ho dotazovat. Absolutní Pravda je vysvětlena v písmech a tato písma nám vysvětluje duchovní mistr neboli svatá osoba. Vše, co řekne pravý seberealizovaný duchovní mistr, musíme přijmout. Šástry se nesmí vykládat podle toho, jak se nám to hodí. Ve Šrímad-Bhágavatamu je řečeno, ţe Kršna zdvihl kopec Góvardhan, jako kdyţ dítě zdvihne houbu. Bylo to pro Něj snadné, ale lidé tomu nevěří. Bhágavatamu nevěří ti, kdo se v něm snaţí najít nějaký nepřímý význam. Vše je jasné a není důvodu něco měnit, ale tito darebáci si stejně vymýšlejí své vlastní závěry. Jestliţe je všechno jasně a srozumitelně napsáno, proč bychom si měli
vymýšlet? Mnoho takzvaných učenců a teologů způsobilo svými interpretacemi ve védské literatuře jen zmatek. Ţádný pravý áčárja nikdy nevykládá šástry podle svých vrtochů, ale mnoho takzvaných moderních učenců a vůdců se pouští do vlastních výkladů a lidé kvůli nim klesají do nejhorších podmínek hmotné existence. V zájmu lidstva by měli být všichni tito darebáci odhaleni. Předkládáme proto Bhagavad-gítu takovou, jaká je. Degradace moderní společnosti Šrímad-Bhágavatam říká, ţe Adţámila začala ve dvaceti letech přitahovat prostitutka a ztratil své bráhmanské kvalifikace. Kvůli tomu, ţe ţil v její společnosti, si musel na ţivobytí vydělávat ţebráním, půjčováním si, kradením a hazardem. Tyto verše popisují, kam aţ můţe člověk poklesnout, začne-li holdovat nedovolenému pohlavnímu ţivotu s prostitutkou. Pokud člověk ţije s ctnostnou ţenou, nikdy nemůţe dojít k nedovolenému pohlavnímu styku. Čím více moderní společnost dovolí prostituci a volný sex, tím více přibyde podvodníků, zlodějů, opilců a hazardérů. Všem ţákům v hnutí pro vědomí Kršny proto nejprve radíme, aby se vyhýbali nedovolenému pohlavnímu styku, který je začátkem odporného ţivota a se kterým jde ruku v ruce i jedení masa, hazard a poţívání omamných látek. Přestat s tím je samozřejmě těţké, ale kdyţ se zcela odevzdáme Kršnovi, můţeme to dokázat, neboť člověku, který si je vědom Kršny, se všechny tyto odporné zvyky postupně znechutí. Adţámil byl ve své době výjimkou, ale dnes existují miliony Adţámilů. Bude-li umoţněn rozvoj nedovoleného pohlavního ţivota, celá společnost bude odsouzena k zániku, neboť bude plná zlodějů a podvodníků. Chceme-li opravdu zlepšit světovou situaci, musíme přijmout vědomí Kršny. To je nejlepší sluţba lidstvu - jak z hmotného, tak z duchovního hlediska. Jestliţe se chceme zcela zbavit jakýchkoliv špatných vlastností, musíme se začít věnovat bhakti-józe neboli oddané sluţbě. Získali jsme mnoho nechtěných návyků (anarth), z nichţ hlavními jsou jedení masa, poţívání omamných látek, nedovolený pohlavní ţivot a hazardování. Můţeme se jich zbavit přijetím zásad bhakti-jógy, jak je předkládá Bhagavad-gítá a ŠrímadBhágavatam. Védská písma zná velice málo lidí, a proto nikdo neţije podle jejich pokynů. Všichni raději čtou nejrůznější knihy, které napsali nějací darebáci. Takové knihy však v člověku pouze potlačují duchovní vědomí, vědomí Kršny. Zmatený člověk si myslí, ţe se nechtěných zvyků můţe zbavit a zachránit se nějakou umělou mystickou meditací. Je pravda, ţe v určité době bylo moţné dosáhnout vysvobození aštánga-jógou neboli osmistupňovou jógovou meditací. Dnes však tuto metodu jógy nemůţe jiţ téměř nikdo provádět a umělé pokusy o jógu nám nepomohou. Před pěti sty lety se proto Nejvyšší Pán zjevil jako Šrí Čaitanja Maháprabhu, aby pomohl pokleslým lidem věku Kali. Věděl, ţe lidé v tomto věku nebudou schopni následovat usměrňující zásady, o aštánga-józe ani nemluvě. Dal nám proto mahá-mantru abychom se mohli postupně pozdvihnout na nejvyšší úroveň duchovního ţivota. Lidé tohoto věku jsou příliš degradovaní, neţ aby mohli následovat jiné druhy očisty nebo obětí. Zpívat Haré Kršna můţe kaţdý. V Brhannáradíja Puráně (3.8.126) je řečeno:
,,V tomto věku hádek a pokrytectví je jedinou cestou k vysvobození zpívání svatého jména Pána. Neexistuje ţádný jiný způsob. Neexistuje ţádný jiný způsob. Neexistuje ţádný jiný způsob. `` Zpívání svatého jména Pána je vţdy velice účinné, ale obzvláště účinné je v tomto věku Kali. Jeho účinky nám nyní Šukadéva Gósvámí vysvětlí na příkladu Adţámila, který se vysvobodil z rukou Jamarádţe, vesmírného soudce, jednoduše tím, ţe zpíval svaté jméno Nárájana. Nebezpečí nedovoleného pohlavního života Chceme-li získat ze zpívání svatého jména veškerá poţehnání, musíme zpívat bez přestupků a k tomu je potřeba určitého odříkání. Především bychom se měli vyhýbat nedovolenému pohlavnímu styku. Pohlavní ţivot je tělesnou potřebou, a proto ho šástry v určité míře povolují. Člověk můţe ţít klidným ţivotem se svou ţenou a pohlavní styk mohou mít za účelem plození dětí. Kromě plození dětí není pohlavní ţivot nutný. Kdo však nechce přijmout odpovědnost rodinného ţivota a namísto toho chce zůstat svobodný a uţívat si sexu, je povaţován za nezodpovědného a bude za to muset nést následky. Kdo si myslí, ţe rodinný ţivot s sebou nese příliš velkou zodpovědnost, se mu můţe vyhnout a ušetřit si mnoho problémů. Mít rodinu je veliká zodpovědnost a má-li někdo pocit, ţe ji na sebe nemůţe vzít, měl by zůstat brahmačárí neboli student ţijící v celibátu. Ten, kdo se řídí vědou brahmačarji pod vedením duchovního mistra, je ze sedmdesáti pěti procent vysvobozen z hmotného zapletení. V dnešní době
však nikdo nechce podstupovat odříkání celibátu. Kaţdý chce zůstat svobodný a zároveň si uţívat sexu. Tak lidé ztrácejí všechny dobré vlastnosti. Ţivit ţenu, která není nic jiného neţ prostitutka a zplodit s ní děti je hříšné. Takové děti jsou nechtěné ( ) a přivedou společnost k poklesnutí. Adţámila přitahovala prostitutka a zplodili spolu deset dětí. Poklesl do takové míry, ţe nedokázal ţivit svou početnou rodinu čestným způsobem. Musel ţebrat, půjčovat si a krást. Kdyţ se někdo věnuje nedovolenému pohlavnímu ţivotu, automaticky přijde i poţívání omamných látek a hazardování. K tomu je potřeba hodně peněz, a aby všechny výdaje pokryl, začal Adţámil podvádět a krást. Poklesl, protoţe měl nedovolený styk s prostitutkou. V hnutí pro vědomí Kršny proto mimomanţelský pohlavní ţivot nepovolujeme. Oddaní se musí buď oţenit, nebo zůstat v celibátu. Tato zásada nám pomůţe udrţovat vysokou úroveň čistoty. KAPITOLA 2 Napodobování Nejvyššího Pána Šukadéva Gósvámí pokračoval: Můj drahý králi, aby Adţámil uţivil svou rodinu - deset synů a prostitutku - osmdesát osm let svého ţivota strávil odpornými hříšnými činnostmi. Nejmladší syn se jmenoval Nárájan a pro otce i matku byl přirozeně nejmilejším dítětem. (Šrímad-Bhágavatam 6.1.23 0196 24) Rodičovská náklonnost Adţámilovu hříšnost dokazuje to, ţe i kdyţ mu bylo jiţ osmdesát osm let, měl velmi malého syna. Podle védské kultury by měl muţ odejít z domu, jakmile dosáhl padesáti let. Neměl by zůstávat doma a plodit další děti. Pohlavní ţivot je povolen mezi dvaceti pěti a padesáti lety. Potom by se ho měl kaţdý vzdát a jako vánaprastha opustit domov a později přijmout sannjás. Kvůli společnosti prostitutky však Adţámil zapomněl na své bráhmanské vychování a stal se hříšníkem, dokonce i ve svém takzvaném ,,ţivotě hospodáře``. Adţámil potkal prostitutku ve dvaceti letech a počal s ní deset dětí. Kdyţ mu pak bylo téměř devadesát, přišel čas jeho smrti. V té době byla většina jeho dětí jiţ dospělá, a nejmladší z nich, Nárájan, byl přirozeně mazlíčkem svých rodičů. Dětský úsměv ihned okouzlí matku, otce a všechny příbuzné. Kdyţ dítě začne chodit a zkouší mluvit, rodiče mají velkou radost. Kdyby tato náklonnost neexistovala, nebylo by moţné vychovávat dítě s láskou. Rodičovská láska je přirozená dokonce i mezi zvířaty. V Kanpuru k našemu pokoji jednou přišla opice s mládětem. Malá opice vlezla do okna a její matku to velice rozrušilo. Byla šílená strachy. Nakonec se nám podařilo dostat mládě ven a opičí matka své dítě ihned objala a odnesla pryč. V lidské společnosti je náklonnost mezi matkou a dítětem velice ctěná, ale vidíme, ţe podobný vztah existuje dokonce i mezi zvířaty. Není to proto nic mimořádného - je to zákon přírody. Kdyby mezi dítětem a matkou neexistoval pocit vzájemné náklonnosti, dítě by nemohlo být dobře vychováno. Rodičovská náklonnost je přirozená a nezbytná, ale nepřivádí člověka na duchovní úroveň. Zhýralý Adţámil měl velice špatné vlastnosti, ale přesto měl svého nejmladšího syna velmi rád. I kdyţ bylo Adţámilovi téměř devadesát, radoval se z jeho dětských her, stejně jako se Mahárádţ Nanda a matka Jašódá radovali z dětských zábav Pána Kršny. Duchovní láska a duchovní rozmanitost Rodičovská náklonnost v hmotném světě je zvráceným odrazem rodičovské lásky, která existuje v duchovním světě ve své původní, čisté podobě. Všechno má svůj původ v transcendentální realitě. Ve Védánta-sútře (1.1.2.) je řečeno: ,,Všechno emanuje z Nejvyšší Absolutní Pravdy. `` Kdyby láska mezi dítětem a rodiči neexistovala v Absolutní Pravdě, nemohla by být ani v hmotném světě. Absolutní Pravda je zdrojem všeho, a proto jsou všechny rozmanitosti, které vidíme v hmotném světě, pouhým odrazem rozmanitostí duchovního světa. Kdyby Absolutní Pravda postrádala rozmanitost, jak by mohly vzniknout rozmanitosti hmotného světa? Absolutní Pravda není ani neosobní ( ), ani nepostrádá rozmanitost ( ). A přesto někteří lidé - májávádíni - jsou tak zklamáni nedokonalostmi hmotného světa, ţe si představují, ţe duchovní svět je neosobní a bez rozmanitostí. Tito neosobní filozofové realizují, ţe jsou Brahman neboli duchovní podstaty, ale nevědí, ţe v brahmadţjóti neboli duchovním nebi existuje nekonečné mnoţství planet. Myslí si, ţe brahmadţjóti je všechno. Impersonalisté nevědí o existenci vaikunthských planet a kvůli svému nedokonalému poznání budou muset znovu poklesnout do hmotného světa. Ve ŠrímadBhágavatamu (10.2.32) se říká:
,,I kdyţ impersonalisté téměř dosáhli vysvobození, jejich inteligence není očištěna, neboť opomíjejí lotosové nohy Pána Kršny. Přestoţe provádějí tvrdá odříkání, aby se povýšili na úroveň Brahmanu, budou muset znovu poklesnout do hmotného světa. `` Duchovní tělo a duchovní zábavy Impersonalisté nevidí rozdíl mezi činnostmi v hmotném světě a činnostmi v duchovním světě. Nerozlišují ani mezi hmotným tělem a tělem Boha. Jsou přesvědčeni, ţe neosobní brahmadţjóti neboli duchovní záře, emanující z těla Pána, je Nejvyšší Absolutní Pravda. Májávádíni tak docházejí k chybnému závěru, ţe kdyţ se Pán zjevuje, přijímá hmotné tělo, stejně jako my dostáváme v tomto světě hmotné tělo. Takové smýšlení se nazývá impersonalismus neboli májávádská filozofie. Bůh má podobu, která však není hmotná jako naše. Jeho tělo je duchovní, plné věčnosti, blaţenosti a poznání. Kaţdý, kdo pochopí transcendentální povahu Kršnova těla, dosáhne dokonalosti. Kršna to potvrzuje v Bhagavad-gítě (4.9):
,,Kdyţ se zjevuji, nepřijímám hmotné tělo. Mé zrození a činnosti jsou zcela duchovní. Kdo to dokonale pochopil, je osvobozený. `` Kdyţ Kršna hrál před matkou Jašódou roli dokonalého dítěte, choval se, jako kdyby chtěl jíst máslo - rozbil všechno kolem, kdyţ Mu ho Jeho matka nedala! Bůh se tedy dokáţe chovat naprosto stejně jako obyčejná lidská bytost, a přesto zůstává Nejvyšší Osobností Boţství. Impersonalisté nemohou poznat Boha, neboť Ho vidí jako obyčejného člověka. Kršna říká v Bhagavadgítě (9.11), ţe je to darebáctví: ,,Pouze darebáci Mě povaţují za obyčejnou lidskou bytost. `` Májávádí říkají: ,,To je obyčejné dítě. Jak by to mohl být Bůh? `` Dokonce i Brahmá a Indra byli zmateni. Mysleli si: ,,Jak by tento chlapec mohl být Nejvyšším Pánem? Vyzkouším Ho. `` Někdy takzvané inkarnace Boha prohlašují: ,,Já jsem Bůh. `` Měli bychom vyzkoušet, jestli je to pravda. Májávádíni říkají: ,,Jsem Bůh, jsem Kršna, jsem Ráma. `` Kaţdý je ,,Kršna`` a ,,Ráma``, ale nikdo nenamítne: ,,Jestliţe jsi Ráma, ukaţ svou svrchovanou moc! Ráma postavil most před Indický oceán. Co jsi dokázal ty? Kršna v sedmi letech zvedl kopec Góvardhan. Co jsi udělal ty? `` Kdyţ takovým darebákům připomenete Kršnovy zábavy, řeknou: ,,To jsou všechno jen výmysly, pouhé legendy. `` Proto lidé přijímají za Rámu nebo Kršnu obyčejného člověka. Všichni, kdo se takových nesmyslů dopouštějí - ať jiţ ti, kteří se za Bohy prohlašují, nebo ti, kteří je jako Bohy přijímají - budou muset trpět. Kdokoliv můţe tvrdit, ţe je Bůh a kterýkoliv hlupák mu můţe věřit, ale nikdo nebude mít ze sluţby falešnému Bohu ţádný prospěch. Pán Brahmá si jednou myslel, ţe Kršna je také takovým nepravým Bohem. Všiml si, ţe v Indii ve Vrndávanu ţije obyčejný chlapec, který provádí neobyčejné činnosti a lidé Ho přijímají za Nejvyššího Pána. Brahmá se tedy rozhodl, ţe Ho vyzkouší. Ukradl Kršnovi všechna telátka a kamarády a schoval je. Kdyţ se po roce vrátil do Vrndávanu a uviděl, ţe všechna telátka a pasáčci tam stále jsou, pochopil, ţe Kršna se díky Své neomezené moci expandoval na mnoho telat a pasáčků. Ani matky pasáčků nepoznaly, ţe jejich synové jsou Kršnovy expanze, ačkoliv nechápaly, jak je moţné, ţe kaţdý večer, kdyţ se chlapci vraceli domů, jejich láska k nim narůstala. Brahmá se nakonec Kršnovi odevzdal a sloţil překrásné modlitby, ve kterých Pána opěvuje. Podobně byl zmatený i Indra, kdyţ Kršna řekl Svému otci, Nandovi Mahárádţovi: ,,Není nutné provádět oběti k uspokojení Indry, neboť Indrovi vládne Nejvyšší Pán. `` Kršna neřekl Nandovi Mahárádţovi: ,,Jsem Nejvyšší Pán, `` ale řekl mu: ,,Indra vám dává vodu na pokyn Nejvyššího Pána. Není proto třeba tuto jadţňu (oběť) provádět. `` Kdyţ oběť zastavili, Indra se rozčílil a chtěl obyvatele Vrndávanu potrestat tím, ţe na ně poslal déšť, který trval celých sedm dní. Byl to takový liják, ţe celá oblast Vrndávanu byla málem zaplavená. Avšak Kršna, kterému tehdy bylo asi sedm let, zvedl kopec Góvardhan a všem obyvatelům Vrndávanu řekl, aby se pod ním i se svými zvířaty ukryli. Kršna drţel kopec bez jídla a odpočinku sedm dní a nocí jen proto, aby ochránil obyvatele Vrndávanu. Tak Indra pochopil, ţe Kršna je Nejvyšší Osobností Boţství. Šrímad-Bhágavatam nás upozorňuje, ţe dokonce i tak velké osobnosti, jako jsou Brahmá nebo Indra, mohou být někdy zmateny májou - vnějším projevením Kršnovy energie. Coţ potom říci o nás. Bůh tedy někdy vystupuje jako Bůh a někdy jako lidská bytost, ale májávádíni jsou darebáci a všechny Jeho zábavy povaţují za pouhé legendy nebo mytologii. Buď nevěří šástrám, nebo si je vykládají svým vlastním způsobem a pouţívají - ,,logiku půlky slepice``. Jeden muţ měl slepici, která snášela kaţdý
den zlaté vejce. Byl to ale hlupák a myslel si: ,,Moje slepice mi sice hodně vynáší, ale krmení pro ni je velice drahé. Useknu jí hlavu a ušetřím. Potom budu mít vejce bez jakýchkoliv výdajů. `` Takto impersonalisté přijímají šástry. Myslí si: ,,To není dobré; to nám nevyhovuje. Tuto část dáme pryč. `` Kdyţ Kršna říká: ,,Měl bys Mě vidět všude, `` tito darebáci to rádi přijmou, ale kdyţ řekne: ,,Všeho se vzdej a odevzdej se Mi, `` odmítají to. Přijímají jen to, co jim vyhovuje, a ostatní odmítají. Áčárjové však šástry takto nepřekrucují. Kdyţ Kršna přednesl Bhagavad-gítu, Ardţuna řekl: ,,Přijímám vše, co jsi řekl. `` Absolutní Pravda je plná poznání Védánta-sútra je přijímána jako nejautoritativnější z celé védské literatury. Ve Védánta-sútře (1.1.2) se říká: ,,Absolutní Pravda je původním zdrojem všeho. `` Slovo znamená ,,zrození``. Nemůţeme ho vykládat jinak. Význam je jasný. Všechno v tomto hmotném světě má původ v Absolutní Pravdě, stejně jako tělo pochází z lůna matky. ,,Zrozením počínaje a zánikem konče je všechno emanací Absolutní Pravdy. `` Absolutní Pravda je zdrojem všeho, rezervoárem všeho a udrţovatelem všeho. Jaký je tento původní zdroj? Šrímad-Bhágavatam (1.1.1) říká: Původní zdroj všeho si musí být svrchovaně vědomý všeho, přímo i nepřímo. Je Nejvyšší Duší a ví všechno, protoţe je dokonalý. My jsme také duše - duchovní jiskry - a jakmile se duše dostane do lůna matky, začne rozvíjet své tělo. To znamená, ţe duchovní jiskra je původem těla a všech jeho sloţitých funkcí. Ačkoliv tělo vznikne díky naší energii, nevíme, jak jsou vytvořeny naše ţíly nebo kosti. A protoţe to nevíme, znamená to, ţe nejsme Bozi. Kršna to však ví. To je povaha Absolutní Pravdy - ví všechno. Kršna to potvrzuje v Bhagavad-gítě (7.26): ,,Znám vše, co se stalo v minulosti, co se děje v přítomnosti a vše, co se teprve přihodí. `` My Absolutní Pravdu pochopíme, jestliţe přijmeme poznání od duchovního mistra, ale jak získal dokonalé poznání Kršna? Jak je moţné, ţe Kršnovo poznání je tak dokonalé? Protoţe je plně nezávislý ( ). Nic se nemusí od nikoho učit. Nějaký darebák se můţe snaţit stát Bohem tím, ţe přijme poznání od májávádínů, ale Kršna je Bůh, aniţ od někoho přijímal poznání. Takový je Bůh.
KAPITOLA 3 V poslední chvíli Šukadéva Gósvámí pokračoval: Protoţe dítě mluvilo lámanou řečí a mělo neobratné pohyby, Adţámil ho měl velice rád. Stále se o něj staral a měl z něho radost. Kdyţ jedl, volal k jídlu i svého syna, a kdyţ pil, pil s ním i jeho syn. Neustále volal jeho jméno - Nárájan. Nevěděl, ţe se jeho čas naplnil a ţe přichází smrt. Kdyţ nastal čas jeho smrti, hloupý Adţámil myslel jen na svého syna Nárájana. (Šrímad-Bhágavatam 6.1.25 0196 27) Jméno pro dítě Jasně se zde říká, ţe Adţámilův syn Nárájan byl tak malý, ţe ještě neuměl ani mluvit a pořádně chodit. Jelikoţ starý muţ byl k dítěti velice připoutaný, měl z něj radost, a protoţe se jeho syn jmenoval Nárájan, Adţámil neustále opakoval svaté jméno Nárájana. I kdyţ nevolal původního Nárájana, ale pouze své malé dítě, jméno Nárájana je tak mocné, ţe se stařec očišťoval pouhým voláním tohoto jména. Šríla Rúpa Gósvámí proto řekl, ţe kdyţ je mysl člověka jakýmkoliv způsobem přitahována ke svatému jménu Kršny ( ), je to cesta k osvobození. V Indii dokonce i dnes dávají rodiče svým dětem jména Boha jako Kršna, Góvinda nebo Nárájan. Tak opakují jména Boha a mají moţnost se očistit. Kdyţ Adţámil umíral, opakoval jméno Nárájana, protoţe volal svého nejmladšího syna. Adţámil byl synem bráhmana a v mládí uctíval Nárájana, jak je zvykem ve všech bráhmanských rodinách. Tím, ţe soustředil svou mysl na svaté jméno Nárájana, vzpomínal na Nejvyššího Pána, kterého s velkou vírou v mládí uctíval, i kdyţ v době své smrti byl velice znečištěný a volal pouze svého syna. Ve druhém zpěvu ŠrímadBhágavatamu (2.1.6) je vysvětleno, jak je důleţité v okamţiku smrti vzpomínat na Nárájana:
,,Nejvyšší dokonalostí lidského ţivota, které můţe člověk dosáhnout úplným poznáním hmoty a duše, ovládáním mystických sil nebo dokonalým plněním předepsaných povinností svého zaměstnání, je vzpomínat na konci ţivota na Nárájana, Osobnost Boţství. `` Adţámil tedy vědomě či nevědomě v okamţiku smrti volal jméno Nárájana a dosáhl naprosté dokonalosti. Kritický okamžik života - smrt Jak jsme se jiţ zmínili, ze všeho nejdůleţitější je, na co myslíme v okamţiku smrti. Kdyţ si ale budeme samolibě myslet: ,,Smrt čeká na kaţdého, co na tom? ``, nikdy neuděláme pokrok na cestě duchovního ţivota. Stejně jako vzduch přenáší vůně, tak i naše myšlenky nás v okamţiku smrti přenesou do příštího ţivota. Jestliţe člověk rozvíjel mentalitu vaišnavy, čistého oddaného Kršny, ihned bude přenesen na Vaikunthu. Kdyţ ale rozvíjel mentalitu obyčejného karmího neboli člověka, který pracuje pouze pro plody své práce, bude muset zůstat v hmotném světě a trpět následky své mentality. Předpokládejme, ţe jsem například obchodník. Kdyţ se budu zabývat celý ţivot obchodováním, v okamţiku smrti budu myslet na své obchody. Jeden kalkatský obchodník se v okamţiku smrti ptal, co bude s jeho továrnou. Je moţné, ţe v příštím ţivotě se ve své továrně narodil třeba jako krysa. To, na co budete myslet v okamţiku smrti, vás přenese do dalšího těla. Kršna je velice laskavý a podle vaší mentality vám dá odpovídající tělo: ,,Přemýšlíš jako krysa? Staň se krysou. `` ,,Přemýšlíš jako tygr? Staň se tygrem. `` ,,Přemýšlíš jako můj oddaný? Pojď ke Mně. `` Zpíváním Haré Kršna můţeme usměrnit své myšlenky tak, ţe budeme stále myslet na Kršnu. Kršna to doporučuje v Bhagavad-gítě (6.47): ,,Prvotřídní jogí je ten, kdo na Mne vţdy myslí ve svém srdci. `` Hnutí pro vědomí Kršny je určeno k tomu, aby lidské společnosti pomohlo dojít k plnému vědomí Kršny. Potom budeme na konci svého ţivota jednoduše myslet na Kršnu. Vše, čemu se věnujeme ve svém ţivotě, ovlivní naše vědomí v okamţiku smrti. To je přirozené. Ten, kdo se správně připravuje na smrt, je skutečně inteligentní, zatímco ten, kdo si myslí, ţe můţe zůstat navţdy doma a uţívat si společnosti své ţeny a dětí, je blázen. V iluzi si říká: ,,Moje bankovní konto, můj krásný dům a moje rodina mě ochrání. `` To ale není pro nikoho ţádná ochrana. Šrímad-Bhágavatam (2.1.4) říká:
,,Šílenec si myslí:, Mé silné tělo, mé dospělé děti, moje ţena a moje bankovní konto mi poskytnou ochranu. ``` V tomto hmotném světě jednoduše bojujeme jako vojáci v bitvě. Našimi vojáky jsou naše děti, ţena, bankovní konto, naši krajané apod. Šrímad-Bhágavatam nás napomíná, abychom nehledali útočiště u takových nespolehlivých vojáků. I kdyţ kaţdý ví, ţe jeho otec nebo dědeček, kteří dříve ţili, jiţ neexistují, neuvědomuje si, ţe také všichni ostatní včetně jeho budou jednou zničeni. Jak můţe ochránit svého syna? Jak můţe jeho syn ochránit jeho? Materialista, který je zcela zabraný ve zvířecích činnostech, jako je jedení, spaní, bránění se a páření, si takové otázky nikdy neklade.
KAPITOLA 4 Mezi ţivotem a smrtí Šukadéva Gósvámí pokračoval: Adţámil uviděl tři hrozivé, nelítostně vyhlíţející bytosti. Jejich těla byla znetvořená, měly zkřivené tváře a na těle jim vstávaly vlasy. V rukou drţely provazy a chtěly Adţámila unést do sídla Jamarádţe. Adţámil byl velice zmaten, a protoţe se obával o své dítě, které si poblíţ hrálo, začal hlasitě volat jeho jméno. Se slzami v očích tedy vyslovoval svaté jméno Nárájana. (Šrímad-Bhágavatam 6.1.28 0196 29) Touha uniknout smrti V okamţiku smrti se lidé velice touţí zachránit a obzvláště ti, kteří ţili hříšně. Samotná duše samozřejmě smrti nepodléhá ( ), avšak ţivot v současném těle a přechod do druhého těla jsou velice bolestivé. Kdyţ přijde smrt, ţivá bytost proţívá tak velkou bolest, ţe jiţ nemůţe své současné tělo snášet. Člověk má někdy velice bolestný ţivot a spáchá sebevraţdu. Sebevraţda je však hřích, za který ho čeká podle zákona karmy trest. Kdyţ Adţámil umíral, viděl tři hrozivě vyhlíţející bytosti s provazy v rukou. Měly rozcuchané vlasy a chlupy na jejich
tělech vypadaly jako štětiny. Byli to pomocníci Pána Jamarádţe - Jamadútové - a přišli, aby Adţámila vytáhli z jeho těla a přivedli před Jamarádţův soud. Kdyţ umírající člověk vidí Jamadúty, někdy ze strachu křičí a stejně se začal bát i Adţámil. Adţámil měl však velké štěstí, neboť i kdyţ tím myslel svého syna, volal svaté jméno Nárájana, a proto okamţitě přišli i Nárájanovi pomocníci, Višnudútové. Adţámil se velice bál Jamarádţových provazů, a volal proto se strachem v očích jméno Pána. Ve skutečnosti však nechtěl vůbec vyslovit svaté jméno Nárájana - volal pouze svého syna. Příchody a odchody Kršny a Jeho oddaných Můţeme se zeptat: ,,Oddaný umře a neoddaní také umírají. Jaký je v tom rozdíl? `` Můţeme to vysvětlit na následujícím příkladu. Kočka chytí myš a nese ji v tlamě mezi zuby a stejně tak nosí i svá koťata. Myš i koťata nosí stejným způsobem, ale koťata se cítí pohodlně a bezpečně, zatímco myš se cítí jako ve spárech smrti. Podobně jsou oddaní v okamţiku smrti přemístěni do duchovního sídla, na Vaikunthu, zatímco obyčejný hříšný člověk je staţen dolů do pekelné říše Jamadútů, sluţebníků Jamarádţe. Takový osud měl potkat i Adţámila. V Bhagavad-gítě (4.9) Kršna říká: ,,Má zjevení a Mé odchody nejsou obyčejné. Jsou duchovní neboli transcendentální. `` Proč se Kršna zjevuje v tomto hmotném světě? To vysvětluje v předešlém verši (Bg. 4.8):
,,Abych osvobodil zboţné a vyhladil ničemné a znovu upevnil náboţenské zásady, zjevuji se věk po věku. `` Jediným zájmem Pána je ochránit Své věrné oddané a zabíjet démony. Proto je Pán Višnu na obrázcích nakreslený se Svými zbraněmi - kyjem a čakrou (diskem) - kterými ochraňuje oddané, a s lotosovým květem a lasturou, kterými jim ţehná. Podobně jsou transcendentální i zjevení a odchody Kršnových oddaných, které Pán posílá do hmotného světa, aby kázali o Jeho slávě. Podle vaišnavských zásad jsou zjevení i odchody takových vaišnavů neboli oddaných Višnua (Kršny) velice příznivé. V obou případech proto na jejich počest taková výročí oslavujeme. Ve skutečnosti se dokonce ani obyčejné ţivé bytosti nerodí ani neumírají, coţ pak říci o Kršnovi a Jeho oddaných. Ateisté někdy říkají, ţe Bůh je mrtvý. Nevědí, ţe dokonce ani nejnepatrnější ţivá bytost nikdy neumírá. Jak by potom mohl být Bůh mrtvý? Bhagavad-gítá popisuje ateisty jako múdhy, hloupé darebáky. Nemají ţádné poznání, ale staví se do role učenců a říkají věci, které nejsou dobré ani pro ně, ani pro ostatní. Neustále myslet na Kršnu Jelikoţ byl Adţámil v okamţiku smrti ponořen v myšlenkách na Nárájana, byl okamţitě vysvobozen, přestoţe byl po celý svůj ţivot hříšný. Na Kršnu můţeme myslet jakýmkoliv způsobem. Gópí, Kršnovy přítelkyně, myslely na Kršnu způsobem, který by mohl být označen jako chtíč. Šišupála myslel na Kršnu v hněvu a Kansa na Kršnu neustále myslel ve strachu. Kansa i Šišupála byli démoni, ale protoţe mysleli na Nejvyšší Osobnost Boţství po celý svůj ţivot a také v okamţiku smrti, Kršna Samotný jim udělil vysvobození. Nejlepší je však myslet na Kršnu pozitivně. Bhakti neboli oddaná sluţba znamená myslet na Kršnu pozitivním způsobem. Šišupála a Kansa nebyli oddaní, neboť slovo oddaný označuje toho, kdo Kršnu přijímá pozitivně. Kršna ale přijímá i to, kdyţ na Něj někdo myslí opačným způsobem. Je tak laskavý, ţe kdokoliv na Něj neustále myslí - dokonce i Jeho nepřítel - stane se největším jogínem a dosáhne vysvobození. Takto dosáhli výsledků jógy a odříkání dokonce i takoví nepřátelé, jako byli Kansa a Šišupál. V neosobní záři Brahmanu ( ) nejsou jen největší učenci ( ), kteří usilovali o dosaţení Brahmanu, ale také ti, kdo na Kršnu neustále mysleli jako nepřátelé. Také oni vstoupí do této duchovní záře. Kršnovi nepřátelé dospějí tedy na stejné místo jako dţňání. To však není příliš ţádoucí. V záři Brahmanu (brahmadţjóti) můţe ţivá bytost zůstat po nějaký čas jako nepatrná zářící duchovní částečka. Stejně jako má sluneční svit mnoho molekulárních částic, mohou i ţivé bytosti být jako malé částečky duchovní záře brahmadţjóti. Musí však znovu poklesnout do hmotného stvoření. Ţivé bytosti mají takovou povahu, ţe si chtějí různě uţívat svými smysly, ale v této neosobní existenci neexistuje ţádný poţitek. Kdyţ si chtějí uţívat, musí znovu přijít do tohoto hmotného světa. Pokud tedy ţivá bytost splyne se září Brahmanu, znovu poklesne. Kršnovi oddaní netouţí po vysvobození, protoţe jejich jediným zájmem je zaměstnat se v oddané sluţbě Kršnovi, ať jiţ v hmotném, nebo v duchovním světě. Kršnovou milostí mohou dosáhnout vysvobození povýšením na Gólóku Vrndávanu, sídlo Pána Kršny, kde neexistuje hmotné utrpení v podobě rození, smrti, stáří nebo nemocí. Postavení oddaného se tedy liší od postavení impersonalistů a dţňáních. Postavení oddaného je velice vznešené. Oddaný také prochází září Brahmanu, která ho ale nijak nepřitahuje. Přitahují ho
vaikunthské planety, obzvláště Gólóka Vrndávana, kde ţije věčně Nejvyšší Osobnost Boţství spolu se Svými společníky.
KAPITOLA 5 Višnudútové přicházejí Šukadéva Gósvámí pokračoval: Můj drahý králi, kdyţ Višnudútové, pomocníci Šrí Višnua, slyšeli svaté jméno svého Pána z úst umírajícího Adţámila, okamţitě k němu přišli. Adţámil zpíval bez přestupků, neboť byl velice vystrašený. Jamarádţovi pomocníci chtěli vytrhnout duši z Adţámilova srdce, ale Višnudútové je pronikavým hlasem zastavili. (Šrímad-Bhágavatam 6.1.30 0196 31) Pán posílá Své pomocníky Jamadútové neboli pomocníci Jamarádţe, pána smrti, přišli, aby Adţámila odvlekli. Adţámil volal svého nejmladšího syna Nárájana: ,,Nárájane, prosím, pojď sem! Umírám! `` Kršna je tak laskavý, ţe jakmile slyšel Adţámila v okamţiku smrti volat ,,Nárájane! ``, ihned poslal Své pomocníky, Višnudúty, aby ho ochránili. Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur poznamenává, ţe Višnudútové přišli, protoţe slyšeli Adţámila volat svaté jméno svého Pána Nárájana, bez ohledu na to, proč toto jméno volal. Kdyţ Adţámil volal jméno Nárájana, myslel ve skutečnosti na svého syna, ale protoţe Višnudútové slyšeli Pánovo svaté jméno, přišli ho ochránit. Svaté jméno Pána bychom měli zpívat proto, abychom Ho oslavovali. Adţámil však Nejvyššího Pána neoslavoval; opakoval svaté jméno Nárájana, protoţe byl velice připoutaný ke svému synovi. Jelikoţ měl však štěstí a v mládí vykonával oddanou sluţbu Nárájanovi, vyslovoval svaté jméno s oddaností a bez přestupků. Volání svatého jména tedy stačilo k tomu, aby se očistil od všech hříšných reakcí a získal ochranu Višnudútů. Jméno ,,Nárájan`` má plnou moc Nejvyšší Osobnosti Boţství Nárájana neboli Kršny. To je tajemství zpívání jmen Boha ( ). Zpíváme-li svaté jméno Kršny, jsme okamţitě ve styku s Kršnou Samotným, neboť Pánovo jméno není hmotné - je duchovní a absolutní. Mezi Kršnou a Jeho jménem neexistuje ţádný rozdíl. Boj o duši Višnudútové řekli s velkou váţností Jamadútům: ,,Co to děláte? Přestaňte! Tohoto člověka nemůţete vzít k Jamarádţovi! `` Vaišnavu, který je odevzdaný lotosovým nohám Pána Višnua, vţdy ochraňují Višnuovi sluţebníci. Jelikoţ Adţámil zpíval svaté jméno Nárájana, Višnudútové za ním ihned přišli a okamţitě Jamadútům zakázali dotknout se ho. Pronikavým hlasem Jamadútům pohrozili, ţe pokud se budou pokoušet odnést Adţámilovu duši, stihne je trest. Jamarádţovi pomocníci mají moc nad všemi hříšnými bytostmi, ale poslové Pána Višnua mohou potrestat kaţdého, včetně Jamarádţe, jestliţe ublíţí nějakému vaišnavovi. Moderní vědci se svými hmotnými prostředky nevědí, kde hledat v těle duši, ale Šrímad-Bhágavatam zde jasně vysvětluje, ţe duše sídlí v srdci ( ). Jamadútové chtěli Adţámilovu duši odvléci z jeho srdce. Srdce je jedním z orgánů fyzického těla. Pán říká v Bhagavad-gítě (18.61):
, ,Nejvyšší Pán dlí v srdci kaţdého, ó Ardţuno, a řídí putování všech ţivých bytostí, jeţ jsou jakoby zasazeny do stroje skládajícího se z hmotné energie. `` Slovo znamená ,,stroj``, jako je například automobil. Řidičem a vlastníkem tělesného stroje je duše, ale nejvyšším vládcem a vlastníkem je Osobnost Boţství v podobě Nadduše. Hmotné tělo vytvoří na základě našich činností v minulém ţivotě a podle činností v tomto ţivotě pro nás připraví tělo, které dostaneme v ţivotě příštím. V daném čase dostaneme další tělo a individuální duše se do něj přenese společně s Nadduší. Tomu se říká převtělování neboli transmigrace duše. Při transmigraci z jednoho těla do druhého odvedou Jamarádţovi pomocníci hříšnou duši nejprve do určitého pekla, aby si zvykla ţít v podmínkách, které odpovídají jejímu příštímu tělu.
KAPITOLA 6 Obyvatelé duchovního světa
Šukadéva Gósvámí pokračoval: Jamarádţovi pomocníci, synové boha Slunce, odpověděli: ,,Kdo jste, ţe se opovaţujete stavět proti rozhodnutí Jamarádţe? Čí jste sluţebníci, odkud jste přišli a proč nám zakazujete dotknout se Adţámilova těla? Jste polobozi z nebeských planet, niţší polobozi, nebo jste nejlepší z oddaných? Vaše oči jsou jako okvětní lístky lotosu. Šaty máte ze ţlutého hedvábí, na krku girlandy z lotosů, na hlavách máte překrásné helmice a v uších náušnice. Všichni vypadáte velice krásně a mladě. Vaše čtyři dlouhé ruce zdobí luky a toulce se šípy, meče, kyje, lastury, disky a rozkvetlé lotosy. Svou neobyčejnou září jste rozptýlili zdejší temnotu. Proč nám bráníte? `` (Šrímad-Bhágavatam 6.1.32 0196 36) Boží zásah Hříchy, kterých se Adţámil dopustil, ho předurčovaly před soud Jamarádţe, který jako nejvyšší soudce dohlíţí na hříšné činy všech ţivých bytostí. Jamarádţovy pomocníky velice překvapilo, kdyţ jim Višnudútové zakázali dotknout se Adţámila, neboť nikdy předtím jim nikdo ve všech třech světech nebránil ve vykonávání jejich povinnosti. Višnudútové přišli z Vaikunthy a vypadali neobvykle, protoţe měli čtyři ruce. Jamarádţovi sluţebníci je hned s úctou přijali. Nevěděli, z které planety Višnudútové přišli, a proto pouze řekli: ,,Jistě jste přišli z nějaké velice vznešené planety, ale proč nám bráníte v naší sluţbě? Jsme Jamadútové. Naší povinností je odvést kaţdého hříšníka a Adţámil se dopouštěl hříšných činností po celý ţivot. Nyní umírá a my ho máme vzít k Jamarádţovi, synu Vivasvána, boha Slunce. Proč nám tedy bráníte? `` Nejvýznamnějším slovem ve 32. verši je které znamená ,,nejlepší z dokonalých``. V Bhagavad-gítě (7.3) je řečeno: Z milionů lidí se jen jeden pokouší stát dokonalý, nebo jinými slovy seberealizovaný. Seberealizovaný člověk ví, ţe není toto tělo, ale duše ( ). V dnešní době si tuto skutečnost skoro nikdo neuvědomuje, ale ten, kdo to pochopí, dosáhl dokonalosti a nazývá se Jestliţe pochopíme, ţe duše je nedílnou částí Nejvyšší Duše a zaměstnáme-li se v oddané sluţbě Nejvyšší Duši, budeme Potom můţeme vstoupit na Vaikunthu nebo Kršnalóku. Slovo proto označuje čistého oddaného Pána. Jamadútové jsou sluţebníci Jamarádţe, který je také a proto vědí, ţe je nad všemi polobohy a samozřejmě také nad všemi ţivými bytostmi v hmotném světě. Jamadútové se proto ptali Višnudútů, proč jim brání ve vykonávání příkazů takové vznešené duše, jakou je Jamarádţ. Je třeba si uvědomit, ţe Adţámil ještě nebyl mrtvý, protoţe Jamadútové byli zastaveni před tím, neţ mohli Adţámilovu duši vytáhnout z jeho srdce. Adţámil byl na pokraji smrti a Jamadútové a Višnudútové se nyní dohadovali, komu jeho duše patří. Duchovní krása Višnudútové vypadali přesně jako Pán Višnu. Jamadútové je nikdy předtím neviděli, protoţe poslové pána smrti ţijí pouze tam, kde se lidé dopouštějí hříšných činností. Přítomnost takových překrásných bytostí je tedy překvapila a řekli: ,,Podle vaší krásy vidíme, ţe jste velice vznešení a máte nebeskou moc, díky které jste svou září rozptýlili temnotu hmotného světa. Proč se nám tedy snaţíte bránit ve vykonávání naší povinnosti? `` Později vyjde najevo, ţe Jamadútové pokládali Adţámila za hříšníka omylem. Nevěděli, ţe i kdyţ byl po celý svůj ţivot hříšný, očistil se tím, ţe neustále opakoval svaté jméno Nárájana. Višnudútové zářili, neboť pocházejí z duchovního světa, kde kaţdá bytost a všechno kolem vydává oslnivou záři. Šrí Kršna říká v Bhagavad-gítě (15.6): ,,Mé sídlo není ozářeno ani sluncem, měsícem, ohněm nebo elektřinou. `` Jamadútové nevěděli, odkud Višnudútové přišli, ale bylo jim jasné, ţe to nejsou obyčejné bytosti, protoţe z jejich těl vycházela úţasná záře, měli čtyři ruce a byli nezvykle krásní. Tyto verše popisují, jaké šaty a jaké tělesné rysy mají obyvatelé Vaikunthy. Mají girlandy, šaty ze ţlutého hedvábí a čtyři ruce, ve kterých drţí disk, květinu, kyj a lasturu. Vypadají přesně jako Pán Višnu, s výjimkou jednoho velice důleţitého detailu - pouze Pán nosí na Své hrudi drahokam Kaustubha. Obyvatelé Vaikunthy mají stejné tělesné rysy jako Nárájan, protoţe dosáhli vysvobození ale přesto jednají jako Jeho sluţebníci. Všichni vědí, ţe jejich pánem je Nárájan neboli Kršna a ţe všichni jsou Jeho sluţebníky. Jsou to seberealizované duše, které jsou věčně osvobozené. Ačkoliv by se mohli sami prohlašovat za Nárájana, nikdy tak neučiní a vţdy si udrţují vědomí Kršny a věrně Mu slouţí. Taková je atmosféra Vaikunthalóky. Podobně i ten, kdo se v hnutí pro vědomí Kršny učí věrné sluţbě Pánu Kršnovi, zůstane navţdy na Vaikuntě a hmotný svět se ho nebude dotýkat. Za hranicemi hmotného světa V podmíněném stavu netušíme, ţe existuje duchovní svět. Duchovní svět však existuje. Pán Kršna říká v Bhagavad-gítě (8.20): ,,Nad touto vnější, hmotnou přírodou je ještě jiná, vyšší příroda. `` Tato hmotná příroda se skládá z milionů a bilionů vesmírů, které jsou seskupeny v jedné části duchovní oblohy.
Nedokáţeme změřit ani tento jeden vesmír, ve kterém je nespočet planet. Takových vesmírů existují v celém hmotném stvoření miliony a biliony. Celé hmotné stvoření je pouhou čtvrtinou veškeré existence. Jinými slovy, celý tento hmotný svět je čtvrtinou Kršnovy energie. Zbylé tři čtvrtiny tvoří duchovní nebe. Nevědomí lidé si myslí, ţe tato planeta je všechno na světě, ale to je ţabí filozofie. Ţába ve studni nikdy neporozumí ničemu, co je za hranicemi její studny a všechno se snaţí pochopit ve srovnání se studnou. Kdyţ jí někdo vypráví o oceánu, nedokáţe si ho představit. Podobně si také lidé s ţabí mentalitou myslí: ,,Bůh je takový, `` nebo ,,Boţí království vypadá tak, `` ,,Já jsem Bůh, `` anebo ,,Ţádný Bůh neexistuje. `` To všechno je ale bláznovství.
KAPITOLA 7 Rozdíl mezi ctností a hříchem Šukadéva Gósvámí pokračoval: Sluţebníci Vásudévy vyslechli Jamarádţovy posly, usmáli se a hlasy hlubokými jako hřmění mraků promluvili takto: ,,Jestliţe jste opravdu Jamarádţovi sluhové, musíte nám vysvětlit, jaký je význam náboţenských zásad a jaké jsou příznaky bezboţnosti. Jak trestat ostatní? Kdo si zaslouţí trest? Zaslouţí si trest všichni, kdo se zaměstnávají plodonosnými činnostmi, nebo jen někteří? `` (Šrímad-Bhágavatam 6.1.37 0196 39) Co by měli vědět představitelé náboženství Jamadútové namítali: ,,Jste tak vznešení, ţe pro vás není příliš vhodné zaplétat se do našich záleţitostí. `` Jamadútové byli překvapeni, kdyţ viděli, ţe se tak vznešené osobnosti jako Višnudútové staví proti vůli Jamarádţe. Podobně byli překvapeni také Višnudútové, neboť Jamadútové, sluţebníci Jamarádţe, který je nejvyšším soudcem, neznali zásady náboţenství. Višnudútové se tedy usmáli a pomysleli si: ,,Co to mluví za nesmysly? Jestliţe to jsou opravdu Jamarádţovi sluhové, měli by vědět, ţe Adţámil si nezaslouţí, aby ho odvlekli. `` Višnudútové promluvili váţnými hlasy: ,,Prohlašujete se za představitele Dharmarádţe (Jamarádţe), vládce smrti a udrţovatele náboţenských zásad, a říkáte, ţe vám bráníme ve vykonávání úkolu, kterým vás pověřil. Můţete nám proto laskavě vysvětlit, co je neboli náboţenství a co je neboli bezboţnost? Jestliţe jste opravdu představitelé Jamarádţe, pak byste nám měli být schopni odpovědět. `` Otázka, kterou poloţili Višnudútové Jamadútům, je ze všech otázek, které si můţeme poloţit, ta nejdůleţitější. Sluţebník musí vědět, jaké jsou pokyny jeho duchovního mistra. Jamarádţovi sluţebníci se hájili tím, ţe vykonávají pokyny svého pána, a Višnudútové se jich proto velice inteligentně zeptali, zda mohou vysvětlit zásady náboţenství a bezboţnosti. Vaišnava zná tyto zásady naprosto dokonale, protoţe se seznámil s pokyny Nejvyšší Osobnosti Boţství. Nejvyšší Pán říká: ,,Zanech všech druhů náboţenství a pouze se Mi odevzdej. `` Odevzdat se Nejvyšší Osobnosti Boţství je základní zásadou náboţenství. Ti, kdo se namísto Kršnovi odevzdali hmotné přírodě, jsou bezboţní, ať je jejich hmotné postavení jakékoliv. Protoţe neznají náboţenské zásady, Kršnovi se neodevzdají a jsou známí jako hříšní darebáci, nejniţší z lidí a nevědomí hlupáci. Kršna říká v Bhagavad-gítě (7.15):
,,Nevěřící lidé, kteří jsou velice hloupí, kteří jsou nejniţší z lidí, jejichţ poznání unesla vidina a ti, kdo mají ateistickou povahu démonů, se Mi nikdy neodevzdávají. `` Otázka Višnudútů byla zcela na místě. Jestliţe se někdo vydává za něčího představitele, musí znát dokonale jeho poslání. Oddaní v hnutí pro vědomí Kršny si proto musí být plně vědomi poslání Kršny a Pána Čaitanji a filozofie vědomí Kršny. Jinak budou povaţováni za hlupáky. Pán Čaitanja Maháprabhu řekl: ,,Guruem se můţe stát ten, kdo zná Kršnu. `` Guruem se nemůţe stát jen tak kdokoliv. Višnudútové proto vyzývali Jamadúty: ,,Jestliţe jste praví představitelé Dharmarádţe, musíte nám vysvětlit, co je náboţenství a co bezboţnost. `` Takto bychom měli posuzovat, kdo je skutečným představitelem náboţenství. Za gurua nebo zboţného člověka nemůţeme přijímat kohokoliv. Mnoho lidí se kvůli nevědomosti prohlašuje za Bohy a ve jménu dharmy předkládá spoustu nesmyslů. Pokud někdo prohlašuje: ,,Já jsem Bůh, `` nebo ,,Stal jsem se Bohem pomocí mystické jógy, `` měli bychom ho vyzkoušet. V Americe jeden muţ tvrdil: ,,Jsem Bůh a všichni
ostatní jsou také Bozi, `` a získával tak mnoho ţáků. Jednoho dne ho rozbolel zub a já jsem se ho zeptal: ,,Co jste za Boha, kdyţ tolik trpíte, protoţe vás bolí zub? `` Jen šílenec nebo podvodník říká: ,,Já jsem Bůh. `` Vykonavatelé trestu Ten, kdo má moc trestat ostatní, by neměl trestat všechny. Existuje nespočetně mnoho ţivých bytostí, z nichţ většina je v duchovním světě a jsou věčně osvobozené Na tyto osvobozené duše se nevztahuje ţádný trest. Pouze malá část ţivých bytostí - asi jedna čtvrtina - ţije v hmotném světě a většina z nich, přibliţně 8 000 000 z 8 400 000 druhů ţivota, jsou niţší neţ lidé. Na ně se také nevztahuje ţádný trest, neboť se vyvíjejí automaticky podle zákonů hmotné přírody. Lidské bytosti, které mají rozvinuté vědomí, jsou za své činnosti zodpovědné, ale ani všichni lidé nemohou být trestáni - například ti, kteří se zaměstnávají zboţnými činnostmi. Potrestáni mohou být pouze ti, kteří se dopouštějí hříchů. Višnudútové se proto ptali, podle čeho Jamarádţ určuje, kdo je hoden trestu a kdo nikoliv. Podle čeho jsou lidé souzeni? Podle jakých principů? Jamadútové měli pocit, ţe jednají správně, protoţe plnili pokyny Jamarádţe, který samotný je dokonalý. Kdyţ musí soudce určit trest těm, kteří porušují zákony, neznamená to, ţe je zločinec. Je představitelem vlády. Podobně i Jamarádţ vládne pekelným planetám a jedná s hříšnými osobami, ale zároveň je čistým představitelem Kršny a pouze vykonává příkazy svého Pána. Policista musí znát zákony a vědět, koho můţe zatknout za jejich porušování. Kdyby zatkl, koho by se mu zachtělo, byl by sám zločinec. Nesmí zatknout nikoho, kdo dodrţuje zákony. Podobně také Jamadútové nemohou vzít před Jamarádţův soud kohokoliv. Za hříšné činnosti mohou trestat pouze neoddané. Jamarádţ Jamadúty obzvláště upozornil, aby si nevšímali vaišnavů. Adţámil však byl velice hříšný a Jamadútové nechápali, proč by ho neměl Jamarádţ potrestat. Oddaní a démoni V hmotném světě existují dvě třídy lidí - ti, kteří slouţí Bohu, se nazývají dévové nebo surové a ti, kteří jsou sluţebníky máji (iluze), se nazývají asurové. V duchovním světě však existuje pouze jedna třída, neboť všichni jsou sluţebníky Boha. Duchovní svět se proto nazývá absolutní. Není tam ţádný rozpor, neboť středem všeho je Kršna neboli Bůh a kaţdý Mu slouţí s opravdovou láskou, nikoliv za peníze. Ten, kdo slouţí pro peníze, dělá svou sluţbu podle toho, kolik dostane peněz, ale na Vaikuntě ţádní placení sluţebníci nejsou. Kaţdý je osvobozený a kaţdý je stejně bohatý jako Nejvyšší Osobnost Boţství, a přesto kaţdý zůstává sluţebníkem. V hmotném světě lidé slouţí, protoţe potřebují peníze, ale v duchovním světě kaţdý slouţí z lásky. Nikdo nic nepotřebuje, protoţe je tam všechno dokonalé. Brahma-sanhitá říká, ţe v duchovním světě jsou stromy přání ( ), od kterých můţe kaţdý dostat všechno, po čem touţí. V hmotném světě je kaţdý nucen slouţit. Kdyţ někdo neslouţí, bude strádat. Dokonce i král musí pracovat, co potom říci o chudém člověku. Pod vedením Nejvyššího Pána dělá hmotná příroda ze všech tančící psy. Pán řekne: ,,Tancuj, `` a pes tančí, neboť ví, ţe jinak nedostane najíst. Kaţdý je sluţebníkem, ať se jiţ nachází v hmotném, nebo v duchovním světě, ale lidé si myslí, ţe jsou pány. Muţ si myslí: ,,Jsem pánem své ţeny a svých dětí. `` Ve skutečnosti je však jejich sluţebníkem. Státní úředník si myslí: ,,Jsem král, `` nebo ,,Jsem prezident, `` ale ve skutečnosti je sluţebníkem občanů. Jeho práce je slouţit, a pokud neslouţí občanům podle jejich poţadavků, bude sesazen nebo nevyhraje příští volby. V hmotném světě se kaţdý snaţí stát pánem všeho, a proto neustále dochází k boji na všech úrovních - mezi samozvanými ,,Bohy``, mezi hlavami států, a dokonce i mezi přáteli a členy rodiny. V tomto iluzorním boji však nikdo neuspěje. Mahátmá Gándhí byl ctěn jako otec Indie, ale také on byl jen sluţebníkem. Kdyţ se jednomu člověku jeho sluţba znelíbila, zabili ho. Podobně byl i prezident Kennedy velice známým prezidentem. Někdo však viděl na jeho sluţbě chyby a také jeho zabili. V hmotném světě není nikdo opravdovým pánem. Kaţdý je buď sluţebníkem máji (iluze), nebo sluţebníkem Boha. Kaţdý musí dodrţovat státní zákony. Zločinec si však pod vlivem iluze myslí: ,,Zákony státu mě nezajímají. `` Potom ho ale chytí a on je donucen podřídit se zákonům státu ve vězení. Nemá jinou moţnost. My jsme podobně sluţebníky Boha, ale démonská třída lidí (asurové) se o Boha a Jeho zákony nestará. Tito darebáci si myslí, ţe ţádný Bůh neexistuje, ţe všichni jsou Bozi, nebo ţe Bozi jsou oni samotní. I takoví ,,Bozi`` ale musí poslouchat Boţí zákony v podobě rození, smrti, nemoci a stáří. Pouze ti, kteří jsou zcela pod vlivem iluze, odmítají slouţit Bohu. Namísto toho, aby z vlastní vůle slouţili Bohu, se z nich stávají otroci máji, Pánovy iluzorní energie. Člověk, který je pronásledován duchy, mluví různé nesmysly. Podobně ţivé bytosti, které jsou pronásledovány májou nebo zcela oklamány iluzorními kouzly hmotné přírody, mluví hlouposti, a ty nejhloupější z nich se samy prohlašují za Bohy. Mezi dvěma třídami lidí - boţskými (dévy) a démonskými (asury) probíhá neustálý boj. Asurové se vţdy staví proti Bohu a dévové se Bohu vţdy odevzdávají. Na příběhu Prahláda Mahárádţe můţeme vidět, ţe dokonce i v jedné rodině se mohou narodit dévové i asurové. Otec Prahláda Mahárádţe, Hiranjakašipu, byl démon, zatímco Prahlád Mahárádţ byl déva. Otec
přirozeně pociťuje náklonnost ke svému dítěti, ale protoţe Hiranjakašipu byl démon, byl ke svému synovi nepřátelský. To je povaha démonů. Dokonce i tygr cítí náklonnost ke svým mláďatům a také Hiranjakašipu nejprve projevoval k Prahládovi Mahárádţovi náklonnost. Ve svých pěti letech byl Prahlád Mahárádţ velice dobře vychované a hezké dítě. Hiranjakašipu se jednoho dne svého syna zeptal: ,,Můj drahý chlapče, řekni mi, co nejlepšího ses naučil ve škole? `` Prahlád Mahárádţ odpověděl: ,,Člověk by měl všechno obětovat tomu, aby realizoval Boha. Tato lidská ţivotní podoba je nejlepší příleţitostí k duchovnímu pokroku, a proto by jí měl kaţdý vyuţít k realizaci Boha. `` Hiranjakašipu se rozzlobeně ptal učitelů svého syna: ,,Proč mého chlapce učíte takové nesmysly? `` Učitelé ustrašeně odpověděli: ,,Pane, my tyhle věci Prahláda neučíme. Co můţeme dělat? Je k Bohu zcela přirozeně přitahován. Jakmile dostane příleţitost, učí o Bohu své spoluţáky. `` Kdyţ učitelé odešli ze třídy, Prahlád Mahárádţ si ihned stoupl na lavici a řekl svým přátelům: ,,Drazí chlapci, tento ţivot není určen ke smyslovému poţitku. Je určen k realizaci Boha. Pamatujte na to. `` I my jsme se ujali této kazatelské mise, protoţe lidé se většinou zajímají pouze o okamţitý smyslový poţitek, který jim nepřinese nic dobrého. Ve Šrímad-Bhágavatamu (5.5.4) Pán Ršabhadéva říká: ,,Lidé se dopouštějí tolika hříšných činností jenom proto, aby získali smyslový poţitek. Jsou jako šílenci. `` Šílený člověk neví, co dělá. Materialisté jsou tak pohrouţeni do smyslového poţitku, ţe zešíleli a dopouštějí se nejrůznějších hříchů. Pán Ršabhadéva říká, ţe materialistický způsob ţivota je velice nebezpečný. Těm, kteří se zabývají smyslovým poţitkem, k tomu dává Kršna moţnosti a nutí je rodit se znovu v hmotném světě. Opičák má velice dobré moţnosti k tomu, aby si mohl uţívat sexu. Určitým způsobem provádí velké odříkání: ţije nahý v lese a ţiví se pouze ovocem. Pro sexuální poţitek však potřebuje alespoň tři tucty partnerek. Ti, kteří si takzvaně odříkají v šatech světce a přitom si tajně uţívají nedovoleného pohlavního styku se ţenami, jsou stejní jako opice a jejich jednání je démonské. Démoni neboli asurové nevěří v Boha a jednají podle svých vlastních rozmarů. V Bhagavad-gítě (7.15) je Kršna popisuje:
,,Nevěřící lidé, kteří jsou velice hloupí, kteří jsou nejniţší z lidí, jejichţ poznání unesla vidina a ti, kdo mají ateistickou povahu démonů, se Mi nikdy neodevzdávají. `` Kršna zde jasně říká: - protoţe démoni hledají útočiště u ateistické filozofie, jsou nejniţší z lidí bez ohledu na svůj pokrok ve vzdělání, vědě a politice. Někdo můţe namítnout: ,,Jak můţete o ateistovi s vysokoškolským diplomem říkat, ţe je démon? Je tak vzdělaný a vysoce kvalifikovaný. `` Závěr šáster je však takový, ţe je-li člověk ateistický, můţe vypadat velice učeně, ale ve skutečnosti jeho poznání unesla májá. Závěry písem moţná neznějí příliš příjemně; jsou však autoritativní. Musíme kázat pravdu. Nemůţeme si hrát s problémy ţivota na schovávanou. Musíme znát své skutečné postavení a musíme vědět, co je náboţenství a co je bezboţnost. Náboţenství znamená jednat v souladu s pokyny Boha a bezboţnost znamená stavět se proti Boţím pokynům.
KAPITOLA 8 Náboţenství Jamadútové odpověděli: ,,To, co předepisují Védy, se nazývá dharma a vše opačné je bezboţnost. Védy jsou přímo Nejvyšší Osobnost Boţství, Nárájan, a jsou sebezrozené. To jsme vyslechli od Jamarádţe. `` (Šrímad-Bhágavatam 6.1.40) Naslouchání autoritám Védské zásady přijímáme jako autoritativní, neboť pocházejí od Kršny. Védy proto představují autoritu Nejvyšší Osobnosti Boţství, stejně jako sbírky zákonů představují autoritu vlády. Kdyţ máme určit, co je náboţenství a co je bezboţnost, argumenty jako ,,To je můj názor`` nebo ,,Myslím si, ţe to znamená tohle`` nepřicházejí v úvahu. Různé vlastní domněnky jsou nesmyslné. Bohu musíme porozumět nasloucháním Jeho autorizovanému představiteli a tato metoda se nazývá V Bhagavadgítě (4.1) Kršna říká:
,,Vyjevil jsem tuto nehynoucí vědu o józe bohu Slunce Vivasvánovi a Vivasván ji sdělil Manuovi, otci lidského pokolení, který ji potom sdělil Ikšvákuovi. `` To je způsob, jak porozumět Védám nasloucháním správné autoritě, duchovnímu mistrovi. Jamadútové tedy říkali Višnudútům, aby jim nebránili ve vykonávání jejich povinností, neboť jednali podle pokynů pověřené autority, Jamarádţe. Jamarádţ je jedním z dvanácti mahádţanů, velkých osobností, které jsou autoritami v duchovních i hmotných záleţitostech. Je vaišnava, ale má velice nevděčný úkol trestat všechny hříšné duše. Stejně jako je policista odpovědným a věrným sluţebníkem vlády, je Jamarádţ věrným sluţebníkem Nárájana neboli Kršny. Jeho úkolem je trestat hříšníky. Jestliţe i v obyčejné vládě je třeba nejvyššího soudce, coţ potom říci o Boţí vládě? Šrímad-Bhágavatam říká, ţe existuje dvanáct mahádţanů: Brahmá, Nárada Muni, Šiva, čtyři Kumárové, Kapila (syn Dévahúti), Svajambhuva Manu, Prahlád Mahárádţ, Bhíšmadéva, Dţanaka Mahárádţ, Šukadéva Gósvámí, Bali Mahárádţ a Jamarádţ. Tyto autority vědí přesně, kdo je Bůh a mohou nás k Němu dovést. Šástry nám proto radí, abychom je následovali. Boha nikdy nemůţeme poznat, pokud nenásledujeme mahádţany, neboť cestě náboţenství nemůţeme porozumět svou mentální spekulací. Náboţenské zásady vytvořil Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství ( ). Skutečné náboţenství proto znamená drţet se pokynů Nejvyššího Pána a Jeho představitelů. V Bhagavad-gítě (18.66) Kršna říká: ,,Jednoduše se Mi odevzdej. `` To je skutečné náboţenství. Všechno ostatní je bezboţnost. Vymyšlené náboţenství není ţádné náboţenství - je to jen podvod. V dnešní době je moderní, ţe si kaţdý vymýšlí své vlastní náboţenství bez ohledu na autority. Měli bychom vědět, ţe neboli náboţenství jsou zákony, které dal lidem Bůh. Mahádţanové tuto cestu dharmy přísně dodrţují, a proto bychom je měli následovat. Jinak nemůţeme nikdy pochopit, co je náboţenství nebo kdo je Bůh. V hmotném světě je kaţdý zmatený a neví, co je náboţenství. Mundaka Upanišad (1.2.12) proto říká, ţe člověk by měl vyhledat gurua ,,Pokud se někdo chce učit transcendentálnímu poznání, musí vyhledat gurua. `` Neexistuje ţádná výjimka. Nikdo nemůţe říci: ,,Pochopím transcendentální poznání i bez gurua. `` To není moţné. Vaišnavské zásady nařizují: Prvním krokem k získání duchovního poznání je odevzdat se pravému guruovi. Odevzdání se guruovi se skládá ze tří věcí: Duchovnímu učiteli se musíme podrobit, musíme se ho ptát a musíme mu slouţit. Potom budeme schopni porozumět skutečnému transcendentálnímu poznání. Kdyţ se Sanátana Gósvámí odevzdal Pánu Čaitanjovi a ptal se, jestli se můţe stát Jeho ţákem, řekl: ,,Můj drahý Pane, kdyţ jsem byl ministrem, lidé mě povaţovali za učeného a inteligentního člověka. Ve skutečnosti ale nejsem ani inteligentní, ani učený, neboť nevím, kdo vlastně jsem. Výsledkem mé učenosti je to, ţe vím všechno kromě toho, kdo jsem a jak se mohu dostat z těchto ubohých podmínek hmotného ţivota. `` Tento problém s sebou přináší i moderní vzdělání. Profesor hovoří o tolika různých věcech, ale kdyţ se ho zeptáme, kdo je, neví, jak odpovědět. Na univerzitách dostávají diplomy lidé, kteří si myslí: ,,Jsem lékař, jsem velice učený člověk, `` ale kdyţ takovému lékaři řekneme, aby vysvětlil, co je cílem ţivota, odpoví nám jenom v rámci svého tělesného chápání - ,,Jsem Američan, jsem muţ apod. `` Zná jen svou tělesnou identitu, která ve skutečnosti není jeho ,,já``, a je proto prvotřídní hlupák. Ardţuna také nejprve uvaţoval na úrovni tělesných vztahů: ,,Kršno, jak mohu bojovat? Na druhé straně jsou mí bratranci, bratři, strýci, synovci a švagři. Jestliţe je zabiji, jejich manţelky ovdoví a poklesnou a narodí se jim nechtěné děti. `` I kdyţ byl Ardţuna velice učený, byl zmaten. Řekl: ,,Můj drahý Kršno, jsem zmatený. Jsem kšatrija a mou povinností je bojovat. Zanedbávám svou povinnost, neboť jsem na rozpacích a nedokáţu rozumně uvaţovat. Vím, ţe Ty mi můţeš vysvětlit, co bych měl dělat, a proto se Ti odevzdávám jako Tvůj ţák. Prosím, pouč mě. `` (Bhagavad-gítá 2.7) Védská literatura nám především říká, ţe guru není na hraní. Nikdy bychom si neměli myslet: ,,Musím si najít gurua, protoţe je to v módě, ale následovat jeho pokyny není nutné. `` Takoví guruové i ţáci jsou k ničemu. Přijetí gurua je váţná věc. Musíte s váţností hledat, kdo je pravý duchovní učitel, který vám pomůţe vyřešit ţivotní problémy. Na duchovního učitele by se měl obrátit pouze ten, kdo se opravdu váţně zajímá, jak se dostat z planoucího ohně hmotné existence. ŠrímadBhágavatam (11.3.21) říká:
Ten, kdo chce ze svého ţivota získat největší prospěch, se musí odevzdat guruovi. Guru musí znát védskou literaturu a také její závěry. A nejen ţe musí dobře znát písma - musí se ve svém ţivotě řídit zásadami Véd a nijak se od nich neodchylovat. Nesmí jiţ usilovat o bohatství, ţeny a uznání a musí jít pouze cestou duchovního ţivota a být plně odevzdaný Nejvyšší Osobnosti Boţství, Kršnovi. Všichni by se měli snaţit najít takovou osobnost a přijmout ji za svého duchovního mistra. Jamarádţovi sluţebníci tedy odpověděli zcela správně. Zásady náboţenství a bezboţnosti si nevymysleli - naopak, vysvětlili, ţe všechno vyslechli od svého duchovního mistra, Jamarádţe. kaţdý by měl následovat mahádţany neboli autority. Jamarádţ je jednou z těchto dvanácti autorit a Jamarádţovi sluţebníci, Jamadútové, proto měli dokonalou omluvu ,,Vyslechli jsme to od svého pána, Jamarádţe. ``
KAPITOLA 9 Trest Jamadútové pokračovali: ,,Nejvyšší příčina všech příčin, Nárájan, ţije ve Svém sídle v duchovním světě, a přesto ovládá celý vesmírný projev podle tří kvalit hmotné přírody - dobra, vášně a nevědomosti. Všechny ţivé bytosti proto mají různé vlastnosti, různá jména (jako bráhman, kšatrija a vaišja), různé povinnosti podle zásad varnášrama-dharmy a různé podoby. Nárájan je příčinou celého hmotného projevu. Slunce, oheň, obloha, vzduch, polobozi, měsíc, večer, den, noc, všechny směry, voda, země a Nadduše Samotná jsou svědky činností ţivé bytosti. Trest si zaslouţí ti, kterým všichni tito svědkové potvrdí, ţe se odchýlili od svých předepsaných povinností. Kaţdý, kdo se zaměstnává plodonosnými činnostmi, podléhá podle svých hříchů potrestání. Ó obyvatelé Vaikunthy, jste bezhříšní, ale ti, kteří ţijí v hmotném světě, pracují pro plody svých činů, ať jiţ jednají zboţně či bezboţně. Mohou vykonávat oba druhy činností, neboť jsou znečištěni třemi kvalitami hmotné přírody a musí podle nich jednat. Ten, kdo přijal hmotné tělo, nemůţe být nečinný a pro toho, kdo jedná pod vlivem kvalit hmotné přírody, je hříšná činnost nevyhnutelná. Všechny ţivé bytosti v tomto hmotném světě si proto zaslouţí trest. V příštím ţivotě si musí ţivá bytost podle míry zboţných a bezboţných činností z tohoto ţivota odpovídajícím způsobem uţívat nebo trpět. `` (Šrímad-Bhágavatam 6.1.41 0196 45) Příčina všeho Švétášvatara Upanišad (6.8) nám říká:
Nárájan, Nejvyšší Osobnost Boţství, je všemohoucí. Má nekonečně mnoho energií, a můţe proto zůstat ve Svém sídle a bez jakéhokoliv úsilí dohlíţet na celé vesmírné stvoření a hýbat s ním prostřednictvím tří kvalit hmotné přírody - dobra, vášně a nevědomosti. Jejich vzájemným působením se dokonale vytvářejí různé podoby, těla, činnosti a proměny. Jelikoţ je Pán dokonalý, všechno se děje tak, jako by na všechno Osobně dohlíţel a přímo se všeho účastnil. Ateisté jsou však pokryti třemi kvalitami hmotné přírody a nechápou, ţe Nárájan je nejvyšší příčinou všech činností. Pán Kršna to potvrzuje v Bhagavadgítě (7.13):
,,Celý svět je okouzlen třemi kvalitami hmotné přírody (dobrem, vášní a nevědomostí) a nezná Mne, Jenţ stojím nepomíjivý nad těmito kvalitami. `` Všichni musíme pracovat Nejvyšší Pán má tři energie: vnitřní ( ), okrajovou a vnější energii. Ţivé bytosti patří do okrajové energie, protoţe se mohou dostat pod vliv vnitřní i vnější energie Pána. Svou povahou také patří do ale kdyţ je ovládne hmotná energie, jsou ,,znalci hmotného pole`` Jinými slovy, přímá neboli vnitřní energie Pána je duchovní ( ).
Ţivé bytosti jsou stejné povahy ( ), ale stykem s hmotnou energií ( ) ţivá bytost přijímá hmotné tělo jako své vlastní já a je nucena vykonávat prostřednictvím pěti smyslů různé činnosti. Jamadútové říkají, ţe kaţdý, kdo má hmotné tělo, musí pracovat. Pracovat musí mravenec i slon. Mravenci stačí k ţivotu zrnko cukru, zatímco slon potřebuje tři sta kilogramů potravy denně, ale oba musí pracovat, aby svou potravu získali. Hlupáci říkají, ţe vaišnavové nepracují. Vaišnavové pracují pro Kršnu dvacet čtyři hodiny denně. Nejsou to ţádní povaleči. Dokud jsme v tomto hmotném světě, musíme pracovat. Pracujeme však pro Kršnu. Ve skutečnosti to není práce neboli je to náboţenství v praxi. Pokud někdo nepracuje pro Kršnu, jeho práce je neboli bezboţný smyslový poţitek. Každý podle své povahy Skutečným cílem ţivota je uspokojit Kršnu a je ideálním uspořádáním lidské společnosti. Rozděluje společnost do čtyř duchovních stavů (ášramů) a čtyř společenských tříd (varen). Duchovní stavy jsou (student v celibátu), (hospodář ţijící podle zásad duchovního ţivota), (ten, kdo se připravuje na ţivot v odříkání) a (ten, kdo ţije ţivotem v odříkání). Čtyři společenské třídy tvoří (intelektuál), (válečník a správce), (zemědělec a obchodník) a (dělník). Bez zásad varnášrama-dharmy se lidská společnost stává spíše společností zvířat. Lidská společnost začíná rozdělením na čtyři společenské třídy a čtyři duchovní stavy podle lidských vlastností a práce. Jak Kršna říká v Bhagavad-gítě (4.13): ,,Podle činností jsem stvořil ve společnosti čtyři třídy. `` V tomto hmotném světě jsme ve styku s určitou kombinací kvalit přírody a podle toho si vytváříme určité vlastnosti a chování, na jejichţ základě patříme do určité společenské třídy. V dnešní době lidé říkají, ţe by neměl existovat ţádný kastovní systém, avšak jak mohou zanedbávat přirozené třídní rozdělení společnosti? Vţdy musí být třída inteligence neboli bráhmani, kteří jsou kvalifikováni k tomu, aby mezi lidmi šířili védské poznání. Vedle nich musí existovat třída kšatrijů, kteří jsou vládnoucí třídou a poskytují společnosti ochranu. Potom musí být vaišjové, kteří se věnují obchodu a zemědělským činnostem, jako je například ochrana krav. Potřebná je také třída šúdrů, kteří slouţí ostatním. Kaţdý člověk podle své guny neboli povahy spadá do některé z těchto tříd. Dokonalost všech činností Ať jiţ patříme do kterékoliv varny nebo ášramu, naše práce bude dokonalá jen tehdy, uspokojí-li Višnua neboli Kršnu. Pán to říká v Bhagavad-gítě (3.9):
,,Kaţdý musí konat činy jako oběť Višnuovi, jinak ho poutají k hmotnému světu. Proto, ó synu Kuntí, vykonávej své povinnosti pro Jeho potěšení a tím se vysvobodíš. `` To je podstata lidského ţivota. Jelikoţ musíme pracovat, měli bychom pracovat pro Kršnu. Tak se zachráníme od všech hříšných reakcí. Pokud ale pracujeme pro vlastní smyslový poţitek, ţivot za ţivotem se budeme zaplétat do reakcí za své činy. Člověk se nemůţe vysvobodit ze spárů opakovaných rození a smrtí, pokud se zaměstnává uspokojováním svých smyslů. Čaitanja Maháprabhu říká: (Čaitanja-čaritámrta, Madhja-lílá 20.108). ,,Původním postavením ţivé bytosti je být věčným sluţebníkem Kršny. `` Člověk se můţe vysvobodit pouze tehdy, zaujme-li toto postavení; jinak to není moţné. Jak pracuje ten, kdo zaujal postavení Kršnova sluţebníka? Prahlád Mahárádţ to vysvětluje ve Šrímad-Bhágavatamu (7.5.23):
,,Naslouchání o transcendentálním svatém jménu, podobě, vlastnostech, příslušenství a zábavách Pána a jejich opěvování, vzpomínání na ně, slouţení lotosovým nohám Pána, uctívání Pána, pronášení modliteb a slouţení Pánu, přijetí Pána za svého nejlepšího přítele a odevzdání všeho Nejvyššímu Pánu to je devět způsobů čisté oddané sluţby. `` Pokud chceme opravdu váţně provádět těchto devět způsobů oddané sluţby, musíme následovat usměrňující zásady duchovního ţivota: nesmíme jíst maso, nesmíme se věnovat nedovolenému pohlavnímu styku, nesmíme poţívat omamné látky a nesmíme hazardovat. Potom budeme schopni zpívat Haré Kršna mahá-mantru a stále oddaně slouţit Pánu jedním
z výše uvedených způsobů. Jestliţe přijmeme tento autoritativní pokyn, náš ţivot bude úspěšný jak duchovně, tak i hmotně. Jinak se budeme muset spokojit se smyslovým poţitkem, provádět hříšné činnosti, trpět jako psi a prasata a procházet opakovaným rozením, stářím, nemocemi a smrtí. Zapomnění Přijímáme tělo za své vlastní já a myslíme si: ,,Jsem toto tělo. `` Ve skutečnosti však nejsme toto hmotné tělo - jsme jeho vlastníci, stejně jako jsme vlastníci bytu a nikoliv byt samotný. Duše se nazývá neboli ,,ten, kdo vlastní tělo``. Kdyţ se díváme na své tělo, říkáme: ,,To je moje ruka, to je moje noha. `` Neřekneme: ,,Já jsem ruka, já jsem noha. `` I přesto však setrváváme v iluzi, ţe jsme toto tělo. Tělo není nic jiného neţ stroj pro duši. Kdyţ se někdy při nehodě zničí automobil, řidič je ze ztráty auta zdrcený, protoţe zapomíná, ţe on není automobil. K tomu dochází vlivem falešného ega neboli falešného pocitu vlastnictví ( ). Jelikoţ jsme pokryti nevědomostí, zapomněli jsme, jaké bylo naše minulé tělo. Dokonce ani v tomto ţivotě si nepamatujeme, ţe jsme jednou byli malými dětmi na klíně své matky. Za tohoto ţivota se přihodilo tolik věcí, ale my si je všechny nepamatujeme. Pokud si nedokáţeme pamatovat ani to, co se stalo v tomto ţivotě, jak bychom si mohli pamatovat své minulé ţivoty? Lidé se zabývají hříšnými činnostmi, protoţe nevědí, co dělali v minulém ţivotě. Nevědí, čím si zaslouţili současné hmotně podmíněné tělo, které podléhá třem druhům utrpení - utrpení způsobenému vlastním tělem a myslí, utrpení způsobenému jinými ţivými bytostmi a utrpení způsobenému přírodními pohromami. Pán Ršabhadéva říká ve Šrímad-Bhágavatamu (5.5.4): Lidská bytost, která šílí po smyslovém poţitku, se neváhá dopouštět hříšných činností. to není dobré. kvůli těmto hříšným činnostem přijme další tělo, ve kterém bude muset trpět, stejně jako v současném těle trpí za své minulé činy. Člověk, který nemá ţádné védské poznání, si neuvědomuje, čeho se dopustil v minulosti, co dělá v přítomnosti a jak bude trpět v budoucnosti. Je zcela v temnotě. Védy proto říkají: ,,Nezůstávej v temnotě. `` ,,Zkus vyjít na světlo. `` Tímto světlem je védské poznání, které můţeme pochopit, povýšíme-li se do kvality dobra nebo kdyţ transcendujeme kvalitu dobra tím, ţe se zaměstnáme v oddané sluţbě duchovnímu mistrovi a Nejvyššímu Pánu. Cesta k poznání Jak můţeme získat védské poznání prostřednictvím sluţby Pánu a duchovnímu mistrovi popisuje Švétášvatara Upanišad (6.23):
,,Těm velkým duším, které mají nezlomnou víru v Pána a duchovního mistra, se automaticky vyjeví všechny závěry védského poznání. `` Védy dodávají: Abychom se stali oddanými Pána, musíme se obrátit na duchovního učitele, který má dokonalé poznání Véd, a přijímat od něho pokyny. Pak se nám védské poznání automaticky vyjeví a nebudeme jiţ muset zůstávat v temnotě hmotného světa. Podle vlivu kvalit hmotné přírody dobra, vášně a nevědomosti - dostává ţivá bytost určitý druh těla. Ten, kdo se nachází v kvalitě dobra, je kvalifikovaný bráhman. Takový bráhman zná minulost, přítomnost i budoucnost, protoţe studuje védskou literaturu a vše vidí očima písem ( ). Ví, jaký byl jeho minulý ţivot, proč dostal své současné tělo a také ví, jak se můţe vysvobodit ze spárů máji a vyhnout se příštímu zrození v hmotném těle. Toho můţeme dosáhnout, pokud jsme v kvalitě dobra. Ţivé bytosti v hmotném světě jsou však hlavně v zajetí kvalit vášně a nevědomosti. Lidé v kvalitě nevědomosti neznají svůj minulý ţivot a nevědí také, jaký bude jejich příští ţivot. I kdyţ má taková ţivá bytost lidskou podobu, zajímá se pouze o své současné tělo, stejně jako zvíře, které je zahaleno nevědomostí a za konečný cíl ţivota povaţuje okamţité štěstí - jídlo a pohlavní ţivot. Člověk musí být natolik vzdělaný, aby se povznesl nad tuto zvířecí úroveň, pochopil svůj minulý ţivot a věděl, co udělat pro lepší budoucí ţivot. Existuje dokonce kniha (Bhrgu-sanhitá), která nám můţe na základě astrologických výpočtů dát informace o našich minulých, současných a budoucích ţivotech. Kaţdý by měl být osvícen poznáním o své minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Ten, kdo se zajímá jen o své současné tělo a snaţí se co nejvíce si svými smysly uţívat, je zcela ponořen v kvalitě nevědomosti. Jeho budoucnost je velice temná. Pro toho, kdo je zahalen hrubou nevědomostí, je budoucnost vţdy temná. Obzvláště v tomto věku je celá lidská společnost pokryta temnotou nevědomosti, a kaţdý si proto myslí, ţe jeho současné tělo je všechno, bez ohledu na minulost nebo budoucnost.
KAPITOLA 10 Příští ţivot záleţí jen na nás Jamadútové pokračovali: ,,Ó nejlepší z polobohů, kvůli znečištění třemi kvalitami hmotné přírody existují tři různé druhy ţivota - ţivé bytosti jsou buď mírumilovné, neklidné nebo pošetilé; šťastné, nešťastné nebo napůl šťastné a napůl nešťastné; zboţné, bezboţné nebo napůl zboţné a napůl bezboţné. Můţeme z toho vyvodit, ţe v příštím ţivotě budou tyto tři druhy hmotné přírody jednat podobným způsobem. Stejně jako nynější jaro naznačuje, jaké bylo jaro v minulosti a jaké bude v budoucnosti, tak i tento ţivot, plný štěstí, neštěstí nebo směsi obojího, nám ukazuje naše zboţné a bezboţné činnosti v minulých a budoucích ţivotech. Všemocný Jamarádţ je stejně dobrý jako Brahmá, neboť sídlí ve svém vlastním sídle a také v srdci kaţdého jako Paramátmá. Sleduje minulé činnosti ţivé bytosti a podle toho vidí, jak bude ţivá bytost jednat v budoucích ţivotech. Spící osoba jedná podle těla projeveného ve snech a ztotoţňuje se s ním a stejně tak se bytost ztotoţňuje se svým současným tělem, které obdrţela za své minulé zboţné a bezboţné činnosti a neví, jaká je její minulost a budoucnost. `` (Šrímad-Bhágavatam 6.1.46 0196 49) Jak se zbavit minulé, současné i budoucí karmy Jamadútové zde říkají, ţe v tomto ţivotě můţeme vidět akce a reakce tří kvalit hmotné přírody. Někteří lidé jsou například velice šťastní, někteří jsou nešťastní a někteří proţívají obojí. To je výsledkem minulého styku s kvalitami hmotné přírody - dobrem, vášní a nevědomostí. Jelikoţ se s nimi setkáváme i v tomto ţivotě, můţeme z toho usoudit, ţe ţivé bytosti budou podle styku s různými kvalitami hmotné přírody šťastné, nešťastné nebo něco mezi tím i ve svých příštích ţivotech. Nejlepší proto je nestýkat se s třemi kvalitami hmotné přírody a být vţdy takovému znečištění transcendentální. Kršna potvrzuje v Bhagavad-gítě (14.26), ţe to je moţné jen tehdy, kdyţ se plně zaměstnáme v oddané sluţbě Pánu:
,,Kdo Mi slouţí s úplnou oddaností a za ţádných okolností se neodchýlí, ten zároveň překonává kvality hmotné přírody a dostává se na úroveň Brahmanu. `` Dokud nejsme plně pohrouţeni ve sluţbě Pánu, budeme podléhat znečištění třemi kvalitami hmotné přírody. Proto budeme muset zakoušet utrpení nebo štěstí smíšené s utrpením podle toho, jak závaţné jsou naše hříšné činnosti. Výměna těla Nejvyšší Pán určil Jamarádţe, aby uděloval zaslouţený trest těm, kteří se dopouštějí hříšných činností. Po smrti je proto kaţdé bytosti podle jejích činností přiděleno určité tělo na určitém místě. Pán Kapila to vysvětluje ve Šrímad-Bhágavatamu (3.31.1):
,,Pod dohledem Nejvyššího Pána a podle výsledků svých činností vstupuje ţivá bytost neboli duše prostřednictvím muţského semene do lůna ţeny a přijímá určitý druh těla. `` Naše těla se mění kaţdým dnem, kaţdým okamţikem. Nazýváme to ,,růst``, ale ve skutečnosti je to výměna těla. Růst znamená, ţe opouštíme staré tělo a přijímáme nové. Po několika letech můţeme vidět, ţe dítě vyrostlo v chlapce a potom v mladíka. To znamená, ţe změnilo tělo. Kdyţ nemůţeme zůstat ve svém současném těle, musíme ho opustit a přijmout jiné tělo, podobně jako odkládáme své šaty, kdyţ jsou staré a obnošené. K této změně dochází pod dohledem vyšších autorit ( ). Podle toho, jaké ţivá bytost vykonávala zboţné a bezboţné činnosti, musí přijmout určitý druh těla a určité postavení a trpět. Utrpení, která musíme zakoušet, jsou a Utrpení nám způsobuje naše vlastní tělo a mysl, utrpení pochází od jiných ţivých bytostí a je utrpení, které způsobují vyšší autority (dévové) a které nemůţeme nijak ovládat - zemětřesení, sucha, povodně a
hladomor. Těmto situacím nemůţeme zabránit. Stejným způsobem nám po smrti vyšší autority dají určitý druh těla a my nebudeme moci říci: ,,Tohle tělo nechci. `` Budeme ho muset přijmout. Nepatrná nezávislost Kvůli opakovanému rození a umírání v tolika hmotných tělech jsme docela zapomněli na to, ţe jsme nedílnou částí Boha, ţe s Ním máme důvěrný vztah a ţe jsme z nějakého důvodu poklesli do tohoto hmotného světa. Přesně určit původ našeho zapomnění je velice sloţité. I kdyţ na Něj jiţ od nepaměti zapomínáme, Kršna je tak milostivý, ţe nám připomíná naši duchovní totoţnost a to, ţe jsme s Ním jako Jeho části jednotní. Osobně přichází, aby nás učil, co jsme zapomněli. A kdyţ odchází, zanechává zde písma, obzvláště Bhagavad-gítu, kde nás vyzývá: - ,,Prosím, zanech všech svých nesmyslů a odevzdej se Mi. Já tě ochráním. `` (Bhagavad-gítá 18.66) Kršna je otcem všech ţivých bytostí. Je nešťastný, kdyţ vidí, jak duše trčí v hmotném světě jako vepři v bahně. Proto posílá Své zástupce. V případě Jeţíše Krista poslal Kršna Svého syna. Jeţíš Kristus prohlašoval, ţe je synem Boha. Kaţdý je Boţím synem, ale tento syn byl obzvláště oblíbený a byl poslán na určité místo, aby přivedl podmíněné duše zpátky domů, zpátky k Bohu. Jestliţe zde ale podmíněné duše chtějí zůstat, co můţe Kršna nebo Jeho sluţebník dělat? Dovolí nám, abychom pokračovali ve svých materialistických činnostech, protoţe první podmínkou pro vysvobození z hmotného vězení je touha vysvobodit se. Kdyţ jsme svou situací konečně znechuceni, modlíme se: ,,Můj drahý Pane, tak dlouho jsem slouţil chtíči, hněvu a chamtivosti, ale stále jsem nespokojený. Nyní jsem jiţ touto sluţbou znechucen. Můj drahý Kršno, moje inteligence se nyní probudila a přicházím k Tobě. Prosím, zaměstnej mě v oddané sluţbě. `` Ţivá bytost je okrajovou energií Pána ( ), coţ znamená, ţe si můţe vybrat, jestli chce být ovládána Kršnovou niţší neboli hmotnou energií, nebo Jeho vyšší, duchovní energií. My, oddaní, jsme si vybrali vědomí Kršny. Jinými slovy, odevzdali jsme se Kršnovi a přijali jsme ochranu Jeho vnitřní, duchovní energie. Odevzdání se Kršnovi začíná zpíváním Haré Kršna mantry: Slovo označuje Kršnovu energii oddanosti, znamená ,,všepřitaţlivá Nejvyšší Osobnost Boţství`` a znamená ,,Nejvyšší Uţivatel``. Mnoho lidí se však nepřidá, neboť se nechtějí nechat ovládat Kršnovou duchovní energií. Kršna na ně nenaléhá. Říká: ,,Můţeš zůstat v hmotném světě, nebo jít ke Mně - jak chceš. `` Získali jsme nepatrnou nezávislost a inteligenci, abychom dokázali rozlišovat, co máme a co nemáme dělat. Probuďte se! Ucho je nejdůleţitějším orgánem, prostřednictvím kterého se můţeme naučit, co máme a nemáme dělat, abychom získali věčný prospěch. Musíme naslouchat vyšším autoritám. V noci klidně spíme a neuvědomujeme si, ţe někdo můţe přijít a useknout nám hlavu. Sluch je však v bdělém stavu, dokonce i kdyţ spíme. Kdyţ někdo zakřičí: ,,Vzbuď se! Vzbuď se! Někdo tě chce zabít, `` můţe nás to zachránit. Podobně spíme pod vlivem hmotné přírody. Zdá se, ţe jsme bdělí a činní, ale ve skutečnosti jedná neboli hmotná příroda, nikoliv my. Jsme nuceni vykonávat činnosti podle svého styku s různými kvalitami hmotné přírody. I kdyţ jsme ve spícím stavu, naše uši nespí a to nám pomáhá dostat se z nevědomosti. Kdyţ nasloucháme od pravé osoby - od duchovního mistra - a z védských písem, můţeme se probudit do svého původního postavení jako věční sluţebníci Kršny. Prvním pokynem je naslouchání o Kršnovi. Kdyţ jednoduše posloucháme o Kršnovi, automaticky se probudíme. Závěrem Véd je ,,Vzbuď se! Vstaň! Pochop, jaké velké poţehnání jsi získal v této lidské ţivotní podobě. Nyní toho vyuţij a vysvoboď se ze spárů hmotných kvalit přírody. `` V Bhagavad-gítě (7.14) Kršna vysvětluje, jak toho dosáhnout:
,,Tato má Boţská energie, sestávající ze tří kvalit hmotné přírody, se dá stěţí překonat. Ti však, kdo se Mi odevzdají, ji snadno překročí. `` Odevzdejte se Kršnovi a buďte si vědomi Kršny. To je naše jediná povinnost v lidské ţivotní podobě.
KAPITOLA 11
Svět smyslů a smyslových objektů Jamadútové pokračovali: ,,Nad pěti smysly pro vnímání, pěti činnostními smysly a pěti objekty smyslů je mysl, která je šestnáctým prvkem. Nad myslí je sedmnáctý prvek, duše, ţivá bytost samotná, která si ve spojení s šestnácti prvky uţívá hmotného světa. Ţivá bytost zakouší tři různé stavy: štěstí, neštěstí a směs obojího. Jemné tělo má šestnáct částí - pět smyslů pro získávání poznání, pět činnostních smyslů, pět objektů smyslového poţitku a mysl. Toto jemné tělo je výsledkem tří kvalit hmotné přírody. Skládá se z nepřekonatelně silných tuţeb, a proto je příčinou toho, ţe ţivá bytost musí transmigrovat z jednoho těla do druhého ať jiţ jako člověk, zvíře, nebo polobůh. Kdyţ ţivá bytost získá tělo poloboha, je zajisté velice šťastná; kdyţ dostane lidské tělo, vţdy naříká; a dostane-li tělo zvířete, má neustále strach. Ve všech podmínkách však ve skutečnosti trpí. Její strastiplná situace v hmotném ţivotě se nazývá neboli převtělování. Pošetilá ţivá bytost nedokáţe v hmotném těle ovládat své smysly a mysl a je nucena jednat podle vlivu kvalit hmotné přírody, dokonce i proti svému přání. Je jako larva bource morušového, která si ze svých vlastních slin kolem sebe umotává kuklu, ze které nemůţe uniknout. Lidská bytost se sama zaplétá do sítě vlastních plodonosných činností a neví, jak se vysvobodit. Proto je vţdy zmatená a opakovaně musí umírat. Ţádná ţivá bytost nemůţe být ani na chvíli nečinná. Kaţdý musí jednat podle tří kvalit hmotné přírody a na základě svých přirozených sklonů, které ho nutí jednat určitým způsobem. Ať jiţ jsou plodonosné činnosti, které ţivá bytost vykonává, zboţné či bezboţné, jsou neviditelnou příčinou splnění jejích tuţeb. Tato neviditelná příčina je základem toho, ţe ţivá bytost dostává různá těla. Kvůli své silné touze se ţivá bytost narodí v určité rodině a přijímá tělo podobné tělu své matky a otce. Hrubé a jemné tělo je tak vytvořeno na základě její touhy. Jelikoţ je ţivá bytost ve styku s hmotnou přírodou, je v nepříjemném postavení. Kdyţ se však v lidské ţivotní podobě poučí, jak se stýkat s Nejvyšší Osobností Boţství nebo Jeho oddanými, můţe tuto úroveň překonat. `` (Šrímad-Bhágavatam 6.1.50 - 55) Žádosti smyslů Tyto verše popisují, jak se ţivá bytost působením kvalit hmotné přírody zaplétá do hmotného těla. Kaţdý pracuje svýma rukama, nohama a ostatními smysly jenom proto, aby dosáhl určitého cíle podle toho, co si zamanul. Tak se snaţí uţívat si pěti smyslových objektů, jmenovitě podoby, zvuku, chuti, vůně a doteku a neví, ţe skutečným cílem ţivota je uspokojit Nejvyššího Pána. Jelikoţ ţivá bytost neposlouchá Pána, je umístěna do hmotných podmínek, kde se svou situaci snaţí vylepšit podle svých rozmarů a nezajímá se o to, co nám radí Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství. Nejvyšší Pán je ale tak laskavý, ţe Osobně přichází poučit zmatenou ţivou bytost, aby byla poslušná a postupně se vrátila zpátky domů, zpátky k Bohu, kde můţe dosáhnout věčného, klidného ţivota, plného blaţenosti a poznání. V hmotném světě dostane ţivá bytost tělo, které je velice sloţitou kombinací hmotných prvků, a jak je naznačeno v padesátém verši slovy neustále s tímto tělem sama bojuje. Kdyţ někdo například překonává oceán, musí ho přeplavat sám. I kdyţ tam mohou plavat spousty jiných lidí a zvířat, musí se o sebe starat sám, neboť nikdo jiný mu nepomůţe. Tento verš proto naznačuje, ţe sedmnáctý prvek - duše - musí pracovat sám. I kdyţ se snaţí vytvořit společnost, přátelství a lásku, nakonec jí nepomůţe nikdo jiný neţ Kršna, Nejvyšší Pán. Měla by se proto zajímat jen o to, jak potěšit Kršnu - jak se Mu odevzdat a přivolat Jeho milost. To Kršna chce. Jak říká v Bhagavad-gítě (18.66): ,,Zanech všech vymyšlených náboţenství a odevzdej se jen Mně. `` Lidé jsou zmateni hmotnými podmínkami a snaţí se o sjednocení, ale všechna jejich snaha o jednotu mezi lidmi a národy je marná. Kaţdý musí v přírodě sám zápasit o existenci s tolika věcmi. Kršna nám proto radí, ţe naší jedinou nadějí je odevzdat se Mu, neboť On nám můţe pomoci vysvobodit se z oceánu nevědomosti. Šrí Čaitanja Maháprabhu se proto modlí:
,,Ó milovaný synu Mahárádţe Nandy, Kršno, jsem Tvůj věčný sluţebník, ale přesto jsem z nějakého důvodu spadl do tohoto oceánu nevědomosti. Ačkoliv velice tvrdě bojuji, nemohu se vysvobodit. Vyzvedni mne laskavě z tohoto oceánu a umísti mě jako zrnko prachu k Tvým lotosovým nohám, neboť
jen to mě můţe zachránit. `` Podobně zpívá i Bhaktivinód Thákur: ,,Můj drahý Pane, nevzpomínám si, kdy jsem poklesl do tohoto oceánu nevědomosti, a nenacházím ţádný způsob, jak se zachránit. `` Měli bychom pamatovat na to, ţe kaţdý je zodpovědný za svůj vlastní ţivot. Kdyţ se někdo stane čistým oddaným Kršny, vysvobodí se z oceánu nevědomosti a jeho ţivot bude úspěšný. Bolest a radost V hmotném světě nenajdeme ţádnou opravdovou radost. Všechno je nepříjemné. Kaţdý se snaţí být šťastný prostřednictvím smyslových činností, ale výsledkem je jen neštěstí a zklamání. To se nazývá neboli iluze. Pán Buddha pochopil povahu hmotného poţitku. V mládí byl princem a uţíval si velkého bohatství, ale nakonec se všeho zřekl. Usedl k meditaci a zastavil všechny smyslové činnosti, které člověka přivádějí k bolestem a radostem tohoto hmotného světa. Vzdal se svého království jen proto, aby nás poučil, ţe smyslové činnosti nám nepomohou na cestě spasení. Spasení znamená vysvobodit se ze spárů radosti a bolesti tohoto světa. Buddhismus se zabývá především tělem. Vlivem tří kvalit hmotné přírody, které působí v našich tělech, proţíváme různé bolesti a radosti. Buddhismus nás učí, ţe z těchto bolestí a radostí se vysvobodíme, jakmile se zbavíme hmotných prvků v podobě fyzického těla. Cílem buddhismu je které člověk dosáhne, jestliţe se oprostí od hmotných prvků, neboť všechny bolesti a radosti vznikají kvůli tomu, ţe vlastníme hmotné tělo. Buddhistická filozofie však neposkytuje informaci o duši, která je vlastníkem těla. Buddhismus je proto nedokonalý. Buddhistická filozofie je neúplná, coţ ale neznamená, ţe Pán Buddha neznal dokonalou pravdu. Učitel má třeba univerzitní diplom, a kdyţ učí své ţáky abecedu, neznamená to, ţe jeho znalosti končí abecedou. Podobně i jakákoliv zmocněná inkarnace ( ) bude kázat vědomí Boha podle času, místa a okolností. Učitel má univerzitní diplom, ale jeho ţáci nemusí být kvalifikovaní přijmout tak vysoké poznání. Existují proto různé školy náboţenství, jako je například buddhismus a Šankaráčárjova májávádská filozofie. Buddhisté i májávádíni radí svým následovníkům, aby se snaţili osvobodit od bolestí a radostí, které mají původ ve smyslových činnostech. Ţádný skutečný filozof nepobízí své následovníky ke smyslovým činnostem. Buddha skoncoval s hmotou, neboť k dosaţení nirvány je třeba zbavit se hmotného těla. Jinými slovy, tělo je kombinací pěti hmotných prvků: země, vody, ohně, vzduchu a éteru a tato kombinace je příčinou všech bolestí a radostí. Kdyţ se těla zbavíme, nebudeme jiţ muset zaţívat bolest ani radost. Cílem Šankaráčárjovy filozofie je vysvobodit se z této spletitosti hmotných prvků a dojít do svého původního, duchovního postavení. Mottem májávádínů proto je: ,,Brahman, Absolutní, je skutečný, a toto hmotné stvoření je falešné. `` Šankaráčárja zamítl Buddhovu filozofii, která se nezabývá duší. Buddhistická filozofie se zajímá pouze o hmotu a její zničení. Cílem buddhismu je proto splynout s prázdnotou. Buddhismus i májávádská filozofie vyjevují pouze částečnou pravdu. Šankaráčárjova májávádská filozofie přijímá Brahman, duši, ale nepopisuje ji v plnosti. Tato filozofie učí, ţe jakmile pochopíme, ţe jsme Brahman ( ), všechny naše činnosti se automaticky zastaví. To však není pravda. Ţivá bytost je vţdy činná. Můţe se zdát, ţe v meditaci zastavíme všechny smyslové činnosti, avšak i samotná meditace je činnost. Májávádíni meditují o Brahmanu a myslí si: ,,Stal jsem se Bohem. `` V určitém slova smyslu je zajisté správné myslet si: ,,Jsem totoţný s Bohem, `` neboť jako duše jsme kvalitativně stejní jako Bůh. Nikdo se ale nikdy nemůţe stát kvantitativně stejným jako Bůh. V Bhagavad-gítě (15.7) Kršna říká, ţe ţivé bytosti ,,jsou Mou nedílnou částí``. Kršna je zcela duchovní ( ), takţe kaţdá částečka musí být také stejně jako zlatá náušnice je kvalitativně stejná jako zlato v dolech. Přesto však zlatá náušnice není zlatý důl. Májávádíni si tedy chybně myslí, ţe část se můţe rovnat celku. Docházejí k závěru, ţe jelikoţ jsou nedílnou částí Boha, Bůh. Šrímad-Bhágavatam (10.2.32) proto popisuje impersonalisty jako ,,Jejich inteligence je nečistá, protoţe zůstávají v nevědomosti. `` Májávádíni věří, ţe díky poznání se stanou s Bohem jednotní, a jeden druhého proto oslovují ,,Nárájane``. V tom dělají velkou chybu. Nikdy se nemůţeme stát Nárájanem. Nárájan je coţ znamená ,,velký`` nebo ,,nekonečný``, zatímco my jsme nepatrní. Náš duchovní rozměr je jedna desetitisícina konečku vlasu. Jak tedy můţe nějaký duševně zdravý člověk tvrdit, ţe se stal Bohem? Šankaráčárja se zmiňuje o Brahmanu a učí kaţdého: - ,,Jsem duše, nejsem toto hmotné tělo. `` S tím Védy souhlasí. Ten, kdo dosáhl neboli vysvobození, chápe dokonale: ,,Nejsem toto tělo, jsem čistá duše. `` Tím ale seberealizace nekončí. Dále se musíme ptát: ,,Jestliţe jsem věčná duše, jaká je má věčná duchovní činnost? `` Tato věčná činnost je oddaná sluţba Kršnovi. V Bhagavad-gítě (18.54) Pán Kršna popisuje, jak realizace Brahmanu vede k oddané sluţbě:
,,Kdo zaujal toto transcendentální postavení, realizuje nejvyšší Brahman a je naplněn radostí. Nikdy se nermoutí ani po ničem netouţí a ke všem bytostem je stejný. Za tohoto stavu dosáhne Mé ryzí oddané sluţby. `` Velcí sannjásíni často hovoří o dosaţení ,,realizace Brahmanu``, ale sami se nejsou schopni zbavit světských radostí a bolestí. Zabývají se humanitárními činnostmi a myslí si: ,,Moji krajané trpí. Otevřu nemocnici, `` nebo ,,Jsou nevzdělaní, otevřu pro ně školu. `` Jestliţe je někdo skutečně na úrovni proč by měl přijímat nějaké určité místo na Zemi za svou vlast? Jako duše nepatříme do ţádné země. Dostaneme tělo, a jakmile toto tělo skončí, skončí i naše spojení s určitou zemí. Nářek je známkou toho, ţe takzvaně osvobozený člověk se ještě nevyléčil ze své připoutanosti ke světským radostem a bolestem. Neproţívá opravdovou radost, neboť ten, kdo ţije radostně, nenaříká. Mnoho učených sannjásínů pokleslo na úroveň hmotných činností, protoţe ve skutečnosti nerealizovali Brahman. Není to tak snadné, neboť vliv kvalit hmotné přírody je velice silný. Ţivá bytost zapletená v různých plodonosných činnostech je jako bourec morušový, uvězněný v kukle. Bez pomoci Kršny, Nejvyšší Osobnosti Boţství, je velmi obtíţné se vysvobodit. Duchovní smysly Skutečné poznání získáme, pokud zaměstnáme své smysly ve sluţbě Kršnovi. Nyní jsou naše mysl a smysly pohrouţeny v tělesných označeních jako ,,Já jsem Američan, `` ,,Já jsem Ind, `` nebo ,,Já jsem Angličan. `` Pokud máme takové vědomí, myslíme si, ţe bychom měli své smysly zaměstnat ve sluţbě svým příbuzným, své společnosti, národu apod. Všechny tyto podmínky jsou však jen dočasné. Ve skutečnosti jsme Brahman, čisté duše. To je naše opravdové postavení. Dokud si myslíme, ţe nám náleţí nějaké dočasné označení a ztotoţňujeme se s ním, nemůţeme se stát oddanými Kršny. Realizací Brahmanu duchovní poznání nekončí. Existují tři stupně seberealizace - realizace Brahmanu neboli realizace, ţe nejsme tělo, ale duše; realizace Paramátmy neboli Nejvyššího Pána v srdci a realizace Bhagavána neboli realizace Nejvyššího Pána v Jeho osobní podobě Šrí Kršny. Nad realizací Brahmanu je realizace Paramátmy, při které člověk pozná, ţe Kršna sídlí v srdci jako Nadduše. Brahman je jako sluneční světlo, ale realizace Paramátmy se dá přirovnat k tomu, kdyţ vidíme samotnou sluneční planetu, ze které sluneční paprsky vycházejí. Kdyţ půjdeme ještě dál, můţeme vstoupit na duchovní planety, Vaikunthy, kde uvidíme Nejvyšší Osobnost Boţství tváří v tvář. To je konečný stupeň seberealizace a v našem přirovnání je to stejné, jako kdybychom potkali samotného boha Slunce. Sluneční svit, sluneční planeta a bůh Slunce se od sebe nedají oddělit, a přesto se od sebe liší. Sluneční svit je neosobní září Slunce, planeta Slunce je jeho lokalizovaný aspekt a bůh Slunce je osobní zdroj obou. V Bhagavad-gítě (14.27) Kršna potvrzuje, ţe je zdrojem záře Brahmanu: ,,Jsem podstatou neosobního Brahmanu. `` V Íšópanišadě (15) se oddaný modlí:
,,Ó můj Pane, udrţovateli všeho ţivého, Tvá skutečná tvář je zahalena Tvou oslnivou září. Prosím, odstraň tento pokryv a ukaţ se Svému čistému oddanému. `` Realizace Brahmanu tedy nestačí. Kdyţ je někdo nemocný, můţe se mu sníţit horečka, ale to ještě neznamená, ţe je zdravý. Uzdraví se teprve tehdy, kdyţ se vrátí k normálnímu, aktivnímu ţivotu. Jinak je tu neustálé nebezpečí, ţe znovu onemocní. Stejně tak poznání ,,Jsem duše, nikoliv tělo`` ještě nezaručuje, ţe jsme se osvobodili z iluze. Pouze kdyţ plně pochopíme, ţe jsme věční sluţebníci Kršny a také podle toho jednáme, jsme opravdu seberealizovaní. Zvláštní možnost pro všechny lidi V současném věku je pro všechny lidi nejlepší cestou k seberealizaci zpívání Haré Kršna mahá-mantry Podmíněné duše v tomto věku Kali jsou tak pohrouţeny v hříšných činnostech, ţe je pro ně nemoţné systematicky následovat védské pokyny. Zpívání Haré Kršna mahá-mantry je zvláštní milostí, kterou nám dal Šrí Čaitanja Maháprabhu - Kršna Samotný - který se zjevil před pěti sty lety, aby vysvobodil pokleslé duše zavedením sankírtanového hnutí neboli hnutí pro
zpívání svatých jmen Pána. Pán Čaitanja často citoval následující verš z Brhan-náradíja Purány (3.8.126):
,,V tomto věku je jedinou cestou ke spasení zpívání svatého jména, zpívání svatého jména, zpívání svatého jména Pána. Neexistuje ţádná jiná cesta, ţádná jiná cesta, ţádná jiná cesta. `` Kdyţ se podíváme na hnutí pro vědomí Kršny, uvědomíme si, jak je zpívání Kršnových svatých jmen mocné. Lidé, kteří přišli do tohoto hnutí, zanechali všech moţných hříšných činností a špatných zvyků, které si s sebou přinesli jiţ z doby, kdy byli ještě v lůnech svých matek. Mají velké štěstí. Šrí Čaitanja Maháprabhu říká v Čaitanja-čaritámrtě (Madhja-lílá 19.151):
,,Ţivá bytost koluje celým vesmírem, různými ţivoty a různými těly z jednoho místa na druhé. Jestliţe má však štěstí a dostane Kršnovu milost, potká pravého duchovního mistra, od kterého obdrţí semínko rostlinky bhakti, oddané sluţby. `` Pokud je skutečně inteligentní, zasadí toto semínko ve svém srdci a zalévá ho. Kdyţ zasadíme do země semínko, musíme ho zalévat, aby vyrostlo. Podobně musíme zalévat i semínko bhakti, zasazené v našem srdci. Čím ho zalévat? semínko oddané sluţby bude růst nasloucháním o Kršnovi a opěvováním Jeho slávy. Rozvíjením oddané sluţby Kršnovi se můţeme dostat ze svého nešťastného postavení v hmotném světě. Kršna tento svět v Bhagavad-gítě nazývá místo plné utrpení. Jinými slovy, kdyţ se odevzdáme lotosovým nohám Kršny tím, ţe budeme zpívat Jeho svaté jméno a naslouchat mu, nebudeme se jiţ muset opakovaně rodit a umírat v tomto strastiplném světě. Jak získat duchovní tělo Ve Šrímad-Bhágavatamu je podrobně popsáno, jak se podmíněná ţivá bytost rodí. Podle své karmy je umístěna do semene určitého otce a spojením otce a matky se vyvine její hrubohmotné tělo. Dítě bude mít takovou mentalitu, jakou měli jeho rodiče v okamţiku, kdy se při pohlavním styku semeno otce spojilo s vajíčkem matky. Kaţdý máme jiné tělo. Nikdy nenajdeme dvě těla zcela stejná. Příčinou je karma. Podle svých předešlých činností vyvineme určitý druh jemného těla, které se skládá z mysli, inteligence a falešného ega, a na základě svého jemnohmotného těla dostaneme příslušné hrubohmotné tělo. Pán Kršna říká v Bhagavad-gítě (8.6):
,,Kaţdý dospěje právě do toho stavu bytí, na který myslí, kdyţ opouští své tělo, ó synu Kuntí. `` Jaké má ţivá bytost jemné tělo v okamţiku smrti závisí na činnostech během celého jejího ţivota. Jestliţe lidská bytost vyvine vědomí Kršny, získá takové jemné tělo, díky kterému obdrţí hrubé tělo oddaného Kršny. Pokud je ještě pokročilejší, jiţ nebude muset přijmout další hmotné tělo, ale okamţitě dostane duchovní tělo a bude se moci vrátit zpátky domů, zpátky k Bohu. To je dokonalostí lidského ţivota.
KAPITOLA 12 Síla pohlavní touhy Jamadútové pokračovali: ,,Bráhman Adţámil zpočátku studoval celou védskou literaturu. Měl dobrý charakter a dobré chování. Bez odchýlení plnil příkazy Véd, byl velice mírný a klidný a ovládal svou mysl a smysly. Vţdy mluvil pravdu, uměl recitovat védské mantry a byl velice čistý. Adţámil měl ve velké úctě svého duchovního mistra, boha ohně, hosty a starší členy rodiny. Netouţil po falešném uznání. Byl čestný, laskavý ke všem ţivým bytostem a měl dobré chování. Nikdy nemluvil nesmysly a k nikomu nepociťoval nenávist. Jednou šel na pokyn svého otce do lesa natrhat ovoce, květiny a dva druhy trávy, nazývající se
samit a kuša. Kdyţ se vracel domů, uviděl chtíčem posedlého šúdru, jak bezostyšně objímá a líbá prostitutku. Šúdra se smál, zpíval a radoval se, jako kdyby na tom, co dělá, nebylo nic špatného. Oba byli opilí a prostitutka v opilosti koulela očima a měla uvolněné šaty. Šúdra měl ruku potřenou kurkumovým práškem a objímal prostitutku. Při pohledu na ně se v Adţámilově srdci probudily dřímající chtivé touhy a v iluzi jim zcela podlehl. Ze všech sil se snaţil vzpomenout na pokyny šáster, podle kterých není dobré se na ţenu ani podívat. S pomocí tohoto poznání a s pomocí inteligence se snaţil chtivé touhy potlačit, ale vlivem Amorovy síly ve svém srdci svou mysl nedokázal ovládnout. `` (Šrímad-Bhágavatam 6.1.56 0196 62) Bráhmanské vlastnosti Jamarádţovi sluţebníci, Jamadútové, vysvětlovali skutečné příznaky zboţnosti a bezboţnosti a také to, jak je ţivá bytost zapletena v hmotném světě. Z jejich vyprávění Adţámilova ţivota bylo patrné, ţe Adţámil byl na počátku velký učenec védské literatury. Měl velice dobré chování, byl čistý a ke kaţdému velmi laskavý. Měl všechny dobré vlastnosti - jinými slovy, byl to dokonalý bráhman. Bráhman má být velice zboţný, má dodrţovat všechny usměrňující zásady a má mít všechny dobré vlastnosti. Příznaky zboţnosti jsou popsány v těchto verších. Je zřejmé, ţe Adţámil dodrţoval pravidla a usměrnění ţivota v celibátu a jako dokonalý brahmačárí měl velice dobré srdce, byl pravdomluvný a čistý. V těchto verších je však popsáno, jak i přes všechny své vlastnosti poklesl a hrozil mu Jamarádţův trest. Jelikoţ se Adţámil narodil v bráhmanské rodině, byl přirozeně znamená, ţe nasloucháním Véd získal védské poznání. V Indii se bráhmani nazývají panditové neboli ,,učenci``. Bráhman nemůţe být ţádný hlupák nebo darebák. Proto ten, kdo nemá ţádné védské poznání, nemůţe být bráhmanem. Pouhé teoretické studium Véd však nestačí. Védské poznání musíme prakticky pouţít. Takzvaní védántisté čtou Védántu a přitom kouří cigarety. Takové studium nemá ţádný význam. Viděl jsem mnoho takzvaných sannjásínů, jak mluví o Védántě a přitom kouří. Adţámil však takový nebyl. Byl učencem, který znal védskou literaturu a měl velice dobré chování. Bráhman musí studovat Védy pod vedením duchovního mistra a po očistném procesu se stane neboli dvojzrozený a dostane posvátnou šňůru. Šňůra je znamení, podle kterého můţeme poznat, ţe formálně přijal duchovního mistra. Člověk, který není dvojzrozený, nemá kvalifikace k tomu, aby porozuměl Védám. Kdyţ někdo trochu zná sanskrt, ještě to neznamená, ţe je odborníkem na védské poznání. Védy jiţ překládalo mnoho cizích učenců, avšak my jejich překlady nepovaţujeme za správné, protoţe student védského poznání musí být Jestliţe je někdo pravdomluvný a je schopen ovládat svou mysl a smysly, je čistý, jednoduchý a snášenlivý, má poznání a také podle něho ţije a má plnou víru v Boha, Kršnu, pak je O takových lidech můţeme říci, ţe jsou kvalifikovaní bráhmani, kteří mohou studovat a pochopit Védy. Adţámil se nejen narodil v bráhmanské rodině, ale byl také kvalifikovaný, co se týče védského poznání. Ve svém mládí dokonale prostudoval védská písma. Byl neboli ,,velmi laskavý``. Byl také , coţ znamená, ţe se udrţoval v čistotě a vstával brzy ráno, aby se mohl zúčastnit chrámových obřadů, jako je Měl všechny dobré vlastnosti. Kaţdý se můţe stát jestliţe bude pravidelně vykonávat oddanou sluţbu, denně se účastnit a zpívat šestnáct kol Haré Kršna mantry na růţenci. Těmito činnostmi se postupně zbaví hmotného znečištění. Při zasvěcení od duchovního mistra ţák slibuje, ţe se bude těmto duchovním činnostem věnovat kaţdý den. Dokonce i osvobozené osobnosti, jakými bylo šest Gósvámích z Vrndávanu, pravidelně mnohokrát denně zpívaly mahá-mantru a nikdy se nezapomněly poklonit Boţstvům a oddaným. Raghunáth dás Gósvámí se mnohokrát denně klaněl v dandavátech. Jejich činnosti naznačují, ţe Gósvámí byli neboli zvyklí s velkou odhodlaností skládat sliby a plnit je. Pokud nebudeme s pevným odhodláním provádět odříkání a pokání, nikdy nemůţeme dosáhnout Boha. Ten, kdo chce s opravdovou váţností udělat duchovní pokrok, musí následovat všechny tyto usměrňující zásady. Adţámil měl všechny bráhmanské kvalifikace a znal všechny nezbytné mantry jako Gájatrí mantru a Haré Kršna mantru. Vţdy také slouţil svému guruovi. To je první kvalifikací bráhmana. Ve védských časech se v kaţdé rodině z vyšší třídy prováděla ráno po vykoupání oběť do ohně a zpívaly se védské mantry. Agni (obětní oheň) neustále hořel. Všichni nabízeli obětiny ohni, guruovi a potom všem starším členům rodiny. Denně tak projevovali úctu svému otci a matce a duchovnímu mistrovi. Nyní to jiţ nikdo nedělá, ale ve védských dobách tím začínal kaţdý den. Dobrým příkladem projevu úcty ke starším je Judhišthir Mahárádţ, svatý pánduovský král. Judhišthir a jeho čtyři bratři po bitvě na Kurukšétře chodili kaţdý den vzdát úctu strýci z otcovy strany, Dhrtaráštrovi. Dhrtaráštra vymýšlel mnoho plánů, jak Pánduovce zničit a nakonec jim vyhlásil válku. Výsledkem však bylo, ţe všech jeho sto synů zemřelo. Dokonce i kdyţ byl poraţen ve válce, odmítal přijmout své synovce, syny svého bratra Pándua. To byla pro Judhišthira velká uráţka. Jednoho dne Dhrtaráštrův mladší bratr Vidura, velký vaišnava, přišel k Dhrtaráštrovi a
řekl: ,,Můj drahý bratře, jak můţeš být tak ubohý. Nejdříve vyhlásíš Pánduovcům válku a ani teď, kdyţ jsi jiţ zestárnul, nepřijímáš krále Judhišthira jako svého hosta, přestoţe ţiješ v jeho domě a na jeho účet. `` Těmito slovy chtěl Vidura pomoci Dhrtaráštrovi přetrhat pouta k rodinnému ţivotu. Dhrtaráštra byl jiţ starý a všichni jeho synové byli mrtví, ale on stále seděl doma a jedl dobrá jídla. Z toho můţeme vidět, ţe připoutanost k rodině je velice silná. Vidura Dhrtaráštru napomínal: ,,Vykašláváš hlen, protoţe jsi velmi starý, a máš slabá játra. Brzy zemřeš, a přesto stále sedíš ve svém pohodlném křesle. Coţpak se nestydíš ţít jako pes, který jen sedí a čeká, aţ ho jeho pán nakrmí? `` Kdyţ Dhrtaráštra uslyšel Vidurova ostrá slova, jeho srdce změklo a odpověděl: ,,Ano. Můj drahý bratře Viduro, prosím, řekni mi, co bych měl udělat. `` Vidura řekl: ,,Pojď se mnou do lesa. Vyrazíme okamţitě a ve dnech, které ti zbývají, se snaţ rozvíjet vědomí Kršny. Pojď! `` Dhrtaráštra tedy odešel s Vidurou, aniţ to komukoliv řekl, a jeho věrná ţena Gándhári ho následovala. Odešli společně do lesa, aby ukončili své ţivoty v meditaci o Pánu. Kdyţ se Mahárádţ Judhišthir přišel ráno poklonit a uviděl, ţe tam jeho strýcové nejsou, přepadla ho úzkost, neboť věděl, ţe Dhrtaráštra je jiţ starý. V té chvíli se objevil Nárada Muni a řekl mu: ,,Neboj se. Dhrtaráštra a jeho ţena Gándhári odešli s tvým strýcem Vidurou do lesa. `` Tento příběh ze Šrímad-Bhágavatamu nám ukazuje, jak se má projevovat úcta ke starším členům rodiny. Po vykonání všech ranních povinností se musíme poklonit duchovnímu mistrovi a starším členům rodiny. Také musíme projevit úctu hostům. Kdyţ k nám má přijít nějaký host, obyčejně to víme předem a můţeme vše připravit, ale někdy se stane, ţe přijde neočekávaně. I jeho musíme s úctou přijmout. Před jídlem by měl muţ, který je hlavou rodiny, dát nejprve najíst starším, potom svým dětem a pak ostatním členům rodiny. On by měl jíst jako poslední a předtím, neţ se nají, vyjít na ulici a volat: ,,Jestli má někdo hlad, je vítán! `` Trochu jídla se má vţdy schovat pro případ, ţe přijdou nějací neočekávaní hosté. Kdyţ někdo přijde a ţebrá: ,,Mám hlad, `` podle védských zásad mu má dát muţ své vlastní jídlo, dokonce i kdyţ on sám by měl zůstat hladový. Tak vypadá opravdový Viděl jsem, ţe mladý muţ bez dovolení nikdy nekouřil v přítomnosti staršího, i kdyţ se vůbec neznali. Mladší tedy prokáţe úctu staršímu, i kdyţ ho nezná, coţ potom říci o jeho otci nebo starším bratrovi. Ve védské společnosti se má všem starším prokazovat úcta. Tyto zásady nejsou nijak přísné, je to však védská tradice. Adţámil byl tedy ve svém mládí vychováván tak, aby projevoval úctu duchovnímu mistrovi a starším. To je jedna z vlastností člověka, který je Další vlastností je laskavost. Adţámil byl přátelský ke všem ţivým bytostem. Opravdový bráhman je přítelem kaţdého, dokonce i mravence. Tuto vlastnost ukazuje příběh o Náradovi Munim a lovci. Nárada Muni jednou procházel lesem blízko Prajágu a viděl kolem leţet mnoho polomrtvých zvířat. Pocítil k těmto trpícím bytostem soucit a volal: ,,Kdo tu loví zvířata a nechává je takto umírat? `` Barbarský lovec Mrgári odpověděl: ,,Drahý světče, nech mě dělat mou práci. Jestli jsi přišel ţebrat o jelení kůţi, dám ti ji. `` Nárada ale řekl: ,,Nepřišel jsem o nic ţebrat, ale ptám se tě, proč zabíjíš tato zvířata jen napůl? To je velký hřích. Je lepší, kdyţ je zabiješ úplně. `` Mrgári odpověděl: ,,Můj otec mě naučil takto zabíjet. Nevěděl jsem, ţe je to hříšné. `` Nárada řekl: ,,Ano, je to velice hříšné. Kvůli tomu budeš muset velice trpět. `` Lovec se zamyslel a zeptal se: ,,Co bych tedy měl dělat? `` Nárada Muni mu poradil: ,,Jiţ nikdy takové nesmysly nedělej. `` Mrgári namítal: ,,Co budu ale jíst? `` Nárada Muni řekl: ,,Dám ti jídlo. `` Lovec souhlasil: ,,Dobře, jestliţe mi dáš jídlo, mohu toho nechat. `` Nárada Muni potom řekl Mrgárimu, aby si sedl na břeh řeky Gangy před posvátnou tulasí a zpíval Haré Kršna. Pak odešel do blízké vesnice a vyhlásil, ţe nedaleko na břehu Gangy ţije čistý vaišnava. Kdyţ vesničané uviděli Mrgáriho klidně sedět a opakovat mantru, říkali si: ,,Zanechal lovení a zpívá Haré Kršna. `` Začali navštěvovat Mrgáriho na břehu Gangy pravidelně. Někdo mu přinesl rýţi, někdo dál a jiný ovoce. Jídlo se začalo hromadit. Lovec Mrgári se divil: ,,Proč mi Nárada Muni posílá tolik jídla? Ţivím jen sebe a svou ţenu. `` Začal proto jídlo rozdávat. Denně zpíval Haré Kršna a rozdával prasádam a stal se dokonalým vaišnavou. (Tento program jsme zavedli také v hnutí pro vědomí Kršny. V kaţdém Kršnově chrámu zpíváme Haré Kršna mahá-mantru a rozdáváme prasádam.) Po nějakém čase řekl Nárada svému příteli Párvatovi Munimu: ,,Mám jednoho velice dobrého ţáka, který byl dříve lovcem. Pojďme se podívat, jak se mu vede. `` Párvata Muni souhlasil. Kdyţ přišli k Mrgáriho domu, uviděli Mrgáriho, jak poskakuje sem a tam. Mrgári uviděl Náradu Muniho a chtěl se poklonit u jeho nohou, ale nejprve koncem svého dhótí jemně odstranil mravence, kteří lezli po zemi, aby je nerozmáčkl. Předtím poskakoval, protoţe se snaţil nezašlápnout ţádného mravence. Byl to tentýţ člověk, který ještě krátce předtím týral všechna moţná zvířata, a nyní nechtěl zabít ani mravence. To je povaha skutečného vaišnavy. Adţámil měl tedy tuto bráhmanskou vlastnost - byl laskavý. I přes své dobré vychování nebyl pyšný. Byl osvobozený od falešného ega ( ). Slovo přesně znamená: ,,Dělám toto, dělám tamto, a proto jsem tak důleţitý. `` Adţámil takto nepřemýšlel. Nebyl ani závistivý. V této pokleslé době si všichni navzájem závidí. Bráhmani jako Adţámil však takové sklony nemají. Z hmotného otroctví se můţe vysvobodit pouze ten, kdo získal bráhmanské vlastnosti a dodrţuje bráhmanské zvyky.
Sexuální přitažlivost Tyto verše také popisují, jak Adţámil naneštěstí své bráhmanské postavení ztratil. Kdyţ byl mladý, jeho otec mu jednou nařídil: ,,Jdi do lesa a přines květiny a další věci pro uctívání Boţstev. `` Adţámil odešel do lesa, a kdyţ se vracel, uviděl šúdru a prostitutku, kteří jsou zde výstiţně popsáni. S opilostí jsme se jiţ mohli setkat i v minulých dobách, i kdyţ to nebylo příliš často. V současném věku Kali však tento hřích můţeme vidět všude, neboť lidé na celém světě ztratili dobré vychování. Kdyţ před dlouhou dobou Adţámil uviděl opilého šúdru a prostitutku, zapůsobilo to na něj, i kdyţ do té doby byl dokonalý brahmačárí. Dnes vídáme promiskuitu na mnoha místech a můţeme si jen představit, v jak nepříjemném postavení je brahmačárí, kdyţ vidí takové chování. Je pro něho velmi těţké zůstat věrný svým slibům, pokud není mimořádně silný v dodrţování usměrňujících zásad. Nicméně ten, kdo přijme s velkou váţností vědomí Kršny, můţe nástrahám hříchu odolat. V našem hnutí pro vědomí Kršny zakazujeme nedovolený pohlavní styk, poţívání omamných látek, jedení masa a hazard. V Kali-juze, a obzvláště v západních zemích, je zcela běţné vidět opilou, polonahou ţenu, jak objímá opilého muţe. Pro člověka, který vidí takové věci, je potom velmi těţké se ovládat. Jestliţe však někdo Kršnovou milostí dodrţuje usměrňující zásady a zpívá Haré Kršna mantru, Kršna ho zajisté ochrání. Kršna říká v Bhagavad-gítě, ţe Jeho oddaného nikdo nepřemůţe ( ). Všichni ţáci, kteří se učí vědomí Kršny, by proto měli poslušně následovat usměrňující zásady a co nejvíce se soustředit na svaté jméno Pána. Potom se nemusí ničeho obávat. V opačném případě je člověk ve velice nebezpečném postavení. Adţámil slíbil, ţe bude dodrţovat usměrňující zásady duchovního ţivota. Jak však můţeme vidět, dokonce i kdyţ je člověk vysoce kvalifikovaný, můţe poklesnout. Důvodem Adţámilova poklesnutí bylo setkání se šúdrou a prostitutkou, kteří se na veřejnosti věnovali sexu. Kaţdý ví, ţe manţelé spolu mají pohlavní styk, ale má k tomu docházet v soukromí. Sex na veřejnosti je zvířecí. Také není dovoleno mít pohlavní styk s mnoha partnery. V dnešní době, a zvláště na Západě, je nedovolený pohlavní styk běţnou záleţitostí. Mladá dívka si myslí: ,,Najdu si vhodného muţe, nějakým způsobem ho svedu a budeme mít pohlavní styk. Nevezmu si ho však hned. Nejdříve vyzkouším jeho, pak někoho jiného. Aţ najdu takového, se kterým budu opravdu šťastná, vdám se. `` To je mentalita prostitutky. Podobně i mladí chlapci hledají mnoho sexuálních partnerek. Toto se běţně děje v západních zemích, kde chlapci a dívky nemají ţádnou duchovní výchovu. V takové společnosti psů a koček nemůţe být nikdy mír. Všichni vůdci hovoří o míru a svolávají mírové konference, ale pouhé řečnění a vydávání rezolucí mír nepřinese. Dokud se nezmění struktura společnosti - k čemuţ můţe dojít pouze prostřednictvím vědomí Kršny nemůţe nikdy nastat mír. Vědomí Kršny můţeme rozvíjet díky dobré společnosti, stejně jako degradovaná mentalita je výsledkem špatné společnosti. Pán Ršabhadéva říká ve Šrímad-Bhágavatamu (5.5.2): ,,Jestliţe chceme, aby se nám otevřely dveře k vysvobození, měli bychom se zaměstnat ve sluţbě máhátmům neboli čistým oddaným, ale jestliţe si chceme otevřít dveře do pekla, potom se můţeme sdruţovat s těmi, kteří jsou velice připoutáni k ţenám. `` V dnešní takzvané civilizované společnosti ţijí lidé posedlí chtíčem, kteří se o vědomí Kršny nezajímají. Nestarají se o starší členy své rodiny. Věnují se sexu na ulici, na pláţi, v kině. Všude jejich pozornost upoutávají reklamy na sex. Tímto způsobem materialističtí ateisté neustále přikládají do ohně chtíče a všichni míří do pekla. Adţámil tedy poklesl, kdyţ viděl, jak se dva nízcí lidé objímají. Protoţe šúdra i prostitutka byli opilí, kouleli očima a prostitutka měla uvolněné šaty. Nyní je moderní nosit vyzývavé oblečení, ale takové chování je zavrţeníhodné, neboť jen zvětšuje tělesnou sexuální přitaţlivost. Říká se, ţe kdyţ má člověk tělo potřené kurkumou, zvyšuje to chtivé touhy opačného pohlaví. Slovo naznačuje, ţe šúdra měl na těle rozetřenou kurkumu. Protoţe šúdra a prostitutka byli darebáci, nepociťovali ţádný stud. Chovali se naprosto volně a nezáleţelo jim na tom, jestli je lidé kritizují. Smáli se, zpívali a objímali a Adţámil to všechno viděl, kdyţ šel cestou kolem. V moderní době vidí lidé sex pravidelně v kinech, a není proto těţké odhadnout, jaké charakterové vlastnosti se dnes utvářejí v mladých chlapcích a dívkách. Adţámil poklesl, kdyţ něco takového viděl pouze jednou. Se vším jeho duchovním vzděláním a výchovou byl konec. Byl zmatený a strnule se díval. Kdyţ na člověka zaútočí Amor, všechno jeho vzdělání, kultura a poznání jsou ztraceny. Proto se musíme této společnosti plné chtíče a volných vztahů co nejvíce vyhnout. Čánakja Pandit nám radí: ,,Vţdy se vyhýbejte společnosti lidí, kteří jsou příliš poutáni ke smyslovému poţitku. Raději se stýkejte s těmi, kdo se zabývají oddanou sluţbou neboli duchovním ţivotem. `` Z toho důvodu posíláme chlapce do gurukuly, do domu pravého duchovního mistra, který je od pěti let učí duchovnímu ţivotu. Pokud nemáme důkladné poznání, nejsme trpěliví a nemáme správné tělesné, mentální a intelektuální chování, bude pro nás nesmírně těţké ovládat své chtivé touhy. Jak je výše popsáno, dokonce ani plně kvalifikovaný bráhman nedokázal ovládnout své chtivé touhy a vyhověl jim, kdyţ uviděl, jak se dva mladí lidé objímají a
věnují se sexu. Nástrahy materialistického ţivota mají velkou sílu a ovládat se je velmi těţké, pokud nevykonáváme oddanou sluţbu a nejsme pod ochranou Kršny, Nejvyšší Osobnosti Boţství.
KAPITOLA 13 Adţámil začíná ţít pokleslým ţivotem Jamadútové pokračovali: ,,Stejně jako niţší planeta způsobí zatmění Slunce a Měsíce, tak bráhman Adţámil ztratil všechen svůj zdravý rozum. Stále myslel na prostitutku a během krátké doby ji přijal jako sluţebnici do svého domu a přestal dodrţovat všechny usměrňující zásady, které přísluší bráhmanům. Všechny peníze, které zdědil po svém otci, začal utrácet za různé dary a zanechal všech bráhmanských činností, aby prostitutku uspokojil. Adţámilova inteligence byla probodnuta jejím chtivým pohledem, a proto v její společnosti propadl hříšným činnostem. Dokonce opustil svou mladou a velice krásnou manţelku, která pocházela ze šlechetné bráhmanské rodiny. I kdyţ se darebák Adţámil narodil v bráhmanské rodině, ve společnosti prostitutky ztratil všechnu svou inteligenci. Aby uţivil ji a její děti, vydělával peníze různým způsobem bez ohledu na to, zda to bylo správné či nesprávné. Celý svůj dlouhý ţivot tak strávil porušováním všech pravidel a zásad popsaných ve svatých písmech, ţil výstředním ţivotem a jedl to, co mu připravila prostitutka. Je proto plný hříchu. Je nečistý a věnuje se hříšným činnostem. Adţámil své hříchy ničím neodčinil. Kvůli jeho hříšnému ţivotu ho proto musíme dovést před Jamarádţe, aby mu udělil trest. Bude potrestán podle míry svých hříšných činností a tak se očistí. `` (Šrímad-Bhágavatam 6.1.63 0196 68) Musíme sloužit... ale komu? Adţámil byl od narození vychováván jako řádný bráhman a věrně slouţil svému duchovnímu mistrovi, starším, jako byl jeho otec, a Nejvyšší Osobnosti Boţství. Ve společnosti prostitutky však zanechal všech bráhmanských činností a stal se sluţebníkem Kršnovy iluzorní energie, máji. Existují dva druhy sluţebníků - sluţebníci máji a Kršnovi sluţebníci. Kaţdá ţivá bytost je původně sluţebníkem Kršny. Pán Čaitanja Samotný to potvrzuje: ,,Původním postavením ţivé bytosti je být věčným sluţebníkem Kršny. `` (Čaitanja-čaritámrta, Madhja-lílá 20.108) V tomto světě se kaţdý snaţí být pánem. Na individuální i kolektivní úrovni kaţdý tvrdí: ,,Jsem pánem všeho. `` Takový postoj je ale špatný, neboť všichni jsme svou povahou sluţebníci. Namísto sluţby Kršnovi jsme se stali sluţebníky svých smyslů. Stále jsme však sluţebníci. Proto ti, kteří jsou opravdu inteligentní, uvaţují: ,,Jestliţe musím být sluţebník, proč nebýt sluţebníkem Kršny? `` Pouze oddaný, který si je vědom Kršny, je inteligentní, neboť přijal své přirozené postavení Kršnova sluţebníka. Skutečným cílem védské civilizace je uctívání Pána Kršny neboli Višnua, ale takzvaní védántisté to nepřijímají. Místo toho obracejí svou pozornost k uctívání polobohů a říkají, ţe kaţdý můţe uctívat kteréhokoliv poloboha. To je nesmysl! Dokonce i démoni (asurové) někdy uctívají polobohy. Rávana byl velkým oddaným Pána Šivy, ale byl to asura. Další asura, Hiranjakašipu, byl velkým oddaným Pána Brahmy. Kaţdý, kdo není oddaným Pána Višnua, je asura. To je závěr Véd. Adţámil byl bráhman, coţ znamená, ţe byl sluţebníkem Nárájana. Jinými slovy byl vaišnava. Vaišnava je ten, kdo uznává, ţe Kršna je nejvyšším vlastníkem a uţivatelem a ţe všichni ostatní jsou Jeho sluţebníci. Stejně jako je majitel pánem celé své firmy, tak je Kršna uţivatelem všeho a všech, jak v hmotném, tak i v duchovním světě. Ve skutečnosti nikdo jiný není uţivatelem - nikdo si nemůţe uţívat. Kršna je jediný. Jakmile zapomeneme na svůj věčný sluţebnický vztah ke Kršnovi, staneme se sluţebníky svých smyslů, a kdyţ posloucháme příkazy smyslů, dostáváme se do nejtemnější iluze a zaslouţíme si Jamarádţův trest. Někdy nám naše svědomí říká: ,,Nedělej to, `` ale my se odevzdáme svému chtíči a chamtivosti a stejně to uděláme. Kršna je v našem srdci a také nám říká: ,,Nedělej to, `` ale my neposlechneme. Sluţba smyslům nám přináší pouze utrpení. Jelikoţ musíme slouţit, proč neslouţit Kršnovi? Proč bychom měli slouţit svým smyslům, které se nám stejně nikdy nepodaří uspokojit? Měli bychom se stát sluţebníky Boha - to je dokonalostí ţivota. Jinak se budeme muset stát sluţebníky svých smyslů a trpět. Ten, kdo se stane Kršnovým sluţebníkem, je gósvámí neboli pán smyslů. Titulem ,,gósvámí`` se označuje ten, kdo odmítá plnit příkazy svých smyslů, a namísto toho následuje pokyny Nejvyšší Osobnosti Boţství, jako například Rúpa Gósvámí a Sanátana Gósvámí. ,,Gósvámí`` není ţádné kastovní označení. Předtím, neţ se Rúpa Gósvámí stal gósvámím, slouţil v mohamedánské vládě jako ministr a hinduistická bráhmanská společnost ho odvrhla. Kdyţ ale přestal
plnit příkazy Nawaba Hussaina Šáha a následoval příkazy Čaitanji Maháprabhua, Pán z něho udělal gósvámího. Všichni opravdoví gósvámí jsou také neboli odříkaví. Kdyţ ale někdo nemůţe být skutečný musí se stát grhasthou (hospodářem). Není moţné, aby se někdo vydával za brahmačárína nebo sannjásína a současně se tajně věnoval zakázanému pohlavnímu ţivotu. To je odporné. Kdyţ dobrý hospodář vykonává karma-jógu a výsledky svých činností dává Kršnovi, můţe také nakonec dosáhnout úrovně dokonalého odříkání. Neměl by si chtít uţívat plodů svých činností a místo toho by měl raději povaţovat práci za svou povinnost a myslet si: ,,Kršna chce, abych to dělal. Musím to dělat, abych Ho potěšil. `` To je správný postoj oddaného. Ardţuna nechtěl bojovat, protoţe měl své osobní zájmy, ale kdyţ pochopil, ţe Kršna chce, aby bojoval, přijal to jako svou povinnost: ,,Musím to udělat. Nezáleţí na tom, jestli se mi to líbí, nebo ne. Kršna to chce, a proto to musím udělat. `` Takto uvaţuje odříkavý oddaný Pána. V Bhagavad-gítě (18.66) Pán Kršna říká Svému ţáku Ardţunovi: ,,Pouze se Mi odevzdej a Já tě ochráním od všech hříšných reakcí. `` Ardţuna přijal Kršnův pokyn se slovy ,,Udělám, co říkáš. `` (Bhagavad-gítá 18.73) Kdyţ budeme následovat Ardţunova příkladu, budeme v neustálém styku s Kršnou a budeme schopni překonat všechny potíţe jak v duchovním, tak v hmotném ţivotě. Kršnovým pokynům nasloucháme prostřednictvím nepřerušeného řetězu učednické posloupnosti ( ). Přijetí těchto pokynů se nazývá neboli dobrovolné následování pokynů duchovního mistra. Ţivá bytost kvůli své nezávislé povaze nechce přijímat pokyny jiných, ani těch nejčistších lidí. Plní-li však někdo dobrovolně pokyny duchovního mistra, následuje tím také Kršnovy pokyny a jeho ţivot bude dokonalý. Ve Šrímad-Bhágavatamu (11.17.27) Kršna říká:
,,Člověk by měl povaţovat áčárju za Mne Samotného a v ţádném případě by k němu neměl být neuctivý. Neměl by mu závidět a myslet si, ţe je obyčejný člověk, neboť áčárja je představitelem všech polobohů. `` Kdyţ oddaný začne povaţovat duchovního mistra za obyčejného člověka a závidět mu, bude to příčinou jeho poklesnutí. Oddaná sluţba vyţaduje výchovu pod vedením duchovního mistra a toto vedení získáme, kdyţ se mistrovi odevzdáme, dotazujeme se ho a slouţíme mu. To ale nedokáţe ten, kdo duchovnímu mistrovi závidí. Síla svatého jména Adţámil byl vychován jako bráhman, avšak pod vlivem prostitutky ztratil svůj bráhmanský statut a poklesl do té míry, ţe zapomněl na všechny své bráhmanské činnosti. I přesto ho však na konci jeho ţivota opakování čtyř slabik svatého jména Nárájana zachránilo před nejzávaţnějším poklesnutím. Kršna říká v Bhagavad-gítě (2.40): . ,,Dokonce i jen nepatrná oddaná sluţba můţe člověka zachránit před největším nebezpečím. `` Oddaná sluţba, která začíná zpíváním svatého jména Pána, je tak mocná, ţe můţe zachránit i člověka, který kvůli sexuálnímu ţivotu poklesl ze vznešeného postavení bráhmana. Jestliţe nějakým způsobem zpívá svaté jméno Pána, můţe být zachráněn před všemi potíţemi. Taková je neobyčejná moc Pánova svatého jména. Bhagavad-gítá nám proto radí, abychom ani na chvíli nezapomínali zpívat svaté jméno V hmotném světě na nás číhají mnohá nebezpečí a člověk můţe ze svého vznešeného postavení kdykoliv poklesnout. Jsme-li však díky zpívání Haré Kršna mahá-mantry vţdy stálí a čistí, nemáme se čeho bát. Adţámil nezpíval Haré Kršna, a proto ztratil všechny bráhmanské vlastnosti ve společnosti prostitutky. Zvláště se zde hovoří o tom, jaký vliv má jídlo, které připravila prostitutka. Potrava, připravená nečistou a hříšnou ţenou, je velice nakaţlivá. Adţámil takové jídlo jedl, a proto se z něho stal hříšník. Také je zde napsáno, ţe Adţámil zneuţil dědictví po svém otci. Je tradicí, ţe kaţdý můţe zdědit majetek svého otce. Také Adţámil zdědil po svém otci peníze, ale co s nimi udělal? Místo aby jich pouţil ve sluţbě Kršnovi, pouţil jich ve sluţbě prostitutce, a proto byl hodný odsouzení. Jak k tomu došlo? Byl oklamán jejím nebezpečným, chtivým pohledem. Cudná a věrná ţena porodí dobré syny, kteří potom provádějí oběti svým předkům a tak je vysvobodí, pokud náhodou poklesli do pekelného ţivota. Samotné slovo (,,syn``) znamená ,,ten, kdo můţe své předky vysvobodit z pekla``. Šrí Čaitanja Maháprabhu to ukázal vlastním příkladem, kdyţ odešel do Gaji provést oběť Svým předkům. Dokonce i dnes existuje v Gaji Višnuův chrám, kde se u lotosových nohou Pána Višnua tyto oběti provádějí. Stalo se například, ţe něčí otec nebo matka dostali po smrti těla duchů, a kdyţ byla tato oběť lotosovým nohám Pána Višnua v Gaji provedena, byli vysvobozeni. Kdyţ se však člověk stane vaišnavou, provádí oběti Višnuovi v kaţdém okamţiku, a jeho předci jsou
tak automaticky vysvobozeni. Jestliţe se jeden syn v rodině stane vaišnavou, můţe vysvobodit čtrnáct generací předků a čtrnáct generací ještě nenarozených potomků. To potvrzuje Šrímad-Bhágavatam. Stejně jako je ovládání smyslů začátkem zboţného ţivota, je nedovolený pohlavní styk počátkem hříšného ţivota. Nikdo by se neměl věnovat nedovolenému pohlavnímu ţivotu neboli pohlavnímu ţivotu, který není určen pro plození dětí s vlastní ţenou. Sňatek je určen k plození dětí a v tomto smyslu je náboţenským pravidlem. Pán Kršna to potvrzuje v Bhagavad-gítě (7.11): ,,Jsem pohlavní ţivot, který není v rozporu s náboţenskými zásadami. `` Čaitanja Maháprabhu měl ţáka jménem Šivánanda Séna, který byl hospodář. Šivánanda přicházel kaţdý rok se všemi oddanými navštívit Pána Čaitanju v Purí a vţdy s sebou vzal také svou ţenu a děti. Jednou jeho manţelka přišla Pánovi projevit svou úctu. V té době byla těhotná a Čaitanja Maháprabhu poradil Šivánandovi: ,,Aţ se dítě narodí, dej mu jméno Paramánanda dás. `` Čaitanja Maháprabhu věděl, ţe těhotenství je výsledkem pohlavního ţivota, ale v tomto případě ho nezavrhl, neboť vše bylo podle pokynů písem. Na druhé straně si ale připomeňme příběh mladšího Haridáse. Byl sannjásí neboli člověk ţijící v řádu odříkání a byl také blízkým společníkem Pána. Jednou se stalo, ţe pouze zatouţil po sexu - ve skutečnosti se ničeho nedopustil, avšak Čaitanja Maháprabhu jako Paramátmá to ihned věděl a řekl Svým společníkům, aby Haridásovi jiţ nikdy nedovolili k Němu přijít. Sarvabhauma Bhattáčárja, Rámánanda Ráj a ostatní blízcí společníci Čaitanji Maháprabhua říkali: ,,Haridás je Tvůj věčný společník. Dopustil se sice tohoto přestupku, ale my Tě prosíme, abys byl tak laskavý a odpustil mu. `` Pán Čaitanja Maháprabhu byl však neoblomný a okamţitě odpověděl: ,,Jestliţe máte mladšího Haridáse tak rádi, bude lepší, kdyţ zůstanete s ním, a Já půjdu pryč. `` Od této chvíle se jiţ nikdo znovu neodváţil říci Čaitanjovi Maháprabhuovi, aby Haridásovi odpustil. Kdyţ Haridás viděl, ţe jeho snaha dostat od Čaitanji Maháprabhua prominutí je marná, odešel do Prajágu a utopil se na soutoku řek Jamuny a Gangy. I kdyţ o tom Pán Čaitanja věděl, po nějaké době se Svých společníků zeptal: ,,Kde je teď mladší Haridás? `` ,,Pane, jelikoţ jste ho nepřijal, spáchal sebevraţdu, `` odpověděli. Pán Čaitanja řekl: ,,Ano, to je dobře. To je velmi dobře. `` Čaitanja Maháprabhu byl někdy tvrdší neţ kámen a někdy jemnější neţ květina. To je povaha Nejvyšší Osobnosti Boţství. Šivánanda byl správný grhastha, který dodrţoval všechna pravidla a usměrnění ţivota hospodáře. Mladší Haridás pouze pomyslel na sex, ale jelikoţ byl v řádu ţivota v odříkání, byl zapovězen. Sannjásí se vzdal rodinného ţivota a sloţil slib, ţe se nebude věnovat pohlavnímu ţivotu, a kdyţ svůj slib poruší, dopustí se velkého hříchu. Adţámil se tedy stal obětí nedovoleného pohlavního ţivota s prostitutkou. Na světě je mnoho takových příkladů, kdy se dokonce i očištěný člověk stane obětí prostitutky a utratí pro ni všechny své peníze. Vyhledávání prostitutek je velice špatné a nebezpečné, neboť pohlavní styk s prostitutkou můţe způsobit, ţe člověk ztratí charakter, vysoké postavení a všechny peníze. Nedovolený pohlavní ţivot je proto přísně zakázaný. Kaţdý by měl ţít spokojeně se svou manţelkou, neboť i jen nepatrné odchýlení způsobí velký zmatek. Kršny si vědomý grhastha na to bude vţdy pamatovat. Měl by ţít spokojeně s jednou ţenou a zpívat Haré Kršna mantru. Jinak můţe jako Adţámil kdykoliv poklesnout ze svého dobrého postavení. Jamadútové znali Adţámilovy špatné vlastnosti, a proto byli zmateni, kdyţ jim Višnudútové zakázali odvést takového člověka k Jamarádţovi. Jelikoţ Adţámil nijak neodčinil své hříšné činnosti, Jamadútové si mysleli, ţe by měl být přiveden před Jamarádţe a potrestán, aby se mohl očistit. Jamarádţův trest je očistou pro ty nejhříšnější. Jamadútové proto řekli Višnudútům, aby jim nebránili vzít ho k Jamarádţovi.
KAPITOLA 14 Špatní vůdci Šukadéva Gósvámí řekl: Můj drahý králi, sluţebníci Pána Višnua jsou vţdy odborníky v logice a argumentování. Kdyţ vyslechli Jamadúty, odpověděli: ,,Jak bolestné je vidět, ţe se bezboţnost rozmáhá tam, kde by mělo být vţdy udrţováno náboţenství! Ti, kdo jsou pověřeni udrţováním náboţenských zásad, zbytečně trestají bezhříšné osoby, které si trest nezaslouţí. Král nebo vládní úředník by měl být dobře kvalifikovaný, neboť má s láskou a péčí jednat jako otec, udrţovatel a ochránce občanů. Měl by svým občanům dobře radit v souladu s uznávanými písmy a měl by být ke všem stejný. Tak jedná Jamarádţ, neboť je nejvyšším soudcem, a také ti, kteří následují v jeho šlépějích. Kdyţ se však takové osoby znečistí a kvůli zaujatosti trestají nevinné lidi, u koho pak mají občané hledat útočiště a bezpečí? Lidé následují příkladu svého vůdce a napodobují jeho chování. Vše, co přijímá jejich vůdce,
přijímají také. Lidé všeobecně nemají příliš vysoké vzdělání a nedokáţou rozlišovat mezi náboţenstvím a bezboţností. Prostý člověk je jako nevědomé zvíře, které klidně spí s hlavou na pánově klíně a věří, ţe ho pán ochrání. Jestliţe má vůdce laskavé srdce a opravdu si zaslouţí důvěru, jak potom můţe potrestat nebo zabít člověka, který je mu přátelsky a s vírou odevzdán? `` (Šrímad-Bhágavatam 6.2.1 0196 6) Dogma a logika Višnudútové jako praví sluţebníci Boha chápali všechno z hlediska logiky a rozumu. Kršnovy pokyny nejsou ţádná bezvýznamná dogmata. Náboţenství můţe často vést k dogmatismu, avšak autor Čaitanja-čaritámrty, Šríla Kršnadás Kavirádţ, zdůrazňuje, abychom se snaţili pochopit filozofii vědomí Kršny na základě logiky. To znamená, ţe bychom neměli vše slepě následovat pouze na základě sentimentu. Kdo neuvaţuje logicky, můţe být velice snadno sveden bezohlednými lidmi. Kdyţ například takzvaní misionáři prohlašují, ţe se člověk můţe stát Bohem, přitáhnou miliony sentimentálních následovníků. Jak by to ale bylo moţné? Existuje důkaz, ţe se někdo stal Bohem? Tato falešná propaganda nemá ţádnou logiku. K pochopení vědomí Kršny bychom měli pouţívat svou inteligenci. Jakmile však jednou přijmeme filozofii vědomí Kršny a dostaneme zasvěcení od pravého duchovního mistra, pak s ním jiţ nemůţeme diskutovat. Nemůţeme ho vyzývat. Takovým počínáním bychom se dopouštěli přestupku a poklesli bychom z duchovní úrovně. Povinnost vlády Višnudútové obvinili Jamadúty, ţe porušili náboţenské zásady, neboť se snaţili odvést Adţámila před Jamarádţův soud. Jamarádţ je úředník, kterého Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, pověřil tím, aby posuzoval, co je zboţné a co bezboţné a aby trestal hříšníky. Kdyţ jsou však potrestáni zcela nevinní lidé, celé Jamarádţovo shromáţdění se tím znečistí. To se nevztahuje pouze na Jamarádţův soud, ale na celou lidskou společnost. Dodrţování náboţenských zásad je povinností krále nebo vlády. V současném věku Kali lidé bohuţel ztratili inteligenci a nedokáţou rozlišovat, co je a co je co je náboţenství a co je bezboţnost. Soudci nevědí, koho trestat a koho nikoliv. Vaišnavové například ze soucitu ke všem pokleslým duším chodí ven a káţou o zásadách vědomí Kršny. Vlivem Kali-jugy však bohuţel dokonce i vaišnavové, kteří zasvětili své ţivoty kázání o slávě Pána, jsou někdy obtěţováni a stíháni soudy kvůli falešným obviněním, ţe ruší klid. Tento věk, Kalijuga, je velice špatný. Zbývá nám jedině odevzdat se Kršnovi a zpívat Višnudútové napomínali Jamadúty, ţe porušili zásady spravedlnosti. V Kali-juze je korupce v soudnictví velmi běţná. Soudnictví je určeno pro vykonávání spravedlnosti, ale falešná svědectví a úplatkářství všechno ztěţují. Za peníze si můţe u soudu kdokoliv koupit rozhodnutí ve svůj prospěch. Jestliţe je soudní systém zkaţený, lidé mají velice těţký ţivot. Vláda má občany chránit, stejně jako rodiče chrání své děti. Malé dítě zcela závisí na svém otci a matce a s plnou vírou si myslí: ,,Můj tatínek je tady, moje maminka je tady - jsem v bezpečí. `` Jestliţe jsou ale otec a matka zkaţení, kde můţe dítě hledat ochranu? Kdyţ je zkaţená vláda, jak se mohou občané cítit v bezpečí? Cokoliv dělají vůdci společnosti, lidé obvykle následují. Vláda nebo král jsou pro občany jako otec. Otec by nikdy nedovolil, aby jeho děti někdo zabil nebo jim ubliţoval. Kdyby chtěl někdo ublíţit jeho dítěti, poloţil by třeba svůj ţivot, jen aby tomu zabránil. V dnešní době je však zločin velice rozšířený. Vláda sice na jeho potlačení utrácí miliardy dolarů, ale ţivoty lidí jsou stále v nebezpečí. Vláda je občanům zodpovědná, neboť je musí ochraňovat a starat se o ně. Pokud je neschopná nebo špatná, jak mohou občané ţít v klidu? Králové nebo v moderních dobách vlády států by měli jednat jako stráţci občanů a měli by je učit, jaký je správný cíl ţivota. Lidská ţivotní podoba je obzvláště určena k dosaţení seberealizace neboli realizace našeho vztahu k Nejvyšší Osobnosti Boţství. Povinností vlády je proto vychovávat všechny občany takovým způsobem, aby se postupně povýšili na duchovní úroveň a realizovali svůj vztah k Bohu. Tuto zásadu následovali králové, jako byl Mahárádţ Judhišthir, Mahárádţ Paríkšit, Šrí Rámačandra, Mahárádţ Ambaríš a Prahlád Mahárádţ. Vůdci v dnešní době jsou ale většinou nečestní a bezboţní a státní záleţitosti jsou tak po všech stránkách zanedbávány. Darebáci a zloději ve jménu demokracie podvádějí nevinné lidi a snaţí se, aby je lidé zvolili do nejdůleţitějších míst ve vládě. Nedávno se to potvrdilo v Americe, kdyţ lidé nakonec svrhli prezidenta. A to je jen jeden případ z mnoha. V Kali-juze lidé nemají, kam se schovat. Kvůli zkorumpované vládě si nejsou jisti svými ţivoty ani svým majetkem. Občané by se vţdy měli pod ochranou vlády cítit bezpečně, a proto je nanejvýš politováníhodné, kdyţ vláda kvůli svým politickým zájmům přivádí obyvatele do potíţí a ztrácí jejich důvěru. Před rozdělením Indie například spolu hinduisté a muslimové ţili mírumilovně, ale kvůli politickým manipulacím mezi nimi najednou vzrůstaly pocity nenávisti a začali se kvůli politice vzájemně zabíjet. To je příznak Kali-jugy. Jiným příznakem Kali-jugy je zabíjení zvířat na jatkách. V tomto věku jsou zvířata chována v hospodářských budovách a věří, ţe je jejich pán
ochrání, ale jakmile jsou správně vykrmena, ihned je pošlou na jatka. Višnudútové a všichni ostatní vaišnavové takovou krutost odsuzují. Pekelné podmínky a obrovské utrpení čekají na všechny, kdo jsou za takové krutosti zodpovědní. Ten, kdo poskytne útočiště ţivé bytosti, ať uţ člověku nebo zvířeti, a potom zneuţije její důvěru, je velice hříšný. Protoţe v dnešní době vláda nedokáţe náleţitě potrestat darebáky, kteří se takových věcí dopouštějí, celá lidská společnost je velmi znečištěná. Lidé tohoto věku jsou proto popisováni jako Následkem takové hříšnosti jsou zavrţeni ( ), jejich inteligence je nečistá ( ), jsou nešťastní ( ), a jsou proto často rozrušeni spoustou problémů ( ). Takové je jejich postavení v tomto ţivotě a po smrti je čeká trest v pekelných podmínkách. I kdyţ si Adţámil trest nezaslouţil, Jamadútové ho chtěli vzít k Jamarádţovi. To je neboli ,,v rozporu s náboţenskými zásadami``. Višnudútové se obávali, ţe pokud budou dovoleny takové bezboţné skutky, řízení celé lidské společnosti bude upadat. Hnutí pro vědomí Kršny se snaţí zavést do lidské společnosti náleţité zásady, ale v moderní době, v Kali-juze, ho ţádná vláda správně nepodporuje, neboť není schopna ocenit jeho hodnotnou sluţbu. Hnutí Haré Kršna můţe pozvednout celou lidskou společnost z ubohého stavu, ve kterém se nyní nachází, a proto by ho vládní představitelé všech zemí na světě měli podporovat, aby napravili hříšnou lidskou společnost.
KAPITOLA 15 Odčinění Višnudútové pokračovali: ,,Adţámil jiţ provedl odčinění za všechny své hříšné činnosti. Odčinil nejen hříchy, kterých se dopustil v jednom ţivotě, ale také ty, kterých se dopustil v milionech ţivotů, neboť v bezvýchodné situaci zpíval svaté jméno Nárájana. I kdyţ nezpíval čistě, zpíval bez přestupků, a proto je nyní čistý a hoden vysvobození. Dokonce i dříve, například při jídle a podobně, volal svého syna a říkal:, Můj drahý Nárájane, prosím, pojď sem. ` I kdyţ volal jméno svého syna, pronášel čtyři slabiky n€-r€-ya-Ša. Pouze tím, ţe opakoval jméno Nárájana, dostatečně odčinil všechny hříchy a odstranil hříšné reakce za miliony ţivotů. Zpívání svatého jména Pána Višnua je nejlepším způsobem odčinění pro toho, kdo krade zlato a jiné cennosti, pro opilce, pro toho, kdo zradí přítele nebo příbuzného, pro toho, kdo zabije bráhmana nebo pro toho, kdo má pohlavní styk s manţelkou svého gurua nebo jiného nadřízeného. Je to také nejlepší způsob odčinění pro člověka, který zabije svého otce, krále nebo ţenu, pro toho, kdo zabíjí krávy a také pro všechny ostatní hříšníky. Pouhým zpíváním svatého jména Pána Višnua takoví hříšní lidé upoutají pozornost Nejvyššího Pána, který potom zváţí:, Tento člověk zpíval Mé jméno, a proto je Mou povinností ho ochránit. ``` (Šrímad-Bhágavatam 6.2.7 0196 10) Úplné rozhřešení Višnudútové obviňovali Jamadúty, ţe nevědí, koho odvést a koho nikoliv. Jamadútové obvykle odvádějí hříšníky, ale v tomto případě přišli zajmout Adţámila, který byl vysvobozen od všech hříšných reakcí pouhým zpíváním jména ,,Nárájan``. Višnudútové Jamadúty kritizovali a říkali: ,,Nevíte, koho potrestat a koho nikoliv. I kdyţ se Adţámil dopustil tolika hříšných činností, nyní je osvobozen od všech reakcí za své hříchy. Všechny své hříchy zcela napravil zpíváním svatého jména Nárájana. Proč ho chcete zatknout jako zločince? Neměl v úmyslu zpívat svaté jméno, ale přesto ho zpíval, a proto je nyní osvobozen od všech hříchů. `` Jamadútové brali v úvahu pouze Adţámilovu vnější situaci. Jelikoţ byl po celý ţivot nesmírně hříšný, mysleli si, ţe by měl být přiveden k Jamarádţovi. Nevěděli, ţe se osvobodil od všech reakcí za své hříchy. Višnudútové jim vysvětlili, ţe v okamţiku smrti - a také během svého ţivota - zpíval jméno Nárájana, a proto byl vysvobozen. V této souvislosti Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur cituje z písem následující verše:
,,Pouhým vyslovením jednoho svatého jména Hariho můţe člověk odstranit reakce za více hříchů, neţ kolika je schopen se dopustit. `` (Brhad-višnu Purána)
,,Jestliţe někdo zpívá svaté jméno, dokonce i kdyţ je v bezvýchodné situaci nebo nechtěně, všechny jeho hříšné reakce okamţitě zmizí, stejně jako se malá lesní zvířata strachy rozutečou, kdyţ slyší řev lva. `` (Garuda Purána)
,,Člověk, který jednou vysloví svaté jméno Pána, skládající se ze dvou slabik má zajištěnou cestu k vysvobození. `` Toto jsou některé z veršů, které vysvětlují, proč Višnudútové zabránili Jamadútům vzít Adţámila k Jamarádţovi. Existují různé druhy hříchů a jedním z nich je krádeţ. Zloději a lupiči jsou velice hříšní lidé. Dalším hříchem je opilství. Višnudútové odsuzují ty, kdo mají sklony poţívat omamné látky a krást. Jiným příkladem hříchu je zradit své přátele, zabít bráhmana nebo vaišnavu, zneuctít svého duchovního mistra nebo učitele, zabít ţenu, krále a zabít krávu. To jsou ty nejhorší hříchy. Višnudútové však říkají, ţe dokonce i kdyţ se člověk dopustil mnoha takových hříchů, pokud třeba jen jednou vysloví svaté jméno Nárájana, vysvobodí se od všech hříšných reakcí. Šrídhar Svámí říká: ,,Opakování svatého jména Nárájana, Pána Hariho, nejen smazalo všechny Adţámilovy hříšné reakce, ale umoţnilo mu také vysvobodit se a v okamţiku smrti byl přenesen do duchovního světa. `` Zpívání Kršnova svatého jména vymaţe všechny hříchy - dokonce ještě více hříchů, neţ kolika jsme schopni se dopustit. Jelikoţ Adţámil zpíval svaté jméno bez přestupků a zpíval upřímně, zcela se osvobodil od všech hříšných reakcí. Proto klademe tak velký důraz na zpívání Haré Kršna. Zboţné činnosti, odříkání, oběti - všechno je vykonáno pouhým zpíváním Haré Kršna mantry. Není třeba věnovat se nějaké jiné józe, provádět odčinění, odříkání nebo pokání. Pouhým zpíváním bez přestupků dosáhneme výsledků všech ostatních rituálních obřadů, předepsaných ve Védách. Kdyţ se Adţámil dříve zabýval hříšnými činnostmi, aby uţivil svou rodinu, zpíval bez přestupků jméno Nárájana. Zpívat svaté jméno Pána jen proto, abychom vymazali své hříšné činnosti, nebo dopouštět se hříšných činností a spoléhat na sílu svatého jména je přestupek ( ). I kdyţ se ale Adţámil dopouštěl hříšných činností, nikdy nezpíval svaté jméno Nárájana, aby je odčinil; volal pouze jméno svého syna. Proto bylo jeho zpívání účinné. A protoţe takto vyslovoval svaté jméno, zničil jiţ všechny hříšné reakce, nahromaděné za mnoho a mnoho ţivotů. Závěrem tedy můţeme říci, ţe ten, kdo vţdy zpívá svaté jméno Pána bez přestupků, je čistý. V těchto verších je potvrzeno, ţe Adţámil jiţ nebyl hříšný, a protoţe zpíval jméno Nárájana, bez hříchů zůstal. Nezáleţí na tom, ţe volal svého syna; svaté jméno působilo i tak. Hlupáci říkají, ţe člověk můţe zpívat jakékoliv jméno, dokonce i jméno poloboha, a dosáhnout stejného výsledku, jaký přináší zpívání svatého jména Pána. To je májávádská filozofie. Májávádíni si myslí, ţe kaţdý je Bůh. Říkají: ,,Polobozi jsou Bozi, já jsem Bůh, ty jsi Bůh. `` Tvrdí, ţe můţeme zpívat jakékoliv jméno a získat vysvobození. V Bengálsku je velice populární Lidé zpívají: ,,Kálí! Kálí! Kálí! `` nebo jména mnoha takzvaných avatárů. Jeden darebák přidal k mantře také jméno své manţelky a jeho hloupí následovníci to po něm opakovali. Takto vedou májávádští filozofové své následovníky přímo do pekla. Čaitanja Maháprabhu proto důrazně varoval před nasloucháním májávádským filozofům, neboť to můţe zkazit celý náš duchovní ţivot a můţe nám to být překáţkou na cestě oddané sluţby. Na to bychom měli pamatovat vţdy, kdyţ uslyšíme, ţe někdo zpívá různá jiná jména. Měli bychom zpívat svaté jméno Višnua, svaté jméno Kršny - a nikoho jiného. Písma nám radí, abychom zpívali pouze jméno Nejvyšší Osobnosti Boţství, Kršny. Existují tisíce jmen Višnua a v určitém smyslu jsou Kršna a Višnu totoţní, ale písma vysvětlují, ţe zpívání tisíce jmen Višnua přinese stejný výsledek, jako kdybychom zpívali pouze jednou jméno Ráma, a jestliţe budeme zpívat třikrát Ráma, bude to stejné, jako kdybychom pouze jednou zpívali jméno Kršna. Jinými slovy, zpíváním svatého jména Kršny člověk automaticky dosáhne všech dobrých výsledků. Čaitanja Maháprabhu proto v souladu se závěry písem doporučuje:
,,V tomto věku hádek a nedorozumění je jediným způsobem osvobození zpívání svatých jmen Pána. Neexistuje ţádný jiný způsob. Neexistuje ţádný jiný způsob. Neexistuje ţádný jiný způsob. `` (Brhannáradíja Purána) Kdyţ začneme zpívat svaté jméno, okamţitě se osvobodíme od všech hříšných reakcí a tím začne také náš duchovní ţivot. Pokud se nezbavíme hříšného ţivota, nemůţeme se nikdy stát čistými vaišnavy. Přestupky proti svatému jménu Dokonce i oddaný se někdy můţe dopustit nějaké hříšné činnosti, ať jiţ nevědomě, nebo pod vlivem svého minulého hříšného chování. Jestliţe ale upřímně lituje a myslí si: ,,Neměl jsem to dělat, ale jsem tak hříšný, ţe jsem se tohoto hříchu zase dopustil, `` Nejvyšší Pán mu promine díky jeho opravdové lítosti. Kdyţ však někdo úmyslně vykonává hříšné činnosti a očekává, ţe mu je Pán promine, protoţe zároveň zpívá Haré Kršna, je to neomluvitelné. Jestliţe někdo vykonává hříšné činnosti a spoléhá na sílu zpívání svatého jména, dopouští se přestupku proti zpívání svatého jména ( ). Z deseti přestupků je hřešit na síle svatého jména Pána nejzávaţnější. Kdyţ se někdo vysvobodí zpíváním Haré Kršna od všech hříšných reakcí a znovu se dopouští stejných hříchů, je to těţký zločin. Pro obyčejného člověka není stejný hřích tak závaţný, ale pro toho, kdo zpívá Haré Kršna, je velice nebezpečný. Je to stejně váţné, jako kdyţ vládní úředník, který má vysoké postavení, zneuţije své funkce a přijme úplatek. Takoví zločinci zaslouţí největší potrestání. Jestliţe policista krade, jeho zločin a následný trest jsou větší neţ zločin a trest pro obyčejného zloděje. Takový je zákon. Podobně ten, kdo zneuţívá Haré Kršna mantru a myslí si: ,,Zpívám Haré Kršna, takţe se mohu dopouštět hříchů a bude mi odpuštěno, `` nikdy nedosáhne konečného cíle zpívání svatého jména. Zaplete se v neustálém koloběhu: vysvobodí se, opět se dopustí hříchu, potom se zase vysvobodí, pak se opět dopustí hříchu, vysvobodí se a zase se dopustí hříchu. Takto nikdy nedosáhne konečného vysvobození. Z toho bychom však neměli usuzovat, ţe zpívání Haré Kršna nemůţe odstranit naše hříšné reakce. Jedním z deseti přestupků proti svatému jménu Pána je myslet si, ţe svaté jméno nedokáţe smazat hříšné reakce. Ti, kdo se snaţí zpívat Haré Kršna mahá-mantru bez přestupků, by měli mít pevnou víru ve slova šáster, která prohlašují, ţe zpívání Kršnových svatých jmen je ze všeho nejmocnější. Višnudútové v těchto verších říkají: ,,Zpívání svatého jména Pána Višnua je pro všechny hříšníky nejlepším způsobem odčinění. `` Velice často je však potíţ v tom, ţe někdo zpívá Haré Kršna a pak se znovu dopouští hříchu. Dokonalost zpívání svatého jména Klíčem k úspěšnému zpívání svatého jména je velice pečlivě se vyhýbat jakýmkoliv hříchům. Zpíváním Haré Kršna mahá-mantry se člověk vysvobodí od všech reakcí za své minulé hříchy, a pokud se těmto hříchům jiţ dokáţe vyhýbat, velice rychle se z něj stane pokročilý oddaný a jeho mysl spočine u Kršnových lotosových nohou. Pokud pravidelně a bez přestupků zpíváme Haré Kršna, budeme stále osvobozeni od všech hříšných reakcí a naše záliba v oddané sluţbě Nejvyšší Osobnosti Boţství se bude zvětšovat. Haridás Thákur a takzvaný ,,bráhman`` jednou diskutovali o síle Kršnova svatého jména. Haridás Thákur na shromáţdění vaišnavů řekl: ,,Díky zpívání svatých jmen Pána bez přestupků člověk nejen dospěje na duchovní úroveň ( ), ale také se probudí jeho dřímající láska k Bohu a on bude automaticky vysvobozen. `` Bráhman namítal: ,,Nepřeháněj účinky zpívání. Člověk se můţe vysvobodit jen po dlouhém odříkání a pokání. Ty ale říkáš, ţe pouhým zpíváním Haré Kršna se můţeme vysvobodit. Pokud to není pravda, uříznu ti nos. `` Haridás Thákur odpověděl: ,,Jestliţe zpívání Haré Kršna nepřináší vysvobození, pak si sám uříznu nos. `` Všechny přítomné na shromáţdění velice rozčílilo, kdyţ viděli, jak velkého přestupku se proti Haridásovi Thákurovi bráhman dopustil, a okamţitě ho vyhnali. Krátce potom bráhman onemocněl leprou a jeho krásný nos mu upadl. Tento příběh se vypráví v Čaitanja-čaritámrtě. Existují tři stupně zpívání svatého jména: zpívání s přestupky, zpívání v osvobozeném stavu a zpívání s čistou láskou k Bohu. Tyto stupně zpívání se dají přirovnat ke zrání manga. Nezralé mango je kyselé, ale kdyţ dozraje, má velice sladkou chuť. Zpočátku se nám moţná nechce zpívat, ale kdyţ se osvobodíme, zpívání je tak sladké, ţe ho jiţ nemůţeme zanechat. Šríla Rúpa Gósvámí napsal krásný verš, popisující sladkost Kršnova svatého jména:
,,Nevím, kolik nektaru je ve dvou slabikách Kdyţ zpíváme Kršnovo svaté jméno, zdá se, ţe tančí na našem jazyku, takţe chceme mít mnoho úst. Kdyţ Kršnovo jméno dolehne k našim uším, touţíme mít miliony uší, a kdyţ svaté jméno tančí v našem srdci, přemůţe činnosti mysli a všechny smysly ustrnou. `` Toto pociťuje člověk, který je na osvobozené úrovni zpívání. Na této úrovni zvané
člověk skutečně vychutnává zpívání Této úrovně však můţeme dosáhnout pouze tehdy, následujeme-li usměrňující zásady. Musíme být opatrní. Kdyţ se vyléčíme z nějaké nemoci, nejprve se musíme nějakou dobu zotavovat. Jestliţe uděláme něco špatně, nemoc se můţe vrátit. Je hloupost myslet si, ţe jakmile se osvobodíme, můţeme dělat, co chceme. Vţdy musíme věrně dodrţovat usměrňující zásady duchovního ţivota. Prospěch ze zpívání svatého jména Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur nám ve svých komentářích k devátému a desátému verši nabízí podrobnější vysvětlení síly svatého jména. Jeho komentář je psaný formou dialogu o tom, jak se člověk můţe osvobodit od všech hříšných reakcí pouhým zpíváním svatého jména Pána: ,,Zpíváním svatého jména Pána se člověk můţe osvobodit od všech reakcí za svůj hříšný ţivot. Jestliţe se však někdo dopouští hříchů v plném vědomí a ne pouze jednou, ale mnohokrát, nemůţe se osvobodit od reakcí za své hříchy, ani kdyby prováděl odčinění po dvanáct nebo i více let. Jak je potom moţné, ţe kdyţ člověk pouze jednou vysloví svaté jméno Pána, ihned se vysvobodí od všech reakcí za tyto hříchy? `` Višvanáth Čakravartí Thákur odpovídá citací devátého a desátého verše této kapitoly: ,,Zpívání svatého jména Pána Višnua je nejlepším způsobem odčinění pro toho, kdo krade zlato a jiné cennosti, pro opilce, pro toho, kdo zradí přítele nebo příbuzného, pro toho, kdo zabije bráhmana, nebo pro toho, kdo má pohlavní styk s manţelkou svého gurua nebo jiného nadřízeného. Je to také nejlepší způsob odčinění pro člověka, který zabije svého otce, krále, nebo ţenu, pro toho, kdo zabíjí krávy a také pro všechny ostatní hříšníky. Pouhým zpíváním svatého jména Pána Višnua takoví hříšní lidé upoutají pozornost Nejvyššího Pána, který potom zváţí:, Tento člověk zpíval Mé jméno, a proto je Mou povinností ho ochránit. ``` ,,Člověk můţe odčinit svůj hříšný ţivot a zničit všechny hříšné reakce zpíváním svatého jména, jeţ je daleko lepší neţ obyčejné odčinění, které můţe hříšného člověka dočasně ochránit, ale nedokáţe úplně očistit jeho srdce od hluboko zakořeněných tuţeb po vykonávání hříšných činností. Obyčejné odčinění proto není tak mocné jako zpívání svatého jména Pána. V šástrách je řečeno, ţe pokud člověk jen jednou vysloví svaté jméno a zcela se odevzdá lotosovým nohám Pána, Kršna na něj dohlédne a vţdy mu poskytne ochranu. To potvrzuje Šrídhar Svámí. Kdyţ byl Adţámil ve velkém nebezpečí a Jamarádţovi sluhové ho chtěli odvléci pryč, Pán ihned poslal Své osobní sluţebníky, aby Adţámila ochránili. Jelikoţ byl Adţámil zbaven všech hříšných reakcí, Višnudútové se ho zastali a ochránili ho. Adţámil dal svému synovi jméno Nárájan, a protoţe ho velmi miloval, často ho volal. I kdyţ volal pouze na svého syna, svaté jméno mělo sílu, neboť jméno Nárájan se od Pána Nárájana neliší. Kdyţ Adţámil svého syna takto pojmenoval, všechny reakce za jeho hříšný ţivot se zneutralizovaly, a kdyţ ho často volal a tisíckrát tím opakoval svaté jméno Nárájana, dělal ve skutečnosti nevědomě pokrok ve vědomí Kršny. Někdo můţe namítat:, Jestliţe Adţámil neustále opakoval jméno Nárájana, jak mohl ţít s prostitutkou a myslet na víno? ` Svými hříšnými činnostmi si znovu a znovu způsoboval utrpení, a někdo proto řekne, ţe vysvobození mu přineslo pouze volání svatého jména Nárájana v okamţiku smrti - nikoliv to, ţe opakoval svaté jméno během svého ţivota. Potom by ale jeho opakování jména Pána během celého ţivota bylo ten, kdo dále vykonává hříšné činnosti a zkouší své hříchy vyrovnat tím, ţe zpívá svaté jméno Pána, je neboli ten, kdo dělá přestupky proti svatému jménu. Proti tomu můţeme namítnout, ţe Adţámil opakoval svaté jméno během celého ţivota bez přestupků, neboť nezpíval jméno Nárájana s cílem vymazat své hříchy. Byl v takové iluzi, ţe si neuvědomoval své hříšné činnosti a nevěděl ani, ţe zpívání svatého jména Nárájana je můţe zneutralizovat. Během svého ţivota se proto nedopustil náma-aparádhy a to, ţe voláním svého syna opakovaně zpíval svaté jméno Nárájana, můţeme povaţovat za čisté zpívání. Díky čistému zpívání Adţámil nevědomě nahromadil výsledky bhakti, oddané sluţby. Dokonce i kdyţ zpíval svaté jméno poprvé, stačilo to na vymazání všech hříšných reakcí za celý jeho ţivot. Můţeme to logicky vysvětlit na následujícím příkladu. Fíkovník nedává ovoce okamţitě, ale aţ za nějaký čas. Podobně Adţámilova oddaná sluţba narůstala, a i kdyţ se dopustil velkých hříchů, reakce na něj neměly ţádný vliv. Šástry říkají, ţe kdyţ člověk zpívá svaté jméno dokonce jen jednou, reakce za minulý, současný nebo budoucí hříšný ţivot ho neovlivní. Můţeme dát jiný příklad. Jestliţe hadovi vylámeme jedové zuby, zachrání to jeho moţné příští oběti, i kdyţ je had uštkne několikrát za sebou. Jestliţe oddaný vyslovil svaté jméno dokonce jen jednou bez přestupků, ochrání ho to navţdy. Musí jen čekat, aţ výsledky takového zpívání postupem času dozrají. ``
KAPITOLA 16
Probuzení lásky k Bohu Višnudútové pokračovali: ,,Ani prováděním védských ritualistických obřadů nebo pokáním se hříšníci nemohou očistit tak, jako pouhým jedním vyslovením jména Hariho. I kdyţ ritualistické pokání můţe člověka osvobodit od hříšných reakcí, neprobudí v něm oddanou sluţbu tak, jako zpívání Pánových jmen, které mu připomene Pánovu slávu, vlastnosti, zábavy a příslušenství. Ritualistické obřady pro odčinění, které doporučují védská písma, nestačí k dokonalé očistě srdce, protoţe mysl člověka se pak znovu vrátí k materialistickým činnostem. Tomu, kdo se chce osvobodit od reakcí za plodonosné hmotné činnosti, je doporučena Haré Kršna mantra neboli oslavování jména, slávy a zábav Pána jako nejdokonalejší způsob odčinění, neboť tím člověk dokonale odstraní špínu ze svého srdce. Adţámil v okamţiku smrti bezmocně a velmi hlasitě volal Nárájanovo svaté jméno. Tím se vysvobodil od všech reakcí za svůj hříšný ţivot. Proto ho, ó sluhové krále Jamarádţe, neberte ke svému pánovi, neboť si nezaslouţí ţít v pekelných podmínkách. Ten, kdo zpívá svaté jméno Pána, je okamţitě osvobozen od reakcí za neomezené mnoţství hříchů, dokonce i kdyţ zpívá v ţertu, pro zábavu, nedbale, nebo i kdyţ tím myslí něco úplně jiného. To potvrzují všichni učenci, kteří studovali písma. Jestliţe člověk umírá následkem nějaké nehody, například kdyţ spadne ze střechy, uklouzne na cestě a zláme si kosti, uštkne ho had, trpí bolestí a vysokou horečkou nebo je postřelený a jakýmkoliv způsobem vysloví svaté jméno Hariho, okamţitě je mu prominuto poklesnutí do pekelných podmínek, dokonce i kdyţ ţil po celý ţivot velice hříšně. Učenci a světci po pečlivém studiu zjistili, ţe nejtěţší hříchy je moţné odčinit těţkým pokáním a lehčí hříchy jednodušším pokáním. Zpívání Haré Kršna mantry však zničí všechny následky hříšných činností bez ohledu na to, jsou-li závaţné či nikoliv. I kdyţ odříkáním, dobročinností, sliby a jinými podobnými metodami můţeme zneutralizovat reakce za hříšný ţivot, tyto zboţné činnosti nemohou vykořenit hmotné touhy z našeho srdce. Kdo však slouţí lotosovým nohám Osobnosti Boţství, je okamţitě osvobozen od všech takových znečištění. Stejně jako oheň spálí suchou trávu na prach, tak i svaté jméno Pána bezpochyby spálí na prach všechny reakce za hříšné činnosti, ať jiţ ho zpíváme vědomě nebo nevědomě. Jestliţe někdo uţívá nebo je nucen uţívat určitý lék, aniţ ví o jeho účincích, lék bude stejně působit, neboť jeho účinnost nezávisí na vědomostech pacienta. Kdyţ někdo zpívá svaté jméno Pána - ať vědomě či nevědomě - a nezná jeho cenu, bude mít jeho zpívání podobný účinek. `` Šrí Šukadéva Gósvámí dále řekl králi Paríkšitovi: Můj drahý králi, kdyţ poslové Pána Višnua s pomocí logiky a argumentů dokonale posoudili zásady oddané sluţby, vyprostili bráhmana Adţámila ze spárů Jamadútů a zachránili ho před hrozící smrtí. Pak Jamadútové odešli k Jamarádţovi a vysvětlili mu vše, co se stalo. Bráhman Adţámil se nyní zbavil strachu, neboť byl vysvobozený z pout Jamarádţových sluhů. Jakmile přišel k sobě, ihned poloţil svou hlavu k lotosovým nohám Višnudútů a poklonil se. Byl v jejich přítomnosti velice šťastný, neboť viděl, ţe mu zachránili ţivot a vysvobodili ho z rukou Jamarádţových sluţebníků. Kdyţ však Višnudútové uviděli, ţe Adţámil chce něco říci, zmizeli. (Šrímad-Bhágavatam 6.2.11 0196 23) Odčinění a zpívání svatého jména Višnudútové zde říkají, ţe védská písma doporučují různé druhy odčinění, kterými se člověk můţe zbavit reakcí za své hříšné činnosti. Křesťané také mají určitý druh odčinění. Jestliţe se například katolík dopustí hříchu, musí jít za knězem ke zpovědi: ,,Dopustil jsem se takového a takového hříchu. `` Kněz má být autorizovaným představitelem Boha, a kdyţ tedy hříšníkovi odpustí, hřích se vymaţe. Toto odčinění však nemůţe očistit hříšníka tak dokonale, jako zpívání svatého jména Pána Kršny. Kdyţ se člověk vyzpovídá ze hříchu, odejde z kostela a stejného hříchu se dopustí znovu. Jinými slovy, takovým odčiněním se nemůţe nikdy očistit. Těm, kdo nejsou připraveni přijmout čistou oddanou sluţbu, však Védy doporučují různé druhy odčinění. Jsou přiměřené závaţnosti hříchu, který mají vymazat. Kdyţ někdo například onemocní rýmou nebo chřipkou, lékař mu předepíše levné léky, ale kdyţ někdo onemocní tuberkulózou, bude muset uţívat drahé léky. Podobně neboli ritualistické obřady určené k vymazání hříšných činností se liší podle závaţnosti hříchu. Jestliţe se dopustíme závaţného hříchu, pokání bude tvrdé. To doporučují velcí světci jako Parášara Muni a Manu. Světci sestavili dvacet druhů písem (dharma-šástry), ve kterých je popsáno, jak odčinit hříchy a povýšit se na nebeské planety. Říká se tam například, ţe kdyţ se někdo dopustil určitých zločinů, musí
sloţit slib a určitý počet dnů se postit nebo dávat milodary. Nebo kdyţ nějaký obchodník vydělal milion dolarů díky hříšným činnostem, musí věnovat určitou částku peněz na dobročinné účely. Pro odčinění jsou předepsány různé metody, avšak Višnudútové zde říkají: ,,I kdyţ jsou tyto předepsané způsoby odčinění autorizované a pravé, neočistí naše srdce. `` Vidíme, ţe stoupenci hinduismu, islámu nebo křesťanství tyto obřady provádějí, ale přesto se nedokáţou vyhnout provádění stejných hříchů. Jsou jako darebáci, kteří jdou k lékaři a chtějí, aby je vyléčil. Lékař jim dá nějaký lék a řekne, jak ho mají uţívat, ale oni ho pošetile berou, jak se jim zachce, a jejich stav se ještě zhorší. Jdou znovu k lékaři a naříkají: ,,Pane doktore, dejte mi víc léků. `` Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur v této souvislosti vypráví příběh o tom, jak byl Sámba, jeden z Kršnových synů, zachráněn před trestem Kuruovců. Sámba se zamiloval do Lakšmany, Durjódhanovy dcery, a protoţe podle kšatrijského zvyku nemůţe nikdo získat dceru kšatriji, dokud neukáţe svou rytířskou odvahu, Sámba ji unesl a Kuruovci ho pak zajali. Balarám ho později přišel vysvobodit, ale Kuruovci nechtěli Sámbu pustit, a Balarám proto ukázal Svou sílu takovým způsobem, ţe se celý Hastinápur třásl a málem byl zničen jako při velkém zemětřesení. Nakonec se vše urovnalo a Sámba se s Durjódhanovou dcerou oţenil. Z tohoto příběhu si můţeme vzít poučení, ţe bychom se měli odevzdat Kršnovi a Balarámovi, neboť Jejich ochranná moc je tak velká, ţe ji nelze přirovnat k ničemu v tomto hmotném světě. Naše hříchy mohou být sebevětší, ale budeme-li zpívat jména Hariho, Kršny, Balaráma nebo Nárájána, všechny hříšné reakce okamţitě zmizí. Z tohoto důvodu Višnudútové rituály k odčinění, půsty nebo dobročinnost nepřijímají. Říkají: ,,Těmito předepsanými ritualistickými obřady se nikdo nemůţe očistit tak dokonale jako zpíváním svatého jména Boha. `` Díky těmto náboţenským zásadám se člověk bezpochyby očistí od všech nečistot způsobených hříšným ţivotem, avšak toto očištění není dostatečné, neboť mysl je tak rozrušená, ţe dokonce i kdyţ se jednou zbaví hříšných reakcí, je znovu přitahována k hříšným činnostem. O očistné síle oddané sluţby, začínající zpíváním svatého jména, se píše ve ŠrímadBhágavatamu (11.2.42): ,,Oddaná sluţba Pánu je tak mocná, ţe ten, kdo se jí věnuje, se okamţitě osvobodí od všech hmotných tuţeb. `` Všechny touhy v tomto hmotném světě jsou hříšné, protoţe hmotná touha je spojena s uspokojováním smyslů, coţ vţdy zahrnuje nějakou více či méně hříšnou činnost. Oddaná sluţba je však neboli oproštěná od hmotných tuţeb. Ten, kdo vykonává oddanou sluţbu, jiţ nemá ţádné hmotné touhy a neţije tedy hříšným ţivotem. Všech hmotných tuţeb bychom se měli okamţitě zbavit. Jinak se i přes všechna odříkání, pokání a dobročinnost, které nás na čas vysvobodí, v našich srdcích znovu objeví hmotné touhy, neboť naše srdce zůstane nečisté a budeme znovu hřešit a trpět. Oddaná sluţba má zvláštní výhodu v tom, ţe nás zbaví všech hmotných tuţeb. Svá srdce nemůţeme očistit pouhým pokáním. Kdyţ pacient, který má syfilis, půjde k lékaři, dostane injekci a zaplatí vysokou částku. Můţe se potom uzdravit, ale pokud bude mít znovu nedovolený pohlavní styk, opět se nakazí. Jeho srdce nebylo očištěno od touhy po nedovoleném pohlavním styku. Přijme-li však vědomí Kršny, na nedovolený pohlavní ţivot zapomene. To je zkouškou vědomí Kršny. Upřímný oddaný se nikdy nedopustí hříchu, protoţe se jeho srdce očistilo zpíváním svatých jmen a oddanou sluţbou. Existují zajisté lidé, kteří se za oddané pouze vydávají a hřeší na síle zpívání Haré Kršna. Dopouštějí se tak velkých přestupků proti svatému jménu. Svaté jméno bychom neměli pouţívat jako nějaký automat a myslet si, ţe kdyţ zpívání ničí hříšné reakce, můţeme se volně dopouštět dalších hříchů. To je největší přestupek proti zpívání svatého jména Kršny. I kdyţ vyslovíme svaté jméno Pána bez jakýchkoliv přestupků třeba jen jednou, okamţitě zničíme všechny hříchy, kterých jsme se předtím dopustili. Nesmíme ale hřešit znovu. Pán Čaitanja Maháprabhu odpustil Dţagáiovi a Mádháiovi, kteří pili, vyhledávali společnost ţen a věnovali se hazardu. Tito dva hříšníci padli k lotosovým nohám Pána Čaitanji a Nitjánandy Prabhua a naříkali: ,,Jsme tak hříšní! Vysvoboďte nás! `` Pán Čaitanja souhlasil pod podmínkou, ţe oba slíbí, ţe se jiţ nikdy nedopustí ţádného hříchu. Řekl: ,,Odpustím vám všechno, co jste udělali, ale nedělejte to znovu. `` Dţagái a Mádhái slíbili: ,,Skončili jsme se všemi hříchy. Jiţ nikdy nic takového neuděláme. `` Kdyţ oddaný dostane zasvěcení od duchovního mistra, reakce za jeho hříchy okamţitě zmizí. Neznamená to však, ţe se jich můţe dopouštět znovu. Hnutí pro vědomí Kršny následuje Pána Čaitanju, a proto zasvěcujeme ţáky podle příkladu Dţagáie a Mádháie. Do naší Společnosti přijímáme za ţáky mnoho lidí, ale jen kdyţ slíbí, ţe budou dodrţovat tyto zásady: nebudou se věnovat nedovolenému pohlavnímu ţivotu, nebudou hazardovat, nebudou poţívat omamné látky a nebudou zabíjet zvířata nebo jíst maso. Tato usměrnění jsou nezbytná, neboť kdyţ se chce někdo věnovat duchovnímu ţivotu a zároveň se dopouštět hříšných činností, nikdy neudělá ţádný pokrok. Kršna říká jasně v Bhagavad-gítě (7.28):
,,Lidé, kteří v tomto i v dřívějších ţivotech jednali zboţně a jejichţ hříšné činy jsou zcela vyhlazeny, jsou oproštěni od klamu dvojnosti a s pevným odhodláním Mi slouţí. `` Jestliţe s opravdovou váţností chceme vstoupit do království Boha, na Vaikunthu, měli bychom velice pozorně dodrţovat výše uvedené čtyři usměrňující zásady. Nesmíme mít pohlavní styk s výjimkou pohlavního styku v manţelství, určeného pro plození dětí. Nesmíme poţívat omamné látky a nesmíme hazardovat. Nesmíme jíst maso, ryby, vejce nebo cokoliv jiného kromě toho, co je určeno jako potrava pro lidské bytosti - tedy obilovin, ovoce, zeleniny, mléka a cukru. Takové potraviny jsou neboli čisté a dobré a jsou určeny jako potrava pro lidi. Neměli bychom napodobovat kočky a psy a říkat, ţe kdyţ zvířata jedí maso, lidské bytosti to mohou dělat také. Jestliţe by bylo všechno vhodné k jídlu, proč nejíst třeba výkaly? Výkaly jsou také potrava - ţiví se jimi prasata. Lidé by však neměli jíst jako prasata, která snědí všechno nečisté. Lidé musí rozlišovat, co je dobré, a co není. Pokud chceme začít s duchovním ţivotem, musíme dodrţovat tato čtyři usměrňující pravidla. Pro někoho to můţe znamenat určité odříkání. To je však účelem lidského ţivota. Kdyţ očistíme svou existenci pomocí odříkání, budeme moci vstoupit do Boţího království. Bez očištění se nám to nikdy nepodaří. Meditace o Kršnově podobě Jestliţe zpíváme svatá jména Boha - nakonec spatříme Kršnovu podobu, pochopíme Kršnovy vlastnosti a budeme vzpomínat na Kršnovy zábavy. Takový výsledek přináší čisté zpívání Haré Kršna mahá-mantry. Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur říká, ţe zpívání svatého jména Pána má zvláštní význam, který ho odlišuje od védských ritualistických obřadů pro pokání za různě závaţné hříchy. Existuje dvacet druhů náboţenských písem, zvaných dharmašástry, počínaje Manu-sanhitou a Parášara-sanhitou, ale zde se zdůrazňuje, ţe i kdyţ se člověk osvobodí od reakcí za nejhříšnější činnosti následováním náboţenských zásad těchto písem, nemůţe pokročit na úroveň láskyplné sluţby Bohu. Avšak zpívání svatého jména Pána člověka nejen okamţitě osvobodí od reakcí za největší hříchy, ale také ho povýší na úroveň láskyplné sluţby Nejvyšší Osobnosti Boţství. Takový člověk pak slouţí Pánu vzpomínáním na Jeho podobu, vlastnosti a zábavy. Šríla Višvanáth Čakravartí vysvětluje, ţe díky Pánově všemocnosti je toho moţné dosáhnout pouhým zpíváním Pánových svatých jmen. Opakováním Pánova svatého jména můţeme snadno dosáhnout i toho, co není moţné získat ani prováděním védských rituálů. Zpívání svatého jména a tančení v extázi je tak snadné, vznešené a mocné, ţe pouhým následováním tohoto procesu můţeme rychle dosáhnout všech výsledků duchovního ţivota. Šrí Čaitanja Maháprabhu proto říká: ,,Sláva společnému zpívání Kršnova svatého jména! `` Sankírtanové hnutí, které jsme začali, nám nabízí nejlepší způsob, jak se okamţitě očistit od všech hříšných reakcí a dosáhnout duchovního ţivota. Adţámil ve stáří poklesl, ale jeho otec ho v mládí vychovával jako brahmačárína. Znal jméno, podoby a zábavy Nárájana a jen vlivem špatné společnosti na ně zapomněl. Jakmile však na smrtelné posteli vyslovil Nárájanovo jméno, opět si vzpomněl na všechny své minulé zboţné činnosti a tím se vysvobodil. Zpívání a naslouchání Pánovu jménu a zábavám je nejlepší cestou k očistě srdce od hříšných sklonů. To je potvrzeno na začátku ŠrímadBhágavatamu (1.2.17):
,,Osobnost Boţství Šrí Kršna, který dlí jako Paramátmá v srdci kaţdého a je dobrodincem pravdomluvných oddaných, zprošťuje srdce oddaného, touţícího po poslechu Jeho poselství, touhy po hmotném poţitku. Jsou-li poselství Pána správně vyslyšena a přednesena, jsou sama o sobě příznivá.`` Jakmile Nejvyšší Pán vidí, ţe někdo opěvuje Jeho jméno, podobu a zábavy, ze Své zvláštní milosti Osobně očistí jeho srdce od veškeré nečistoty. Dokonce i kdyţ nerozumíme významu Pánova jména, podoby nebo zábav, očistíme se pouhým nasloucháním nebo opěvováním. Nejdůleţitějším cílem lidského ţivota by měla být očista a vysvobození. Dokud máme toto hmotné tělo, jsme nečistí. V tomto nečistém hmotném stavu si nemůţeme uţívat skutečně blaţeného ţivota, i kdyţ ho neustále hledáme. Kaţdý by se proto měl očistit. Pán Ršabhadéva říká ve Šrímad-Bhágavatamu (5.5.1): ,,Mí drazí synové, chcete-li se očistit, musíte provádět
tapasju neboli odříkání. Tak dospějete na duchovní úroveň a budete si uţívat nekonečného duchovního štěstí. `` Tapasja spojená s opěvováním a oslavováním jména, podoby a zábav Pána je velice snadným způsobem očištění, díky kterému můţe být kaţdý šťastný. Proto ho musí přijmout kaţdý, kdo touţí dokonale očistit své srdce. Jiné způsoby jako karma, dţňána a jóga srdce dokonale neočistí. Májávádíni neboli impersonalisté nemohou opěvovat jméno, podobu a zábavy Pána, protoţe si myslí, ţe Bůh nemá ţádnou podobu a ţe Jeho zábavy jsou neboli falešné. Proč by Bůh neměl mít ţádnou podobu? My máme podobu, protoţe náš otec má také podobu. Proč by tedy Nejvyšší Otec měl být beztvarý? V Bhagavad-gítě (14.4) Kršna říká: ,,Jsem otcem dávajícím símě všem bytostem. `` Křesťané také věří, ţe Bůh je Nejvyšším Otcem. Jestliţe všichni synové mají své podoby, jak je moţné, ţe by otec neměl podobu? Nemůţeme se narodit otci, který nemá ţádnou podobu. ,,Kršna je nejvyšším vládcem a příčinou všech příčin a má věčnou podobu plnou poznání a blaţenosti. `` (Brahma-sanhitá 5.1) znamená ,,podoba``. Kdyţ je Bůh příčinou všech příčin, stvořitelem všech těchto podob, jak by mohl být beztvarý? Bůh má podobu, ale Jeho podoba není stejná jako naše. Jeho podoba je zatímco naše je přesně opačná. Podoba Boha je věčná, ale lidská podoba je neboli pomíjivá. Jeho podoba je neboli plná poznání, avšak naše je plná nevědomosti. A konečně Jeho podoba je plná blaţenosti, zatímco naše je plná utrpení. Někdy se říká, ţe Bůh je beztvarý, ale k takovému závěru docházejí lidé pouze proto, ţe nedokáţí pochopit, ţe můţe existovat i podobá jiná, neţ je jejich. Bůh je transcendentální. To znamená, ţe Jeho tělo není hmotné, ale duchovní. Jeho tělo má jinou povahu, neţ na jakou jsme zvyklí. Védy říkají, ţe Bůh vidí, ale nemá oči. Znamená to, ţe Boţí oči nejsou jako naše - jsou duchovní, nikoliv hmotné. My můţeme vidět jen na určitou vzdálenost, ale Bůh vidí všechno, protoţe má oči všude. Jeho oči, Jeho podoba, Jeho ruce a nohy jsou jiné povahy neţ naše. Také Kršnovo poznání je na rozdíl od našeho neomezené. Jak říká v Bhagavad-gítě (7.26): ,,Znám minulost, přítomnost i budoucnost - všechno. `` Dříve Ardţunovi připomínal: ,,Oba jsme prošli mnoha zrozeními. Já si je všechna pamatuji, ale ty jsi na ně zapomněl. `` (Bhagavad-gítá 4.5) Jeho poznání tedy nemá ţádné hranice. Jeho poznání, Jeho tělo a Jeho štěstí se zcela liší od našeho poznání, těla a štěstí. Pouze z nevědomosti někteří lidé říkají, ţe Absolutní Pravda je beztvará. Domněnka, ţe Bůh nemá ţádnou podobu, je pouhým výplodem představivosti. Je to zcela hmotné uvaţování. My máme podobu, a tedy i Bůh musí mít podobu, i kdyţ jinou, neţ máme my. Jen hlupák si můţe myslet, ţe Bůh je beztvarý. Kršna to říká v Bhagavad-gítě (7.24): ,,Hloupí lidé si myslí, ţe jsem byl dříve neosobní a nyní jsem přijal tuto podobu. `` Na jiném místě Bhagavad-gíty Bůh označuje ty, kdo se vysmívají Jeho osobní podobě, za múdhy neboli osly. Bůh má zajisté podobu, ale jinou, neţ je naše. To je správné pochopení slova Stejně jako se liší Kršnova podoba od naší hmotné podoby, také Jeho zábavy se liší od hmotných činností. Kdo to pochopí, bude okamţitě osvobozen. Kršna to potvrzuje v Bhagavad-gítě (4.9):
,,Ten, kdo zná transcendentální povahu Mých zjevení a činů, se po opuštění tohoto těla jiţ znovu nenarodí, ale dosáhne Mého věčného sídla. `` Pouhým čistým zpíváním Kršnova svatého jména můţeme pochopit zábavy Nejvyššího Pána a vysvobodit se. Zpívání je snadné a vznešené. Ten, kdo bez přestupků zpívá Haré Kršna, bude vţdy vzpomínat na Kršnovu podobu, zábavy, vlastnosti a společníky a tato meditace ho vysvobodí od všech hříšných reakcí a všech hmotných pout. Višnudútové zde prohlašují, ţe i kdyţ Védy popisují mnoho způsobů, jak se vysvobodit od hříšných reakcí, všechny tyto metody jsou nedostatečné, neboť nemohou člověka povznést na úroveň absolutní čistoty. Ti, kdo provádějí očištění podle metod zmíněných ve Védách, většinou touţí po nějakém hmotném prospěchu, jako je například povýšení na nebeské planety. Oddaný ale netouţí povznést se na nebeské planety. Ani trochu se nezajímá o ţádnou planetu v tomto hmotném světě, protoţe ví, ţe poţehnání v podobě nebeského království je pouze dočasné. Můţeme ţít tisíce let na vyšších planetách a uţívat si velmi vysokého ţivotního standardu - mít krásnou ţenu, spoustu bohatství a pít nejlepší víno - ale nic trvalého tím nezískáme. Pro oddaného je takový ţivot pekelný, neboť si nepřeje ţít bez Kršny. To je opravdová duchovní realizace. Zajímáme se pouze o Kršnu a o to, aby byl Kršna šťastný. To je skutečné štěstí. Snaţíme se potěšit Kršnu. Kansa měl také vědomí Kršny, neboť na Kršnu neustále myslel, avšak jeho meditace nebyla příznivá. Vţdy meditoval o tom, jak Kršnu zabije. Myslel sice na Kršnu, ale jako Jeho nepřítel. To zajisté není bhakti neboli oddanost. Myslet na Kršnu a stavět se proti Jeho přáním neboli
nechtít Ho uspokojit není bhakti. Musíme jednat pozitivně. Ardţuna byl oddaný, protoţe jednal pro potěšení Kršny. Z hmotného hlediska se můţe zdát, ţe Ardţuna vykonával nepříznivé činnosti, ale z Kršnova pohledu to byly příznivé činnosti. Proto byly dokonalé a nebylo na nich nic hříšného. Kršnovy transcendentální zábavy Je důleţité pochopit rozdíl mezi bhakti a obyčejnými zboţnými činnostmi. Rozvíjení poznání a zboţných činností je na hmotné úrovni. Zboţnost nevede k vysvobození. Zboţný člověk je na úrovni dobra, ale zůstává podmíněnou duší, svázanou reakcemi za dobré činnosti. Můţe se dokonce stát velice zboţným bráhmanem, ale ještě to neznamená, ţe se stal oddaným. Někdy se můţe zdát, ţe oddaný jedná proti zásadám zboţnosti. Ardţuna byl například vznešeným oddaným Pána Kršny, ale zabíjel své příbuzné. Nevědomí lidé mohou říci: ,,Ardţuna není dobrý člověk. Zabil svého dědečka, svého učitele a své synovce. Zničil celou rodinu. `` V Bhagavad-gítě (4.3) ale Kršna říká Ardţunovi: ,,Jsi Můj velice drahý přítel. `` Podle hmotných měřítek moţná Ardţuna nebyl dobrý člověk, ale protoţe je zcela odevzdaný přání Nejvyššího Pána, musíme ho přijmout jako oddaného. I kdyţ je pravda, ţe Ardţuna zabil své vlastní příbuzné, v Kršnových očích zůstal drahým přítelem a oddaným. To je rozdíl mezi oddaným a takzvaným ,,dobrým člověkem`` v hmotném světě: dobrý člověk v hmotném světě se vţdy snaţí jednat zboţně, neboť ví, ţe pokud bude jednat špatně, bude muset trpět hříšnými reakcemi, zatímco oddaný, i kdyţ je přirozeně velice dobrý, můţe podle Kršnových pokynů jednat jako špatný člověk, a přesto nepoklesne. Zůstane čistým oddaným, který je velice drahý Pánu. Jiţ jsme vysvětlovali, ţe naslouchání o Kršnových zábavách je velice očistné. Musíme však naslouchat se správným přístupem. Některé lidi velmi přitahuje Kršnova - Jeho zábavy s pasačkami ale pod vlivem své hmotné vize nedokáţou ocenit, jak bojoval s démony a zabíjel je. Nevědí, ţe Absolutní Pravda, Nejvyšší Pán Kršna, je dobrý za všech okolností. Ať si uţívá ve společnosti Svých oddaných nebo zabíjí démony, zůstává stále Absolutní Pravdou, a proto naslouchání všem Jeho zábavám je stejně očistné. Lidé většinou naslouchají Šrímad-Bhágavatamu od profesionálních přednašečů, kteří s oblibou hovoří o rása-líle. Myslí si: ,,Kršna se objímá s mladou dívkou - to je velice pěkné. `` Někdy přijde poslouchat o rása-líle třeba deset tisíc lidí a přednášející si dobře vydělá. Lidé si pak začnou myslet, ţe Šrímad-Bhágavatam znamená desátý zpěv, ve kterém se popisuje rása-lílá a jiné zábavy, ale neuvědomují si, ţe v ostatních zpěvech najdou mnoho důleţitých pokynů. Pána Kršnu - popisuje desátý zpěv a ostatních devět zpěvů je obzvláště určeno k tomu, abychom postupně očistili své srdce a mohli tak Kršnovi porozumět. Kaţdému bychom proto měli říci, aby nejprve velice pozorně přečetl prvních devět zpěvů Šrímad-Bhágavatamu. Potom můţe správně pochopit desátý zpěv. Ti, kdo naslouchají o Kršnově rása-líle a myslí si, ţe je to obyčejný příběh, nevědí, kdo Kršna ve skutečnosti je. Rása-lílá nemá s chtíčem nic společného. Je to transcendentální láskyplná zábava mezi Rádhou a Kršnou. Šrí Čaitanja Maháprabhu říká, ţe kapitoly ŠrímadBhágavatamu, které popisují rása-lílu, nejsou určeny pro obyčejné lidi - mohou je číst jen vysvobozené duše. Proto bychom neměli tyto popisy rása-líly vykládat obyčejným lidem. Pouze pokročilí oddaní, kteří se osvobodili od hmotného znečištění, se mohou pokusit Kršnově rása-líle porozumět. Nesmíme si rása-lílu Rádhy a Kršny představovat hmotným způsobem. Avšak i obyčejní lidé, kteří neznají hluboký význam Kršnovy rása-líly, se nasloucháním Šrímad-Bhágavatamu očistí, neboť naslouchají o Kršnových zábavách. A naslouchají-li z autorizovaných zdrojů, povýší se na transcendentální úroveň oddané sluţby. Naší nemocí, kterou máme v srdci, je chtíč neboli touha uţívat si, ale budeme-li naslouchat o Kršnových zábavách z autorizovaných zdrojů, pak můţe tento hluboce zakořeněný chtíč z našeho srdce zcela zmizet. Lidé však naneštěstí nenaslouchají Šrímad-Bhágavatamu z autorizovaných zdrojů. Naslouchají pouze od profesionálů, a proto zůstávají nakaţeni hmotnou nemocí a jsou plni chtivých tuţeb. Z některých se stanou sahadţijové a začnou si myslet, ţe jsou Kršna, Rádhárání a Její přítelkyně. Chovají se, jako kdyby oni byli nejvyšší uţivatelé. Jediným zájmem čistého oddaného je uspokojit Kršnu, a kdykoliv zpívá Haré Kršna mahá-mantru, přemýšlí o tom. Ţivé bytosti v hmotném světě mají sklon sejít ze správné cesty. Mysl a smysly jsou obyčejně přitahovány k hmotným objektům. Pomocí bhakti-jógy bychom ale měli svou mysl přitáhnout k tomu, co má věčnou podstatu. Jinak budeme svou myslí a svými smysly nuceni vykonávat karmu neboli činnosti pro uspokojování smyslů. Jakmile se budeme snaţit o smyslový poţitek, budeme se dopouštět hříchu. Chceme-li se vyhnout karmickým činnostem, které nás poutají v koloběhu opakovaných rození a smrtí, musíme začít rozvíjet vědomí Kršny. Višnudútové nám zde dávají stejnou radu: Jestliţe se chceme osvobodit od karmických reakcí, měli bychom dvacet čtyři hodiny denně oslavovat Nejvyššího Pána. To nás očistí. Šríla Šrídhar Svámí říká: ,,Namísto provádění předepsaných ritualistických obřadů jednoduše zaměstnejte svou mysl popisováním nebo oslavováním Nejvyšší Osobnosti Boţství. `` To je vědomí Kršny. Vědomí Kršny neboli oddanou sluţbu můţeme provádět devíti způsoby: nasloucháním o transcendentálním jménu, podobě, vlastnostech a zábavách Pána, jejich opěvováním, vzpomínáním na ně, slouţením lotosovým
nohám Pána, Jeho uctíváním, modlením se k Pánu, slouţením Pánu, přijetím Pána za svého přítele a odevzdáním všeho Nejvyššímu Pánu. Kaţdý, kdo provádí během svého ţivota jeden nebo více z těchto způsobů oddané sluţby, bude zajisté v okamţiku smrti vzpomínat na Kršnu. V tom spočívá umění vědomí Kršny. Nemůţeme zanechat všech činností a jednoduše zpívat Haré Kršna. Proto se neustále zaměstnáváme v praktické oddané sluţbě a svou mysl soustřeďujeme na Kršnu. V okamţiku smrti pak jistě dosáhneme úplného vysvobození z hmotné existence. Ten, kdo se nevěnoval oddané sluţbě, nemůţe v okamţiku smrti z ničeho nic opakovat svaté jméno Nárájana. Má-li zpívání svatého jména přinést nějaký výsledek, musí se mu člověk věnovat jiţ předtím. Čaitanja Maháprabhu proto doporučuje: ,,Člověk by měl zpívat svaté jméno neustále. `` To je nejlepší způsob, jak myslet na Kršnu v tomto věku, a jestliţe budeme stále vzpomínat na Kršnu, máme zajištěn návrat domů, zpátky k Bohu. Pán slibuje v Bhagavad-gítě (8.8):
,,Ten, kdo o Mně rozjímá jako o Nejvyšší Osobnosti Boţství, jehoţ mysl neodbíhá a je neustále zaměstnána vzpomínáním na Mne, dojde bezpochyby ke Mně. `` To, ţe Adţámil vzpomínal na Kršnu, nebylo náhodné. V mládí zpíval jméno Pána Nárájana, ale kvůli špatné společnosti na Pána zapomněl. Transcendentální účinek jeho dřívějších činností se projevil v okamţiku smrti, přestoţe nechtěl volat Kršnu, ale pouze svého nejmladšího syna. Milost pro každého V Bhagavad-gítě (8.6) se říká:
,,Kaţdý dospěje právě do toho stavu bytí, na který myslí, kdyţ opouští své tělo, ó synu Kuntí. `` Ten, kdo je zvyklý zpívat Haré Kršna mantru, bude přirozeně zpívat Haré Kršna také tehdy, potká-li ho nějaká nehoda. Dokonce i kdyţ člověk nikdy předtím nezpíval a při nějaké nehodě nebo v okamţiku smrti vysloví svaté jméno Pána, zachrání se z pekelného ţivota, který by ho jinak čekal. Kdyţ například někdo spadne ze střechy a náhodou bude volat ,,Haré Kršna``, Pán jeho volání uslyší. Nebo kdyţ se někomu zdá o tom, ţe ho chce sníst tygr, a ve spánku začne zpívat Haré Kršna, Pán ho také uslyší. Ačkoliv Adţámil zpíval svaté jméno Nárájana nepřímo, neboť volal pouze svého nejmladšího syna, hned si vzpomněl na Pána Nárájana. Ve védské společnosti proto rodiče pojmenovávají své děti jmény Boha. Neznamená to, ţe se dítě stalo Bohem. Jestliţe dítěti dáme jméno Nárájan, znamená to, ţe je Nárájan dás neboli sluţebník Nárájana. Podobně dáváme svým ţákům duchovní jména jako Višnu dás, Vámana dás nebo Kršna dás. To, ţe při volání svého syna Adţámil vzpomínal na Pána Nárájana, potvrzuje Šrímad-Bhágavatam, kde se říká, ţe síla zvukové vibrace svatého jména je absolutní. Člověk se můţe okamţitě vysvobodit od všech hříšných reakcí vyslovením svatého jména, i kdyţ nechápe, jakou má toto jméno moc. Ať jiţ někdo zpívá s oddaností a úctou, nebo bez jakékoliv víry, jeho zpívání můţe zničit více hříšných reakcí, neţ kolika by se mohl dopustit. Kršnovo jméno má neomezenou sílu. Kdyţ Čaitanja Maháprabhu se Svými společníky v Navadvípu zpívali Haré Kršna mahá-mantru, lidé je napodobovali. V té době tam vládli mohamedáni, kteří čas od času chodili za správcem a ţalovali: ,,Hinduisté zpívají, Haré Kršna, Haré Kršna! ` a divoce tancují a rozhazují rukama. `` Takto napodobovali sankírtanové hnutí Pána Čaitanji. Kdyţ v západních zemích jdeme po ulici a zpíváme, přihlíţející naše zpívání Haré Kršna někdy napodobují. Dokonce i napodobováním se však očistí. Svaté jméno je tak mocné, ţe kdyţ se nám někdo vysmívá: ,,Proč zpíváte Haré Kršna? To je nesmysl, `` také z toho získá duchovní prospěch. Kršnovo svaté jméno je jako slunce, které vychází v našem temném srdci. Tento vesmír je plný temnoty a díky tomu, ţe Kršna stvořil sluneční svit, můţeme vidět. Jakmile slunce zapadne, celý svět je pod vlivem temnoty. Stejně je i naše srdce plné temnoty nevědomosti. Existuje však světlo, které tuto temnotu rozptýlí - vědomí Kršny. Naše bezboţné činy nás drţí v nevědomosti, ale těm, kdo s láskou a náklonností neustále oddaně slouţí Pánu, se Kršna Samotný zjeví v jejich srdci. Kršnovou zvláštní milostí jsou oddaní vţdy na světle - na světle vědomí Kršny. Kršna zná náš motiv a Jeho milost je zvláště určena těm, kteří Mu upřímně a oddaně slouţí. Kršna je ke kaţdému stejný, a Jeho milost je proto neomezená. Zvláště nakloněn je však Svým oddaným. Je-li někdo připraven přijmout neomezeně Jeho milost, On je připraven neomezeně ji darovat. Kvůli své závistivé
povaze však na to nejsme připraveni. V Bhagavad-gítě (18.66) Kršna říká: ,,Zanech všech takzvaných náboţenství a odevzdej se pouze Mně. Ochráním tě od všech hříšných reakcí. `` Zcela otevřeně nám nabízí Svou ochranu, avšak my ji nepřijímáme. Sluneční svit se také šíří stejně po celém vesmíru, ale kdyţ zavřeme dveře a nevyjdeme ven, je to naše chyba. Slunce a měsíc nedělají rozdíly. Svítí stejně jak na domy bráhmanů, tak na domy čandálů (pojídačů psů). Podobně je i Kršnova milost dostupná všem a záleţí jen na nás, jestli tuto volně nabízenou Boţí milost přijmeme. Kršna přirozeně dává více milosti Svému oddanému, neboť oddaný můţe tuto milost přijmout prostřednictvím sluţby. Bezpříčinnou milost Pána přijímáme tak, ţe vykonáváme stále více a více oddané sluţby. Pánu bychom měli slouţit s velkým nadšením a toto nadšení získáme, budeme-li s vírou a odhodlaností zpívat Haré Kršna. Někdo můţe namítnout: ,,Chápu, ţe zpívání svatého jména s vírou můţe být očistné, ale jestliţe člověk nemá ţádnou víru, jak můţe svaté jméno působit? `` Můţeme uvést několik příkladů: jestliţe se nevinné dítě dotkne ohně, ať vědomě či nevědomě, oheň ho spálí. Dáme-li dítěti nějaký lék, bude působit, i kdyţ dítě neví nic o jeho účincích. Stejně působí i jed. Podobně působí také Haré Kršna mantra, i kdyţ nemusíme vědět, proč a jak. Z našeho hlasitého zpívání mají prospěch dokonce i nevědomé niţší bytosti. To potvrzuje Šríla Haridás Thákur: ,,Kdyţ hlasitě zpíváme Haré Kršna, prospěje to kaţdé ţivé bytosti, pohyblivé i nehybné. `` (Čaitanja-čaritámrta, Antja-lílá 3.69) Sílu zpívání Haré Kršna potvrzuje skutečnost, jak se šíří hnutí pro vědomí Kršny. Ve všech zemích, kde se toto hnutí objevilo, si učenci a jiní myslitelé uvědomují jeho účinky. Například Dr. J. Stillsona Judaha naše hnutí velice přitahovalo, protoţe viděl, jak proměňuje hippies, kteří propadli drogám, v čisté vaišnavy, kteří dobrovolně slouţí Kršnovi a všem lidem. Před pár lety jistě o Haré Kršna mantře nic nevěděli, ale nyní zpívají a stávají se z nich čistí vaišnavové. Zanechávají všech hříšných činností, jako je nedovolený pohlavní styk, poţívání omamných látek, jedení masa a hazardování. To je praktická ukázka účinků Haré Kršna mantry. Kaţdý, kdo jakýmkoliv způsobem vysloví Haré Kršna mantru, se očistí bez ohledu na to, jestli sílu svatého jména zná nebo ne. Je to stejné, jako kdyţ někdo uţívá silný lék a jeho účinky pocítí, ať ho uţívá vědomě či nevědomě. Můţeme pouţít jiné přirovnání: oheň bude pálit, ať si něj sáhne nevinné dítě nebo dospělý. Jestliţe někdo zapálí pole nebo suchou trávu, tráva shoří, ať ji zapálí člověk, který oheň zná, nebo nevědomé dítě. Podobně nemusíme znát sílu zpívání Haré Kršna mantry, ale jestliţe svaté jméno zpíváme, osvobodíme se od všech hříšných reakcí. To je správný závěr, ke kterému došli Višnudútové. Adžámil dostává další možnost Jamarádţovi sluţebníci jsou tak mocní, ţe jim nikdo v jejich činnosti nemůţe zabránit, ale tentokrát byli zmateni, protoţe nemohli odvést člověka, kterého povaţovali za hříšného. Okamţitě se proto vrátili k Jamarádţovi a popsali mu všechno, co se stalo. Mysleli si, ţe je nesprávné, aby Višnudútové vysvobodili Adţámila, který si zjevně zaslouţil Jamarádţův trest. Nyní si byl Adţámil zcela vědom Kršny. V boţské společnosti Višnudútů, kteří jsou velice vznešení vaišnavové, přišel Adţámil k plnému vědomí. Byl zajat a poté vysvobozen a nyní se jiţ úplně přestal bát. Tak vypadá osvobození. Kdyţ někdo díky společnosti vaišnavů neboli oddaných Pána získá vědomí Kršny, osvobodí se od veškerého strachu. To je jeho věčné postavení. Protoţe Adţámil se znovu dostal do svého přirozeného postavení, zbavil se strachu a hned se začal k Višnudútům modlit krásnými modlitbami: ,,Skládám své uctivé poklony oddaným Pána, kteří jsou jako stromy přání a oceány milosti. `` To je oddaný - vţdy se modlí k ostatním oddaným. Nejdříve projeví úctu svému duchovnímu mistrovi, potom duchovnímu mistrovi svého duchovního mistra, pak jeho duchovnímu mistrovi a potom všem oddaným Pána Kršny. Višnudútové jsou také vaišnavové, neboť plní Kršnovy pokyny. Pán Kršna velice touţí po tom, aby se Mu všechny podmíněné duše bloudící v hmotném světě odevzdaly, zachránily se před utrpením tohoto ţivota a unikly pekelnému trestu po smrti. Vaišnava se proto snaţí přivést podmíněné duše zpět k rozumu. Ti, kterým se dostane takového štěstí jako Adţámilovi, budou zachráněni Višnuovými sluţebníky, Višnudúty neboli vaišnavy a vrátí se zpátky domů, zpátky k Bohu. Dobrým příkladem milostivých vaišnavů jsou Gósvámí z Vrndávanu. Podrobně studovali různá písma, aby mohli šířit zásady vědomí Kršny. V knize Bhakti-rasámrta-sindhu (Nektar oddanosti) Šríla Rúpa Gósvámí cituje mnoho veršů z různých písem, aby podpořil zásady bhakti. Proč si s tím dali tolik práce? Je velmi namáhavé vyhledávat ve védské literatuře autoritativní citáty a pouţít je k podpoření závěrů védských písem. Šest Gósvámích se však této těţké práce ujalo ze soucitu k celému lidstvu. Nejlepším dobrodiním pro celé lidstvo je šířit vědomí Kršny podle příkladu šesti Gósvámích. Můţeme si myslet, ţe existuje i mnoho jiných druhů dobročinnosti, ale prospěch, který z nich získáme, je pouze dočasný. Skutečnou hodnotu pro všechny lidi má jen největší dobročinnost v podobě šíření vědomí Kršny, kterou provádějí vznešené osobnosti jako šest Gósvámích z Vrndávanu, neboť se zakládá na duchovní pravdě.
Vaišnavové jsou jako stromy přání ( ), neboť mohou splnit všechny naše duchovní tuţby. Jsou jako oceán milosti ( ). Adţámil vyslechl rozhovor mezi Jamadúty a Višnudúty a díky tomu se zcela zbavil všech hmotných nečistot. Takovou očistnou sílu má naslouchání o Kršnovi. Kaţdý, kdo pravidelně naslouchá Šrímad-Bhágavatamu, Bhagavad-gítě, Čaitanja-čaritámrtě a Bhakti-rasámrta-sindhu nebo jakékoliv jiné vaišnavské literatuře, získá stejný prospěch jako Adţámil a zbaví se veškerého hmotného znečištění. Adţámil byl Višnudútům velice vděčný a okamţitě vyjádřil svou úctu tím, ţe se jim poklonil. Podobně bychom i my měli upevnit svůj vztah ke sluţebníkům Pána Višnua. Čaitanja Maháprabhu řekl: ,,Člověk by se měl povaţovat za sluţebníka sluţebníkova sluţebníka Kršny. `` Pokud nebudeme projevovat úctu Jeho sluţebníkům, nemůţeme se nikdy dostat ke Kršnovi. Kdyţ se Adţámil Višnudútům poklonil, chtěl jim z vděčnosti něco říci. Višnudútové však okamţitě zmizeli, protoţe si přáli, aby místo nich raději oslavoval Nejvyššího Pána. Adţámil byl oproštěný od všech hříšných reakcí, a proto byl schopen oslavovat Pána. Hříšný člověk nemůţe oslavovat Pána, coţ potvrzuje Kršna Samotný v Bhagavad-gítě (7.28):
,,Lidé, kteří v tomto i dřívějších ţivotech jednali ctnostně a jejichţ hříšné činy jsou zcela vyhlazeny, jsou oproštěni od bludu dvojnosti a s pevným odhodláním Mi slouţí. `` Višnudútové Adţámilovi připomněli oddanou sluţbu, a tak se mohl rychle vrátit zpátky domů, zpátky k Bohu. Višnudútové zmizeli, aby ještě zvýšili Adţámilovu touhu opěvovat Pána, neboť v jejich nepřítomnosti pocítil odloučení. V náladě odloučení je opěvování Pána velice intenzivní.
KAPITOLA 17 Okamţik pravdy Šukadéva Gósvámí pokračoval: Kdyţ Adţámil vyslechl rozhovor mezi Jamadúty a Višnudúty, pochopil náboţenské zásady, které jsou ovlivněny třemi kvalitami hmotné přírody. O těchto zásadách hovoří tři Védy. Také porozuměl transcendentálním náboţenským zásadám, které jsou nad kvalitami hmotné přírody a týkají se vztahu mezi ţivou bytostí a Nejvyšší Osobností Boţství. Adţámil navíc vyslechl opěvování jména, slávy, vlastností a zábav Nejvyšší Osobnosti Boţství. Tak se z něho stal čistý oddaný. Vzpomněl si na své minulé hříšné činnosti a litoval, ţe se jich dopustil. Adţámil řekl: ,,Jak nízko jsem se ocitl, kdyţ jsem slouţil svým smyslům. Poklesl jsem z postavení náleţitě kvalifikovaného bráhmana a počal jsem děti v lůně prostitutky. Jsem hoden zavrţení! Jednal jsem tak hříšně, ţe jsem zničil celou rodinnou tradici. Opustil jsem svou ctnostnou a krásnou mladou ţenu, abych mohl mít pohlavní styk s nízkou prostitutkou, která byla zvyklá pít alkohol. Jak odsouzeníhodné! Můj otec a matka byli staří a neměli nikoho, kdo by se o ně staral. Protoţe jsem se o ně nezajímal, měli velice těţký ţivot. Opustil jsem je jako nevděčný člověk niţší třídy. Nyní je jasné, ţe za takové činy musí být hříšník, jako jsem já, uvrţen do pekelných podmínek, určených pro ty, kdo porušili náboţenské zásady a musí zakoušet nesnesitelná utrpení. Byl to pouhý sen, nebo skutečnost? Viděl jsem hrozivé bytosti s provazy v rukou, jak mě chtějí spoutat a odvést pryč. Kam odešly? A kam odešly ty vysvobozené bytosti nesmírné krásy, které mě zachránily před peklem? Jsem zajisté nejodpornější a nejnešťastnější, protoţe jsem se potopil do oceánu hříšných činností. Zásluhou svých předešlých duchovních činností jsem však mohl vidět tyto čtyři vznešené osobnosti, které přišly, aby mě zachránily. Díky jejich návštěvě se cítím nesmírně šťastný. Kdyby nebylo mé dřívější oddané sluţby, jak bych nyní mohl já, nejšpinavější člověk, který si vydrţoval prostitutku, dostat příleţitost zpívat v okamţiku smrti svaté jméno Nárájana? `` (Šrímad-Bhágavatam 6.2.24 0196 33) Lítost Kdyţ Adţámil vyslechl rozhovor mezi Jamadúty a Višnudúty, ustálil se ve vědomí Kršny. Začal naříkat: ,,Jak jsem byl ubohý, kdyţ jsem prováděl tolik hříšných činností! `` To je správný postoj
oddaného vědomého si Kršny. Moţná se dopouštěl mnoha hříšných činů, ale kdyţ přišel do styku s oddanými a naslouchal transcendentálním námětům o Nejvyšší Osobnosti Boţství ( ), očistil se a litoval toho, jak ţil v minulosti. Tato lítost nad dřívějším hříšným chováním je znamením očištění. Přestal hřešit a litoval své minulosti. Adţámil nyní dosáhl úrovně oddané sluţby, na které se jiţ osvobodil od všech hmotných překáţek a je zcela spokojený ( ). Kdyţ této úrovně dosáhl, začal naříkat nad svými minulými materialistickými činnostmi a oslavoval jméno, slávu, podobu a zábavy Nejvyšší Osobnosti Boţství. Ten, kdo přijme vědomí Kršny, se přirozeně bude snaţit následovat pravidla oddané sluţby a pravidelně zpívat Haré Kršna mahá-mantru: Nikdo by si neměl myslet, ţe kdyţ začne oddaně slouţit, můţe pokračovat ve svém hříšném ţivotě a všechny jeho následky se zneutralizují. Mnohokrát jsme jiţ byli varováni, ţe je to největší přestupek proti svatému jménu. Kaţdý by se měl cítit zarmoucený podobně jako Adţámil: ,,Jak jsem byl ubohý, kdyţ jsem vykonával tolik hříšných činností! Nyní jsem však milostí Kršny pochopil, ţe jsem nejednal správně. `` Adţámil si vzpomněl na všechny své hříšné činnosti a velice jich litoval. Vzpomínal, jak ho otec vychovával, aby se stal opravdovým bráhmanem, jak studoval védskou vědu a potom se oţenil s hodnou, krásnou a ctnostnou manţelkou, která byla vysoce kvalifikovaná, neboť pocházela z úctyhodné bráhmanské rodiny. Adţámil nyní naříkal: ,,Opustil jsem ji a ţil jsem s opilou prostitutkou! `` Podle védských zásad by neměl muţ z vyšší třídy - bráhman, kšatrija a vaišja počít dítě v lůně ţeny z niţší třídy. Ve védské společnosti je proto před svatbou zvykem sestavit pro dívku a chlapce horoskop, aby se zjistilo, zda se k sobě hodí. Védská astrologie nám řekne, zda podle tří kvalit hmotné přírody patříme do třídy bráhmanů, kšatrijů, vaišjů nebo šúdrů. Sestavit horoskop je nezbytné, neboť sňatek mezi bráhmanským chlapcem a dívkou z třídy šúdrů je nepřijatelný a takové manţelství by bylo pro muţe i ţenu utrpením. To jsou samozřejmě úvahy na základě tří kvalit přírody, ale pro klid a rozvoj rodiny a společnosti je důleţité tento systém dodrţovat. Jestliţe jsou však chlapec a dívka oddanými, nic takového se nemusí brát v úvahu. Oddaní jsou transcendentální, a proto spolu vytvoří velice šťastné manţelství. Adţámil si myslel: ,,Nedokázal jsem se ovládat a ţil jsem odporným způsobem, a proto jsem ztratil všechny své bráhmanské kvalifikace. `` Takovou mentalitu má člověk, který se stává čistým oddaným. Kdyţ se milostí Pána a duchovního mistra povýšíme na úroveň oddané sluţby, litujeme svých minulých hříšných činností. To nám pomůţe udělat pokrok v duchovním ţivotě. Višnudútové dali Adţámilovi příleţitost stát se čistým oddaným a první povinností oddaného je litovat svých dřívějších hříchů v podobě nedovoleného pohlavního ţivota, poţívání omamných látek, jedení masa a hazardu. Oddaný se těchto špatných zvyků musí nejen vzdát, ale musí také stále litovat, ţe se jich v minulosti dopustil. To je úroveň čisté oddanosti. Naše dluhy vůči jiným živým bytostem Adţámil litoval, ţe zanedbal povinnosti vůči své ţeně, otci a matce. Povinností dospělých dětí je slouţit svým starým rodičům. V dnešní společnosti by měl být tento zvyk obnoven. K čemu je jinak rodinný ţivot? Správný rodinný ţivot znamená, ţe manţel je ochráncem, manţelka má mít ctnostné vlastnosti a děti jim mají být vděčné. Mají si myslet: ,,Můj otec a moje matka mi tolik slouţili. Nosili mě, kdyţ jsem neuměl chodit a kdyţ jsem neuměl jíst, krmili mě. Dali mi vzdělání. Darovali mi ţivot. `` Dobrý syn přemýšlí, jak by mohl svému otci a své matce slouţit. Od manţelky se očekává, ţe bude svému muţi věrná a manţel by jí měl být vděčný za její sluţbu a ochraňovat ji. Ve společnosti prostitutky však Adţámil všechny své povinnosti zanedbal. Nyní ho to trápilo a povaţoval se za nízkého uboţáka. Jakmile se člověk narodí, je podle védského společenského systému ihned zadluţený mnoha bytostem. Jsme zadluţeni velkým ršiům neboli světcům, protoţe získáváme poznání z jejich transcendentálních písem, jako je například Šrímad-Bhágavatam, který sestavil Šríla Vjásadéva. Autoři těchto písem znají minulost, přítomnost i budoucnost, a proto musíme vyuţít příleţitosti a získat toto neocenitelné poznání. Z tohoto důvodu jsme zadluţeni světcům. Máme také dluh vůči polobohům, kteří řídí vesmír a zásobují nás vším nezbytným - sluneční svit máme od boha Slunce, Súrji; měsíční svit od boha Měsíce, Čandry; vzduch od Vájua apod. Kaţdému prvku vládne určitý polobůh. Jsme také zadluţeni obyčejným ţivým bytostem, jejichţ sluţbu přijímáme. Mléko například dostáváme od krávy. Podle Véd je kráva povaţována za jednu z našich matek, neboť pijeme její mléko, stejně jako po narození pijeme mléko své matky. Šrímad-Bhágavatam se zmiňuje o tom, ţe máme sedm matek: svou vlastní matku, manţelku svého učitele nebo duchovního mistra, ţenu bráhmana, ţenu krále, chůvu, krávu a Zemi. Jsme zadluţeni těmto sedmi matkám a také svému otci, bratrům, přátelům, příbuzným a předkům. Také ten, kdo přijme dar z dobročinnosti, se zadluţí a tento dluh musí splatit, stejně jako musíme vrátit půjčené peníze. Oddaní by proto neměli přijímat od nikoho ţádné dary, pokud je nechtějí pouţít ve sluţbě Kršnovi. Jestliţe oddaný přijímá příspěvky jen proto, aby uspokojil svůj ţaludek, je to velký hřích. Bráhmani a
sannjásíni musí přijímat dary velice opatrně. Podle védského systému mohou ţebrat pouze brahmačáríni, sannjásíni a bráhmani, zatímco hospodáři takto získávat peníze nesmí. Brahmačárí můţe sbírat od lidí almuţny a pouţít je ve sluţbě svému duchovnímu mistrovi a sannjásí můţe sbírat peníze pro sluţbu Kršnovi. Védy lidem radí, aby dávali bráhmanům dary, neboť bráhmani vědí, jak jich pouţít pro Kršnu. Dobročinnost, kterou prokáţeme správné osobě, je v kvalitě dobra, dobročinnost, kterou uděláme pro osobní prospěch, je dotčena kvalitou vášně a dobročinnost, kterou vykonáme bez uváţení, je v kvalitě nevědomosti. Kdyţ například dáme peníze nějakému darebákovi, zamíří s nimi do nejbliţšího obchodu s lihovinami. Boháči si mohou myslet, ţe nezáleţí na tom, komu milodar dají a ţe nemusejí dělat ţádné rozdíly, ale podle písem existují tři druhy dobročinnosti. Můţeme se zeptat: ,,Máme nějakou naději tyto dluhy splatit? `` Ano, ale jen v případě, odevzdáme-li se lotosovým nohám Kršny neboli Mukundy. Jméno ,,Mukunda`` označuje toho, kdo nás můţe osvobodit od hmotného znečištění. Jsme zadluţeni polobohům, ale oni nám trvalé útočiště poskytnout nemohou. Jestliţe hledáme věčný úkryt, měli bychom se odevzdat Kršnovi, protoţe pouze On nás můţe zbavit všech dluhů. Kršna je Nejvyšší Osobností Boţství a odpustí-li nám, potom nám musí odpustit i ostatní včetně polobohů. Adţámil pochopil, ţe je dluţníkem, ale protoţe se odevzdal lotosovým nohám Mukundy, všechny jeho dluhy byly vyrovnány. Pouhým odevzdáním se Pánu Nárájanovi, který se neliší od Mukundy, se Adţámil osvobodil. Jestliţe se i my chceme osvobodit od hříšných reakcí, nemáme jinou moţnost, neţ se odevzdat Kršnovi. Kršna doporučuje: ,,Pouze se Mi odevzdej. `` Měli bychom poslechnout Kršnovu radu. Jinak pro nás bude obzvláště v tomto věku Kali velice obtíţné vyrovnat všechny dluhy, které máme. Oddaná služba se nikdy neztratí V hmotném světě nás čeká nebezpečí na kaţdém kroku. Dokonce i čistým oddaným hrozí nebezpečí, ţe poklesnou ze své úrovně. Ve Šrímad-Bhágavatamu (1.5.17) nás však Nárada Muni ujišťuje:
Slovo v tomto verši znamená ,,předepsané povinnosti``. Bráhman má například určité předepsané povinnosti a stejně tak kšatrija, vaišja a šúdra. Jestliţe se někdo vzdá těchto povinností, přijme vědomí Kršny a bude přísně dodrţoval všechna pravidla a usměrnění oddané sluţby, ale kvůli nezralosti a nezkušenosti je nebude vykonávat správně a poklesne, nic neztrácí. Cokoliv udělá jako sluţbu Nejvyššímu Pánu - i kdyţ je to třeba jen malá část jeho ţivota - mu zůstane věčně k dobru. Nikdy to jiţ neztratí. Avšak ten, kdo dokonale vykonává své předepsané povinnosti, ale neuctívá Kršnu, nic nezíská. Kdyţ někdo přísně plní své předepsané povinnosti, ţije zboţným ţivotem. Představme si, ţe se díky svým zboţným činnostem povýší do nebeského království. Kršna vysvětluje v Bhagavadgítě, ţe jakmile výsledky jeho zboţných činností vyprší, bude nucen vrátit se na tuto planetu. Dále bychom měli vědět, ţe pokud někdo v tomto ţivotě vykonává zboţné skutky, dává milodary a podobně, bude se sem muset vrátit v příštím ţivotě, aby přijal jejich výsledky. To znamená, ţe bude muset proţít další ţivot v hmotném těle. Těšit se na výsledky svých zboţných činů tedy není příliš moudré. Dokonce i v Indii lidé naneštěstí raději vykonávají obyčejné zboţné činnosti, jako je například dávání milodarů, neţ oddanou sluţbu Kršnovi. Doufají, ţe prováděním takové tapasji neboli odříkání se po smrti povýší na nebeské planety, kde je čeká vyšší hmotná ţivotní úroveň. S tímto cílem nebo s vidinou poţitku jiţ v tomto ţivotě uctívají polobohy. Například Šiva dává tomu, kdo ho uctívá, hmotné poţehnání velice rychle. Je velmi laskavý a dá člověku všechno, co si přeje. Je známý jako Ášutóša neboli ,,ten, koho lze snadno uspokojit``. Lidé ho proto rádi uctívají, kdyţ chtějí ţít v bohatství a blahobytu. Šrí Kršna však takové uctívání v Bhagavad-gítě (7.20) zavrhuje: ,,Ti, jejichţ inteligenci unesly hmotné touhy, se odevzdávají polobohům. `` Šrímad-Bhágavatam vypráví příběh o Vrkásurovi, který Šivu ţádal o hrozivé poţehnání. Vrkásura chtěl, aby kaţdý, jehoţ hlavy se dotkne, zemřel. Po takových poţehnáních obvykle touţí démoni. Také Rávana a Hiranjakašipu získali podobná poţehnání. Mysleli si, ţe se mohou stát tak mocnými, ţe se vyhnou i smrti. To je typická démonská mentalita. Ţádné poţehnání polobohů však tyto démony nedokázalo zachránit před smrtí a nakonec je zabil Samotný Nejvyšší Pán. Podle zákona přírody se nikdo nevyhne smrti. Kaţdý, kdo se narodí v tomto hmotném světě, musí také zemřít. Hmotný svět se nazývá Martjalóka, coţ znamená, ţe kaţdá ţivá bytost musí projít zrozením, smrtí, stářím a nemocemi. Lidé jsou ale v iluzi, a proto si tuto skutečnost neuvědomují. Snaţí se vytvořit různé hmotné podmínky a pokoušejí se ţít věčně. Také moderní vědci chtějí být nesmrtelní a napodobují tak Hiranjakašipua. To je pošetilost. Neměli bychom se smrti bát, ale měli bychom být opatrní a ptát se:
,,Kam se za své činnosti dostanu v příštím ţivotě? `` Oddaný se smrti nebojí. Pouze se modlí ke Kršnovi: ,,Pokud chceš, zemřu a znovu se narodím. Touţím jen po tom, abych na Tebe Tvou milostí nikdy nezapomněl, ať jiţ budu kdekoliv. `` Oddaný nemá strach, pouze je opatrný, aby nepoklesl. Současně však ví, ţe ať vykoná jakékoliv mnoţství oddané sluţby, je mu to věčně k dobru. Adţámilův příběh to jasně dokládá. Měli bychom velice přísně dodrţovat všechna pravidla a usměrnění, ale dokonce i kdyţ poklesneme, nic neztratíme. To říká Nárada Muni ve výše uvedeném citátu. Dokonce i kdyţ někdo přijme vědomí Kršny pouze ze sentimentu a vykonává oddanou sluţbu jen nějakou dobu a znovu se vrátí k materialistickému ţivotu, všechna jeho oddaná sluţba se počítá a jednoho dne bude stejně jako Adţámil zachráněn. Kdyţ Višnudútové zmizeli, Adţámil nejdříve přemýšlel, jestli se mu o tom všem jenom nezdálo. Leţel v komatu na smrtelné posteli, ale Jamadúty a Višnudúty skutečně viděl. Nyní měl dojem, ţe to byl jen sen. Kdyţ si uvědomil, ţe ho Višnudútové zachránili před hrozivými posly Jamarádţe, chtěl je znovu vidět. Višnudútové vypadali velice nádherně. Měli stejné tělesné rysy jako Pán Višnu a byli také stejně ozdobeni. V rukou měli čtyři symboly Jeho moci: lasturu, lotos, kyj a disk. Jejich těla velmi krásně zářila a na sobě měli šaty ze zlatého hedvábí. Adţámil se proto zeptal: ,,Kam se poděly tyto krásné osobnosti, které mě vysvobodily ze zajetí Jamadútů? `` Adţámil uvaţoval: ,,Po celý ţivot jsem byl hříšný. Čím jsem si tedy zaslouţil vidět tyto velké osobnosti? `` Řekl si: ,,Moţná jsem ve svém předešlém ţivotě udělal něco dobrého, a proto jsem nyní měl moţnost Višnudúty spatřit. `` Adţámil byl v mládí věrným sluţebníkem Pána Nárájana, a proto je spatřil. Dobrá společnost, kterou byl poţehnán ve svém mládí, ho nyní zachránila. V Čaitanja-čaritámrtě (Madhja 22.54) se říká:
,,Všechna zjevená písma prohlašují, ţe pouhý okamţik ve společnosti čistého oddaného můţe člověku přinést veškerý úspěch. `` Na začátku svého ţivota byl Adţámil zajisté velice čistý a ţil ve společnosti oddaných a bráhmanů. I kdyţ později poklesl, díky těmto zboţným činnostem dal svému synovi jméno Nárájan. Jistě ho k tomu zevnitř inspiroval Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství. Pán říká v Bhagavad-gítě (15.15.): ,,Jsem v srdci kaţdého a ode Mě pochází paměť, poznání a zapomnění. `` Pán je tak laskavý, ţe nikdy nezapomene na toho, kdo Mu někdy slouţil. Proto dal Adţámilovi zevnitř inspiraci a poradil mu pojmenovat nejmladšího syna jménem Nárájan, aby z náklonnosti neustále volal ,,Nárájane! Nárájane! `` a tak se vysvobodil z těţké a nejnebezpečnější situace v okamţiku smrti. Taková je Kršnova milost. - milostí gurua a Kršny obdrţíme semínko bhakti, oddané sluţby. Kdyţ bude oddaný toto semínko zalévat nasloucháním a zpíváním jména Pána, zbaví se tím největšího strachu. V hnutí pro vědomí Kršny proto měníme oddaným jména tak, aby jim připomínala Pána Višnua. Jestliţe si můţe oddaný v okamţiku smrti vzpomenout na své vlastní jméno, jako je třeba Kršna dás nebo Góvinda dás, můţe se zachránit z největšího nebezpečí. Změna jména při zasvěcení je proto velice důleţitá. Hnutí pro vědomí Kršny je tak dokonalé, ţe kaţdému umoţní vzpomínat na Kršnu. Myslet na Kršnu v okamţiku smrti mohou obvykle ti, kdo k Němu vyvinuli důvěrný vztah prostřednictvím celoţivotní oddané sluţby. V mládí otec Adţámila vychovával k úplné víře v Pána a do svých dvaceti let Adţámil Pánu Nárájanovi velice pěkně slouţil. I kdyţ poklesl a zapomněl na svůj vztah k Němu, Nárájan nezapomněl, a kdyţ to Adţámil v osudné chvíli potřeboval, Nárájan lásku Svému oddanému opětoval. Adţámil si tak na Něj mohl v okamţiku smrti vzpomenout. Kršna je velice vděčný i za nepatrnou oddanou sluţbu. Potvrzuje to v Bhagavad-gítě (2.40):
,,V tomto úsilí neexistuje ztráta nebo úbytek a i malý pokrok na této cestě můţe člověka uchránit před největším nebezpečím. `` Jestliţe člověk vykoná třeba i jen nepatrnou oddanou sluţbu, můţe ho to zachránit před největším nebezpečím. Proč tedy nepřijmout vědomí Kršny? Zaměstnávejte se v oddané sluţbě stále, dvacet čtyři hodiny denně. Potom pro vás nebude existovat ţádné nebezpečí. Ten, kdo získal vědomí Kršny, nemá strach, protoţe ví, ţe ho Kršna ochrání.
KAPITOLA 18 Poutník
Adţámil pokračoval: ,,Jsem nestydatý podvodník, který zničil svou bráhmanskou kulturu. Jsem jako zosobněný hřích. Čím jsem ve srovnání s všepříznivým zpíváním svatého jména Pána Nárájana? Jsem velký hříšník, ale protoţe jsem dostal tuto příleţitost, musím nyní zcela ovládat svou mysl, svůj ţivot a své smysly a stále se zaměstnávat v oddané sluţbě, abych znovu nepoklesl do hluboké temnoty nevědomosti hmotného ţivota. Protoţe se lidé ztotoţňují se svým tělem, mají touhy po smyslovém poţitku a provádějí mnoho druhů zboţných a bezboţných činností. To je příčinou hmotného zapletení. Nyní se zbavím tohoto zapletení, které způsobila Pánova iluzorní energie v podobě ţeny. Protoţe jsem byl tou nejpokleslejší duší, oklamala mě iluzorní energie a stal jsem se tančícím psem v ţenských rukách. Nyní se vzdám všech hmotných tuţeb a osvobodím se od této iluze. Stanu se milostivým dobrodincem a přítelem všech ţivých bytostí a vţdy budu pohrouţený ve vědomí Kršny. Jen díky tomu, ţe jsem ve společnosti oddaných zpíval svaté jméno Nárájana, se moje srdce nyní očistilo. Jiţ mě znovu neoklamou falešná lákadla hmotného smyslového poţitku. Nyní se soustředím jen na Absolutní Pravdu a jiţ se nebudu ztotoţňovat se svým tělem. Vzdám se všech falešných pojetí jako, já` a, moje` a upnu svou mysl na Kršnu. `` Šukadéva Gósvámí pokračoval: Díky krátké společnosti oddaných - Višnudútů - se Adţámil s odhodláním vzdal hmotného pojetí ţivota. Osvobozen od veškeré hmotné připoutanosti se ihned vydal do Hardwaru. Zde nalezl útočiště ve Višnuově chrámu a prováděl bhakti-jógu. Ovládal své smysly a svou mysl zcela zaměstnal ve sluţbě Pánu. Adţámil se naprosto ponořil do oddané sluţby a svou mysl tím zcela odpoutal od smyslového poţitku a zaměřil ji pouze na podobu Pána. Kdyţ se Adţámilova mysl a inteligence dokonale upnuly na Pánovu podobu, znovu před sebou uviděl čtyři nebeské bytosti. Pochopil, ţe jsou to stejné osobnosti, které jiţ viděl předtím, a poklonil se před nimi. Poté, co Adţámil uviděl Višnudúty, opustil své hmotné tělo v Hardwaru na břehu řeky Gangy a znovu získal své původní, duchovní tělo - takové, jaké mají společníci Pána. Ve společnosti Višnuových poslů pak nastoupil do zlatého letadla a doletěl přímo do sídla Pána Višnua, manţela bohyně štěstí. Kvůli špatné společnosti přestal Adţámil ţít bráhmanským ţivotem a dodrţovat náboţenské zásady. Stal se nejpokleslejším, neboť kradl, pil alkohol a dopouštěl se jiných odporných činností. Vydrţoval si dokonce i prostitutku. Bylo mu proto souzeno, ţe ho Jamarádţovi sluţebníci odvlečou do pekla. Pouhým náznakem zpívání svatého jména Nárájana byl však okamţitě zachráněn. Ten, kdo se touţí vysvobodit z hmotných pout, by měl oslavovat jméno, slávu, podobu a zábavy Kršny, Nejvyšší Osobnosti Boţství, u Jehoţ lotosových nohou leţí všechna svatá místa. Tento výsledek nám nemůţe přinést ţádná jiná metoda - ani zboţná pokání, jógová meditace nebo spekulativní poznání, neboť po provádění takových procesů se bude člověk znovu věnovat plodonosným činnostem, protoţe nebude schopen ovládat svou mysl, která je znečištěna niţšími kvalitami přírody - zvláště vášní a nevědomostí. Tento skutečný příběh z dávných časů má moc zničit všechny hříšné reakce, a proto ten, kdo mu s vírou a oddaností naslouchá nebo ho vypráví, nebude nikdy odsouzen k pekelnému ţivotu, i kdyţ má hmotné tělo, a bez ohledu na to, jak byl hříšný. Jamadútové se k němu ani nepřiblíţí. Po opuštění svého těla se vrátí domů, zpátky k Bohu, kde bude s úctou přijat a uctíván. Adţámil v okamţiku smrti trpěl a volal svaté jméno Pána, a přestoţe vlastně volal jen svého syna, vrátil se domů, zpátky k Bohu. Jestliţe člověk zpívá jméno Pána s vírou a bez přestupků, proč bychom měli o jeho návratu k Bohu pochybovat? (Šrímad-Bhágavatam 6.2.34 0196 49) Odhodlání Svaté jméno Pána je po všech stránkách příznivé. Toho, kdo neustále zpívá nemůţe potkat nic nepříznivého. Pouhé zpívání nám zaručí příznivý osud po celý ţivot. Oddaní, kteří šíří svaté jméno prostřednictvím hnutí pro vědomí Kršny, by měli vţdy myslet na to, čím byli, neţ se k hnutí připojili, a čím jsou nyní. Jejich ţivot byl nízký a odporný, neboť jedli maso, opíjeli se, vyhledávali společnost ţen a dopouštěli se mnoha hříšných činností, ale nyní dostali příleţitost zpívat Haré Kršna mantru. Proto by si měli této příleţitosti váţit. Milostí Pána otevíráme mnoho středisek a členové našeho hnutí by měli takového štěstí vyuţít ke zpívání svatého jména Pána a k přímé sluţbě Nejvyšší Osobnosti Boţství. Musí mít na paměti rozdíl mezi tím, jak ţili dříve a jak ţijí nyní, a měli by si dávat velký pozor, aby nepoklesli z nejvznešenější úrovně ţivota - ţivota s vědomím
Kršny. Kaţdý Kršnův oddaný by měl mít takové odhodlání. Oddaní se dostali na tuto vznešenou úroveň milostí Kršny a duchovního mistra, a jestliţe si uvědomí, jaká je to velká příleţitost, a budou se modlit ke Kršnovi, aby znovu nepoklesli, jejich ţivot bude úspěšný. Adţámil získal plné vědomí Kršny a vyrovnal tak všechny dluhy, které se mu nahromadily kvůli hříšným činnostem, a byl odhodlaný pokračovat ve zpívání svatého jména Nárájana: ,,Kdyţ budu pokračovat ve zpívání svatého jména Pána, `` myslel si, ,,budu vţdy vykonávat největší dobročinné skutky pro dobro všech ţivých bytostí a budu velice mírumilovný. `` Díky tomu, ţe byl jiţ očištěn od všech hříšných reakcí, věděl, ţe Kršna mu dává zevnitř, z jeho srdce, pokyny, aby se stal dobrodincem všech ţivých bytostí. Přítel všech bytostí Pánovi oddaní jsou velice laskaví. Káţou vědomí Kršny pro blaho všech lidí a jsou přátelští ke všem ţivým bytostem. Nikdo jiný nedokáţe být dobrodincem všech ostatních. Například politici vykonávají takzvanou sluţbu svým krajanům, avšak nejsou opravdovými přáteli všech bytostí v celé zemi, neboť se nestarají o zvířata. Dělají tedy rozdíly mezi jedněmi a druhými, zatímco oddaný je přítelem kaţdé ţivé bytosti, ať je to člověk, zvíře, hmyz nebo rostlina. Oddaný nechce zabít dokonce ani mravence, ale neoddaný bude bez milosti posílat zvířata na jatka a zároveň se prohlašovat za přítele všech. Kršna, Bůh, je nejlepším přítelem kaţdé ţivé bytosti. Je ke všem stejný. Je přítelem nejen obyvatel Vrndávanu - gópí, Svých rodičů, pasáčků, krav - ale je přítelem kaţdého, protoţe kaţdý je Jeho nedílnou součástí. Kršna kaţdého nekonečně miluje a Jeho oddaní tuto úţasnou Kršnovu vlastnost zdědí. Proto jsou skutečnými přáteli všech. Karmí, kteří touţí po plodech své práce, se dopouštějí kvůli svému poţitku hříšných činností, neboť zabíjejí nevinná zvířata a jsou pyšní na své hmotné bohatství. Dţňání, kteří hledají vysvobození prostřednictvím poznání Brahmanu, se také zajímají jen sami o sebe, ale bhaktové neboli oddaní se zajímají o dobro všech. Oddaný je obzvláště milostivý k pokleslým duším. Pán Čaitanja Maháprabhu je zosobněním bhakti, láskyplné oddanosti Bohu, a všechny nás učí, jak se stát oddanými. Nazývá se proto neboli ten, kdo vysvobozuje pokleslé podmíněné duše. Kdokoliv kráčí v Jeho šlépějích, je také Adţámil se nyní dostal do téhoţ rozpoloţení, a proto si myslel: ,,Nyní se budu moci stát přítelem všech ţivých bytostí a budu mírumilovný. `` Takové odhodlání by měli mít všichni oddaní. Kršnův oddaný by se měl vysvobodit ze spárů máji a měl by být také soucitný k ostatním, kteří trpí v jejím zajetí. Činnosti našeho hnutí se zaměřují nejen na vlastní pokrok, ale také na pokrok ostatních. To je dokonalost vědomí Kršny. Ten, kdo se zajímá pouze o vlastní spásu, není tak pokročilý jako ten, kdo je soucitný k druhým a snaţí se šířit vědomí Kršny i dále. Takový pokročilý oddaný nikdy nepoklesne, neboť se mu dostává Kršnovy zvláštní ochrany. To je podstatou hnutí pro vědomí Kršny. Kaţdý je hračkou v rukou iluzorní energie a dělá vše podle jejích příkazů. Měli bychom tedy přijmout vědomí Kršny a vysvobodit z tohoto otroctví sebe i ostatní. Společnost oddaných Tyto verše jasně vysvětlují, jak se ţivá bytost stává obětí hmotného podmínění. Iluze vzniká z toho, ţe se člověk ztotoţňuje se svým tělem. Bhagavad-gítá nám proto na samém začátku říká, ţe nejsme tělo, nýbrţ duše uvnitř těla. Tuto skutečnost si můţeme stále uvědomovat pouze tehdy, budeme-li čistě zpívat Kršnovo svaté jméno, Haré Kršna mahá-mantru, a budeme-li se sdruţovat s oddanými. To je tajemství úspěchu. Proto stále zdůrazňujeme, ţe člověk by měl zpívat svaté jméno Pána a měl by se vyhýbat hmotnému znečištění, obzvláště pak chtivým tuţbám po nedovoleném pohlavním ţivotě, jedení masa, poţívání omamných látek a hazardu. Všichni bychom měli s odhodláním tyto zásady dodrţovat a zachránit se tak před utrpením hmotné existence. Ze všeho nejdříve se musíme zbavit tělesného pojetí ţivota. Adţámil se zbavil iluzorního tělesného pojetí tím, ţe vyslechl rozhovor mezi Višnudúty a Jamadúty. Důkazem této změny je, ţe hned potom opustil svou ţenu a děti a odešel přímo do Hardwaru, aby udělal další pokrok v duchovním ţivotě. Je zde řečeno, ţe ţil ve Višnuově chrámu a vykonával oddanou sluţbu. Naše hnutí pro vědomí Kršny postavilo chrámy na celém světě právě z tohoto důvodu. Nikdo nemusí cestovat do Hardwaru. Kaţdý můţe odejít do nejbliţšího chrámu, zaměstnat se v oddané sluţbě a zcela se ponořit do vědomí Kršny. Tím dosáhne největšího úspěchu svého ţivota. Kdyţ někdo uctívá Boţstvo Kršny v chrámu, jeho mysl se přirozeně pohrouţí do myšlenek na Pána a Jeho podobu. Mezi podobou Pána a Pánem Samotným není ţádný rozdíl. Bhaktijóga je proto nejjednodušším systémem jógy. Jogíni soustředí svou mysl na Nadduši neboli Višnua v srdci, ale stejného výsledku můţeme dosáhnout, pohrouţíme-li svou mysl do myšlenek na Boţstva v chrámu. V kaţdém chrámu najdeme transcendentální podobu Pána, o které můţeme snadno meditovat. Kdyţ se budeme dívat na Pána při obřadu uctívání neboli při árati, kdyţ věnujeme své peníze, svůj čas a energii na uctívání Boţstev a neustále budeme o Boţstvech přemýšlet, stanou se z nás nejvyšší jogíni. Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, v Bhagavad-gítě (6.47) potvrzuje, ţe je to nejlepší druh jógy:
,,Za nejvyššího ze všech jogínů povaţuji toho, který je se Mnou nejdůvěrněji spojen, neustále na Mne myslí a oddaně a láskyplně Mi slouţí. `` Nejvyšší jogín je tedy ten, kdo ovládá své smysly a jelikoţ neustále přemýšlí o podobě Pána, zanechal všech materialistických činností. Zpátky k Bohu Kdyţ Adţámil pevně soustředil svou mysl na podobu Pána, znovu se před ním objevili Višnudútové, kteří ho předtím vysvobodili. Na nějakou dobu od něj odešli, aby mu dali příleţitost soustředit se na Pána. Jeho oddanost dosáhla dokonalosti a oni se vrátili, aby ho vzali zpátky k Bohu. Adţámil uviděl, ţe se pro něj Višnudútové vrátili, a na projev úcty se před nimi poklonil. Nyní byl připraven vrátit se domů, zpátky k Bohu. Opustil proto hmotné tělo a získal své původní, duchovní tělo. V Bhagavad-gítě (4.9) Pán říká:
,,Kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činů, kdyţ opouští své tělo, nezrodí se znovu v tomto hmotném světě, nýbrţ dosáhne Mého věčného sídla, ó Ardţuno. `` Kdyţ dosáhneme dokonalosti vědomí Kršny, po opuštění hmotného těla se ihned přemístíme do duchovního světa ve svém původním duchovním těle a staneme se společníky Nejvyšší Osobnosti Boţství. Někteří oddaní odejdou na Vaikunthu, aby se stali společníky Pána Višnua, a někteří na Gólóku Vrndávanu, kde budou ţít ve společnosti Kršny. Duchovní letadla z duchovních planet, jako bylo například to, které přiletělo pro Adţámila, nás mohou v jediném okamţiku vzít zpátky domů, zpátky k Bohu. Jejich rychlost si nedokáţeme ani představit. Duše je jemnější neţ mysl a kaţdý má zkušenost s tím, jak rychle dokáţe mysl cestovat z jednoho místa na druhé. Po opuštění hmotného těla se můţe dokonalý oddaný během zlomku okamţiku ihned vrátit domů, zpátky k Bohu. Takové dokonalosti mohou dosáhnout pouze oddaní Pána. Dokonce i po dosaţení takzvané dokonalosti se mnoho karmích a dţňáních znovu vrátí k hmotným činnostem. Mnoho takzvaných svámích a jogínů zanechá hmotných činností a prohlásí je za falešné ( ), ale po nějakém čase se k těmto činnostem stejně vrátí. Začnou otevírat nemocnice a školy nebo dělat jiné věci ve prospěch lidstva. Někdy se zapojí do politiky, i kdyţ se stále prohlašují za sannjásíny neboli ty, kteří ţijí v ţivotním řádu odříkání. Všechny tyto činnosti jsou pouze různé iluzorní aspekty hmotného světa. Jestliţe opravdu touţíme po vysvobození, musíme vykonávat oddanou sluţbu, která začíná u zpívání a naslouchání o slávě Pána. Důkazem je toto hnutí pro vědomí Kršny. V západních zemích bylo mnoho mladých chlapců a dívek zvyklých brát drogy a měli i spoustu jiných zlozvyků, kterých se nedokázali zbavit. Jakmile však přišli do hnutí pro vědomí Kršny, všech špatných návyků zanechali a s velkou váţností se zaměstnali v opěvování slávy Pána. Znamená to, ţe uvědomování si Kršny je nejlepším způsobem odčinění pro vše, co jsme vykonali v kvalitách vášně a nevědomosti. Šrímad-Bhágavatam (1.2.19) to potvrzuje:
Jedná-li člověk pod vlivem kvalit vášně a nevědomosti, je stále posedlejší chtíčem a chamtivostí. Kdyţ se však začne věnovat zpívání a naslouchání o Kršnovi, dojde na úroveň dobra a bude šťastný. S pokrokem v oddané sluţbě všechny jeho pochybnosti zmizí ( ) a uzel jeho tuţeb po plodonosných činnostech je rozťat na kusy. V okamţiku smrti je kaţdý určitě vystrašený a zmatený, neboť jeho tělesné funkce přestávají pracovat. I kdyţ člověk po celý svůj ţivot opakoval svaté jméno Pána, v této chvíli moţná nebude schopen zřetelně vyslovit Haré Kršna mantru. I přesto však získá všechna poţehnání pramenící ze zpívání svatého jména. Proč tedy nezpívat svaté jméno hlasitě a zřetelně, dokud je naše tělo ještě v pořádku? Jestliţe tak učiníme, je docela moţné, ţe dokonce i v okamţiku smrti budeme schopni opakovat svaté jméno Pána správně, s láskou a vírou. Závěrem tedy
můţeme říci, ţe ten, kdo neustále zpívá svaté jméno Pána, má zaručeno, ţe se bezpochyby vrátí zpátky domů, zpátky k Bohu.
KAPITOLA 19 Vyjasnění všech pochybností Král Paríkšit řekl: Ó můj Pane, Šukadévo Gósvámí, Jamarádţ je vládcem všech ţivých bytostí a sleduje jejich zboţné a bezboţné činy, a přesto jeho sluţebníci, Jamadútové, nesplnili příkaz, který jim dal. Co odpověděl, kdyţ mu řekli, ţe je Višnudútové porazili? Ó velký světče, nikdy předtím se nestalo, aby Jamarádţův příkaz nebyl splněn. Myslím si proto, ţe tomu lidé nebudou věřit a ty jsi jediný, kdo můţe jejich pochyby odstranit. O tom jsem pevně přesvědčen, a proto laskavě vysvětli, proč se to všechno stalo. Šrí Šukadéva Gósvámí odpověděl: Můj drahý králi, kdyţ byli Jamarádţovi poslové zmateni poráţkou od Višnudútů, obrátili se na svého pána, vládce Sanjamaní-purí a pána všech hříšníků, aby mu pověděli, co se stalo. Jamadútové řekli: ,,Náš drahý pane, kolik vládců existuje v tomto hmotném světě? Kdo všechno je zodpovědný za udělování různých výsledků činností, vykonávaných pod vlivem tří kvalit hmotné přírody? Jestliţe bude v tomto vesmíru mnoho soudců, lišících se v názoru na trest a odměnu, jejich protichůdná rozhodnutí se navzájem zneutralizují a nikdo nebude potrestán ani odměněn. Nebo se jejich protichůdná rozhodnutí nezneutralizují a kaţdý bude muset být jak potrestán, tak i odměněn. Protoţe je mnoho různých lidí, kteří pracují pro plody svých činností, mohou je soudit různí soudci. Stejně jako nejvyšší panovník vládne různým níţe postaveným panovníkům, musí existovat i nejvyšší vládce, který vede všechny tyto soudce. Nejvyšší soudce musí být pouze jeden. Mysleli jsme si, ţe jsi to ty a ţe můţeš soudit dokonce i polobohy. Domnívali jsme se, ţe jsi pánem všech ţivých bytostí a nejvyšší autoritou, která rozlišuje zboţné a bezboţné činnosti všech lidí. Nyní ale vidíme, ţe trest, který jsi nařídil, nebyl vykonán, neboť se proti tvému příkazu postavily čtyři nádherné dokonalé bytosti. Podle tvého příkazu jsme odváděli nejhříšnějšího Adţámila na pekelné planety, avšak tyto krásné osobnosti ze Siddhalóky násilím přeťaly provazy, kterými byl svázán. Jakmile hříšný Adţámil vyslovil jméno Nárájana, přišly a uklidnily ho:, Neboj se. ` Chceme, abys nám o nich něco pověděl. Jestliţe si myslíš, ţe jsme tomu schopni porozumět, popiš nám laskavě, kdo to byl. `` Šrí Šukadéva Gósvámí řekl: Jamarádţe velice potěšily otázky jeho sluţebníků, neboť od nich slyšel svaté jméno Nárájana. Vzpomněl si na lotosové nohy Pána a začal odpovídat. (ŠrímadBhágavatam 6.3.1 0196 11) Kdo je nejvyšším soudcem? Mahárádţ Paríkšit byl překvapený a zeptal se Šukadévy Gósvámího: ,,Jak můţe někdo překazit Jamarádţův rozkaz a nařídit něco jiného? `` Nikdo nemůţe místo úředního nařízení policie prosazovat své vlastní. Jamarádţ řídí vesmírnou ,,policii`` a jedná v zastoupení Kršny, Nejvyšší Osobnosti Boţství. Jamarádţovým úkolem je odvést všechny ţivé bytosti, které se dopustily nějakého zločinu, a potrestat je ve svém sídle, na Jamalóce. Hříšníci tam trpí v různých pekelných podmínkách, ale Adţámilův případ byl výjimečný. Jamadútové ho měli spoutat a přivést před Jamarádţův soud, avšak Višnudútové ho vysvobodili. Višnudútové bránili Jamadútům v rozporu s obecně platnými zákony, ale Pán Višnu můţe udělat cokoliv, a podobně i Jeho poslové mohou anulovat rozkaz kohokoliv v tomto hmotném světě. Takovou moc má Nejvyšší Pán. Nikdo na světě nemá právo nebo moc změnit Jamarádţovy rozkazy, ale Višnudútové jednali pod vyšší autoritou Nejvyššího Pána. Kdyţ se Jamadútové vrátili na Jamalóku, šli za Jamarádţem a zeptali se: ,,Jak je moţné, ţe jsme byli zastaveni, kdyţ jsme vykonávali svou povinnost? Náš drahý pane, kolik vládců vlastně existuje? Jsi jediným vládcem, nebo jich je více? `` Méně inteligentní lidé si myslí, ţe určitý polobůh, jako například Indra, Súrja nebo Čandra, je nejvyšší. Je to stejné, jako kdybychom si o policistovi na ulici mysleli, ţe má v rukou moc nad celým státem. Na ulici je mnoho policistů, kteří řídí dopravu, ale jen hlupáci nechápou, ţe nad nimi stojí mnoho vyšších úředníků aţ po vrchního policejního komisaře, předsedu vlády a prezidenta. Jamadútové pouze vykonávali Jamarádţovy příkazy, neboť ho povaţovali za nejvyššího vládce, a nyní je někdo poprvé zastavil při vykonávání jeho příkazů. Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur říká, ţe Jamadútové byli tak zklamáni, ţe se téměř rozhněvaně ptali Jamarádţe, jestli kromě něj existuje více vládců. Jelikoţ
je před poráţkou neuchránil ani jejich pán, chtěli mu říci, ţe slouţit takovému pánu nemá význam. Jestliţe sluţebník nemůţe nerušeně vykonávat pokyny svého nadřízeného, jaký význam má sluţba takovému neschopnému pánu? Jelikoţ byli Jamadútové zastaveni, začali pochybovat o tom, ţe má Jamarádţ opravdu moc trestat hříšníky. Na jeho příkaz šli zajmout Adţámila, ale nepodařilo se jim to, neboť jim v tom zabránila nějaká vyšší autorita. Nebyli si proto jisti, jestli existuje více autorit, nebo jenom jedna. Pokud by existovalo více autorit, které by vynesly navzájem si odporující rozsudky, mohlo by se stát, ţe někdo by byl chybně potrestán nebo odměněn, nebo by nebyl ani potrestán, ani odměněn. Kdyţ v hmotném světě někomu jeden soud uloţí určitý trest, postiţený člověk se můţe obrátit na jiný soud. Stejná osoba tak můţe být podle různých rozsudků buď potrestána, nebo odměněna. Podle zákona přírody neboli u soudu Nejvyšší Osobnosti Boţství však neexistují ţádné protichůdné rozsudky. Soudci a jejich rozsudky musí být dokonalí a nesmí si odporovat. V Adţámilově případu bylo postavení Jamarádţe velice sloţité, protoţe Jamadútové podle všeho, co je Jamarádţ naučil, chtěli poprávu zajmout Adţámila, ale Višnudútové jim v tom zabránili. Za těchto okolností Jamarádţe obviňovali jak Višnudútové, tak i Jamadútové, ale Jamarádţ přesto zůstává dokonalým soudcem, neboť ho tím pověřil Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství. Později vysvětlí, jaké je jeho skutečné postavení a jak kaţdého ovládá nejvyšší vládce - Nejvyšší Osobnost Boţství. V tomto světě jsou k ovládání ţivých bytostí zapotřebí určité prostředky. Šástry neboli písma jsou určeny k tomu, aby usměrňovaly ţivoty inteligentních lidí. Z tohoto slova pochází slovo ,,ţák``, který dobrovolně přijme autoritu nebo vedení duchovního mistra. Hrubší lidé musí být ovládáni zbraněmi ( ). Policie proto potřebuje zbraně a obušky, aby mohla ovládnout zloděje a darebáky. Jamadútové se ptali svého pána, jestli existují různé druhy soudů pro různé lidi. V hmotném světě jsou lidé znečištěni určitou kombinací tří kvalit přírody - dobra, vášně a nevědomosti - a podle toho také jednají. U člověka, který je pod vlivem kvality nevědomosti, převládá lenost, nadměrný spánek a nečistota. Ten, kdo je pod vlivem kvality vášně, má silnou touhu vykořisťovat hmotnou přírodu a ostatní ţivé bytosti pro vlastní smyslový poţitek. Člověk, který je převáţně v kvalitě dobra, zná věci takové, jaké jsou. Takovému člověku se všechno vyjeví správným způsobem. Jamadútové navrhli: ,,Moţná existují různí vládci pro lidi v různých kvalitách přírody, ale kdo je hlavním vládcem a jak jedná? Pokud víme, ty jsi vládcem všech. `` Ve vládním systému jsou různá správní oddělení, kde soudci soudí různé druhy lidí, ale zákon je jenom jeden a podle něho se musí řídit kaţdý. Jamadútové si nedokázali představit, ţe by mohli existovat dva soudci, kteří by ve stejném případě vynesli dva odlišné rozsudky, a chtěli proto vědět, kdo je tím nejvyšším soudcem. Byli si jisti, ţe Adţámil je největším hříšníkem, ale přestoţe ho chtěl Jamarádţ potrestat, Višnudútové mu všechno odpustili. Jamadútové chtěli, aby jim Jamarádţ tuto nejasnou situaci vysvětlil. Mysleli si, ţe Jamarádţ je jediný soudce. Pevně věřili, ţe nikdo nemůţe zrušit jeho rozsudky a nyní byli překvapeni, ţe jim ve splnění jeho pokynu zabránily čtyři vznešené osobnosti ze Siddhalóky. Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur říká, ţe Jamadútové mohli říci Jamarádţovi: ,,Myslíme si, ţe jiţ nemáš absolutní moc, neboť čtyři velice krásné osobnosti nám zabránily ve vykonávání povinnosti, kterou jsi nám dal. `` Višvanáth Čakravartí také poznamenává, ţe Jamadútové se mohli chtít vrátit a přivést Višnudúty před Jamarádţe. Kdyby Jamarádţ Višnudúty potrestal, byli by Jamadútové spokojeni. Jinak byli připraveni spáchat sebevraţdu. Neţ se však rozhodli pro jedno či druhé, chtěli od vševědoucího Jamarádţe slyšet, kdo Višnudútové vlastně jsou. Pokorné otázky Jamadútové řekli: ,,Chceme se o této události dozvědět pravdu. Pokud si myslíš, ţe tomu můţeme porozumět, prosíme, pouč nás. `` Takto pokorně bychom se měli dotazovat nadřízených. Neměli bychom být vyzývaví. Vţdy si můţeme všimnout, ţe Mahárádţ Paríkšit, Ardţuna a kdokoliv jiný, kdo touţí po duchovním osvícení, se ptá s pokorným sluţebnickým postojem. Pouhá skutečnost, ţe se zeptáme svého nadřízeného, ještě neznamená, ţe nám musí odpovědět. Někdy můţe odmítnout odpovědět, neboť ví, ţe bychom odpověď nedokázali pochopit. Nemůţeme naléhat. Cestou k poznání je dotazování se, pokora a sluţba. Kdykoliv se Mahárádţ Paríkšit ptal Šukadévy Gósvámího, velice pokorně řekl: ,,Jestliţe si myslíš, ţe tomu budu schopen porozumět, prosím, odpověz na mou otázku. `` Neţ Jamarádţ Jamadútům odpověděl, nejprve si vzpomněl na lotosové nohy Nejvyšší Osobnosti Boţství, Kršny. Stejně jako se podřízený ptá s pokorným postojem svého nadřízeného, také nadřízený by neměl být pyšný a chlubit se: ,,Ano, mohu odpovědět na tvou otázku. `` Vzpomíná na lotosové nohy Pána a modlí se: ,,Pane, kdyţ mi pomůţeš hovořit, odpovím jim. `` Pokud učitel není pyšný a ţák není neposlušný, nafoukaný nebo drzý, můţe dojít k duchovní výměně otázek a odpovědí. Nikdo by se neměl ptát vyzývavě a ten, kdo odpovídá, by měl vzpomínat na lotosové nohy Pána, aby mohl odpovědět správně. Jamarádţe jeho sluţebníci velice potěšili, neboť v jeho království vyslovili svaté jméno Nárájana. Jamarádţ musí jednat s lidmi, kteří jsou velice hříšní a jen stěţí mohou porozumět
Nárájanovi. Kdyţ jeho poslové vyslovovali svaté jméno Nárájana, velice ho to potěšilo, neboť Jamarádţ je také vaišnava.
KAPITOLA 20 Jediný Pán Jamarádţ řekl: ,,Mí drazí sluţebníci, přijali jste mě jako Nejvyššího, ale ve skutečnosti Nejvyšší nejsem. Nade mnou, a také nad všemi polobohy včetně Indry a Čandry, je jeden Nejvyšší Pán a Vládce. Částečným projevením Jeho Osobnosti jsou Brahmá, Višnu a Šiva, kteří mají na starosti stvoření, udrţování a ničení tohoto vesmíru. Pána lze přirovnat ke dvěma vláknům, která tvoří délku a šířku utkané látky. Stejně jako člověk na volském potahu ovládá voly pomocí provazů prostrčených jejich nozdrami, Nejvyšší Osobnost Boţství svazuje všechny lidi provazy Svých slov ve Védách, která popisují jména a činnosti různých tříd v lidské společnosti (bráhman, kšatrija, vaišja a šúdra). Všichni členové těchto tříd ze strachu uctívají Nejvyššího Pána tím, ţe Mu obětují dary podle svých příslušných činností. Já, Jamarádţ; Indra, král nebes; Nirti; Varuna, bůh vody; Čandra, bůh Měsíce; Agni, bůh ohně; Šiva; Pavana, bůh vzduchu; Brahmá; Súrja, bůh Slunce; Višvásu; osm Vasuů; Sádhjové; Marutové; Rudrové; Siddhové; Maríči a ostatní velcí ršiové, kteří mají na starosti různá oddělení vesmíru, stejně jako nejlepší z polobohů vedení Brhaspatim a velcí světci vedení Bhrguem zajisté nepodléhají vlivu dvou niţších kvalit přírody, vášně a nevědomosti. Ani v kvalitě dobra však nemůţeme pochopit činnosti Nejvyšší Osobnosti Boţství. Co potom říci o těch, kteří pod vlivem iluze o Bohu pouze spekulují? Stejně jako své oči nemůţeme vidět svými různými tělesnými údy, tak ţivé bytosti nemohou spatřit Nejvyššího Pána, který sídlí jako Nadduše v srdci všech. Ţivé bytosti nemohou zjistit skutečné postavení Nejvyššího Pána ani svými smysly, myslí, ţivotním vzduchem, myšlenkami v srdci, ani slovní vibrací. `` (Šrímad-Bhágavatam 6.3.12 0196 16) Nejvyšší vládce Jamadútové se obávali, ţe existuje vládce, který je dokonce i nad Jamarádţem. Jamarádţ chtěl všechno vyjasnit a ihned odpověděl: ,,Ano, všemu vládne jeden nejvyšší vládce. `` Jamarádţ sleduje jen lidské bytosti, ale zvířata, která také patří k pohyblivým ţivým bytostem, pod jeho vládu nespadají. Pouze lidské bytosti mají vědomí uzpůsobené tomu, aby věděly, co je dobré a co špatné, a z nich pouze ty hříšné spadají pod vládu Jamarádţe. Jamarádţ je vládcem, ale v určitém směru vládne pouze některým ţivým bytostem. Existují ostatní polobozi, kteří mají jiné povinnosti, ale nad všemi je jeden nejvyšší vládce, Kršna. nejvyšším vládcem je Kršna. Ostatní, kteří vládnou určitým vesmírným činnostem, jsou ve srovnání s Kršnou, Nejvyšším Vládcem, bezvýznamní. Šrí Kršna říká v Bhagavad-gítě (7.7): ,,Můj drahý Dhanaňdţajo, Ardţuno, nikoho vyššího nade Mne není. `` Jamarádţ proto okamţitě vyjasnil všechny pochybnosti svých pomocníků, Jamadútů, a potvrdil, ţe nade všemi existuje jeden nejvyšší vládce. V hmotném světě je kaţdý ovládán třemi kvalitami hmotné přírody, ať je, kdo je. Lidské bytosti, polobohy, zvířata, stromy nebo rostliny - všechny ovládají kvality přírody a nad přírodními zákony stojí Nejvyšší Osobnost Boţství. Kršna to potvrzuje v Bhagavad-gítě (9.10): ,,Hmotná příroda pracuje pod Mým dohledem a vydává vše pohyblivé i nehybné. `` Příroda tedy pracuje pod Kršnovým vedením. Varny a ášramy Na rozdíl od ostatních ţivých bytostí mají ţivé bytosti v lidských tělech ţít podle védských zásad a společnost by měla být rozdělena na varny a ášramy neboli společenské třídy a duchovní stavy. Jinak nemůţe nikdo uniknout Jamarádţovu trestu. Kaţdá ţivá bytost by se měla povýšit do postavení bráhmana neboli nejinteligentnějšího člověka a pak musí i tuto úroveň transcendovat, chce-li se stát vaišnavou. To je dokonalostí ţivota. Bráhmani, kšatrijové, vaišjové a šúdrové se mohou povýšit uctíváním Pána podle svých činností ( ). Rozdělení podle varen a ášramů je nezbytné k tomu, aby kaţdý správně vykonával své povinnosti a ţil mírumilovným způsobem. Všichni však musí uctívat Nejvyššího Pána, který je všeprostupující ( ). Jestliţe člověk takto následuje
védské pokyny a podle svých schopností uctívá Nejvyššího Pána, jeho ţivot bude dokonalý. ŠrímadBhágavatam (1.2.13) to potvrzuje:
,,Ó nejlepší z dvojzrozených, závěr je tedy takový, ţe nejvyšší dokonalostí, jíţ lze dosáhnout vykonáváním povinností, které jsou předepsané všem kastám a ţivotním stavům, je potěšit Osobnost Boţství. `` Varnášramský společenský systém nám dává moţnost dokonale se připravit na návrat zpátky domů, zpátky k Bohu, protoţe cílem kaţdé varny a kaţdého ášramu je potěšit Pána. Pána můţeme potěšit pod vedením pravého duchovního mistra a tím dosáhneme dokonalosti ţivota. Nejvyšší Pán je hoden uctívání a kaţdý Ho uctívá, ať jiţ přímo, nebo nepřímo. Ti, kdo Ho uctívají přímo, dosáhnou rychle výsledků v podobě vysvobození, ale vysvobození těch, kteří Mu slouţí nepřímo, je velice daleko. Slova v třináctém verši ( - různými jmény; védskému jazyku) jsou velice důleţitá. Ve varnášramském systému má kaţdá třída nebo duchovní stav své jméno - bráhman, kšatrija, vaišja, šúdra, brahmačárí, grhastha, vánaprastha a sannjásí. neboli védské pokyny určují povinnosti pro všechny tyto skupiny. Kaţdý by se měl klanět Nejvyššímu Pánu a vykonávat povinnosti popsané ve Védách. Pod vlivem tří kvalit přírody Lidé i ostatní ţivé bytosti ţijící v tomto vesmírném stvoření jsou ovládány třemi kvalitami přírody. Ti, kdo jsou ovládáni niţšími kvalitami - vášní a nevědomostí - nemohou porozumět Bohu. Dokonce ani bytosti v kvalitě dobra, jako například mnozí polobozi a velcí ršiové popsaní v těchto verších, nemohou porozumět činnostem Nejvyšší Osobnosti Boţství. V Bhagavad-gítě stojí, ţe pochopit Ho mohou jen ti, kdo oddaně slouţí Pánu a jsou tak transcendentální všem hmotným kvalitám ( ). Obyčejní filozofové nemohou nikdy Boha poznat. Velký oddaný Bhíšmadéva to potvrzuje Mahárádţovi Judhišthirovi (Šrímad-Bhágavatam 1.9.16):
,,Ó králi, nikdo nezná plán Nejvyššího Pána, Šrí Kršny. I velcí filozofové jsou zmateni, a to i přes své vyčerpávající bádání. `` Nikdo proto nemůţe porozumět Bohu spekulativním způsobem. Spekulace nám přinese jen zmatek. Ovládáni Nadduší Různé části těla nemají schopnost vidět oči, ale oči řídí kaţdý jejich pohyb. Nohy se pohybují dopředu, protoţe oči vidí, co je před námi, a ruce se mohou dotýkat různých předmětů, protoţe je oči nejprve spatřily. Podobně i kaţdá ţivá bytost jedná pod vedením Nadduše, která sídlí v jejím srdci. Pán Samotný to potvrzuje v Bhagavad-gítě (15.15): ,,Sídlím v srdcích všech a ode Mne pochází paměť, poznání a zapomnění. `` Jinde v Bhagavad-gítě (18.61) se říká: ,,Nejvyšší Pán sídlí jako Nadduše v srdci kaţdého. `` Ţivá bytost nemůţe dělat nic bez schválení Nadduše. Nadduše je neustále činná, ale ţivá bytost nemůţe svými smysly pochopit Její podobu a činnosti. Velice vhodný je příklad očí a tělesných údů. Kdyby měly nohy schopnost vidět, mohly by chodit bez pomoci očí. To však není moţné. Nadduši ve svém srdci nejsme schopni vidět prostřednictvím svých smyslů, ale Její pokyny jsou pro nás nezbytné.
KAPITOLA 21 Důvěrné poznání Jamarádţ pokračoval: ,,Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, je soběstačný a nezávislý. Je Pánem všech a všeho, včetně iluzorní energie. Má Svou podobu a Své vlastnosti a podobně také Jeho
poslové, Višnudútové neboli vaišnavové, kteří jsou velice krásní, mají tělesné rysy a transcendentální vlastnosti téměř stejné jako On. Po tomto světě se pohybuje zcela nezávisle. Višnudúty uctívají dokonce i polobozi a je velice vzácné je spatřit. Zachraňují oddané Pána z rukou nepřátel, před závistivými osobami, a dokonce i před mými rozsudky, stejně jako před přírodními pohromami. Skutečný princip náboţenských zásad určil Nejvyšší Pán, Osobnost Boţství. Dokonce i velcí ršiové z nejvyšších planet, kteří jsou zcela v kvalitě dobra, ho nemohou pochopit, a stejně tak polobozi nebo vládci Siddhalóky, ani nemluvě o démonech, obyčejných lidských bytostech, Vidjádharech nebo Čáranech. Tento skutečný princip náboţenství zná Brahmá, Bhagaván Nárada, Šiva, čtyři Kumárové, Pán Kapila (syn Dévahúti), Svájambhuva Manu, Prahlád Mahárádţ, Dţanaka Mahárádţ, praotec Bhíšma, Bali Mahárádţ, Šukadéva Gósvámí a já. Mí drazí sluţebníci, tento transcendentální náboţenský princip, známý jako bhágavata-dharma neboli odevzdání se Nejvyššímu Pánu a láska k Němu, je neznečištěný kvalitami hmotné přírody. Je velice důvěrný a pro obyčejné lidské bytosti je velmi sloţité mu porozumět. Jestliţe má však člověk štěstí a pochopí ho, je okamţitě vysvobozen a vrátí se domů, zpátky k Bohu. Oddaná sluţba, začínající zpíváním svatého jména Pána, je v lidské společnosti pro ţivou bytost nejvyšším náboţenským principem. Mí drazí sluţebníci, kteří jste stejně dobří jako mí synové, pohleďte na slávu zpívání svatého jména Pána! Hříšný Adţámil pouze volal svého syna a nevěděl, ţe vlastně vyslovuje Pánovo svaté jméno. Přesto si však díky svatému jménu vzpomněl na Nárájana a ihned se zachránil z pekelných provazů. Všichni by měli vědět, ţe zpíváním svatého jména Pána a opěvováním Jeho vlastností a činností se člověk snadno osvobodí od všech hříšných reakcí. Je to jediný doporučovaný způsob k odstranění hříšných reakcí. Dokonce i kdyţ někdo svaté jméno Pána špatně vyslovuje, bude osvobozen z hmotných pout, pokud ho opakuje bez přestupků. Adţámil byl velice hříšný, ale kdyţ umíral, volal svého syna a tak opakoval svaté jméno, coţ mu přineslo úplné vysvobození, neboť si připomněl jméno Pána Nárájana. Jádţňavalkja, Dţaimini a jiní autoři náboţenských písem neznají důvěrný náboţenský systém dvanácti mahádţanů, neboť jsou zmateni iluzorní energií Nejvyššího Pána. Nemohou pochopit transcendentální hodnotu oddané sluţby nebo zpívání Haré Kršna mantry. Jelikoţ jejich mysli přitahují ritualistické obřady zmíněné ve Védách - obzvláště v Jadţur Védě, Sáma Védě a Rg Védě - jejich inteligence otupěla. Shánějí prostředky k provádění ritualistických obřadů, které přinesou jen dočasný výsledek, jako je povýšení na Svargalóku pro získání hmotného štěstí. Nepřitahuje je sankírtanové hnutí a namísto toho se zajímají o náboţenství, ekonomický rozvoj, smyslový poţitek a vysvobození. Inteligentní člověk se proto po zváţení všech těchto skutečností rozhodne vyřešit všechny své problémy přijetím oddané sluţby a zpíváním svatého jména Pána, který sídlí v srdci všech a Jenţ má všechny dobré vlastnosti. Takoví lidé nepodléhají mému trestu. Většinou se nikdy nedopouštějí ţádných hříchů, ale pokud se někdy omylem nebo pod vlivem iluze dopustili nějaké hříšné činnosti, jsou ochráněni před hříšnými reakcemi, protoţe vţdy zpívají Haré Kršna mantru. Mí drazí sluţebníci, takových oddaných si nevšímejte, neboť se zcela odevzdali lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Boţství. Jsou ke všem bytostem stejní a vyprávějí si o nich polobozi a obyvatelé Siddhalóky. Prosím, ani se k nim nepřibliţujte. Vţdy je chrání kyj Nejvyššího Pána, a proto je ani Brahmá, ani já, a dokonce ani čas nemůţe potrestat. Paramahansové jsou vznešené osobnosti, kterým nic neříká hmotný poţitek a kteří pijí med z lotosových nohou Pána. Mí drazí sluţebníci, k mému soudu voďte pouze ty, kterým tento med nechutná a nesdruţují se s paramahansy, a také ty, kteří jsou připoutáni k rodinnému ţivotu a světskému poţitku, jenţ je cestou do pekla. Mí drazí sluţebníci, prosím, přiveďte sem pouze ty hříšníky, kteří nepouţívají svůj jazyk ke zpívání svatého jména a opěvování Kršnových vlastností, ty, kteří si ani jednou nevzpomněli na Kršnovy lotosové nohy a ty, kteří před Pánem Kršnou ani jednou nesklonili svou hlavu. Posílejte ke mně ty, kteří neprovádějí činnosti v zájmu Višnua, jeţ jsou pro lidi jedinou povinností. Přiveďte mi všechny takové hlupáky a darebáky. `` (Šrímad-Bhágavatam 6.3.17 0196 29) Ochránci oddaných Jamarádţ popisoval Nejvyšší Osobnost Boţství, Nejvyššího Vládce, ale jeho pomocníci chtěli slyšet o Višnudútech, kteří je porazili ve sporu o Adţámila. Jamarádţ proto řekl, ţe Višnudútové mají stejné
tělesné rysy jako Nejvyšší Osobnost Boţství a mají i podobné transcendentální vlastnosti. Višnudútové neboli vaišnavové jsou téměř tak kvalifikovaní jako Nejvyšší Pán. Jamarádţ řekl Jamadútům, ţe Višnudútové nejsou o nic méně mocní neţ Pán Višnu. Jelikoţ Višnu má vyšší postavení neţ Jamarádţ, také Višnudútové jsou výše neţ Jamadútové. Jamadútové se proto nemohou dotknout těch, kteří jsou pod ochranou Višnudútů. Jamarádţ popsal vlastnosti Višnudútů, aby své sluţebníky přesvědčil, ţe Višnudútům nemají závidět. Upozornil je, ţe Višnudútům se uctivě klaní i polobozi a ţe Višnudútové jsou vţdy připraveni ochraňovat oddané Pána před nepřáteli, před přírodními pohromami a ve všech nebezpečných situacích v tomto hmotném světě. Členové hnutí pro vědomí Kršny se někdy obávají hrozící světové války a ptají se, co by se jim stalo, kdyby vypukla válka. V jakémkoliv nebezpečí by měli věřit, ţe je Višnudútové nebo Nejvyšší Osobnost Boţství ochrání. Kršna Samotný to potvrzuje v Bhagavad-gítě (9.31): ,,Ó synu Kuntí, směle vyhlas, ţe Můj oddaný nikdy nezanikne. `` Pro oddané neexistuje ţádné hmotné nebezpečí. Potvrzuje to také Šrímad-Bhágavatam (10.14.58): V tomto hmotném světě na nás číhá nebezpečí na kaţdém kroku, ale oddaným, kteří se plně odevzdali lotosovým nohám Pána, ţádné nebezpečí nehrozí. Čistí oddaní Pána Višnua si mohou být jisti, ţe je Pán ochrání. Dokud jsou v tomto hmotném světě, měli by se plně zaměstnat v oddané sluţbě tím, ţe budou kázat poselství Šrí Čaitanji Maháprabhua a Pána Kršny zpíváním Haré Kršna a dalšími činnostmi v duchu vědomí Kršny. Přímé spojení s Kršnou Kdyţ Višnudútové vyzvali Jamadúty, aby popsali zásady náboţenství, Jamadútové řekli: ,,Náboţenské zásady jsou popsány ve védské literatuře. `` Nevěděli však, ţe védská literatura obsahuje také popisy ritualistických obřadů, které nejsou transcendentální, ale jsou určeny k tomu, aby pomáhaly udrţovat klid a pořádek mezi materialistickými lidmi v hmotném světě. Skutečné náboţenské zásady jsou nad třemi kvalitami hmotné přírody neboli transcendentální. Jamadútové neznali tyto transcendentální náboţenské zásady, a byli proto překvapeni, kdyţ jim Višnudútové bránili v zajetí Adţámila. Materialisty, kteří všechnu svou víru obracejí k védským rituálům, popisuje Bhagavad-gítá (2.42), kde Kršna říká: ,,Takzvaní následovníci Véd říkají, ţe neexistuje nic vyššího neţ védské obřady. `` V Indii existuje skupina lidí, kteří se zajímají o védské obřady, ale nechápou jejich význam. Tyto obřady jsou určeny k tomu, aby člověka postupně povznesly na transcendentální úroveň realizace Kršny ( ). Ti, kdo mají víru ve védské rituály, ale neznají jejich účel, se nazývají Je zde řečeno, ţe skutečný náboţenský princip určil Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství. Pán Kršna o tomto principu hovoří v Bhagavad-gítě (18.66): ,,Zanech všech ostatních povinností a pouze se Mi odevzdej. `` To je skutečný princip náboţenství, který by měli všichni následovat. Kdyţ někdo následuje pokyny védských písem, ještě to neznamená, ţe tuto transcendentální zásadu zná. Dokonce ani polobozi na vyšších planetárních systémech ji neznají, coţ potom říci o lidských bytostech? Jak je uvedeno v těchto verších, musíme ji pochopit přímo od Kršny, Nejvyšší Osobnosti Boţství, nebo od Jeho zvláštního představitele. V Bhagavad-gítě Kršna hovoří o bhágavata-dharmě jako o nejdůvěrnějším náboţenském principu ( ). Kršna říká Ardţunovi: ,,Toto nejdůvěrnější poznání ti vysvětluji, protoţe jsi Můj velice drahý přítel. `` ,,Zanech všech ostatních povinností a odevzdej se Mi. `` Můţeme se zeptat, k čemu je tato zásada dobrá, kdyţ je ji tak těţké pochopit? Jamarádţ nám odpovídá, ţe této náboţenské zásadě mohou porozumět ti, kdo následují paramparu od Brahmy, Šivy, čtyř Kumárů a jiných pravých autorit. Existují čtyři učednické posloupnosti, které začínají u Brahmy, Šivy, Lakšmí, bohyně štěstí, a čtyř Kumárů. Brahmova učednická posloupnost se nazývá Brahma-sampradája, posloupnost pocházející od Šivy (Šambhua) se nazývá Rudra-sampradája, posloupnost bohyně štěstí, Lakšmídţi, se nazývá Šrí-sampradája a posloupnost začínající u čtyř Kumárů je Kumára-sampradája. Chce-li člověk pochopit tento nejdůvěrnější náboţenský systém, musí se odevzdat jedné z těchto čtyř sampradájí. V Padma Puráně se říká: Pokud někdo nebude následovat čtyři uznávané učednické posloupnosti, jeho mantra neboli zasvěcení nemá ţádnou cenu. V současné době existuje mnoho ,,apasampradájí`` neboli nepravých sampradájí, které nemají ţádné spojení s autoritami, jako je Brahmá, Šiva, Kumárové nebo Lakšmí. Takové sampradáji jen svádějí lidi ze správné cesty. Šástry říkají, ţe být zasvěcený v těchto sampradájích je pouhá ztráta času, neboť nám to nikdy neumoţní pochopit skutečné náboţenské zásady a odevzdat se Kršnovi. Skutečné náboţenské zásady jsou bhágavata-dharma neboli zásady popsané v samotném Šrímad-Bhágavatamu
nebo v Bhagavad-gítě, která je přípravou ke studiu Bhágavatamu. Jaké jsou to zásady? Bhágavatam (1.1.2) říká: ,,Šrímad-Bhágavatam nehovoří o ţádných podvodných náboţenských systémech. `` Vše, co je napsáno ve Šrímad-Bhágavatamu, je přímo spojeno s Nejvyšší Osobností Boţství. Bhágavatam (1.2.6) dále říká . ,,Nejvyšším náboţenstvím je to, které učí své následovníky milovat Kršnu, Nejvyšší Osobnost Boţství, který je mimo dosah experimentálního poznání. `` Takové náboţenství začíná zpíváním svatého jména Pána ( ). Kdyţ člověk zpívá svaté jméno a tančí v extázi, postupně uvidí transcendentální podobu Pána, Jeho vlastnosti a zábavy. Tak plně pochopí postavení Osobnosti Boţství. Pánu ovšem můţeme porozumět pouze vykonáváním oddané sluţby. Kršna říká v Bhagavad-gítě (18.55): ,,Poznán mohu být pouze oddanou sluţbou. `` Jestliţe má člověk dostatek štěstí a porozumí Nejvyššímu Pánu, po opuštění hmotného těla se jiţ nebude muset znovu narodit v hmotném světě ( ). Vrátí se domů, zpátky k Bohu. To je nejvyšší dokonalost. Kršna proto říká v Bhagavad-gítě (8.15):
,,Velké duše, oddaní jogíni, kteří ke Mně dospěli, se nikdy nevrátí do tohoto pomíjivého strastiplného světa, neboť dosáhli nejvyšší dokonalosti. `` Potvrzení síly svatého jména Nemusíme hledat další důkazy o významu zpívání Haré Kršna mantry. Příběh o Adţámilovi je dostatečným důkazem síly Pánova svatého jména a vznešeného postavení člověka, který ho neustále zpívá. Šrí Čaitanja Maháprabhu nám radí:
,,V tomto věku hádek a pokrytectví je vysvobození moţné získat pouze zpíváním svatého jména Pána. Neexistuje ţádný jiný způsob. Neexistuje ţádný jiný způsob. Neexistuje ţádný jiný způsob. `` (Brhannáradíja Purána 3.8.126) V tomto věku téměř nikdo nemůţe provádět všechny sloţité ritualistické obřady určené k dosaţení osvobození. Všechny šástry proto pro tento věk doporučují pouze zpívat svaté jméno. To nám přinese naprostou dokonalost. Haridás Thákur na shromáţdění u otce Raghunátha dáse Gósvámího potvrdil, ţe člověk se můţe vysvobodit pouhým zpíváním Pánova svatého jména, dokonce i kdyţ toto zpívání není zcela bez přestupků. Smárta-bráhmani a májávádíni nevěří, ţe je moţné se takto osvobodit, ale pravdivost výroku Haridáse Thákura dokládají i mnohé citáty z védské literatury. Například ve Šrímad-Bhágavatamu Jamarádţ říká: ,,Všichni by měli pochopit, ţe od všech hříšných reakcí se mohou snadno osvobodit zpíváním svatého jména Pána a opěvováním Jeho vlastností a činností. `` V komentáři k tomuto verši Šrídhar Svámí cituje: ,,Jestliţe člověk neustále s velkou oddaností zpívá ráno i večer svaté jméno Pána, osvobodí se od všech hmotných utrpení. `` Jiný citát potvrzuje, ţe člověk můţe dosáhnout vysvobození, kdyţ bude neustále kaţdý den s velkou úctou naslouchat svatému jménu Pána: Další citát říká:
,,Kaţdý by měl vţdy poslouchat o úţasných činnostech Pána, měl by je opěvovat, meditovat o nich a snaţit se Pána potěšit. `` (Šrímad-Bhágavatam 11.3.27) Šrídhar Svámí také uvádí další citát z Purán ,,Člověk se můţe osvobodit od všech hříšných reakcí jednoduše tím, ţe bude ve dne v noci vzpomínat na lotosové nohy Nejvyššího Pána. `` Nakonec také cituje ze Šrímad-Bhágavatamu (6.3.31):
,,Zpívání svatého jména Pána můţe vykořenit reakce dokonce i za největší hříchy. Sankírtanové hnutí je tou nejpříznivější činností v celém vesmíru. `` Všechny uvedené citáty dokazují, ţe ten, kdo neustále zpívá a poslouchá svaté jméno Pána a popisy Jeho slávy, podob a činností, je osvobozený. Ve dvacátém čtvrtém verši je to krásně řečeno Pouhým opakováním Pánova jména se vysvobodíme od všech hříšných reakcí. Slovo v tomto verši naznačuje, ţe pouhé pronášení svatého jména Pána je dostačující. Není třeba se zabývat jinými procesy. Dokonce i kdyţ člověk zpívá nedokonale, osvobodí se od všech hříšných reakcí. Adţámilovo vysvobození dokazuje sílu zpívání svatého jména. Kdyţ Adţámil vyslovoval svaté jméno Nárájana, nemyslel na Nejvyššího Pána; myslel jen na svého syna. V okamţiku smrti nebyl právě čistý; byl to vyhlášený hříšník. V této těţké chvíli je fyziologie celého těla narušená a v takové nepříjemné situaci by bylo pro Adţámila velice těţké zpívat zřetelně. I přesto však dosáhl vysvobození pouhým vyslovením svatého jména Pána. Coţ potom říci o těch, kteří nejsou tak hříšní jako Adţámil? Měli bychom z toho vyvodit, ţe člověk má sloţit slib a zpívat svaté jméno Pána - a tak se milostí Kršny vysvobodit ze spárů máji. Zpívání Haré Kršna mantry se doporučuje i těm, kteří se dopouštějí přestupků, protoţe budou-li ve zpívání pokračovat, postupně se jich zbaví. Zpíváním Haré Kršna bez přestupků se pak zvýší jejich láska ke Kršnovi. Šrí Čaitanja říká: - naším hlavním cílem by mělo být rozvinutí láskyplného vztahu k Nejvyšší Osobnosti Boţství. Někdo se můţe zeptat, proč existuje tolik védských rituálů a proč jsou k nim lidé přitahováni, kdyţ je tak snadné dosáhnout nejvyššího úspěchu zpíváním svatého jména Pána. Jamarádţ na tuto otázku ve Šrímad-Bhágavatamu odpovídá. Neinteligentní lidé jsou naneštěstí okouzleni velkolepostí védských obětí a chtějí provádění takových obětí vidět. Chtějí zpívat védské mantry a utratit za tyto obřady ohromné mnoţství peněz. Někdy musíme tyto védské rituály vykonávat, abychom tyto méně inteligentní lidi uspokojili. Kdyţ jsme v roce 1975 otevírali velký chrám Kršny a Balaráma ve Vrndávanu, museli jsme pro vykonávání védských obřadů najmout bráhmany, neboť obyvatelé Vrndávanu a obzvláště smarta-bráhmani by Evropany a Američany za pravé bráhmany nepřijali. Při vykonávání těchto nákladných obětí prováděli členové hnutí pro vědomí Kršny hlasitý sankírtan s mrdangami, coţ jsem povaţoval za důleţitější neţ védské ritualistické obřady. Současně probíhaly obřady i sankírtan. Obřady byly určeny pro ty, kdo se zajímají o védské rituály, jejichţ prostřednictvím se člověk můţe povýšit na nebeské planety ( ), zatímco sankírtan byl pro čisté oddané, kteří chtějí potěšit Nejvyšší Osobnost Boţství. My bychom prováděli pouze kírtan, ale obyvatelé Vrndávanu by zasvěcovací obřad nebrali váţně. V těchto verších je vysvětleno, ţe védské obřady jsou pro ty, jejichţ inteligence otupěla květnatými slovy Véd, která popisují oběti určené k povýšení na vyšší planety. Obzvláště v tomto věku je samotný sankírtan dostačující. Jestliţe oddaní v našich chrámech v různých částech světa budou pouze provádět sankírtan před Boţstvy a zvláště před Šrí Čaitanjou Maháprabhuem, jejich ţivot bude dokonalý. Není třeba vykonávat ţádné jiné obřady. Pro udrţení čistých ţivotních návyků a čisté mysli jsou však uctívání Boţstev a jiné usměrňující zásady také důleţité. Šríla Dţíva Gósvámí říká, ţe ačkoliv je sankírtan pro dokonalost ţivota dostačující, uctívání Boţstev v chrámu musí pokračovat, aby oddaní zůstali čistí. Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur proto doporučuje následovat obojí současně. Přísně tedy dodrţujeme zásady uctívání Boţstev a zároveň provádíme sankírtan. V tom bychom měli stále pokračovat. Koho můţe Jamarádţ potrestat Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur v této souvislosti cituje verš z Brahmových modliteb (Šrímad-Bhágavatam 10.14.29):
V tomto verši se říká, ţe ani velký učenec, který prostudoval védské šástry, nemusí vědět o existenci Kršny, Nejvyšší Osobnosti Boţství a Jeho jménu, slávě, vlastnostech atd. Pouze ten, kdo se nějakým způsobem zaměstná v oddané sluţbě a stane se čistým oddaným Pána, můţe pochopit postavení Nejvyšší Osobnosti Boţství a nemusí to být ani velký učenec. Ve dvacátém šestém verši proto Jamarádţ říká: Ti, kdo se zaměstnávají v
láskyplné oddané sluţbě Pánu, jsou neboli inteligentní, coţ nemusí platit o velkém učenci, jenţ neporozuměl Kršnovu jménu, slávě a vlastnostem. Čistý oddaný je ten, jehoţ inteligence je také čistá. Je skutečně moudrý, protoţe se zaměstnává v oddané sluţbě Pánu - ne aby tím udělal dojem na ostatní, ale s láskou; svou myslí, slovy a tělem. Neoddaní z náboţenství dělají podívanou, ale to nemá příliš velkou hodnotu, neboť i při návštěvě chrámu nebo kostela myslí na něco jiného. Takoví lidé zanedbávají svou náboţenskou povinnost a zasluhují si Jamarádţův trest. Avšak oddanému, který se nechtěně nebo kvůli svým dřívějším zvykům dopustí hříchu, Pán odpustí. V tom spočívá hodnota sankírtanového hnutí. Jamarádţ proto varuje své sluţebníky: ,,Mí drazí sluţebníci, od této chvíle přestaňte rušit oddané. Oddané, kteří se odevzdali lotosovým nohám Pána a neustále zpívají Jeho svaté jméno, opěvují dokonce i polobozi a obyvatelé Siddhalóky. Tito oddaní jsou hodni úcty a jsou tak vznešení, ţe je s kyjem v ruce ochraňuje Pán Višnu Samotný. Jestliţe se k nim přiblíţíte, Pán Višnu vás Svým kyjem zabije. Višnu by zabil i Brahmu nebo mě, kdybychom jim chtěli něco udělat, coţ pak říci o vás. Nikdy jiţ proto oddané nerušte. `` Kdyţ Jamarádţ takto Jamadúty varoval, řekl také, kdo má být přiveden k jeho soudu. Zvláště Jamadútům nařídil, aby mu přivedli materialisty, připoutané k rodinnému ţivotu pouze kvůli pohlavnímu styku. Ve Šrímad-Bhágavatamu (7.9.45) se říká: Lidé jsou připoutáni k rodinnému ţivotu pouze kvůli sexuálnímu poţitku, který je však velmi bezvýznamný. Neustále je suţuje touha po penězích a zaopatření rodiny a jejich jediným potěšením je, kdyţ po celodenní těţké práci v noci spí a věnují se pohlavnímu ţivotu. Jamarádţ radí svým sluţebníkům, aby mu vodili takové hříšníky a nevšímali si oddaných, kteří vţdy pijí med z lotosových nohou Pána, jsou ke všem stejní a snaţí se kázat vědomí Kršny ze soucitu ke všem ţivým bytostem. Oddaní nepodléhají Jamarádţovu trestu, ale ty, kteří nevědí nic o Kršnovi, jejich takzvaný poţitek materialistického rodinného ţivota nemůţe zachránit. Šrímad-Bhágavatam (2.1.4) říká:
Materialisté slepě věří, ţe je jejich národy, společnosti nebo rodiny mohou ochránit a neuvědomují si, ţe všichni tito nespolehliví vojáci budou postupem času zničeni. Můţeme tedy dojít k závěru, ţe bychom se měli snaţit sdruţovat s těmi, kdo dvacet čtyři hodiny denně oddaně slouţí Bohu. Pak můţeme poznat smysl lidského ţivota, kterým je potěšit Pána Višnua. K tomu je také určena varnášrama-dharma. Ve Višnu Puráně (3.8.9) je napsáno:
Lidská společnost by měla přísně dodrţovat systém varnášrama-dharmy, který ji rozděluje na čtyři společenské třídy (bráhmany, kšatrije, vaišji a šúdry) a čtyři duchovní stavy (brahmačárí, grhasthy, vánaprasthy a sannjásíny). Varnášrama-dharma přivede člověka blíţe k Pánu Višnuovi, který je pro lidskou společnost jediným skutečným cílem. lidé však naneštěstí nevědí, ţe je v jejich vlastním zájmu vrátit ze zpátky domů, zpátky k Bohu, neboli obrátit se na Pána Višnua. namísto toho jsou jednoduše omámeni Kršnovou vnější, iluzorní energií. Kaţdá lidská bytost by měla vykonávat své povinnosti, aby mohla dosáhnout Pána Višnua. Jamarádţ proto radí Jamadútům, aby mu přivedli pouze ty, kteří zapomněli na své povinnosti vůči Višnuovi. Jamarádţovu trestu podléhají všichni, kdo nezpívají svaté jméno Višnua neboli Kršny, neklaní se před Boţstvy Pána a nevzpomínají na Jeho lotosové nohy. Znamená to, ţe Jamarádţ trestá všechny avaišnavy neboli ty, kteří se nezajímají o Pána Višnua.
KAPITOLA 22 Sláva svatého jména (Potom Jamarádţ uznal, ţe se on a jeho sluţebníci provinili vůči vaišnavům a modlil se k Pánu o prominutí:) ,,Ó můj Pane, mí sluţebníci se zajisté dopustili velkého přestupku, kdyţ zajali
takového vaišnavu, jako je Adţámil. Ó Nárájane, nejvyšší a nejstarší ze všech, prosím, promiň nám. Z nevědomosti jsme nepoznali, ţe Adţámil je Tvým sluţebníkem a dopustili jsme se tak velkého přestupku. Se sepjatýma rukama Tě proto prosíme o odpuštění. Můj Pane, víme, ţe jsi nejmilostivější a plný dobrých vlastností, a proto Tě prosíme, odpusť nám. Uctivě se Ti klaníme. `` Šukadéva Gósvámí pokračoval: Můj drahý králi, zpívání svatého jména Pána můţe vykořenit dokonce reakce za ty největší hříchy. Sankírtanové hnutí je proto nejpříznivější činností v celém vesmíru. Prosím, snaţ se to pochopit, aby to i ostatní mohli s váţností přijmout. Ten, kdo neustále naslouchá svatému jménu Pána, oslavuje ho a také naslouchá a zpívá o Pánových činnostech, můţe velice snadno dosáhnout úrovně čisté oddané sluţby, která dokáţe zcela očistit naše srdce. Takové čistoty nemůţe nikdo dosáhnout pouhým skládáním slibů a prováděním védských ritualistických obřadů. Oddaní, kteří stále olizují med z lotosových nohou Pána Kršny, se ani trochu nestarají o materialistické činnosti, které se vykonávají pod vlivem tří kvalit přírody a přinášejí jen utrpení. Nikdy se nevzdávají Kršnových lotosových nohou a nikdy se nevrátí k materialistickým činnostem. Ti, kteří mají zálibu ve védských rituálech, protoţe zanedbali sluţbu Pánovým lotosovým nohám a jsou okouzleni chtivými touhami, někdy provádějí odčinění. Jelikoţ se ale zcela neočistí, vracejí se znovu a znovu k hříšným činnostem. Kdyţ Jamadútové uslyšeli z úst svého duchovního mistra o slávě Pána, Jeho jména a vlastností, byli překvapeni. Od té doby se na oddaného neodváţí ani podívat, neboť mají strach. Kdyţ velký světec Agastja ţil v Malajských horách a uctíval Nejvyšší Osobnost Boţství, navštívil jsem ho a on mi vyprávěl tento důvěrný příběh. (Šrímad-Bhágavatam 6.3.30 0196 35) Jamarádž se modlí o odpuštění Jamarádţ na sebe vzal zodpovědnost za přestupek, kterého se dopustili jeho sluţebníci. Jestliţe sluţebník udělá nějakou chybu, nese odpovědnost jeho nadřízený. Jamarádţ se chyby nedopustil, ale jeho sluţebníci šli s jeho svolením zatknout Adţámila, coţ byl velký přestupek. Njája-šástra to potvrzuje: ,,Kdyţ se sluţebník dopustí přestupku, bude potrestán jeho pán. `` Jamarádţ se proto spolu se svými sluţebníky se vší váţností se sepjatýma rukama modlil, aby mu Nejvyšší Pán Nárájan odpustil. Dosažení dokonalosti Měli bychom si všimnout, ţe Adţámil se vysvobodil od všech hříšných reakcí, i kdyţ zpíval jméno Nárájana nedokonale. Zpívání svatého jména je tak mocné a příznivé, ţe můţe kaţdého osvobodit od reakcí za hříšné činnosti. Neměli bychom si však myslet, ţe můţeme dále hřešit a zpívání Haré Kršna naše reakce vymaţe. Na to je třeba znovu a znovu upozorňovat. Měli bychom být naopak velice opatrní, abychom zůstali čistí a nedopouštěli se hříchů. Na vyrovnávání hříchů zpíváním Haré Kršna mantry bychom neměli ani pomyslet, neboť to je další přestupek. Jestliţe se oddaný náhodou dopustí nějaké hříšné činnosti, Pán mu promine. Nikdo by se však neměl dopouštět hříchu vědomě. Kaţdý můţe velice snadno zpívat a poslouchat svaté jméno Pána a poznat extázi duchovního ţivota. Padma Purána říká:
I kdyţ zpíváme Haré Kršna mantru s přestupky, můţeme je odstranit, budeme-li zpívat stále a bez odchýlení. Takovým neustálým zpíváním zůstaneme na čisté transcendentální úrovni a nebudou se nás dotýkat hříšné reakce. Povinností oddaného je zpívat Haré Kršna mantru. Někdy zpívá s přestupky a někdy bez přestupků, ale pokud se zpívání bude věnovat s váţností, dosáhne dokonalosti, které není moţné dosáhnout prostřednictvím védských ritualistických obřadů určených pro odčinění hříchů. Lidé, které přitahují védské ritualistické obřady a kteří nemají víru v oddanou sluţbu, dokonalosti nikdy nedosáhnou a nedosáhnou jí ani ti, kteří doporučují provádět odčinění a přitom neznají cenu zpívání Pánova svatého jména. Oddané nepřitahuje materialistický poţitek a nikdy se nevzdají oddané sluţby kvůli védským ritualistickým obřadům. Ti, které tyto obřady přitahují, jsou plni chtivých tuţeb a budou muset trpět znovu a znovu v hmotné existenci. Od té doby se Jamadútové začali oddaným vyhýbat, neboť chodit za oddanými je pro ně nebezpečné.
Dodatky O autorovi Šrí Šrímad Abhaj Čaranáravinda Bhaktivédanta Swami Prabhupáda přišel na tento svět 1. září 1896 v Kalkatě, v Indii. Svého duchovního mistra, Šrílu Bhaktisiddhántu Sarasvatího Gósvámího, potkal poprvé v Kalkatě v roce 1922. Bhaktisiddhánta Sarasvatí, který je význačným představitelem filozofie oddanosti a zakladatelem šedesáti čtyř védských ústavů (Gaudíja Math), si vzdělaného mladého muţe oblíbil a přesvědčil ho, aby svůj ţivot zasvětil rozšiřování védského poznání. Šríla Prabhupáda se stal jeho ţákem a o jedenáct let později byl v Allahabádu obřadně zasvěcen. Jiţ při jejich prvním setkání v roce 1922 poţádal Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur svého budoucího ţáka Šrílu Prabhupádu, aby šířil védskou moudrost v angličtině. V následujících letech napsal Šríla Prabhupáda komentář k Bhagavad-gítě, podporoval Gaudíja Math a v roce 1944 začal bez pomoci vydávat anglicky psaný čtrnáctideník ,,Návrat k Bohu`` ( Back to Godhead ). Sám ho editoval, přepisoval rukopisy, obstarával korektury a dokonce také osobně rozdával jednotlivá čísla. Tento časopis nyní vydávají dále jeho ţáci po celém světě v různých jazycích. V roce 1947 odměnila Gaudíja-vaišnavská společnost Šrílu Prabhupádu za jeho filozofickou učenost a oddanost titulem ,,Bhaktivédanta``. Roku 1950, ve věku padesáti čtyř let, Šríla Prabhupáda zanechal rodinného ţivota a odešel do ústraní, aby mohl věnovat více času studiím a psaní. Odjel do posvátného města Vrndávanu, kde ţil za velice skromných podmínek v historickém chrámu Rádhá-Dámódara. Zde se po několik let věnoval hlubokému studiu a psaní. V roce 1959 vstoupil do stavu . V chrámu Rádhá-Dámódara začal pracovat na svém ţivotním díle, mnohosvazkovém překladu a výkladu osmnácti tisíc veršů Šrímad-Bhágavatamu (Bhágavata Purány). Zde také napsal kníţku nazvanou ,,Snadná cesta na jiné planety``. V roce 1965, po vydání prvních tří svazků Šrímad-Bhágavatamu, odjel na lodi do New Yorku. Byl prakticky bez peněz, ale věřil v úspěch poselství svého duchovního mistra. Toho dne, kdy přistál v Americe a viděl šedivou mlhu nad vrcholky mrakodrapů, si do deníku zapsal: ,,Můj milý Kršno, jsem si jist, ţe kdyţ tento transcendentální vzkaz pronikne do jejich srdcí, určitě se rozradostní a vysvobodí se ze všech nepříjemných ţivotních situací. `` Bylo mu šedesát devět let, byl sám a neměl prakticky ţádné hmotné zázemí. Jeho bohatstvím bylo duchovní poznání a oddanost, které mu byly zdrojem nevyčerpatelné síly a inspirace. Harvey Cox, spisovatel a teolog z harvardské univerzity, o něm napsal: ,,Ve velice pokročilém věku, kdy většina lidí jiţ jen odpočívá na vavřínech, se vydal splnit přání svého duchovního učitele a odjel na náročnou cestu do Ameriky. Šríla Prabhupáda je samozřejmě jedním z tisíců učitelů, ale zároveň je výjimečný, je jedním z tisíce, moţná jedním z milionu. `` V roce 1966 Šríla Prabhupáda zaloţil Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny (ISKCON, ), coţ je oficiální název hnutí Haré Kršna. V následujících letech se k němu připojily desítky tisíc následovníků, zaloţil více neţ sto chrámů a ášramů a vydal mnoho knih. Jeho úspěch je zvláštní tím, ţe dokázal přenést starověkou indickou duchovní kulturu do západního světa dvacátého století. V roce 1968 poslal Šríla Prabhupáda tři manţelské páry, aby přivezly vědomí Kršny do Anglie. Nejprve se o ně staraly hinduistické rodiny, které si váţily jejich poslání, ale brzy pronikly do podvědomí obyvatel Londýna svým zpíváním na Oxford Street. V novinách se začaly objevovat články jako ,,Haré Kršna zní Londýnem`` a mahá-mantra si získala popularitu. Člen skupiny Beatles George Harrison, který znal Šrílu Prabhupádu a mahá-mantru jiţ před příjezdem oddaných do Anglie, zařídil nahrání a vydání LP desky u gramofonové společnosti Apple Records a Haré Kršna mantra se stala hitem v několika zemích. Kdyţ Šríla Prabhupáda přijel do Anglie, stal se hostem Johna Lennona, protoţe oddaní ještě dokončovali práce na londýnském chrámu nedaleko Britského muzea. V listopadu 1969 byl chrám slavnostně otevřen - byl to první chrám Rádhy a Kršny v Evropě. Hnutí sílilo. George Harrison daroval Šrílovi Prabhupádovi nádhernou venkovskou usedlost, která se nyní nazývá Bhaktivédanta Manor a je hlavním střediskem Haré Kršna hnutí v Anglii. Mnoho nových oddaných Kršny se začalo objevovat ve všech světových velkoměstech při veřejném zpívání a šíření Prabhupádových knih. Ve všech částech světa začali pořádat přednášky a festivaly a rozdávat miliony porcí lahodného jídla, obětovaného Kršnovi, neboli ,,prasádam``. ISKCON tak jistě ovlivnil ţivoty stovek tisíců lidí. A. L. Basham, jeden z předních odborníků v oblasti indických dějin a kultury, napsal: ,,Haré Kršna hnutí vyrostlo téměř z ničeho během necelých dvaceti let a je nyní známé na celém Západě. To je důleţitá událost v dějinách západního světa. `` Přes svůj pokročilý věk uspořádal Šríla Prabhupáda mnoho kazatelských cest, které ho zavedly do šesti světadílů, a během pouhých dvanácti let čtrnáctkrát objel zeměkouli. Navzdory namáhavému programu nikdy nepřestal psát. Jeho spisy tvoří celou knihovnu védské filozofie, náboţenství, literatury a kultury. Šríla Prabhupáda inspiroval své ţáky, aby zakládali zemědělské farmy po celém světě a vytvářeli
společenství podle védských zásad. Také si přál zavést do škol védský systém základního a středního vzdělání a v roce 1978 jiţ bylo zaloţeno více neţ deset takových škol v různých částech světa. Šríla Prabhupáda dal také podnět k výstavbě rozsáhlého mezinárodního střediska ve Šrídhám Májápuru v západním Bengálsku v Indii, kde je plánována výstavba města, které se bude zakládat na védských duchovních hodnotách. Podobnými projekty jsou Mezinárodní dům pro hosty a Kršna-Balarám Mandir ve Vrndávanu. Jsou to střediska, kde lidé z celého světa získají bezprostřední poznatky o vaišnavské kultuře. Nejvýznamnějším přínosem Šríly Prabhupády jsou však jeho knihy. Jejich věrohodnost, hloubka a jasnost je vysoce oceňována akademickými kruhy a na mnoha středních a vysokých školách se jich pouţívá jako učebnic. Garry Gelade, profesor na filozofické fakultě univerzity v Oxfordu, o nich napsal: ,,Těchto knih si lidé musí váţit. Zapůsobí na kaţdého, kdo je bude číst s otevřenou myslí, bez ohledu na jeho víru či filozofické zaměření. `` Dr. Larry Shinn, děkan fakulty vědy a umění na Bucknellově univerzitě, napsal: ,,Prabhupádova osobní zboţnost mu dává skutečnou autoritu. Prokazoval dokonalou znalost písem a neobvyklou hloubku realizace. Dal nám výjimečný příklad, neboť skutečně ţil tím, co učil. `` Jeho knihy jiţ byly přeloţeny do více neţ padesáti jazyků. V roce 1972 bylo pro vydávání děl Šríly Prabhupády zaloţeno nakladatelství ( BBT ), které je dnes největším nakladatelstvím knih z oblasti indického náboţenství a filozofie. Aţ do svého odchodu z tohoto hmotného světa (14. 11. 1977) Šríla Prabhupáda osobně dohlíţel na růst společnosti, která se rozvinula v celosvětové hnutí s více neţ sty ášramy, školami, chrámy, vědeckými ústavy a zemědělskými usedlostmi. V češtině také vyšla biografie Šríly Prabhupády pod názvem Prabhupáda, život čistého oddaného , kterou napsal jeden z jeho nejbliţších ţáků, Satsvarúp dás Góswami. Čtenáři, kteří mají zájem dozvědět se více, si mohou napsat na adresu uvedenou na konci knihy. Sanskrt a klíč k výslovnosti Po tisíciletí se sanskrt psal různými druhy písma. Písmo, které je nejvíce rozšířené, se nazývá , coţ doslovně znamená ,,městské písmo bohů``. Píše se zleva doprava a dévanágarská abeceda se skládá ze čtyřiceti osmi znaků včetně třinácti samohlásek a třiceti pěti souhlásek. Sanskrtská slova a verše jsou uvedeny kurzívou a transliterovány podle mezinárodního systému uznávaného profesory na všech univerzitách. Pro přepis vlastních jmen a sanskrtských slov, která se vyskytují často, bylo pouţito písmen české abecedy tak, aby pokud moţno co nejlépe vystihovala správnou výslovnost. , , , , , , , jsou v sanskrtu dlouhé samohlásky, vyslovují se dvakrát déle neţ krátké se vyslovuje jako při vyslovování samohláskové , zjednodušeně vyslovováno jako , , , , se na rozdíl od , , , , vyslovují se špičkou jazyka proti ústům se vyslovuje jako č se vyslovuje jako dţ se vyslovuje jako ň se vyslovuje jako se vyslovuje jako v německém se vyslovuje podobně jako české š nosové , vyslovuje se jako ve francouzském se vyslovuje jako v Ganga konečné , se na konci vyslovuje jako , jako , atd.
OBSAH Úvod 1. Adţámilova osudná chvíle KAPITOLA 1: Rozdíl mezi člověkem a zvířetem KAPITOLA 2: Napodobování Nejvyššího Pána KAPITOLA 3: V poslední chvíli
KAPITOLA 4: Mezi ţivotem a smrtí 2. Višnudútové zastavují Jamadúty KAPITOLA 5: Višnudútové přicházejí KAPITOLA 6: Obyvatelé duchovního světa KAPITOLA 7: Rozdíl mezi ctností a hříchem KAPITOLA 8: Náboţenství KAPITOLA 9: Trest KAPITOLA 10: Příští ţivot záleţí jen na nás KAPITOLA 11: Svět smyslů a smyslových objektů KAPITOLA 12: Síla pohlavní touhy KAPITOLA 13: Adţámil začíná ţít pokleslým ţivotem KAPITOLA 14: Špatní vůdci KAPITOLA 15: Odčinění KAPITOLA 16: Probuzení lásky k Bohu 3. Adţámilova lítost KAPITOLA 17: Okamţik pravdy KAPITOLA 18: Poutník 4. Jamarádţovy pokyny o svatém jménu KAPITOLA 19: Vyjasnění všech pochybností KAPITOLA 20: Jediný Pán KAPITOLA 21: Důvěrné poznání KAPITOLA 22: Sláva svatého jména Dodatky O autorovi Sanskrt a klíč k výslovnosti
