Metody výběru a hodnocení nabídek subdodavatelů ve stavebnictví Selection and evaluation methods of subcontractor´s tenders in civil engineering Ing. Pavel Mečár1
Abstrakt Tento článek popisuje používané metody výběru a hodnocení nabídek subdodavatelů ve stavebních společnostech. Pojednává o hodnotitelích, metodách výběru subdodavatelů, kritériích hodnocení a stanovování důležitosti kritérií za pomocí metod vicekriteriálního hodnocení. Klíčové slova: vicekriteriální hodnocení, kritéria, metody hodnocení nabídek
Abstract This article describes used selection and evaluation methods of subcontractor´s tenders in construction companies. It deals with evaluators, methods of subcontractors selection, evaluation criteria and determination of criteria importance with the aid of methods multicriterion evaluation. Key words: multicriterion evaluation, criteria, subcontractor´s tenders methods
1
MEČÁR, Pavel, Ing., ČVUT v Praze, Fakulta stavební, K122 – Katedra technologie staveb, Thákurova 7, 166 29 Praha 6 – Dejvice,
[email protected]
1
Metody výběru a hodnocení nabídek subdodavatelů ve stavebnictví Pavel Mečár Výběr vhodného subdodavatele je základním úkolem stavebních firem, zajišťujících stavební práce pomocí subdodávek. Snaha o maximalizaci výnosů ze stavební činnosti musí být podmíněna snahou o minimalizaci rizik neúspěchů stavebního projektu. Výběr subdodavatele pouze na základě nejnižší cenové nabídky může znamenat pro stavební firmu neúměrné riziko. Prodlevy dokončení prací a s tím souvisejících smluvních pokut, snížení kvality provedených prací a následných opakovaných reklamačních oprav, ohrožení dobrého jména stavební firmy (generálního dodavatele – dále jen GD) a další negativní dopady, můžou v celkovém výsledku projektu daleko přesáhnout dosažené úspory při výběru nevhodného subdodavatele. Výběrové řízení proto vyžaduje pečlivý a řízený proces, kde tvoří základnu ověřená metodika výběru, stanovení vhodných výběrových kritérií, metod hodnocení a zejména dostatečnou zkušenost a odbornost vybírajícího – popřípadě skupiny vybírajících. „I malé zavinění subdodavatele, může způsobit značné ztráty“2 „Nejlepší cena neznamená vždy nejnižší nákupní cenu. Firma s nejnižší cenou možná nenabízí požadovanou kvalitu a služby. V podnikání je tedy cílem zajištění nejvyšší hodnoty zboží, splňujícího specifické požadavky za co nejnižší nákupní cenu.“3
Metody výběru subdodavatelů Ve stavebních společnostech se názory na nejvhodnější metodu výběru subdodavatelů liší. Jedni jsou zastánci dlouholetých zkušeností (dlouhodobé kontakty) se subdodavatelem, proto ve svých výběrových řízeních preferují tohoto subdodavatele. Jiní ke zkušenostem přihlížejí, ale své subdodavatelé vystavují tržnímu prostředí v tendrech. Rozdíly v metodách výběrů subdodavatelů jsou i podle segmentů. Velké společnosti preferují jiné metody jako malé a střední společnosti. Rozdíly jsou i podle zaměření společností. Jiným způsobem se přistupuje k výběru stavebních materiálů, uceleným stavebným dodávkám a jinak k složitým technologickým celkům. Literatura popisuje různé metody a postupy rozhodování o subdodavateli4 např.:
expertní odhad (týmu anebo jednotlivce),
scoring – model (kvantitativní vyhodnocení jednotlivých subdodavatelů podle předem, stanovených kritérií),
porovnání nabídek (z hlediska cenové úrovně dodavatele),
2
Oleríny, M. (2005): Řízení stavebních projektů: claimový management, s. 31 Tomek, J., Hofman, J. (1999): Moderní řízení nákupu podniku s. 25 4 Lukoszová, X. (2004): Nákup a jeho řízení, s. 103 3
2
kombinované metody (kombinace výše uvedených metod)
Jako další specifické přístupy k výběru, popisuje Tomek, Hofman (1999) [2] a Lukoszová (2004) [3] tyto:
nákupce má příkaz nakoupit co nejlevněji, bez ohledu na jakákoli další kritéria
nákupčí má subjektivní přístup (např. není motivován, aby vyvíjel větší úsilí k zajištění nejvýhodnějšího nákupu)
nákupčí se řídí subjektivními zájmy (klade větší důraz na svůj osobní prospěch než na prospěch firmy)
výběr probíhá formou výběrového řízení podle přesně stanovených postupů a metodiky (veřejné zakázky)
Dle kvartální analýzy českého stavebnictví 5, uvádějí ředitelé stavebních společností, jako nejdůležitější způsob výběru subdodavatelů dlouhodobé kontakty a jejich efektivitu hodnotí jako nejvyšší (7,9 bodu z 10 max.). S jistým odstupem následuje výběr dodavatelů na základě doporučení (6,2 bodu) a výběrové řízení (6,0 bodu). Následuje výběr dodavatele přes internet, sdružení a komory a nakonec reklama v médiích. Obr. 1: Klíčové metody výběru dodavatelů stavebních společností
Zdroj: CEEC research (2012): Kvartální analýza českého stavebnictví 1/2012
5
CEEC research (2012): Kvartální analýza českého stavebnictví 1/2012
3
Stejná kvartální analýza ukazuje výrazné rozdíly ve způsobu výběru subdodavatele podle segmentů. „Velké stavební společnosti hodnotí jako nejefektivnější způsob výběru výběrová řízení (8,1 bodu). Jejich využívání potvrzují všechny velké společnosti (100%). Druhým klíčovým způsobem, který následuje s mírným odstupem, jsou dlouhodobé kontakty (7,0 bodu, 100% respondentů). Všechny ostatní způsoby hodnotí ředitelé velkých společností jako podprůměrně efektivní Ředitelé středních/malých stavebních firem při výběru svých dodavatelů nejlépe hodnotí dlouhodobé kontakty (8,2 bodu, 99% ředitelů a s jistým odstupem vybírají na základě doporučení (6,6 bodu, 95%) a přes internet. Výběrová řízení považují jen za průměrně efektivní nástroj k výběru dodavatelů (5,1 bodu, 72% firem).“6
Hodnocení nabídek Volba metody a samotné vyhodnocení nabídek je jednou z nejdůležitějších a nejproblematičtějších částí výběrových řízení. Kvalitu vyhodnocování nabídek a tedy celého výběrového řízení omezuje několik faktorů, např.:
hodnotitelé
volba kritérií (kritéria) hodnocení a stanovení jejich vah anebo preferencí
volba způsobu - metodiky hodnocení nabídek (např. jedno/vícekriteriální hodnocení, kvalifikace subdodavatelů a další.)
volba matematického aparátu hodnocení (automatizace vyhodnocení – PC aplikace; vlastní výpočty a srovnání; kombinace předchozích způsobů)
Hodnotitelé Hodnocení nabídek subdodavatelů provádí většinou jednotlivec anebo skupina, který jsou zároveň i v postavení rozhodovatele. Hodnotitelem (a někdy i rozhodovatelem) mohou být různé osoby7:
jednotlivec
skupina jednotlivců
expertní skupina
„komise“
porota
Ve stavební praxi se používají i kombinace hodnotitelů. Například je expertní skupina zapojena do hodnocení nabídek pouze při stanovení vah jednotlivých kritérií výběru (při vicekriteriálním hodnocení). Samotný výběr již provádí jednotlivec anebo skupina jednotlivců. Tuto metodu popisuje např. Bureš (2009) [11]. Anebo, jednotlivec vyhodnotí
6 7
CEEC research (2012): Kvartální analýza českého stavebnictví 1/2012 Tichý, M. (2008): Projekty a zakázky ve výstavbě, s. 107
4
nabídky, stanoví pořadí firem na základě ceny a dále v hodnocení ostatních kritérií pokračuje porota anebo komise. Hadravová (2011) popisuje metody výběru ve společnosti Metrostav, kde útvar nakupování divize stanovuje výběrovou komisi, která je jmenována příslušným výrobním ředitelem společnosti anebo ředitelem divize. Tito ředitelé vybrané dodavatele schvalují. Výběrová komise má 3 členy a provádí jak poptávku tak i vyhodnocení nabídek. Tichý (2009) [5] uvádí, že z hlediska organizace je nejjednodušší, když je hodnotitelem pouze jednotlivec. Složitější je to u skupiny jednotlivců, kteří mají sice stejný cíl ale poněkud odlišné názory. Hodnotit může i skupina expertů, pokrývající všechny aspekty problému. Tito musí být vybaveni odborností a pro prospěšnost hodnocení nesmí být mezi nimi střety zájmů.
Kritéria hodnocení Při jakémkoli srovnávání je nutné stanovit srovnávací kritéria, popřípadě kriterium. Kriteria, podle kterých bude výsledné hodnocení provedeno, musí být stanoveny tak, aby pro hodnotícího měly výsledky (výsledné pořadí) co nejvyšší vypovídající hodnotu. Zároveň je nutné stanovit kriteria a zvolit metodu hodnocení tak, aby výsledné pořadí odpovídalo prvotnímu zadání daného srovnání (aby zadavatel získal výsledky, které odpovídají jeho prvotnímu cíli). Existuje velké množství kriterií, která můžou být při výběru subdodavatele zohledněny. Tato kritéria vycházejí nejen z požadavků na konkrétní stavební dodávky, jejich cenu, kvalitu atd., ale taky z očekávání zadavatele (GD) od subdodavatele. Kriteria lze rozdělit do dvou základních skupin:
objektivní kriteria
subjektivní kriteria
Tichý (2008)[5] popsal tyto dvě skupiny následovně8: „Objektivní kriterium umožňuje stanovit mez požadované vlastnosti, eventuálně porovnat míru vlastností, a to obvykle s dostatečnou přesností. Objektivní kriterium nezávisí na hodnotiteli, protože jeho použití musí dát stejný výsledek, ať bude hodnocený „předmět“ ve zcela obecném smyslu, tj. nejen hmotný předmět, ale také činnost, vlastnost apod.) zkoumat kdokoli“ „Subjektivní kriterium vyzývá hodnotitele, aby zaujal vlastní stanovisko k předmětu hodnocení. Hodnotí – li určitý předmět tým tvořený několika hodnotiteli, může být výsledek u každého člena týmu zcela rozdílný, byť se použilo téhož kritéria“ Autoři zabývající se nákupem, kritéria rozdělují i jinak – např. Tomek, Hofman (1999)9 do tří skupin. Gross, Grossová (2006)10 dělí kritéria do šesti skupin. Tito autoři se zaměřují na nákup produktů či služeb. Pro rozdělení hodnotících kriterií ve stavebnictví je členění do dvou základních skupin dostačující.
8
Tichý, M. (2008): Projekty a zakázky ve výstavbě, s. 108 Tomek, J., Hofman, J. (1997): Moderní řízení nákupu podniku, s. 178 - 179 10 Gros, I., Grosova S. (2006): Tajemství moderního nákupu, s. 51 - 53 9
5
Rozhodování o nejlepší nabídce probíhá buď na základě jednoho kritéria (uplatňované jednotlivě anebo ve skupinách) – v tom případě se jedná o jednokriteriální hodnocení. V případě, že se zadavatel (GD) rozhoduje na základě více kritérií – jedná se o vícekriteriální hodnocení. Dle kvartální analýzy českého stavebnictví 1/2012 11 se firmy v ČR řídí zpravidla více kritérií, nicméně všichni (99%) se shodují na dvou klíčových kritériích. Jedná se o nabízenou cenu a zkušenosti dodavatele (8,2 bodu z 10, 99% respondentů). S odstupem pak společnosti vyžadují reference subdodavatele a také schopnost dodavatele zajistit komplexní subdodávku (tj. nejen dodat materiál nebo mechanizaci, ale zajistit i potřebné práce – realizovat komplexní soubor aktivit). Obr. 2 Klíčová kritéria při výběru dodavatelů stavebních společností
Zdroj: CEEC research (2012): Kvartální analýza českého stavebnictví 1/2012
Obecně lze kritéria využívané ve stavebnictví členit následovně: Z hlediska ceny např.:
11
kritérium nabídkové ceny (popř. poskytnutá sleva)
CEEC research (2012): Kvartální analýza českého stavebnictví 1/2012
6
kritéria platebních podmínek (pozastávky, zálohy, způsob financování)
kritérium úrovně cen při změnách projektu – způsob (úroveň) naceňování změn
Z hlediska prokazatelných kvalit subdodavatele např.:
kritérium reference
kritérium zkušenosti s daným subdodavatelem (popřípadě zkušenosti jiného zadavatele)
kritérium stability a úrovně subdodavatele (finanční síly subdodavatele)
kritérium výrobní kapacity (např. i počet kmenových zaměstnanců)
kritérium obchodního přístupu (způsob jednání, přístup k celému výběrovému řízení, schopnost komunikace)
kritéria good will a know how subdodavatele
Z hlediska termínového plnění zakázky:
kritérium celkové doby výstavby
kritérium dílčích plnění milníků
kritérium schopnosti (rychlost) reagovat na změny projektu
Z hlediska kvality (jakosti) např.:
kritérium certifikáty a ocenění subdodavatelů (např. i systém řízení kvality)
kritérium spolehlivosti a dlouhá životnost realizovaných zakázek – viz.reference výše
kritérium poskytnutých záruk a garancí za provedené dílo
kritéria záručního a pozáručního servisu (údržba, opravy)
kritéria balení a přepravy
Ve stavební praxi se využívají i další kritéria, které jsou stanoveny na základě konkrétních specifikací projektu. V některých případech se za hodnotící kritéria předepisují na samotné zpracování nabídky (grafické provedení, úroveň zpracování POV, doložení dokladů o schopnosti dodat specializovaný výrobek, opatření na minimalizaci vlivů stavby na okolní prostředí atd.). „Zásadní význam pro kvalitu výběrového rozhodování má především počet a druh zvolených kritérií. Cena, dodací lhůta a jakost výrobků nemohou být jediným kritériem u významných materiálů nebo rozsáhlejších objemů při zásobování.“12 „Významnost kritérií hodnocení není dána objektivně, ale závisí na hodnotové soustavě rozhodovatele a hodnotové soustavě jeho firmy, která se odráží ve sledovaných číslech a uplatňované podnikatelské strategii.“13
12 13
Schulte, CH. (1994): Logistika, s 36 Fotr, J., Dědina j. a kol. (2000): Manažerské rozhodování, s.124
7
Metody hodnocení nabídek Názory na vhodnost využití jednotlivých kritérií ve stavebnictví a způsob hodnocení nabídek jsou individuální. Obecně platí, že některé z kritérií lze uplatnit jen jako kvalifikační předpoklady uchazečů o zakázku a jen některé kritéria (ty objektivní – tzn. exaktní) lze využít ve vicekriteriálním hodnocení pro dosažení objektivních výsledků. V případě využití subjektivních kritérií ve vicekriteriálním hodnocení nabídek se dosáhne pouze subjektivních výsledků. „Jestliže se ve vicekriteriálním hodnocení uplatní kritéria subjektivní, stává se hodnocení velice neurčitým, a to zejména tehdy, když se na něm podílí více osob s rozdílnými zájmy a vztahy k hodnocenému předmětu.“14 Ve stavebních firmách se k výběru subdodavatelů přistupuje individuálně. Například se vytvářejí specializované nákupní teamy, expertní skupiny stanovující váhy jednotlivých kritérií, a dále se postupuje zvolenou metodou vicekriteriálního hodnocení. V některých společnostech se k této problematice stavějí jinak, a to jednoznačnou specifikací „mustru“ smlouvy o dílo, kde se vyspecifikují všechny podmínky provádění díla. Tyto jsou neměnné – jsou součástí podkladů zadání pro výběrové řízení a účast v tendru je podmíněná akceptaci tohoto mustru. Dále se vyberou pouze objektivní hodnotící kritéria a pomocí vhodně zvoleného matematického aparátu anebo metod vicekriteriálního hodnocení, se objektivně posoudí předložené nabídky. „Současná realita procesu rozhodování buď spočívá v naprosto intuitivním posuzování, nebo je podepřeno užitím jednoduchých hodnotících postupů“15 Hadravová (2011) uvádí postupy ve společnosti Metrostav a.s.. Nabídky subdodavatelů jsou sestavovány do hodnotících tabulek a upravovány na porovnatelnou úroveň. Případné nedostatky nabídky se komunikují a doplňují zájemci o zakázku. Následuje proces vyjednávání o ceně a smluvních podmínkách. Vnitropodnikoví dodavatelé mají možnost využít „LAST CALL“. Následně výběrová komise rozhodne o vybraném dodavateli a vyhotoví zápis o výběrovém řízení, který odsouhlasí jednotlivý členové komise svým podpisem. V ojedinělých případech se začíná objevovat ve výběrových řízeních elektronická reverzní aukce. Ta je podmíněna důkladnou přípravou podkladů s důrazem na jejich jednoznačnost a kvalifikací před zahájením. V elektronické aukci se využívají většinou kritéria, která jsou objektivní – zejména kritérium nejnižší nabídkové ceny.
Využití vicekriteriálních metod při výběru subdodavatelů Vícekriteriální analýza variant je charakteristická tím, že umožňuje hodnotit konečný počet variant podle konečného počtu různých kritérií. Ramík, 1999) [12].
14 15
Tichý, M. (2008): Projekty a zakázky ve výstavbě, s. 109 Kadlčáková, A. (2002): Ekonomika ve stavebnictví 50 – Hodnotový management, s.9
8
„Je-li množina přípustných variant zadána ve formě konečného seznamu, mluvíme o úloze vicekriteriálního hodnocení variant“16. Vybraná varianta rozhodnutí stanovená některou z metod vicekriteriálního hodnocení variant vychází z informací o preferenci jednotlivých kritérií a o preferenci jednotlivých variant podle jednotlivých kritérií a z použité metody řešení. Modely vicekriteriálního rozhodování tedy zobrazují rozhodovací problémy, v nichž se důsledky rozhodnutí posuzují podle více kritérií. Fotr a kol. (2006) [8] Stanovení důležitostí kritérií Kritéria hodnocení nabídek nejsou pro každý problém stejně důležitá. Z toho důvodu je nutné vyřešit to, jak důležitost jednotlivých kritérií pro rozhodovací proces vyjádřit. Míra důležitosti kritérií bývá vyjádřena:
pořadím kritérií
počtem bodů
normovanou anebo nenormovanou váhou
Pro vyjádření důležitosti kritérií je možné zjistit následujícími typy metod:
metodami pro získání ordinální informace o významnosti kritérií výsledkem je informace o tom, zda je jedno kritérium důležitější než kritérium jiné, ale nedostaneme informaci o velikosti této preference
metodami pro získání kardinální informace o významnosti kritérií tato skupina metod dává informaci o velikosti preference
Metody stanovení důležitosti kritérií
Metoda zařazení do pořadí (stanovení pořadí důležitosti kritérií)
Tato metoda poskytující ordinální informaci spočívá v tom, že hodnotitel vyjádří své preference mezi n – kritérií hodnocení pomocí prostého zařazení do pořadí. Ke stanovení preferenčního pořadí kritérií lze použít:
přímé uspořádání – od nejvýznamnějšího až k nejméně významnému kritériu
nepřímé (etapové) uspořádání – pořadí se tvoří z posloupností etap a z posloupností důležitostí v nich. Kadlčáková, A. (2002) [9]
Přiřazení bodů ze zvolené stupnice
Experti diferencují vzájemný vztah kritérií pomocí bodové stupnice (nejčastěji deseti bodové). Za nejdůležitější kritérium se považuje to s nejvyšším počtem bodů. Výsledné pořadí důležitosti kritérií se tvoří na základě středních hodnot počtu bodů, přirazenými jednotlivými hodnotiteli každému z kritérií dle zvolené stupnice
16
Maňas, M, Fiala, P., Jablonský J. (1994): Vicekriteriální rozhodování, s. 16
9
Stanovení důležitosti kritérií delfskou metodou
Respondenti hodnotí kritéria zcela intuitivně, anebo pomocí párového porovnání nebo zvolením bodů z bodovací stupnice. Po shromáždění dotazníků se provede vyhodnocení, jehož výsledkem je sestavení kritérií do pořadí podle důležitosti
Metfesselova alokace
Metoda klasifikace kritérií do tříd
Tato metoda určení vah spočívá ve stanovení několik tříd kritérií s odlišným významem, přičemž každé třídě se přřadí určité číslo z intervalu (0,….,1) vyjadřující významnost této třídy (váhy jednotlivých tříd). Kritéria podle jejich významu můžeme pro rozdělení do skupin nazvat jako hlavní, podpůrná, vedlejší, nepotřebná. Kadlčáková, A. 2002) [9] Z četnosti voleb respondentů a vah skupin kritérií se stanoví váženým průměrem výsledná váha pro každé kritérium. Váha je nenormovaná. Vzhledem k požadavkům vzájemné srovnatelnosti vah kriterií stanovených různými metodami je třeba tyto váhy normovat (součet normovaných vah souboru kriterií je roven jedné). Normovaná váha se stanoví ze vztahu (V1):
Metoda párového porovnání
U metody párového porovnání se zjišťují preferenční vztahy dvojic kritérií. Úkolem je zjistit pro každé kriterium počet jeho preferencí vzhledem ke všem ostatním kritériím souboru. Počet preferencí je výchozím údajem i při požadavku stanovení kritérií vi touto metodou. Pro stanovení nenormované váhy se uplatňuje vztah (V2):
10
Určování preferencí probíhá dle schématu zobrazeného v tabulce 1. Tab. 1: Schéma pro zjišťování preferencí při párovém porovnání
Zdroj: Aplikace metod vícekriteriálního rozhodování při hodnocení kvality veřejné dopravy [13]
V horní trojúhelníkové matici hodnotitel u každé z dvojice kritérií zjišťuje, zda preferuje kritérium uvedené v řádku před kriteriem uvedeném v sloupci. Jestliže ano, zapíše do příslušného políčka číslo kritéria uvedeného v řádku, v opačném případě číslo uvedeného ve sloupci. Při vyhodnocení této tabulky se pro každé kriterium stanoví počet jeho preferencí f i, který je roven součtu jeho preferencí v řádku a sloupci tohoto kriteria. V případě stejného počtu preferencí u dvou nebo více kritérii je třeba brát v úvahu směr preference těchto dvojic kritérií. Podle počtu preferencí kritéria se určí jeho pořadí v souboru kritérií. Olivková (2011) [13]
Metoda alokace 100 bodů
Hodnotitel má 100 bodů, které rozdělí mezi jednotlivá kritéria v souladu s jejich významností. Nenormovaná váha každého kritéria je určená počtem přidělených bodů. Součet bodů přiděleným všem kritériím musí být roven právě 100. Pros stanovení nenormované váhy se uplatňuje vztah (V1), Normování vah kritérii se provádí dle vztahu (V2). Součet vah je roven jedné
Postupný rozvrh váhy
Předem se stanoví váha, které kritéria jedné oblasti – bez ohledu na jejich počet, musí vyčerpat a nesmí překročit. Nejdříve se stanoví podíl (váha) hlavních oblastí, nejvhodněji procentní stupnicí (suma vah jednotlivých oblastí se musí rovnat 100%). Z toho se pak vypočítají konečné procentní váhy jednotlivých kritérií, a to jako součin váhy jednotlivé oblasti a váhy kritéria do této oblasti spadajícího. Kadlčáková (2002) [9]
Saatyho metoda
Saatyho metodu lze popsat jako postup párového porovnání kritérií – viz.výše, přičemž hodnotitel kvantifikuje velikost preference každého kritéria oproti ostatním kritériím souboru. Zjišťuje se tedy nejen preference jednoho kritéria před druhým ale i velikost této preference. Velikost těchto vzájemných preferencí při porovnávání kritérií se vyjádřují pomoci bodové stupnice a zapisují se do tzv. matice relativních důležitostí kritérii S (Saatyho matice). Váhy jednotlivých kritérií můžeme stanovit s využitím Saatyho matice Exaktními anebo aproximativními postupy.
11
Příklad uplatnění Saatyho metody je popsán v tabulce 2. Tab. 2: Příklad zjišťování preferencí dvojic kritérií Saatyho metodou
Zdroj: Aplikace metod vícekriteriálního rozhodování při hodnocení kvality veřejné dopravy [13]
Hodnotitel postupně stanovuje velikosti preferencí jednotlivých dvojic kritérií uspořádaných v tabulce. Velikost preference vyjadřuje vždy přiřazením určitého počtu bodů z bodové stupnice opatřené deskriptory uvedené v tabulce 3. Tab. 3: Deskriptory podle Saatyho
Zdroj: Aplikace metod vícekriteriálního rozhodování při hodnocení kvality veřejné dopravy [13]
Hodnoty 2, 4, 6, 8 je možné využít pro jemnější rozlišení velikosti preferencí dvojic kritérií. Výsledkem tohoto kroku je získání pravé horní trojúhelníkové části matice velikostí preferencí. Pokud tuto matici označíme jako S, pak její další prvky získáme podle vztahů (V3):
Pomocí tabulky 2 a s využitím vztahu (V3) stanovíme Saatyho matici. Prvky na diagonále této matice jsou jedničky, prvky nad diagonálou jsou obsaženy v tab. 2 a prvky pod diagonálou získáme jako převrácené hodnoty odpovídajících prvků nad diagonálou. Hodnoty vah kritérií stanovíme pomocí geometrických průměrů Saatyho matice. Geometrické průměry jsou nenormované. Normované váhy souboru kritérií se získají ze vztahu (V4):
12
Závěr Na výběr nejvhodnějšího subdodavatele v konkrétním výběrovém řízení má vliv několik faktorů. Volba metody hodnocení, hodnotitelů nabídek, vhodných kritérií posuzování nabídek, způsobu určení důležitosti kritérií a volby matematického aparátu pro určení pořadí nabídek je jen část celého obchodního procesu stavebních společností. Výběrové řízení probíhá podle konkrétních postupů, které se ve firmách liší, a nejde je zevšeobecnit. Obchodní strategie společností, osobní přístup a chování společnosti na trhu může celé výběrové řízení ovlivnit. Pro dlouhodobé udržení, rozvoj a výkon společností, zabezpečujících stavební dodávky pomocí subdodávek je však nutné k výběru subdodavatelů přistupovat pečlivě, metodicky a s minimalizací chybovosti.
Literatura: [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13]
Oleríny, M. (2005): Řízení stavebních projektů: claimový management. Praha, Nakladatelství C. H. Beck, s.r.o., 2005. Tomek, J. – Hofman, J. (1999): Moderní řízení nákupu podniku. Praha, Management Press, 1999. Lukoszová, X. (2004): Nákup a jeho řízení. Computer Press, a.s, 2004. CEEC Ressearch, (2012): Kvartální analýza českého stavebnictví 1/2012. Tichý, M. (2008): Projekty a zakázky ve výstavbě. Praha, C. H. Beck, 2008. Gros, I., Grosova S. (2006): Tajemství moderního nákupu. 1. vydání vysoká škola chemicko – technologická v Praze, Praha 2006. Schulte, CH. (1991): Logistika. Praha, Victoria Publishing, 1991/1994 překlad. Fotr, J., Dědina, J. (2000): Manažerské rozhodování. Praha, Ekopress, 2000. Kadlčáková, A. (2002): Ekonomika ve stavebnictví 50: hodnotový management. Praha, Vydavatelství ČVUT v Praze, Stavební fakulta, 2002. Fiala, P. – Jablonský, J. – Maňas, M. (1994): Vicekriteriální rozhodování. Praha, Vysoká škola ekonomická, 1994. Bureš, D. (2009): K optimalizaci smluvních vztahů pŕi výstavbě pozemních komunikací: disertační práce. Praha, ČVUT v Praze, Stavební fakulta, 2009. Ramík, J. (1999): Vícekriteriální rozhodování – Analytický hierarchický proces (AHP) Karviná. Slezská univerzita v Opavě, 1999 Olivková, I. (2011): Aplikace metod vícekriteriálního rozhodování při hodnocení kvality veřejné dopravy. Partner’s Contacts. 2011, roč. 06, č. 4, s. 293-303.
13
