Bankovní institut vysoká škola Praha
Metody a techniky sociologického výzkumu Diplomová práce
Bc. Tereza Musilová
Duben, 2010
Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd
Metody a techniky sociologického výzkumu Diplomová práce
Autor :
Bc. Tereza Musilová Finance, Finanční obchody
Vedoucí práce:
Mgr. Tomáš Vorochta
Praha
Duben 2010
1
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Teplicích dne 30. dubna 2010
Bc. Tereza Musilová
2
Poděkování Ráda bych poděkovala za pomoc se zpracováním diplomové práce panu Mgr. Tomáši Vorochtovi, velmi mu děkuji za jeho rady, připomínky a doporučení. Dále bych chtěla poděkovat svému příteli za pochopení a trpělivost, Pavle za pomoc a samozřejmě také své mamince za uţitečné rady.
Tereza Musilová
3
Anotace práce Má diplomová práce se zabývá jednotlivými metodami a technikami sociologického výzkumu. Tato práce by měla být pro čtenáře návodem jak připravit a sestavit sociologický výzkum pouţitelný v různých oblastech. Zaměřuji se jak na kvalitativní tak i kvantitativní výzkumné techniky. Součástí diplomové práce je příklad výzkumu provedeného firmou Mediaresearch a současně také mnou uskutečněný výzkum, kde jsem pouţila techniku dotazníku a rozhovoru.
Anotace práce v anglickém jazyce My diploma thesis deals with particular methods and techniques of social research. The thesis should serve readers as an instruction how to prepare and make social research which can be used in different spheres. I am focusing on qualitative as well as quantitative research techniques. Part of my diploma thesis is an example of research, which was carried out by Mediaresearch company and my own research for which I used questionnaire and interview.
4
Obsah
Prohlášení .............................................................................................................................. 2 Poděkování ............................................................................................................................ 3 Anotace práce ........................................................................................................................ 4 Anotace práce v anglickém jazyce ........................................................................................ 4 Obsah ..................................................................................................................................... 5 Úvod ...................................................................................................................................... 6 1.
Sociologie, sociologický výzkum .................................................................................. 8 1.1. Výzkum .................................................................................................................... 11 1.1.1. Cíl výzkumu ...................................................................................................... 13 1. 2.
Výzkumný proces – fáze ..................................................................................... 13
1.2.1. Metodologie výzkumu ....................................................................................... 17 1.2.2. Korelace a kauzalita............................................................................................... 17 2. Jednotlivé metody a techniky sociologického výzkumu ................................................. 20 2.1. Kvalitativní výzkum ................................................................................................. 24 2. 2. Kvantitativní výzkum .............................................................................................. 28 2.2.1. Pozorování ......................................................................................................... 29 2.2.2. Dotazník ............................................................................................................ 31 2.2.3. Interview (standardizovaný rozhovor) .............................................................. 34 2.2.4. Anketa................................................................................................................ 36 2.2.5. Experiment ........................................................................................................ 37 2.2.6. Výběr vzorku ..................................................................................................... 37 2.3. Sociometrie ............................................................................................................... 40 Příklad sociologického výzkumu z finanční praxe .............................................................. 52 Vlastní výzkum .................................................................................................................... 57 Závěr .................................................................................................................................... 61 Seznam pouţité literatury .................................................................................................... 62
5
Úvod Tématem mé práce jsou metody a techniky sociologického výzkumu, jedná se o velmi rozsáhlé a také obsáhlé téma. Existuje mnoho různých metod a technik, proto se ve své práci zmiňuji o těch nejběţnějších a nejznámějších. Sociologický výzkum lze pouţít ve všech moţných oblastech lidského ţivota např. v bankovnictví, průmyslu, školství či zdravotnictví. Ve své práci jsem se zaměřila především na to co vlastně rozumíme pod pojmem sociologický výzkum, jak postupovat při přípravě výzkumu, co je důleţité nezanedbat, na co si dát pozor a jak se vyvarovat chyb. Cílem mé diplomové práce je představení technik a metod sociologického výzkumu a jejich následné aplikace v praxi. Má práce by měla slouţit jako návod jak sestavit solidní a nepříliš sloţitý výzkum, který by poskytl objektivní výsledky a závěry pouţitelné k analýze či k dalšímu zkoumání. Prostřednictvím různých metod a technik můţeme zkoumat v podstatě cokoliv co nás zajímá. V běţném ţivotě se s různými formami výzkumu setkáváme velmi často, mnohokrát aniţ bychom si to vůbec uvědomovali. Děje se tak například prostřednictvím telefonátů, krátkých dotazníků, anket či osobních rozhovorů se kterými se můţeme setkat kdekoliv. Na začátku své práce se krátce zmiňuji o historii a dějinách sociologie, je to především proto, ţe kořeny vzniku sociologie jsou v 19.století a sociologie jako věda v průběhu času prošla různými změnami, podstata je ale v současné době zachována. Cílem sociologie je přinášet odpovědi na otázky, které nás zajímají a chceme je zkoumat. V své práci se nezabývám statistickými metodami pouţitelnými v sociologii i přesto, ţe tato věda se statistikou dosti souvisí a vyuţívá ji při interpretaci výsledků a závěrů dosaţených ve výzkumu. Pro někoho můţe být uţ jen samotný pojem statistika hrozivý a odrazující, proto chci svou prací přiblíţit především ty techniky (dotazník, rozhovor), které vypadají na první pohled srozumitelněji a jednodušeji, i kdyţ to tak nakonec vůbec nemusí být. I přesto však zde zmiňuji nejběţnější a nejzákladnější statistické pojmy. 6
Výzkumy se mohou provádět pro konkrétní potřeby podniků nebo různých institucí. Pomocí nich lze zjistit cokoliv co dotyčná firma potřebuje vědět. Mým studijním oborem jsou finance a v této oblasti je sociologický výzkum často vyuţíván. Prostřednictvím různých výzkumů lze zjistit mnoho údajů, které pak mohou být uţitečné. Banky, pojišťovny či jiné finanční instituce mohou prostřednictvím výzkumů zjistit například to jak jsou s jejich sluţbami spokojení klienti, zda-li by si přáli něco změnit, vylepšit či jinak upravit. S výsledky těchto výzkumů se pak dále pracuje a na základě poznatků a závěrů můţe banka či pojišťovna reagovat. Pro lepší porozumění sociologickému výzkumu ve své práci uvádím příklad z praxe a současně také mnou provedený výzkum.
7
1.
Sociologie, sociologický výzkum
Sociologie je věda o společenských jevech, vztazích a procesech, zkoumá sociální ţivot jednotlivců i společností. Zabývá se především současností. Je vědou teoretickoempirickou, tedy vědou zkoumající jevy a procesy sociální reality. To znamená, ţe se na jedné straně stále vrací ke konkrétním faktům, která zhodnocuje, vykládá a na základě toho konstruuje a rekonstruuje svůj systém pojmů a kategorií, základních tezí, vytváří hypotézy a prověřuje jejich platnost. Na druhé straně pak přistupuje k samotnému pojímání faktů z hlediska určitých kategorií, pojmů a prověřených tvrzení. Sociologie si klade ve velkém rozsahu i praktické otázky, nabízí řešení konkrétních společenských problémů v různých oblastech. Předmět sociologie není přesně vymezen. Moderní sociologie se historicky vyvinula z určitých myšlenkových směrů a rozvíjela se na základě sběru, vyhodnocování a vyuţití materiálů a poznatků z jiných věd.
Vliv sociologie Sociologie není pouze vědou, která zkoumá moderní společnost, ale stala se sama o sobě významným prvkem jejího dalšího vývoje. Sociologie zaujímá k lidem, jejichţ chování studuje, reflexivní vztah (vzájemnou výměnu mezi sociologickým výzkumem a lidským chováním).
Dějiny sociologie Sociologie se začala vyvíjet na začátku 19. století. Za zakladatele této vědy je povaţován francouzský filosof Auguste Comte. Sociologii viděl jako filosofii dějin, které prochází určitými stadii. Odráţel se v ní nejen vývoj náboţenství, vědy, umění a filosofie, ale také společenský vývoj. Comte tuto vědu rozdělil na dvě části. Jedna je teorie přirozeného uspořádání (instituce, které zajišťují rovnováhu společnosti – rodina, stát a náboţenství.), druhou částí je nauka o vývoji a pokroku.
8
Přibliţně ve stejné době jako Comte zveřejňují své úvahy o vztazích ve společnosti a společenském vývoji Herbert Spencer a Karel Marx. Vedle těchto tří osobností patří do skupiny sociologických klasiků ještě o generaci mladší Vilfredo Pareto, Ferdinand Tönnies, Émile Durkheim, Max Weber a Georg Simmel. V 90. letech 19. století se sociologie institucionalizovala, první katedru sociologie zaloţil A. W. Small v roce 1892 na univerzitě v Chicagu.1 V současné sociologii se z Comtových dob zachoval především název oboru. Na dějiny sociologie se lze dívat jako na střídání významných paradigmat. Paradigmaty rozumíme základní přístupy k chápání společnosti, k tomu co je povaţováno za hlavní předmět sociologického zájmu a metodologii zkoumání společenských jevů. Sociologie je také současně vědou multiparadigmatickou, existuje rozlišení na dvě základní paradigmata dnešní sociologie, jedná se o objektivistické (objektivní) – kde je sociální realita daná, jsme směrováni do určitého chování, existuje objektivně mimo nás (společenské normy). Druhé paradigma je interpretativní – existují zde objektivní jevy, ale dle sociologů nejsou důleţité, člověk si totiţ svojí realitu interpretuje. Důleţité je jak člověk vnímá své postavení, jak se chová a nikoliv v jaké pozici skutečně je. V určitých sociologických disciplínách a koncepcích vyniká teoretická stránka – úsilí o výklad společenských vztahů a procesů, v jiných se zaměřuje na konkrétní výzkum a pokusy o hledání aplikací sociologického poznání do praxe. Odtud se objevují odlišnosti v pohledu na předmět, metody a funkce sociologie. V jednom směru je nejobecnější vědou o společnosti, které další vědy poskytují jednotlivé poznatky. V druhém směru se zaměřuje na konkrétní sociologické výzkumy pro potřeby institucí, podniků či státních zařízení (např. výzkumy veřejného mínění či názorů lidí na konkrétní problém). Sociologie se tedy můţe zabývat společností jako celkem, ale můţe také zkoumat různé skupiny či jedince.
1
dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Sociologie
9
Systém sociologie (struktura sociologických disciplín)2
Filozofie
Dějiny sociologie
rodiny
mládeţe
Obecná sociologie
volného času
sportu
Konkrétní sociologický výzkum
2
zdroj: dostupné z http://www.upol.cz
10
Metodologie
města
kultury
…… ….
1.1. Výzkum Výzkum je tzv. vědecký přístup k realitě – jedná se o kontrolovaný a systematický proces kdy na začátku stojí teorie (východisko). Také se jedná o empirické a kritické zkoumání hypotetických výroků o předpokládaných vztazích mezi přirozenými jevy. Společnost je komplikovaný systém, kde se vyvíjí několik různých pohledů, sociolog, který chce provádět výzkum je součástí společnosti a tudíţ má zkreslené informace, teorie jsou často v protikladu a zkoumat je moţné pouze určitou část společnosti. Vţdy si lze vybrat pouze část společnosti, protoţe neexistují metody, které by pojali celou společnost. Sociologický výzkum = konkrétní sociologický výzkum = konkrétní empirický výzkum Můţe být členěn dle: 1) Časové dimenze
2) Rozsahu vzorku
a) jednorázový
a) vyčerpávající
b) replikovaný (opakovaný)
b) reprezentativní
c) longitudinární (dlouhodobý)
c) nereprezentativní
3) Paradigmatu
4) Zaměření výsledků
a) kvantitativní
a) základní (problém o kterém málo víme)
b) kvalitativní
b) aplikovaný (zaměřený na praxi)
c) kombinovaný
c) operativní
Dále také rozlišujeme výzkum: teoretický – ověřuje teoretické poznatky, tvoří teorii metodologický – ověřuje metodu, zda je pouţitelná na to, co chceme měřit popisný (deskriptivní) – zjištění rozloţení jevu (výzkum veřejného mínění) vysvětlující (explicitní) – verifikace hypotéz, jde o vztahy v sociologii, které jsou protikladné a obecné teorie (multiparadigmata), neexistuje sjednocující hledisko v pohledu na společnost, nálezy exaktních věd jsou mnohem spolehlivější
11
a přesnější, neţ společenských věd, které mají pouze pravděpodobnostní charakter a jsou platné většinou pouze pro prostředí, ve kterém byly sebrány Nejprve si musíme určit jakého cíle chceme dosáhnout a vyvarovat se dvou chyb, a to určit si předmět příliš široce nebo naopak úzce (trivialita). Je nutné stanovit si hypotézy: základní hypotéza – teoretická, východisková – vymezení předmětu výzkumu, nevyjadřuje se větou, ale je to určité rozpracování problému pracovní hypotéza – formulace této hypotézy je jakýmsi testem, zda-li je výzkum vůbec moţný, je to důleţitý nástroj k optimalizaci redukce informací – tedy vybrání těch nejdůleţitějších proměnných, které mají vliv na zkoumaný problém, pomocí pracovní hypotézy se rozhodujeme o technikách výzkumu, teprve po formulaci hypotéz můţeme mít přibliţný odhad rozsahu výzkumu. Tato hypotéza se dále dělí na: -
deskriptivní (popis reality, v rámci veřejného mínění)
-
kauzální (jeden jev ovlivňuje druhý)
-
explanační = vysvětlující (dva jevy spolu souvisí, ale nevíme, který je ten první)
-
prediktivní (hypotéza o tom, ţe něco nastane)
Má-li být sociologický výzkum efektivní, musí být hypotéza stanovena tak, aby nashromáţděný materiál byl schopen hypotézu ověřit nebo naopak vyvrátit.
Operacionalizace Jedná se o proces přechodu od jevu k jednotlivému empiricky zachytitelnému znaku. Při dalším zpracováním se většinou empirický údaj stává statistickou proměnnou. Základním problémem je adekvátnost znaku ve vztahu ke zkoumanému jevu. Výroky poté operacionalizujeme tzn. ţe je převádíme na znaky, které lze měřit.
12
1.1.1. Cíl výzkumu Abychom dosáhli určeného cíle je nutné znát nejvhodnější výzkumné metody, které můţeme pouţít. Je ale také nutné umět získané výsledky co nejlépe interpretovat. Musíme se vyvarovat různých spekulací a především je důleţité správné a přesné kladení otázek a shromaţďovaní faktických důkazů. Některé otázky mají faktický či empirický charakter (přímo a systematicky hledají fakta). Z faktických údajů je ještě třeba zjistit, zda se setkáváme s neobvyklým případem či jde o obecnější jev. Proto je nutné klást otázky srovnávací, jejich prostřednictvím se snaţíme nalézt souvislosti mezi různými sociálními kontexty uvnitř společnosti. Sociologové se při výzkumu zabývají jak současností tak i minulostí (můţe se jednat o otázky vývojového charakteru).
1. 2. Výzkumný proces – fáze a) Výzkumný problém (výběr tématu) - kaţdý výzkum začíná stanovením výzkumného problému, čím sloţitější problém (málo informací, nejasnosti) máme můţeme dosáhnout lepšího výzkumu, během výzkumu se snaţíme pochopit proč se události dějí tak, jak se dějí, v průběhu výzkumu musíme počítat s tím, ţe mohou vyvstat nové problémy. Musíme si především stanovit návrh jak bude výzkum vypadat, ujasnit si určité aspekty související s výzkumem a zjistit si všechny potřebné údaje (např. finance) především si však připravit výběr vhodné výzkumné metody. Harmonogram – stanovit si kdy se bude co dělat, jaká fáze proběhne v které době, zaškolování tazatelů, sběr dat. Pilotní studie – je prováděna na malé skupině z vybrané populace, kterou chceme zkoumat, nejčastěji pouţíváme kvalitativní postupy (nestandardizovaný rozhovor) – technika tohoto kroku se významně liší od techniky kterou chceme pouţít ve výzkumu. Cílem je zjistit, zda informace, jakou poţadujeme se v naší populaci vůbec vyskytuje a zda je dosaţitelná. Pilotní studie je mnohdy často opomíjena kvůli nedostatku času a financí, úspory v této etapě však mohou být riskantní a můţou zpochybnit validitu3 našeho výzkumu.
3
validita - platnost
13
Předvýzkum – na malém vzorku populace otestujeme nástroje, které hodláme ve výzkumu pouţít (nezbytná součást). Cílem předvýzkumu je především zjistit srozumitelnost a jednoznačnost otázek, které chceme pokládat. V praxi je obvyklé, ţe kdyţ čteme otázky někoho jiného můţeme snadno poznat, která otázka je nejasná či zda-li je otázka mnohoznačná, tedy, ţe ji lze pochopit více neţ jedním způsobem. Těţko však v otázkách, které jsme formulovali sami můţeme nalézt tyto nejasnosti. Díky předvýzkumu provedenému na vzorku můţeme tyto omyly zredukovat, ale nikdy se jich nemůţeme vyvarovat úplně. Výzkum dokumentů - studium dokumentů pouţíváme na začátku výzkumu, abychom se dozvěděli více o objektu výzkumu a také o jeho historii. Někdy lze studovat minulost přímo, pokud ještě ţijí lidé, kteří pamatují to co chceme zkoumat = historická perspektiva, u starší historie jsou sociologové odkázáni na dokumenty a písemné zprávy. Systematické zkoumání tištěných nebo psaných materiálů je povaţováno za vedlejší metodu. Výhodou je, ţe tato metoda je zdrojem materiálů, které jdou do hloubky a údajů o velkém počtu osob. Na druhou stranu je řešitel závislý na tom, jaké prameny existují – ty být neúplné Nejčastěji vyuţívanými dokumenty jsou veřejné a soukromé záznamy = archivní prameny.. Státy i různé organizace pravidelně publikují oficiální statistiky, které jsou jiţ od počátku sociologie pouţívány jako základ sociologického výzkumu, např. sčítání obyvatel poskytuje údaje o mnoha sociálních a ekonomických jevech, občané jsou povinni odpovídat, materiál tudíţ bývá kompletní a ucelený. b) Posouzení dostupných výsledků – musíme posoudit jiţ dostupné a existující výsledky (dále také přehled dostupné literatury). Důleţité je seznámit se s pracemi jiných sociologů, kteří působili v určité konkrétní oblasti, kterou chceme zkoumat.
c) Upřesnit předmět výzkumu (formulace hypotézy) - z toho, co víme o povaze problému, můţeme v tomto stádiu formulovat konkrétní hypotézu (co chceme testovat a jaký je vztah mezi proměnnými).
14
d) Design výzkumu (volba metody, volba výzkumné strategie) jak budeme shromaţďovat potřebný materiál (informace) záleţí na hlavních cílech výzkumu a čím se budeme zabývat (průzkum názorů – dotazníky, interview, pozorování zúčastněné pozorování, experiment) e) Interpretace výsledků, prezentace závěrů – musíme vyvodit závěry a fakta ze získaných materiálů a uvést je zpět do souvislosti s předmětem výzkumu. Výzkumná zpráva, většinou publikovaná kniţně či časopisecky, popisuje konkrétní výzkum a snaţí se zdůvodnit závěry, k nimţ jsme dospěli. Výsledky mohou vést k diskuzi či také později k dalším výzkumům v té konkrétní zkoumané oblasti. Takto popsaný proces je jakousi zjednodušenou verzí toho jak by měl výzkum probíhat. V realitě to, ale většinou tak jednoduše neprobíhá, jednotlivé kroky nemusí probíhat tak lehce jeden po druhém. Postup dle stanovených schémat můţe někdy i zbytečně omezovat.
15
Jednotlivé kroky výzkumného procesu4
DEFINICE PROBLÉMU Výběr tématu výzkumu
PŘEHLED DOSTUPNÉ LITERATURY Seznámení s existujícími výzkumy na dané téma
FORMULACE HYPOTÉZY Co chci testovat?
VOLBA VÝZKUMNÉ STRATEGIE Výběr jedné nebo více metod
PROVEDENÍ VÝZKUMU Sběr a záznam dat
INTERPRETACE ZÍSKANÝCH INFORMACÍ Co z výsledků plyne?
ZVEŘEJNĚNÍ ZÁVĚRU K čemu jsme dospěli? Jak se naše názory shodují s předchozími?
4
částečně z: Giddens Anthony, Sociologie, str. 508
16
1.2.1. Metodologie výzkumu Hlavním předmětem metodologie výzkumu je analýza příčin a důsledků. Sociologie stejně jako přírodní vědy vychází z předpokladu, ţe všechny události mají své příčiny. Určování příčin a následků patří vedle řešení teoretických otázek k hlavním úkolům sociologického výzkumu. Metodologie je v podstatě teorií tedy souhrnem metod, které jsou zaměřeny k poznání skutečnosti a jejich změn.
Východiska sociologického výzkumu Metodologie kaţdého empirického výzkumu musí být zaloţena na následujících předpokladech: objektivnost - znamená objektivní přístup výzkumníka nezaujatého nenechávajícího se ovlivnit subjektivními postoji vlastními či někoho jiného sloţitost - respektuje skutečnost, ţe sociální jevy a procesy jsou v podstatě velmi sloţité, takţe je nelze zjednodušovat vzájemné determinovanosti – tedy podmíněnosti celou řadou vnitřních či vnějších vlivů přímých či zprostředkovaných vnitřní rozpornost - odhaluje vnitřní stránku jevů a vztahy mezi nimi, které ovlivňují jejich další vývoj (např. rodina) dynamičnost jevů - respektující proměnlivost a změny ve vývoji jevů relativní autonomnost jevů - vychází ze skutečnosti, ţe zkoumané jevy jsou součástí komplexu jevu, jehoţ podstatu musíme charakterizovat
1.2.2. Korelace a kauzalita Korelace → vzájemný vztah mezi dvěma proměnnými (souvztaţnost mezi znaky) proměnná je jakákoliv hodnota, ve které se zkoumaní jedinci liší. Můţe to být například věk, příjmy či rozdíly ve společenských třídách. Není však pravdou, ţe pokud je mezi dvěma proměnnými úzká korelace, musí být jedna příčinou druhé. Je mnoho korelací bez jakéhokoliv příčinného vztahu mezi proměnnými (tzv. nepravá korelace)
17
Typy zkreslení Zkreslení lze vysvětlit zjednodušeně takto: máme systém, který chceme zkoumat a tento systém se sestává ze tří proměnných. My jsme, ale do našeho výzkumu zahrnuli pouze dvě z těchto tří proměnných, třetí jsme nezahrnuli jednoduše třeba proto, ţe o ní nevíme nebo proto, ţe ji neumíme měřit. V tomto případě pak existují různé typy zkreslení, které mohou nastat, a to: Nepravá korelace - vyjde vztah mezi proměnnými, které nemají ţádnou souvislost. Zkreslení vzniká tehdy, kdyţ třetí nepozorovaná proměnná ovlivňuje nějakým způsobem obě proměnné, které studujeme. Vývojová sekvence - jedná se o zkreslení způsobené tím, ţe první proměnná, která ovlivňuje druhou proměnnou je určena předchozí avšak nepozorovanou proměnnou třetí. Kaţdá příčina má jinou příčinu a ta zase jinou příčinu, která má také svou příčinu, proto se dá i takto vysvětlit vývojová sekvence. Chybějící střední člen - situace, kde mezi první nezávisle proměnnou a druhou závisle proměnnou se nachází ještě třetí proměnná, která však do analýzy nebyla zahrnutá. Dvojí příčina - zde má druhá závislá proměnná dvě příčiny, ale pouze jedna z nich – první proměnná je zahrnuta do výzkumu. Dvojí příčina je nejčastější problém v sociologického výzkumu. Neexistuje jev, který by měl jednu jedinou příčinu. Má také efekt náhodného rušení, který vede k tomu, ţe souvislost mezi první a druhou proměnnou je niţší neţ by byla ve skutečnosti.
Kauzalita → příčinnost, příčinná souvislost mezi dvěma proměnnými
18
Kauzální mechanismy V sociálním ţivotě jsou příčinnými faktory ve vztazích mezi proměnnými také postoje lidí, kteří mají pro své chování subjektivní důvody. Nalézt proto příčinné vztahy plynoucí z korelací je velmi často obtíţné. Kontrola Závislé či nezávislé proměnné rozlišujeme při stanovení příčiny vysvětlující korelace. Nezávislá proměnná je ta, jenţ působí na jinou, závislou proměnnou. Rozdíl je ve směru v kauzálním působení, které zkoumáme (stejný faktor můţe být v jednom případě nezávislou proměnnou a v jiném případě závislou). Právě při určování, zda korelace mezi proměnnými svědčí o kauzální souvislosti, musíme pouţít kontrolu = některé proměnné zůstanou konstantní, abychom mohli zjistit jejich účinky na ostatní.. Pokud takto učiníme, můţeme být schopni posoudit sledované korelace a rozlišit kauzální a nekauzální vztahy. Nikdy nelze do svých úvah zahrnout všechny moţné příčiny. Určení kauzálních vztahů většinou navazuje na výzkum v dané konkrétní oblasti. Kdyţ nemáme počáteční představu o moţných mechanismech, které korelaci podmiňují, nasledně zjistíme, ţe je obtíţné určit skutečné kauzální souvislosti.
19
2. Jednotlivé metody a techniky sociologického výzkumu V sociologii jsou tyto dva pojmy rozlišovány. Kaţdá metoda i technika má své výhody i nevýhody a proto bývají kombinovány, aby byli eliminovány nedostatky. Technika je jiţ konkrétní sběr informací. Můţe nastat problém v rozlišení metoda (metodologie) x technika (metodika) např. dotazování x dotazník. K obecně platným metodám patří logické metody vycházející ze základů formální logiky. Mezi ně patří: 1. Indukce je charakterizována v logice přechodem od jednotlivého problému k obecné teorii. V sociologii bývá spojována s empirickým přístupem. 2. Dedukce je přístup opačný – vychází z obecné teorie k jednotlivému problému. Pomocí navrhnutých hypotéz bychom měli najít takové spojení mezi proměnnými, aby naše hypotéza byla pravdivá. V sociologii se dedukce příliš často nepouţívá. 3. Abstrakce je zevšeobecnění spočívající v logickém vyhodnocení určitého jevu na základě rozlišování podstatných a nepodstatných znaků. Podstatné znaky jsou pak řazeny do určitého systému. 4. Generalizace zevšeobecnění představuje závěr učiněný z omezeného počtu jevů řazených do jedné kategorie. V sociologii má pouze pravděpodobnostní charakter. Nepřípustné generalizace(zevšeobecňování) na základě poznání jevu několika členů nebo vlastností skupiny můţe vést k předsudkům. 5. Analýza představuje postup při zkoumání jevů, při němţ je celek rozloţen na jednotlivé prvky. Existuje např. analýza faktorová, obsahová, kontextuální atd. 6. Syntéza je postup navazující na analýzu, který vyhodnotí jedinečné na stupeň obecně platného.
20
7. Metoda sekundární analýzy je zvláštní metodou, která systematicky hodnotí několik tematicky stejně zaměřených prací, vyhodnocuje je z nových kritérií a zobecňuje poznatky na kvalitativně nové úrovni. V sociologickém výzkumu bývá pouţívána celá řada metod. Kaţdá z nich je v určitém smyslu slova jednostranná, proto je při výzkumech současně vyuţíváno několika metod, aby byla omezena případná jednostrannost jednotlivých metod. Totéţ platí i pro konkrétní techniky a metody sociologického výzkumu. Nejčastěji pouţívané sociologické metody jsou: 1. Metoda terénního šetření spočívá v získávání informací v terénu od skupiny respondentů tazatelem. 2. Metoda introspektivní se opírá o osobní znalosti a zkušenosti výzkumníka na základě účasti v prostředí či nějakém společenském procesu.
Při konkrétním sociologickém výzkumu bývají relativně nejčastěji uţívány následující metody zkoumání: 1. Metoda statistická vychází z předpokladu hromadného výskytu jevů a procesů, které lze kvantifikovat pomocí matematické statistiky. Při kvantitativně pojatých výzkumech se objevuje ve dvou variantách a) jako vyčerpávající šetření zkoumající celou populaci b) jako výběrové šetření zkoumající reprezentativní či nereprezentativní vzorek 2. Monografická metoda
spočívá ve všeobecném podrobném, ale ohraničeném
a omezeném zkoumání jednoho jevu. Jedná se spíše o záměrný výběr v přirozených podmínkách., je tedy vyuţitelná v praktickém ţivotě. Nevýhodou je, ţe závěry jsou obecně platné jen pro zkoumaný jev.
21
3. Historická metoda vychází ze zkoumání vývoje (historie) sledovaného jevu či procesu, vychází z historických pramenů a dokumentů. Nejde jen o popis, ale také o zachycení vývoje a zjištění vnitřních zákonitostí změn. Na základě toho je moţno předvídat určité tendence, prognózy v krátkodobé perspektivě. 4. Typologická metoda (srovnávací) spočívá v konstrukci určitých typů na základě srovnávání jejich vlastností. Výběr je plánovitý a záměrný, ze získaného materiálu se vybere řada příkladů, které se kombinují, poměřují, srovnávají a skládají do typů a sledují příčiny rozdílů. Platnost typů je závislá na konkrétní situaci a je časově omezená vzhledem k dynamice společenských jevů. 5. Experimentální metoda spočívá v záměrném navození změn v určitém procesu či jevu. Uţívání této metody je v sociologii sloţité, protoţe prakticky nelze u společenských jevů a procesů navodit laboratorní podmínky, které by zabránily působení
rušivých
neţádoucích
vlivů.
Tato
metoda
zpravidla
pracuje
s experimentálním a kontrolním souborem a zjišťuje efekt způsobený změněnou navozenou situací. Další metody sociologického výzkumu:
- analytická (ţivotopisy, autobiografie) - biografická (lze podřadit pod typologickou) - delfská (společný názor skupiny expertů) - explorační (hloubkové interview) - genealogická (výzkum rodokmenu) - incidenční (metoda řešení případů) - inscenační (vzdělávací metoda) - introspektivní (vlastní zkušenost a účast)
Důleţitým pojmem souvisejícím s celým výzkumem je: Validita - validní měření je takové měření, které měří skutečně to, co jsme zamýšleli měřit Zajistit validitu je pro sociologický výzkum velmi důleţité, často musíme od zkoumané osoby získat informaci, kterou tato osoba v podstatě vůbec nezná. Mnoho dotazovaných nám můţe na otázku, které v určitém smyslu nerozumí odpovědět jen proto, aby nemuseli 22
přiznat svou neznalost a tím pádem nedostaneme pravdivou odpověď. Proto je vhodné neptat se na určité věci přímo, ale snaţit se získat informace nepřímými prostředky. I přesto můţe docházet ke zkreslení výsledků výzkumu. Je tedy nutné měření kontrolovat a to například následujícími technikami které jsou rozděleny do několika skupin – dle Dismana jsou to například tyto: 1) První skupina technik je zaloţena na srovnání s nějakým vnějším kritériem, patří sem: Validita založená na členství ve známé skupině - zkoušíme náš nástroj na skupině osob o které víme, ţe má vlastnost, kterou má náš nástroj měřit – tedy pokud například máme otázky týkající se fungování banky je logické pokládat tyto otázky skupině pracovníků kteří v bance pracují. Jejich výsledky budou bezpochyby výrazně lepší neţ pokud bychom tyto otázky pokládali například náhodně vybranému vzorku osob. Souběžná validita - zde se jedná o měření stejné vlastnosti dvěma či více různými způsoby. Můţeme například pouţít nepřímé otázky a kombinovat je s dalšími otázkami. Čím větší je shoda mezi různými postupy měření, tím je pravděpodobnější, ţe postup výzkumu je validní. 2) Ve druhé skupině je pouze jedna technika a to: Konstruovaná validita - jedná se zde o test hypotéz, který logicky spojuje zkoumanou vlastnost s technikou měření, kterou pouţíváme. 3) Třetí skupina technik je zaloţena na obsahu měřeného jevu a patří sem například: Zjevná validita - je zaloţena na tom, ţe se intuitivně spoléháme na to, ţe existuje dostatečná spojitost mezi zkoumaným jevem a naším měřením. Kontrola validity v tomto případě není vyţadována. Není ale příliš vhodné spoléhat se na tuto techniku ve sloţitějších případech.
23
Kromě validity nelze opomenout pojem: Reliabilita - reliabilní měření je takové měření, které nám při opakované aplikaci dává shodné výsledky, pokud se ovšem stav pozorovaného objektu nezměnil
2.1. Kvalitativní výzkum Kvalitativní výzkum je zaměřen na jedince. Výzkumník se snaţí získat co nejvíce informací od malého počtu respondentů, je zde však slabá standardizace (jednotná úprava, normování) a problematická generalizace (vytváření obecných pojmů) na populaci. Je třeba vybrat vzorek, neexistuje ale pravidlo, jak má být vzorek velký, výzkum by měl pokračovat tak dlouho, dokud zjišťujeme něco nového. Kvalitativní výzkum neznamená vybrat z reality vše co s ní souvisí, dozvíme se, ţe existuje řada příčin, ale neřekne nám to, zda určitá příčina byla v jednom konkrétním případě. Ve správném výzkumu by se mělo přijít na všechny příčiny (to ale trvá i několik let). Získané výsledky z kvalitativního výzkumu jsou mnohem hlubší a významnější neţ z kvantitativního výzkumu. Musíme si stanovit, co vlastně chceme zjistit Buď lze zkoumat něco neznámého nebo se hledají mezery v jiţ vypracovaném problému. Především daná oblast musí výzkumníka zajímat. Výzkumná otázka – poloţit si otázku, co je cílem výzkumu, nasměruje to výzkumníka k tomu, aby si sehnal materiály týkající se přímo problému (osobní dokumenty, respondenti). První otázka by měla být široká a v průběhu výzkumu se otázka upravuje podle zjištění a výzkum postupně zuţuje problematiku. Výsledkem výzkumu mohou být další vzniklé otázky. Kvalitativní výzkum v podstatě nemá konec, existují výzkumníci, kteří se zabývají jedním problémem celý ţivot. Podstatná je také práce s literaturou, rozlišení na literaturu odbornou a neodbornou, v mnoha případech je neodborná literatura lepší neţ odborný text. Důleţitá je analýza kaţdého rozhovoru, pustíme si záznam a zapisujeme všechno důleţité, údaje se pak kódují. Rozhovor rozebíráme na části, jak je otázka výzkumníka, někteří rozebírají i slova, většinou odstavce, které se pak analyzují, zařazujeme je pod kategorie, pak kategorie 24
označíme a vymezíme, co znamenají. Kaţdá kategorie můţe určit vlastnosti, porovnávají se otázky s protikladem – pokud se vyskytuje, můţeme ho najít v literatuře. 1) Individuální hloubkový rozhovor -
podobný jako psychoterapie, zaloţen na fenomenologickém přístupu
-
sondáţní nestandardizovaný rozhovor, který umoţňuje respondentovi volně hovořit a vyjádřit své názory a pocity k předmětu výzkumu
-
tazatel se moc nevyptává, pouze nadnese téma
-
tazatel by ale měl být nepříjemný či rýpavý nebo snad nutit respondenta k vysvětlení
-
problém je s anonymitou, nejlepší je rozhovor nahrávat na diktafon
-
neexistují špatné odpovědi (nelze zpochybňovat respondentova slova)
-
tazatel musí dotazovanému sdělit k čemu rozhovory budou slouţit
-
rozhovor by měl trvat více jak hodinu, je umění ho však tak dlouho udrţet
-
zpracování rozhovoru – opakovaně si pouštíme rozhovor a poznamenáváme vše, co by s danou problematikou mohlo souviset
2) Rozhovor s participanty -
tedy lidé, kteří mají přístup k informacím o dané problematice
-
participanti jsou zpravidla často ochotni sdělit více neţ ti, kterých se to týká
-
platí zde stejná pravidla jako u hloubkových rozhovorů
-
„metoda sněhové koule“ – najdete jednoho respondenta a zeptáte se na další moţné respondenty, které by měli k tématu co říci
3) Fokusní skupiny – skupinová diskuse (tzv. focus group) -
cílem je konfrontace názorů diskutujících a pozorování způsobů jejich modifikace vzájemným ovlivňováním členy skupiny navzájem
-
sourodé skupiny, 6 aţ 12 lidí, homogenní skupiny (názorově, v hodnotách)
-
diskutující mají s diskutovaným problémem osobní zkušenosti
-
s těmito lidmi se hovoří ve skupině, jedná se o běţný rozhovor ve skupině, povzbuzujeme k reakcím a udrţujeme téma alespoň 1 aţ 2 hodiny, falcilitátor – řídí diskusi
-
moderátor by měl vybízet k alternativám, musí nechat mluvit všechny účastníky, nejen ty dominantní 25
-
tato metoda má 4 pravidla a) dobrovolné členství (tedy právo odejít), b) kaţdý musí mít právo vyjádřit názor, c) ţádný názor není špatný, d) právo na anonymitu
-
v první fázi dochází k „rozehřívání“ – neměli by být ţádná citlivá témata, v druhé fázi se přechází k citlivějším tématům
-
tyto rozhovory jsou doplňovány identifikačním dotazníkem
-
vyhodnocení je stejné jako u hloubkového rozhovoru, tazatel by ale vůbec neměl zasahovat do diskuse
-
jde o vnímání svého ţivota pohledem do minulosti, jak vnímáme současnost
-
vyprávění o ţivotě je vyprávění o realitě
4) Obrázkové metody -
fotografie nebo film
-
jejich význam je v tom, ţe jsou mnohem schopnější přesněji ukázat jaká je realita
-
pouţíváno jako doplňková metoda, konkrétní fotka vypovídá lépe neţ film
-
kamera můţe nahradit pozorování (u kvantitativního výzkumu člověk vnímá co se děje a zapisuje si dojmy, u kvalitativního výzkumu jde o zúčastněné pozorování – velmi účinná, ale nebezpečná forma)
5) Osobní dokumenty (deníky, osobní dopisy) -
můţe to být to nejlepší co máme k dispozici, dokumenty mají velmi velkou vypovídací schopnost
-
jsou zpracované mimo výzkum, proto jsou velmi objektivní
-
obsahový rozbor – mohou se vyskytnout věci zajímavé z hlediska zkoumaného problému
Sekundární analýza dat (reanalýza) Jedná se o druhotné analytické vyuţití výzkumných materiálů. Je to nová, aktivní a tvůrčí práce s jiţ (alespoň jednou) pouţitými výzkumnými materiály s cílem vytěţit informace dosud nevyuţité a získat tedy informace více či méně „nové“.
26
Je to moţnost nahradit nekonečné opakování jednotlivých šetření intenzivním vyuţitím jiţ shromáţděné datové báze a prohloubení a specifikování poznatků. Analýza jiţ získaných dat (vţdy se dělá u statistik) Můţeme pouţít:
a) statistická data, b) veřejné dokumenty (sdělovací prostředky), c) osobní dokumenty (dopisy, deníky), d) formální dokumenty (organizační, studijní řády), e) specifické dokumenty (účty).
Specifické metody kvalitativního výzkumu 1. Brainstorming Cílem je najít nové pohledy na řešení daného problému a najít tato řešení. Je typ skupinové diskuse, které se účastní nejčastěji experti. Výhodný jako nástroj podněcování tvořivosti - nápady se necenzurují a všechny se zaznamenávají. Následuje vyhodnocení a zpracování získaných nápadů = >řešení 2. Market structure audit Cílem je určit cenovou hladinu produktu vzhledem k prostředí trhu. Je metoda studiového testu zaměřená na analýzu cenové citlivosti výrobku ve vztahu k jeho značce, konkurenci a produktovou kategorii. Identifikuje průměrnou cenovou hladinu a stanoví cenový práh definovaný spotřebiteli. Analyzuje cenovou citlivost jako faktor plánovaných marketingových strategií 3. Problem detection analysis Cílem je najít souvztažnosti potřebné pro stanovení strategie řešení problému. Je metoda slouţící k definování problému (vstup nového výrobku na trh - orientace v problematice) a jeho pozice (co můţe nabídnout).
27
Jako expertní diskuse na úrovni technických a marketingových odborníků vyhodnocuje indikátory problému. Je vyuţívána jako přípravná fáze téměř kaţdého nového projektu.
2. 2. Kvantitativní výzkum Zde se jedná především o názor výzkumníka. Existuje určitá teorie, pak hypotézy a poté následuje výzkum, kde se snaţíme hypotézu ověřit. Logika této metody je deduktivní. Data se statisticky zpracovávají, výsledek není dán respondentem, ale výzkumníkem (dobrý výzkumník dle výběru otázek zjistí, co potřebuje), výzkum v podstatě umí přijít jen na to, co předem vím. Pouţívají se standardizované metody, nestandardizované jsou téměř nepouţitelné. Kvantitativní výzkum nám poskytuje omezený rozsah informací o velkém mnoţství jedinců, generalizace výzkumu (zevšeobecňování) na populaci je snadná a validita této generalizace je měřitelná. Cílem vybraného vzorku je reprezentovat populaci jedinců. Technikami rozumíme konkrétní formy získávání informací. Mezi nejčastěji uţívané patří dotazník, anketa, rozhovor, pozorování. Mezi specifické patří např. časový snímek a sociometrický test. Kaţdá výzkumná technika má své výhody i nevýhody, svým způsobem je jednostranná. Proto se doporučuje, stejně jako u zvolených metod, kombinovat současně při empirickém šetření několik technik, aby byly eliminovány jednostrannosti jednotlivých technik. V případě dotazníku, ankety a rozhovoru je respondent dotazován. Dotazování můţeme povaţovat za metodu, dotazník, anketa, rozhovor jsou technikami. Ke kaţdé hypotéze by měla být konstruováno několik otázek. Rozlišujeme několik druhů otázek: 1. Otevřené (volné) - končící otazníkem bez nabídnutých alternativ odpovědí 2. Zavřené (dichotomické) - (např. ano X ne, + X -, muţi X ţeny) - polytomické(výběrové, výčtové, stupnicové) 3. Polootevřené (polouzavřené) - kombinace otevřené a zavřené otázky 4. Filtrační - mají za úkol vyloučit respondenty, jichţ se problém netýká 5. Projektivní (nepřímé) - otázka je v podstatě adresována jiným (co si lidé myslí o…). 6. Úvodní - měly by být jednoduché a motivující
28
7. Kontrolní - otázka se jinou formulací táţe na totéţ 8. Sociodemografické - slouţí jako podklad pro další třídění odpovědí (pohlaví, věk …) Pro konstrukci (formulaci) otázek platí, ţe by měli být: a) Obsahově srozumitelné (dlouhé věty) b) Jazykově srozumitelné (pozor na cizí slova) c) Stručné (krátké) d) Nesmí být sugestivní e) Nesmí být věcně náročné f) Otázka by neměla začínat slovem proč
2.2.1. Pozorování Jedná se o výzkumnou techniku, prostřednictvím které lze získat poznatky o okolním světě - tedy o sociální realitě a jejím prostředí pomocí smyslových orgánů. Nezbytným předpokladem je osvobodit se od veškerých vztahů k pozorované osobě a to včetně vztahů rasových či národnostních. Výzkumník musí být schopen objektivně pozorovat všechny jevy sociální reality. Předmětem pozorování mohou být: Lidské výtvory - hmotné - nehmotné Lidské chování - verbální -
nonverbální
Pomůcky pozorování Různé pomůcky slouţí výzkumníkům k zachycení pozorovaných jevů. Patří sem především: -
kamera,
-
fotoaparát,
-
diktafon,
-
magnetofon,
-
záznamník,
-
pozorovací arch.
29
Typy pozorování 1. Naivní (neúmyslné, bezděčné)
X vědecké (záměrné, plánovité)
2. Neřízené (co se bude dít?)
X řízené (víme co)
3. Nekontrolované (u kvalitativních) X kontrolované (u kvantitativních) 4. Nepřímé (sekundární informace
X přímé
ze statistik, obsahových analýz) 5. Nezúčastněné (pohled zvenčí)
extenzivní intenzivní
X zúčastněné
utajené neutajené
6. Individuální
X hromadné (statistické)
7. terénní
X laboratorní (i klinické)
Problémy při pozorování 1. počet pozorovaných (obtíţnost) 2. počet pozorovatelů(stanovení jednotných kritérií) 3. ,,normální“ chování pozorovaných 4. pečlivá příprava pozorovatelů
Zúčastněné pozorování Jak uvádí A. Giddens ve své knize Sociologie, lze zúčastněné pozorování vysvětlit takto: Pracovník, který provádí výzkum ţije ve skupině nebo komunitě a někdy se i účastní jejich činnosti. Terénní pracovník musí svou přítomnost jejím členům vysvětlit a objasnit, musí si umět získat důvěru a spolupracovat s členy komunity. Tato metoda poskytuje velké mnoţství informací o sociálním ţivotě neţ většina ostatních výzkumných metod, je to jediná pouţitelná metoda při studiu skupin, jejichţ kultura je vnějším pozorovatelům zcela neznámá. Pouţívá se hlavně v antropologii (pochopení nezápadních kultur), umoţňuje pruţně měnit strategii a přizpůsobit se vznikajícím problémům. Nevýhodou je, ţe umoţňuje studovat pouze docela malé skupiny nebo komunity a výsledky lze pouţít jen na tyto skupiny – zobecnění není snadné, hodně také záleţí na schopnostech výzkumníka získat si důvěru jednotlivců. Nebezpečím je moţnost přílišné identifikace se skupinou, osoba provádějící výzkum se můţe se stát jejím členem natolik, ţe ztratí potřebný nadhled. 30
2.2.2. Dotazník Jedná se o nejběţnější nástroj pro sběr dat pro různé typy výzkumů. Skládá se z různých otázek jejichţ cílem je získat názory a určitá fakta od respondentů. Oproti jiným typům výzkumů (např. osobní nebo telefonický rozhovor, pozorování, skupinový rozhovor, atd.) je moţné prostřednictvím dotazníku získat informace s mnohem menší námahou a snadněji. Výsledná data se dají jednodušeji zpracovávat. I přes tyto výhody můţe být sestavení a správné vyhodnoceni dotazníku dost obtíţné, obzvláště pokud ho nezpracovává odborník. Otázky mohou být špatně formulovány, navrţené odpovědi nemusí poskytovat potřebný prostor pro validní odpovědi, forma nebo obsah dotazníku můţe dotazované odradit od dokončení jeho vyplňování a nakonec ani výsledky nemusí být dostatečně relevantní pro naplnění cíle dotazování. Úskalím dotazníku je však zajištění jeho návratnosti. Návratnost 50% dotazníku je mnohdy povaţováno za velký úspěch, proto je tedy nutné pouţít všechny moţné prostředky k zajištění návratnosti dotazníku. Docela běţnou součástí zasílaných dotazníků je tzv. průvodní dopis ve kterém bude respondentovi vysvětleno jak byl vybrán, jak je zajištěna jeho anonymita, jaký je účel výzkumu a také jak je pro něj uţitečný. Někdy však můţe mít na návratnost dotazníku dost podstatný vliv společnost pro kterou je výzkum prováděn. Existuje-li jakési obecné povědomí o nějaké konkrétní společnosti můţe to respondenta jiţ v první chvíli ovlivnit, a to jak pozitivně tak i negativně. Existují však i jiné způsoby distribuce dotazníků neţ rozesílání poštou, dotazníky mohou být rozdávány osobně a současně hned po vyplnění také sbírány, čímţ si zajistíme velmi vysokou návratnost. Výhody dotazníku jedna nejlevnějších metod průzkumu jednoduché zpracování a vyhodnocování (časově úsporný) snadno opakovatelný poskytuje moţnost rozmyslet si odpověď jedna z nejméně dotěrných metod průzkumu - respondent jej můţe vyplnit v klidu domova jednoduchý na vyplnění - téměř kaţdý alespoň jednou v ţivotě vyplňoval dotazník
31
Nevýhody dotazníku můţe být obtíţné získat respondenty ověření platnosti a správnosti odpovědí (lidé si mohou myslet něco jiného neţ skutečně napíší v dotazníku je snadnější vyplnit nepravdivé informace redukuje komunikaci, protoţe 90 % komunikace je nonverbální - dotazník ji nedokáţe zachytit
Základy tvorby dotazníku Dotazník by měl na první pohled upoutat pozornost, nesmí respondenta hned na začátku odradit. Je potřeba se zaměřit především na: srozumitelnost, přehlednost a snadnou orientaci, jednoduchost vyplňování, jazykovou korektnost, typografickou úpravu, grafickou úpravu.
Stanovení cíle Na počátku tvorby dotazníku je důleţité si stanovit cíl průzkumu, na který se zaměříme. Pokud není přesně definován, můţe se stát, ţe průzkum nesplní očekávání. Cíl musí být především zjistitelný a srozumitelný.
Délka vyplňování dotazníku Délka vyplňování dotazníku není nikde přímo stanovena, doba vyplňování by však měla být cca 20 minut, avšak tolik času je ochoten věnovat vyplňování pouze velmi dobře motivovaný respondent. Více neţ 20 otázek zpravidla dotazovanou osobu odradí. Obzvláště u dotazníků vyplňovaných přes internet je vhodné udrţet celkovou dobu vyplňování pod 10 minutami.
32
Formulace otázek - hlavní zásady formulování otázek a) jednoznačnost - formulovat výstiţné a jednoduché věty. Je lepší se vyvarovat se dvojitých záporů a nejednoznačných slov (občas, někdy, několik apod.) b) srozumitelnost - pouţití jazyku cílové skupiny respondentů, vţít se do role dotazovaného (různí odborní pracovníci x mládeţ - mají rozdílné způsoby vyjadřování a v mnoha oblastech pouţívají odlišné pojmy. c) stručnost - pouţívat krátké, stručné věty.
d) validnost - ptát se na to, co skutečně potřebujeme zjistit, tedy zda-li odpověď na otázku pomůţe dosaţení stanoveného cíle průzkumu. Jinak je lepší otázku zcela vynechat. Není dobré pouţívat sugestivní otázky, tedy takové, které svou formulací napovídají odpověď. Důleţité je postupovat od jednoduchých k sloţitějším otázkám, otázky by na sebe měli logicky navazovat. Vyvarovat se haló-efektu, tj. řadě příbuzných otázek za sebou, kde se odpověď z první otázky přenáší i do ostatních.
Formulace otázek - chyby a) Dvojitá otázka (ptá se na dvě věci současně) př. Jste spokojen s osobním a telefonickým jednáním v bance? b) Chybná nabídka odpovědi (velice pravděpodobné, ţe respondent nemůţe zvolit vhodnou odpověď) př. Kdy jste vyuţil půjčky a úvěru? c) Zjišťuje všechno najednou (př.vyjmenujte všechny společnosti z oblasti finančního poradenství, odkud je znáte či zda-li je vyuţíváte) d) Mlhavá otázka (vyţaduje nepřesnou odpověď) př.: Vyuţíváte často internetové bankovnictví? e) Všeobjímající otázka př.: Co si myslíte o poradenských společnostech? f) Otázka v hantýrce či odborném slangu př. Patříte k lidem s vyšší socioekonomickou klasifikací? g) Zavádějící otázka př. Proč jste šťastný jako zaměstnanec této banky?
33
h) Otázka o názoru někoho jiného Myslíte si, ţe Vaše stálé klienty zajímají nové produkty Vaší společnosti? ch) Otázka s výpadkem (předpokládá skutečnost, která však není univerzální) př. „Vyuţijete moţnosti odprodeje svých akcií po několika letech za vyšší částku?" i) Zkoušející otázky Víte, co je to finanční plán?
Existují dva druhy dotazníků a to: 1) Dotazníky se standardizovaným souborem otázek -
zde lze vybrat pouze některou ze stanovených odpovědí. Výhodou těchto dotazníků je snadné porovnání, protoţe obsahují jen malý počet kategorií. Co ale tyto dotazníky neumoţňují je detailní názorové či slovní vyjádření, proto tedy bývá informace, kterou poskytují dost omezená.
2) Dotazníky s otevřenými otázkami -
zde se dává respondentovi širší moţnost vyjádřit vlastními slovy své názory, tyto dotazníky jsou flexibilnější, poskytují bohatší informace, ale odpovědi bývají obtíţněji srovnatelné.
Pokud mají být výsledky výzkumu uţitečné, je důleţité velmi pečlivě formulovat otázky, vyvarovat se zavádějících otázek, které naznačují určitou odpověď, např. „Souhlasíte s názorem, ţe …“). Otázky musí být co nejjednodušší, zamezit se musí dvojznačným odpovědím, všechny otázky musí být snadno srozumitelné tazatelům i dotazovaným.
2.2.3. Interview (standardizovaný rozhovor) Rozhovor je chápán jako ucelená soustava ústního jednání mezi tazatelem a dotazovaným (respondentem) s cílem získat pomocí otázek informace o zkoumané sociální realitě a jejích souvislostech. Je to v podstatě svým způsobem nepřirozená technika (dva cizí lidé, asymetrický vztah, anonymita, nedůvěra).
34
Typy rozhovoru Za nejdůleţitější povaţujeme dělení rozhovorů na řízené (standardizované) a volné (nestandardizované). Standardizovaný
rozhovor
je
v podstatě
čtený
dotazník.
Jeho
výhodou
je komparabilita na základě jednotné formulace a pořadí otázek. Je povaţován za vhodnou doplňující výzkumnou techniku při kvantitativně orientovaných empirických šetřeních. Odpovědi zaznamenává tazatel. Nestandardizovaný rozhovor představuje volnou rozpravu na dané (zkoumané) téma. Umoţňuje lepší navázání kontaktu. Je více neformální. Můţe poslouţit jako ověřující doplňující technika. Musí být pořízen záznam o rozhovoru. Dále můţeme rozlišit rozhovor na:
zjevný (protokolovaný)
neformální (tj. bez záznamu)
skrytý (respondenti neznají účel a cíl rozhovoru).
Podle počtu respondentů pak rozlišujeme rozhovor
individuální
skupinový
Podmínky úspěšnosti rozhovoru připravenost tazatele (znalost problematiky, prostředí) umění navázat a udrţet kontakt dodrţování norem prostředí (oblečení, jazyk) umění poslouchat (neovlivňování, nezasahování, neutralita) přesný a pravdivý záznam Chyby při rozhovoru 1. Chyby tazatele - odborná nepřipravenost (nutná instruktáţ) - nevhodnost (věk, pohlaví, oblečení, jazyk) - přílišné sebevědomí, podceňování, vnucování názoru, sugestivní otázky - přítomnost třetí osoby
35
2. Chyby prostředí - nevhodná doba (nelze odhadnout), nevhodné prostředí, nevhodná situace 3. Chyby respondenta - nechce, neví, nerozumí Rozlišujeme chyby situační, sociologické a psychologické (předsudky a stereotypy o respondentech). Fáze rozhovoru 1. Přípravná - zahrnuje přípravu tazatelů a výběr respondentů 2. Zahájení - umění a takt, prolomení nedůvěry, vysvětlení kdo? co? proč?, diskrétnost, anonymita 3. Průběh - udrţet zájem, nepřekročit délku 60min 4. Záznam - přesný, pravdivý, u nahrávání souhlas respondenta 5. Zakončení - poděkování, srdečnost, neformálnost přání, základné informace a moţnosti získat informaci Důležité!!!
UMĚNÍ KLÁST OTÁZKY A UMĚNÍ POSLOUCHAT
2.2.4. Anketa Musí být krátká a nejedná se o výzkum. Její význam je v zajímavosti odpovědí, které se obvykle uveřejňují v plném znění a umoţňují kvalitativní zkoumání. Výsledky nelze pokládat za reprezentativní a jakékoliv zpracování je velmi problematické protoţe anketa vyjadřuje pouze názory konkrétních dotázaných, které nelze zobecňovat, neboť výběr respondentů není reprezentativní – respondenty jsou buď známé osobnosti nebo odborníci, které autor ankety sám vybral, lidé, kteří se sami přihlásili nebo lidé, kteří se náhodou vyskytli na nějakém místě a redaktor jim poloţil anketní otázky (v bance, obchodním domě, venku na ulici). Anketu můţeme provádět pomocí dotazníku nebo i pomocí tazatelů
36
Rozdíl mezi anketou a dotazníkem Anketa je druh výzkumné techniky zaloţené na dotazníku, která slouţí především ke zjištění názoru co nejvíce lidí. Zpravidla se skládá pouze z několika otázek a publikuje se v tisku, rozesílá poštou, rozdává při nákupu apod.
2.2.5. Experiment Pokus slouţící k prověření vlivu jedné nebo více proměnných na ostatní proměnné v rámci uměle vytvořených podmínek. Moţnosti pouţití jsou v sociologii velmi omezené. Výhody – výzkumník můţe kontrolovat vliv určitých proměnných, pokusy mohou být snadno opakovány. Nevýhody – řadu aspektů společenského ţivota nelze přenést do laboratorních podmínek, navíc odpovědi sledovaných subjektů mohou být ovlivněny experimentální situací – lidé vědí, ţe jsou sledování a tudíţ se mohou chovat jinak neţ obvykle.
2.2.6. Výběr vzorku Sociologové se často zajímají o vlastnosti a názory velkého počtu osob, coţ ale není moţné (studovat všechny tyto osoby přímo) proto se tak výzkum soustředí na malou část skupiny, která slouţí jako vzorek (tyto výsledky pak lze zobecnit na celou společnost). Většinou je studováno jen několik členů skupiny a sociolog pak doufá, ţe závěry ke kterým dospěl budou aplikovatelné i na ostatní-nestudované členy. Hlavním úkol je nalézt postup, aby výsledky, které získáme na vzorku byli co nejvíce podobné těm, které bychom mohli získat, kdyţ bychom studovali celou populaci. VZOREK
=
POPULACE =
skupina jednotek, které skutečně pozorujeme soubor jednotek o kterém si myslíme, ţe jsou pro naše závěry platné
a) kvótní výběr – technika konstrukce vzorku, kvótní výběr imituje ve struktuře vzorku známé vlastnosti populace → pouţití jen na populaci, o které jsme dobře informováni. Tento vzorek musí být reprezentativní (skupina zkoumaných jedinců musí být typická pro populaci jako celek, struktura vzorku musí imitovat sloţení populace tak přesně, jak je to jen moţné). 37
Významný pro reprezentativnost vzorku je náhodný výběr (přidělení čísel lidem a pak generování počítačem), jde o takový výběr, ve kterém má kaţdý element populace stejnou pravděpodobnost, ţe bude do vzorku vybrán. b) náhodný vzorek reprezentuje všechny známé i neznámé vlastnosti populace, coţ znamená, ţe proměnné, které jsou pro nás relevantní, budou mít v našem vzorku podobnou distribuci, jaká existuje v celé populaci a naše závěry jsou tedy aplikovatelné na tuto populaci. c) náhodný stratifikovaný výběr – populace je rozdělena do skupin homogenních vzhledem k nějakému jasnému kritériu a jedinci jsou vybíráni do vzorku náhodně z těchto skupin. d) vícestupňový náhodný výběr – ve dvou nebo více krocích, nejdříve jsou náhodně vybrána určitá přirozená seskupení, a pak teprve jsou náhodně vybíráni jedinci z vybraných seskupení, s rostoucí velikostí vzorku se rozdíl mezi strukturou populace a vzorku zmenšuje. e) systematický výběr – do vzorku je zahrnuta kaţdá N-tá jednotka ze seznamu, velikost N dostaneme, kdyţ vydělíme velikost populace velikostí poţadovaného vzorku, důleţité je aby první jedinec byl vybrán náhodně a teprve od tohoto výchozího bodu budeme vybírat kaţdou N-tou jednotku. f) účelový výběr – zaloţen pouze na úsudku výzkumníka o tom, co by mělo být pozorováno a o tom, co je moţné pozorovat, při tomto výběru musí výzkumník jasně a přesně definovat populaci, kterou jeho vzorek opravdu reprezentuje. g) technika sněhové koule – při výběru jedinců nás původní informátor navede k dalším dotazovaným, kteří jsou podle jeho uváţení členy naší cílové skupiny a jsou tak pro náš výzkum relevantní. Reprezentativnost vzorku můţe ohrozit negativní „samovýběr“, tzn. kdyţ se část jednotlivců vybraných do vzorku odmítne zúčastnit - velká redukce
38
Základní statistické pojmy Sociologický výzkum při zpracování a interpretaci svých výsledků a závěrů často vyuţívá statistiky a jejích technik. Mnoho z těchto je technik je velice sloţitých a zde se o nich ani nechci zmiňovat. Důleţité je zmínit alespoň nejběţnější a nejpouţívanější pojmy. Mezi ty patří:
Střední hodnoty – průměr, modus, medián, odchylka Korelační koeficienty – vztah mezi dvěma nebo více proměnnými V praxi se nejčastěji pouţívají tyto střední hodnoty: 1. Aritmetický průměr – součet hodnot znaku všech jednotek souboru dělený jejich počtem. Bere v úvahu celková data v daném souboru. Můţe však být současně i zavádějící, a to tehdy pokud se jedno číslo nebo malá skupina údajů od většiny ostatních výrazněji odlišují V tomto případě můţeme uţít další hodnoty a to: 2. Modus – nejčetnější hodnota = číslo, které se v souboru vyskytuje nejčastěji, nebere ale v úvahu celkovou distribuci dat, tato nejčastěji se objevující hodnota ale nemusí být nejuţitečnějším průměrem, protoţe nevyjadřuje reprezentativně rozloţení čísel. 3. Medián – prostřední hodnota uspořádaného souboru jedná se o číslo uprostřed jakéhokoliv souboru čísel, nedává nám představu o skutečném rozpětí sledovaných dat stejně jako modus 4. Standardní odchylka – vyjadřuje stupeň rozptýlení nebo rozmezí daného souboru čísel, počítá se proto, aby nebyl podáván klamný obraz průměru
39
2.3. Sociometrie Jedná se o techniku zkoumání a měření interpersonálních vztahů (sympatie a antipatie) v různých sociálních skupinách a to zejména malých. Sociometrie se snaţí změřit a interpretovat kvalitu a kvantitu mezilidských vztahů. Za zakladatele sociometrie je povaţován rumunský psychiatr Jakob Levy Moreno. Sociometrická metoda bývá nejčastěji aplikována v malé sociální skupině (pracovní skupina, druţstvo, třída). Tyto skupiny jsou vnitřně odlišné různými faktory jako je: pohlaví, věk, vzdělání, profese, Ale kromě těchto základních aspektů se mohou odlišovat strukturou prestiţe, přátelství, moci či nadřazenosti a podřízenosti. Existuje zde třídění do dvou skupin formálních a neformálních vztahů v malých skupinách. Sociometrie je nástroj, pomocí něhoţ můţeme odhalit strukturu neformálních vztahů ve skupině. Sociometrické šetření významně napomáhá ke zjištění sociálního klimatu ve skupině, k poznání struktury neformálních vztahů, při odhalování konfliktů ve skupině, poznání neformálních vůdců případně klik ve skupině. Moţnosti vyuţití jsou zejména ve studijních, pracovních, sportovních skupinách Sociometrické techniky Dle J.L. Morena bylo uţíváno celé řady sociometrických technik: -
test seznámení,
-
sociometrický test,
-
test vzájemného působení,
-
test rolí,
-
sociodrama, psychodrama,
-
test spontánnosti,
-
ţivé noviny, terapeutický film,
-
studium v přirozené situaci).
40
Nejčastěji se v sociologicko - empirické praxi pouţívá jako výzkumná technika sociometrický test, který můţe být doplněn pozorováním a rozhovorem.
Sociometrický test Sociometrický test je nejpouţívanější sociometrická technika umoţňující studium interpersonálních vztahů ve skupině zaloţených na sympatiích a antipatiích. Výsledky mohou napomáhat při určování neformálních vůdců, sestavování pracovní skupiny a odhalování struktury neformálních vztahů ve skupině. Existuje několik základních pravidel pro konstrukci sociometrického testu: 1)
Otázky v testu mají být jasné a všem srozumitelné
2)
Hranice skupiny musí být přesně vymezeny
3)
Členové skupiny musí znát přesně stanovená kritéria pozitivní a negativní volby
4)
Počet voleb nemá být omezován
5)
Kladné a záporné volby jsou anonymní pro členy skupiny
V současné praxi se dodrţuje zejména zásada anonymity, specifikovaného kritéria a srozumitelnosti otázek.
Základní sociometrické pojmy Sociometrická vazba představuje základní sloţku sociometrického vztahu. Tvoří ji kaţdá jednotlivá komunikace (př.rozhovor) či preference (volba), k níţ dochází mezi dvěma členy skupiny. Sociometrický vztah představuje souhrn formálních a neformálních interakcí, jednostranných a vzájemných preferencí různého typu mezi dvěma osobami ve skupině. Sociometrická volba tvoří základ metodiky zjišťování struktury neformálních vztahů. Má aspekt aktivní (volí) a pasivní (je volen).
41
Grafické znázornění sociometrické volby: A) aktivní volba - A volí jiné osoby
B) pasivní volba - A je voleno jinými osobami
Z hlediska obsahu zpravidla rozšiřujeme kritérium: - pracovní- např. s kým nejčastěji, nejraději spolupracujete - rekreační- např. s kým byste chtěli strávit dovolenou, volný čas… - komunikační- např. s kým se nejčastěji stýkáte, svěřujete se. apod. Z hlediska zaměření rozlišujeme volby pozitivní a negativní. Pozitivní znamenají kladný postoj, sympatie k volenému, negativní naopak záporný postoj, antipatii. Mezi dvěma osobami můţeme rozlišit 9 teoretických moţností vzájemných vztahů: 1.
vzájemná sympatie
2.
vzájemná lhostejnost
3.
lhostejnost a sympatie
4.
sympatie a lhostejnost
5.
antipatie a lhostejnost
6.
lhostejnost a antipatie
7.
vzájemná antipatie
8.
sympatie a antipatie
9.
antipatie a sympatie
42
Hledisko přípustné početnosti voleb
Volby lze limitovat v podstatě čtyřmi způsoby: a) maximum - minimum limit- tj. stanovíme současně spodní i horní hranici počtu voleb. Tento způsob bývá pouţíván velmi často. b) maximum limit - stanovíme jen horní hranici voleb c) minimum limit - stanovuje dolní hranici d) cca limit - je stanoven přibliţný počet voleb
Sociometrický test Sociometrický test se provádí dotazníkem, který obsahuje preferenční otázky, jejichţ obsah je určen zvolenými kriterii a seznamem lidí, kteří mohou být voleni, případně seznamem jejich moţností a vlastností. Sociometrický test má své přednosti i nedostatky. Respondentovi má moţnost promyslet si volbu a zváţit své vztahy k členům skupiny. Předností je, ţe je zaručena anonymita pro ostatní. Pro vyhodnocení musí být podepsaný. Výhodou je rychlost získání informací a malé náklady. Nevýhodu je dynamika (změny) v interpersonálních vztazích, kdy dochází v závislosti na situaci ke konfliktům a přehodnocování vztahů, zejména u mladších věkových kategorií.
Sociometrická matice Odpovědi získané sociometrickým testem jsou zaznamenávány do tzv. sociometrické matice, která je základem pro grafické znázornění vazeb a vztahů a je základem pro vypracování tzv. sociogramů (jakýchsi map neformálních vztahů ve skupině). Sociogram vyjadřuje sociometrickou strukturu skupiny podle daného kritéria.
43
Na následujících obrazcích jsou ukázány příklady individuální pozice jednotlivce ve skupině:5 a) sociometrická hvězda- získal především pozitivní volby (případný vůdce)
b) opoziční vůdce- získal druhý největší počet pozitivních voleb
c) „černá ovce“ - jedinec získal především negativní volby
d) „jeţek“ vyjadřuje zejména negativní volby k ostatním
e) vzájemný přátelský vztah
f) vzájemný nepřátelský vztah
g) „osamělý střelec“- tzv. izoláz (nikdo mu nedá hlas) h) „šedá myš“ jedinec nedostávající pozitivní hlasy, ale sám dává pozitivní hlasy
5
zdroj: dostupné z http://www.upol.cz
44
Sociogramy Informace získané sociometrickým dotazníkem přenášíme do sociometrických matic, z nichţ lze zkonstruovat sociogramy - grafické znázornění interpersonálních vztahů ve skupině. Rozlišujeme několik typů sociogramů: 1) Individuální 2) Kruhový 3) Osový 4) Terčový 5) Topologický 6) Strukturální
Individuální sociogram Individuální sociogram neznázorňuje strukturu skupiny,ale jen sociogram pro kaţdého jednotlivce.6
Legenda: 6
sympatie (pozitivní volba),
zdroj: dostupné z http://www.upol.cz
45
antipatie (negativní volba)
Kruhový sociogram Tento typ sociogramu bývá pro relativní jednoduchost vyuţíván nejčastěji. Členové jsou rozmístěni na obvodu kruţnice.7
Osový sociogram Tento typ bývá vyuţíván méně často. Vychází opět z údajů ze sociometrické matice a je sestaven na základě počtu obdrţených hlasů. Stejným způsobem je moţné konstruovat sociogram pro negativní volby.8
7 8
zdroj: dostupné z http://www.upol.cz zdroj: dostupné z http://www.upol.cz
46
Terčový sociogram9 Jeho výhodou je, ţe vyjadřuje míru neformální autority vzdáleností od středu. Čím má jedinec více pozitivních voleb, tím blíţe je ke středu kruţnic (terče). Praktickou radou je očíslování kruţnic podle počtu voleb (nejvyšší počet voleb na vnitřní kruţnici). Izoláti, kteří nezískali ţádnou volbu, jsou mimo kruţnici, případně na nulové kruţnici. Analogicky lze sestavit terčový sociogram negativních voleb.
9
zdroj: dostupné z http://www.upol.cz
47
Topologický sociogram Topologický sociogram zakresluje volby či odmítnutí přímo do rozmístění pracovníků na pracovišti. Obdobně lze konstruovat sociogram negativních voleb.10
Strukturální sociogram Konstrukce tohoto sociogramu je nejsloţitější, proto je méně často vyuţívaný. Způsob konstrukce strukturálního sociogramu je uveden na obrázku. Obecné zásady při tomto způsobu záznamu lze shrnout pod jednotlivými kroky takto: 1. Nejprve podle matice zjistíme, kteří členové skupiny obdrţeli nejvyšší počet pasivních voleb a mají tedy nejvyšší neformální autoritu. 2. Tyto členy označíme tak, aby zůstali uprostřed obrazce. 3. Šipkami znázorníme vazby mezi těmito nejautoritativnějšími členy. 4. Zjistíme, kteří členové je nejčastěji volili.
10
zdroj: dostupné z http://www.upol.cz
48
5. Zakreslíme
tyto
členy
poblíţ
znázorněných
a
jimi
volených
nejautoritativnějších členů tak, aby šipky naznačoval, ke kterým členům skupiny, kdo tíhne. 6. Nakonec označíme na okraji obrazce ostatní, zpravidla nejméně volené členy. 7. Vzájemně se volící členy a členy podskupiny umisťujeme v obrazci blízko sebe tak, aby se podskupiny co nejvýrazněji odlišovaly od ostatních členů.11
Příklady otázek pro sociometrický test: 1) S kým ze skupiny se nejčastěji bavíte v práci (ve škole)? 2) S kým ze skupiny se nejraději scházíte ve volném čase? 3) Byl jste vybrán jako člen skupiny na několikadenní sluţební cestu: - s kým byste chtěl sedět, abyste se cítil dobře? - s kým byste chtěl být ubytován? 4) Kdo stojí podle vašeho názoru mimo skupinu?
11
zdroj: dostupné z http://www.upol.cz
49
Sociometrické indexy12 Jestliţe sociogramy graficky znázorňují strukturu vztahů (sociopreferečních vazeb) ve skupině pak
sociometrické indexy představují kvantitativní analýzu sociometrických
údajů. Rozlišujeme indexy měřící sociometrický status jednotlivce, podskupiny a celé skupiny.
Individuální sociometrické indexy Status expanzivity
EA= 2/10= 0,2
Status volby (konkrétního jedince)
Pozn.: N= velikost skupiny Pro osobu A platí SvA = 4/ 11= 0,4
Status odmítání
SoA= 3/10= 0,3
Skupinové sociometrické statusy Skupinová intenzita
I= 24/11= 2,17
Skupinová expanzivita
Ep= 20/11= 1,81 12
BLATNÁ, Dagmar. Statistika a pravděpodobnost. 3. vyd. Praha : Bankovní institut Vysoká škola, a.s., 2007. 114 s. ISBN 978-80-7265-109-2
50
En= 4/11= 0,36
Skupinová integrace13 Tímto indexem je vyjádřen stupeň zapojení členů do skupiny. Rozlišujeme zde osoby izolované a opomenuté. Izolované osoby nezískali ani neprovedly ţádnou volbu, osoby opomenuté volby provedly, ale nebyly nikým voleny.
Ig= 1/6= 0,16
Skupinová socioprefereční izolace
Iz= 6/11=0,54
.
13
BLATNÁ, Dagmar. Statistika a pravděpodobnost. 3. vyd. Praha : Bankovní institut Vysoká škola, a.s., 2007. 114 s. ISBN 978-80-7265-109-2
51
Příklad sociologického výzkumu z finanční praxe Jak vidí finanční poradenství nezávislý výzkum Všichni se nutně díváme na svět "brýlemi mámení", obvykle růžovými, tedy těmi poradenskými. Zatím však po ulicích chodí stále ještě větší polovina lidí, kteří o finančním poradenství zřejmě nikdy neslyšeli. Výzkum zadala společnosti Mediaresearch firma Fincentrum finanční poradenství, a. s. Proběhl prostřednictvím internetového e-panelu Mediaresearch v září. Sestavení výběrového vzorku jako reprezentanta populace ČR ve věku 18 až 64 let při pouţití internetového sběru dat vychází z předpokladu, ţe zkoumaná znalost není zásadně ovlivněna parametrem přístupu respondenta k internetu. To sice nemusí platit zcela, ale v tomto případě to evidentně příliš nevadí - naopak jde evidentně o perspektivní segment obyvatelstva. Analýza dat byla uskutečněna na vzorku 508 respondentů vybraných na základě kvótního výběru (pohlaví, věk a vzdělání) podle aktualizovaných dat ČSÚ. Výsledky jsou tedy normované váhou těchto charakteristik.
52
SPONTÁNNÍ ZNALOST Nakolik nízká a roztříštěná je spontánní znalost společností z oblasti finančního poradenství, ukazuje první graf. Mezi nejčastěji jmenované patří významné banky působící na českém trhu, především bankovní "velká trojka", tedy Česká spořitelna, ČSOB a KB.
Navíc 5 % respondentů uvedlo blíţe nespecifikovanou "banku" a další 3 % uvedla "poradci", coţ zahrnuje nespecifikovaně i bankovní poradce. Do "top ten" se kromě bank prosadily jen společnosti OVB, ČMSS a Patria, které přesto uvedlo jen kolem 5 lidí ze sta.
53
DALŠÍ UVEDENÉ Ještě horší výsledek ukazuje druhý graf, zejména proto, ţe plných 49 % respondentů uvedlo společnost, která je zařazena do kategorie "ostatní" kvůli nízké četnosti (méně neţ 3 %) výskytu v odpovědích. Najdeme tam přesně 50 tipů: jak poradenské společnosti, tak pojišťovny, hypoteční banky, další stavební spořitelny, internetové servery, ale i úřady a školy. Nejsmutnější údaj: 23 % lidí odpovědělo - ţádnou neznám.
Na jednu stranu jsou výsledky téměř ţalostné, na druhou stranu jasně ukazují, jak obrovský potenciál před sebou celý obor finančního poradenství stále ještě má. Sám pojem evidentně ještě u nás nemá jasný ani význam, ani jeho "nositele". Jistě není náhodou, ţe tak velký prostor obsazují banky - z logiky finančnictví, naopak pojišťovny se aţ překvapivě neprosazují. DOTÁZANÁ ZNALOST Další část výzkumu byla jiţ konkrétnější. Tzv. dotázaná znalost znamená, ţe respondentům bylo předloţeno menu poradenské "velké pětky". V souvislosti s první částí výzkumu asi nepřekvapí, ţe také zde 45 % respondentů uvedlo, ţe neznají vůbec ţádnou z uvedených společností.
54
Asi překvapí vysoké postavení Fincentra mezi dotázanými společnostmi, ale do hry zajisté vstupuje známost tohoto jména jako ekonomických stránek internetu iDnes. Zde se asi metoda internetového sběru dat projevila nejvýznamněji. Snad nejpřekvapivější je umístění společnosti Broker Consulting, kterou navíc také znají více starší věkové skupiny a lidé s vyšším vzděláním. Na věkovou strukturu odpovídajících lidí se podívejme poněkud blíţe (místo nepřehledného grafu spíše na číslech) - jak jsou poradenské společnosti reflektovány právě ve vyšších věkových kategoriích, které jsou jistě pro poradenství perspektivnější jiţ z hlediska ţivotního ekonomického cyklu. Podíl respondentů od 35 let výše je tedy v rámci dotázané znalosti: TOTAL 61 % AWD 54 % Broker Consulting 76 % Fincentrum 72 % OVB 59 % ZFP akademie 57 % neznám žádnou z nich 53 % Vidíme nejen jejich celkovou vyšší četnost (61 %) mezi respondenty, coţ je dáno demografií, ale zejména niţší míru odpovědi "neznám ţádnou z nich". Hypoteticky bychom měli vyvodit vyšší míru úspěšnosti společností Broker Consulting a Fincentrum právě v této věkové části populace.
Dotázaná znalost v překříţení na pohlaví ukazuje, ţe jmenované společnosti znají spíše muţi, zatímco naopak v odpovědi "neznám ţádnou z uvedených" jsou zastoupeny z 60 % ţeny.
55
DALŠÍ CHARAKTERISTIKY Větší část respondentů neţ u ostatních společností, kteří uvedli znalost společnosti AWD, tvoří podnikatelé a ţivnostníci (29 % proti průměru těsně nad 20 %). Naopak společnost ZFP znají převáţně lidé v zaměstnaneckém poměru (76 % respondentů, kteří tuto společnost znají). A na závěr ještě členění podle vzdělání respondentů: u vysokoškoláků vede jednoznačně Broker Consulting, obecně nadprůměrná známost všech je u středoškoláků s maturitou. Očekávané jsou výsledky podle oblastí: společnosti ZFP a AWD jsou známější na území Moravy neţ ostatní dotazované společnosti. Zajímavou skutečností je, ţe jen 7 % respondentů, kteří neznají ţádnou dotazovanou společnost, je z Prahy.14
14
Ihned.cz [online]. První aktualizace. Česká republika : Fincentrum finanční poradenství, a.s., 2007, aktualizováno: 3.1.2007 [cit. 2010-04-25]. Jak vidí finanční poradenství nezávislý výzkum. Dostupné z WWW:
. ISSN 1213-7693.
56
Vlastní výzkum Můj vlastní výzkum, je krátký, co se týče závěrů a výsledků tak moţná nepříliš významný, ale i přesto bych ho ve své diplomové práci chtěla uvést jako vzor. Respondentů jsem se dotazovala na jednoduché otázky z oblasti bankovnictví, peněz a financí. Nejednalo se o ţádné sloţité otázky, které by mohli dotazované odradit, ale o běţné informace z jejich ţivota. Výzkum jsem prováděla na svém pracovišti, kde je cca 80 zaměstnanců všech věkových kategorií. Výzkum byl prováděn dvěmi základními technikami kvantitativního výzkumu a to formou dotazníku a formou rozhovoru. Obě techniky mi přinesli zajímavé poznatky a především jsem zjistila jak rozdílné mohou být odpovědi v případě, kdyţ respondent vyplňuje anonymní dotazník a nebo kdyţ je osobně tázán. Dotazníky jsem v počtu 80 ks umístila do společenské místnosti kde se kaţdý den pohybuje nejvíce zaměstnanců, kteří se denně střídají, takţe jsem měla zaručeno, ţe tímto způsobem se mi podaří oslovit co největší počet zaměstnanců. Dotazníky jsem v této místnosti ponechala od 15. – 24. března a poté jsem je vyzvedla. Vyplněných dotazníků se mi vrátilo 54 coţ povaţuji za velmi pozitivní a úspěšné. Cílem výzkumu bylo potvrzení nebo vyvrácení následujících hypotéz: Hypotéza č. 1 „Předpokládám, ţe většina dotazovaných má bankovní účet u Komerční banky“ Hypotéza č. 2 „Předpokládám, ţe bankovní účet si dotazovaní nejčastěji zakládají mezi 24 – 27 rokem ţivota“ Hypotéza č. 3 „Předpokládám, ţe bankovní sluţbou nejčastěji vyuţívanou respondenty je výběr platební kartou z bankomatu“
57
Dotazník 1. U které z následujících bank máte veden svůj osobní bankovní účet? a)
Komerční banka
b)
Česká spořitelna
c)
Raiffeisen Bank
d)
GE Money Bank
e)
Československá obchodní banka
2. Máte pouze jeden bankovní účet? a)
ano
b)
ne
3. Pokud je Vaše odpověď ano, jedná se o jeden z následujících typů bankovních účtů? a)
spořící
b)
dětský
c)
studentský
d)
jiný
4. Ve kterém z následujících období ţivota jste si zřídil/a svůj první bankovní účet? a)
18 – 23 let
b)
24 – 27 let
c)
28 – 35 let
d)
36 let a více
e)
dříve
5. Které sluţby spojené s osobním bankovním účtem nejčastěji vyuţíváte? a)
výběr platební kartou z bankomatu
b)
platba platební kartou v obchodech za zboţí či sluţby
c)
osobní výběr nebo vklad hotovosti na přepáţce
d)
pouţívání elektronického bankovnictví
58
Po zpracování odpovědí následovalo vyhodnocení stanovených hypotéz, které budou na základě dotazníku potvrzeny nebo vyvráceny. Hypotéza č. 1 Výsledek: Hypotéza potvrzena Hypotéza byla dle odpovědí dotazovaných potvrzena, z 54 dotázaných uvedlo Komerční banku 32 zaměstnanců,
jako druhá nejčastější banka byla označena Československá
obchodní banka, tu uvedlo 14 zaměstnanců. Hypotéza č. 2 Výsledek: Hypotéza potvrzena Hypotéza byla opět potvrzena, rozmezí 24 – 27 let bylo uvedeno jako nejčastější věk, kdy si lidé zakládají bankovní účet. Zde si však myslím, ţe tento údaj můţe být ovlivněn tím, ţe zhruba polovina zaměstnanců je starší 40 let a před pár lety ještě nebylo tak běţné zakládat si bankovní účty jiţ třeba jako student coţ je dnes uţ naprosto běţné.
Hypotéza č. 3 Výsledek: Hypotéza vyvrácena Hypotéza byla vyvrácena, zhruba stejný počet dotazovaných uvedl, ţe v 19 případech byl nejčastější sluţbou výběr z bankomatu, v 17 případech byla nejčastější sluţbou platba kartou za zboţí a sluţby v obchodech a ve 15 případech bylo nejčastější sluţbou elektronické bankovnictví. Osobní výběr či vklad na přepáţce vybrali jako odpověď tři dotazovaní.
Po provedení výzkumu dotazníkem jsem jako další techniku výzkumu zvolila rozhovor se zaměstnanci a poloţila jsem jim stejné otázky jako v dotazníku. Oslovila jsem 30 zaměstnanců a kromě dvou všichni souhlasili s rozhovorem. Na první otázku mi relativně bez problémů odpověděli všichni. U druhé otázky jsem občas zpozorovala menší zaváhání a většinou odpověď ne. Otázka třetí byla tedy z větší části zbytečná, ale u pár odpovědí byla převáţná odpověď dětský účet – tedy, ţe skoro všichni zaměstnanci zakládají v současné době svým dětem bankovní konto jiţ od narození (pokud ho tedy banky
59
nabízejí). U čtvrté otázky byli odpovědi různé, část dotazovaných mi řekla přímo konkrétní věk, kdy si účet zaloţili, někteří řekli „uţ je to dlouho“ jiní zase „to jsem byl ještě kluk“, převáţně se ale jednalo o rozmezí 18 – 23 let a také 24 – 27 let. U poslední otázky byl faktorem ovlivňujícím odpověď věk dotazovaného, mladší zaměstnanci převáţně uvedli více sluţeb najednou a to sluţbu elektronického bankovnictví, výběr kartou i platbu kartou za zboţí a sluţby. Odpověď výběr či vklad na účet uvedli jen zaměstnanci „starší“, mladší zaměstnanci tuto moţnost vůbec neuvedli. Porovnáním výsledků z dotazníku a výzkumu jsem v podstatě dospěla ke shodným závěrům. Kombinací obou techniky výzkumu jsem si potvrdila a v jednom případě vyvrátila hypotézy.
60
Závěr Ve své práci jsem se pokusila představit jednotlivé techniky a metody sociologického výzkumu, coţ bylo i cílem mé diplomové práce. Jak jsem se jiţ zmínila v úvodu své práce existuje mnoho různých technik a metod, které lze aplikovat ve výzkumu. Velmi důleţité je zvolit takovou techniku výzkumu, která nám poskytne co nejvíce a hlavně co nejpřesnější informace o konkrétní oblasti, kterou chceme zkoumat. Ve všech pouţitelných technikách existuje mnoho faktorů, které můţou respondenta ovlivnit jak negativně tak pozitivně. Ţádný výzkum nemůţe nikdy být naprosto spolehlivý a přesný, a to především proto, ţe nikdy nelze zkoumat všechny členy populace. Výzkum se vţdy provádí na určitém vzorku vybrané populace a získané výsledky jsou pak aplikované i na ostatní. Jedním z nejdůleţitějších aspektů při výzkumu je vhodné pokládání otázek, nesprávné otázky mohou vést ke zkresleným výsledkům a těţko pak zjistíme to, co jsme původně zamýšleli zkoumat. Vhodné je kombinovat více technik při jednom výzkumu. Součástí mé diplomové práce je výzkum provedený v mém zaměstnání, kde jsem se zaměstnanců dotazovala na několik otázek z bankovního sektoru. Pro výzkum jsem zvolila techniku dotazníku a také rozhovoru. Obě techniky mi přinesli velmi podobné výsledky.
Podobně jako se zmiňuje Miroslav Disman v druhém odstavci úvodu své knihy Jak se vyrábí sociologická znalost, ţe jeho kniha by měla být jakousi „příručkou pro spotřebitele“ tak i já bych chtěla pouţít podobná slova pro svou diplomovou práci. Doufám, ţe se mi v mé práci podařilo alespoň částečně vysvětlit a objasnit základní pojmy, postupy a především metody a techniky sociologického výzkumu, které lze v praxi pouţít.
61
Seznam použité literatury 1) BLATNÁ, Dagmar. Statistika a pravděpodobnost. 3. vyd. Praha : Bankovní institut Vysoká škola, a.s., 2007. 114 s. ISBN 978-80-7265-109-2 2) DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. 3. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2008. 372 s. ISBN 978-80-246-0139-7 3) GIDDENS, Anthony. Sociologie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Argo, 1999. 525 s. ISBN 80-7203-124-4. 4) HAVLÍK, Radomír. Úvod do sociologie. 4. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2004. 128 s. ISBN 80-246-0381-0 5) HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2 6) CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Grada, 2007. 265 s. ISBN 978-80-247-1369. 7) JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Portál, 2001. 288 s. ISBN 80-7178-535-0 8) LINHART, Jiří. Slovník cizích slov. 1. vyd. Litvínov: Nakladatelství Dialog, 2005. 412 s. ISBN 80-85843-61-7
62
