Metodika zavádění managementu dobrovolnictví v pobytových službách pro seniory

Metodika zavádění managementu dobrovolnictví v pobytových službách pro seniory

Zpracoval Vzdělávací institut Středočeského kraje Tato publikace je realizována v rámci klíčové aktivity 9 Management dobrovolnictví v příspěvkových organizacích Středočeského kraje V Praze, červenec 2013

Autorský tým: Dagmar Skůpová za přispění evaluátorů: Mgr. Vladimír Koníček, RNDr. Petr Pokorný a odborných konzultantů: Bc. Andrea Tajanovská, Dis., Mgr. Dana Zavadilová, Mgr. Gabriela Dymešová, Mgr. Lucie Kádnerová Korektura a editace: Petra Štěrbová, Dis.

Individuální projekt Středočeského kraje: Zvyšování kvality sociálních služeb ve Středočeském kraji Registrační číslo projektu: CZ.1.04/3.1.00/05.00049 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

METODIKA ZAVÁDĚNÍ MANAGEMENTU DOBROVOLNICTVÍ V POBYTOVÝCH SLUŽBÁCH PRO SENIORY 1 ÚVOD 1.1 Předmluva………………………………………………………………………………………...…...

2

1.2 Rozsah, struktura a zaměření metodiky……………………………………………………………

3

2 METODIKA 2.1 Význam a historie dobrovolnictví, specifika dobrovolnictví v sociálních službách…………….

5

2.2 Legislativní rámec…………………………………………………………………….…………….…

7

2.3 Proces vytvoření a zavádění managementu dobrovolnictví v pobytových službách pro seniory – koncepční část………………………………………………………….….……… 2.3.1 - výběr organizací pro zavedení managementu dobrovolnictví……...……………………….. 2.3.2 - vytvoření individuálního programu zavedení dobrovolnictví………………………..………...

9 9

2.3.3 - personální zajištění…………………………………………………………………….………….

12 2 13

2.3.4 - aktivity na podporu implementace procesu zavedení managementu dobrovolnictví…......

15

2.3.5 - vzory materiálů…………………………………………………………………………………….

16

2.4 Proces vytvoření a zavádění managementu dobrovolnictví v pobytových službách pro seniory – realizační část………………………………………………………………………….…..

23

2.4.1 – organizační, materiální a technické zajištění……………………………………….………….

23

2.4.2 – vzdělávací program………………………………………………………………………………

25

2.4.3 - konzultace na podporu rozvoje dobrovolnictví organizacích………………………………..

27

2.4.4 – supervize na podporu rozvoje dobrovolnictví v organizacích…………………………….….

28

2.4.5 – vzory materiálů……………………………………………………………………………………

30

2.5 Proces vytvoření a zavádění managementu dobrovolnictví v pobytových službách pro seniory – monitoring a evaluace………………………………………………………...…….……

31

2.5.1 – monitoring……………………………………………………………………………….…………

31

2.5.2 – evaluace…………………………………………………………………………………………...

33

2.5.3 - vzory materiálů……………………………………………………………………………………

43

2.6 Příklady dobré praxe zavádění managementu dobrovolnictví v pobytových službách pro seniory…….…………………………………………………………………………………..………..

48

3 NÁVRHY KE ZKVALITNĚNÍ………………………………………………………………………….

50

4 ZÁVĚR……………………………………………………………………………………………….......

51

4.ZÁVĚR.............................................................................................................................. 4 .......... 9 1 z 53 4 ZÁVĚR........................................................................................................................................

1. ÚVOD 1.1 Předmluva Cílem projektu Zvyšování kvality sociálních služeb ve Středočeském kraji (dále jen SK) v rámci kterého takto metodika vznikla, bylo vzdělat zaměstnance v sociálních službách na všech úrovních (management i přímá péče) a také zaručit i uživatelům kvalitní a bezpečné sociální služby. Za dobu realizace projektu (1.8.2011 – 31.7.2013) došlo ke vzdělání pracovníků prostřednictvím konkrétních klíčových aktivit, k vytvoření podkladů pro kvalitní poskytování služeb a k podpoře managementu dobrovolnictví. Cíle projektu bylo dosaženo prostřednictvím vzdělávacích aktivit a aktivit prohlubujících kvalitu, zaměřených na: - efektivnější řízení pobytových sociálních služeb pro seniory v SK, - pracovníky v přímé péči pobytových služeb pro seniory v SK, - pracovníky v pečovatelské služby a sociální pracovníky obcí a kraje, - efektivnější řízení pobytových sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením v SK, - pracovníky v přímé péči pobytových služeb pro osoby se zdravotním postižením v SK, - management dobrovolnictví v příspěvkových organizacích SK. Realizátorem projektu (CZ.1.04/3.1.00/05.00049) byl Středočeský kraj, který se dlouhodobě věnuje procesům směřujícím ke zkvalitnění sociálních služeb. Projekt se uskutečnil za finanční podpory z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Vzdělávací institut Středočeského kraje se úspěšně zúčastnil veřejné zakázky na realizaci vzdělávacích aktivit v rámci projektu, zaměřených na pracovníky pečovatelské služby a sociální pracovníky obcí a kraje (KA 6) a na realizaci managementu dobrovolnictví v příspěvkových organizacích SK (KA 9). Cílem KA 6 (Vzdělávací aktivity zaměřené na pracovníky pečovatelské služby a sociální pracovníky obcí a kraje) bylo prostřednictvím dalšího profesního vzdělávání pracovníků pečovatelské služby (bez ohledu na formu zřizovatele) přispět k rozvoji a zvýšení kvality sociálních služeb. Realizace KA 9 (Management dobrovolnictví v příspěvkových organizacích SK) směřovala k zavedení managementu dobrovolnictví v zúčastněných zařízeních prostřednictvím vzdělávacích, konzultačních, supervizních a dalších podpůrných aktivit. Tyto dvě aktivity dodavatelsky zajišťoval Vzdělávací institut Středočeského kraje v období od září 2012 do července 2013. Vzdělávací institut Středočeského kraje (dále VISK) je příspěvkovou organizací zřízenou Středočeským krajem za účelem poskytování veřejně prospěšné činnosti v oblasti vzdělávání dospělých a dalšího profesního vzdělávání především na území Středočeského kraje. V současné době zajišťuje své aktivity prostřednictvím devíti regionálních pracovišť – vzdělávacích středisek sídlících v okresních městech Středočeského kraje a v Praze.VISK poskytuje komplexní nabídku dalšího vzdělávání dospělým v rámci celoživotního a profesního vzdělávání. Důraz je kladen na veřejnoprospěšný charakter hlavní činnosti a plnou akreditaci všech vzdělávacích programů. Hlavní činnosti: - vzdělávání pedagogických i nepedagogických pracovníků na všech druzích a typech škol a školských zařízeních (DVPP), - vzdělávání úředníků a zaměstnanců ve veřejné správě, volených zástupců obcí, měst a krajů (DVVS), - vzdělávání pracovníků v sociálních službách a správě (DVSS), - vzdělávání seniorů v rámci Akademie 3.věku VISK (A3V – VISK), - specifické vzdělávací úkoly zadané zřizovatelem, - koncepční rozvoj a realizace dalšího vzdělávání dospělých v rámci celoživotního vzdělávání v rámci regionu, - realizace mezinárodní spolupráce v oblasti vzdělávání dospělých, - analytická činnost v oblasti vzdělávání dospělých, - poradenství a konzultace v oblasti vzdělávání dospělých. Příklady vzdělávacích aktivit z minulosti: - veřejná zakázka pro Národní ústav odborného vzdělávání – Zřízení konzultačního centra pro potřeby projektu Kurikulum S, - projekt OPVK CZ.1.07/1.3.04/02.0016 – Rozvoj profesních kompetencí pedagogických pracovníků ve Středočeském kraji/Profesní vzdělávání – Škola 21, 2 z 53

- projekt OPVK CZ.1.07/1.1.06/02.0096 – Rozšíření výuky anglického jazyka na základních školách Středočeského kraje programem Super-Nature, - další ukončené i aktuálně realizované programy naleznete na www.visk.cz

1.2 Rozsah, struktura a zaměření metodiky Cílem metodiky zavádění managementu dobrovolnictví v pobytových službách pro seniory je poskytnout zájemcům o tuto problematiku stručný postup pro zavádění managementu dobrovolnictví. Jednotlivé kroky jsou řazeny v logickém sledu a jsou zaměřeny na obecné shodné charakteristiky pobytových služeb pro seniory. Tam kde je to možné, snaží se být metodika maximálně konkrétní a návodná, závěrem kličových podkapitol jsou vzory materiálů, souvisejících s jednotlivými činnostmi. Samotný proces vytvoření a zavádění managementu dobrovolnictví v pobytových službách pro seniory je rozčleněn do tří hlavních části: - koncepční část - realizační část - monitoring a evaluace Na tuto část navazují příklady dobré praxe a návrhy ke zkvalitnění. Struktura metodiky podle jednotlivých oblastí: Význam a historie dobrovolnictví, specifika dobrovolnictví v sociálních službách Obsahem této kapitoly je krátký náhled do historie dobrovolnických aktivit, významu a přínosu pro dnešní společnost s důrazem na charakteristické prvky, kterými se vyznačuje dobrovolnictví v sociálních službách. Legislativní rámec Legislativa, vztahující se k zavádění managementu dobrovolnictví v pobytových službách pro seniory, přičemž klíčová pozornost bude věnována zákonům č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů a č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Proces vytvoření a zavádění managementu dobrovolnictví v pobytových službách pro seniory – koncepční část V této kapitole se seznámíte s první fází procesů, nezbytných pro zavedení managementu dobrovolnictví, přes kritéria výběru organizací, vytvoření a nastavení individuálního programu dobrovolnictví, po proces personálního zajištění a aktivit na podporu implementace. Výběr organizací pro zavedení managementu dobrovolnictví Popis kritérií, procesu oslovování vhodných organizací, statistika a krátké představení organizací, které se zúčastnily projektu (typ akreditovaných služeb). Dále popis prvotního nastavení individuálního programu dobrovolnictví – podkladové materiály a předvýběr koordinátorů v organizacích. Vytvoření individuálního programu zavedení dobrovolnictví Tato podkapitola obsahuje popis druhů specifických potřeb jednotlivých organizací, zjišťování stavu služeb, spojených se zavedením dobrovolnictví a přechod do další fáze – vytvoření individuálního programu podle aktuálních potřeb dané organizace. Personální zajištění Personální zajištění na straně organizace, přijímající dobrovolníky je jedním z klíčových faktorů úspěšnosti procesu, popsána je podpora při výběru vhodné osoby pro koordinaci dobrovolníků a hlavní prvky jeho činnosti. Aktivity na podporu implementace procesu zavedení managementu dobrovolnictví Další důležitou oblastí na podporu procesu jsou podpůrné aktivity typu konzultace, supervize a individuálního vzdělávání, vysvětlení jejich specifické úlohy se bude vztahovat k nastavení procesu, podrobněji jsou uvedeny dále, viz 2.4.2, popsán je také postup pro poskytnutí motivačního příspěvku pro koordinátory dobrovolnictví. Vzory materiálů 3 z 53

Přiloženy jsou ukázkové materiály pro prvotní fáze procesu – smlouva s dobrovolníkem, ukázka náborového letáku, atd. Proces vytvoření a zavádění managementu dobrovolnictví v pobytových službách pro seniory – realizační část Tato kapitola shrnuje střední fázi procesu, kdy jsou již nastavené úvodní procesy a začíná samotná realizace. Pozornost je věnována organizačnímu, materiálnímu a technickému zabezpečení. Dále budou vyspecifikovány klíčové prvky implementace - supervize, konzultace a vzdělávací program. Organizační, materiální a technické zajištění Rozdíl mezi konzultací a supervizí z organizačního hlediska, popis procesu koordinace (probíhá v organizacích). Neméně důležitou částí je individuální vzdělávání koordinátorů podle aktuálních potřeb (probíhá mimo organizaci). Vzdělávací program Popis jednotlivých kurzů vzdělávacího programu, použité vzdělávací metody, způsob a ověření znalostí a dovedností účastníků - testy, kritéria pro získání osvědčení – absolvování testu. Konzultace na podporu rozvoje dobrovolnictví v organizacích Optimální časová dotace, nároky na přípravu pro jednotlivé účastníky, průběh konzultací a nejčastější řešená témata, doporučení konzultantů k tématům a procesu vytvoření a zavádění managementu dobrovolnictví. Supervize na podporu rozvoje dobrovolnictví v organizacích Optimální časová dotace, nároky na přípravu pro jednotlivé účastníky, průběh a četnost supervizí, dohoda o zachování mlčenlivosti, koordinace supervizí, obecná doporučení supervizorů. Vzory materiálů Záznamový arch dobrovolníka. Proces vytvoření a zavádění managementu dobrovolnictví v pobytových službách pro seniory – monitoring a evaluace Obsahem této kapitoly je další fáze procesu vytvoření a zavádění managementu dobrovolnictví v pobytových službách pro seniory, která následuje po primárním nastavení. Jedná se o průběžné sledování kvality procesu podle předem daných kritérií, vyhodnocování dat a zavádění změn do průběhu procesu. I zde jsou součástí ukázky vzorových materiálů, klíčový je evaluační dotazník s vymezenými sledovanými oblastmi. Monitoring Podkapitola obsahuje podrobný popis sledovaných kritérií podle evalučních dotazníků – hlavními oblastmi jsou management dobrovolníků, vlastní dobrovolnická činnost, spolupráce personálu, příprava koordinátorů, způsob sběru dat. Evaluace Průběžné vyhodnocování monitorovaných dat a jejich zpracování při procesu zavádění managementu dobrovolnictví, finální zhodnocení naplnění cílů projektu. Vzory materiálů Vzor evaluačního dotazníku s kritérii pro sledování jednotlivých částí procesu zavádění managementu dobrovolnictví. Příklady dobré praxe zavádění managementu dobrovolnictví v pobytových službách pro seniory Sdílení konkrétních zkušeností z praxe, výběr jednotlivých kasuistik je stanoven s ohledem na pokrytí nejčastějších typů problémů, se kterými se účastníci procesu v praxi setkali (koordinace dobrovolníků, komunikace a zajištění informací k výkonu činnosti, atp.). Návrhy ke zkvalitnění V této kapitole se zájemce o zavedení managementu dobrovolnictví v pobytových službách pro seniory seznámí s konkrétními návrhy postupů pro zkvalitnění procesu. Podklady k návrhům vychází

4 z 53

z kontinuálního monitoringu a evaluace dat v procesu, díky kterým byly zajištěny opakující se problematické body. Závěr Závěrečná kapitola shrnuje jednotlivé procesy,které byly v průběhu procesu vytvoření a zavádění managementu dobrovolnictví v pobytových službách pro seniory dosaženy. Rekapitulace si klade za cíl jasně vytyčit klíčové i problematické body procesu a stručně sumarizovat návrhy k jeho zkvalitnění.

2. METODIKA 2.1 Význam a historie dobrovolnictví, specifika dobrovolnictví v sociálních službách

Fenomén dobrovolnictví provází lidskou společnost od nepaměti, ačkoliv pojmy a zákony vztahující se k dobrovolnictví jsou odpovědí na vzrůst tohoto fenoménu teprve od minulého století. V historii téměř každé lidské kultury, navzdory náboženským, společenským i geografickým rozdílům najdeme příklady vzájemné pomoci bez vyžadované protislužby. Solidarita bohatým k těm méně majetným, pomoc zasaženým přírodní katastrofou, nebo náhodný „dobrý skutek“, vše má společného jmenovatele – respekt k potřebám druhého a ochotu pomoci, materiálně nevyčíslitelnou. Činnost, kterou bychom dnes považovali za dobrovolnickou, by pravděpodobně naši předci nikdy takto nenazvali. Svět lokálních komunit, vzájemně jen málo provázaných s ostatními, byl se svou přehlednou strukturou a jasně danými vazbami místem, kde měla vzájemná sousedská výpomoc své pevné místo. Od průmyslové revoluce koncem první poloviny devatenáctého století pozorujeme postupné oslabování životního stylu, spojeného s pevně vymezenou sociální úlohou a mantinely, určujícími chování v rámci dané role. Vzrůstá migrace obyvatelstva za prací do měst, technologický pokrok nevratně mění dosavadní život, společnost se atomizuje do menších jednotek spojených na globální úrovni. Dosah celospolečenských změn se samozřejmě promítá i na úroveň běžného života obyčejných lidí. Nové možnosti vytváří prostor pro nové mentální návyky. Již od devatenáctého století můžeme na našem území pozorovat vzrůstající zájem o spolkovou činnost v mnoha různých odvětvích (Matice Česká, různé místní např. okrašlovací spolky), z nichž některé fungují dosud (Sokol). Jakkoliv má tento jev mnoho různých příčin (např. probouzející se národní emancipace), je zřejmé, že bez vysokého podílu dobrovolných činností by spolky účel, ke kterému byly založené, plnit nemohly. Podívejme se krátce na nejzajímavější organizace, působící ve vybraných státech i v mezinárodním měřítku. Není překvapující, že vysoký podíl dobrovolné činnosti je statisticky podložen v USA, kde existuje dlouhodobá tradice vzájemné podpory v rámci komunit. Dobrovolnictví má ve společnosti vysoký kredit a je finančně podporováno významnými osobami napříč celou společností, organizace jsou často napojené na církve. V USA existuje široká síť dobrovolnických center, které fungují lokálně, ale i na federální úrovni a jsou tak schopna poskytnout kvalitní pomoc. Kombinuje se manažerský a komunitní model. Za všechny organizace jmenujme alespoň Points of Light Foundation a americkým prezidentem J.F. Kennedym založené Mírové sbory – Peace Corps. Dobrovolníci Mírových sborů vykonávají svou činnost převážně v cizině, aktuálně více než v 70 zemích světa. Inspirací pro české prostředí byl program Big Brothers Big Sesters of Americe, ze kterého vychází Program Pět P – volnočasová aktivita pro děti od šesti do patnácti let, fungující na vztahu mladšího problematického dítěte a dospělého dobrovolníka. Tento preventivní programu se v ČR dobře etabloval, od r. 2000 je logo i název vedeno u Úřadu průmyslového vlastnictví jako ochranná známka. Dobrovolnictví na evropské půdě je pevně spojeno s křesťanskou tradicí a širokou sítí církevních organizací, ke kterým se v 19. století posléze začaly přidávat různé zájmové spolky, hnutí a lokální skupiny. Nástup komunistického režimu a jeho specifický postoj k dobrovolnické činnosti (tzv. neautentické dobrovolnictví) její vnímání ve společnosti částečně zdegradoval. Jak uvádí Frič a 1 Pospíšilová : „Důvěra obyvatelstva ve smysluplnost dobrovolné práce není automatická. Až čtvrtina obyvatelstva hledá a nachází v pozadí dobrovolnictví manipulaci.“ Tradice západní části kontinentu zůstaly zachovány, pro české podmínky je zajímavý model Holandska. Občané zakládají programy podle svých potřeb, mají přitom oporu v tradičně dobře provázané spolupráci s lokálními úřady a kvalitně nastaveným sociálním systémem. Silnou tradici dobrovolnictví má také Velká Británie, kde proběhla institucionalizace poměrně pozdě (70.léta 20.stol). Koordinace dobrovolnictví probíhá na vládní úrovni (Active Community Unit), dobře funguje on-line spolupráce více než 16 tisíc neziskových organizací a dobrovolníků. Příklad bychom si mohli vzít také z Německa, které je velmi silné ve výměně dobrovolníků, dobře je ošetřena spolupráce dobrovolníků a církví. Úplně jiná je situace v tradičně centralizované Francii, kde je jen malý podíl dobrovolníků ve zdravotnictví a sociálních službách oproti sportu a kultuře. Mezi nejvýznamnější mezinárodní organizace patří IAVE – Mezinárodní asociace pro dobrovolnické 1

Pavol Frič, Tereza Pospíšilová (2010), Vzory a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti na začátku 21.století, Praha:Hestia. 5 z 53

úsilí (zal. 1970), na bázi moderních technologií pracující NET-AID (on-line dobrovolnictví), Červený kříž, Greenpeace,VOLONTEUROPE, VOLUNTEERNET,CEV (European Volunteer Center) či UNV (United Nations Volunteers), založený v roce 1970 na základě podnětu Valného shromáždění OSN. V České republice si svou prací vydobyly renomé např. HESTIA, Člověk v tísni, ADRA, Hnutí DUHA, Česká katolická charita, apod. Podle výzkumu Friče a Pospíšilové, provedeném v roce 2009 na reprezentativním vzorku 3800 občanů ČR ve věku od 15 let se organizovanému dobrovolnictví věnuje 30% (průměrně 11 hod měsíčně) a individuálnímu pak 38% občanů. Organizovaní dobrovolníci pracují déle než 3 roky pro jednu organizaci, z toho je sociální oblast až na pátém místě zájmu. Sociální (a zdravotní) služby jsou pro výkon dobrovolnické činnosti vzhledem k charakteru své činnosti poměrně specifickou oblastí. Typická je jasná struktura s pevně danými pravidly, podřízená speciálním zákonům za současného trendu deinstitucionalizace služeb a snížení finančních dotací ze strany státu. Ve standardech kvality se např. dozvíme, že klienti rezidenčních zařízení by měli žít jako jejich vrstevníci běžným způsobem života. Cílem je, aby byl jejich život důstojný při zachování schopnosti prosazovat svoje práva, přičemž zákon o sociálních službách klade důraz na zvyšování kvality péče. Prostor pro dobrovolnickou činnost je v takto nastavených podmínkách poměrně velký, je ale na místě zdůraznit, že právě v sociálních službách je vzhledem k charakteru organizací i klientů samotných potřebný kvalitní a profesionálně vedený management dobrovolnictví. Kromě samotného programu je třeba dobře odkomunikovat změnu směrem k interním pracovníkům a lze-li, i klientům, najít a případně zaškolit koordinátora dobrovolnického programu. Další konkrétní kroky jsou uvedeny níže, zde jsou zdůrazněny proto, aby bylo zřetelné, jaké kroky jsou ještě před započetím dobrovolnické činnosti v organizaci klíčové. Dobrovolníci často vykonávají práci spolu s profesionálními pracovníky, proto je vhodné, aby se zaměstnanci podíleli na podobě samotného dobrovolnického programu (portfolio prací). V ideálním případě jsou kromě samotné pomoci klientům vedlejším efektem snížení pracovních nákladů a zpětná vazba od dobrovolníků k vylepšení pracovních procesů. Zkušenost se zaváděním managementu dobrovolnictví v sociálních službách Královéhradeckého kraje s manažerským modelem: „…důraz na profesionální vedení dobrovolníků neznamená stabilizaci neměnného systému, ale naopak vytvoření pružného rámce, podporujícího svobodné uplatnění 2 dobrovolníka.“ Nárůst významu a přínosu dobrovolnictví pro celou společnost vedl (zejména v uplynulých desetiletích) k profesionalizaci této oblasti lidské činnosti. Organizace zabývající se managementem dobrovolnictví pracují většinou na bázi neziskových organizací, případně jsou zřizována vládními a mezinárodními institucemi. Existuje mnoho různých variant profesionálně řízeného dobrovolnictví. V mnoha zemích běžně fungují dobrovolnická centra, soustřeďující nabídku dobrovolníků a poptávku 3 místních organizací. Podle Tošnera a Sozanské je: „základním posláním dobrovolnických center propagace a podpora myšlenky dobrovolnictví ve společnosti a spolupráce s neziskovými organizacemi v regionu s cílem zapojení co největšího počtu obyvatel do řešení problémů komunity.“ Existují ale také organizace s úzkou specializací na jeden typ cílové skupiny (např. se specifickou nemocí), u kterých je nabídka dobrovolnické činnosti jednou z mnoha aktivit v portfoliu nabídky. Dále existuje mnoho různých typů programů, jmenujme např. výše zmíněný Program Pět P, Evropská dobrovolná služba, program LATA, apod. Stejně různorodé jsou oblasti činností (sociální oblast, kultura, sport, ekologie, apod.), míra časového zapojení dobrovolníků (jednorázově i denně) i náročnost konkrétních činností. Moderní globalizovaný svět disponuje díky obrovskému technologickému potenciálu možnostmi, které umožňují účinně distribuovat pomoc lidem, kteří ji aktuálně potřebují. Lidé, věnující svůj čas a energii ostatním mají v dnešní společnosti široké pole působnosti. Prostřednictvím profesionálně řízených dobrovolnických aktivit se spojením výhod moderní informační společnosti a dobrovolníků realizuje mnoho dříve nepředstavitelných činností. Přínosu dobrovolníků si všímají také významné světové organizaci typu Organizace spojených národů, která rok 2001 vyhlásila mezinárodním rokem dobrovolníků. Byl ustanoven Mezinárodní den dobrovolníků, je jím 5. prosinec. Podobně i Rada EU prostřednictvím Rady ministrů zodpovědných za kulturu ustanovila naposledy rok 2011 Evropským rokem dobrovolných činností na podporu aktivního 2

Kol.autorů (2011), Metodika dobrovolnictví v sociálních službách Královéhradeckého kraje, Praha: Hestia. 3

Jiří Tošner, Olga Sozanská (2002), Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, Praha: Portál. 6 z 53

občanství. Obecným účelem bylo:„ podněcovat a podporovat úsilí, které Společenství, členské státy, místní a regionální orgány vyvíjejí, aby občanské společnosti vytvořily podmínky pro dobrovolnictví v Evropské unii (EU) a zajistily větší zviditelnění dobrovolných činností v EU, a to zejména výměnou zkušeností a osvědčených postupů.“ Výstupem byla propagace fenoménu dobrovolnictví v EU, pořádání týdnů dobrovolnictví, putovních výstav a postupného zavádění managementu dobrovolnictví v jednotlivých zemích. Problematika profesionalizace managementu dobrovolnictví v různých typech organizací s sebou přináší specifické otázky, které dosud nejsou zodpovězeny. Jednou z nich je vyčíslení přínosu, argument využitelný např. při přípravě projektových žádostí, přípravě strategických a fundraisingových plánů organizace, apod. V Českém statistickém úřadu byla pro tyto účely vytvořena metoda výpočtu 4 tzv. imputované hodnoty dobrovolnické práce , kdy se ke stanovení této hodnoty používá medián hodinového výdělku v nepodnikatelské sféře, stanovený podle výsledků z Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV). Mediánem se poté násobí počet hodin odpracovaných dobrovolníky. V běžném kontaktu s dobrovolníkem je ale třeba stále mít na zřeteli, že výkon dobrovolnické činnosti se neřídí zákoníkem práce.

2.2 Legislativní rámec Pro zavádění managementu dobrovolnictví v pobytových službách pro seniory jsou při současném dodržování veškeré ostatní související legislativy důležité dva zákony, které jsou výsledkem práce expertní skupiny v rámci Mezinárodního roku dobrovolníků 2001. Jde o zákony č. 198/2002 Sb., o dobrovolné službě a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Zákon o dobrovolnické službě – 198/2002 Sb., který nabyl účinnost 1.1.2003 je zásadním právním předpisem, který zavedl do českého právního řádu nové pojmy a vymezil podmínky, za kterých bude 5 stát podporovat dobrovolnickou služby. Nejdůležitější pojmy : Dobrovolník vykonává bez nároku na odměnu dobrovolnickou činnost organizovanou podle zákona o dobrovolnické službě. Dobrovolníkem může být fyzická osoba starší 15 let (dobrovolnická služba na území ČR) a 18 let při dobrovolnické službě v zahraničí. Je-li dobrovolník v pracovně-právním vztahu, služebním poměru, členském poměru nebo je-li žákem nebo studentem, musí vykonávat dobrovolnickou službu mimo tyto své povinnosti. Dobrovolník nemůže vykonávat dobrovolnictví v rámci podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti a zároveň nemůže být k přijímající organizaci v pracovně-právním a členském nebo služebním poměru. Podle tohoto zákona je dobrovolnickou službou činnost, při níž dobrovolník poskytuje: a) pomoc nezaměstnaným, osobám sociálně slabým, zdravotně postiženým, seniorům, příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, jakož i pomoc při péči o děti, mládež a rodiny v jejich volném čase, b) pomoc při přírodních, ekologických nebo humanitárních katastrofách, při ochraně a zlepšování životního prostředí, při péči o zachování kulturního dědictví, při pořádání kulturních nebo sbírkových charitativních akcí pro osoby uvedené v písmenu a), nebo c) pomoc při uskutečňování rozvojových programů a v rámci operací, projektů a programů mezinárodních organizací a institucí, včetně mezinárodních nevládních organizací. Vysílající organizace: – právnická osoba se sídlem v ČR, která dobrovolníky vybírá, eviduje, připravuje pro výkon dobrovolnické služby a uzavírá s nimi smlouvy o výkonu dobrovolnické služby za předpokladu, že je držitelem akreditace (NNO).

4

http://apl.czso.cz/nufile/SUNI_2009.htm

5

s využitím prezentace Andrey Tajanovské (Jihočeská rozvojová, o.p.s.), Dobrovolnictví v sociálních službách, 2012. 7 z 53

Přijímající organizace: - právnická nebo fyzická osoba, pro jejíž potřebu je dobrovolnická služba vykonávána (zdravotnické zařízení nebo poskytovatel sociálních služeb), způsobilá uzavřít smlouvu s vysílající organizací a schopná dostát závazkům z této smlouvy. Akreditace – uděluje se na dobu tří let pouze pro vysílající organizace, nelze jí prodloužit – musí se o ní znovu žádat. Akreditaci uděluje Ministerstvo vnitra na základě devítičlenné komise, na proces se vztahuje správní řád, do 60 dnů MV rozhoduje o žádosti o akreditaci. Termín podání žádosti není stanoven, lze jí tedy podávat celoročně. - seznam akreditovaných vysílajících organizací MV je veřejně přístupný na stránkách MV, sekce Služba pro veřejnost, podsekce dobrovolnická služba (www.mvcr.cz/dobrovolnicka-sluzba.aspx). Spolu s žádostmi o dotace a dalšími formuláři. Součástí seznamu je vymezení jednotlivých druhů dobrovolnické služby a jejich zaměření, jejichž organizování a zajišťování vysílající organizace provádí. Ze seznamu vyplývá, že převážná většina akreditovaných projektů je ze sociální oblasti. - v akreditaci vysílající organizace dokládá odborné vedení zaručující kvalitní koordinaci dobrovolníků, personální zabezpečení a zaškolení dobrovolníků pro daný typ dobrovolnické aktivity. Také musí doložit, jak je zajištěno fyzické a psychické bezpečí dobrovolníků a příjemců dobrovolnické služby. - akreditace není sice povinná, její udělení je ale jednou z podmínek pro žádost o státní účelovou dotaci na neinvestiční výdaje (maximálně 70% celkových výdajů). Dotace se týká zejména služeb a vybavení, týkajících se přímo dobrovolníků. Ovšem i organizace, které nejsou akreditované, běžně zákonem předepsané zásady práce s dobrovolníky využívají. Pojištění - dobrovolník je pojištěn proti škodám na zdraví a na majetku, které vzniknou jemu osobně, - dobrovolník je pojištěn proti škodám na zdraví a na majetku, které by mohl neúmyslně způsobit dalším osobám, -dobrovolníkovi může být hrazeno důchodové pojištění stanovené z minimálního vyměřovacího základu a může mu být státem hrazeno pojistné veřejného zdravotního pojištění po dobu výkonu dobrovolnické služby, pokud jeho činnost přesáhne v průměru 20 hodin v kalendářním týdnu. Smlouvy - vysílající organizace uzavírají s dobrovolníky smlouvy o výkonu dlouhodobé nebo krátkodobé dobrovolnické služby, - v případě krátkodobé dobrovolnické služby mohou být smlouvy i ústní, - smlouvy upravují vzájemné vztahy vysílající organizace a dobrovolníka, - dále uzavírají vysílající organizace smlouvy s organizacemi přijímajícími, které jsou pouze písemné a upravují podmínky činnosti dobrovolníků v přijímajících organizacích a vztahy mezi vysílající a přijímající organizací.

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách měl být přelomovým bodem pro vymezení pomoci dobrovolníků v sociálních službách. Původní verze ale termín dobrovolník vůbec neobsahovala, tzn. pro dobrovolníky, vymezeném zákonem 198/2002 by nebylo možné podílet se na výkonu sociálních služeb. Změna zákona přišla v říjnu 2007 a to konkrétně v Zákoně o stabilizaci veřejných rozpočtů (261/2007), v části 18 – Změna zákona o sociálních službách, článku XXVII obsahuje klíčový bod 42 ve znění: „1. V § 115 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který včetně poznámky pod čarou č. 44a zní: „(2) Při poskytování sociálních služeb působí rovněž dobrovolníci za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem 44a). Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě), ve znění pozdějších předpisů“. Teprve od roku 2007 tedy dobrovolníci v akreditovaném režimu podle zákona o dobrovolnické službě mohou působit v sociálních službách. Jak již bylo řečeno výše, existují organizace, které pracují bez akreditace (např. příspěvkové organizace), bylo tedy ještě nutné doladit úpravu statutu dobrovolníků, kteří pracují v neakreditovaných organizacích. Podle komentáře MPSV a Hestie ze zákona o dobrovolnictví vyplývá, že dobrovolníci mohou působit i mimo režim akreditace a mohou nadále vstupovat do zařízení podle standardu kvality č. 9 (dle přílohy č. 2 prováděcí vyhlášky k zákonu o sociálních službách). Ze zákona 108/2006 Sb. vyplývá pro dobrovolníky povinnost mlčenlivosti o údajích týkajících se osob, kterým jsou poskytovány sociální služby nebo příspěvek, které se při své činnosti dozvědí, není-li dále stanoveno jinak. Tato povinnost trvá i po skončení vztahu. Z legislativy upravující podmínky činnosti je pro pobytová zařízení pro seniory zajímavá také vyhláška 505/2006 Sb. z 15.11.2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Konkrétně v § 15, ve kterém jsou uvedeny rozsahy úkonů základních činností při poskytování sociálních služeb v domovech pro seniory a maximální výše úhrady za poskytování sociálních služeb 8 z 53

v domovech pro seniory. Také obsahem § 31, věnovanému sociálně aktivizačním službám pro seniory (a osoby se zdravotním postižením) jsou rozsahy úkonů základních činností při poskytování sociálně aktivizačních služeb.

2.3 Proces vytvoření a zavádění managementu dobrovolnictví v pobytových službách pro seniory – koncepční část

Účelem první fáze procesu je vytvořit dobré podmínky pro kvalitní realizaci dobrovolnických programů. Stejně jako v ostatních fázích, doba trvání je pro každou organizaci zcela individuální. Důležitá je jednoznačná podpora vedení a otevřená atmosféra při analýze aktuální situace a nastavení základních parametrů individuálního programu dobrovolnictví.

2.3.1 - výběr organizací pro zavedení managementu dobrovolnictví

Jak je již z názvu projektu „Zvyšování kvality sociálních služeb ve Středočeském kraji“ patrné, osloveni byli jejich poskytovatelé v rámci tohoto regionu v celkovém počtu 62, resp. 39 s cílovou skupinou senioři plus 2 poskytovatelé sociálních služeb s kombinovanou cílovou skupinou – senioři a zdravotně postižení, celkově tedy 41. Organizace dostaly úvodní informace o projektu, byly jim představeny výhody dobrovolnictví a jeho řízení v organizaci, obecný proces zavádění (či stabilizace) managementu dobrovolnictví a další vstupní informace. Z oslovených organizací jich většina reagovala kladně, finálně bylo vybráno pro účast v projektu 20 organizací. V procesu zavádění managementu dobrovolnictví byl kladen primární důraz na individuální přístup a respekt k odlišné výchozí situaci jednotlivých zapojených organizací. Pro základní analýzu nejvhodnějšího postupu v dané organizaci bylo třeba vzít v úvahu celou řadu okolností. Mapování potřeb navázalo na výsledky předchozího projektu financovaného z ESF (Vzdělávání poskytovatelů – pracovníků přímé péče v oblasti standardů kvality sociálních služeb ve Středočeském kraji), resp.na 6 výstupy z externí evaluace : Vnější faktory: - dostupnost a pověst poskytovatele sociální péče, - image dobrovolnictví a míra informovanosti veřejnosti – potenciálních dobrovolníků, - financování sociálních služeb, Vnitřní faktory: - interní komunikace personálu a vedení, informovanost, - zapojení personálu do přípravy zavedení dobrovolnických programů, - podpora vedení organizace, - výběr koordinátora, nastavení řízení a začlenění do již etablovaných procesů organizace, - kontinuální koordinace, monitoring, evaluace a eliminace rizik na základě vyhodnocených údajů. V případě zúčastněných organizací se nedalo hovořit o homogenní skupině, protože nešlo čistě o domovy pro seniory. Statistika podle druhu poskytovaných služeb: - 13 domovů pro seniory, - 2 x kombinace s domovem se zvláštním režimem, - 1 x kombinace s odlehčovací službou, - 1 x kombinace s denním stacionářem, domovem pro osoby se ZP a chráněným bydlením, - 1 x kombinace s odlehčovací službou, domovem se zvláštním režimem a pečovatelskou službou, - 1 x kombinace se sociálně-aktivizačními službami pro seniory a osoby ze ZP, odborným sociálním poradenstvím a sociální rehabilitací, - 1 x kombinace s denním stacionářem a odlehčovací službou. V této fázi získaly organizace podrobnější informace k jednotlivým fázím procesu, zároveň dostaly instrukce k úvodním úkolům. Hlavním cílem bylo zjistit aktuální nastavení výše uvedených vnitřních faktorů úspěšnosti zavedení managementu dobrovolnictví a podle výsledků připravit nejlepší model podle konkrétních potřeb organizace.V rámci mapování aktuálních podmínek pro zavádění managementu dobrovolnictví dostaly organizace za úkol promyslet personální zajištění – předvýběr koordinátora dobrovolnických programů a stanovení jeho optimálního úvazku (při optimálním počtu dobrovolníků), předdefinovat hlavní cíle svého dobrovolnického programu, seznámit s nimi hlavní zúčastněný personál (potřeby klientů mapovány v další fázi). Vedlejším efektem výstupů z první fáze byly cenná zpětná vazba pro organizace samotné – v jaké fázi se právě nacházejí, kde mají problematická místa, kde jsou naopak jejich silné stránky apod.

6

Klára Aronová (2008), Dobrovolnictví v Domovech pro seniory – příklady dobré praxe, Praha: Hestia, NVF a Centrum pro kvalitu a standard v sociálních službách. 9 z 53

7

Stručný přehled zapojených organizací : Domov Na Zámku Lysá nad Labem, příspěvková organizace, www.domovnazamku.cz Služba pro klienty nad 55 let věku je registrována od 1.1.2007, kapacita 120 lůžek. Je určen především seniorům, kteří potřebují pomoc nebo celodenní péči v důsledku zhoršení zdravotního stavu, omezení soběstačnosti a obtížné životní situace. Prostřednictvím poskytované sociální služby domov podporuje klienty v soběstačnosti a tím ke zkvalitnění jejich života. Ve velmi výjimečných případech je sociální služba určena pro osoby mladší 55 let. Domov Modrý kámen, poskytovatel sociálních služeb, Mnichovo Hradiště,www.modry-kamen.cz Služba pro mladší seniory (65 – 80 let) a starší seniory (nad 80 let) poskytována od 1.12.1999 s kapacitou 75 lůžek. Registrace služby je od 1.1.2007. Klienti, kteří vlivem stáří, nemocí, ztráty soběstačnosti nejsou schopni sami ani s pomocí rodiny zajistit své životní potřeby.

Domov Kolešovice, poskytovatel sociálních služeb, http://domovkolesovice.cz Služba registrována od 1.1.2007, kapacita 94 lůžek. Cílovou skupinu tvoří senioři od 60 let věku, částečně nebo zcela imobilní. Dále senioři, kteří pro trvalé změny zdravotního stavu nemohou již dále setrvat v prostředí, ve kterém dosud žili, kterým nemůže být potřebná podpora zajištěna členy rodiny ani pečovatelskou službou nebo jinými službami sociální péče a kteří nejsou závislí na speciální dietě, s výjimkou diety racionální, diabetické či šetřící. Domov pro seniory Kladno – Švermov, poskytovatel sociálních služeb, http://www.domovkladnosvermov.cz Kapacita 249 lůžek, začátek registrování služby od 1.1.2007 pro věkovou kategorii nad 60 let. Služba je určena: osobám částečně soběstačným při pohybu a sebeobsluze, osobám nepotřebujícím vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nepřetržitou lékařskou péči, ale pouze občasnou, zajišťovanou externě smluvním lékařem nebo jiným zdravotnickým zařízením, osobám trpícím inkontinencí jakéhokoli druhu a stupně, osobám se stomií ( močovým nebo střevním vývodem ), osobám plně nesoběstačným při pohybu a sebeobsluze, osobám s lehkou demencí. Domov poskytuje služby i osobám v plném invalidním důchodu a starobním důchodu mladším 60 let, kteří byli přijati před účinností Zákona 108/2006Sb., další osoby této skupiny nepřijímá. Domov Hačka se sídlem v Olešce, poskytovatel sociálních služeb, http://www.ddoleska.zde.cz Služba registrována od 1.1.2007, kapacita 76 lůžek, přijímáni jsou klienti nad 60 let. Cílem sociálních služeb pro seniory je: poskytovat takovou podporu, která seniorům umožňuje zachovat a udržet co nejdéle soběstačnost a zkvalitnit jejich život, - udržet kontakt s rodinou, - využívat místní instituce poskytující služby veřejnosti. Domov Březnice, poskytovatel sociálních služeb, http://www.domovbreznice.cz Kapacita 35 lůžek, služba je registrována od 1.1.2007 mladším a starším seniorům s cílem průběžně reagovat na změny zdravotního stavu a potřeby uživatelů, vytvářet podmínky k rozšiřování osobních a společenských kontaktů. Domov Březnice je určen pro seniory starší 65 let, kteří mají sníženou soběstačnost a jsou závislí na pomoci druhé osoby nebo vyžadují při provádění běžných denních činností pomoc druhé osoby či dohled nebo kontrolu, dále seniorům z důvodu krizové, dlouhodobě nepříznivé nebo nevyhovující sociální situace. Domov Sedlčany, poskytovatel sociálních služeb, http://www.dd-sedlcany.cz Služba registrována od 1.1.2007 v celkové kapacitě 300 lůžek. Klienti, kteří spadají do skupiny dospělí (27-64 let) byli přijati před účinností zákona č.108/2006 Sb. V budoucnu budou přijímáni jen ti klienty, kteří jsou cílovou skupinou, tj. mladší senioři (65-80 let) a starší senioři (nad 80 let). Domov seniorů Dobříš, příspěvková organizace, www.dsdobris.cz Cílovou skupinou jsou mladší a starší senioři, kterým jsou služby poskytovány od 10.1.2002 v kapacitě 90 lůžek. Služba je registrována od 1.1.2007. Domov seniorů Nové Strašecí, poskytovatel sociálních služeb, www.domov-senioru.cz Domov poskytuje služby i osobám jiné cílové skupiny (osoby se zdravotním postižením a osoby s mentálním postižením) - 7 osob, kteří byli přijati před účinností zákona č. 108/2006 Sb. Další osoby této cílové skupiny nepřijímá. Osoby s nižší věkovou hranicí než 65 let - blížící se seniorskému věku. 7

S využitím www organizací, zapojených do projektu Zvyšování kvality služeb ve Středočeském kraji a registru sociálních služeb mpsv 10 z 53

Hranicí je věk 60 let. Služba registrována od 1.1.2007 s kapacitou75 lůžek. Dobře navázaná spolupráce s místním gymnáziem J. A. Komenského v Domově seniorů Nové Strašecí. Zatím se do projektu zapojilo 10 studentů Gymnasia. Jejich dobrovolnická činnost bude především spočívat v komunikaci s klienty, jejich pomoci klientům při sociálním začleňování, četbě klientům. Součástí práce s cílovou skupinou i canisterapie. Domov seniorů Rudná, poskytovatel sociálních služeb, http://ddrudna.cz Kapacita lůžek – 56 od 1.1.2007, v domově pro seniory věk přijetí od 65 let. Jako součást aktivizačních služeb projekt univerzity volného času. Domov v Zahradách Zdice, poskytovatel sociálních služeb, http://www.seniori-zdice.cz Služba poskytována od 1.7.2000, věk přijetí je od 55 let výše, kapacita do 31.12.2011-70 lůžek, kapacita od 1.1.2012 102 lůžek. Kombinace domova pro seniory, odlehčovací služby pro seniory, pečovatelské služby a domova se zvláštním režimem. Služba registrována od 1.1.2007. Domov ve Vlašimi, poskytovatel sociálních služeb, http://dd-vlasim.cz Celkový počet lůžek 104, služba poskytována od 1.10.2004 věkové kategorii od 60 let a výše. Registrace služby od 1.1.2007. Součástí služeb je pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytování podmínek pro osobní hygienu, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, péče ošetřujícího a zdravotnického personálu, ordinace ošetřujícího lékaře a dostupnost odborných vyšetření, rehabilitace a sociální a poradenské činnosti, bezpečná úschova finančních prostředků a osobních cenností. Dům seniorů Mladá Boleslav, poskytovatel sociálních služeb, http://ddmb.cz Počet lůžek 82, cílová skupina od 65 let výše, služba registrována od 1.1.2007. Dům seniorů zajišťuje - zdravotní a ošetřovatelskou péči kvalifikovaných zdravotních sester a PPP ve třísměnném provozu včetně sobot, nedělí a svátků. Rehabilitační pracovnice provádí léčebný tělocvik, masáže a další aktivity v rámci poskytování sociální služby. Dále sociální a poradenské služby, lékařská péče. LUXOR Poděbrady, poskytovatel sociálních služeb, http://www.dd-pdy.czd Sociální služba je poskytována seniorům, kteří potřebují v důsledku zhoršeného zdravotního stavu, omezení soběstačnosti a obtížné sociální situaci celodenní podporu, pomoc nebo i celodenní péči. Sociální služba není poskytována osobám v akutní nebo nestabilizované duševní nemoci, závislosti a osobám, které nevyhovují podmínkám otevřeného zařízení na základě posouzení praktického případně geriatrického lékaře. Počet lůžek 70, věková kategorie 60 let a výše, služba registrována od 1.1.2007. Domov Pod Kavčí Skálou, poskytovatel sociálních služeb, http://domovpks.cz Cílová skupina - senioři nad 63 let, kteří žijí v regionu nebo k němu mají vazbu (např. dlouhá léta v regionu žili nebo mají v regionu blízké příbuzné) a z důvodu věku mají trvale sníženou soběstačnost. Hlavní principy poskytování služeb (od 1.1.2007 s kapacitou 49 lůžek): - zachování důstojnosti klienta, respektování jeho soukromí, individualizace podpory soběstačnosti, dodržování práv klientů, přizpůsobení služeb potřebám klientům, spolupráce s jejich blízkými. Červený mlýn Všestudy, poskytovatel sociálních služeb (Veltrusy), http://www.cervenymlynvsestudy.cz Ve výjimečných případech, zejména z vážných zdravotních důvodů jsou přijímáni klienti starší 50 - let (příjemce invalidního důchodu), kapacita lůžek 50, služby registrovány od 1.1.2007. Centrum Rožmitál pod Třemšínem, poskytovatel sociálních služeb, http://www.centrumrozmital.cz Kombinace s domovem se zvláštním režimem, věková kategorie 57 let a výše, počet lůžek 171, služba registrována od 1.1.2007. Domov seniorů Benešov, poskytovatel sociálních služeb, http://www.dd-benesov.cz Kapacita 100 lůžek, kombinovaná služba, domov seniorů je určen seniorům, kteří dosáhli věku rozhodného pro přiznání starobního důchodu, kteří mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku a jejich situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Služba registrována od 1.1.2007. Principy poskytování služby: dodržování lidských práv klientů, individuální přístup ke klientům – služby vycházejí z osobních cílů klientů, jejich potřeb, holistický (celostní) přístup ke klientovi – to znamená, 11 z 53

že vycházíme z toho, že člověk má fyzické, duševní, sociální i duchovní potřeby, respektování volby klientů, aktivní spoluúčast klientů na rozhodování, plánování, zajišťování osobních záležitostí dle možností a přání klientů . Domov Pod Lipami Smečno, poskytovatel sociálních služeb, www.dpodlipami.cz Kombinace s domovem pro osoby se zdravotním postižením, chráněným bydlením, denním a týdenním stacionářem pro seniory s celkovou kapacitou 133 ĺůžek a věkovou kategorií klientů od 60 let. Součástí pestrých služeb felino a canisterapie. Domov seniorů TGM, příspěvková organizace, www.seniori-beroun.cz Služba je poskytována a registrována od 3.10.2011, věkové kategorii klientů od 55 let výše s kapacitou 69 lůžek. Kombinace s denním stacionářem a odlehčovacími službami.

2.3.2 - vytvoření individuálního programu zavedení dobrovolnictví

Přestože zúčastněné organizace měly odlišné výchozí nastavení (rozdílné typy a kombinace sociálních služeb), jak vlivem vnějších faktorů, tak i různými metodami práce a v přístupu k jednotlivým organizačním procesům, na základě předchozího zmapování byl jako nejvhodnější model pro všechny organizace doporučen interní model managementu dobrovolnictví. Pro tuto variantu narozdíl od externího zajištění služby, či interního dobrovolnického centra hovořila tato pozitiva: - velká míra kontroly, v případě typu klientů nutná, - flexibilita – vše jde vyřešit vlastními silami, - přímá komunikace – není nutný prostředník, - dlouhodobá úspora času a energie – interní pracovníci znají prostředí a procesy. Mezi negativa patří dočasné větší zatížení při zavádění managementu dobrovolnictví a nejistota při výměně vedení, jehož dlouhodobá podpora je naprosto nezbytná pro kvalitní řízení programu. Rozdílné úrovni potřeb domovů pro seniory byla věnována při realizační fázi pozornost v přípravné fázi – eliminaci rizik jednotlivých organizací, i ve fázi realizační formou konzultační podpory. Problémy, specifické pro jednotlivé organizace, tak byly včas podchyceny a průběžně řešeny (např. nedostatečná podpora vedení, materiální zázemí, problémy při náboru a zajištění výcviku dobrovolníků, atd.). Po stanovení modelu dobrovolnického programu a dalšími realizačními kroky bylo pro kvalitní fungování dále nezbytné: - dodefinovat hlavní cíle dobrovolnického programu, tak aby byly reálné a s jasnými kompetencemi pro všechny účastníky, - průběžně komunikovat zavádění managementu dobrovolnictví mezi zaměstnance. Účelem je zapojit personál do vytváření programu, aby každý jasně viděl jeho přínosy, měl možnost se vyjádřit k podobě programu, věděl, kdy se bude jaká fáze odehrávat a na koho se obracet. Důležitým přínosem dobře nastavené komunikace je využití zkušeností a potřeb personálu při tvorbě definice portfolia dobrovolnických činností. Je jasné, že v budoucnosti půjde o kontinuální proces, protože nabídka činností se bude měnit podle aktuálních potřeb personálu a klientů. Vtažením do přípravy programu se také eliminuje odstup typu „moc se mi do toho nechce, ale mám to nařízené“. - stejně důležité je komunikovat zavádění managementu dobrovolnictví mezi klienty, kteří nakonec budou hlavními příjemci jejich činnosti. Představa o jejich potřebách, stanovená pouze ze strany ošetřujícího personálu nemusí být vždy totožná. Spoluprací s klienty na definici portfolia dobrovolnických činností připravujeme dobrý základ i pro samotnou práci s dobrovolníky, nabídka a poptávka se „potká“, hrozí menší odliv dobrovolníků. - zajistit podmínky pro realizaci dobrovolnického programu, tzn. odpovědět na tyto otázky: Jaká je definice činností, které aktuálně potřebujeme od dobrovolníků zajistit? Jaký je časový rozsah těchto činností? Jaké má mít náš dobrovolník kvalifikační předpoklady? Měli by dobrovolníci projít vzhledem ke specifikům našich klientů výcvikem? Co by mělo být náplní tohoto výcviku? Jak budeme dobrovolníky získávat a jak s nimi budeme pracovat? Jaké formální náležitosti budeme muset zajistit? Co se stane, když nám spolupráce s dobrovolníkem nebude vyhovovat (porušení zásad mlčenlivosti,atd.)? Kdo a jak bude dobrovolníky řídit? Co k tomu bude potřebovat? Máme vhodného interního pracovníka – budoucího koordinátora, nebo budeme vypisovat výběrové řízení? Jaká bude náplň práce koordinátora, úvazek a finanční odměna? Jakou formou budeme dobrovolnický program monitorovat a evaluovat? Na co dalšího jsme zapomněli? Po kvalitní přípravě hlavních cílů dobrovolnických programů s ohledem na specifika dané organizace, odkomunikování budoucích procesů dovnitř organizace, vytvoření náplně činnosti dobrovolníka, stanovení jeho profilu, metodice práce s ním a nalezení odpovědí na všechny dotazy, které se při 12 z 53

přípravě vyskytnou, následuje fáze personálního zajištění a přípravy realizační fáze. Jde o vícevrstvý proces, kde se jednotlivé kroky přípravné fáze prolínají a jsou sladěny s momentální situací v organizaci. Vyplatí se této části procesu zavádění managementu věnovat pečlivou přípravu a to se zejména pokud organizace s dobrovolníky dosud nepracovala. Jasná představa o hlavních bodech dobrovolnického programu a procesu jeho implementace do běžného chodu organizaci ušetří spoustu energie a času v realizační fázi, kdy je již nutné věnovat prostor etablování a stabilizaci práce s dobrovolníky. Zejména nyní je tedy potřeba podpora vedení – vyzdvižení budoucího přínosu zavedení managementu dobrovolnictví do organizace a vhodná motivace účastníků procesu zavedení změny.

2.3.3 - personální zajištění

Personální zajištění na straně organizace, přijímající dobrovolníky je jedním z klíčových faktorů úspěšnosti celého procesu, hlavní osoba – koordinátor dobrovolníků/dobrovolnického programu zodpovídá za řízení veškerých procesů, kontinuální práci s dobrovolníky, řešení případných konfliktů a zároveň je hlavní kontaktní osobou směrem k dobrovolníkům, klientům, zaměstnancům i pro veřejnost/média. 8

Jaký je profil ideálního koordinátora : - zná dobře prostředí poskytovatele sociální služby/konkrétní úsek v případě kombinované služby, - je dobrým pedagogem i psychologem, - je odborníkem v dané oblasti a umí poradit, - je dobrým organizátorem, - je otevřený a umí navodit přátelskou atmosféru, - je důsledný a spravedlivý, - umí zajistit přiměřenou technickou podporu. Při výběru vhodného kandidáta je již z předchozí fáze zavádění managementu dobrovolnictví dané, jak velký úvazek byl pro výkon práce stanoven (i s rezervou pro případ, že by se realizace ukázala být časově náročnější, než původní předpoklad). Kromě obecných kritérií je žádoucí, aby byl absolventem výcviku koordinátora dobrovolníků (případně byl na stáži v organizaci, kde již dobrovolnický program běží), znal specifika práce v sociální oblasti včetně příslušné legislativy a základy personalistiky, případně měl možnost si tyto znalosti doplnit. Podporu ve vzdělávání koordinátorů projekt na podporu zavádění managementu dobrovolnictví zajistil širokou nabídkou potřebných kurzů, kterých se koordinátoři z organizací účastnili (viz 2.4.2). O dalších podpůrných prvcích pro činnost koordinátora, konzultacích ke konkrétním problémům a pravidelné supervizi viz 2.3.4. Hlavní body práce koordinátora: 1. Nábor dobrovolníků - prostřednictvím náborových letáků/plakátů, zveřejněním v tisku, na www organizace i spřátelených institucí, v regionálním či celostátním rozhlase/televizi, na specializovaných serverech (www.dobrovolnik.cz), na sociálních sítích, přes známé, příbuzné i přátele, náborem na školách, prostřednictvím regionálního dobrovolnického centra. Informace pro nábor musí být jasné a stručné (kdo hledá, co potřebuje, jaké činnosti nabízí, kde je výkon dobrovolné činnosti, cca časová dotace, kontakt – jak se přihlásit). 2. Úvodní rozhovor, výběr dobrovolníků, včetně formálních náležitostí (registrace) - po prvotní komunikaci následuje úvodní rozhovor s cílem získat co největší množství informací, na rozhovor musí být koordinátor dobře vybavený (má jasnou nabídku činností, zná pravidla a limity organizace, dokáže vysvětlit jednotlivé kroky dobrovolnického programu a zná odpovědi na otázky spojené s ukončením spolupráce v programu, apod.). Ve struktuře úvodního rozhovoru obvykle nechybí tyto dotazy: proč vás zajímá dobrovolnictví, už jste někdy jako dobrovolník pracoval, kdy a kolik času můžete věnovat, jaké činnosti by vás zajímaly, pracujete raději v kolektivu, nebo individuálně? Kromě nezbytných úvodních informací získá koordinátor rámcovou představu o motivaci dobrovolníka. Otázka motivace je v práci s dobrovolníky dalším z důležitých faktorů úspěšnosti procesu a dobrý koordinátor v této úvodní fázi práce s dobrovolníkem může vhodným výběrem proces podpořit, či naopak. Motivy dobrovolníků nemusí být vždy jednoznačně nezištné, patrné na první pohled, sám dobrovolník o nich nemusí vědět (přehnaný soucit, degradující lidskou důstojnost klienta nebo naopak touha ovládat, apod.). Je na zodpovědnosti koordinátora, aby především chránil zájmy klientů.

8

kol.autorů, ICN (2001), Dobrovolníci v neziskových organizacích, Praha: ICN, o.p.s. 13 z 53

V případě, že se obě strany dohodnou na spolupráci, vyplní koordinátor s dobrovolníkem registrační údaje (základní údaje včetně kontaktu, časové dotaci, oblastech zájmu, konkrétních činostech, atd.) 3. Výcvik dobrovolníků – obecná i odborná příprava, formální náležitosti (podpis smlouvy, pojištění, zanesení údajů do evidence dobrovolníků) 9

Cílový stav dobrovolníka podle Novotného : „ve své činnosti by měl být spolehlivým a nanejvýš profesionálním partnerem…..Uměním managementu dobrovolnictví je dosáhnout tohoto stavu bez toho, aby se z dobrovolnictví nevytratila spontaneita.“ - kvalitně nastavený výcvikový program je opět jeden z důležitých faktorů úspěšnosti programu, náplň výcviku je provázaná s potřebami klientů a organizace, pro dobrovolníky bude atraktivní vhodně zvolená forma výcviku. Výcvik může být podle druhu činností různě dlouhý, v případech sociálních služeb typu domov pro seniory se osvědčilo rozdělení na obecnou a odbornou přípravu. Obsah obecné přípravy: poslání organizace, základní informace, organizační struktura, interní řády, apod., dobrovolnictví v ČR a ve světě, typy dobrovolnické činnosti, práva a povinnosti dobrovolníka, motivace, supervize, etický kodex, další specifika organizace, atd. Obsahem odborné přípravy je pak nácvik činností, kterým se budou dobrovolníci věnovat v praxi, obvykle formou střídání rolí, se zapojením zážitkové pedagogiky, i přímo na odděleních. Velmi užitečné je přizvat část personálu, se kterou budou dobrovolníci spolupracovat, v některých případech také psychologa, který dá 10 koordinátorovi reflexi jednotlivých potenciálních dobrovolníků. Sozanská a Tošner k výcviku : „Dobře připravený výcvik dává dobrovolníkovi pocit jistoty, že ví, k čemu se zavázal, obvykle jeho motivaci prohloubí nebo nabude reálnější podoby. Výcvikem předcházíme nereálným očekáváním či budoucím nedorozuměním mezi dobrovolníkem, personálem a klienty.“ Závěrem výcviku je obvykle uzavřena smlouva s dobrovolníkem (vzor viz 2.3.5) a vyřízeno pojištění. 4. Vedení dobrovolníků, supervize, hodnocení a ocenění dobrovolníků, ukončení spolupráce. Ve fázi zahájení samotné dobrovolnické činnosti je důležitá podpora koordinátora i personálu, i přestože má dobrovolník k dispozici všechny relevantní informace, teorie a realita je vždy jiná. V otevřené atmosféře se dobrovolník dožádá pomoci, potřebuje-li jí a také se mu jí dostane. Proto je tak důležité, aby byl personál zapojen do koncepční části přípravy dobrovolnického programu a znal konkrétní kroky procesu. Při prvním vstupu dobrovolníka si koordinátor ověří, že všichni mají potřebné informace a vědí, co, kdy, kde a jak mají dělat a také k tomu mají pomůcky/zázemí. Supervize – setkání jednotlivce/skupiny dobrovolníků se supervizorem (školeným odborníkem), na kterém diskutují o konkrétních událostech, svých starostech a obavách či problematice dobrovolník versus klient, je pro koordinátora vhodným nástrojem pro získání zpětné vazby o aktuálním stavu dobrovolnického programu. Zjistí, jak se posunula motivace dobrovolníků a jak jí povzbudit ve prospěch činnosti pro klienty, jakou problematiku dobrovolníci řeší a může vhodným preventivním zásahem předejít dalším problémům. Dobře vedená supervize utvrdí dobrovolníka v tom, že jeho problémy je možné vyřešit a jeho práce má smysl. Supervizní setkání je vhodnou příležitostí pro ocenění dobrovolníků, na které by koordinátor neměl zapomínat. Dobrovolníci mají ze své činnosti jiné zisky, než finanční honorář, pro udržení a posílení motivace je průběžné hodnocení a ocenění jejich práce důležité. Příležitosti dát najevo, jak je jejich činnost pro organizaci přínosná, je celá řada: - organizace speciálních společenských setkání typu oslava Mezinárodního dne dobrovolnictví, - sponzorské dary (ideálně formou služeb, ze kterých si může vybrat každý – např.lístky do divadla), - uvedení jmen dobrovolníků na webu, nebo výroční zprávě, - pozvánky na akce organizace, - drobné dárky ke svátkům, - referenční dopis pro zaměstnavatele/školu, - neformální setkání s personálem, vedením i klienty (např. vánoční besídka). Ukončení spolupráce s dobrovolníkem – součástí náplně práce koordinátora je také ukončení spolupráce v případě porušování pravidel. Resp. existují další druhy ukončení spolupráce (vypršením smlouvy, dohodou o ukončení), ty mají celkem jasná pravidla a postup. Propuštění dobrovolníka kvůli porušení etického kodexu, ke kterému se zavázal nebo jiných důvodů, je vysoce individuální a náročné, mělo by se ale vždy nést v korektním duchu a s poděkováním dosavadního přínosu pro organizaci. O ukončení spolupráce, včetně důvodů informuje koordinátor relevantní aktéry procesu. 5. Kontinuální komunikace se zaměstnanci, kteří s dobrovolníky spolupracují a zároveň s klienty – příjemci služeb dobrovolníků 9

Mgr. Michal Novotný, MUDr. Ivana Stará a kol. (2001), Využití dobrovolníků v nemocnicích – metodický manuál k dobrovolnictví v nemocnicích. Praha: Hestia, MZ ČR. 10

Jiří Tošner, Olga Sozanská (2002), Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, Praha:Portál. 14 z 53

- zaměstnanci se mohou někdy cítit ohroženi, je dobré připomínat přínos dobrovolnické činnosti, stanovit jasná a všem dostupná pravidla spolupráce s dobrovolníky a zdůrazňovat odlišnou roli dobrovolníků – nenahrazují práci profesionálů. Hranice by měla být na první pohled zřetelná i pro klienty (např. jiná barva visačky, speciální tričko, apod.), tak aby bylo jasné, jaké služby mohou od koho požadovat. Úkolem koordinátora (či kontaktní osoby pro oddělení v případě velkého počtu dobrovolníků) je také včasné informování o změnách, které se v dobrovolnickém programu odehrávají (např. ukončení spolupráce s konkrétním dobrovolníkem). Při samotné realizaci programu probíhá provozní komunikace při koordinaci činností jednotlivých dobrovolníků s personálem i klienty. 6. Monitoring a evaluace programu, příprava podkladů pro vedení organizace (případně sponzory) o aktuálním stavu dobrovolnického programu. Aby evaluace programu měla patřičnou výpovědní hodnotu, měl by monitoring dat probíhat průběžně, s cílem zvyšování kvality a dalšího rozvoje dobrovolnického programu. Odpovědně vedený monitoring poskytne včasný pohled na možná rizika, která je možná eliminovat. Průběžně se zaznamenávají kvantitativní ukazatele – počet aktivních/pasivních dobrovolníků, počet odsloužených hodin, počet poskytnutých činností, apod. Z kvalitativních ukazatelů se sledují výstupy ze supervizí (dobrovolníci i personál), výsledky evaluačních dotazníků, připomínky klientů, atd. Výstupy z evaluací mj. slouží pro víceúčelové reportování o stavu programu směrem k vedení, do projektových žádostí, ke sponzorům, atd. Podrobněji k monitoringu a evaluaci ve 2.5. 7. Metodická podpora programu a aktualizace portfolia činností pro dobrovolníky na základě pravidelně zjišťovaných potřeb.

2.3.4 - aktivity na podporu implementace procesu zavedení managementu dobrovolnictví

Při plánování jednotlivých fází procesu zavádění profesionálně řízeného managementu dobrovolnictví se ukázalo, že podpůrné aktivity jsou pro kvalitní výsledek nezbytné v každé fázi. Vyplatí se hledat individuální řešení a pokusit se nalézt nejvhodnější kombinaci. Zatímco jedna organizace stojí teprve na začátku a čeká jí celý proces vytváření dobrovolnického programu od začátku, druhá již dobrovolníky měla, ale z různých příčin jí odcházejí, třetí organizace má vše perfektně zorganizované, chybí jí však materiál. Plošné řešení by na tomto místě nemohlo s uspokojivým výsledkem fungovat. Rozdíl mezi koncepční, realizační a vyhodnocovací fází procesu je v tom, že pro každou z nich je potřebná různá míra intenzity podpory. Velké rozdíly byly mezi zúčastěnými organizacemi a to vzhledem k odlišné situaci, v jaké se dobrovolnické programy/jejich absence nacházely v době přijetí do projektu. Převážná většina organizací využila dle doporučení nabídky podpůrných aktivit na podporu implementace procesu zavádění procesu managementu dobrovolnictví již v koncepční fázi, dále intenzivně v začátku realizace. Po stabilizaci byly podpůrné aktivity využívány v delších časových prodlevách a v menší intenzitě. Pro skupinu pobytových zařízení, o kterých pojednává tato metodika, byla vybrána jako nejvhodnější tato kombinace podpůrných aktivit: - konzultace s časovou dotací 60 hodin na organizaci za projekt, - supervize s časovou dotací 30 hodin na organizaci za projekt, - nabídka individuálního vzdělávání pro koordinátora dobrovolnického programu, - motivační příspěvek pro koordinátora dobrovolnického programu. Konzultace a supervize - v kontextu procesu zavádění managementu každá z nich svým konkrétním způsobem slouží personálu/koordinátorovi dobrovolnického programu, případně i dobrovolníkům. Podrobně o rozdílu mezi konzultací a supervizí viz 2.4., pro tuto chvíli základní rozlišení: - účelem konzultace je definovat kritická místa procesu zavádění managementu dobrovolnictví a jeho implementace na všech úrovních, nalézt a realizovat řešení. Konzultantem je expert na management dobrovolnictví s praxí v sociálních službách, tudíž zná všechny aspekty procesu. - supervize má stejný průběh jako supervize v pomáhajících profesích, se specifickým důrazem na podporu procesu zavádění managementu dobrovolnictví (týmové role, kompetence, ohrožující vlivy, atd.). - nabídka individuálního vzdělávání – koordinátoři si doplnili dílčí znalosti, které jim usnadnily pochopení jednotlivých fází procesu a tak urychlily zavádění dobrovolnických programů do běžného chodu organizace. Vedlejším efektem byl motivující prvek osobního a kvalifikačního rozvoje. - motivační příspěvek pro koordinátora – toto opatření bylo zařazeno vzhledem k aktuální finanční situaci poskytovatelů sociálních služeb. Poskytnutí tohoto příspěvku (vždy jen pro 1 osobu) se odvíjí od úspěšnosti zavedení procesu dobrovolnictví do jednotlivých organizací a vychází jak z kvantitativních výstupů, tak z kvalitativního hodnocení na základě evaluačního dotazníku v organizaci (schéma evaluačního dotazníku viz 2.5.1).

15 z 53

2.3.5 - vzory materiálů Ukázky inzerátů pro nábor nových dobrovolníků Inzerát 1 – vhodný pro výlep

NÁZEV ORG ANIZACE poskytovatel sociálních služeb (domov pro seniory)

Logo organizace

HLEDÁ DOBROVOLNÍKY

Dobrovolník je člověk, který se v určitou dobu přidá k životní cestě jiného.

Čím nám můžete být prospěšní?

 

Naši obyvatelé uvítají povídání u kávy, procházky, hraní společenských her, četbu knížek, společné sledování filmů…. Dle vašich schopností a časových možností můžete připravit i jinou zajímavou činnost či aktivitu Proč se stát dobrovolníkem?



uspokojení z činnosti, kterou vykonávám pro ostatní 16 z 53



setkání se skupinou lidí s jinými životními zkušenosti nebo naopak s vrstevníky



může přinést větší spokojenost s mým životem, mé problémy se mohou zdát malicherné ve srovnání s těžkostmi jiných



a spoustu dalších osobních důvodů

Kdo může být dobrovolníkem? 

Každý, kdo chce věnovat část svého volného času a je starší 15 let (studenti, senioři, lidé v produktivním věku…)

Kontakt 

Kontaktní údaje organizace

17 z 53

Inzerát 1 – vhodný pro e-mailovou rozesílku

Logo organizace

J AK SE STÁT DOBROVOLNÍKEM V DOMOVĚ SENIORŮ ?

O nás Náš domov byl otevřen v roce 1995 jako jeden z nejnovějších, moderně vybavených zařízení našeho kraje. Žije zde 86 seniorů, kterým je více než 63 let a z důvodu vyššího věku mají sníženou soběstačnost. Posláním Domova je umožnit lidem z regionu prožít klidné a důstojné stáří se zajištěním veškeré profesionální zdravotní, ošetřovatelské a rehabilitační péče.

Kdo je dobrovolník? Dobrovolníky se stávají obyčejní, přesto nevšední lidé, kteří dovršili věk 15 let. Jejich neobyčejnost spočívá v tom, že se rozhodli věnovat zdarma část svého času a energie tomu, aby byli užiteční světu, ve kterém žijí. Smyslem činnosti dobrovolníků je přinést klientům něco navíc, pomoci jim radovat se ze života, vyplnit jejich volný čas.

Jak se můžete zapojit?   

S našimi klienty můžete strávit čas podle jejich individuálních požadavků (nejčastěji četba knížek, procházky v okolí domova, atd.) Pro skupinu klientů můžete připravit (hudební/divadelní/taneční produkce, cestopisné a historická vyprávění, společný program – např. výtvarničení, …) Uvítáme Vaše nápady (cannisterapie, arteterapie, atd.) ! Co to obnáší?

   

Uděláme s vámi vstupní povídání (rozhovor) Podepíšeme s vámi Smlouvu o dobrovolnické činnosti Poradíme, jak se seniory pracovat. Proškolíme vás ve vašich právech a povinnostech. Budeme vám k dispozici pro vaše otázky v průběhu dobrovolnictví

V případě Vašeho zájmu se prosím obraťte na naši koordiátorku dobrovolníků: Jméno kontaktní osoby, e-mail a telefon. Domov seniorů, poskytovatel sociálních služeb adresa www

18 z 53

Smlouva o dobrovolnické činnosti

SMLOUVA O DOBROVOLNICKÉ ČINNOSTI

Organizace: Název zařízení Adresa zařízení IČO: zastoupená: a Dobrovolník: Jméno a příjmení Adresa dobrovolníka:

se dohodli na těchto podmínkách činnosti dobrovolníka v Název zařízení

- tato smlouva se uzavírá na dobu od ….. .. na dobu neurčitou;

- dobrovolník bude vykonávat v organizaci tyto činnosti: např.trávení volného času s obyvateli formou povídání si a naslouchání, čtení z knih a časopisů;

- činnosti bude dobrovolník vykonávat v těchto dnech: …..;

- činnosti bude dobrovolník vykonávat na adrese: Název a adresa zařízení;

- koordinátorem dobrovolníka je: vedoucí sociální pracovnice;…..

- organizace se zavazuje umožnit dobrovolníkovi vykonávat činnosti dle této smlouvy o dobrovolnické činnosti, pokud tomu nebrání objektivní důvody;

- organizace se zavazuje vytvořit dobrovolníkovi podmínky pro bezpečný a bezproblémový výkon jeho činností;

19 z 53

- organizace se zavazuje poskytnout dobrovolníkovi v souvislosti s jeho činností zázemí organizace včetně hygienického zabezpečení, možnost specializovaného profesního rozvoje: získání praktických zkušeností z práce se seniory, odborné materiály a pomůcky potřebné k výkonu činnosti, profesionální podporu zaměstnanců a potvrzení o činnosti dobrovolníka;

- dobrovolník se zavazuje dodržovat zásady bezpečnosti práce a požární ochrany, se kterými byl v den zahájení činnosti v organizaci seznámen při školení bezpečnosti práce a požární ochrany;

- dobrovolník se zavazuje provádět své činnosti tak, aby nezpůsobil organizaci, jejím zaměstnancům a uživatelům sociální služby žádnou újmu na zdraví a majetku;

- dobrovolník nemá nárok na odměnu za provedené činnosti, ani na úhradu cestovních nákladů a dalších výdajů;

- dobrovolník je povinen zachovávat mimo organizaci mlčenlivost o skutečnostech týkajících se činnosti organizace, zaměstnanců a uživatelů, které se během svého působení v organizaci dozvěděl, a to jak během platnosti této smlouvy, tak i po jejím skončení [viz Příloha č. 1 této smlouvy];

- dobrovolník je povinen dodržovat Kodex dobrovolníka, práva a povinnosti dobrovolníka [viz Příloha č. 2 této smlouvy];

- v případě, že se prokáže, že dobrovolník při své činnosti způsobil organizaci, uživateli nebo zaměstnancům škodu na zdraví nebo majetku, je povinen tyto škody napravit uvedením do původního stavu, nebo je finančně odškodnit až do prokázané výše;

- v případě porušení ustanovení vyplývajících ze Smlouvy o dobrovolnické činnosti, Dohody o mlčenlivosti a Kodexu dobrovolníka, může organizace smlouvu s okamžitou platností vypovědět;

- platnost smlouvy o dobrovolnické činnosti končí uplynutím lhůty, na kterou byla uzavřena. Před uplynutím lhůty ji může zrušit jak organizace, tak dobrovolník na základě ústního či písemného oznámení, které vedoucí sociální pracovnice zaznamená do uzavřené smlouvy o dobrovolnické činnosti.

Smlouva o výkonu dobrovolnické činnosti se vyhotovuje dvojmo, každá strana obdrží jeden originál.

Na důkaz toho, že tato smlouva odpovídá svobodné vůli obou zúčastněných stran a že byla uzavřena vážně a srozumitelně se připojují podpisy. V ……., dne ……

20 z 53

……………………………….

…………………………….

jméno a příjmení

jméno a příjmení

dobrovolník

ředitel/ka

Kodex dobrovolníka

KODEX DOBROVOLNÍKŮ, JEJICH PRÁVA A POVINNOSTI Součástí smlouvy o dobrovolnictví je i kodex dobrovolníka. Jeho obsahem jsou práva a povinnosti, kterými se dobrovolník při výkonu své dobrovolnické činnosti řídí. Jedná se o následující náležitosti: Práva dobrovolníků 

dobrovolník má právo dostat úplné informace o činnosti a o poslání organizace, ve které chce pomáhat



dobrovolník má právo získat úplné informace o dobrovolné činnosti a to včetně její obsahové a časové náplně



dobrovolník má dostat takovou činnost, aby naplňovala jeho očekávání



má možnost kontaktu a spolupráce s koordinátorem dobrovolníků



dále má kontakt na osobu, která koordinuje práci dobrovolníka



organizace zajišťuje dobrovolníkovi výcvik, zaškolení a supervizi



pokud dobrovolník nesouhlasí s výkonem činnosti, nebo pokud je činnost nad rámec jeho schopností a dovedností, má právo říci „ne“

Povinnosti dobrovolníků 

dobrovolník je vůči organizaci, ale i vůči člověku, kterému péči věnuje spolehlivý, plní úkoly, ke kterým se zavázal a nezneužívá projevené důvěry



dobrovolník má možnost požádat o případnou pomoc, kterou by pro svou činnost mohl potřebovat, kteréhokoliv zaměstnance domova seniorů



musí znát a brát na vědomí své zdravotní, časové a jiné limity, být týmovým hráčem a ztotožnit se s posláním organizace, jejímž je členem a podle toho ji náležitě navenek reprezentovat

21 z 53

Dohoda o mlčenlivosti DOHODA O MLČENLIVOSTI uzavřená ve a smyslu § 13 an. zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Domovem seniorů (plný název organizace) se sídlem (celá adresa organizace) (dále jen domov seniorů) IČ zapsaný v OR vedeném Krajským soudem v ….., oddíl Pr, vložka 412 zastoupeným ředitelkou (na straně jedné jako „organizace“) a mezi:

narozenou trvale bytem (na straně druhé jako „dobrovolník“) I. Dobrovolník se tímto zavazuje zachovávat mlčenlivost o osobních údajích, o nichž se dozví v souvislosti s výkonem své práce v domově seniorů, jakož i mlčenlivost o bezpečnostních opatřeních organizace, jejichž zveřejnění by ohrozilo zabezpečení osobních údajů. II. Dobrovolník se zavazuje postupovat tak, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům, k jejich změně, zničení či ztrátě, neoprávněným přenosům, k jejich jinému neoprávněnému zpracování, jakož i k jinému zneužití osobních údajů. Dobrovolník musí plně dodržovat postupy a pokyny organizace týkající se ochrany osobních údajů uživatelů domova seniorů. III. Povinnosti podle čl. I. a II. trvají v plné míře i po skončení výkonu dobrovolnické činnosti v domově seniorů. IV. Dohoda o mlčenlivosti byla sepsána ve dvou stejnopisech s platností originálu, z nichž jedno obdrží dobrovolník a druhé organizace. Dohoda nabývá platnosti dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami. Smluvní strany potvrzují autentičnost této dohody a prohlašují, že se s ní pozorně seznámily, jejímu obsahu a znění rozumí, a že je uzavřena na základě jejich svobodné a skutečné vůle, určitě a vážně a nikoli v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Na důkaz toho připojují níže své podpisy. V ………, dne ………………………… organizace

………………………………. dobrovolník

22 z 53

2.4 Proces vytvoření a zavádění managementu dobrovolnictví v pobytových službách pro seniory – realizační část Bezproblémová realizace vychází z kvalitně nastavených předchozích procesů. Otestování v praxi, s sebou nese i rizika, která je nutné včas podchytit a ošetřit. Ve fázi realizace se zavádí průběžný monitoring a evaluace dat. Vyhodnocení a korekce zjištěných problémů spolu s dalšími podpůrnými aktivitami (supervize, konzultace) podporuje implementaci procesu do praxe a její dlouhodobé etablování v organizaci.

2.4.1 – organizační, materiální a technické zajištění Před zahájením střední fáze, nebo těsně na jejím začátku by měl být vybraný koordinátor dobrovolnického programu, ideálně přímo z prostředí domova (tzn. (sociální pracovník, vedoucí pracovník sociálních služeb či další zaměstnanci domova pro seniory). Případné výběrové řízení není garancí nalezení vhodného kandidáta, zároveň se tím celý proces prodlužuje. Nový pracovník se musí se seznámit s chodem domova, interními nařízeními, atd. Je-li výběrové řízení nutné, je pro nastavení výběrového řízení i pro účast v přijímací komisi k dispozici konzultant. Jak již bylo mnohokrát zmíněno, koordinátor je klíčovou osobou dobrovolnického programu, zodpovědnou za jeho zavádění do praxe. Je hlavní kontaktní osobou pro dobrovolníky, klienty, personál, vedení i veřejnost. Má největší vliv na výslednou podobu programu a pověst, jakému se bude dobrovolnictví v domově těšit. Riziko výběru nevhodného koordinátora/fluktuace, atd. by mělo být ošetřeno v koncepční části a to jak kvalifikačních podmínkách, tak i v časové rezervě harmonogramu procesu vytvoření a zavádění managementu dobrovolnictví v konkrétním zařízení. Podmínkou realizace procesu je jeho organizační, materiální a technické zajištění, které se opět bude lišit podle specifických podmínek organizace. Je důležité rozlišit mezi zaváděním dobrovolnického programu a zaváděním celého procesu managementu dobrovolnictví, i když právě zde se v některých aspektech prolínají. V projektu Zvyšování kvality sociálních služeb ve Středočeském kraji měly všechny organizace společné podpůrné aktivity pro implementaci, kde bylo nutné vyřešit hlavně organizační zajištění – koordinaci zúčastněných. To bylo případ zejména supervizí, kdy se slaďoval harmonogram konzultanta, koordinátora, personálu, někdy i dobrovolníků a vedení. Osvědčilo se začlenit do harmonogramu aktivit pevný termín, na začátku realizační fáze byly supervize častější, po stabilizaci programu již méně. Co se týče konzultací, ty byly záležitostí pouze konzultanta a koordinátora, případně dalších zainteresovaných (úroveň zástupce koordinátora, či jeho blízký spolupracovník na nižší pozici). Supervize i konzultace probíhaly přímo v organizacích, na rozdíl od individuálního vzdělávání koordinátorů, které se konalo mimo organizaci. Z hlediska zavádění managementu dobrovolnictví do jednotlivých organizací bylo nejdůležitější skloubit časové možnosti a dobře zorganizovat běžný provoz při přípravě s dobrovolníky v případě nepřítomnosti z důvodu individuálního vzdělávání. O aktuálním stavu koordinace realizační fáze z hlediska organizačního, materiálního i technického zajištění jednotliví koordinátoři informovali své nadřízené jak v pravidelných reportech (v rámci standardních pracovních porad, či podle zvyklostí), byl také předmětem konzultací a v rámci zpětné vazby i supervizí. Kruhové hodnocení poskytlo pestré a podnětné podklady pro další, evaluační fázi. Materiální a technické zajištění bylo předmětem zvýšené pozornosti spíše při zavádění dobrovolnických programů (viz níže), pro proces zavádění managementu představovalo rozhodně menší problém. Co bylo tedy potřeba v realizační fázi: - zajistit podmínky pro výkon činnosti koordinátora dobrovolníků/případně jeho spolupracovníků (kancelář a vybavení, IT podpora, další nezbytné náležitosti). - pravidelně rezervovat místo pro supervizní a konzultační setkání, - připravovat podklady pro supervize a konzultace podle zadání konzultanta, - pravidelně ověřovat časové možnosti zúčastněných, 23 z 53

- reportovat aktuální stav procesu zavádění managementu dobrovolnictví do organizace, - včas informovat o rizicích, jejich důsledcích a návrzích řešení, - organizovat mimořádné schůzky v krizových případech.

Jednotlivé fáze procesu dobrovolnického programu z hlediska organizačního, materiálního a technického zajištění, které se k nim v realizační fázi vážou: Nábor dobrovolníků - probíhá kontinuálně kombinací vhodně zvolených metod, v gesci koordinátora je, jak organizačně začlení do časového harmonogramu činností, aby byl početní stav dobrovolníků vyvážený. Nábor je časově i materiálně náročná činnost (tvorba a tisk letáků, plakátů, propagačních materiálů,využití online i face-to-face metod). Zároveň je potřeba počítat s tím, že z několika stovek oslovených se dobrovolníkem stane pouze několik jedinců. Úvodní rozhovor a výběr dobrovolníků - při této činnost je opět na organizačních dovednostech koordinátora, aby sladil časové možnosti, připravil si nutné podklady (pomáhá předtištěná struktura úvodního rozhovoru).V případě nutnosti může také z personálu zajistit pomoc psychologa (nebo ho poprosit o tvorbu univerzálního testu) při výběru jednotlivých kandidátů na dobrovolníka. Technika – vhodný prostor, případně IT vybavení. Výcvik dobrovolníků – obecná i odborná příprava - nutná metodická podpora a konzultace s personálem, který bude s dobrovolníky spolupracovat, případně zajištění lektora, pokud nebude interní. Technicky a materiálně – rezervace místnosti pro obecnou část výcviku plus zajištění prostor pro odbornou přípravu. Podle míry znevýhodnění klientů může probíhat již u nich, jinak nutné zajistit simulační prostory. Dále tisk materiálů pro dobrovolníky. Administrace - týká se tisku a archivace smluv s dobrovolníky, přípravy agendy okolo pojištění, založení a vedení složky dobrovolníka, kontrola platnosti smluv, vydávání potvrzení o dobrovolnictví, ukončování smluv, vedení evidence dobrovolníků, příprava reportů. Organizačně se dotýká náplně práce koordinátora, dále je potřeba běžné kancelářské vybavení – součást kanceláře koordinátora. Realizace dobrovolnické činnosti - při vytipování klientů nutná spolupráce s personálem i samotnými klienty, příprava dobrovolníka před první realizací činnosti (kde má být, v kolik, co tam bude dělat, na koho se má obrátit s problémy), materiál a technika – zajištění pomůcek pro dobrovolníky, které budou potřebovat ke své činnosti. Vhodné je také zajistit pro dobrovolníky místnost/prostor, kde si mohou uložit své věci. Vedení a supervize - organizace setkávání s dobrovolníky, příprava podkladů na základě podnětů od dobrovolníků, tisk materiálů, organizace dodatečných školení, pokud jsou potřeba (zajištění a komunikace s lektorem, rezervace místnosti, tisk materiálů, rozesílka pozvánek, upomínka účasti), organizace supervize – je uvedena již výše, resp. v rámci projektu supervizi vedl konzultant, v případně jiných organizací pravděpodobně bude zajišťována externě. Tzn. opět se bude jednat o úkol koordinátora (není-li interní směrnicí stanoveno jinak, např. že je již v gesci personalisty) zajistit supervizora, sladit časové možnosti a požadavky, pravidelně rezervovat místnost, vytvářet podklady pro supervizi a vyhotovovat zápisy ze supervize. Hodnocení a ocenění dobrovolníků - opět organizační záležitost – pro hodnocení nutný začlenění pravidelného kontaktu s přímou péčí i klienty do časového harmonogramu, zpětná vazba od dobrovolníků již v rámci pravidelných setkávání, či supervizí. Při oceňování dobrovolníků (mimo běžnou úroveň – slovní ocenění) se jedná o kombinaci časově náročné organizační činnosti a nutného materiálního zajištění. Jde o vyhledávání příležitostí k ocenění (akce typu Mezinárodní den dobrovolnictví, speciální setkání, apod.), při organizaci těchto akcí je při větším počtu zúčastněných nutná spolupráce více lidí, tzn.tvorba harmonogramu přípravy akce, seznamu úkolů a materiálu, způsobu jeho zajištění (např.sponzorsky), koordinace jednotlivých úkonů, kontrola jejich plnění,tvorba pozvánek a rozesílka, koordinace samotné realizace. Méně náročné jsou jiné způsoby ocenění typu pozvánky na akce organizace (zajištění volných míst), 24 z 53

předání sponzorských darů, tvorba drobných dárků (lze zapojit i klienty), či uvedení jmen dobrovolníků do PR materiálů organizace. Organizační, materiální i technické zatížení bude vždy individuální podle typu zvolené metody ocenění. Zpětná vazba od personálu a klientů - příprava a tisk evaluačních dotazníků, zajištění pravidelné distribuce, vyplňování a vyhodnocování. Tato aktivita je pouze součástí kontinuálního získávání zpětné vazby, kterou koordinátor vykonává průběžně (tj. si organizuje svůj časový režim), aby měl přehled o aktuálním stavu práce s dobrovolníky a mohl tak případné konfliktní situace řešit preventivně. Aktualizace portfolia činností - přímo souvisí se získáváním zpětné vazby od personálu a klientů, opět organizační záležitostí pro koordinátora, v jehož kompetenci je pravidelně doplňovat portfolio činností pro dobrovolníky o momentální potřeby personálu i klientů. Zpětnou vazbu i aktualizaci portfolia činností lze spojit v pravidelných intervalech do jednoho bloku, po dohodě s vedením domluvit vhodnou formu, zajistit místnost, informovat zúčastněné o účelu, místě a času setkání. Z výše uvedeného seznamu tedy vyplývá (a ověřilo se také v praxi), že nejvíce náročné je zavedení dobrovolnického programu do organizace z hlediska organizačního (z 90% v gesci koordinátora), dále materiálního a nejméně z hlediska technického.

2.4.2 – vzdělávací program Nabídka individuálního vzdělávání na podporu zkvalitnění služeb koordinátorů dobrovolnických programů je další z možností, jak zlepšit podmínky pro profesionální poskytování služeb. Opět je nutné zdůraznit, že výběr vhodného vzdělávacího kurzu se bude lišit podle specifických potřeb konkrétního pracovníka a zadání organizace.V současné době existuje široká škála specializovaných kurzů, zaměřených na poskytovatele sociálních služeb a tak není problém vybrat, či si nechat zpracovat kurz „na míru“. Pro projekt Zvyšování kvality sociálních služeb ve Středočeském kraji byl vytvořen ucelený vzdělávací program - nabídka jednotlivých kurzů je průřezem řešených problematik. Při tvorbě obsahů kurzů bylo přihlédnuto ke konkrétním požadavkům (maximální zaměření na provazbu s praxí), zajištění kvality vzdělávání bylo zajištěno získáním akreditace Ministerstva práce a sociálních věcí. Popis jednotlivých kurzů vzdělávacího programu uvádíme pro inspiraci a přehled ostatním organizacím, které se chystají zavádět management dobrovolnictví. Pro každý kurz byla stanovena optimální časová dotace a struktura kurzu, které se dají přizpůsobit dle konkrétního zadání. Uvedeny jsou také doporučené (pilotní praxí ověřené) vzdělávací metody, způsob ověření znalostí a dovedností účastníků a kritéria pro úspěšné absolvování kurzu: Dobrovolníci v sociálních službách Obsahem kurzu s šestihodinovou časovou dotací je získání základních znalostí o podmínkách dobrovolnictví v ČR, včetně náboru, jeho metodách, motivaci dobrovolníků a jakými metodami jejich motivaci posilovat a rozvíjet, jak si dobrovolníky udržet pro dlouhodobou spolupráci. Struktura kurzu: - úvod do tématiky, - dobrovolnická centra – silné a slabé stránky, - právní úprava dobrovolnictví, - metody pro efektivní oslovování získávání dobrovolníků, - metody pro udržení dobrovolníků, - zlepšení image organizace, - dobrovolnické programy, - specifikace možných finančních nákladů na dobrovolnictví, - závěrečné shrnutí. Etika v sociální práci Náplní kurzu (8 hod) je seznámit účastníky s základním pojmoslovím (etika, morálka, dilema, atd.), naučit je rozeznat rozlišené přístupy k řešení problematických situací, etické principy a přístupy, umět rozeznat dilema a vědět, jak s ním zacházet, znát svou roli v rámci situací a umět s nimi nakládat s ohledem na jejich etický rozměr. Struktura kurzu: 25 z 53

- úvod do problematiky etiky v sociální práci (legislativní ukotvení tématu, etické kodexy, jejich závaznost a potřebnost, východiska a potřebnost etiky v sociální práci, vazba na standardy kvality), - základní pojmy (seznámení se s pojmy etika, morálka, svědomí, problém, dilema, sociální práce a další pojmy, vztahující se k tématu), - rozlišné etické principy a přístupy při řešení situací (utilitarismus, deontologie, přirozený zákon a etika ctnosti), - seznámení s tématy vztahujícími se ke vztahu člověka sama k sobě (vývoj já, sebepojetí, pokora), - seznámení s tématy vztahujícími se ke vztahu člověka k rodině, životu a okolí (úcta k životu, utrpení, nemoc, smrt, péče o umírající, etické přístupy při jejich řešení), - definování a vzorové příklady dilemat a problémů, etické přístupy při jejich řešení, zvládání, včetně rizik při použití jednotlivých přístupů, - individuální dotazy, cvičení. Úvod do problematiky zvládání stresu a stresové zátěže (interaktivní kurz pro menší počet účastníků) Časová dotace kurzu 5 hodin, cílem je rozvoj profesních kompetencí pracovníků poskytujících přímou péči, pomoc i podporu osobám (příjemcům příspěvku na péči, osobám, kterým jsou poskytovány sociální služby v domovech pro seniory) v oblasti stresu a stresové zátěže. Struktura kurzu: - úvod do problematiky zvládání stresu u pomáhajících profesí – pracovníků v sociálních službách a sociálních pracovníků, - stres a jak tomuto pojmu rozumíme (dispozice ke stresu, jak se stres projevuje, příznaky stresu, rozhodování ve stresu), - co všechno může působit jako stresor (stresory vnější a vnitřní – myšlenkové a emocionální, psychologické a sociální, teorie životních událostí), - jaké mohou být reakce na stres a jaké mohou být následky stresu (tělesné a psychické potíže, změny v chování či v činnosti, možné následky stresu – zlepšení nebo zhoršení životní situace, nemoc, změna vnitřních postojů), - zvládání stresové zátěže (regulační metody, autosugesce, komunikace, psychoterapie, sociální opora), - konkrétní techniky zvládání stresové zátěže pro sociální pracovníky a pracovníky v sociálních službách, - porozumění situaci klientů v sociálních službách, kteří pracují ve stresových podmínkách. Uvedení do problematiky práce s emocemi (interaktivní kurz pro menší počet účastníků) Cílem kurzu s časovou dotací 5 hodin je rozvoj profesních kompetencí pracovníků poskytujících přímou péči, pomoc i podporu osobám (příjemcům příspěvku na péči, osobám, kterým jsou poskytovány sociální služby v domovech pro seniory) v oblasti práce s emocemi. Struktura kurzu: - úvod do problematiky práce s emocemi (definice pojmu emoce, druhy emocí, teorie emocí, pocity), - specifika práce s emocemi v pomáhajících profesích zejména u pracovníků v sociálních službách a sociálních pracovníků (syndrom pomáhajících profesí, pomoc a podpora, moc a pomoc, dovednost naslouchat a vyjádřit porozumění, empatie, aktivní naslouchání, osobní sdělení, negativní faktory působící na lidské prožívání, syndrom vyhoření), - jak se emoce projevují (vliv osobnostních charakteristik, sociálních zkušeností, životní historie na projevy emocí, projevy emocí – pláč, strach,panická úzkost,hněv a vztek), - práce s emocemi u klienta (sebepoznání, sebeovládání, sociální uvědomění, příklady dobré praxe), - zvládání vlastních emocí (sebezkušenost, sebepřijetí, hranice, prevence syndromu vyhoření a prevence syndromu pomáhajících profesí). Aktivizace seniorů Za 8 výukových hodin účastníci získají orientaci v terminologii (stáří, projevy stáří, aktivní stáří, pojem a cíle aktivizace, motivace a volný čas, ageismus a mezigenerační solidarita), prohloubí si vědomosti a dovednosti při práci se seniory, orientaci v technikách práce se seniory a změně postojů v přístupech k aktivizaci seniorů. Struktura kurzu: - teoretická část (úvod do problematiky aktivizace seniorů, aktivní stáří, objasnění použitých pojmů: aktivizace, vymezení pojmu stáří, příznaky stáří, demence, ageismus a mezigenerační solidarita, naplnění volného času, podpora k emocionální stabilitě a integritě osobnosti). - praktická část (techniky práce se seniory a druhy aktivizací – ergoterapie, kognitivní rehabilitace, orientace v realitě, reminiscenční péče, kinezioterapie, taneční a pohybový program, muzikoterapie, canisterapie, arteterapie, rozhovor, čtení, poslouchání rádia, sledování televize, promítání filmů, účast na bohoslužbách, hry, práce s internetem, kluby aktivního stáří, univerzity třetího věku, atp.) - zpětná reflexe (pochopení problematiky aktivizace, techniky práce). 26 z 53

Standardy kvality v kostce se zaměřením na sociální službu domov pro seniory Obsahem kurzu (8 hod) je zvýšení úrovně v přímé obslužné péči, podpora celoživotního a specifického profesního vzdělávání. Struktura kurzu: - zákon o sociálních službách (zákon č. 108/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů, základní zásady a pojmy, příspěvek na péči, zařízení, druhy a formy sociálních služeb, úhrada nákladů za sociální služby, povinnosti poskytovatele sociálních služeb, smlouva o poskytnutí sociální služby, inspekce poskytování sociálních služeb, vyhláška č. 505/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů, standardy kvality sociálních služeb a jejich hodnocení), - základní činnosti při poskytování sociálních služeb (pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování, popřípadě přenocování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, sociální poradenství, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, aj.), - procedurální standardy kvality sociálních služeb (poslání, cíle, jednání a dohoda se zájemcem o službu, individuální plánování, stížnosti klientů, havarijní a nouzové situace, hodnocení kvality sociálních služeb a ochrana práv), - personální standardy kvality sociálních služeb (personální zajištění, kvalifikační požadavky, profesní rozvoj, výměna informací, hodnocení zaměstnanců, supervize, dobrovolnictví), - závěr kurzu. Vzdělávací metody Interaktivní výklad teorie s využitím power-pointových prezentací byl střídán řízenými diskusemi, praktickými cvičeními v menších skupinách a simulačními hrami. Nechyběla ani práce s tématickou odbornou literaturou, řešení problémových komunikačních situací, sdílení zkušeností účastníků a ukázky případových studií. Dalšími zvolenými metodami (kurz aktivizace seniorů) byly demonstrativní ukázky pomůcek, metodika práce s nimi a simulace praktických zkušeností. Ověření znalostí a dovedností účastníků Jako optimální způsob ověření znalostí a dovedností účastníků bylo stanoveno absolvování znalostního testu. Pokud účastník správně vyplnil minimálně 70% testu, jeho účast v kurzu byla úspěšně ukončena vyhotovením a předáním certifikátu o účasti. V případě, že účastník toto kritérium nesplnil, dostal šanci k nápravě v rámci osobního pohovoru s náhradními otázkami, včetně rekapitulace kurzu. Součástí závěrečného vyhodnocení lektorů byly evaluační dotazníky k obsahu, formám a organizačnímu zajištění (distribuce účastníkům, dohled nad vyplněním a předání k vyhodnocení) a příprava dokumentace o účasti a její archivace. Kompletní realizace vzdělávacího programu (organizační a technické zajištění, evaluace) se uskutečnila v rámci projektu, takže účastníkům tyto činnosti odpadly a mohli se tak věnovat uvádění nabytých znalostí do každodenní praxe. Realizace kurzů „na klíč“ je z organizačního a časového hlediska zavádění managementu dobrovolnictví optimální variantou, záleží ale samozřejmě na ochotě a možnostech každé organizace tuto dlouhodobou investici zafinancovat. V případě realizace vzdělávání v pobytovém zařízení se do časového harmonogramu realizace zavádění managementu dobrovolnictví zařadí výběr a koordinace přípravy kurzu, zajištění a komunikace s lektorem, příprava materiálů, zajištění místnosti a techniky, informační rozesílky, realizace a vyhodnocení kurzu, archivace dokumentace.

2.4.3 – konzultace na podporu rozvoje dobrovolnictví v organizacích V procesu zavádění managementu dobrovolnictví do organizace je podpůrná aktivita typu konzultace osvědčenou metodou pro řízení procesu změny. Konzultant – expert na management dobrovolnictví prochází s účastníky (koordinátor, vedoucí, jednotliví klíčoví pracovníci, zástupci klientů, atd.) riziková místa celého procesu, pomáhá nalézt řešení, dohlíží na jeho realizaci. Upozorňuje na kritické fáze procesu, nabízí preventivní opatření a poskytuje celkovou podporu. Na vyžádání organizace může konzultant připravit přednášku pro zapojený personál o výhodách dobrovolnictví. Průběh a témata konzultací, nároky na přípravu Úvodní setkání je prostorem pro představení organizace a základní zmapování situace ze strany konzultanta. Ten informuje účastníky konzultace o jejím účelu, metodách a pravidly spolupráce, seznamuje je s úvodem do procesu zavádění managamentu dobrovolnictví do pobytových služeb. Z 27 z 53

toho vyplývající úkoly přiřadí podle kompetencí jednotlivým účastníkům a domluví termín dalšího setkání. Při dalších konzultacích přenechává aktivitu účastníkům procesu a přebírá konzultační úlohu. Nicméně v případě nedostatku znalostí či zkušeností účastníků posoudí možnosti a doporučí vhodné řešení (doplnění znalostí, výběr nového pracovníka, atd.) a po celou dobu procesu vytváří podmínky pro optimální nastavení zavedení potřebných procesů. Výstupy z konzultací jsou konkrétní, s dobou realizace obvykle do příštího setkání. Nároky na přípravu pro účastníky jsou značné, zejména během úvodních konzultací, kdy je potřeba počítat s větší vytížeností. V projektu se doporučení konzultantů k tématům a procesu vytvoření a zavádění managementu dobrovolnictví se týkala nejčastěji níže uvedených témat, které mohou být inspirací pro ostatní organizace jako aspekty procesu, kterým je potřeba věnovat nejvíce pozornosti. Témata jsou rozdělena na dvě části: Management procesu: - strategie řízení, celkový časový plán a harmonogramy jednotlivých fází, stanovení konkrétních cílů, plán postupu, navázání procesů na běžný chod domova pro seniory, kroky k přípravě personálu, určení zodpovědných osob a jejich povinnosti a kompetence, kapacita a zastupitelnost personálního obsazení, revize harmonogramu, reflexe realizovaných aktivit a nápravná opatření, finanční problematika. - otázky: jaké kroky k zavedení dobrovolnictví byly v minulosti v organizaci učiněny, jak se na ně dá navázat, jaké podklady jsou z té doby k dispozici, je možné je použít, co je potřeba aktualizovat? Management dobrovolnického programu: - analýza potřeb:mapování možností dobrovolnictví v organizaci, otevřenost organizace vůči zavádění dobrovolnictví, stanovení reálného počtu dobrovolníků, - obecně k dobrovolnictví: druhy dobrovolnictví, jeho výhody a nevýhody, poptávka po činnostech od klientů a od personálu,problematika navázání dobrovolníků na konkrétní pracovníky, vztah dobrovolník x klient, důvody jejich výměny, - nábor, portfolio činností: kritéria náboru, způsoby propagace a možnosti v dané lokalitě, možnosti spolupráce s dobrovolnickými centry, průběžné PR dobrovolnického programu, spolupráce s regionálními médii, - práce s dobrovolníky:profil dobrovolníka, jeho motivace a hranice, zapojení klíčových pracovníků v rámci plánování služeb, kontrola činnosti dobrovolníků, výcvik a jeho náplň, cizinec jako dobrovolník, nastavení systému podpory dobrovolníků v zátěžových situacích (úmrtí), vytipování vhodných klientů, - administrace dobrovolnického programu - právní aspekty dobrovolnické smlouvy, pojištění dobrovolníků, souhlas rodičů v případech nezletilých dobrovolníků, evidence dobrovolníků, - technické a organizační zajištění -pomůcky a místnost pro dobrovolníky, hrazení nákladů - otázky: čím je naše organizace pro dobrovolníky zajímavá, co naši klienti potřebují, jaké máme zkušenosti s dobrovolníky z minulosti a jak se můžeme vyvarovat opakování starých chyb ? Administrace a koordinace konzultací Zápis z konzultací pořizuje konzultant, uvádí nejdůležitější body setkání, dále účastníky, jejich úkoly, termín a počet hodin konání konzultace, čas a místo setkání. Termíny konzultací se stanovují na základě časového harmonogramu jednotlivých fází a individuálních časových možností jednotlivých účastníků. Četnost konzultací V projektu Zvyšování kvality sociálních služeb ve Středočeském kraji byla jako optimální stanoveno 60 hodin konzultací na organizaci za dobu trvání projektu, četnost konzultací pak 1 x měsíčně. Časová dotace se ale bude lišit podle specifického nastavení organizací, jejich personální kapacity a organizačních možností. Četnost konzultací doporučujeme zachovat s ohledem na efektivnost procesu.

2.4.4 – supervize na podporu rozvoje dobrovolnictví v organizacích Nejdříve odlišme rozdíl mezi klasickou supervizí pro pracovníky v pomáhajících profesích a supervizí pro dobrovolníky/koordinátory dobrovolníků – obě skupiny mají velmi rozdílné potřeby. Pro pracovníky v pomáhajících profesích jsou rizikem nevyventilované pocity, které se v při v denní práci s lidmi nashromáždí, dlouhodobé tenze pak mohou vést až k syndromu vyhoření. Naproti tomu u dobrovolníků je hrozbou ztráta motivace. Když dostávají neadekvátní objem práce, nefunguje 28 z 53

komunikace s ostatním personálem, atd. a dobrovolník nedostane na odpovědi na své dotazy/jeho problémy nejsou řešeny, nic ho nenutí setrvávat nadále v týmu. Supervize na podporu rozvoje v dobrovolnictví v organizacích jsou tedy jedním z podpůrných nástrojů, jejímž účelem je stručně řečeno prevence ztráty motivace a odchodu dobrovolníka. Při tomto typu supervize je doporučující, aby se jí účastnil koordinátor. Jednak jsou pro něj informace, získané v bezpečném prostředí, jedním ze zdrojů indikátorů stavu celého dobrovolnického programu v organizaci. Zároveň získá nezaujatou zpětnou vazbu a přehled o fázích motivace jednotlivých dobrovolníků a podle toho může přijímat příslušná opatření. Supervize je příležitost pro koordinátora, aby ocenil práci dobrovolníků v důvěrné atmosféře a na konkrétních příkladech. V neposlední řadě plní supervize dobrovolníků/koordinátora socializační roli prostoru pro sdílená zkušeností a vzájemného předávání relevantních informací, na které při realizaci samotné činnosti není a ani nezbývá prostor. Účastníci supervize - supervizor (zároveň odborník na problematiku sociálních služeb, dobrovolnictví a management a řízení procesů), - dobrovolníci, - koordinátor, - zástupce vedení, sociální pracovníci (po dohodě se supervizorem). Průběh a témata supervize Při prvním setkání seznamuje supervizor přítomné s definicí supervize, jejími cíli, způsoby práce, možnými tématy a pravidly. Účastníci formulují svá očekávání a přicházejí s konkrétní agendou. Ta se odvíjí podle úrovně znalostí dobrovolníků, stavu klientů a jejich ryze individuálních témat. Supervizoři obecně doporučují pozorovat aktuální problémy, sbírat je (např. zapisovat) a vracet se k nim v čase průběžně, aby bylo možné sledovat pokrok. Nároky na přípravu pro účastníky supervizí jsou tedy individuální, podle subjektivního hodnocení a míry vnímavosti. V případě supervize dobrovolnické se objeví témata jako týmové role, motivace, vztah personálu a dobrovolníků, kompetence, ohrožující vlivy, kasuistika problémových klientů, atd. Závěrem supervize probíhá shrnutí, doporučení k tématům a jejich finální ukončení. Dohoda o zachování mlčenlivosti Je nedílnou součástí úvodního setkání, kdy supervizor vyzve přítomné k zachování mlčenlivosti, tak aby vytvořil bezpečné prostřední pro otevřené sdílení problematických situací. Administrace a koordinace supervize Ze supervizního setkání je pořizován (supervizor) zápis s tématy, datem a časem konání, podpisy účastníků (jejich role) a řešenými tématy, tak aby bylo možné se k nim v budoucnosti vrátit. Organizační zajištění supervizí je v kompetenci koordinátora dobrovolnického programu, v případě větších pobytového zařízení to může být např. personalista. 11

Četnost supervizí je podle Staré a Novotného : „třeba přizpůsobit náročnosti programu a frekvenci zapojení dobrovolníků do jejich činnosti. Doporučujeme zhruba jedno supervizní dvouhodinové setkání za jeden až dva měsíce. Důležité je, aby dobrovolníci měli možnost pravidelně hovořit o svém působení, ale aby jim účast na supervizích nezabírala více času než samotná dobrovolnická činnost.“ Supervizi lze svolat jako mimořádnou na základně konkrétních událostí, které je potřeba zpracovat. V projektu Zvyšování kvality sociálních služeb ve Středočeském kraji byla zvolena časová dotace 30 hodin na organizaci a četnost setkání 1 x měsíčně, po stabilizaci programu již s delším odstupem. Ačkoliv se úroveň zavádění managementu dobrovolnictví v jednotlivých organizacích lišila,obecně je možné zařadit řešená témata při supervizích do okruhů, společných pro všechny domovy seniorů: - případová supervize (psychiatrický klient, konkrétní problematická situace), - manažerské dovednosti (týmové role, rozhodovací procesy), - stres management, - komunikační dovednosti (metody asertivní komunikace), - vztah personálu x dobrovolníků, jejich vzájemná spolupráce, - aktuální stav v organizaci (např. problematika slučování zařízení,apod.) 11

Mgr. Michal Novotný, MUDr. Ivana Stará a kol., Využití dobrovolníků v nemocnicích (2001), Praha:Hestia 29 z 53