Metodika spolupráce základních škol a středních škol s technickými obory z okresu Děčín
Střední škola lodní dopravy a technických řemesel, Děčín VI, příspěvková organizace 2013
Tato metodika vznikla v rámci projektu „Rozvoj technického vzdělávání na Děčínsku“. Základní informace o projektu:
Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.34/01.0017 (globální grant) Trvání: 1. 1. 2012 - 31. 8. 2014 Realizátor projektu: Střední škola lodní dopravy a technických řemesel, Děčín VI, příspěvková organizace
Sociální partneři projektu: 15 základních škol z Děčína a okolí a 12 zaměstnavatelů www projektu: www.dorado.cz/rtvnd
Úvod
„Je konečně třeba překonat mezi lidmi neustále přežívající předsudky, že strojírenství je „černé“ (rozuměj tedy špinavé) řemeslo. Dále, že učební obory jsou pro méně schopné žáky a v neposlední řadě, že strojírenské obory nejsou vhodné pro dívky. Opak je pravdou a dokládá to skutečnost, že tito naši absolventi nejsou v evidenci úřadu práce a jejich průměrný výdělek po vyučení je nesrovnatelný s některými jinými obory (např. služeb). A právě tyto informace budou pravidelně díky našemu projektu poskytovány žákům ZŠ, výchovným poradcům i rodičovské veřejnosti v okrese Děčín.“
Mgr. Bc. Jana Férová, ředitelka SŠ lodní dopravy a technických řemesel Děčín
Cílem této metodické příručky je poskytnutí základních informací o možnostech spolupráce středních škol s technickým vzděláváním v okrese Děčín se základními školami v regionu a významnými zaměstnavateli. Účelem této spolupráce je pak především změna pohledu veřejnosti na technické odborné školství a motivace žáků druhého stupně ZŠ ke studiu technických oborů na střední škole.
2
Uživateli této příručky budou zejména výchovní poradci na základních školách, jejich středoškolští kolegové a kontaktní osoby firem, zodpovědné za spolupráci v rámci projektu.
První kapitola je věnována několika vybraným metodám a formám spolupráce ZŠ, SŠ a firem.
Druhá kapitola shrnuje doporučení pro realizátory aktivit.
Třetí kapitole přináší přehled informačních zdrojů a tipů týkajících se projektových aktivit.
Čtvrtá kapitola shrnuje výstupy z první vlny workshopů pro pedagogické pracovníky ZŠ
Účel metodiky Tato metodika vznikla především na základě dlouhodobé spolupráce Střední školy lodní dopravy a technických řemesel, Děčín VI, příspěvkové organizace se základními školami a zaměstnavatelskými subjekty v regionu a vychází z jejich potřeb. Objem a struktura vzdělávací nabídky musí být totiž vždy orientována na uplatnitelnost absolventů v praxi. Zejména u oborů vzdělání s výučním listem je potřeba trvale vyhodnocovat vývoj pracovního trhu a důsledně je vázat na poptávku. Ze strany podniků a firem zabývajících se strojírenstvím a stavebnictvím je poptávka po kvalitních absolventech velmi silná, nadále stoupá a to je velice pozitivní signál. Rodiče přesto mnohdy paradoxně volí cestu studia oboru, které je pro jejich dítě více atraktivní, přestože známky ze ZŠ rozhodně nesvědčí o studijním typu a uplatnitelnost na trhu práce víc než problematická. Nejdůležitějším indikátorem na trhu práce obecně je míra nezaměstnanosti, která je také jedním ze základních kritérií pro vymezení problémových regionů. Míra nezaměstnanosti okresu Děčín je téměř vždy vyšší než celorepublikový průměr. Z informací, zveřejněných na úřadu práce, je však patrné, že ze strany zaměstnavatelů (podniků, které úspěšně prošly transformací) je už dlouhou dobu zájem o uchazeče se sekundárním vzděláním, zejména o ty, kteří jsou vyučeni v technických řemeslech, jako např. obráběč kovů, nástrojař, strojní mechanik, instalatér, zedník apod. A to nejen u nás, ale i v sousedních německých spolkových zemích – Sasku a Bavorsku. A tento zájem neustále stoupá. Mezi nejvýznamnější potencionální zaměstnavatele absolventů v našem regionu patří bezesporu firmy jako Chart Ferox Děčín, Karned Tools Děčín, Wefa Bohemia a celá řada dalších firem malého a středního podnikání, u kterých už z názvu registrujeme silnou zahraniční spoluúčast. Letmým pohledem do statistik lze také zjistit, že valná většina zaměstnanců regionálních průmyslových firem prošla právě naší školou a je jasné, že tento trend bude pokračovat i v budoucnu. Na základě jejich vážného zájmu jsme i dlouholetými členy Okresní hospodářské komory v Děčíně, její vzdělávací sekce. Díky tomu jsme neustále v centru dění a můžeme je částečně i ovlivňovat, protože hlas hospodářské komory má značnou váhu. Rozhodně větší, než škola sama. A v případě, že náš názor OHK akceptuje a sdílí, je jeho prosazení mnohem snazší. Cílem výše uvedeného projektu tedy bylo vytvořit dlouhodobý systém komunikace a intenzivní spolupráce mezi střední školou, 15 základními školami z Děčína a jeho okolí a 12 významnými zaměstnavateli. Projekt na jedné straně reaguje na konkrétní poptávku firem po absolventech s technickým vzděláním, kteří mají odbornou praxi, na straně druhé řeší nedostatečný zájem vycházejících 3
žáků ZŠ o studium technických oborů. Projekt usiluje o propojení teorie se skutečnou praxí, vychází přímo z potřeb zaměstnavatelů.
Metoda Dlouhodobé cílené působení na žáky ZŠ různými formami popularizace technického vzdělávání (pracovní vyučování žáků ZŠ přímo v dílnách SŠ, odborný výcvik žáků SŠ v provozech zúčastněných firem, vydávání pravidelného zpravodaje „Šance“, exkurze do provozů jednotlivých zaměstnavatelů, dny řemesel na SŠ apod.).
Klíčové aktivity
KA1: Podpora a motivace žáků základních škol ke vzdělávání v technických oborech Podstatou klíčové aktivity je praktická výuka v oblasti Pracovní činnosti (Člověk a svět práce) žáků 9. a případně i 8. tříd ZŠ v prostorách školy žadatele. Bylo osloveno 15 ZŠ v blízkém okolí, které deklarovaly souhlas se zapojením do projektu. Tyto a další školy chtějí propojit části svých vzdělávacích aktivit se SŠ a sekundárně i s firmami. Žáci ZŠ se tak seznámí se školou žadatele, s jeho technickým zázemím a vybavením, budou jej mít k dispozici. Provázet je bude také metodik, který je společně s jejich vlastním vyučujícím povede při vzdělávacím procesu. Účelem je seznámit žáky ZŠ s prostředím střední školy, motivovat je k výběru technického vzdělání a překonat počáteční ostych a nejistotu při výběru své další vzdělávací cesty.
KA2: Popularizace technických povolání Smyslem klíčové aktivity je popularizace technických povolání, tedy těch oborů, které jsou v přehledu podporovaných skupin oborů vzdělání dle nařízení Vlády ČR 211/2010 pro 1. výzvu oblasti podpory OP VK. A to konkrétně u žáků ZŠ, kteří se zamýšlejí nad výběrem SŠ, tedy i svého budoucího povolání. Poradce žadatele bude průběžně navštěvovat a informovat žáky ZŠ a výchovné poradce ZŠ o vývoji školy a strojírenských oborů v regionu, ve vazbě na trh práce a potřeby zaměstnavatelů. Jde o cílenou popularizaci přímo v ZŠ, která bude mít měřitelný dopad, zejména ve spojitosti s první klíčovou aktivitou. Informace a aktivity probíhají nad rámec výuky a ve vhodných souvislostech, tedy zvláště v obdobích, kdy se žáci 8. a 9. ročníků zamýšlejí nad možnostmi dalšího studia. Další možností jsou odborné konference zaměřené na popularizaci technických oborů pro učitele, vedení a výchovné poradce ZŠ, zástupce technických SŠ a za účasti firem. S velkým ohlasem se setkaly i tzv. „Dny řemesel“ v prostorách střední školy. Ty přivedou do školy další žáky ZŠ, kteří si na 8 připravených stanovištích vyzkouší různé pracovní činnosti. Součástí těchto dnů budou i zástupci firem a dalších aktérů na trhu práce. Na akcích se žákům cíleně věnuje průvodce – metodik. Ze všech těchto akcí jsou vydávány pravidelné tiskové zprávy a veškeré informace jsou zveřejňovány na školním webu. Významnou dílčí aktivitou je podpora exkurzí žáků ZŠ u zaměstnavatelů. Střední škola zprostředkuje prostřednictvím svých sociálních partnerů exkurze do partnerských firem, v jejichž rámci se cílové skupině věnuje odborník z praxe, který s žáky také provede motivační rozhovor. Tato klíčová aktivita přináší významný 4
inovační prvek, který spočívá zejména v dosud málo naplňované spolupráci ZŠ, SŠ a firem.
KA3: Spolupráce střední školy s aktéry trhu práce Hlavním posláním této klíčové aktivity je organizace a zabezpečení veškerého odborného výcviku pro všechny žáky 3. ročníků technických oborů vzdělání v provozech zaměstnavatelů. V průběhu odborného výcviku je zajištěna odborná pomoc ze strany zaměstnavatelů prostřednictvím metodika praxí. Ten se výhradně věnuje žákům a jde o zaměstnance firmy, který je plně obeznámen s chodem podniku a může tak žákům předat ryze praktické zkušenosti. Výzkumy totiž ukazují, že 70 % žáků po absolvování praxí zůstává v oboru, který vystudovali (bez praxe odchází až 60 % absolventů!!!). Tuto aktivitu je však třeba doplnit modernizací výuky a následným zaváděním nových metod v přímé souvislosti s odbornými praxemi a spoluprací s firmami i odbornými exkurzemi do nich. Přístrojové vybavení bude sloužit nejen žákům vlastním, ale také žákům ZŠ v návaznosti na předchozí klíčové aktivity. Výstupem projektu bude i metodika zavádění nových forem a metod výuky v technických povoláních se zaměřením na strojírenství, která se bude aplikovat ve školách.
KA4: Inovace vzdělávacích programů SŠ Na základě uskutečněných stáží, praxí a exkurzí je pak možné vytvořit expertní tým složený ze zástupců škol a firem, jehož cílem bude inovace vzdělávacích programů technických oborů, které pak budou odpovídat potřebám konkrétního zaměstnavatele. Do programů mohou být začleněny celky zabývající se propojením oboru a ICT nebo např. kapitoly, věnující se respektování životního prostředí, což je velmi potřebné třeba u svařování. Záměrem je reagovat v počátečním vzdělávání na současné trendy ve strojírenství, a to jinak než v součinnosti s praxí nelze. Zástupci firem často poukazují na odbornou a technickou zaostalost škol. Takto ale mají příležitost implementovat své představy o přípravě žáků do skutečného vzdělávacího procesu. Inovované programy vyplní mezery, které jsou ve struktuře vzdělávání ve školách vzhledem k požadavkům z praxe. Vzdělávací programy budou nejspíš modulově spořádané a jejich inovačním přínosem bude provázanost s dalším vzděláváním v oboru. Budou využívány i zaměstnavateli.
KA5: Komunikace firem a škol Smyslem této klíčové aktivity je nastavit systém pravidelné komunikace mezi firmami, technickými SŠ a ZŠ nejprve na Děčínsku, ale do budoucna v celém Ústeckém kraji. Prostředkem mohou být pravidelné workshopy pro zástupce firem a pedagogické pracovníky škol, na kterých se budou diskutovat výměny zkušeností, úpravy učebních plánů, metod a forem výuky. Zástupci firem budou mít možnost předkládat své připomínky školám. Na webových stránkách projektu bude realizováno diskusní fórum k odbornému vzdělávání pro všechny zúčastněné strany. Propojujícím článkem sociálního partnerství je Supervizor, jehož hlavním úkolem je zajišťovat napříč aktivitami systematický kontakt mezi školami ÚK a zaměstnavateli regionu, OHK, Svazem průmyslu a dopravy ČR, Úřadem práce ČR, atd. Smyslem je vytvoření pracovních a osobních kontaktů s konkrétními aktéry na trhu práce. Velmi se osvědčilo vydávání tiskového zpravodaje, zaměřeného na odborné vzdělávání, který je určen pro žáky, rodiče a učitele ZŠ a SŠ. Mohou do něho 5
přispívat žáci, učitelé, zástupci firem atd. Měl by být průběžně distribuován na ZŠ a SŠ v Ústeckém kraji, kde s ním může pracovat poradce SŠ při své práci. Obsahová část by měla reflektovat místní specifika, čímž se bude odlišovat od obdobných periodik (NÚOV). Zpravodaj je zaměřen na popularizaci technických oborů a sociálních partnerů, nejedná se o publicitu školy či projektu.
6
1. Vybrané metody a formy spolupráce základních škol se středními školami v oblasti motivace žáků ZŠ ke studiu technických oborů. a) Pracovní vyučování žáků základních škol přímo v dílnách SŠ V rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP ZP) jsou mezi klíčovými kompetencemi uvedeny i tzv. kompetence pracovní:
používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky,
přistupuje k výsledkům pracovní činnosti nejen z hlediska kvality, funkčnosti, hospodárnosti a společenského významu, ale i z hlediska ochrany svého zdraví i zdraví druhých, ochrany životního prostředí i ochrany kulturních a společenských hodnot,
využívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech v zájmu vlastního rozvoje i své přípravy na budoucnost, činí podložená rozhodnutí o dalším vzdělávání a profesním zaměření,
orientuje se v základních aktivitách potřebných k uskutečnění podnikatelského záměru a k jeho realizaci, chápe podstatu, cíl a riziko podnikání, rozvíjí své podnikatelské myšlení.
Pracovní kompetence jsou rozvíjeny zejména ve vzdělávací oblasti Člověk a svět práce. Žáci 2. stupně ZŠ by měli umět mimo jiné pracovat s různými materiály a zvládnout základy konstruování, což konkrétně znamená tyto dovednosti (RVP ZV):
provádět jednoduché práce s technickými materiály a dodržovat technologickou kázeň, řešit jednoduché technické úkoly s vhodným výběrem materiálů, pracovních nástrojů a nářadí, organizovat a plánovat svou pracovní činnost, užívat technickou dokumentaci a připravovat si vlastní jednoduchý náčrt výrobku, sestavovat podle návodu, náčrtu, plánu, jednoduchého programu daný model, navrhovat a sestavovat jednoduché konstrukční prvky a ověřovat a porovnávat jejich funkčnost, nosnost a stabilitu, provádět montáž, demontáž a údržbu jednoduchých předmětů a zařízení, dodržovat obecné zásady bezpečnosti a hygieny při práci i zásady bezpečnosti a ochrany při práci s nástroji a nářadím, poskytovat první pomoc při úrazu.
Při dalším plánování pracovního vyučování je potřebné přihlédnout k tomu, jak jsou tyto cíle rozpracovány a provázány ve školním vzdělávacím programu konkrétní základní školy.
!
Všechny uvedené dovednosti je možné u žáků ZŠ velmi dobře rozvíjet v podmínkách dílen a specializovaných učeben středních odborných škol. Na vedení žáků jsou připraveni i učitelé střední školy, neboť uvedené cíle jsou analogické s cíli odborných předmětů a odborného výcviku pro nižší ročníky technických oborů. Odborné školy mají také na velmi dobré úrovni zpracované přípravy pro výrobu jednoduchých výrobků a trénování základních technických činností; disponují materiálem, technickou dokumentací i příslušnými nástroji i technologickými zařízeními.
7
Doporučení pro realizaci pracovního vyučování žáků ZŠ na SŠ:
nejprve naplánujte jednotlivé pracovní dny s přihlédnutím ke školnímu vzdělávacímu programu dané ZŠ a jejím potřebám,
předem, pečlivě a písemně vyřešte otázky zodpovědnosti za zdraví dětí během pracovního vyučování; zabezpečte pojištění celé akce,
zvažte rozsah jednotlivých pracovních dnů vzhledem k potřebám ZŠ a možnostem SŠ; doporučujeme rozsah 5 – 6 vyučovacích hodin v režimu projektového dne,
zapojte do realizace žáky střední školy (lze využít především absolventy konkrétní ZŠ, které si děti ještě pamatují),
vyberte takové činnosti, jejichž výstupem bude konkrétní výrobek, který si budou moci děti odnést,
instruujte děti předem, jaký pracovní oděv a obuv si mají přinést,
před započetím pracovního vyučování i kdykoliv v průběhu poučte děti o zásadách bezpečnosti práce a hygieny,
s ohledem na rizikovost pracovních činností vytvářejte skupinky dětí spadajících pod dozor jednoho vyučujícího,
zařazujte přestávky a odpočinky od pracovní činnosti – můžete je věnovat např. tématu podnikání v daném řemeslném oboru, ekologii (viz RVP),
dokumentujte akci fotografiemi i videem,
snažte se získat od dětí zpětnou vazbu (dotazníky, rozhovor pro článek do školního časopisu či na školní web). Je důležité vědět, co je bavilo a co ne.
8
b) Dny řemesel a technických oborů na středních školách Střední školy v okrese Děčín mají mnohaleté zkušenosti s akcemi, jejichž cílem je představit vyučované obory a motivovat žáky základních škol ke studiu. Nejrozšířenější formou těchto popularizačních akcí jsou tzv. dny otevřených dveří. Většina středních škol má tedy bohaté zkušenosti s výběrem a realizací prezentačních aktivit s vysokou mírou atraktivity pro děti. Těchto zkušeností je možné využívat i při „dnech řemesel“ a výuce technických oborů na střední škole“. Většina škol má navíc v každém oboru nějakou chloubu, „trhák“, něco výjimečného. Může to být například 3D tiskárna, robot, trenažér, speciální obráběcí stroj, software pro konstruování atd. Tyto „trháky“ školy velmi často vystavují na různých prezentačních akcích pro veřejnost – např. na veletrzích vzdělávání, výstavách, burzách škol, soutěžích profesních dovedností. Tohoto potenciálu je také třeba využít. Den řemesel a technických oborů na střední škole je rozsáhlá akce, na které se bude pravděpodobně podílet značná část učitelů i žáků školy. Akce může probíhat podle různých modelů, nejčastěji však má následující charakteristiky: V rámci jednoho dne přicházejí do školy skupiny žáků základních škol v doprovodu svých učitelů a procházejí jednotlivými pracovišti (učebnami, dílnami). Každé ze stanovišť je věnováno nějakému oboru a jsou speciálně upravena pro jejich prezentaci. Jednotlivá stanoviště jsou obsazena učiteli a žáky školy. Každá skupina žáků je nejprve krátce seznámena s oborem, poté proběhne ukázka vybrané profesní činnosti a je vytvořen prostor pro otázky dětí. Pokud je to možné, mohou si děti vyzkoušet nějakou činnost. Doporučení pro realizaci Dnů řemesel:
akce by měla mít výrazně interaktivní charakter – děti by měly mít možnost vyzkoušet si většinu činností;
zvažte rozsah jednotlivých pracovních dnů vzhledem k potřebám ZŠ a možnostem SŠ; doporučujeme rozsah 5 – 6 vyučovacích hodin v režimu projektového dne,
zapojte do realizace žáky střední školy,
připravte pro děti nějakou činnost, při které si budou moci něco vyrobit nebo něco vyhrát v soutěži,
celou akci dokumentujte,
po skončení akce dejte dětem nějaký úkol, prostřednictvím kterého se vyjádří k akci – např. záznam v kulturním deníku, zpracování reportáže, úvahy, článku pro školní web.
9
c) Exkurze žáků základních škol u zaměstnavatelů Některé základní školy mají vybudované kontakty v podnicích v regionu, proto pro ně není většinou problém dohodnout pro své žáky exkurzi. Tyto kontakty vznikají a jsou udržovány zpravidla díky tomu, že v místních podnicích pracují rodiče školáků a ti mohou exkurze zařídit a zorganizovat. Proto je výhodné, pokud škola disponuje informacemi o tom, pro které zaměstnavatele pracují rodiče žáků, samozřejmě s vědomím a souhlasem rodičů. Další branou do podniků mohou být i exkurze nabízené samotnými podniky nejen školám a veřejnosti. Tyto exkurze bývají nabízeny v nekomerčním i komerčním režimu a pro školy jsou většinou k dispozici cenová zvýhodnění. Z hlediska našeho tématu, tedy spolupráce základních a středních škol, je zásadní, že všechny střední odborné školy a střední odborná učiliště mají vybudovanou síť spolupracujících podniků. Základní formou spolupráce je výuka žáků přímo na pracovištích podniků a firem v rámci odborného výcviku nebo odborné praxe. Další formou spolupráce zaměstnavatelů a odborných škol jsou právě exkurze pro žáky a jejich odborné učitele. Tyto exkurze umožňují žákům prohloubit si a rozšířit znalosti studovaného oboru. Díky exkurzi mají žáci možnost poznat výrobu či poskytování služeb v celém kontextu a nahlédnou i do provozů, ve kterých není organizován odborný výcvik či praxe. Partnerskou síť středních škol doplňují i podniky, které poskytují prostor pro stáže studentů a v poslední době i učitelů. Rozsah partnerské sítě konkrétní odborné školy zpravidla kopíruje portfolio studijních a učebních oborů, které tato škola nabízí. Na každé odborné škole je jeden nebo i více pracovníků, do jejichž kompetence spadá koordinace výcviku a praxí v podnicích. Tito pracovníci jsou nejlepšími partnery výchovných a kariérových poradců ze základních škol při výběru podniků vhodných pro exkurze. Vzhledem ke specifickému cíli motivovat ke studiu technických oborů je důležité, aby vybraný podnik reprezentoval současné technologické trendy a poskytoval možnost poznat výrobu nebo služby komplexně. Obsah exkurze (možnosti):
seznámení s oborem (s obory)
ukázky pracovních činností, technologií, strojů, pracovišť
vyzkoušení si vybrané jednoduché činnosti
besedy s vybranými pracovníky
soutěže zručnosti
10
d) Besedy pro žáky základních škol Besedou je v našem případě myšleno interaktivní setkání skupiny žáků ZŠ s odborníky z určité profesní oblasti. Cílem besedy je prezentovat vybraná povolání a profese a poskytnout dětem prostor pro otázky a diskusi s hosty. Beseda by měla být akční, atraktivní, vtipná a autentická. Cílem je, aby byly děti po dvou hodinách trvání besedy nerady, že už akce končí. Cílová skupina Základní cílovou skupinou jsou žáci zejména 7. – 9. ročníků, ale besedu tohoto typu je možné uspořádat i pro mladší děti. V každém případě musí být beseda přizpůsobena věku a zkušenostem dětí. Sekundární cílovou skupinou jsou učitelé základní školy, kteří nějakým způsobem pomáhají dětem při volbě povolání. Jde samozřejmě o výchovné poradce, dále o učitele pracovního vyučování, občanské výchovy, předmětu Volba povolání a dalších vyučovacích předmětů. Besedy se mohou samozřejmě zúčastnit i rodiče dětí. Vždy je však potřeba myslet na to, že tento typ besedy je věnován především dětem, takže dospělí by si neměli brát příliš prostoru. Pozornost je třeba věnovat velikosti skupiny – není funkční, aby byla beseda zorganizována pro velkou skupinu žáků. Besedy pro 100 dětí v tělocvičnách jsou většinou neefektivní. Je třeba mít na paměti, že dnešní děti jsou velmi ovlivněny multimédii, počítačovými hrami, akčními hrami a sociálními sítěmi. Statické prezentace s ilustračními obrázky je možná budou nudit. Cíle besedy Hlavním cílem besedy je zaujmout a pobavit. Beseda musí mít prvky „show“ – to znamená akci, atraktivitu a legraci. Doporučujeme vyhnout se náborovému charakteru besedy; skrytá manipulace by byla odhalena. Pojetí besedy Čím více je beseda v dobrém smyslu neformální, tím více děti zaujme a ovlivní. Beseda musí být nabyta příklady z reálného prostředí, příběhy a historkami (vyprávěním), měla by obsahovat i nějakou akci – např. demonstraci nějaké profesní činnosti. Host by měl mít k dispozici reálné předměty z daného prostředí, fotografie, krátká videa, zvukové záznamy. Oslovení všech smyslů je vysoce žádoucí. Důležité je, aby si děti mohli na nějaké předměty a materiály sáhnout, vyzkoušet. Základem besedy jsou otázky a odpovědi. Je nutné se vyhnout „náborovému“ pojetí besedy, při kterém může u dětí vznikat dojem, že jsou k nějakému oboru přemlouvány. Kontext besedy Beseda může být zasazena do velmi různých kontextů a situací. Může například navazovat na exkurzi ve střední škole, v podniku nebo může být součástí jiných forem a aktivit, kterým se věnuje tato metodika. Může se také stát součástí vyučování na základní škole, např. projektového dne či běžného vyučování. Hlavní host besedy Hostů samozřejmě může být více, vždy je však důležité, aby autenticky reprezentovali danou profesi či odbornou přípravu. Neplatí, že největší odborník na danou oblast je i nejlepším hostem besedy s dětmi. Host by měl být charismatický, řečný, ale ne rozvláčně upovídaný. Měl by být vtipný a originální. Důležitou vlastností je neakademičnost a schopnost pracovat se zkušenostmi dětí, s jejich perspektivou vnímáním světa.
11
Moderátor Beseda může mít moderátora, ale není to podmínkou. Zapojení moderátora nese určité výhody, neboť na sebe může vzít některé povinnosti, kterými není dobré zatěžovat hosty – jde např. o úvodní slovo (přivítání), organizování, udržování kázně, vyvolávání žáků, atd. Prostředí a technické zázemí Beseda se v zásadě může odehrávat ve třech typech prostředí: v prostorách ZŠ, v prostorách SŠ nebo v reálném prostředí zaměstnavatele. Je účelné, pokud beseda probíhá v prostoru, který přímým způsobem evokuje povolání a profese, o kterých je řeč. Pokud je volen nějaký univerzální prostor (např. zasedačka, posluchárna, společenská místnost, třída), doporučujeme vybavit prostor pro účely besedy nějakými předměty evokujícími dané profese. Ideální je, pokud je prostor vybaven audiovizuální technikou, tabulí nebo flipchartem, odkládacím stolkem pro hosta. Živost a neformálnost besedy můžeme podpořit tím, že se vyhneme klasickému školnímu uspořádání, ve kterém sedí děti v lavicích. Účelné je naopak uspořádání, kdy každý vidí na každého a host zaujímá centrální pozici. (Vysloveně nevhodné jsou besedy v počítačových učebnách, ve kterých jsou žáci „schováni“ za monitory.) Shrnutí Atraktivita, názornost, pestrost, autentičnost, akce, humor.
12
2. Závěrečná doporučení pro realizátory akcí
Zorganizujte akci tak, aby bavila i vás!
Nepodceňujte přípravu! Není nutné puntičkářsky plánovat vše do detailu, ale doporučujeme rozpracovat různé možnosti, scénáře a alternativy. Důležité je být připraven.
Akce musí být skutečně akční! Děti si musí něco vyzkoušet, na něco sáhnout, něco si odnést. Chybou je, pokud se dostanou do akce jen některé děti – šanci musí mít všichni.
Děti jsou to nejcennější, co máme, myslete hlavně na jejich zdraví! Akci připravujte tak, jako by ji měly absolvovat vaše vlastní ratolesti nebo vnoučata. Hledisko bezpečnosti a ochrany zdraví je vždy tím prvním a hlavním hlediskem.
Užijte si spolupráci s kolegy učiteli! Všichni učitelé jsou ve skutečnosti na jedné lodi! Někdy se setkáváme s nevraživostí mezi učiteli ZŠ a SŠ…, mezi učiteli všeobecných předmětů a odborných předmětů…, mezi učiteli teoretického vyučování a učiteli odborného výcviku…, mezi učiteli a vychovateli apod.
Foťte, filmujte, zaznamenávejte!
Nepodceňujte děti, dejte jim prostor, a překvapí vás!
Vytvářejte týmy! V klasickém pedagogickém pojetí bojuje každý sám za sebe – viz písemky. V pracovním prostředí tomu tak ale není – úspěšný je ten, který umí spolupracovat.
Humor, sranda, humor!!! Už Jára Cimrman říkal, že účinné učení je spojeno s emocemi. Vtip, legrace a sranda jsou našimi i jejich spojenci.
Vyhodnocujte akce a zlepšujte jejich kvalitu. Bez zpětné vazby a následného objektivního vyhodnocení každé akce nezlepšíte kvalitu té další.
Do aktivit pro děti ze ZŠ zapojte i žáky střední školy – jako pomocníky, poradce, instruktory. Velmi se osvědčilo, když se základní školou spolupracují její bývalí absolventi, současní žáci nebo studenti SŠ.
13
3. Zdroje důležitých informací pro spolupráci ZŠ, SŠ a firem Internetové stránky střední školy Webová prezentace školy přináší důležité informace, pomocí kterých se můžete připravit na spolupráci. Jde zejména o tyto informace:
tip
kontakty na vedení školy, na výchovné poradce, vedoucí praktického vyučování
textové i obrazové informace o materiálním a technickém vybavení školy,
informace o dnech otevřených dveří,
fotogalerie a virtuální prohlídky školy,
podrobná charakteristiku oborů vzdělání včetně filmové ukázky a profilu absolventa,
hodinové dotace předmětů v jednotlivých ročnících,
informace o aktuální uplatnitelnosti oboru na trhu práce a průměrném platu,
přehled partnerů školy – v našem případě jde zejména o přehled průmyslových podniků, se kterými škola spolupracuje. Některé střední školy si vytvářejí i své alternativní profily na Facebooku. Zde se můžete dozvědět např. o akcích školy a prohlédnout si fotografie.
Internetové stránky spolupracujících firem Každá střední škola má svou síť spolupracujících firem. Jejich přehled je uveden zpravidla na internetových stránkách školy. Pak už je velmi snadné vyhledat si oficiální stránky a těchto firem a udělat si představu o možnostech spolupráce – např. formou exkurzí. Některé firmy mají své prezentace umístěné i na Facebooku. Mnohé firmy také umisťují přímo na webové portály svých partnerských středních škol formou letáku či prezentace nabídku benefitů pro žáky, kteří si zvolí vzdělávání v nimi požadované profesi. Portál Infoabsolvent.cz Část tohoto portálu je určena i technickým oborům. Uživatel se může podívat na videa k jednotlivým povoláním, přečíst i profily těchto profesí, zjistit možnosti studia podle umístění škol. Speciální sekce je věnovaná přímo výchovným poradcům a kariérovým poradcům.
Centrum kariérového poradenství
14
v Národním ústavu pro vzdělávání – www.nuv.cz
15
4. Výstupy z první vlny workshopů pro pedagogické pracovníky 2. stupně ZŠ v rámci KA 5. Během 16 workshopů SŠ na partnerských základních školách byly kromě jiného s tamními učiteli diskutovány i níže uvedené otázky. Jejich odpovědi byly zaznamenány a zpracovány do následujícího uceleného přehledu. 1. Nejdůležitější faktory, které hrají roli při volbě povolání dítěte.
Rodiče (případně prarodiče či jiní příbuzní) – bez diskuze 1. místo
(ne vždy však jde zároveň o skutečné přání dítěte). Obzvlášť když vlastní firmu nebo existuje rodinná tradice. Tyto děti ale obvykle dokončí studium bez větších problémů. Důležitá je také existence technického zázemí v rodině v osobě otce, dědy nebo kohokoliv jiného. Mnohdy vyrůstá dospívající chlapec pouze s velmi zaměstnanou matkou, která jej k řemeslu logicky nepřitáhne. Roli hrají především ambice rodičů a jejich často nerozumné a nekritické postoje. Jsou mnohdy velmi paličatí a nenechají si poradit. Informaci, že je pro jejich dítě zvolený obor nadlimitní, absolutně odmítají akceptovat. Do dítěte promítají své nenaplněné sny a přání. Rozhodují mnohdy příkazem a benefity firem a stipendia mají pak vliv spíše v sociálně slabších rodinách. Poměrně časté jsou i naprosto opačné reakce, kdy je škole jednoduše oznámeno …“dejte si ho kam chcete“. Plná odpovědnost za volbu povolání dítěte by ale rozhodně neměla být přesouvána na základní školu. V některých případech chce dítě za každou cenu od rodiny pryč, nejlépe do jiného města. Pak ale absolutně svoji samostatnost nezvládá a vrací se domů. Vliv má samozřejmě i vzdělání rodičů (shánějí nebo neshánějí potřebné informace).
Dlouhodobá společenská prestiž maturitního studia,
které je prezentováno jako naprosté minimum pro uplatnitelnost člověka na trhu práce a jakési měřítko inteligence. Norma je v současnosti podle většiny rodičů maturita, bez ní člověk nic neznamená. Atraktivní jsou hlavně profese vysoce ceněné veřejným míněním, bez ohledu na reálné možnosti dítěte (kadeřnice je víc než zedník; hasič je víc než obráběč kovů apod.). Prestiž oboru je tedy daná pohledem společnosti bez ohledu na jeho uplatnitelnost v praxi. Strojírenství a stavebnictví hodnotí veřejnost jako „špinavé profese“, kdežto služby (kadeřnice, kuchař, fotograf apod.) jsou profese „čisté. Velmi důležité je také sociální prostředí. Záleží na tom, jestli jde o město nebo vesnici. Vesnickým dětem méně vadí manuální práce včetně práce v zemědělství. Důležité také je, jestli je v místě nějaký významný zaměstnavatel.
Peníze.
Rodiče si zjišťují, kolik je bude studium dítěte ve vybraném oboru přibližně stát, ale průměrný plat ve zvolené profesi obvykle moc neřeší. Výše platu v jednotlivých technických profesích veřejnost nezná. Rodina mnohdy nemá na zaplacení dojíždění či ubytování dítěte ve vzdálenějším městě a díky optimalizaci středních škol počet možností významně klesnul. Často rodiče podcení nutnou výbavu pro studium některých oborů a jsou doslova zaskočeni její finanční náročností ve chvíli, kdy už je dítě přijato.
16
Kamarádi a vrstevnická skupina.
Mnohdy je to paradoxně jediný důvod pro volbu určitého oboru a to je špatně. Zajímavě funguje vrstevnická skupina na vesnici, protože tam se děti scházejí a komunikují ve větším věkovém rozpětí. Vliv vrstevníků bývá mnohdy skutečně značný a je proto třeba kontrolovat kvalitu informací, které bývají často velmi zkreslené a subjektivní, tedy zavádějící.
Prospěch.
V poslední době zafungoval přece jen „strašák“ státní maturity a příklady neúspěšných studentů maturitních oborů, které pro ně byly nadlimitní, a tito mladí lidé zůstali po letech studia bez maturity se základním vzděláním. Někteří žáci i jejich zákonní zástupci si již konečně uvědomují, že dostat se na SŠ automaticky neznamená ji také dokončit. Ne všichni rodiče jsou však schopni realisticky vyhodnotit schopnosti a dovednosti dítěte. Bezproblémové přijetí dítěte na SŠ bylo až dosud velkou chybou systému, ve kterém je málo dětí, střední školy berou všechno a veřejnost to velmi dobře ví. Téměř všechny děti mají do přijímacího řízení dvě přihlášky a v případě jednoho maturitního a jednoho učebního oboru upřednostňují vždy ten maturitní, bez ohledu na svoje limity. Volí prostě menší zlo – přijetí bez přijímacích zkoušek.
Kvalitní práce výchovného a kariérového poradce na ZŠ.
Výchovný poradce v případě, že je opravdu kvalitní, má dostatek aktuálních informací a umí rodiče přesvědčit a usměrnit, protože mu věří a dají na jeho názor. Někdy je opravdu schopen zvrátit chybná rozhodnutí. Odhad vlivu výchovného poradce na jednotlivých ZŠ se pohyboval od 5 do 70%. Děti se také dost často radí s třídními učiteli nebo se aspoň ptají na jejich názor.
Dítě musí zvolený obor bavit,
jinak nastává problém. Jen velmi zřídka ale vidíme u dítěte silnou osobní motivaci, kdy obor intenzivně chce, protože si jej vysnilo a nechce dělat nic jiného. Pak také projevuje zájem o obor i jinak (kroužky, doma kutí, neustále o svých zájmech vypráví apod.). Zájmy dítěte jsou ale ve většině případů velmi nevyhraněné. Nezralý jedinec obvykle sám ještě neví, co chce a nechává za sebe rozhodnout jiné nebo si prostě jenom vůbec nedokáže představit, co nově zvolená profese vlastně obnáší. Na střední škole je pak doslova zaskočen požadavky, které nezvládá plnit
Dopravní obslužnost
(žáci si vybírají hlavně školy v DC a ÚL). Děti ani rodiče nechtějí zpravidla dojíždění či ubytování na domově mládeže (často díky tréninkům a kroužkům). Málokdy uspějí obory vzdálené, kde je nutné ubytování na domově mládeže. Někdy se ale naopak stane, že děti chtějí za každou cenu vypadnout z rodiny a volí velmi vzdálenou školu. Za čas se ale paradoxně vrací, protože nezvládají samostatný život bez rodiny. Neopomenutelný význam má i tradice oborů vzdělání v místě bydliště a tedy uplatnitelnosti absolventa.
Marketing střední školy.
Především pak její způsob komunikace se ZŠ a rodičovskou veřejností. Nezastupitelnou funkci zde bezesporu hrají, školní webové stránky, úspěšnost v soutěžích, míra
17
publikování, prezentace v médiích, otevřenost k návštěvám žáků ZŠ a soutěže pro ně apod. prostě možnost „ohmatat“ si středoškolský obor ještě na ZŠ hraje velkou roli. . Nedostatečné morálně volní vlastností. Dnešní děti jsou podle pedagogických pracovníků neskutečně líné dělat cokoliv, natož manuálně. V profesním životě ale chtějí být pěkně oblečené a čisté. Volí obvykle společensky atraktivní povolání bez ohledu na své schopnosti a uplatnitelnost trhu práce. „Manažer“ nebo „ajťák“ je přesně to, za co se schová málo práce, hodně peněz, služební auto a mobilní telefon. Rodina jejich nepřiměřené a nereálné představy bohužel moc nekoriguje.
2. Proč zůstávají technické profese na všech úrovních vzdělání bez dostatku mladých absolventů?
Dělnické profese jsou ve vědomí dětí a jejich rodičů podřadné profese, zatížené navíc předsudkem, že si v nich člověk nedosáhne na slušný plat. Pracuje se ve vícesměnných provozech, hluku a špíně. Je proto lépe být v teple kanceláře nebo někde v kuchyni u jídla. Rodiče si samozřejmě přejí, aby se jejich děti měly lépe, a bohužel často nerespektují jejich reálné možnosti. Prioritou v naší společnosti je ve vzdělávání známka 1. Společnost má zažito, že dítě bez maturity nemá v budoucím životě prakticky žádnou šanci. Není proto jednoduché komunikovat s rodičovskou veřejností a změnit jejich mnohdy chybné a nereálné uvažování. Vše co zavání manuální prací současnou mládež absolutně nezajímá. Děti nejsou doma vedeny k manuální práci a jsou často velmi nešikovné. Proti technickým profesím se staví předsudky, které veřejnost dosud nedokázala opustit.
Chybí celostátní plošná, dlouhodobá a velmi intenzivní propagace technických oborů ve všech médiích. Včetně příkladů dobré praxe. Stát nepomáhá v dostatečné míře propagaci technických oborů a také úroveň v jednotlivých regionech je rozdílná. Děti i rodiče mají mnohdy velmi zkreslený pohled na trh práce a své aktuální možnosti. Mají také nízké povědomí o výši platů v technických profesích a zároveň neschopnost představit si, co ta která profese vlastně obnáší.
Požadované kompetence pro zvládnutí technických profesí zahrnují především logické myšlení, matematiku, fyziku, zručnost. Ty dnešní děti buď nemají, a nebo je využijí v jiných oborech (počítače, ekonomika apod.) Rodiče nevedou své děti k manuální práci, protože ji sami mnohdy neovládají. Na drobné opravy si otec raději zjedná řemeslníka, matky nešijí, neopravují oděvy, mnohdy ani moc nevaří. Na některých ZŠ chybí zázemí pro pracovní činnosti. Na úkor jejich výuky byla navýšena dotace pro výuku jazyků a výpočetní techniky. Školní dílny a pozemky byly někde dokonce zrušeny. Chybí nářadí, materiál i kvalifikovaný personál.
Občané našeho státu nejsou často ochotní se za prací v průběhu života několikrát stěhovat a budují si celý život zázemí na jednom místě. Mladí nechtějí nést osobní odpovědnost (vyrobit zmetek, pokazit stavbu, zkazit menu). Úředník podle nich neodpovídá za chyby a náklady na jejich nápravu nenese. Dnešní mládež není často soudná a bez ohledu na výsledky studia nechce pracovat manuálně. Dnešní mladí nevědí, co je odpovědnost za cokoliv. Za odvedenou práci, za své chování a jednání, za svá slova. Žijí dneškem a budoucnost vůbec neřeší. Výrazně chybí pozitivní tlak rodiny na soustavnou a cílevědomou práci dítěte ve škole. 18
3. Co může tuto situaci změnit?
Smysluplná a politickým změnám nepodléhající koncepce českého školství s pevně stanoveným příjmem vyjádřeným stálým procentem HDP. Rozumné normativy pro financování našeho školství, srovnatelné s rozvinutými evropskými zeměmi.
Zásadní přestavba sociálního systému ČR obecně, ve které bude zakotvena nemožnost přihlásit se do evidence úřadu práce dříve, než v 18 letech.
Zodpovědnost za výchovu a vzdělávání dětí patří plně rodičům (musí ho prostě donutit chodit do školy). Podložit ji finančními restrikcemi pro ty, kteří to nebudou respektovat (neplatit pojištění, zrušit přídavky apod.)
Rozumně a spravedlivě nastavené státní maturity.
Návrat k plošným povinným přijímacím zkouškám do všech maturitních oborů v celé republice bez výjimky. Především na gymnáziích by měli studovat pouze ti, kteří tam opravdu patří.
Optimalizace oborů vzdělání dle skutečných aktuálních potřeb trhu práce v jednotlivých regionech, řízená zřizovateli středních škol.
Intenzivní dlouhodobá cílená multimediální propagace (financovaná státem, zaměstnavateli, profesními svazy apod.).
Změna RVP a znovuzavedení povinného pracovního vyučování v dobře vybavených školních dílnách, s pevně daným obsahem (práce s kovem, se dřevem, základy elektroinstalace základy, šití, vaření apod.) a se zapáleným kvalifikovaným vyučujícím.
Příklady dobré praxe, prezentované úspěšnými absolventy technických oborů – bývalých žáků té které ZŠ.
Zpoplatnit mnohačetné opakování 1. ročníku střední školy (např. 2 pokusy a dost) a zpoplatnit přestup z náročnějšího oboru na jednodušší (např. formou kauce).
Benefity a sponzoring ze strany firem.
Intenzivní působení na rodičovskou veřejnost prostřednictvím ZŠ (výchovní a kariéroví poradci, návštěvy provozů firem, informovat o benefitech a uplatnění na trhu práce).
Zviditelnit pro veřejnost počty absolventů střední školy v evidenci úřadu práce.
Výstupní testování žáků 9. tříd v prvním pololetí jako podklad pro přijetí ke studiu na SŠ (v den přijímacích zkoušek mohl být třeba indisponován, ale dvojí selhání z tohoto důvodu už je nepravděpodobné).
Intenzivní spolupráce SŠ se ZŠ v rámci využití dílen SŠ pro pracovní vyučování ZŠ.
Současná masová média (především soukromá) – morální hrůza!!!
19
technických
oborů
Závěr
„Naše společnost zůstává našim dospívajícím dětem skutečně hodně dlužná. Na prvním místě stojí materiální hodnoty, úspěch a výkon. Prostřednictvím médií, všudypřítomné reklamy i spotřebního způsobu života v nich často vytváří představu, že život má být pouze hezký, radostný, plnohodnotný, bezproblémový. Ale k životu přece patří i nepříjemné emoce. Patří k němu smutek, samota, nepochopení, fyzická i duševní bolest, neúspěch. V životě je vždy něco za něco a na nich je právo volby“. (ŠIŠKOVÁ, T. Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-285-8).
20
