Metodika managementu a sportovní přípravy dětské tréninkové skupiny ve věku 8-15 let ÚVODNÍ ČÁST OBSAH Předmluva Úvod TEORETICKÁ ČÁST- p r o b l e m a t i k a Srovnání s ostatními sporty Funkční a metabolická charakteristika sportovního výkonu v triatlonu METODICKÁ ČÁST – OBECN2 METODIKA DLOUHODOBÉ PŘÍPRAVY METODIKA PŘÍPRAVY MLÁDEŽE Věkové a vývojové zvláštnosti
Etapy dlouhodobé přípravy všeobecné – předběžné sportovní přípravy základní – předběžné sportovní přípravy základního tréninku sportovní přípravy
TRÉNINK DĚTÍ A MLÁDEŽE Kdy začát TRÉNINK MLÁDEŽE PLÁNOVÁNÍ METODIKA TRÉNINKU Vlastní trénink
Výkonostní trénink ve stáří l5-l6 let TRÉNINK TRIATLONU 1. období sportovní přípravy – etapa předběžné přípravy 2. období sportovní přípravy – etapa základní přípravy 3. období sportovní přípravy – etapa počáteční specializace Trénink plavání. Trénink kolo. Trénink běh.
Kritéria pro trénink mládeže – SHRNUTÍ Závodění dětí Délky tratí závodu ZÁVĚRY Plán akcí – příklad
Použitá literatura
PŘEDMLUVA Motto: „To nejlepší mládeži“ Již nevím kdy (ale bude to již přibližně půl století) jsem se s tímto heslem setkal poprvé. Myslím, že to bylo v jedné z příruček pro začínající trenéry. Platí však výsostně zejména pro sportovní trénink.
Není vhodné, když s mládeží začínají nezkušení amatéři, někdy i začínající trenéři (obzvláště bez vlastních závodních zkušeností i třeba z jiného sportu), nebo rodiče. Také v naprosté většině neučíme děti sami a pošleme je do školy. Znáte určitě i z pracovního kolektivu, že stejně nadaní přijdou do života i ze školy či učiliště různě připraveni, tedy podle toho jakého měli učitele. Jenom vzdělání není rozhodující, a ambiciózní student ještě neznamená připravený pro život. To samé platí ve sportu. Dovoluji si proto na základě veřejné výzvy ČTA předložit materiál, který na základě opravdu dlouholetých zkušeností s mládeží vyjadřuje můj pohled na sport v mládežnických kategoriích. Je věnován především trenérům mládeže, protože zde je základ dalšího rozvoje výkonnosti našeho sportu. Zmínil jsem heslo „to nejlepší mládeži“. Tedy spíš zkušenějším trenérům. Proč? Protože bez potřebného vzdělání, zrovna tak bez zkušeností, lze spíše uškodit než-li pomoci. V námětu k tomuto materiálu se říká ČTA otevírá projekt „Triatlon děti“, který by měl oslovit a ke zdravému životnímu stylu, k triatlonu přivést několik tisíc nových dětí...... Já bych si dovolil jej dle svých zkušeností doplnit a upřesnit ...nejenom přivést k triatlonu, ale v první řadě motivovat k pohybu a zejména udržet děti u sportu vůbec. I kdyby jich bylo několik desítek. Pro koho je metodika určena? Metodika musí v první řadě oslovit a být užitečná pro manažera dětské tréninkové buňky, která může, ale nemusí být ve struktuře triatlonového klubu, člena ČTA. Musí tak jednoduše poskytnout potřebné návody, zkušenosti pro každého, kdo takovou buňku zřizuje, případně pak jeho zástupci.
Hlavním motivem tohoto materiálu by měl být pohled na přípravu mládeže. To znamená na: dlouhodou systematickou přípravu
ÚVOD Tělesná výchova a sport je nedílnou součástí kulturního života lidu, formuje člověka, a přispívá k jeho zdárnému a všestrannému rozvoji. Mezi sporty jejichž soustavné provádění rozvíjí jak pohybové, tak - a to zejména - morálně-volní vlastnosti patří "naše" sportovní odvětví - T R I A T L O N. Svým všestraným charakterem, rozmanitostí a přistupností nejširším vrstvám obyvatel motivuje stále dost lidí k pravidelnému celoročnímu sportováni. To byl i začátek jeho všeobecné popularity. Triatlon spojuje v jeden celek tři samostatná populárni sportovní odvětví - plaváni, jízdu na kole a běh. Je to cyklický sport vytrvalostního charakteru. Svým dlouhodobým aerobním působením podporuje rozvoj jak dechového, tak srdečně-cévního (oběhového) aparátu a tím přispívá k utužení zdraví. Z tohoto důvodu mohou pěstovat tento sport jak děti, dospělí, tak i starší - "veteráni". Tento sport nepřetěžuje pohybový aparát tolik jako jiné sporty na př. kopaná, odbíjená, lední hokej atp. Jednou z možnosti jak zvyšovat úroveň a kvalitu sportovní činnosti je vydávání metodických meteriálů a odborných textů. Tento by měl pomoci k přípravě žákovských kategorií. Smyslem toho "programu" je v první řadě ujednocení názoru na trenink triatlonu jako celku, tedy nejenom jednotlivých částí, a hlavně ne jako trenink jednotlivých disciplín, jak byl dosud chápán a prováděn nejen neinformovanými závodníky, ale zejména i mnohými „známými“ trenéry, kteří nerespektovali triatlon jako jednu disciplínu. Důležitým posláním je i v závislosti na jednotlivých věkových kategoriích, odstranit prakticismus a rutinérství vycházející z nedostatečné informovanosti i plánovací činnosti, nerespektující proporce treninkových složek ani v jednotlivých ročních obdobích ani treninkových jednotek v krátkodobých cyklech. Nemalým úkolem pak je i přimět touto cestou jak trenéry, tak závodníky, k pravidelné evidenci své činnosti, jejíž záznam je základním předpokladem pro vypracováni plánů dalšího zvyšování sportovní výkonnosti. Byl bych rád, aby tento materiál byl brán jako základy pyramidy na nichž je možné dál stavět, jako pomoc v práci. Je třeba si uvědomit, že zvýšení úrovně treninkového procesu ssebou přináší zejména i zvýšené nároky na toho, kdo tento proces organizuje, zajištuje a kontroluje. Jsem přesvědčen, že předkládaný "program" přispěje ke zvýšení úrovně treninkového procesu i kvality až na úroveň čs. reprezentace. Připomínám, že obsah není neměnný a je nutné jej vždy přizpůsobit konkrétním podmínkám, nejen oddílu, ale i každého závodníka. Předpokládám, že platnost tohoto textu bude mít delší trvání. Na základě již dosažených zkušeností tento materiál co nejvíce odpovídá dlouhodobé praxi a přitom respektuje nejnovější poznatky i z vědecké oblasti sportovního treninku. Přáním autora je, aby tento stručný dokument přispěl ke kvalitě treninkového procesu a ke
zvednutí úrovně celého hnutí triatlonu v ČSSR a stal se základem růstu výkonnosti závodníků od kategorií mládeže až k reprezentaci. Zdá se Vám ten text nějaký divný? Máte pravdu. Je to totiž část mého textu k předmluvě z prvních učebních textů autora pro první školení trenerů triatlonu z roku 1986. Jak vidíte, mnoho se zase v některých oblastech nezměnilo. Popisované učební texty - metodika tréninku - platí ve své podstatě stále. Bohužel byly vydány pouze v omezeném nákladu cca 30 kusů (bylo zakázané jich vydat větší množství!!!), takže je možné, že se jich i zachovalo velmi málo a tak se k nim dostalo i málo těch, kterým by bývaly mohly pomoci. (Originály mám naštěstí k dispozici). Předkládaný materiál by se měl zabývat „tréninkem“ mládeže z pohledu nejen metodického, ale zejména i praktického, a měli bychom tedy mít na paměti – vždy zejména s uceleným pohledem. To znamená na: systematickou přípravu, techniku provozovaného sportovního odvětví – repektive jeho částí a používání vhodných převodů v cyklistické části ! Tyto metodické návody, by tedy měly dle mého názoru managerům/trenérům i rodičům sloužit především jen jako inspirace, a ne jako konkrétní vodítko pro jejich činnost. Proč? Pakliže od počátku se nevěnuje pozornost zejména správné technice, tak nikdy nemůže závodník dosáhnout potřebný výkon, nebo když budeme děti přetěžovat, a to buď fyzicky (délkou tréninku, velkým počtem tréninkových jednotek, nevhodným zatížením), nebo psychicky (musíš, když to neuděláš, tak ......), tak dítěti můžeme naopak sport znechutit neřku-li mu i ublížit. Proto jsem na základě negativních zkušeností z prostředí i ostatních sportovních odvětví (gymnastika, atletika, cyklistika, lyžování) pro to, aby s dětmi pracovali jen zkušení „pedegogové“. Nejhorší je na děti „řvát“ při závodě, musíš, co to děláš, blbče...... atp., nebo po něm proč jsi neuděla to nebo ono apod. Což určitě jste sami při závodech zaregistrovali. Je to odpuzující zejména pro děti, ale i pro okolí. Paradoxem je, že toto slyší děti zejména od svých rodičů – maminky nejsou výjinkou – což je nejhorší. Protože vím, jak je zrádné řídit se podle jednoduché poučky a příkladů tréninkových plánů bez základních teoretických znalostí teorie sportovního tréninku (znám pár dětí, které sport opustili – to v tom lepším případě, ale také jedno, kde došlo až ke zdravotnímu poškození), tak ode mne se jednoduchého návodu typu „jak se stát kosmonautem“ - tedy jak trénovat žáčky - nedočkáte. Ale rady snad ano. Cílem tělesné výchovy a sportu v tomto věku je rozvoj všestrannosti a všeobecné vytrvalosti s využitím nejrůznějších forem pohybové aktivity, zejména cyklického charakteru. Toto vše nahrává pro budoucí sportovní činnost v našem sportovním odvětví triatlonu. Avšak: Rozvoj speciální vytrvalosti ještě není žádoucí. Pro vytrvalostní trénink v dětském věku platí totiž totéž pravidlo jako pro období dospělosti. Neubíjí vzdálenost, ale intenzita. Cílem, metodiky pro práci s dětmi 8-15 let, nesmí být trénink (natož usilovný) triatlonové specializace, ale vedení dětí zejména ke zdravému životnímu stylu – získání všeobecné zdatnosti, přispět k rozvoji všestrannosti a přitom však především !!! k výuce techniky (na trénink je čas a prostor
v dalším období) alespoň dvou z námi provozovaných tří sportovních odvětví – tedy zejména plavecké a běžecké – později se hůře učí (a pak teprve kolo), s výhledem až k reprezentaci v budoucnosti. Toho se však dočká jen minimální počet jedinců. Ale i ti, kteří u sportu zůstanou, tak mohou prožít mnoho krásných okamžiků a naučí se cílevědomosti, zrovna tak i určité povinnosti, což jsou pro život vlastnosti určitě potřebné. Tím nejdůležitějším průřezovým cílem, strategií ČTA je tudíž dlouhodobá motivace zejména nových rodičů a jejich dětí, aby se chtěli aerobnímu sportu, (chápejme triatlonu) dlouhodobě věnovat a převzít po nás starších štafetu.
TEORETICKÁ ČÁST- PROBLEMATIKA Cyklistika je jedním z nejkrásnějších sportovních odvětví. Jako mnoho jiných, ani já fascinován tímto sportem jsem neodolal, a již od dětství jsem jí byl okouzlen. Bez tohoto nadšení nešlo ani tehdy, a nejde ani dnes v triatlonu – tedy v této jedné z nejtěžších sportovních disciplin dosáhnout úspěchů. Talent, píle a motivace jsou základem pro správný trénink a eventuální vítězství. K tomu je ale důležité naroubovat tyto vlastnosti na účelný trénink. Bez píle není vítězství, a bez tréninku to nejde je pravda, která se zvláště ve sportech s dlouhodobým tréninkem opakovaně potvrzuje. Mnohé vytrvalostní sporty převzaly informace jak z oblasti techniky a výzbroje, tak i z tréninkových metod cyklistiky a využily je pro další rozvoj, a opačně. Tak vznikl mohutný vývojový trend, který podporuje náš sport a je čas, kdy můžeme očekávat další novoty. V posledních 20 letech zaznamenal vývoj našeho sportu výrazný pokrok. Výkony nejen v triatlonu, duatlonu, i na horských kolech, se začínají přibližovat dříve jen tušeným hranicím. DEFINICE TRIATLONU Triatlon je cyklický vytrvalostní sport, spojující jednotlivé discipliny tří populárních sportovních odvětví jako plavání, cyklistiky a atletiky – tedy části triatlonu - v jeden celek, s trvalým nepřetržitým zatížením ve stanoveném pořadí – plavání, kolo, běh, na rozdíl od jiných vícebojů, např v atletice či moderním pětiboji, které spojují atletické discipliny či technická sportovní odvětví s přestávkami. SROVNÁNÍ S OSTATNÍMI SPORTY Podobné cyklické vytrvalostní discipliny z hlediska zatížení organismu jsou běžecké a chodecké maratóny, lyžařské běhy - "langlaufy", dálkové plavání, cyklistická časovka družstev a pod. s tím rozdílem, že v těchto sportech se jedná o jednu, stále se opakující pohybovou strukturu. Triatlon na rozdíl od nich je ještě náročnější v tom, že je nutné (tak jako i v ostatních vícebojích) zvládnout širokou pohybovou oblast, vysokou techniku disciplin tří sportovních odvětví. Zejména cit pro rytmické zvláštnosti jednotlivých částí a rozvržení sil v průběhu výkonu. Tím se triatlon řadí k jedněm z nejnáročnějších sportů.
NÁZVOSLOVÍ Abychom se domluvili a rozuměli si, je nutné používat shodné názvosloví. Nejčastější nedorozumění vzniká při používání nezaměnitelných termínů jako: odvětví - triatlon, duatlon, kvadriatlon formy - letní, zimní, terénní - xtera discipliny - sprint, olympijský (krátký), střední, dlouhý části triatlonu - plavecká, cyklistická, běžecká část, jednoduše plavání - kolo – běh Zdravotní aspekty: Aktivita vytrvalostního charakteru, jako nejúčinnější prevence, má kromě jiných pozitiv důležitou úlohu v odstranění rizikových faktorů arteriosklerózy již v dětském věku. Ať je to běh, plavání, běh na lyžích, bruslení, cyklistika a další. Triatlon by mohl být jednou z nich (8). Funkční a metabolická charakteristika sportovního výkonu v triatlonu Jelikož triatlon je sportem, ktery sdružuje discipliny tři vytrvalostnich sportovnich odvětvi, proto lze na něj aplikovat dostupne informace, ziskane z jinych vytrvalostnich sportů. Přesto však pro něj jsou důležite i některe specificke odlišnosti, souvisejici nejen se spojenim těchto tři biomechanicky a fyziologicky odlišnych sportů, se střidanim různych tepelnych prostředi, ale i s celkově extremně naročnym objemovym vykonem (dlouhy triatlon či ultratriatlon). Chtěl bych se zaměřit na treninkove zatiženi obecně, protože to co plati např. pro treninkove prostředky např. pro plavani nebo cyklistiku, plati obdobně pro organizmus i v ostatnich činnostech. Toto někteři autoři popiraji. Proto se již dlouhodobě snažim tento „omyl“ uvaděny v literatuře usměrnit a odpoutat se od zaměřeni na jedno sportovni odvětvi, a věnovat se problemu v širšich souvislostech. Pro trenink triatlonu treneři předkladali (a mnohdy dodnes předkladaji) treninkove plany jednotlivych časti. Přitom triatlon je jako jedna disciplina a z tohoto pohledu je nutno k treninku a tim i k sestavovani planů i přistupovat. Proto zaměřim svůj pohled na trenink triatlonu jako celek, to znamena ne na trenink jednotlivych časti, ale na trenink jakehokoliv vytrvalostniho sportu. Z tohoto důvodu jsou i uvaděne delky zatiženi v časovem pasmu a ne v km, neboť - čas je společnym jmenovatelem. Určitě jste se setkali s nazvy jako např. tempovy trenink atp. Samozřejmě ma svůj vyznam, ale pro každou disciplinu znači něco jineho. často se použivaji terminy jako aerobni kapacita, anaerobni vykon a přitom si malokdo dovede pod nim představit konkretni vystup. Jde mnohdy jenom o různa pojmenovani tehož. Z fyziologickeho hlediska jsou znamé výrazně horší anaerobně-laktátní schopnosti dětí (práce v kyslikovem dluhu - a proto by tato zatiženi neměla byt pro děti použivana) a horši ekonomika pohybu s nižši schopnosti odbouravani laktatu, ktera souvisi s menšim objemem krve a nižši hmotnosti pracujicich svalů resp. celkove hmotnosti dětského organizmu. Určitou kompenzaci představuje přizpůsobeni spotřeby kysliku, ktera je relativně vyšši, než-li u dospělych. Projevem horší ekonomiky pohybu jsou vyšši energeticke naroky. Přičinou může byt předevšim zvyšeni frekvence pohybu podminěne kratšimi končetinami a nižši učinnost svalove prace,
dana horši koordinaci antagonistů - vzajemně proti sobě působicich svalů. Toto je přičina nižšich vytrvalostnich vykonů děti oproti dospělym. PÁSMA ZÁTÍŽENÍ Aerobní Část I. Rozvoj základní vytrvalosti.
- GA1
závodník potřebuje základní vytrvalost, aby byl vůbec schopen trénovat a sport mu přinášel radost a ne utrpení. Musí proto svůj organismus vystavit soustavnému a dlouhodobému zatížení. Optimálního stavu může být dosaženo jen po mnohaletém tréninku. Bez soustavného tréninku není možné podstatné zlepšení. V počátku si musí zvyknout trénovat denně, později i dvakrát denně. v jednom tréninku zvládnout zprvu ½ hod., později 1, a nakonec i 3 hod souvislým zatížením. lehce a vyhýbat se pocitům nadměrné námahy. TF kolísá v závislosti na osobní úrovni a závodní specializaci. Při tréninku základní vytrvalosti se udržuje na úrovni 120 140 tepů/min. Tempo kolísá od 20km/hod u začátečníků do 36 km/hod u vrcholových závodníků. Jestliže zvyšuje postupně a systematicky kilometráž v oblasti základní vytrvalosti, vytvoří si dostatečný základ na kterém může rozvíjet další druhy vytrvalosti. Je vhodné zažadit i
- GA 2 a K3 (silová část)
- to je pásmo mezi GA1 a EB, - vhodné zejména v druhé části přípravného období a v předzávodním období zejména i pro rozvoj silové vytrvalosti.
Aerobně-anaerobní Rozvoj rychlostní vytrvalosti
- EB a K3 (silová část)
Její rozvoj je možný jen na solidní bázi základní vytrvalosti. TF se zvyšuje a pohybuje se na úrovni o 40 - 20 tepů/min níže než je maximum. Dochází k produkci kyseliny mléčné, která je však snadno odbourávána. Obecně řečeno, TF kolísá cca mezi 150 - 170 tepy, tzn. že se realizuje přibližně na 85 - 90 procentech TF maximální. Doporučená vzdálenost se pohybuje od 8-15 min. u mladých až po 1 hod u maratónců. Tyto vzdálenosti mohou být souvisle rovnoměrným tempem nebo svižným tempem s řadou rychlostních variací (příklad 3min ostře, 3 min volně). Je vhodné rozvíjet na stejné délce trati, neboť tak lze snadněji monitorovat vývoj trénovanosti. Začíná se na podzim mírným tempem, které se postupně v průběhu zimy a jara zvyšuje.Přestože závodník jezdí stále rychleji, V přípravném období se postupně dostáváme až na dvě TJ na rozvoj RV týdně.
Anaerobní Rozvoj maximální vytrvalosti.
Sb/rv, K3, K4 (silová část)
Na její rozvoj používáme úseky závodního tempa na 8-30min nebo ostré tempo v náročném terénu.Typickým příkladem tohoto tempa, které přirozeným způsobem rozvíjí VO2max jsou závody v krosu, kde TF dosahuje 95% maxima, v závěru i maxima. Kromě závodů se používají především opakované úseky 3-8 min, ostré fartleky a výběhy do svahu. 3 minut. opakované úseky se absolvují závodním tempem na 8-15 minut, 5-8 minut. úseky závodním tempem na 1/2hod.. Fartlek provádíme v náročném terénu a v tomto případě rozhodně nejde o hravý způsob. Úseky do kopce zvyšují spotřebu kyslíku, čím strmější, tím spotřeba kyslíku stoupá. Nutno dbát ale na správnou techniku. Délka těchto úseků se pohybuje mezi 300 - 600 m (někdy i 1 km) podle věku a zdatnosti běžce. Další formou tréninku v kopcích jsou skoky do svahu, vyplatí se je zařazovat v průběhu celého roku. Klíčovým faktorem rozvoje VO2max je jeho rozvoj souběžně s rozvojem rychlosti. Pokud jezdec nemá rychlost, vysoká úroveň VO2max mu není mnoho platná. V zimních měsících musí býti zajištěn spolehlivý odraz. V lednu a únoru se opakované úseky běhají na 80% v březnu a dubnu 90% a v létě v závodním tempu na 95%. V TJ absolvují závodníci až 8 opak. ůseků, na jaře 6 a v létě 4 - 5. Pauza kolísá od dvou do čtyř minut, v létě se prodlužuje až na pět.
Anaerobně - laktátový Dalším je trénink klasický intervalový - zátěž od 1 do 2 minut Tento způsob tréninku je velmi náročný a pro mládež velmi nevhodný!!!
Anaeroně- alaktátový Rozvoj anaerobní rychlosti.
Sbr,
K2 (silová část)
Ta se uplatňuje především na tratích 1-3 min, u vytrvalců je však nezbytná při finiši nebo opakovaných nástupech. Anaerobní vytrvalost lze rozvíjet na maximum vystupňováním tréninku maximální vytrvalosti v průběhu asi 6 týdnů. Negativem je vyšší možnost zranění a problém zachování uvolněnosti běhu. Rychlost je tudíž třeba rozvíjet soustavně i pomocí vložených rychlých úseků a různých akcelerací. Bezpečným způsobem rozvoje anaerobní vytrvalosti u dlouhotraťařů je rozvoj pomocí 200m úseků běhaných intervalově. Např. 3 x 4 -6x20“ s 1 minutovým vyjetím, mezi sériemi 5 minut. Rozvoj rychlosti.
K1
Vytrvalec musí umět jet rychle i v únavě. Vlastnosti které jsou předpokladem pro rychlost je třeba rozvíjet i v zimě (posilování, kruhový trénink, skokanské a koordinační cvičení, míčové hry....). I v zimě je nutné občas vystupňovat rytmus jízdy nebo běhu, výborným prostředkem je zařazování krátkých akcelerací (6-10“), přičemž je třeba dbát na uvolněnost pohyhu.
METODICKÁ ČÁST - OBECNĚ Metodika musí v první řadě oslovit rodiče a může být užitečná pro manažera....., ale hlavně pro trenéra dětské tréninkové skupiny. Nejprve je nutno děti získat. - v dnešní době čím dál složitější. Vždy záleží na tom jak pestrý program jim připravíme. Pak je nutné je udržet – to je ještě složitější - „odpad“ je příliš velký Aby „příručka“ splnila své poslání: musí být užitečným pomocníkem každému, kdo se stará o děti: Pro koho je tedy tato metodika určena ? Preferovaná věková skupina dětí. Do 15 let Sportovní kategorizace - Začátečníci s ambicí závodit – tedy ve věku 8-13 let - „Pokročilí“, případně závodící již v ČP - od 14 do15 let (adepti pro stup do SCM) Na to pak navazují „závodníci“ - ti co se již pravidelně zúčastní závodů ČP – (zejména již členové SCM) Dlouhodobá filosofie přístupu k výchově dětí. musí směřovat k nácviku a prohloubení techniky jednotlivých částí s minimálními potřebnými objemy. Cílem není a nesmí být ve věku 8-15 let účast na závodech českého poháru v triatlonu, ale získání základů ke sportovní činnosti v jakémkoliv sportu s výhledem uplatnění předpokladů ve vyšším věku Hledání a tipování dětí, Ndejprve je nutné hledat děti, které mají rády pohyb, nebo jsou geneticky zřejmě dobře vybavené a/nebo děti, kterým by pohyb prospěl (v boji s nadváhou, se závislostí na počítačích/internetu/hrách atp).
Každá varianta pak zřejmě bude mít „svoji“ obsahovou náplň ve vlastní skladbě RTC, resp. v detailech tréninku. Obě skupiny jsou potřeba pro to, aby vyrostli noví šampioni. Vzhledem k tomu, že triatlet bez dobrého plavání nemá šanci na dobré umístění, jednoznačně doporučuji buď děti dát do plaveckého oddílu, nebo si z plaveckého oddílu již vytipovat vhodné typy, sledovat je a nabídnout jim ve vhodnou chvíli účast v tréninkové skupině. Nikdy neposkytneme (pokud nejsem placvecký trenér) dětem takové tréninkové podmínky jako jsou v plaveckém oddílu. Nejlepší je ovšem spolupráce s plaveckým oddílem, protože zkušenosti s tréninkem těchto dětí mají určitě větší, je důležité dbát na techniku, což samozřejmě nezkušený (i když nadšenec) lehce neodhadne. A raději se soustředit se na koordinaci s ostatními. Proč vytvářet něco paralelně a ztrácet čas a energii na něčem, co jiní dokáží lépe? A proč se nepřiučit? Definice motivačních prvků Jak získat takové děti pro pravidelný pohyb a jak je u pravidelného pohybu udržet? Motivační prvky tak musejí ležet nejen v rovině sportovní (budeš dobrý, vyhraješ závod/ olympiádu), ale i v rovině společenské/sociální/zdravotní (dítě má nové přátele, zhubnulo, není tolik nemocné, …) Motivační prvek může být i sám trenér, pokud to s dětmi „umí“. V každém případě dobrý kolektiv je základ. Trenér mladých dnes nemá lehkou práci. Problém dnešních děti však je, že neumí “kotrmelec“, natož kotoul, výmyk, hodit kamenem, běžet s obručí, přelézt plot, vylézt na strom..., což by mělo být naprostou samozřejmostí.
METODIKA DLOUHODOBÉ PŘÍPRAVY Cílem je dosáhnout toho, aby příprava závodníků byla co nejefektivnější, tzn. že bude probíhat podle metodických zásad. Koncepce tréninku vrcholových výkonů je možňo dosáhnout jen tehdy, jestliže potřebné základy byly položeny už v dětském a dorosteneckém věku. Nestačí proto, aby vědecky zdůvodněné tréninkové postupy byly uplatňovány pouze při tréninku vrcholových sportovců, ale již od ranného věku. V této souvislosti bych se proto rád zmínil o etapách dlouhodobé přípravy sportovního tréninku. Každému věku přísluší i určitá etapa z hlediska rozvoje organizmu - základní, speciální a vrcholová. K dětskému věku se váže etapa základní se základními požadavky a úkoly na rozvoj organismu. K věku dorostovému a juniorskému etapa specializovaná a k věku dospělých etapa vrcholová. Je všeobecně známo, že prvních vrcholných výkonů dosahují závodníci teprve po 6 - 8 letech soustředěné speciální přípravy, přičemž v triatlonu bez kvalitní plavecké přípravy nelze o těchto úspěších uvažovat. Na základě zkušeností se zatěžovatelností mládeže vznikla Podle Martina a Rosta [1996] klasifikace s konkrétním obsahem pohybové přípravy, resp. tréninku, která má následující podobu:
. všeobecná pohybová příprava, . základní trénink, . nadstavbový trénink (mládež), . trénink juniorů. . vrcholový trénink. V zásadě musí dlouhodobý plán organizovat připravu tak, aby vrcholové výkony byly realizovány v době vrcholového věku (období s nejvhodnějšími biologickými možnostmi pro max. výkon). z čehož vyplývá obdobné členění na etapy dlouhodobé přípravy: všeobecná - předběžná pohybová příprava - ml. školní věk základní - základní sportovní příprava - od cca 11 let - základního tréninku žactva - puberta specializovaná - základní specializace - dorost - prohlubování specializace - junioři vrcholového tréninku - sportovního zdokonalování - do 23 let - sportovní mistrovství - nad 23 let Důraz proto musí být kladen na důsledné uplatňování vědeckosti v celém tréninkovém procesu. Zatěžování Jestliže chceme, aby náš sport se stal nejen populárním a masovým, ale abychom zároveň vychovali i dobré špičkové závodníky, je nutné se držet určitých metodických zásad. Mezi nejdůležitější zásady patří dodržování principů zatěžování. Jsou to zejména principy: všestrannosti, přiměřenosti, systematičnosti a postupnosti postupně se zvyšujícího zatížení, a jednoty všestrannosti a specializace Zvýšení zátěže za spolupráce obsahu a intenzity. Zvyšování zátěže je základní treninkový princip. Je základem každého vzestupu. Je nutné proto, aby organismus mohl přizpůsobit své psychofysikální funkční systémy na zátěž. Dochází sice potom ke zvýšování výkonosti, ale její postup se při stagnující treninkové stimulaci významně oploštuje. Trenink se tak stává bohužel vzhledem ke zvýšené zátěži v průběhu doby bezpodnětný. Zvyšování zátěže probíhá jednak díky rozsahu treninku a dále dle obsahu intensity v treninku. Zkušenosti z praxe ukazují, že zvýšování zátěže prováděné v jednotě obsahu a intensity, vykazuje nejistější vzestup výkonu. Dlouhodobá stavba výkonu. Dlouhodobá stavba výkonu je mnohoroční systematický a plánovaný treninkový proces, začínající již v dětství. Je cílově orientována na udržení zdraví správným, smysluplným treninkem a podřízena schopnosti podat výkon. V tomto procesu jde o třídění a rozdělení do výkonostních tříd a skupin rekreačních cyklistů, kteří tento sport provozují pouze pro radost. V průběhu dlouhodobého budování výkonu se přesně stanovuje treninkový a závodní systém pro jednotlivé věkové kategorie. Přeskočení jednotlivých stupňů nebo etap se pravidelně projeví negativně a mělo by se mu zabránit, neboť je v rozporu s všeobecně platnými vývojovými zákony.
Výkonostní a věková pyramida. Vývojový proces má při přesném pozorování stavbu pyramidy. Označujeme ji také jako výkonostní a věkovou pyramidu. V přehledu je uvedena na obr. . Na začátku máme rovnou linii stavby začínající v dětství a pokračující k vrcholovímu sportu, tedy stejně jako u dříve popsaných skupin. Při tom jde o typický, pyramidový průběh. Druhá skupina jsou šikmo /přímo/ stoupající. To jsou ti, kteří v dětství, mládí či dospělém věku provozovali jiná sportovní odvětví a teprve později přešli ke specializaci. Jak ukazuje praxe, není jich málo a jsou mezi nimi také velmi uspěšní závodníci. Tato druhá cesta je možná u vytrvalostních sportů s nejvyšší výkoností ve věku od l8 až ke 40 rokům, výjimečně i déle, a je typičtější než na příklad pro nářaďovce nebo krasobruslaře. Také zde je dlouhodobý vzestup výkonu poznamenán spojením stupňování zátěže s rozvojem výkonu a různými schopnostmi jako je stáří, stav výkonosti, biologický vývoj osobnosti a pod. To vše se musí vzít v úvahu a může probíhat v různých dimensích. Zpět k přímočarému a pyramidovému vzestupu, který začíná při základním treninku a je v obsahu chrakterisován všestraným treninkem. V dalším průběhu je trenink cílevědomě směrován od mnohostraného treninku na základní trenink a k více méně specializovanému. Tento proces základní připravenosti a vysoké výkonosti je svazán s kvalitativním a kvantitativním zvyšováním zatěže v intenzitě i obsahu a s významným vzestupem podílu závodů. Podmínky pro vzestup výkonosti jsou pro obě pohlaví stejné. Trénink - vrcholový - výkonostní
zdokonalovací
základní obr. .představuje dlouhodobý vývoj výkonosti Žádnou z nich nelze přeskočit
METODIKA PŘÍPRAVY MLÁDEŽE Trénink od začátečníků až po špičkové sportovce je jednotný proces, probíhající podle zákonitostí rozvoje výkonnosti. Tyto zákonitosti vyplývají z věkových zvláštností a z požadavků vrcholového tréninku.
VĚKOVÉ A VÝVOJOVÉ ZVLÁŠTNOSTI Vhodná senzitivní období jsou období příznivá pro rozvoj motoriky, nebo pohybových schopností. Období vhodná pro rozvoj pohybových schopností období mladšího školního věku - 8-10(11) let - nácvik sportovních dovedností. se nazývá „Zlatým věkem motoriky“, V 7-9 letech se jedná o celkový rozvoj motoriky především pro rozvoj sportovních dovedností.
V tomto věku je nejvhodnější období pro rozvoj motoriky a koordinace - rozvoj rychlosti a obratnosti, proto by v této etapě měla být perfektně zvládnuta speciální technika - plavání, a důraz by měl být kladen obecně i na rozvoj rychlostních předpokladů (rychlosti reakce) mladého sportovce. období staršího školního věku - V rozmezí 10 až 12-13 let je příznivé období pro efektivní motorické učení novým pohybům. Považuje se za vhodné pro „položení“ základů rychlosti., tzn. především rychlosti reakce a frekvence pohybu. Začíná ubývat přirozená pohyblivost. Objevuje se cit pro rytmus. Proto je nutno věnovat v těchto senzitivních obdobích větší důraz na rozvoj těch schopností, které se v něm rozvíjejí, neboť jejich zanedbání může být limitujícím faktorem v případě dalšího sportovního růstu. Dětský mozek získává velké množství informací, není však ještě natolik stabilní, aby byl připraven pro dlouhodobou činnost, tedy i pro vytrvalostní trénink. Naopak tento věk je nejvhodnější pro rozvoj motoriky. Je ideální pro zvládnutí cviků koordinace a obratnosti. Např. v gymnastice se některé prvky v pozdějším věku těžko učí. Je to podobné jako s výukou jazyka. Děti zvládnou druhý jazyk včetně intonace, rodiče již téměř nikdy. Z fyziologického hlediska jsou známé výrazně horší anaerobně-laktátní schopnosti (práce v kyslíkovém dluhu) dětí a horší ekonomika pohybu s nižší schopností odbourávání laktátu, která souvisí s menším objemem krve a nižší hmotností pracujících svalů resp. celkové hmotnosti dětského organizmu. Určitou kompenzaci sice představuje přizpůsobení spotřeby kyslíku, která je relativně vyšší, než-li u dospělých, ale nemusí vykompenzovat pramenící důsledky anaerobně-laktátového zatížení dětí. Pro děti je typické střídavé zatěžování s krátkými sprinty, l5-20 (případně30-50)sec. fázemi práce a odpočinku, jež využívají energetické krytí ze zásob, které se obnovují ve fázi zotavení aerobním způsobem. Proto je nezbytně nutné nechat dítě volit tempo a nenutit jim ani intenzitu ani délku zatížení. Pohybové zkušenosti získané ve věku do cca 12 let se udržují po celý život, je to období vhodné pro položení základů techniky budoucí specializace. (kdo umí běhat, zvládne i jezdit na kole). Děti zvládnou nové pohyby spíše vcelku. Specifické vědomosti získávají děti při běžném tréninku víceméně přirozeně. Děti soutěží s velkou vervou, druží se ve skupinky, vznikají i kamarádské svazky.
Období staršího školního věku (11 - 15 let) je přechodem z dětství k počínající dospělosti. V období 10-12 až 15-16 let probíhají v organismu zásadní změny – puberta. Kolem 11. roku věku se ohlašuje asi dvouleté období prepuberty a potom následuje období puberty. Je to období velmi nerovnoměrného vývoje. Dochází v něm k výrazným biologickým změnám, které přinášejí těžkosti v podobě dyskoordinace a nerovnoměrnosti ve vývoji pohybového aparátu vzhledem k vnitřním orgánům, které prodělávají značný vývoj, který je ukončen až po pubertě. Je charakterizováno hlavně velkými biologickými změnami (růst tělesné výšky). Do hry vstupují pohlavní hormony. Mají anabolický účinek, podněcují rozvoj svalstva. Modelují tělo a zvýrazňují se ženské a mužské znaky. Projevuje se menší koordinace a v období puberty dochází u mnoha dětí k nevyrovnanosti motoriky
z důvodu rychlého růstu. Následkem je často pokles výkonnosti, jelikož dochází k přechodnému narušení osvojených motorických programů. Tento stav je markantnější u pohybově náročnějších sportů. V této době není vhodné zatěžování dětí tak, jakoby u nich tyto změny neprobíhaly. Z náme ze svého okolí, kolik dětí pak zanechalo sportu (ze zdravotních důvodů!!!), protože byly přetížené. Druhou otázkou je z důvodu nevhodné skladby tréninku – úzké specializace – a ztráta např rychlostní schopnosti. Puberta probíhá individualně, je časově nerozlišitelně dovršena a vede ke změnám ve vzrůstu, tělesném vývoji až k ohraničení pohlaví. V důsledku toho rozlišujeme rychle, normálně a opožděně se fysicky vyvíjející hochy a děvčata. Existují značné biologické rozdíly v jedné věkové kategorii. Z toho důvodu se dosahuje také různé výkonosti. Rychle vyvinutí jsou ve fysické oblasti dominantní a své stejně staré biologicky přiměřené kamarády a kamarádky předčí. To je zvlášt významné v oblasti sily. Tato biologická převaha se uplaňuje jak v treninku, tak v závodech. V průběhu dalšího vývoje dohánějí normální a později vyvinutí své "urychlené" kamarády. Přibývají na váze a vzrůstu a s tím souvisí i výkonost, kterou můžeme dokumentovat výsledky. S otázkami věku souvisí problém tzv. biologického věku. U dětí neprobíhá tělesný (biologický) rozvoj vždy paralelně s jejich kalendářním věkem. Znamená to, že stejně staří jedinci se mohou více lišit. Jen 64 % dětí se vyvíjí normálně, to znamená, že se u nich vyskytují jen nepatrné rozdíly mezi biologickým a kalendářním věkem. V období puberty se vždy asi 18 % populace odlišuje od normálního vývoje. V jednom ročníku proto můžeme vidět ještě i děti, na druhé straně i „chlapy“. Růst neprobíhá rovnoměrně. Přibližně ve 13 letech (u dívek v 11), mnohdy i později se objevuje pubertální "růstový skok". Děvčata mají před chlapci v období puberty přibližně dvouletý vývojový náskok, po pubertě se rozdíly vyrovnávají. U jednotlivých pohlaví se mohou vyskytovat rozdíly mezi biologickým a kalendářním věkem v rozmezí od 2 do 4 let. U některých jedinců je růst rychlejší a naopak u jiných pomalejší. První skupina vyrůstá předčasně o 10 až 14 cm ročně a díky fyzickým přednostem zaujímá čelní umístění ve svých sportech. Takovéto případy je potřeba považovat za akcelerované nebo retardované výjimky. Ti vyhrávají i závody, ale nic to nesvědčí o skutečné perspektivnosti a talentovanosti. Děti se zpožděným růstem spadají do skupiny výkonnostně slabších. Růst je zpožděný pouze přechodně. Přibližně po dvou letech, na konci puberty se růst vyrovnává, zastavuje, roční přírůstky se zmenšují, hmotnost a objemové míry přibývají. Všechny růstově retardované děti svůj deficit později zcela vyrovnávají. Teprve asi v 17, 18ti letech dochází k vyrovnání a mnozí z těch „vítězů“ končí mezi poraženými, psychicky to nezvládají a končí se sportovní činností. Jedinci s rychlejším tělesným vývojem (tělesná výška a hmotnost) si udrží vyšší výkonnost v daném sportu jen krátkodobě a později jsou stále více poráženi svými talentovanými vrstevníky s normálním vývojem. K talentovaným jedincům patří i ti sportovci, kteří dosahují nejlepších výkonů na základě minimálního tréninkového úsilí. Při volbě zatížení nutno brát ohled i na individuální zvláštnosti. Rozdíl mezi kalendářním a biologickým věkem má pro velikost tréninkového zatížení velký praktický význam. Rychlý růst končetin se zpožděním ve vývoji vnitřních orgánů vede k pohybové dyskoordinaci s obtížemi se zvládnutím náročnějších cviků. V této době akcelerovaného růstu je možné postupně začít s tréninkem síly (vlstního těla). Do puberty je speciální trénink síly nevhodný. Je to pro ještě růstově nepřipravený organizmus zátěž
neadekvátní . Tento věk je málo uzpůsoben anaerobním zátěžím. Celkově je však schopnost přizpůsobení vnějším podmínkám v tomto věku (kdy tělesná výkonnost zdaleka nedosahuje vrcholu) vzhledem k ostatním obdobím značná. Hormonální a tělesné změny v období puberty přinášejí také citlivost a duševní labilitu. Fixace na sportovní činnost pomáhá překlenout rozporuplné stadium pohlavního zrání. Uvědomělý trénink se může stát součástí denního režimu na celý život. Formuje se vztah ke sportu, který může přinášet uspokojení a je vhodné se mu plně věnovat. Je však nutné se vyvarovat nevhodného!!! zatěžování dospívajícího organismu. Probíhá kosterní vývoj a s ohledem na vývoj vazů a kloubů nelze používat při rozvoji silových schopností metodu maximálních úsilí.
Vývojové stupně Vývojové stupně, které můžeme rozdělit na základní, zdokonalovací a vysokovýkonostní mají za cíl zabezpečit zvyšování zátěže a vývoj výkonu. Vývoj jednotlivce, specifika pohlaví a biologické stáří se musí repektovat. V centru všech výchovných programů stojí snaha se prosadit. Je však nutno pracovat kamarádsky, aby krása našeho sportu stála stále v popředí. Pouze na tomto základě se může objevit nová motivace pro tvrdé hodiny tréninku. Cílem je úsilí, aby co nejvíce lidí zůstalo u našeho sportu a ten provozovali s vyšší či menší výkoností.
l. období sportovní přípravy - etapa předběžné přípravy – do cca 10 let Dobrá úroveň vytrvalostních schopností je východisko efektivního rozvoje ostatních pohybových schopností v období sportovní specializace. Dětský organizmus reaguje na vytrvalostní trénink rozvojem srdečně-cévního systému. Základním předpokladem optimálního efektu tréninku na dětský organizmus je důležité respektování morfologické, fyziologické a psychické stránky osobnosti dítěte. To platí i pro rozvoj všeobecné vytrvalosti, jako základu celkové tělesné zdatnosti a předpokladu další specializace i z hlediska formování pozitivního vztahu k pohybové aktivitě vůbec. Projevem horší ekonomiky pohybu jsou vyšší energetické nároky. Příčinou může být především zvýšení frekvence pohybu podmíněné kratšími končetinami a nižší účinnost svalové práce, daná horší koordinací antagonistů - vzájemně proti sobě působících svalů. Toto je příčinou nižších vytrvalostních výkonů dětí oproti dospělým, s přibližně stejnými hodnotami spotřeby (VO max) kyslíku, která je jedním 2
z řady dalších - neméně důležitých limitujících faktorů vytrvalostního zatížení.
2. období sportovní přípravy - etapa základní přípravy - od cca 11 let Základem je rozvoj aerobní kapacity, hlavně v kategoriích mládeže. Fyziologické výzkumy jednoznačně dokazují, že rovnoběžně s biologickým dospíváním je potřebné vytvořit základy
vytrvalostních schopností submaximálním a středním zatížením. (24) Vytváření trvalého zájmu o trénink je důležitým prvkem první etapy přípravy. Nejčastější příčiny zanechání sportovní činnosti je nespokojenost s výsledky přípravy, nestálost sportovních zájmů, nepravidelnost tréninku, přepínání a neadekvátnost nároků a možností... Na rozvíjení aktivního, pozitivního vztahu ke sportovnímu tréninku má příznivý vliv spokojenost se sportovní činností, s výsledky, přátelské vztahy, zajímavé tréninky a celková atmosféra. Stále platí Komenského slova – škola (trénink) hrou a Veškeré kvaltování toliko pro hovado vhodné jest Pro triatlonistu je alfou i omegou výkonu vytrvalost ve všech částech tréninku i soutěžích. Základním předpokladem ale je především zvládnutí plavecké části. Na tom se snad jednoznačně shodneme. Ale už se neshodujeme se způsobem tréninku dětí. Nemám nic proti dětským oddílům triatlonu, ale mám výhrady k jejich náplni práce. Tyto oddíly by totiž neměly vychovávat triatlety, ale musí provádět základní a všeobecný výcvik žactva. Nazývejme je proto pravým jménem - přípravkami. Přípravky nejsou určeny předem pro ten který sport, ale musí dát základ pro budoucí sportovní činnost. Proto bude třeba z absolventa této přípravky dobrý fotbalista, atlet, třeba i cyklista, ale těžko výborný plavec a tím triatlonista. Proto by měla základní etapa probíhat v „plaveckých“ oddílech - respektive i v oddílech triatlonu, ale v tomto období zaměřených jednoznačně na rozvoj plavání. Přitom musí probíhat učení techniky běhu a jako kompenzace může být i učení techniky jízdy na kole. Každá etapa je pro něco důležitá. Je totiž nutno respektovat senzitivní období, které je pro plavání nejvhodnější ve věku 9-l3 let. je ve vývoji proto nejdůležitější etapa v procesu dlouhodobé přípravy. Obecně spadá do základní etapy sportovní přípravy. Je zaměřena na vytvoření předpokladů perspektivních vrcholových výkonů. Cílem je harmonický rozvoj osobnosti, zvládnutí množství pohybových dovedností a všestrannost se zdůrazněním na obecnou vytrvalost a zejména adaptace na pravidelnou treninkovou zátěž. Kritériem v tomto období není výkon, ale předpoklady pro výkony v budoucnosti. Předkládá se zvládnutí techniky všech sportovních disciplin - plavání nejpozději do 12 let, a běžecké techniky do 14 let. To je vhodné jen při nízké intenzitě a při postupném prodlužování doby tréninku. Toto je uskutečnitelné ve specializovaných skupinách - ve sportovních třídách a plaveckých oddílech. Předpokládám, že tam probíhá všeobecná příprava, ne jak mnohde pouze speciální, což dříve bývalo běžné. Vzhledem k tomu je nutné řešit složitý úkol - výběr vhodných jedinců pro sportovní činnost, případně určit jejich specializaci a zabezpečit racionální přípravu. Současný trenér by měl uznat, že nejúčinnější metoda přípravy musí být založena spíše na ověřených vědeckých principech, než-li na samotném empirickém úsudku. Příprava mládeže nesmí být zaměřena na podávání maximálních výkonů v tomto období, ale je ji nutno chápat jako vytvoření z á k l a d u pro tvorbu a dosažení budoucích vrcholných výkonů v období dospělosti, kdy je teprve organizmus připraven jak po stránce fyzické, ale i psychické. Vzhledem k rozdílnosti pohlavního dozrávání nemohou být ani v žákovském ani v dorosteneckém věku sportovní výkony jediným kritériem perspektivnosti zájemců. Zde se uplatňují zejména metody sledování spíše předpokladů, než-li aktuálního stavu.
ETAPY DLOUHODOBÉ PŘÍPRAVY Etapa všeobecné - předběžné sportovní přípravy do l0 let Všeobecná pohybová příprava předchází specializaci na konkrétní sportovní odvětví. Věk sportovců je v této etapě různý. V technicko-kompozičních sportech (krasobruslení, gymnastika) začíná etapa všeobecné pohybové přípravy již v mateřské škole nebo v prvních letech základní školní docházky (6-7 let). V některých zemích je všeobecná pohybová příprava organizována i mimo školní tělesnou výchovu. Cílem je základní výcvik s úkolem všestranného pohybového rozvoje, přirozený motorický vývoj. Tréninkové prostředky- pohybové hry, herní forma je psychicky přirozená. Probíhá všestranná „sportovní“ příprava s důrazem na zvládnutí pohybových schopností. Je dobré si uvědomit, že existuje všestrannost obecná, tzn. základní, dále specializovaná, zaměřená např. na sporty v přírodě, hry apod. a speciální v rámci daného sportu. Obzvláště důležitý je rozvoj základních prvků speciální techniky daného sportovního odvětví – Tento věk je optimální pro učení plavání ! Děti se musí naučit schopnosti snášet zatížení, získat trvalý zájem o sport a dodržování pravidel nejen sportovních. V této době děti nezávodí ! Probíhá l00% všeobecná tělesná příprava s důrazem na zvládnutí pohybových schopností. Vzhledem ke stupni rozvoje organismu dítěte je nevhodné volit zatěžování, při kterém dochází k aktivizaci anaerobně-laktátového systému do individuálně hraničních hodnot, které končí vyčerpáním v důsledku překyselení (acidózy) organizmu v průběhu cca 1 až 3 minut!. Proto by ani jedna část triatlonu, ANI TRÉNINK neměla probíhat v této intenzitě !! Etapa základní - předběžné sportovní přípravy do l2 let Po výběru určitého sportovního odvětví začíná etapa základního tréninku. Tato etapa je charakteristická všestranným rozvojem mladého sportovce s některými speciálními prvky vybraného sportovního odvětví. Tento věk představuje nejvhodnější období pro rozvoj motoriky, proto by v této etapě měla být perfektně zvládnuta technika plavání a obecně by měl být kladen důraz na rozvoj rychlostních předpokladů. Předpokládá zvládnutí základního, obecného, ale soustavného plaveckého výcviku. Zaměřujeme se na rozvoj rychlosti, obratnosti, všeobecné i výbušné síly. Důležité je vyvolat mezi mladými zájem o sport s úkolem posílení zdraví. Všestranné rozvinutí pohybových schopností - které je předpokladem sportovní dlouhověkosti je v první etapě p o d m í n k o u budoucího růstu výkonnosti. Mělo by představovat až 60% celkového objemu tréninku. Trénink nejenom vytrvalosti je dlouhodobá záležitost. Jde o proces, který nelze "uspěchat". Pokud se tato zásada nedodrží, lze dosáhnout dobrých výsledků třeba už v mládežnických kategoriích, ale mezi dospělými však takto akcelerovaní závodníci se již většinou neprosadí. Význam vytrvalostního tréninku v dětském věku vyplývá i ze skutečnosti, že díky vesměs velmi nízké trénovanosti v počáteční fázi soustavné tréninkové přípravy jsou pokroky ve vytrvalostních schopnostech provázeny zlepšením výkonnosti i v dalších motorických schopnostech. Ukázalo se, že trénink akceptující ze 60% všeobecnou vytrvalost vede k příznivějšímu účinku, než-li akceptující 60%
rychlostně-silového tréninku.
Problém je však v tom, že někteří funkcionáři, kteří se kolem triatlonu pohybují, nemají většinou žádné teoretické zázemí a jednají tak jak je napadne, nebo opisují nápady jim podobných. Většinou jsou to v okolí mládežnických kategorií rodiče, kteří jsou nekritičtí a z toho potom vznikají metodicky nesmyslná rozhodnutí, která mohou minimálně zpomalit růst závodníků, nebo i akcelerovat s tím, že může dojít k předčasnému vyhasnutí zájmu o trénink případně i o sport, v horším případě i k poškození zdraví. Všeobecná příprava představuje asi 85 %. Etapa základního tréninku sportovní přípravy do l4, 15 let ( puberta ) Je charakterizována všeobecnou tělesnou přípravou. Předpokládá se získání návyku na pravidelný trénink, schopnost koncentrace a úsilí - zvládnutí režimu zatížení a odpočinku. Všestranné rozvinutí pohybových schopností - které je předpokladem sportovní dlouhověkosti - je v první etapě přípravy závaznou podmínkou. Důležitý je rozvoj uvědomělosti ve sportovním i občanském životě. Zaměřujeme se hlavně na rozvoj rychlosti a obratnosti, také techniky a to nejen plavání, ale hlavně běžecké techniky. Optimální období trénovatelnosti vytrvalostních schopností je u děvčat období okolo věku 12-13 let, a u chlapců 13-14 let. Poměr všeobecné a speciální přípravy je asi 60 : 40. Pro nadstavbový trénink - je charakteristický všestranný rozvoj sportovní výkonnosti. Nadstavbový trénink ve vytrvalostních sportech začíná (s výjimkou plavání) později. Zatím nedochází k úzké specializaci na konkrétní sport, ani na určitou závodní trať, ale rozvíjíme všechny vlastnosti a návyky, které jsou pro TT nezbytné. To vytváří pevné základy pro volbu specializace a cíleně zaměřenou přípravu. Svéráznost periodizace tréninku v této etapě spočívá v tom, že prakticky celý roční makrocyklus je budován podle typu přípravného období. Závodní období je zastoupeno ve zmenšené podobě. Jedním z podstatných požadavků je zvládnutí prvků techniky šlapání v závodní rychlosti a optimální frekvenci. Závodníci v tomto období zpravidla překonávají závodní trať v nižší frekvenci a hrozí vytvoření rychlostní bariéry - upevnění nesprávného pohybového návyku. V tréninku se proto uplatňuje převážně práce (60-80% intenzity) v optimální frekvenci, nebo nepatrně vyšší. Uplatňuje se i intenzita blízká kritické, při níž se začíná technika narušovat. Kontrola techniky je jedním ze základních požadavků. Vytvoření pohybového návyku je základním faktorem, který omezuje zvyšování intenzity tréninkového zatížení. K tomu by mělo být dávkováno i úměrné závodní zatížení, jak co počtu závodů, tak i co délky tratí, Znáte jistě ze svého okolí i z jiných sportovních odvětví příklady raně specializovaných závodníků, kteří dosahovali vynikajících výsledků v dorostovém či juniorském věku, ale mezi dospělými se již potom neprosadili. Jednalo se většinou o talentované jedince, kteří nemuseli ani mnoho trénovat, ale to bohužel v pozdějším věku již nestačilo, nebo naopak o ambiciozní závodníky (nebo jejich trenéry), kteří podstoupili tvrdou přípravu, neúměrnou jejich rozvoji a tak došlo k předčasné akceleraci.
Ve vytrvalostním tréninku dětí by neměl dominovat princip soutěživosti! Je známo, že se dají obranné mechanismy dítěte narušit neúměrnou motivací, nejčastěji ze strany rodičů a dítě donutit k max. tvrdému tréninku i výkonu v závodě. Tento trénink má však určité nebezpečí v narušení harmonického rozvoje dětského organismu a po určité době se projeví ztrátou zájmu o trénink a pohybovou aktivitu vůbec, čímž bychom se dopustili na dětech toho nejhoršího. (8, 24). V návaznosti na nadstavbový trénink mládeže následuje juniorská příprava. Ta probíhá na přechodu z mládežnického do juniorského věku (cca od 15. do 19. roku). S ohledem na tělesný rozvoj se v tomto období jedná o neustále se zvyšující speciální zatěžování.
TRÉNINK DĚTÍ A MLÁDEŽE Věk dětí a mládeže je obdobím výrazných růstových a vývojových změn. Předčasná specializace a jednostranné zatížení (i když u triatlonu oproti jiným sportům částečně potlačeno) mohou mít za následek nejen narušení jejich sportovního vývoje, ale i tělesného vývoje a zdraví. Nejdříve je nutné zajistit co nejširší pohybovou připravenost a zvýšit celkovou tělesnou zdatnost. Toho se dosáhne prostředky všeobecné tělesné přípravy - VTP. Vysoká úroveň VTP je základem jak harmonického rozvoje, tak i předpokladem pro zvládnutí techniky. Musíme mít společný zájem a společný cíl - zdravé děti a vysoké sportovní výkony v dospělosti. V praxi se často setkáváme, a to nejen v triatlonu, se snahou o specializaci v raném věku a dosažení vysoké sportovní výkonnosti již ve věkových skupinách žactva či dorostu. Často jde o přípravu intenzivní a jednostrannou. To má za následek skutečně rychlý růst výkonnosti se všemi důsledky. To znamená i negativními. V oblasti psychiky (ztráta motivace, vyhoření aj.), fyziologie (nesprávné zatěžování, přepínání ap.), motoriky (vydřená a nesprávná technika) a společenské (ztráta prestiže apod.). je proto nutné respektovat zásady sportovního tréninku. Každé jejich nerespektování s sebou přináší negativní dopady na výkonnost závodníků z hlediska dlouhodobé přípravy.
Kdy začít? Tato se otázka se neustále opakuje vždy s aktuálními příklady. Ze statistik vyplývá, že největší počet výkonostních sportovců se setkává se sportem mezi l0-16 rokem života, ale provozují ho na různé výkonostní úrovni a různě intenzivně. Určitá menší skupina se dostává ke sportu později, přesto dosahuje nejen dobrého výkonostního vzestupu, ale někdy se rychle dostává i na špici. Z žádných jednotlivých příkladů, ale ani ze statistik a od nich odvozených předpokladů nelze získat určitá doporučení či předpovědi. Puberta probíhá individualně, je časově nerozlišitelně dovršena a vede ke změnám ve vzrůsu, tělesném vývoji až k ohraničení pohlaví. V důsledku toho rozlišujeme rychle, normálně a opožděně se fyzicky vyvíjející hochy a děvčata. Existují značné biologické rozdíly (až tři roky) v jedné věkové kategorii. Z toho důvodu se dosahuje také různé výkonosti. Rychle vyvinutí jsou ve fyzické oblasti dominantní a své stejně staré biologicky přiměřené kamarády a kamarádky předčí. To je zvlášt významné v oblasti sily. Tato biologická převaha se uplaňuje jak v treninku, tak v závodech. V průběhu dalšího vývoje dohánějí normální a později vyvinutí své "urychlené" kamarády. Přibývají na váze a vzrůstu a s
tím souvisí i výkonost, kterou můžeme dokumentovat výsledky. Dalším aspektem u dětí je zájem o konkrétní sport. Často se stává, že dojde ke změně zájmu o druh spoortu. Jistě není pro triatlon (ani žádný jiný sport) na škodu, pokud by sportovec předtím nebo potom provozoval jiný druh sportu. Ti, kteří začínají relativně pozdě, nemají problémy v oblasti fyzické výkonnosti. Jen v technicko-taktické oblasti se objevují počáteční problémy, speciálně při plavání, nebo na kole při jízdě ve velkém startovním poli. Rozhodujícím pro otázku, kdy začít u dětí se sportem je proto cíl a obsah treninku včetně závodů pro jednotlivé věkové ktegorie s přihlédnutím k biologickému stáří. Rozvoj sportovní výkonnosti u dětí a mládeže závisí na věku a na tréninkové etapě. Na (obr: ) je uveden příklad zatěžování v různých obdobích přípravy.
Etapa zák1adního tréninku ve věku 10-14 let Pro trénink ve školním věku platí obecná zásada, že vytrvalostní prvky prováděné střední intenzitou za aerobních podmínek jsou pro organizmus potřebnější, než-li prvky anaerobního charakteru. Jako nevhodné jsou z toho důvodu např. běhy na 800m, nežli třeba volnější běh na 300m se závěrečným finišem. Vysoké acidózy se u dětského organizmu dosahuje už od 200m. Zvláště vysokých hodnot koncentrace laktátu kyseliny mléčné se u dětí dosahuje po bězích na 350-400m. Délka tratí k prověřování vytrvalostních schopností v tomto období měla mít jednoznačně objemový a nikoliv intenzivní charakter. Za testovací tratě nevolíme zásadně vzdálenosti 600-1200m, nýbrž 5- 15-ti minutové běhy vhodným tempem., vyhovujícím individuálně každému jednotlivci. Teprve po dosažení individuálního minimálního stupně vytrvalosti (např. Cooprův test na 12 minut), můžeme přistoupit k závodním startům !!!!! Všeobecná pohybová příprava předchází specializaci na konkrétní sportovní odvětví. V etapě všeobecné pohybové přípravy představuje objem zatížení 3 – 5 hodin týdně. Základní trénink v plavání začíná dříve a představuje i vyšší zatížení. Objem zatížení činí šest až deset hodin za týden. Takto vysoké zatěžování je možné, protože ve vodě nedochází k přetěžování oporového a pohybového aparátu.
Po výběru určitého sportovního odvětví začíná etapa základního tréninku. Týdenní objem zatížení je v průměru 8 až 12 hodin Děti mají rády všechny přirozené činnosti, v nichž mohou běhat, skákat, šplhat, hrát si. Pohyb je pro ně potěšením, a proto není potřeba je do sportovní činnosti nijak nutit. Šesti až osmiletí kluci dokážou s balonem naběhat i 15 km, ale kdyby měli tuto vzdálenost absolvovat z donucení - v rámci vědomého tréninku - nezvládli by to. Všeobecná pohybová příprava předchází specializaci na konkrétní sportovní odvětví. V etapě všeobecné pohybové přípravy představuje objem zatížení 3 – 5 hodin týdně. Základní trénink v plavání začíná dříve a představuje i vyšší zatížení. Objem zatížení činí šest až deset hodin za týden. Takto vysoké zatěžování je možné, protože ve vodě nedochází k přetěžování oporového a pohybového aparátu. Po výběru určitého sportovního odvětví začíná etapa základního tréninku. Týdenní objem zatížení je v průměru 8 až 12 hodin Pro následující etapu - nadstavbový trénink - je charakteristický všestranný rozvoj sportovní výkonnosti. Nadstavbový trénink ve vytrvalostních sportech začíná (s výjimkou plavání) později. Tato etapa zahrnuje začátek specializace ???? a vyžaduje tréninkový objem od osmi do dvanácti hodin týdně Pro 15ti-leté se celkové tréninkové zatížení zvyšuje na 12 až 15 hodin týdně. Tato etapa zahrnuje začátek specializace a vyžaduje tréninkový objem od osmi do dvanácti hodin týdně až do 16 do 22 hodin podle stupně výkonnosti a trénovatelnosti. V období 15 a 16ti let je nutný nárůst v objemu tréninku (cyklistiky). V návaznosti na nadstavbový trénink mládeže následuje juniorská příprava. Ta probíhá na přechodu z mládežnického do juniorského věku (od 14. do 19. roku). S ohledem na tělesný rozvoj se v tomto období jedná o neustále se zvyšující speciální zatěžování. Celkové tréninkové zatížení se zvyšuje na 22 až 25 hodin týdně. V juniorském věku ovšem není zapotřebí extrémního zvýšení objemu tréninku, protože vytrvalost jako kondiční schopnost není "skladovatelná". Objem tréninku by se měl v tomto věku krátkodobě zvýšit jen bezprostředně před mezinárodním měřením sil.
PLÁNOVÁNÍ Dlouhodobá stavba výkonu. Dlouhodobá stavba výkonu je mnohoroční systematický a plánovaný treninkový proces, začínající již v dětství. Je cílově orientována na udržení zdraví správným, smysluplným treninkem a podřízena schopnosti podat výkon. V tomto procesu jde o třídění a rozdělení do výkonnostních tříd a skupin rekreačních sportovců, kteří sport provozují pouze pro radost. V průběhu dlouhodobého budování výkonu se přesně stanovuje treninkový a závodní systém pro jednotlivé věkové kategorie. Přeskočení jednotlivých stupňů nebo etap se pravidelně projeví negativně a mělo by se mu zabránit, neboť je v rozporu s všeobecně platnými vývojovými zákony. Treninkový plán a treninková dokumetace V treninkové praxi vyzkoušené postupy, medicinsko-sportovní poznatky stejně jako individualní stav trenovanosti, který obsahuje i osobní výkonostní orientaci se musí složit jako mosaika. Vysoké sportovní výkony, je jedno na kterém výkonostním stupni či věkové kategorii, se musí systematicky budovat. Všechny detaily jsou důležité a rozhodují o výsledku. Trénink by měl být vždy veden cílevědomě. I závody by se tomu měly podřídit. Vztahy a poměry mezi tréninkovými oblastmi se musí správně skloubit. Vzestupný vývoj faktorů výkonu směrem k nejdůležitějším závodům se musí zaměřit na očekávanou hladinu výkonu a zpětně působit na trénink. Tento kruhový oběh často podtrhuje význam řízené prognosy. Těmto vysokým požadavkům by měl být podřízen také treninkový plán. Dále jsou jsou popsánny základní formy tréninkového plánu. Ten se v podstatě prosadil ze zkušeností s treninkovým plánováním. Ukázalo, že uspěšná, cílevědomá sportovní činnost není bez něho možná . Pro treninkovou práci je rozhodující vědět, jak má být treninkový plán postaven. Plán však není žádné dogma, musí být denně tvůřčím způsobem upravován, nahrazován a korigován. Na těchto nutných základech se buduje trenink, který má též v zásadě vliv na následující treninkové jednotky. Doby, kdy se sport provozoval pro chuť a potěšení je za námi. I takoví rekreační sportovci by měli svoje zatížení plánovat a neměli by se pouze soustředit na „ježdění“ a přitom nebrat trenink do důsledků. Krásná přání, například důvod štíhlé linie jistě existují a můžou hodně dlouho přetrvávat.
Plán zatěže. Je to základní bod tréninkového plánu. Plán zatěže může být stanoven na libovolně dlouhé časové oblasti. Odvozeno z praxe, jeví se nejužitečnější stanovit roční plán, který se pak může upravit na jednotlivé fáze, periody či týdny. Plánování by mělo vycházet jednak: z časových možností – samotných závodníků, tak i technických možností – přístup na bazén, do tělocvičny Základní formy plánovaní tréninku Základní koncepce - dlouhodobý plán obsahuje komplex všech cílů, struktur, prognos, organisačních forem, trendů, prostředků a metod pro delší, několikaleté období. mohou být stanoveny pro oddíl, treninkové skupiny, nebo jednotlivé sportovce. Rámcový - roční tréninkový plán /RTP/ je pravidlený roční plán, odvozený od koncepčního. Má velký význam především pro treninkové skupiny, a spojuje všechny cíle, struktury, prognosy, trendy, organisační formy, prostředky, metody, rozsah zátěže a obsah pravidleně na jednn rok. Individualní treninkový plán /ITP/ je přizpůsoben na jednoho sportovce. Pro triatlon nutnost! Vychází z momentálního výkonostního stavu, obsahuje osobní výkonostní cíl. Vycházejíc ze základu je plánován rozsah a obsah zatěže. Při všech plánovaných veličinách jde o to, všimnout si individuálních zvláštností, osobního výkonu, reakcí, zkušeností z výsledků zátěžových testů apod. Obvykle je rozpracován do jednoročního plánu. Ten se skládá z několika období, krátkých fází. Tyto krátké fáze je možno označit jako makro (měsíční) nebo mezo (týdenní) cykly. Operativní plán /OP/ v protikladu k rámcovému treninku a individuálnímu plánu muže být postaven pouze pro krátké období /týdny, měsíce/. Také týdenní nebo jednodenní trenink může probíhat pod označením operativního plánu. Jedná se o úpravu plánu zejména v případě nesplnění předchozách úkolů, třeba po nemoci nebo v přípravě na konkrétní závod. Roční plánování a periodisace. První důležité závody v životě mladých sportovců a sportovkyň se sestávají z hlavních závodů jako krajských přeborů, případně národních mistrovství nebo Závodu olympijských nadějí.. V souladu s termíny je nutné plánovat roční termíny a periodisaci. Tréninkový plán zajištuje růst zátěže během roku a koordinuje nasazení treninkových prostředků, jejich obsah a okruhy. Nejsou-li určujícími hlavní závody, je možno určit jako vrchol sezóny jiné závody dle výše uvedených kriteri. Rozhodující pro hlavní intensitu, s kterou bude závěrečný trenink probíhat v ročním plánu je základní výchozí posice stavu výkonosti a biologického vývoje. Na tomto základu může a musí dojít ke snížování plánovaných objemů tam, kde vývoj nepostoupil dle předpokladů.
Stavba zatěže během roku. Dynamika výkonostního vzestupu ve všech sportech vyžaduje přesnost ve všech metodických otázkách. Fyzické faktory výkonu pro vytrvalost, sílu, rychlost a jejich kombinace musí být zpracovány do správného časového harmonogramu. Správná stavba zátěže během roku se ukazuje jako klíčová. Roční plán tréninku Nový treninkový a závodní rok není vždy identický s kalendářním rokem. Sportovní praxe předpokládá poslední závody (třeba krosy) na konec září, začátek října. Závodní období je zakončeno 3 týdenním přechodným obdobím s časem pro „dovolenou“. Pak začíná nový tréninkový a závodní rok s přípravným obdobím. Rozdělení období: Treninkový rok by měl být vzhledem k dosažení potřebné systematiky rozdělen na více větších úseku treninkové periody. Rozlišujeme dle jejich obsahů 3 druhy období. 1/přípravné období 2/závodní období 3/přechodné období Evidence tréni nku Děti by si měly zvyknout i na zápis tréninku – sešitek a zapisovat alespoň co dělali a jaký měli pocit. Aby si zvykly na pozdější nutnost evidence.
METODIKA TRÉNINKU Dovolil bych si použít slova, která již byla použita v úvodu k metodickému materiálu plavání, protože výstižně vystihují celý problém Tak jako plaveckým výkonem zahajuje triatlonista soutěž, tak by i svoji sportovní kariéru měl začínat plaveckým tréninkem, nejlépe v dětském věku. Triatlonista, který je svou původní specializací plavec, nebývá tak hluboce handicapován při zvládání jízdy na kole a běhu, jako triatlonista, který zahajuje plavecký trénink v neoptimálním věku. Zvládnutí plavecké techniky, jejímž podkladem je, vedle jiných předpokladů, velmi kvalitní cítění vodního prostředí a udržení vysoké flexibility především ramenního a hlezenního kloubu i v pozdějším věku vyžaduje svůj čas, a to ve smyslu - včas začít a dostatečně dlouho rozvíjet. (jen výjimky potvrzují pravidlo) PRO TRÉNINK V DĚTSKÉM VĚKU JE ROZHODUJÍCÍ VŠESTRANNOST Všestranost a její výhody. V základním tréninku je nutno dodržovat pricip všestranosti. Ve všeobecné atletické přípravě je nutné pokračovt v treninku základních sportovních odvětví se zvyšující zátěží. Vedle fysického zatížení je hlavním bodem také dobré technické provedení všech cviků. To se týká především silového treninku se všemi prostředky. Zvyšujeme tím odolnost organismu na zatížení, dochází k zesílení pojivové a podpůrné tkáně a vyhneme se tak škodám z extremní jednostranné zátěže. Na konci výkonostního treninku musí dojít ke zvýšení celkové atletické výkonosti jako důležité podmínky růstu dalšího výkonu. Také ve specialní oblasti dominuje všestranost. Kros, horská kola, v zimní periodě, přinášejí při
správném dávkování radost a pestrost. Díky všestranosti a tím spojeným výkonum je směrována a podporována příští specialisace i podpora talentů jak v oddílech tak krajských svazech. Celkový tréninkový proces by se měl zaměřit na tyto stěžejní body. výstavbu solidní základní vytrvalosti vypracování motoriky a rychlosti začátek cíleného silového treninku systematický úvod do závodů Pro zvyšování sportovního výkonu platí stejné zákonitosti pro vrcholové i kondiční sportovce. Výkonnost závodníků vytrvalostních sportů (a to triatlon určitě je) závisí mimo jiné i na tom, jak se podaří rozvinout metabolizmus v aerobním režimu (tukový - nutný pro vysoký vytrvalostní výkon), a v aerobněanaerobním i anaerobním režimu (sacharidový - rychlost). Pro rozvoj kondičních schopností v jednotlivých sportech je k dispozici celá řada osvědčených poznatků (Harre, 1980; Martin a kol., 1991; Grosser a kol., 1986; Letzelter, 1978; Verchojanski, 1992; Reiss, Meinelt, 1985; Schnabel a kol., 1994; a pro vytrvalost zejména Neumann, 1990). Rozvoj kondičních schopností - Metodika rozvoje Ke stabilnímu vytvoření kondičních schopností potřebných pro vytrvalostní sporty vede jen : - cílevědomé koncipování tréninkového zatížení společně se správným výběrem tréninkových prostředků a metod. Pro vytrvalostní sporty jsou nejdůležitějšími kondičními schopnostmi základní, a speciální vytrvalost. Přitom je důležité si uvědomit. že k těmto schopnostem dále patří i silové a rychlostní schopnosti. Tréninko-metodické postupy musejí zajišťovat rozvoj všech kondičních schopností a patřičných funkčních systémů v souladu s rozvojem správné techniky. Parametry zatížení Nejdůležitějšími parametry pro rozvoj kondičních schopností jsou: . objem tréninku (kilometry. čas, počet tréninkových jednotek atd.) . intenzita tréninku (rychlost, počet opakování, čas, velikost odporu) . četnost tréninku (tréninkové jednotky za čas, poměr zatížení a odpočinku) . metody tréninku (kombinace různých parametrů zatížení) Vedle hlavních parametrů zatížení zajišťuje optimální rozvoj jednotlivých schopností jejich vzájemný poměr.
Základní výkonnostní předpoklady Rozvoj obecných výkonnostních předpokladů je nutný pro dosažení speciální výkonnosti a pro stabilní úroveň aerobních - vytrvalostních, silových a rychlostních schopností, jakož i technicko koordinačních základů. Obecná výkonnost je podstatným výchozím předpokladem pro zvýšení zatěžovatelnosti
organismu a pro obnovu sil a regeneraci. V jednotlivých sportovních odvětvích nebo disciplínách je pomocí obecných a speciálních tréninkových prostředků dosaženo konkrétních cílů v oblasti obecné vytrvalosti, síly i rychlosti (tab ). Obecná vytrvalost je spojena s výstavbou aerobního a aerobně-anaerobního energetického potenciálu. Obecné silové základy jsou budovány u důležitých svalových skupin pro konkrétní sportovní odvětví. Obecné rychlostní předpoklady jsou dány především cíleným nervosvalovým řízením, rychlostí reakce a schopností motorických změn. Kromě toho v oblasti obecné pohyblivosti (koordinace) záleží především na úrovni protažení a schopnosti uvolnění svalových skupin v souladu s potřebami jednotlivých sportů. Z pohledu dlouhodobé, víceleté stavby tréninku by proto neměly být obecné výkonnostní základy opomíjeny, využívání obecných prostředků je nutné přizpůsobit specifickým nárokům sportovního odvětví v souladu se základními teoretickými principy.
Platí obecně pro všechny sporty
Všeobecná atletická průprava má velký podíl na celkovém treninku. Ta má velký vliv na to, aby se sportovec naučil správnou techniku, a získal všeobecnou zdatnost, na kterou pak může být nasazena vysoká zátěž a silový trenink. Správná technika a správné pohybové návyky jsou v základním treninku duležitější než výkonostní vzestup a výsledky závodů, na které je dostatek času. Velký důraz směřuje na oblast základní výtrvalosti (techniky) a síly. Hodnoty obou faktorů rychle klesají, pokud není neustále vkládán odpovídající treninkový podnět. Týdenní – dvoutýdenní výpadek se dohání až 6 týdnů. Udržení základní vytrvalosti a síly se ukazuje jako celoroční treninková nutnost. Silový trenink má větší význam, pokud sportovec bydlí v nížině, nebo tam delší čas trenuje a závodí. Měl by si pak dopřát cílený silový trenink a to jak v běhu, tak i na kole. Na kole nesmíme ale zapomínat na udržení ferkvence šlapání (projeví se i v běhu), aby nebyl pohyb „upachtěný“. Z praxe je známo že mnohé světové špičky v cyklistice tomuto problému čelí tím, že denně ráno nebo večer šlapou na nebržděném kole s vysokou šlapací frkevencí 120ot/min. a malým převodem (42:19), aby dlouhodobě udrželi motorickou schopnost. Tuto metodu používají celoročně, tedy také během etapových závodů. Faktory výkonu. Faktory výkonu, které mají význam ve vytrvalostních sportech se všeobecně rozdělují do skupin. Ke skupině fyzických hranic výkonu patří společně síla, rychlost a jejich kombinace, vytrvalost a rychlostní vytrvalost. Při vytrvalosti je nutno rozlišovat mezi základní vytrvalostí a specifickou závodní vytrvalostí.
Rychlostní vytrvalost stejně jako rychlost a schopnost maximální zatěže ohraničují všeobecnou fyzickou konstituci sportovce.
CHARAKTERISTIKA VYTRVALOSTNÍHO VÝKONU Vytrvalostní výkon je ovlivňován několika činiteli. V prvé řadě to je obecná funkční zdatnost organismu, t.j. schopnost organismu zásobovat pracující tkáně živinami a kyslíkem, a likvidovat produkty metabolismu, únavové látky a kysličník uhličitý. Obecná funkční zdatnost je tedy závislá především na zdatnosti: oběhového, srdečně-cévního aparátu a ventilačního, dechového aparátu. Neumann hovoří o působení vnitřních faktorů výkonnosti (12) Důležitým činitelem je tzv. specifická zdatnost organismu, tedy zdatnost vlastního pohybového aparátu (nervosvalové tkáně). Tato vlastnost závisí jednak na schopnosti svalů pracovat, využívat ekonomicky energetické zdroje, ale i na schopnosti přesného provedení pohybu, koordinační schopnosti pohybového aparátu čili psycho-motorických vazbách. Základní pohybovou schopností, která se nejvíce podílí na konečném výsledku v triatlonu je VYTRVALOST Složitějši situace je ve specifickych schopnostech, zvlaště v plavani, kde vykon zavisi na dlouhodobě vypracovanem "citu pro vodu", i když i v běhu a v cyklistice (lyžovani) zaleži na zvladnuti techniky pohybu (a tim i jeji ekonomie) na vysoke urovni. Vytrvalost je dominujícím faktorem nejen v triatlonu. I všechny lyžařské běhy, silniční závody na kolech i na běhu, patří do kategorie dlouhodobých vytrvalostních disciplin, protože trvají i několik hodin. Pod pojmem vytvalost rozumíme schopnost organismu tolerovat mnohahodinovou zátěž a bez významného poklesu držet určitý výkon - například mnohahodinový cyklistický trénink při rychlosti 30 km/hod. Tuto část vytrvalosti budeme v tréninkové metodice definovat jako základní vytrvalost. Vytrvalostní schopnost při vyšší intensitě budeme označovat jako závodní specifickou vytrvalost. Vytrvalost je schopnost organismu vzdorovat vlivům unavy. Je to druh odolnosti, schopnost setrvat v relativně intenzivni činnosti a k tomu mobilizovat energeticke systemy. (20) Vytrvalost je definovana jako schopnost organismu podat dlouhodoby vykon bez přerušeni, až do jeho omezeni nebo uplneho znemožněni nastupem unavy. Vytrvalost je vždy vazana na konkretni podminky a pohybove jednani, to znamena, že ma v každem sportovnim odvětvi specificky charakter v souladu s energetickym krytim naroků organismu [Schnabet a kol., 1994). Vytrvalost je pohybova schopnost člověka odolavat dlouho trvajici pohybove činnosti, schopnost provadět deletrvajici tělesnou činnost na určite urovni, aniž by se snižila efektivita teto činnosti, nebo také jako soubor předpokladů provadět cvičeni s určitou nižši než maximalni intenzitou co nejdele nebo po stanovenou dobu co nejvyšši možnou intenzitou. (2,3)
Obecna vytrvalost je přenosna, tzn., že trenujeme-li zakladni vytrvalost v jedne časti triatlonu, přenaši se i do časti ostatnich. Jedno jestli ji trenujeme na koloběžce nebo na kajaku. Na druhém místě je síla. Silou myslíme dosažení vysoké svalové výkonosti nutné pro překonání odporu vzbikajícího při pohybu. Síla je tak základem a je v přímé závislosti s vytrvalostí a rychlostí. Pro běh má důležitý význam pro odraz, délku kroku, běh ve zvlněném terínu, Pojem rychlosti je vymezen pohybovou výkoností, která je např v cyklistice spojena s frekvencí šlapání. Do rychlosti zařazujeme i nástup spurtu a závěrčný sprint. Platí obecně pro všechny sporty. Fysické faktory výkonu jsou měřitelné veličiny a jsou nutné k analýse výkonu. Jejich registrace by se měla provádět jednoduchými prostředky a měly by sportovcům něco přinést. Vést tréninkový deník a vše si zaznamenat. Platí i pro trenéra i pro závodníky. Výzkumy struktury výkonu jednoznačne dokládají, že vývoj schopnosti aerobního výkonu je rozhodující pro vzestup výkonu a tvoří z největší míry základ. Z toho vyplývá velký treninkový podíl základního aerobního výkonu. Lidský organismus zvládá závodní situace s nejvyšším nasazením a připraveností jen tak, jak se to někdy naučil. Náhoda má ve vytrvalostním sportu jen malý prostor, například při defektech, vnějších rušivých faktorech a nesprávných rozhodnutích. Tyto zkušenosti vymezují hlavní postavení treninku v procesu sportovního tvoření.
¨
TRÉNINK TRIATLONU Trénink triatlonu, není trénink plavání, trénink běhu a trénink na kole, ale komplexní trénink, jehož konstrukce není jednoduchá ani lehce k naučení, zejména pak s mládeží. Vyžaduje již hodně zkušeností, minimálně s jedním sportem. Pak rozdělit trénink mezi všechny tři části tak, aby třeba v jeden den nebyl silový trénink ve dvou částech, atp. Popisovat tu jak se takový trénink sestaví, je nad rámec tohoto materiálu. Vyžádal by si samostatný dokument.
Celoroční trenink Základem zvyšování výkonnosti je celoroční trénink. Doba, která následuje po sezoně březen-řijen není závodní sezónou. Velká zimní „přestávka“ se musí vhodně vyplnit. Treninkový proces musí probíhat celoročně. Pokud se vše dobře zkloubí v periody a cykly, nabízí se toto období jako vhodný základ pro další vývoj výkonu. Důležité je, aby se vzestup zatěže a k tomu potřebný čas pro zotavení a regeneraci dobře naplánoval a provedl. Tak se mohou fysické faktory výkonu udržet na dosažené a úspěšné úrovni a pro závodní výkony se získají dobré fysické a psychické pocity svěžesti a uvolněnosti. Mezi skončením jedné sezóny a zahíjením přípravy další by nemělo dojit k poklesu výkonnosti o 30%. V celoročním plánu je nutno zdůraznit základní princip: dobře zakomponované treninkové zatížení během roku stoupá. Nejvyšší zatížení označované jako vrcholné zatížení leží bezprostředně před vrcholným obdobím závodů. Na obr. je princip srozumitelně zobrazen. Výsledek je pochopitelný z treninkového obsahu a jeho intensity a všech dostupných prostředků v závodech.
obr.č.
stoupající zatížení během roku v jednoduché a dvojité periodě
Usekům závodního období by měly předcházet úseky přípravy. V nich by měly být vytvořeny základy fysických, psychických, technických a taktických faktorů výkonu. V přípravném období by měla být dlouhodobě a systematicky budovaná forma a zvyšována schopnost snášet zátěž. Podstatnou orientace na rozdělení treninkového roku tvoří časové rozložení hlavních závodů během roku. U těchto závodů by měl být dosažen nejvyšší výkon. Závodní periodu plánujeme tak, aby hlavní závody ležely na konci závodního období. Posledních 6 týdnů před významným závodem roku má zvláštní význam pro zvýšení výkonu. Proto tento úsek si udržuje určitý vlastní průběh /formu/ a nazýváme tento úsek bezprostřední přípravou na závody. Příprava jen na jeden hlavní závod v roce se označuje jako jednoduchá perioda. Při dvou hlavních závodech se mluví o dvoudobých periodách a při třech o třídobých periodách. Periodické modely jsou vyznačeny v obr. Důležitým předpokladem plánování je vedle představy o začátku zátěže a výšky zátěže také plán zotavení a regenerace. K dosažení těchto cílů se jednotlivé periody rozdělují do cyklů. Jeden cyklus obsahuje několik týdnů se stupající zátěží. Po týdnu nejvyšší zátěže následuje týden se sníženou zátěží. Po sezoně následuje krátké přechodné období pro regeneraci.
Všeobecný a speciální trenink V průběhu roku směřuje nasazení treninkových prostředků zásadně a ve všech věkových a výkonostních oblastech od všeobecných ke speciálním. V zimních měsících /listopad až březen/ mají všeobecné treninkové prostředky velký a zásadní význam. Ale v jednotlivých věkových a výkonostních skupinách zaujímají rozdílný rozsah. Všechny treninkové prostředky se zvyšují v objemu a četnosti během listopadu až března, aby dominovaly od dubna do října. Obr. nasazení všeobecných a specialních treninkových prostředků v průběhu roku. V treninku všech částí dominuje vytrvalost. Jako treninkové prostředky přicházejí v úvahu jak běhy, tak běhy na lyžích, kolo, bruslení. Jako výcvik rychlosti přicházejí v úvahu běh na krátké vzdálenosti do 60m, honičky, kolečkové brusle, bruslení. Jako silový trenink od skupiny l3letých !!!! silový trenink. (není myšleno železo, ale posilování – jen vlastní vahou) Jde při nízké zátěži předevšímn o správnou techniku, to znamená průběh pohybu, speciálně v kolením kloubu. Při treninku mají obecnou platnost treninkové prostředky a oblasti, ale jejich obsah a specifika musí být upravena na jednotlivé věkové kategorie. dobrý vývoj stavu vytrvalosti, síly a rychlosti musí být během roku propracován, aby se poté mohl začít v čase závodů specialní trenink. Teprve pokud se rámec period a cyklů upřesní, je možno začít s detailním plánováním. Zaprvé musí být stanoveny hlavní, průřezové body, na nichž může být pomocí výkonostní diagnostiky přezkoušen výkonostní stupeň. V tomto procesu se od celoroční zátěže dají odvodit ostatní operativní plány. Mohou se realisovat jak v grafickém znázornění v tabulkách tak úkolem v kalendářním rozpisu. Délka operativních plánů by měla být také odvozena od tréninkově-metodicky postavených úkolů. Jako nejlepším se ukazuje cyklus, tedy 3, 4, (5 či 6) týdnů. V operativním plánu by měly být brány v potaz všechny důležité faktory zátěže a regenerace. Také školní povinosti patří do uvedené záteže. Při správném uspořádání mezi zátěžemi a zotavením by se měly vzít v potaz operativního plánu všechny možnosti regenerace, pokud jsou k dosažení a v důsledku treninkových fází také výživa. Tránink plavání. Diskuse plavecké techniky volného způsobu. Rozcvička, typické tréninky. Jak učit děti plavat, obrázky, postup výuky od úplné nuly, tipy pro pokročilé. To vše je hezké, ale proč bychom my „neplavci“ měli fušovat do řemesla profesionálům, a proto tuto činnost svěříme trenérům plaveckých oddílů (nebo je můžeme zaměstnat na našich tréninkových hodinách) Pokud bych mohl projektovat optimální přípravu, pak bych doporučil zahájit triatlonový trénink tzv. plaveckou přípravkou. Plavecká sportovní příprava navazuje speciálním zdokonalovacím výcvikem na výuku s rozvíjející se technickou úrovní dětí, v níž se dále začíná se zatěžováním ve vodě. Plavecká
přípravka trvá zhruba tři roky a dítě si v ní při správném vedení osvojí techniku plaveckých způsobů V době, kdy je organizmus nejvnímavější. I KDYŽ..... Ospalý také začínal v pozdějším věku.. V plavecké přípravce se postupem doby počítá nejen s přípravou ve vodě, ale i s rozvojem pohybových schopností, které plavecký pohyb nestimuluje dostatečně intenzivně, a to na suchu. Je důležité kombinovat a doplňovat plavecký výcvik ve vodě i s tréninkem na suchu všeobecnou atletickou průpravou. Zejména rozvojem koordinace, obratnosti, ve smyslu rozvoje rychlostních schopností spolu s obecnou koordinací a se základy především běhu - techniky, speciální běžecká cvičení. Pro potřeby triatlonu pak mohou být některé znaky přípravy zvýrazněny. Dostatečný a současně přiměřený funkční rozvoj, bez zbytečných rizik poškození pohybového a funkčního aparátu, by v první etapě mělo zajistit sportovní plavání, kombinované s ostatními sporty. O tréninkovém zatěžování bychom měli začít uvažovat teprve při zvládnuté a to nejen, ale zejména plavecké technice. Trénink běhu. To samé co platí pro kolo, platí obecně i pro běh a obráceně, Technika – v běhu specifický prostředek - ABC, poskočná cvičení, odrazy, výskoky atp. A vytrvalost, upevnění techniky – vyběhávání. Trénink kolo I pro cyklistickou část triatlonu je rozhodně výhodou zvládnutí techniky jízdy a frekvence šlapání na kole (pozor nezaměňovat s tréninkem!) v raném dětském věku a další kontrolovaný a řízený rozvoj speciálních obratnostních schopností (rovnováhy, rytmu a plynulosti cyklického pohybu dolních končetin atd.). V cyklistické, právě tak jako v atletické přípravě by měla být v počáteční etapě zachována dominance technické přípravy nad kondiční. Tedy preference rozvoje dovedností nad "honěním objemů" a závoděním! Protože triatlon je vytrvalostní sport a k němu má nejblíže cyklistický trénink (a také v tréninku triatlonu je ve vyšším věku nejpodstatnější) dovoluji si předložit trénink na příkladech tréninku na kole. Trénink cyklistiky je omezen silničním provozem. Sportovní kolo, ale nejen to, musí být dopravně bezpečné a sportovec musí být obeznámen s pravildy silničního provozu. Pravidla silničního provozu jsou proto důležitou podmínkou ve výchově triatleta. Lepší je trénink v přírodě. Rovněž nošení bezpečnostní helmy včetně tréninku je zvlášt nutné. Při šlapání by měl být od začátku kladen důraz na pravidelný rytmus. Síla, která je k disposici, musí být převedena do základního výkonu. To je optimální tehdy, pokud se tlak na pedál, překlopení a tah harmonicky doplňují. „Cukání“, čtvercové šlapání, koníkování jsou nevhodné a neekonomické a měly by být už v dětském věku eliminovány. Špatně naučená technika se později těžko mění. K tomu nastupuje také úloha pracovat střídavě stejně silně oběma nohama. V pravidle stojí: Omezit nestejné nasazení obou dolních končetin dobrou koncentrací. Učení šlapáním jednou nohou, případně bez řetězu. Dobře padnoucí cyklistické boty a správně nastavené „kufry“ jsou předpokladem pro dobré umístění nohou do pedálů.
Na kole technika – kulaté šlapání, nástupy, sprinty. A vytrvalost, upevnění techniky – dlouké jízdy Stanovení úkolů pro základní trénink Děti by si měly hledat příklady, kterých by chtěly dosáhnout samy, dobrovolně, bez vnějšího vlivu. Výchova k samostanosti je nesmírně důležitá. Cyklistická příprava 1/ Nejlépe od koloběžky přes kolo odpovídající velikostí vzrůstu. Třeba jen bez přehazovačky. Později pak třeba horské kolo 2/ Silniční cyklistika je navíc výjmečně omezena silničním provozem. Sportovní kolo, ale nejen to, musí být dopravně bezpečné a sportovec musí být obeznámen s pravildy silničního provozu. Pravidla silničního provozu jsou důležitou podmínkou ve výchově cyklistiky. Rovněž nošení bezpečnostní helmy včetně tréninku je zvlášt nutné. 3/ Ovládání kola je alfou a omegou našeho sportu. Terénní jízdy, horské jízdy, jízdy na cyklistických stezkách, zlepšuje ovládání. Kontrolní jízdy zručnosti by měly být u dětí pravidleně opakovány a oceňovány. Vhodné pro trenery v tomto věku jsou videozáznamy k analýse chyb. 4/ Ve specialní přípravě, tedy s kolem, jde od začátku o správnou posici při sezení a pravidelné "šlapání". Pokud je věnován od začátku tomuto stěžejnímu bodu dostatek pozornosti, mohou být zmírněny pozdější chyby a zvýšena hranice výkonu. První kolo musí být přizpůsobeno věku v rozměrech a vývojově odpovídat výkonostním skupinám (není nutné pro žáky kolo za 150 tisíc) POSAZ Ve specialní přípravě, tedy s kolem, jde od začátku o správnou posici při sezení a pravidelné šlapání. Pokud je věnován od začátku tomuto stěžejnímu bodu dostatek pozornosti, mohou být zmírněny pozdější chyby a zvýšena hranice výkonu. To platí obecně pro všechny činnosti. Proto musí být technice věnovaná prvořadá pozornost. První kolo musí být přizpůsobeno věku v rozměrech a vývojově odpovídat výkonosti. Prvotní je zvládnutí kola, jeho ovládání v provozu. Přednost dostávají jizdy zručnosti, jízda v terénu, po lesních stezkách,.. S růstem je nutné vždy opravit posici posedu. Doporučuje se až do cca l8 let po 3 měsících měřit tělesnou stavbu, míry zaznamenávat a dle toho upravovat posez. Vyšší sedlo, představec a eventuálně vyšší rám se mění podle tělesné stavby. Také správné nastavení nohy v pedálech rozhoduje o optimálním šlapání. Naši mladí si musí od malička zvykat se svým kolem na dobrou a ekonomickou techniku. To je rozhodující a konec konců to ovlivňuje i investice. Ekonomický aspekt prvního závodního kola v tomto věku záleží tedy na přiměřenosti stáří, posezu a nášlapu. Hlavní důraz by měl být kladen na luxusní a užitečné nastavení posazu. Vyšší sedlo, představec, delší délka mezi sedlem a řidítky a eventuálně vyšší rám se mění podle tělesné stavby. Také správné nastavení nohy v pedálech rozhoduje o optimálním kroku. Naši mládí si musí od malička zvykat se svým kolem na správnou a ekonomickou techniku. To je rozhodující a konec konců to ovlivňuje i investice. Ekonomický aspek prvního závodního kola v tomto věku záleží tedy na přiměřenosti stáří, posezu a nášlapu. Hlavní důraz by měl být kladen na luxusní a užitečné nastavení. To bohužel na našich závodech nevidíme.
Ale nyní zpět k šlapací frekvenci. K tomu, aby se pracovalo ekonomicky, potřebujeme optimální frekvenci šlapání, přehazování a určení jak fysického tak technického a výkonostního stavu sportovce. Frekvence šlapání a přehazování Vedle srdeční frekvence existují ještě dva důležité parametry a to frekvence šlapání a přehazování. Frekvence šlapání se měří v otáčkách kliky za minutu a existují jasné představy vhodné pro danou tréninkovou oblast. Ať již v treninku či závodě, v popředí je vždy ekonomická frekvence šlapání. Dobrý cyklista ovládá frekvenci šlapání mezi 80-120 otáčkami za minutu v závislosti na úseku, profilu a větru. I v kopci může být vyšší. Přehazování a příslušný převod zabezpečí při správném nasazení optimální šlapací frekvenci a správný výkon. U dětí a dorostu omezujeme přehazování a převody. Omezení se předepisuje proto, že se bere v úvahu biologické stáří a aby se podporoval dlouhodobý systematiký výkonostní vývoj. Nedodržením tohoto doporučenbí dochází k vytvoření rychlostní „bariéry“.
Základní trénink pro 10-l4.leté probíhá bez diferenciace pohlaví. Stanovení úkolů 1/V popředí je dosažení radosti, spokojenosti a legrace. Zájmy jsou v tomto věkovém období podřízeny pohodě. Často platí heslo "dnes ještě ne vše, ale zítra víc" aby nebyla v počáteční fázi příliš zdůrazňovaná tvrdost tohoto sportu. Zážitky zanechávají hluboké dojmy, úspěch či naopak negativní prožitky ovlivňují další rozhodnutí dětí. Stabilní vývoj je výhodou pro celkový vývoj dětí. To má za úkol základní trenink. Osvědčují se přátelské tréninky dle věkových skupin, první závody nebo návštěva třeba i cyklistických závodů, které zájem probouzí a stabilisují. Děti by si měly hledat příklady, kterých by chtěly dosáhnout samy, dobrovolně, bez vnějšího vlivu. Výchova k samostanosti je nesmírně důležitá. 2/ Nejdůležitější je zvládnutí techniky a to především plavecké (plavecké oddíly), potom běhu – mělo by být v tělesné výchově, nebo alespoň jedenlkrát týdně třeba trénink s atletickou přípravkou3 3/ Ovládání kola je pak alfou a omegou. Teréní jízdy, horské jízdy, jízdy na cyklistických stezkách, na ergometrech a na nebržděném kole zlepšují ovládání. Kontrolní jízdy zručnosti by měly být u dětí pravidleně opakovány a oceňovány. 4/ Sportovní příprava v základním tréninku se skládá z mnohostranné výchovy zaměřené na techniku. Rozumí se tím široká paleta tréninku v bazénu, na běhu, i na kolech, stejně tak jako i cvičení v doplňkových sportech. V tomto období tréninku stojí technika a motorika před fyzickými výkonostními faktory /vytrvalostí, sílou a rychlostí/. Vzhledem k biologickému stavu je při treninku základním bodem motorika. V dlouhodobé stavbě výkonu by měly být např. Na kole vytvořeny předpoklady pro vysokou frekvenci šlapání. Z toho důvodu omezujeme převody, protože nejsou dány biologické předpoklady pro silový trenink a pokud nebudeme brát v úvahu tuto biologickou hranici, mohou vzniknout poškození organismu, která později ovlivní vývoj výkonu. doporučená omezení převodů v základním treninku pro mládež. školáci/ školačky
13 14
5.66 m 6.03 m
Mají zajistit dlouhodobý, sytematický vzestup zátěže. V základním treninku, kde ještě nejsou prováděny výkonostně-diagnostická měření by měly být prováděny pravidelné lékařské kontroly, aby mohla být včas rozeznána poškození vazivového, podpůrného aparátu anebo krevního oběhu. Zdravotní problémy se pravidelně objevují jen tam, kde je tréninkový proces špatně dávkován !! VLASTNÍ TRÉNINK Trénink je nutno přizpůsobit také tréninkovému plánu plaveckého oddílu. Vhodné je domluvit se na případném „vynechání“ tréninku. Rozhodně není dobré, kdyby po nedělním závodě měl v pondělí ráno následovat trénink plavecký. Dítě by mělo mít minimálně jeden den v týdnu odpočinkový. A po závodě nikdy ne normální trénink – když už, tak kompenzační. Není dobré mimo třeba tréninkové tábory mít větší zatížení než-li tří-čtyřdenní. Vhodná kombinace je třídenní s jednodenním „odpočinkovým“. Je pochopitelné, že v zimním období bude převažovat plavecký trénink, v kombinaci s tělesnou přípravou v tělocvičně, na jaře již v kombinaci s během s postupným snižováním objemu plaveckého tréninku a o prázdninách k tomu přijde trénink na kole. Není možné, aby děti absolvovaly klasický plavecký trénink a k tomu „navíc“ tréninky ostatní ! Vše musí být jednoznačně přizpůsobeno potřebám závodníka. Nesmí být překročen doporučený objem tréninku. Má-li plavecký oddíl plán na týden 12 hodin, je to dostatečná „porce“ pro žákovské kategorie. Většinou nemají do toho počítanou všeobecnou přípravu v tělocvičně. A kdy bychom měli běhat? Proto je nutné přizpůsobení tréninku. A tady je obrovský prostor právě pro spolupráci s plaveckým oddílem. Domluvit se o možnosti drobné úpravy tréninkových plánů (např vypuštěním některého tréninku na bazénu) Základní význam pro dosažení co nejlepšího výsledku má psychický stav sportovce. Treninkové jednotky by měly být navzdory vysokým podnětům absolvovány bez dalšího tlaku. Nakonec je nutno věnovat pozornost regeneraci a uvolnění. Sportovec musí sám tyto procesy vyhledávat. Je žádoucí mít správné zaměření a uvědomění stejně tak jako dobrý základ pro zdolání všech požadavků. Učinná bezprostřední závodní příprava předpokládá mít uspořádanou efektivní treninkovou a závodní organisaci. Znamená to, nasazení osvědčených treninkovýché programových prostředků. V tomto věku má emocionální náboj základní význam pro motivaci k dalšímu sportování. Je nutno správně zařadit závody, kolektivní zážitky, úspěch nebo neúspěch. Vše by mělo být odvozeno od základního stavu výkonosti a vývoje. Závody v přidružených sportech nejsou omezovány. K tomu se přidávají i závody na kolech. Předpokladem pro učast v závodech je určitý stav výkonosti, především ovládání kola a fysická zdatnost. Pokud je treninkový základ slabší nebo sportovec náleží do kategorie "později vyvinutých" mělo by se závodění odložit. Za pomoci tréninku se postupně dosáhne daleko více, než-li závodění. Jednotlivce ovliňuje také talentový základ.
Individuální trenink bez přítomnosti cvičitele nebo trenera je nutno při základním treninku vyloučit. V tréninku je vhodné, aby všichni, kteří chtějí trénovat, se zapojili do treninku bez připomínek k základnímu pokroku a normám. Tito jedinci jsou předurčeni k dalšímu vzestupu, následným vývojovým stupňům až po vrcholový trenink. Pro normální a později vyvinuté platí: dále pilně trénovat. Již v další etapě při výkonostním treninku se biologické výhody vyrovnávají. Pro dívky, kde je zřetelně méně závodních příležitostí je nutno čerpat z možností návrhu sportovního řádu. Ty by měly obsazovat závody v dané věkové kategorii. Tím se také positivně ovlivňuje výukový proces, především v technice. Důležitější než výkon v závodech je ve výkonostním tréninku technicko-taktická výuka. V přípravě na závody by mělo být do treninku zařazeno ovládání kola ve všech možných situacích.
PŘÍKLAD ROČNÍCH OBJEMŮ PRO CHLAPCE nejde o absolutní čísla, ale o systém a poměry holky/kluci hod týdně cca plavání kolo běh do 12 let 6-8 400 100 12-13 8-10 600 1000 200 14-15 10-12 700 1400 600
celkem TTkm hod za rok 4250 250 7500 350 9900 450
TTkm = 1km plavání = 10, 1 km běhu = 3 Tak jako u předchozích návrhů jsou tato čísla individualně použitelná v závěrečném treninku s přihlédnutím k biologickému stáří a stavu výkonosti a mohou být pozměněna. Obsahovaná čísla jednotlivých treninkových oblastí, rovněž jako jejich poměr mají velký význam pro hochy a dívky. Jen tak může být dosažen cíl další etapy výkonostního treninku. příklad treninku pro základní trénink hochů. cyklistů věková skupina 10 11 12 13 14 let trvání /hod/ 200 270 300 400 500 celkové km 1000 1500 2500 5000 8000 přehled treninku pro základní trenink věková skupina 10 11 12 trvání /hod/ 120 210 280 celkem km 500 1000 2000
divky 13 330 4000
Výkonostní trénink ve stáří l5-l6 let Trénink
navazující na základní trénink
14 400 6000
Pokud sportovec absolvoval základní trenink a je připraven s úpěchem absolvovat závody, pak je přechod k výkonostnímu treninku relativně jednoduchý. Změněný směr ke specialisaci vyžaduje nový obsah, orientaci a zákadní kriteria. - nasměrování celoročního plánu, periodisaci treninku a závodního roku na nejdůležitější závody roku - závody dostávají nejvyšší význam - směrovat trenink na výkonostní struktury jednotlivých částí VŽDY JE NUTNÉ STANOVIT Výchovný cíl: druh sportu/disciplina/, prostředky a metody Kompensace: kamarádsky laděný trenink, psychické uvolnění Regenerace: volejbal, košíková, tenis, plavání, gymnastika, strečink. Základní vytrvalost: vytrvalostní metody, běh na lyžích, kolečkové brusle, plavání, rychlobruslení. Silový trenink: V posilovně nebo ve fitnes centru po základním rozcvičení se sestaví cviky pro svalové skupiny, které jsou pro sportovce významné. Na začátku tréninkového a závodního období roku je nutno požadovat vypracování dobrého silového a vytrvalostního základu a hladiny. Síla je nejdůležitější pro konečný výsledek v další závodní sezoně. Je proto nutno začít s trenovaním maximální a rychlostní síly, později i výkonostní síly. Stanovení úkolů výkonostního treninku sestává ze všeobecné vytrvalosti a specifického výkonostního nasazení. Vysoký obsah všestranosti je základ pro vývoj. Schopnost sportovního zatížení se zvyšuje. Treninkový obsah se zvyšuje za cílem pozdější specialisace na vysoké úrovni. Dvouletý treninkový proces, který probíhá ve věku 15-16 let stojí zcela na tomto výcvikovém cíli. Průběžné vysoké zatížení staví před děvčata a chlapce vysoké fysické a psychické požadavky, které jsou znázorněny v tab. . Radost ze sportu se musí udržovat a měla by být zdůrazněna zajímavým všestraným treninkem a závody. Cílený trénink základní vytrvalosti. Základní vytrvalostní trenink se užívá během celého roku a zabíráu hochů a děvčat této věkové skupiny asi 75% tréninkového času. Hoši i dívky se musí během této doby naučit ovládání základního vytrvalostního treninku pomocí srdeční frekvence (vlastního pocitu zátěže), frekvence šlapání a nastavení převodů. S dobře zvládnutým treninkem musí dosáhnout mladý sportovec vysokého aerobního výkonu. Stabilní vysoký trénink základní výtrvalosti tvoří základ dlouhodobého vzestupu výkonu. Tento úkol je především volní výukový proces - závislý na vůli. Přesvědčení o nutnosti ovládání tréninku je podstatné pro uspěšné uspořádání dalšího výcviku. Technické pomocné prostředky, sloužící především ke kontrole tréninku, především hodinky sledující šlapací frekvenci, ukazatele rychlosti a kilometrů a další běžná měřidla by měla být ve výkonostním tréninku používána v první řadě. Jako další významný bod správného uspořádání treninku je dimensování délky treninkových úseků během roku. Omezení převodů a délky tratí ve vzestupném treninku ženy omezení přehazování 6.99m oblast silové výdrže/K3K4/ 5km
muži 6.99m 8km
Nasazení během roku postupuje od malých k delším úsekům. Délky úseků zůstávají v této věkové kategorii omezeny, aby nepředbíhaly další vývoj. Limitováním závodních vzdáleností by měl být pojištěn systematický, dlouhodobý vzestup výkonu. Na tomto vývojovém stupni se můžou převody zvětšovat, ale zůstávají omezeny. Je nutno také vzít v úvahu nejvyšší možné přehazování. Celkově jsou v popředí v oblasti cyklistiky běžné změny převodů a vysoká šlapací frekvece. Nejtěžší převody by měly být používány jen zřídka !!. V základním treninku jsme posici na kole a frekvenci šlapání probrali. V tomto komplexu pokračuje výkonostní trénink v dalším vývoji. Je potřeba vzít v úvahu zvýšení tělesné hmotnosti pro změnu posice. Tělesný vývoj u hochů a dívek přináší nové skutečnosti, na které je nutné reagovat změnou posice. Čtvrtletně je nutno v základním treninku kontrolovat nejdůležitější parametry těla a eventuálně posici dle nich měnit. Delší stavba, širší ramena a vyšší končetiny je třeba neustále kontrolovat. Délky klik by se neměly i při pokračujícím vzrůstu a vývoji měnit - to je 170 mm dlouhé kliky by se měly používat ve všeobecném výkonostním tréninku. Pro menší postavy možno použít kratší. (dětská kola) Orientace na motoriku a rychlost. Odvozena od výkonostní struktury špičkových výkonů má motorika a rychlost v této fázi biologických rozmezí zvláštní význam. Mluvíme také o rozhodujícím stáří pro nasazení treninku těchtodosáhnout pouze tehdy, pokud dosáhneme optimální individuální treninkové intensity a zatížení je tedy forem. Pro praxi to znamená, že jak všeobecnáatletická příprava, tak specialní treninkové prostředky a metody zde nachází využití, které positivně působí na toto nasazení. Všeobecný trenink na kole se má proto řídit na frekvenci 110ot/min. Při stabilní hladině základní vytrvalosti následují treninkové prostředky, které vyvíjejí přednostní nasazení rychlosti Na začátku tréninkového a závodního období roku je nutno požadovat vypracování dobrého silového a vytrvalostního základu a konstantní hladiny. Síla je nejdůležitější pro konečný výsledek v další závodní sezoně. Je proto nutno začít s trenovaním maximální a rychlostní síly, později i výkonostní síly. Je třeba využít silového programu se všeobecnými treninkovými prostředky, tedy posilovnou nebo fitnes centrem. Největší důraz silového treninku je zaměřen na svalové skupiny, které jsou významné -svaly dolních končetin lýtkové, stehení, sedací - zejména pro běh a kolo, ale i plavání -svaly kosterní - břišní svaly-zádové svaly – zejména pro plavání a běh -svaly horní poloviny těla - horní končetiny- rameního pletence – pro plavání svaly horní končetiny stejně jako ostatní svalové skupiny se musí také posílit, aby byly nejenom funkčně zdatné, ale dostatečně silné pro další vývoj. Silový trenink musí být načasován tak, aby se svalovina relativně zotavila před začátkem silového treninku. Paraelně s tím probíhá vytrvalostní trenink se všeobecnými i specialními protředky. Začátek cyklistického tréninku se řídí mimo jiné i povětrnostními podmínkami.
Všeobecná atletická příprava. Při všeobecné atletické výchově je cílem vytvořit základní předpoklady pro výkon. Je založena na mnohostranosti. Měla by být zvládnuta technika a koordinace jiných sportovních odvětví. Při dobré kvalitě a vedení cvičení se může vybudovat všeobecná schopnost zátěže, kondice, výtrvalost, síla a rychlost. Protože cyklistika zanedbává mnohé svalové skupiny a může způsobit poškození zdraví, měl by být používán mnohostraný trenink. Sport a hry, které na podkladě jejich komplikovaných pohybů mohou lehce způsobit poranění nejsou vhodné. Vytrvalostní trénink Nutnost trenovat vytrvalost můsí být pojištěna dobrou treninkovou morálkou. Vytrvalost můžeme podnětné. Po prvním období se doporučuje pro zesílení podnětů treninku změnit treninkové prostředky na 2-3 týdny. Přechod roku a svátky jsou dobrou příležitostí pro lyžování. Má výhodu v posilování svalsta dolních končetin, kdy dochází ke zvyšení silového potenciálu. Běhy na dlouhé vzdálenosti a turistika na lyžích jsou vhodné pro základní vytrvalost. Určitá doba se zimními sporty dává dobré podněty pro treninkovou motivaci a přináší v psychické oblasti radost, uvolnění a změnu. Poté přichází druhá část přípravného období od poloviny ledna do konce března s hlavním cílem v silové a základní vytrvalosti. Převládá podíl všeobecného treninku. Se začátkem závodní sezóny končí všeobecná příprava a omezuje se až do konce sezóny na denní uvolnění a protažení v gymnastice. Silově-vytrvalostním tréninkem, který je absolvován tři až čtyři týdny před prvními závody, začíná specifická příprava na závody v oblasti výkonu a špičkové oblasti. V čase závodů leží samozřejmě základní osa v přípravě na závody. Protože období od dubna do října je dlouhé, musí být v dobrém plánu zajištěna zotavovací fáze, stejně jako mezi závody fáze pro udržení vysokého standardu pomocí treninku výkonostních faktorů. Začátek silového treninku V základním tréninku se objevuje také první silový trenink. Při všech treninkových prostředcích je základní trenink v posilovně nebo fit-nes centru. Cvičení by měla být uspořádána tak, aby se zátěž mohla zvyšovat postupně. Je to výhodné především při rozvoji specifické vytrvalosti. Je ale nutno se vyvarovat před nadměrou zátěží vysokými intenzitami, kdy by mohly být poškozeny obratle a klouby. Na význam techniky a správné funkce pohybového aparátu bylo již mnohokrát poukázáno. Při silovém tréninku na kole je hlavní důraz kladen do silově vytrvalostní oblasti při použití programu K1-K2, při čemž převody při programu K1 odpovídají nevyšším převodům v tomto věkovém období. V silově výkostní oblasti K3 a K4, pokud je nasazena, by měl být cíl zátěže na ergometru individualně dozován od výkonostního základu. Při tréninku K3 a K4 v kopcích se používá těchto treninkových prostředků jen s přihlédnutím k biologickému stáří a stupni vývoje. Standartní programy z tab.č.8-9 jsou tomu přizpůsobeny. K odlehčení obratlů se doporučuje po silovém treninku s nejrůznějšími prostředky nasadit krátký plavecký trénink.
Všeobecný silový a rychlostní trenink V pravidelných odstupech 3 týdnů v zimní polovině roku říjen-březen by měl být prováděn maximální silový test. Trénink TEMPA na kole Nad 15 let Některé vlastnosti, které mohou pomoci k zlepšení výkonu v ZÁVODĚ: -síla: dobře rozložená, žádný bleskový start ale postupná,zvyšující se námaha. K tomu je třeba přizpůsobit trenink, na příklad jet 8 -15 minut rychlostí 40-43 km/hod. Kontroluje se podle tachometru a udržuje se daný rytmus. -frekvence šlapání: stále se udržuje na frekvenci 100 otáček/min, orientace vyplývá z poznatků výzkumu výkonu. Vítězné výkony jsou vždy založeny na vysoké frekvenci šlapací. Při tréninku na čas je rozhodující orientace na tyto schopnosti. K tomu je nutno volit odpovídající řazení. V časovkách je vždy nnutné "kulatÉ ŠLAPÁNÍ". Kdo v "točení" zůstává stát, ztrácí cený čas. Organismus musí při závodě, kdy sportovec nemá žádné pausy, ekonomicky spolupracovat. Je potřebná především koncentrace na vysoký, stabilní výkon, přehazování s optimální šlapací frekvenci, optimální dráhou na silnici, čímž se myslí nejkratší povolená linie jizdy. Během doby si sportovec, pokud se koncentruje na časovky, vypracuje cit pro rychlost a rozložení svých sil, na nichž můžou být vybudovány dobré až vynikající výsledky. Specialisace určuje trénink. Intensivní trénik je vždy zaměřen na vysoké výkony v různých výkonostních rovinách. Cílem je přirozeně světová třída. Vysoký stupeň specialisace na to navazuje a proto také leží hlavní usilí treninkové práce ve specialní výchově. Všeobecné treninkové prostředky se s určitým omezením zachovávají. Při správném nasazení je možno specialním treninkem dosáhnout vyšších podnětů. Hlavní podíl treninku na kole se vynakládá k vypracování eventualně stabilisaci základní vytrvalosti. Pokud není základní vytrvalost na požadované výši, dojde ke snížení výkonu, i když se nasadí specifické závodní treninkové prostředky. Ostatní výkonostní faktory se objevují vystavené na základních schopnostech a základní vytrvalosti. Na významu při tom získávájí silové schopnosti. To se ukazuje také ve stoupajícím objemu a obsahu silového treninku. Základem jsou proto těžší /vyšší/ převody a rovněž změněné výkonostní struktury ve srovnání s růstem treninku. V rozvojové a špičkové oblasti se nasazují treninkové prostředky i pro časovky jednotlivce, které obsahují speciální trenink a specialně by měli rozvést rychlostní předpoklady na vysokou úrověn. S přírůstkem množství závodů a objemu se vzdaluje oblast špičkového treninku od amaterského. Vybrané závody poskytují širokou možnost pro trénink v rychlosti. Předpokladem je ofensivní nasazení v závodě, spurtování při obrátkách a premiích. Kdo se jenom veze, nedělá nic pro rozvoj rychlosti. Jsou-li k disposici horské treninkové úseky nebo pokud jsou závody v silně profilovaném terenu, spojujují se s vytrvalostními i silové podněty. Také trenink základní vytrvalosti je nutno po závodním období brát vážně, protože její úroveň může rychle klesnout. Po takové vysoce intensivní fási by měl
trenink základní vytrvalosti mít kompensační charakter, při čemž by měla být dána přednost plochým úsekům při srdeční frekvenci v dolní oblasti. Měly by být voleny dlouhé a velice dlouhé useky s relativně malým přehazováním a vysokou šlapací frekvencí kolem 100ot/min. Ploché useky jsou především vhodné tam, kde předchozí závody probíhaly v horském terenu. Do základního treninku vytrvalosti by měla být také zařazena motorika a šlapací frekvence. Tento úkol může být kladně a vhodně podpořen jizdou za motorovým vozidlem. Pokud naopak závody probíhaly v plochém terénu, je pak vhodné v určitém časovém odstupu trenink dle možností přeložit do zvlněného terenu, jinak vytrvalostní podněty klesají. Mezi motorikou a silou jsou důležité proměné vztahy. Oba dva se vzájemně výrazně ovliňují a tím ovlivní i výkon nejenom na kole, ale i na běhu.. Aby se toto ovlivňování správně provedlo, musí se brát v potaz oba aspekty a ty správně natrenovat. Bude-li jeden apekt pominut, dojde k poklesu dosaženého výkonu.
Specialisté na kopce jsou ve výhodě. V treninku vysoké intensity získává jízda v kopcích na významu. Mnoho závodů se rozhoduje v kopcích. V podstatě o kvalitě jízdy v kopcích rozhodují 4 faktory. -procesy látkové výměny -tělesné proporce a stavba těla -technika -psychické nasazení Kopce je možné rozdělit dle jejich délky a stoupání. V důsledku toho rozlišujeme mezi krátkými, dlouhými a velmi dlouhými kopci a průsmyky. Rozhodující pro procesy látkové výměny je schopnost příjmu/spotřeby/ kyslíku na kg.váhy a anaerobně-aerobní práh. Schopnosti příjmu kyslíku je úzce spojena s dýchací technikou a její frekvencí. Posice na kole nemusí vyhovoat v kopcích aerodynamice, ale musí podporovat dýchání. To znamená, co nejvíce vztyčen, se širokým rozpažením a při posezu na kole mít ne úplně napjaté ruce na řídítkách. Poměrně dlouhé, hluboké dýchání usnadňuje co nejdelší možnost příjmu kyslíku a odbourání kyseliny mléčné. Odbourávání předpokládá dobrou základní vytrvalost a dobře trenovaný anaerobní přechod. Treninková oblast K3 a K4 (samostatný materiál) zvyšuje trenovanost a schopnosti dobrých jezdců v kopcích. Do obrazu těchto požadavků se přidávánesmírná cena správného přehazování v kopcích. Při jízdě v kopcích působí /fysikálně pozorováno/ za prvé: hmací síla do kopce, stoupání a délka kopce a za druhé: tělesná váha. Tělesná váha je representační veličina pro označení tělesné stavby. Tedy, čím je jezdec těžší, tím méně pravděpodobné jsou jeho šance na dobrý výkon v kopcích. Krátké kopce si můžou i těžcí závodníci podrobit při vysokém nasazením síly, pokud je stoupání relativně krátké. Všeobecně pasáže sněkolika kilometrovými strmými horskými výjezdy snižují šance jezdců s vyšší tělesnou hmotností. Musí nejen s větší masou zvládnou kopce, ale také obstarat látkovou výměnu tukové tkáně, čímž vzniká rychlejší přesycení kyselými látkami. Proto všichni dobří jezdci do kopce mají malý podíl tukové tkáně. Obnáší 35 % u extratřídy jezdů do kopců.
Tělesná výška je třetí komponentou. Stojí ale v přímé závislosti mezi tělesnou váhou podílem tukové tkáně. Tím se vysvětluje, že relativně velcí jezdci s příznivou tělesnou váhou s malým množstvím tuku mají dobré předpoklady zvládnout uspěšně kopce. Pro všechny amatéry je proto důležité mít optimální tělesnou hmotnost s malým podílem tukové tkáně. To je možné dosáhnout jen s železnou vůlí při použití správné výživy. Žena je od přírody vybavena větším množstvím tukové tkáně. Proto se musí ženy ještě přísněji ve výkonostním sportu orientovat na životosprávu. Čtvrtým faktorem je technika.šlapání Ideální by byl pohyb po celých 360 stupňů se srovnatelně působící silou. V delších kopcích je nutno se koncentrovat na dlouhý tlak a tah. To také vysvětluje relativně velké a časté přehazování v kopcích. Tím vzniká při správné šlapací technice vysoký akční stupeň, vysoký hnací výkon a relativní ekonomika zpětně aktivuje odbourávání laktátu. Často jezdci upadnou do kolébavého kroku, při kterém jdou ze sedla. Z hlediska biomechaniky, je možno docílit větším úhlem v koleni a kyčli příznivější předpoklady, s pomocí kterých mohou být získány větší mechanické síly. Za to jsou také odpovědny jiné svalové skupiny než při posici v sedu. S tím spojená větší aktivita vede ke zvýšenému zatížení srdečního, oběhového a dýchacího systému. Nelze jednotlivé výhody a nevýhody postihnout jednoznačnou odpovědí a zevšeobecnit a optimalisovat. Každý si jednoduše musí nalézt sám svůj styl. Psychický přístup spočívá v tom, že kopce můžou být pokořeny pouze se sebevědomím a bez strachu. Jízda v kopcích je důležitá zejména pro ty sportovce, kteří chtějí obstát ve velkých závodech a orientovat se jezdci profesionály.
Kritéria pro trénink mládeže - SHRNUTÍ Pro trénink a soutěžení mládeže by měla platit tato kritéria: - sportovní trénink mládeže a účast na závodech musí vést pouze kvalifikovaní trenéři (to nejlepší mládeži) podle obecných výchovných a didaktických zásad, a podle specifických zásad sportovního tréninku; - náplň tréninkového procesu i závodění musí být přizpůsobena věku a pohlaví mládeže, musí respektovat zásady všestrannosti, přiměřenosti, systematičnosti a postupnosti; - trenér musí věnovat mimořádnou pozornost správnému režimu dne a životosprávě. U mládeže do 15 let nelze trénovat a účastnit se soutěží mezi 21 a 6 hodinou; - oddíly jsou povinny vytvářet v rámci své působnosti pro trénink a soutěže mládeže vhodné podmínky; - zvláštní pozornost je třeba věnovat sledování změn vyvolaných sportovním tréninkem. Zvláště je třeba upozorňovat na průběžné sledování vývoje svaloviny mladých jedinců, aby se včas odkryly eventuální disbalance a z nich pak vyvěrající poškození zejména páteřního systému (nevhodnost jednostranného zatížení). - v tréninkovém procesu musí být kladen důraz vždy na všeobecně se rozvíjející cvičení (není myšleno protahování) před specializovanou zátěží.
- silový a vytrvalostní trénink je třeba realizovat s přihlédnutím ke zvláštnostem dospívajícího organismu; - vyrovnávající cvičení při zahájení specializovaného tréninku jsou samozřejmým požadavkem prevence jednostranného zatížení. - při zařazování mládeže do závodních skupin je nutno respektovat zásadu, aby spolu soutěžili jednotlivci přibližně stejné výkonnosti. Zdravotní aspekty - důsledně zajišťovat lékařskou péči - náplň pohybového režimu i sportovního tréninku musí odpovídat stupni vývoje mladého jedince, jeho zdravotnímu stavu a nesmí opomíjet vývojové aspekty pohybového systému; - trenér musí důsledně dodržovat pravidla úrazové zábrany - pravidelné lékařské kontroly jsou samozřejmým požadavkem optimálního efektu tréninkového procesu. Proto je třeba, aby každý trenér sám aktivně tyto prohlídky vyžadoval; - každé onemocnění a poranění je závažným zásahem do zdravotního stavu sportovce a trenér nesmí dovolit nemocnému nebo zraněnému sportovci trénink bez souhlasu lékaře; - do soutěží je možno zařadit jednotlivce, jehož funkční a zdravotní stav odpovídá požadavkům příslušné soutěže a disciplíny; - před zařazením do soutěží musí každý účastník projít systémem přípravy, být obeznámen s pravidly, soutěžním řádem a pravidly úrazové zábrany. - při zařazování mladých sportovců do vyšších věkových kategorií se musí vycházet z biologického věku Znovunasazení treninku po poraněních a onemocněních. Nový trénink musí být poznamenán systematickým pozvolným začátkem a intensitou. Organismus je při začátku výkonostního tréninku oslaben a chce zprvu lehké zatěžování s pomalu stoupajícím tréninkem. Teprve pokud je dosažena stabilita v základním vytrvalostním tréninku, je možno trenovat intenzitu a může se nasadit silový nebo speciální závodní trenink. Konečně poté můžou následovat první závody. Doporučuje se, aby v těchto fázích byl přivolán a konsultován lékař a celkový trenink byl dávkován pomocí srdeční frekvence. (pozor i toto má své úskalí. Dětský organizmus vykazuje velké změny při zatížení – TF jen pro kontrolu – ne pro plánování tréninku a až po npubertě, když už je organizmus mtrochu „uklidněný“) ZÁVODĚNÍ DĚTÍ. K tomu, aby děti absolvovaly závod bez vyčerpání, musí volit relativně „nízké“ tempo. Na to je nutné je připravit. Mnohdy, a ne ojediněle, jsme při závodech svědky, že rodiče nutí děti ke zrychlení. Nejzrádnější je "přepálení" v úvodu závodu, kdy dojde k "překyselení" organismu. Z výše uvedeného zdůvodnění je vidět, jak citlivý musí být přístup k tréninku dětí a zejména pak k soutěžení, které dokáže motivovat k velkým výkonům. Proto tolik horuji proti závodění dětí v triatlonu, zvláště pak proti závodění dětí nižšího školního věku, natož pak věku předškolního. Soutěživost a hravost jsou sice fenoménem sportování dětí i v tomto
věku, proto nechme děti sportovat touto formou a nenuťme je do závodění. Vždyť je dost příležitostí pro "závodění" v bězích, na koloběžkách, na kole či jinde. V období staršího školního věku je výhodné, když bude mládež závodit v atletice, plavání, na kole, nebo bude bruslit, hrát hokej, basketbal a teprve po zvládnutí těchto jednotlivých základních dovedností závodit i v triatlonu. Kdo z triatlonistů jel kupříkladu samostatný závod v cyklistice - neřku-li kritérium? Nestálo by za úvahu absolvovat takovýto trénink? Jak jinak uspět v čím dál rychlejších závodech? Z výše uvedených skutečností by mělo být zřejmé, že i pořádání poháru a mistrovství republiky v triatlonu v žákovských kategoriích je skoro nevhodné. Proč jet na závod v triatlonu přes celou republiku, když mám závod třeba v běhu v sousedním městě? Nesmíme podléhat tlakům nezkušených trenérů, rodičů i funkcionářů
Závod v Triatlonu Příprava před závodem (vyladění tréninku), organizace závodního dne, - myslím, že tímto se bude zabývat mnoho ostatních, proto jen zásady jídlo/pití, … max 2 hod před závodem před závodem, ne čokoládu, mléko ….. pití, zvláště v teplém počasí, min dostatek obyč pitné vody, nebublinková minerálka, čaj !! pokud by se jednalo v létě o celodenní výlet na kole, tak pak klidně třeba ředěný jonťák jinak je v těchto letech „zbytečné“, ládovat do dětí mimo nějaký vitamín v zimním období jakehokoliv potravinové doplňky.
DÉLKY TRATÍ ZÁVODU Z tohoto důvodu je nutné řešit tak jako v jiných sportech, na př. v atletice, vhodnost délek tratí pro věkové kategorie. Na př. maratonský běh mohou absolvovat závodníci také až po dosažení věku l9 let. V diagramu. l jsou uvedeny délky tratí podle věku, věkových kategorií a podle stupně výkonnosti. Odvození délek tratí je samostatná kapitola. Obecně se dá říci, že vychází z matematického modelu porovnání tratí odvozených z tratí olympijského a dlouhého triatlonu. Z požadavku na vytrvalostní (aerobní) zátěž vychází i délky tratí pro "závody" žactva. Délka závodu by měla být taková, aby odpovídala možnostem dětí. Viz tab.3 Z těchto požadavků vychází i "doporučené" délky tratí triatlonu pro dětské a mládežnické kategorie. Pro nejmladší "závodníky" to jsou z výše uvedených důvodů tratě 25 - l - 250,
nebo
l00 - 2 - 500, až
100 - 4 – 1
ml. Žáci
200 -
400 - 8 - 2
max
500 - 10 - 2,5
st. žáci
500 - 10 - 2,5 ,
600 - 12 - 3
max
750 - 16 - 4
Argumenty, že to někdo neuplave, nebo ať si zvykají atp., jak občas slyšíme z úst některých “zainteresovaných“ okolo závodů, nemají s metodickým přístupem nic společného, zrovna tak, jako proč by děti neměly mít svoje mistrovství republiky, vždyť přece chtějí závodit. Ano chtějí, ale stačí, když závodí mezi sebou třeba i v kraji i v plavání, třeba i na běhu. Závodění a hlavně vítězství je spíše přání ambiciozních rodičů. Rozhodně lepší by bylo nechat děti zúčastnit se jakékoliv závodů. Doporučoval bych náborové závody v cyklistice, běhat "přespoláky" a hlavně trénovat a závodit v „plaveckých“ oddílech! A hlavně na děti neřvat, neurážet je a neseřvat je sprostě místo pochválení hned po dokončení závodu. Podíváme-li se na věc z hlediska metodického a budeme ctít alespoň základní principy sportovního tréninku, tedy: principy - jednoty všestrannosti a specializace, systematičnosti a postupně se zvyšujícího zatížení, tak jako jiné didaktické principy platné pro pedagogickou činnost- které mají povahu objektivních zákonitostí, zjistíme, že specializovaný trénink znamená zpravidla brzký vzestup výkonnosti. Ten však není nejvýhodnější ani z hlediska rychlého dosažení vysoké výkonnosti, ani z hlediska perspektivního vývoje. Jelikož v cyklistické přípravě je zanedbávaná frekvenční příprava, považuji za nutné na tuto skutečnost upozornit. Pokud se tato příprava nerealizuje v době, kdy organismus příznivě reaguje na rychlostní projevy, těžko lze v době podávání vrcholných výkonů počítat se zrychlením. Zvládnutí techniky šlapání musí patřit k základním dovednostem triatleta. Právě pro nácvik správného a frekvenčního šlapání a zamezení silového šlapání u mládeže, které vede ke stagnaci, se používá omezení převodů. Mluvíme-li o frekvenci, nelze ji vztahovat jenom na frekvenci šlapání na kole. totéž platí i v jiných cyklických sportech. Jenom se to jinak nazývá. Např veslování - šlág, běh volí délku kroku, v plavání počet temp na bazén apod.. K rozvoji frekvence napomáhá např. běžecká abeceda, běh z kopce, jízda na kole po větru, v háku, za vodičem, plavání na vlně, atd. Vždy je však jednodušší přejít z běžeckého tréninku k cyklistickému, než-li naopak. Proto je vhodnější se věnovat rozvoji cyklistického až po zvládnutí běžeckého tréninku V závěrečném nebo vysoce výkonostním treninku, tedy ve věku od l7-23 let musí nastoupit na podkladě výkonostního vývoje nutně proces diferenciace, Skloubení školy, zaměstnání a sportu. Naše soprtovní činost zabírá v základním treninku hodně času, který se v následujícím výkonostním i vrcholovém treninku ještě zvětšuje. Ukončení školního a odborného vzdělání tvoří pro hochy a děvčata základ pro další život a sport, včetně vytouženého výkonostního sportu a projevuje se positivně v dalším životě. Sport za prvé ovlivňuje positivně zdravotní stav a za druhé formuje osobnost. Díky výkonostnímu sportu se dosahuje vzestupu volních vlastností a to jak v nasazení a touze po vítězství, tak i v dalších faktorech. To vše výrazně na vyšší úrovni než u stejně starých nesportovců. Je tedy nutno zkoordinovat pro všechny kluky a holky sport, povolání i školu, aby bylo vše
postaveno na dobrém základu. Dobré školní pracovní výsledky podporují sportovní ambice, takže škola eventuálně povolání dávají větší prostor pro dosažení sportovních ambicí /přání/. Špatnému žáku či učni nezbývá nic jiného, než více času věnovat učení a proto se musí zkrátit čas věnovaný sportu. Tuto rovnici si musí každý vyřešit sám, pokud váhá v rozhodování mezi školou, sportovní karierou a povoláním. Správné propojení mezi školou, povoláním a sportem je předpoklad pro dobrý výkonostní sport a nároky na uspořádání volného času. Rekreační sportovec si bude značně upravovat uspořádání volného času. Ostatní příjemnější a lákavější způsoby využití volného času musí být odsunuty na vedlejší kolej nebo přesunuty na jinou dobu. ZÁVĚRY Protože jako člen trenérsko-metodické komise jsem již před mnoha lety doporučoval jak omezení převodů pro mládežnické kategorie, tak i vhodnou závodní zátěž pro závody kategorie juniorů ve věku l7 až 19 let, byl jsem odsuzován. Omezení převodů se stalo součástí pravidel, potřebné délky tratí však do dnešního dne nikoliv. I to může být příčinou (respektive nedostatečný trénink v tomto období, kdy stačí pro kratší tratě talent a méně náročný trénink) nezvládnutí přechodu do kategorie dospělých. Což je doložitelné výsledky ze společných závodů na kratších tratích. Zaspali jsme minimálně 10 let. Naše země vždycky patřila v otázkách metodiky tréninku v minulosti k těm progresivnějším, a proto bychom se měli snažit toto vakuum dohnat. Předkládaný model nemá sloužit jako šablona. Správné vytyčení směru je velmi důležité především u nejmladších věkových kategorií, kde se často dopouštíme podstatných chyb. (l7)
Je zcela zásadní provázat tento záměr s nejdůležitějším obdobím vývoje sportovce – s etapou speciální přípravy, realizovanou v systému SCM. Vzhledem k tomu, že sportovci nejsou v drtivé většině případů připraveni, ani seznámeni s možnostmi tréninkového procesu, je nutné již u kategorie mladšího a především staršího žactva si osvojit základní znalosti sportovní přípravy. K tomuto cíli musí směřovat tento Projekt, který by měl vytvářet předpoklady pro kvalitativně lepší proces přípravy v následující etapě. Do 15let věku sportovce je potřeba vytvořit takovou podporu, která bude směřovat k jednotlivým sportovcům a jejich trenérům. Zásady Programu jsou vytvořeny na základě dosavadních negativních zkušeností v žákovských i dorosteneckých kategoriích a zkušeností s dosavadním systémem SCM, dostatečně důsledným dodržováním jejich kritérií a osobního kontaktu se závodníky z pozice TMK, je možné zkvalitnit práci a podporu v této věkové kategorii. Jedná se především o metodicko-trenérskou činnost z pozice TMK, která bude realizována celoročně především s trenéry sportovců a na plánovaných sportovních akcích organizovaných ČSTT.
Veškerá komunikace MUSÍ probíhat osobně s trenéry zodpovídajícími za jednotlivé složky zařazené do systému SpS.
Na základě dlouhodobých zkušenosti s juniory/kami a dorostenci/kami v SCM – považuji za důležité: - neopomenout všeobecně kondiční a motorický rozvoj, který je u těchto věkových kategorií nedostatečný a stává se hlavním limitujícím faktorem pozdějšího výkonnostního rozvoje mladých sportovců. Proto je nutné
Přesně poznat a včas zajistit korekci případných nedostatků.
Plán akcí na podporu talentované mládeže do 15 let – příklad
DLOUHODOBÝ PLÁN Na základě zkušeností s juniory/kami a dorostenci/kami v SCM – považuji za důležité neopomenout všeobecně kondiční a motorický rozvoj, který je u těchto věkových kategorií nedostatečný a stává se hlavním limitujícím faktorem pozdějšího výkonnostního rozvoje mladých sportovců.
Cíl: pro tuto kategorii je nejdůležitější zvládnutí technické přípravy a rozvoj základních tělesných schopností. Z toho musíme při plánování a realizaci těchto akcí vycházet. Záměr: obecně - komplexní pohled na trénink žákovských kategorií, - se zaměřením na techniku – dovednostní složku pohybové lokomoce. soustředění jarní – všeobecné zaměření, technika plavání, běh, ... letní – fyzická kondice, technika kolo, běh podzimní – plavání, větší důraz na všeobecnou přípravu, tělocvična, koordinace.... zimní? (v případě dostatku finančních prostředků, nebo ochoty samofinancování) - fyzická kondice, lyže, plavání, tělocvična, koordinace Cíl: Seznámení s možnostmi využití tréninkových prostředků v rámci všeobecné přípravy – vzhledem k triatlonové specializaci. Důraz kladen na rozvoj obratnosti a pohyblivosti v kontextu i silové přípravy a základních dovedností plavecké a běžecké části. - způsob nominace na tyto akce - podle výkonnosti Vzhledem k omezeným možnostem finančním a kapacitním nebude pravděpodobně možné vyhovět všem zájemcům účastnit se vybraných akcí. - financování - nejlepší zcela zdarma, ostatní odstupňovanou spoluúčast 1. Jarní – začátek května – délka trvání 3 – 5 dní Budou upřednostněni sportovci s perspektivou startu na ZON. Úkoly a cíle: ověření připravenosti na závodní sezónu. Trénink všech částí, ověření technické připravenosti, především plavání, běh. 2. Letní - – první polovina července v délce trvání – cca 5 dní. Otevřené. Tato sportovní akce je určena široké skupině žactva. Úkoly a cíle: Nácvik a výcvik základních pohybových dovedností a schopností s důrazem na triatlonovou specializaci s preferencí plaveckých a běžeckých dovedností a základy techniky jízdy. 3. Podzimní soustředění – druhá polovina října 2010. - zimní – týden únor? - fyzická a ... příprava – lyže, tělocvična, běhy,
4. Témata soustředění mládeže - kategorie mladší a starší žactvo Soustředění by měla probíhat spíše herní formou. Cíl:naučit základy – od rozcvičení před tréninkem, přes hlavní část až po regeneraci před sportovním výkonem – důraz na rozcvičení a provedení jednotlivých prvků. metodika tréninku, odstranění chyb Plavání – technika, - na plaveckém bazénu – natáčení – individuální rozbor plavecké techniky, 50m,100m kraul (vyhodnotit: čas/počet záběrů) – efektivita plavecké techniky, její vyhodnocení, zjištění chyb, doporučení jejich odstraňování. Volné plavání bude probíhat případně na otevřené vodě. Běh – zaměření na seznámení s běžeckou technikou, – natáčení, vyhodnocení techniky, doporučení na odstraňování chyb. – technika běhu - běžecká abeceda, a technická cvičení (schody, výběhy..) - zařadit 50m běh z nízkého startu až 100m (rychlost frekvence, rychlostně-silová schopnost, koordinace). - korekce běžecké techniky Kolo – seznámení s technikou jízdy, – natáčení, vyhodnocení techniky, doporučení na odstraňování chyb. Technika jízdy – posaz, „kulaté“ šlapání, frekvence - volba správných převodů,nácvik jízdy ve skupině, zatáčení, vyhýbání, překonání nerovností.... nástupy, spurty…společný výlet. Všeobecná kondiční připravenost: - kontrolní baterie (desetiskok, výdrž ve shybu (kluci počet – od 14-ti let), sed-leh – počet, Plyometrie – odhod medicinbalu, pohyblivost – rozsah pohybu – vybrané kontrolní cviky). - doplnit tabulky - Různé pohybové hry zaměřené na koordinaci pohybu a všeobecný pohybový rozvoj. - fyzická a ... příprava – lyže, tělocvična, běhy, Seznámení s vedením tréninkového deníku sportovce a evidencí tréninku.
Stane-li se tento materiál „rádcem“ pro kreativního trenéra, a z jehož rukou místo triatleta vyroste např dobrý cyklista (určitě znáte jména jako Zahálka, Kukrle, Záleský..., kteří prošli přípravou v SCM triatlonu a dnes reprezentují v cyklistice) tak i to je přínosem.
Přeji Vám mnoho úspěchů jak v další práci, tak závodníkům více efektivní tréninkovou píli a
odpovídající výsledky
Omlouvám se za nedokonalé zpracování, ale pracovní povinnosti mi neumožnily se témastu více věnovat. Jsem si vědom např nedostatečně zpracované metodiky běžecké techniky, ale ta bude určitě popsána u jiného autora.
Literatura 1. Dobrý L.: Didaktické základy sportovního tréninku - Olympia, Praha, l985 2. Dovalil J. - Choutka M.: Sportovní trénink - Olympia, Praha, l987, 2. vydání, l99l 3. Dovalil J. a kol: Malá encyklopedie sportovního tréninku - Olympia, Praha, l982 4. Dovalil J.: Věkové zvláštnosti dětí a mládeže a sportovní trénink, Univerzita Karlova Praha, l992 5. Dovalil J. - Choutková B.: Abeceda tréninku chlapců a děvčat - Olympia, Praha, l988 6. Fáček L.: Základní principy metodické práce se sport. talentov. mládeží, Metodický buletin l988 7. Havlíčková L. a kol: Fyziologie tělesné zátěže - Univerzita Karlova Praha, l99l 8. Hamar: Všetko o behu, Šport, Bratislava, l989 9. Horáček: K problematice rané specializace v přípravě mládeže, Metodický buletin 10. Choutková B., Fejtek : Malá škola atletiky - Olympia, Praha, l989 11. Jeřábek: Na pomoc metodické praxi - Cyklistika, Metod. buletin 12. Kohoutek M.: Úvod do studia vytrvalostních schopností v antropomotorice, UK Praha, l986 13. Lindner Wolfram: Od amaterů k profesionálům, Lipsko 1988 14. Matvejev L.P. : Základy sportovního tréninku - Šport, Bratislava, l982 15. Neumann G., : Trénink pod kontrolou, GRADA, Praha 2005 16. Novák a kol: Metodický dopis- Sportovní příprava v triatlonu 2.část, ČÚV ČSTV, Praha, l990 17. Potměšil J. : Běh na lyžích, Olympia, Praha, l980 18. Seliger V.: Fyziologie sportovního výkonu l982 19. Šalý J.: Učební texty pro školení trenérů triatlonu - ČÚV ČSTV, Praha, l986 20. Šalý J. a kol: Metodický dopis- Sportovní příprava v triatlonu l. část, ČÚV ČSTV, Praha, l990 21. Šimonek J. a kol: Modelování dlouhodobé přípravy v individ. sportech. Šport, Bratislava, l989 22. Šalý J.: Metodický dopis - I, Metodika přípravy mládeže, ČÚV ČSTV, Praha, 2005 23. Vajcechovskij: Kniha trenéra 24. Valík B.: trenérům mladých atletů, Olympia, Praha, l975 25. Zalka : Vytrvalostní schopnosti a výkonnost - Labdarúgás, l987, Metod. buletin 5/89
Při zpracování této tematiky jsem čerpal především ze svých osobních dlouholetých zkušeností jak
závodních tak i trenérských. A dále i z bohaté literatury i z jiných sportovních odvětví, seminářů, článků v časopisech i v odborné lékařské literatuře atd. Mimo jiné i z hlubokých zkušeností doc. PhDr. J. Potměšila, kterému ještě takto i tímto dodatečně děkuji za precizní pedagogický přístup k výuce při mém studiu na FTVS i za lektorskou činnost na podobném metodickém materiálu.
Autor poskytuje všem členům ČTA neomezená užívací práva, včetně tvorby kopií. Představení autora metodiky: jeho vzdělání, zkušenosti, sportovní CV. Tato kapitola může být umístěna na konci metodiky, nebo na jejím začátku, podle mínění autora.
Jaroslav Šalý, (25.1.1944) - věnuje se trenérské práci v cyklistice již 52 ! let, z toho 32 let i triatlonu. - vzdělání trenérské - škola života - od začátku studovat, analyzovat, stavět na zkušenostech - Trenérská škola FTVS UK v Praze a I. trenérská třída - trenérská činnost ve vrcholovém sportu (jako trenér reprezentantů) nejméně 40 let (cyklistika, triatlon) a trenérská práce s mládeží od samého počátku Jeden z mála úspěšných trenerů v cyklistice i v triatlonu. Prošli mu rukama takoví závodníci jako byli reprezentanti v cyklistice MUDr Popelka (sprinter OH Mnichov), Doležal (stíhač OH Montreal), Stratílek, Šoula, Trkal (všichni Závod Míru, MS), a další mistři republiky (dor, jun,) Machovič, Jelínek, Bendl, .... a reprezentanti v triatlonu Rautenkranc, Adamec, Mlejnek, Motyčka, i Krňávek (2. a 4. ME), Zaňka, Vopršálek, Pichrt, Hýzl, Exner, Nejedlý, Kunst, a Rajm (4.ME), Polách, Dedek, Pichrt, Morávek, Švec a Pokorný(duatlon), a Strangmüller (vícemistr světa v kvadriatlonu). Poslední úspěch: František SISR - mistr světa, 2. ME juniorů, vítěz mezinárodního etapového závodu Haná Tour, mistr republiky, vítěz Přilby Moravy, bronzový z mistrovství evropy družstev do 23 let
Souhrn trenérské činnosti Od svých 17 let jsem začal trénovat skupinku žáčků, mezi nimiž vynikal Vladimír Popelka, který když potom studoval v Brně "medicínu", se jako sprinter dostal do reprezentace (i OH v Mnichově). Potom přibyl Jaromír Doležal - stíhač (OH Montreal), Jiří Stratílek (v 17 letech z fotbalisty) až na MS na silnici v Praze, Závod Míru, vítěz etapy na Tour d´l Avenier, Milan Šoula (plavec, v 17 letech železňáka v Prostějově!, v 18 letech Závod Míru mládeže, v 21 Závod Míru), Mezitím bylo pár mistrů republiky na dráze, kteří skončili po úrazu (Jelínek), nebo se nedostali do Dukly (Machovič). Od 14 let jsem vedl Františka Trkala - nejdéle jezdící profesionál (až do poslední sezóny jako osobní trenér), potom jako trenér mládeže se mnou spolupracoval - Paďour - juniorský mistr republiky V roce 1981 jsem se začal angažovat s těmito již 20-tiletými zkušenostmi i v triatlonu, a předávat své zkušenosti závodníkům, spolupracovat s Mirkem Rautenkrancem (několikanásobným mistrem republiky), Jos. Mlejnkem, Zbyňkem Motyčkou (ME v Portugalsku 1989), Michalem Adamcem, Ondřejem Exnerem, Radkem Nejedlým, pak k nim přibývali Kunst, Morávek, Švec, Pokorný, Pichrt (všichni ME v juniorských kategoriích), Michal Zaňka z „nesportovce“ během 4 let v reprezentaci, Láďa Rajm - 4. ME v DT v Polsku, Jaroslav Hýzl (dnes SCM Olomouc) a Petr Punge, Miroslav Vopršálek, podařilo se mi vybojovat alespoň VTJ ve Vysokém Mýtě, kde bylo možné umístit závodníky, kteří tenkrát neměli šanci se dostat do DUKLY - nebyly tabulky pro triatlon - a tam Jaroslav Dvořák, Radek Nejedlý, Jaroslav Soukup a Martin Krňávek získali titul mistra republiky družstev a mistr republiky Martin Krňávek skončil na MEJ 94 na 2. místě. Pak to byli výborní Dedek a Polách vítěz a 2. na MR a reprezentanti v DT. Jednu sezónu jsem „trénoval“ i Honzu Strangmüllera - Mistr světa v kvadriatlonu. Mezitím bylo i spousta i takových, kteří na reprezentaci nedosáhli. Stále pracoval i se žáky a dorostenci v cyklistice a duatlonu. Věnoval jsem se i jiným sportům - např. panu Jokešovi, ME v hasičském sportu – Faiermann, nebo panu Novákovi – po roce tréninku na kole 3. místo na Králi Šumavy, člen útočného mužstva na 7tisícovku, vítěz Evropského poháru ve skialpinismu. Osobní SPORTOVNÍ DRÁHA? Od 9 let, kdy jsem se naučil jezdit na kole, jsem byl fanouškem Závodu Míru. Protože jsem si své první kolo koupil v 16 letech, snažil jsem se i trénovat. Začínal jsem jako samouk, protože v našem okolí nebyl trenér. Tehdy ani nebylo jednoduché se dostat k nějakým metodickým materiálům. Protože jsem k tomu studoval večerně průmyslovku, mnoho času mi nezbývalo. Proto jsem trénoval i večer, v noci, v chumelenici, na ledě, musel jsem využít každou hodinku a vydupat z minima maximum. Proto již v prvních letech svého dobrovolného působení jsem chtěl proniknout do tajemství výkonu a byl jsem přesvědčen, že na tom budou mít rozhodující podíl různé vědecké disciplíny. (Tam je základ mých trenérských úspěchů. A také dlouholeté zkušenosti - závodil jsem do 40 let a trénoval do doby, než-li mi lékaři „spravili“ nohu a záda tak, že jsem nemohl téměř hýbat - před tím jsem ještě objel 190 km.) Trenérská cesta Pracuji již 52 let jako trenér. Původně pouze cyklistiky. Začínal jsem jako samouk. Tehdy nebylo jednoduché se dostat k nějakým metodickým materiálům. Nezanedbávaje praktické zkušenosti, dal jsem se do hlubšího studia. A protože já již měl brzy něco „naštudované“, tak jsem se stal brzo i "trenérem". Vždy jsem se snažil „přijít na kloub“ mnohým “tajemstvím“ a to i v zaměstnání, z čehož vzniklo i několik neortodoxních řešení – Vynálezy a Užitné vzory. Získával jsem vše, co bylo možné slyšet či si přečíst o
tréninku ve vztahu nejenom k cyklistice. Proto jsem využíval velmi i svoje analýzy tréninku. Zkušení cyklističtí trenéři mi křížili cestu a dávali mi důležité impulsy. Především to byli p. Míla Loos, Rázek, Bartoš a nesmím zapomenout ani na výborného metodika Arno Vymazala. Byl to i Wolfram Lindner, který je mezinárodním odborným tiskem označován jako jeden z nejúspěšnějších cyklistických trenérů na světě, i p. Neumann (DDR), plavecký trenér Strnad i p. Kváč, kdo obohatil moje zkušenosti a vědomosti a velmi i pan prof. Potměšil, kdo po ukončení mých trenérských studií mi lektoroval metodické materiály. Zklamáním pro mne byla úroveň výuky na Trenérské škole. Trenérské práci s mládeží se věnuji již 52 let, a z toho 32 let i v triatlonu. Největší dobu svého působení jsem věnoval mládeži. Z mnoha desítek závodníků, kteří mi prošli rukama, bylo hned z mých počátků i několik reprezentantů – Vladimír Popelka (bylo mi , Jaromír Doležal.... Své zkušenosti, které jsem se po celou dobu snažil samostudiem rozšiřovat, jsem později (od roku 1981 s Mirkem Rautenkrancem) začal uplatňovat i při tréninku triatlonu. Další reprezentanti viz výše. Metodická a organizační činnost Když jsem začal trénovat s Mirkem Rautenkrancem, jsem si prohloubil znalosti metodiky plavců (již dříve i pro cyklistiku jsem z jejich zkušeností čerpal, zrovna tak jako od lyžařů, běžců dlouhých tratí, orientačních běžců). V té době - v počátcích vzniku tehdy Koordinačního výboru pod patronací ČSM (dr. Kořan), pak i Svazu triatlonu - nebyly žádné metodické materiály. Tuto část jsem vždy považoval za stěžejní při dalším rozvoji sportovního odvětví. Proto jsem sám napsal pro začínající triatlety „samizdatové“ vydání - Jak trénovat triatlon. Tehdejší moje neautorizované vydání metodického návodu k tréninku, které v té době bylo jedinou pomůckou pro začínající závodníky, kolovalo a bylo rozšiřováno v průklepech po celé republice v nezměněné podobě, o čemž svědčilo to, že po mnoha letech ke mně došel dopis od závodníka ze Slovenska, který chtěl znát můj názor na tento metodický materiál s opisem a dotazem (již jako na známého trenéra), zda-li je ten materiál možno použít pro trénink. Pisatel nemohl vědět, že jsem byl autorem. Během mnoha let jsem pracoval i v trenérsko-metodické komisi svazu triatlonu federálního, později i českého a organizoval jsem jednak soustředění talentované mládeže, tak i jsem se podílel i na tvorbě původních svazových metodických materiálů. Přitom jsem studoval metodické materiály příbuzných sportů. Tehdy se mi dostaly do rukou i cyklistické metodické materiály z překladů z SSSR a NDR - a aplikoval získané poznatky v tréninku triatlonistů. Pro první školení trenérů jsem na základě požadavku Standy Podzimka a .. (bohužel již oba odpočívají na Pravdě Boží) vypracoval příručku - Učební texty, která byla Svazem vydána jen v omezeném vydání asi 20ks (a také do dneška nezaplacena). Ani na mne výtisk nezbyl (ale mám originály). Tehdejší známý činovník přerušil i práci na vydání rozšířených metodických materiálů pro školení trenérů. Později jsem zpracoval i první metodický dopis. Organizoval jsem i školení trenérů, první před 27 lety!!!, jak III. tak i II.třídy (14-ti denní!) a celé je odpřednášel, kde jsem se snažil své těžce získané zkušenosti předávat tak i dalším nástupcům začínajícím trenérům. Zda se mi to podařilo, měl by dát odpověď čas. Myslím, že dnešní generace trenérů se již rekrutuje z řad tehdejších závodníků, svědčí i to, že tenkrát posluchači, dnes trenéři mají své závodníky (nebo své syny jako trenéry) ve výběru SCM. Vždy jsem se snažil o komplexní pohled, neprosazoval jsem domněnky jako mnozí, kteří se snažili být "odborníky" v oblasti, která jim byla vzdálená. Bohužel jsem se potom musel 2x, vždy na několik let
odmlčet. Jsem rád, že opět mohu ve své práci pokračovat. Roky, kdy jsem pracoval ve svazu triatlonu (tomu předcházelo 20 let práce s mládeží v cyklistice) jsem vždy věnoval práci s talentovanou mládeží - soustředění, jedním z prvních bylo v Plzni? a mimo jiné se zúčastnili bratři Petrové, Matula, Exner, atd Zajistil jsem tenkrát i první reprezentační start mládežnických výběrů v Rakousku. Později i soustředění talentované mládeže např. v Orlických horách, na Vysočině, Nymburku a další. Podařilo se mi vybojovat alespoň VTJ ve Vysokém Mýtě, kde bylo možné umístit závodníky, kteří tenkrát neměli šanci se dostat do DUKLY - nebyly tabulky pro triatlon – působil tam Krňávek a spol. Výsledkem byly jeho medaile na ME mezi juniory (tenkrát do 21 let) Měsíce, kdy jsem byl svazovým předsedou trenérsko-metodické komise a měl šanci ovlivňovat metodiku a trénink talentované mládeže však byly krátké. Očekával jsem práci, ale k té jsem se nedostal, (ti co rozhodovali, neměli "ánunk" o metodické a trenérské činnosti) těžké bylo odolávat tlakům na nesouvisející činnosti. Proto jsem z funkce odstoupil. Vždy jsem se snažil o komplexní pohled, prosazoval mnohé prospěšné věci, ale vždy ověřené a nikdy jsem neprosazoval pouze d o m n ě n k y jako mnozí, kteří se snažili být "odborníky" v oblasti, která jim byla vzdálená. Během celé této doby jsem musel neustále obhajovat metodické zásady, protože funkcionáři tyto zákonitosti nechtěli a ani nechtějí brát v úvahu. Proto, přestože člen trenérsko-metodické komise, se mi pro odpor některých členů, nepodařilo prosadit mnoho metodických zásad, metodické materiály, ani např Tréninkový deník, sledování výkonnosti závodníků, větší diferenciaci v rámci SCM, atp. Bylo velmi nepříjemné a složité, tyto názory eliminovat. Doufám, že tato doba někdy skončí a budeme se snad už moci systematicky věnovat tvůrčí a KONCEPČNÍ práci. Bylo nutno vybojovat mnoho střetnutí, aby se prosadily vědecké poznatky proti dogmatům. Byla to tvrdá, poučná a pro mne nakonec i úspěšná cesta. Přestože některé projekty – zapadající do celkové koncepce zůstaly dodnes nepochopeny. PŘÁNÍ Poslední roky (řekl bych, že nejméně deset let) jsem se smutkem v duši jen koukal na to, jak se kazí "talenti". (Bohužel u některých trenérů systematicky!!!). Když jsem měl možnost nahlédnout do tréninkových výkazů SCM, tak jsem zjistil, že úroveň práce s mládeží - i v rámci SCM, kde by měl být předpoklad nějaké koncepční práce - placení trenéři - je poněkud hodně nízká, než-li jsem předpokládal (i když výsledky, respektive jejich klesající úroveň v průběhu sezón mne o tom přesvěčovaly). Nejenom, že se nevedly tréninkové deníky, ani se nedodržovaly doporučené objemy tréninku, netestovalo se, pokud se trénovalo, tak bez koncepce, atd. To svědčí jednak o tom, že mají trenéři jednak nedostatečné teoretické znalosti – jednak slabá úroveň školení trenérů, ale co je podstatné - trenéři nemají sami zájem o další vzdělávání, nevěnují dostatek času plánování, vlastnímu tréninku ani kontrole tréninkového procesu. O minulých letech práce s reprezentací lépe nemluvit. Vzhledem k tomu, že dlouhodobě byla tato práce podceňována nebo řízena amatérsky očekávám, že také bude hodnocena podle dlouhodobě odváděné práce a dosažených výsledků. Považuji za vhodné, abych mohl se svými zkušenostmi, zejména souvisejícími s prací s mládeží, které jsem získal jednak už i v době kdy jsem trénoval cyklistiku, ale hlavně z doby, kdy jsem se věnoval
tréninku triatlonu, přispět k systematickému růstu výkonnosti mladých závodníků - k výchově dalších reprezentantů. Skutečně mnohde chybí systematická práce, a hlavně chybí dostatečné zkušenosti, které bych chtěl tímto nabídnout nejenom těm nejlepším závodníkům, ale i jejich osobním trenérům. (a tím nepřímo i dalším závodníkům). Jak jinak než-li v osobním styku. Mít možnost závodníkům poradit nejenom na dálku v přípravě, ale i se zúčastnit závodů jako skutečný rádce - kdy jindy než-li v době nejdůležitější před důležitým startem. Vím jak lehké je zkazit dlouhodobou práci. Tím bych i završil svoji dlouholetou systematickou činnost ve sportu a úspěšnou trenérskou dráhu.
autor:
Jaroslav Šalý
V Chocni 20.11.2013
