Metodika k výukové pomůcce
KRABICE NAŠÍ VLASTI Brno 2008
Obsah Co výuková pomůcka obsahuje............................................................................................................3 Seznam map..........................................................................................................................................4 1. Plošná mapa České republiky...........................................................................................................5 2. Dědictví předků..............................................................................................................................10 5. Křížem krážem českým státem.......................................................................................................26 6. Kdo byl kdo....................................................................................................................................30 7. Střípky historie...............................................................................................................................34 8. Hádej, kde roste..............................................................................................................................36 9. Českým výrobkům na stopě...........................................................................................................39 10. Modelování krajiny......................................................................................................................43 11. Orientace v terénu.........................................................................................................................45
-2-
Co výuková pomůcka obsahuje Krabička 1: 1. Plošná mapa ČR:
2. Dědictví předků:
6 map 1a mapa 1b, 1c růžice světových stran 4 vlajky sousedních států 6 šipek s názvy řek 11 kartiček – nejvyšší hory mapa č.2 12 fotografií UNESCO přílohové CD
5. Křížem krážem českým státem: 6 map č.5 8. Hádej, kde roste:
mapa č.9 mapa 6a, 6b
9. Českým výrobkům na stopě:
mapa č.7
Krabička 2a: 1. Plošná mapa ČR:
2. Dědictví předků: Krabička 2b: 1. Plošná mapa ČR:
2. Dědictví předků: Krabička 3: 3. Toulky českou krajinou:
4 kartičky - města sousedících států 12 kartiček - pohoří 13 kartiček - krajská města 13 kartiček - kraje 18 kartiček UNESCO 4 kartičky - města sousedících států 12 kartiček - pohoří 13 kartiček - krajská města 13 kartiček - kraje 18 kartiček UNESCO 28 fotografií - CHKO a NP 28 kartiček - CHKO a NP 6 archů s modely CHKO mapa č.3
10. Modelování krajiny:
6 map č.8
11.Orientace v terénu:
turistická mapa 1:50 000 obecně zeměpisná mapa
Krabička 4: 4. Čí je to nářečí:
mapa č.4 seznam oblastí 11 kartiček s texty nářečí 2 x 5 oblékacích vzorů 2 x 5 obrázků krojů 2 x 5 omalovánek krojů -3-
Krabice 5: 5. Křížem krážem českým státem: 23 barevných políček 23 bílých políček 6 figurek, hrací kostka 1. Plošná mapa ČR: Krabička 6: 6. Kdo byl kdo:
Krabička 7: 7. Střípky historie: Krabička 8: 8. Hádej, kde roste:
Krabička 9: 9. Českým výrobkům na stopě: Krabička 10: 10. Modelování krajiny:
2 buzoly 6 obrázků - symboly ČR 7 obrázků - osobnosti 21 kartiček – osobnosti 6 skládaček 5 zkumavek se vzorky 6 petriho misek se vzorky 8 obrázků plodin 21 fotografií výrobků arch s názvy vrcholů 6 panoramat Pavlovských vrchů turistická mapa Pálavy 1:50 000
Seznam map Mapa 1a: VODOPIS Mapa 1b: KRAJE A KRAJSKÁ MĚSTA Mapa 1c: POHOŘÍ A NEJVYŠŠÍ HORY Mapa č.2: PAMÁTKY UNESCO A BIOSFÉRICKÉ REZERVACE Mapa č.3: CHRÁNĚNÉ KRAJINNÉ OBLASTI A NÁRODNÍ PARKY ČR Mapa č.4: NÁRODOPISNÉ OBLASTI ČR Mapa č.5: PLÁN HRY Mapa 6a: DOPLŇOVACÍ Mapa 6b: „SLEPÁ“ Mapa č.7: ČESKÝM VÝROBKŮM NA STOPĚ Mapa č.8: VRSTEVNICE – PAVLOVSKÉ VRCHY Mapa č.9: HÁDEJ, KDE ROSTE
-4-
1. Plošná mapa České republiky Věková skupina: 6.–9. třída Doba trvání: 90 minut Předměty: zeměpis, přírodopis, matematika Anotace: Žáci si sami tvoří plošnou mapu ČR (varianta A) nebo využijí mapu na plátně (varianta B). Doplňují do mapy sousední státy a jejich hlavní města, řeky, pohoří a jejich nejvyšší hory, kraje a krajská města. Pomůcky pro variantu A:
Pomůcky pro variantu B:
Krabička 1: 6x mapa 1a, kontrolní mapy 1b a 1c, růžice světových stran, vlaječky sousedních států, šipky s názvy řek, kartičky s názvy nejvyšších hor, Krabička 2a: kartičky – hlavní města sousedních států, pohoří, krajská města, kraje Krabička 5: buzola Plátěné pytlíky: stojánky (dřevěné hranoly se zářezem), červená šňůra, modré šňůry Další pomůcky: papíry, tužky, nůžky
Krabička 1: 6x mapa 1a, kontrolní mapy 1b a 1c, vlaječky sousedních států, šipky s názvy řek Krabička 2b: kartičky – hlavní města sousedních států, pohoří, krajská města, kraje Plátěné pytlíky: mapa na plátně, modré šňůry Další pomůcky: nástěnka či karton (cca 150 x 90 cm), špendlíky
Postup: Varianta A – plošná mapa: Tato varianta vyžaduje prostor pro tvorbu mapy 5 x 3 m. Mapu je možné tvořit v budově i venku. Rozdělíme žáky do skupin, každé dáme mapu 1a. Úkolem každé skupiny bude vymodelovat část obrysu České republiky z červené šňůry. Pomocí buzoly určíme světové strany a umístíme růžici světových stran. Pokud nám to prostor dovolí budeme mapu stavět správně zorientovanou. Před tvorbou mapy si pomůžeme vytyčením délky a šířky republiky – přibližně 500 km a 300 km (viz červený kříž na mapě, který na zemi nakreslíme např. křídou, nebo označením jeho krajních bodů – nalepením samolepky, umístění židle, kamene apod.). Žáci si zopakují měřítko (budeme tvořit mapu v měřítku 1:100 000, tzn. 5 metrů do délky, 3 metry na šířku). Pomocí modrých šňůr vymodelujeme vodní toky. Nejprve žáci porovnáním délek šňůr zjistí, která šňůra představuje kterou řeku. Každá skupina pak modeluje jednu řeku, šipku s názvem daného toku položí ve směru toku řeky. Hranice mezi sousedními státy (krátké pohyblivé provázky, připevněné k červené šňůře) posuneme na správná místa. K hranicím republiky postavíme vlaječky sousedních států a umístíme jejich hlavní města. Do mapy umístíme kartičky s názvy jednotlivých pohoří, doplníme i nejvyšší vrcholy (kontrolní mapa 1c). Pro lepší orientaci si můžeme napsat na kartičky a doplnit i města ležící na soutocích, větší města ležící na řekách apod. (Mělník, Děčín, Břeclav, Ostrava, Kroměříž, Cheb…). Určíme si jednotlivé kraje a do mapy doplníme jejich názvy i s krajskými městy (kontrolní mapa 1b). Můžeme doplnit další významná města, nezapomeneme na svoje okresní město. Popovídáme si o tom, která města žáci již navštívili, kde mají příbuzné, jaké kulturní a historické památky v těchto městech znají apod. Tuto aktivitu lze rozdělit i do několika hodin, popř. se zaměřit jen na vybranou oblast (např. pohoří, vodstvo, města…). Do mapy lze doplňovat další informace týkající se výuky (plodiny, naleziště nerostů a hornin apod.). Pokud máte možnost zachovat mapu do dalších hodin, je vhodné toho využít (mapu budete používat i u aktivity č.5, 8, 9). -5-
Varianta B – mapa na plátně: Mapu lze také stavět v měřítku 1:350 000 s využitím plátna s nakreslenými hranicemi ČR – plátno umístíme na nástěnku (nemáme-li takto velikou nástěnku, lze mapu podložit lepenkou, aby bylo možno do mapy zapichovat špendlíky) a dále postupujeme jako u varianty A. Měřítku mapy jsou přizpůsobeny kratší řeky a menší kartičky hlavních měst sousedních států, pohoří, krajských měst a krajů. Karty nejvyšších hor lze využít např. formou přiřazování ke kartičkám pohoří. Kontrolní a doplňující otázky: Kde na mapě najdeme sever, jih, východ, západ? Co znamenají jednotlivé barvy na mapě? (modrá – vodstvo, zelená – nížiny, hnědá – hory apod.) Jaké jsou krajní zeměpisné body naší republiky? S jakými státy Česká republika sousedí? Jaká jsou jejich hlavní města? Hranice naší republiky se tvořily již v dávné minulosti. Jaké přírodní jevy se podílely na jejich podobě a proč? (takřka celé území České republiky, s výjimkou jižní Moravy, kde hranice tvoří řeky Dyje a Morava, je lemované pohořími; hraniční řeky a pohoří byly výhodné při obraně území) Znáte nějaké vnitrozemské pohoří? Jak poznáme pravý a levý břeh vodního toku? (postavíme se po proudu toku, po své pravé straně máme pravý břeh řeky) Kde pramení Labe? Která je naše nejdelší řeka? Co je to úmoří? Do kterých moří odvádí řeky vodu z České republiky? Jak se jmenuje náš největší rybník a kdo jej založil? (Rožmberk u Třeboně, Jakub Krčín z Jelčan) Doplňující informace pro učitele: Rozloha ČR: 78 864 km2 Délka ČR: 493 km Šířka ČR: 278 km Délka hranic: 2290,2 km (hranice s Polskem – 761,8 km, hranice se Slovenskem – 251,8 km, hranice s Rakouskem – 466,3 km, hranice s Německem – 810,3 km; dle ČSÚ). Krajní zeměpisné body – Krásná u Aše (12°05´v.d.), Lobendava u Šluknova (51°03´s.š.), Hrčava (18°51´v.d.), Vyšší Brod (48°33´s.š.). Sousední státy: západ sever jih východ Německo Polsko Rakousko Slovensko Berlín Varšava Vídeň Bratislava
Pohoří a jejich nejvyšší hory: Krušné hory Klínovec (1244 m n. m.) Lužické hory Luž (793 m n. m.) Jizerské hory Smrk (1124 m n. m.) Krkonoše Sněžka (1602 m n. m.) Orlické hory Velká Deštná (1115 m n. m.) Jeseníky Praděd (1491 m n. m.) Moravskoslezské Beskydy Lysá Hora (1323 m n. m.) Bílé Karpaty Velká Javořina (970 m n.m.) Novohradské hory Kamenec (1072 m n. m.) -6-
Šumava Český les Českomoravská vrchovina
Plechý (1378 m n. m.) Čerchov (1042 m n. m.) Javořice (837 m n. m.)
Vnitrozemská pohoří: Českomoravská vrchovina, České středohoří, Slavkovský les, Doupovské hory, Plzeňská pahorkatina, Brdská vrchovina, Středočeská pahorkatina, Železné hory, Žďárské vrchy, Drahanská vrchovina, Chřiby Úmoří – část pevniny, ze které všechna povrchová voda teče do jednoho moře nebo oceánu. Úmoří jsou oddělena hranicemi vedoucími po horských hřebenech, tzv. rozvodí, od kterých mají povodí a voda řek spád do jednotlivých moří. Rozvodí řek: Vltava – Labe – Severní moře Ohře – Labe Dyje – Morava – Dunaj – Černé moře Odra – Baltské moře Vodní toky: řeka
pramen
délka
délka pro měřítko 1:100 000
délka pro měřítko 1:350 000
Labe
Labská louka v Krkonoších ve výšce 1 384 m n.m.
na území ČR 370 km, celkem 1 165 km
370 cm
106 cm
Vltava
Šumava (Teplá Vltava, která je považována za hlavní pramennou větev, pramení na východním svahu Černé hory ve výšce 1 172 m n.m. jako Černý potok)
Ohře
u Wiesenstadtu (SRN) na svazích Schneebergu ve výšce 752 m n.m.
Morava
jižní svahy Králického Sněžníku ve výšce 1 380 m n.m.
Dyje
vzniká soutokem Moravské a Rakouské Dyje u Raabsu v Rakousku ve výšce 410 m n.m.
na území ČR 209 km, celkem 306 km
Odra
Oderské vrchy, ssz od obce Kozlova ve výšce 632 m n.m.
na území ČR 135 km, celkem 861 km
433 km
na území ČR 300,2 km, celkem 350 km na území ČR 246 km, celkem 353,1 km,
-7-
další významné toky a vodní díla v povodí Úpa, Metuje, Orlice, Doubrava, Jizera, Bílina, Ploučnice, Kamenice
433 cm
124 cm
Otava, Lužnice, Sázava, Berounka (Radbuza, Mže, Úslava, Úhlava), nádrže Lipno, Orlík, Slapy
300,2 cm
86 cm
nádrž Nechranice
246 cm
70 cm
Bystřice, Bečva, Haná
306 cm
87 cm
Jevišovka, Jihlava, Svratka, nádrže Vranov, Nové Mlýny
135 cm
39 cm
Olše, Ostravice, Opava
Kraje a krajská města Hl. město Praha – Praha Středočeský kraj – Praha Karlovarský kraj – Karlovy Vary Plzeňský kraj – Plzeň Liberecký kraj – Liberec Ústecký kraj – Ústí nad Labem Královéhradecký kraj – Hradec Králové Pardubický kraj – Pardubice kraj Vysočina – Jihlava Jihomoravský kraj – Brno Jihočeský kraj – České Budějovice Olomoucký kraj – Olomouc Moravskoslezský kraj – Ostrava Zlínský kraj – Zlín Geologie žula – Vysočina, Střední Čechy, Krkonoše, Jeseníky rula – Šumava, Orlické hory, Vysočina čedič – Děčín a České středohoří pískovec – Český ráj, Broumovsko, Českosaské Švýcarsko vápenec – Moravský a Český kras, Pálava černé uhlí – Ostravsko hnědé uhlí – Mostecko uran – Krušné hory (Jáchymov), Vysočina (Dolní Rožínka) zlato, stříbro – Kutná Hora, Jáchymov, Příbram, Jihlava
-8-
-9-
2. Dědictví předků Věková skupina: 6.–9. třída Doba trvání: 45 minut Předměty: zeměpis, přírodopis, dějepis, výtvarná výchova Anotace: Aktivita přibližuje žákům památky UNESCO a biosférické rezervace v ČR. Žáci podle popisu a fotografií určují památky a po té je umisťují do mapy. Pomůcky pro variantu A:
Pomůcky pro variantu B:
Pomůcky k tvorbě mapy v aktivitě č. 1, varianta A + Krabička 1: kontrolní mapa č.2, fotografie památek UNESCO Krabička 2a: kartičky památek UNESCO a biosférických rezervací
Pomůcky k tvorbě mapy v aktivitě č. 1, varianta B + Krabička 1: kontrolní mapa č.2, 12 fotografie památek UNESCO, popř. přílohové CD (dataprojektor) Krabička 2b: kartičky památek UNESCO a biosférických rezervací
Postup: Varianta A – plošná mapa: Vytvoříme plošnou mapu České republiky (viz aktivita č.1). Mapu můžeme postavit jen částečně – např. vytvoříme třeba jen obrysy a vodní toky. Rozdělíme žáky do skupin, každá skupina dostane část kartiček s názvy některých památek UNESCO a biosférických rezervací a pomocnou mapu 1a. Postupně čteme žákům charakteristiku určitého místa (nejprve popisujeme obecněji a postupně upřesňujeme – viz níže uvedené popisy). U památek UNESCO ukážeme také fotografii. Když žáci poznají, že se mluví o místě, které mají na některé ze svých kartiček, přihlásí se. V případě, že odpověděli správně, umístí kartičku do plošné mapy (orientují se pomocí mapek 1a). Pokud odpoví špatně, kartičku jim odebereme. (Pro větší přehlednost můžeme název přepsat na tabuli.) Od této chvíle se o kartičku může přihlásit jakákoliv skupina, která pozná, že se mluví o daném místě. Varianta B – mapa na plátně: Postup je stejný jako u varianty A, místo plošné mapy však využíváme mapu na plátně. Máme-li k dispozici dataprojektor, můžeme žákům fotografie promítat. Charakteristiky jednotlivých UNESCO památek a biosférických rezervací: Žďár nad Sázavou – Zelená hora - kraj Vysočina - stavební sloh „barokní gotika“, který vznikl v Čechách na počátku 18. století a nemá v Evropě obdobu - kostel je zasvěcen Janu Nepomuckému a celá stavba je protkána symbolikou čísla pět, která vychází z legendy o tomto světci (půdorys kostela ve tvaru pěticípé hvězdy, pět východů, pět oltářních výklenků, dvakrát pět kaplí kolem centrálního prostoru, na hlavním oltáři je pět hvězd a pět andělů; navíc uprostřed stavby, ve vrcholu kopule, se nachází jazyk v ohnivém kruhu – symbol Jana Nepomuckého, mučedníka zpovědního tajemství) - autorem je J. B. Santini - nedaleko se nachází vodní nádrž Dářko - 10 -
Kroměříž - Zlínský kraj - zahrady a zámek biskupské rezidence - původně tržní osada na křižovatce obchodních cest - „Hanácké Athény“ - po pražské galerii druhá nejvýznamnější zámecká obrazárna u nás - na zámek navazují dvě krásné zahrady – Podzámecká a Květná – jsou řazeny mezi nejvýznamnější památky zahradní architektury v Evropě Praha - historický vývoj města trvá 1 100 let - v období gotiky, renesance, baroka i v době před a po první světové válce vystoupila zdejší architektura k vrcholům evropského vývoje - na nejstarším mostě je umístěno 30 soch a sousoší - historické jádro města, Zlatá ulička, Vyšehrad (původní sídlo panovníka), Staroměstská radnice s orlojem, Malá strana, Pražský hrad, katedrála sv. Víta….. Olomouc - Olomoucký kraj - bývalé hlavní město Moravy a od roku 1063 sídlo biskupů - sloup Nejsvětější Trojice (postavený ve stylu českého baroka) - město spojované s jednou typickou potravinou – tvarůžky Český Krumlov - Jihočeský kraj - unikátně dochované historické jádro, jehož vzhled nebyl narušen novou zástavbou od 16. století - hlavní sídlo Rožmberků - druhý největší zámecký komplex u nás, součástí zámku je letohrádek Bellarie s otáčivým hledištěm - „perla“ jižních Čech - město ležící na Vltavě Telč -
kraj Vysočina středověká vodní pevnost, chráněná rybníky, vodními příkopy, hradbami a branami – nazývaná „Moravské Benátky“ goticko-renesanční historické jádro města (náměstí s podloubími) v zámecké zahradě se nachází galerie českého malíře Jana Zrzavého muzeum s pohyblivým betlémem letní slavnosti nazvané „Prázdniny v …“
Kutná Hora - Středočeský kraj - v 2. polovině 13. století královské horní město, začaly se zde razit pražské groše - bohatství města přetrvalo několik století – díky tomu je zde řada historických budov různých stavebních slohů - historické jádro města s chrámem sv. Barbory (patronka horníků) a kostel Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci - historie města je spojena s těžbou a zpracováním stříbra - 11 -
Lednicko-valtický areál - Jihomoravský kraj - nejrozsáhlejší uměle, tzn. lidskou rukou, vytvořené území v celé Evropě - krajina protkaná soustavou rybníků, lesů, parků, zemědělské krajiny i alejemi stromů - rozsáhlý parkový komplex mezi dvěma zámky - v interiérech zámku je bohatá řezbářská výzdoba, unikátní šestatřicetistupňové dřevěné schodiště vyrobené bez použití jediného hřebíku - v parku se nachází nejstarší dochovaná rozhledna na našem území – minaret - parkem protéká řeka Dyje Holašovice - Jihočeský kraj - nejedná se o skanzen, ale trvale osídlenou ves - historické jádro obce představuje náves a kolem ní stojící statky, nachází se zde i kovárna, hostinec a kaplička - typická usedlost je stavení s obdélníkovým půdorysem, kde hlavní průčelí je orientované na náves, na jedné straně k němu přiléhá obytné stavení a na druhé straně sýpka a hospodářské objekty - vesnice s dochovaným příkladem jihočeské architektury 2. pol. 19. století nazývané „selské baroko“ Litomyšl - Pardubický kraj - tento zámek je nejvýznamnější renesanční památkou u nás – arkády podle italských předloh, unikátní sgrafitové výzdoby fasád a štítů (jejich motivy se neopakují) - zámek je obklopen hospodářskými budovami v barokním slohu, dále rozlehlou zahradou, jejíž součástí je i přírodní amfiteátr; v podzemí zámku se nachází rozsáhlé sklepení - synem sládka zámeckého pivovaru byl hudební skladatel Bedřich Smetana Brno – vila Tugendhat - Jihomoravský kraj - vila, jež je příkladem světové moderní architektury, tzv. funkcionalismu - prosklené zdi, ocelový skelet, třípatrová budova (z pohledu z ulice působí jen jako přízemní jednopatrová budova) - originální vytápění a ochlazování domu pomocí klimatizace, elektrický zabezpečovací systém v budově vystavěné v letech 1929–1930 - mnoho dalších historických památek ve městě – Špilberk, Petrov… Třebíč - kraj Vysočina - jeden z nejlépe dochovaných a největších židovských hřbitovů v Evropě - unikátně zachovaná židovská čtvrť a románsko-gotická bazilika sv. Prokopa – příklad blízkého soužití křesťanské a židovské kultury od středověku do 20. století - bazilika – románská krypta (na konci 16. století byla využívána jako pivovarský sklep) - nedaleko se nachází jaderná elektrárna Dukovany Třeboňsko - evropsky významná hnízdiště i migrační zastávky vodního ptactva - bohatá mokřadní a vodní vegetace - poměrně řídké osídlení a zachovalá unikátní architektura historických měst a vesnic
- 12 -
-
člověk zdejší krajinu utvářel již od 12. století (zakládání rybníků – Jakub Krčín, Štěpánek Netolický) přeměna původní močálovité krajiny v síť umělých stok a rybníků jižní Čechy
Dolní Morava - velmi suché a teplé podnebí - část území tvoří zemědělsky využívaná krajina s převahou vinic a jednotlivá sídla - skalní stepi, lužní lesy a slepá ramena řek - historické město Mikulov - nejjižnější část Moravy - meandrující řeky Dyje a Morava Šumava „zelená střecha Evropy“ (poloha uprostřed střední Evropy, relativně vysoká zachovalost přírody a bohaté vodní zdroje - převaha lesních porostů - zbytky pralesovitých porostů horských lesů (Boubín), ledovcová jezera, rašeliniště - řídce osídlené území, využívané také turisticky (cyklotrasy, lyžařské trasy) - jedna z nejvýznamnějších oblastí výskytu vydry říční u nás - jihozápadní Čechy Krkonoše - drsné klima s velmi chladnými severními a severozápadními větry, nízkými teplotami vzduchu a vysokými úhrny atmosférických srážek - velký počet rostlinných druhů, řada vegetačních stupňů - pohoří vyvrásněné v prvohorách, nejvyšší hory na území ČR - jeden z největších národních parků v Evropě - náš nejstarší národní park - severovýchodní Čechy Křivoklátsko - nejrozsáhlejší komplex listnatých a smíšených lesů ve vnitrozemí Čech - vysoká druhová rozmanitost zdejší přírody (teplotní inverze v údolích) - střední Čechy - územím protéká řeka Berounka Bílé Karpaty - typické květnaté louky, udržované pastevectvím nebo ručním kosením - území s největší druhovou rozmanitostí a největším množstvím vstavačovitých rostlin ve střední Evropě - na hranicích mezi Českou a Slovenskou republikou Kontrolní a doplňující otázky: Co to je UNESCO? Navštívili jste některou památku z České republiky ze seznamu UNESCO? Znáte nějakou památku UNESCO v zahraničí? (např. Opera v Sydney, historické centrum Krakova, Osvětim-Březinka, solné doly Vělička v Polsku, Slovenský kras, Spišský hrad, Kreml a Rudé náměstí v Moskvě, jezero Bajkal, Grand Canyon, Yellowstone …) Co je to biosférická rezervace? - 13 -
Doplňující informace pro učitele: UNESCO (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization) – Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu je mezinárodní vládní organizace při Organizaci spojených národů, založená v roce 1945 v Londýně. UNESCO má sídlo v Paříži a jejím posláním je přispívat k vzájemnému porozumění a sbližování mezi národy na základě mezinárodního rozvíjení výchovné, vzdělávací, vědecké a ostatní kulturní činnosti. Biosférická rezervace – většinou již vyhlášená velkoplošná chráněná území se suchozemskými nebo přímořskými ekosystémy, které jsou mezinárodně uznány v rámci programu UNESCO Člověk a biosféra (MAB – Man and the Biosphere) a obsahují reprezentativní ukázky biomu charakteristického pro příslušnou oblast. Podle Rámcových stanov pro Světovou síť biosférických rezervací tyto přispívají k ochraně krajiny, ekosystémů a genetické variability, prosazují kulturně, sociálně a ekologicky udržitelný hospodářský a demografický rozvoj; podporují rovněž ekologickou výchovu a výzkum. Biom – soubor ekosystémů určitých geografických zón ovlivňovaný obdobným podnebím (makroklimatem) a vyznačující se charakteristickou tvářností – např. tropický deštný les, opadavé listnaté lesy, savana, tundra, poušť atp. Seznam památek UNESCO: Praha – historické jádro města Český Krumlov – historické jádro města Telč – historické jádro města (goticko-renesanční urbanistický celek) Zelená hora – poutní kostel sv. Jana Nepomuckého Kutná Hora – historické jádro s pozdně gotickým chrámem sv. Barbory a kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci Lednicko-valtický areál Holašovice – historická vesnice, tzv. „selské baroko“ Kroměříž – zahrady a zámek biskupské rezidence Litomyšl – renesanční zámek Olomouc – sloup Nejsvětější Trojice (české baroko) Brno – vila Thugendhat (architektonický styl funkcionalismus) Třebíč – židovská čtvrť a románsko-gotická bazilika sv. Prokopa Biosférické rezervace: Třeboňsko Dolní Morava (do roku 2003 Pálava) NP a CHKO Šumava Krkonošský národní park Křivoklátsko Bílé Karpaty Další informace naleznete na www.unesco-czech.cz.
- 14 -
- 15 -
3. Toulky českou krajinou Věková skupina: 6.–9. třída Doba trvání: 30 minut Předměty: zeměpis, přírodopis, výtvarná výchova Anotace: Aktivita má za cíl představit žákům jednotlivé chráněné krajinné oblasti (dále CHKO) a národní parky (dále NP). Žáci ve skupinám přiřazují názvy chráněných území (dále CHÚ) k fotografiím jejich typické krajiny. Do mapy pak umísťují jejich dvojrozměrné modely. Na závěr navrhují reklamní plakát pro vybrané CHÚ. Pomůcky: Krabička 3: názvy CHKO a NP, dvojrozměrné modely CHKO a NP - okopírované, mapa č. 3, fotografie CHKO a NP Krabička 1: popř. přílohové CD (dataprojektor) Plátěný pytlík: mapa ČR na plátně Postup: Nejprve necháme žáky vystřihnout okopírované modely CHKO a NP. Rozdělíme žáky do skupin. Mezi skupiny pak rozdělíme kartičky s charakteristikami jednotlivých CHKO a NP. Následně rozložíme před žáky fotografie typické krajiny jednotlivých CHKO a NP a jejich názvy. Úkolem žáků je přiřadit k fotografiím správné názvy. Kartičky s charakteristikami slouží žákům jako nápověda. Každá skupina přiřazuje jen ty názvy CHÚ, které dostala určené. Nakonec vše společně zkontrolujeme a diskutujeme o krajině, proč některé CHÚ s podobným krajinným rázem žáci zaměnili apod. Žáci umístí modely svých CHKO a NP na mapu na plátně. Rozdělíme žáky do menších skupin, ze kterých se stanou reklamní agenti. Každá skupina si vylosuje jedno chráněné území (NP či CHKO). Jejich úkolem je vyrobit reklamní plakát pro cestovní kancelář na příslušné CHÚ. Žáci mohou čerpat informace z literatury, internetu, propagačních materiálů (vydává např. Správa Chráněných krajinných oblastí). Na závěr jednotlivé skupiny prezentují ostatním své práce. Mohou využít fotografie, mapy na plátně a dvojrozměrný model CHÚ apod. Tuto aktivitu lze zadat žákům také jako domácí úkol. Co by na plakátu nemělo chybět: - název CHÚ, jeho logo - kde se nachází - co je pro ně typické - na jaké přírodní krásy se milovníci přírody mohou těšit - obrázky typických rostlin a živočichů Národní parky a chráněné krajinné oblasti na území ČR (seřazeny podle čísel na fotografiích): 1. CHKO Český ráj 2. CHKO Beskydy 3. CHKO Jeseníky 4. CHKO Křivoklátsko 5. CHKO Bílé Karpaty 6. CHKO Labské pískovce 7. CHKO Lužické hory 8. CHKO Moravský kras 9. CHKO Broumovsko 10. CHKO Jizerské hory - 16 -
11. CHKO Český kras 12. CHKO Blanský les 13. CHKO Poodří 14. CHKO Slavkovský les 15. CHKO Český les 16. CHKO Blaník 17. CHKO Pálava 18. Krkonošský národní park (KRNAP) 19. CHKO Žďárské vrchy 20. CHKO Litovelské Pomoraví 21. CHKO České středohoří 22. CHKO Kokořínsko 23. CHKO Železné hory 24. CHKO Orlické hory 25. Národní park České Švýcarsko 26. CHKO Třeboňsko 27. Národní park Podyjí (NPP) 28. Národní park a CHKO Šumava Biosférické rezervace na území ČR: Krkonošský národní park Národní park a chráněná krajinná oblast Šumava Třeboňsko Dolní Morava (do roku 2003 Pálava) Bílé Karpaty Křivoklátsko Kontrolní a doplňující otázky: Jaké typy chráněných území znáte? Který národní park v ČR je nejstarší? (Krkonošský národní park) Kolik je vyhlášeno na území ČR národních parků? (4) Který národní park na území ČR je nejmenší? (NP Podyjí) Vyjmenuj alespoň dvě chráněná území, která mají ve znaku nějaké zvíře. (NP Podyjí, CHKO Český ráj, CHKO Moravský kras, CHKO Železné hory) Doplňující informace pro učitele: V České republice existuje celkem 6 kategorií zvláště chráněných území: národní parky (NP) chráněná krajinná oblast (CHKO) národní přírodní rezervace (NPR) přírodní rezervace (PR) národní přírodní památka (NPP) přírodní památka (PP) Národní park – rozsáhlé území, jedinečné v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam. Chráněná krajinná oblast – rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. - 17 -
Národní přírodní rezervace – menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku. Přírodní rezervace - menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast. Národní přírodní památka – přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s národním nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk. Přírodní památka - přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk. Přírodní park (PřP) - chráněné území podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Přírodní parky zřizují krajské úřady vyhláškou, ve které omezují činnosti, jež by mohly vést k rušení, poškození nebo k zničení dochovaného stavu území, cenného pro svůj krajinný ráz a soustředěné estetické a přírodní hodnoty. Předchůdcem přírodních parků byly tzv. klidové oblasti, které však byly zřizované pro omezení negativních vlivů na rekreační využívání těchto oblastí. Z klidových oblastí se podle uvedeného zákona staly přírodní parky. Natura 2000 - soustava chráněných území, které vytvářejí na svém území podle jednotných principů všechny státy Evropské unie. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické). Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají dva nejdůležitější právní předpisy EU na ochranu přírody: směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků („směrnice o ptácích“) a směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin („směrnice o stanovištích“). Ramsarská úmluva (oficiální název Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva) – první mezinárodní úmluva zaměřená na ochranu a rozumné využívání přírodních zdrojů. Prostřednictvím úmluvy je zajišťována celosvětová ochrana všech typů mokřadů. Na území České republiky jsou chráněny tato území – Krkonošská rašeliniště, Lednické rybníky, Litovelské Pomoraví, Mokřad dolního Podyjí, Mokřady Liběchovky a Pšovky, Novozámecký a Břehyňský rybník, Podzemní Punkva, Poodří, Třeboňská rašeliniště, Třeboňské rybníky, Šumavské slatě.
- 18 -
- 19 -
4. Čí je to nářečí ? Věková skupina: 6.–9. třída Doba trvání: 30 minut Předměty: český jazyk, zeměpis, výtvarná výchova, hudební výchova Anotace: První část aktivity je věnována nářečím. Žáci dostanou text lidové písně, mají určit nářečí, ve kterém je napsána, a přeložit ji. Mohou si podle návodu vymyslet vlastní vyvolávku. Ve druhé části sestavují z jednotlivých dílů mužské a ženské kroje z různých národopisných oblastí. Pomůcky: Krabička 4: ukázky nářečí, seznam názvů oblastí – okopírovaný, části modelů krojů, obrázky krojů Krabička 1: přílohové CD (+ přehrávač CD) Další pomůcky: papír, tužka Postup: Rozdělíme žáky do menších skupin (pomůcky jsou připraveny pro maximální počet 11 skupin). Každá skupinka dostane kartičku s textem v nářečí a sadu názvů národopisných oblastí. Úkolem žáků je přečíst text a přeložit jej do „spisovné“ češtiny a dále vybrat oblast, ke které patří jejich nářečí. Poté skupinky postupně přečtou svůj text a jeho překlad. Jednotlivé oblasti si ukážeme na mapě (kontrolní mapa č.4). Z přílohového CD můžeme žákům pustit ukázky lidových písniček některých oblastí. Druhá část aktivity je určena pro 5 skupin. Po třídě rozmístíme jednotlivé části krojů. Skupinkám dáme obrázek mužského a ženského kroje jedné z pěti vybraných národopisných oblastí. Žáci si po třídě posbírají jednotlivé části „svých“ krojů a poskládají je dohromady (tzn. „oblečou“ postavy ve spodním prádle). Někdy se jednotlivé díly vrství na sebe (např. mládenec z Chodska – nejprve se „obleče“ tmavomodrý kabátec a na něj se přiloží žluté nohavice). Po té mají skupiny uhodnout oblast, ze které jejich kroj pochází. Diskutujeme se žáky, proč kroje vznikly, proč se jednotlivé kroje v různých oblastech liší apod. Černobílé varianty krojů lze nakopírovat a žáci si je mohou sami podle vzorů či vlastní fantazie vybarvit (vhodné zejména pro mladší děti). Aktivitu lze rozšířit o vymýšlení vyvolávek (viz Slovácko – jízda králů). Vyvolávka má tři části: 1. Hýlom, hýlom, počúvajte (slovíčko hýlom pochází pravděpodobně z maďarštiny a znamená volám). 2. Popisná a přípravná část vyvolávky – popisuje okolní prostředí, např. koně, na kterém chlapec jede (např. K tomuto domu jede můj koníček přímo, protože tu mají dobré víno!), místo, okolo kterého chlapec projíždí (Před hluckým zámkem roste trnitá růže, že táto tetička bije svého muže!) nebo je spojena s adresátem vyvolávky (Na hluckém poli je dlúhá brázda, že tento strýc je velice dobrý gazda!). 3. Třetí část vyvolávky je adresována konkrétní osobě – může chválit (Z vršku Javoriny větérek fučí, že Lence Trnkové to každý deň velice sluší!) i mírně škádlit (Zakrákala vrána na vysokém buku, že Martin Pištěk je najvětší záškolák v celém Hluku!). Žáci mohou podobné vyvolávky vymýšlet a adresovat je na svoje spolužáky, kamarády, učitele – úvodní část Hýlom, hýlom, počúvajte zůstává vždy a zbytek už mohou žáci zaimprovizovat (např. Kdyby nám paní učitelka Málková povolila taháky a nápovědu, tak bysme nemuseli z matematiky dělat žádnou vědu!). - 20 -
Kroje na sestavování: 1. Haná 2. Chodsko 3. Slovácko 4. Valašsko 5. Podkrkonoší Kontrolní a doplňující otázky: Kdo pronesl větu: „Lomikare, Lomikare, do roka a do dne, hyn sa hukáže!“? (Jan Sladký Kozina) K jakému nářečí lze tuto ukázku zařadit? (chodské) Jak se jmenuje seriál z prostředí Slovácka? (Slovácko sa súdí, Slovácko sa nesúdí) Znáte nějakého zpěváka nebo skupinu, která zpívá písně v nářečí? (Jarek Nohavica, Čechomor, Tomáš Kočko …) Doplňující informace pro učitele: Českou republiku lze historicky rozdělit na tři země – Čechy, Morava a Slezsko. Každá z těchto zemí má své národopisné (etnografické) regiony. Některé regiony se dělí ještě dál na subregiony (např. Slovácko se dělí na : Dolňácko, Horňácko, Podluží, Moravské Kopanice, Luhačovské Zálesí a Hanácké Slovácko). Nářečí (dialekt) – nespisovný jazykový útvar užívaný pouze mluvčími z určité geografické oblasti, případně oblasti sociální. Nářečí v češtině vznikala přibližně od 12. století jako důsledek izolace jednotlivých oblastí a lidí v ní žijících. ČECHY 1. Chodsko Haž já pojeru plzencků branů
Až já pojedu plzeňskou branou
Haž já pojeru plzencků branů, přijce má mjilá podívat za mnů. Jak burů trůbjit, jak mně burů hrát, přijce se má mjilá na mě podívat.
Až já pojedu plzeňskou branou, přijď se má milá podívat za mnou. Jak budu troubit, jak mně budou hrát, přijď se má milá na mě podívat.
Hdyž sme na vraný koně sedláli, šecky panenky pro nás plakály. Panynky vod nás, neplačte pro nás, Turka zaženem, přijdem demů zas.
Když jsme vrané koně sedlali, všechny panenky pro nás plakaly. Panenky od nás, neplačte pro nás, Turka zaženeme, přijdeme domů zas.
2. Plzeňsko Neťukej a neťukej
Neťukej a neťukej
Neťukej a neťukej, naší ještě neležejí, neťukej a neťukej, náš táta je divokej.
Neťukej a neťukej naši ještě neleží, neťukej a neťukej, náš táta je divokej.
Máme malou lepenici, je to slyšet do sednici, neťukej a neťukej, náš táta je divokej.
Máme malou chalupu, je to slyšet do světnice, neťukej a neťukej, náš táta je divokej. - 21 -
3. Doudlebsko Když som šel cestičkou lesem
Když jsem šel cestičkou z lesa
Když som šel cestičkou lesem, padala rosička s deštěm, padala i krupice, to byla prášenice.
Když jsem šel cestičkou z lesa, padala rosička s deštěm, padala i krupice, to se ale prášilo.
Když som já políčko oral, někdo na mou mjilou volal, já nechal koníčky stát, šel som se na ně dívat.
Když jsem já políčko oral, někdo na mou milou volal, já nechal koníčky stát, šel jsem se na ně dívat.
Když som já políčko vláčil, někdo mi s mjilou tančil, já nechal koníčky stát, šel som se na ně dívat.
Když jsem já políčko vláčil, někdo mi s milou tančil. já nechal koníčky stát, šel jsem se na ně dívat.
4. Podkrkonoší Vo tom si poudaji i brapci na chtřeše. Jag de kroj, tak se stroj. Kuli jennomu hošišťeti si nechá dúčišťama zaneřádiť celou chalupu. Člouvěk míňi, pámbu mňěni. Vopaternosti ňikgdy nezbejvá.
O tom si povídají i vrabci na střeše. Jak jde kroj, tak se stroj. Kvůli jednomu chlapci si nechá děvčatama zaneřádit celou chalupu. Člověk míní, pánbůh mění. Opatrnosti nikdy nezbývá.
MORAVA 5. Horácko Cestičko blódivá
Cestičko bloudivá
Cestičko blódivá, kam tes mě zavedla, cestičko blódivá, kam mě vedeš? Přes hore a doline k mé panence rozmilé? Vona néni duma, šla do Prahe.
Cestičko bloudivá, kam tys mě zavedla, cestičko bloudivá, kam mě vedeš? Přes hory a doliny k mé panence rozmilé? Ona není doma, šla do Prahy.
Na mohelsky straně
Na mohelské straně
Na mohelsky straně, nemaji tam zbraně; mají tam jen kos moteke, střilaji s tem vrane.
Na mohelské straně, nemají tam zbraně; mají jen kus motyky, střílejí s tím vrány.
- 22 -
6. Haná Daleká, šeroká
Daleká, široká
Daleká, šeroká je cesta po Holomóc, vzkázal mě muj milé na stokrát dobró noc, vzkázal mě muj milé na stokrát dobró noc.
Daleká, široká je cesta po Olomouc, vzkázal mě můj milý na stokrát dobrou noc, vzkázal mě můj milý na stokrát dobrou noc.
A já mo děkojo za jeho dobry noce, že se nevespale moje černy oče, že se nevespale moje černy oče.
A já mu děkuji za jeho dobré noci, že se nevyspaly moje černé oči, že se nevyspaly moje černé oči.
Co one dělale, že se nevyspale, čekale milyho do rána býlyho, čekale milyho do rána býlyho.
Co ony dělaly, že se nevyspaly, čekaly milého, do rána bílého, čekaly milého, do rána bílého.
Daleká, šeroká je cesta po Holomóc, vzkázal mě muj milé na stokrát dobró noc.
Daleká, široká je cesta po Olomouc, vzkázal mě můj milý na stokrát dobrou noc.
7. Valašsko Odzemek
Odzemek
Po valašsky od zeme, gdo ty kozy požene? A já bych ty koze hnal, ale som sa vlčka bál!
Po valašsky od země, kdo ty kozy požene? A já bych ty kozy hnal, ale jsem se vlčka bál!
Štyry koze, pátý cap, gdo vyskočí, ten je chlap! A bych si vyskočil, ale sem sa potočil.
Čtyři kozy, pátý kozel, kdo vyskočí, ten je chlap! A já bych si vyskočil, ale jsem se potočil! (zabalancoval)
8. Slovácko 8.1 Dolňácko Hýlom, hýlom, počúvajte, horní, dolní, domácí aj přespolní, co vám budu povídati o téjto sváteční neděli!
Volám, volám, poslouchejte, horní, dolní, domácí i přespolní, co vám budu povídati o této sváteční neděli!
Před týmto domečkem je koło z voza, že téjto tetičce zdechła koza!
Před tímto domečkem je kolo z vozu, že téhle tetičce zdechla koza!
Na tomto místě sa můj koníček točí, že hen tá děvčica má velice pěkné oči!
Na tomto místě se můj koníček točí, že tamta dívčina má velmi pěkné oči!
Před týmto domečkem kvetů růže płané, že tu bývajů děvčice jak małované!
Před tímto domečkem kvetou růže plané, že zde bydlí dívčiny jak malované.
Mojém koníčkovi velice škvrrká v břuchu, že henkaj ten strýc sú najvětší gazda v celém Huku! Hýlom!
Mému koníčkovi velmi kručí v břichu, že tamten pán je největší hospodář v celém Hluku! Volám!
- 23 -
Pozn. Jedná se o tzv. vyvolávky z jízdy králů – chlapci jedou na koních po vsi a vyvolávají adresné veršovánky, za které dostávají drobnou finanční odměnu. Když třeba jedou kolem domu, kde bydlí děvče, se kterým právě chodí, zastaví koně a zvolají: „Hýlom, hýlom, počúvajte, před týmto domečkem kdyjaký ptáček zpívá, že tady moja milá galánka bývá!“. Jinde stojí třeba jezdcův spolužák, a tak zvolá: „Hýlom, hýlom, počúvajte, na tomto místě můj koníček řehce, že sa Vaškovi Jelínkovi do školy chodit nechce!“. 8.2 Moravské Kopanice Žitková. Žitková
Žitková, Žitková
Žitková, Žitková, na peknéj rovnici, ludzja povedzajú, že sú tam zbojníci.
Žitková, Žitková, na pěkné rovině, lidé povídají, že jsou tam zbojníci.
Nění sú zbojníci, lež sú dobrí ludzja, čo ve dně uvidzja, v noci to uchycja.
Nejsou tam zbojníci, ale dobří lidé, co ve dne uvidí, to v noci ukradnou.
SLEZSKO 9. Prajzsko Kravařsky odpust (Lidie Rumanová)
Kravařský odpust
Němože už byč na svěče slavy věči, Než jak odpust fajruju Kravaraci všeci.
Nemůže už být na světě větší slávy, něž když slaví odpust (lidová slavnost), všichni Kravařáci (obyvatelé Kravařska).
Tyden před nim roby maju všecičko nablyskane, machaju gardyny, cejchy, letaju jak urvane.
Týden před ním ženy mají všechno nablýskáno, máchají záclony, povlečení, běhají jak utržené.
Chlopi shaňaju po fuškach aby bylo za co pič, a němušeli ze sve stare kaj jaku korunu dřič.
Chlapi shání na fuškách, aby bylo za co pít, a nemuseli si svým manželkám říkat o koruny.
Děcka naraz se šmajchluju: "muh by si mi ešče dač, všeci se tam budu vožič, ja něbudu bokem stač!"
Děti se předhání: „Mohl by jsi mi ještě dát, všichni se budou vozit, já nebudu bokem stát!
10. Těšínsko (Gorole) Maciej: - Tato, powiydzcie mi jak to je, lepi sie łożynić, czy ustać swobodny? Tata: - Lepi sie łożynić, bo swobodnymu je wszyndzi źle, a żónatymu jyny doma. Matěj: „Táto, pověz mi, je lépe zůstat svobodný nebo se oženit?“ Otec: „Raději se ožeň, protože svobodnému je všude zle a ženatému jenom doma.“
- 24 -
Jak był Maciej mały, powiado mu roz starka: - Maciej, już byś miol iść spać. Jo jak żech była mało, to żech dycki chodziła spać z kurami. Maciej: - A nie spadli żeście z tej grzyndy? Povídala jednou babička malému Matějovi: „Matěji, měl bys jít už spát. Já, když jsem byla malá, tak jsem vždycky chodívala spát se slepicemi.“ Matěj: „A nespadla jsi z té tyče v kurníku?“ Kroj – oděv charakteristický pro určitý kraj. Kroje sloužily především pro identifikaci člověka s rodným místem a krajem. Evokují vědomí pospolitosti a vzájemnosti. V České republice, v oblastech spjatých s historickým zemským dělením, prošly kroje lidových vrstev složitým vývojem. Lidový oděv tak lze jen s obtížemi řadit čistě historicky. V současnosti se již kroje v České republice běžně nenosí, ale lidé je stále oblékají při tradičních lidových slavnostech a zábavách, jako jsou hody a masopusty. Kroje jsou rozložené na části těla, aby si žáci uvědomili rozdíly v jednotlivých krojových součástech (obuvi, pokrývkách hlavy..). Na krojích si lze také dobře uvědomit rozdíly v bohatosti – např. úrodné, bohaté oblasti jako Haná a Slovácko mají kroje nákladnější, více zdobené, naproti tomu např. podkrkonošský kroj je velice jednoduchý, málo zdobený, protože podhůří patřila k chudším oblastem. Každá část kroje měla své místní pojmenování, jako příklad uvádíme části slováckého kroje: šohaj - na hlavě má baranicu, na ní vonicu a kosárky (kohoutí pera) - na sobě má vyšívanou košili – označuje se jako dudovica – a na ní má kordulu - na nohou má oblečené nohavice sepnuté vybíjaným řemenem a na poklopci šátek - je obutý do holének (někdy se jim také říká čižmy) děvčica - na hlavě má velký červený šátek zvaný turečák - okolo krku má obojek - na sobě má kordulu a na rukách rukávce - dále je oblečená do fěrťůšku, zezadu má šorec (z čelního pohledu není vidět) - na nohou má holénky (čižmy)
- 25 -
5. Křížem krážem českým státem Věková skupina: 6.–9. třída Doba trvání: 45 minut Předměty: zeměpis, přírodopis, matematika Anotace: Žáci ve vytvořené plošné mapě hrají zvětšenou deskovou hru, kdy je jejich úkolem projít jednotlivá CHKO a NP, správně zodpovědět otázky a nasbírat co nejvíce bodů. Pomůcky: Pomůcky k tvorbě mapy v aktivitě č.1, varianta A + Krabička 5: 23x bílá políčka, 23x barevná políčka, 6x figurka, hrací kostka Krabička 1: 6x mapa č.5 Metodika: sada otázek Postup: Postavíme plošnou mapu České republiky (viz aktivita č.1). Do mapy umístíme pohoří, nejvyšší vrcholy a vodní toky. Z takto připravené plošné mapy vznikne hrací pole, do kterého rozmístíme barevná políčka, podle toho, kolik je k dané oblasti otázek (př. Bílé Karpaty – tři otázky – tři světle zelená políčka, Šumava – jedna otázka – jedno černé políčko) tak, jak ukazuje mapa č.5. Pod barevná políčka zasuneme bílá pomocná políčka. Žáky rozdělíme do 6 skupin. Každá skupina dostane mapu č.5 (s vyznačenými barevnými políčky a možnými směry pohybu v hracím poli) a figurku. Po té umístí svou figurku na libovolné políčko hracího pole (tzn. plošné mapy). Skupina, která je na řadě, hodí kostkou a posune se o příslušný počet políček libovolným směrem. Učitel přečte otázku náležející k dané lokalitě (orientace podle barvy políčka a lokalizace v mapě) – pokud žáci odpoví správně, získávají barevné políčko z mapy (= bod). Bílá políčka pro přehlednost hry zůstávají na svých místech. Pokud skupina odpoví špatně, mohou se přihlásit ostatní skupiny. Jestliže žádná skupina neodpoví správně, učitel odebere barevné políčko z herního plánu a odloží stranou. Takto pokračujeme, dokud nejsou vyčerpány všechny otázky. Vyhraje skupinka s největším počtem získaných políček (= bodů). Po skončení hry si zopakujeme, kterých oblastí se hra týkala a co si o nich žáci zapamatovali. Můžeme také ukázat mapu č.3 s vyznačenými CHKO, NP a biosférickými rezervacemi, protože hra se týkala jenom několika z nich, a doplnit další informace (viz aktivita 3). Otázky ke hře: Červená – západní Čechy 1. Jak je nazýván jev způsobený činností člověka, který vedl k usychání lesů v Krušných horách? (kyselé deště; imise) 2. CHKO Slavkovský les se rozkládá v přirozeném geografickém trojúhelníku mezi třemi lázeňskými městy. Která města to jsou? (Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně) 3. Na zámku Kynžvart se začal pěstovat bolševník velkolepý. Proč tato původně okrasná rostlina upadla v nemilost? (invazní druh; jedovatý – způsobuje alergické reakce již při dotyku)
- 26 -
Žlutá – severní Čechy 1. V Krkonoších rostou některé endemické druhy rostlin, např. jeřáb krkonošský, zvonek krkonošský, jestřábníky. Co to je endemit? a) druh, který se vyskytuje pouze ve výškách nad 1 200 m n. m. b) druh, který se nevyskytuje na žádném jiném území c) druh, který se rozšiřuje pomocí větru (b) 2. Jak se nazývá zakrslý druh borovice rostoucí v horských oblastech? (borovice kleč – Pinus mugo, kosodřevina) 3. Jaká bylina hořké chuti je ve znaku Krkonošského národního parku? (hořec tolitovitý) 4. V CHKO Jizerské hory se nachází unikátní společenstva rašelinišť se vzácnou flórou a faunou. Roste zde například blatnice bahenní, ostřice chudokvětá, rosnatka okrouhlolistá, suchopýrek trsnatý, klikva bahenní, borůvka bažinná. Který z uvedených druhů patří mezi masožravé rostliny? (rosnatka okrouhlolistá) Světlezelená – Bílé Karpaty 1. Jaká rostlina je typická pro květnaté louky Bílých Karpat? a) vstavač b) orchidej c) bělozářka (a; lze tolerovat i odpověď b – vstavače patří mezi orchidejovité rostliny) 2. Které domácí zvíře se používá při údržbě lučních ekosystémů Bílých Karpat? (ovce domácí) 3. V Bílých Karpatech se můžeme setkat s oskeruší. Je to: a) léčivá bylina b) drobný hlodavec c) ovocný strom (c – Jeřáb oskeruše, Sorbus domestica) Tmavěmodrá – Vysočina 1. V CHKO Žďárské vrchy pramení několik českých a moravských řek. Které to jsou? a) Sázava, Morava, Svratka b) Sázava, Svratka, Oslava c) Metuje, Svratka, Morava (b – Sázava, Svratka, Oslava, Chrudimka, Doubrava) 2. Jaká zemědělská plodina je typická pro tuto oblast? (brambory) 3. Celé území kraje Vysočina se rozkládá v oblasti pohoří, které společně se Šumavou patří k nejstarším geologickým celkům Českého masívu. Jak se toto pohoří nazývá? (Českomoravská vrchovina) Růžová – jižní Čechy 1. Jsme v tradiční rybníkářské oblasti. Jak ale zdejší krajina vypadala původně? - 27 -
(močály) 2. Kterého chráněného predátora z třídy savců nemají rybáři v oblibě a proč? (vydra říční – loví ryby, dostane-li se do chovných rybníků, loví často i jen pro radost) 3. Který šlechtický rod se ve středověku zasloužil o vybudování soustavy jihočeských rybníků? (Rožmberkové) Světleoranžová – severozápadní Čechy 1. Jak se jmenuje náš nejmladší národní park? (České Švýcarsko, sousedí s německým parkem Česko-Saské Švýcarsko) Černá – Šumava 1. Na Šumavě roste vzácný rostlinný druh šídlatka. Kde byste ji hledali? a) na loukách b) v Boubínském pralese c) na dně Černého a Plešného jezera (c – například šídlatka jezerní, vzácná vodní plavuň) Světlemodrá – Pálava 1. Co nebo kdo se nazývá stepní běžec? a) zaměstnanec správy CHKO b) stepník rudý (pavouk) c) katrán tatarský (rostlina) (c) Tmavěoranžová – Beskydy 1. Která šelma se vrátila do Beskyd poté co zde byla vyhubena? (rys, vlk, medvěd) Tmavězelená – Jeseníky 1. Národní přírodní rezervace Rejvíz byla vyhlášena mimo jiné i díky rašeliníkům. Do jaké skupiny organismů ho řadíme? (mechorosty) Bílá – České Středohoří 1. Tato oblast je významná stepními společenstvy a zároveň patří k nejstarším obdělávaným oblastem u nás. Jaká plodina je pro ni v současnosti charakteristická? (chmel otáčivý) 2. Pro České Středohoří jsou typické kuželovité tvary kopců. Který geologický jev ovlivnil jejich vznik a tvar? (vulkanická činnost v období třetihor) Doplňující informace pro učitele: Kyselý déšť – srážková voda s nižší hodnotou pH (vyšší kyselostí), než odpovídá přírodnímu stavu (průměrné pH normální srážkové vody činí 5,6). Příčinou kyselých dešťů je znečištění ovzduší především oxidy síry a dusíku (pocházejí např. ze sopečné činnosti, spalování fosilních paliv a výfukových plynů). Jakmile se rozptýlí do atmosféry, začnou reagovat s vodou za tvorby sirných a dusíkatých kyselin, které padají na zem ve formě deště. Příklady: SO2 + H2O H2SO4 3NO + 2H2O 2HNO3 + 3NO - 28 -
Nepříznivý účinek kyselých dešťů může být přímý (na mnohé organismy působí jako jed) nebo nepřímý (okyselováním vodního prostředí, půdy apod. se podstatně mění podmínky pro život organismů – některé druhy jsou při zvýšení kyselosti poškozovány a postupně odumírají – známé jsou např. důsledky kyselých dešťů na lesní porosty v Krušných horách, Krkonoších apod.). Účinky kyselých dešťů se nepříznivě projevují také poškozováním stavebních konstrukcí, soch aj. Invazní druh - druh na daném území nepůvodní, který se zde nekontrolovaně šíří, přičemž agresivně vytlačuje původní druhy, které mají podobnou funkci v přírodě jako on. U obzvlášť nebezpečných invazí může dojít k tomu, že se daný druh začne šířit natolik agresivně, že rozvrací celé ekosystémy, což vede k rozsáhlým ekologickým škodám a potlačení či likvidaci mnoha původních druhů. Některé invaze mohou skončit až naprostým vyhynutím většího množství původních druhů. Mezi invazní druhy na území České republiky patří např. bolševník velkolepý, netýkavka žlaznatá, křídlatka, trnovník akát. Endemit - organismus, který je rozšířen pouze v určitém omezeném území a jinde na světě se nevyskytuje. V úvahu se bere pouze přirozený výskyt. Národní park České Švýcarsko – severní Čechy na pravém břehu Labe na Děčínsku. Byl vyhlášen v roce 1999 na území, které bylo z většiny součástí Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, z malé části Chráněné krajinné oblasti Lužické hory. Navazuje na národní park Saské Švýcarsko na německé straně hranic, vyhlášený roku 1991. Předmětem ochrany jsou především členitá pískovcová pahorkatina s četnými skalními útvary a rozsáhlé původní lesní ekosystémy v téměř neosídlené krajině. Vzácná flóra i fauna (vydra, sokol, rys, čáp černý aj.). Šídlatka (Isoëtes) - šídlatka ostnovýtrusná (I. echinospora) a šídlatka jezerní (I. lacustris) jsou pomalu rostoucí ponořené vodní vytrvalé plavuně. Jsou glaciálními relikty a kriticky ohroženými druhy flóry ČR. V ČR se šídlatka jezerní vyskytuje pouze v Černém jezeře, šídlatka ostnovýtrusná pouze v Plešném jezeře na Šumavě. Katrán tatarský (Crambe tatarica) - vytrvalá, 30 – 80 cm vysoká bylina s mohutným dlouhým kořenem, roste na suchých výslunných pahorcích a stráních, poměrně často se odsud šíří na polní meze, okraje polních cest, do sadů a vinic. Má zajímavý způsob šíření semen – po odkvětu se celá rostlina odlomí, vítr ji koulí po okolí, přičemž se postupně uvolňují semena. Takové druhy se nazývají stepními běžci. Katrán tímto způsobem rychle proniká i do opuštěných polních kultur (na úhory). Velmi dobře snáší stepní požáry. Národní přírodní rezervace Rejvíz - zahrnuje největší komplex vrchovištního rašeliniště, podmáčených smrčin a rašelinných luk na Moravě. Jádro rezervace je díky vysoké hladině spodní vody zcela bezlesé a tvoří rozsáhlé aktivní rašeliniště. Rašeliniště má dvě části - Malé a Velké mechové jezírko.
- 29 -
6. Kdo byl kdo Věková skupina: 6.–9. třída Doba trvání: 30 minut Předměty: český jazyk, dějepis, hudební výchova, občanská nauka Anotace: V této aktivitě s žáky probíráme jednak státní symboly, a pak také typicky české výrobky. Ve druhé části se seznámí s některými českými osobnostmi formou přiřazování charakteristik k portrétu. Pomůcky: Krabička 6: státní symboly (česká vlajka, malý znak, velký znak, standarta, korunovační klenoty, sv. Václav), portréty osobností, kartičky s charakteristikami osobností Postup: Každý žák zkusí vymyslet a napsat typicky české jídlo, pití, osobnost, výrobek a symbol. Pak je rozdělíme do dvojic – vzájemně si přečtou, co napsali, a dohodnou se na společné odpovědi na otázky. Dále se dvojice spojí do čtveřic a úkol se opakuje. Poté jednotlivé skupiny říkají své odpovědi, které zapisujeme na tabuli. Na závěr žáky necháme vyjmenovat státní symboly a ukážeme je na obrázcích. Ve druhé části aktivity dáme každému žáku jednu kartičku s charakteristikou osobnosti a portréty osobností rozložíme po třídě (pro maximální počet 21 žáků) nebo rozdáme žákům charakteristiky i portréty (pro maximální počet 28 žáků). Jejich úkolem je utvořit správně skupiny (portrét osobnosti a k ní patřící charakteristiky). Zkontrolujeme a jednotlivé osobnosti si představíme – doplníme i další osobnosti z daných oborů. Tuto aktivitu lze i obměnit např. tím, že žákům rozdáme jména osobností a jejich úkolem je tvořit skupiny podle různých kritérií (např. podle povolání; období, ve kterém dané osobnosti žily…). Kontrolní a doplňující otázky: Jaké znáte symboly českého státu? Jaké jsou státní barvy České republiky? (bílá, červená, modrá) Ve které hře poprvé zazněla skladba, která se stala naší hymnou? (Josef Kajetán Tyl: Fidlovačka) Co to znamená, když je na Pražském hradě vyvěšena prezidentská standarta? (přítomnost prezidenta v České republice) V jaké oblasti se proslavil Antonín Dvořák? (umělec, hudební skladatel) Jaké další umělce z naší historie znáte? Znáte nějaké slavné ženy z české historie? Proč je jich méně než mužů? (jiná společenská úloha, dříve nemožnost studovat a vykonávat stejná povolání jako muži – např. ženy lékařky..) Co bylo zálibou panovníka Rudolfa II.? (alchymie, astronomie, astrologie, sběratelství uměleckých děl) Kdo namaloval oponu v Národním divadle? (Vojtěch Hynais) Na jakých rostlinách prováděl Mendel svoje pokusy s křížením? (především na hrachu setém, později i na jestřábnících) Která píseň přispívala k vítězství husitů? (Kdož sú boží bojovníci) Znáte české nositele Nobelovy ceny? Za co tuto cenu získali? (Jaroslav Heyrovský – Nobelova cena za chemii, Jaroslav Seifert – Nobelova cena za literaturu) Kterému českému filmu byla udělena filmová cena Oscar? (Obchod na korse – Kadár, Klos; Ostře sledované vlaky – Menzel; Kolja – Svěrák) - 30 -
Doplňující informace pro učitele: Státní symboly - předměty, které si stát ústavou určil jako své oficiální nezaměnitelné označení. Symboly vycházejí z tradic státu a stát reprezentují. Českých státních symbolů je celkově 7 - velký státní znak, malý státní znak, česká vlajka, prezidentská standarta, státní pečeť, státní barvy (trikolóra) a česká státní hymna „Kde domov můj?“. Historickým symbolem jsou korunovační klenoty. Velký státní znak - je tvořen štítem se čtyřmi poli. Jednotlivá pole symbolizují historická území České republiky - Čechy, Moravu a Slezsko, čtvrté pole pak republiku jako celek. V prvním a čtvrtém poli je vyobrazen stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou zbrojí a zlatou korunou. Ve druhém poli je na modrém podkladu umístěna červeno-stříbrně šachovaná orlice se zlatou korunou. Ve třetím poli se na zlatém podkladu nachází černá orlice s červenou zbrojí a zlatou korunou, ozdobená stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými listy a uprostřed vybíhajícím křížkem. Je umístěn na všech veřejných budovách, radnicích, úřadech atd. Malý státní znak - je tvořen jediným polem, na němž je umístěn na červeném podkladu stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou zbrojí a zlatou korunou. Používá se především na razítkách a v korespondenci státních institucí.
Státní barvy - bílá, červená a modrá v uvedeném pořadí. Tomuto zobrazení se říká trikolóra.
Státní vlajka - skládá se z horního bílého pruhu a dolního červeného pruhu, do nichž je vsunut žerďový modrý klín. Poměr šířky k délce je 2:3. Modrý klín zasahuje do poloviny šířky vlajky. Visí-li vlajka svisle, pak je bílý pruh vlevo a červený vpravo, modrý je vždy nahoře. Užité barvy jsou národními barvami České republiky. Prezidentská standarta - vlajka prezidenta republiky je čtvercového tvaru. Na bílém podkladu, olemovaným okrajem z bílých, červených a modrých plaménků je umístěn velký státní znak, pod kterým je na červené stužce podložené žlutými lipovými ratolestmi bílý nápis PRAVDA VÍTĚZÍ. Právo využívat standartu má pouze a výhradně prezident republiky, většinou ji využívá pro označení svého sídla (Pražský hrad), při tiskových konferencích a standartou bývá většinou opatřena i prezidentská limuzína. Státní pečeť - tvoří ji velký státní znak podložený lipovými ratolestmi. Okolo je vepsán nápis ČESKÁ REPUBLIKA. Používá se k pečetění mezinárodních smluv, na pověřovací listiny diplomatických zástupců a v dalších případech, - 31 -
pokud tak stanoví zvláštní právní předpis, mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena, nebo pokud je to obvyklé. Státní hymna - hymnou České republiky je první sloka písně "Kde domov můj?" z původní české hry Fidlovačka. Autorem textu je Josef Kajetán Tyl, autorem hudby František Škroup. Korunovační klenoty – svatováclavská koruna, královské žezlo, královské jablko, korunovační plášť. Uloženy jsou trvale na Pražském hradě, a také vystaveny mohou být jen na jeho území. Bývá to však při zcela mimořádných událostech. Ve dvacátém století se tak stalo devětkrát, naposledy v říjnu roku 1998 u příležitosti 80. výročí vzniku samostatné Československé republiky. O vystavení korunovačních klenotů má právo rozhodnout výhradně prezident republiky. Svatý Václav - jeden z nejoblíbenějších českých svatých, patron české země, mučedník, postava, jejíž tradice sehrála velmi důležitou úlohu v emancipaci českého státu a přemyslovské dynastie v rámci křesťanské Evropy. Václavova obliba je také daná dlouhou církevní tradicí, později byla posílena obrozeneckými potřebami. Vyzdvihované přednosti jsou: zbožný a mravný život, horlivost pro čest a slávu Boží, péče o rozšíření křesťanské víry v celém národě, stavba četných křesťanských chrámů, častá návštěva bohoslužeb, všestranné konání skutků milosrdenství a lásky. Václav ctil svou matku, pečoval o chudinu, nemocné a sirotky, poskytoval přístřeší a pohostinství pocestným a cizincům a netrpěl, aby se komukoliv stala křivda. Významné osobnosti: Božena Němcová (žena, spisovatelka, postava národního obrození) - spisovatelka, sběratelka lidových pohádek - emancipovaná žena - pohádky Tři zlaté vlasy, Dlouhý, široký a bystrozraký, Babička Další podobné osobnosti: Eliška Přemyslovna – česká královna, manželka Jana Lucemburského; Magdalena Dobromila Rettigová – učila mladé dívky základům, jak se společensky chovat, jak hospodařit a vařit; Ema Destinová – světově proslulá operní pěvkyně; další osobnosti z národního obrození – František Palacký, Josef Dobrovský, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben, Karel Havlíček Borovský Josef Lada (malíř, ilustrátor) - karikaturista, ilustrátor dětských knížek, spisovatel - syn ševce, narodil se ve vesničce Brusiče - Kocour Mikeš, O chytré kmotře lišce Další podobné osobnosti: Alfons Mucha – malíř a grafik v období secese; Vojtěch Hynais – opona v Národním divadle; Max Švabinský – malíř a rytec, věnoval se především grafickým technikám; Mikoláš Aleš – jeden z nejvýznamnějších představitelů českého národně orientovaného malířství; Zdeněk Burian – vědecky podložené malby pravěkých lidí a zvířat; Jan Zrzavý – malíř, grafik, ilustrátor a scénický výtvarník František Křižík (vědec, vynálezce) - jeden z našich nejvýznamnějších vynálezců; Český Edison - zdokonalil obloukovou lampu; postavil několik prvních elektráren v Čechách; postavil první elektrickou železniční dráhu v celém Rakousku-Uhersku - zaměřil se na uplatnění elektřiny v životě lidí - 32 -
Další podobné osobnosti: Jan Evangelista Purkyně – přispěl k formulaci buněčné teorie; Jan Janský – věnoval se hematologii, určil čtyři základní krevní skupiny; Johan Gregor Mendel – objasnil pravidla genetiky; Jaroslav Heyrovský – vynálezce metody, která odhalí nepatrné množství látky v roztoku, zakladatel polarografie, první Čech v historii, který získal Nobelovu cenu; Josef Ressel – vynálezce lodního šroubu Antonín Dvořák (umělec, hudební skladatel) - hudební skladatel světového věhlasu - působil v Americe (také v Anglii a Německu), vždy se rád vracel do Čech - Novosvětská; Rusalka; Humoreska Další podobné osobnosti: Bedřich Smetana – cyklus symfonických básní Má vlast, opery Libuše a Prodaná nevěsta, Leoš Janáček – světově uznávaný skladatel klasické hudby, ceněný především pro nezvyklou melodiku vycházející z lidové hudby moravských regionů, opera Její pastorkyňa, Příhody lišky Bystroušky; Jaromír Vejvoda – autor nejznámější české písně Škoda lásky, která se během 2. světové války stala jednou z nejoblíbenějších písní v mnoha zemích Jan Ámos Komenský (filosof, duchovní symbol) - musel odejít do ciziny, ale nikdy nezapomněl na svůj národ a hledal pro něj v cizině podporu - Labyrint světa, ráj srdce; Brána jazyků otevřená; Škola hrou - humanista, pedagog a duchovní známý jako Učitel národů Další podobné osobnosti: Jan Hus – kněz, který svůj život zasvětil boji za reformu církve; svatý Václav – kníže a světec, považován za patrona české země; svatý Vojtěch – pražský biskup a světec, považován za autora nejstarších českých a polských duchovních písní; svatá Anežka – vzepřela se roli žen své doby, svým asketickým způsobem života a dobročinností získala všeobecnou oblibu, průkopnice chudinské a nemocniční péče u nás; svatá Ludmila – první slovanská světice, měla silný vliv na šíření křesťanství u nás Karel IV. (panovník, politik) - stal se naší národní legendou, vysloužil si přízvisko Otec vlasti - založil univerzitu, zahájil stavbu katedrály sv. Víta, nechal zhotovit korunu a korunovační klenoty - významný evropský panovník Další podobné osobnosti: Přemysl Otakar II. – král železný a zlatý, schopný diplomat a válečník, vybudoval z českého království mocnost střední Evropy; Jiří z Poděbrad – první král, který vědomě upevňoval náboženskou snášenlivost kališníků s katolíky, přivedl zemi k nebývalé prosperitě; Rudolf II. – panovník, který učinil Prahu sídelním městem evropského významu; Tomáš Garrigue Masaryk – politik a filosof, organizoval protirakouský odboj směřující k ustavení samostatné Československé republiky, symbol demokracie první republiky; Václav Havel – politik a dramatik, první polistopadový prezident Jan Žižka z Trocnova (bojovník, husita) - tvůrce husitské bojové taktiky - nikdy neporažený vojevůdce, před jeho vojsky českých kacířů se třásla celá katolická Evropa - pocházel z chudší zemanské rodiny usazené v jihočeském Trocnově - 33 -
Další podobné osobnosti: Prokop Holý – husitský radikální kněz, politik a vojevůdce, jako kněz nenosil zbraň, pouze velel; Jan Želivský – kazatel a vůdce pražské chudiny
7. Střípky historie Věková skupina: libovolná Doba trvání: 10 minut Předměty: zeměpis, výtvarná výchova Anotace: Žáci ve skupinkách skládají puzzle s obrázkem jedné z českých památek UNESCO. Pomůcky: Krabička 7: sady rozstříhaných fotografií Postup: Žáci utvoří skupiny (pomůcka vyhotovena maximálně pro 6 skupin), každé skupince dáme sáček se skládačkou – rozstříhanou fotografií. Žáci poskládají fotografii a zkusí poznat, co je na ní zobrazeno. Tato aktivita je vhodná například k zabavení skupinek dětí, které skončily svoji práci dříve, k vyplnění zbývajícího času na konci hodiny, jako úvod k tématu týkajícího se historických památek, UNESCA nebo opakování k aktivitě č.2 Dědictví předků apod. Doplňující informace pro učitele: Památky na fotografiích: 1. Český Krumlov 2. Lednicko-valtický areál 3. Kutná Hora 4. Telč 5. Zelená Hora 6. Praha
- 34 -
- 35 -
8. Hádej, kde roste Věková skupina: 6.–9. třída Doba trvání: 20 minut Předměty: zeměpis, přírodopis Anotace: Žáci podle vzorků a obrázků poznávají naše nejběžnější plodiny. Po té zakreslují do mapy oblasti, kde se nejvíce pěstují. Pomůcky: Krabička 8: vzorky plodin, fotografie plodin Krabička 1: kontrolní mapa č.9, mapa 6a nebo 6b - podle obtížnosti, kterou zvolíme – mapu nakopírujeme podle počtu skupin Postup: Rozložíme před žáky vzorky plodin, rozdělíme je do skupin a každé dáme okopírovanou mapu. Jejich úkolem je jednotlivé plodiny pojmenovat a zakreslit do mapy místa, kde se jim nejlépe daří (tzn. kde se nejvíce pěstují). Lze vytvořit také plošnou mapu a obrázky plodin umisťovat přímo do plošné mapy (viz aktivita č.1). V tomto případě je vhodné obrázky nakopírovat, aby je bylo možno umístit na více míst na mapě. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
oves – Vysočina, Českolipsko žito – Českomoravská vrchovina, Příbramsko, Klatovsko, Domažlicko, Strakonicko ječmen – Morava (Haná), Polabí, Karlovarsko pšenice – Polabská nížina, Povltaví, Dolnomoravský a Hornomoravský úval kukuřice – Břeclavsko, Hodonínsko, Uherskohradišťsko, Znojemsko vinná réva – jižní Morava (Břeclavsko, Znojemsko, Vyškovsko, okolí Mělníka, okolí Brna) chmel – Žatecko, Plzeňsko, Haná brambory – Vysočina, podhorské oblasti, Klatovsko, Strakonicko
Otázky: Jaké znáte druhy obilovin? (pšenice, ječmen, oves, žito, rýže, kukuřice, proso, pohanka…) Jak se jmenuje obilí, které dorůstá největší výšky? (žito) Na co se používá sláma? (podestýlka pro dobytek, řemeslná výroba – vánoční ozdoby, ošatky, slamáky, ve stavebnictví – izolace, střešní krytina – došky ...) K čemu se používá chmel? (ochucování piva, léčivka) Odkud byly do Evropy dovezeny brambory? (z Jižní Ameriky) Z čeho se vyrábí kroupy? (slupek zbavené obilky ječmene) Doplňující informace pro učitele: Sklizeň zemědělských plodin podle krajů v roce 2006 pšenice – Středočeský (22%), Jihomoravský (14%), Jihočeský (9%) ječmen – Středočeský (19,8%), Jihomoravský (12,3%), Vysočina (12,2%) brambory – Vysočina (34,3%), Středočeský (22,7%), Jihočeský (14,2%) kukuřice – Jihočeský (15,8%), Vysočina (15,6%), Středočeský (15,12%) řepka – Středočeský (21,7%), Jihočeský (11,5%), Plzeňský (10,8%)
- 36 -
Obilniny (obiloviny) - rostliny využívané pro svá semena (zrna). Slouží zejména k lidské výživě – celá (rýže) nebo se melou na mouku. Zrna se zkrmují a celé rostliny se využívají jako zelená píce. Nadzemní část se silážuje (kukuřice), zpracovává jako sláma (pšenice, ječmen) nebo se z ní vyrábí rohože, košíky, kartáče (čirok). Celosvětový podíl obilovin na lidské výživě je 60 - 70 %. 1. Oves setý (Avena sativa) – jednoletý, od ostatních druhů obilí se odlišuje květenstvím – úzké obilky dosahující délky 1cm a více nejsou uspořádány v klasu, ale tvoří květenství lata. Oves se po dlouhá staletí pěstoval jen jako krmivo hospodářských zvířat, zejména tažných. Kromě ovesné mouky a krupice se z ovsa vyrábí především vločky.
2. Žito seté (Secale cereale) – jednoletá i víceletá rostlina, pěstuje se především žito ozimé. Dorůstá výšky 1–2 metry, klásky jsou krátce osinaté, zrna mají zelenkavou barvu. Hlavním produktem žita je mouka. Je tmavší, na chuť sladší než pšeničná a obsahuje dostatek lepku na přípravu chlebového těsta. Ze žitné mouky se také pekl perník. Pražená semena jsou základem tmavé kávoviny (melty). Žito také slouží jako surovina pro výrobu destilátů (whisky, režná). Díky délce se žitná sláma uplatňovala při výrobě došků, ošatek a pletených slaměných ozdob.
3. Ječmen setý (Hordeum vulgare) – jednoletá plodina pěstovaná jako ozimy nebo jařiny. Dorůstá poměrně malé výšky, zašpičatělé baculaté obilky jsou uspořádány v dlouze osinatých kláscích. Z ječmene se vyrábí kroupy a krupky, které mají uplatnění hlavně jako přísada do polévek a dušených jídel, mele se z něj ječná mouka a je součástí i různých kávovin. Nejkvalitnější odrůdy slouží v Evropě k výrobě sladu (hlavní surovina při vaření piva).
4. Pšenice setá (Triticum aestivum) – jednoletá nebo dvouletá až 130 cm vysoká obilnina. Načervenalé obilky s podélnou rýhou jsou uspořádány do složeného klasu (osinatého nebo bezosinného). Vedle několika druhů mouky (hladká, polohrubá, hrubá, celozrnná) je pšenice surovinou i pro výrobu krupice, škrobu a alkoholu. Díky vysokému obsahu lepku se hodí především k výrobě těstovin). Pšeničné šroty, mouky nebo otruby se využívají jako krmivo pro hospodářská zvířata).
- 37 -
5. Kukuřice setá (Zea mays) - jednoletá tráva, vysoká 80 až 120 cm, se samičími květenstvími (palicemi) a vrcholovým samčím květenstvím). Z kukuřičné mouky se připravuje chléb, v italské kuchyni se uplatňuje při přípravě polent. Kukuřice také slouží k výrobě kukuřičné krupice a kukuřičných lupínků (cornflakes). Pěstuje se několik odrůd, jednou z nich je kukuřice pukancová, která slouží k výrobě popcornu. 6. Réva vinná (Vitis vinifera) – světlomilná liána. Kulturní révy mají oboupohlavné květy, divoké révy jsou dvoudomé (mají samčí a samičí květy). Velké množství kultivarů se dá obecně rozdělit na ty, které jsou surovinou pro výrobu jakostních stolních a konzumních vín, a na ty, které jsou vhodné pro přímý stolní konzum hroznů nebo pro kompotování. Sušením bobulí vinné révy se vyrábí hrozinky (jako tzv. sultánky jsou označovány bobule, které se suší přímo na révě). 7. Chmel otáčivý (Humulus lupulus) – vytrvalá dvoudomá pravotočivá liána z čeledi konopovitých. Patří k velmi starým kulturním rostlinám. Už ve středověku pojídali labužníci chmelové výhonky se solí, pepřem, octem a olejem a věřili v jeho léčebné účinky. O rozšíření chmele v českých zemích se významně zasadil císař Karel IV. Mladé výhonky chmele se dodnes někdy užívají jako zelenina („chmelový chřest“), připravují se z nich polévky i omelety. Hlávky samičích květů (chmelové šištice) nebo extrakt z nich se používají v pivovarnictví při výrobě piva. Obsahují totiž hořčiny (lupulin), které mu dodávají chuť a aroma. 8. Lilek brambor (brambor hlíznatý, Solanum tuberosum) – lilkovitá bylina s jedlými škrobnatými podzemními hlízami. Hlízy současných kulturních odrůd obsahují 75 až 80% vody a 20 až 25% sušiny, v níž převládají zásobní sacharidy (škrob), bílkoviny, vitamíny a minerální látky. Syrové hlízy jsou nepoživatelné, protože obsahují nestravitelný, tvrdý škrob, který měkne teprve po tepelné úpravě. Brambory jsou nejenom potravinou a krmivem pro hospodářská zvířata, ale slouží také k výrobě škrobu a lihu.
- 38 -
9. Českým výrobkům na stopě Věková skupina: 6.–9. třída Doba trvání: 45 minut Předměty: zeměpis, matematika Anotace: Cílem aktivity je seznámit žáky s tím, odkud pochází výrobky, které si běžně kupují, příp. s významnými českými značkami. Žáci obdrží fotografie typických krajových výrobků a jejich úkolem je zanést do mapy místa jejich původu. Pomůcky pro variantu A:
Pomůcky pro variantu B:
Pomůcky k tvorbě mapy v aktivitě č. 1, varianta A + Krabička 9: fotografie výrobků Krabička 1: kontrolní mapa č.7
Krabička 9: fotografie výrobků Krabička 1: kontrolní mapa č.7, mapa 6a nebo 6b – podle obtížnosti, kterou zvolíme – mapu nakopírujeme podle počtu skupin
Postup: Varianta A – plošná mapa: Postavíme plošnou mapu České republiky (viz aktivita č.1). Vytvoříme obrysy, umístíme do mapy pohoří, nejvyšší vrcholy a vodní toky. Rozdělíme mezi žáky fotografie výrobků – jejich úkolem je zjistit, kde se daný produkt vyrábí a umístit jej do plošné mapy. Jedná se o typické krajové výrobky, popř. lze doplnit dalšími charakteristikami měst (např. Rožnov pod Radhoštěm – skanzen, Brno – Brněnské veletrhy a výstavy, Nové Město na Moravě - Zlatá lyže…). Varianta B – mapa na plátně: Žáky rozdělíme do skupin, každé skupině dáme okopírovanou mapu č. 6a nebo 6b. Před žáky, případně po třídě, rozložíme fotografie výrobků. Žáci pak mají za úkol do mapy zakreslit číslo výrobku podle toho, odkud pochází. Místo fotografií lze použít i etikety, obaly výrobků popř. výrobky samotné – můžeme i vyzvat žáky, aby si je nasbírali a donesli na danou hodinu. Tuto aktivitu lze doplnit o regionální výrobky vašeho kraje a diskusi o nich, jejich značení atd. Žáci také mohou udělat drobný průzkum u nich doma – prohlédnou si běžný nákup, popř. lednici a sepíší seznam míst, kde byly produkty vyrobeny. Na tuto aktivitu lze navázat diskusí (místní versus dovozové zboží – je nutné všechny tyto produkty dovážet; v matematice můžeme vypočítat procentuální podíl domácího a dovozového zboží v nákupu, průměrnou vzdálenost jeho dopravy apod.). Doplňující otázky: Vyrábí se v našem městě/kraji něco známého, proslulého? Znáte nějaký výrobek, který má v našem regionu dlouholetou tradici? Znáte nějaký český výrobek, který je proslulý i v zahraničí? potraviny: 2. Štramberk – štramberské uši 3. Želetava – sýry 5. Babice – výrobky Hamé 8. Hořice – trubičky - 39 -
9. 14. 15. 16.
Pardubice – perník Kostelec – uzeniny Loštice (u Olomouce) – syrečky Mariánské Lázně – oplatky Kolonáda (nyní Opavia v Praze)
nápoje: 1. Třebíč – limonáda ZON („zonka“) 4. Krnov – Kofola 6. Novohradské hory – Dobrá voda 7. Hostětín – mošty 10. Poděbrady – minerální voda Poděbradka 11. Adršpach – Toma 12. Jemnice – výroba čajů Jemča 13. Luhačovice – Vincentka ostatní výrobky: 17. Jablonec nad Nisou – bižuterie 18. Velké Meziříčí – Alpa 19. Vamberk – krajka 20. Sušice – zápalky 21. Zlín – obuv Doplňující informace pro učitele: Chráněné označení původu – tento systém byl zaveden v EU v roce 1993 se smyslem ochránit názvy zemědělských a potravinářských výrobků, které si získaly věhlas v EU i ve světě, před konkurencí produktů neprávem se za tyto produkty vydávajícími. Cílem je ochránit spotřebitele před nežádoucím klamáním a také propagovat systém kvality EU navenek, tj. vůči třetím zemím. V oblasti označování potravin a zemědělských výrobků je ochrana práv zajišťována ve čtyřech kategoriích (ochranná známka, označení původu, zeměpisné označení a zaručená tradiční specialita). Ochranná známka - jakékoliv označení, které je způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Známka platí po dobu 10 let od podání žádostí – s možností obnovy vždy o dalších 10 let. Zápisem do rejstříku získává vlastník ochranné známky výlučné právo tuto známku používat. Ochranná známka může být převáděna na jiného vlastníka nebo k ní může být poskytnuta licenční smlouva. Ochranné známky mohou být registrovány jako národní, mezinárodní nebo jako ochranné známky Společenství. Označení původu – zeměpisný popis názvu zemědělského výrobku nebo potraviny, jehož vlastnosti jsou dané výlučně anebo alespoň převážně zeměpisným prostředím, a to jak činiteli přírodními, tak lidskými. S uvedeným zeměpisným údajem (názvem oblasti, kraje nebo výjimečně země) spojují spotřebitelé svoji představu o jakosti a vlastnostech takovýchto výrobků. Všechny fáze přípravy, produkce a zpracování výrobku musí probíhat ve vymezené oblasti. Zeměpisné označení – zeměpisný popis názvu zemědělského výrobku nebo potraviny, jejichž jakost, pověst či jinou vlastnost lze přičíst tomuto zeměpisnému původu. Na rozdíl od označení původu stačí, aby ve vymezené zeměpisné oblasti probíhala alespoň jedna z fází výroby – produkce, zpracování nebo příprava. Ochrana zeměpisného označení má stejný právní účinek jako ochrana označení původu.
- 40 -
Zaručená tradiční specialita – tento způsob označování se týká zemědělských produktů a potravin, které jsou vyrobeny z tradičních surovin nebo se vyznačují tradičním složením či způsobem produkce nebo zpracování. Výrobek musí být tradiční a musí mít zvláštní vlastnosti, kterými se odlišuje od jiných výrobků stejné kategorie. Označení se nevztahuje k zeměpisné oblasti, ale pouze k vlastnostem produktu, který je možno vyrábět kdekoliv. Označení výrobku jako zaručená tradiční specialita má obdobně význam nejen pro výrobce a obchodníky, ale rovněž pro spotřebitele.
Seznam výrobků s ochrannou známkou označení původu a zeměpisné označení: - Českobudějovické pivo - Budějovické pivo - Budějovický měšťanský var - Štramberské uši - Pohořelický kapr - Žatecký chmel - Hořické trubičky - Karlovarský suchar - Lomnické suchary - Třeboňský kapr - Nošovické kysané zelí - Pardubický perník - Český kmín - Chodské pivo - Chamomila Bohemica - Všestarská cibule - České pivo Regionální značení výrobků – každý region v České republice má svůj vlastní neopakovatelný charakter, daný přírodním bohatstvím, kulturou a staletými tradicemi jeho obyvatel. Také výrobky a produkty pocházející z určité oblasti nesou část tohoto charakteru – je do nich vložena práce tamních řemeslníků a zemědělců i část jejich duše. Pro tyto výrobky se u nás zavádějí regionální značky, které garantují jejich původ, originalitu a vazbu na konkrétní území, a zároveň slouží ke zviditelnění místní produkce. V současné době je značení místních výrobků zavedeno v deseti oblastech – Krkonoše, Šumava, Beskydy, Moravský kras, Orlické hory, Vysočina, Górolsko Swoboda (Jablunkovsko), Moravské Kravařsko (Poodří), Polabí a Podkrkonoší.
- 41 -
- 42 -
10. Modelování krajiny Věková skupina: 6.–9. třída Doba trvání: 45 minut Předměty: zeměpis, matematika, výtvarná výchova Anotace: Žáci z písku či sádry tvoří model krajiny. Pomůcky: Krabička 10: turistická mapa Pálavy, panorama Pavlovských vrchů, kartičky s názvy vrcholů – nakopírujeme podle počtu skupin Krabička 3: mapa č. 8 - mapu nakopírujeme podle počtu skupin Další pomůcky: špejle, pravítka, plastelína, písek, papíry, tužky, nůžky, případně provázky Postup: Rozdělíme žáky do skupin, každá skupina bude tvořit svůj model krajiny. Žáci pomocí nalámaných špejlí a plastelíny vztyčí na mapě č. 8 nadmořské výšky významných bodů budoucího modelu (vrcholy, body, kde se láme svah z konkávního na konvexní, úpatí a sedla). Je dobré, aby měřítko výšek bylo větší než měřítko vzdáleností (tzn. je-li mapa v měřítku 1:23 500, budou výšky v měřítku 1:10 000), aby byly rozdíly výšek patrnější. Výška špejle je dána rozdílem mezi nadmořskou výškou základní (nejmenší na mapě zaokrouhlená nahoru na stovky metrů) a výškou vynášeného bodu (1 cm = 100 m převýšení). Až jsou všechny výšky vyneseny, sypeme na každý takto vynesený bod písek (vrchol špejle udává vrchol kopce). Poté terén vyhladíme tak, aby byl přechod jednotlivých svahů plynulý. Písek by měl být mírně vlhký, aby se z něj dobře modelovalo. Takto hotový terén můžeme označit místními názvy, pomocí provázků vést cesty a silnice, označit lesy či rezervace, turistické značky, řeky apod. Využíváme přiložené turistické mapy (1:50 000). Jako modelový příklad byly vybrány Pavlovské vrchy, protože terén má na okraji téměř stejnou nadmořskou výšku, ale aktivitu lze upravit podle map hor a pohoří z okolí vaší školy. Místo mapy č.8 v takovém případě použijete okopírovanou mapu okolí vaší školy popř. stačí, když si z ní překreslíte vrstevnice. Chceme-li vyrobit trvalý model (např. v rámci výtvarné výchovy), odlijeme vymodelovaný terén do sádry. Takto vyrobenou formu natřeme hustou mýdlovou kaší a také zalijeme sádrou. Vznikne sádrový odlitek původního modelu z písku. Nyní model můžeme osázet stromy, trávou, postavit cesty, pěšiny, budovy (lze využít různé barvené prášky a písky používané v železničním modelářství). Otázky: Jak se nazývá nejvyšší vrchol Pálavy a kolik měří? (Děvín – 549 m n.m.) Podle turistické mapy popiš vybranou trasu – kde je nejvyšší vrchol a nejprudší svah? Popiš stejnou trasu podle modelu - kde je nejvyšší vrchol a nejprudší svah? (nyní bude mnohem snadnější určit, zda klesáme, stoupáme, jdeme po rovině…) Co je to vrstevnice?
- 43 -
Doplňující informace pro učitele: Vrstevnice – křivka, která na mapě či v terénu spojuje body se stejnou, předem určenou nadmořskou výškou. Pro vyhotovení vrstevnicové mapy jsou vrstevnice voleny s pravidelným výškovým rozdílem (základním intervalem vrstevnic). V místech, kde jsou vrstevnice na mapě hustěji u sebe, je v terénu svah strmější. Spádnice (spádová křivka) – křivka ve směru největšího spádu – vykresluje se jako kolmice na vrstevnice. Kóty – body se značkou a uvedenou nadmořskou výškou. Sedlo – místo v krajině mezi dvěma horami či vrchy, z něhož na dvě strany svahy sestupují do údolí a na ostatní dvě strany stoupají k vrcholům hor. Sedly často vedou silnice a cesty skrz pohoří. U vysokých hor se obvykle užívá název průsmyk. Vrchol – bod na povrchu Země, jehož všechny sousední body jsou nižší, tzn. mají menší nadmořskou výšku. Konkávní - formy (plochy, křivky), které jsou vyduté směrem dovnitř. Konvexní - formy, které jsou vyklenuté směrem ven. Pavlovské vrchy (Pálava) – vápencový útvar, který se táhne na jihu Moravy od obce Pavlov dvacet kilometrů na jih okolo Mikulova až ke státním hranicím s Rakouskem. Vápenec, ze kterého se hřeben skládá, vznikl v druhohorním moři a byl vyzvednut do výše až 549 m n. m. alpínským vrásněním.
- 44 -
11. Orientace v terénu Věková skupina: 6.–9. třída Doba trvání: libovolná Předměty: zeměpis, tělesná výchova Anotace: Aktivita obsahuje několik tipů na činnosti prověřující orientaci žáků v terénu, používání mapy a buzoly. Pomůcky: Krabička 5: buzoly Krabička 3: místní turistická mapa – mapu či její výřez nakopírujeme podle počtu skupin Další pomůcky: šátky Postup: V terénu se můžeme orientovat různými způsoby. Zde je několik námětů na toto téma: 1) Rozdělíme žáky do skupin, každé dáme mapu (stačí i kopie určitého úseku) a vytyčíme jim cílový bod. Necháme skupinám přibližně 10 min na rozhodování, jakou trasu zvolí (zda půjdou po cestách, turistických značkách či podle buzoly a azimutu). Pak se vydají na cestu. Můžeme porovnat rychlost a náročnost jednotlivých tras v následné diskuzi. 2) Za výchozí bod si zvolíme nějaké vyvýšené místo v okolí, odkud je dobrý rozhled. Dáme žákům mapy, buzoly a necháme je zaměřit azimut cílového místa pochodu. Pak vyrazí, k orientaci jim slouží pouze buzola. 3) Rozdělíme žáky na skupiny, každé určíme výchozí místo pochodu (můžou být i poměrně blízko u sebe – cca 500 metrů) a zadáme jim azimut, podle kterého půjdou. Jejich úkolem je dojít na cílové místo. (Každá skupina má jiný azimut podle výchozího bodu, ale cílové místo je společné). 4) Azimuťák – závod, kdy jednotliví závodníci probíhají trať, která je vyznačena pevně umístěnými lístky, které určují pochodový úhel trasy a vzdálenost k dalšímu lístku. Pokud závodník zná směr, kterým má jít nebo běžet, a vzdálenost, kterou musí uběhnout (udává se většinou v krocích – žáci na druhém stupni ZŠ mají krok zhruba 60 cm), najde snadno místo, kde je další lístek. Ten ho nasměruje dále. Když stavíte azimutový závod, trasa by neměla být kruhová, ale spíše osmička nebo složitější křivka, aby závodníci byli donuceni radikálně měnit směr a točit buzolou. Jednodušeji se azimuťák staví pozpátku. Začínáme s lístkem Cíl, odtud zaměříme na místo, kde bude předposlední lístek (ale buzolu orientujeme naopak, severem na jih). Pak změříme vzdálenost v krocích, na lístek napíšeme vzdálenost a úhel. Takto pokračujeme dále až ke startovní pozici. Pro žáky základní školy je vhodný závod obsahující okolo 15 stanovišť, které jsou od sebe vzdálená maximálně 30 kroků. Kartičky by neměly být viditelné ze vzdálenosti větší než pár kroků. - 45 -
5) Žáci se postaví čelem k severu (určíme pomocí buzoly) tak, aby měl každý kolem sebe dostatek prostoru. Pak si zavážou oči šátkem a pravou ruku natáhnou před sebe jako střelku kompasu. Říkáme jednotlivé světové strany a žáci se musí poslepu natočit vždy příslušným směrem. Strany můžeme libovolně měnit i opakovat. Nakonec řekneme opět sever. Uvidíme, kdo bude na konci ukazovat správným směrem, tzn. kdo má nejlepší odhad. Tuto aktivitu lze hrát i jako soutěž, kdy žáky rozdělíme do skupinek a za každou skupinu soutěží vždy jeden žák. Hru opakujeme, až se vystřídají všichni členové skupiny. Pro menší děti stačí, když světové strany zjednodušíme na čtyři základní světové strany. Větším žákům už můžeme zadávat takové směry jako JV, SZ nebo SSZ, JJV nebo dokonce světové strany zadáváme ve stupních. Otázky: Jak jsou na mapě označeny turistické trasy? (červená, modrá, zelená nebo žlutá linka) Jaký je rozdíl mezi buzolou a kompasem? (buzola je zdokonalená verze kompasu, používá azimut) Znáte nějaké přírodní jevy, podle kterých se můžeme orientovat? Doplňující informace pro učitele: Kompasy a buzoly - přístroje, které slouží k přesnému určení směru jih – sever, a tím vlastně všech světových stan. Základním směrem je osa jih – sever, která prochází oběma zeměpisnými póly Země, a určuje tedy směr tzv. zeměpisného poledníku. Kompas – vynalezen již v dávných dobách v Číně. Byla to obyčejná nádobka s vodou, v níž plavala jakási lodička s kouskem magnetovce. Arabové tento vynález převzali asi před 1 000 lety. Italové pak vymysleli kompas připomínající již ten dnešní. Kompas se skládá z krabičky s průhledným víčkem a z magnetické střelky, která se otáčí kolem své osy a ukazuje zakaleným hrotem stále k severu. Světové strany jsou označeny písmeny S–J–V–Z nebo N–S–E–W (N = Nord – sever, S = Sűd – jih, O = Ost – východ a W = West – západ). Určování severu – kompas položíme na vodorovnou podložku a až se střelka ustálí, otáčíme pomalu tělem kompasu, aby se zakalený hrot střelky kryl s písmenem označujícím sever. Pozor – magnetická střelka je citlivá a snadno se vychýlí z polohy, objeví-li se v její blízkosti železný předmět. Ruší ji také blízkost elektrického vedení, zneklidňuje ji i bouřka. Buzola – je to vlastně zdokonalený kompas. Některé buzoly mají sklopné zrcátko a mířidla, jiné se dají připevnit na ruku jako náramkové hodinky. V některých buzolách se střelka volně otáčí, u jiných „plave“ v nemrznoucí kapalině. Kruhová stupnice (růžice) je dělená na 360° ve směru hodinových ručiček. Světové strany jsou označeny písmeny S–J–V–Z nebo N–S–E–W. Pokud chceme vyzkoušet, zda ukazuje buzola správně, položíme ji na vodorovnou plochu a když se magnetka ustálí, přiblížíme kousek železa – třeba hřebík. Když hřebík zase oddálíme, měla by se magnetka vrátit na původní místo. Pokud magnetka zaujme jiné postavení, je buzola pravděpodobně špatná. I u buzol platí totéž co u kompasu, že buzola špatně ukazuje v blízkosti železa, elektrického vedení, za bouřky atd. Chceme-li pracovat s mapou v terénu, musíme ji nejdříve usměrnit neboli zorientovat. To znamená natočit mapu tak, aby její severní okraj směřoval k severu. Sever je na mapě vždy na horním okraji. Pokud ne, je mapa označena směrovou růžicí. Orientace mapy pomocí buzoly: - na index nastavíme na stupnici nulu - buzolu položíme na pravý dolní okraj mapy tak, aby se ryska překrývala se souřadnou sítí mapy a záměrné zařízení směřovalo k hornímu okraji (severu) mapy - 46 -
- celou mapu i s buzolou potom otáčíme tak, aby sever magnetické střelky souhlasil se severem na stupnici buzoly, a tak i se severem na mapě Určení vlastního stanoviště v terénu Předpokladem pro určení vlastního stanoviště na mapě je alespoň částečná znalost místa, kde se nacházíme, nebo možnost spolehlivě určit alespoň dva terénní tvary nebo předměty v okolí. Ty potom použijeme jako orientační body. Určení vlastního stanoviště je možné několika způsoby. Při každém z nich je nutné mít mapu správně orientovanou na sever. a) porovnání mapy s terénem Topografické značky na mapě porovnáme se skutečnými terénními tvary a předměty, které vidíme. Odhadneme jejich směr a vzdálenost a porovnáme je s jejich obrazem na mapě. Určení vlastního stanoviště bude ale velmi nepřesné. b) zpětné promítání V terénu si vyhledáme dva body, které můžeme spolehlivě určit a vyhledat na mapě (např. hora, vesnice, rozhledna, sedlo). Mapu zorientujeme a položíme na pevnou podložku (např. pařez). Ve směru spojnice mezi terénním tvarem (předmětem) a značkou na mapě vedeme přímku (rýsujeme podle kraje buzoly, položíme rovná stébla apod.). To samé provedeme s druhým bodem. V místě, kde se přímky protnou, leží naše stanoviště. Určování azimutu na mapě Mapu pro tento úkol nemusíme mít usměrněnou. Na mapu položíme buzolu tak, aby záměrná hrana buzoly spojovala výchozí bod s orientačním bodem, ke kterému potřebujeme změřit azimut. Kruhovou stupnicí nyní otáčíme tak, aby sever směřoval na sever na mapě (tzn. aby směrové čáry na buzole byly rovnoběžné se souřadnou sítí na mapě). Azimut odečteme na kruhové stupnici proti indexu. Magnetky si při této práci vůbec nevšímáme. Pochod podle azimutu V místě, odkud vycházíme, nastavíme otočením stupnice požadovaný úhel pochodu proti indexu. Potom se s buzolou ve výši očí otáčíme tak dlouho, až se sever magnetky kryje se severem na stupnici. Směr indexu nám ukáže směr pochodu. V tomto směru si zapamatujeme nějaký opěrný bod, ke kterému musíme dojít. Když k němu dojdeme, zaměříme si nový opěrný bod. A tak bod od bodu pokračujeme k cíli cesty. Určení azimutu v terénu Záměrné čáry na buzole zamíříme do příslušného směru. Otáčíme stupnicí tak dlouho, až se kryje sever magnetické střelky se severem na stupnici (číslo nula). Na indexu si přečteme hodnotu azimutu. GPS (globální polohový systém) – navigační systém, kterým určíte svoji polohu kdekoliv na zemském povrchu, bez ohledu na počasí a na dobu, kdy měříte. GPS byl původně vojenským systémem, vyvíjeným a budovaným od roku 1973 Ministerstvem obrany Spojených států. Celý systém GPS lze rozčlenit do 3 podsystémů - kosmický, řídící (kontrolní) a uživatelský. Přístroj GPS – zařízení, získávající data z dostupných družic, které ho informují o své poloze. Čím víc družic „vidí“, tím přesněji zaměří souřadnice daného místa. Lépe tedy běžné přístroje GPS fungují v otevřené krajině, hůře v městské zástavbě. Problematické je načítání signálu i v lese nebo jeskyni. Běžně dostupné přístroje v ceně do 5000 Kč při dobrém počasí vypočítají souřadnice s přesností na 2–5 metrů.
- 47 -
Na co se dají přístroje GPS využít: 1. Pamatují si místo startu a dovedou nás zpět, stačí „jít za šipkou“. 2. Najdou místo zadané ručně pomocí souřadnic. Toho využívá celosvětová hra Geocaching. Po světě jsou poschovávány statisíce pokladů – „kešek“, na webových stránkách www.geocaching.com najdete mapu těchto míst. Pak stačí jen naťukat souřadnice a vyrazit hledat. Inteligentní „GPSky“ dokáží určovat i trasu po silnici a dokonce ohlašují, kde máme odbočit, natankovat apod. 3. Propojením s elektronickou mapou můžeme online sledovat svůj pohyb. 4. „GPSka“ určí nadmořskou výšku, spočítá dobu na dosažení cíle, průměrnou i nejvyšší rychlost pohybu, délku trasy a spoustu dalších více či méně užitečných dat o proběhlém výletě. 5. Pomocí „GPSky“ můžeme tvořit mapu města, sítě cest, toku, přírodních stanovišť apod. Turistické mapy – jsou poněkud odlišnější od map topografických. Obvykle nejsou tak podrobné a obsahují některé odlišné znaky a značení. Jejich měřítka bývají různá, nejčastěji však 1:50 000; to znamená, že dva centimetry na mapě jsou ve skutečné krajině jeden kilometr. Výrazně jsou vyznačeny turistické trasy, které jsou ve skutečné krajině značeny tzv. pásovým značením. Značení turistických cest se provádí ve čtyřech barvách: – červená – hlavní turistická cesta, vrcholová cesta, turistické magistrály – modrá – turistická cesta s oblastním významem, často vede údolím a v sedlech navazuje na červené vrcholové trasy – zelená – turistická cesta s místním významem, pohodlná zkratka – žlutá – spojky a odbočky Turistické cesty jsou značeny tak, aby značení bylo viditelné z obou směrů pochodu. Topografické značky – smluvené značky terénních tvarů a předmětů Azimut – úhel, který je sevřen mezi směrem na sever a směrem na určený nebo zvolený orientační bod nebo směrem pochodu. Azimut se měří ve stupních ve směru hodinových ručiček. Má-li určovat směr pochodu, říkáme mu pochodový úhel. Orientace podle přírodních jevů a zvláštností – tato orientace je méně spolehlivá, značná část zvláštností souvisí s polohou objektu vzhledem ke slunci (toto místo budeme považovat za jih) nebo převládajícímu větru (severozápad nebo západ). – u jednotlivě stojících stromů jsou bohatší větve na jižní straně – letokruhy na pařezech stromů stojících osaměle jsou na jižní straně širší nežli na straně severní – kůra bříz je na jižní straně světlejší a pružnější než na straně severní – kmeny borovic jsou obyčejně pokryty borkou, která se na severní straně kmenu vytváří dříve a sahá do větší výšky – mravenci budují svá obydlí na jih od nejbližšího pařezu nebo stromu – jižní strana mravenišť je pozvolnější a severní strmější (neplatí na okraji lesa) – jahody a jiné plodiny se na jižní straně zbarvují dříve – katolické kostely jsou obvykle stavěny tak, že oltářní část směřuje na východ (často to neplatí v husté zástavbě měst) – vinice jsou zakládány na prudších jižních svazích (pozor i na východních a západních) – stabilizační kameny trigonometrických bodů jsou letopočtem obráceny k jihu – sníh roztává dříve na jižních svazích - 48 -
– otvory pro včely ve včelínech (česla) jsou obráceny k jihu – slunečnice své květy neustále otáčí za sluncem (i když je pod mrakem) proto lze pomocí směru květů a času určit světové strany (Když budete pozorně sledovat slunečnicové pole, zjistíte, že některé květy tohle pravidlo nedodržují. Zatímco mladá rostlina je heliotropní (tedy její květ míří vzhůru a otáčí se za sluncem), později květ tuto vlastnost ztrácí, neboť díky zrajícím semenům ztěžkne a pod tíhou se kloní k zemi.) – lišejníky na kmenech stromů narůstají více na severní straně (nebo spíš na straně převládajícího větru, odkud přichází déšť)
- 49 -
Projekt vzniku této sady výukových pomůcek byl finančně podpořen v grantovém řízení MŽP. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.
Sestavila: Mgr. Markéta Navrátilová Námět: zaměstnanci školského zařízení Chaloupky o.p.s., Mgr. Petr Lorenc (aktivita č. 1) Spolupracovali: Mgr. Ladislav Šácha (aktivita č. 4), Ing. Martin Kříž (aktivita č. 10, 11) Fotografie vrcholů poskytli: Petr Hnilička, Bohumil Jagoš, Michal Šilhan, Martin Waldhauser, Markéta Rudlová, Vladislav Hošek, Josef Kučera, Jiří Hlávka, Martin Kozák, Petr Laštůvka Fotografie památek UNESCO poskytlo sdružení České dědictví UNESCO (www.unescoczech.cz) Fotografie CHKO a NP poskytli: Vladimír Vršovský, Správa CHKO Kokořínsko (Václav Nedbal), Petr Hula, Jan Šmucar, Jan Vrbický, Martin Waldhauser, Josef Kučera, Správa CHKO Poodří (Jiří Nečas), Přemysl Tájek, Jan Ševčík, Bohuslav Hanuš, Markéta Rudlová, Petr Lazárek, František Šulgan, Marie Popelářová, AOPK ČR a Správa CHKO Bílé Karpaty (Bohumil Jagoš), Správa CHKO Blaník (Martin Klaudys), Správa CHKO Blanský les (Tereza Francíková), Daniel Drechsel, Miloslav Kalík, Radka Šraitová, Jan Mocek, Martin Vavřík, Petr Laštůvka, Petra Fojtíková Autoři kreseb krojů: Lenka Ulipová a Ladislav Šácha Hudební ukázky poskytly národopisné a folklórní soubory: Postřekov, Škubánek, Břeclavan, Olešnica Dolopazy, Jasénka Autorka ostatních kreseb a fotografií: Petra Fojtíková Vyrobil: Rezekvítek, Kamenná 6, Brno 639 00, www.rezekvitek.cz V Brně 2008 - 50 -
