Martina Vlasáková
„Mediální výchova v rodině a její genderové aspekty“ Tato práce si klade za cíl prozkoumat způsoby výchovy v úplné rodině, kde jsou obě děti mladší čtrnácti let, což je hranice, kterou považujeme za vhodnou pro dosažení našeho výzkumného cíle. Tato věková hranice by nám měla zajišťovat stav, při němž je jednání dětí z veliké části ovlivněno rodiči. V oblasti výchovy se zaměříme hlavně na výchovu mediální, kdy budeme sledovat, jakou roli právě média ve výchově hrají a jak je rodiče pro výchovu využívají. Dále budeme zkoumat souvislosti výchovy s genderem rodičů a dětí. Naším hlavním tématem je tedy mediální výchova zasazená do kontextu genderu v rodině a k jeho zkoumání nám slouží metoda polostrukturovaného rozhovoru.
1. VÝZKUMNÁ SITUACE Rodina Fleischnerova bydlí v rodinném domku v okrajové části Prahy, v Praze Radotíně. Rodinný domek se nachází v klidné oblasti městské části a v současné době je rekonstruován. Interiér domu působí moderně, stejně tak i rozmístění jednotlivých místností je v souladu s dnešními trendy, tzn. přízemní část domu, část pro veřejnost, tvoří jeden celek. Místnosti jsou odděleny jen opticky. Obývák je tedy propojen s kuchyní a na tu navazuje posezení s výhledem do zahrady. Na tomto místě také probíhal první rozhovor-s matkou Janou. Právě kvůli uspořádání přízemí nebylo zajištěné plné soukromí při rozhovoru. Do rozhovoru tedy několikrát vstoupil otec, který z kuchyně poslouchal. Jeho první otázka po mém příchodu zněla: ,,Doufám, že se mnou mluvit nechcete.“ Přestože na začátku naznačil, že o konverzaci a celkový výzkum zájem nemá, ochomýtal se kolem, do rozhovoru vstupoval a následně se ptal i dětí, co mi říkaly. Paní Janě nebyla jeho přítomnost příjemná, dokonce manželovi řekla, ať jde pryč, že rozhovor má být anonymní. Kromě přispívání do rozhovoru, ať blíže či vzdáleněji k jeho tématu, nás vyrušil ještě dvakrát. Poprvé s tím, že syn už je na cestě, ale že asi nepřijde v nejlepší náladě. Po druhé zavolal svoji ženu, mou respondentku, a ta někam odběhla. Přibližně deset závěrečných minut nás rušily práce na domě, které způsobily to, že nahrávka ke konci není příliš kvalitní. Kromě těchto rušivých faktorů rozhovor s Janou běžel plynule. Jana na otázky odpovídala okamžitě, většinou nepotřebovala delší čas na přemýšlení, její
1
odpovědi byly často rozsáhlé, avšak plné relevantních informací. Po skončení rozhovoru Jana přiznala, že cítí i osobní přínos, jelikož si uvědomila věci, nad kterými běžně nepřemýšlí. Janě je čtyřicet jedna let, vystudovala České Vysoké Učení Technické, v současné době je zaměstnána jako technická pracovnice. S manželem má dvě děti, občas u nich víkendy tráví i manželův syn z prvního manželství. Druhým respondentem byl syn Michal, kterému je třináct let, dojíždí do Prahy na gymnázium a je sportovně založený, hraje tenis. Ačkoli otec po telefonátu avizoval, že syn nepřijde zrovna dobře naladěn, opak byl pravdou. Syn byl k rozhovoru ochotný. Rozhovor probíhal v jeho dětském pokoji, který je stejně jako druhý dětský pokoj a ložnice rodičů umístěn v patře rodinného domu. Michalův pokoj je vymalován namodro, není přeplněn nábytkem, až působí stroze. Na stěnách visí obrázky aut, přes dvě stěny je umístěna veliká police na knihy, kde ční spíše samé encyklopedie a jiné naučné knihy. Během rozhovoru Michal seděl na židli a já naproti němu na jeho posteli. Zpočátku se zdál mírně nervózní, nevěděl, co ho čeká, seděl s rukama založenýma v klíně. Také jeho odpovědi byly zpočátku kratší. Ke konci rozhovoru se rozpovídal. Vyjadřoval se velmi dobře. Poslední respondentkou byla nejmladší členka rodiny – devítiletá Veronika. Veronika navštěvuje základní školu v Radotíně, která se nachází přibližně sto metrů od rodinného domku. Veronika se učí velice dobře, na posledním vysvědčení měla samé jedničky. Chodí na dramatický kroužek a stejně jako bratr Michal hraje tenis, avšak nehraje ho příliš ráda. I ona byla velmi komunikativní, s vyjadřováním měla občas menší problémy. Často bylo znát, že raději odpověď vzdá, než aby se více zamyslela. Proto také poměrně dost jejích výpovědí končí slovem ,,nevím“. Rozhovor s Veronikou byl nejdelší ze všech, a to nejen kvůli dlouhým výpovědím, které směřovaly k cíli déle než tomu bylo u ostatních členů rodiny, ale také i kvůli prolínání rozhovoru ukazováním oblíbených knih, časopisů a dárků. Veroničin pokoj byl oproti tomu Michalovému zaplněn skoro po strop. Vymalován byl dooranžova, regály byly plné knih, časopisů, různých hraček. Na zemi bylo rozložené dívčí lego. Celkově rozhovory probíhaly hladce, především díky komunikativnosti všech tří respondentů.
2
2. MÉDIA A RODINA 2.1 Vybavení médii Fleischnerovi jsou médii dobře vybaveni. Najdeme u nich dvě televize, jedna se nachází v obývacím pokoji, druhá v ložnici rodičů. Televizi do ložnice si pořídila Matka Jana od svých rodičů. Tímto si pro sebe vyřešila spory kolem rozhodování o tom, co se bude sledovat. Děti tuto televizi nesledují, je na ně příliš malá, ale Jana je s ní spokojená. Ani Jana, ani syn Michal by nechtěli televize do dětských pokojů, podle nich je to zbytečné. V obýváku se nachází video, které už nyní není využívané a také dvd přehrávač. Počítač se nachází na chodbě v horním patře domu. Z chodby ústí vchody do obou dětských pokojů, což znamená, že obě děti mají k počítači stejně daleko. Dalo by se tedy říci, že se počítač nachází na neutrálním místě. Otec má i svůj pracovní přenosný počítač, který ale děti nevyužívají. Rodina ho s sebou bere pouze na cesty. Všichni z rodiny vlastní mobil, dcera ho dostala nedávno k narozeninám, aby se hlásila matce po příchodu ze školy, Mají jednu pevnou centrální linku. Všichni mají mp3 přehrávače, syn si nedávno za ušetřené peníze koupil iPod. Dcera se ještě zmínila o tom, že má walkman a discman, ale už je nepoužívá. Obě děti mají v pokojích věž s rádiem, přehráváním CD a kazet.
2.2 Mediální kompetence Všichni respondenti se shodli, že s médii nejlépe umí zacházet matka, stejně tak se shodli, že nejhůře s nimi umí zacházet otec. Devítiletá dcera ho zařadila co se týče těchto kompetencí až za sebe. Obě děti si uvědomily, že otce vlastně ani neviděli zacházet s počítačem jinak, než že hrál karetní hry. I televizi ovládá nejlépe matka, otec ji umí pustit, stejně tomu tak je i s dvd přehrávačem a dříve s videem. Děti umí na počítači dobře, starší syn je na tom lépe než mladší dcera. S nahráváním programů, jejich instalací a s řešením technických problémů má nejvíce zkušeností matka.
3
2.3 Pustý ostrov V tomto odstavci se budeme zabývat odpověďmi respondentů na otázku, co z médií by si vzali s sebou na pustý ostrov a co by si vzali ostatní členové rodiny. Respondent/ka
Matka
Otec
Michal
Veronika
Matka
rádio
rádio
počítač/televize
Počítač/televize
Respondent/ka
Michal
Otec
Matka
Veronika
Michal
satelitní telefon
počítač
telefon
telefon
Respondent/ka
Veronika
Otec
Matka
Michal
Veronika
televize a časopisy
neví
kniha
počítač
Z těchto tří tabulek je vidět, že ani u jednou se nestalo, že by se všichni tři respondenti shodli na daném médiu. Shody byly pouze dvě, a to v případě Veroniky, která odpověděla, že by si s sebou vzala televizi a časopis, matka odhadla televizi či počítač. Druhá shoda byla v případě Michala, kdy jak matka, tak dcera tipovaly počítač, avšak Michal sám by si vzal s sebou satelitní telefon.
3. TRÁVENÍ ČASU S MÉDII 3.1 Společná konzumace médií Před tím, než se začneme zabývat trávením času s jednotlivými médii u každého respondenta, podíváme se na trávení společné. Jediným médiem, které rodina využívá společně, je televize. Každý den se společně schází u hlavního večerního programu. Výjimku tvoří pondělky a středy, kdy matka chodí předcvičovat aerobic. Společná konzumace začíná již zprávami. Syn Michal se na zprávy s rodiči dívá již od šesti let, dcera Veronika zprávy sleduje jen občas, zatím ji ještě příliš nezajímají. Jediným celorodinným jmenovaným pořadem byla Ordinace v růžové zahradě. Tu sledují, jak muži, tak ženy. Otec se však zmínil, že seriály jsou to nejhorší, co televize nabízí, avšak jak říkali ostatní respondenti, i on Ordinaci v růžové 4
zahradě sleduje. Neustále ji však provází komentáři o jednoduchosti pořadu a o jeho jasném konci. Spory okolo toho, na jaký program se budou dívat, se buď vyřeší tím, že se jde někdo přesunout do ložnice, kde se nachází druhá televize, anebo se programy přepínají. Nejprve se sleduje pořad, který končí dříve, poté se přepíná na závěr pořadu jiného. Jana říká, že se v tomto směru často rodiče podřizují dětem. Jinak jsou některé pořady sledovány v rodině spíše po dvojicích. Matka s dcerou si nenechají ujít seriál Ulice, i syn se na seriál občas dívá. Ten však pravidelně s matkou sleduje pořad o vaření Kluci v akci. S otcem se občas dívá na cestopisné, přírodovědné a historické pořady. Dále s ním sleduje i sportovní přenosy. S počítačem pracuje každý sám. Oba rodiče s dětmi zkoušeli hrát hry, jako např. ježdění auty, ale ani jeden nebyl úspěšný. Ačkoli oba sourozenci mají nejraději hru Sims, společně ji doma nehrají, neshodli by se prý na tom, jak ve hře postupovat. Společně sourozenci počítač užívají, jsou-li na návštěvě u sestřenice a bratrance. Od nich se taky mí respondenti naučili počítačové hry hrát, dozvídají se, jak se v hrách zlepšovat. Jiné druhy médií rodina společně nekonzumuje.
3.2 Jana a média Jana má nejraději televizi, kouká se na ni až večer, přibližně tři hodiny. Má ráda seriály, u těch žehlí, ráda se podívá na Uvolněte se, prosím s Janem Krausem, na Třináctou komnatu a na filmy pro pamětníky. Naopak nemá ráda filmy, v nichž je jen násilí a jsou bez obsahu. Když v televizi běželi Vyvolení a jiné reality show, zakázala dětem jejich sledování. Počítač Jana používá v práci, doma ho využívá minimálně. Ráda čte.
3.3 Michal a média Nejvíce času Michal tráví u televize, denně se na ni dívá přibližně tři až čtyři hodiny, občas se stane, že ji sleduje i pět hodin. Jeho oblíbeným programem je kanál Discovery, kde sleduje pořady o autech. Nenechá si ujít zprávy, které sleduje od svých 6 let, rád se podívá i na seriály. Přes den se ale na televizi nedívá. Má rád vaření, často vaří i pro rodinu, a tak se s oblibou dívá na pořad Kluci v akci. Nerad se dívá na televizi, která je u rodičů v ložnici, 5
nemá prý kvalitní obraz. Jeho neoblíbeným televizním programem je Jetix, který jeho sestra Veronika sleduje neustále. Michal se dříve také koukal na nějaké pořady, nyní je už ale zná a vadí mu sledovat něco několikrát za sebou. Na počítači stráví přibližně hodinu denně, pouští si videa, komunikuje se spolužáky přes ICQ, občas si vyhledává něco do školy. Z počítačových her má nejraději Need for speed a Sims. Nemá rád střílečky a strategie. Michal nemá rád čtení, jak sám říká, je na to příliš líný. Přesto jeho pokoj zdobí police plná knih a encyklopedií. Odebírá časopis Autotip a půjčuje si od otce časopis Týden. Občas si z internetu stahuje obsahy literárních děl do čtenářského deníku. Nedávno si za peníze ušetřené za všechna školní léta, kdy od dědy dostával odměnu za vysvědčení, koupil iPod.
3.4 Veronika a média Veronika také nejvíce času tráví u televize, sama neumí odhadnou, kolik hodin denně, avšak matka říká, že je to určitě více než tři hodiny. Pokaždé si automaticky zapíná program Jetix, kde sleduje čtyři pořady – H2O, stačí přidat vodu, Witch, Totally Spice Špionky a High school musical. V prvních třech jmenovaných pořadech jsou hlavními hrdinkami dívky, poslední jmenovaný pořad je taneční muzikál, kde je hlavním hrdinou pohledný mladík. Ráda se podívá na Ulici a Ordinaci v růžové zahradě. Nemá ráda pořad Kluci v akci, protože se nezajímá o vaření a pořad běží ve stejný čas jako Ulice, takže nastává boj o to, na co se bude rodina dívat. Televizi Veronika také využívá jako kulisu, sama se doma bojí. Bojí se i u strašidelných filmů, ale láká ji sledovat je. Na počítači hraje hlavně hru Sims a Tajemství duchů na koních. Na internetu vyhledává stránku Jetixu, dále prohlíží emaily a komunikuje přes ICQ. Počítač využívá i do školy – umí si něco napsat, uložit si soubor. Veronika také ráda čte, police má plné knih. V současnosti čte edici Dívka v sedle a knihu Boj o hlavní roli. Oproti Michalovi čte povinnou četbu poctivě. Odebírá časopis Witch, který si posléze schovává, k časopisu pokaždé dostává nějaký dárek. Ráda si pouští i rádio, hlavně v případech, kdy se doma někdo s někým pohádal nebo když je Veronika smutná. Čtení časopisů při puštěném rádiu ji uklidňuje.
6
4. VÝCHOVA 4.1 Výchova obecně Všichni tři respondenti se shodli na tom, že více času s dětmi tráví matka Jana. Otec pracuje ve stavební firmě, kde je od rána do večera. Z tohoto důvodu je také na děti trošku mírnější než Jana, která si nenechá nic líbit a klidně se s dětmi pohádá. Otec se někdy nechá ,,umluvit“. Jana se s dětmi učí, k tomu například využívají počítač, kde mají výukový program s češtinou a angličtinou. Syn se zmiňuje o tom, že se i s otcem učí nerad. Neprobírají totiž relevantní látku, např. při učení se středověku na hodiny dějepisu se otec syna zeptá na něco z Druhé světové války. Jana chodí na třídní schůzky, otec byla na třídních schůzkách jen v případě, kdy měl syn problémy s paní učitelkou. Z kroužků děti vyzvedává Jana či Jany rodiče, výjimečně manžel. Syn uvádí, že má-li tenis v nedalekých Černošcích či Dobřichovicích, na trénink ho vozí matka, zpět otec. Obě děti shodně uvádějí, že se nedá určit, zda je někdo z rodičů přísnější či nikoli. Stejně tak rozhodování o dovolených, o tom, co se pořídí, probíhá klidnou domluvou. Jana jako pravidla v rodině jmenovala zákaz lhaní a povinnost hlásit se po příchodu ze školy a při odchodu z domova. Veronika jmenovala pravidlo udělat si úkoly po příchodu ze školy a Michal nově zavedené pravidlo zákazu počítače, pakliže donese špatnou známku.
4.2 Mediální výchova Začneme-li přístupností jednotlivých médií v domácnosti, tak není nic, k čemu by děti neměly přístup. Na počítač mohou celý den, od televize odchází ve všední dny do desáté hodiny, o víkendu se mohou dívat déle. To, zda je pořad pro děti vhodný, určuje Jana podle svého úsudku. Často vybírá filmy, které již sama viděla. Jana říká, že je pro ni důležitý obsah sdělení. Takže jí nevadí, když se ve filmu mluví sprostě, předpokládá, že děti již sprostá slova slýchají, film však musí mít myšlenku. Stejně tak jí nevadí milostné scény, své děti již nepovažuje za tak malé. I zda ale platí stejná podmínka, a sice o obsahu filmu. Zatím dětem zakázala sledovat jen reality show, i když se děti chtěly koukat, jelikož se koukali i všichni jejich spolužáci. Jana také nemá ráda Veroničin oblíbený kanál Jetix, a tak ji nechává sledovat jen její čtyři oblíbené pořady.
7
Jana má v hlavě vybudovanou virtuální hranici desáté hodiny, avšak sama si nevšimla, že by se u loga televizí objevovala upozorňující hvězdička. Naopak syn zná situaci kolem používání hvězdičky dokonale. Sám se k ní vyjádřil způsobem, ze kterého vyplývalo, že není přesvědčen o jejím smyslu. Všiml si, že hvězdička v deset hodin naskakuje automaticky, ačkoli film už začal v osm hodin. Stejně tak odhadl správně i to, že si rodiče hvězdičky ani nevšimli. Veronika o hvězdičce ví, myslí si však, že její smysl spočívá v tom, že menší děti by už měly spát, spíše než v tom, že by se v pořadu mělo odehrávat něco pro dětské oči nevhodného. Jana zná velmi dobře pořady, které děti sledují, stejně tak zní i počítačové hry a způsob trávení jejich času u počítače. S počítačovými hrami, které děti hrají nemá problém, jak podotkla, myslí si, že kdyby byla malá, sama by takové hry hrála. Jana ví o věkových doporučeních na počítačových hrách, ale stejně jako u filmů dává spíše na vlastní úsudek než na psanou věkovou hranici. Obě děti o doporučeních také vědí. Syn už přesáhl hranici dvanácti let, která se u her často vyskytuje, a tak se tím ani nezabývá. Pozastavil se pouze u věkového doporučení u hry NHL, které za vhodný věk označuje minimálně dvanáct let, naopak obdobná hra FIFA doporučuje věk tří let. Veronika hraje hlavně hru Sims, která je od sedmi let, takže do věkové kategorie spadá. Pouze dodatky ke hře jsou od patnácti let, ale ty prý nejsou tak důležité. Stejně jako u hvězdičky u televizních pořadů si Veronika myslí, že doporučení u počítačových her je kvůli jejich obtížnosti ne kvůli nevhodnosti. Dříve se děti u počítače hodně hádaly o místo. Jana zasahovala a vyřešila to tak, že nejprve byl u počítače hodinu jeden, poté druhý. Nyní se děti dohodnou samy, spory nejsou tak časté. Občas se stane, že děti hrají hry příliš dlouho, a tak jim Jana nařídí, ať počítač vypnou. Děti poslechnou. Jana se přiznává, že nemá přehled o tom, co dělají děti na počítači u sestřenice a bratrance, kam často chodí a u nichž se také na počítači hry hrát naučily. Ví, že tam mají stejné hry jako mají děti doma, ale přiznává, že by tam mohly mít i jiné hry. Děti shodně vypověděly, že i u sestřenice hrají hlavně Sims. A když hraje sestřenice s bratrancem střílečky, děti se jen dívají. Ani Michal ani Veronika je nemají rádi. V rodině si nepovídají o četbě, neprobírají ani obsahy filmů či seriálů, které viděli. Jeden druhému spíše nedoporučují ani filmy ani knihy či časopisy. Dcera je podle matky příliš paličatá, snad jen otec někdy syna naláká na nějaký naučný pořad. Matka je s nabídkou pořadů pro děti v televizi spokojená, jsou dobré poučné pořady zábavnou formou. Její děti je dříve sledovaly, nyní už ne.
8
4.3 Média jako odměna a trest Děti dostávají média jako dárky k různým příležitostem, k Vánocům, k narozeninám, za vysvědčení. Posledním médiem, které přibylo Veronice byl mobil k narozeninám. Michal si sám koupil iPod. Děti ještě neprovedly nic tak velikého, aby musely být zásadním způsobem trestány. Nikdy neměli zákaz chodit ven, ani prý ven příliš často nechodí. Jana nebyla spokojena s posledním Michalovým vysvědčením, kdy přinesl dvě trojky, proto zavedla nové pravidlo – když bude mít špatnou známku, nesmí týden na počítač. Od té doby ještě Michal špatnou známku nepřinesl, ale Jana říká, že ví, že i kdyby ji přinesl, sama by pravidlo nejspíš nedodržela. To však Michal neví, myslí si, že by situace nastat mohla, tvrdí, že by zákaz v žádném případě neporušil. Občas, když se Jana pohádá s Veronikou, vysloví zákaz dívání se na televizi, po chvíli je ale po zákazu, jelikož Jana televizi nepovažuje za vhodný trest, jelikož ji považuje za společnou pro celou rodinu. Účinnější by bylo omezování počítače.
5 GENDER 5.1 Genderové profily Nyní stručně nastíním profily jednotlivých respondentů/ek a z informací, které mám vyberu chování či vlastnosti dle generových stereotypů. Matka Jana působí nenápadným, leč upraveným dojmem. Je komunikativní, ochotná. Má velmi dobrý přehled o svých dětech, ví, jak tráví svůj volný čas, ví, co mají rády a co naopak ne. O chod domácnosti se stará sama, manžel tráví hodně času v práci. S dětmi se učí, děti vyzvedává z kroužků, navštěvuje třídní schůzky. Vystudovala ČVUT a pracuje jako technická pracovnice, předcvičuje aerobic. Ráda sleduje seriály, velmi dobře umí zacházet s médii. Jany generový profil se tedy spíše jeví jako typicky stereotypně ženský. Stará se o domácnost, má ráda spíše pořady považované za ženské jako jsou seriály, předcvičuje aerobic. Vzhledem k tomu, že vystudovala ČVUT a v současnosti pracuje v oboru, umí také nejlépe z rodiny zacházet s médii, což je považováno spíše za mužskou záležitost. S manželem jsem rozhovor neprováděla, a tak mohu soudit pouze z jeho pár vstupů do rozhovoru s Janou a z informací, které mám od dětí. Manžel není příliš často doma, hodně času tráví v práci, s dětmi se učí výjimečně, výjimečně je i vyzvedává z kroužků. Třídní 9
schůzky navštívil pouze jednou, a to v případě, kdy měl syn ve škole problémy. Nyní zařizuje věci okolo rekonstrukce domu. V televizi rád sleduje sport, historické dokumenty, zajímá se o Druhou světovou válku. Seriály považuje za hloupost, ale sleduje je. Řekl, že se ho jeho děti bojí, což jeho žena ihned uváděla na pravou míru. Manželův genderový profil vypadá také spíše jako mužský. Jediné, co vybočuje ze stereotypů, je neschopnost ovládat elektroniku a sledování seriálů. Syn Michal byl upravený moderně oblečený, zmínil se, že si k různým příležitostem přeje nové oblečení. Hraje volejbal, tenis, sport často sleduje i v televizi. Rád sleduje zprávy. Na počítači nejčastěji hraje hru, kde jezdí auty, a hru Sims, kde si rád staví domy. Pokoj má vymalovaný namodro, stroze vybavený, ozdobený obrázky aut. Odebírá časopis Autotip. Sleduje pořad Kluci v akci a rád vaří. Má rád seriál Ulice a Ordinace v růžové zahradě. Dále v televizi sleduje naučný kanál Discovery, zejména pořad o autech. I synův genderový profil je spíše mužský, za ne příliš typickou může být považována záliba ve vaření, ve sledování seriálů a zájmu o oblékání. Dcera Veronika byla velmi upovídaná, nestyděla se. V pokoji má na stěnách oranžovou barvu, pokoj je zaplněn věcmi – hračkami, knihami, časopisy. Veronika hraje dívčí lego, chlapecké ji nebaví, na počítači hraje Sims, baví ji hrát si s rodinou. V televizi sleduje nejraději čtyři pořady na Jetixu, tři z nich mají dívčí hrdinky, čtvrtý naopak hlavního mladého chlapeckého představitele. Její oblíbenou četbou jsou i knihy s dívčími hrdinkami. Hraje tenis, ale moc ji nebaví, stejně tak nemá ráda sportovní přenosy. Chodí do dramatického kroužku. Nemá zájem o vaření. Všechny výše jmenované vlastnosti a jsou připisovány ženskému genderu, nezájem o vaření je těžko zařaditelný.
5.2 Genderové vztahy V této rodině jsem nevypozorovala žádné hlubší genderové vztahy, kdy by například otec trávil více času se synem, ovlivňoval by ho apod. Pravdou je, že některé aktivity se v rodině dělí podle pohlaví. Hlavně co se týče preferovaných pořadů v televizi. Mužská část preferuje sportovní a naučné pořady, ženská část zase seriály. Matka Jana si myslí, že se souvislosti nalézt dají, ale hlouběji to nerozvedla. Podle výpovědí tráví rodina svůj volný čas pohromadě, není aktivita, kterou by dělal výhradně některý člen či členové rodiny. Snad jen podobnost na základě hraní počítačové hry Sims by se dala považovat za relevantní. Kdy se 10
dcera zajímá o rodinu, což je u rodičů pole matky, a syn se zajímá ve hře o stavbu domů, což je zaměstnání otce. Žádné další vztahy nebyly vypozorovány.
6. REFLEXE Rozhovory probíhaly nad očekávání hladce, první rozhovor probíhal s matkou, kvůli počátečnímu ,,rozehřání“ by bylo nejspíš rozumnější hovořit nejprve s někým z dětí. Takto jsem se však zase dozvěděla nejvíce informací a mohla jsem je využívat k dalším rozhovorům s dětmi. Co se týče vyjadřování, tak používám příliš nadbytečných výrazů a téměř každou otázku začínám obratem ,,jestli třeba“, což je naprosto nadbytečné a nicneříkající slovní spojení. Další a zásadnější chybou je mé pomáhání respondentovi v hledání odpovědí. Uvědomuji si, že se tím připravuji o cenné informace. Nastalo-li během rozhovoru ticho uprostřed odpovědi, větu jsem za respondenta doplnila a ten mi pak mé tvrzení odkýval. Dále jsem si nebyla jista, zda správně funguje diktafon, proto jsem rozhovor s matkou přerušila, což nevypadlo příliš odborně. Poslední věcí, která nebyla ideální, bylo prostředí rozhovoru s matkou. I přes upozorňování na vhodnost neustálého kontrolování kvality nahrávky, které se zdá být naprosto jasné, jsem se dostala do situace, kdy přes vrtání nebylo zcela rozumět konečné fázi rozhovoru. Tato část transkripce byla tedy velmi náročná a byla poskládána i pomocí mé paměti. Poučení pro příště.
11
