Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Katedra žurnalistiky
MEDIÁLNÍ OBRAZ ZEMÍ TŘETÍHO SVĚTA VE ZPRAVODAJSTVÍ TELEVIZE NOVA, PRIMA A ČT1
The media image of third world countries in the news of TV Nova, Prima and CT1.
Bakalářská diplomová práce
Barbora HAVLOVÁ
Vedoucí práce: Mgr. Marek Lapčík, Ph.D.
Olomouc 2013
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou použitou literaturu i další zdroje. Tato bakalářská práce obsahuje 77 585 znaků. V Olomouci dne 23.3.2013
1
Poděkování: Děkuji vedoucímu této práce panu Lapčíkovi za cenný čas a rady, které mi věnoval
2
Abstrakt: Tématem této práce je analýza mediálního obrazu zemí tzv. třetího světa vytvářeného českými celoplošně vysílajícími televizními stanicemi v jejich hlavních zpravodajských relacích. Mezi sledované stanice jsem zařadila televize Nova, Prima a ČT1. Analýza sleduje počet zemí třetího světa, které se v českém televizním zpravodajství objevují, dále jejich stopáž, přítomnost elit či elitních národů a celkový počet příspěvků napříč televizními stanicemi. Analyzovanou jednotkou se staly dva měsíce vysílaného zpravodajství.
Klíčová slova: mediální obraz – třetí svět – české zpravodajství – televize Nova – televize Prima – Česká televize
3
Abstract: The content of this thesis is analysis of media image of third world countries in czech allover broadcasting tv stations and their main news blocks. Tv stations of my chosing are TV Nova, Prima and CT1. The analysis follows number of developing countries included in czech news, their timing, presence of elite people or elite countries and overall number of news throughout all chosen tv stations. This work contains of analysis of two months of news.
Klíčová slova: media image – third world – czech news – Nova television – Prima television – Ceska televize
4
Obsah 1 Úvod ........................................................................................................................................ 8 1.1. Cíle práce ...................................................................................................................9 2 Země třetího světa, terminologie, definice, zařazení ............................................................ 10 2.1 BRIC ..........................................................................................................................11 2.2 Třetí svět nyní ............................................................................................................12 2.3 Studie zabývající se mediálním obrazem zemí třetího světa .....................................13 2.3.1 Media, Disaster Relief and Images of Developing World ............................ 14 2.3.2 Pohlížíme na svět .......................................................................................... 15 2.3.3 Denis Wu a jeho studie ................................................................................. 17 2.3.3.1 Výsledky .......................................................................................... 18 2.3.4 Obraz rozvojových zemí v deníku MF Dnes – bakalářská práce Kamily Plockové (2007) ..................................................................................................................... 19 2.4 Zpravodajské teorie ...................................................................................................19 2.4.1 Teorie zpravodajských hodnot ...................................................................... 20 2.4.1.1 Závěry a kritika ................................................................................ 23 2.4.2 Proces vytváření zpráv .................................................................................. 24 3 Metodologie .......................................................................................................................... 25 3.1 Historie ......................................................................................................................25 3.2 Základy a definice analýzy ........................................................................................25 3.3 Výhody a nevýhody analýzy .....................................................................................26 3.3.1 Výzkumný cíl ................................................................................................ 27 3.4 Výzkumné otázky ......................................................................................................27 3.4.1 Hypotézy a jejich operacionalizace .............................................................. 27 4 Výsledky analýzy .................................................................................................................. 34 4.1 Hypotéza číslo 1 ........................................................................................................34 4.2 Hypotéza číslo 2 ........................................................................................................38 5
4.3 Hypotéza číslo 3 ........................................................................................................39 4.4 Hypotéza číslo 4 ........................................................................................................40 4.5 Hypotéza číslo 5 ........................................................................................................41 4.6 Hypotéza číslo 6 ........................................................................................................43 4.7 Hypotéza číslo 7 ........................................................................................................44 4.8 Hypotéza číslo 8 ........................................................................................................45 4.9 Hypotéza číslo 9 ........................................................................................................46 5 Závěr...................................................................................................................................... 47 6 Seznam použité literatury: ..................................................................................................... 49 7 Seznam tabulek: .................................................................................................................... 53 8 Seznam příloh:....................................................................................................................... 54 9 Přílohy: .................................................................................................................................. 55 9.1 Seznam sledovaných zemí třetího světa: ...................................................................59
6
1 Úvod Rozvojové země, země třetího světa, země globálního jihu1. To vše je označení pro státy, kde dnes žije přes 80%2 světové populace. Důvodem, proč jsem si zvolila téma zemí třetího světa v českém televizním zpravodajství, je výsledek předběžné analýzy3, který naznačil, že těchto 80% je v našem zahraničním zpravodajství velice často opomíjeno. A pokud se ve zpravodajství tyto země objeví, potom jsou tyto zprávy často zatíženy stereotypizací4. To ukázala v prostředí amerických médií například Jo Ellen Fair. Ta tento fakt ve své práci ukazuje na příkladu amerických studentů. Na otázku, jak by charakterizovali Afriku, patřily k nejčastějším odpovědím jejích studentů slova jako „černá, chudá, hlad, AIDS, primitivní, brutální.“ Samotné Afričany poté popisovaly jako „hloupé, nevzdělané, líné nebo zaostalé“5. Pokud vezmeme v úvahu závěry, které nám předkládá teorie mediální konstrukce reality a další teorii mediálních studií, což je agenda setting, potom nám nezbývá než přiklonit se k faktu, že takovéto stereotypy by nemohly být udržovány jinak, než s pomocí masových médií. Jelikož se ve své práci budu soustředit pouze na pokrytí těchto zemí českými médii, budou zde zahraniční studie sice odkazovány a bude zde naznačeno jisté srovnání na základě jejich výsledků, ovšem hlavním cílem této práce je ukázat a porovnat, jakým způsobem pracují s informacemi o zemích třetího světa hlavní česká televizní média. Porovnávat zpravodajství české a zahraniční představuje závazek, který by dalece přesahoval rozsah této práce. Už jenom s ohledem na počet geopolitických faktorů, které by bylo třeba vzít v úvahu. Jak uvádí například Denis Wu ve své studii6, u mnoha zemí by byl problém s pozůstatky pout
1
Různými typy označení pro tyto země se věnuji podrobněji v kapitole 2
2
Data světové banky říkají, že 5 miliard z celkových 6 miliard lidí na zemi žije v těchto zemích; dostupné z http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/EXTSITETOOLS/0,,contentMDK:20147486~menuPK:344 190~pagePK:98400~piPK:98424~theSitePK:95474,00.html
3
Před započetím práce jsem provedla předvýzkum na vzorku zpravodajství televizní stanice Prima. Sledovala jsem hlavní zpravodajskou relaci televize po dobu tří týdnů.
4
Pojmy stereotypu či stereotypizace jsou pro potřeby této práce chápány podle W. Lippmanna
5
Data čerpána z článku Jo E. Fairové z roku 1993 nazvaném War, Famine and Poverty (Válka, hlad a chudoba), který vyšel v magazínu Journal of Communication Inquiry
6
Wu (2000): „Systematic Determinants of International News Coverage: A Comparison of 38 Countries”
7
z období kolonizace, které Česká republika nemá. Naopak pro Českou republiku můžu předpokládat více zpráv z oblastí, kde jsou nasazeny české vojenské týmy, atd.
1.1. Cíle práce V této práci bych chtěla ověřit a potvrdit hypotézu, že zprávy o zemích třetího světa jsou do českého televizního zpravodajství zařazovány jen v minimálním rozsahu. A pokud, tak se jedná především o události výjimečného a negativně laděného7 charakteru – katastrofy, války, (negativní) události spojené s celebritami. Jelikož jsem se rozhodla využít metod obsahové analýzy, nebude v možnostech této práce (a není to ani v možnostech vybrané metodiky) zjistit, jaký vliv sledovaná média skutečně mají na povědomí diváka o zemích třetího světa. Omezené možnosti mám také s ohledem na výklad předkládaných informací. S ohledem na zvolenou metodiku a na nedostatek základního výzkumu v této oblasti, je cílem mé práce na základě hlavních zpravodajských relací zjistit, jaký obraz sledovaná média s největší pravděpodobností vytvářejí8.
7
Což ukázal vlastní předvýzkum, kde se tyto mé hypotézy potvrdily
8
K tomu, abych mohla skutečně říci, že se mi podařilo „zjistit“ mediální obraz zemí třetího světa v českém televizním zpravodajství by bylo nutné přistoupit k následné analýze významů sledovaných zpráv a analýze publika
8
2 Země třetího světa, terminologie, definice, zařazení Pojem třetí svět, jakým označuji sledované země pro potřeby této práce i já, nemá ve svém původu s ekonomickým rozvojem tak, jak jej chápeme dnes, nic společného. Termín „třetí svět“ byl poprvé užit francouzským zeměpiscem Alfredem Sauvym 14. srpna roku 1952 v geografickém magazínu Observer. Sám se inspiroval v dějepisném rozdělování společnosti do tří stavů – duchovenstvo, šlechtu a ostatní občany. Pojmem třetí svět se snažil vytvořit jednotnou kategorii pro dosud nezařaditelné země, které nebylo možné spolehlivě přiřadit k takzvanému západu, ani sovětskému bloku (Sauvy 1952). K přenosu významu od v podstatě nezúčastněných zemí, k zemím patřícím k méně ekonomicky rozvinutým, došlo tedy náhodou tím, že velká část zemí, které nepatřily ani k jednomu z těchto bloků, se dala zařadit k chudým a ekonomicky nerozvinutým zemím9. Za více než půl století se užívání pojmu třetí svět značně proměnilo. Terminologie se mění, v západních zemích je znatelná citelná snaha zavést méně negativně zatížené označení, jako například Less Developed Countries (LDC)10 tedy „méně rozvinuté země“. Častou námitkou proti pojmu třetí svět je údajná zatíženost kolonialismem a dalšími negativními konotacemi. Pro potřeby této práce jsem se ovšem rozhodla původní terminologii ponechat a to i z důvodu, že v naší oblasti k podobnému tlaku na podobnou „hyperkorektnost“ nedochází. Důležitější, než sledovat jednotlivá označení pro sledované země, je věnovat pozornost procesu, při kterém došlo ke změně jejich podoby a počtu. Už proto, že jak tvrdí i Connell (Connell 2009), názvosloví i země pod ním chápané se může výrazně lišit podle toho, zda jej používá geograf, politik nebo ekonom. „Geografův „Jih― není úplně to samé jako „Jih― v debatách na půdě OSN, nebo ―třetí svět,‖ nebo ―méně rozvinuté země,‖ nebo ―periferie,‖ ekonomů nebo ―post - koloniální‖ svět kulturních teoretiků, nebo ―jižní svět,‖ pro biology nebo bývalá Gondwana pro geology— i když se tyto pojmy do určité míry překrývají. Sám používám především
9
Shrnující článek k původu označení dostupný z http://www.memo.fr/en/article.aspx?ID=CON_TIM_001
10
Tato zkratka bývá vykládána i jako Least developed countries, tedy nejméně rozvinuté země. Viz. seznam a článek OSN dostupný z http://www.unohrlls.org/en/ldc/25/
9
―metropoli‖a―periferjii,‖ale mezi oběma existuje enormní sociální diverzita; rozpoznání jejich polarity je pouhým začátkem analýzy, nikoliv koncem.―11 Pokud bychom chtěli skutečně detailně rozlišovat země, které do analýzy zařadíme jako třetí svět, podle některých prací (Sidaway 2012) bychom mohli najít zdůvodnění pro zařazení například i států s rozvinutou ekonomikou jako jsou Spojené státy americké. V průběhu osmdesátých let došlo k několika změnám v oblastech tehdejšího třetího světa. Některé země a oblasti, jako Hong Kong, Jižní Korea či Taiwan se začaly poměrně rychle rozvíjet a už je nebylo možné bezvýhradně srovnávat se zbytkem třetího světa. Ve stejné době se začalo rozvíjet používání termínu globální jih, jako opak bohatého „severního západu“.12 V letech devadesátých již bylo jasné, že mnoho zemí se postupně vymaňuje zpod označení třetí svět a bylo třeba vytvořit novou kategorii, která by vystihovala rozvíjející se ekonomiky. Tak se do podvědomí dostal termín druhý svět. Dalším pojmem, který měl zachytit tuto probíhající změnu, bylo označení „trhy na vzestupu“ (emerging markets, nebo také EM.) Toto názvosloví přinesla Světová banka.13 To se také rychle rozneslo především mezi finančníky a ekonomicky zaměřené žurnalisty.
2.1 BRIC Zkratka BRIC vzniká v roce 2001 jako označení pro ekonomiky, o kterých se předpokládalo, že se v nejbližších letech zařadí do vedoucích pozic. Zkratka v sobě původně nesla pouze Brazílii, Rusko, Indii a Čínu. Postupem času se k těmto ekonomikám přiřazovaly také země arabských sultanátů, pobřeží Perského zálivu nebo asijské ekonomiky na vzestupu jako Taiwan či Jižní Korea. Předpokládalo se dokonce, že i přes tehdy ještě relativně nízký hrubý domácí produkt ve srovnání s největšími ekonomikami, brzy tyto noví „tygři“14 11
Část rozhovoru profesora R. Connella k jeho knize Southern Theory (Connell 2009), dostupný z http://www.southernperspectives.net/tag/sydney/page/2
12
Označení jih se mohlo uchytit vzhledem k faktu, že opravdu onen bohatý západ zahrnoval téměř výhradně země na severní polokouli. Naproti tomu drtivá většina zemí nacházejících se na jižní polokouli, patřila právě k chudým rozvíjejícím se státům (Taylor a kolektiv 2009)
13
Sidaway (2012) Geographies of Development: New Maps, New Visions?
14
Název asijští tygři se začal využívat jako označení pro rychle se rozvíjející asijské státy jako Jižní Korea nebo Taiwan. Robert B. Marks, Asian Tigers, pro International Symposium on World System History and Global Environmental Change Lund University, Sweden Dostupné z http://web.whittier.edu/people/webpages/personalwebpages/rmarks/pdf/asian_tigers.pdf
10
doženou země OECD15. Z pohledu západu se zde najednou vynořily země, které se z příjemců mezinárodní pomoci staly dárci, z rozvojových zemí se stali bohatí investoři. Problémem těchto států je jejich nerovnoměrný vývoj. Na jedné straně je vnímáme jako velké ekonomické hráče s prudce rostoucím hrubým domácím produktem, země, které startují vlastní vesmírné programy. Na straně druhé se v nich často setkáváme s chudobou, obrovskými rozdíly mezi bohatými městy a chudým venkovem (Čína, Indie, Brazílie). Ještě markantněji je tento rozdíl vidět na státech bohatnoucích na zásobách ropy. Tyto prostředky putují do velice úzkého okruhu lidí. Stačí se podívat na jedno z nejmodernějších a nejluxusnějších měst na světě, Dubaj, a porovnat jeho bohatství se zbytkem země. 16 Tyto informace o vývoji pojmu BRIC zde udávám proto, že hrály fundamentální roli při rozhodnutí a (ne)zařazení některých z výše zmíněných zemí mezi sledované státy. Rusko i Čínu jsem vyloučila ze sledovaných zemí zcela, stejně jako Brazílii a Indii. Právě časté zařazování skupiny BRICu mezi bohaté až elitní země mi nedovoluje zařadit je do své analýzy vedle států, jakými jsou například Severní Korea či Somálsko. Přestože toto moje rozhodnutí by mohlo být považováno za sporné (Brazílie, Indie, Čína ale také Rusko patří k zemím, kde bohatá ekonomika a často chudý venkov stojí v silném protikladu). Při konečném výběru ovšem hrála roli data získaná z webových stránek Světové banky a Mezinárodního měnového fondu o HDP či hrubém domácím příjmu, ale také dostupná data o míře chudoby a další faktory. Výše zmiňované arabské země byly do analýzy zařazeny.
2.2 Třetí svět nyní17 Přes mnoho nových pojmů, změn terminologie i přesunů států z jedné kategorie do druhé je pojem třetí svět stále aktuální. Jakkoliv tuto kategorii pojmenujeme, na jejím „obsahu“ stále záleží, ať už charitativním nevládním organizacím, Spojeným národům (OSN), nebo ekonomům a obchodníkům. Pro potřeby této práce bylo nezbytně nutné porozumět nejen historii pojmu, ale také jeho aktuálně přijímanému obsahu. Jih, periferie, či jakýkoliv název preferujeme. Bylo nezbytné získat patřičný teoretický rámec pro to, abych mohla učinit 15
Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj
16
Sidaway (2012) Geographies of Development: New Maps, New Visions?
17
Zajímavostí je, že například ve studii Viewing the world, která se zabývala zobrazováním rozvojových zemí britskými televizními stanicemi, považovali produkční těchto televizí centrální a východní Evropu automaticky také za rozvojové země. Je tedy vidět, že užívání terminologie je u veřejnosti založeno z velké části na předsudcích či zažitých stereotypech.
11
rozhodnutí, které země a na základě jakých kritérií do své analýzy zahrnu. U konečného rozhodnutí jsem přihlédla především k datům poskytovaným organizacemi, jako je Světová banka18, Mezinárodní měnový fond19 a OSN20. Přihlédla jsem také k již proběhlým studiím a pracím na toto téma.21Problémové se staly výše zmíněné země BRIC. Ekonomicky se jedná o bohaté rostoucí ekonomiky, z hlediska celkového rozvoje nebo dokonce i hrubého domácího příjmu se dostává například Čína na úroveň států jako Alžírsko či Srbsko.22 Rusko i Čína patří dnes k ekonomicky i mocensky významným zemím a jejich zařazení mezi rozvojové země je naprosto nevyhovující. Stejně tak Brazílie a Indie patří k nepochybně rozvinutým státům (i když v určitých oblastech jako míra chudoby se mohou některé s rozvojovými zeměmi srovnávat). Zbylé země jako například arabský poloostrov ovšem do své analýzy řadím. U zemí, kde SB či MMF nedokázala získat data, co se týče HDP, jako například Severní Korea, jsem po zvážení učinila rozhodnutí je přesto zařadit ke sledovaným státům. Dohromady bude tedy do analýzy zahrnuto 133 zemí.
2.3 Studie zabývající se mediálním obrazem zemí třetího světa Studií zabývající se obrazem, jaký vytvářejí média o třetím světě, bylo vytvořeno především v anglo-americkém světě mnoho. Pro potřeby této práce jsem využila nejvíce studii realizovanou Oddělením pro mezinárodní rozvoj nazvanou Viewing the World, dále práci nazvanou Media, disaster relief and Images of developing world, což je závěrečná zpráva projektu, který měl za úkol najít způsoby, jakými by média mohla lépe informovat o rozvojovém světě. A nakonec studie Denise Wua, který sledoval zahraniční zpravodajství v osmatřiceti zemích světa. Studie jsem použila nejen jako inspiraci a možné srovnání, ale především co se týče převedení metodologie obsahové analýzy do praxe. Velice mi pomohly závěry i případné nezodpovězené otázky, které autoři vytkly k dalšímu zkoumání. Krátce zde odkazuji také na bakalářskou práci Kamily Plockové, která byla obhájena v roce 2007 na
18
http://povertydata.worldbank.org/poverty/home/
19
Classification of Countries. http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2000/02/pdf/append.pdf
Dostupný
20
http://www.un.org/en/development/desa/policy/wesp/wesp_current/2012country_class.pdf
21
Viz. Kapitola 2.3
22
na:
Podle informací dostupných na webových stránkách Světové banky činí hrubý domácí příjem Číny (GDI) 4940 amerických dolarů (2011). Pro srovnání Azerbajdžán ve stejném roce měl GDI 5290 dolarů.
12
katedře mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity. Sama se ve své práci zabývala obrazem rozvojových zemí v deníku MF Dnes. S její prací jsem považovala za nutné se seznámit kvůli podobnému výzkumnému problému i zvolené metodice. Také považuji za vhodné na závěr porovnat výsledky obou našich prací. Jelikož její práce se zabývá tištěnými médii (přesto, že jako reprezentativní vzorek zvolila autorka pouze MF Dnes) použiji její vlastní závěry a výsledky jako doplnění či porovnání mých vlastních.
2.3.1 Media, Disaster Relief and Images of Developing World23 Projekt pod názvem Annenberg Washington Program se měl stát kulatým stolem, u kterého by zástupci médií a charitativních organizací našli způsob, jak změnit aktuální negativní a neobjektivní obraz o dění v rozvojovém světě. Že nepatřil k „jedněm z mnoha“ dokazuje fakt, že se na něm při setkáních ve Washingtonu a Londýně sešli zástupci významných humanitárních i mediálních organizací, jako Červený kříž, CNN a BBC. Výslednou zprávu vytvořil jeden z členů tohoto programu, Fred Cate, a vydal ji pod názvem Media, disaster relief and Images of Developing World. Ta vyšla v roce 1994 a dočkala se širokého mediálního zviditelnění. Bylo vytištěno a rozesláno více než čtyři tisíce kopií, dočkala se také pozornosti magazínu American Journalism Review, který tehdy sledovalo více než padesát tisíc novinářů a akademiků. „Značnou část veřejnosti napříč industrializovaným světem pojí obraz rozvojového světa, který je nekompletní a nepřesný. Snahy médií upozornit veřejnost a oznámit zprávy rychle a přesně, a snahy humanitárních organizací motivovat veřejnou a státní podporu a zachraňovat lidské životy, neúmyslně k tomuto pokřivenému obrazu přispívají. A právě proto, že západní publikum často postrádá znalosti o rozvojovém světě, zprávy o výjimečných událostech jako hladomor či záplavy, mohou posilovat misinterpretaci situace v rozvojových zemích.―24 Celá zpráva byla vytvářena společně lidmi pracujícím v médiích i humanitární oblasti. Zajímavou informací pro porozumění jak mohou média utvářet povědomí o třetím světě je příspěvek Petera Adamsona, člena organizace UNICEF, který se mimo jiné zabývá 23
Cate F, Media, Disaster Relief and Images of the Developing World: Strategies for Rapid, Accurate, and Effective Coverage of Complex Stories from Around the Globe, Annenberg Washington Program, 1994
24
Cate F, Media, Disaster Relief and Images of the Developing World: Strategies for Rapid, Accurate, and Effective Coverage of Complex Stories from Around the Globe, Annenberg Washington Program, 1994 str. 1
13
i vzděláváním dětí. Říká, že když pořádá přednášky pro děti a mladistvé ze západního světa o zemích třetího světa setkává se se silně zakořeněnými stereotypy. Na začátku nechá každou skupinu vyplnit dotazník týkající se jednoduchých otázek o zemích třetího světa. Vypadá následovně: Kolik dětí ve věku od šesti do dvanácti let chodí do školy? o Odpověď bývá 20%, ve skutečnosti je tato hodnota 90% Kolik děti na světě hladoví? o Odpověď se pohybuje nejčastěji mezi 50% až 75%. Skutečnost je 1% až 2% Růst populace se v rozvojovém světě snižuje, zvyšuje, nebo stagnuje? o Odpověď bývá téměř bezvýhradně zvyšuje. Pravdou je, že se snižuje. Kolika procenty jsou příjmy rozvojových zemí závislé na pomoci ze západu? o Odpovědí nejčastěji je mezi padesáti až sedmdesáti procenty. Skutečností však je, že se tato hodnota pohybuje na hranici 1% příjmů zemí třetího světa. V návaznosti na podobné výsledky a vlastní zkušenost hovoří o tom, že povědomí o rozvojovém světě ve zbytku světa, který nazýváme západní či vyspělý, je na velice špatné úrovni. Hovoří navíc o tom, že občané vyspělého světa, kteří získávají informace z médií, je nezískávají pouze „z druhé ruky“, ale sama média kvůli komerčně nezajímavým tématům nevydají zdroje na sběr informací vlastními redaktory a spoléhají se na přebrané informace, často bez kontextu a hlubšího porozumění problematice.
2.3.2 Pohlížíme na svět25 Tato
studie
byla
vytvořena
ve
Velké
Británii.
Viewing
the
world
(Pohlížíme na svět – překlad autorky) je významná analýza, která se zaměřila na zobrazení rozvojových zemí v britských televizních stanicích. Celá studie se opírá o závěry průzkumů, které dokázaly, že televize je hlavním poskytovatelem informací pro Brity a tak má výrazný vliv na utváření jejich názorů. Celá studie se skládá z tří celků. Prvním je obsahová analýza.
25
Department for International Development: Viewing the world: A study of British television coverage of developing countries. Dostupný na: http://www.dfid.gov.uk/pubs/files/viewworldfull.pdf
14
Autoři sledovali vysílání britských televizních stanic v prvním čtvrtletí roku 1999, a to ve zpravodajských relacích britských kanálů BBC1, ITV, Channel 4 a Channel 5. Poté toto vysílání podrobili analýze, aby zjistili, jak vypadá obraz, který tato média o rozvojových zemích vytvářejí. Další částí projektu byla studie publika. Ta sledovala, jak na tyto informace lidé reagují a nakonec produkční studii, do které byli vybráni zástupci celého spektra „gatekeeperů“, od redaktorů připravujících příspěvek, přes editory, vedoucí vydání až po vedoucí celé produkce. Tato studie byla postavena na samostatných rozhovorech s těmito zástupci médií. Výsledky studie se daly převážně očekávat. Obsahová studie prokázala, že televizní vysílání vytváří negativní obraz rozvojových zemí. Příčinu vidí autoři ve faktu, že si televize vybírá pouze výjimečné události, jako jsou katastrofy či války. V opačném případě se dostanou rozvojové země do britského zpravodajství pouze v případě, že jsou nějakým způsobem spojeny se samotnou Británií či některou z elitních zemí jako USA. Problémovou oblastí je podle autorů nejen fakt, že rozvojové země nejsou kromě negativních zpráv ve vysílání prakticky přítomny, ale také to, že když už se rozvojová země dostane do zpravodajské relace i s negativní valencí jako je téma terorismu, pak jsou tyto zprávy příliš krátké, bez uvedení dostatečného kontextu. Jelikož tato studie sledovala celé televizní vysílání, nejen zpravodajské relace, mohla dojít k závěru, že pozitivní informování o rozvojových zemích přicházely v programech pouze z pořadů o vaření a dokumentárních snímcích o přírodě a kultuře. Studie publika ukázala, že rozvojový svět je opravdu diváky vnímán velice negativně a většina sledovaných skupin označila za viníka tohoto obrazu právě zpravodajské relace. Dalším zajímavým závěrem byl názor diváků ve sledovaných skupinách, že zprávám o rozvojovém světě nerozumí a jsou velice špatně či nejsou dokonce vůbec vysvětlovány. Bylo pro ně velice důležité, aby i redaktoři a moderátoři projevili zaujetí pro téma a stejnou roli hrálo, zda se mohli diváci s problémem či osobou nějakým způsobem identifikovat. Co se rozhovorů se zástupci sledovaných médií týče, většina z nich (28 z 38) byla přesvědčena, že diváci nestojí o více zpravodajství z oblasti rozvojového světa. Také ovšem sami přiznávali přesvědčení, že zobrazování o rozvojových zemích není vyvážené. Jako rozhodující faktor rozhodující o (ne)zařazování zpráv udávali komerční tlak na zvýšení sledovanosti a tlak ze stran prodejců reklamy na jejím udržení. 15
Ze sto třiceti sedmi zemí, které byly autory sledovány, nebylo během tří měsíců vůbec zmíněno šedesát pět z nich. Mnoho dalších bylo zmíněno pouze v souvislosti s bizarní událostí, výjimečnou tragédií, či návštěvou významné „západní“ osobnosti. Například Kuvajt a Seychely byly do zpravodajství zahrnuty pouze jedinkrát, a to v případě návštěvy bývalého premiéra Velké Británie Tonyho Blaira. Mauritánie, západní Sahara a Sudán se objevily zase pouze díky cestě kolem světa v horkovzdušném balónu, který přes jejich území prolétal. Saudská Arábie, Katar, a Trinidad a Tobago byly zmíněny pouze ve spojení se sportovní událostí, jíž se zástupci těchto zemí účastnily, a Jamajka kromě sportu dosáhla jediné zmínky ve zprávě hovořící o britských turistech, kteří byli v New Yorku vykázáni z letadla a jejichž konečně destinace byla právě Jamajka. Celkem šestnáct zemí bylo zmíněno na stejných základech jako uvedené příklady. Pokud se podíváme na oblasti, ve kterých se země nejčastěji se objevující ve zpravodajství leží, zjistíme, že například oblast blízkého východu a zemí Asie obdržela mnohem více mediální pozornosti než zbytek oblastí rozvojového světa. Konkrétně v Asii byly zmíněny téměř všechny země, které tehdy patřily do skupiny tzv. asijských tygrů, tedy bohaté a rychle ekonomicky rostoucí státy. Naopak chudé asijské země se pozornosti nedočkaly. Nejméně mediální pozornosti bylo věnováno státům Afriky. Osmdesát procent zemí bylo zmíněno v souvislosti s válkou/terorismem, sportem, katastrofami a významnou návštěvou ze Západu. Naopak nejméně pozornosti získaly témata uprchlíků, lidských práv, zemědělství, vzdělání, kultura, zdraví. Pouze devět zemí bylo zmíněno ve sledovaném období více než pětkrát. Byly to Jihoafrická republika, Indie, Izrael, Demokratická republika Kongo, Indonésie, Keňa, Jižní Korea, Turecko, Pákistán. Přičemž pro potřeby mé práce není ani Izrael, ani Jižní Korea řazena mezi země třetího/rozvojového světa. Případové studie, které byly provedeny jako doplňující k obsahové analýze vysílání, navíc ukazují, že i témata přímo se dotýkající určitých rozvojových zemí, jako byla tzv. banánová válka mezi USA a Velkou Británií, ve které šlo o banány pěstované v oblasti Karibiku, se většina zpráv týkajících se banánové války, zmiňovala a zaměřovala převážně na Spojené státy a Británii, případně dopady na zbytek eurozóny, samotné země Karibiku, kterých se to týkalo nejvíce byly zmiňovány jen minimálně.
16
2.3.3 Denis Wu a jeho studie26 „Obraz světa, jak je prezentován médii každé země, je nevyhnutelně zkreslován v tom smyslu, že lidé, státy i události jsou reprezentovány nerovnoměrně.“27 Denis Wu se ve své rozsáhlé studii zaměřil na zahraniční zpravodajství v 38 zemích světa. Sám říká, že zprávy, které denně konzumujeme, jsou v podstatě pouze produktem zpravodajských hodnot a systému distribuce. Kromě celkového počtu, ve kterém se ta která země objevuje ve zpravodajství jakékoliv z osmatřiceti sledovaných zemí, porovnával Wu také další informace o dané zemi tak, aby mohl určit determinanty, které četnost zobrazování země ovlivňují. Co se týče metodologie Wuovy studie, rozhodla jsem se pro svou práci využít jako jednu z vlastních výzkumných otázek hypotézu číslo 1: Čím je sledovaná země svobodnější, tím získá v (českém) zpravodajství více pozornosti. K této hypotéze použiji stejné kritérium „svobody“ tisku jako to udělal ve své práci sám Wu a to hodnocení projektu Freedom House.28 Wu do své studie zahrnul z velké většiny země
západního
světa
(sám
přiznává,
že
země
Afriky
a
Asie
jsou
značně
podreprezentovávány). Země rozdělil na rozvíjející se a „rozvinuté“ (developed). Přičemž mezi rozvíjející se země zařadil například Izrael, který, jak už jsem naznačila, je pro potřeby mé práce s ohledem na jeho vývoj v posledních letech, řazen mezi rozvinuté země jako USA či státy Evropy.
2.3.3.1 Výsledky Obecné závěry platné pro všechny sledované země shrnul WU takto: Nejčastěji jsou reprezentovány velké a silné země jako USA, Francie, Německo
26
Wu, Denis H. (2000): „Systematic Determinants of International News Coverage: A Comparison of 38 Countries”, in Journal of Communication, Vol. 50, No. 2, pp. 110 – 130
27
Wu, Denis H. (2000): „Systematic Determinants of International News Coverage: A Comparison of 38 Countries”, in Journal of Communication, Vol. 50, No. 2, pp. 110
28
Projekt hodnotí země světa podle míry svobody tisku. Mapa dostupná zde: http://www.freedomhouse.org/sites/default/files/Map%20of%20Freedom%202013%2C%20final.pdf (2013)
17
Každá sledovaná země vykazovala regionální preferenci v zahraničním zpravodajství Téměř každá pátá zpráva se zabývala USA. Mnoho zemí nebylo reprezentováno vůbec Nejdůležitějším
faktorem
ovlivňujícím
přítomnost
státu
v zahraničním
zpravodajství byl obchod. Dále se na předních příčkách umisťovaly faktory jako přítomnost zpravodajských agentur na půdě státu, geografická vzdálenost, populace a kulturní vzdálenost. Počet obyvatel, vzdálenost a HDP jako důležité faktory se u některých zemí objevovaly velice silně, jinde však byla jejich role značně potlačena jinými faktory
2.3.4 Obraz rozvojových zemí v deníku MF Dnes – bakalářská práce Kamily Plockové (2007) Jelikož jsem nechtěla opakovat výzkum, který již byl proveden, a zároveň jsem chtěla zjistit, do jaké míry je otázka zemí třetího světa ve zpravodajství českých médií, zmapována, provedla jsem si k této potřebě rešeršní studii. Ukázalo se, že podobným problémem se zabývala ve své taktéž bakalářské práci Kamila Plocková (Masarykova Univerzita, FSS, Katedra mediálních studií a žurnalistiky). Zabývala se obrazem rozvojových zemí v deníku MF Dnes. S výsledky její práce jsem se seznámila a stručně je zahrnu do vlastních závěrů tak, aby bylo možné porovnat, jak a do jaké míry se liší obraz zemí třetího světa ve zpravodajském deníku jako MF Dnes a ve zpravodajských relacích českých televizních stanic. Práce vznikla v roce 2007, předpokládám tedy, že závěry její i mé je možné navzájem bez větších potíží porovnat, aniž by došlo k přílišným nesrovnalostem plynoucím z velkého časového odstupu obou prací.29
2.4 Zpravodajské teorie Zpravodajské teorie slouží jako způsoby poznávání funkcí a vlivu médií ve společnosti. Masová média jsou institucí a jako taková jsou její (společenskou) součástí.
29
Práce dostupná z: http://is.muni.cz/th/144022/fss_b/
18
Zároveň jsou masová média součástí kultury, jelikož vytvářejí a šíří informace a myšlenky.30 Teoretických přístupů zkoumající média jako součást společnosti a kultury je mnoho, od těch funkcionalistických31, přes kritickou politickou ekonomii32, sociální konstruktivismus33 až po zastánce teorie technologického determinismu34. Kromě teorií věnujících se médiím všeobecně, vznikaly s rozvojem zpravodajství také teorie zabývající se konkrétně schopností médií informovat společnost o realitě, obrazem reality, který takto vytvářejí i faktory, který tuto schopnost ovlivňují. Právě tyto teorie (především teorie zpravodajských hodnot) se staly základem mé práce.
2.4.1 Teorie zpravodajských hodnot Byli to Johan Galtung a Mari Ruge, kteří v roce 1965 představili svou teorii zpravodajských hodnot. Práce nazvaná The Structure of Foreign News: The Presentation of the Congo, Cuba and Cyprus Crises in Four Norwegian Newspapers35 byla téhož roku vydána v magazínu Journal of Peace Research. Na začátku práce přirovnávají autoři stát k jedinci, jehož akce a vztahy s ostatními závisí na tom, jaký je jeho obraz reality. A tuto realitu vytvářejí nejenom, ale díky svému významu musíme říci především, média. (Ruge-Galtung, 1965). Celá práce představuje spíše model, než vědeckou studii a interpretace autorů je, jak sami přiznávají, tedy volnější. Přesto se jejich závěry staly základním kamenem teorie zpravodajských hodnot, jejíž platnost je uznávaná dodnes. I když se proti jejich teorii objevila také kritika, je všeobecně přijímána a využívána. Výsledkem práce Galtunga a Rugeové je celkem dvanáct faktorů (zpravodajských hodnot), které ovlivňují atraktivitu informace pro média. Osm z těchto hodnot označují autoři potom jako kulturně nespecifické a považují je tedy za univerzální pravidla, platící pro všechna média. Čtyři poslední faktory označují
30
Jeden z možných výkladů o typech vztahů mezi kulturou a tedy i mediálními obsahy a společností nabídl například Rosengren (Rosengren 1978) ve svém článku Mass Media and social change: Some current approaches.
31
Který nahlíží na média jako jeden ze subsytému společnosti, který udržuje řád (McQuail 2009)
32
Popisuje média jako ekonomicky orientované instituce snažící se především o zisky (Murdock, Golding 1977)
33
Společenská realita není nic jiného než výtvor lidí v dané společnosti (Berger, Luckman 1967)
34
Technologie médií dokáže ovlivnit vývoj společnosti (Innis 1950 in McQuail 2009)
35
Galtung, Johan - Ruge, Mari H. (1965): „The Structure of Foreign News: The Presentation of the Congo, Cuba and Cyprus Crises in Four Norwegian Newspapers”, in Journal of Peace Research, Vol. 2, pp. 64 – 90
19
naproti tomu jako kulturně podmíněné a vidí je jako hodnoty, které vyznává „západní“ civilizace. Pro mou práci je teorie zpravodajských hodnot základním kamenem, na jehož půdě jsem stavěla několik ze zkoumaných hypotéz. Také mi dá jistou oporu pro učiněné závěry. Kulturně nespecifické faktory, ovlivňující atraktivitu informace jsou: Frekvence – s jakou se událost děje ovlivní její atraktivitu. Pokud se ve městě stane jediná vražda za delší časové období, může se stát zprávou do deníku, jelikož se nestává často. Naproti tomu oběti ve válce nemohou dostat v deníku stejný prostor, protože jejich úmrtí se dějí v naprosto odlišné frekvenci než vydání novin. Hypotéza zní: Čím bližší jsou si frekvence vydání a události, tím spíše jí bude věnována pozornost. Galtung-Rugeová dále rozvíjejí válečnou metaforu a říkají, že pokud by existovalo médium, například noviny, které by vycházely každou minutu, pak by bylo možné věnovat se smrti každého jediného vojáka. Do frekvence také dále zařazují stav, kdy dlouhé období trvající události nezískají příliš pozornosti, dokud nedosáhnou jakéhosi vrcholu. Autoři použili přirovnání ke stavbě přehrady. Média se těžko budou zabývat samotnou stavbou, naopak slavnostní zprovoznění a ukončení prací už zájem vyvolá. (Galtung – Ruge, 1965:66) Práh (nebo také velikost) – označuje práh, který musí být překročen, aby událost získala na zajímavosti. Vražda jistě vyvolá pozornost, ale čím je „větší“, rozumějme brutálnější, tím více té pozornosti bude. Dobře představitelný je tento práh na krádeži peněz. Pokud někdo ukradne padesát korun, potom, pokud pro událost nehrají žádné další faktory, tento čin nepřekročil práh nutný k dosažení mediální atraktivity. Jakmile však částka vyšplhá přes určitou hodnotu (práh), potom se událostí média začnou zabývat a jejich zájem roste, čím dále/výše se tato částka dostane. (Galtung – Ruge, 1965:66) Jednoznačnost – čím více má událost možných vysvětlení a čím nejednoznačnější je, tím spíše se vyhne pozornosti médií. Události s jasným významem, osvobozené od všech dvojsmyslů, jsou upřednostněny. (GaltungRuge 1965:66)
20
Smysluplnost – za tímto pojmem autoři rozumí kombinaci dvou faktorů: kulturní blízkost a relevance. Událost nabývá významu, pokud je člověku kulturně blízká, nebo je pro něj určitým způsobem relevantní. Shrnují to také do slova „identifikace“. (Galtung – Ruge, 1965:66-67) Souznění – zde si autoři pomáhají argumenty Berelsona a Steinera. Tento faktor je navíc dále podporován i dalšími výzkumy vlivu médií, které říkají, že schopnost médií ovlivnit je ve skutečnosti mnohem menší, než myslíme. Média mohou utvrdit názory, které divák/čtenář/posluchač už má, ale velice zřídka jej dovedou obrátit. Faktor souznění říká v jistém smyslu to samé. Konzumenti médií mají jistá očekávání o událostech a jejich průběhu. Pokud je událost v souladu s očekáváním, získá více pozornosti, než událost, která se prudce vymyká zaběhnutým pořádkům. (Galtung – Ruge, 1965:67) Překvapivost – tento bod by se mohl zdát s rozporem s předchozími dvěma, autoři sami jej ovšem konkretizují slovy: „Je to právě to nečekané v rámci smysluplného a souznějícího, co získá pozornost.“36 Kontinuita – jakmile se událost jednou stane zprávou, je pravděpodobné, že jí určitý čas zůstane, i když se práh její atraktivity sníží. (Galtung – Ruge, 1965:67) Kompozice – kdokoliv, kdo sleduje zpravodajství, od něj očekává určitou vyváženost ve smyslu různorodosti zpráv. Očekává, že uslyší zprávy z domova,
ze
světa
i
ze
sportu,
zprávy
politické,
ekonomické
i zábavné/kuriózní. Pokud tedy není pro dané zpravodajství dostatek zpráv pro určitou část kompozice, potom se jednoduše sníží práh nutný pro to, aby se událost například z domácí scény stala atraktivní. (Galtung – Ruge, 1965:67) Kulturně podmíněné faktory, které doplňují těchto osm univerzálních hodnot, jsou:
36
Galtung, Johan - Ruge, Mari H. (1965): „The Structure of Foreign News: The Presentation of the Congo, Cuba and Cyprus Crises in Four Norwegian Newspapers”, in Journal of Peace Research, Vol. 2, pp. 67
21
Odkazování k elitním národům – elitní národy a jejich „činy“ jsou pro média atraktivnější už z faktu, že čin/akce elitního národa bude mít větší dopad, než ne-elitního. (Galtung – Ruge, 1965:68-69) Odkazování k elitním osobám – kromě důvodu, jaký byl udán u elitních národů, zde platí také jistá generalizace. Autoři ji odsuzují se slovy, že v systému komunikace, který je takto zaměřen na elity, nedostane běžný člověk ani šanci na sebereprezentaci. Známé jsou příklady adopce dětí celebritami, které posloužily také jaké zpráva o adopcích obecně. Zpráva je tak v podstatě generalizována tak, že by bylo možné ji převést na každou osobu, která k adopci přistoupila. (Galtung – Ruge, 1965:68-69) Poslední dva faktory ovšem působí nejproblematičtěji. Jsou jimi: Personifikace – ať už kvůli ideologii (každý jedinec ovlivňuje svůj osud), identifikaci, nebo vzdálené formě odkazování k elitám, pokud je zpráva o lidech, nikoliv pouze o událostech, je považována za atraktivnější. (Galtung – Ruge, 1965:68-69) Negativita – i zde autoři podávají hned několik důvodů, proč je negativita důležitým faktorem. V podstatě tvrdí, že negativní zprávy jsou více v souladu s ostatními faktory, než pozitivní. Patří sem frekvence (pozitivní čin trvá delší dobu a „neladí“ tak s frekvencí mediální - postavit dům trvá déle, zničit jej požárem
naopak.),
jsou
více
nečekané
a
v souladu
s předpoklady
diváka/čtenáře/posluchače. Také jsou mnohem jednoznačnější, co se interpretace týče. (Galtung – Ruge, 1965:68-69)
2.4.1.1 Závěry a kritika Autoři závěrem vytvářejí dvě hypotézy, které v podstatě shrnují fungování výše uvedených faktorů. Jsou jimi aditivní hypotéza a hypotéza komplementarity. Aditivní hypotéza tvrdí, že čím více faktorů bude událost splňovat, tím větší bude pravděpodobnost, že se stane zprávou. Hypotéza komplementarity zase, že pokud je některý z přítomných faktorů příliš „slabý“, musí jej vyvážit faktor jiný. Když je tedy například událost z kulturně vzdálené země, musí tento fakt vyvážit silná přítomnost jiného faktoru, například referovat o elitních lidech. 22
Tyto hypotézy, stejně jako celá teorie, byly představeny mediálním studiím před více než půl stoletím. I proto se za tu dobu vynořila spousta kritik poukazujících na její nedostatky. Mezi ně patří výtka, že hodnoty tak, jak je představili Galtung a Rugeová, jsou spíše ideologickou praktikou pracujících novinářů, než neutrálními hodnotovými žebříčky, na základě kterých se novinář
rozhodoval.
Mnoho
kritiky
se
objevilo
především
s nástupem
tzv. nových médií – internetu. Golding a Elliott (1999) naproti tomu vidí zpravodajské hodnoty jako kvalitní definici, která je aplikována novináři vědomě, ani ne tak při výběru událostí, jako spíše při obhajobě jejich výběru.37 Přestože jsem si kritik této teorie vědoma a seznámila jsem se s nimi, užívám teorii zpravodajských hodnot v její původní podobě38, jelikož i přes některé výtky je stále uznávanou a v mediálních analýzách užívanou teorií.
2.4.2 Proces vytváření zpráv S teorií zpravodajských hodnot úzce souvisí teorie gatekeeping. Zpravodajské hodnoty jsou jistě faktorem ovlivňujícím proces výběru událostí, které se dostanou do zpravodajství, ovšem stejný vliv můžeme přičíst celému produkčnímu schématu v daném médiu. Kvůli tlakům, kterým média čelí ve vztahu na vysoký rating, případně share a s tím souvisejícím prodejem reklamy, a také časovým nárokům, kdy produkce zpráv probíhá stále rychleji, vzniká napříč mediální organizací struktura určité standardizace při procesu výběru a vytváření zpráv tak, aby mohla média tyto požadavky na čas a „prodeje schopnost“ zprávy naplnit. Podle Shoemakerové je proces gatekeepingu nezbytnou součástí sběru a šíření zpráv (Shoemaker 2009). Ta také v knize, kterou napsala společně s Reesem (Shoemaker, Reese 1996), rozděluje zájem mediálních výzkumů na tři části celého zpravodajského procesu. První část vidí ve výzkumu vlivů na mediální organizace. K těmto výzkumům patří teorie a hypotézy založené na základě teorie zpravodajských hodnot, newsworthiness nebo gatekeeping. Druhá skupina výzkumníků se zajímá o konečný produkt, který se dostává k publiku, třetí částí je výzkum efektu mediálních obsahů na publikum. (Shoemaker, Reese 1996). V této práci se zabývám druhou částí procesu, tedy výzkumem samotných obsahů, ovšem pokládám za důležité zmínit a porozumět procesům, které vytváření těchto obsahů předcházejí tak, abych 37
Braun, J.A. News Values. International Collaborative Dictionary of Communications (22.2.2013). R.K. Nielsen et al (Eds.), URL:http://mediaresearchhub.ssrc.org/icdc-content-folder/news-values/
38
Celá teorie byla za desetiletí přebírána a upravována jinými teoretiky médií
23
mohla učinit nejen výzkum říkající, nejen o čem zpravodajské relace informují, ale také dokázat vytvořit podložené argumenty na otázku proč a s jakým účinkem se to děje.
24
3 Metodologie Základní metodou použitou v této práci bude metoda obsahové analýzy. Obsahová analýza stojí především na faktu, že jakákoliv práce provedená s její pomocí musí být schopna následné rekreace bez účasti původního analytika. Obsahová analýza je tedy empirickou metodou, která umožňuje zkoumat vybraná data tak, aby výsledky byly ověřitelné, a zároveň umožňuje učinit závěry, co ona data pro čtenáře/diváka znamenají a co mohou (ne)způsobit (Krippendorff, 2004, xviii).
3.1 Historie Krippendorff v kapitole týkající se historie analýzy naráží na fakt, že už během 19. století se začala kultura masových médií propadat od poskytování seriózních zpráv k tématům, která podléhají kritériím zpravodajských hodnot. Impulsem pro větší rozvoj užívání obsahové analýzy, bylo období vzniku nových médií, jako rádio a televize. Především rádio bylo kvůli neznalosti jeho účinků z důvodu jeho novosti viněno z propagace a budování cesty fašismu v Evropě. V reakci nato bylo tedy třeba začít tato média analyzovat empiricky tak, abychom byli schopni skutečně posoudit, jakou informaci mediální sdělení nese a jaký tedy může mít účinek na publikum. Důležitý moment pro rozvoj této metody znamenala druhá světová válka a to nejenom z výše nastíněných důvodů, ale také proto, že se analýza mediálního obsahu aktivně zapojila do válečného dění. Americká vláda financovala projekt pod vedením Harolda Laswella, který se věnoval analýze mediálního obsahu médií, a aktivně vyhledával propagandisticky laděné články.39
3.2 Základy a definice analýzy Definic metody obsahové analýzy můžeme najít mnoho, podle toho jaký vědec v konkrétním oboru ji definuje. Podle Berelsona je obsahová analýza výzkumná metoda pro objektivní, systematickou a kvantitativní deskripci manifestního obsahu komunikace. (Berelson 1952 p.18). Holsti zase říká, že obsahovou analýzou je jakákoliv metoda, která objektivně a systematicky identifikuje určité charakteristiky zprávy (Holsti 1968). A například pro Webera (Weber 1985) je obsahová analýza metodika, která využívá předem dané procedury, abychom z textu mohli odvodit validní závěry. Krippendorff zase vidí obsahovou 39
Krippendorff, Klaus (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology, 2.vydání, Sage Publications, str. 8-11
25
analýzu jako nástroj vědy, metodu, která je snadno naučitelná a její průběh i výsledky oddělitelné od osoby autora. Sám se přitom srovnává s původním Berelsonovým pohledem na obsahovou analýzu a říká, že jeho (Berelsonovy) nároky na objektivitu splňuje Krippendorffova metoda dokonce ještě lépe tím, že vynechává neměřitelnou objektivitu a požaduje replikabilitu, která se dá změřit a validitu, která se dá ověřit (Krippendorff, 2004). Pro potřeby své práce jsem zvolila obsahovou analýzu Klause Krippendorffa. Od některých výše zmíněných přístupů se liší více, od některých takřka vůbec. Od Berelsona se distancuje v oblasti požadavku kvantitativnosti. Berelson vidí obsahovou analýzu jako čistě kvantitativní metodu, tomu Krippendorff oponuje a říká, že přesto že jsou kvalitativním metodám přisuzovány přívlastky jako neobjektivní či nevalidní, umožňuje kvalitativní aspekt obsahové analýzy číst mezi řádky a brát v úvahu také kontext výpovědi. Společným jmenovatelem těchto definic je fakt, že obsahová analýza má vytvářet validní a replikabilní závěry.
3.3 Výhody a nevýhody analýzy Podle Prasada (Prasad, 2008) uznává obsahová analýza tři základní principy, a to objektivitu – umožňuje různým lidem dosáhnout stejných výsledků, generalizaci – umožňuje přenos výsledků na podobné výzkumy, a nakonec systematičnost – analýza má pevně daná pravidla, které vylučují manipulaci s daty ze strany autora. Obsahová analýza je tedy kvantitativní metodou, ovšem svou pozornost věnuje nejen množství či frekvenci sledovaných proměnných, ale také kontextu. Díky tomu má obsahová analýza jistý kvalitativní přesah. Obsah interpretuje analytik tak, aby odhalil možné efekty, které může obsah na publikum mít. S tím ovšem souvisí i nevýhody této metodiky. Obsahová analýza sice může s větší či menší jistotou za pomocí ostatních mediálních teorií dělat závěry o předpokládaném efektu na diváka či čtenáře, ovšem tato tvrzení vždy zůstanou pouze více či méně přesnými odhady. Pokud bych tedy výhody a nevýhody užití obsahové analýzy měla shrnout do jediné věty, pak by zněla asi tak, že pomocí obsahové analýzy dokáži popsat co se děje a odhadnout jaký to má účinek, ovšem nedokážu zjistit proč se tak děje a předpokládaný účinek ověřit.40 Jak už bylo řečeno výše, obsahová analýza má určitý soubor daných procedur, díky kterým můžeme považovat výsledek za objektivní. Prvním krokem analýzy je formulace výzkumné otázky, na kterou hledá autor pomocí této metody odpověď. Pro tuto práci by se 40
Prasad, Devi B.:Content analysis: A method of Social Science Research (pp.174-193) In D. K. Lal Das (ed) Research Methods for Social Work, New Delhi: Rawat Publications, 2008
26
výzkumný dotaz dal zformulovat následovně: Jaký obraz vytváří české televizní stanice svými hlavními zpravodajskými relacemi o zemích třetího světa?
3.3.1 Výzkumný cíl Výzkumným cílem této práce je provést analýzu zpravodajských relací a „vytvořit“ tak mediální obraz zemí třetího světa. Bude použita kvantitativní obsahová analýza tak, jak ji definuje Krippendorff. Jelikož nesleduji jedinou, ale tři televizní stanice, z čehož jedna je zástupcem veřejnoprávního média, otevírá se mi prostor pro komparaci. Proto budu sledovat také data jako délka příspěvků. I přes nabízející se předpoklad rozdílnosti mezi vysílacím schématem komerčních a veřejnoprávních televizí, nepředpokládám na základě provedeného předvýzkumu, že by se sledovaná data lišila výraznějším způsobem.
3.4 Výzkumné otázky Pro tento výzkum jsem si kladla následující otázky: 1. Jaké země třetího světa se ve vysílání českých televizních stanic objevují nejčastěji? 2. Jaké je zastoupení zemí třetího světa ve zpravodajství českých televizních stanic? 3. Pokud je ve zprávě spolu se zemí třetího světa přítomna také Česká republika, v jakém jsou v rámci té zprávy vztahu? 4. Jaká témata se objevují ve spojení se zeměmi třetího světa nejčastěji? 5. Jaká část příspěvků o zemích třetího světa má negativní valenci, jaká pozitivní a neutrální? 6. Jak často se v souvislosti se zeměmi třetího světa objevují elitní země? 7. Jak často se ve spojitosti se zeměmi třetího světa objevují elity? 8. Jak se liší zastoupení zemí třetího světa mezi jednotlivými stanicemi? 9. Jaký má vliv svoboda tisku referované země na její zastoupení?41
41
Otázka inspirovaná Wuovým vlastním výzkumem. Bude posuzována na základě hodnocení projektu Freedom House
27
3.4.1 Hypotézy a jejich operacionalizace 1. Jaké země třetího světa se ve zpravodajství českých televizních stanic objevují nejčastěji? Hypotéza 1: Nejvíce zastoupeny budou země, které budou splňovat faktory vyplývající z teorie zpravodajských hodnot Galtunga – Rugeové. Odůvodnění výběru sledovaných zemí jsem učinila v kapitole druhé. Každá sledovaná země má svoji kategorii, dále používám souhrnné kategorie dle kontinentu, tedy dělení na státy Afriky, Asie, Pacifik, jižní a střední Amerika. Tato hypotéza je nepřímo závislá na výsledcích hypotéz 3 – 7 a 10. K potvrzení či vyvrácení této hypotézy budou sledovány faktory jako přítomnost elit, elitních národů, přítomnost země, kde je zpravodajství vysílané (v tomto případě České republiky), jaká část zpráv bude mít negativní valenci apod. Na základě předvýzkumu jsem zjistila, že v některých případech nebývají označeny konkrétně země, ale pouze oblast (například loď ztracená v Karibiku, konflikty na Blízkém východě atd.). Proto při interpretaci analyzovaných dat používám v podstatě dvě odlišné kategorie. Kategorie: Jižní a střední Amerika, Asie, Pacifik, Afrika, mi slouží jako souhrnné celky. Pokud tedy budou africké státy činit 50% zpravodajství o zemích třetího světa, pak kategorie Afrika získá oněch 50%. Liší se ovšem od kategorií: Oblast jižní a střední Ameriky Oblast Asie Oblast Pacifiku Oblast Afriky, Zde jsou zařazovány samostatně zprávy, které ač patří ke zpravodajství o zemích třetího světa, není možné je blíže identifikovat. Jako příklad je možno uvést zprávu o ztroskotání lodi 28
v Karibiku, nebo zprávu o situaci na Blízkém východě, kdy ani v jednom z případů nebyla blíže určena země nebo více zemí, kterých se zpráva týká. Přesto se fakticky jedná o zpravodajství o třetím světě, proto jsem považovala za vhodné jej do analýzy zahrnout.
29
2. Jaké je zastoupení zemí třetího světa ve zpravodajství českých televizních stanic? Hypotéza 2: Většina ze sledovaných zemí nebude ve zpravodajství žádné stanice zmíněno vůbec, či pouze jednou za celé sledované období. Tato hypotéza vychází z výsledků podobných výzkumů učiněných na toto téma ve světě. Předpokládám tedy, že značná část světového dění nebude ve zpravodajství vůbec sledována. Budu provádět jednoduché měření délky jednotlivých příspěvků ve vztahu k délce celého zpravodajství a zaznamenávat kolikrát se daná země objeví. Už na základě předvýzkumu bylo zřejmé, že poměr délky celé relace ke sledované délce příspěvků o třetím světě bude velice nevyrovnaný v neprospěch zpráv o třetím světě. Stejně tak se ukázalo pravděpodobné, že mnoho zemí se svého zastoupení nedočká vůbec, nebo ojediněle při opravdu výjimečných událostech. Důvod, proč jsem do hypotézy zahrnula i země, které budou zastoupeny alespoň ale zároveň ne více než jednou, je, že se jedná často o případy velice výjimečné a kuriózní, proto a rozhodně je nelze chápat jako nějakým způsobem vyvážené zpravodajství o dané zemi. Sledované období dvou měsíců znamená více než sto deset hodin zpravodajství. 3. Jak často se objevují zprávy o zemích třetího světa ve vztahu s Českou republikou? Hypotéza h3: Nejvíce zastoupeny budou země, u kterých bude možno explicitně prokázat přítomnost České republiky jako státu či jejích občanů. U této hypotézy chci vysledovat, zda budou více zastoupeny zprávy o zemích třetího světa, které se zároveň „dotýkají“ České republiky, tedy je v nich Česká republika explicitně zmíněna a je přesně identifikovatelné v jakém vztahu se ČR a referovaná země v rámci zprávy nacházejí. Tedy například zpráva o zadržení českých občanů v africké zemi bude chápána jako zpráva, kde se jedná o vztah kategorie vojenský a policejní. Pro ověření této hypotézy rozlišuji tyto kategorie vztahů: Ekonomický (obchody, ekonomické vztahy) Politický (politická jednání, politické návštěvy) Sportovní (sportovní události, sportovci) 30
Humanitární (humanitární pomoc, humanitární organizace) Vojenský a policejní (česká vojska na území, únosy, zadržení, hledané osoby) Kulturní (kulturní, náboženské vztahy a rituály) Čeští občané (jako turisté, oběti, podnikatelé v zemi atd.) Jiný (vše co nebude možno jednoznačně zařadit do předchozích kategorií) Nelze zařadit (v případě, že nebude možno jednoznačně identifikovat vztah k ČR) 4. Jaká témata se objevují ve spojení se zeměmi třetího světa nejčastěji? Hypotéza h4: Nejčastěji se budou ve zpravodajství vyskytovat zprávy o zemích třetí světa, které bude možno tematicky zařadit jako zprávy o konfliktu (válce, terorismu), ekonomice (chudoba, ropa), nebo katastrofách (přírodní katastrofy, nehody). Vycházím z výsledků práce Viewing the world a předpokládám stejný či velice podobný výsledek i v našem prostředí. Každá zpráva bude tematicky roztříděna do následujících kategorií: Ekonomika (obchod, finance, zemědělství) Politika (politické vztahy, diplomatická jednání) Humanitární pomoc Katastrofy (přírodní katastrofy, nehody, hladomor) Konflikt (války, terorismus, únosy) Sportovní (sportovní výkony, sportovci) Kulturní (festivaly, náboženské rituály) Zvláštní (bizarnosti) Jiný 5. Jaká část příspěvků o zemích třetího světa má negativní valenci, jaká pozitivní? 31
Hypotéza h5: Většina příspěvků bude mít negativní či spíše negativní valenci. Tento předpoklad je založen na vlastní empirické zkušenosti a následně provedeném předvýzkumu sledovaných televizních stanic a také nastudovanými výsledky jiných studií provedených
ve
světě.
Navíc
se
shoduje
i
s teoriemi
zpravodajských
hodnot
a newsworthiness.42 Rozdělení bude jednoduše podléhat pěti kategoriím. Hodnocení bude založeno na hodnocení způsobu, jakým je ve zprávě prezentována země třetího světa a to: Pozitivní valence (jednoznačně kladný obraz země, vědecké, ekonomické, enviromentální pokroky, zvyšování vzdělanosti, ústup nemocí, odborníci a úspěšné elity ze zemí třetího světa atd.) Negativní valence (jednoznačně negativní obraz země, terorismus, únosy turistů, katastrofy, nehody, války) Neutrální valence (bez možnosti zařadit do ostatních kategorií, zajímavosti) Spíše negativní valence (země jako turistická destinace) Spíše pozitivní valence (kultura, rituály, přistoupení na mírová jednání) 6. Jak často se v souvislosti se zeměmi třetího světa objevují elitní země? Hypotéza 6:Předpokládám, že větší část příspěvků bude referovat k některému z elitních národů. Elitní země definuji jako země G8, tedy Francie, USA, Velká Británie, Německo, Japonsko, Itálie, Kanada a Rusko. Dále přidávám kategorii pro země Evropské Unie bez České republiky (jelikož přítomnosti ČR ve zprávě o zemích třetího světa již sleduji a analyzuji v hypotéze 3. 7. Jak často se ve spojitosti se zeměmi třetího světa objevují elity? Hypotéza 7: Častěji budu kódovat zprávy s přítomností elity než bez nich. Toto patří k dalším předpokladům vyplývajícím z teorie zpravodajských hodnot i výsledků proběhlých výzkumů. Předpokladem tedy je, že větší část zpráv o zemích třetího světa bude 42
SHOEMAKER, P.J., DANIELIAN, L.H., BRENDLINGER, N. Deviant acts, risky business and U.S. interests: The newsworthiness of world events. Journalism Quarterly, 68, pp. 781 - 795
32
v explicitně vyjádřeném vztahu k osobnostní elitě. Sledované elity jsem se rozhodla rozdělit následovně: Politická elita (politici, představitelé států) 1. Politická elita domácí (z referované země) 2. Politická elita zahraniční Celebrita (kulturní, sportovní,…) 1. Celebrita domácí 2. Celebrita zahraniční Náboženští představitelé Jiné (odborníci a jiné veřejné známé osoby) Více typů Bez elitní osoby 8. Jak se liší zastoupení zemí třetího světa mezi jednotlivými stanicemi? Hypotéza h8: Zastoupení na všech zvolených stanicích se nebude výrazně lišit Tato hypotéza bude potvrzena či vyvrácena na základě jednoduché komparace minutové stopáže zpráv a poměru délky příspěvků o zemích třetího světa k délce příspěvků celých zpravodajských relací sledovaných televizních stanic. Porovnán bude také celkový počet příspěvků o zemích třetího světa na všech třech televizních stanicích. Délka všech příspěvků na každé stanici bude vždy posuzována s ohledem na celkovou délku zpravodajské relace a bude tedy vyjádřena jako procentuální poměr. 9. Jaký má vliv svoboda tisku referované země na její zastoupení? Hypotéza 9: Na zastoupení země nebude míti svoboda jejího tisku vliv. Hypotéza inspirována výzkumem Denise Wua. K posouzení do jaké míry je tisk (média) v dané zemi svobodný použiji stejně jako Wu projekt Freedom House, který na svých stránkách oceňuje každý rok všechny země na základě několika faktorů, jedním z nichž je 33
také svoboda médií. Země jsou hodnoceny jako svobodné (free), částečně svobodné (partly free) a nesvobodné (not free). Podle stejných kategorií dojde ke kódování. Přestože můj vlastní předpoklad říká, že tento faktor nebude mít na zastoupení zemí třetího světa vliv, pokládám za důležité jej ověřit. Mé přesvědčení podporují výsledky studie samotného Wua, a dále předpoklady, že mnohem výraznější roli budou hrát jiné proměnné, jako ekonomicky, politicky nebo konfliktně zaměřené zprávy.
34
4 Výsledky analýzy Sledovaným obdobím se staly první dva měsíce roku 2013, tedy leden a únor. Toto období
bylo
zvoleno
proto,
že
kromě
výhody
aktuálnosti
výsledné
analýzy
(všechny sledované stanice v průběhu loňského roku více či méně měnily strukturu svých zpravodajských relací), ale také díky tomu, že oba měsíce byly až nečekaně „klidné“ co se výjimečných událostí týče. Jelikož cílem této práce bylo zjistit běžný stav reprezentování zemí třetího světa, hledala jsem období, které by bylo pokud možno oproštěno od dění jakým bylo například konání Olympiády, katastrofy a další události, které zkreslí běžný obraz o reprezentaci třetího světa. Nalézt období, do kterého by nezasáhla vůbec žádná takto výjimečná událost, která dokáže zkreslit běžné zpravování o zemích třetího světa na dlouhou dobu, je ovšem nemožné. I do mnou vybraných měsíců zasáhla viditelně kauza atleta jihoafrického Pistoria, který zavraždil svou přítelkyni. Dále Mali, které by jinak zřejmě reprezentováno v českém televizním zpravodajství vůbec nebylo získalo hned několik záznamů díky intervenci francouzských vojsk na jeho území. Celkově jsem do analýzy zahrnula 116 hodin zpravodajství na třech největších českých televizních stanicích a jejich nejsledovanějších zpravodajských relacích. Devatenáct referovaných zemí patřilo k zemím Afriky, dvacet zemí z Asie, sedmnáct referovaných zemí patřilo ke státům jižní a střední Ameriky a dvě země patřily k oblasti Oceánie. Jak je vidět, žádná z oblastí nebyla výrazně podreprezentována. Samozřejmě by se dalo v otázce reprezentace jednotlivých oblastí argumentovat velice nízkým počtem zastoupení zemí Oceánie, ovšem ta patří k oblasti malých, často neobydlených ostrůvků, tady je tedy nízké zastoupení v českém zpravodajství vcelku pochopitelné. Jednou bylo referováno o střední Americe bez toho, aby byla zmíněna konkrétní země, stejná situace nastala u Afriky. Tento fakt se neshoduje s mým původním předpokladem. Množství případů, které budou referovat pouze obecně o oblasti třetího světa, aniž by došlo ke konkretizování států, jsem očekávala mnohem větší.
4.1 Hypotéza číslo 1 Za hypotézou 1 stála otázka, jaké země třetího světa budou ve zpravodajství největších českých televizních stanic referovány nejčastěji. Tabulky jedna až tři znázorňují nejčastěji zmiňované země třetího světa pro každou televizní stanici. Procentuální zastoupení bylo vytvořeno na základě celkového počtu příspěvků o zemích třetího světa na dané televizní stanici a počtu příspěvků, které získala konkrétní země. Podívám – li se na tyto tabulky 35
jednotlivě, můžu pod (ne)přítomností některých zemí zjistit zajímavé souvislosti. Vysoké postavení Jihoafrické republiky ve zpravodajských relacích TV Nova a TV Prima (u obou zemí na první příčce) by samo o sobě příliš neřeklo. Jenže například na televizi Prima pouze jediná zpráva o Jihoafrické republice se zabývala jiným tématem než skandálem kolem atleta Pistoria, který zastřelil svou přítelkyni. Stejně tak pro televizi Nova většina zpráv věnujících se Jihoafrické republice referovala o případu atleta Pistoria. To odpovídá teorii zpravodajských hodnot v kategorii přítomnosti elity (a je třeba poznamenat, že Pistorius se stal elitou skutečně světoznámou po jeho boji za účast na Olympiádě se zdravými běžci, jeho statut domácí celebrity byl tedy dalece překonán). Navíc jeho zavražděnou přítelkyni můžeme také považovat za elitní osobu – celebritu, jelikož se živila modelingem. Dalším splněným faktorem je zde negativita a personifikace. Pistorius jako do té doby hrdina byl obviněn z vraždy přítelkyně. To nabídlo médiím silný lidský příběh (a například na televizi Nova byla odvysílána zpráva mapující Pistoriův osud, ve které nebyla jedinkrát zmíněna vražda nebo vyšetřování v její souvislosti). Dalším splněným faktorem zde je odkazování k elitním národům. Televize Prima používala v prvních dnech kauzy v souvislosti s Pistoriem fakt, že se účastnil Olympiády v Londýně ve Velké Británii. Další faktory jako frekvence – atletická celebrita jako osoba obviněná z vraždy – je nepochybně splněna, jelikož se podobné scénáře neodehrávají příliš často. Dále můžeme uvést překvapivost, nebo kontinuitu (zpráva skutečně vydržela televizím Nova a Prima několik následujících dní). Podívám-li se na tabulku číslo čtyři, která znázorňuje nejčastěji referované země napříč stanicemi, na prvních třech příčkách se se shodným počtem záznamů umístily Jihoafrická republika, Mali a Sýrie. Jihoafrická republika se tedy nejčastěji objevovala ve spojení s atletem Pistoriem. Zajímavé je, že tato kauza se promítla především na zpravodajství TV Nova a Prima. Česká televize o Pistoriovi informovala jedinkrát za celé období, zbylé zprávy z ČT1 týkající se Jihoafrické republiky se týkaly například kauzy vydávání koňského masa v Evropě za maso hovězí, kdy ČT informovala o tom, že v JAR se toto dělo také, pouze se místo koniny používalo maso například oslí. Opět se tedy jednalo o zprávu úzce vázanou na elitní země (nebýt kauzy v Evropě tak o tom, že stejná kauza proběhla v Jihoafrické republice, by se divák z vysílání nedozvěděl). O Sýrii televize Nova neinformovala ve sledovaném období vůbec, TV Prima o Sýrii informovala, ale ve většině případů ve spojení s Českou republikou. Takové zprávy informovaly o přítomnosti zástupců organizace Člověk v tísni na území Sýrie nebo o tom, že v Sýrii se válčí i českými bojovými letouny. Všechny zprávy referující o Sýrii měly negativní valenci. Tématem jim byly teroristické útoky, výbuchy bomb, šíření nemocí, občanská válka 36
a špatná situace jejích obyvatel. Opět jsem zde pozorovala rozšířenou personifikaci, zprávy informující o zhoršující se situaci se často věnovaly jediné rodině či několika málo jedincům. Obzvláště patrné jsou zde faktory negativity a kontinuity. Stejné soudy můžeme vztáhnout také na čelní umístění africké země Mali. Do sledovaného období zasáhla válka v Mali už od jejího počátku a díky tomu získala tato země významné zastoupení. Pokud se ale podíváme na témata, o kterých televizní stanice v souvislosti s Mali informovali, zjistíme, že televize Prima přináší jedinou zprávu o vyslání českých vojáků do Mali. Televize Nova stejnou informaci použije hned třikrát a informuje o celém procesu schvalování návrhu na vyslání českých vojáků do Mali. Další zpráva o Mali se týká smrti francouzského vojáka. Samotný fakt, že v zemi probíhá válka, proč probíhá a co se tam děje obě stanice ignorují. Velice dobře zde fungují zpravodajské hodnoty negativního, elitních zemí (v Mali již zemřelo mnohem více lidí, ovšem příslušnost k elitnímu národu a ojedinělost přiměly stanice informovat pouze o mrtvém francouzském vojákovi) a blízkost (nasazení českých vojáků). O dalších zemích na předních příčkách bylo referováno v souvislosti s nehodou horkovzdušného balónu, při které zahynuli evropští turisté (Egypt), opakovaných testech jaderných zbraní (KLDR), přítomnosti politické elity (Chávéz ležel v nemocnici na Kubě, spekulace o jeho smrti). Hypotéza číslo 1 se tedy potvrdila. Zpravodajské hodnoty jsou v českém televizním zpravodajství o zemích třetího světa rozhodujícím faktorem pro jejich zařazení či nezařazení do relace. Tabulka číslo 1: Nejčastěji referované země třetího v hlavní zpravodajské relaci televize Prima a procentuální zastoupení těchto zemí vůči ostatním zemím třetího světa Nejčastěji referované země na TV Prima
Procento zastoupení
Jihoafrická republika
12,5%
Sýrie
8,9%
Mexiko
7,1%
Vietnam
5,3%
Thajsko
5,3%
Egypt
5,3%
37
38
Tabulka číslo 2: Nejčastěji referované země třetího v hlavní zpravodajské relaci televize Nova a procentuální zastoupení těchto zemí vůči ostatním zemím třetího světa Nejčastěji referované země na TV Nova
Procento zastoupení
Jihoafrická republika
10,5%
Severní Korea
8,7%
Venezuela
5,2%
Mali
5,2%
Kuba
5,2%
Egypt
5,2%
Irák
5,2%
Tabulka číslo 3: Nejčastěji referované země třetího v hlavní zpravodajské relaci televize ČT 1 a procentuální zastoupení těchto zemí vůči ostatním zemím třetího světa Nejčastěji referované země na ČT 1
Procentuální zastoupení
Mali
9%
Sýrie
8,2%
Irák
6,7%
Pákistán
6%
Kuba
5,3%
Egypt
4,5%
39
Tabulka číslo 4: Přehled nejčastěji referovaných zemí třetího světa napříč českými televizními stanicemi Nova, Prima a ČT1 Nejčastěji referované země
Procentuální zastoupení
Mali
6,8%
Sýrie
6,8%
Jihoafrická republika
6,8%
Irák
6%
KLDR
6%
Egypt
5,12%
Kuba
4,7%
4.2 Hypotéza číslo 2 Tato hypotéza byla založena na předpokladu, že většina zemí nebude v českém televizním zpravodajství reprezentována vůbec, nebo bude její zastoupení pro sledované období dvou měsíců činit méně než dva záznamy. Z celkového počtu sto třiceti tří sledovaných zemí bylo alespoň jednou zmíněno padesát sedm zemí. Pouze 42,9% zemí bylo zmíněno napříč stanicemi alespoň jednou. Více než polovina, tedy 57,1% zemí třetího světa nebyla zmíněno ani jednou. Jak je vidět z tabulky 5, o dalších pětadvaceti zemích bylo v českém televizním zpravodajství referováno pouze jedinkrát. Pokud je tedy připočteme k původním sedmdesáti šesti zemím, které nebyly zmíněny vůbec, zjistíme, že sto jedna zemí ze sledovaných sto třiceti tří splňuje kritéria nastavená pro tuto hypotézu. Celých 76% ze sledovaných zemí tedy bylo podreprezentováno. Podmínky pro hypotézu dvě byly tedy splněny.
40
Tabulka číslo 5: Počet nejméně reprezentovaných zemí třetího světa Celkem zemí
Země, o nichž nebylo
Země, o nichž bylo
Země, o nichž bylo
referováno vůbec
referováno pouze
referováno méně než
jednou
dvakrát
133
76
25
101
100%
57%
18,8%
76%
4.3 Hypotéza číslo 3 V hypotéze číslo tři jsem si kladla za cíl zjistit, zda bude mít země třetího světa větší „šanci“/ pravděpodobnost, že se dostane do zpravodajství českých televizních stanic, pokud bude mít explicitně vyjádřenou vazbu na Českou republiku. Pro splnění této podmínky musela být Česká republika ve zprávě explicitně pojmenována. Pokud se tak stalo, roztřídila jsem takové zprávy tematicky podle vztahu, jaký byl ve zprávě mezi zeměmi vyjádřen. Jak už bylo řečeno výše, ze 133 zemí třetího světa, které jsem ve své práci sledovala, bylo alespoň jednou ze sledovaných televizních stanic zmíněno zemí padesát sedm. U jednapadesáti zemí jsem přitom byla schopna identifikovat alespoň jednou přítomnost České republiky. U některých zemí se přitom jednalo o jedinou zmínku, kterou daná země ve sledovaném období získala. Mezi takové patří například Uruguay, který se do českého televizního zpravodajství dostal jedinkrát, a to v souvislosti s prodejem českých vládou vlastněných nemovitostí na území tohoto státu. Stejný závěr platí i pro Somálsko nebo Rwandu. Obě země byly za sledované období zmíněny pouze jedinkrát. A to díky zprávě o vytvoření žebříčku zemí světa seřazených podle úrovně korupce, pojednávající o umístění České republiky. Krátce v ní bylo zmíněno, že Rwanda a Somálsko se umístily na nejnižších příčkách tohoto žebříčku. Pokud bychom měli tento „vztah“ země třetího světa a České republiky ve zpravodajství shrnout, zjistíme, že nejvíce je referováno o těch zemích třetího světa, které jsem zařadila do kategorie „čeští občané“. Jednalo se především o zprávy informující o turistických destinacích, kam Češi jezdí, dále o Češích, kteří se stali v zahraničí oběťmi zločinu. Dále čeští podvodníci, jejichž firma sídlí v Belize. A nebo pozitivněji laděné zprávy o českých občanech, kteří v Kamerunu pomáhají zachraňovat gorily, nebo se v Thajsku účastní tendru na stavbu rychlovlakové trati. Celkové tematické rozložení zpráv, kde se objevila spolu se zemí třetího 41
světa také Česká republika je znázorněno v tabulce 6. Druhým nejčastějším pojítkem se zeměmi třetího světa byla politika. Je však třeba říct, že v drtivé většině případů se nejednalo o politické návštěvy nebo jednání (i když i takové zprávy se objevila, například o návštěvě bývalého prezidenta Klause v Chile). Naopak většina zemí třetího světa byla zmíněna často jen proto, že tamní internetové noviny zpravovaly o českých prezidentských volbách, nebo tam byli přihlášeni čeští občané, kteří tam chtěli volit. Tabulka číslo 6: Tematické zastoupení referovaných zemí ve vztahu k ČR Politika Ekonomika Sport Humanitární Vojenský Kulturní Jiný a
Nelze
Čeští
zařadit občané
policejní Počet
17
11
3
1
10
6
12
3
33,3%
21,6%
5,9%
2%
19,6%
11,8%
23,5% 5,9%
25
zemí %
4.4 Hypotéza číslo 4 Čtvrtá hypotéza byla inspirována britskou studií Viewing the World (Pohlížíme na svět). Její výsledky v prostředí britských médií ukázaly, že nejvíce zastoupení se dostalo zprávám ze zemí třetího světa týkajících se konfliktu (válek, terorismu,…), ekonomiky (chudoba, ropa,…) a katastrof (přírodní katastrofy, nehody). Zajímavé je, že ve zpravodajství českých televizních stanic byla kategorie ekonomiky značně podreprezentována. O jedenácti zemích za sledované období mohu prohlásit, že byly reprezentovány díky ekonomickým tématům. I ta byla z velké části negativně laděná, jednalo se o příspěvky ukazující chudobu v Sýrii nebo zprávy o Iráku a Saudské Arábii, které zvýšily těžbu ropy po zákazu vývozu z Íránu. Téma humanitární pomoci bylo identifikováno pouze u tří zemí, ovšem referovaly o ní hned čtyři zprávy o Sýrii. To bylo zapříčiněno především přítomností českých zástupců organizace Člověk v tísni. Časté byly zprávy, které bylo možné zařadit do kategorie, kterou jsem označila jako zvláštní/bizarní události. Celkem o 23 zemích bylo referováno
42
49%
v souvislosti s nějakou nezvyklou událostí. Jako příklad zde mohu uvést narození šesterčat v Mexiku, zpráva o tom, že výherci loterie Euromiliony by si mohli pořídit deset ostrovů v Karibiku, nebo o muži přezdívaném Spiderman, který šplhá po nejvyšších budovách na světě a mezi posledními zdolal například výškové stavby na Kubě nebo v Malajsii. Nejpočetnější kategorií se stala stejně jako ve studii Viewing the world kategorie konfliktů. Témata jako válka, teroristické útoky, zločiny a krádeže dostaly do českého zpravodajství 33 zemí. U některých zemí se navíc toto téma neustále opakovalo a tak například jenom země jako Alžírsko, Mali nebo Sýrie získaly dohromady 33 zpráv týkajících se války v Mali nebo občanské války v Sýrii. Politická témata se umístila ve srovnání se zahraničními studiemi překvapivě vysoko. Zapříčinila to ovšem probíhající prezidentská volba v Česku. Například Omán, Irán, Indonésie nebo Pákistán byly zařazeny proto, že jejich média informovala o výsledcích prezidentské volby, případně s ní byly jinak spojovány. Dále se jednalo o politické návštěvy, které by nebýt prezidentské volby zřejmě nebyly vůbec zmiňovány, například prezidentská návštěva v Chile byla zmíněna hned několikrát, ale vždy v souvislosti s tím, že tehdejší prezident Klaus komentoval z Chile události kolem prezidentské volby. Lidská práva byla značně opomíjena, jednalo se o zprávu u kubánské disidentce mířící do Česka nebo o uprchlících ze Severní Koreje a životě jejich blízkých v KLDR. Tabulka 7 znázorňuje zastoupení všech kódovaných témat zpráv o zemích třetího světa napříč stanicemi a také celkový počet příspěvků k danému tématu.
43
Tabulka číslo 7: Tématické rozložení zpráv o zemích třetího světa napříč sledovanými televizními stanicemi Téma
Počet zemí
Počet zpráv s tématikou
Ekonomika
11
13
Politika
29
58
Humanitární pomoc
3
6
Katastrofy, nehody
11
14
Konflikt
33
105
Sport
5
6
Kultura, náboženství
7
8
Zvláštní
23
33
Jiný
22
36
Lidská práva
3
3
4.5 Hypotéza číslo 5 Pátá hypotéza této práce se zabývala valencí jednotlivých zpravodajských příspěvků. Kategorie byly rozděleny ve škále od negativní a spíše negativní valence, přes neutrální valenci, až po spíše pozitivní a pozitivní valenci příspěvku. Očekávala jsem, že většina příspěvků bude zařazeno v kategorii negativní či spíše negativní valence. Naopak pro kategorie pozitivní či spíše pozitivní valence jsem předpokládala minimální počet kódovaných záznamů. Výsledek analýzy tuto hypotézu potvrdil. Tabulka číslo 8 ukazuje, že spíše negativní a negativní příspěvky zaujímají 58% všech zpráv odvysílaných ve sledovaném období, které se týkaly zemí třetího světa. Neopomenutelné číslo je 26,8% příspěvků s neutrální valencí. Příspěvky, které jsem kódovala jako neutrální, musely být naprosto oproštěny jakéhokoliv pozitivního či negativního vyznění. 44
Rozložení těchto příspěvků mezi různými televizními stanicemi se budu věnovat v podkapitole 4.8. Tabulka číslo 8: Valence jednotlivých příspěvků o zemích třetího světa Valence
Počet příspěvků
% příspěvků
Pozitivní
12
4,9
Spíše pozitivní
25
10,2
Neutrální
66
26,8
Spíše negativní
69
28
Negativní
74
30
4.6 Hypotéza číslo 6 Hypotézou číslo šest jsem chtěla zjistit, do jaké míry bude zpravodajství o zemích třetího světa vázáno na přítomnost elit. Elity jsou pro potřeby této analýzy definovány jako osoby všeobecně známé. V průběhu první části výzkumu jsem přistoupila k rekódování a rozšířila kategorie celebrita a politická elita o subkategorie domácí (tedy příslušník země třetího světa) a zahraniční. To proto, že už na základě předvýzkumu se ukázalo, že ač přítomnost elit bude mít vliv na zařazení zprávy o zemi třetího světa do relace, mnohem zajímavější je (ne)příslušnost elity k referované zemi. Celkem o 43 zemích bylo informováno ve spojení s nějakou elitou. U pětatřiceti případů to navíc byla elita politická, která pocházela z jiné země než referovaného státu třetího světa. Pouze u devíti zemí byla ve sledovaném období kódována přítomnost domácí politické elity. U devíti zemí byla přítomna domácí celebrita. V této kategorii získala nejvíce záznamů Jihoafrická republika se zprávami pojednávajícími o atletovi Pistoriovi. Celkem o šestnácti zemích bylo referováno prostřednictvím domácí politické elity či celebrity. K nejčastěji jmenovaným domácím politickým elitám patřili prezidenti Chávez a Castro. Z padesáti sedmi zemí, o kterých jak bylo výše řečeno, bylo napříč televizními stanicemi referováno, u šestnácti zemí byla přítomna domácí elita, naproti tomu u 35 zemí byla prokázána přítomnost zahraniční politické elity. Mezi ně patřili nejčastěji zástupci Spojených států amerických, prezident Obama, dále také nově zvolený ministr obrany USA, prezident Francie Holland, jehož jméno nejčastěji 45
padalo ve spojení s francouzskou vojenskou intervencí do Mali. Náboženské elity se prakticky nevyskytovaly, jak je vidět v tabulce číslo sedm, pouze u tří zemí jsem zaznamenala přítomnost náboženského představitele. Tato kategorie by zůstala prázdná nebýt probíhající volby papeže. Období krátce před volbou se totiž všechna média věnovala i pravděpodobným nástupcům papeže Benedikta XVI. Mezi ně patřili kardinálové z Ghany, která tak získala svůj jediný záznam za celé sledované období, nebo z Jižní Ameriky.
4.7 Hypotéza číslo 7 Tabulka číslo 7 ukazuje, že nejvíce příspěvků o zemích třetího světa bylo spojeno se Spojenými státy americkými. Několik zpráv se týkalo volby nového amerického ministra obrany Chucka Hagela, který komentoval dění v Sýrii, Severní Koreji nebo v Mali. Další nejvíce skloňované země ve spojení se Spojenými státy americkými byl Afghánistán, Alžírsko, Irák, Kuba nebo Vietnam. Spojení USA a Afghánistánu a Iráku bylo předpokládané. Obě země patří ke státům, kde Spojené státy v nedávné době válčili a mají tam ekonomické i politické zájmy. Alžírsko se zapojilo do konfliktu v Mali. Severní Korea a Kuba jsou země, se kterými má USA dlouhodobě konflikty. Francie se umístila na vysoké pozici, ovšem největší podíl zpráv o zemích třetího světa ve spojení s Francií má právě africké Mali. Ze čtyřiadvaceti příspěvků se objevuje spojení Francie – Mali v deseti. Pozice Francie je tedy ovlivněna aktuální intervencí francouzských vojsk na území této africké země. Velká Británie měla nejvíce záznamů u zemí jako Egypt a Jihoafrická republika. Při nehodě horkovzdušného balónu v Egyptě byli přítomni také britští turisté. Oscar Pistorius, jihoafrický atlet, byl zase spojován s olympiádou v Londýně. Země Evropské unie bez České republiky a zemí G8 získaly ve spojení se zeměmi třetího světa celkem 28 příspěvků, což je po Spojených státech druhá největší hodnota. Výsledky této části analýzy jasně ukazují, jak důležitá je pozice Spojených států ve světovém dění. Spojené státy se totiž zdaleka neobjevovaly pouze ve zprávách informujících o zemích jako Irák, Afghánistán či Kuba. Identifikovatelnou spojitost s USA měly i země jako Jemen, Nigérie, Kongo či Tunis. (Dále také viz. Graf 2)
46
Tabulka číslo 9: Počet příspěvků o zemích třetího světa ve spojení s elitními zeměmi USA
63
Země EU
28
Velká Británie
24
Francie
24
Itálie
3
Rusko
8
Německo
4
4.8 Hypotéza číslo 8 V osmé hypotéze této práce jsem se snažila ověřit fakt, že zastoupení zemí třetího světa se nebude mezi sledovanými televizním stanicemi příliš lišit. V průběhu výzkumu se ovšem ukázalo, že veřejnoprávní ČT 1 si udržela ze statutu média vyplývající nadstandard v zahraničním zpravodajství a tak zatímco televize Nova a Prima shodně informovaly o 31 zemích třetího světa, ČT 1 přinesla informace o 43 zemích světa, což je o dvanáct zemí více. Celkový počet příspěvků se také významně lišil. Zatímco televize Nova přinesla o zemích třetího světa 57 příspěvků, televize Prima pouze o jeden příspěvek méně, tedy 56, Česká televize za stejné období přinesla 133 příspěvků, což je více než obě televize dohromady. Zajímavým fenoménem, na který jsem narazila, jsou krátké, pouze několikasekundové (s délkou pohybující se od patnácti do třiceti sekund), zprávy, které se často věnovaly právě zahraničnímu zpravodajství a zemím třetího světa. U ČT 1 jsem také ve sledovaném období zjistila mnohem větší počet zpráv s neutrální valencí než u zpravodajství televize Nova a Prima (39 příspěvků kódovaných jako valenčně neutrální patřilo právě stanici ČT1). Pokud se podívám na minutovou stopáž věnovanou zemím třetího světa, zjistím, že ČT1 věnovala zemím třetího světa téměř dvojnásobek času, který věnovala těmto zemím televize Prima. Je však třeba dodat, že televize Prima má zároveň nejkratší zpravodajskou relaci. Zatímco zpravodajské relace televize Prima ve sledovaném období dosáhly hodnoty zhruba
27,5
hodiny,
televize
Nova 47
za
stejné
období
odvysílala
už
39,5 hodiny zpravodajství a česká televize pro svou hlavní zpravodajskou relaci na ČT1 odvysílala ve sledovaném období 49,2 hodiny. Zatímco mezi relacemi televize Prima a ČT1 je, co se délky týče podstatný rozdíl, TV Nova už se rozsahu relací české televize téměř blíží. Televize Prima věnovala příspěvkům o zemích třetího světa 64,35 minut z celkových 27,5 hodin odvysílaného zpravodajství. Zhruba jenom jedna šestadvacetina zpravodajství na Primě se věnuje zemím třetího světa. Televize Nova už věnovala zemím třetího světa minut 80, ovšem k poměru téměř čtyřiceti hodin odvysílaných zpravodajských relací tvoří toto číslo jednu šedesátinu veškerého zpravodajství. Česká televize, co se poměru stopáže příspěvků týče, strávila dvě hodiny a osm minut příspěvky o zemích třetího světa z celkové délky necelých padesáti hodin zpravodajství. Příspěvky věnující se zemím třetího světa tedy zaujaly téměř jednu pětadvacetinu veškerého zpravodajství v hlavní relaci ČT1. V poměru stopáže příspěvků ke zpravodajským relacím se tedy ČT1 a TV Prima umístily prakticky na stejné příčce. Televize Nova ve své hlavní zpravodajské relaci naopak za předchozími dvěma výrazně pokulhává a věnuje zprávám o zemích třetího světa více než dvakrát méně času než TV Prima a ČT1. Všechny zpravodajské relace shodně umisťovaly příspěvky o zemích třetího světa do poslední třetiny vysílání, některé zprávy se ovšem dostaly do první poloviny relace, kde bychom očekávali nejdůležitější zprávy dne. Dohromady všechny stanice informovaly o 57 různých zemích, ČT1 z toho přitom informovala o zemích 43. TV Nova a Prima tedy dohromady informovaly o čtrnácti zemích třetího světa, o kterých se ČT nezmínila ani jednou. Tuto hypotézu nemohu jednoznačně prohlásit za potvrzenou ani vyvrácenou. Česká televize sice věnovala čas více zemím ve více příspěvcích, ovšem zároveň v přepočtu na délku celé relace se ukázalo, že televize Prima věnuje zpravodajství o zemích třetího světa zhruba stejný prostor. Výrazným rozdílem mezi stanicemi jsou výše zmiňované krátké zprávy na ČT 1, které umožňují informovat o více zemích na stejném časovém prostoru. Vrátím – li se k úvodní hypotéze, za výrazně se lišící bych zpravodajství na ČT, Nově a Primě neoznačila, ovšem zpravodajství na veřejnoprávní ČT se liší mnohem více, než naznačoval můj původní předpoklad. (Dále viz. Tabulka číslo 10 a graf 1)
4.9 Hypotéza číslo 9 Tato poslední hypotéza byla inspirována Wuovým výzkumem, který sám hypotézu testoval. Závěry jeho studie však přinesly negativní výsledky a ukázalo se, že svoboda tisku v dané zemi neměla na referování o dané zemi vliv. Samotná podstata hypotézy přitom určitě není neopodstatněná. Jejím základem je předpoklad, že čím svobodnější média v dané zemi 48
budou, tím více a tím objektivnější informace bude sám moci vytvářet a poskytovat tisku zahraničnímu, který je může přebrat. Míru svobody tisku jsem hodnotila na základě výsledků projektu Freedom House43. Tato organizace hodnotí a řadí země do tří kategorií a to svobodné (free), částečně svobodné (partly free) a nesvobodné (not free). Pokud se podívám na výsledky analýzy, tak v tabulce prvních dvaceti nejčastěji referovaných zemí třetího světa jsou pouze dvě země, jejichž tisk (média) ohodnotil projekt Freedom House jako svobodné. Naopak jedenáct zemí této tabulky jsou označeny jako nesvobodné. Zbylých sedm zemí patří k zemím, ve kterých je tisk hodnocen jako částečně svobodný. Moje hypotéza říkající, že ani v českém televizním zpravodajství nebude mít svoboda tisku dané země na její zařazování do zpráv hodnotu, se potvrdila. (Viz. Tabulka číslo 11)
43
Dostupné z http://www.freedomhouse.org/
49
5 Závěr Má práce sledovala dva měsíce českého televizního zpravodajství. Ukázalo se, že země třetího světa jsou ve zpravodajství značně podreprezentované. Jak ukázaly výsledky jednotlivých hypotéz, k tomu, aby se země třetího světa dostaly do českého televizního zpravodajství, je nezbytné, aby událost měla nějaký vztah buď s Českou republikou nebo některou z elitních zemí či referovala o některé ze zahraničních elit. I tehdy se navíc často jednalo o zprávy s jednoznačně negativní valencí. Nejvyváženější zpravodajství měla stanice ČT1. Přinesla nejvíce zpráv s neutrální valencí či alespoň částečně pozitivní valencí, a také nejvíce příspěvků celkově. Z televizního zpravodajství se český divák nemá šanci dozvědět prakticky nic o kultuře zemí třetího světa, humanitární pomoci na jejich území nebo o oblasti lidských práv. Cílem mé práce bylo na základě analýzy vytvořit obraz zemí třetího světa, který je dále předkládán divákům. Ti si na jeho základě mohou vytvářet svůj vlastní obraz o světě. Pokud by tomu tak skutečně bylo a divák si vytvářel své povědomí o světě pouze na základě tohoto zpravodajství, s největší pravděpodobností by tyto země dopadly stejně jako v úvodu zmiňovaný průzkum Jo Ellen Fair mezi americkými studenty. Pro takového našeho modelového diváka, který čerpá své znalosti pouze z televizního zpravodajství, by svět vypadal následovně: Na světě existuje něco málo přes sto zemí. Nejdůležitější země na světě jsou USA a země Evropské Unie. Země Afriky, Asie a jižní a střední Ameriky jsou nebezpečné, plné válek, terorismu. Do některých z nich ale jezdí Češi na dovolenou. Tento odstavec může vyznít přehnaně, ovšem podíváme – li se podrobně na mé výsledky, ukáže se, že odpovídá televizní realitě. Čemu bych se zde chtěla také věnovat je srovnání s před šesti lety provedenou prací Kamily Plockové. Pokud bych měla srovnat výsledky mé a její analýzy ukáže se, že referování v Mladé Frontě a českých televizích je prakticky totožné až na jednu zajímavou výjimku. Její analýza ukázala, že v rámci MF Dnes se země třetího světa ve spojení s Českou republikou prakticky nevyskytovaly, naopak moje analýza přinesla naprosto opačný výsledek. Pokud nebyly země třetího světa spjaté s některou z jiných elitních zemí, poté se ve většině případů jednalo o spojení s ČR.
50
Ještě by zde bylo vhodné zmínit avizované srovnání s prací Kamily Plockové Obraz rozvojových zemí v deníku MF Dnes. Přesto, že hypotézy obou prací se v určitých bodech lišily, některé sledovaly stejný faktor a nabízejí tak prostor pro srovnání. Zatímco v televizním zpravodajství byla jednoznačně rozpoznatelná hodnota elitních národů, v deníku MF Dnes podle jejích výsledků byla tato hodnota zanedbatelná, přestože mírně vyšší. Stejně jako v mé práci se ani u ní nepotvrdil předpokládaný vliv ekonomiky ve vztahu k ČR na množství příspěvků. To je zajímavý fenomén oproti anglosaskému světu, kde studie, se kterými jsem měla možnost se seznámit, prokazovaly v zemích USA nebo Velké Británie silný vliv právě zpráv tematicky řazených do kategorie ekonomiky a dále ekonomické provázanosti na vysílající zemi. Teorie zpravodajských hodnot, ač mnohými teoretiky kritizovaná, se ukázala být fungující a platnou teorií. Pokud by média měla skutečně nastolovat agendu ve společnosti, jak říká další z teorií, agenda setting, potom má agenda nastolována českými televizními médii velmi úzký pohled na svět, za jehož obzory zcela mizí hlubší a smysluplnější zprávy o společnosti třetího světa, která sice často může vypadat jako násilná a válčící, ovšem dokonce i to už média zdá se omrzelo, a tak se sice dozvíme, že v Mali propuká válka, ovšem největší část zprávy ukousnou jednání francouzských státníků o vyslání vojsk. O důvodech války se dozvíme pramálo, natož o nějakých hlubších analýzách či komentářích odborníků na oblast. Možné přesahy této práce jsou nasnadě a vyplynuly v průběhu zpracovávání výsledků. Jistě by bylo zajímavé zjistit celkový obraz zahraničního zpravodajství, především fenomén, který se velice silně projevil v mé vlastní analýze a to „všudypřítomnost“ USA.
51
6 Seznam použité literatury: BERGER, Peter L. - LUCKMANN, Thomas (1999): Sociální konstrukce reality: Pojednání o sociologii vědění. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
CATE, F. Media, Disaster Relief and Images of the Developing World: Strategies for Rapid, Accurate, and Effective Coverage of Complex Stories from Around the Globe, Annenberg Washington Program, 1994
FAIR, Jo E. (1993): „War, Famine and Poverty: Race in the Construction of Africa’s Media Image”, in Journal of Communication Inquiry, Vol. 17, No. 2, pp. 5 – 22.
GALTUNG, Johan - RUGE, Mari H. (1965): „The Structure of Foreign News: The Presentation of the Congo, Cuba and Cyprus Crises in Four Norwegian Newspapers”, in Journal of Peace Research, Vol. 2, pp. 64 – 90.
KRIPPENDORFF, Klaus (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology, 2.vydání, Sage Publications
KUNCZIK, Michael (1995): Základy masové komunikace. Praha: Karolinum.
McQUAIL, Denis (2009): Úvod do teorie masové komunikace. Portál, pp. 101 - 106
MURDOCK, GOLDING 1977 in Media Studies Vol. 1, Institutions, Theories and Issues. Edited by Pieter J. FOURIE. Creda Communications 2007. pp 120 - 123 52
NEUENDORF, Kimberly A. (2002): The content analysis guidebook. London: SAGE.
PRASAD, Devi B.:Content analysis: A method of Social Science Research (pp.174-193) In D. K. Lal Das (ed) Research Methods for Social Work, New Delhi: Rawat Publications, 2008
ROSENGREN. Mass Media and social change: Some current approaches. Paper Presented to Symposium No 7, "Mass Media and Social Change", ISA [9th] World Congress, Uppsala, 1419 August, 1978
SHOEMAKER, P.J., DANIELIAN, L.H., BRENDLINGER, N. Deviant acts, risky business and U.S. interests: The newsworthiness of world events. Journalism Quarterly, 68, pp. 781 795
SIDAWAY, James D. 2012. Geographies of Development: NewMaps, NewVisions? In Professional Geographer Journal, vol. 64, no. 1, pp. 49-62, 2012
TAYLOR, P. J., B. DERUDDER, C. G. GARC´IA, and F.WITLOX. 2009. From north–south to “global” South: An investigation of a changing “South” using airline flows between cities, 1970–2005. Geography Compass 3 (2):836–55.
WU, Denis H. (2000): „Systematic Determinants of International News Coverage: A Comparison of 38 Countries”, in Journal of Communication, Vol. 50, No. 2, pp. 110 – 130.
53
Internetové zdroje: Department for International Development: Viewing the world: A study of British television coverage of developing countries. http://www.dfid.gov.uk/pubs/files/viewworldfull.pdf (23.3.2013)
Dostupný
A political vision of the underdevelopment. http://www.memo.fr/en/article.aspx?ID=CON_TIM_001
CONNEL, R.: The Southern Theory. Rozhovor http://www.southernperspectives.net/tag/sydney/page/2
o
Dostupná
knize.
Dostupný
na:
z:
z
MARKS, B. Robert: Asian Tigers, pro International Symposium on World System History and Global Environmental Change Lund University, Sweden. Dostupné z http://web.whittier.edu/people/webpages/personalwebpages/rmarks/pdf/asian_tigers.pdf SVĚTOVÁ BANKA. Srovnání zemí podle http://povertydata.worldbank.org/poverty/home
míry
chudoby.
MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ FOND. Classification of Countries. http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2000/02/pdf/append.pdf
Dostupné
z:
Dostupné
z:
OSN. Classification of countries by development. Dostupné z: http://www.un.org/en/development/desa/policy/wesp/wesp_current/2012country_class.pdf
FREEDOM HOUSE PROJEKT. Mapa dostupná zde: http://www.freedomhouse.org/sites/default/files/Map%20of%20Freedom%202013%2C%20fi nal.pdf (2013)
BRAUN, J.A. News Values. International Collaborative Dictionary of Communications (22.2.2013). R.K. Nielsen et al (Eds.), URL:http://mediaresearchhub.ssrc.org/icdc-contentfolder/news-values/ 54
PLOCKOVÁ, Kamila. Obraz rozvojových zemí v deníku MF Dnes. Dostupné z Práce dostupná z: http://is.muni.cz/th/144022/fss_b/ http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/EXTSITETOOLS/0,,contentMDK:2014748 6~menuPK:344190~pagePK:98400~piPK:98424~theSitePK:95474,00.html
55
7 Seznam tabulek: Tabulka číslo 1: Nejčastěji referované země třetího v hlavní zpravodajské relaci televize Prima a procentuální zastoupení těchto zemí vůči ostatním zemím třetího světa Tabulka číslo 2: Nejčastěji referované země třetího v hlavní zpravodajské relaci televize Nova a procentuální zastoupení těchto zemí vůči ostatním zemím třetího světa Tabulka číslo 3: Nejčastěji referované země třetího v hlavní zpravodajské relaci televize ČT 1 a procentuální zastoupení těchto zemí vůči ostatním zemím třetího světa Tabulka číslo 4: Přehled nejčastěji referovaných zemí třetího světa napříč českými televizními stanicemi Nova, Prima a ČT1 Tabulka číslo 5: Počet nejméně reprezentovaných zemí třetího světa Tabulka číslo 6: Tématické zastoupení referovaných zemí ve vztahu k ČR Tabulka číslo 7: Tématické rozložení zpráv o zemích třetího světa napříč sledovanými televizními stanicemi Tabulka číslo 8: Valence jednotlivých příspěvků o zemích třetího světa Tabulka číslo 9: Počet příspěvků o zemích třetího světa ve spojení s elitními zeměmi
56
8 Seznam příloh: 1. 1. Tabulka číslo 10 Zastoupení zemí třetího světa a celkový počet příspěvků o nich na sledovaných televizních stanicích 2. Tabulka číslo 11 Země s největším počtem příspěvků a hodnocení jejich mediální svobody 3. Graf 1 Zastoupení zemí třetího světa a celkový počet příspěvků o nich na sledovaných televizních stanicích 4. Graf 2 Zastoupení elitních národů ve spojení se zeměmi třetího světa v českém televizním zpravodajství 5. Seznam sledovaných zemí třetího světa
57
9 Přílohy: Tabulka číslo 10: Zastoupení zemí třetího světa a celkový počet příspěvků o nich na sledovaných televizních stanicích (viz také Graf 1) ČT1 Počet
Nova
Prima
referovaných 43
31
31
příspěvků
57
56
zemí Počet
o 133
zemích třetího světa
Graf 1:
58
Tabulka číslo 11: Země s největším počtem příspěvků a hodnocení jejich mediální svobody Země
Média Free/ partly free/ not free
Sýrie
NOT
Mali
FREE
JAR
PARTLY
Severní Korea
NOT
Irák
NOT
Egypt
PARTLY
Kuba
NOT
Pákistán
NOT
Vietnam
NOT
Thajsko
PARTLY
Venezuela
NOT
Filipíny
PARTLY
Nigérie
PARTLY
Alžírsko
NOT
Argentina
PARTLY
Afghánistán
NOT
Irán
NOT
Bahamy
FREE
59
Graf 2: Zastoupení elitních národů ve spojení se zeměmi třetího světa v českém televizním zpravodajství
60
9.1
Seznam sledovaných zemí třetího světa:
1. Afghánistán
9. Barbados
17. Burundi
2. Alžírsko
10. Belize
18. Čad
3. Angola
11. Benin
19. Džibutsko
4. Antigua a Barbuda
12. Bhútán
20. Dominika
5. Argentina
13. Bolívie
21. Dominikánská rep.
6. Bahamské ostrovy
14. Botswana
22. Egypt
7. Bahrajn
15. Brunej
23. Ekvádor
8. Bangladéš
16. Burkina Faso
24. El Salvádor
25. Eritriea
55. Kongo. dem. r.-dříve Zair
85. Omán
26. Etiopie
56. Konžská republika
86. Pákistán
27. Fidži
57. Kostarika
87. Palau
28. Filipíny
58. Kuba
88. Panama
29. Francouzská Guyana
59. Kuvajt
89. Papua Nová Guinea
30. Gabon
60. Laos
90. Paraguay
31. Gambie
61. Lesotho
91. Peru
32. Ghana
62. Libanon
92. Pobřeží slonoviny
33. Grenada
63. Libérie
93. Rovníková Guinea
34. Guatemala
64. Libye
94. Rwanda
35. Guinea
65. Madagaskar
95. Saúdská Arábie
36. Guinea-Bissau
66. Malajsie
96. Senegal
37. Guyana
67. Malawi
97. Severní Korea
38. Haiti
68. Maledivy
98. Seychelské o-vy
39. Honduras
69. Mali
99. Sierra Leone
40. Chile
70. Maroko
100. Singapur
41. Indonésie
71. Marshallovy o-vy
101. Somálsko 102. Spojené arabské
42. Irán
72. Mauritánie
emiráty
43. Irák
73. Mauricius
103. Středoafrická republika
44. Jamajka
74. Mexiko
104. Srí Lanka
45. Jemen
75. Mikronésie
105. Súdán
61
46. Jihoafrická republika
76. Mongolsko
106. Surinam
47. Jordánsko
77. Mozambik
107. Svazijsko
48. Kambodža
78. Myanmar (Barma)
108. Sýrie
49. Kamerun
79.Namibie
109. Svatý Kitts a Nevis
50. Kapverdy
80. Nauru
110. Svatá Lucie
51. Katar
81. Nepál
111. Svatý Vincent Grenadin
52. Keňa
82. Nikaragua
112. Šalamounovy o-vy
53. Kolumbie
83. Niger
113. Tchaj-wan
54. Kiribati
84. Nigérie
114. Tanzanie
115. Tibet
123. Uruguay
131. Zimbabwe 132. Svatý Tomáš a Princův
116. Thajsko
124. Vanuatu
ostrov
117. Togo
125. Venezuela
133. Komory
118. Tonga
126. Vietnam
119. Trinidad a Tobago
127. Východní Timor
120. Tunis
128. Zambie
121. Tuvalu
129. Palestina
122. Uganda
130. Západní Sahara
62