Mediální komunikace Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D. 22. 4. 2015
Mediální komunikace – okruhy přednášek: 1. Jazyk, znak, komunikace. Teorie komunikace, teorie informace, informační proces a modely komunikace. 2. Znak a znakové systémy. Sémiotika. Sémiotická lateralita. Sémantický trojuhelník a typologie znaků. Mystifikace v znakových systémech, dekódování mýtu. Metatvorba. 3. Typy mediálních teorií a přístupy k médiím. 4. Předpoklady vzniku masová komunikace. Stručná historie vybraných médií. 5. Média a kodifikace (skutečnosti). Zpravodajské hodnoty. Medializace a mediální realita. 6. Teoretici a teorie médií. 7. Hyperrealita, virtuální realita, fikce. 8. Sociologie masové komunikace - školy a představitelé 9. Sociologie mediální komunikace - sociální konstrukce, realita, síť 10. Výzkum v oblasti mediální komunikace - základy vědeckého výzkumu
Mediální komunikace – okruhy přednášek: 11. Psychologie masové komunikace - školy a představitelé 12. Psychologie masové komunikace - neuro přístupy 13. Účinky mediální komunikace 14. Publikum masové a mediální komunikace 15. Systém (struktura) médií a mediální systém (aparát). 16. Nová média a digitalizace 17. Mediální antropologie, archeologie, studia. 18. Mediální etika a vzdělávání.
http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/medialni-komunikace/
Zadání seminární práce pro studenty kombinovaného studia letní semestr 2014 Téma: Pilotní šetření a prezentace seminární práce 1. Projekt pilotního šetření 2. Definování výzkumného problému, metod, technik, vzorku a základního souboru 3. Zadání šetření 4. Vyhodnocení šetření 5. Prezentace výsledků (zpráva o šetření) • Prezentace seminární práce ze ZS (snímky, nahrání, el. podklady) http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/medialni-komunikace/
Mediální vzdělávání Pedagogika je věda o edukaci, tedy o výchově a vzdělávání. Pedagogika má svůj předmět bádání, význam a úkoly, obsahovou strukturu , účel a poslání, výzkum a jeho metody. Zahrnuje teorii i praxi, a zaobírá se jak plným rozvojem lidské bytosti, tak získáváním dovedností. Předmětem pedagogiky je výchova a člověk v situaci výchovy. - normativní charakter – normy, vzory, doporučení, cíle, jak realizovat edukaci - explorativní charakter – poznatky získané z výzkumu se využijí pro novou metodiku vyučování - explanativní charakter – vyhledání, popis a vysvětlení různých jevů edukační reality obrázky: http://2.bp.blogspot.com/MsUe52AHD7g/UKK4d4ddZqI/AAAAAAAALuA/wIBJrihchM Q/s1600/education21.jpeg; http://3.bp.blogspot.com/_82LSUTbpTpw/SwL86S71LwI/A AAAAAAAAUM/0FpiFRVgCm0/s1600/Pedagogy.gif; http://www.rug.nl/gmw/images/gmw_tuin_460.jpg
Mediální vzdělávání Termín pochází z antického Řecka, kde byl slovem paidagógos označován otrok, který pečoval o syna svého pána, doprovázel jej na cvičení a do školy. Tento výraz se přesunul do antické latiny, paedagogus → učitel, vychovatel. pais=dítě, aigen=vésti - základy systematické vědy o výchově mládeže i dospělých v pedagogických spisech Jan Amos Komenského, jako vědní obor v 19. stol. - je úzce spojena s ostatními vědními obory Pedagogika: věda a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách života a společnosti. V zahraničí se ve významu „pedagogika“ často užívá termín „pedagogická věda“. Pedagogika: Obor vzdělávání na pedagogických fakultách a jiných fakultách připravujících učitele, respektive předmět v rámci tohoto studia PRŮCHA, J. – WALTEROVÁ, E. – MAREŠ, J. Pedagogický slovník
Pedagogika: věda o permanentní výchově, o celoživotní výchově dětí, mládeže i dospělých JŮVA, V. Úvod do pedagogiky
Mediální vzdělávání Význam studia pedagogických teorií
Teoretický: odhaluje zákonitosti výchovy a její úlohu v životě jedince a společnosti, zabývá se výchovou v jednotlivých věkových obdobích a v různých zařízeních Praktický: poskytuje podněty pro edukační aktivity výchovným a školským pracovníkům, rodičům i pracovníkům souvisejících profesí; teoretické závěry jsou aplikovány v oblastech školství, mimoškolního vzdělávání, ekonomického rozhodování, sociální politiky, pomáhajících profesí a oblastech samotné vědy. Úkoly pedagogiky: Analytický: zkoumá aktuální výchovnou realitu Verifikační: ověřuje, zda dosud platí určité poznatky Prognostický: formuluje perspektivní výchovné cíle
Mediální vzdělávání Význam studia pedagogických teorií Vzdělávání je sociální instituce, o kterou se sociologové velmi zajímají. is a Zahrnuje to jak základní vzdělání a dovednosti, jako jsou psaní, čtení a aritmetika, jako i vzdělání v jiných oblastech, např. v morálce, hodnotách a etice. Vzdělávání připravuje mladé lidi na vstup do společnosti a proto je jistou formou socializace. Sociologové poznávají, jak tato forma socializace ovlivňuje jiné sociální struktury nebo zážitky a je nimi ovlivňována. Sociologie vzdělávání je oblast, ve které se zaměřuje na dvě úrovně analýzy. Na makro-úrovni sociologové zjišťují jak různé sociální síly, jako např. politika, ekonomika, kultura, atd. vytváří změny ve školství. Jinými slovy, jaký vliv mají jiné sociální instituce na vzdělávací systém. Na mikro-úrovni sociologové zjišťují jak různé změny ve školní praxi vedou k odlišnostem v jednotlivých úrovních studentských výstupů. To znamená, pokud mají školy různé vzdělávací metody nebo různé přístupy, jak to ovlivňuje jednotlivé studenty a jaké jsou jednotlivé výstupy? zdroj: Crossman, Ashley. Sociology of Education. Studying The Relationship Between Education And Society. [online] http://sociology.about.com/od/Disciplines/a/Sociology-Of-Education.htm
Mediální vzdělávání Význam studia pedagogických teorií Příklad sociologické studie o vzdělávání
Klasická studie sociologa Jamese Colemana provedená v roce 1966 a známá jako „Colemanova zpráva“ (Coleman Report) zkoumala výkon více než 150 000 studentů a zjistila, že okolní prostředí studentů a socioekonomický stav měly důležitější vliv na vzdělávací výstupy než rozdíly ve školních zdrojích, jako jsou např. výdaje za studenta (per pupil spending). Coleman také zjistil, že sociálně znevýhodnění černí studenti toho využili a měli lepší školní výsledky ve školách, kde byli rasově smíchané třídy oproti školám, kde měli třídy pouze s černými studenty. Každý z hlavních sociologických proudů (funkční přístup, teorie konfliktů a symbolický interakcionismus) má vlastní pohled na vzdělávání. zdroj: Crossman, Ashley. Sociology of Education. Studying The Relationship Between Education And Society. [online] http://sociology.about.com/od/Disciplines/a/Sociology-Of-Education.htm
Mediální vzdělávání Význam studia pedagogických teorií Funkční přístup tvrdí, že vzdělávání má mnoho důležitýmch funkcí ve společnosti. Za prvé, socializuje děti a připravuje je na život ve společnosti. To se neděje jen prostřednictvím učení se „knižnímu“ vzdělání, ale také vyučováním o kultuře společnosti, včetně morálních hodnot, pravidel, víry, zvyků a norem. Za druhé, vzdělávání nabízí profesní přípravu (occupational training), zejména v industrializovaných společnostech jako jsou Spojené státy. Naproti tomu v méně komplexnějších společnostech nebo v USA před rokem 1900 se většina profesí a přípravy na ně dědí tradičně z otce na syna, ale většina profesí a zaměstnání v USA dnes již vyžaduje minimálně středoškolské vzdělání (high school education) a mnoho pracovních pozic vyžaduje vyšší nebo postgraduální stupeň. Za třetí, vzdělávání podle funkčních výzkumníků plní roli sociální kontroly nebo regulace deviantního chování. Zavedením povinné školní docházky se mládež bude držet mimo ulice a problémů. zdroj: Crossman, Ashley. Sociology of Education. Studying The Relationship Between Education And Society. [online] http://sociology.about.com/od/Disciplines/a/Sociology-Of-Education.htm
Mediální vzdělávání Význam studia pedagogických teorií Symbolický interakcionismus se zaměřuje na interakce probíhající ve školním procesu a výstupy těchto interakcí. Například interakce mezi studenty a učiteli mohou vytvářet očekávání na obou stranách. Učitel očekává určité chování od studentů, co ve skutečnosti může právě toto chování vytvářet. Je to „efekt učitelského očekávání“ (teacher expectancy effect). Teorie konfliktů si všímá rozkladné a rušivé stránky vzdělávání. Vědci a výzkumníci tvrdí, že vzdělávání je ve společnosti nerovnoměrně distribuované a je využívané jednotlivými skupinami (založenými na třídní příslušnosti, pohlaví nebo rase). Úroveň vzdělání je proto mechanizmus produkování a reprodukování nerovnosti ve společnosti. Podle teorie konfliktů může být úroveň vzdělání použita jako nástroj diskriminace, např. pokud potenciální zaměstnavatel vyžaduje určité vzdělání, které může a nemusí být důležité pro danou pracovní pozici nebo zaměstnání. zdroje: Crossman, Ashley. Sociology of Education. Studying The Relationship Between Education And Society. [online] http://sociology.about.com/od/Disciplines/a/Sociology-Of-Education.htm Giddens, A. Introduction to Sociology. New York: W.W. Norton & Company, 1991. Anderson, M. L. - Taylor, H.F. Sociology: The Essentials. Belmont, CA: Thomson Wadsworth, 2009.
Mediální vzdělávání Pedagogická teorie a praxe
John Dewey, americký filosof, psycholog a reformátor vzdělávání je nazýván instrumentalistou, experimentalistou, empirikem, funkcionalistou a naturalistou. Pojem "transakční" nejspíš ale nejlíp vystihuje jeho pohled a je to termín, který Dewey zdůrazňuje ve svých pozdních letech na charakterizování svých teorií o vzdělání a zážitku. Dewey tvrdí, že vzdělávání a učení jsou sociální a interaktivní procesy a proto je škola sama osobě sociální institucí, prostřednictvím které se může a musí dít i reforma společnosti. Navíc věřil, že studenti žijí v prostředí, kde zažívají učební osnovy, pracují s nimi a všichni studenti měli mít možnost podílet se na vlastním učení. Dewey se stal jedním z nejznámějších zastánců praktického učení nebo zážitkové pedagogiky ... Tvrdil, že "pokud poznání pochází z dojmů způsobenými přírodními objekty, pak je nemožné obstarat poznání bez použití objektů, které působí na mysl". zdroje: http://en.wikipedia.org/wiki/John_Dewey a Dewey, J. Democracy and education: An introduction to the philosophy of education. New York: WLC Books, 1916 (2009), s. 217-218.
Mediální vzdělávání Systém pedagogických věd – Základní disciplíny OBECNÁ PEDAGOGIKA – systematizace výchovných problémů a poznatků, formulování cílů výchovy, základních pedagogických kategorií a tvorba systému pedagogických pojmů, obecně platných pedagogických norem DĚJINY PEDAGOGIKY – historický vývoj výchovy, vývoj pedagogických idejí, principů, typů škol; dějiny výchovy, národní dějiny výchovy a dějiny školství DIDAKTIKA – teorie vzdělávání a vyučování, problémy efektivity vyučovacího procesu; obecná didaktika (obecné cíle, obsah, metody, organizační formy) a speciální didaktiky (daný obor; předmětové didaktiky) FILOSOFIE VÝCHOVY – výchova ve vztahu k podstatě člověka a společnosti, etické otázky výchovy, svět hodnot, komplexní nazírání na svět výchovy, metodologické otázky zkoumání výchovných jevů TEORIE VÝCHOVY – filosofická disciplína, empiricky založená teorie, - složky výchovy: jazykové, vědecké, pracovní a technické, mravní, estetické a tělesné; zkoumá a objasňuje cílevědomé ovlivňování potřeb, zájmů METODOLOGIE PEDAGOGIKY – teorie metod pedagogického zkoumání nebo výchovně-vzdělávacího procesu zdroj: PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha, Portál 1997.
Mediální vzdělávání Systém pedagogických věd – Speciální metodologie a didaktika 1) SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA – výchova a vzdělávání jedinců postižených různými tělesnými, duševními, smyslovými vadami a poruchami chování; dílčí subdisciplíny: etopedie , psychopedie, somatopedie, oftalmopedie, logopedie, surdopedie, specifické vývojové poruchy učení: dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dysmuzie, dyspinxie, dyspraxie 2) SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA – výchova jako společensko-historický jev, zkoumá využití volného času, sociální postavení, kulturní vzdělávací práci 3) PEDAGOGICKÁ DIAGNOSTIKA – zjišťování, charakterizování a hodnocení úrovně rozvoje určitého žáka (žáků); diagnóza je prováděna hodnocením (evaluace) za pomocí měření školního výkonu (didaktické testy) 4) PEDAGOGICKÁ PROGNOSTIKA – prognózuje vývoj školství a vzdělávání, hledá optimální řešení; vytváří modely a strategie budoucího rozvoje 5) TEORIE ŘÍZENÍ ŠKOLSTVÍ (školní management) – plánovací, organizační a kontrolní činnost institucí tvořících vzdělávací systém zdroj: PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha, Portál 1997.
Mediální vzdělávání Systém pedagogických věd – Pedagogika v jiných diciplínach a. Didaktika předmětu – Matematika, Jazyk, atd. b. Didaktika jako specializace – vyučování matematiky, jazyka, atd. c. Metodologie – Hudební výchova,Základy matematiky, atd. d. Příslušný výzkum v: Biologii – člověk jako žijící organizmus = školkní hygiena Psychologii – lidské vědomí = pedopsychologie, učební psychologie, psychologie osobnosti, atd. Sociologii – struktura lidské společnosti a lidských vztahů Filosofii – poslání člověka v přírodě (filosofie vzdělávání) Logice – důležitý prvek v organizování školních osnov a při psaní učebnic a odborných textů, je pilířem pedagogické terminologie Estetice – krása v přírodě, estetická teorie a tělesná výchova Etice – náuka o morálce a správném zacházení Axiologii – vytváření a aplikace hodnot
Mediální vzdělávání Systém pedagogických věd – Interdisciplinární přístup Pedagogika jako oblast společného zájmu Psychologie vzdělávání Sociologie vzdělávání Antropologie vzdělávání Futurologie vzdělávání (filosofické a esoterické predikce budoucího vývoje)
Vzdělávání a profesní příprava: Profesní příprava (vocational education and training – VET) je forma vzdělávání, která připravuje lidi na zvláštní pozice, pracovní úkoly a profese na různých úrovních od obchodníka, řemeslníka, provozního zaměstnance, technika nebo jinou pracovní pozici.Řemesla obvykle předpokládají manuální nebo praktické zručnosti, tradičně neakademicky, a souvisí se zvláštní obchodní oblastí, profesí nebo odborností. Školní vzdělávání: institucionalizované vzdělávání a učení (se) vzhledem na školní osnovy (kurikulum), které se vytváří s ohledem na předem určené funkce a význam škol v systému. zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Vocational_education, překlad PJK
Mediální vzdělávání Systém pedagogických věd – Školní systém institucionalizované vzdělávání a učení (se) vzhledem na předem dané osnovy, kurikulární zaměření Školní systém: rozsah: předškolní pedagogika, školní pedagogika, vysokoškolská pedagogika, andragogika, gerontagogika
Předškolní výchova – školka Základní vzdělání – základní školy Povinné vzdělání – střední školy a odborná příprava Autodidaktika, rodinné a praktické vzdělávání, anarchistické svobodné školy, alternativní vzdělávání Profesní a vyšší odborné vzdělávání, Speciální pedagogika, atd. Vyšší vzdělávání – vysoké školy a univerzity Vzdělávání dospělých (celoživotní vzdělávání, celoživotní učení) zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Education
Mediální vzdělávání Koncepce vzdělávání ve 20. století Pedagogický reformizmus: kritické nové vzdělávací koncepty založenéch na pediocentrismu, individuálních vzdělávacích cílech, psychologii, integraci a globalizaci • Ellen Key (1849-1926) – švedská feministická vědkyně • Maria Montessori (1870-1952) – předškolní výchova • Édouard Claparède (1873-1940) Experimentální pedagogika: extaktní měření • Alfred Binet (1857-1911) – IQ testy Behaviorální pedagogika: • Edward Lee Thorndike (1874-1949) • Burrhus Frederic Skinner (1904-1990) zdroje: KRATOCHVÍLOVÁ, E. a kol. Úvod do pedagogiky. Trnava, TU 2007. s. 37. http://en.wikipedia.org/wiki/Ellen_Key; http://en.wikipedia.org/wiki/Maria_Montessori; http://en.wikipedia.org/wiki/Alfred_Binet ; http://en.wikipedia.org/wiki/Edward_Thorndike; http://en.wikipedia.org/wiki/B._F._Skinner
Mediální vzdělávání Koncepce vzdělávání ve 20. století Pedagogický esencializmus: základ, esence jsou systém a obsah, kritika pedagogického reformizmu a behaviorizmu Pedagogická rekonstrukce: vzdělávání jako transformace Psychologická pedagogika, psychoanalytická psychologie, pedagogická psychologie, individuální psychologická pedagogika: • Sigmund Freud (1856-1939) • Alfred Adler (1870 -1937) Sociologie vzdělávání • Emile Durkheim (1858-1917) Paul Barth (1858-1922) Paul Natorp (1854-1924) zdroje: KRATOCHVÍLOVÁ, E. a kol. Úvod do pedagogiky. Trnava, TU 2007. s. 37-38. http://en.wikipedia.org/wiki/Sigmund_Freud; http://en.wikipedia.org/wiki/Alfred_Adler; http://en.wikipedia.org/wiki/Emile_Durkheim; http://en.wikipedia.org/wiki/Paul_Natorp
Mediální vzdělávání Koncepce vzdělávání ve 20. století Kulturní pedagogika (německá spirituální pedagogika): hemeneutika jako interpretace něčeho jědinečného, psychologie prožívání přímé zkušenosti jako zážitku z dřívějších • Wilhelm Dilthey (1833 -1911) • Eduard Spranger (1882-1963) • Theodor Litt (1880-1963) • Wolfgang Klafki (*1927) Existenciální pedagogika: základní hodnota je lidskost, vzdělávání jako sebe-růst a seberozvoj jedince do vysoké úrovně kultury a sociální komunikace Otto Friedrich Bolnow (1903-1991) and Wolfgang Brezinka (*1928) zdroje: KRATOCHVÍLOVÁ, E. a kol. Úvod do pedagogiky. Trnava, TU 2007. s. 38. http://en.wikipedia.org/wiki/Wilhelm_Dilthey; http://www.unimarburg.de/aktuelles/news/2010a/1001i/view
Mediální vzdělávání Koncepce vzdělávání ve 20. století Křesťanská „neo-tomická“ humanistická pedagogika (po Tomáši Akvinském) • Jacques Maritain (1882-1973) Sovětská pedagogika: marxismus-leninismus, komunismus, jednotný školní systém, vzdělání slouží výchově občana • Pavel Petrovič Blonskij (1884-1941) – behaviorální pedagogika • Anton Semjonovič Makarenko (1888-1939) • Vasilij Alexandrovič Suchomilskij (1918-1970) • Sergej Leonidovič Rubinštejn (1889-1960) Teorie aktivity je sjednocující pojem pro sociálně-vědní teorie a výzkum s kořeny v sovětské psychologii a pracích, kterou publikovali Alexei Leont'ev, Lev Semyonovich Vygotsky a Sergei Rubinstein. zdroje: KRATOCHVÍLOVÁ, E. a kol. Úvod do pedagogiky. Trnava, TU 2007. s. 38. http://en.wikipedia.org/wiki/Jacques_Maritain; http://en.wikipedia.org/wiki/Anton_Makarenko; http://en.wikipedia.org/wiki/Pavel_Petrovich_Blonsky;
Mediální vzdělávání Koncepce vzdělávání ve 20. století
Odškolění společnosti (deschooling) a svobodné vzdělávání • Ivan Illich (1926-2002) Deschooling Society (1971) Anti-autoritativní pedagogika nevylučuje vzdělávání a výchovu na rozdíl od anti-pedagogiky (považuje výchovu za prostředek manipulace a deformace). Další významné osobnosti z psychologie a filozofie • Teilhard de Chardin (1881-1955) • Konrád Lorenz (1903 - 1989) • Karl Raimund (1902-1994) • Michel Foucault (1926-1984) zdroje: KRATOCHVÍLOVÁ, E. a kol. Úvod do pedagogiky. Trnava, TU 2007. s. 38.; http://en.wikipedia.org/wiki/Ivan_Illich; KOHOUTEK, Rudolf . Filozofie, psychologie a pedagogika od r. 1776. [online] Dostupné elektronicky na: http://rudolfkohoutek.blog.cz/0901/filozofie-psychologie-a-pedagogika-od-r-1776;
Mediální vzdělávání Koncepce vzdělávání ve 20. století
Yves Bertrand rozděluje pedagogické teorie podle reflexe 4 pólů vzdělávání a výchovy (studenty, obsahem, společností a sociálními interakcemi): 1. Spirituálně orientované teorie 2. Personalistické a humanistické teorie 3. Kognitivně-psychologické teorie 4. Technologické teorie 5. Sociokognitivní teorie 6. Sociální teorie 7. Akademické teorie
zdroje: BERTRAND, Y. Soudobé teorie vzdělávání. Praha, Portál 1998. http://4.bp.blogspot.com/_1WUmivmUkGg/Sn4kCUz6WKI/AAAAAAAADTA/qwUhi132Hto/s400/ele arningpedagogy.jpg
Mediální vzdělávání Cíle, funkce a složky výchovy a vzdělávání Cílem vzdělávání je vzdělání, znalost, vzdělaný jedinec Cílem výchovy je vychovaný a slušný jedinec Výchova a vzdělávání = dvě strany stejné mince Osobní růst, osobní rozvoj, socializace, prevence
Formální vzdělávání – institucionální, vzdělávací cíle, certifikace, kvalita, atd. Neformální vzdělávání – podporuje základní vzdělání, kurzy, profesní nebo oborové vzdělávání, atd. Další vzdělávání – samovzdělávání zdroj: http://www.jmlalonde.com/wpcontent/uploads/2012/10/coin-550x412.jpg
Mediální vzdělávání Etapy a fáze výchovného procesu různé podle autorů - vzdělání (ratio)+ výchova (morálka a hodnoty) 1. Heteronomní 2. Autonomní 3. Sociální konformita zdroj: BLÍŽKOVSKÝ, Bohumír. Systémová pedagogika pro studium a tvůrčí praxi. Ostrava : Amosium servis, 1992.
1. 2. 3. 4. 5.
Počáteční (vstupní) diagnóza: prostředí a stávající úroveň Pedagogická analýza: analýza a využití obsahu Pedagogická projekce: cíle a obsah, metody, formy, prostředky Regulace učení žáka: kooperace, porozumění Výsledná (výstupní) diagnóza: hodnotí cile, zpětnou vazbu
zdroj: SVOBODOVÁ, Jarmila. – ŠMAHELOVÁ, Bohumíra. Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno : MDS, 2007.
Mediální vzdělávání Etapy a fáze výchovného procesu 1. Počáteční pedagogická diagnóza 2. Pedagogické projektování a motivace 3. Regulace – fáze přípravy na aktivní osvojování učiva, seznamování se s učivem, upevňování učiva 4. Výsledná, výstupní diagnóza zdroj: VORLÍČEK, Chrudoš. Úvod do pedagogiky. Jinočany, HaH 2000.
1. 2. 3. 4.
Motivace Fixace (uložení) Expozice (vyjádření) Verifikace (ověření)
zdroj: MOJŽÍŠEK, Lubomír – EDELSBERGER, Ludvík. Teoretické otázky pedagogické diagnostiky. Praha, Academia 1987.
Mediální vzdělávání Zásady, metody a prostředky výchovy, činitelé výchovy - metody, formy a konkrétní materiální zdroje - učení: individuální, skupinové, masové, apod. (vliv pedagogicky vytvořeného prostředí) - masová komunikace a média - práce - hry a zábava - umění - sport - skupina nebo tým - materiální (hmotné) X nemateriální (nehmotné) - Zdroje výchovy: vzdělávací autority (lidé, instituce, formy organizace), obsah (kurikulum, programy), metody a prostředky, vzdělávací prostředí
Mediální vzdělávání Formy vzdělávání Struktura, způsob, externí uspořádání fenoménů a procesů uvnitř vzdělávání formy vzdělávání: heteronomní vzdělávání a autoedukace 1. Školní (kurikulární) vzdělávání - vzdělání ve škole, vzdělávání podle státních osnov nebo kurikula, mimoškolní aktivity, vliv školního prostředí, institucionální vzdělávání, specializované a profesionální instituce, role integrace a systemizace 2. Mimoškolní vzdělávání - vzdělání získané mimo školy, síť sociálních, kulturních organizací, médií; funkce: poradní, propagační, vzdělávací, atd. 3. Rodinné vzdělávání - rodina vzdělává své členy názory, obsahem rodinného života, estetikou, kulturní a tělesnou výchovou, rozvojem morálních a pracovních návyků, atd. 4. Sebe-vzdělávání - sebe-vzdělávání v užším smyslu (formování postojů a zájmů) a učení (se)
Mediální vzdělávání Pedagogické metody - Způsob, jakým se dosahuje určitých cílů; vzdělávací metody, ale také metody empirického výzkumu, exaktní a rozvinuté 1. Výchovné metody – vzdělávací a výchovné cíle, vytváření postojů, potřeb a zájmů 2. Vzdělávací metody – učitel rozvijí znalost a dovednosti a kultivuje návyky u studentů/žáků 3. Vědecké metody – obohacují pedagogiku novým poznáním Metody přímého pedagogického působení (explanace, evaluace) Metody nepřímého pedagogického působení (např. vliv učitele) Rozdělení podle stádií vzdělávacího procesu: a) motivace b) expozice c) fuze d) diagnóza
Mediální vzdělávání Pedagogické metody Podle zdroje vědomostí – způsobu předání: a) slovní zprostředkování b) přímý zážitek Podle způsobu vyučování: a) komparativní b) analytické a syntetické c) induktivní a deduktivní d) genetické a ideologické
Základní metody: a) intelektuální (popis vs. argumentace) b) emocionální (vyvolání vs. potlačení) c) návykové a vytvářející dovednosti (vytvářející, přetvářející, potlačující)
Mediální vzdělávání Pedagogické metody Komplexní metody: a) vliv osobnosti (autority) b) vliv komunity (kolektivu) c) vliv životního rytmu (režim) Reflektované (přenesené) metody: a) částečné (verbální, hudební, umělecké, pohybové) b) kombinované (rozhlas, divadlo, televize, film) Idea celoživotního vzdělávání (učení se): je "pokračující, dobrovolná, a sebe-motivovaná" snaha o poznání buď z osobních, nebo profesionálních důvodů. Přístup, který definuje celoživotní učení je heutagogie. zdroje: Learning for Life: White Paper on Adult Education. [online] Dublin: Stationery Office. Department of Education and Science, 2000. Dostupné na: http://eric.ed.gov/PDFS/ED471201.pdf a http://en.wikipedia.org/wiki/Lifelong_learning
Mediální vzdělávání Soudobé komunikační technologie a jejich vliv na člověka, současný stav společnosti a civilizace z hlediska výchovy - digitální, vizuální a audio technologie: slouží automatizaci - internet: odstraňuje hranice, urychluje učení (čas pro sebe-vzdělávání, různé zdroje, e-univerzita, webstránky, blogy) - software: větší dostupnost vědeckých metod, usnadňuje operace Znalostní společnost? - EU vyžaduje od členských států, aby se staly znalostními ekonomikami Univerzity, otevřené a volné vzdělávání vs. (sebe)učící se organizace? Státy nejsou dobrými managery a veřejné nebo státní univerzity hledají podporu a členy v rámci virtuální univerzity/kurzů nebo nabízením volně přístupných kurzů a certifikátů, organizace dobíhají sebe-učením. Speciální pedagogika – problémy učení se (multisenzorická stimulace) – mediální pedagogika, epistemické kompetence (jak symboly a koncepty ovlivňují proces/zprostředkování vzdělání/znalostí)
Mediální vzdělávání Zánik mládeže = zánik pedagogiky? Mýtus mládeže (Myth of Youth: Marie Jahoda, Warren Neil) • různé skupiny, protiklad jednotnosti – rozptýlení (zájmů, a pod.) • mládež jako subkultura? P. Ondrejkovič: Moderní sociální pedagogika a sociologie vzdělávání zahrnují koncept selhání/zániku mládeže (v sociologickém smyslu). Industrializace nás dovedla k zániku tradičních mechanismů, jako jsou výchova, vzdělávání nebo mládež. Ondrejkovič, Peter. (ed.) Sociálna patológia ako predmet pozornosti sociálnej práce pedagogiky a vychovávateľstva. PF UK, Bratislava. 1999. s. 25-26
Anthony Giddens Giddens, A. Konsequenzen der Modeme. Frankfurt am Main 1995. Giddens, A. Die Konstitution der Gesellschaft. Grundzüge einer Theorie der Strukturierung, Frankfurt am Main, New York, 1995.
Pedagogika Soudobé trendy pedagogiky Kurikula a osnovy podle kritické pedagogiky: • Problémově nebo úkolově zaměřené • Kulturně relevantní a inkluzivní • Flexibilní obsah a prostupné hranice (trans-disciplinarita) • Ve centru se studentem (studenti produkují vzdělání) • Učení (se) v rámci i mimo školy • Umožňuje objevování a zkoumání neznámého • Umožňuje výzkum morálních a etických otázek v rámci socio-kulturní kritiky Černá pedagogika: výchova je způsob manipulace a totality, vzdělání a výchova slouží SuperEGU a zneužívání dítěte. Katharina Rutschky Schwarze Pädagogik (1977), „Jedovatá pedagogika“ je pojem s negativním významem a odsuzuje nehumánní zacházení (např. tělesné třesty)
Pedagogika Soudobé trendy pedagogiky Transformativní pedagogika – podobná kritické pedagogice (Giroux, 1997, Giroux et al., 1999) a radikální pedagogice (Gore,1993; McWilliams, 1997; Parkes, 2000ab), má kořeny v neo-marxistické teorii Frankfurtské školy. Dílo Paola Freire, známe jako pedagogika utiskovaných (pedagogy of the oppressed, 1970) je nejznámějším příkladem použití kritické teorie. Transformativní pedagogika uvažuje o vzájemně se rozvíjejících sociálních a technologických procesech z pohledu systému a evoluční perspektivy, umožňujíc vytváření znalostí a zdrojů rozvojem komunity, spolupráce a propojování Předmětem transformativních pedagogik jsou inovativní y metodologie a formy (konceptuální artefakty), které slouží přechodu mezi hranicemi instrukce a řízení využitelných tranformací na tří úrovních: individuální, skupinové a institucionální. podle: http://edutechwiki.unige.ch/en/Transformative_pedagogy, překlad PJK
Pedagogika Soudobé trendy pedagogiky – Systémová pedagogika Jednotky, které charakterizoval Lev Vygotsky jako zóny proximity jsou příkladem systémového uvažování. Skupinová dynamika je metoda, kde systémové uvažování pomáhá porozumět sociálním interakcím zkoumáním rozdílů. Základné charakteristiky systému podle Batesona: - Systém pracuje s rozdíly definovanými jako odchylky od hranice, za kterou se už tvoří informace; - Systém se skládá z „uzavřených smyček“ nebo obvodů, podél kterých fungují rozdíly nebo transformace; - Události v systému jsou spíš napájeny v rámci systému než vlivem spouštěce (když se dotknete šneka, děsí vás to spíše díky vlastní energii než energii z vašeho kontaktu); - Systémy vykazují rekurzivitu nebo kruhovou příčinnost, co znamená, že systém využívá výsledky svých vlastních operací jako základ dalších operací. zdroj: Bateson, G. (ed.) A sacred unity: Further steps to an ecology of mind. Rodney Donaldson. San Francisco: Harper Collins. 1991. s. 212.
Žurnalistické žánry: 1. ZPRAVODAJSKÉ ZPRÁVA (krátká: noticka, fleš, avízo, a rozšířená: doplňující, pokračující) • stručná, aktuální, nestranná objektivní • neutrální, neosobní, 3. osoba, pasiv – trpný rod, vložené přívlastkové a přístavkové konstrukce • otázky – základní (kdy, kde, kdo, co) a rozšířené (jak a proč) (5W: what, who, when, where, why; 6W: was, wer, wann, wo, warum, wie)
ZPRAVODAJSKÉ INTERVIEW (z francouzského slova entreveir schůzka, rozhovor) • monolog, anketa, rozprava-dialog, autointerview
Žurnalistické žánry: 2. ANALYTICKÉ ŽÁNRY analýza: rozbor, rozklad, rozložení zkoumaného jevu a na jednodušší složky za účelem vytyčení podstatných znaků ÚVODNÍK – vyjadřuje názor redaktora, redakce či vydavatele, publikuje se na titulní straně; EDITORIAL – forma úvodníku, kde se čtenář obeznamuje s obsahem čísla KOMENTÁŘ – předpokládá specialistu, odborníka, a vysokou úroveň jazykového zpracování, publikuje se na pravidelném místě v pravidelné rubrice, může ho psát externista – odborný spolupracovník redakce GLOSA – vychází z událostí, o kterých aktuálně referuje zpravodajství, hledá souvislosti, hlubší příčiny a ústí v zobecňující závěr používá se úvahový styl a nápaditost, osobitost, ironii, sarkasmus, metaforu, vtipnou pointu...
Žurnalistické žánry: 2. ANALYTICKÉ ŽÁNRY ANOTACE – krátké pojednání o obsahu určitého díla RECENZE – Kosmály: informativní, beletristická, odborná (posudek), její funkce je orientovat (informovat a hodnotit), recenzní kompetence KRITIKA – odborná studie, člnek, obsahuje interpretaci a rozbor problému, zařazuje jej do určitého kontextu, srovnává jej, posuzuje kvalitu, ukazuje důvody vzniku, zasazuje do souvislostí
Žurnalistické žánry: 3) BELETRICKÉ ŽÁNRY REPORTÁŽ (lat. reporto – zprávu přinésti, hlásiti; angl. report – zpráva; fr. reportage – rozvinutí zprávy), podává nejen informace, ale i osobní názory, svědectví, popis děje (infotaiment – zábavná žurnalistika), hledá souvislosti, informace (dotazováním, rešerší, hledáním) a ověřuje je, pátrá po pravdě, často za použití technik na hraně zákona (skrytá kamera, diktafon), FEJETON (franc. feuilleton – lístek), původně nazýván podčárník či podval (oddělen tlustou čarou v listu Journal des Débats), subjektivní publicistika, dominuje názor tvůrce, postupně graduje do pointy, využívá ironie a sarkasmu, problém prezentuje z nečekaného úhlu - odlišuje se např. typem písma (např. kurzíva), barvou, oddělením od zbytku textu či grafickým tvarem
Mediální vzdělávání Existence mediální reality dokazuje potřebu vzdělávat se v zacházení s médii. Mediální vzdělávání je poměrně mladá disciplína, odvíjí
se však z výzkumů recepce, literárního vzdělávání a také mediální gramotnost se pojímá podobně jako
v literárním systému.
Mediální vzdělávání Mediální kompetence, schopnosti zacházet s médií se většinou charakterizují jako znalosti a příslušné dovednosti, jako nadstavba gramotnosti. Od komunikačních dovedností můžeme odvodit příslušné kompetence mediálního
vzdělávání: • čtení – interpretace, porozumění, dekódování • psaní – publikování, tvořivost, kódování • mluvení – argumentace a persuaze (ovlivňování), kultura • poslouchání – „ne-poslouchání“ (inter dikce, selekce) • myšlení – kritická interpretace
Mediální vzdělávání
Otázkou příjmu, zprostředkování a překladu se zabývá i tzv. mediační paradigma v kognitivních vědách. Pro didaktiku jsou klíčové otázky terminologického překladu i formování epistemické kompetence. To podstatné vyjadřuje citace ze studie českého didaktika Stanislava
Štecha Psychodidaktika jako obrat k tématu účinného vyučování... Didaktika a její vztah k pedagogické psychologii:
Mediální vzdělávání „spojením procesů vyučování a učení ještě nemusíme
zajistit jejich validní poznání (účinné pro praxi vyučování). ,Kontext‘ je totiž třeba chápat nejen jako kurikulární, ale zejména v duchu ,mediačního paradigmatu‘, tzv. kulturní psychologie, jako systém zprostředkování.“
ŠTECH, Stanislav. Psychodidaktika jako obrat k tématu účinného vyučování: Komentář na okraj Kansaneovy úvahy Didaktika a její vztah k pedagogické psychologii, s. 60.
Mediální vzdělávání Proces zprostředkování – didaktické komunikace – je důležitý článek mezi formalizovaným jazykem oboru a jazykem „každodenním“. V didaktické komunikaci jde o překlad nejen lingvistický, ale také instrumentárno-epistemický: „Mediační přístup se ovšem neuspokojuje s pouhým vyjmenováním jednotlivých ,prvků‘. Klade důraz na sledování právě procesů zprostředkování. Pro didaktiku je tedy podstatné, že musíme na konkrétních případech sledovat, jak povaha artefaktu (napr. metafory koloběhu vody v přírodě, pojmu trojúhelník nebo dovedenosti zvládnou grafickou linii) ,diktuje‘ nebo naopak svou neurčitostí neoslovuje žáka s jeho konkrétními představami, očekáváními, dosavadními zkušenostmi a poznatky. Ty mohou vystupovat jako překážky, ale i jako facilitátory.“ ŠTECH, Stanislav. Psychodidaktika jako obrat k tématu účinného vyučování: Komentář na okraj Kansaneovy úvahy Didaktika a její vztah k pedagogické psychologii, s. 60.
Mediální vzdělávání A výsledkem iniciace do metody myšlení oboru (epistemologické analýzy), jak tvrdí Stanislav Štech, je epistemická kompetence – dovednost zacházení s obsahem, schopnost jej interpretovat a dál vysvětlovat (orientovat sebe i jiných: orientovat, to je základní funkce recenze).
Mediální vzdělávání Recenzní kompetence odpovídá i klíčovým pojmům v didaktické koncepci, která vznikla už v roku 1955. Je to taxonomie výchovných cílů od amerického kognitivního
vědce Benjamina Blooma a jeho kolegů. Tento didaktický koncept pozná a používá celý svět již 50 let a v 90. letech 20.
století díky inciativě vydavatelství LONGMAN došlo k rozsáhlému revidování Bloomovy taxonomie. V roku 2001 se objevil upravený koncept pod názvem Taxonomie pro učení, vyučování a hodnocení vzdělávacích cílů.
Mediální vzdělávání Hlavní rozdíly jsou v tom, že původní taxonomie obsahovala 3
oblasti (emocionální – afektivní, psychomotorickou a kognitivní – vzdělávací) a 6 hierarchicky podmíněných
kategorií. Nová taxonomie je dvoudimenzionální: má znalostní dimenzi a dimenzi kognitivních procesů. Zásadní je i terminologická změna: k znalostní dimenzi se váže substantivní tvar a k dimenzi kognitivní verbální tvar:
Mediální vzdělávání Taxonomie pro učení, vyučování a hodnocení vzdělávacích cílů Příklady vzdělávacího cíle: „analyzovat situaci...“, „vytvořit schéma...“, „zapamatovat si...“ dimenze kognitivních procesů znalostní dimenze znalost faktů konceptuální znalost
procedurální znalost metakognitivní znalost
zapamatovat rozumět
aplikovat
analyzovat
hodnotit
tvořit
Děkuji za pozornost!
PhDr. Peter Jan Kosmály, PhD. V případě nejasností mě kontaktujte na:
[email protected]
