Maturitní zkoušky S velkým uspokojením jsem na konci minulého školního roku přijal zprávu o výsledcích státní části maturitních zkoušek, kterých naši studenti dosáhli. Výrazně jsme zvýšili úspěšnost a kdo neuspěl, sám uznal chybu. To ale nemění nic na tom, že bych se rád k maturitám kriticky vyjádřil. V průběhu prázdnin jsme měli možnost sledovat sdělovací prostředky, kde si na maturity stěžovali studenti, rodiče, politici a mnozí další, redaktory označení za „odborníky“. Píšu odborníky v uvozovkách, protože mám o jejich odbornosti pochybnosti. Vyslechli jsme mnoho nářků nad nespravedlností, neobjektivností, dokonce nad zkaženým životem. Neúspěšní studenti se odvolávali ve správním řízení ke krajům, případně k soudům. Nikde jsem ale neslyšel ani nečetl hlas z druhé strany, ze strany hodnotitelů. Až se mi dostaly do ruky Učitelské noviny z června letošního roku. PhDr. Jiří Kostečka, vedoucí jednoho z hodnotitelských týmů, se snaží svrhnout mýty, které vznikly kolem písemných maturitních prací. Mě přesvědčil. Pohybuji se ve školství 30 let a myslím, že jsem schopen dlouhodobě posoudit přístup žáků ke studiu (záměrně neříkám schopnosti). Plně se ztotožňuji s jeho závěrečným výrokem: „Strašidelná, ba příšerná je úroveň jazykových znalostí a stylistických dovedností dvou třetin naší středoškolské populace“. Podle mého názoru je smutné, že nový ministr školství podlehl odpůrcům centrálního hodnocení, odvolal již několikrát odvolaného a zase jmenovaného Pavla Zeleného z Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (CERMAT) a připravuje mírnější verzi maturity. Nerozumím tomu, že odpovědné pracovníky nechalo v klidu i zjištění hodnotitelů, že objevili případy, kdy celé třídy měly slovo od slova stejnou maturitní písemnou práci.
S nástupem státních maturit sledujeme nárůst žáků s diagnostikovanými specifickými poruchami učení, kteří žádají o úlevy. Možná se zanedlouho dočkáme situace, že žáci bez vzdělávacích poruch prostě existovat nebudou. Rudolf Volhejn SŠPTP Velké Poříčí
Co je život – 10 bodů • Myslím si, že život je jenom důkladně promyšlená hra, ve které člověk hledá sám sebe. • Náš život není nic víc než jedna velká hádanka. • Nestárneme po rocích, ale minutu po minutě, vteřinu po vteřině. • Náš život má mnoho cest, ale vždy začíná a končí jen jednou jedinou. • Občas riskujeme život. Ne proto, že musíme, ale že chceme. • Srdce není dobré nebo zlé, to naše rozhodnutí na všem závisí. • Improvizace – o tom je život. • Život je neustálé učení. • Člověk se pozná podle činů. • Být člověkem. Zdeňka Klicnarová, 3. K
Lolita – kniha a film Minulý rok jsme měli v našem třídním „čtenářském kroužku“ debatu o knize Lolita od Vladimira Nabokova. Příběh o zhruba čtyřicetiletém profesorovi Humbertovi, který zahoří láskou do dvanáctileté nymfičky Dolores, mě natolik zaujal, že jsem se rozhodla pustit se do četby tohoto díla. Bohužel v červenokostelecké městské knihovně se kniha ztratila. Po určité době jsem měla možnost zhlédnout stejnojmenný film – Lolita. Byla jsem znechucena i okouzlena zároveň. A až teď, o rok později, se mi do rukou dostala ta kouzelná kniha. A musím uznat, že kniha je, jako v každém případě, lepší. Emoce jsou mnohem silnější, Humbertovy myšlenky hlubší a nekalejší, charaktery postav prokreslenější. Je zajímavé, že Jeremy Irons působí natolik zvrhle, stejně jako Humbert v knize. Jeho city jsou natolik uchvacující, že se na něho nemohu zlobit, i když vím, že to, co dělá, je špatné. Knihu i film vřele doporučuji, protože je to jedinečný zážitek a určitě to ve vás něco zanechá. Lenka Kašparová, 4. TG
Steve Jobs Walter Isaacson O prázdninách jsem dostala tip, abych si přečetla životopis Steva Jobse. Při pohledu na téměř sedmi set stránkovou knihu se mi neudělalo zrovna nejlíp, protože jsem nikdy nebyla velký čtenář. Ale řekla jsem si, že začnu číst a přestat můžu kdykoliv. Nepřestala jsem, kniha mě natolik zaujala, že jsem nutně chtěla vědět, jak bude pokračovat. Steve Jobs byl zakladatel, výkonný ředitel a předseda představenstva firmy Apple a zároveň jedna z nejvýraznějších osobností počítačového průmyslu posledních dvaceti let. Dokázal strhnout davy lidí, byl to vynikající řečník. Věděl přesně, co říct a jak představit nové výrobky. Byl adoptovaný, měl skvělou náhradní rodinu, ale stejně se s tím celý život nedokázal smířit. Když pak měl možnost poznat svého otce, nestál o ni. Děsily mě jeho stravovací návyky, byl schopný jíst celý týden pouze jablka a mrkve, nebo vůbec nic. Byl na stravu velmi náročný. Později měl děti, ale byl k nic velmi chladný. A ještě mnohem víc, řekla jsem vážně málo. Chtěla bych vám tuto knihu doporučit, je báječná, zajímavá a strhující. Je to životopis génia. A jestli nejste velký čtenář jako já, prostě začněte. Zjistíte, že knížky jsou skvělá věc!
Citáty – Steve Jobs „Být nejbohatším člověkem na hřbitově pro mě nic neznamená… Jít večer do postele s pocitem, že jsme udělali něco úžasného… to je to, na čem mi záleží“. „Lidé často nevědí, co chtějí, dokud jim to neukážete.“ „Pracujte jen s génii, idioty vyhoďte!“ Kateřina Mlčochová, 4. TG
Buďte kreativní Přiznám se, že tento článek píšu nerad. Připadá mi to jako ztráta času. Jestli se objeví v časopise, bude to pouze nošení dříví do lesa. Donekonečna omílané téma. Ale stejně přispěji trochou vody na to pomyslné mlýnské kolo. Technologie ničí kreativitu. Technologie prý zjednodušuje život, zvyšuje bezpečnost, dostanete se rychleji na nějaké místo. Díky technologii bychom měli mít mnohem více volného času. Ale není to tak. Jakožto moderní lidé se po návratu z práce či školy posadíme k počítači, zapneme Facebook, televizi. A než se vzpamatujete, je noc a jdeme spát, aniž bychom udělali věci, které byly původně v plánu. Často raději sedíme u počítače a komunikujeme s „přáteli“, než abychom šli ven s přáteli skutečnými. Když vás něco trápí, nelifrujte to všem přes internet. Raději si zapište problém na papírek. Zajímavé řešení může být z takto zapsaných problémů složit třeba báseň. Nebo cokoliv. Vypněte rádio a televizi. Prostě zkuste nezakrnět. Jan Kašpar, 3. TG
Pohled do umělcovy duše... Proč vlastně umělec vůbec tvoří? Řekla bych, že to není za účelem získání peněz, slávy a ani kvůli tomu, že by uměl jen malovat. Jde mu o to, aby ze sebe dostal všechny své pocity a vložil je do svého díla, které by mělo vyvolávat ten samý pocit v každém z nás. Malíři jsou svým způsobem bojovníci. Snaží se poukazovat například na určité nedostatky ve společnosti, nebo se snaží jen svým způsobem upoutat lidi, aby se zamysleli nad určitou věcí či problémem. Obrazy jsou jako částečky umělcovy duše, do každého plátna vdechnou život a doufají, že právě jejich rozervanou duši někdo pochopí. Že změní svět. Každý umělec vám ve svém díle něco dává a je jedno, jestli je to Mona Lisa nebo Kupkovy čáry na obraze. Všichni říkají: „To bych dokázal taky namalovat.“ Jenže už nikdo neví, že Kupka na ten obraz studoval dlouhou dobu optiku. Proto se
nejdřív zamysli nad významem obrazu a neposuzuj ho, pokud ho nepochopíš. Ano, všechno je otázka uměleckého vkusu, ale umělecký vkus se vyvíjí podle toho, jak se člověk zajímá o umění. Podle mě by každý mladý umělec měl mít výdrž, být pilný, nenechat se srazit na zem jednou špatnou prací, měl by dřít a studovat. Nemůže od svého talentu jen brát. Musí mu i dávat. Nikdy nezapomenu na větu našeho drahého pane ředitele v první den školy. „Váš talent je jen 20% a to ostatní je píle.“ Pár myšlenek na konec... Nejprve se člověk musí zbavit smyslu pro kýč, pak teprve může pochopit pravou krásu umění. Až když mnou prostoupí krása okamžiku, mohu naplno tvořit. Naše fantazie nám umožňuje vidět druhou stranu zrcadla. Nenechám tu kapku talentu vysušit sluncem jménem Lenost. Třeba se z ní jednoho dne stane moře. Elena Pecenová, 3. PD
Co čekám od studia? Studium je pro mě důležitou součástí života. Studium na střední škole mi dává čas na poznávání sebe sama a také na poznávání jiných lidí. Léta ve škole mi ukazují spoustu možností, co v životě podniknout – kterou knihu si přečíst, jak využít informace na internetu k napsání školní práce, které země bych chtěla navštívit, kdo může za povinnou školní docházku, nebo jak dlouho musím šetřit na nové úžasné boty ve výloze obchodu. Jsem teprve na začátku své cesty životem a občas nestíhám vnímat a vstřebávat ty miliony informací, které se na mě hrnou za všech stran – ve škole, doma, od přátel, z televize a rádia, z časopisů a internetu. Ale bojuji statečně. V průběhu mých studentských let bych ráda získala informace především o přítomnosti. O světě, ve kterém žiji, jak v něm získat úspěch a určitou spokojenost v budoucnosti. Vím, že člověk se musí nejprve naučit sčítat a odčítat, vyjmenovat chemické prvky, vypočítat rychlost letu z Prahy do Londýna, nebo nazpaměť odříkat Máj od Karla Hynka Máchy. Ale já chci vědět, jak tyhle vědomosti pak uplatnit ve světě. To už je ta skutečná realita, do které pak odcházíme, snažíme se v ní skutečně žít a bojujeme o své místo v práci i ve společnosti. Chtěla bych úspěšně dokončit studium a odnést si odpovědi na své otázky a hlavně zkušenosti, které pak uplatním ve
světě dospělých. Ve šprtání se vzorečků nazpaměť nebo čtení stostránkových knih uspokojení nebo radost nenacházím, ale snažím se to zvládnout, abych mohla postoupit dál. Jít kupředu a prokousat se k informacím, které mi dají návod, jakým směrem jít. Mám ráda praktičnost, líbí se mi manuální práce, u které musím přemýšlet tak, aby výsledek splnil moji představu. A myslím, že jsem v tom dobrá. Dostala jsem talent, který chci využít tak, aby mi moje snaha ve škole přinesla radost v práci a z práce. A taky bych byla ráda, aby mi studium na střední škole a možná i na univerzitě dalo možnost poznat svět, umění a život lidí různých kultur a národností. Vendula Jahodová, 2. AT
Láska??? Bolestivá je láska, láska je slepá, jak přes oči ostnatá páska, jak zamrzlá řeka. Krásná je láska, ty si mi ji vzal, jak barevná pomlázka, lásky své mi nedal. Jak kamínky na cestě, jak rozsypané kamínky, po nichž šlape dáma ve vestě, v hlavě zůstanou mi vzpomínky. Slzy pro tebe již neroním, to raději srdce své zahodím. Terezie Schmidtová, 2. PD
Večer jarní Za obzor zapadá slunce, slunce se choulí ke spánku. To hladí mě tvé ruce, když nasloucháme zpěvu vánku. Studený je večer jarní, když pohaslo slunce. Jako když přestane jít stroj jarní, jako když srdci vypoví jeho funkce. Leč dnes měsíc opět spatřím a slyším zpívat tebe, když večerní rosou tančím a ve studni vidím sebe.
hovoří pouze 20 % Irů. Mluví se zde anglicky, protože ostrov tahle velmoc ovládala málem 1000 let. Domluvil jsem se zde však hůř než v Londýně, to kvůli jejich tvrdšímu přízvuku. Pokud se chcete jet do Irska opalovat a koupat, říkám vám, nejezděte. Irsko je, co se krajiny týče, drsná, nehostinná a vlhká země. To nejlépe poznáte na západě u Mohérových útesů. Tam se mi naskytl pohled na nejdramatičtější přírodní scenérii v životě. Moře tříštící se o skály by měl vidět každý návštěvník. Za každým rohem vás ohromí starý normanský klášter, nebo hrad. Z toho, jak umí Irové kombinovat barvy, bychom si měli brát příklad (zejména tady na Náchodsku). Snad žádný dům není černobílý, všechny hýří pastelovými barvami, především dveře.
TeSS, 2. PD
O životě v Irsku Pokud by někdo z čtenářů Xichtu chtěl navštívit tento ostrov, rád bych ho seznámil s tamějším životem, krajinou a řekl, co vidět a nevidět. Když vjíždíte z letiště v Dublinu dále do vnitrozemí, první, co vás zaujme, bude nejspíš všudypřítomná zeleň, proto se Irsku říká smaragdový ostrov. Dále si možná někdo řekne: „Kam se poděli všichni Irové?“. Hustota osídlení je na onom ostrově skutečně nízká (56 osob na 1000 m²). V Irsku žije pouhých 4 miliony lidí. Proč? Odešli do Ameriky, tak od hladomoru v 19. století řeší své problémy. Ti kteří nežijí ve městech, ti mají svatý klid, okolo svého domu stovky metrů zeleně a další živý tvor kromě ovcí bude kilometry daleko. Pro lidi, kteří nevyžadují hojný společenský život, je to ráj na zemi. Naopak ve městech je zejména večer a v tradičních pubech rušný život, který bývá zpříjemněn pivem Guiness či irskou whiskey (ochutnal jsem ji přímo v destilérce a byla výtečná). Říká se, že Irové hodně pijí. Opak je pravdou – mají nejnižší spotřebu alkoholu v Evropě. Život takového klasického Ira začíná s tzv. „full irish breakfast“ skládající se z dvou párků, volského oka, černého a světlého prejtu, fazolí, žampionů, bramboráku a plátků z tlusté slaniny doplněné toastem. Irové totiž vždy tvrdě dřeli a museli tak dostat před prací na poli do těla co nejvíce živin. Dnes však již sedí v kancelářích jako všichni, a proto pomalu tloustnou. A co si v Irsku dát jakožto tradiční jídlo? Oni mu říkají „Irish stew“ – irský guláš z jehněčího. Měl jsem s ním tu čest a popsal bych ho jako tenkou bramboru, tlustou bramboru a kaši plavající v polévce s kousky ovce, zkuste raději nějaký steak. Lidé si myslí, že se v Irsku mluví irsky, přesněji irskou gaelštinou, avšak touto zvláštní řečí
V Irsku si každý najde to své, ať už radši vysedává v městských pubech, nebo rád poznává hrady a kláštery, nebo si rád vychutnává krásy přírody. Atmosféra na vás bude dýchat všude. Jestli chcete zažít dovolenou, na které se nebudete jen válet u moře, určitě tam jeďte! Rada na závěr: Radši než se zájezdem leťte na vlastní pěst. Kupte letenku, v půjčovně půjčte auto, kupte průvodce a vyražte sami. Filip Nádvorník, 3. PD
Posilování Někdo touží po krásné postavě, někdo tvrdí, že mu stačí ta, co má. Pravda je, že na tom, jak člověk vypadá, prostě záleží. Hledáte práci a první věc, podle které vás odsoudí, je vzhled. Není to o tom, že by byl člověk povrchní, tak to prostě je. Kupujete si oblečení podle toho, jak se vám líbí, mezi ovocem vybíráte to nejhezčí, i když chuťově může být trochu jinde. Nejdřív věci vidíme, až pak je cítíme nebo slyšíme, a proto na vzhledu záleží. Ano, všeho s mírou. Když se posilování přežene, už to není estetické a přirozené, sport a touha vyhrát ale člověka donutí k extrémům. Většina sportů prováděna vrcholově zdraví spíše škodí, uděláte světový rekord a za 10 let jste nepoužitelní. Posilováním s kvalitní stravou však zdraví prospějete. Nejde
jen o svaly, zvyšuje se lidská obranyschopnost, lepší metabolismus, silnější kosti a hlavně se třikrát týdně doslova vypotíte v posilovně a vyčistíte tělo. Nejenže budete líp vypadat, ale dokonce se i líp cítit. Musíme vycházet z toho, že tělo je neuvěřitelně chytrá soustava a na všechno si dokáže zvyknout. Dnes je pro vás problém udělat 10 kliků, za půl roku ucítíte, že vás to trochu namáhá až po 40. kliku. A to je to, co na posilování miluju. Vidíte změny, sílíte a víc si věříte. Víte čeho dosáhnete a jste si jisti, kde máte své hranice. Posilování je boj proti vlastnímu tělu a i když to bolí, radost z výsledku je nepopsatelná. Poražení hledají výmluvy, úspěšní hledají možnosti. Lukáš Jung, 3. TG
To se může stát jenom mně aneb Malý horor před spaním Když jsem byla malá, často se mi stávalo, že jsem nemohla spát. Tak jsem si hrála se šuplíkem úložného prostoru dvoupatrové postele. Bavilo mě vytahovat a zatahovat ten šuplík. Nedaleko našeho domu žil náš strýc, ke kterému jsme moc často nechodili, ale vždy když jsem tam byla, tak jsme si hráli se starými vojáčky. Když jsem ho pak potkala, říkal mi, abych se u nich stavila, že si budeme zase hrát. Já jsem to ale pořád odkládala, až jednoho dne k nám přišla teta, že strýček zemřel. Bylo mi to hrozně líto, že jsem mu to pořád slibovala, ale nakonec jsem nepřišla. Ještě ten den večer jsem na to pořád musela myslet. Opět jsem nemohla spát a hrála jsem si s tím šuplíkem. Když jsem ho ale jednou vysunula, v úložném prostoru ležel můj strýc jako v rakvi, ve vojenské uniformě, se založenýma rukama. Vůbec jsem se ho nebála, ani jsem se nelekla. Prohlíwžela jsem si ho, jak tam v klidu leží, a pak jsem ten šuplík zašoupla zpět. Když jsem pak ten úložný prostor vysunula znovu, už tam nebyl. Dodnes nevím, jestli jsem tím přemýšlením neusnula a vše se mi jen nezdálo, nebo jestli se mi strýček opravdu zjevil. Měla jsem zvláštní pocit. Ráno jsem to vyprávěla mamce, ale ta mi dodnes nevěří. Aneta Schrollová, 1. PD
Já a svět kolem nás Vidím lidi, kteří nepoužívají mozek, vidím lidi, kteří spadli až do trosek, vidím lidi, kteří nekoukali na ty druhý, vidím lidi, kteří nemají z čeho platit dluhy. Vidím lidi, kteří zapomněli, pro co žít, vidím lidi, kteří žili a museli jít, vidím lidi, kteří zradili své rodiny, a vidím ty, co se mění jak hodiny. Vidím lidi, kteří se mi ztrácí před očima, vidím lidi, kteří hladoví a je jim zima, vidím lidi, kteří nemají nic a je jim prima, vidím lidi, co mě děsí jako biják z kina. Vidím lidi, kteří se už dávno zařadili, vidím lidi, co to vzdali a pak zabalili, vidím lidi, co mají talent a jdou nahoru, vidím lidi, co jsou placení za nahotu. Vidím lidi, kteří dokážou proklínat boha, vidím lidi, které zlomila tahle doba, vidím lidi, které drží při životě zloba, vidím lidi, kteří dělají chyby a pak znova. Vidím lidi, kteří milují a umí chápat, vidím lidi, kteří zbohatli, dostali nápad, vidím lidi, kteří nedokážou ubližovat, vidím lidi, co jsou happy a umí se schovat. Monika Horváthová, 2. K
O jedné neznámé nadruhou Soustavu kontrastu hlubokých mračen, v dolíčku jednoho či více přání a vonných přeludů přešlých jen tak časem, z nálady, jež chlad do svalu vhání. Bojovat není snadné a nechtít není osud a politý studem s nemírou dalších hodin, suše žadoním do zdi, tak laskavě odpusť té protkané jedné z mlhavin. Ta duše jednotvárně rozpitá po sklenici a štítí se štiplavého loku na pár nádechů, proč já pocit mám, že držíš mě ve věžnici a sám tak tiše ležím v hřejivém pelechu. Tomáš Kábrt, 3. TG
Kvíz aneb jak jsi na tom v literatuře 1) Do jaké doby datujeme počátek vzniku nej-starší civilizace? a) 5500 př. n. l. b) 350 př. n. l. c) 1500 př. n. l. d) 500 př. n. l. 2) Rozhodněte, které dílo nepatří mezi sumerské literární památky. a) Epos o Gilgamešovi b) Chammurapiho zákoník c) Enuma eliš d) Kniha mrtvých 3) Který z básníků je považován za zakladatele bajky? a) Sapfo b) Anakreon c) Alkaios d) Ezop
9) a) b) c) d)
Určete autora románu Mrtvé duše. Michail Jurjevič Lermontov Viktor Hugo Stendhal Nikolaj Vasiljevič Gogol
10) Kdo je autorem románu Na Větrné hůrce? a) Charlotte Brontëová b) Emily Brontëová c) William Makepeace Thackeray d) Charles Dickens Správné odpovědi: 1)c, 2)d, 3)d, 4)a, 5)a, 6)b, 7)a, 8)b, 9)d, 10)b Věra Šachlová, 2. TG
Literární křížovka V tajence vám vyjde slavný autor detektivních románů a povídek.
4) Určete, který z dramatiků je autorem hry Oresteia. a) Aischylos b) Sofokles c) Euripides d) Aristofanes 5) Určete, v jakém roce objevil Kryštof Kolumbus Ameriku. a) 1492 b) 1496 c) 1435 d) 1453 6) Na přání kterého českého panovníka vyslal na Velkou Moravu byzantský císař Michael III. Konstantina a Metoděje? a) Václava I. b) Rastislava c) Svatopluka d) Přemysla Otakara II. 7) Kdo je autorem povídek Dekameron? a) Giovanni Boccaccio b) Dante Alighieri c) Francesco Petrarca d) Niccolo Machiavelli 8) Určete autora Dějin národu českého v Čechách a na Moravě. a) Pavel Josef Šafařík b) František Palacký c) Josef Jungmann d) Josef Linda
1) Doplň jméno spisovatele: Hans …….. Andersen. 2) Autor dvou eposů – Illias a Odysea. 3) Nejslavnější dílo Boženy Němcové. 4) Autor divadelní hry Sen noci svatojánské. 5) První román Milana Kundery. 6) Počet částí Božské komedie od Danteho Alighieri. 7) Autor vynikajících komedií Lakomec a Tartuffe (Podvodník). Řešení: 1. Christian, 2. Homér, 3. Babička, 4. Shakespeare, 5. Žert, 6. Tři, 7. Moliére Jiří Hegr, 2. TG
