Materiál od ing. Pinkasové Obchodní logistika a provoz I. Pojetí logistiky a jeho vývoj Definice logistiky podle Evropské logistické asociace: " Organizace, plánování, řízení a výkon toků zboží vývojem a nákupem počínaje, výrobou a distribucí podle objednávky finálního zákazníka konče tak, aby byly splněny všechny požadavky trhu při minimálních nákladech a minimálních kapitálových výdajích." Logistika patří k poměrně mladým vědním disciplínám - počátky lze datovat do padesátých let minulého století - koncentrace výrobních kapacit, umožněná průmyslovou revolucí, předstihla možnosti dosavadních metod distribuce hotových výrobků, kterým zatím nebyla věnována systematická pozornost - další významný impuls byl postupný přechod od trhu výrobce, charakteristického výrobou omezeného sortimentu výrobků ve velkých množstvích, k trhu zákazníka, jehož důsledkem byla potřeba rychlé inovace výrobků a nutnost vyrábět široký sortiment výrobků - vedle silného tlaku na snižování nákladů, vyvolaného změnami ekonomického klimatu v tomto období, bylo třeba řešit i realizaci nových požadavků marketingu - šlo zejména o potřebu prodeje výrobků v široké škále distribučních řetězů a nutnost poskytovat zákazníkům stále širší paletu služeb To vše vedlo k vývoji nových, levnějších a účinnějších metod distribuce hotových výrobků a surovin. - Pokusy o uplatnění komplexnějšího řešení naznačených problémů naráţely na: - nedostatek technických prostředků - nedostatek moderních technologií - nedostatek výpočetní techniky Vědecké práce A50 řešily dílčí problémy řízení mat. toku, např. řízení skladů, statistické řízení zásob apod. Teor. práce Foresta J. W. - Industrial Dynamics A61 - podle něho rozvoj nákladových metod analýzy a metod systémového přístupu vytvořily prostředí pro systémové řešení logistických problémů - tato myšlenka byla ještě posílena tím, že podnikatelské subjekty si uvědomovaly, že logistické řetězce zřídka končí změnou vlastníka distribuovaného zboží a že izolovaná činnost více podnikatelů může vést ke vzniku více nákladů a narušení vazeb a služeb zákazníkovi. 1955 - 65 - se postupně vytváří koncept integrovaného logistického systému (je pokračováním metody MRP1 + softwarové vybavení = zavedení systému plánování potřeb materiálu) MRP2 - algoritmizace kapacitních propočtů
1
Materiál od ing. Pinkasové ÚVOD DO PROBLEMATIKY LOGISTIKY Logistický přístup k řešení problémů Ve vyspělém tržním hospodářství může uspět jen podnik, který - uspokojí stále náročnější poptávku - vše musí být k dispozici - v potřebném množství - ve správném okamžiku - s přiměřeným vynaložením N Nabídka - musí být velmi pružná, aby se podnik vyrovnal konkurentům jestliže jsou služby nebo zboží dodáváno ve srovnatelné kvalitě, pak si zákazník obyčejně vybere ten výrobek, který bude dodán rychleji nebo spolehlivěji. Ve vyspělých státech se uplatňují pružné technologie, umožňují rychle změnit vyráběný sortiment zboží. Výroba - se vzhledem ke změně charakteru poptávky (přechod z trhu prodávajícího na trh kupujícího) individualizuje tzn. většinou se nevyrábí hotové výrobky na sklad a pak teprve se nabízí zákazníkům. Vyrábí se jen dílčí komponenty nebo (součástky) sestavy, z nichž lze sestavit výrobek podle přání zákazníka. Skladování - jsou nutné pružné a flexibilní skladové systémy, rychle reagující na objednávky a přizpůsobující se častým změnám sortimentu, množství jednotlivých skupin zboží. V dopravě - se rozšiřují systémy přepravy, které zaručují spolehlivé provedení přepravy v kombinaci několika druhů doprav, a to - zvolenou rychlostí - předem přesně stanovenou dobou přistavení dop. prostředku Ukazuje se, že čím vyspělejší země, tím větší podíl z ceny hotových výrobků v ní produkovaných zaujímají náklady na oběh, tzn. jiné než na vlastní výrobu. Vývoj podílu nákladů na oběh v ceně výrobků: Je nutné řešit a sladit veškeré hmotné a nehmotné operace v rámci výrobních a oběhových procesů, které vznikají jako důsledek dělby práce. Tyto operace jsou navzájem provázány do řetězců, jejichž počátkem je zjištění poptávky zákazníka a koncem dodání zboží zákazníkovi. Logistický řetězec je sloţen z: dílčích hmotných a nehmotných toků, které se uskutečňují mezi různými články (podsystémy) ve výrobě, dopravě a zasilatelství, obchodě. cesty (kanály) - po nich se pohybují a mohou prostorově i časově oddělené. Za články logistických řetězců se povaţují: ve výrobě - továrny, dílny, výrobní linky, sklady, kompletační místa apod. v dopravě a zasilatelství - terminály, stanice, přístavy, letiště apod. v obchodě - sklady, prodejny apod. Objekty, které probíhají logistickými řetězci, představují pasivní prvky. Jsou to: suroviny, materiál, nedokončené i hotové výrobky apod. obaly a přepravní prostředky při svozu k opakovanému použití odpad vznikající při výrobě, distribuci a spotřebě výrobků 2
Materiál od ing. Pinkasové osoby přepravované v IDS (integrovaný dopravní systém) informace, respektive tok peněz Subjekty, jejichţ působením se toky pasivních prvků v logistickém řetězci realizují se nazývají aktivní prvky. Patří k nim: technické prostředky a zařízení pro manipulaci, přepravu, balení, skladování a fixaci ... technické prostředky a zařízení sloužící operacím s informacemi pracovníci ovlivňující fungování aktivních prvků logistického systému Charakteristika logistických řešení Logistická řešení mají být co nejkomplexnější a provádět se má celková optimalizace, v rámci které mohou být dílčí cíle jednotlivých útvarů částečně podřízeny cíli celkovému. Ze základního logistického cíle, konkretizovaného podle podmínek daného podniku, se odvozují dílčí cíle pro jednotlivé logistické podsystémy. Dílčí cíle jednotlivých úseků výrobního podniku jsou např.: NÁKUP - velké nákupní dávky kvůli množstevním rabatům - udržení zásoby materiálu a nakupovaných dílů k zabezpečení bezporuchové výroby - dodávky v racionálních přepravních jednotkách - informace o výrobním plánu s velkým předstihem VÝROBA - malý počet výrobků zhotovovaný ve velkých dávkách - nízká frekvence technických změn na výrobcích - málo častá přestavování výrobních zařízení - výrobní plánování na delší období - rovnoměrné vytěžování výrobních kapacit SKLADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ - malý počet položek v několika málo druzích obalů - nízký stav zásob - stejnoměrná intenzita příjmu a výdeje - málo spěšných zakázek - informace o požadavcích s předstihem PRODEJ - vysoká pohotovost dodávky prostřednictvím zásoby hotových výrobků - mnoho variant výrobků podle přání zákazníků - co nejčastější provádění technických změn na výrobcích - krátké dodací lhůty…
3
Materiál od ing. Pinkasové EXPEDICE - velké dodávky do malého počtu míst - celopaletové dodávky omezeného sortimentu FINANCOVÁNÍ - co nejméně oběžných prostředků vázaných v zásobách - nízké výrobní a logistické náklady - co nejmenší riziko neprodejnosti výrobků a nepoužitelnosti materiálu Z výše uvedeného příkladu je jasné, že zájmy útvarů jsou protichůdné, a nemohou být vždy plně uspokojeny. Při stanovování logistických dílčích cílů vznikají optimalizační úlohy. Kritérium optimality v takových úlohách je součet nákladů vznikajících v celém logistickém řetězci podniků - omezující podmínkou je dodržení požadované úrovně služeb zákazníkům. Organizační struktura v podniku může způsobovat vyšší konfliktnost při řešení zájmů uvnitř podniku (funkcionální, divizionální). Harmonizace dílčích cílů cestou kompromisních řešení není logistickým řešením. Úloha logistiky spočívá v nahrazení tříště dílčích cílů jedním společným, kooperačním cílem pro všechny útvary podniku - tím je uspokojení potřeb zákazníků (vnější cíl), dosažitelné při současném splnění výkonového (technického) cíle a ekonomického cíle (vnitřní cíle). Logistický management - logistika je neoddělitelně spjata s řízením - logistický management můžeme chápat různě, rozlišujeme podle situace: a) proces zavádění logistiky v podniku - zahrnuje se sem tvorba logistické koncepce a její uvedení do praxe - nutno rozhodnout co, kdo, kde a kdy má dělat, aby cílový obraz logistického systému se stal ke stanovenému časovému horizontu skutečností - je to proces dlouhodobý (5-10 let) b) rutinní řízení logistiky - logistický systém už je vytvořen - tento systém je systémem "učím se", samoorganizující se systém - jedná se o řízení logistikou - v této rovině rutinního řízení je nutné vyřešit dva konfliktní cíle: pohotově dodávat snižovat kapitálovou vázanost - společným jmenovatelem obou cílů je čas Prostředkem ke snižování kapitálové vázanosti je podstatné zrychlení průtoku materiálu a to od surovin po hotové výrobky a s ním spojené snížení všech zásob - nejde přitom o zrychlení vlastních technologických operací ve výrobě, ani při zvyšování intenzity práce, ale o koordinaci, synchronizaci a celkovou optimalizaci logistických řetězců, a to nejenom uvnitř podniku, ale především v mezipodnikovém styku.
4
Materiál od ing. Pinkasové Důležitou úlohu hraje přechod k přísunu materiálu, surovin a komponentů a k dodávkám výrobků v kratších intervalech a v menších dávkách. Musí se změnit vztahy mezi články řetězce - dodavateli a odběrateli. - vytváření pojistné zásoby (dod., odb.) ve snaze zajistit plynulost zásobování - byly nutné sklady (investičně a provozně nákladné) - je nutné vyloučit dvojí pojistné zásoby - ponechat je pouze na dodavatele a převést na něj celkovou zodpovědnost za pružnost dodávek - je nutné zavést kvalitní dopravu a zajistit přesnost dodávek (i za cenu vyšších nákladů) - musí být vyloučena zbytečná manipulace s materiálem a výrobky (odstranit ruční manipulaci a nahradit jí progresivními přepravními prostředky) - nutno odstranit dvojí kontrolu, kterou dosud prováděl dodavatel i odběratel (za jakost ručí dodavatel) Při aplikaci logistiky jde v prvé řadě o takzvanou redukci fyzické redundance tj. vyloučení těch operací, a je provádějících prvků (článků a podsystémů) a těch zásob pasivních prvků (materiálů, surovin, nakupovaných dílů, nedokončené výroby a hotových výrobků), které nepřispívají k tržní realizaci daného výrobku - snižují pružnost reakce na změny v poptávce a zatěžují logistické řetězce neúměrnými náklady. Logistický management, který vznikne tímto procesem, má zahrnovat složky: - vyřizování objednávek kontrolu stavu zásob a řízení skladů - řízení výroby (zaměření na činnosti logistického charakteru) - řízení dopravy včetně optimalizace dopravních tras a využití ložné kapacity dopravních prostředků - vyhodnocování a prognózování prodeje, stanovní výrobní náplně, plánování výroby, alokaci poptávky a řízení nákupu Smyslem takto koncipovaného logistického managementu je dosáhnout co nejpružnějšího, harmonického, plynulého toku všech pasivních prvků logistického řetězce, tak aby nedocházelo k neúčelnému vytváření zásob nebo nežádoucímu přerušení toku. LOGISTICKÉ TECHNOLOGIE Při uplatňování logistických řešení je potřebné využívat progresivní technologie. TVORBA MANIPULAČNÍCH SKUPIN Manipulační skupiny – jsou výsledkem sdružení položek materiálu podle principu manipulovatelnosti, skladovatelnosti, přepravitelnosti v rámci logistického řetězce vždy stejným způsobem a shodným typem technických prostředků. důležité pro racionalizaci práce tvorba HS vychází z klasifikace materiálu zjednodušuje analytické, návrhové a projektové práce při navrhování manipulační, dopravní a skladovací techniky
5
Materiál od ing. Pinkasové SYSTÉM KANBAN zaveden poprvé v Japonsku je založen na vztahu zákazník – dodavatel do výrobního procesu každý výrobní stupeň nebo pracoviště je zároveň zákazníkem, který předává své požadavky na suroviny a polotovary předchozímu stupni výroby zrovna tak je dodavatelem následujícímu stupni výroby předávání objednávky, které plní zároveň funkci dodacích listů měli podobu kartiček (japonsky Kanban) -> dnes počítač jedná se o decentralizovaný systém krátkodobých funkcí řetězec interních „výrobků“ a „dodavatelů“ je řízen samořídícími okruhy mezi sousedními výrobci a dodavateli původní nosič informací – kartu KANBAN předává „výrobce“ svému „dodavateli“, že ke zpracování ve stanoveném termínu a požadované kvalitě DŮLEŽITÉ ZÁSADY: v „výrobce“ (zákazník) nesmí žádat ani dříve ani více kusů k dodání „dodavatel“ nesmí dodat požadované objekty ani dříve ani více nesmí se vyrábět na sklad nejefektivnější tuto metodu je možné využívat v případech jednosměrného toku (zboží) materiálu, výrobní operace lze snadno sladit a nedochází ke změnám požadavků na finální výrobky. (tzn. Velkosériová výroba s ustáleným prodejem) PŘEDPOKLADY: harmonizace kapacit v celém výrobním řetězci univerzálnost výrobních prostředků stavebnicová konstrukce výrobků a standardizace jejich dílů a dalších komponentů nízké procento zmetků konstantní velikost dávek STRATEGIE Just in Time („právě včas“) nejznámější a nejrozšířenější logistická technologie nejprve se používala v Japonsku, USA, Evropě spočívá v uspokojování potřeby po určitém materiálu ve výrobě nebo po určitém hotovém výrobku v distribučním článku jako dodání „právě včas“ tj. v přesně dohodnutých a dodržovaných termínech podle potřeby odebírajícího článku dodávají se: o malá množství o v co možná nejpozdějším okamžiku o dodávky jsou velmi časté (i třeba několikrát za den) správně aplikovaná a pochopená technologie JIT je účinným nástrojem pro zvýšení produktivity a přináší řadu dalších efektů (snížení zásob, snížení rozsahu manipulace s materiálem, zlepšení jakosti apod.)
6
Materiál od ing. Pinkasové
vnější znak filozofie JIT je minimalizace zásob respektive jejich úplné vyloučení - -> k tomu dojde až výsledkem soustavy promyšlených racionalizačních a koordinačních opatření v systému podniku jako celku a rovněž u dodavatelů a odběratelů JIT nepředstavuje uzavřený soubor jasně definovaných metod a pravidel postupů- je to spíše filozofie, která musí být dotvářena v souladu s charakteristickými podmínkami daného podniku do konkrétních racionalizačních opatření Přesto lze vyvodit určité zásady: o Minimalizace pohybu materiálu ve skladech a zároveň je uplatňován princip řízení vícestupňového výrobního procesu tak, že výrobní jednotky jsou výlučně a přímo řízeny aktuální potřebou odpovídajících navazujících stupňů o Tento systém je nutné dodržovat i vůči dodavatelům a odběratelům
Důsledky zavedení JIT: Vzrůstající nejistota Nárůst požadavků na kvalitu Potřeba užších partnerských vztahů -> snižování počtů partnerů, větší požadavky na jejich spolehlivost Zkracování objednávacích cyklů Nárůst nejistoty Větší zranitelnost Quich Response (QR) rychlá odezva Systém rychlé odezvy je strategie používaná v sektoru maloobchodu Začala se používat v textilním a oděvním průmyslu – nyní i jinde Je založena na zdokonalení řízení zásob a urychlení jejich toku Plná implementace QR zahrnuje uplatnění systému JIT v rámci celého zásobovacího řetězce Systém využívá kombinace snímání dat pomocí čárových kódů a elektronické výměny dat Je prováděno průběžné sledování prodeje jednotlivých finálních produktů zákazníky a tyto informace a z nich odvozené informace jsou v reálném čase předávány všem zainteresovaným článkům logistického řetězce Výsledným efektem je: o Snížení zásob o Zkrácení doby odezvy o Snížení počtu případů, kdy požadované zboží není na skladě o Snížení rozsahu manipulace o Minimalizace rizika zastarávání výrobků Efficient Conoumer Response (ECR) – efektivní odezva zákazníků Je zvláštní varianta QR, vyvinutou v oblasti výroby a obchodu s potravinářským zbožím Zaměřuje se na hodnotovou stránku logistických řetězců a eliminuje činností, které nepředávají hodnotu 7
Materiál od ing. Pinkasové Efektem je snížení zásob zboží (o 42%) -> snížení nároků na kapacity skladův prodejnách maloobchodů tzn. Změnu poměru ploch ve prospěch prodejních ploch hlavní efekt je stabilita řetězů, daná dílčí strategií objektivního uspořádání sortimentu výrobkových skupin jistota v objemech zboží a smluvních vztazích umožňuje přestupovat na cenové komponenty -> snížení cen zavedení ECR předchází analýza hodnototvorného řetězce a vytvoření nákladových modelů, na jejichž podkladě obchod s výrobce sjednávají sortiment a cenu, ale marži, způsob dodávek, balení… Výběr metod pro řešení logistických problémů logistika je aktivní spolutvůrce strategie podniku a dostává podobu horizontálně a vertikálně integrovaného systému pokud uvažujeme o metodě log. Musíme nejprve zvážit, do které ze systémových poloh patří daný problém. Hlavní skupiny systematicky orientovaných metod patří: o metody sledování trhu o metody rozboru využití a projektování technických prostředků a PS o metody prostorového umístění logistických prvků o statistické metody zpracování informací o metody hodnotové analýzy a hodnotového inženýrství o metody operačního výzkumu: lineární a dynamické programování síťová analýza řízení zásob teorie hromadné obsluhy teorie obnovy simulační metody Předpokládané trendy v logistice Stále více se bude uplatňovat: zvětšování podílů logistiky na tvorbě strategie podniku orientace na kvalitu TQM využívání logistiky jako konkurenčního nástroje používání technologie JIT používání technologie OR a ECR zvětšování průhlednosti logistických N zdokonalovaní logistických informačních systémů vyšší účast profesionálních logistiků v pracovních týmech ZÁSOBOVACÍ LOGISTIKA Z hlediska jednoznačného chápání pojmu zásobovací logistika je nutné si vymezit jeho vztah k ostatním částem logistického řetězce. V tomto slova smyslu můžeme vycházet z funkcionální organizační struktury, a to hlavně z toho důvodu, že právě zde si můžeme uvědomit, jaké 8
Materiál od ing. Pinkasové podnikové útvary musí útvar zásobování obstarat. Jedná se činnosti obstarávání, které jak již bylo uvedeno, spadají do kompetence právě útvaru zásobování. Na úvod této kapitoly by bylo vhodné ujasnit si některé termíny, které jsou užívány ve spojitosti se zásobovací logistikou. Mezi tyto termíny patří: ZÁSOBOVÁNÍ – tento termín je na podnicích chápán ve smyslu hmotného obstarávání. Jedná se tedy o poměrně obecně pojatý termín, víceméně se jedná o zajištění materiálu. MATERIÁLOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ – tento termín v sobě zahrnuje poněkud širší oblast. Jedná se o řízení celého materiálového toku v podniku, včetně pohybu polotovarů vlastní výroby a hotových výrobků. INTEGROVANÉ MATERIÁLOVÉ HOSPDÁŘSTVÍ – tento termín v sobě zahrnuje v podstatě to, co bylo již uvedeno v předchozím termínu, s tím rozdílem, že je zde pojetí tohoto termínu doplněno o skladování a dopravu a jejich společné řízení. Když se zamyslíme nad úkoly, které jsou kladeny na útvar zásobování, můžeme dojít k závěru, že je můžeme rozdělit do dvou oblastí: A) Úkoly útvaru zásobování, které jsou orientovány na trh. V této oblasti je jasné, že se jedná o úkoly spojené s obstaráváním určitých produktů, materiálů, surovin a podobně. Pokud bychom měli uvést příklad některých dílčích činností, které jsou předmětem procesu obstarávání, pak jimi mohou být např.: - průzkum trhu dodavatelů - cenová a hodnotová analýza - volba nákupní strategie - uzavírání smluv apod. B) Úkoly spojené s vlastním tokem surovin a materiálu. Tyto úkoly jsou předmětem zájmu zásobovací logistiky. Jako příklad konkrétních činností v této oblasti můžeme uvést např.: - plánování, řízení, kontrola hmotných a informačních toků - kontrola při přejímce - uskladnění a skladování - doprava apod. Výběr nákupní strategie Ve struktuře nákladů většiny podnikatelských subjektů tvoří náklady na materiál, suroviny a další produkty nutné k zajištění činností podniku až 50 – 90%. Proto každá úspora dosažená při nákupu těchto produktů může znamenat poměrně značné a tedy i významné úspory materiálové, ale i úspory v oblasti celkových nákladů. Je velmi důležité, abychom si v rámci celého zásobovacího procesu uvědomili, jak co nejlépe a co nejzodpovědněji postupovat při vlastním pořizování materiálů, jak by měl vlastně vypadat vlastní nákupní proces? Domnívám se, že velmi podrobný a odpovídající realitě je rozdělení 9
Materiál od ing. Pinkasové nákupního procesu podle P.N.Malina, který rozděluje tento proces do osmi kroků. V následujícím textu se pokusím tyto jednotlivé kroky identifikovat: 1) Nejprve je nutné identifikovat a co nejpřesněji stanovit potřeby organizace. To znamená zjistit požadavky všech podnikových útvarů. Hlavním informačním zdrojem by měl být plán zásob a přehled o stavu zásob. 2) Nalezení spektra výrobků a sluţeb, které mohou potřeby organizace specifikované v prvním kroku uspokojit. Cílem v tomto okamžiku je zajištění co nejširší výběrové základny pro objektivní výběr nakupovaného zboží. Mezi informace, které zjišťujeme o nabízených produktech, nutně patří i informace: - identifikující zdroj – to znamená informace o potenciálním dodavateli, o jeho umístění - technické parametry, kvalita, dodací podmínky apod. - cenové relace, možnosti slev apod. 3) Detailní formulování potřeb organizace. Zde hlavním smyslem je zúžení výběrové základny, a to vyloučením těch výrobků a služeb, které nevyhovují specifickým požadavkům organizace. Toto je kritický bod pro možné dodavatele, protože v tomto okamžiku mohou vypadnout ze zájmového okruhu organizace. To znamená, že firma upřednostní jiné dodavatele, kteří jí svou nabídkou lépe vyhovují. 4) Stanovení okruhu dodavatelů. Jak je patrné vychází se z předcházejícího bodu, kde jsme eliminovali nebo spíše zúžili výběrovou základnu. Nyní upřesníme okruh možných dodavatelů, kteří mohou svými výrobky a službami pokrýt potřeby podniku a můžeme vyvolat nabídkové řízení, které u nás ještě není běžnou zvyklostí. Jde v principu o to, že oslovíme potenciální dodavatele k nabídkovému řízení. Pak následuje další krok. 5) Analýza nabídek. V tomto kroku se provádí analýza všech nabídek dodavatelů, kteří reagovali na výzvu. Samozřejmě než začneme provádět jakoukoli analýzu, musíme mít nutně stanovená kriteria, na jejichž základě můžeme tuto analýzu provádět. 6) Výběr dodavatele. Ten tvoří jádro celého nákupního procesu a je to klasický případ vícekriteriálního rozhodování a mnohdy i zdroj případných konfliktů uvnitř organizace. Účastníci rozhodovacího procesu se nemusí shodnout na volbě konečného dodavatele, protože každý může preferovat důležitost jiného kriteria. Kromě toho většinou žádný dodavatel není úplně dokonalý a firma tedy hledá dodavatele, který bude co nejvíce vyhovovat jejím požadavkům. V rámci nabídkového řízení pak s konkrétním dodavatelem uzavírá organizace smlouvu na dodávky v delším časovém období např. půl až jeden rok. 7) Vlastní jednání s dodavatelem. Toto jednání se soustřeďuje na stanovení ceny u uzavření hospodářské smlouvy. Při stanovení ceny je těžké stanovit přesné návody jak ji koncipovat, protože zde působí celá řada faktorů, kterými mohou být např. konkurence, náklady, postavení kupujícího na trhu apod. Maximální riziko pro prodávajícího představuje pevná smluvní cena na určité období, naopak tato cena je výhodná pro kupujícího, protože má zaručenou cenu bez inflačních vlivů. Menším rizikem pro prodávajícího je cena, kterou lze upravit dodatečnou dohodou. Někdy je možné užít tzv. 10
Materiál od ing. Pinkasové indexové ceny. U nich jsou ve smlouvě stanoveny indexy, pomocí nichž lze upravovat cenu podle skutečného vývoje vybraných nákladových položek dodavatele. 8) Trvalé hodnocení dodavatelů. Uzavřením hospodářské smlouvy a jejím plněním nekončí vztah mezi dodavatelem a odběratelem. Pokud jsme v roli odběratele, pak sledujeme: - finanční zdraví dodavatelů - perspektivnost jejich vývoje (výzkum, vývoj apod.) - výrobní schopnost (tzn. kolik výrobních jednotek, modernizace technologii apod.) - dodavatelské výkony (dodací cykly, dohodnutá množství apod.) - vývoj nákladů a cen - kvalita Ne vždy a ve všech případech je nutné uplatňovat všech osm etap nákupního procesu. Záleží, v jaké situaci se podnik nachází a jaké produkty nebo materiály zajišťuje pro chod podniku. Při volbě postupu nákupu je možné vycházet z hlediska náročnosti nákupu, podle něhož lze rozlišovat: 1. Opakované, rutinní nákupy – při nich jsou vystavovány objednávky v rámci uzavřené smlouvy s vybraným dodavatelem. Nákupní skupinu v tomto případě tvoří pracovník nákupní oddělení, ten zpracuje objednávku, kterou dá ke schválení vedoucímu oddělení. Ostatní náležitosti vyřizuje sám. 2. Modifikované nákupní případy – těmito případy rozumíme situace, kdy dochází ke změnám v potřebách organizace např. zvýšený nárok na kvalitu surovin 3. Zcela nové nákupní situace – tyto situace jsou většinou spojené s inovací výrobního sortimentu, nebo s diverzifikací podnikatelských aktivit. V tomto okamžiku podnik stojí před problémem vyhledávání nových dodavatelů a snahou pokrýt nové potřeby organizace. Zdrojové strategie ( Sourcing Strategy) V rámci nákupu rozlišujeme různé zdrojové strategie ( zásobovací strategie): - multiple sourcing - double sourcing - single sourcing - global sourcing - modular sourcing - systém sourcing Multiple sourcing Je to klasický případ dodávaných surovin od více dodavatelů se všemi komplikacemi a těžkostmi, které vznikají při komunikaci s mnoha partnery. Další dvě strategie představují omezení na dva nebo jednoho dodavatele.
11
Materiál od ing. Pinkasové Double sourcing Zde dochází ke snížení nákladů na komunikaci s partnery z titulu snížení počtu tzv. průřezových míst a ke snížení nákladů na koordinaci v oblasti materiálových toků. Single sourcing Tato strategie znamená koncentraci všech nákupů na jednoho dodavatele, dochází k dalšímu znásobení efektů oproti předcházejícímu případu. Nevýhodou systému je oboustranný nárůst závislosti mezi dodavatelem a odběratelem. Global sourcing Jedná se o mezinárodně zaměřenou nákupní strategii, kterou praktikují multinárodní podniky a koncerny. Cílem je dosažení efektů za využití mezinárodního obstaravatelského trhu. Předpokladem je dlouhodobá, dostatečně výkonná porovnatelná nabídka, se zřetelným rozdílem vzhledem k vnitrostátním cenám. Modular sourcing Tato strategie je založena na dodávání komplexnějších výrobkových sestav a komponentů zpravidla na základě dokumentace dodané odběratelem. Tento způsob dodávek je často spojován s poskytováním komplexnějších výkonů a služeb ze strany dodavatelů (montáž, vychystávání …) s vyššími nároky na dodržování jakosti. Systém sourcing Ten představuje další rozšíření komplexnosti dodávek, zpravidla dodávání celých dílčích systémů zajišťovaných dodavatelem od fáze vývoje a výzkumu, přes přípravu výroby až po logistiku, tedy realizaci profesionálního řešení problému zadaného odběratelem. Dochází zde k dalšímu posílení kompetentnosti dodavatele a stálosti dodavatelskoodběratelských vztahů. NÁKUPNÍ STRATEGIE Z HLEDISKA CHARAKTERU NAKUPOVANÝCH POLOŽEK A SÍLY PARTNERŮ Volba nákupní strategie daného podniku závisí na druhu objednávaných položek a na relativní síle partnerů na trhu. Nejprve je nutné klasifikovat pořizované druhy součástí a materiálů. Kritériem významu je: význam pro jakost finálních výrobků dostupnost na trhu substituční možnosti procentuální podíl na celkových pořizovacích nákladech Na základě této klasifikace je pak možné rozlišit následující čtyři sortimentní druhy: STRATEGICKÉ POLOŢKY Je jim nutno věnovat zvýšenou pozornost. U těchto položek je nutná přesná diagnóza potřeb, vytvoření dlouhodobých vztahů s dodavateli, analýza rizik. Rozhodování o těchto položkách by mělo být na vysoké podnikové úrovni. 12
Materiál od ing. Pinkasové ÚZKOPROFILOVÝ (NEDOSTATKOVÝ) SORTIMENT Tento sortiment má slabší vliv na konečný výsledek, ale má vysoké zásobovací riziko. Proto je nutné zajistit u tohoto sortimentu dostatečnou kvalitu, zajistit kontrolu dodavatele a vypracovat náhradní plány, které by řešily situaci v případě nedodání materiálu. Rozhodování o tomto sortimentu by mělo být na úrovni vedoucího útvaru. OBČAS NEDOSTATKOVÝ SORTIMENT U této skupiny sortimentu je nutné věnovat zvýšenou pozornost výběru dodavatelů. Dále je nutné věnovat maximální pozornost krátkodobému a střednědobému plánování a u dodavatelů pak vyžadovat dodržování dodacích lhůt. Rozhodování o tomto sortimentu by mělo spadat do kompetence střední úrovně řízení tj. např. vedoucí nákupu. BEZPROBLÉMOVÝ SORTIMENT Tento sortiment má slabý vliv na konečný výsledek, má nízké zásobovací riziko. V oblasti tohoto sortimentu je nutné věnovat pozornost optimalizaci a sledování množství zakázek a optimalizovat stav zásob. Dále je vhodné mít dobrý přehled o trhu a krátkodobé prognózy potřeb jsou předpokladem pro tuto optimalizaci. Rozhodnutí v oblasti bezproblémového sortimentu je možné přijímat na nejnižší úrovni tj. například nákupčí. Způsoby zásobování Vzásadě rozlišujeme tři způsoby materiálnětechnického zásobování: - individuální zásobování - pořizování zásob - zásobování synchronní s výrobou Individuální zásobování - potřebné materiály se pořizují teprve tehdy, když se bezprostředně potřebují - tím se předchází vzniku nákladů spojených se skladováním a vázáním kapitálu v zásobách - tento způsob odpovídá výrobě na zakázku - nevýhodou je vznik obtíží při plánování zásob a z nich plynoucí nebezpečí dodatečných nákladů vyvolaných pozdním přísunem materiálu Pořizování zásob - klade si za cíl dosáhnout rozsáhlé nezávislosti zásobování na výrobě - důsledkem je, že se výroba stává méně závislou na dodavatelích a umožňuje čelit cenovým výkyvům na trhu zásobování - nevýhodou je zvyšování vázanosti kapitálu v zásobách Zásobování synchronizované s výrobou - snaží se uvedené nevýhody odstranit - uzavírají se dodací smlouvy na delší časové období - skladování se pak vyskytuje pouze ve formě přechodného udržování zásob ve 13
Materiál od ing. Pinkasové skladech - v rámci tohoto zásobování lze rozlišit tři základní modely: = přímé odvolávky = umístění dodavatele v blízkosti odběratele = společné řízení zásob - tento systém zásobování vychází z filosofie JIT a) Přímé odvolávky - uskutečňuje se zadáváním konkrétních požadavků na materiál dodavatelům v okamžiku, kdy se u odběratele vyskytnou konkrétní objednávky od zákazníků a z nich odvozené výrobní nebo montážní příkazy - těmto odvolávkám jsou předřazeny dvě plánovací úrovně, tedy celkově tři za sebou jdoucí fáze: I. Rámcová dohoda - platnost 12 měsíců, obsahuje vymezení předpokládaných kapacit a potřeb podle sortimentních skupin na čtvrtletní bázi - vymezují se pevné požadavky na jakost II. Rámcová smlouva (kontrakt) - uzavírá se na 3 měsíce při měsíční aktualizaci III. Přímá odvolávka - je výsledným efektem poslední plánovací úrovně - závazně se stanovuje množství dodávek, dodací lhůty a místo dodání b) Synchronizace s blízkými dodavateli - úzká partnerská spolupráce dod. + odb. - dodavatelský podnik je v blízkosti odběratele (km) - dod. realizuje své dodávky na výrobní linky odb. - vztah je založen na bázi oboustranné výhodnosti (win-win efekt) - efekty pro odběratele - odpadnutí přejímky zboží - zjednodušení dispozic pro MTZ - zvýšení pružnosti dodávek - snížení skladovacích nákladů - efekty pro dodavatele - zjednodušení výroby - spolehlivější informace - odpadnutí řízení expedice procesů odsouhlasování dodacích lhůt - odpadnutí skladování hotových výrobků - minimalizace nákladů na předzásobení c) Společné řízení zásob - tento model je na bázi spedičních skladů - cílem je mezipodniková optimalizace materiálových toků podle nákladových kritérií a redukování mnohotvárnosti informačního propojení - mezi dod. a odb. se uzavírají rámcové dohody - měly by platit následující zásady: 14
Materiál od ing. Pinkasové * na modelu by se měli podílet dod. a odb. * účast dobrovolná * výše zásob je stanovována individuálně podle jednotlivých dodavatelů * speditér je odpovědný za vedení stavu zásob * dod. a odb. hledají vhodné možnosti zjednodušené společné kontroly Pozn. Speditér vykonává funkci přejímky zboží, vyřizování dovozních formalit, skladování a vedení zásob, komisionářské činnosti, dodávání podle odvolávky a poskytování informačních služeb. Výrobní logistika - logistika se zabývá nevýrobními činnostmi - tedy těmi, při kterých nedochází ke změně fyzikálních vlastností daného produktu nebo materiálu - výrobní logistika zkoumá především přepravní, skladovací a komisionářské (vychystávací) činnosti, které spojují ve výrobním procesu jednotlivé výrobní kroky a činnosti organizační - pro zabezpečení skladovacích činností výroby jsou zřizovány: - vstupní (zásobovací sklady) - pro zajištění hladkého průběhu výroby - sklady polotovarů - pro shromažďování mezivýrobků a zásobování subsystémů - sklady hotových výrobků - pro předzásobování výrobků podniku a vybavování zakázek podle přání zákazníka - Důležitou součástí průmyslové logistiky a zejména výrobní logistiky, je prostorové uspořádání (Layout) vnitropodnikových pracovišť - při jeho sestavování je důležité: * respektovat charakter výroby * vytvářet předpoklady pro bezporuchový chod * vytvářet předpoklady pro provádění pružných změn * minimalizovat instalační a reinstalační náklady * minimalizovat materiálové toky a dopravní výkony * optimalizovat vnitropodnikové dopravní sítě * rozmístění dílčích ploch v rámci základní plochy Řízení výroby V současném průmyslu je snaha zpružnit cyklus vývoje a výroby. Musí být odstraněny z výroby zbytky Taylorova systému řízení (odděloval plánování výroby od realizace). Dnešní tendence směřují k různorodé nabídce, schopné pružně a rychle reagovat na změnu poptávky - to je způsobeno přechodem od trhu nabídky k trhu poptávky tzn. výrobce musí vyrábět především to, co si žádá zákazník. Za tímto účelem je vyvíjena snaha o zkracování výrobních a dodacích lhůt a zpružnění procesů na všech úsecích, počínaje vývojem a konče expedicí finálních výrobků. Lze rozlišovat dva základní způsoby řízení výroby: a) tlačné systémy (push - systém) - jsou charakteristické pro ekonomiky s převisem 15
Materiál od ing. Pinkasové poptávky - podniky se nemusí příliš snažit o inovaci výrobků a přizpůsobování požadavků zákazníků - výrobky jsou "tlačeny" podnikem na trh a odbyt je zajištěn především proto, že se jedná o trh nedostatečně zásobený - zákazník koupí co podnik dodá b) tažné systémy (pull - systém) - uplatňují se v podmínkách nasyceného trhu - převis nabídky - zákazník koupí jen ten výrobek, který plně vyhovuje všem jeho požadavkům - podniky musí hledat nové výrobní technologie a pružně reaguje na změnu požadavků zákazníků při zajištění ekonomiky výroby Výrobní strategie Vývoj výrobních technologií dospěl do stadia, kdy je zaměřen na plnění dvou základních úkolů: - vyrábět kvalitně - vyrábět co nejlevněji Ideální stav by byl takový, že by nedošlo k zahájení výroby a nákupu materiálu, dokud by nepřišla konkrétní objednávka na výrobek od zákazníka. V tomto případě jde o postup označovaný jako výroba na zakázku. Opakem je výroba na sklad, která vychází téměř výhradně z předpovědí budoucí poptávky a výrobky vyrábí dopředu na sklad. V současné době se používá ve světě řada výrobních strategií. Strategie Just in Time ve výrobě Základní myšlenkou JIT je vyrábět jen to, co je potřebné a tak efektivně, jak je to jen možné. Podle tohoto pojetí jsou zásoby jen signálem nějakých poruch v řízení. Eliminace zásob ovšem problémy neodstraní, je třeba nejdřív-ve tyto problémy vyřešit a likvidace zásob je toho jen důsledkem. Prvotní důraz je při zavádění systému kladen na kontrolu kvality. Dalším předpokladem je perfektní přísun materiálu k jednotlivým strojům, linkám a aparátům. Potřebný materiál musí být dodáván v požadované kvalitě, v požadovaném množství, v požadovaném termínu na správné místo podle operativního plánu. Zavedením tohoto systému lze dosáhnout: - 20 – 50 % zvýšení produktivity práce - 80 – 90 % zkrácení průběžné doby výroby - 20 – 40 % zvýšení využití výrobního zařízení - 8 – 15 % snížení nákladů na nákup - 50 – 90 % snížení stavu zásob - 30 – 40 % zlepšení využití výrobních prostor Negativním důsledkem tohoto systému je to: 16
Materiál od ing. Pinkasové o vede ke snižování komplexnosti výroby o výrobce finálního výrobku opouští výrobu komponentů a přenechává ji dodavatelům o zvyšují se nároky na přepravu se všemi nepříznivými ekologickými efekty Systémy plánování a řízení výroby (Systémy PPS) Pod pojmem plánování výroby se rozumí: o plánování výrobního procesu (druh a množství výrobků, termíny výroby) o plánování potřeby (materiálu, dílů apod.) o plánování termínů operací a kapacit (začátky a konce operací) Řízení výroby představuje vlastně dohled nad zakázkou a vydávání dispozic týkajících se zakázky. V době, kdy ve většině případů převažuje trh zákazníka, je ideální praktikovat systém „výroba a nákup na zakázku“. Opačným extrémem je výroba a distribuce na sklad. Praxe se pohybuje mezi těmito dvěma případy. V případě výroby a nákupu na zakázku je možné v plném rozsahu používat tzv. zpětné plánování, při kterém se vychází z termínu potřebného doručení výrobku zákazníkovi s tím, že je potřebné zohlednit: o dobu přepravy od výrobce k zákazníkovi o čas potřebný na vypravení zásilky o průběžná doba výroby Průběžnou dobu výroby tvoří: o čas na technologické zpracování o čas na mezioperační dopravu o přestavovací časy (potřebné k seřízení strojů) o čekací časy (čekání na uvolnění kapacit, ztrátové časy) Rozpis úloh, plánování operací na jednotlivé stroje a ve většině případů i operativní řízení mohl v minulosti, při velkosériové výrobě zvládnout i pracovník na nejnižší úrovni. Nyní dochází ke zkracování výrobních cyklů a snižování sériovosti hrozí při častých změnách dispozic prodlužování průběžných dob, zvyšování zásob nedokončené výroby, kolize při obsazování kapacit, nedodržování termínů atd. – stává se celý proces plánování a řízení výroby značně složitějším. Pro jeho podporu je zpravidla potřebná výpočetní technika- na softwarovém trhu existuje řada produktů použitelných pro tyto účely. V praxi se uvádí pod zkratkou: P P S - Production Planning Systém o Produktivně plánovací systém Takový systém má umět: o plánování o regulaci (řízení v rámci naplánovaného) o vydávání podkladů pro zpětnou vazbu (evidence, statistika) o schopnost plánování kapacit 17
Materiál od ing. Pinkasové o dokumentace v češtině Dále jsou uvedeny stručné charakteristiky některých PPS. Systém MRP II Označení MRP se používá pro systémy plánování materiálových požadavků (Material Requirement Planning – MRP I) a plánování výrobních zdrojů (Manufacturing Resource Planning – MRP II). MRP II - pokrývá plánování výroby a výrobních kapacit, včetně operativního řízení výroby, řízení zásob a může být propojen s řízením nákupu, účetnictvím, kalkulacemi nákladů, marketingem, apod. Jedná se o systémy pracující na bázi push-principu (tlačný způsob výroby). Hlavní vstupy pro systém MRP 2 jsou: - plán potřeby výrobků - kusovníky - průběžné doby - zmetkovitost - velikost dávky Výstupy jsou zpravidla: - potřeba materiálu - přehled o zatížení kapacit - přehledy o plnění zakázek - možnost zohledňování změn priorit zpracovávání zakázek - kontrola úplnosti vstupů apod. Plánování je prováděno pro tzv. plánovací období, jehož délka musí být minimálně rovna celkové průběžné výrobní době. Plánovací období je rozděleno na dílčí plánovací období, pro která je propočítávána a postupně (klouzavě) upřesňována potřeba materiálu na bázi zpětného plánování. Znamená to, že se vychází z potřeby finálních výrobků v daném dílčím plánovacím období a na základě vstupních údajů se propočítává, kolik jakého materiálu na daném pracovišti má být k dispozici a kdy se má začít s výrobu. Délka plánovacího období i dílčích plánovacích období je v různých podnicích různá, podle konkrétního charakteru výroby. Mezi výhody systému je možné řadit: - získání spolehlivé báze dat - možnost operativního bilancování materiálových toků - zpravidla integrace s ostatními plánovacími podsystémy - trvalá aktualizace podnikových norem Jako nevýhody se uvádějí centralizování, tlačný (push) systém výroby, u kterého při častějších změnách výrobního programu může docházet ke vzniku větších (nepoužitelných) zásob rozpracované výroby. 18
Materiál od ing. Pinkasové Systém směrných čísel Tento systém je založen na vytvoření plánu jako soustavy ukazatelů, ve formě kumulovaných součtů ve tvaru „čas – množství“ a porovnávání hodnot „plán – skutečnost“. Potřebnými předpoklady jsou: - opakovatelnost výroby (sériová, hromadná) - úzké dodavatelské vztahy (např. partnerské vztahy na bázi rámcových smluv, usnadňování dispozic ze strany odběratele v dodavatelském podniku apod.) - kvalitní podnikové normování Z výše uvedeného je zřejmé, že systém může být používán nejen pro interní plánování výroby, ale i pro plánování dodávaných surovin, komponentů apod. Může být používán i v kombinaci se systémem řízení výroby KANBAN. OPT systém Podstatou strategie OPT (Optimizet Produktion Technology) je podle autorů splnění zásady „ zdravého lidského rozumu“. Kapacita každého výrobního systému je limitována kapacitou úzkých míst, proto pro plynulý tok materiálu výrobním procesem je třeba rozvrhovat výrobu především za zohlednění úzkých míst. Systém je založen na realizaci následujících kroků: Sběr vstupních dat do databáze – tj. objednávky, odhady potřeby, normy, technologické postupy, kusovníky, výrobní operace, průběžné doby - Sestavení síťového grafu výroby a materiálních toků - Identifikace úzkých míst – jejich klasifikace pomocí bilance kapacitních nároků - Vytvoření předpokladů pro bezproblémový provoz na úzkých místech - Prověření ostatních pracovišť, aby nevznikla další úzká místa + kontrola dodržení plánu - Konfrontace výsledného rozvrhu s dodacími termíny finálních výrobků Vytěţovací systém BOA (Belastungsorientiete Auftragsfreigabe) Podstatou tohoto systému je uplatňování principu rozvrhovat na pracoviště jen tolik úkolů, kolik jich je schopno v daném plánovacím intervalu splnit. Znamená to, že na jednotlivá pracoviště jsou zakázky uvolňovány postupně, aby nedošlo k jeho přetížení. Důsledkem takového postupu je, že se na pracovišti nehromadí výrobní úkoly, minimalizují se čekací doby a tím i průběžné doby výroby. Je zřejmé, že pokud jsou kapacitní nároky na dané pracoviště větší, je třeba některé úkoly v dané etapě zamítnou s tím, že v další etapě dostanou prioritu. Systém pracuje se stanovením tzv. vytěžovací hranice. Při jejím stanovení se zohledňuje maximálně přípustná zásoba rozpracované výroby na pracovišti a výkon daného zařízení. Pro každé dílčí pracoviště se vychází ze 3 základních charakteristik: - Výkon V h/den - Zásoby nedokončené výroby ZNV h - Průměrné průběžné doby výroby PDV dny 19
Materiál od ing. Pinkasové Mezi nimi existuje jednoduchý vztah
PDV = ZNV / V
Celkový postup je možné popsat následujícími kroky: - Zjištění kapacitních nároků na jednotlivá pracoviště - Zohlednění zásoby nedokončené výroby - Stanovení objemu úkolů na základě porovnání s vytěžovací hranicí - Odložení nadkapacitních úloh (s jejich přednostním zpracováním v dalších plánovacích periodách) Důsledné uplatňování této metody by mělo přispět k rovnoměrnému vytížení jednotlivých kapacit a především ke zkrácení průběžných dob výroby. DISTRIBUČNÍ LOGISTIKA Distribuční logistika z hlediska výrobního podniku představuje spojovací článek mezi výrobou a zákazníkem. Zahrnuje veškeré skladové a dopravní pohyby zboží k zákazníkovi a související informační a kontrolní činnosti. Cílem je dodat zboží ve správné době na správné místo, ve správném množství a kvalitě a současně vytvořit optimální poměr mezi úrovní dodacích služeb a jí odpovídající výškou nákladů. Současný systém distribuce (v ČR) stále ještě vykazuje vysoké náklady, které vyplývají především z vícestupňového předzásobování, nedostatečného vybavení skladovací a vychystávací technikou, zajišťování distribuce mezi velkým počtem výrobních a distribučních míst při nedostatečném vytížení dopravních kapacit, nekoordinování jízd vozidel mezi výrobními a distribučními místy a vedení agend zakázek mezi početnými distribučními organizacemi při nedostatečném využívání informačních systémů a výpočetní techniky. Z hlediska terminologického se někdy rozlišují pojmy distribuce a fyzická distribuce. Fyzickou distribucí je možné chápat jako podsystém distribuce, který zahrnuje všechny úkony související s fyzickým pohybem distribuovaného zboží včetně zajišťování a zpracování k tomu potřebných informací. Patří sem tedy především příslušné skladové a dopravní činnosti a k nim doplňkové úkony. Z hlediska hierarchického lze rozlišovat 3 různé úrovně distribuce: 1) Strategická distribuce – zabývá se především návrhem distribučního systému tzn. návrh sítě skladů, volba dopravních a manipulačních prostředků apod. 2) Taktická distribuce – má zabezpečit optimální využívání všech prvků navržených v rámci strategického řízení distribuce pomocí střednědobého a krátkodobého plánování 3) Operativní distribuce – řeší úkoly vyplývající z odchylek od plánu Distribuční řetězec a jeho funkce Distribuční řetězec je možné charakterizovat uzly a úseky. Uzly – tvoří množinu organizačních jednotek výrobce a externích zprostředkovatelů, které / kteří se zúčastňují na procesu distribuce zboží, po úsecích se zboží přemísťuje mezi uzly. Distribuční řetězec začíná u výrobce a končí u zákazníka. Dále ho mohou tvořit různé velkoobchodní, maloobchodní a jiné zprostředkovatelské organizace. 20
Materiál od ing. Pinkasové Distribuční řetězec plní řadu funkcí: - Skladovací – vyrovnávání rozdílů mezi nabídkou a poptávkou vznikajících následkem nerovnoměrností v poptávce, sezónností. - Vychystávací – kompletace zásilek pro distributory či zákazníky. - Konsolidační – sdružování zásilek pro více zákazníků s cílem dosáhnout lepšího využití rozvozových vozidel. - Manipulační – nakládkové, vykládkové a jiné manipulace s distribuovaným zbožím - Komunikační – výměna informací potřebných pro uskutečnění distribučního procesu STRUKTURA DISTRIBUČNÍCH ŘETĚZCŮ A DISTR. STRATEGIE Lze ji posuzovat z různých hledisek jako např.: I. Struktura distribučních řetězců podle délky distribuce Z tohoto pohledu se dá distribuce rozdělit na: a) přímou distribuci – jde o dodávání výrobků zákazníkovi bez zprostředkovatele; je vhodná, jestliže existuje omezený počet zákazníků a ti se nacházejí v blízkosti výrobce Výhodou je přímá informovanost a kontrola distribuce výrobcem a možnost jeho rychlé reakce na případné změny požadavků ze strany zákazníka. Nevýhodou jsou vysoké zásoby hotových výrobků ve výrobních skladech, velký počet individuálních zakázek a s tím spojené vysoké přepravní a distribuční náklady. b)nepřímá distribuce – je běžněji užívaná, je vhodná při větším počtu zákazníků, nebo při vysokých požadavcích na servis Výhodou jsou kratší dodací doby pro zákazníky, pro výrobce nižší potřeba zásob ve výrobních skladech, jednodušší administrativa a nižší přepravní a distribuční náklady. Nevýhodami jsou větší zásoby hotových výrobků v distribučním kanálu a pro výrobce nepřímá informovanost a kontrola distribuce a tím i zmenšená schopnost reagovat na situaci na trhu. c) kombinovaná distribuce – hovoříme o ní v případě, když daný podnik pro část produkce používá distribuci přímou a pro jiné distribuci nepřímou Struktura distribučních řetězců podle rozsahu distribuce Podle distribuce, nebo-li podle počtu distributorů rozeznáváme: EXTENZIVNÍ DISTRIBUCI- snahou je, aby výrobky byly prodávány ve všech prodejnách, nebo ve všech prodejnách několika typů, nebo ve všech prodejnách jednoho typu, nebo ve všech prodejnách v dané lokalitě VÝBĚROVÁ DISTRIBUCE- výrobek je k dispozici zákazníkům jen ve vybraných prodejnách EXKLUZIVNÍ DISTRIBUCE- výrobek lze distribuovat jen v jednom nebo několika málo prodejních místech
21
Materiál od ing. Pinkasové Hlavním kriteriem výběru uvedených forem je především frekvence nákupu nebo prodeje. Výrobky každodenní jednorázové spotřeby, jejíž prodej nečiní potíže, nevyžaduje zvláštní prodejní vybavení, ani větší nároky na servis a na vybavenost prodejen a nejsou drahé, jsou vhodné pro extenzivní distribuci. Rovněž široká poptávka vyžaduje extenzivní distribuci (potraviny, léky apod.). Výběrová distribuce se používá pro výrobky nakupované občas, výrobky s dlouhodobým použitím, které jsou většinou nákladnější, vyžadují servisní služby a často speciální vybavení prodejen a kvalifikovaný personál (elektronika, nábytek, dopravní prostředky). Exkluzivní distribuce je používána pro výrobky výjimečné, nezastupitelné, většinou velmi drahé, pro úzkou skupinu zboží. Tomu musí odpovídat prodejní prostředí, personál s vysokou odbornou kvalifikací na komunikativní úrovni (automobily, šperky, značková kosmetika). Struktura distribučních řetězců podle druhu distributorů Rozlišujeme následující druhy distribučních organizací: Velkoobchod – klasická velkoobchodní organizace, zabývající se dodávkami daného sortimentu zboží pro velké množství odběratelů z oblasti maloobchodu Velkoobchod s maloobchodní sítí – velkoobchodní organizace s vybudovanou sítí maloobchodních velkoprodejen Průmyslový distributor – velkoobchodní organizace distribuující výrobky, jejichž odběratelé jsou výrobci, podniky a podnikatelé Cash and Carry – VO prodejny sloužící pro zásobování maloobchodníků VO s dodávkami na pult – VO s rozšířenými službami pro MO prodejny- maloobchodník platí jen za již prodané zboží Dodávky z vozu- způsob prodeje zpravidla výrobcem, z rozvozových vozidel bez meziskladování ve skladech distribuční sítě – méně častý VO shromažďující – VO shromažďuje určité produkty – často se vyskytuje ve formě výkupních podniků různých zemědělských produktů Prodej podle vzorků – způsob prodeje, kdy MO prodejna plní úlohu vzorkovny a zakoupené zboží je zákazníkovi dodáváno ze skladu MO, VO, nebo z výroby (nábytek, větší elektrospotřebiče) Zásilkový obchod - … Obchodní agentura – zprostředkovatelská organizace, poskytující zpravidla služby malým výrobcům Aukční společnost – je společnost sdružující výrobce a prodejce, zabývající se ve velkém zprostředkování obchodu na bázi provizí z uzavřených obchodů (zelenina, ovoce) Makléř – osoba zabývající se zprostředkováním obchodních transakcí mezi prodávajícím a kupujícím Distribuční strategie V praxi je používáno mnoho nejrůznějších systémů distribuce výrobků. Cílem je uspokojení zákazníka. Je také potřeba respektovat technologická Omezení. Vliv na výběr výsledné distrib. technologie má:
22
Materiál od ing. Pinkasové -
druh výrobku druh zákazníka vzdálenost od zákazníka (umístění skladů) frekvence nákupu či prodeje nároky na služby ze strany zákazníka použité dopravní prostředky apod.
Výsledná varianta se má projevit volbou vhodné kombinace druhů distribuce (extenzivní – nepřímá, výběrová – přímá….) a vhodného distributora. Stále více se uplatňují distribuční strategie, které v praxi řeší následující 2 situace: -
-
zákazník je lokalizován v místě, které je stejně vzdáleno od více distribučních míst. Pak je možné pro uspokojování jeho požadavků využívat všech míst, podle stavu zásob na skladě, vytížení skladů apod.- velmi pružné služby pružné distrib. systémy se také využívají v případech, kdy při různé velikosti dodávek se mění náklady na dodávku od různých dodavatelů
Vedle popsaných distribučních strategií někdy nazýváme technologické způsoby distribuce jako: strategie odkladu konečných operací strategie úplného sortimentu v omezeném počtu skladů strategie spojování zásilek Strategie odkladu konečných operací Výrobní systémy nečekají vždy na konkrétní objednávku, ale vycházejí také z předpovědí spotřeby. S tím ale souvisí riziko, že skutečné objednávky se budou lišit od předpokládaných. Pokud lze některé výrobní, či distribuční operace odložit až do okamžiku, kdy vznikne kon-krétní objednávka, je možné toto riziko podstatně snížit. V tomto případě je tedy vyvíjena snaha o udržení výrobků co nejdéle ve výrobním procesu v nedokončeném stavu a konečnou úpravu provádět až na potvrzenou zakázku od odběratele Strategie úplného sortimentu v omezeném počtu skladů Opakem předchozího systému je způsob, kdy v několika málo skladech je udržován plný sortiment výrobků podle odhadu možné poptávky. Jakmile pak přijde konkrétní objednávka, hledá systém nejlepší cestu dodávky k zákazníkovi. Systém vyžaduje rychlou komunikaci při přenosu objednávek a rychlé formy dopravy. Strategie spojování zásilek Ve snaze snižovat přepravní náklady je využívána strategie spojování objednávek do větších zásilek, s cílem snižovat jednotkové přepravní náklady a často také dosáhnout větší frekvence zásobování. V praxi se využívají 3 způsoby strategie: 1 – spojování dodávek dodavatelů do skupin podle segmentu trhu - objednávky od zákazníků udaného dodavatele spojují pro určitou geografickou oblast trhu do jediné zásilky - participovat na nich může i více dodavatelů 23
Materiál od ing. Pinkasové snahou je zajistit dostatečné množství dílčích zásilek pro danou oblast, aby tato mohla být, pokud možno denně efektivně zásobena pro dopravu se mnohou najímat i třetí organizace 2 – termínové zásobování - jednotlivé segmenty trhu jsou zásobovány jen v určitých pevně stanovených dnech, které jsou zákazníkům předem známy a zpravidla se pravidelně opakují vždy ve stejné dny v týdnu 3 – spojování objednávek zákazníků jde o výpravu hromadných zásilek, které mohou provádět dopravní, spediční, obchodní a zásilkové organizace, které provádějí sdružování individuálních zásilek svých zákazníků ve vlastním zájmu pro snížení svých dopravních nákladů v blízkosti větších měst mohou být za tím účelem využívána městská a oblastí centra, která jsou stále častěji zřizována -
Horizontální struktura distribučních skladů - Je dána počtem skladů v daném vertikálním stupni skladového systému - při jeho určování je třeba zohledňovat především: okruh odběratelů množství a velikost objednávek a chování zákazníků rozmístění výrobních stanovišť skladovací a skladové náklady a dopravní náklady mezi výrobními stanovišti a sklady náklady na expedici zboží počet skladů na dané hierarchické úrovni má např. vliv na velikost těchto skladůtěchto závislostí je celá řada - celkově se dá říci, že fixní a variabilní náklady s počtem skladů progresivně rostou u dopravních nákladů je situace složitější. Rozšíření počtu expedičních skladů se snižují dopravní náklady na expedici, protože se dosahuje větší prostorové blízkosti k odběratelům, čímž mohou být nákladově náročné expediční jízdy podstatně příznivěji uspořádány. dopravní náklady na zásobování skladů rostou – zprvu pomalu, s narůstajícím počtem však rostou rychleji - horizontální úroveň expedičních skladů vyžaduje při propočtech nejvyšší pozornost, protože je tento druh skladů početně nejvíce zastoupen a počty skladů je možné relativně snadno podle potřeby upravovat naproti tomu provozní sklady se zřizují většinou při každé výrobní základně centrální sklady jsou početně značně omezeny, aby mohly vykonávat svůj hlavní úkol jako centrální zásobovací místo -
-
-
-
Vyřizování objednávek - důležitá součást distribučního systému podniku - proces vyřizování objednávek podnik používá k: přijímání objednávek od zákazníků ke kontrole stavu objednávek a následné komunikaci se zákazníky 24
Materiál od ing. Pinkasové
samotné vyřizování objednávek a jejich dostupnosti pro zákazníky
Vyřizování objednávek iniciuje řadu dalších logistických činností: stanovení způsobu dopravy, dopravce a pořadí nakládky přiřazení zásob a příprava vychystávacích dokumentů vydání zboží ze skladu a jeho balení aktualizace databáze zásob příprava přepravních dokladů přeprava zboží k zákazníkovi apod. - kvalita a rychlost informačních toků ovlivňují dodací doby, potřebné hladiny zásob, schopnost konsolidace zásilek atd. - Objednávka je výchozím bodem toku informací v logistickém řetězci - měly by v ní být následující informace: č. objednávky a datum jejího vystavení adresa zákazníka a jeho IČO prodejce a prodejní oblast druh a číselné označení zboží požadované množství a hrubá cena prodejní podmínky dopravní prostředek použitý při dodávce započitatelný podíl zasílacích nákladů adresa místa dodání zásilky požadovaný termín dodání Při vyřizování objednávky je třeba vyřešit: vyhotovení objednávky u zákazníka a její doručení dodavateli – může být prováděna ručně nebo elektronicky zpracování objednávky před vychystáním a její transformace – představuje přizpůsobení došlé objednávky interním požadavkům na zpracování, patří sem doplnění chybějících informací, přezkoušení bonity zákazníka a dodržení cenových podmínek, zohlednění podmínek souvisejících se způsobem zajištění přepravy dodávky apod. vyhotovení dodacích dokladů včetně fakturace doručení dodacích dokladů zákazníkovi Trendy v distribuci Při navrhování distribučních systémů je třeba vycházet z konkrétních podmínek, stavu techniky a technologie a řešení průběžně přizpůsobovat měnícím se podmínkám. Následující trendy mohou pomoci při konkrétním rozhodování: úzká kooperace výrobních a distribučních organizací- jedná se o spolupráci na bázi winwin
25
Materiál od ing. Pinkasové
koncentrace skladových sítí spojená s centralizací skladů- je to prostorové soustředění skladů z původně většího počtu rozptýlených objektů do jednoho nebo několika málo objektů které jsou velké standardizace zásobovacích systémů- diversifikace podle druhu odběratelů za využití principů a efektů specializace nahrazování zásob informacemi – budování mezipodnikových informačních a komunikačních systémů Cross- Docking – spočívá v začlenění distribučního centra jako článku řetězce mezi větší počet dodavatelů na jedné straně a maloobchodní síť na straně druhé Rozvoj komplexních spediterských služeb – v podstatě jde o přeměnu klasických spedičních podniků na podniky logistické, které zpravidla v rámci zúžené specializace jsou schopny zákazníkovi v rámci této specializace poskytovat kompletní služby od „A“ do „Z“ V rámci distribučních systémů ve vyspělých zemích dochází k posilování role a pozic maloobchodu. V této souvislosti lze pozorovat následující tendence: tendence k tržní dominanci – růst velikosti obchodních firem, dochází k organizační koncentraci obchodu tendence k diverzifikaci firem – tj. k jejich specializaci na určitý sortiment a s tím většinou i na určitý způsob prodeje a typ maloobchodní jednotky tendence k internacionalizaci – jedná se o zřizování vlastních provozních jednotek v zahraničí Tendence k mezinárodnímu obchodování se zrychluje, což má významný vliv na posilování mezinárodního charakteru logistických distribučních řetězců, a na prodlužování vzdáleností, které se překonávají. PASÍVNÍ PRVKY LOGISTIKY Základní vymezení Souhrnným názvem pasívní prvky označujeme: - suroviny - základní a pomocný materiál - nedokončené a hotové výrobky - jejichž pohyb z místa a okamžiku jejich vzniku přes různé výrobní a distribuční články do místa a okamžiku jejich výrobní nebo konečné spotřeby představuje podstatnou část hmotné stránky logistických řetězců - tyto prvky nabývají podobu manipulovatelných, přepravovaných nebo skladovaných kusů, jednotek nebo zásilek, účelem manipulačních, přepravních, kompletačních, ložných a dalších operací, jimž jsou pasívní prvky postupně podrobovány, překonat prostor a čas – tyto operace mají výlučně netechnologický charakter, tzn., nemění se jejich podstata - obaly a přepravní prostředky – podmiňují pohyb vlastních výrobků i zpětný svoz k opakovanému použití 26
Materiál od ing. Pinkasové - odpad – vznikající při výrobě, distribuci a spotřebě výrobků, jestliže odvoz odpadu je též předmětem péče výrobce o zboží - informace – jejichž pohyb předbíhá, provází a následuje pohyb surovin, materiálu, jako nutný předpoklad pro uskutečnění Pohyby všech pasívních prvků v logistických systémech obstarávají aktivní prvky, což jsou různé technické prostředky a zařízení spolu s lidmi je řídícími. MATERIÁL. KLASIFIKACE MATERIÁLU Materiál může být pevný, kapalný nebo plynný, přemísťován může být volně ložený, v jednotlivých kusech nebo v podobě manipulačních nebo přepravních jednotek. Při řešení úloh týkajících se hmotné stránky logistických řetězců se musí vždy začít řešením otázek: co má být manipulováno kolik je třeba manipulovat jak je nutno manipulovat – tj. otázky pracovních postupů čím lze manipulovat kde se má manipulovat – tj. otázky výchozích a koncových míst logistického řetězce, směry, manipulační plochy, dopravní komunikace V klasifikaci materiálu nejde o pouhé roztřídění, ale o sdružení materiálu do skupin manipulačních, které lze manipulovat vždy stejným způsobem a stejným typem technických prostředků. Základním vodítkem pro uvedené seskupení je druh materiálu: - Pevný materiál: manipulační skupiny: -- jednotlivé kusy (např. tyče, plechy), -- manipulační (přepravní) jednotky (např. přepravky, paletové jednotky, kontejnery, pytle, kartony, bedny), -- volně ložený materiál (např. sypaný materiál); - Kapalný materiál: manipulační skupiny: -- manipulační (přepravní jednotky (např. sudy, demižony, nádržkové kontejnery), -- volně ložený materiál (např. kapaliny tekoucí potrubím); - Plynný materiál: manipulační skupiny: -- manipulační (přepravní) jednotky (např. tlakové láhve, nádržkové kontejnery), -- volně ložený materiál (např. plyny proudící potrubím). Pro zařazení materiálu do manipulačních skupin se zpravidla považují za rozhodující znaky: - fyzické: -- rozměry (délka, šířka, výška), -- hmotnost (jednotková nebo objemová) -- nebezpečí poškození (křehkost,…), -- škodlivost (jedovatost, výbušnost…), -- stav (nestálost, teplota, vlhkost); - ostatní: -- množství (četnost, objem – celkové nebo na dávku), 27
Materiál od ing. Pinkasové -- časový charakter (pravidelnost, sezónnost, naléhavost,…) -- zvláštní předpisy, normy a požadavky Je zřejmé, že právě znaky zařazené ve skupině „ostatní“ mají z hlediska logistiky klíčový význam. Klasifikaci kusového materiálu je možno provést též podle zásad zpracovaných FEM (Fédération Européen de la Manutention), a sice: - podle tvaru materiálu: -- geometrický tvar, -- běžné tvary, -- nepravidelné tvary; - podle polohy předmětu při přemísťování a stability přemísťovaných kusů -- poloha vůči směru přemísťování, -- poloha těžiště vzhledem k dosedací ploše; - podle hmotnosti přemísťované jednotky; - podle objemu přemísťované jednotky; - podle druhu přemísťované materiálu, který přichází do styku s dopravníkem; - podle dosedací plochy a jiných vlastností povrchu přemísťovaných předmětů: -- geometrický tvar dosedacích ploch, -- ostatní mechanické vlastnosti dosedací plochy; - podle dalších důležitých vlastností přemísťovaných předmětů: -- převážně fyzikálních vlastností, -- dalších, např. chemických vlastností; - podle citlivosti přemísťovaného materiálu: -- citlivosti k mechanickým účinkům, -- citlivosti k ostatním účinkům. Pro klasifikaci sypkých materiálů jsou podle FEM jako kritéria vhodná: - zrnitost,soudržnost,chování během přemísťování, objemová hmotnost, teplota MANIPULAČNÍ A PŘEPRAVNÍ JEDNOTKY Manipulační jednotka - je jakýkoliv materiál (balený i nebalený, ložený na přepravním prostředku nebo i bez něho apod.), který tvoří jednotku schopnou manipulace, aniž by bylo nutno ji dále upravovat, manipuluje se s ní jako s jediným kusem - podobně za přepravní jednotku považujeme jakýkoli materiál tvořící jednotku způsobilou bez dalších úprav k přepravě - přepravním prostředkem se rozumí technický prostředek (paleta, kontejner apod.), který spoluvytváří manipulační nebo přepravní jednotku a usnadňuje manipulaci či přepravu
28
Materiál od ing. Pinkasové Rozdílné požadavky a podmínky v jednotlivých článcích logistických řetězců vedou k používání ne jedné velikosti manipulačních a přepravních jednotek, ale soustav skladebných manipulačních a přepravních jednotek. V těchto rozměrově unifikovaných soustavách jsou z manipulačních jednotek nižších řádů vytvářeny manipulační a přepravní jednotky: Manipulační jednotka 1. řádu: Určení …… základní manipulační jednotka – je přizpůsobena k ruční manipulaci, podmínkou hospodárnosti je aby procházela všemi navazujícími články logistického řetězce aniž by byla dělená na menší jednotky představuje tedy minimální objednací, odběrné a dodací množství Hmotnost …… maximálně 15 kg – je limitována s ohledem na ruční manipulaci, pokud jí provádějí ženy Přepravní prostředky …… ukládací bedny, přepravky, bývá často vytvořena bez pomoci přepravního prostředku pouze obalem, a to ve formě např. lepenkového kartonu, podložky kryté smrštitelnou fólií, pytle, sudů …… Způsob manipulace …… ruční nebo pomocí dopravníků, plošinových vozíků aj. Manipulační (přepravní) jednotka 2. řádu: Určení …… odvozená manipulační jednotka přizpůsobená k mechanizované, nebo automatizované manipulaci - k ukládání ve skladech - k mezioperační manipulaci - k meziobjektové a vnější přepravě - určená výhradně k vnitroskladové manipulaci - při její tvorbě musí být respektováno nejen hledisko maximálního využití kapacity dopravního prostředku při bezprostředně navazující dopravě Hmotnost …… 250 – 1000 kg – 5000 kg, je složena z 16 – 64 jednotek prvního řádu Přepravní prostředky …… palety, roltejnery, přepravníky, malé kontejnery - v některých případech může být vytvořena i bez přepravního prostředku – ve formě paketu tj. kompaktní, jako celek fixované jednotky určené k mechanizované nebo automatizované manipulaci nebo přepravě Způsob manipulace …… nízkozdvižnými nebo vysokozdvižnými vozíky, regálovými zakladači, stohovacími jeřáby, dopravníky pod. o užitečné hmotnosti do 1 250 – 5 000 kg Přepravní (manipulační) jednotka 3. řádu: Určení …… odvozená přepravní (manipulační) jednotka sloužící výhradně 29
Materiál od ing. Pinkasové k dálkové vnější přepravě v kombinované železniční, silniční, vnitrozemské, vodní a námořní dopravě, v letecké nákladní dopravě a související mechanizované nebo automatizované manipulaci Hmotnost …… do 30 500 kg, je složená z 10 – 44 jednotek 2. řádu Přepravní prostředky …… velké kontejnery (ISO řady 1 D-A, letecké Kontejnery), výměnné nástavby Způsob manipulace …… jeřáby, speciálními vysokozdvižnými vozíky, portálovými (obkročnými) zdvižnými vozy, bočními překladači apod., o užitečné hmotnosti do cca 40 000 kg, u leteckých kontejnerů především dopravníky, speciálními vozy se zdvižnou ložnou plochou aj. Přepravní manipulační jednotka 4. řádu: Určení …… odvozená přepravní (manipulační) jednotka pro dálkovou kombinovanou vnitrozemskou vodní a námořní přepravu v bárkových systémech, včetně související mechanizované manipulace Hmotnost …… 400 t – 2000 t Přepravní prostředky …… bárky, lichtery Způsob manipulace ……palubními portálovými jeřáby nebo zdvižnými plošinami o užitečné hmotnosti do cca 2 700 t na námořních nosičích nebo přímím vplouváním bárek do námořního nosiče Rozměrová unifikace, která je podmínkou skladebnosti základních a odvozených manipulačních a přepravních jednotek, vychází ze standardů ISO (International Oraganization for Standardisation). OBALY Obal je prostředek nebo soubor prostředků chránící materiál před ztrátou a před poškozením, které by během manipulace, přepravy, skladování nebo prodeje mohl utrpět nebo způsobit. Obal zároveň spoluvytváří manipulační nebo přepravní jednotku, nese informace důležité: pro identifikaci jeho obsahu pro identifikaci odesílatele a příjemce pro volbu správného způsobu manipulace, přepravy a uložení ve skladech a překladištích informace důležité pro spotřebitele může napomáhat prodeji a propagovat firmu Podle toho hovoříme o ochranné, manipulační, informační a prodejní funkci obalu. Obal zpravidla plní několik funkcí současně, v závislosti na tom, o jaký druh obalu se jedná: a) spotřebitelský obal – slouží pro jeden výrobek, pro sadu výrobků (sdružený obal) nebo pro malý počet kusů téhož výrobku (skupinový obal) určených ke konečné spotřebě
30
Materiál od ing. Pinkasové - plní funkci ochrannou, která oddělením spotřebitelského obalu od distribučního v MO prodejně ustupuje do pozadí - dominující funkcí se stává funkce prodejní kombinovaná s funkcí informační - specifická je informační funkce využívaná v MO k identifikaci zboží u pokladních terminálů – čárový kód - funkce obalu jsou výrazně diferencovány podle charakteru výrobku - manipulační funkce je redukována b) distribuční obal – je vnější, zpravidla skupinový, méně často sdružený obal - představuje mezičlánek vložený mezi spotřebitelské obaly a přepravní obaly - obsahuje jeden typ spotřebitelského balení - obvykle mívá podobu kartonu nebo podložky kryté smrštitelnou fólií - mezi spotřebitelskými obaly a distribučním obalem mohou být vnitřní (skupinové) obaly - dominující funkce je ochranná a manipulační - tyto obaly spoluvytvářejí základní manipulační jednotky prvního řádu případně druhého řádu - informační funkce je zaměřená na potřeby identifikace zboží hlavně ve skladech, VO… - informace jsou stále častěji kódovány ve formě čárového kódu c) přepravní obal – je vnější obal přizpůsobený přepravě - plní funkci ochrannou, při ložných operacích plní funkci manipulační - bývá vystaven déle trvajícímu a opakovanému působení mnoha mechanických, povětrnostních a dalších vlivů a jeho konstrukce musí být robustnější - nejčastěji mívá podobu bedny - spoluvytvářejí přepravní jednotku druhého řádu zpravidla na bázi palety KONSTRUKCE OBALŮ Řídí se vlastnostmi materiálu, způsobem a podmínkami manipulace a přepravy a rovněž obchodními hledisky. Zároveň bere v úvahu různá rizika, specifická podle druhu baleného materiálu. Jsou to: riziko poškození při manipulačních operacích nebo během přepravy riziko škod, které mohou vzniknout během skladování riziko škod z vlivů klimatických a kryptoklimatických (např. zkorodování) riziko škod z chemických vlivů riziko škod z biologických vlivů riziko krádeže Nároky na obal jsou tím vyšší: 31
Materiál od ing. Pinkasové
čím delší je přepravní vzdálenost čím rozmanitější jsou použité přepravní a manipulační prostředky čím větší je počet manipulačních operací čím masivnější jsou horizontální a vertikální tlaky, jimž je obal vystaven (při stohování, při jeřábové manipulaci apod.) čím častější a intenzivnější jsou čelní a boční rázy a vibrace čím výraznější jsou rozdíly teplot čím častěji připadá v úvahu aktivní spontánní zásah lidí (nekvalifikovaných) do manipulačního procesu čím větší je nebezpečí úmyslného poškození obalu čím náročnější je spotřebitel na uchování užité hodnoty výrobku a na pohodlí při jeho spotřebě
Rozměry obalů - řídí se normami, které zaručují vzájemnou rozměrovou návaznost jednotlivých druhů obalů včetně návaznosti na palety tak, aby byla maximálně využita ložná plocha palet - výchozím rozměrovým modulem podle ISO je 600 * 400 mm PŘEPRAVNÍ PROSTŘEDKY Ukládací bedny a přepravky Ukládací bedny: - Jsou přepravní prostředky na úrovni základních manipulačních jednotek prvního řádu určené pro skladování materiálu a pro mezioperační manipulaci, a to jak ve výrobě a v servisních střediscích, tak ve skladech VO. - Jsou uzpůsobeny k ruční manipulaci (často jsou vytvarovány do úchytů nebo opatřeny držadly). - Manipulace- mechanicky/automaticky pomocí dopravníků a regálových zakládačů. - Nejsou určeny pro oběh zboží, tzn., že zpravidla neopouštějí skladový objekt. - Jsou stohovatelné, má-li být zajištěna jejich větší pevnost a stohovací nosnost mají stěny vyztužené žebry. - Jsou většinou universální, ale je nabízena i řada speciálních provedení vyhovující specifickým vlastnostem ukládaného materiálu. - Pro snadnou identifikaci ve skladech jsou opatřeny rámečky pro zasunutí štítku s údaji. Ukládací bedny se vyrábějí ve čtyřech druzích: rovné zkosené (se zkosenou čelní stranou umožňují ruční odběr materiálu z ukládací bedny uložené ve stohu) vkládací (se zkosenými všemi stranami; lze je stohovat nebo prázdné otočit o 180° a vkládat jednu do druhé pro úsporu místa) zásuvkové (s horním okrajem tvarovaným tak, aby ukládací bedny bylo možno zasunout do drážek speciální palety nebo regálu) - Jako materiál pro výrobu ukládacích beden slouží plasty – polystyren (není vhodný pro přímý styk s potravinami) a polyetylén, hliníkový plech nebo ocelový plech. 32
Materiál od ing. Pinkasové - Nevystavovat déle trvajícímu působení povětrnostních vlivů a vystavovat extrémním teplotám. Přepravky: Jsou přepravní prostředky na úrovni základních manipulačních jednotek prvního řádu určené k rozvozu spotřebního zboží z výrobních závodů a ze skladů VO do prodejen MO. - Konstrukce odpovídá ruční manipulaci, jsou opatřeny otvory, úchyty nebo držadly pro snadné uchopení a přenášení. - Počítá se rovněž s jejich přepravou a manipulací na prostých paletách nebo na speciálních podvozcích. - Jsou vždy stohovatelné. - Vyrábějí se většinou ve speciálních provedeních, přizpůsobené přepravovaným druhům zboţí, resp. jejich spotřebitelským obalům: Na nápoje v láhvích Na ovoce nebo zeleninu Na sáčkované mléko Na tuhé mlékárenské výrobky Na maso Na chléb a pečivo Na vejce Na drůbeţ - Jsou plnostěnné nebo se stěnami perforovanými, hladkými nebo vyztuženými žebry nebo mřížkami, s vnitřním prostorem volným nebo děleným přepážkami nebo vložkami - podle tvaru jsou přepravky: - rovné (nejčastější provedení) - zkosené - vkládací (některá mají otočný aretační prvek blokující možnost vkládání, jsou-li přepravky plné) - skládací (se stěnami sklopnými nebo zasunovatelnými) - Materiál pro výrobu přepravek je stejný jako u beden PALETY - jsou přepravní prostředky na úrovni odvozených manipulačních jednotek 2. řádu s určením pro mezioperační manipulaci, skladové operace, ložné operace a meziobjektovou a vnější přepravou v téměř celém rozsahu logistických řetězců - jednotky vytvořené na jejich bázi (paletové jednotky) jsou vhodné k vidlicovému způsobu manipulace pomocí nízkozdvižných a vysokozdvižných vozíků, regálových zakladačů a jiných manipulačních prostředků - palety lze opatřit pevnými nebo snímatelnými podvozky a přemísťovat je ručně podlahovými dopravníky nebo tahači - paletové jednotky je možno stohovat nebo ukládat do regálů - mohou být zhotoveny z různých materiálů Podle provedení rozlišujeme palety: prosté sloupkové 33
Materiál od ing. Pinkasové ohradové skříňové speciální - základní rozměr palet prostých podle ISO je 1000 * 1200 mm, tento rozměr je celosvětově rozšířen - je vhodný pro přepravu v kontejnerech ISO řady 1 (počítá se, že budoucí vývoj kontejnerů umožní používat rozměr palet 1140 * 1140 mm) - nejčastěji vyskytující se rozměr v Evropě je 800 * 1200 mm, tento rozměr vyhovuje pro železniční přepravu a používá se u palet pro skladování zboží - palety sloupkové, ohradové a skříňové se používají pro materiál, který neumožňuje s ohledem na svůj tvar nebo křehkost přímé stohování, je nesoudržný nebo je nutno jej chránit před zcizením Na vratné palety prosté je moţno nasazovat nástavby, a to sloupkové, ohradové nebo skříňové. Zvláštním druhem jsou palety letecké, jejichž rozměry a konstrukce jsou přizpůsobeny nákladním prostorům letadel. Tyto palety musí mít nízkou vlastní hmotnost a hladkou plochou spodní stranu V námořní dopravě se uplatňují palety o rozměrech 1200 * 1600 mm a 1200 * 1800 mm. Paletizace zde však ustupuje kontejnerizaci. Plochy pro stohování paletových jednotek musí mít pevný a trvanlivý povrch, odolný proti oděru. Používání palet se rozšířilo po druhé sv. v. z USA a dosáhlo ve světovém měřítku ohromného rozsahu. Již v 60. letech vyvolalo problém zajištění oběhu vratných palet. Tento problém je moţno řešit v zásadě trojím způsobem: Organizováním výměnného paletového společenství (poolu) Používáním nevratných palet Přechodem k jiným přepravním prostředkům a systémům – k paketizaci, k systémům založeným na přepravkách nebo roltejnerech, k uložení nepatetizovaného zboží do kontejnerů apod. Uzavřením dohody mezi evropskými železničními správami o společném hospodaření s výměnnými paletami vznikl EPP – Evropský paletový pool. V jeho rámci se pouţívají: - dřevěné palety prosté, jejichž nosnost je 1000 kg, stohovací nosnost 5000 kg a které je možno opatřovat nástavbami i ukládat do regálů - kovové palety ohradové (u nás ne) Výměnné palety, tzv. Europalety, mají půdorysný rozměr 800 * 1200 mm a nesou ochranou značku EUR v oválu spolu s označením členské ţeleznice, která je jejich vlastníkem. ROLTEJNERY - jsou přepravní prostředky na úrovni odvozených manipulačních jednotek 2. řádu, opatřené čtyřkolovým podvozkem - vyhovují pro: * mezioperační manipulaci skladové operace kompletační operace 34
Materiál od ing. Pinkasové
-
-
ložné operace meziobjektovou přepravu vnější přepravu jinak lze říci, že se používají všude tam, kde nelze použít palety prakticky se užívají ve skladech velkoobchodu nebo expedice z potravinářských výrobních závodů spolu s rozvozem zboží do prodejen maloobchodu včetně přímého použití roltejnerů k prodeji zboží roltejnery se osvědčují také v textilním průmyslu při mezioperační manipulaci jsou mřížkové, drátěné nebo plnostěnné konstrukce, často jsou opatřené víkem a jako celek fixované pryžovým nebo textilním popruhem s možností plombování jejich odnímatelný podvozek může být použit i samostatně v kombinaci s přepravkami existují i ve skládacím nebo navzájem zasunovatelném provedení rozměry: 600 x 800 x 1 500 mm, nosnost 300 – 500 kg
PŘEPRAVNÍKY - jsou přepravní prostředky na úrovni přepravních jednotek 2. řádu, určené zpravidla pro kapalný, kašovitý nebo sypký materiál - tvoří zcela nebo z části uzavřenou jednotku pro přemísťování materiálu způsobilou k opakovanému používání, upravenou pro pohotovou manipulaci, a to mechanizovanou nebo automatizovanou - používají se pro mezioperační manipulace eventuelně pro skaldové operace a jako meziobjektová přeprava uvnitř výrobních areálů - jsou to např. polyetylenové nebo kovové nádoby o objemu 500 – 600 l, opatřené horním (plnícím) a dolním (vypouštěcím) otvorem případně bočním otvorem, vložené do rámu svařeného z ocelových profilů, uzpůsobeného k manipulaci vysokozdvižnými vozíky nebo k zavěšení na podvěsný dopravník nebo na vozík (kočku) - jsou obvykle stohovatelné KONTEJNERY - je přepravné prostředek, tvořící zcela nebo z části uzavřený prostor, určený k přemísťování materiálu - má trvalé technické charakteristiky a dostatečné pevnosti pro opakované používání a takou konstrukci, která usnadňuje přepravu jedním nebo několika druhy dopravy bez překládky vlastního obsahu - kontejner je upraven pro pohotovou manipulaci, výlučně mechanizovanou nebo automatizovanou - jsou vhodné k vnější (dálkové) přepravě včetně souvisejících ložných operací - konstrukce umožňuje snadné plnění a vyprazdňování - jsou určeny v zásadě k závěsnému nebo vidlicovému způsobu manipulace, ve zvláštních případech i k valivému způsobu manipulace (letecké kontejnery) Malé kontejnery - jsou přepravní prostředky na úrovni odvozených přepravních jednotek 2. řádu - mají ložný prostor do 14 m3 a maximální brutto hmotnost do 10 000 kg - řadíme mezi ně např. přepravní skříně, používané pro přepravu kusových zásilek 35
Materiál od ing. Pinkasové Velké kontejnery - jsou přepravní prostředky na úrovni odvozených přepravních jednotek 3. řádu - mají ložný prostor větší než 14 m3 nebo jejich brutto hmotnost přesahuje 10 000 kg - tyto kontejnery se dělí na: univerzální – uzavřené nebo kryté, skříňového tvaru, pro předem neurčené druhy materiálu, manipulovatelné obvyklými manipulačními prostředky (tj. kontejnerovými jeřáby, nakladači, samoobslužnými silničními vozidly, těžkými čelními nebo bočními vysokozdvižnými vozíky apod.) speciální – pro předem určené druhy materiálu, vyhovující zvláštním podmínkám pro jejich přepravu a manipulaci LICHTERY - tzv. člunové kontejnery, jsou přepravní prostředky na úrovni odvozených přepravních jednotek 4. řádu, určené k dálkové kombinované vnitrozemské vodní a námořní přepravě a k souvisejícím ložným operacím v BC systémech (Barge Carrier Systems, bárkové systémy) - tvoří uzavřený prostor k přemísťování volně loženého nebo paletizovaného materiálu - v jejich konstrukci jsou spojeny funkce člunů pro plavbu na řekách a v průplavech s funkcemi velkých kontejnerů - při vnitrozemské plavbě se spojují do tlačných soustav, v námořní přepravě jsou přepravovány speciálními loděmi (nosiči) - jsou uzpůsobeny k mechanizované nakládce a vykládce vůči námořnímu nosiči, která se děje: pomocí palubního portálového jeřábu na nosiči pomocí zdvižné plošiny přímím vplouváním do nosiče - lichtery mají celkovou konstrukci s plochým dnem a vybavení obvyklé pro nákladní čluny Označování pasívních prvků - aby mohly být pasívní prvky ve stanovených místech logistického řetězce bez problémů být identifikovány, musí být odpovídajícím způsobem označeny Objekty – označování jsou buď výrobky, díly atd. samotné výrobky zabalené ve spotřebitelských obalech, dále základní a odvozené manipulační a přepravní jednotky spoluvytvářené distribučními nebo přepravními obaly Nosičem – označení může být přímo výrobek, díl nebo obal, visačka, etiketa, magnetická páska, štítek atd. Označením – rozumíme záznam kódu, nápis nebo grafickou značkou např. manipulační Rozlišujeme sledování objektů od identifikace objektů: sledování objektů – získávají se informace týkající se struktury toku v čase identifikace objektů – je zjišťována totožnost objektů, a to několikerým z těchto způsobů: 36
Materiál od ing. Pinkasové -
podle fyzických znaků např. kamerou podle tvaru nebo barvy nebo váhou apod. podle kódu např. laserovým snímačem podle čárového kódu podle nosiče dat např. snímačem radiofrekvenčního signálu odraženého nebo vyslaného štítky umístěnými na kontejnerech
U posledního z uvedených způsobů identifikace již můžeme hovořit nejen o monologové komunikaci tj. o čtení údajů, ale také dialogové komunikaci tj. o výměně dat mezi aktivními programovatelnými nosiči a čtecím zařízením. Automatická identifikace a jí odpovídající označování pasívních prvků usnadňuje: řízení procesů, jimiž pasívní prvky procházejí kontrolu stavů – zásoby na skladech sběr informací – vyhledávání a čtení údajů v katalozích provádění transakčních procesů ČÁROVÉ KÓDY Čárové kódy jsou nejúčelnějším, většinou nejlevnějším a proto nejrozšířenějším způsobem označování pasívních prvků pro automatickou identifikaci na optickém principu. Jsou založeny na rozdílných vlastnostech tmavých a světlých ploch při ozáření světelným nebo laserovým paprskem: úzký paprsek ze zdroje pohybujícího se nad soustavou tmavých čar a světlých mezer, spadajíc kolmo nebo pod určitým úhlem, je čarami pohlcován a mezerami odrážen; vzhledem k rychlosti pohybu trvá pohlcování nebo odrážení paprsku déle je-li čára nebo mezera silná. Odražený paprsek je snímán a v analogové podobě předáván do řídící jednotky snímače, kde se mění v digitálním signály, které podle algoritmů daného kódu umožní rozpoznání jednotlivých znaků; ty jsou dekodérem převedeny na ASCII znaky (30), vhodné pro další přenos a zpracování. Jednotlivé čárové kódy se liší: - použitou metodou kódování při záznamu dat (31) - skladbou záznamu a jeho délkou (32) - hustotou záznamu (33) - způsobem zabezpečení správnosti dat (34) Nejčastěji ve světě používané čárové kódy jsou: - číselné: UPC, EAN, 11, MSI, 2 z 5, prokládaný 2 z 5 (ITF) - číselné se zvláštními znaky: Codabar - alfanumerické: 39, Telepen, 93, 128 Kód EAN (European Artiele Numbering) spolu s analogickým kódem UPC (Universal Product Code, používaným v USA a v Kanadě) jsou nejrozšířenějšími čárovými kódy. O jejich zavedení se zasadili výrobci potravinářského spotřebního zboží a maloobchod. Oba kódy jsou dnes považovány za schopné zajistit obecně aplikovatelnou, celosvětově využitelnou normu pro identifikaci zboží. 37
Materiál od ing. Pinkasové Jsou navzájem plně kompatibilní. Záznam v kódu EAN obecně je rozdělen do levé a pravé části, které jsou odděleny středovým znakem se dvěma čárkami s nejmenší tloušťkou. Na začátku a na konci každého záznamu se používá počáteční a koncovým znak, opět se dvěma tenkými čárkami, které zároveň definují standardní šířku, tj. modul čárek a mezer. V levé části se uvádí číselné označení systému číslování a kódové číslo výrobce, v pravé části kódové (identifikační) číslo přidělováno národním střediskem EAN; číslo výrobku si stanoví výrobce sám. Kód EAN je zaveden ve dvou délkách záznamu: se 13 znaky (s předsunutou číslicí a se dvěma polovinami záznamového pole po 6 znacích) a ve zkrácené verzi s 8 znaky (s předsunutou číslicí a se dvěma polovinami záznamového pole. Konkrétně pro označování spotřebitelských obalů třináctimístným kódem (EAN13) bylo českým a slovenským účastníkům v době zapojení do IANA EAN přiděleno třímístné předčíslí (prefix) 859; na ně navazuje (zleva doprava) čtyřmístné číslo označující výrobce (uživatele) a pětimístné číslo k označení druhu výrobku (polední vpravo je kontrolní číslice). Tisk záznamu v kódu EAN na spotřebitelské obaly (samolepicí etikety, visačky apod.) je možno provést externě – s využitím služeb některé ze specializovaných obchodních tiskáren nebo pomocí vlastní výstupní tiskárny řídícího či výpočetního systému. Nejdůležitějšími zásadami pro tisk jsou: - dodržení požadované šířky čárek a mezer - respektování faktoru signálu kontrastu tisku Umístění záznamu v kódu EAN na spotřebitelské obaly se řídí obecným standardem IANA EAN (41), resp. ČSN. Striktně platí pravidlo, že jedna jednotka spotřebitelského obalu smí nést jen jeden kód. V zásadě má být záznam umístěn: - vlevo na spodní straně event. Na jeho zadní straně tak, aby nezasahoval do švu - u plechovek a konzerv dole v levé části (ve směru podélné osy pláště) nebo na víčku (na horní straně obalu) - u kartonů a lepenkových obalů na spodní straně - u lahví, sklenic aj. na zadní etiketě - u sáčků při spodním okraji zadní strany - u kelímků na zadní části etikety nebo na víčku - u tub na spodním okraji - u smrštitelných fólií na etiketě nalepené na boční straně vlevo dole - u podložek vlevo dole na čelní nebo na zadní straně - u textilního zboží na visačce, a sice na jejím levém dolním okraji V posledních letech se čárové kódy rozšiřují i na označování distribučních a přepravních obalů. Tyto druhy obalů, pokud je v nich zboží dodáváno do prodejen maloobchodu, začínají plnit své funkce v logistických řetězcích v okamžiku, kdy je do nich ve výrobě vkládáno zboží balené ve 38
Materiál od ing. Pinkasové spotřebitelských obalech a končí v okamžiku, kdy toto zboží je z nich v zázemí prodejen vybalováno, doplňováno do prodejních prostorů a připravováno k prodeji a kdy se začíná uplatňovat označení na spotřebitelských obalech. Písmo OCR - optické rozpoznávání znaků (OCR – Optical Character Recogniton)je zhruba 30 let starý způsob záznamu a automatické identifikace údajů - zprvu byl používán pro kontaktní (optické, světlem určitého spektra) snímání obsahu písemných dokladů ve formulářovém uspořádání se zápisem ve strojovém písmuzrychlení práce o 90% - v 80-tých letech původní strojové písmo, které zahrnovalo číslice a několik řídících znaků, bylo doplněno písmem psaným ručně kontrastním inkoustem nebo tužkami a bylo rozšířeno na celou abecedu – písmo bylo normalizováno – zavádění PC - v posledních letech jsou nabízeny snímače (scannery), které mohou snímat jak písmo OCR, tak čárový kód a dále snímače schopné snímat jakýkoli zřetelně napsaný rukopis Využití písma OCR: v dopravě v obchodě (objednávky zboží) ve službách pro účetní doklady… I když ve srovnání s čárovými kódy funguje s větší chybovostí a je nákladnější, je možno očekávat, že bude používáno ještě po dlouhou dobu, a to jak vedle čárových kódů, tak i v kombinaci s nimi. Radiofrekvenční kódy Automatická identifikace na radiofrekvenčním principu se vyuţívá jako u nosičů dat identifikačních štítků, a to buď pasivních (pouze předávajících jednou zaznamenaná data) nebo aktivních (s moţností změny záznamů dat, tj. data přijímající, ukládající a vysílající). Moţnost měnit data zprostředkovaná nosičem, který se pohybuje spolu s identifikovaným objektem např. paletou, kontejnerem nebo vozidlem, je velkou výhodou. Další předností je velká paměťová kapacita nosičů. K vysílání radiofrekvenčních signálů k identifikačním štítkům a ke zpětnému zachycení signálů a jejich předání snímači slouţí anténa. Snímač řízený mikroprocesorem, pak dekóduje a zpracovává data ze štítků, doplňuje je údaji o čase a místě a předává je hlavnímu počítači. Pasivní štítek je tvořen plastovým pouzdrem, v němž je integrovaný čip a anténa, signál štítek vysílá, jestliže se pohybuje kolem antény snímacího zařízení. Aktivní štítek je napájen vestavěnou lithiovou baterií, jejíž životnost je 15 – 18 let. 39
Materiál od ing. Pinkasové
Vyuţití:
v podmínkách kde není možno použít optického nebo jiného principu např. v nečistém prostředí, při extrémních teplotách. Vysoká spolehlivost se oceňuje např. ve velkých kontejnerových terminálech v námořních přístavech, kde při tradiční identifikaci terénními pracovníky je chybovost 30%, zatímco při tomto způsobu k chybám téměř nedochází
NÁPISY A ZNAČKY PRO MANIPULACI A UKLÁDÁNÍ Manipulační a přepravní jednotky musí být rovněž stanoveným způsobem označeny z hlediska správného způsobu manipulace s nimi nebo jejich uložení na ploše překladiště či ve skladu. Zvlášť důležité je to u zásilek v mezinárodní přepravě. I tento tradiční způsob označení je normován. Stanoveny jsou: - základní nápisy – označení příjemce, místa určení, resp. cílové stanice či přístavu - identifikační označení – číselným kódem podle obchodního kontraktu - doplňující nápisy – označení odesílatele, místa odeslání aj. - informační nápisy – údaje o hmotnosti a rozměrech, o objemu - výstražné značky – symbolické označení vlastností materiálu ve vztahu k bezpečnosti manipulace a přepravy, k ochraně zdraví a života lidí, kteří se zásilkou přicházejí do styku, k zvláštním podmínkám při přepravě a skladování - manipulačním značky – symboly vyjadřující správný způsob manipulace Výstražné a manipulační značky, identifikační označení, označení příjemce, místa určení, místa překládky, hmotnosti, rozměrů a objemu, jakož i označení odesílatele a místa odeslání jsou povinné a jednoznačně určené. Jejich provedení ve formě čitelné okem zaručují, že budou moci být pohotově přečteny a správně interpretovány jakýmkoliv pracovníkem na libovolném místě logistického řetězce v kterékoliv zemi. TVORBA A FIXACE MANIPULAČNÍCH A PŘEPRAVNÍCH JEDNOTEK LOŢNÉ PLÁNY Vytváření odvozených manipulačních, resp. přepravních jednotek ze základních manipulačních jednotek se řídí principem skladebnosti a opírá se o rozměrovou unifikaci obalů, přepravních a dopravních prostředků. Tak např. manipulační (přepravní) jednotku na bázi prosté dřevěné palety (paletovou jednotku) je nutno sestavit ze základních manipulačních jednotek – v souladu s normami (52) – tak, že vrstvy základních manipulačních jednotek se proloží přířezy z hladké nebo vlnité lepenky a celek se zpevní – fixuje – některým z následujících způsobů:
40
Materiál od ing. Pinkasové -
poslední vrstva se překryje lepenkovým přířezem nebo se na ni položí dřevěný paletizační rám či víko a celá paletová jednotka se přepáskuje na paletovou jednotku se nasadí lepenkové víko s chlopněmi a jednotka se přepáskuje jednotka se přebalí smrštitelnou polyetylénovou (PE) fólií jednotka se stáhne dvěma páskami a přebalí se smrštitelnou PE fólií jednotka se stáhne dvěma páskami a převine napjatou průtažnou fólií přes jednotku se přetáhne PE pytel a zajistí samolepící páskou či motouzem přes jednotku se přetáhne PE pytel a celek se přepáskuje
V zásadě lze odvozené manipulační a přepravní jednotky fixovat: - převázáním, tj. stažením motouzem nebo drátem - paketováním, svazkováním, tj. spojením drátem, stahovací páskou - páskováním, tj. stažením stahovací páskou - balením do smrštitelné nebo průtažné PE fólie Při rozhodování o způsobu fixace se berou v úvahu tvar a vlastnosti obalů spoluvytvářejících základní manipulační jednotky, vlastnosti materiálu a fixačních prostředků, způsob mechanizace či automatizace při paletizaci (sestavování), depaletizaci, způsob jejich skladování a přepravy. Přesto, že celá záležitost je detailně propracována a ošetřena normami a předpisy (54), dochází při tvorbě manipulačních a přepravních jednotek k řadě chyb, jejichž důsledkem může být odmítnutí převzetí zásilky dopravcem, poškození obalu či znehodnocení zboží během manipulace nebo přepravy a jeho odmítnutí zákazníkem a tudíž vznik vícenákladů v horším případě ztráta zákazníka. Typické škodní případy, vzniklé například následkem: - uložení pytlovaného sypkého materiálu (chemikálií apod.) na prosté dřevěné palety v příliš velkém počtu vrstev, ve snaze o maximální využití ložné kapacity dopravního prostředku nebo kontejneru - uložení pytlovaného nebo v kartonech baleného materiálu na prosté dřevěné palety tak, že přesahuje přes jejich okraj; při manipulaci (např. při ložných operacích uvnitř dopravních prostředků nebo kontejnerů) - nedostatečného dimenzování přepravních beden (používaných např. pro jednotlivé rozměrné a těžké strojírenské výrobky); bedny manipulované jeřábem se při zavěšení zřítí a rozbijí - nedostatečné ochrany materiálu přepravním obalem před vlhkem a nerespektováním této skutečnosti; ke znehodnocení materiálu dojde během přepravy na otevřeném dopravním prostředku nebo uskladněním na překladišti či u příjemce pod širým nebem - přepravy nevhodných druhů materiálu nebo materiálu v nevhodných obalech - deformace manipulačních jednotek hutního materiálu; při závěsné manipulaci se vlastní vahou prohýbají, materiál je poškozován tlakem Dopravních prostředků nebo kontejnerů se využívá: - řeziva, což je nejčastější způsob, vhodných k zajištění jak velkých a těžkých jednotek, tak paletových jednotek, běžně uplatňovaných u námořních lodí, železničních vozů i kontejnerů
41
Materiál od ing. Pinkasové -
-
prázdných dřevěných prostých palet postavených na bok, jimiž lze vyplnit menší mezeru, např. mezi paletovými jednotkami a dveřmi dopravního prostředku či kontejneru nafukovacích vaků (podušek), které se vkládají např. mezi paletové jednotky a stěny kontejneru, nahuštěné buď plně, nebo dohušťované po ukončení ložné operace rozpěrných tyčí, jejichž konce zapadají do otvorů v profilovaných ocelových pásech připevněných trvale ke stěnám dopravního prostředku (většinou se uplatňují u skříňových silničních vozidel) nebo specializovaného kontejneru pryžových nebo textilních upínacích pásů; pásy mají spony a jsou opatřeny úchyty na koncích, jimiž se zaklesnou do otvorů v profilovaných pásech na stěnách, stejných jako pro rozpěrné tyče; používají se v nákladních letadlech, silničních vozidlech a kontejnerech
VYMEZENÍ AKTIVNÍCH PRVKŮ Posláním aktivních prvků v logist. systémech je fyzicky realizovat logistické funkce, tj. uskutečňovat posloupnosti netechnologických operací s pasívními prvky: - operace balení - tvorba rozebírání manipulačních a přepravních jednotek - nakládka - přeprava - překládka - vykládka - uskladňování - rozdělování - konsolidace - kompletace - kontroly, sledování či identifikace - sběr, zpracování, přenos a uchování informací Převážná většina uvedených operací spočívá: - ve změně místa nebo v uchování hmotných pasívních prvků, popř. V jejich úpravě pro navazující manipulační či přepravní operace; v tomto případě aktivním prvky jsou technické prostředky a zařízení pro manipulaci, přepravu, skladování, balení a fixaci a další pomocné prostředky a zařízení, které fungují ve spojení s potřebnými budovami, manipulačními a skladovým plochami a dopravními komunikacemi - ve sběru, v přenosu nebo v uchování informací, bez nichž by operace s hmotnými pasivními prvky nemohly probíhat; k aktivním prvkům tedy řadíme i technické prostředky a zařízení sloužící operacím s informacemi (s nosiči informací) AKTIVNÍ PRVKY LOGISTIKY Technologické stupně manipulace s materiálem Technologie pohybu materiálu je závislá na druhu použitých prostředků a zařízení. Rozlišujeme tři stupně provádění technologických procesů, kterými jsou: a) Ruční manipulace – nepředpokládají využití žádných mechanizačních zařízení b) Mechanizace – zabezpečuje, že část ruční práce je nahrazena prací mechanizmu. Lidská práce zde není vyloučena, je však doplněna mechanizačními prostředky, které ji usnadňují. 42
Materiál od ing. Pinkasové c) Automatizace - představuje provádění MM bez zásahu člověka. V praxi se vyskytuje jen zřídka. Častěji se setkáváme s částečnou automatizací, kde jsou pro plnění úloh použity aktivní, nedoprovázené pracovní prostředky, kterých řídící elementy jsou ve všech případech obsluhovány personálem. Skutečnosti ovlivňující volbu zařízení pro manipulaci s materiálem Hlavní vlivy, které tuto volbu ovlivňují, jsou: fyzikální vlastnosti manipulovaných materiálů rozsah manipulačních operací množství manipulovaného materiálu druh a technické vlastnosti použitých dopravních prostředků nároky na kvalifikaci zaměstnanců investiční náročnost velikost provozních nákladů posuzované technologie požadavky na bezpečnost a hygienu práce speciální požadavky zákazníka aj. Zařízení pro manipulaci s materiálem Mechanizační zařízení lze kategorizovat podle různých kritérií, např.: - podle směru přemísťování - podle manipulovaného materiálu - podle způsobu působení sil na manipulovaný materiál apod. Třídění z hlediska časové návaznosti výsledku jejich činnosti – toto třídění je vhodné, protože takto vytvořené třídy mají stejný nebo podobný způsob výpočtu výkonnosti. Podle něj se rozlišují: mechanizační zařízení na přetržitou manipulaci s cyklickým provozem (cyklicky pracující MZ) na přetržitou manipulaci s periodickým oběžným provozem (periodicky pracující MZ) na plynulou nepřetržitou manipulaci s kontinuálním provozem (kontinuálně pracující MZ) Cyklicky pracující mechanizační zařízení Tato zařízení jsou charakterizována tím, že manipulovatelný materiál přemísťují po dávkách, a to v uzavřených pracovních cyklech, které se mohou od sebe odlišovat velikostí dávky, rychlostí přemísťování, dráhou i časovým intervalem mezi jednotlivými dávkami. Můžeme je rozdělit do následujících hlavních skupin: a) dopravní vozíky- ruční, motorové – elektromotor, spalovací motor, stlačený vzduch, tahače s plošinou pevnou nebo výklopnou, nízkozdvižné vysokozdvižné, jeřábové, přívěsné vlečné b) Jeřáby: * vázané na pevnou jeřábovou dráhu (mostové, kovové a polokovové, portálové, věžové a stožárové, lanové, jednokolejnicové visuté kočky) * vázané na dopravní cestu (silniční, železniční, plavající) c) bagry, buldozery a lopatová rypadla d) výtahy ( plošinové výstupníkové) a zdvihací zařízení (zvedáky, zdvižné plošiny, zdvižná čela apod.) e) Shrnovače a mechanické lopaty Periodicky pracující mechanizační zařízení
43
Materiál od ing. Pinkasové Periodicky pracující MZ jsou zvláštním případem cyklicky pracujících MZ, když doba cyklu je zpravidla konstantní. MZ jsou vázána na pevnou trať tok materiálu je ale přetržitý.
Tato zařízení se člení na: a) poděsné dopravníky b) visuté lanovky c) podlahové vozíkové dopravníky Kontinuálně pracující mechanizační zařízení Tato zařízení jsou charakterizována tím, že na odběrném místě zpravidla souvislé dopravní tratě je možné odebírat souvislý tok materiálu. Proto do této skupiny patří kromě dopravníků s typickým nepřetržitým tokem materiálu i elevátory. Ty mají sice v některých případech tok materiálu členěný na jednotlivé dávky, avšak odběr materiálu z nich je souvislý. Obdobně je tomu u válečkových tratí na přepravu kusového materiálu. Rozhodující je tu tedy výsledný efekt a možnost nasadit dané zařízení do kontinuálně pracující dopravní linky bez nutnosti vytvoření mezizásoby a bez přerušení toku materiálu. Zařízení lze rozdělit do následujících skupin: a) dopravníky s tažným nosným prostředkem (pásové, článkové, elevátory b) dopravníky s tažným vlečným prostředkem (hrabové, záchytkové redery) c) dopravníky bez tažného prostředku (dopravní skluzy – tobogany, šnekové dopravníky, válečkové, kladičkové…) d) pneumatická doprava (potrubní pneumatické soustavy, soustavy na principu vzduchového polštáře…) e) hydraulická doprava Doprava a přeprava Přemísťovací proces – jeho produkt „přemístění“, se v průběhu přemísťování zároveň spotřebovává, tzn. produkční a spotřební proces tak probíhá současně Doprava – účelné přemísťování dopravních prostředků po dopravních cestách za účelem přepravy. Jedná se o produkci „přemístění“. Přeprava – účelné přemísťování věcí nebo osob pomocí dopravních prostředků. Jedná se o „spotřebu „ přemístění. Dopravce – provozovatel dopravy, poskytovatel přepravních služeb. Přepravce – zákazník, ten, pro kterého se poskytují přepravní služby. Přepravní výkon – objem přepravy vyjádřený v čistých tunokilometrech (suma součinů tun přepraveného nákladu a přepravní vzdálenosti). Dopravní uzel – bodová část dopravní sítě. Přepravované objekty zde mohou do sítě vstupovat nebo zde vystupovat nebo tranzitovat. Mohou zde být tříděny nebo shromažďovány. Terminál – dopravní uzel, ve kterém začíná nebo končí doprava alespoň v jednom dopravním oboru. DOPRAVA JAKO SOUČÁST IFRASTRUKURY A STÁT „infrastruktura“ je to sk. národohosp. odvětví, kt. zajištují předpoklady pro celkoví rozvoj eko - patří sem např: 44
Materiál od ing. Pinkasové
-
o budování dopravního a spojového systému o budování energetických zdrojů o budování vodo hosp. zařízení o budování bytů a škol o budování zdravotnictví a výzkumných institucí dělí se na : A) ekonomickou (doprava) B) sociální (zdravotnictví)
Dopravní systém v podmínkách v ČR: osobní doprava veřejná o o o o o
železniční silniční vodní letecká městská + taxislužba pro vlastní potřebu
o silniční (autobusy) o individuální (motorismus) o ostatní (koloběžky, in-liny, . ..)
nákladní doprava veřejná o železniční o silniční o vodní o letecká o pro vlastní potřebu o silniční o individuální o ostatní (potrubní)
Infrastruktura: - aby infr. pomáhala účinně eko a soc. rozvoji musí být budována v předstihu, převážně jde o oblast státních investic, protože kapitál. Vklady do infr. jsou značné, zisky relativně malé, a návratnost vložených investic pomalá - to je obvykle pro soukromí sektor málo přitažlivé a často nad jeho kapitál. síly, postupně se uplatňuje spoluúčast uživatele na financování infr. Železniční infr: - v ČR ve své nynější podobě byla prakticky dokončena před 1 sv. v., později docházelo spíše k jejímu dílčímu rozšiřování a k technickým zásahům do její údržby - důvodem k výstavbě železnič. tratí je především rozvoj průmyslu a potřeba rozšiřovat trhy Silniční infr: - měla určitý rozsah současně se železniční dopravou, výstavba dálnic začala na konci 60 let - kvalita povrchu vozovek se změnila – vyžádal si to rozvoj automobilové dopravy - umožňuje využít technických parametrů dopravních prostředků, což železničních tratě neumožňují Stát: - má dominantní postavení při vytváření „pravidel hry“ - jednak se jedná o určitá pravidla uplatňovaná vůči spotřebiteli a jednak vytváří podmínky pro chování jednotlivých dopravců - stanoví pravidla legislativní, daň. soustavu, technic. předpisy a ekolog. podmínky pro chování dopravních podniků 45
Materiál od ing. Pinkasové Přepravní trh: - nab a pop po přemístění se střetává na PT - na trhu se střetává nab ekonomicky a právně samostatných podnikatelských subjektů s pop kupujících, kteří jsou omezeni pouze svými finančními možnostmi - na PT se prodává služba, kt. se nazývá „přemístění“ - P služby jsou pro trh od nepaměti typické, dnes jsou trhy zcela místně a časově odděleny - doprava je z tohoto úhlu pohledu jedním z rozhodujících faktorů. K. umožňuje konkurenci diferenci místa a času - doprava je přemísťování osob a zboží „přepravní proces“ - je spojen s přemísťováním zásilky - jedná se o způsob podání zásilky, uzavření přepravní smlouvy a sjednání cen, je tedy ovlivněn požadavky zákazníka „dopravní proces“ - znamená vl. organizaci a řízení pohybu dopravních prostředků po dopravních cestách - je organizován pouze vlastním dopravním podnikem - fungování PT je ovlivňováno mnohem více než v jiných oblastech státním hosp. a soc. politikou Zvláštnosti a hodnocení dopravního procesu: - fce, kt. doprava v rozvoji Národního hosp. a spol. plní, klade významné požadavky na kvalitu přepravy - dopravní podnikatel je zákazníkem hodnocen podle kvality přemísťování, kt. hodnotíme podle: a) rychlosti přemístění - je dána technickými parametry doprav. prostředků a doprav. cest b) bezpečnosti přemístění - dnes neznamená jen riziko nehod, ale také neporušenost zásilky při dodání což ovlivňuje výběr vhodného dopravního systému c) pravidelnosti a přesnosti přemístění - pravidelná a včasná doprava může u zákazníka nahradit vklady nebo je snížit na minimum - obecná charakteristika poskytuje východisko pro formulaci ekonom. zvláštností dopravních podniků - základní zvláštnosti přemísťování osob a zboží je neskladovatelnost přemístění - tato zvláštnost a závažné eko důsledky, požadavky na přepravním trhu kolísají, v důsledku povahy ročního období, zemědělských cyklů výroby, . . . - tyto výkyvy vyžadují abychom disponovali dostatečnou kapacitou doprav. prostředků, cest. a ostatních zařízením - to výrazně mění strukturu kapitálu ve prospěch zákl. kap. a zvyšují podál fixních nákladů na celkových nákladech 46
Materiál od ing. Pinkasové - zatím co u běžných průmysl. odvětví je poměr zákl. kap. a oběž. kap. zhruba stejný, pak v železniční dopravě je poměr asi 20:1 a fixní N se odhadují až na 90% celk. N železnice - povaha v technických zařízeních v dopravě naznačuje, že se v převážné většině jedná o jednoúčelové zařízení, kt. nelze použít jinak než jako přemísťovací - dopravní investice, stejně jako všechny infr investice vyžadují značné N a dlouhou dobu výstavby a tím také dlouhou dobu ovlivňují vývoj Národ. hosp. a spol. FINANCOVÁNÍ DOPRAVNÍCH PODNIKŮ - zásady financování a hosp. dopravních podniků vycházejí ze zásad dopravní a spojové politiky státu - stát má určité důvody proč zasahovat do tohoto odvětví: o vojenské účely o podpora některých oblastí o podpora obchodu o sociální důvody (úpravy cen pro studenty, důchodce) o kulturní záměry o stát se zúčastňuje tam, kde soukromé podnikání nestačí svým kapitálem nebo tam, kde je potřebná jednotnost a soustavnost vývoje (např. rozvoj silniční a dálniční sítě) Přepravní a tarifní soustava: - má v dopravě několik úkolů: - působí na pop. po dopravních službách - je nástrojem dělby práce mezi jednotlivými druhy doprav a mezi dopravními podniky - realizuje záměry hospodářské a sociální politiky státu - vytváří u uživatelů dopravní podmínky pro jejich činnost - sjednocuje přepravní podmínky a pravidla použití určitého způsobu přemístění osob, zboží nebo zpráv pro všechny uživatele „přepravní soustava“ - tvoří ji pravidla + souhrn podmínek a popis povinností přepravce a dopravce při přípravě, realizaci i po skončení každé jednotlivé přípravy „přepravní řád“ - je základním předpisem v každé veřejné dopravě - upravuje základní podmínky (objednávky přepravy, nakládací a vykládací lhůty, dodací lhůty, balení zboží, nakládání zvláštních druhů zboží apod.) a uvádí řadu doplňujících podmínek „přepravní tarif“ - v užším slova smyslu jím rozumíme cenu za službu, v širším slova smyslu je to souhrn podmínek, které pro použití určitého tarifu platí + způsob výpočtu dovozného a doplňujících poplatků za další výkony související s konkrétní přepravou Naše tarifní soustava se skládá z desítek tarifů, které se liší podle jednotlivých druhů doprav. Tarifní soustavy můžeme rozdělit: - tarifní soustava vnitrostátní - tarifní soustava osobní - tarifní soustava mezinárodní - tarifní soustava nákladní 47
Materiál od ing. Pinkasové -
tarifní soustava ţelezniční tarifní soustava silniční tarifní soustava letecká
-
tarifní soustava vodní tarifní soustava městská
Tarif železniční dopravy: - protože se v železniční dopravě dovozné nevypočítá za skutečně ujetou vzdálenost, je součástí tarifu tzv. „kilometrovník“, z něhož je možné určit vzdálenost mezi dvěma stanicemi, které mají výpravní oprávnění pro vozové zásilky Tarif silniční dopravy: - v podstatě kopíruje zásady železničního tarifu - obsahuje všechny náležitosti, ale se dvěma odchylkami: a) dovozné se počítá za skutečně ujetou vzdálenost, kt. se tak stává tarifní vzdáleností b) dovozné přihlíží k povaze přepravovaného zboží, ale tak, že je stanoveno pro některé typy nákladních automobilů - tarif má různé ceníky dovozného podle toho, zda se jedná o valníkové vozidlo nebo sklápěč, podle užitné hodnoty, . . . Zvláštnosti jednotlivých přeprav: - zaujímá v dopravním systému nejdůležitější úlohu a z hlediska objemu je nosným článkem v přepravách vnitrostátních i mezinárodních - železniční doprava je vnitrostátní i mezinárodní - musí být řízena jednotně a pracovat podle jednotných předpisů - v r. 1980 se konala konference o železnici - zde byla vytvořena Úmluva o mezinárodní železniční přepravě COTIF – se sídlem v Bernu – vstoupila v platnost 1. 5. 1985 - cílem COTIFu: je vytvořit právní řád pro přepravu zboží, cestujících a zavazadel - železnice je povinna provést přepravu podle jednotných právních předpisů - uzavření přepravní smlouvy vzniká převzetím zboží k železniční přepravě spolu s nákladním listem, který je opatřen razítkem odesílající stanice a datem přijetí Nákladní list má tyto části: Díl 1 Prvopis nákladního listu – dostane ho příjemce zboží Díl 2 Karta – odúčtovací listina, která zůstává u železnice Díl 3 Návěští a odběrní list – doprovází zásilku do stanice určení Díl 4 Druhopis nákladního listu – vydává se odesílateli Díl 5 Účetní list – zůstává odesílající stanici Přepravné zahrnuje: o dovozné a doplňující poplatky - např. manipulační poplatky, skladovací poplatky - podle COTIF zaplatí buď odesílatel, nebo příjemce podle vzájemné dohody, což musí být v nákladním listě uvedeno - právo změny přepravní smlouvy má odesílatel i příjemce 48
Materiál od ing. Pinkasové - odesílateli však toto právo zaniká, jakmile příjemce odebral zboží - železnice odpovídá za dodací lhůty, neodpovídá však za ztrátu, poškození, překročení dodací lhůty, pokud toto vyplívá z vady zboží nebo okolností, které železnice nemohla odvrátit - při zjištění škody při předání zboží je železnice povinna sepsat komerční zápis o škodě, jejích příčinách a rozsahu - pro jednoznačnost uplatnění reklamace je třeba svědectví úřední osoby - kontejnerové lodě, tankery pro tekutiny - pro přepravu z domu do domu jsou výhodné tzv. „nosiče bárek řeka-moře“ - zboží není nutné překládat v přístavu, protože říční čluny jsou připoutány ke speciálním nosičům námořní lodi - námořní přepravu dělíme: a) dálková (oceánská) b) pobřeţní - malá kabotáţ – mezi přístavy jednoho státu - velká kabotáţ – mezi přístavy různých států Z hlediska způsobu zaměstnání tonáţe rozdělujeme námořní přepravu: a) liniovou – udržuje pravidelné spojení mezi námořními přístavy předem vymezené oblasti, přepravuje převážně kusové zboží a cena se stanovuje podle sazeb z tarifů, které jsou předem vyhlášené b) trampová – nemá stálé působiště, zajišťuje přepravu převážně hromadných nákladů, všechny podmínky se individuálně sjednávají a jsou ovlivňovány vztahy nabídky a poptávky Námořní liniové přepravné - je buď splatné předem, nebo je splatné v přístavu určení před vydáním zboží příjemci - sazby jsou uváděny v námořních tarifech, které obvykle obsahují všeobecné podmínky, jimiž jsou: a) přepravní oblast b) jednotky přepravného c) určení dopravních podmínek d) přirážky k základním sazbám e) rabaty f) seznamy zboží a aplikace sazeb Při zajišťování trampovou přepravou se používá smlouva zvaná „charter“ →existují 2 typy charterů: a) cestovní charter – tím se provozovatel (rejdař, loďař) zavazuje přepravit za odměnu stanovený náklad v prostoru určité lodi z přístavu nalodění, do přístavu určení - může jít o jednu jízdu, okružní jízdu nebo o několik po sobě následujících jízd mezi stanovenými přístavy - jde o smlouvu o provozu dopravního prostředku 49
Materiál od ing. Pinkasové b) časový charter – je sjednaný na určitou dobu, většinou jde o smlouvu o provozu lodi, kterou se dopravce zavazuje, že po sjednanou dobu bude za odměnu přepravovat náklad dohodnutou lodí podle dispozic objednavatele - celkové N ve srovnání s jinými dopravami jsou nižší a devizově výhodnější - tato přeprava se uskutečňuje ve větších partiích zboží nebo materiálu - vzniká smlouvy mezi dopravcem a přepravcem nastává po vydání „konosamentu“ nebo druhopisu nákladního listu odesilateli - konosament vystavuje dopravce na podkladě nakládacího příkazu podepsané odesilatelem zboží - nákladní list vyhotovuje odesilatel zboží - úhrada dopravného a vedl. poplatků se provádí v měně země podání nebo určení zásilky - dopravce odpovídá za dodací lhůty a při nedodržení může platit pokutu, zároveň dopovídá za neporušenost zboží - dopravce odpovídá za ztrátu a poškození zboží od okamžiku vydání potvrzení o převzetí zboží do okamžiku vydání zboží oprávněnému příjemci - mezinárod. automobil. přeprava je zajišťována silničními vozidly z místa odestání do místa určení, což spolu s rychlostí a spolehlivostí je její hlasní předností - dokladem o uzavření smlouvy je nákl. list - je ponecháno na dohodě obou stran o tom do zajistí nakládku a vykládku - dopravce odpovídá za úplnou ztrátu, částečnou ztrátu nebo poškození zásilky od okamžiku převzetí zásilky do jejího předání oprávněnému příjemci - dopravce neodpovídá za poškození, pokud k němu došlo vadou zásilky nebo okolnostmi, kt. nemohl odvrátit - zásilka se považuje za ztracenou, nebyla-li vydána do 30-ti dnů po uplynutí sjednané lhůty nebo do 60-ti dnů pakli-že lhůta nebyla sjednána - reklamace zjevných vad musí být provedena ihned po předání, u skrytých vad do 7 dnů po převzetí zboží - rychlá, spolehlivá, nákladná a) pravidelná (liniová) - pro přepravu zboží se používají letadla pravidelných linek, přepravující osoby b) nepravidelná - na základě charteru se uskutečňuje přeprava najatými letadly, charter je na určitou dobu nebo na určitý počet let, nájemce platí za celé letadlo, bez ohledu na jeho vytížení - základním dokladem je „letecký nákladní list“, kt. je neobchodovatelná přepravní doklad o přepravní smlouvě v letecké přepravě mezi dopravcem a odesilatelem - má tři originály (jeden získává dopravce, jeden odesilatel, jeden příjemce)
50
Materiál od ing. Pinkasové kopie letec. náklad. listu jsou určeny pro celníky a pro letiště určení přepravní smlouvy o přepravě zboží vzniká předáním zboží dopravci - v letecké přepravě se provádí také sběrná služba tzv. „konsolidace“, zasílatel sdružuje zásilky několika odesilatelů do jedné partie, kt. odesílá do místa určení svému smluvnímu partnerovi a ten rozesílá zásilky jednotlivým příjemcům -
- po 2 sv. v. došlo ke značným změnám v přepravě ropy, ropných derivátů a zemního plynu v celosvět. měřítku, díky využitá potrubní přepravy - má své využití i v rámci vnitropodnikové přepravy – přeprava chemikálií,… - u zámořské přepravy zůstává jediná možnost a to prostřednictvím tankerů, ovšem do nakládacích a vykládacích přístavů se ropa dostává zpravidla potrubní přepravou. NEROSTNÉ ZDROJE – TĚŢEBNÍ PRŮMYSL VÝZNAM A POSTAVENÍ VE SVĚTOVÉM HOSPODÁŘSTVÍ -
nerostné zdroje jsou součástí neživé přírody vytvořily se vlivem geochemických a tektonických procesů většinou jsou abiotického původu, některé však mají biotický původ – např. ropa, uhlí jejich těžbou společnost svým způsobem „parazituje“ na přírodě, neboť využívá zdroje, které nevytvořila.
Těžební průmysl má ve světovém hospodářství klíčovou funkci, nerostné zdroje tvoří materiální podstatu většiny produkovaných užitných hodnot, zároveň zabezpečují fungování stále širšího komplexu služeb nezbytných pro moderní ekonomiku. Vzhledem k tomu, že podstatnou část užitné hodnoty výrobků vytváří zpracování nerostných zdrojů, představuje těžební průmysl relativně „malé“ odvětví světového hospodářství – podílí se na světové hodnotě průmyslu cca 8 % a 6 % na úhrnném světovém produktu. Rozdílný vývoj cen mezi palivy (především enormní růst cen ropy a zemního plynu) a ostatními nerostnými surovinami se projevil v zásadní změně struktury těžebního průmyslu: - paliva se podílejí 74 % na jeho celkové hodnotě - rudy černých a barevných kovů 12 % - minerální suroviny k chemickému využití 11 % - stavební a keramické suroviny zbytek 6 báňských velmocí: USA Čína Rusko Kanada Austrálie 51
Materiál od ing. Pinkasové JAR Z více než 150 RZ polovina nemá moderní těžební průmysl a pouze 30 má těžbu některé nerostné suroviny v rozsahu, který překračuje 3 % její světové produkce (např. Chile, Peru – měď, Malajsie a Bolivie) SKUTEČNOSTI OVLIVŇUJÍCÍ EKONOMICKOU HODNOTU NEROSTNÝCH ZDROJŮ Velikost (objem) ložiska - určuje v konkrétních podmínkách technologie těžby a úroveň spotřeby – jeho perspektiva - hodnota velikosti ložiska může být ovlivněna obsahem hledaného prvku - %-tuální obsah prvku, který činí z minerálu zdroj využitelný, je různý – závisí to na tom, že čím je prvek vzácnější tím je možný nižší podíl v minerálu - příměsi obsažené v minerálu mohou negativně nebo pozitivně ovlivňovat rentabilitu těžby (polymetalické rudy) Geologické podmínky - tj. hloubka uložení, vlastnosti sousední horniny, tektonické poměry v blízkosti – mohou výrazně ovlivnit hodnotu konkrétního zdroje - hloubka – rozhoduje o povrchové nebo hlubinné těžbě Dopravní dostupnost - dopravní infrastruktura tvoří materiální základnu - je nezbytnou podmínkou pro to, aby se zdroj využíval - bez zpřístupnění dopravou může mít nerostný zdroje pouze teoretickou hodnotu - technický pokrok však umožňuj zpřístupňovat stále odlehlejší oblasti - ekonomická hodnota nerostných zdrojů je stále více ovlivňována materiály, které je zčásti nebo úplně nahrazují ROZMÍSTĚNÍ TĚŽEBNÍHO PRŮMYSLU -
těžební průmysl ??? z přírodní sféry stovky minerálů, z nichž zůstává 40 ekonomicky využitelných a hledaných prvků (jsou jich stovky známých) z hlediska odlišného charakteru a rozdílného objemu světové spotřeby je možné nerostné suroviny rozdělit: a) paliva, jejichž těžba dosahuje několika mld. tun b) ţelezná ruda a bauxit (desítky – 100 mil. tun) c) polymetalické rudy – poskytují Cu, Zn, Pb jejichž spotřeba se pohybuje cca několik mil tun, ale těží se několik 100ek mil tun (obsah kovů v rudě je několik %) d) rudy kovů vyuţívaných v omezeném mnoţství (cín, Mb, W, Co – desítky – 100 tisíc tun) – těží se miliony tun – obsah kovu jsou zlomky % e) chemické suroviny – síra, draselné soli, fosforit – desítky milionů tun, stavební suroviny mld tun 52
Materiál od ing. Pinkasové Umístění konkrétních zdrojů je vázáno na přírodní podmínky – lze těžit jen tam, kde byl vytvořen. V místě těžby jsou lokalizovány i úpravárenské objekty. Klíčovým ekonomickým momentem jsou dopravní náklady. U těžebního průmyslu se jednoznačně uplatňuje střediskový charakter. Mezi globálně nejvýznamnější oblasti patří: Horská oblast USA – kamenouhelné doly, rudy barevných kovů, uranu a chemických surovin Pobřeží Mexického zálivu, Karibské moře, Mexiko, Venezuela – ropa, zemní plyn, síra… Perský záliv – ropa, zemní plyn méně Sibiř – ropa, zemní plyn, barevné kovy – rudy, nerudné suroviny (křišťál, diamanty) GLOBÁLNÍ PROBLÉMY DNEŠKA Změny na politické mapě světa mají svůj původ v problémech dneška. Mezi hlavní problémy dneska patří: - rozpory mezi stát rozvojovými a státy s rozvinutou tržní ekonomickou, tzv. problematická „Jih a Sever“ - problém ekologický, týkající se působení lidstva a přírody (znečištění životního prostředí, odčerpávání přírodních zdrojů, možné přehřátí planety v důsledku výrobní činnosti - problém demografický – související s neregulovaným růstem počtu obyvatelstva na Zemi - komplex bezprostředních i vzdálených problémů vznikajících vlivem vědeckotechnického rozvoje tj.: problém zaměstnanosti lidstva problém intelektuálního rozvoje člověka problém biofyzického stavu člověka Při posuzování změn na hospodářské a politické mapě světa lze vycházet ze 4 skutečností: 1) Vědeckotechnický prvek 2) Rozpad klasického kolonialismu + vznik a zánik sociál. Soustavy 3) Integrační a desintegrační tendence současného světa 4) Internacionalizace ekonomického a společenského života lidstva Ad. 1 Vědeckotechnický prvek - vývoj lidstva je spjat s vědeckotechnickým pokrokem - ve vývoji lidstva se střídají období s rychlejšími a pomalejšími údobími přeměnami ve výr. silách - 18. a 19. století – průmyslové revoluce znamenaly přechod od ruční práce k velkovýrobě - nedostatek pracovních sil v zemědělství i v průmyslu USA vedlo k rychlé realizaci všech technických vynálezů (parní stroj, využití el. en. ) - současná VTR souvisí s přeměnou vědy v bezprostřední výrobní sílu - hospodářský potenciál světa se bude v průběhu příštího století zvyšovat 20 x
53
Materiál od ing. Pinkasové -
-
VTR výrazně ovlivňuje odvětvovou skladbu hospodářství (poměr mezi průmyslem a zemědělstvím = 85:15) Vedoucí složkou materiální výroby je průmysl, ve kterém je zaměstnáno 400 mil osob – v rozvojových zemích stoupá podíl průmyslu na celkové materiální výrobě i na úhrnném počtu pracovníků Dominující postavení připadá na zpracovatelský průmysl (90 % výroby) Celosvětově se zmenšuje podíl klasických průmyslových odvětví (hutnictví, výroba kovových konstrukcí, tradičních stavebních hmot) Dochází k výraznému snižování maximální životnosti spotřebního zboží z původních 5 10 let na 2 – 3 roky Podíl přírodních surovin a paliv na hodnotě celkové produkce se snižuje, nahrazují syntetickými V posledních třech desetiletích obrovský rozvoj terciální sféry
Dřívější hodnocení eko úrovně statků bylo pomocí objemu produkce – ropy, uhlí, železa, oceli. Nyní se tyto ukazatele nahrazují následujícími ukazateli: - úrovní informatiky - robotizace - technologie - kvalifikace - lékařská péče - volný čas V současné době se zkracuje časový prostor mezi výsledky vědeckotechnického bádání s jejich využitím v praxi. Věda se stává prvořadým výrobním faktorem. Ad. 2 Rozpad klasickéhokolonialismu a vznik a zánik social. soustavy - rozpad koloniálních říší začal po 2. sv. v. získáním nezávislosti některých dosavadních závislých zemí (Indie) - 1960 – přelomový rok – rok Afriky (velký počet zemí se osvobodil z koloniální závislosti - země se zapojují do mezinárodní dělby práce, převážně ve sféře těžby a primárního zpracování nerostných surovin a vývozu zemědělských produktů (pouze menší část na vývoz) - bipolární konfigurace světa po 2. sv. v. negativně ovlivnila světové hospodářství – zabránila rychlejšímu rozvoji a modernizaci světového hospodářství - neúměrný nárůst zbrojní výroby – náklady rostou - ve světovém obchodu socialistické státy se podílely pouze 10 % (z toho 80 % připadalo na obchod mezi nimi) - socialistické státy měly významný podíl na světové populaci a konkurenčním průmyslu - Západ a Východ se mezi sebou výrazně oddělily - K vojenskému střetnutí obou bloků nedošlo a v 80-tých letech se vztahy mezi nimi začaly zlepšovat, zejména v souvislosti s počátkem odzbrojování USA a SSSR - Jednou z významných příčin byl rozdílný ekonomický rozvoj – v 80tých letech státy s rozvinutou tržní ekonomikou se hospodářsky rozvíjeli a zlepšovali životní úroveň, zatím
54
Materiál od ing. Pinkasové
-
co socialistické státy nedokázali udržet s tímto rozvojem krok a dostávali se do hospodářské a politické krize Počátek současné etapy politicko ekonomické struktury světa můžeme datovat do roku 1989: - rozpad sovětského mocenského bloku - zásadní změnou byl zánik globální polarity Východ Západ - po zrušení železné opony se svět začíná vracet do původního řádu, ale naznamená to, že by svět nespěl k jinému rozdělení, tzv. bipolarizaci – Sever Jih Sever – bohatší, rozvinutější a silnější ekonomika Jih – méně rozvinutý, chudší - předpokládá se do budoucna prohlubování ekonomických a sociálních rozdílů mezi státy
Ad 3 Integrační a desintegrační tendence současného světa - jedná se o dvě protichůdné tendence - integrační procesy – jsou urychlovány především ekonomickými faktory a narůstající dělbou práce - desintegrační procesy – jsou důsledkem snah po vlastní identitě – projevují se na politické mapě světa (př. rozpad SSSR, Jugoslávie, ČR) Přes všechny obtíže a řadu chybných kroků při vytváření ekonomických útvarů vytvořených několika státy světa se projevují tendence ekonomického sdružování – nově vytvořený integrovaný celek několika států má lepší podmínky pro celkový hospodářský rozvoj, větší předpoklady pro překonání rozdílů v ekonomické úrovni jednotlivých jeho částí, lépe odolávají nepříznivým vlivům. Ad 4. Koncepce vzájemné závislosti – internacionalizace ekonomického a společenského života Sféra řiditelnosti světa přes všechnu rozporuplnost se pomalu, ale neustále rozšiřuje. Tento proces je k prospěchu světa, protože potřebnou dynamičnost mu může udat pouze úsilí národů.
55
