Masarykova univerzita v Brně Fakulta sociálních studií Katedra sociologie
Kdo jsou čeští nevěřící. Skrytá víra. Bakalářská práce
Autor práce: Martina Mikulášková Vedoucí práce: PhDr. Roman Vido, PhD. Brno 2009
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a výhradně za použití uvedené literatury a zdrojů. V Brně dne 20. dubna 2009 ………………………. Martina Mikulášková
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce PhDr. Romanu Vidovi, PhD. za vstřícnost, ochotu a cenné rady při konzultacích nad tématem této práce. Zároveň bych ráda poděkovala své rodině a zejména synu Petrovi za trpělivost a pochopení v posledním roce mého studia. A v neposlední řadě i Pavlu Šťastnému, díky kterému
tato
práce
nabyla
listinné
podoby.
Obsah I. ÚVOD ........................................................................................................................... 6 II. TEORETICKÁ ČÁST............................................................................................... 7 i. Modernizace .......................................................................................................................................... 7 ii. Individualizace ..................................................................................................................................... 8 Problémy s operacionalizací individualizace.......................................................................................... 9 iii. Sekularizace....................................................................................................................................... 10 Klasické teorie....................................................................................................................................... 10 Dimenze sekularizace............................................................................................................................ 11 Sekularizační vlivy................................................................................................................................. 11 iv. Sekularizace – historické podmínky v České republice................................................................. 13 v. Náboženství dnešních dnů – sekularizace nebo transformace? ..................................................... 14 Detradicioanlizace náboženství ............................................................................................................ 15 Deprivatizace náboženství..................................................................................................................... 16 vi. Definice náboženství ......................................................................................................................... 17 vii. Dimenze religiozity........................................................................................................................... 18 viii. Problémy s měřením víry ............................................................................................................... 19 ix. Operacionalizace víry ....................................................................................................................... 20
II. EMPIRICKÁ ČÁST................................................................................................ 21 i. Úvod ..................................................................................................................................................... 21 ii. Metody zkoumání, zdroj dat ............................................................................................................. 22 iii. Jsou nevěřící opravdu lidé bez víry? ............................................................................................... 23 iv. Indikátory alternativní víry v dotazníku EVS................................................................................ 25 v. Statistická analýza.............................................................................................................................. 29 Tradiční víra.......................................................................................................................................... 32 Alternativní víra .................................................................................................................................... 33 Pojetí Boha............................................................................................................................................ 37 Víra v horoskopy a talismany ................................................................................................................ 41 Shrnutí................................................................................................................................................... 43 Diskuze .................................................................................................................................................. 44
III.
ZÁVĚR................................................................................................................... 47
Použitá literatura: ................................................................................................................................. 49 Jmenný index......................................................................................................................................... 51 Seznam tabulek ..................................................................................................................................... 53
TABULKA 1: VZÁJEMNÉ KORELACE VŠECH ZÁVISLÝCH PROMĚNNÝCH - SPEARMANŮV KOEFICIENT 28 ............................................................................ 53 TABULKA 2: PŘESVĚDČENÍ RESPONDENTA - PODLE VELIKOSTI MÍSTA BYDLIŠTĚ (%) 29.......................................................................................................... 53 TABULKA 3: PŘESVĚDČENÍ RESPONDENTA - PODLE VĚKU (%) 30 ......... 53 TABULKA 4: PŘESVĚDČENÍ RESPONDENTA - PODLE VZDĚLÁNÍ (%) 31 53 TABULKA 5: PŘESVĚDČENÍ RESPONDENTA - PODLE POHLAVÍ (%) 31... 53 TABULKA 6: MÍRA DUCHOVNÍ VÍRY 33 ............................................................. 53 TABULKA 7: POJETÍ BOHA MEZI ČESKÝMI NEVĚŘÍCÍMI 37..................... 53 Seznam grafů ......................................................................................................................................... 53
GRAF 1: EXISTUJE BŮH? GRAF 2: EXISTUJE NEBE NEBO PEKLO? 32 ......................................................................................................... 53 GRAF 3: DUCHOVNÍ VÍRA PODLE VELIKOSTI BYDLIŠTĚ 34 ..................... 53 GRAF 4: DUCHOVNÍ VÍRA PODLE VĚKU 35 ..................................................... 53 GRAF 5: MÍRA DUCHOVNÍ VÍRY PODLE POHLAVÍ 36 ................................... 53 GRAF 6: POJETÍ BOHA PODLE POHLAVÍ 38 ..................................................... 53 GRAF 7: POJETÍ BOHA PODLE VELIKOSTI SÍDLA 39.................................... 53 GRAF 8: POJETÍ BOHA PODLE VĚKOVÝCH KATEGORIÍ 40 ....................... 53 GRAF 9: POJETÍ BOHA PODLE VZDĚLÁNÍ 40 .................................................. 53 GRAF 10: PRŮMĚRNÁ (NE)VÍRA V HOROSKOPY PODLE VZDĚLÁNÍ 42 .. 53 GRAF 11: VÍRA V TALISMANY PODLE VZDĚLÁNÍ 42..................................... 53 Anotace................................................................................................................................................... 54
I. Úvod Výsledky sociologických výzkumů v oblasti náboženství prezentují českou společnost jako jednu z nejvíce sekularizovaných společností v Evropě 1 , resp. mezi tzv. západními civilizovanými státy. Co však tato čísla znamenají a zda je lze jednoduše interpretovat jako důkaz poklesu religiozity, je otázkou. Jelikož náboženská víra je měřena zejména v její institucionalizované podobě, domnívám se, že výsledky poukazují pouze na sekularizaci institucionalizované podoby víry, nikoli však ostatních dimenzí víry. Čísla nevypovídají nic o tzv. privatizované víře, tedy o oblasti, do které se pravděpodobně přesunulo hlavní těžiště víry v moderních industriálních společnostech, jak naznačují práce
některých sociologů. 2 Jakou roli pak hraje náboženství v dnešní racionálně
ustavené společnosti? Je pravda, že se vytrácí vliv náboženské víry na život každého jednotlivce, nebo jsme spíše svědky radikální transformace náboženství? To jsou otázky, které si klade dnešní sociologie náboženství. Při jejich řešení nacházejí sociologové různé nejednoznačné odpovědi. Tato práce by měla přinést další podněty ke zkoumání významu a postavení náboženství v české společnosti. Jejím cílem je odhalit a zmapovat stopy skryté personifikované víry u těch jedinců, kteří sami sebe považují či označují za nevěřící, resp. atheisty. Jaké postoje k transcendentní povaze světa tito lidé zaujímají? Odmítají věřit v jakoukoliv podobu posvátného kosmu, nebo připouštějí nějaké formy transcendentního vysvětlení existence? A kdo jsou tito lidé? Jedná se spíše o městskou a vzdělanější populaci, nebo je bezvěrectví záležitostí spíše méně vzdělaných dělnických tříd? Jsou mezi atheisty zastoupeni více 1
Podle Evropské studie hodnot EVS 1999 se k náboženskému vyznání hlásí 39,4% respondentů, nižší podíl lidí s vyznáním byl naměřen jen v zemích bývalé NDR (Lužný, Navrátilová 2001) Podle šetření ISSP 1998 náboženské vyznání neuvedlo – nehlásí se k náboženskému vyznání 45,9 % (Hamplová 2000) 2 Např. - Luckmann, T. 1967. Invisible Religion. The Problem of Religion in Modern Society. - Davie, G. 2002. Europe: the Exceptional Case. Parameters of Faith in theModern World U nás pak např. - Lužný, D. 1999. Náboženství a moderní společnost : sociologické teorie modernizace a sekularizace - Nešpor, Z. R. (ed.). Jaká víra? : Současná česká religiozita/spiritualita v pohledu kvalitativní sociologie náboženství
muži, nebo ženy? Jaký postoj k transcendentnu mají mladší věkové kategorie a jaký starší?
II. Teoretická část i.
Modernizace
Průmyslový rozvoj posledního století přinesl převratné změny jak ve způsobu života jednotlivce, tak ve způsobu organizace společnosti. Lidé si museli uvyknout na nové podmínky transformované společnosti. Je nutné podotknout, že průmyslová revoluce nastartovala vývoj, který vedl k vyšší produktivitě, k ekonomickému růstu, ke zvyšování životní úrovně, ale také s sebou nese určitá negativa jako je ekologická zátěž, devastace přírody a s ní související obava z klimatických změn podnebí, urbanizace se všemi důsledky na kvalitu života nejen lidí, ale i volně žijících druhů zvířat. Nové společenské uspořádání s sebou přináší i mnoho nových otázek. V sociologii se zkoumáním dopadu překotného rozvoje společnosti zabývá teorie modernizace. Ať už je modernizace definována podle M. Webera pouze jako diferenciace společenského systému na základě racionalizace. Nebo jako následek odloučení práce a domova, tedy jakéhosi „zprůmyslnění“ práce, jak naznačují např. myšlenky K. Marxe. V tom základním se všechny teorie shodují: dnešní svět opustil tradiční uspořádání a pořádky svých otců a dědů. Modernita nemá stabilní podstatu, postrádá pevný řád. A. Giddens představuje modernitu jako molocha – obrovský stroj, který sice můžeme kolektivně řídit, ale který hrozí uniknout z dosahu naší kontroly a rozlétnout se na kusy: „Není to stroj složený z integrovaných součástí, ale naopak stroj, který je plný napětí protikladů a rozporných vlivů.“ (Giddens 2003: 125) Je to svět roztříštěný v nekonečné množství funkčních podsystémů. Podle de Moor (1995:1-3) proces funkční diferenciace vytvořil ve společnosti vnitřní subsystémy jako ekonomický, politický, vzdělávací systém apod. Jedním z nich je také náboženský systém
jako institucionalizovaný soubor pravidel a výkladu světa. Tato pravidla jsou zprostředkovávána společnosti různými cestami, ať už se jedná o organizované církevní rituály, nebo vzdělávací či volnočasové aktivity. Náboženství tedy funguje podle pravidel moderní společnosti, stejně jako ostatní sekulární subsystémy společnosti. A stejně jako ony, je charakterizováno ve své organizované podobě generalizací společenských vztahů, tedy zobecněním funkčních rolí jednotlivce ve společnosti, kdy případné nahrazení jednotlivce v systému nemá žádný nebo velice malý vliv na funkčnost a organizaci samotného systému. A stejně jako generalizace společenských vztahů tak i funkční diferenciace společnosti mají své kořeny nejen v racionalitě fungování dnešních společenských systémů, ale především ve značném nárůstu významu jednotlivce, tedy v procesu individualizace. (Keller 2007: 60-65) Jestliže dnešní společnost chápeme jako svět, který opustil tradiční pořádky, „…jako proces permanentního vykořeňování tzv. starého či přežilého ( třeba i toho, co kulturně sedimentovalo teprve nedávno), a současně jako komplementární proces neustále nově institucionalizované reflexivity (Havelka, Müller 1996: 146), pak se musíme ptát, na čem se tato společnost zakládá a co zajišťuje její soudržnost. Je to jen samotná racionalita, nebo v dnešní moderní společnosti přetrvávají ostrůvky tradičních hodnot, jak se domnívá např. S.N. Eisenstadt (in Keller 2007: 27). Jsou to stále jen modernizační a racionalizační procesy, které nastartovala průmyslová revoluce, nebo jsme dnes svědky jakýchsi antiracioanlizačních procesů, jak ve své stati „Religiozita v dobe neskorej modernity: Prípad Slovensko“ naznačuje T. Podolinská? (Podolinská 2008: 57)
ii.
Individualizace
Jedním z klíčových faktorů, ovlivňujících postavení a funkci náboženství v moderní společnosti, je postupný růst významu jednotlivce ve společnosti a jeho postavení vůči ostatním členům společnosti. Dnešní doba je charakterizována „životem ve svrchovaném vlastnictví / a life of one's own“ (Beck 2001). Zatímco v tradiční společnosti byl život jednotlivců utvářen na základě askripce, kdy se musel každý podřídit jak tradici rodinné
tak náboženské, tak dnešní život je životem postaveným na vlastní vůli jednotlivce. Lze tedy tvrdit, že dnešní život si jedinec nejen může utvářet podle svých představ, ale dokonce musí, jelikož je v průběhu života neustále nucen se rozhodovat (Beck 2001: 2228) V tradičních společnostech se předpokládalo, že syn půjde ve šlépějích svého otce a přijme víru svého rodu, tradici svého společenství. Identita každého člena tradiční společnosti byla předem dána a v podstatě se během života jednotlivce nijak výrazně neměnila. Dnes však identitu jednotlivců netvoří jen bezprostřední společenství, rodina, ale zásadní vliv na socializaci jedince mají média. „Televize individualizuje a standardizuje. Na jedné straně vytrhuje lidi z tradičně zformovaných a vázaných hovorových zkušeností a životních kontextů. Zároveň jsou ale všichni v podobné situaci: konzumují institucionálně fabrikované televizní programy […] Každý z rodiny sedí sám a izolovaně před obrazovkou. […] Tímto způsobem vzniká […] standardizovaná kolektivní existence izolované masy poustevníků“ (Beck, 2004: 213). Individualizace svým životem ve svrchovaném vlastnictví rozložila kolektivní vazby a namísto tradičních malých společenství
s pevně
daným
řádem
a
pořádkem
ustavila
nepřehlednou
a
nepřehlédnutelnou anonymní společnost nestálého charakteru.
Problémy s operacionalizací individualizace Individualizace jakožto růst významu jednotlivce obsahuje několik nejednoznačných konceptů. Tento termín zahrnuje široké spektrum významů od autonomie na straně jedné až po sobeckost na straně druhé (Halman, Riis 2003: 38). Z toho důvodu je účelné pohlížet na individualismus alespoň ze dvou úhlů pohledu a to jednak jako přínos pro společnost, kam zahrnujeme sebezdokonalování a práci na sobě samém, která je pro společnost užitnou hodnotou a jednak sem řadíme jevy tzv. protispolečenské jako je hédonismus, konzumní způsob života, touha po soukromí, narcismus a jiné (de Moor 1995: 300). Z hlediska oblasti působení, nebo také vnějšího projevu, pak lze individualismus rozdělit do tří dimenzí: etická dimenze zahrnuje morálku ve vztahu k jednotlivcům, ekonomická dimenze zahrnuje postoje a hodnoty na škále od konzervativních po liberální a poslední,
kulturní dimenze pak klade důraz na rozhodnutí mezi svobodou a rovností (Halman, Riis 2003: 39-40). Vnitřní rovinou individualizace pak rozumíme především dvě oblasti, a to individualizaci vědomí – tedy vytváření vlastní identity a odpovědi na otázku „Kdo jsem?“ a dál individualizaci svědomí – tedy oblast vlastního přístupu ke společnosti z hlediska morálky a mravnosti při hledání odpovědi na otázku „Jak se mám chovat?“ (Luckman 1967: 77-79).
iii. Sekularizace
Klasické teorie Náboženství zaujímalo v tradičních společnostech hlavní roli, bylo to právě náboženský řád a zákon, který měl nejvyšší moc a určoval veškerá pravidla lidského soužití. V rámci takového řádu nebylo místo pro realizaci individuálních přání či požadavků. Dnes, když je veškerý řád a uspořádání plně podřízeno potřebám individua, je postavení a smysl náboženské víry v životě člověka značně posunut oproti dobám minulým. „Náboženství už zkrátka neřídí dění ve společnosti, ani jednání soukromé, není už inspirací pro kolektivní víru, ani pro společné hodnoty (Rémond 2003: 237). Rozdělení moderní společnosti na posvátný a profánní kosmos, tato polarizace světa jde ruku v ruce s demonopolizací náboženství a ipso-facto vede k pluralitní situaci, takže náboženské tradice, které byly dříve autoritativně vnucovány všem, jsou dnes jen jednou z nabídek trhu funkčně rozdělené společnosti (P.Berger in Dobbelaere 2002: 35). Zatímco tradiční společnosti se řídily pouze církevními zákony a právo a morálka se shodovaly, dnes se rozcházejí. „[L]idé dnes odmítají zvenčí nařizovaná pravidla a chtějí si přivlastnit morálku s tím, že si ji uzpůsobí podle svého.“ (Rémond 2003: 233) Vytrácí se tak přímý vliv náboženství na formování společnosti a můžeme tedy hovořit o sekularizaci společnosti. Otázkou ale zůstává, zda se vliv náboženství vytrácí ze všech oblastí života jednotlivce, nebo zda si zachovalo některou ze svých funkcí a pokud ano, tak jakou roli v životě dnešních lidí hraje? Neoddiskutovatelným faktem je, že náboženství dnes musíme chápat v jeho pluralitním postavení s ostatními funkčními systémy společnosti (Václavík, 2007)
jako volitelnou součást vysvětlení světa. Míra jeho vlivu na různé aspekty společenského života je tedy různá a ve své personifikované podobě pro sociologii i obtížně měřitelná.
Dimenze sekularizace Proces sekularizace má však kromě své objektivní stránky (rozluka církve a státu, ztráta přímého vlivu na dění ve společnosti) i stránku subjektivní, a tou je sekularizace vědomí. Mnoho jedinců se tedy dnes obejde při interpretaci světa bez náboženského výkladu (Berger, 1999). Sekularizace v moderní společnosti tak neznamená jen ztrátu vlivu, moci či dohledu náboženských institucí nad životem jednotlivce, není tedy otázku pouze substantivní roviny religiozity, ale v procesu individualizace ztratilo náboženství také svou legitimizační funkci společného hodnotového systému institucionalizovaného dobra a správného jednání (Dobbelaere, 2002). „Posvátný kosmos moderních industriálních společností nepředstavuje na rozdíl od posvátného kosmu tradičních společností konzistentní celek, ale spíše směsici různých systémů významů. Z tohoto důvodu si také konzument nemůže tuto směsici osvojit jako celek. Náboženský konzument si vybírá určitá témata, z nichž pak buduje vlastní, silně soukromý systém nejvyšší významnosti. Propast mezi individuální religiozitou a oficiálním modelem se tak ještě dále prohlubuje“ (Lužný, 1999: 80).
Sekularizační vlivy Pokles významu náboženství
v moderních společnostech má několik vzájemně
neoddělitelných a provázaných příčin. Sekularizace je tedy plodem jak převratných změn ve společnosti jdoucích ruku v ruce s novým rozdělením Evropy, s politickými a ekonomickými změnami jako bylo zprůmyslnění výroby, urbanizce životního prostoru, tak změn v pojetí a chápání samotného života jednotlivce, tedy s individualizací. Existence národních států, a především současné podoby tzv. sociálních států zaručovala jedinci vyšší míru bezpečí a ochrany, než tomu bylo dříve. V důsledku toho se člověk nemusel tak často obracet k Bohu, aby si zajistil bezpečí modlitbou, tudíž některé
náboženské rituály ztratily svůj význam a svoje místo v každodenním životě (Halman, Riis 2003: 52). K sekularizaci Evropy tedy přispěla změna společenského uspořádání. Její součástí je i proces, který B.R.Wilson nazývá societalizací společnosti. Jedná se o proces, při kterém stále více malých společenství a jedinců je zapojováno do komplexu vzájemných vztahů a závislostí a jejich role jsou určeny již ne na základě náboženské askripce, ale na základě racionálního kalkulu (Wilson 1982: 154). Tradiční komplexní vztahy členů společnosti jsou přetrhány a nahrazeny vztahy mezi jednotlivými rolemi, které jednotlivci v daném čase právě zastávají. Vztahy již nejsou tak striktně určovány (náboženským) řádem, ale pravidly (ekonomické) výhodnosti. Podle J. Spousty atheismus může vést nejen k odklonu od náboženských hodnot, ale také od ostatních (morálních) hodnot stěžejních pro fungování lidské společnosti jako celku (Spousta 2002: 361). Společnosti, ve které jsou mezilidské vztahy řízeny pouze na základě racionálních rozhodnutí, tak hrozí kolaps z důvodu neexistence společného hodnotového rámce a řádu, jež by zastřešoval každodenní jednání jejích členů. Racionalita sama o sobě nedokáže zodpovědět některé dimenze lidského tázání, a proto můžeme tvrdit, že ačkoliv je moderní svět řízen převážně na základě racionálního řádu, ve skutečnosti je tento řád vystavěn na iracionálních (náboženských) základech (Wilson 1982: 49). A konečně i samotná židovsko-křesťanská tradice pojetí náboženství byla příčinou rychlého úpadku svého vlivu, neboť se nedokázala přizpůsobit svým kategorickým ultimativním přístupem k vyznání (nepřipouštěla možnost jiné volby než věřit, nebo nevěřit „v jednoho pravého Boha“) změnám, které v posledních dvou stoletích ve společnosti probíhaly a otevíraly společnost i dalším, zejména východním náboženským vlivům (Wilson 1982: 66). Křesťanské církve se tak mnohdy stávaly se svým dogmatismem jakousi bariérou mezi Bohem a člověkem. V dnešní době jsou „nositelé tradičních forem religiozity […] často vnímáni jako pokrytci“ (Fujda 2008: 148), neboť nejsou dle některých lidí, ať už příslušníků nových náboženství nebo atheistů, skutečně zbožní, ale jsou jen přítomni „rituálu, aniž by vnitřně následoval[i] Pravdu“ (Fujda 2008: 148). Pokles kredibility tradičních náboženských směrů, provázený současně i poklesem příslušníků jejich církví, tak nemusí nutně znamenat sekularizaci společnosti ve smyslu
vymizení víry, ale spíše poukazuje na probíhající radikální proměnu oblasti zbožnosti (Václavíková – Helšusová, L, Václavík, D. 2006: 173). Lze tedy hovořit spíše o tom, že „západní Evropané zůstávají v podstatě necírkevní než jednoduše sekulární společností“ (Davie 2002: 5), anebo také o tom, že „sekularizace Evropy jde ruku v ruce s její sakralizací, kterou však v současné době nedokážeme běžnými sociologickými nástroji postihnout“ (H. Zinser in Podolinská 2008: 55).
iv.
Sekularizace – historické podmínky v České republice
Dříve náboženství zasahovalo a řídilo všechny oblasti života od ceremoniálů při narození přes každodenní rituály, organizaci času, až po exekutivu náboženského právního řádu. Dnes je náboženství v západních společnostech vnímáno spíše jen jako jeden z možných světonázorů. (McGuire, 2002) Vznik národních a států a instituce občanské příslušnosti změnily uspořádání společnosti. „Všichni uznávají odlišnost mezi náboženským přesvědčením jednotlivců a občanstvím, […] (racionálně řízený, pozn. autorky) stát už nemůže být konfesní: je věcí všech, a proto musí být neutrální a musí uplatňovat přísnou rovnoprávnost mezi konfesemi.“ (Rémond 2003: 252) Byl to právě proces racionalizace a racionálního jednání, ustaveného již biblickými zákony a rozvedeného do důsledku protestantismem, které vedly k sekularizaci. Paradoxně tak lze tvrdit, že prvotním důvodem sekularizace bylo samotné židovsko-křesťanské náboženství se svým pojetím víry, slibujícím za pokorný život a dřinu na zemi odměnu v podobě nebeského království (Dobbelaere 2002: 37-38).
Nemalý podíl na úpadku vlivu náboženských institucí mělo i vzdělání, resp. systém vzdělávání a s ním související gramotnost obyvatelstva (Dobbelaere 2002: 31). Výklad svatých knih se tak dostal již v období středověku ze samojediného držení v rukou kléru k široké laické veřejnosti. V Českých zemích je z historického hlediska situace poněkud odlišná od situací v okolních zemích, neboť u nás panoval již od 15. století kritický postoj
k oficiální katolické církvi jak v husitském hnutí (Rémond 2003: 241), tak v pozdějších reformistických hnutích. (Nešpor, 2004: 26) Postavení nejsilnějšího katolického náboženství Evropy tedy u nás bylo tradičně vlivem těchto reformistických církevních hnutí vnitřně oslabováno. Vznikala množství téměř lidových výkladů křesťanské víry (Nešpor 2004: 26), takže i náboženské tradice a pořádky byly různorodé. Dalším oslabením vlivu církve bylo období od počátku 20. století, resp. konce stol. 19., kdy se v politice začaly objevovat socialistické strany orientované na dělnickou třídu a kdy velká většina lídrů těchto stran byla nevěřících (Dobbelaere, 2002: 39). U nás pak podobně jako v ostatních zemích, kde zvítězila komunistická ideologie byl vliv církve omezován programově s cílem její vliv ve společnosti úplně potlačit (Dobbelaere 2002: 40). S tímto odkazem je třeba počítat i při interpretování dat z výzkumů náboženství v českých zemích v současnosti. To, co propojuje všechny historické periody sekularizace českých zemí, není ani tak ztráta náboženskosti populace, ale spíše odpor k oficiálním, organizovaným formám zbožnosti (Nešpor 2004: 28).
v.
Náboženství dnešních dnů – sekularizace nebo transformace?
Jak bylo naznačeno v předchozí části, Česká republika má mnoho důvodů být sekulární zemí. Nejenže zde, jako v ostatních zemích Evropy, probíhaly a stále probíhají modernizační, resp. post-modernizační procesy spojené s individualizací, navíc je zatížena 40letým vývojem a propagandou socialistického realismu a v neposlední řadě přetrvávají tradiční silné antiklerikální postoje, které byly po „Sametové revoluci“ ještě posíleny vleklými spory o restituci rozsáhlého majetku, jež si církev nárokovala. (Lužný, Navrátilová 2001). Tyto spory je možné považovat za jedenu z možných příčin odlivu věřících, jejichž počet těsně po revoluci vzrostl, avšak s odstupem necelé desítky let citelně poklesl (Spousta 2002). Nelze však jednoznačně tvrdit, že by vzrostl počet lidí, kteří nevěří v žádnou transcendentní sílu (Hamplová 2001; Spousta 2002). Sesbíraná data totiž odkazují spíše k poklesu tradiční institucionalizované víry, než k poklesu víry obecně, tedy zejména těch forem zbožnosti, které neodpovídají tradičnímu pojetí náboženství.
Detradicioanlizace náboženství Oficiální církve dnes ztrácejí svou funkci při utváření náboženského přesvědčení mezi širokou vrstvu veřejnosti, a to i u mladých lidí, kteří nejsou zatíženi osobními zklamáními či nedůvěrou v církev, a naopak jsou připraveni nabízenou doktrínu přijmout v celé své komplexnosti. Na druhou stranu jsou připraveni tuto nabízenou doktrínu se stejnou rozhodností zamítnout (Davie 2002: 78), neboť lidé dnes již nevěří nekriticky nabízeným dogmatům, ale aktivně si vlastní víru vytvářejí na základě nabídky náboženského trhu. (Dobbelaere 2002: 176) Jestliže náboženství v historii zastávalo a i dnes stále ještě zastává důležitou úlohu při socializaci jedince a utváření jeho světonázoru, můžeme tvrdit, že socializační funkce oficiálního modelu religiozity slábne, jelikož nabízená náboženská dogmata již nevyhovují dnešním životním podmínkám a jsou tak vnímána ze strany společnosti, a to i mezi věřícími samotnými, jako pravidla spíše formální, která ve skutečnosti nemusí být striktně dodržována. (Luckmann 1967: 88) Privatizace náboženství S nástupem nové demokracie v Českých zemích se i zde začíná formovat pluralitní trh náboženských směrů, na kterém jednu z hlavních rolí hraje především tisk, resp. nabídka duchovní literatury (Luckmann 1967). Tato infiltrace různých náboženských hnutí a směrů pak nastartovala proces individuálního sestavování vlastních systémů náboženských výkladů světa a dochází k jakémusi náboženskému synkretismu, a to nejen v rovině individuální, ale i v rovině komunitní. Vznikají náboženská či kvazi-náboženská nebo lépe duchovní centra, jejichž „učení“ se zakládá na syntéze odkazů nejrůznějších náboženských směrů celého světa (McGuire 2002: 113). S rizikem značného zjednodušení lze tvrdit, že „aktivní způsob práce s (duchovní, poz. autorky) literaturou je výrazem přímé návaznosti okultismu (nebo též individualizovaného projevu náboženského synkretismu, pozn. autorky) na tradici renesančního západního esoterismu, který byl do značné míry spojen s počátky moderní vědy, a který usiloval o nalezení moudrosti smiřující teologii s vědou či s filozofií.“ (Fujda 2008: 144)
Kromě nabídky knižní literatury však poptávku po duchovních potřebách na náboženském trhu uspokojují i jiné tzv. sekundární instituce. Podle T. Luckmanna zahrnují tyto instituce celou škálu nejrůznějších nabídek od knih s duchovní tématikou, přes časopisy jako Reader’s Digest s jejich nabídkou populární psychologie, až po texty soudobých moderních písní. Tyto instituce reagují daleko pružněji na poptávku po „zboží duchovního charakteru“ než instituce tradiční, a proto jejich obliba roste, zatímco primární instituce v podobě etablovaných náboženství zaznamenávají odliv svých přívrženců právě v důsledku své „nedostatečné“ nabídky. (Luckmann 1967: 104)
Deprivatizace náboženství Lidé dnes vyhledávají spíše osobní zážitky „setkání s duchovní sílou/Bohem“, než aby přijímali dogmatická náboženská pravidla nastolovaná „konfesními profesionály“. Roste tedy poptávka po kurzech šamanismu, jógy, meditace, regresní terapie apod. (Dobbelaere 2002: 177), organizovaných nejrůznějšími organizacemi, ať již zaměřenými primárně na duchovní aspekty, nebo běžnými „neduchovními“, spíše volnočasovými organizacemi. Ať už tedy nejrůznější zážitkové semináře či „tiché rozjímání nad texty, šířenými tiskem (obojí, pozn. autorky) vede nejen k rozkladu existujících struktur náboženské autority a k pluralizaci náboženského sociálního prostoru, ale také k výraznému zvnitřnění a zdůraznění morální stránky náboženství, individuálního svědomí a role doktríny. “ (Fujda 2008: 147) Nelze však jednoduše tvrdit, že by pluralitní nabídka trhu způsobovala jen individualizaci a privatizaci náboženství v tom smyslu, že se lidé přestanou shromažďovat za účelem bližšího spojení s transcendentnem. Naopak široká nabídka nejrůznějších náboženských směrů vede ke vzniku mnoha nových komunit, a to i v rámci tradičních náboženských – křesťanských organizací. (Davie 2004) Modernizační a zejména postmodernizační vlivy, označované jako tekutá modernita, nevedou jednoznačně k úpadku společenské funkce náboženství a k jeho privatizaci, ale
v reakci na tyto vlivy lze ve společnosti pozorovat dvě tendence. Na jedné straně hnutí New Age, jako projev přizpůsobení se nestálé modernitě je charakterizován vytvářením „dočasných“ center společné víry. A na straně druhé fundamentalismus, snažící se zachovat „staré pořádky“, k němuž se hlásí lidé, pro které je přijetí života v rytmu modernity obtížné. Tito lidé se pak sdružují v organizacích, které se snaží jít proti modernizačním proudům ve společnosti, tedy v ortodoxně zaměřených náboženských institucích. (Davie 2004: 78)
vi.
Definice náboženství
Na náboženství jako společenský subsystém je možné pohlížet jednak jako na organickou součást společnosti, tzn. ve své substantivní rovině jako na unifikovaný systém věr a praktik odkazujících k nadpřirozené, transcendentní realitě, jež vytváří ze všech, kdo tento systém přijali za vlastní, jednotnou morální komunitu.(Dobbelaere 2002: 52) Ustavuje však nejen morálku a pravidla mravnosti, ale v důsledku toho také ovlivňuje životní postoje a hodnoty věřících. Náboženství je tedy jakýsi „typ symbolického universa, vytvářejícího významné/základní kulturní hodnoty a normy a (v některých případech) ovlivňujícího téměř všechny typy osobního a sociálního jednání, včetně jednání v politické a ekonomické sféře“ (Nešpor, 2004: 22). Na druhou stranu můžeme náboženství nahlížet v jeho funkcionální rovině, jako subsystém vytvářející a formující každodenní život, organizující čas a prostor. Tato funkcionální oblast náboženství je v moderních společnostech oslabována ostatními subsystémy společnosti, o kterémžto faktu pojednává celá teorie sekularizace. Náboženství je zde chápáno jako systém, který legitimizuje ostatní sociální instituce: „[N]áboženství
představuje
historicky
nejrozšířenější
a
nejefektivnější
nástroj
legitimizace. Jeho velká efektivita vyplývá ze skutečnosti, že sociálně konstruovanou realitu spojuje s nejvyšší realitou, s univerzálním řádem. Náboženství legitimizuje sociální instituce tím, že je umísťuje do posvátného kosmického rámce, a poskytuje jim tak nejvyšší ontologický status.“ (Lužný 1999: 84) Pohlížíme-li na náboženství v jeho
funkcionální rovině, je vhodné pozastavit se nad jeho funkcí v moderní společnosti, neboť dnes již nezastává funkci explicitního dohlížitele nad pořádkem, ale má spíše funkci latentní (Wilson 1982: 33), tedy slouží jako jakési „socializační podhoubí“, které, ač často jedinci neuvědomováno, vytváří jejich žebříčky základních hodnot.
vii. Dimenze religiozity S přihlédnutím k teorii modernizace lze religiozitu rozdělit na dvě základní dimenze, a to na dimenzi institucionální, jejíž míra projevů ve společnosti zaznamenává dlouhodobě stálý pokles (Dobbelaere 2002; Halman, Riis 2003; Hamplová 2008) a na druhé straně na dimenzi individuální, která není dosud sociologicky dostatečně a jednoznačně zmapována (Nešpor 2004). V důsledku individualizace společnosti se náboženství a jeho oblast působení přesunulo z veřejné sféry do sféry soukromé. Takto pojímaná religiozita však vykazuje přímou návaznost na institucionalizovanou religiozitu, neboť jsou to právě církevní instituce, které náboženské doktríny zprostředkovávají široké veřejnosti. Etablované církve se však v dnešní době musí o svou funkci zprostředkovatele a socializačního činitele dělit s ostatními zprostředkovateli náboženství, kterými se v moderních společnostech stávají jednak úzké příbuzenské svazky – rodiny, společné domácnosti, jednak spolky ustavené často primárně jako volnočasové organizace a v neposlední řadě také literatura a hromadné sdělovací a komunikační prostředky (Luckmann 1967). Přičemž se zdá, že vliv posledně jmenovaných institucí na šíření náboženství a utváření víry v moderních společnostech zastává jednu z hlavních rolí. V moderní urbanizované společnosti není už náboženství spojeno s komunitou sousedství a příbuzenství, jak tomu bylo ve společnostech tradičních, ale je více „literární záležitostí“. (Wilson 1982: 31) Nová náboženská hnutí, která ve své stati Modernizace, nová religiozita a akulturace hinduimu v českém okultismu nazývá M. Fujda okultismem „nezn[ají] nezpochybnitelnou autoritu a výlučnost, naopak maximálně rovíj[ejí] představu univerzální věčné filozofie“
(Fujda 2008: 140). Okultista si tak prostřednictvím nabídky náboženského trhu, především literatury, sestavuje svůj vlastní posvátný kosmos. Dle způsobu identifikace s náboženským systémem lze rozdělit oblast působení náboženství do čtyř dimenzí (Hervieu-Léger in Bartošová 2008: 91): 1) společenskou – vztahující se na ohraničení náboženské skupiny (kdo je „uvnitř“ a kdo „venku“) 2) etickou – vztahující se k oblasti hodnot a osobní morálky, souvisí s politickou sférou v oblasti konzervativních či liberálních postojů 3) kulturní – vztahující se k oblasti symbolického vyjádření reality a způsobu chápání a přemýšlení o světě, zahrnuje i reference svobody nebo rovnosti 4) emocionální – zahrnuje emocionální prožitky, zkušenosti jako „splynutí vědomí“. „zakoušení hloubky víry“.
viii. Problémy s měřením víry Tato práce se pokusí o zmapování převážně poslední z výše jmenovaných dimenzí, přičemž je nutné počítat s tím, že při absenci institucionalizované víry vyvstává v emocionální rovině problém s uchopením náboženského prožitku, neboť zde nejsou žádné společné rámce a neexistuje svět unifikovaných symbolů. (Berger 1999) Evropská studie RAMP (Religion and Moral Pluralism) ukázala, že nestačí jednoduše položit otázku: „Věříte v Boha“, neboť 31% dotazovaných si myslí, že Bůh je něco uvnitř každého člověka než něco vnějšího, 16% respondentů věří v duchovní sílu a jen 33% si myslí, že Bůh je někdo, s kým mohu mít osobní vztah. (Dobbelaere 2002: 174) Ve většině zemí tak čísla z průzkumů ukazují, že počet lidí, kteří nevěří v Boha ani v žádnou duchovní či životní sílu se pohybuje od 20% v Dánsku a Švédsku až po méně než 1% v Irsku. (Halmann, Riis 2003: 12)
Hlavním nedostatkem současných kvantitativních výzkumů náboženství je skutečnost, že měří převážně oficiální podoby víry, zatímco individuální zbožnost zde není podchycena. Mnohdy tedy výsledky studií ukazují, jak je daná náboženská skupina (katolíci, protestanti…) homogenní, ale nevypovídají nic o neorganizované zbožnosti. (McGuire 2002: 108) V některých zemích pak indikátory oficiální zbožnosti ztrácejí vypovídací hodnotu, neboť zde panuje velká hostilita mezi společností a církví (Davie 2002: 13) Je tedy otázkou, zda je možné empiricky zachytit projevy individualizované víry a v neposlední řadě se musíme ptát i po smyslu tohoto počínání. Je možné odhalit obecné sociálně strukturující principy individuální religiozity, nebo je to jen zbožné přání sociologů?
ix.
Operacionalizace víry
Chápeme-li lidskou religiozitu jako antropologický fakt (Luckmann 1967: 69), tedy jako základní vlastnost, která je člověku daná, pak lze předpokládat, že žádné lidské společenství se neobejde bez náboženství, jakožto sociálního projevu této vlastnosti. Hovoří-li se dnes o sekularizaci jako o mizení náboženství z běžného života, pak tuto teorii podle T. Luckmanna není možné potvrdit. Zdá se, že spíše než úpadku vlivu náboženství na život jednotlivců jsme svědky jeho radikální proměny. Mít víru totiž „znamená věřit ve smysl života a předpokládat, že to, co člověk udělá nebo od čeho upustí, bude mít dlouhodobý význam (Baumann, 2004: 183). „Klíčovou součástí jakékoliv víry je skutečnost, že propůjčuje hodnotu něčemu, co je trvalejší než prchavý a bezodkladně smrtelný život jedince: musí to být něco trvalého, co se dokáže bránit rozleptávajícímu vlivu času, snad dokonce něco, co je nesmrtelné a věčné.“ (Baumann, 2004: 187) Je tedy nasnadě, že právě v dnešní době, která je charakterizována svou vrtkavostí a dočasností, zřejmě hraje náboženství, především pak hledání „správné“ víry, důležitou roli v životě každého jednotlivce. Zatímco
donedávna
se
výzkumy
náboženství
zaměřovaly
na
jeho
ustálené,
institucionalizované projevy ve společnosti, je nutné se pokusit nalézt ty projevy
zbožnosti, které reprezentují náboženství dnes, přičemž hlavní těžiště, kam je nutné zaměřit pozornost, je osobní, neboli privatizovaná religiozita. Tato oblast je záležitostí převážně emocionální dimenze religiozity (Halman, Riis 2003: 7) a v dotaznících jí vedle dimenze ortodoxní (Davie 2002: 4) bývá věnován poměrně menší prostor, neboť na individuální rovině je těžké odlišit vliv náboženství a ostatní kulturní vlivy. Často se můžeme v dotaznících setkat dokonce i s tzv. „slepými otázkami“ (např. četnost návštěv bohoslužeb), které nezjistí nic o přesvědčení respondenta (McGuire 2002: 108), stejně tak při zkoumání současné zbožnosti, především pak v městských aglomeracích, klesá význam dotazování se po konfesní příslušnosti (Podolinská 2008: 76). Na nejobecnější úrovni lze říci, že náboženství a víra odpovídají na otázky: „Kdo jsem já?“ z hlediska individuálního jedince a „Kdo jsme my?“ z hlediska skupiny. Umisťují tak jedince nejen v rámci skupiny, ale i skupiny mezi sebou navzájem v rámci věčného pořádku posvátného kosmu (Wilson 1982: 34). Sociologové by se proto měli snažit pod slupkou kulturních nánosů nacházet sociálně strukturující principy religiozity (Wilson 1982: 20).
II. Empirická část i.
Úvod
Hlavním cílem této práce je zjistit, zda jedinci prohlašující o sobě, že jsou nevěřící či atheisté, skutečně nevěří v žádnou podobu transcendentna, nebo zda se jedná pouze o jedince, kteří z jakéhokoliv důvodu odmítají tradiční náboženská vyznání, ale ve skutečnosti myšlenku, že existuje vyšší sjednocující neboli božská síla, tak úplně nezavrhují. Studie se omezuje na zjišťování této skutečnosti pouze mezi českou populací. Ačkoliv podle Luckmana (1967: 79) není možné empiricky zachytit, jakým způsobem ovlivňuje „oficiální“ religiozita, jakožto implikátor religiozity individuální,
složení
žebříčku hodnot individuí, je přinejmenším nutné se z empirických dat pokusit zjistit, jaká vlastně individuální zbožnost je a zda je záležitostí jen lidí tzv. věřících, nebo je záležitostí každého jednotlivce, tedy i lidí nevěřících.
Další dimenzí této práce je pak zkoumání samotného složení víry bezvěrců a to, zdali je případná
religiozita
těchto
lidí
závislá
na
vybraných
sociodemografických
charakteristikách jako je velikost místa bydliště, vzdělání, jejich věk či pohlaví. Tato malá sonda do víry bezvěrců by pak měla sloužit především jako vodítko k dalším případným kvalitativním či kvantitativním analýzám zbožnosti české společnosti. Neklade si tedy za cíl ani tak poskytovat odpovědi na otázky po složení víry, ale měla by spíše napomoci při hledání správných otázek, které by umožnily blíže tuto dimenzi společnosti prozkoumat.
ii.
Metody zkoumání, zdroj dat
K sekundární statistické analýze jsou použita data z kvantitativního šetření Evropské studie hodnot EVS 1999. Toto šetření proběhlo v letech 1999 – 2000 současně jak v České republice, tak v dalších 32 zemích 3 Evropy, u nás byla sesbírána data od 1908 respondentů. Metodou vícestupňového pravděpodobnostního výběru byl vybrán reprezentativní vzorek populace starší 18 let včetně, která rozumí a mluví česky. Data byla sesbírána agenturou SC&C formou standardizovaných rozhovorů. Hlavním řešitelem celého projektu byl pak prof. PhDr. Ladislav Rabušic, CSc. a Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Mezinárodní komparativní výzkum EVS proběhl již ve čtyřech vlnách, a to v letech 1981, 1990, 1999 a 2008, přičemž Česká republika se zúčastnila posledních tří vln výzkumu. Přestože výzkum z roku 1999 není aktuální, je použit pro tuto práci, neboť data z posledního výzkumu v roce 2008 ještě nejsou k dispozici širší veřejnosti. Ačkoliv šetření EVS není zaměřeno primárně na zjišťování náboženské situace v dané populaci, bylo upřednostněno před výzkumem ISSP (lnternational Social Survey Programme), který probíhá jako komparativní výzkum po celém světě a jsou do něj pravidelně zařazovány specializované moduly, jednímž z nich je také modul náboženství zařazený a uskutečněný u nás v letech 1991, 1998 a 2008. Dotazník ISSP ovšem zahrnuje 3
Belgie, Bělorusko, Bulharsko, ČR, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Island, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Severní Irsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Turecko, Ukrajina, Velká Británie
otázky převážně na institucionalizovanou podobu víry, na kterou v této práci není zaměřena pozornost. Datový soubor EVS 1999 byl sice z hlediska náboženství u nás již několikrát analyzován (Lužný, Navrátilová 2001, Spousta 2002, Hamplová 2008), v dimenzi „bezvěrců“, kterou se snaží blíže prozkoumat tato práce, ale zatím analyzován nebyl, i proto je jeho užití z hlediska sociologického přínosu opodstatněné. Dalším souborem dat, která by bylo možné použít je výzkum DIN 2006 (Detradicionalizace a individualizace náboženství), což je národní projekt výzkumu náboženství skládající se z několika částí, jak kvantitativních tak kvalitativních šetření. Data z kvantitativní části však stejně jako data EVS 2008 jsou zatím nedostupná pro zpracování širší veřejností. Tato data byla zpracována řešitelkou projektu Danou Hamplovou a výsledky byly otištěny v Sociologickém časopise č. 4/2008 4 .
iii. Jsou nevěřící opravdu lidé bez víry? To je naše hlavní výzkumná otázka, na kterou se pomocí statistické analýzy dat EVS 1999 pokusí tato práce odpovědět. Podle Luckmana (1967: 114) je struktura moderního posvátného kosmu a jeho tématický obsah určujícím faktorem, který podněcuje vznik nových sociálních forem náboženství. Spolu s L. Halmanem se tak můžeme ptát: „Pokud lidé věří v něco, pak vyvstává otázka: jaký alternativní systém významů, jaký symbolický svět zde na základě této víry vzniká?“ (Halman, Riis 2003:12) Nebo také, do kterých oblastí zbožnosti by měly výzkumy náboženství zaměřit svou pozornost, který určující faktor podoby religiozity uniká naší pozornosti? Podle D. Hamplové „[č]eši nejčastěji věří ve schopnosti věštců, v existenci nějaké nadpřirozené síly a v hvězdná znamení a horoskopy“ (Hamplová 2008: 709). Prozkoumáme-li tedy zbožnost nevěřících, co tato sonda přinese? Bude případná religiozita bezvěrců závislá na sociodemografických ukazatelích jako jsou věk, vzdělání či pohlaví, nebo jsou jejich postoje k víře ovlivněny jinými faktory? Analýza datového souboru se tedy bude vztahovat především k otázce: 4
Hamplová, D.: Čemu Češi věří: dimenze soudobé české religiosity, Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 2008, Vol. 44, No. 4: 703–723
„Je možné v populaci, která sama sebe označuje za nevěřící, resp. atheisty a nehlásí se ani k žádnému církevnímu vyznání, nalézt nějaké stopy víry v transcendentno?“ Přičemž k doplnění celého obrazu víry bezvěrců je nutné položit si i další otázky jako: „V co konkrétně nevěřící věří, jakou podobu religiozity je možné u těchto lidí očekávat a v jaké míře?“ „Kdo vlastně tito nevěřící jsou, jaké jsou jejich sociodemografické charakteristiky a ovlivňují tyto charakteristiky nějakým způsobem podobu jejich víry?“ Jelikož v dnešní době klesá význam výzkumu konfese při zkoumání religiozity, zejména u populace žijící ve velkých městech 5 , je nutné zaměřit pozornost na takové kategorie proměnných, které nám umožní dnešní víru uchopit a prozkoumat. Vzhledem k pokračující urbanizaci způsobu života, je možné předpokládat, že význam zkoumání konfese bude svou vypovídací hodnotu ztrácet nejen ve velkých městech, ale i v menších sídlech. Podle výsledků sociologických průzkumů se Česká republika řadí k národům s nejnižším počtem věřících, tato čísla však podle Z. Nešpora (2004) nevypovídají nic o neorganizované zbožnosti. Lze tedy předpokládat, že i respondenti, kteří sami sebe označili za nevěřící budou inklinovat k nějaké formě víry. V dotazníku EVS se pro zkoumání privatizované víry zdají být vhodné proměnné, které se dotazují na konkrétní víru respondenta v Boha, duchovní/životní sílu, moc talismanů, posmrtný život apod. 6 Cílem této práce pak je zjistit, zda se nevěřící v odpovědích na tyto otázky nerozcházejí se svou deklarovanou ne-vírou, resp. atheismem. Hlavní výzkumná hypotéza tedy zní: „I přesto, že část populace označuje sama sebe za nevěřící, resp. atheisty a nehlásí se k žádnému církevnímu vyznání, je možné u ní nalézt nějaké podoby víry.“
5
Podle sčítání lidu ve Slovenské republice roku 2001 byla zjištěna korelace mezi velikostí sídla a deklarovanou církevní příslušností. Zatímco v sídlech do 5000 obyvatel se k církvi hlásilo až 90% obyvatel v sídlech nad 100tis. obyvatel to bylo už jen 60% (Podolinská 2008:76) 6 D. Hamplová odhalila pomocí faktorové analýzy z průzkumů ISSP 1991 a 1998 pomocí faktorové analýzy působení dvou faktorů, které ovlivňují podobu religiozity – víru „tradiční“ a víru „alternativní“ složenou z víry v amulety, horoskopy, schopnosti věštců a reinkarnaci.
Jelikož celá práce je zaměřena
především na privatizované podoby víry a snaží se
postihnout trend individualizované společnosti, kde víra je individuální záležitostí a je přijímána a skládána jednotlivci z mnoha na trhu religiozity nabízených zdrojů (Davie 2004), bude i výběr proměnných podřízen tomuto záměru. Ke zkoumání víry bezvěrců budou použity jak proměnné zkoumající tradiční podoby víry, tedy zejména odkazy víry křesťanské, tak zde bude kladen velký důraz na způsoby víry alternativní, tedy především vlivy tzv. východních nauk, či odkaz renesančního hermetismu a esoterismu (Fujda 2008). Rozvíjející hypotézy tedy budou zaměřeny na jedné straně na zmapování podoby víry bezvěrců
a
na
straně
druhé
bude
zjišťován
vztah
této
víry
k vybraným
7
sociodemografickým charakteristikám , resp. bude zjišťováno, zda a jak tyto charakteristiky ovlivňují míru a podobu víry bezvěrců: „U nevěřících a atheistů lze nalézt vyšší míru tzv. alternativní víry oproti víře tradiční.“ „Vyšší míru religiozity budou vykazovat ženy oproti nižší míře mužů.“ „Lze předpokládat vyšší míru religiozity u starších lidí než u mladších věkových kategorií.“ „Populace relativně vzdělanějších bude vykazovat vyšší míru alternativní religiozity, než populace relativně méně vzdělaná.“ „Lidé žijící ve větších městech budou vykazovat nižší míru religiozity, než lidé žijící v menších sídlech.“
iv.
Indikátory alternativní víry v dotazníku EVS
Původní soubor sesbíraných dat EVS 1999 bude redukován dvoustupňovou filtrací tak, aby výsledný datový soubor obsahoval pouze data tzv. „bezvěrců“, tedy respondentů, kteří sami sebe označili buď za nevěřící nebo za přesvědčené atheisty. Prvním stupněm filtrace 7
Výběr sociodemografických faktorů, které by mohly mít vliv na podobu a míru víry, byl uskutečněn na základě inspirace studií D. Hamplové: Čemu Češi věří: dimenze soudobé české religiozity (Hamplová 2008)
bude vyčlenění „notbelongers“, respondentů, kteří na otázku, zda se hlásí k některé z církví odpověděli záporně 8 . Tato dvoustupňová filtrace by měla zaručit, že se do výsledného souboru dostanou data opravdu nevěřících, jak z hlediska institucionalizované víry, tak z hlediska víry personifikované. Přestože již byl datový soubor EVS 1999 použit k mnoha analýzám náboženské situace v ČR, je smysluplné jej použít znovu, neboť průzkum čistě mezi nevěřícími zatím proveden nebyl a mnohé otázky tak zůstaly nejen nezodpovězeny, ale i nevyřčeny. K samotnému měření víry jsou použity indikátory měřící jednak tradiční způsoby víry a jednak alternativní. K indikátorům tradičních forem zbožnosti patří index křesťanské ortodoxie – ot. 30 A-F dotazníku 9 , byla vynechána otázka „Věříte, že existuje hřích?“, neboť v českém prostředí nabývá pojem „hřích“ různých konotací a nelze ho jednoznačně vztáhnout jen pro oblast víry. Podstatným indikátorem podoby víry je pak otázka č. 32 dotazníku 10 , která se táže po pojetí Boha v životě respondenta. Ostatní indikátory zkoumají především alternativní podoby víry. Jedná se o otázku č. 31 dotazníku 11 , zjišťující víru v reinkarnaci, dále pak otázky č. 37 a 38 dotazníku 12 , zjišťující víru v moc talismanů a otázky 38A a 38B dotazníku 13 , zjišťující víru v horoskopy. Celkem tedy bylo vybráno 11 indikátorů individuální religiozity 14 . Jelikož se jedná o poměrně vysoký počet indikátorů, byla zjišťována míra jejich vzájemné korelace – viz příloha - kontingenční 8
Z dotazníku EVS jsou pro dvoustupňovou filtraci použity otázky č. 22 - Hlásíte se k nějakému náboženskému vyznání? a č. 28 - Nezávisle na tom, zda chodíte do kostela nebo ne, mohl(a) byste říci,
že jste .... (věřící, nevěřící, přesvědčený atheista) 9
Věříte, že existuje Bůh, Posmrtný život, Peklo, Nebe, Možnost přenosu myšlenek na dálku – telepatie? 10 Který z těchto výroků je nejblíže Vašemu přesvědčení? - Možnost odpovědi: Existuje Bůh jako osoba, Existuje cosi jako duch nebo životní síla, Skutečně nevím, co si mám myslet, Skutečně si nemyslím, že existuje nějaký druh duchovní, božské nebo životní síly 11 Věříte v převtělování duší, tedy že se po smrti na tomto světě znovu narodíme? 12 - Vlastníte nějaký předmět pro štěstí, například maskota nebo talisman? - Věříte, že Vás předmět pro štěstí, jako je maskot nebo talisman, může ochránit nebo Vám pomoci? 13 - Jak často sledujete svůj horoskop, abyste zjistil(a), co Vás čeká? - Jak často se podle něj ve svém životě řídíte? 14 Proměnné byly vybírány na základě zjištění D. Hamplové, která odhalila při analýze dat DIN 2006 pomocí faktorové analýzy dvě dimenze víry, a to víru tradiční a víru alternativní – tyto faktory vysvětlovaly 77% variance souboru. 62% variance vysvětluje tradiční víra. – nebe peklo,zázraky, účinnost modlitby, druhý faktor (alternativní víra) – víra v amulety, schopnosti věštců a horoskopy. (Hamplová, D. 2008 Čemu Češi věří: dimenze soudobé české religiozity Sociologický časopis 44, 4: 703–723)
tabulka pro odhalení vzájemných závislostí a redukování počtu proměnných pomocí sumačního indexu. Tabulka vzájemných korelací byla užita z několika důvodů, jednak uvedené proměnné nejsou vhodné pro faktorovou analýzu (jedná se převážně o dichotomické proměnné), dále pak provedená shluková analýza odhalila pouze dva shluky proměnných vysvětlujících cca 50% variance, a to clustery, které bychom mohli nazvat tradiční a alternativní víra, což je pro tuto práci velice hrubé a nevhodné rozdělení. V neposlední řadě bylo použití kontingenční tabulky vhodné, jelikož je zde porovnáváno jen malé množství proměnných a tabulka je tedy dostatečně přehledná. Jelikož se ukázalo, že vzorek indikátorů je poměrně heterogenní a vzájemné korelace nejsou nijak vysoké, spokojíme se pro vytvoření sumačních indexů s korelačními koeficienty vyššími než 0.3, i když se dopouštíme poměrně výrazného zjednodušení práce na úkor výsledných zjištění. Bylo by tedy vhodné pracovat s proměnnými samostatně, ale to si
vzhledem
k omezenému rozsahu této práce není možné dovolit. Ke zjišťování sociodemografických vlivů na podobu a míru víry u nevěřících byly vybrány následující charakteristiky: Velikost místa bydliště respondenta, nejvyšší dosažený stupeň vzdělání respondenta, věk, resp. věková skupina a genderová příslušnost respondenta 15
(srov. Hamplová 2008; Spousta 2002). Proměnná zjišťující nejvyšší
dosažený stupeň vzdělání byla rekódována z původních osmi kategorií do čtyř 16 , stejně tak
15
věk
byl
kategorizován
do
šesti
věkových
kategorií.
V dotazníku EVS 1999 otázky č. 112, č. 94, č. 85 a č. 84. Původní stupnice: Neúplné základní vzdělání, Základní vzdělání, Základní vzdělání a vyučen, Učňovská škola s maturitou, Středoškolské vzdělání bez maturity, Středoškolské vzdělání s maturitou, Vysokoškolské vzdělání s bakalářským diplomem, Vysokoškolské vzdělání s magisterským diplomem Redukovaná stupnice: základní, vyučen, středoškolské, vysokoškolské 16
Tabulka 1: Vzájemné korelace všech závislých proměnných - Spearmanův koeficient
Bůh existuje
Posmrtný život existuje
Peklo existuje
Nebe existuje
Telepatie existuje
Reinkarnace existuje
Předmìt pro štìstí, talisman
Talisman ochranna moc
Pojetí Boha
Sledování horoskopu
Bůh existuje
1,000
Posmrtný život existuje
0,240
1,000
Peklo existuje
0,182
0,181
1,000
Nebe existuje
0,292
0,253
0,444
1,000
Telepatie existuje
0,135
0,258
0,076
0,065
1,000
Reinkarnace existuje
0,228
0,728
0,164
0,188
0,309
1,000
Předmìt pro štěstí, talisman
0,117
0,236
0,032
0,024
0,222
0,225
1,000
Talisman ochranna moc
0,141
0,217
0,024
0,079
0,130
0,265
0,551
1,000
Pojetí Boha
0,205
0,356
0,089
0,075
0,318
0,349
0,185
0,165
1,000
Sledování horoskopu
0,087
0,149
0,046
0,033
0,147
0,164
0,215
0,186
0,116
1,000
Ŕízení se dle horoskopu
0,144
0,224
0,087
0,091
0,238
0,226
0,260
0,288
0,105
0,451
Vyznačené korelace signifikantní na hladině významnosti 0,01
Řízení se dle horoskopu
1,000
v.
Statistická analýza
Na základě korelací zjištěných z kontingenční tabulky, byly sestaveny čtyři sumační indexy, které jsou tvořeny převážně z dvojic otázek. První index 17 s názvem „tradiční víra“ je součtem proměnných zjišťujících víru v nebe a peklo 18 , druhým indexem je „alternativní víra“ skládající se z proměnných zjišťujících víru v posmrtný život, reinkarnaci a telepatii 19 , třetí index je „víra v horoskopy“ – složený ze dvou proměnných 20 a poslední index je „víra v moc talismanů“, taktéž složený ze dvou proměnných 21 . Tyto proměnné jsou dále srovnávány s vybranými sociodemografickými charakteristikami za účelem zjišťování platnosti uvedených hypotéz. Z následujících tabulek zjišťujeme dvě základní fakta a to, jaký je podíl nevěřících a atheistů v našem souboru a dále jakých hodnot nabývají jednotlivé vybrané nezávislé proměnné. Tabulka 2: Přesvědčení respondenta - podle velikosti místa bydliště (%)
Velikost místa bydliště
Celkem
17
do 1 999 2 000 - 4 999 5 000 - 9 999 10 000 - 19 999 20 000 - 49 999 50 000 - 99 999 100 000 - 499 999 500 000 a více
nevěřící 14,3 6,9 9,2 10,0 13,0 9,2 11,9 10,6
atheista 1,4 0,3 0,8 2,7 3,2 1,7 2,3 2,4
Celkem 15,6 7,2 10,1 12,7 16,2 10,9 14,3 13,0
85,1
14,9
100,0
Cronbachovo alfa = 0,679 Spearmanův korelační koeficient 0,444 na hladině významnosti 0,01 19 Vztah proměnných posmrtný život – Telepatie na úrovni Spearmanova koeficientu 0.258 oslabuje koherenci indexu a je nutné s tímto faktem počítat při interpretaci zjištěných skutečností. 20 Otázky po sledování a řízení se dle horoskopů – Spearmanův korelační koeficient 0.451, signifikantní na hladině 0.01 21 Otázky – Vlastníte talisman a věříte v jeho ochrannou moc – Spearmanův koeficient 0.551 (sig. 0.01) 18
Jelikož je podíl atheistů k nevěřícím poměrně nízký (14,9%: 85,1%), nebudeme v dalších analýzách zkoumat rozdíly mezi vírou nevěřících a atheistů, ale budeme celou skupinu měřit jako celek nevěřících a atheistů. Při srovnání rozložení proměnné podle velikosti místa bydliště (Tabulka 2) s původním datovým souborem můžeme konstatovat, že se data pro nevěřící příliš neodlišují od původního vzorku 22 a že nevěřící jsou v populaci zřejmě zastoupeni podle velikosti místa bydliště rovnoměrně 23 .
Tabulka 3: Přesvědčení respondenta - podle věku (%) Věkové skupiny
Celkem
18-29 30-39 40-49 50-59 60-69 70+
nevěřící 23,6 16,8 20,2 13,3 7,2 3,9 85,1
atheista 3,6 2,5 2,7 1,8 2,1 2,2 14,9
Celkem 27,2 19,3 22,9 15,1 9,3 6,1 100,0
Rozložení datového souboru podle věku (Tabulka 3) vykazuje vyšší rozdíly než tomu bylo v případě velikosti sídla, v porovnání s původním souborem je v našem vzorku početněji zastoupena populace mladší oproti populaci starší. Nejvyšší rozdíly jsou v kategorii nejmladších respondentů – náš soubor obsahuje o více než 5% více respondentů věkové skupiny 18-29 let a o více než 5% méně respondentů ve věkové skupině 60-65 let oproti původnímu datovému souboru. Částečně se tak potvrzuje hypotéza o tom, že starší populace je více zbožná 24 než populace mladší (platí ovšem pro reprezentativní vzorek celé populace, nikoliv pro samotné nevěřící).
22
V jednotlivých kategoriích nepřesáhl rozdíl 1.5% Účelem této práce nebylo zjišťování rozdílů mezi nevěřícími a standardním vzorkem populace – uvedené tabulky složí jen pro zběžnou orientaci. Z toho důvodu nebyla data podrobněji analyzována. 24 J. Spousta při analýze stejného datového souboru (EVS 1999 – studie: Changes in religious values in the Czech Republik. In Sociologický časopis/ Czech Sociological Rewiew 38, 3: 345-363) dospěl k závěru, že starší generace se častěji hlásí k některé z církví než generace mladší. Stračí generace je proto často povařována za více zbožnou (měřeno mírou institucionální zbožnosti). 23
Tabulka 4: Přesvědčení respondenta - podle vzdělání (%)
nejvyšší dosažené vzdělání
nevěřící
atheista
Celkem
základní
14,1
1,9
16,0
vyučen
36,7
5,1
41,8
středoškolské
26,2
5,1
31,3
vysokoškolské
8,1
2,8
10,9
85,2
14,8
100,0
Celkem
Rozložení proměnné vzdělání (Tabulka 4) v našem souboru kopíruje původní soubor pouze pro kategorie středoškolského a vysokoškolského vzdělání, méně je v našem souboru respondentů se základním vzděláním a více (o cca 5%) oproti souboru původnímu zde máme respondentů vyučených.
Tabulka 5: Přesvědčení respondenta - podle pohlaví (%)
Pohlaví
Celkem
nevěřící
atheista
Celkem
muži
45,8
9,3
55,1
ženy
39,3
5,6
44,9
85,1
14,9
100,0
Nejzajímavější je pak situace v poměrném zastoupení mužů a žen (Tabulka 5) v našem souboru, kde oproti původnímu vzorku je poměr výrazně odlišný – zatímco v původním souboru je stejně jako v běžné populaci více žen (51,7%) a méně mužů (48,3%), v našem souboru bezvěrců je tento poměr opačný. Rozdíl oproti původnímu souboru dosahuje téměř 7%. Tento fakt podporuje hypotézu o tom, že ženy jsou obecně mnohem religioznější než muži, jak ukázaly již předešlé analýzy dat EVS 1999 25 .
25
Např. Lužný D., Navrátilová J. 2001. Náboženství a sekularizace v České republice. In Sociální studia 6 – České hodnoty (1991-1999): 111-126
Tradiční víra Míru tradiční víry v redukovaném datovém souboru EVS pro nevěřící měří dvě proměnné, a to proměnná zjišťující víru v existenci Boha a dále sumační index tradiční víry sestavený z proměnných zjišťujících víru v peklo a v nebe. Podíváme-li se na rozložení obou dvou proměnných blíže, můžeme upustit od dalšího testování pomocí těchto proměnných, neboť oba dva indikátory vykazují poměrně nízkou míru tradiční zbožnosti – 3,9% (víra v existenci Boha), resp. 3,6% (víra v nebe nebo peklo). Pro názornost jsou uvedeny grafy tradiční zbožnosti – Graf 1 a Graf 2 (uvedení procenta jsou zaokrouhlena na celé jednotky).
Graf 1: Existuje Bůh?
Graf 2: Existuje nebe nebo peklo? Existuje nebe a peklo?
Existuje Bůh?
12%
4% 1% 9%
ano
3%
existuje nebe i peklo existue jedno z nich
ne
neexistuje nebe ani peklo
neodpově děl 87%
neodpověděl
84%
Zajímavým úkazem v rozložení těchto proměnných je poměrně početná skupina respondentů, kteří na otázku buď neodpověděli, nebo v případě proměnné „existuje Bůh“ odpověděli, že neví – 11,4%. Tato skupina respondentů může naznačovat fakt, že s existencí něčeho „jako Bůh“ v podstatě počítají, ale nejsou plně rozhodnuti víru v transcendentno přijmout nebo zamítnut. Pro potvrzení naší domněnky bychom ovšem
potřebovali rozsáhlejší datový soubor a nejspíše i podporu kvalitativního šetření mezi těmito respondenty.
Alternativní víra Pro potvrzení platnosti hypotézy o tom, že víra nevěřících se bude skládat spíše z alternativních proudů religiozity než z tradičních náboženských vlivů, je nutné zjistit míru alternativní – duchovní religiozity v našem souboru (Tabulka 6). Tuto víru měříme pomocí sumačního indexu složeného z proměnných „Víra v posmrtný život, reinkarnaci a telepatii“, přičemž otázka po víře v telepatii se pohybuje podobně jako otázka po existenci hříchu na hraně použitelnosti, neboť souhlasná odpověď nemusí nic vypovídat o tom, zda respondent věří v nadpozemskou/božskou sílu. Index je sestaven jako čtyřbodová škála od silné víry – respondenti odpověděli na všechny otázky kladně (v tabulce zastoupena sloupcem „ano“ až po odpověď „ne“ na všechny tři otázky. V indexu nejsou ošetřena data těch respondentů, kteří na některou z otázek neodpověděli, proto do kategorie „nevím“ spadlo tolik respondentů. Tabulka 6: Míra duchovní víry
absolutní počet relativní počet (%)
ano
spíše ano
spíše ne
ne
neví
Celkem
94
54
273
229
304
954
9,8
5,7
28,6
24
31,8
100
V první řadě zaměříme svoji pozornost na konec škály indexu, tedy na počet nesouhlasných odpovědí. Přestože se pohybujeme v datovém souboru složeném z nevěřících, nedočkali jsme se jednoznačně zamítavého stanoviska v oblasti měření alternativní duchovní víry, počet kategorických odmítnutí této víry byl pouhých 24% z celkového počtu respondentů. Tento fakt potvrzuje jednak naši hlavní hypotézu o tom, že v souboru nevěřících nalezneme nějaké stopy víry a jednak, že naměřená víra neponese znaky tradiční zbožnosti, tedy odkazu křesťanské víry, ale bude spíše vírou alternativní. K podobným závěrům dospěla při analýze dat ISSP 1998 D. Hamplová: „V datech se
jasně projevilo, že v české společnosti je značně rozšířena víra v nadpřirozeno a že skutečnost, že Česká republika patří k zemím s nízkým podílem vyznávajících i praktikujících křesťanů, neznamená, že by se jednalo o společnost, která odmítá nadpřirozený a duchovní rozměr.” (Hamplová 2000: 440) Prozkoumáme-li duchovní víru nevěřících podrobněji, zjistíme, že je na námi vybraných sociodemografických charakteristikách poměrně nezávislá. Neobjevily se žádné pravidelnosti při srovnávání průměrných odpovědí podle velikosti místa bydliště – rozdíl v průměrech dosahoval hodnoty 0,28 na čtyřbodové škále, což je rozdíl poměrně zanedbatelný. Situaci nám přehledně demonstruje Graf 3. Data jsou tedy poměrně homogenní a nelze říci, že by míra duchovní víry byla ovlivněna místem bydliště respondenta. Ani bivariační analýza neodhalila žádnou výraznou závislost duchovní víry na velikosti sídla místa bydliště: Spearmanův koeficient -0,025 nevykazoval přijatelnou míru signifikance.
Průměrné odpovědi indexu duchovní víry
Graf 3: Duchovní víra podle velikosti bydliště 6
5
4
3 do
1
999
2
000 4 999
5
000 9 999
10 000 19 999
Velikost
20 000 49 999
místa
50 000 99 999
100 000 - 499 999
500 000 a více
bydliště
Poněkud odlišná je pak situace závislosti duchovní víry na věku respondenta, zde rozdíl v průměrných odpovědích nejmladší věkové kategorie a nejstarší věkové kategorie vykazoval hodnotu 0,95 bodu na čtyřstupňové škále, což už můžeme považovat za rozdíl významný. Názorně nám situaci závislosti ukazuje i Graf 4, z kterého můžeme vyčíst i degresi víry s rostoucím věkem (škála duchovní religiozity je orientovaní záporně – čím vyšších hodnot nabývá, tím nižší religiozita je).
Graf 4: Duchovní víra podle věku
Nepotvrzuje se tak naše hypotéza o tom, že starší lidé jsou více zbožní než lidé mladších věkových kategorií, naopak lze hypotézu nejen zamítnou , ale nahradit tvrzením o tom, že s rostoucím věkem klesá míra duchovní víry (test lineární regrese ANOVA signifikantní na hladině 0,01). Tuto hypotézu podporuje i výsledek Kruskal-Wallisova t-testu (je použit neparametrický test, jelikož data v našem souboru neodpovídají normálnímu rozložení), který vyšel na hladině významnosti menší než 0.01. Lze tedy předpokládat, že zjištěný rozdíl (rozptyl průměrných hodnot odpovědí nejmladší a nejstarší věkové kategorie se nepřekrývá ani při 99% intervalu spolehlivosti) není výsledkem náhodného rozložení dat a můžeme výsledek považovat za spolehlivý indikátor vztahu. Další proměnnou, která by mohla mít vliv na míru duchovní víry je genderová příslušnost respondentů. Jaká je poměrná míra víry mezi muži a ženami zvlášť nám dokládá Graf 5, ze kterého je patrné, že i víra nevěřících žen je vyšší než víra nevěřících mužů. Můžeme tedy říci, že i pro nevěřící platí tvrzení o vyšší míře religiozity žen, jak vyplynulo z dřívějších
26
výzkumů
-
např.
L.
Václavíková-Helšusová
zjistila 26 ,
Václavíková - Helšusová, L., Václavík, D., 2006. Institucionalizovaná podoba religiozity a její projevy v České republice v letech 1989 - 2000. In Religio: Revue pro religionistiku, Brno : Česká společnost pro studium náboženství 14, 2: 45-64
že
k římskokatolickému vyznání se hlásí až o 10% více žen než mužů (VáclavíkováHelšusová, L., Václavík, D. 2006). Graf 5: Míra duchovní víry podle pohlaví
100% 90% 80% 70% 60%
ne
50%
spíše ne
40%
spíše ano
30%
ano
20% 10% 0% muž
žena
Z uvedeného grafu je patrné, že ženy se liší mírou duchovní religiozity od mužů poměrně výrazně. Zatímco poměrný počet mužů, kteří „věří“ nebo „spíše věří“ činí celkem 17,5%, žen, které můžeme označit za „věřící“ či „spíše věřící“ je v porovnání s muži celkem o 11,6% více (celkově mezi ženami poměr těchto respondentek dosahuje 29,1%). Ačkoliv Spearmanův korelační koeficient závislosti duchovní víry na genderové příslušnosti je nízký (-0,110), pohybuje se na hladině významnosti nižší než 0.01 a můžeme tedy předpokládat, že podobné rozložení víry se bude nacházet i v běžné populaci nevěřících. Naše hypotéza o tom, že ženy budou zbožnější než muži se tedy potvrdila, i když míra zbožnosti není zřejmě na genderové příslušnosti závislá a tuto víru s největší pravděpodobností budou ovlivňovat jiné proměnné. Posledním faktorem, který byl zahrnut do analýzy byl vliv dosaženého stupně vzdělání na podobu a míru religiozity. Jestliže jsme předpokládali, že vyšší míru alternativní duchovní religiozity nalezneme u vzdělanějších respondentů a nižší u méně vzdělaných (srov. Spousta 2002: 356), pak provedené srovnání průměrných hodnot proměnné „duchovní religiozita“ tuto domněnku nepotvrdilo. Nejvyšší míru zbožnosti vykazovaly
dvě kategorie, a to respondenti se základním a respondenti se středoškolským vzděláním, nižší pak kategorie vyučených a vysokoškoláků. Rozdíl mezi oběma průměry byl sice statisticky významný (sig 0.002), ale fakticky byl nepatrný (0,33 bodu na čtyřbodové škále). Pojetí Boha Důležitým indikátorem víry v transcendentno je dotaz na pojetí Boha. V dotazníku EVS se tato otázka vyskytuje v následujícím znění: „Který z těchto výroků je nejblíže Vašemu přesvědčení?“ Přičemž škála odpovědí zahrnuje jak klasické pojetí Boha jako osoby, tak možnost víry v duchovní sílu, je zde zařazena i kategorie „skutečně nevím, co si mám myslet“, která indikuje u respondentů možnost, že něco existuje, ale jsou to respondenti tzv. nerozhodnutí. Poslední možností odpovědi je pak kategorické odmítnutí jakékoliv nadpřirozené síly. Tabulka 7: Pojetí Boha mezi českými nevěřícími Absolutní počet
Poměrný počet (%)
Kumulativní procenta
4,5
0,5
0,5
duch, životní síla
326,3
35,6
36,1
neví, co si myslet není nic jako božská, životní síla
236,8
25,9
62,0
348,2
38,0
100,0
Celkem
915,7
100,0
Bůh jako osoba
Rozložení proměnné „Pojetí Boha“ nám ukazuje, že minimálně 62% respondentů připouští existenci nějaké vyšší transcendentní síly, přičemž 36,1% je o existenci této síly přesvědčeno. Potvrzuje se tak částečně naše hlavní hypotéza, že mezi českými nevěřícími je možné nalézt stopy alternativní víry. Znovu se zde můžeme přesvědčit o vyšší religiozitě žen oproti mužů – viz Graf 6, který ukazuje, že ženy jsou výrazně více zbožné než muži. V relativních číslech pak situace ukazuje, že žen, které jsou přesvědčeny o existenci boha nebo nějaké formy vyšší síly je o 11,3% více než ve vzorku mužů. Výsledky analýzy korelačních závislostí vyšly 27 na hladině významnosti 0,01 a můžeme tedy podržet hypotézu o tom, že ženy jsou religioznější i pro proměnnou „Pojetí Boha“. 27
Spearmanův korelační koeficient = -0.136 – svědčí o slabém vztahu, zřejmý vliv další proměnné
Graf 6: pojetí Boha podle pohlaví Pojetí Boha podle pohlaví 100% 90% 80% 70%
není nic jako božská, životní síla
60%
neví, co si myslet
50%
duch, životní síla
40%
Bůh jako osoba
30% 20% 10% 0% muž
žena
Jaká je situace v pojetí Boha u nevěřících v závislosti na velikosti sídla bydliště uvádí Graf 7. Bivariační analýza neodhalila téměř žádný vztah mezi těmito dvěmi proměnnými, můžeme tedy tvrdit, že velikost sídla bydliště respondenta nemá vliv na utváření jeho představ o Bohu či vyšší duchovní síle. Jediná výrazná nepravidelnost v jinak poměrně homogenním vzorku je počet respondentů žijících v sídlech od 2 do 10 tis. obyvatel. Tito jsou daleko častěji nerozhodnuti o své víře než zbytek našeho vzorku. Tento fakt ale zřejmě nevypovídá nic o jejich zbožnosti, ale spíše je zapříčiněn tradičně vyšší mírou konformity a opatrnostní neutrality typické právě pro tzv. maloměšťáky.
Graf 7: Pojetí Boha podle velikosti sídla
Pojetí Boha podle velikosti sídla Není nic, jako Bůh nebo životní síla
100%
80%
Neví, co si má myslet 60%
Bůh jako životní síla, duch
40%
20%
Bůh jako osoba
0% do 1 999
2 000 - 4 999
5 000 - 9 10 000 - 19 20 000 - 49 50 000 - 99 100 000 999 999 999 999 499 999
500 000 a více
Velikost sídla
Zda pojetí Boha nějakým způsobem ovlivňuje věk respondenta, ukazuje graf 8. Ačkoliv jsme předpokládali, že s vyšším věkem poroste religiozita, ukazuje se podobně jako v předchozím případě, že pro skupinu bezvěrců tato hypotéza neplatí. Naopak nejstarší věková kategorie dosahuje nejnižší míry religiozity. Zdá se dokonce, že s rostoucím věkem, religiozita u nevěřících spíše klesá, což potvrdil i test lineární regrese, který vyšel na hladině signifikace 0,01 jak pro kategorizovanou tak pro kardinální proměnnou „věk“.
Graf 8: Pojetí Boha podle věkových kategorií
Pojetí Boha 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
není nic jako božská, životní síla neví, co si myslet Bůh jako duch, životní síla Bůh jako osoba
18-29 30-39 40-49 50-59 60-69
70+
Věkové kategorie
Zda platí naše hypotéza o tom, že populace relativně více vzdělaná bude dosahovat vyšší míry religiozity než populace méně vzdělaná, by nám měla odhalit analýza proměnné „Pojetí Boha“ podle proměnné „Vzdělání“. Situaci zde zachycuje Graf 9, ze kterého je možno se dočíst, že opravdu populace vzdělanějších vykazuje vyšší hodnoty víry a to především víry tzv. alternativní (ve vyšší sílu). V poměrných číslech pak největší rozdíl najdeme mezi respondenty vyučenými a vysokoškoláky – rozdíl činí 22,7%, což je fakticky významný rozdíl, jehož pravděpodobný výskyt je žádoucí dále prozkoumat. Graf 9: Pojetí Boha podle vzdělání Pojetí Boha podle vzdělá ní 100% 90% 80% 70%
není nic jako božská, životní síla
60%
neví, co si myslet
50%
duch, životní síla
40% Bůh jako osoba
30% 20% 10% vy so ko šk ol sk é
st re d oš ko ls ké
vy uc en
zá kl ad ní
0%
K určení statistické významnosti byl použit Kruskal-Wallisův neparametrický test, který poměřoval rozdíly průměrných odpovědí mezi nejodlehlejšími hodnotami proměnné „vzdělání“, tedy porovnával pojetí Boha mezi vyučenými a vysokoškolsky vzdělanými respondenty. Test vyšel na hladině významnosti 0,01 a můžeme tedy tvrdit, že naměřené rozdíly se budou pravděpodobně vyskytovat i v celé české populaci. Naši hypotézu o tom, že lidé s vyšším vzděláním budou religioznější než lidé se vzděláním nižším tedy můžeme podržet.
Víra v horoskopy a talismany Dalšími dvěma indikátory víry, které nám pomohou dokreslit obraz celkové víry nevěřících jsou sumační indexy „Víra v horoskopy“ a „Víra v talismany“. Co se týče oblasti horoskopů, provedené analýzy podpořily zjištěná fakta z předchozího měření, a to relativní nezávislost víry v horoskopy podle velikosti sídla místa bydliště a závislost víry v horoskopy podle generové příslušnosti 28 . Dále se potvrdila naše předchozí zjištění, že s věkem míra religiozity v populaci klesá 29 . Naopak se nepotvrdila hypotéza o tom, že s vyšším vzděláním roste víra v horoskopy, naopak se zdá, že s vyšším vzděláním víra v horoskopy klesá – viz Graf 10, výsledky bivariační analýzy ale neodhalily žádnou výraznou závislost mezi těmito dvěma proměnnými a ukázaly se též statisticky nevýznamné, takže je nemůžeme zahrnout do důkazů pro podržení platnosti našich hypotéz.
28
Spearmanův korelační koeficient 0.262 na hladině signifikace 0,01 Spearmanův koeficient 0,183 – slabý vztah, sig. 0,01, Kruskal-Wallisův test průměrných hodnot sig. 0,01, Rozdíl v průměrných hodnotách mezi nejmladší a nejstarší kategorií = 1,43 bodu desetibodové škály 29
Graf 10: Průměrná (ne)víra v horoskopy podle vzdělání
Podobná situace je i v rozložení proměnné „Víra v talismany“. Projevil se zde rozdíl mezi muži a ženami – ženy převyšovaly poměrem víry v talismany muže v kategorii „vlastní a talisman a věří v jeho moc“ o 10,5% muže. Nejasná pak byla situace s vírou v talismany v závislosti na vzdělání, ačkoliv podle deskriptivních charakteristik se zdá, že talisman vlastní nebo věří v jeho ochrannou moc více lidé vzdělaní, jak ukazuje Graf 11, bivariační analýza, stejně tak testování průměrů vykazovalo udržitelnost naší hypotéza pouze na hladině signifikace 0,05. Graf 11: Víra v talismany podle vzdělání Víra v talismany podle v zdě lání 100% 90% 80%
nevlastní talisman ani nevěří v jeho moc
70% 60% 50% 40%
talisman buď vlastní, nebo věří v jeho moc
30% 20% 10%
vlastní talisman a věří v jeho moc vy so ko šk ol sk é
st re do šk ol sk é
vy uč en
zá kl ad ní
0%
Statisticky významný vyšel také rozdíl v průměrné víře v talismany podle věku 30 a potvrdila se tak naše předchozí měření, která ukazují, že s věkem míra alternativní religiozity mezi populací nevěřících klesá.
Shrnutí Provedené statistické zjišťování nám ukázalo, že i mezi lidmi označujícími se za nevěřící či atheisty lze očekávat poměrně vysokou míru religiozity a to především religiozity tzv. alternativní. Víru v reinkarnaci, posmrtný život a telepatii odmítla ve všech třech položkách pouze necelá čtvrtina respondentů, ostatní připouští existenci alespoň jednoho z těchto jevů. Naopak poměrně nízkou až téměř žádnou religiozitu lze u skupiny nevěřících obyvatel vysledovat v oblasti tradiční víry, tj. víry v Boha, nebe a peklo, na neexistenci ani jednoho z těchto jevů se shodlo 84% (v případě dotazu po existenci Boha), resp. 87% (v případě dotazu po existenci nebe a pekla) respondentů. Samotné pojetí Boha pak vykazuje vysokou míru víry v životní či duchovní sílu a nízkou míru víry v Boha jako osobu. Na existenci takové síly se shodlo 36,1% dotázaných. Zajímavý je také počet respondentů, kteří na otázku po podobě Boha odpověděli: „Opravdu nevím, co si mám myslet“, v našem souboru je více, jak čtvrtina takových „nerozhodnutých“. Pouze 38% dotázaných pak na otázku po podobě Boha odpověděli, že v existenci Boha či transcendentní síly vůbec nevěří. Co se týče rozložení kategorií jednotlivých indikátorů religiozity podle vybraných sociodemografických charakteristik, můžeme konstatovat, že existuje závislost mezi vírou a generovou příslušností. Ženy vykazují vyšší míru zbožnosti ve všech vybraných indikátorech víry. Dále nám analýza ukázala, že existuje sice slabý, ale přesto vztah mezi věkem a vírou nevěřících. Zjistili jsme, že s věkem míra religiozity u nevěřících neroste, jak je tomu u běžného vzorku populace 31 , ale naopak klesá, i když tento pokles není nijak výrazný. Co se týče faktoru vzdělání, byl odhalen jeho vliv na pojetí Boha a míru 30
Spearmanův koeficient korelace 0,179 sig. Na hladině 0,01, Kruskal-Wallisův test rozdílů průměrů signifikantní na hladině 0,01 31 Srov. Davie 2001:19 – Věřící jsou lidé relativně vzdělanější a starší.
alternativní zbožnosti. Lze předpokládat, že s vyšším vzděláním poroste víra v existenci nějaké formy vyšší síly. Provedené analýzy pak neodhalily žádný vliv velikosti sídla místa bydliště na jakoukoliv formu zbožnosti, pouze u respondentů žijících v sídlech od 2 do 10 tis. obyvatel byl zaznamenán vyšší podíl nerozhodných, kteří na otázku zda existuje Bůh nebo nějaká vyšší síla odpověděli, že nevědí, co si o případné existenci božské síly myslet, rozdíl oproti ostatním skupinám však nebyl statisticky významný.
Diskuze Přestože byl datový soubor EVS 1999 co se oblasti náboženství týče již několikrát zkoumán, přinesl nová zjištění, nastolil nové otázky a odhalil nedostatečnost indikátorů používaných v dotazníku. Potvrdily se teoretické předpoklady některých sociologů, že teorie sekularizace obsahuje slepá místa, pro která tuto teorii nelze použít vždy a za všech podmnek. Podle G. Davie sekularizace sice existuje, má však mnoho různých podob a příčin v závislosti na prostředí a čase (Davie 2001). Ukazuje se, že sekularizace v podmínkách české společnosti je spíše sekularizací institucionální a že privatizované podoby víry nacházejí v české populaci široké zastoupení. 32 Lépe řečeno, Češi vykazují nízkou míru tradiční religiozity 33 , která však není dostatečným indikátorem zbožnosti současné české populace. Jak ukazují výsledky studie J. Spousty víra v existenci jiné než Boží formy transcendentní síly vzrostla během 90. let o 12,5% 34 . Neznamená to tedy, že víra v českých zemích upadá, nýbrž tato data hovoří spíše pro transformaci religiozity z tradičních podob založených na křesťanském náboženství do nových, zatím dostatečně neprozkoumaných forem religiozity. Můžeme tedy souhlasit s T. Luckmanem, když tvrdí, 32
K podobným závěrům dospěla u nás celá řada sociologů. Z výzkumů lze zmínit D. Hamplovou (, která analyzovala datové soubory ISSP 1998 a ISSP 2008– modul náboženství. Tyto analýzy přinesly zjištění, že „ke křesťanství hlásila přibližně desetina respondentů(10,8 %), určitou podporu mu vyjádřilo dalších 17,3 %. Okultismus jednoznačně podpořil přibližně stejný podíl respondentů jako křesťanství (9,5%), ale existenci okultních jevů připouštělo celých 42,6 % respondentů.” (z analýzy ISSP 1998). 33 Ukazuje se, „že víra v amulety, horoskopy, věštce a léčitele je v České republice mnohem rozšířenější než víra v nebe, peklo nebo zázraky“ (Hamplová, D. 2008 Čemu Češi věří: dimenze soudobé české religiozity Sociologický časopis 44, 4: 703–723) 34 Spousta, J. 2002. Changes in religious values in the Czech Republik. In Sociologický časopis/ Czech Sociological Rewiew 38, 3: 345-363. Spousta ve své práci analyzuje stejný datový soubor EVS 1999 pro reprezentativní vzorek věřících i nevěřících a porovnává data s daty z předchozí vlny výzkumů – EVS 1991
že to, co je obvykle považováno za úpadek tradičního náboženství, je ve skutečnosti symptomem revolučních změn: přesunu institucionální specializace víry do nových sociálních forem zbožnosti (Luckmann 1967: 90). Z uskutečněného statistického zjišťování lze tedy usuzovat na platnost naší hypotézy o tom, že Češi, kteří se nehlásí k žádnému církevnímu vyznání a sami sebe označují za nevěřící či atheisty nejsou tak docela atheisty, ale že pouze nevěří tradičním náboženským dogmatům. Naopak jsou poměrně příznivě nakloněni alternativní víře, tedy víře v reinkarnaci, posmrtný život, telepatii, či v existenci transcendentní síly, která ovšem nenabývá tradiční podobu Boha, ale je méně uchopitelná a specifikovatelná. Data dokonce ukázala, že existuje početná skupina lidí, kteří sice neproklamují jakoukoliv podobu víry, ale na druhé straně, tuto víru ani neodmítají. Jestliže pro Slovenskou společnost platí, že deklarovaná příslušnost k církvi nabývá ve výzkumech vyšších hodnot, než při testování kumulovaných projevů víry (Podolinská 2008: 67). Pak můžeme inspirování tímto faktem říci, že v české společnosti deklarovaná nevíra vykazuje vyšší míru, než je její kumulovaný projev. Jedinou jednoznačnou interpretací dat si můžeme být jistí a to, že míra religiozity nevěřících je podobně jako v celé populaci závislá na genderové příslušnosti. Ženy jsou daleko více religioznější než muži, i když v našem souboru nevykazují rozdíly v přijetí tradiční víry, kterou odmítají jak ženy, tak muži poměrně jednoznačně. Pak v oblasti víry alternativní religiozita žen převyšuje religiozitu mužů v průměru skoro o 10% a naměřená data tak kopírují zjištění z jiných statistických zjišťování – např. Hamplová 2000 a Hamplová 2008 (analýza souboru ISSP – modul náboženství), Spousta 2002 (analýza souboru EVS 1991 – 8% z celkové populace a 22% mezi členy církví). Naopak vůbec se nepotvrdila naše hypotéza o tom, že velikost sídla místa bydliště bude ovlivňovat míru či složení religiozity nevěřících. Jestliže T.Podolinská ve své práci Religiozita v dobe neskorej modernity: Prípad Slovensko hovoří o „urbánní religiozitě“, která je specifická pro prostředí městského života a má svá specifika (Podolinská 2008), pak můžeme konstatovat pro populaci českých nevěřících neplatí žádné pravidelnosti
v rozložení víry podle sídla. Zdá se, že v dnešní době, kdy klesá význam blízkého okolí na socializaci jednice (Luckman 1967) a lidé již nezakládají svá přesvědčení na tom, jaké přesvědčení převládá v sousedství nebo v dané lokalitě, je nutně způsob víry a její přítomnost či absence závislá na jiných faktorech, než na velikosti obce, ze které daný jedinec pochází. Dalo by se říci, že zřejmě také díky působení masových médií a literatury (Fujda 2008) je víra na konkrétní lokalitě nezávislá. Bylo by tedy vhodné prozkoumat oblast vlivu masmédií na utváření a podobě víry současné české populace. Potom v diskuzi s J. Spoustou můžeme oponovat, že se zdá, že nejen literatura a kurzy New Age, jako typická nabídka alternativní religiozity v městských aglomeracích, ovlivňují podobu víry pouze ve městech (Spousta 2002), ale zřejmě musí existovat vliv , který působí na transformaci zbožnosti napříč celou českou populací. Jde-li pak o závislost míry religiozity na věku, nepotvrdila se naše hypotéza o tom, že s věkem religiozita nevěřících poroste, ale naopak se zdá, že má spíše opačnou tendenci. Oproti zjištění L. Halmana - věnoval se analýze dat výzkumů WVS (World Value Study – rozšířené verzi EVS o „neevropské“ země) a původní soubor filtroval jen pro „věřící“, tedy analyzovaná data byla vzorkem pouze věřícího obyvatelstva. Jeho analýzy – srovnávání věkových kohort v čase - odhalily, že potřeba religiozity roste s věkem a lidé, když zestárnou, mají tendenci k silnější víře, než v dobách, kdy byli mladší (Halman, Riis 2003). Zdá se však, že pro skupinu „nevěřících“ tato teorie neplatí, alespoň ne pro českou populaci a dokonce se zdá, že míra víry zde má opačnou tendenci, tedy s věkem klesá. Jedním z možných vysvětlení tohoto jevu je probíhající socializace jedince v čase, kdy mladý člověk je otevřený vlivům svého prostředí a názor na svět a tedy i víru je připraven změnit (Davie 2004), zatímco věkově starší populace má často již své pevné názory, které tak lehce neopouští, tedy i přesvědčení o neexistenci transcendentní síly je zde daleko pevněji zakořeněno než u generací mladších. Jaká zjištění přinesla analýza nevěřících v souvislosti s jejich vzděláním je otázkou. Jestliže G. Davie dospěla při analýze datového souboru EVS 1999 k závěru, že lidé věřící jsou lidé relativně vzdělanější (Davie 2001), pak naše měření mezi bezvěrci tuto hypotézu nepotvrdilo. Zjistili jsme sice, že poměr lidí věřících v existenci nějaké formy
transcendentní síly je vyšší mezi vzdělanější populací než mezi lidmi vyučenými či se základním vzděláním. Toto zjištění ovšem může úzce korespondovat se schopností abstraktního myšlení vzdělanější vrstvy populace, pro kterou není těžké si představit jakousi neurčitou moc či řád, který řídí život ve vesmíru. Oproti tomu lidé s nižším vzděláním většinou uvažují v konkrétní rovině a představa neurčité síly je pro ně obtížnější než pro vzdělanější část populace. V tomto ohledu by bylo zajímavé pokusit se o bližší zmapování souvislosti inteligenčního kvocientu a pojetí Boha.
III.
Závěr
Obecně lze konstatovat, že provedené analýzy odhalily stopy víry u populace, která sama sebe označuje jako nevěřící. Míra této víry je pak spíše nižší a indikátory, které byly pro její odhalení použity se zdají být nedostatečné vzhledem k poměrně vysokému počtu „nerozhodnutých“ respondentů, kteří na některé otázky buďto neodpověděli, nebo odpovídali, že „neví“. Ukazuje se tedy, že je zapotřebí věnovat oblasti náboženství v sociologii patřičnou pozornost, neboť ve společnosti zřejmě existují oblasti zbožnosti, které unikají pozornosti kvantitativních výzkumů náboženství. Potvrdily se pak některé z dílčích hypotéz, a to především fakt, že zbožnost nevěřících je spíše zbožností alternativní, než aby tato kopírovala tradiční náboženská dogmata. Stejně tak se potvrdily naše domněnky, že ženy jsou více zbožné než muži i v populaci tzv. nevěřících. Nebylo cílem analýzy zjišťovat, proč tomu tak je, ačkoliv tato otázka by si zasloužila podrobnější rozbor. Jednoznačný závěr nelze učinit ani ze zjišťování závislostí religiozity na věku respondenta. Naměřené hodnoty odhalily slabý vztah mezi věkem a vírou nevěřících respondentů. Zdá se, že víra nevěřících s věkem spíše klesá než roste. Spearmanův koeficient závislosti byl však poměrně nízký a můžeme tak odhadovat na vliv další proměnné, která míru religiozity ovlivňuje. Tato oblast by si zasloužila podrobnější analýzu, která by mohla odhalit naznačené souvislosti.
Jestliže jsme dále předpokládali, že víra poroste se vzděláním, pak naše analýzy tuto hypotézu nepotvrdily. Existují sice výrazné faktické rozdíly mezi pojetím Boha lidmi s vyšším a relativně nižším vzděláním, ale podobně jako u věku ani zde nemůžeme vyloučit silný vliv další proměnné, kterou naše statistické zjišťování nezahrnovalo. Hypotézu o tom, že s vyšším vzděláním poroste religiozita tedy nemůžeme ani tak docela zamítnout avšak ani podržet její platnost. Oblast, kterou naše analýza odhalila jako nejlépe interpretovatelnou se pak stává závislost míry víry na velikosti sídla místa bydliště. Ačkoliv se naše hypotéza o vlivu tohoto faktoru nepotvrdila a můžeme tedy říci, že žádnou z měřených oblastí víry nevěřících velikost sídla neovlivňuje. Přesto je toto zjištění cenné při dalším uvažování o religiozitě, například o vlivu masmédií na utváření víry jednotlivců. Pro populaci českých nevěřících a atheistů tedy platí stejné teorie jako pro celou populaci jen v oblasti genderové příslušnosti. V dalších dvou oblastech, tedy v oblasti vzdělání a věku nelze pomocí indikátorů dotazníku EVS dospět k jednoznačným závěrům. Tyto oblasti by bylo vhodné prozkoumat podrobněji nejprve pomocí kvalitativních metod výzkumů, které by mohly odhalit další souvislosti podob víry s věkem a vzděláním. Posledním zjištěním, ke kterému nás analýza dat EVS 1999 pro nevěřících dovedla je fakt, že víra českých bezvěrců je zřejmě nezávislá na velikosti místa jejich bydliště, což nás vede k dalším otázkám, neboť podle provedených průzkumů zbožnosti, víra, zejména ve své tradiční podobě, s velikostí sídla souvisí. Lidé žijící na vesnicích a v malých městech vykazují tradičně vyšší míru religiozity než lidé ve městech (srov. např. Podolinská 2008). Zdá se, že pro oblast nevěřících tato domněnka neplatí a víra je zde formována zřejmě jiným způsobem, než geografickou blízkostí socializační skupiny. Otázkou pak zůstává, jakým
způsobem
je
tato
víra
utvářena.
Použitá literatura: Bartošová, M. 2008. Mezi Bohem a církví – pluralizace náboženské zkušenosti v římskokatolické církvi. In Sociální studia 3-4 – Posvátno, 89-106 Baumann, Z. 2004. Individualizovaná společnost. Praha: Mladá fronta. Beck, U., Beck-Gernsheim, E. 2001. Individualization : institutionalized individualism and its social and political consequences. London : Sage Publications. Beck, U. 2004. Riziková společnost : na cestě k jiné moderně. Praha: Sociologické nakladatelství. Berger P.L., 1997 Vzdálená sláva: hledání víry ve věku lehkověrnosti. Brno, Barrister & Principal Berger P.L., 1999 The desecularization of the world : resurgent religion and world politics, Washington, D.C. : Ethics and Public Policy Center Davie, G. 2002. Europe: the Exceptional Case. Parameters of Faith in the Modern World. London: Darton, Longmann and Todd. Davie, G. 2004. New Approaches in the Sociology of Religion: A Western Perspective. In Social Compass, London, Sage Publications Ltd 51(1), 2004, 73–84 Dobbelaere, K. 2002. Secularization: An Analysis at Three Levels. Brussels: P.I.E. - Peter Lang. Fujda, M. 2008. Modernizace, nová religiozita a akulturace hinduismu v českém okultismu. In Sociální studia 3-4 – Posvátno, 137-152. Giddens, A. 2003. Důsledky modernity. Praha : Sociologické nakladatelství. Halman, L., Riis, O., 2003. Religion in secularizing society : the Europeans' religion at the end of the 20th century. Leiden: Brill. Boston. Hamplová, D. 2000. Šetření ISSP 1998 – Náboženství. In Sociologický časopis 36, 4: 431-440 Hamplová, D. 2008 Čemu Češi věří: dimenze soudobé české religiozity Sociologický časopis 44, 4: 703–723 Havelka, M., Müller, K. 1996. „Procesy transformace a teorie modernizace“. Sociologický časopis 32/2: 143-157. Keller, J. 2007. Teorie modernizace. Praha : Sociologické nakladatelství.
Luckmann, T. 1967. Invisible Religion. The Problem of Religion in Modern Society. New York: The Macmillan Company. Lužný, D. 1999. Náboženství a moderní společnost : sociologické teorie modernizace a sekularizace. Brno : Masarykova univerzita. Lužný D., Navrátilová J. 2001. Náboženství a sekularizace v České republice. In Sociální studia 6 – České hodnoty (1991-1999): 111-126. McGuire, M. B. 2002. Religion: the social kontext. Belmont, CA : Wadsworth Thomson Learning. De Moor, R., 1995. Values in western societies. Tilburg : Tilburg University Press. Nešpor, Z. R. (ed.). Jaká víra? : Současná česká religiozita/spiritualita v pohledu kvalitativní sociologie náboženství. Praha, 2004 : Sociologický ústav Akademie věd České republiky. Podolinská, T. 2008. Religiozita v dobe neskorej modernity: prípad Slovensko. In Sociální studia 3-4 – Posvátno, 53-86 Rémond, R. 2003. Náboženství a společnost v Evropě. Praha : Lidové noviny. Spousta, J. 2002. Changes in religious values in the Czech Republik. In Sociologický časopis/ Czech Sociological Rewiew 38, 3: 345-363. Václavík, D. 2007. Sociologie nových náboženských hnutí. Brno: Masarykova univerzita, Praha: Malvern Václavíková - Helšusová, L., Václavík, D., 2006. Institucionalizovaná podoba religiozity a její projevy v České republice v letech 1989 - 2000. In Religio: Revue pro religionistiku, Brno : Česká společnost pro studium náboženství 14, 2: 45-64 Wilson, B. R. 1982. Religion in Sociological Perspective. Oxford: Oxford University Press
Jmenný index B Bartošová..........................................................19 Baumann...........................................................20 Beck................................................................8, 9 Berger ...................................................10, 11, 19
D Davie ...................... 13, 15, 16, 20, 21, 25, 44, 46 de Moor ..........................................................7, 9 Dobbelaere.............. 10, 11, 13, 14, 15, 16, 17, 19
F Fujda.............................12, 15, 16, 18, 19, 25, 46
G Giddens...............................................................7
H Halman ..................... 9, 10, 12, 18, 19, 21, 23, 46 Hamplová .....................14, 18, 23, 27, 33, 34, 45 Havelka...............................................................8 Hervieu-Léger ..................................................19
K Keller..................................................................8
L Luckmann.................................15, 16, 18, 20, 45 Lužný..............................................11, 14, 17, 23
M McGuire .........................................13, 15, 20, 21 Müller .................................................................8
N Navrátilová .................................................14, 23 Nešpor ............................................14, 17, 18, 24
P Podolinsk....................................8, 13, 21, 45, 48
R Rabušic .............................................................22 Rémond ................................................10, 13, 14 Riis ........................... 9, 10, 12, 18, 19, 21, 23, 46
S Spousta .........................12, 14, 23, 27, 36, 45, 46
V Václavík ...............................................10, 13, 36 Václavíková – Helšusová .................................13 Václavíková-Helšusová..............................35, 36
W Wilson ..................................................12, 18, 21
Z Zinser................................................................13
Seznam tabulek TABULKA 1: VZÁJEMNÉ KORELACE VŠECH ZÁVISLÝCH PROMĚNNÝCH SPEARMANŮV KOEFICIENT.................................................................................... 28 TABULKA 2: PŘESVĚDČENÍ RESPONDENTA - PODLE VELIKOSTI MÍSTA BYDLIŠTĚ (%)............................................................................................................... 29 TABULKA 3: PŘESVĚDČENÍ RESPONDENTA - PODLE VĚKU (%) ................. 30 TABULKA 4: PŘESVĚDČENÍ RESPONDENTA - PODLE VZDĚLÁNÍ (%)........ 31 TABULKA 5: PŘESVĚDČENÍ RESPONDENTA - PODLE POHLAVÍ (%)........... 31 TABULKA 6: MÍRA DUCHOVNÍ VÍRY..................................................................... 33 TABULKA 7: POJETÍ BOHA MEZI ČESKÝMI NEVĚŘÍCÍMI............................. 37
Seznam grafů GRAF 1: EXISTUJE BŮH? GRAF 2: EXISTUJE NEBE NEBO PEKLO? .............................................................................................................. 32 GRAF 3: DUCHOVNÍ VÍRA PODLE VELIKOSTI BYDLIŠTĚ ............................. 34 GRAF 4: DUCHOVNÍ VÍRA PODLE VĚKU.............................................................. 35 GRAF 5: MÍRA DUCHOVNÍ VÍRY PODLE POHLAVÍ ........................................... 36 GRAF 6: POJETÍ BOHA PODLE POHLAVÍ ............................................................. 38 GRAF 7: POJETÍ BOHA PODLE VELIKOSTI SÍDLA............................................ 39 GRAF 8: POJETÍ BOHA PODLE VĚKOVÝCH KATEGORIÍ ............................... 40 GRAF 9: POJETÍ BOHA PODLE VZDĚLÁNÍ .......................................................... 40 GRAF 10: PRŮMĚRNÁ (NE)VÍRA V HOROSKOPY PODLE VZDĚLÁNÍ .......... 42 GRAF 11: VÍRA V TALISMANY PODLE VZDĚLÁNÍ............................................. 42
Anotace Bakalářská práce „Kdo jsou čeští nevěřící. Skrytá víra.“ se snaží odhalit stopy a podoby víry mezi populací českých nevěřících. K sekundární statistické analýze je zde použit datový soubor mezinárodní komparativní studie hodnot European Value Study uskutečněné v roce 1999. Provedené analýzy jsou zaměřeny na odhalení víry u populace, která sama sebe označila ve výzkumu za nevěřící či atheisty. Dále je pak tato víra zkoumána na základě vybraných sociodemografických charakteristik. Celá studie se snaží odhalit závislost míry a podoby víry na věku, pohlaví, nejvyšším dosaženém stupni vzdělání a na velikosti sídla místa bydliště. Z provedeného statistického zjišťování bylo možné dospět k jednoznačným závěrům jen ve dvou případech, a to v případě potvrzení hypotézy o tom, že u českých nevěřících je možné nalézt víru v podobě alternativní religiozity. A dále pak, že religiozita žen v populaci nevěřících je vyšší než religiozita mužů. Pro potvrzení ostatních hypotéz se ukázaly indikátory dotazníku EVS nedostatečné a není proto možné dospět k jednoznačnému odmítnutí či přijetí hypotéz. V oblasti závislosti víry na vzdělání a věku by bylo nutné pro podporu hypotéz provést další měření. Za cennou informaci lze považovat výsledek měření závislosti víry nevěřících na velikosti sídla místa bydliště, kde nebyl nalezen žádný vztah a zdá se, že oproti celé populaci, kde platí, že lidé žijící v menších sídlech jsou zbožnější, v populaci nevěřících tato pravidelnost zaznamenána nebyla.
Summary This bachelor thesis called “Who Are Czech Non-belivers. Hidden Belief” is trying to reveal traces and forms of faith among Czech atheistic population. Secondary statistic analysis is based on international comparative data file known as European Value Study (1999). Performed analyses are focused on revealing of belief among population that marked itself as atheistic. Furthermore, the believ is investigated on base of particular socio-demographic characteristics. The entire thesis is trying to reveal relations among belief-level, belief-form and age, gender, education and size of hometown.
The statistic research I made defined only two conclusions. The first conclusion says that there is an alternative religion present among Czech atheists. The second conclusion says that alternative religion is more often to find among women atheists rather than among men atheists. Indicators of EVS survey then showed to be insufficient to confirm other hypothesis so I wasn’t able to unambiguously accept or reject them. In the area of relation between faith and education, there is a need to implement further surveys. Very valuable information extracted from my thesis is that there is no apparent relation between belief of atheists and population of a size of their hometown. That contrasts with the relation between belief of believers and town sizes. In this case, countryside shows higher concentration of believers then towns.
Rozsah práce: 89 574 znaků včetně mezer 12 986 slov
