MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Přírodovědecká fakulta Ústav geologických věd

RADKA DRÁPALOVÁ

Petrografická a geochemická charakteristika zdrojů obsidiánu v Turecku

Diplomová práce

Vedoucí práce: prof. RNDr. Antonín Přichystal, CSc.

© 2010 Radka Drápalová Všechna práva vyhrazena

Jméno a příjmení autora:

Radka Drápalová

Název diplomové práce:

Petrografická a geochemická charakteristika zdrojů obsidiánu v Turecku

Název v angličtině:

Petrographic and geochemical characterization of obsidian sources in Turkey

Studijní program:

Geologie

Studijní obor:

Geologie

Vedoucí diplomové práce:

prof. RNDr. Antonín Přichystal, CSc.

Rok obhajoby:

2010

ANOTACE Diplomová práce je zaměřena na petrografickou a geochemickou charakteristiku tureckých obsidiánů a jejich hlavních zdrojových lokalit. Ke studiu byly dány k dispozici obsidiány ze střední, sv. a jv. Anatolie, které byly popsány makroskopicky, mikroskopicky a za pomoci elektronového mikroanalyzátoru. U vybraných vzorků byla provedena celohorninová analýza, při které se zjistilo zastoupení hlavních oxidů a stopových prvků. Rovněž nám byly poskytnuty obsidánové artefakty z lokality Tell Arbid Abyad ze sv. Sýrie. Cílem bylo určit provenienci použitých surovin, a to nedestruktivní metodou. Z tohoto důvodu se použila metoda laserové ablace, jejíž výsledky se porovnaly s geochemickými analýzami tureckých obsidiánů. Bylo zjištěno, že jako surovina pro výrobu artefaktů jsou použity obsidiány peralkalické skupiny, dále pak vápenato-alkalické obsidiány z oblasti Bingöl a zřejmě obsidián ze sv. Anatolie.

ANNOTATION The master thesis is focused on petrographical and geochemical characterization of obsidians from Turkey and their main source sites. For study were released obsidians from Central, NE and SE Anatolia, which were described macroscopically, microscopically and by microprobe. The content of main oxides and trace elements was determined by the geochemical analyses on selected samples. Also the obsidian artefacts from the archaeological site Tell Arbid Abyad (NE Syria) were afforded. The aim was to determine a provenience of used raw materials by applying non-destructively method. This was solved with laser ablation. The data were compared with the geochemical analyses of Turkish obsidians. The main result of this thesis is that the artefacts were made of peralkaline obsidians, calc-alkaline obsidians from Bingöl area and evidently obsidians from NE Anatolia.

Klíčová slova v češtině: obsidián, Turecko, Anatolie, štípaná industrie, laserová ablace

Key words: obsidian, Turkey, Anatolia, chipped industry, laser ablation

Prohlašuji, že tuto práci jsem vypracovala samostatně, pod vedením prof. RNDr. Antonína Přichystala, CSc. Veškerou literaturu a ostatní prameny, z nichž jsem při přípravě práce čerpala, řádně cituji a uvádím v seznamu použité literatury.

Souhlasím s veřejným půjčováním práce.

………………………………. Radka Drápalová

Tímto bych ráda poděkovala všem, kteří mi umožnili sepsání této práce. Především děkuji vedoucímu diplomové práce prof. RNDr. Antonínu Přichystalovi, CSc. za jeho příkladné vedení a poskytnutí vzorků, dále pak Mgr. P. Gadasovi a Mgr. L. Zaorálkové za provedení analýz a za jejich cenné rady, Mgr. S. Hönigovi a Mgr. L. Krmíčkovi za odpovědi na mé věčné dotazy. Rovněž bych chtěla poděkovat Vojtovi Šešulkovi za pomoc při tvorbě map a za jeho nekonečnou trpělivost.

OBSAH 1. Úvod ..........................................................................................................................................8 2. Tell Arbid a Tell Arbid Abyad ................................................................................................9 2.1. Tell Arbid......................................................................................................................9 2.2. Tell Arbid Abyad ........................................................................................................10 2.2.1. Obsidiánové artefakty na Tellu Arbid Abyad .................................................. 11 3. Geografie Turecka .................................................................................................................12 4. Geologie Turecka ...................................................................................................................12 4.1. Tektonický vývoj ........................................................................................................12 4.2. Stratigrafický vývoj ....................................................................................................14 4.3. Vulkanizmus ...............................................................................................................15 5. Zdrojové oblasti obsidiánů ....................................................................................................17 5.1. Západní Anatolie.........................................................................................................18 5.2. Kapadocie......... ..........................................................................................................18 5.3. Severovýchodní Anatolie ............................................................................................23 5.4. Jihovýchodní Anatolie ................................................................................................25 6. Metodika práce .......................................................................................................................30 6.1. Terénní část .................................................................................................................30 6.2. Laboratorní část ..........................................................................................................30 7. Výsledky ..................................................................................................................................32 7.1. Makroskopická a mikroskopická charakteristika........................................................32 7.1.1. Kapadocie .........................................................................................................32 7.1.2. sv. Anatolie .......................................................................................................35 7.1.3. jv. Anatolie ...................................................................................................... 38 7.2. Geochemická charakteristika ..................................................................................... 47 7.3. Laserová balace (LA-ICP-MS) ................................................................................. 51 8. Diskuze ....................................................................................................................................56 9. Závěr .......................................................................................................................................60 10. Použitá literatura .................................................................................................................61

PŘÍLOHY: Příloha A: Seznam odebraných vzorků Příloha B: Mikrosondové analýzy Příloha C: Geochemické data Příloha D: Výsledky laserové ablace Příloha E: Publikované geochemické analýzy

1. ÚVOD Zadaná diplomová práce je součástí výzkumného záměru MSM0021622427 "Interdisciplinární centrum výzkumů sociálních struktur pravěku až vrcholného středověku". Jedním z řešených okruhů tohoto výzkumného záměru bylo podle plánu studium neolitické lokality ve východním Turecku a zjištění případných vlivů na vývoj neolitu ve střední Evropě. Pro špatnou bezpečnostní situaci v této části Turecka (Kurdistán) musel být výzkum přeložen do severovýchodní Sýrie. Z hlediska archeologie výzkum zajišťuje Dr. Inna Mateiciucová z Ústavu archeologie a muzeologie FF MU, po stránce kamenných surovin kolektiv prof. A. Přichystala z Ústavu geologických věd PřF MU. Cílem této diplomové práce je petrografické a geochemické přiblížení zdrojových oblastí obsidiánů v Turecku. Podrobná charakteristika vybraných obsidiánů by měla pomoci při určování provenience obsidiánových artefaktů nalezených na neolitické lokalitě Tell Arbid Abyad v sv. Sýrii (obr. 1), a to z toho důvodu, že se v bližším okolí žádné zdroje obsidiánů nevyskytují. Charakteristika obsidiánových zdrojů v Turecku vychází jednak z literárních údajů, jednak ze zpracování vzorků, které odebral v roce 2008 A. Přichystal ve spolupráci s I. Mateiciucovou, G. Trnkou z vídeňské univerzity a prvním tajemníkem velvyslanectví ČR v Ankaře P. Přebindou. Poslednímu jmenovanému patří zvláštní dík za pomoc s přepravou a ubytováním během pobytu v Turecku. Obsidiány z vybraných lokalit jsou popsány za pomoci polarizačního mikroskopu, elektronového mikroanalyzátoru, dále jsou vyhodnoceny celohorninové analýzy (metodou ICP-MS/ES), kde se sledovalo zastoupení hlavních oxidů a stopových prvků, včetně prvků vzácných zemin. K určení provenience obsidiánových artefaktů byla použita metoda laserové ablace (LA-ICP-MS).

Obr. 1: Obsidiánové artefakty z Tellu Arbid Abyad.

8

2. TELL ARBID A TELL ARBID ABYAD 2.1. TELL ARBID Tato archeologická lokalita leží v sv. Sýrii v centru kháburské pánve, asi 45 km jižně od města Qamishli a přibližně 50 km ssv. od města Hassake. Jedná se o 30 m vysoký a 38 ha rozlehlý tell na horním toku řeky Khabur (obr. 2). V blízkosti Tellu Arbid se nachází Tell Barri, Tell Mozan a Chagar Bazar. Tell Arbid, nacházející se ve starověké severní Mezopotámii, který zahrnuje zbytky starověkého města, byl prosperujícím urbáním centrem ve 3. tisíciletí př.n.l. Osídlen byl téměř po celou dobu bronzovou a částečně i v době železné. Toto místo se stalo součástí kultury Mitanni a poté Neobabylonské říše. Ke konci existence tellu zde přebývali i lidé helénské kultury. „Arbid“ je arabské označení pro černého hada, avšak název starověkého města není znám (Bieliński 2006). První objevy na této lokalitě provedl již sir Max Mallowan ve 30. letech dvacátého století, kdy prováděl výzkumy na Tell Braku a Chagar Bazaru. V létě roku 1996 zde zahájila výzkum polskosyrská archeologická expedice pod vedením prof. Piotra Bielińského z Varšavské univerzity a Dr. Ahmada Serrieha z univerzity v Damašku. V roce 2000 rakousko-americká mise pod vedením prof. Gebharda Seltze (Orientální institut Vídeňské univerzity) a Davida N. Gimbela (Archeos, Inc.) provedla sezónní výzkum na severním svahu tellu (Bieliński 2006). Spolupráce s Ústavem archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, pod vedením Dr. Inny Mateiciucové, byla zahájena v roce 2005. Cílem bylo především prozkoumat prehistorické osídlení mikroregionu vádí Abyad (okolí cca 6 km kolem Tellu Arbid) a malý tell v jeho blízkosti. Tento malý tell je dnes označen jako Tell Arbid Abyad („bílý černý had“). Výzkum byl zaměřen hlavně na vznik a vývoj haláfské kultury (Mateiciucová, v tisku).

Obr. 2: Pohled na Tell Arbid z Tellu Arbid Abyad (foto A. Přichystal).

9

2.2. TELL ARBID ABYAD Tell Arbid Abyad se nachází asi 700 m východně od hlavního Tellu Arbid (obr. 3). Jedná se o malý, asi 2 m vysoký pahorek, o ploše kolem 0,5 ha. Je to pozdně neolitická lokalita, která byla náhodně objevena v roce 2000 fotografem polské mise a v roce 2005 znovu identifikována brněnskými archeology. Vádí oddělující Tell Arbid od Tellu Arbid Abyad se nazývá vádí Abyad (Mateiciucová, v tisku). V okolí lokality nejsou žádné výchozy pevných hornin, chybějí rovněž štěrky s většími valouny hornin (nad 1 cm). Všechny tyto horniny musely být na nalezště doneseny (Přichystal 2007).

Obr. 3: Mapa s vyznačenou pozicí Tellu Arbid Abyad a nejbližšími zdroji hornin (poskytnuta J. Petříkem).

10

2.2.1. OBSIDIÁNOVÉ ARTEFAKTY NA TELLU ARBID ABYAD

Během výzkumu v roce 2007 bylo nalezeno 301 kusů štípané industrie. Více než polovinu (168 kusů) tvoří silicity, zbytek štípané industrie, tedy 133 kusů byl vyroben z obsidiánu. Většinou mají obsidiánové artefakty formu retušovaných čepelek o délce dosahující až 4,7 cm. Na základě průsvitu obsidiánů, barevnosti, páskování a inkluzí, zde vyčlenil Přichystal (2007) čtyři variety: •

varieta A (11 ks) – dobře průsvitný, světle šedý obsidián bez mikrolitů nebo jiných uzavřenin

•

varieta B (17 ks) – šedý obsidián zakalený mikrolity, obvykle v podobě pásků

•

varieta C (10 ks) – neprůsvitný, černý až opakní obsidián

•

varieta D (95 ks) – průsvitnost kolísá, často průsvitný jen na okraji, který je olivově zelený (obr. 4)

Obr. 4: Obsidiánová čepelka s olivově zeleným průsvitem (foto A. Přichystal).

11

3. GEOGRAFIE TURECKA Turecko (Turecká republika, originální název Turkiye Cumhuriyeti) pokrývá plochu 779 452 km² (včetně jezer). Z toho 23 764 km² leží v Evropě na Balkánském poloostrově, zbývajících 755 688 km² leží v jihozápadní Asii na poloostrově Malá Asie (zvaném též Anatolie). Evropskou část Turecka tvoří Východní Thrákie, hraničící s Bulharskem a Řeckem. Asijská část, Anatolie, která je značně hornatá, sousedí s Gruzií, Arménií, Íránem, Irákem a Sýrií. Uprostřed se rozkládá náhorní plošina. Pobřežní roviny jsou úzké, mezi nimi a centrální plošinou leží pohoří Taurus (podél pobřeží Středozemního moře) a Köroğlu (podél pobřeží Černého moře). Východní Turecko je nejhornatější částí země. Pramení zde řeky Eufrat, Tigris a Aras, leží tu jezero Van a nejvyšší turecká hora, biblický Ararat (5165 m).

4. GEOLOGIE TURECKA 4.1. TEKTONICKÝ VÝVOJ Turecko je tvořeno několika mikrokontinenty (terány), které akretovaly v období pozdní křídy až pozdního miocénu během kolize euroasijské a afro-arabské desky. Takto vznikly dva hlavní orogenní pásy Z-V směru, tauridy na jihu a pontidy na severu. Mezi nimi leží anatolský pás (Robertson a Dixon 1984). Orogenní pásma jsou označována jako turecké, resp. anatolské alpidy (anatolidy), které začínají při pobřeží Egejského moře, pokračují přes celé Turecko k východu až k příčnému pásmu s ofiolity u jezera Van. Na severu se anatolské alpidy noří pod hladinu Černého moře, na jihu sahají až k riftové struktuře Kypru a k levantské zóně v lemu arabské platformy (Mísař 1987). Z geologického hlediska se hlavní pásma anatolských alpid od severu k jihu označují jako pontidy, anatolidy a tauridy (obr. 5). Pontidy jsou pokračováním balkanid při jižním okraji Černého moře a částečně též východobalkánské okrajové předhlubně. Přibližnou jižní hranicí je severoanatolský zlom (Mísař 1987). Do tohoto pásemného pohoří spadá podle Sağiroğla (1978) masiv Istranca, Kazdağ, Uludağ, Ilgaz a Tokat, které tvoří kaledonské a hercynské jádro Anatolie. Kaledonské vrásnění je doloženo v blízkosti Istanbulu, v provincii Kocaeli, na poloostrově Biga a jižně od Ereğli mírnou diskordancí mezi silurem a spodním devonem (Erentöz 1956). Anatolidy nejsou postiženy paleozoickými pohyby, až na, podle Sağiroğla (1978), sporný menderesský (egejský) masiv. Ten představuje pokračování rodopského a kykladského masivu na Balkáně. Sedimentace mimo masiv probíhala od paleozoika do svrchního eocénu. Do ofiolitové facie svrchní křídy náleží radiolariové rohovce a serpentinity, které byly zvrásněny laramijskou fází alpinské orogeneze. K další transgresi dochází během lutétské fáze. Kyselá a bazická intruziva spojená

12

s touto fází prorazila svrchní křídu. Sağiroğlu (1978) tvrdí, že menderesský masiv souvisí s anatolidami a že se zde vyskytují ruly a svory. Na druhou stranu, svory postupně přecházejí do permokarbonských vápenců a fosiliferních břidlic a tvoří diskordanci se svrchním triasem, což podle Sağiroğlu (1978) zpochybňuje existenci kaledonid a hercynid. Mísař (1987) rozděluje oblast anatolid na severní anatolidy a mediální anatolské pásmo, které je rovněž označováno jako centrální anatolidy. Tauridy budují podstatnou část pohoří jižní Anatolie a jsou tvořeny západním, centrálním a východním Taurským pohořím. Dále sem může být zařezeno pásmo Sultan Daglari a hory Anamur a Amanus, stejně tak jako bitliský masiv (Sağiroğlu 1978). V úseku mezi Iskenderunským zálivem a jezerem Van jsou tauridy lemovány bitliskou zónou (Mísař 1987). První tektonické pochody započaly v austrické orogenní fázi, nejsilnější vrásnění pak proběhlo v laramijské, pyrenejské a helvetské fázi alpinské orogeneze. Rozsáhlá oblast Taurského pohoří vznikla koncem oligocénu. Granitické a ultrabazické intruze taurid jsou datovány od svrchní křídy a jsou spojené s laramijskou fází. Krystalinické masivy taurid jsou většinou překryty svrchní jurou až křídou a nemohou být datovány (Sağiroğlu 1978). Zvrásněná okrajová jednotka („Peripheral folding unit“) je situována jižně od linie jihovýchodního anatolského násunu mezi městy Hatay a Hakkari a tvoří část arabského bloku, který představuje předpolí alpinského orogénu. Jedná se o alpinsky zvrásněné sedimenty, které se nepřetržitě ukládaly od kambria až do konce pliocénu. V paleocénu až začátkem miocénu je zaznamenáno menší vrásnění, uplift a transgrese, které se projevují hlavně směrem na západ od linie Diyarbakir-Mardin. Na východ od této linie se tektonický neklid neprojevuje a sedimentace tu pokračuje dále bez přerušení. Periferní vrásnění vrcholí attickou a rhodickou fází a je nejmladším vrásněním na území Turecka (Sağiroğlu 1978).

Obr. 5: Schématická mapa hlavních tektonických jednotek Turecka (upraveno podle Sağiroğlu 1978).

13

4.2. STRATIGRAFICKÝ VÝVOJ Proterozoikum – paleozoikum Podle Erentöze (1956) je nejstarším útvarem na území Turecka kambrium v blízkosti města Mardin při hranici s Irákem v jv. Anatolii, které je možné identifikovat na základě fosilního materiálu. Ve zbytku Turecka je prekambrium a kambrium metamorfováno. V oblasti centrálních anatolid vystupují dva hercynské krystalinické masivy. Na západě masiv egejský (menderesský) a na východě masiv galatský (kirşehirský). Tyto masivy jsou tvořeny rulami, svory, kvarcity, mramory, fylity a amfibolity. Egejský masiv je pokračováním rhodopského masivu a masivu Kyklad. Na evropské pevnině je krystalinický masiv Istranca, jehož horniny tvoří konglomerát istanbulského siluru. Silur je zastoupen slepenci, pískovci, arkózami a hlavně křemencovými sledy a na několika místech je doložen paleontologicky. Devon je vyvinut například v oblasti Bosporu a v pohoří Taurus. Jeho styk se silurem je místy mírně diskordantní (stopy kaledonského vrásnění). Je tvořen kvarcity, vápenci, drobami a břidlicemi a v jihovýchodní Anatolii obsahují devonské pískovce uhlovodíky. Karbon je v severní Anatolii v oblasti uhelné pánve u Zonguldaku a Eregli vyvinut jako marinní (spodní karbon) a terestrický (svrchní produktivní karbon), v oblasti Taurusu jako marinní. Perm tvoří málo mocné nadloží produktivního karbonu. Permokarbon je i na dalších místech Turecka, zvláště v pohoří Taurus.

Obr. 6: Geologická mapa Turecka, 1: 2 000 000 (Bingöl et al. 1989). Mezozoikum Sedimentační cyklus mezozoika začíná triasovou transgresí na pohercynsky denudovaný povrch. Mezi usazenými horninami převládají triasové až křídové vápence, jejichž podrobnější rozčlenění je

14

obtížné, neboť jednotlivé útvary mezozoika jsou si litologicky velmi podobné. Jako významné se pro dílčí členění jeví horizonty dolomitů, mramorů a radiolaritů (Erentöz 1956). Kromě této karbonátové série Erentöz (1956) vyčleňuje tzv. komplex zelenokamenů („greenstone complex“). Tento komplex je tvořen kyselými a bazickými intruzivy, spility, diabasy, radiolarity, jílovými břidlicemi, pískovci a čočkami vápenců. Stáří komplexu je mezozoické, avšak někteří autoři kladou počátek vývoje do paleozoika.

Kenozoikum Terciérní sedimentace se vyvíjí plynule ze sedimentace svrchnokřídové. Eocén je zastoupen písky, slínovcovými sériemi a flyšovými sedimenty (ypresian). Lutétské sedimenty jsou tvořeny vápenci a flyšem s konglomerátovými a detritickými vápenci. V důsledku tektonických pohybů v pyrenejské fázi alpinského vrásnění došlo k regresi. Během neogénu (aquitan) transgredovalo moře do prostoru mezi oběma vyvrásněnými horstvy. V průběhu středního miocénu dochází v důsledku dalších pohybů k regresím a vyslazování. Poslední mořská sedimnetace se objevuje v pliocénu, který je však již většinou limnický (Erentöz 1956). Stratigrafický vývoj viz. přiložená geologická mapa (obr. 6).

4.3. VULKANIZMUS Na území Turecka je vulkanická činnost sledovatelná od staršího paleozoika přes mezozoikum a terciér až do kvartéru. Starší etapy vulkanismu až po eocén mají submarinní charakter. Paleozoické submarinní vulkanity se vyskytují v pohoří Taurus, v siluru oblasti Amanus a v permokarbonu oblasti Kütahya a Soma. Bazické extruze (lias) se nachází mezi městy Bayburt a Amasya. Vulkanická aktivita byla méně bazická a intermediální na severu a více bazická a ultrabazická na jihu (Sağiroğlu 1978). Od svrchního oligocénu a miocénu má vulkanizmus kontinentální charakter, který pokračuje až do kvartéru (Fediuk 1970). Kontinentální vulkanizmus se významně podílí na stavbě Turecka (obr. 7). Začal ve svrchním oligocénu prvními relativně slabými projevy, v miocénu výrazně zesílil a maximální intenzity dosáhl v pliocénu a pleistocénu. Holocén je pak dobou pozvolného vyznívání sopečné aktivity (Fediuk 1970). Tento vulkanizmus byl především andezitický, méně se objevuje kyselý (hlavně dacity, trachyandezity a ryolity) a bazický trend (bazalty). Nejčastějšími vulkanickými tvary jsou stratovulkány a rozsáhlé tufové příkrovy, vyvinuté hlavně ve střední Anatolii. Nejvyšší sopky Turecka jsou ve východní Anatolii, především Ararat tvořený dvěma vulkány – Büyük Ağri (5185 m) a Küçük Ağri (3925 m). Na obou vulkánech převládají lávy nad pyroklastiky, především hyperstenické andezity a augitické andezity, v malé míře dacitické. Nejmladší část Büyük Ağri (Velký Ararat) je bazaltová (Fediuk 1970). Podobný vývoj od

15

andezitových erupcí po závěrečné bazaltové výlevy lze popsat i na dalších východoanatolských sopkách, např. Süphan Dağı (4434 m) a Nemrut Dağı (2400 m).

Obr. 7: Mapa Turecka s vyznačenými výskyty kontinentálního vulkanizmu a hlavními vulkány (překresleno podle geologických map 1: 500 000).

16

5. ZDROJOVÉ OBLASTI OBSIDIÁNŮ V Turecku lze vyčlenit 4 hlavní regiony s výskyty obsidiánů (např. Chataigner et al. 1998): •

západní Anatolie

•

Kapadocie

•

severovýchodní Anatolie

•

jihovýchodní Anatolie

Dále se tyto regiony dají podrobněji rozčlenit, dokonce i na jednotlivé výchozy s obsidiány (tab. 1).

region

oblast Acigöl

skupina východní Acigöl 1

Tulucu Tepe

východní Acigöl 2

tufy Hotamis Dagi Kartalkayasi

západní Acigöl Nenezi Dagi Kapadocie Göllü Dagi

východní Göllü Dagi 1

Kabaktepe

východní Göllü Dagi 2

Kömürcü

západní Göllü Dagi 1

severně od Bozköy

západní Göllü Dagi 2

z. od Kayirli Helvadere asi 6 km ssv. od Sakaeli

Sakaeli

asi 5 km ssz. Od Orta

Orta Yaglar Erzincan Erzurum

sv. Anatolie

Pasinler

kráter Acigöl, Korüdag a Guneydag sz. od Nenezi Dagi

Hasan Dagi z. Anatolie

výchozy

Boztepe-Karakaya západní Erzurum 1

z. od Ömertepe, 12 km z. od Erzurum

západní Erzurum 2

z. od Ömertepe, 12 km z. od Erzurum

Pasinler 1

Tizgi

Pasinler 2

Tizgi

Kars Ikizdere Bingöl jv. Anatolie

Bingöl A

Cavuslar, Orta Duz

Bingöl B

Catak, Alatepe

Nemrut Dagi Süphan Dagi

Tab. 1: Zjednodušený přehled výskytů obsidiánů v Turecku (podle Gratuze 1999 a Chataignera 1998).

17

5.1. ZÁPADNÍ ANATOLIE V galatském masivu, který se rozkládá sz. od Ankary, byly podle Kellera et al. (1996) identifikovány nejméně tři zdroje obsidiánů, a to Yağlar, Sakaeli-Orta a Galatia-X (posledně jmenovaný, je známý pouze z několika artefaktů nalezených v blízkosti vesnice Güdül, jejichž zdroj není určen). Tyto obsidiány jsou nalézány jako malé litoklasty v ignimbritech (Sakaeli-Orta) nebo brekciové kousky ve vnějších částech ryolitických dómů (Sakaeli-Orta a Yağlar). Podle Bigazzi et al. (1993) je stáří obsidiánů z lokality Sakaeli-Orta 21–23 Ma. Bellot-Gurlet et al. (1999) udává stáří galatského vulkanického masivu 20 Ma. Podle Kellera et al. (1992) jsou to nejstarší obsidiány v Anatolii. Akkuş (1962) popisuje 10-15 cm mocné obsidiánové vrstvy v diatomitech východně a severně od železniční stanice Alayunt v Kütahya a připisuje jim neogenní stáří. Další výskyty obsidiánů jsou popsány z údolí Kalabak (blízko Eskişehir) a Foça (severně od Izmiru), nejsou však dobře známy. Obsidiány z těchto lokalit nejsou vhodné pro výrobu nástrojů (Ercan et al. 1996), proto je pravěká těžba nepravděpodobná. Obsidiány z oblasti Yağlar a Sakaeli-Orta mají velmi podobné chemické složení a ve spiderdiagramech normalizovaných na svrchní kůru se nedají rozlišit. Obsidiánové artefakty z Galatia-X však mají odlišný chemismus (Keller et al. 1992).

5.2. KAPADOCIE – centrální Anatolie Kvartérní vulkanizmus centrální Anatolie reprezentuje několik stovek struskových kuželů, lávové proudy, maary, dómy a dva stratovulkány – Hasan Dağı a Erciyes Dağı (Deniel et al. 1998). Okolí hlavního města Ankary je charakteristické hojnými výskyty neogenních vulkanitů, mezi nimiž převládají typy andeziticko-dacitické. Stejného stáří jsou převážně lávové sopky v okolí Afyonu a Konye, tvořené hlavně hrubě porfyrickými trachyandezity. Více na jihozápad, v egejské oblasti, se vedle andezitů a dacitů poměrně hojně objevují i ryolity. Závěr vulkanizmu této oblasti tvoří opět bazaltové horniny (Fediuk 1970). Podle Chataignera et al. (1998) obsidiány v miocénních až pliocenních ignimbritech chybí, objevují se jen ve čtyřech recentních vulkanických strukturách, v kvartérním komplexu Acigöl, Nenezi Dağı, Göllü Dağı a Hasan Dağı. Șen et al. (2003) popisuje výskyt obsidiánů v „extruzivním a explozivním cyklu“ vulkánu Erciyes Dağı, kde jsou obsidiány součástí pyroklastického proudu na sv. svahu.

18

• Kvartérní komplex Acigöl Acigölský komplex leží na postorogenetickém vulkanickém poli v centrálních Anatolidech mezi městy Acigöl a Nevşehir (obr. 8). Komplex sestává z mělké kaldery, silného pyroklastického pokryvu, skupiny sedmy dómů, roztroušených vnějších struskových kuželů a lávy (Keller 1974). Acigölská kaldera, rovněž nazývaná kaldera Kocadag, je popisována jako strmý sráz o výšce 150 m, který je soustředěn kolem dómu Kocadag Tepe (Druitt et al. 1995). U Acigöl jjz. od Nevşehiru je několik zachovaných sopečných kuželů, které jsou tvořeny pemzou se zcela ojedinělými obsidiánovými partiemi. Geneticky představují obrovské bubliny zpevněného viskózního kyselého sopečného skla. Výška těchto kuželů je kolem 200 m, základna má průměr kolem 0,75 km a hloubka kráteru je asi 100 m (Fediuk 1970). Fornaseri et al. (1975) popisuje 8 km východně od Acigölu bílé ryolitové tufy, které obsahují čtyři různé polohy obsidiánů, jejichž barva je černá až šedá. Druitt et al. (1995) vyčleňuje tři skupiny ryolitických dómů mezi městy Acigöl, Niğde a Nevşehir:
1. skupina - Sklovitý až devitrifikovaný ryolitový proud nazývaný obsidiány Bogazköy. Jedná se o nejstarší lávu v oblasti Acigöl. Stáří obsidiánů je 0,18–0,15 milionů let (Bagazzi et al. 1993).
2. skupina - Kocadag Tepe (1689 m) je největší ryolitový dóm tohoto komplexu. Je složený nejméně ze tří překrývajících se splazů a mladší zřícené kaldery. Zdejší ryolity obsahují 1% fenokrystů, hlavně plagioklasů. Sesunutý jižní svah se rozprostírá 1,5 km jjv. a vyskytují se zde bloky sklovitých a devitrifikovaných obsidiánů. Bigazzi et al. (1993) naměřil pomocí metody fission-track (dále jen FT) stáří obsidiánů z Kocadag Tepe na 80 tis. let.
3. skupina – Zahrnuje dómy Karniyarik, Kuzay, Kaleci, Güneydag a Korudagı a skupinu tří kráterů, nazývaných acigölské maary. Skládají se z ryolitů shodného složení a jsou zdrojem jedněch z nejkrásnějších obsidiánů této oblasti. Bigazzi et al. (1993) naměřil stáří periferních obsidiánových dómů 20 ka a 19 ka. Druitt et al. (1995) rozděluje vulkanické produkty acigölského komplexu na dvě hlavní jednotky – spodní acigölské tufy a svrchní acigölské tufy. Ve spodních tufech se obsidiány vyskytují jen ve stopovém množství. Diskordance nad těmito tufy je překryta pyroklastiky a přepracovanými uloženinami, které osahují i šedý spad bohatý na obsidiány. Obsidiány Bogazköy jsou překryty svrchními acigölskými tufy, které mimo jiné obsahují černé obsidiány a obsidiánové brekcie. Některé obsidiánové fragmenty mají eutaxitickou texturu ve výbrusu. Obsidiány, které popisuje Fornaseri et al. (1975), jsou kompaktní bez makroskopicky viditelných inkluzí. Pod binokulárním mikroskopem jsou tyto obsidiány šedé až světle hnědé, velmi průsvitné a bohaté na inkluze, které nejsou stejně orientovány. Tyto inkluze jsou převážně tvořené hexagonálním biotitem. Obsidiány rovněž obsahují opakní, jehlicovité a hvězdicovité agregáty.

19

Obr. 8: Mapa acigölského komplexu (upraveno podle Druitt et al. 1995; topografický podklad převzat z http://maps.google.cz).

• Nenezi Dağı Tento ryolitický dóm je situovaný 3 km na jih od Bekarlar a SZ od Göllü Dağı. Na jeho západním svahu se nachází lávový výlev s obsidiány a perlity. Obsidián je zpravidla černý, ale lokálně jsou přítomny obsidiány červené a modrošedé. Na západní straně dómu existuje dílna s erodovanými artefakty, které jsou i na svahu a v okolí dómu (Balkan-Atlı et al. 1999). Datování pomocí metody FT a Ar/Ar ukazuje stáří erupce na 1,0-1,2 Ma, takže tento vulkán je zhruba stejného stáří jako masiv Göllü Dağı (Chataigner et al. 1998). Podle Bellot-Gurleta et al. (1999) je stáří 1,14 ± 0,07 Ma. Ke geochemickému odlišení tohoto zdroje lze použít binární diagram, jako Ba vs. Zr, Ba vs. Sr a Ba vs. Fe2O3. Významná je pozitivní anomálie Th a nízká anomálie Rb ve spider-diagramech normalizovaných na svrchní kůru (Chataigner et al. 1998).

20

• Göllü Dağı Tento silně erodovaný stratovulkán měří v průměru asi 10 km, jeho nejvyšší bod je ve výšce 2143 m.n.m. Podle Chataignera et al. (1998) jsou všechny jednotky obsahující obsidiány (dómy, dómy přecházející v lávové proudy, pyroklastika a dokonce epiklastika) datovány do mladšího až středního pleistocénu (0,9 – 1,5 Ma). Bigazzi et al. (1993) uvádí stáří obsidiánů dómového komlexu Göllü Dağı u města Çiftlik 1,33 – 0,98 Ma. Nachází se zde 6 obsidiánových zdrojů (obr. 9), a to Kayırlı, Kayırlıměsto, Sırça Deresi, Bozköy, Kömürcü a Gösterli (Poidevin 1998). Chemické složení obsidiánů umožňuje podle Chataignera et al. (1998) rozlišovat dvě hlavní skupiny:
Východní skupina Göllü Dağı (Göllü Dağı-East group) – složená z dómů a dómů přecházejících v lávové proudy v oblasti Sırca Deresi, Kömürcü a Kayırlı-východ. Do bloků rozlámané obsidiány východně od Bozköy popisuje už Fornaseri et al. (1975). Lávový proud v oblasti Kayırlı-východ je mocný přes 70 m a představuje střídání vrstev perlitů a obsidiánů. Je téměř bez mikrofenokrystů jen s velmi málo plagioklasy. Kömürcü je nejnápadnější a nejznámější zdroj obsidiánů v oblasti Göllü Dağı s hojnými odkryvy a několika dílnami, kde se obsidiány štípaly (Poidevin 1998). Podle Fornaseriho et al. (1975) se nachází západně od Kömürcü dva rozdílné typy obsidiánů, jeden černý s tmavočerveným žíháním a druhý pouze černý. Jednou z dílen v oblasti Kömürcü je Kaletepe. Tato mimořádná dílna pokrývá oblast o rozloze asi 4 ha a nachází se severně od městečka Kömürcü v nadmořské výšce 1560 m. Jedná se o plošinu ryolitického dómu pokrytého ignimbrity, kterou protínají strže s výchozy protáhlých bloků obsidiánů (Balkan-Atlı et al. 2001). Obsidiány popsané východně od Bozköy mají černou barvu a někdy jsou přítomny téměř kulovité inkluze. Mikroskopicky je jejich barva velmi světle šedá.V obsidiánovém proudu jsou přítomné dva typy obsidiánů s odlišnými inkluzemi. První typ obsidiánů obsahuje větší černé inkluze, které jsou tabulovité, promíchané s vločkami biotitu a orientované do pruhů. Pro druhý typ obsidiánů je příznačné větší množství jehlicovitých útvarů a tmavě šedá barva (Fornaseri et al. 1975). Ze spiderdiagramů normalizovaných na svrchní kůru, je patrné, že obsidiány ze skupiny Göllü Dağı-východ jsou charakteristické velkou negativní anomálií Ba, Sr a Zr. Naopak vykazují malou negativní anomálii Nb a normalizace Yb je kolem 1 (Chataigner et al 1998). Podle Poupeaua et al. (2005) je u vzorků z Kömürcü vždy vyšší obsah Ba a Sr než u těch z Kayırlı-východ.
Západní skupina Göllü Dagı (Göllü Dağı-West group) – zahrnuje malé dómy v oblasti Bozköy-sever, Kayırlı-město a Gösterli, ale také pemzová pyroklastika a epiklastika jižně od Bozköysever a Kayırlı-město (Chataigner et al. 1998). V blízkosti městečka Kayırlı se vyskytují obsidiány o velikosti decimetrů až metrů uzavřené v bílých pemzových pyroklastikách. Obsidián je bohatý na plagioklasové a amfibolové mikrofenokrysty a obsahuje mikrofragmenty plagioklasu-Cpx-Opx. Malé úlomky obsidiánů jsou omezeny na povrchové facie dómu Bozköy-sever. Také zde jsou hojné mikrofenokrysty plagioklasu a amfibolu. Normalizovaný obsah Ba, La, Ce a Th odlišuje tyto obsidiány od obsidiánů z východní části masivu. Obsidiány 21

z oblasti Göllü Dağı-západ a staré kaldery Acigöl-východ mají podobné složení, přesto je lze odlišit pomocí Ba vs. Sr nebo Ba vs. Fe2O3 binárních diagramů (Chataigner et al. 1998).

Obr. 9: Výskyty obsidiánů na vulkánu Göllü Dağı (podle Poidevina 1998; topografický podklad převzat z http://maps.google.cz).

• Hasan Dağı Hasan Dağı je stratovulkán se dvěma vrcholy (3253 m a 3069 m), který pokrývá plochu asi 760 km2 s objemem 354 km3 (Deniel et al. 1998). Podle Chaputa (1936) je to druhý největší stratovulkán v Kapadocii a vystupuje nad pánví Konya. Tvoří západní část velmi rozsáhlé vulkanické oblasti Hasan Dağı-Erciyes Dağı, která pokrývá více jak 10 000 km2. Aydar a Gourgaud (1998) vyčleňují 4 evoluční stupně – Kecikalesi, paleovulkán, mesovulkán a neovulkán. Obsidiány se zde vyskytují až v nejmladším stupni jako součást ryolitických dómů a ignimbritů. Jsou přítomny ve špičatých dómech a jako malé kousky v hlavních ignimbrických jednotkách na severním svahu (Chataigner et al. 1998). Pomocí K/Ar a FT jsou datovány do období mezi 170 – 390 ka (Bigazzi et al. 1998). V obsidiánech jsou hojné mikrokrystaly křemene, plagioklasu, biotitu, Opx a Ti-Fe oxidů. Nejnápadnější chemickou charakteristikou těchto obsidiánů je vysoký obsah Ba. Jde o nejvyšší obsah Ba ze všech tureckých obsidiánů a pouze několik ložisek v oblasti Malého Kavkazu má stejně vysoký obsah Ba, např. Kojun Dağı v jižní Gruzii a Tsakhkunjats v severní Arménii. Zatím nebyly nalezeny žádné artefakty s odpovídajícím chemickým složením, jako mají obsidiány z Hasan Dağı (Chataigner et al. 1998). Celohorninovou analýzu ryolitového skla lze nalézt v práci Deniela et al. (1998). 22

5.3. SEVEROVÝCHODNÍ ANATOLIE Podle Chataignera et al. (1998) je v této oblasti velký počet obsidiánových poloh, zejména v blízkosti měst Erzincan, Erzurum, Pasinler, Sarikamiş, Kars a Ikezdere. Tyto obsidiány jsou méně známé než obsidiány z Kapadocie, nicméně jsou získávány nová data pomocí chemických analýz, mineralogických studií, Ar/Ar datování a dalších. Keskin et al. (1998) popisuje obsidiánové proudy jako součást vulkánu Aladağ, ten se nachází jv. od Sarikamiş.

• Erzincan Vulkanizmus

pánve

Erzincan

je

spojen

se

severoanatolským

zlomem

a

projevuje

se

v severovýchodním rohu pánve. Je zastoupen několika dómy, maary a pyroklastiky. Obsidiány jsou přítomny v dómu Boztepe a Değirmentepe a v doprovodných ignimbritech (Poidevin 1998). Datování pomocí 40Ar/39Ar bylo provedeno na obsidiánech a amfibolech okolních dacitů, ale v důsledku nízkého stáří jsou výsledky nespolehlivé. Naměřená data avšak naznačují, že erupce byla mladší jak 0,4 Ma. Pro tyto obsidiány je typická asociace mikrofenokrystů a xenokrystů (labradorit, andezit, oligoklas, biotit, ferropargasit, fayalite, magnetit a Fe-Ti oxidy), přítomny jsou rovněž endiopsid-bronzitové mikroenklávy (Chataigner et al. 1998). Obsidiány z oblasti Erzincan lze odlišit pomocí spider-diagramů, kde v pravé části (od Nd k Yb) je křivka zhruba horizontální s normalizační hodnotou menší než 1.

• Erzurum-Pasinler Vulkano-sedimentární pánev Erzurum-Çat byla aktivní během miocénu. K/Ar datování ukazuje, že všechny vulkanické jednotky byly aktivní mezi 8,3 ± 0,1 Ma a 6,0 ± 0,3 Ma (Innocenti et al. 1982). Obsidiány se vyskytují na různých lokalitách v okolí Erzurum a v blízkosti Pasinler. V sousedství Erzurum byly identifikovány tři polohy s obsidiány:
Jihovýchodně od města, blízko vesnice Tambura na hoře Tabya a na Kibla Tepe (Ercan et al. 1996). Stáří podle Bigazziho et al. (1996) mezi 6,90 ± 0,32 Ma.
Severozápadně od města Erzurum, v okolí vesnice Ilica. Stáří je 6,83 ± 0,36 Ma (Bigazzi et al. 1998). Žádná chemická data nejsou.
Západně od Erzurum na vrcholcích kopců, v blízkosti vesnice Ömertepe, jako uvolněné kameny v jeden kilometr široké depresi. Tyto obsidiány jsou staré 8,4 ± 0,2 Ma (určeno metodou 40Ar/39Ar). Jejich chemické složení má peralkalickou afinitu s vysokým obsahem Fe2O3 a Zr a značně se liší od obsidiánů z Tambury (Chataigner et al. 1998). V sv. části pánve Erzurum-Çat (oblast Pasinler) jsou obsidiánové výchozy severně od města Tizgi, a to jako součást třech různých geologických útvarů – jako součást ryolitických dómů,

23

přepracované v epiklastické souvrství a přepracované do fluviálních sedimentů. Tyto obsidiány jsou staré 6,0 – 5,5 Ma (Bigazzi et al. 1996), podle 40Ar/39Ar 5,5 ± 0,1 Ma. Všechny místní obsidiány jsou podle Chataigner et al. (1998) chudé na Ca a bohaté na Th a La. Obsahy Ba, Rb a Zr jsou značně proměnlivé, naopak Ti/Zr a Nb/Zr jsou konstantní.

• Sarikamiş Chataigner et al. (1998) uvádí, že geologie oblasti Sarikamiş je málo známá, a proto je obtížné určit přesnou polohu výskytů obsidiánů v přesném vulkanologickém kontextu. V okruhu 30 km od města Sarikamiş je nejméně šest obsidiánových výchozů. Výchozy 1 a 2 (Keller a Seifried 1990) u Sarikamiş mají rozdílné chemické složení, hlavně v obsahu Ba, Sr, Rb a Nb. Od ostatních tureckých obsidiánů je lze odlišit pomocí Sr vs. Ba binárních diagramů.

• Kars-Kağizman Popsány byly (Innocenti et al. 1982) tři různé jednotky v neogenní vulkano-sedimentární pánvi KarsKağizman. Nejnižší je složena z pyroklastických a klastických sedimentů, porušena je dómy převážně dacitického složení. Horní jednotka je tvořena množstvím rozsáhlých ignimbrických proudů, které doprovází malé stratovulkány (Yaglica Dağı, Ala Dağı) s ryolitickými dómy. Poslední jednotka, která je dobře odkrytá blízko arménské hranice, je složená z bazaltových láv, kuželů na lávových proudech a hyaloklastitů. Datované vzorky obsidiánů z Büyük Yaglica Dağı, Ala Dağı, Akbaba Dağı a z Topuz Tepe blízko jezera Çildir lze zařadit podle Innocentiho et al. (1976) nebo Bagazziho et al. (1996) do nižší (6,9 ± 0,9 Ma) a vyšší (4,1–1,9 Ma) jednotky.

• Ikizdere V oblasti východních Pontid, v blízkosti vesnice Ikizdere se nachází hora Karatepe (2500 m) s mohutným (4 km2) obsidiánovým proudem. Obsidiány jsou černé nebo červené a obsahují mikrokrystaly oligoklasu, sanidinu a biotitu. Sklo je částečně rekrystalizované (Chataigner 1998). Yeğingil et al. (2002) popisuje obsidiány o mocnosti 50-100 m, které vystupují na povrch v šesti oblastech:
Čtyři výchozy jsou tvořeny černými obsidiány s masivní strukturou, které obsahují prizmatické plagioklasy o velikosti až 1,2 – 0,5 × 0,44 mm a fenokrysty biotitu až do 1,1 × 0,25 mm, které jsou v základní hmotě tvořené sklem a mikroskopicky neidentifikovatelnými opakními minerály. U plagioklasu je charakteristická koroze podél okraje krystalu. Nachází se zde i několik mikroskopicky rozpoznatelných automorfně omezených zirkonů, které dosahují velikosti 0,075 × 0,025 mm. Mimo to se v obsidiánech nacházejí i mikrolity, snad apatity. Dlouhé osy těchto mikrolitů

24

jsou paralelní s vrstvami opakních minerálů. Mocnost opakních vrstev je v rozsahu od 0,01 až 1,25 mm.
Zbylé dva výchozy jsou nápadné střídáním červených a černých vrstev o mocnosti 1 mm až 1 dm. Od předchozích obsidiánů se liší jen nepřítomností opakních minerálů. Obsidiány mají fluidální strukturu a některé z nich obsahují jemnozrnný křemen a několik pórů. Datování metodou FT (Bigazzi et al. 1998) ukazuje na erupci mezi 2,0–2,1 miliony let.

5.4. JIHOVÝCHODNÍ ANATOLIE Jihovýchodní Anatolie se nachází na rozhraní turecké, arabské, africké a euroasijské desky. Podle Mísaře (1987) lze oblast jezera Van považovat za trojný bod styku arabské platformy, anatolského a íránského staroneoidního bloku, zvýrazněného navíc centry mladoterciérního vulkanizmu. Východoanatolský vulkanizmus zahrnuje několik typů erupcí od efuzivních po explozivní; příkladem mohou být solhanské vulkanity (iniciální efuzivní vulkanizmus) nebo vulkanity z Nemrut Dağı (finální vulkanizmus) představující efuzivní i explozivní typ. Charakteristické pro tuto oblast jsou štítové sopky a stratovulkány, které vznikly v extenzním tektonickém režimu. Kompresní a extenzní tektonický režim vedl ke vzniku tří stratovulkánů (Nemrut Dağı, Süphan Dağı a Ağrı Dağı), štítového vulkánu (Tendürek) a k lineárním erupcím (Karaoğlu et al. 2005). Oblast mezi Bingölem a íránskou hranicí (oblast jezera Van) je charakteristická paralelními vápenato-alkalickými a alkalicko-peralkalickými vulkanickými erupcemi. Podle Innocentiho et al. (1976) má vápenato-alkalický vulkanizmus dvě rozdílné etapy. První etapa je typická vysokým obsahem draslíku, rozsáhlými lávovými proudy a množstvím dómů. Je zakončena velkými ignimbrickými výlevy před asi 6 miliony let. Druhé období aktivity začalo vytvořením velkých stratovulkánů jako je Süphan Dağı a Ararat, a to na přelomu pliocénu a miocénu. Svrchnomiocénní lineární erupce jsou nejstaršími pozůstatky místního alkalického vulkanizmu. Tyto erupce jsou spojeny s rozsáhlou pánví, která překrývala současnou oblast jezera Van a západnější doménu Muş-Bingöl. Později byla pánev roztříštěna vytvářejícími se rozsáhlými alkalickými stratovulkány, jako je například Nemrut Dağı (Gülen 1984). Současné jezero Van je situováno v half-grabenovém pozůstatku po této extenzní struktuře. Obsidiány jsou získávány z miocénních alkalických vulkanosedimentárních jednotek a z mladších vápenato-alkalických a alkalických stratovulkánů.

25

• Oblast Bingöl Vápenato-alkalické a peralkalické obsidiány jsou nalézány ve stejné oblasti a pravděpodobně ve stejném výchozu (Chataigner et al. 1998).


Peralkalické obsidiány Peralkalické variety jsou popsány z malého výlevu Orta Duz a ze sekundárních epiklastických uloženin (Çavuşlar). Nová data získaná metodou 40Ar/39Ar určují stáří Orta Duz a Çavuslar 4,2 ± 0,1 Ma a 4,6 ± 0,1 Ma. Le Bourdonec et al. (2005) uvádí, že obsidiány z této lokality jsou jedinečné svým obsahem Na, Al, Si, Ca, Fe, Zn, Zr a Ga. Geochemické složení obsidiánů je velmi podobné sklům z vulkánu Nemrut Dağı, který je vzdálený 80 km a jenž je datován na méně než 100 ka. Bellot-Gurlet et al. (1999) uvádí, že některé obsidiány z oblasti Bingöl jsou chemicky nerozpoznatelné od obsidiánů z Nemrut Dağı, ale okamžitě se dají odlišit určením stáří pomocí metody FT. Fornaseri et al. (1975) používá pro odlišení těchto dvou zdrojů ternární diagram s koncovými členy Mn, Zr a Rb. Fornaseri et al. (1975) popisuje na trase Elazığ-Muş asi 30 km východně od města Bingöl v blízkosti vesnice Paşa Köprü značně velký obsidiánový proud, který je charakteristický zelenou barvou průsvitu. Mikroskopicky má sklovitá hmota olivově zelenou barvu a stejně orientované jehlicovité útvary.


Vápenato-alkalické obsidiány Patří sem malý výlev Alatepe a sekundární epiklastické jednotky Çatak a Cavuşlar) s velmi homogenním složením. Charakteristický je vysoký obsah Ba a Zr (300-400 ppm), obsah Ba bývá mírně vyšší než obsah Zr. Pro spider-diagramy normalizované na svrchní kůru jsou charakteristické výrazné pozitivní Th anomálie, ochuzení o Nb a nedostatek Zr anomálie. Vápenato-alkalické obsidiány z lokalit Alatepe a Çatak jsou podle 40Ar/39Ar staré asi 4,6 ± 0,1 milionů let (Chataigner et al. 1998).

• Oblast Muş Severně od vesnice Muş, v polovině cesty z Bingölu k vulkánu Nemrut Dağı, jsou známá dvě obsidiánová naleziště. Odkryv v Mercimekkhale je obklopen pliocenním vulkano-sedimentárním souvrstvím Zirnak. Pomocí metody FT je stáří určeno na 1,96 ± 0,16 milionů let (Bigazzi et al. 1996). 15 km severně od Muşu leží naleziště Ziyaret Tepe, na kterém bylo stáří určeno na 2,67 ± 0,37 milionu let (Bigazzi et al. 1998) a které souvisí s pliocenním Zirnakem.

• Nemrut Dağı Vulkán Nemrut leží západně od jezera Van a se svou kalderou o rozměrech 8,5 x 7 km a výškou až 2950 m je jedním z hlavních vulkanických center jižní Anatolie. Poslední erupce byly zaznamenány

26

v letech 1441, 1597 a 1962. Západní polovina kaldery je zatopena jezerem, jehož maximální hloubka dosahuje 176 metrů. Současná aktivita vulkánu se projevuje jako horké prameny, fumaroly a termální jezera (Ulusoy 2008). Podle Karaoğla et al. (2005) je vulkán Nemrut typickým příkladem vulkanické činnosti, která byla zahájena extenzí S-J směru a v níž lze vydělit tři evoluční stupně: prekaldera, postkaldera a pozdní stupeň. Pro nejmladší fáze postkalderního vývoje jsou typické žíly („post-caldera dykes“), které podle Özdemira et al. (2005) protínají na západním a jižním svahu obsidiánové a trachytové proudy. Východní část kaldery je vyplněna mladým ryolitickým obsidiánovým proudem. Podle Yılmaze et al. (1998) vznikl současně s kuželem („cone-building phase“) 50 m mocný obsidiánový proud (obr.10). V postkalderní fázi („post-caldera phase“) se akumulovaly pyroklastické proudy na dně kaldery, které byly doprovázeny velkými obsidiánovými proudy.

Obr. 10: Geologická mapa vulkánu Nemrut Dağı (Yılmaz et al. 1998). Matsuda (1988) uvádí, že obsidiány se vyskytují v každém vývojovém stupni stratovulkánu Nemrut Dağı. Předkalderní („ante-caldera“) proud s obsidiány tvoří rozsáhlé výchozy na severním a východním svahu. Obsidiány lze v malém množství najít i na sv. svahu. Východní polovina kaldery je narušena velkým počtem dómů a malých proudů obsidiánů a ryolitů. 27

Fornaseri et al. (1975) se zmiňuje o Nemrut Dağı jako o obsidiánovém zdroji dobře známém archeologům pro svou charakteristickou zelenou barvu průsvitu. Mikroskopicky se někdy objevují shodně orientované jehlicovité inkluze, ojediněle i opakní fenokrysty. Stáří obsidiánů je podle BellotGurleta et al. (1999) 0,034 ± 0,006 milionu let (FT).

• Süphan Dağı Vulkán Süphan Dağı (4158 m) se nachází severně od jezera Van. Toto vulkanické centrum leží na křížení dvou významných zlomových zón (Yılmaz et al. 1998). Vrchol je zakončen malou kalderou, která je téměř vyplněna kyselými dómy (obr. 11). Několik dómů je i na jihozápadním a jihovýchodním svahu. Menší množství obsidiánů je na severní a jv. straně vulkánu (Chataigner et al. 1998). Chemických dat těchto obsidiánů není mnoho, ale Blackman (1984) například uvádí, že chemické složení je velmi podobné obsidiánům z východní části Acigölu v Kapadocii. Podle Fornaseriho et al. (1975) jsou místní obsidiány černé a kompaktní. Mikrostruktura má tmavě šedou barvu, která je zapříčiněna přítomností extrémně silné vrstvy stejně orientovaných jehlic. Mimoto sklo obsahuje oligoklas a opakní tabulovité minerály, které jsou někdy viditelné pouhým okem.

Obr. 11: Geologická mapa vulkánu Süphan Dağı (Yılmaz et al. 1998).

• Ziyaret Dağı / Meydan Dağı Zaiyaret Dağı tvoří část vulkanického komplexu Meydan Dağı. Tento vulkán má rozlehlou kalderu a láva je, stejně jako u Nemrut Dağı, alkalická. Obsidiány se vyskytují v kaldeře nebo jejím okolí. Téměř vždy jsou ochuzené o mikrokrystaly (Matsuda 1988). Podle Fornaseriho et al. (1975) jsou tyto 28

obsidiány černé a kompaktní, v mikrostruktuře mají šedou barvu s černými, stejně orientovanými jehlicovitými útvary. Data získaná pomocí metody FT a K/Ar jsou mírně v rozporu, avšak ukazují na aktivitu ve středním pleistocénu (Bigazzi et al. 1998). Chemické složení obsidiánů vykazuje nízký obsah Ba (44 ppm) a vysoký obsah Y (51 ppm) a Zr (237 ppm) (Keller a Seifried 1990).

• Obsidiány s vysokým obsahem rubidia Poidevin (1998) popisuje 11 obsidiánových artefaktů, které jsou charakteristické vysokým obsahem Rb (450 – 500 ppm), zatímco obsidiány z Anatolie (ale i Kavkazu) mají obsah rubidia mnohem nižší, obvykle mezi 100 – 300 ppm. Tento zdroj s vysokým obsahem rubidia by mohl být situován v oblasti jezera Van (Chataigner et al. 1998). •

Tendürek

Yılmaz et al. (1998) zaznamenal do geologické mapy tohoto vulkánu (obr. 12) polohu s obsidiány, v textu se však o nich nezmiňuje.

Obr. 12: Geologická mapa vulkánu Tendürek (Yılmaz et al. 1998).

29

6. METODIKA PRÁCE 6.1. TERÉNNÍ ČÁST Během expedice do středního, severovýchodního a jihovýchodního Turecka v roce 2008, byly prof. A. Přichystalem odebrány vzorky obsidiánů z některých lokalit (obr. 13), které jsou zdroji obsidiánů pro štípanou industrii Blízkého východu. Seznam odebraných vzorků s přesnými zeměpisnými souřadnicemi je v příloze A.

Obr. 13: Mapa kontinentálního vulkanizmu (překresleno podle geologických map 1: 500 000) s vyznačenými místy sběru obsidiánů a polohou Tellu Arbid Abyad.

6.2. LABORATORNÍ ČÁST Laboratorní část zahrnuje makroskopický popis, přičemž důležitý je obzvláště popis barvy průsvitu obsidiánů. Barva obsidiánů a barva jejich průsvitu byla popsána pomocí Munsellovy barevné škály (Rock-Color Chart 1995). Ze 13 vybraných vzorků byly zhotoveny leštěné výbrusové preparáty, které byly následně popsány pod polarizačním mikroskopem Jenapol a fotograficky zdokumentovány pomocí mikroskopu Olympus BX51 a digitálního fotoaparátu Olympus. U několika vzorků byl zdokumentován i celý výbrus; zde se hlavní pozornost soustřeďuje na rozdíly v mikrostruktuře obsidiánů z jednotlivých lokalit. Na všech odebraných vzorcích byla změřena magnetická susceptibilita pomocí kapametru KT-6 (na každém vzorku bylo provedeno 5 měření a hodnoty byly zprůměrovány). Výše uvedených 13 vzorků (označené PD 74 až PD 77, PD 89 až PD 97) bylo podrobeno celohorninové chemické analýze. Nejdříve byly vzorky rozdrceny v čelisťovém drtiči, následně dodrceny v achátovém mlýnku (Retsch PM100) na požadovanou frakci a poslány do laboratoře

30

ACME Analytical Laboratories Ltd., Vancouver, Kanada. Zde byly metodou ICP-ES stanoveny hodnoty SiO2, Al2O3, Fe2O3, MgO, CaO, Na2O, K2O, TiO2, P2O5, MnO, Cr2O3, Ba, Ni, Sc, Mo, Cu, Pb, Zn, As, Cd, Sb, Bi, Ag, Au, Hg, Tl a Se a metodou ICP-MS hodnoty Co, Cs, Ga, Hf, Nb, Rb, Sn, Sr, Ta, Th, Tl, U, V, W, Zr, Y, La, Ce, Pr, Nd, Sm, Eu, Gd, Tb, Dy, Ho, Er, Tm, Yb, Lu a REE. Data získaná celohorninovou analýzou byla vyhodnocena v programu GCDkit 2.3 a vynesena do grafů. Jednotlivé minerální fáze byly popsány na vybraných leštěných výbrusových preparátech, které byly napařeny uhlíkem a studovány pomocí elektronového mikroanalyzátoru (dále jen mikrosonda) CAMECA SX100 na pracovišti Elektronové mikroskopie a mikroanalýzy Ústavu geologických věd, PřF MU (analýzy provedl Mgr. P. Gadas). Měření byla provedena při urychlovacím napětí 15 kV, proud svazku elektronů o průměru 2 – 8 µm činil 20 nA. Byly pořízeny fotografie v odražených elektronech (BSE) a výsledky měření byly vyhodnoceny a vyneseny do grafů pomocí programu FormCalc 0.6 beta a Formula. Pro jednotlivé minerály jsou použity zkratky podle Whitneye a Evanse (2010). Přepočty mikrosondových analýz jsou v příloze B. Dále byly vzorky obsidiánů z Turecka a artefakty ze Sýrie z lokality Tell Arbid Abyad podrobeny laserové ablaci s hmotnostní spektrometrií v indukčně vázaném plazmatu (LA-ICP-MS). K analýzám byl použit Nd:YAG UP 213 (New Wave Research, USA), pracující při vlnové délce 213 µm a s velikostí ablačního kráteru 100 µm. Laser byl spojen s hmotnostním spektrometrem indukčně vázaného plazmatu Agilent 7500 CE (Agilent Technologies, Japonsko). Analyzovány byly izotopy 26

Mg, 27Al, 28Si, 31P, 42Ca, 43Ca, 44Ca, 45Sc, 47Ti, 49Ti, 51V, 53Cr, 55Mn, 56Fe, 63Cu, 66Zn, 74Ge, 85Rb, 87Rb,

88

Sr,

163

89

Dy,

Y, 165

90

Zr,

Ho,

93

166

Nb,

Er,

137

169

Ba,

Tm,

138 172

Ba,

139

La,

140

Yb,

175

Lu,

178

Ce, Hf,

141

Pr,

179

Hf,

142

Nd,

181

Ta,

144

Nd,

204

Pb,

146

Nd,

206

Pb,

147

Sm,

207

Pb,

153 208

Eu,

Pb,

157 232

Gd,

Th a

159

Tb,

238

U.

Analýzy provedla Mgr. L. Zaorálková na Ústavu analytické chemie MU. Získaná data byla rovněž vyhodnocena a vynesena do grafů pomocí programu GCDkit 2.3.

31

7. VÝSLEDKY 7.1. MAKROSKOPICKÁ A MIKROSKOPICKÁ CHARAKTERISTIKA 7.1.1. KAPADOCIE

Vzorky byly odebrány z lokalit označených jako Bozköy, Bozköy II., Bozköy III.-dílna, Bağlama a Kömürcü (obr. 14). Podrobně byly popsány a analyzovány obsidiány z Bozköy a Bozköy III.-dílna.

Obr. 14: Geologická mapa středního Turecka (Kapadocie) s vyznačenými místy sběru obsidiánů ( ). Geologický podklad upraven podle Innocentiho et al. (1982).

32

Makroskopický popis a magnetická susceptibilita Obsidiány z Kapadocie mají celistvou strukturu, černou barvu (black N1), skelný lesk a lasturnatý lom, jsou silně průsvitné s šedým odstínem (med.dark grey N4). Makroskopicky nelze pozorovat žádné minerály. Obsidiány z lokality Bozköy obsahují velké množství šedých sférolitických útvarů do 0,5 cm (devitrifikované sklo) a vzduchových bublin. To je činní méně kvalitním, a proto i méně vhodné ke štípání. Mnohem méně sférolitických útvarů (do 1cm) se nachází ve vzorcích z Bozköy III.-dílna, v nichž nejsou přítomny žádné vzduchové bubliny. Při pohledu proti světlu lze u některých vzorků pouhým okem spatřit nahloučené mikrolity. Vzorky z Kömürcü I. a II. mají masivní strukturu bez vyrostlic s ojedinělými sférolity, které jsou však až 1,5 cm velké. U analyzovaného vzorku ozn. PD 93 (Bozköy III.-dílna) je, především na řezu a proti světlu, vidět fluidální struktura. Ta se však neprojevila ve výbruse (ozn. 40/09), který byl proveden kolmo na tuto strukturu. Druhý analyzovaný vzorek z Bozköy III.-dílna (ozn. PD 77) tuto strukturu nemá. Obsidiány z Bozköy III.-dílna jsou velmi vhodné ke štípání. Průměrná magnetická susceptibilita u analyzovaných obsidiánů z Bozköy je 0,11 × 10-3 SI a Bozköy III.-dílna 0,15 - 0,44 × 10-3 SI (příloha A tab. 1).

Popis pod polarizačním mikroskopem


Bozköy – výbrus č. 39/09 (vzorek PD 92)

Ve sklovité mikrostruktuře se vyskytují mikrolity, které jsou koncentrovány do shluků, ty jsou uspořádány ve směru toku magmatu. Studovaný vzorek obsahuje množství vzduchových bublin a rudních minerálů. Z ostatních minerálů se zde vyskytuje např. automorfně omezený živec nebo biotit.


Bozköy III.-dílna – výbrus č. 103/08 (vzorek PD 77)

Základní mikrostruktura je hyalinní s mikrolity a několika sférolity. Mikrolity opět tvoří shluky (obr. 15b). Nejnápadnější v celém výbrusu jsou sférolity o velikosti až 2,5 mm, zřejmě devitrifikované sklo (obr. 15c, d), které má paprsčité vnitřní uspořádání. Z minerálů se zde vyskytuje sloupečkovitý apatit a velké množství rudních minerálů.


Bozköy III.-dílna – výbrus č. 40/09 (vzorek PD 93)

V hyalinní mikrostruktuře se vyskytují jen mikrolity, které jsou uspořádány ve směru toku magmatu. Netvoří však lineární páskování (obr. 15e). Nevyskytují se zde žádné sférolity a jen ojedinělé jsou vyrostlice lištovitých živců a tabulkovitých biotitů. Výbrus opět obsahuje velké množství rudních minerálů jako např. magnetit.

33

Obr. 15: a: obsidián z lokality Bozköy III.-dílna (PD77); b: shluky mikrolitů (PPL); c: celý výbrus č. 103/08 (PPL); d: sférolit s paprsčitou strukturou (PPL); e: mikrostruktura vzorku PD 93 (PPL); f: mikrostruktura vzorku PD 93 (XPL); g: sférolity (výbrus č. 103/08, BSE); h: biotit (výbrus č. 40/09, BSE)

34

Elektronový mikroanalyzátor Ve sklovité mikrostruktuře výbrusu č. 103/08 (vzorek PD 77) byly opět nápadné sférolity devitrifikovaného skla (obr. 15g) se zvýšeným obsahem SiO2 a to na téměř 84 hm.%. Množství SiO2 v základní matrix bylo kolem 77 hm.%. Dále byly přítomny lupínky slíd o délce 3-20 µm a šířce 5-10 µm, vzácně se objevil sloupečkovitý apatit (50 µm). Ve výbrusu č. 40/09 (vzorek PD 93) se vyskytují vyrostlice magnetitu a ojediněle zirkon (obojí do 50 µm). Přítomny byly rovněž lupínky biotitu (do 500 µm) a automorfní nebo zonální apatit (50 µm).

7.1.2. SEVEROVÝCHODNÍ ANATOLIE

Obsidiány byly odebrány z lokalit Pasinler I., Pasinler II., Karakaya (u Erzincan) a Erzincan.

Makroskopický popis a magnetická susceptibilita Sklo obsidiánů z Pasinleru je kompaktní, nepórézní, černé barvy (black N1), s lasturnatým lomem a skelným leskem. Makroskopicky nejsou rozpoznatelné minerály a obsidiány nejsou průsvitné. Vzorky z Pasinleru II. mají skulptaci na povrchu (vzorky odebrány v řece nebo v blízkém okolí). Obsidiány z lokality Karakaya jsou šedé barvy (dark grey N3 až grayish black N2) a jsou charakteristické výraznou fluidální strukturou. Obsahují vyrostlice bílé barvy o velikosti do 2 mm. Vzorky z lokality Erzincan již mají charakter spíše perlitů. Průměrná magnetická susceptibilita u obsidiánu z lokality Pasinler II. (vzorek PD 75) byla poměrně vysoká až 1,538 × 10-3 SI, u Pasinler II. (ozn. PD 94) je průměrná susceptibilita 0,748 × 10-3 SI a Pasinler II. (ozn. PD 95) je 0,08 × 10-3 SI.

Popis pod polarizačním mikroskopem


Pasinler II. – výbrus č. 106/08 (PD 75)

Obsidián má hyalinní mikrostrukturu s fluidální stavbou. Ta je zvýrazněná tmavšími a světlejšími pásky různé šířky, které jsou lineárně uspořádány. Tyto pásky jsou tvořeny mikrolity, které jsou však orientovány v kolmém směru na výbrus, proto se zdá, že pásky jsou tvořeny „tečkami“. Z minerálů se zde vyskytují automorfní až xenomorfní živce, které jsou i částečně nataveny. Minerály jsou viditelně obtékány okolním sklem s mikrolity (obr. 18c, d).


Pasinler II. – výbrus č. 41/09 (PD 94)

Obsidián má hyalinní strukturu s fluidální stavbou, která je opět zvýrazněná tmavými a světlými pásky o různé šířce. Pásky jsou tvořeny mikrolity, které však již nejsou tak přesně lineárně uspořádané jako u výbrusu č. 106/08. Tmavší pásky obsahují velké množství lištovitých plagioklasů a více mikrolitů než světlé. Pozorovány nebyly žádné větší minerály. 35




Pasinler II. – výbrus č. 42/09 (PD 95)

Fluidální stavba je opět zvýrazněna mikrolity, které jsou uspořádány po směru toku magmatu. Mikrolitů není takové množství jako u předchozích dvou výbrusů. Naopak je zde velký počet vzduchových bublin a objevují se lištovité plagioklasy.

Elektronový mikroanalyzátor Ve výbrusu 106/08 (vzorek PD 75) se vyskytuje větší množství živců, konkrétně středně bazické plagioklasy (sanidin) o velikosti do 300 µm. Rovněž jsou přítomny alkalické živce spadající do pole anortoklasu (300 µm, obr. 16). Okraj živců měl tmavší odstín než samotná jejich plocha. Dále obsidián obsahuje automorfní sloupečkovité krystaly apatitu (do 20 µm), biotit (100 µm), zonální automorfně omezený pyroxen (augit, obr. 17), natavený magnetit a pyrit (50 µm). Ve vzorku 41/09 (PD 94), který má fluidální mikrostrukturu, se střídají polohy s vyrostlicemi a bez vyrostlic živců (obr. 16f). Živce jsou nehomogenní. Ve skle jsou jehlice klinopyroxenu nebo jsou pyroxeny automorfně omezené (40 µm). Dále se vyskytuje magnetit.

Obr. 17: Zastoupení pyroxenů na lokalitě Pasnler II.

Obr. 16: Ab-An-Or ternární diagram s vynesenými živci z lokality Pasinler II.

36

Obr. 18: a: obsidián z lokality Pasinler II. (PD75); b: celý výbrus č. 106/08 (PPL); c: živec (výbrus č. 106/08, PPL); d: částečně natavený živec (výbrus č. 106/08, PPL); e: mikrostruktura výbrusu č. 41/09 (PPL); f: lištovité živce (výbrus č. 41/09, BSE); g: natavený živec (výbrus č. 106/08, BSE); h: zonální pyroxen (výbrus č. 106/08, BSE)

37

7.1.3. JIHOVÝCHODNÍ ANATOLIE

Obsidiány pochází z lokalit Cavuşlar I., Cavuşlar II., Cavuşlar III., Alatepe I., Alatepe II., Alatepe III. a z okolí jezera Van, konkrétně z vulkánů Nemrut Dağı a Süphan Dağı. Vzorky ze Süphan Dağı byl odebrány poblíž města Sarısu, proto jsou tak i pojmenovány. Dále byly na tomto vulkánu odebrány vzorky v okolí města Patnos, kde se jedná o obsidiány až perlity šedé barvy (dark grey N3). Vzorky obsidiánů z Nemrut Dağı byly odebrány přímo u kaldery nebo v okolí města Serinbayir.

•

CAVU LAR

Makroskopický popis a magnetická susceptibilita Obsidiány mají sklovitou strukturu, lasturnatý lom a skelný lesk. Sklo je kompaktní, neporézní, černé barvy (black N1). U obsidiánů z Cavuşlar I., které mají skulptaci na povrchu, je vidět páskování. U vzorku z Cavuşlar II. jsou vidět drobné minerály v průměru do 3 mm. Průsvit na okrajích obsidiánů má olivově zelenou barvu (moderate olive brown 5Y 4/4), nebo jsou obsidiány zcela neprůsvitné. Průměrná naměřená magnetická susceptibilita se pohybovala mezi 0,064 až 0,156 × 10-3 SI, u jednoho vzorku z Cavuşlar I. byla susceptibilita zvýšená na 1,186 × 10-3 SI.

Popis pod polarizačním mikroskopem


Cavuşlar I. – výbrus č. 44/09 (PD 97)

Výbrus má výraznou páskovanou stavbu. Pásky jsou tvořeny mikrolity a lištovitými plagioklasy. Pozorováno bylo velké množství vzduchových bublin. Jediným větším minerálem byl pyroxen.


Cavuşlar II. – výbrus č. 36/09 (PD 89)

Obsidián má hyalinní mikrostrukturu, ve které jsou partie s nahloučenými mikrolity uspořádanými ve směru toku magmatu. Vyrostlice tvoří homogenní automorfně až hypautomorfně omezené alkalické živce a časté jsou vzduchové bublinky (obr. 21c).




Cavuşlar III. – výbrus č. 105/08 (PD 74)

V hyalinní mikrostruktuře se jen ojediněle objevují mikrolity, časté jsou vzduchové bublinky. Z minerálů se zde vyskytují lištovité plagioklasy, pozorován byl krystal nazelenalého olivínu (fayalit) s natavenými okraji (obr. 21d). Z opakních minerálů je zastoupen automorfně omezený ilmenit.

38

Elektronový mikroanalyzátor V analyzovaném výbrusu č. 105/08 (vzorek PD 74) se hojně objevují automorfně omezené tabulky živců (5-50 µm) a usměrněné automorfní krystaly pyroxenů (10 µm). Kromě malých tabulkovitých živců jsou zde i automorfně omezené živce o velikosti do 600 µm (sanidin, obr.19). Přítomen je i železitý olivín (fayalit) obsahující zonální apatity a zrno pyritu. Dále byl pozorován automorfně omezený ilmenit (200 µm) s uzavřeninami apatitu (obr. 21g) a kostrovité krystaly pyroxenu (10 µm). Nápadné bylo nehomogenní sklo (snad útržek staršího skla, obr. 21h), kde množství SiO2 činilo 90 hm.%; v okolní matrix bylo SiO2 do 76 hm.%. Nižší byl v tomto skle naopak obsah Al2O3 (kolem 5 hm.%) a K2O (1,5 hm.%). Útržek obsahoval lištovité plagioklasy, klinopyroxeny a magetit. Analyzován byl i výbrus č. 36/09 (vzorek PD 89), který měl základní hmotu homogenní, s krystaly apatitu do 30 µm a bez vyrostlic tmavších minerálů. Z minerálů jsou zde zastoupeny automorfně omezené alkalické živce (sanidin) o velikosti 150 µm až 1 mm, automorfní pyroxeny (augity) do 100 µm (obr. 20) a automorfně omezený krystal ilmenitu o velikosti 500 µm s uzavřeninami zonálních apatitů, které měly Sr nabohacené středy.

Obr. 19: Ab-An-Or ternární diagram

Obr. 20: Zastoupení pyroxenů na lokalitě Cavuşlar.

s vynesenými živci z lokality Cavuşlar.

39

Obr. 21: a: obsidián z lok. Cavuşlar III. (PD74); b: celý výbrus č. 105/08 (PD74, PPL); c: automorfně omezený živec ve výbrusu č. 36/09 (PPL); d: fayalit ve výbrusu č. 105/08 (PPL); e: automorfní živec (BSE); f: automorfní pyroxeny (BSE); g: ilmenit s uzavřeninami zonálních apatitů (BSE); h: útržek staršího skla (BSE)

40

•

ALATEPE

Makroskopický popis a magnetická susceptibilita Obsidiány mají hyalinní strukturu, skelný až matný lesk, lasturnatý lom a černou barvu (black N1). Jeden obsidián z lokality Alatepe III. má černou barvu a obsahuje hnědé pásky (moderate brown 5YR 3/4). Ostatní vzorky z Alatepe III. mají páskovanou strukturu. Tyto obsidiány jsou minimálně průsvitné nebo zcela neprůsvitné. Makroskopicky nejsou rozeznatelné žádné minerály. Obsidiány mají výrazně vysokou magnetickou susceptibilitou. Průměrná susceptibilita se pohybuje mezi 1,18 až 3,812 × 10-3 SI, u vzorku z Alatepe III. dokonce až 5,5 × 10-3 SI. Jen u jednoho vzorku z Alatepe I. bylo naměřeno pouze 0,41 × 10-3 SI.

Popis pod polarizačním mikroskopem


Alatepe I. – výbrus č. 38/09 (PD 91)

Hyalinní mikrostruktura s fluidální stavbou obsahuje drobné mikrolity, které jsou lineárně orientovány ve směru toku magmatu. Obsidián má ve výbrusu červeno-hnědé zbarvení, které tvoří tmavší a světlejší pásky (obr. 22a). Toto zbarvení nebylo pozorováno v žádném jiném analyzovaném vzorku. Pásky rovněž tvoří místy hustší uspořádání mikrolitů. Ve výbrusu se nevyskytovaly žádné větší minerály, jen ojedinělé tabulky živců.

Obr. 22: a: mikrostruktura výbrusu č. 38/09 (vzorek PD 91, PPL); b: mikrostruktura výbrusy č. 38/09 (vzorek PD 91, XPL); c: živce a magnetity (BSE); d: pyrit (BSE)

41

Elektronový mikroanalyzátor Analyzovaný výbrus č. 38/09 (vzorek PD 91) byl tvořen homogenním sklem s fluidální stavbou a obsahoval jen ojedinělé nehomogenní automorfně omezené vyrostlice živců (maximálně do 100 µm), které měly lištovitý až tabulovitý tvar. Pozorovány byly jehlice a automorfně omezené krystaly klinopyroxenu (augit) o velikosti do 15 µm. Z opakních minerálů se zde objevují magnetity s vysokým obsahem Ti (10 µm), některé mají kostrovitý tvar. Ojedinělé zrno pyritu (obr. 22d) mělo vajíčkovitý tvar (30 µm).

•

NEMRUT DAĞĐ

Makroskopický popis a magnetická susceptibilita V hyalinní struktuře obsidiánů je makroskopicky pozorovatelná fluidální stavba. Mají skelný lesk, lasturnatý lom a černou barvu (black N1). Ve struktuře jsou viditelné minerály, které dosahují velikosti kolem 2,5 mm. Průsvit obsidiánů je olivově zelený (moderate olive brown 5Y 4/4). Výskyt větších minerálů činí tato skla méně kvalitními a méně vhodnými pro výrobu štípané industrie. Obsidiány ze Serinbayir obsahují velké množství vyrostlic až do velikosti 0,5 mm a také nejsou vhodné ke štípání. Magnetická susceptibilita byla naměřena u analyzovaného vzorku ozn. PD 96 na 0,018 × 10-3 SI, další dva vzorky.

Popis pod polarizačním mikroskopem


Nemrut Dağı – výbrus č. 43/09 (PD 96)

Hyalinní mikrostruktura má fluidální charakter. Obsidián obsahuje velké množství mikrolitů, které jsou usměrněny tokem magmatu, netvoří však lineární, ale spíše různě pokroucené pásky o různé šířce. Barva těchto pásků kolísá od světle hnědé po tmavě hnědou (obr. 23a). Množství mikrolitů je vetší než např. u obsidiánů z lokality Sarısu. Minerální zastoupení tvoří automorfně až hypautomorfně omezené živce, olivíny, poměrně velké množství automorfních pyroxenů tmavě zelené barvy, které jsou i uzavírány do živců (obr. 23c). Z opakních minerálů je přítomen ilmenit.

Elektronový mikroanalyzátor Ve fluidální mikrostruktuře výbrusu č. 43/09 (vzorek PD 96) jsou nejnápadnější automorfně omezené vyrostlice alkalických živců, které mají tabulovitý tvar a velikosti až 2 mm. Lze pozorovat, jak jsou tyto vyrostlice obtékány sklem, které obsahuje lištovité plagioklasy o velikosti kolem 60 µm. V tomto skle jsou i útržky jiného skla (do 100 µm) s nepravidelným tvarem, které má na trhlinách limonit a útržky skla do 200 µm, které za sebou zanechávají tmavší pásky (rozpouštění). Z dalších minerálů jsou přítomné automorfně omezené pyroxeny (augit) o velikosti až 700 µm. Některé jehlicovité krystaly 42

pyroxenu jsou uzavírané v živcích, z čehož zřejmě vyplívá, že jsou nejstarší. Z dalších minerálů byly analyzovány olivíny (fayality), některé s kostrovitým tvarem, a automorfně omezené ilmenity (50 µm). Ve vzorku se nevyskytoval magnetit.

Obr. 23: a: mikrostruktura výbrusu č. 43/09 (vzorek PD96, PPL); b: mikrostruktura výbrusu č. 43/09 (vzorek PD96, XPL); c: hypautomorfně omezený živec s uzavřeným pyroxenem (PPL); d: hypautomorfní živec (PPL); e: automorfní zrno pyroxenu (BSE); f: útržky staršího skla (BSE)

43

•

SARISU

Makroskopický popis a magnetická susceptibilita Studované obsidiány mají černou barvu (black N1), lasturnatý lom a skelný lesk. Ve sklovité struktuře lze pozorovat fluidální stavbu, která však není moc nápadná. Makroskopicky jsou pozorovatelné bílé minerály o velikosti kolem 2 mm. Obsidiány jsou minimálně průsvitné s šedou barvou. Jeden vzorek měl ve struktuře červené páskování (very dark red 5R 2/6). Naměřená magnetická susceptibilita u vzorku ozn. PD 76 má hodnotu 0,92 × 10-3 SI a u vzorku označeného PD 90 je 0,994 × 10-3 SI.

Popis pod polarizačním mikroskopem


Sarısu – výbrus č. 104/08 (PD 76)

Fluidální stavba je zvýrazněná velkým počtem mikrolitů, které tvoří lineární pásky nebo jsou různě orientované podle směru toku magmatu (obr. 24d). Pásky mají okrovou barvu. Při XPL jsou výrazné partie, které obsahují více živců. Vyskytují se zde minerály o velikosti do 2 mm, mezi nimiž jsou zastoupeny živce, tabulkovité biotity a hypautomorfně omezené pyroxeny.


Sarısu – výbrus č. 37/09 (PD 90)

Výrazná fluidální stavba obsahuje velké množství mikrolitů. Tyto mikrolity tvoří lineární pásky, které však ostře přecházejí v pásky různě pokroucené. Opět jsou viditelné partie (v XPL), které obsahují větší množství živců. Z minerálů, které dosahují velikosti do 1 mm, se zde vyskytují živce a tabulkovité biotity.

Elektronový mikroanalyzátor Ve výbrusu č. 104/08 jsou nejnápadnější vyrostlice automorfně až hypautomorfně omezených plagioklasů (až 600 µm), většinou oligoklasů (obr. 25), v některých místech je viditelné obtékání minerálu. Pozorován byl živec, ve kterém byly uzavřeny olivíny a magnetity. Automorfně omezené olivíny o velikosti do 100 µm se vyskytují i v základní sklovité hmotě. Z dalších minerálů jsou zastoupeny pyroxeny (obr. 26), slídy, zirkony, ilmenity, monazity a pyrit. Druhý analyzovaný výbrus č. 37/09 (vzorek PD 90) měl fluidální mikrostrukturu, která byla zvýrazněna pásky s menším a větším množstvím tabulkovitých automorfně omezených živců (do 100 µm), které jsou paralelně uspořádané s fluidální stavbou. V hypautomorfně omezeném pyroxenu (ferosilit) o velikosti 1 mm se vyskytovaly uzavřené minerály zirkonu a ilmenitu (50 µm). Ve výbrusu se vyskytovaly rovněž natavené tabulkovité biotity (obr. 24e, g) a ilmenity (200 µm), hypautomorfně omezené magnetity (do 20 µm), sloupečkovité až jehlicovité krystaly pyroxenů (některé alterované), monazit, apatit a magnetit.

44

Obr. 24: a: obsidián z lok. Sarısu (ozn. PD76); b: celý výbrus č. 104/08 (PPL); c: pyroxen (PPL); d: mikrostruktura výbrusu č. 104/08 (PPL); e: biotit s uzavřeným pyritem a zirkonem (BSE); f: plagioklas (BSE); g: biotit s apatitem (BSE); h: pyroxen se zrnem zirkonu (BSE)

45

Obr. 25: Ab-An-Or ternární diagram

Obr. 26: Zastoupení pyroxenů

s vynesenými živci z lokality Sarısu.

na lokalitě Sarısu.

46

7.2. GEOCHEMICKÁ CHARAKTERISTIKA (ICP-MS/-ES) Celkem bylo podrobeno celohorninové analýze v laboratořích ACME 13 vzorků (příloha C). Všechny vzorky mají vysoký obsah SiO2 po přepočtu na bezvodou bázi mezi 72,33-76,74 hm.%. Část vzorků spadá v TAS diagramu (Le Bas et al. 1986) do pole alkalických ryolitů a část do pole alkalickovápenatých ryolitů (obr. 27a). Dělící linie mezi alkalickými a subalkalickými horninami je definována podle Irvina a Baragara (1971). V diagramu podle Winchestera a Floyda (1977), který ukazuje hodnoty Zr/TiO2 vs. Nb/Y, leží obsidiány z lokalit Cavuşlar, Nemrut Dağı a Pasinler v poli alkalických ryolitů nebo na hranici alkalických ryolitů a ryolitů. Obsidiány z Kapadocie se blíží svým složením trachytům až trachy-andezitům (obr. 27b). V klasifikaci podle Shanda (1943) mají obsidiány z lokalit Cavuşlar a Nemrut Dağı výrazný peralkalický charakter (obr. 28a), ostatní vzorky jsou na hranici peraluminických a metaluminických hornin.

Obr. 27: a: analýzy obsidiánů vynesené do TAS diagramu (Le Bas et al. 1986) s dělicí linií podle IrvinaBaragara (1971); b: v diagramu podle Winchestera a Floyda (1977).

Obr. 28: a: klasifikace obsidiánů podle saturace Al2O3 (Shand 1943); b: geotektonická pozice dle Schandla a Gortona (2002).

47

Po vynesení do diskriminačního diagramu Th/Ta vs. Yb (Schandl a Gorton 2002) spadají studované vzorky do geotektonického prostředí aktivního kontinentálního okraje. Jeden vzorek z lokality Sarısu se ocitá v poli oceánského oblouku, což může být způsobeno i korozí vzorku (obr. 28b). Hodnoty stopových prvků byly vyneseny do diagramu normalizovaného na svrchní kůru podle Taylora a McLennana 1985 (obr. 29). Zde jsou nápadně odlišné peralkalické obsidiány z lokality Cavuşlar (tvoří peralkalickou skupinu oblasti Bingöl) a obsidián z Nemrut Dağı. Tyto obsidiány jsou ochuzené o Ba (obsahují 3-5 ppm) a Sr (0,6-1,4 ppm) a naopak jsou nabohacené o Nd, Hf, Zr, Sm, Y, Tm a Yb. Obsidián z lokality Alatepe, který odpovídá vápenato-alkalické skupině oblasti Bingöl, má chemické složení shodné s obsidiány z ostatních lokalit. O Ba a Sr jsou podstatně ochuzeny i vzorky z lokality Pasinler II, u kterých se množství Ba pohybuje v rozmezí 27-108 ppm a množství Sr 3,711,1 ppm. Vzorky z lokality Sarısu mají oproti ostatním obsidiánům nejnižší obsah Nb (8,6-9,9 ppm). Množství Nb u obsidiánů z Pasinleru, Alatepe a Bozköy se pohybuje od 17,3 ppm po 28,8 ppm, u peralkalických obsidiánů je hodnota Nb až 73,6 ppm. Velký rozdíl je i v obsazích Zr, kde nejvyšší obsah mají opět obsidiány peralkalické (až 1325,2 ppm) a nejnižší obsah obsidiány z Kapadocie (až 70,8 ppm). Vzorky byly rovněž normalizovány na prvky vzácných zemin (REE) v chondritu (Boynton 1984), kde se projevila výrazná negativní Eu-anomálie, která se pohybuje v rozmezí Eu/Eu* = 0,020,12 (obr. 29). Obsidiány jsou nabohaceny o LREE, kde se postupně obsah snižuje směrem k HREE, jejichž křivka má plochý průběh. Nejvýraznější je opět peralkalická skupina obsidiánů, která je nejvíce nabohacena prvky vzácných zemin. Obsidiány z Kapadocie vykazují nejnižší obsah REE, např. obsahují jen asi 2,7 ppm Sm. Obsidiány z Pasinleru, Sarisu a Alatepe obsahují přibližně 5 ppm Sm a u peralkalických obsidiánů je obsah Sm 21,09 ppm.

Obr. 29: Porovnání obsahu stopových prvků ve studovaných obsidiánech s obsahy ve svrchní kůře (Taylor a McLennan 1985). 48

Obr. 30: Porovnání REE ve studovaných obsidiánech s obsahy v chondritu (Boynton 1984). Někteří autoři uvádějí chemismus obsidiánů normalizovaný na poměr prvků v primitivním plášti (Sun a McDonough 1989). I v tomto diagramu (obr. 31) je nejnápadnější peralkalická skupina (Cavuşlar a Nemrut Dağı), ovšem její průběh není tak výrazný jako při normalizaci na svrchní kůru. Tato skupina se zde projevuje negativní anomálií Ba a Sr a vyšším nabohacením např. o Nd, Zr, Dy nebo Y. Pro odlišení jednotlivých lokalit na základě jejich chemizmu se ukázaly jako nejvhodnější binární diagramy. Nejčastěji v literatuře používané diagramy jsou založeny na poměru Sr vs. Ba, Zr vs. Ba, Nb/Zr vs. Y/Zr, Y/Zr vs. Ba/Ce, Fe2O3 vs. Ba, proto jsou do nich vyneseny výsledky i v této práci (obr. 32).

Obr. 31: Porovnání chemického složení obsidiánů s obsahem primitivního pláště (Sun a McDonough 1989). 49

Obr. 32: Binární diagramy s vyneseným chemickým složením analyzovaných obsidiánů z Turecka; vysvětlivky platí pro všechny diagramy.

50

7.3. LASEROVÁ ABLACE (LA-ICP-MS) K dispozici nám bylo poskytnuto 17 obsidiánových artefaktů z archeologické lokality Tell Arbid Abyad. Cílem bylo vyzkoušet určování provenience suroviny pomocí laserové ablace (dále jen LA) jako nedestruktivní archeologické metody. Pro tuto metodu je třeba mít zhotovený leštěný nábrus, který však nebylo možné z artefaktů udělat, proto bylo nutné na analýzu použít přímo artefakt. Pro vyzkoušení průkaznosti této metody se nejprve LA provedla na leštěném nábrusu vzorku Alatepe I., ze kterého byla provedena i celohorninová analýza (vzorek PD 91), a na úštěpku ze stejného vzorku. Cílem bylo zjistit, jestli je možné provádět ablaci na nerovné a nenaleštěné ploše. Výsledky tohoto kontrolního měření se následně porovnaly (obr. 33), nejsou však vyneseny hodnoty hlavních oxidů, které mohly být v interferenci, a pozornost se soustřeďuje hlavně na REE.

Obr. 33: Diagramy s vyznačenými hodnotami kontrolního měření laserovou ablací; vysvětlivky platí pro všechny diagramy.

51

Byla provedena dvě měření laserovou ablací na leštěném nábrusu ze vzorku Alatepe I. (analýza PD 91 z ACME). Tato dvě měření se od sebe značně liší, přestože byla provedena za stejných podmínek. První provedené měření se např. v množství Zr liší od druhého až o 70 ppm, v zastoupení Ba až o 80 ppm, v některých případech je však rozdíl jen několik setin až desetin ppm (Nb/Zr nebo Y/Zr). Naopak druhá provedená ablace na leštěném nábrusu vykazuje jen malou odchylku od měření na úštěpku ze vzorku z Alatepe I. Určitou nepřesnost je možné pozorovat i u porovnání s celohorninovou analýzou z ACME. Z toho vyplívá, že je třeba počítat s určitou odchylkou jak při provádění LA, tak při celohorninových analýzách. Dále byla provedena LA na 15 obsidiánových artefaktech (příloha D). Z diagramů Zr vs. Ba (obr. 34) je patrné, že část vzorků je výrazně peralkalická, což značí provenienci suroviny z oblasti Bingöl (peralkalické skupiny) nebo Nemrut Dağı. Tyto dvě oblasti nelze s jistotou odlišit na základě chemického složení. Další skupina čtyř vzorků se svým složením nejvíce blíží vápenato-alkalické části oblasti Bingöl, v tomto případě Alatepe. Oblast Bingöl však zahrnuje další lokality s výskyty obsidiánů, a to Çatak a Caşvular, ke kterým se nepodařilo nalézt geochemická data, a proto je nutné brát v úvahu i tyto zdroje. Jeden analyzovaný artefakt má zcela odlišné složení, které nejvíce odpovídá obsidiánům ze sv. Anatolie. Nelze však s jistotou určit, která sv. anatolská lokalita by mohla být zdrojem tohoto artefaktu, neboť v této práci jsou analyzovány jen sv. anatolské vzorky z Pasinleru.

Alatepe

Pasinler

peralkalická skupina

Obr 34: Diagram Zr vs. Ba s vynesenými hodnotami celohorninových analýz a laserové ablace na artefaktech; obsidiány, které nejsou označny jako peralkalické, jsou vápenato-alkalické.

52

Stejné výsledky jsou vidět i na dalších diagramech Sr vs. Ba, Nb/Zr vs. Y/Zr atd. (obr. 35). Žádný z analyzovaných obsidiánových artefaktů nespadá do pole obsidiánů z Kapadocie, i když se to tak může zdát např. v diagramu Sr vs. Ba. V jiných diagramech však tyto obsidiány vykazují odlišný trend. Rovněž nejsou zastoupeny obsidiány z lokality Sarisu, které se svým složením ve velké míře podobají obsidiánům z Kapadocie. Výsledky LA artefaktů byly normalizovány na množství REE v chondritu (obr. 36) a porovnány s provedenými celohorninovými analýzami. Znovu se ukazuje, že část artefaktů má peralkalické složení a část spadá mezi vápenato-alkalické obsidiány. Žádný z těchto vápenatoalkalických obsidiánů nepřekrývá pole s obsidiány z Kapadocie, respektive s analyzovanými vzorky z lokality Bozköy.

53

Obr. 35: Binární diagramy s vyneseným chemizmem analyzovaných vzorků z Turecka a artefaktů z Arbid Abyadu (vysvětlivky platí pro všechny diagramy).

Obr. 36: Porovnání REE v analyzovaných obsidiánech s obsahy REE v artefaktech (normalizováno na množství REE v chondritu, Boynton 1984).

54

Jednotlivé obsidiánové artefakty byly při nálezu na Arbid Abyadu označeny, proto zde uvádím tabulku (tab. 2), ve které jsou k jednotlivým artefaktům přiřazeny jejich provenience a současně barva průsvitu. Zelená barva průsvitu odpovídá peralkalickým obsidiánům. Rovněž tyto obsidiány svým průsvitem odpovídají popsané varietě D podle Přichystala (2007).

artefakt

provenience

barva průsvitu

ARBA 07-11-16-19

peralkalická sk.

zelená

14-180-1

Bingöl B

odstín šedé

11-16-21

Bingöl B

odstín šedé

17-171-2

Bingöl B

odstín šedé

11-16-20

peralkalická sk.

zelená

ARBA 07-19-16-18

peralkalická sk.

zelená

13-59-4

peralkalická sk.

zelená

14-180-2

peralkalická sk.

zelená

13-59-3

peralkalická sk.

zelená

14-148-3

peralkalická sk.

zelená

ARBA-11-16-16

Bingöl B

odstín šedé

11-16-22

sv. Anatolie

neprůsvitný

14-462-3

peralkalická sk.

zelená

neoznačený

peralkalická sk.

zelená

neoznačený

peralkalická sk.

zelená

Tab. 2: Obsidiánové artefakty z Tellu Arbid Abyad, jejich provenience a barva průsvitu.

55

8. DISKUZE Tato práce je zaměřena na petrografickou a geochemickou charakteristiku obsidiánových zdrojů v Turecku. Hlavním cílem bylo nalezení makroskopických, mikroskopických a geochemických rozdílů mezi těmito zdroji a snaha o co nejpřesnější určení provenience obsidiánů, a to nejlépe nedestruktivní metodou, která by byla použitelná i pro archeologické účely. Při makroskopickém popisu se pozornost zaměřila hlavně na barvu průsvitu obsidiánů, na kterou již upozornil Přichystal (2007) při studiu artefaktů. Obsidiány se zeleným průsvitem popsal Fornaseri et al. (1975) v okolí Bingölu a Nemrut Dağı, z jiných lokalit takovéto obsidiány popsané nejsou a odpovídají varietě D podle Přichystala (2007). Jak se ukázalo zelená barva průsvitu zřejmě odpovídá peralkalickému složení, jedná se tedy o nejjednodušší způsob jak odlišit peralkalickou a vápenato-alkalickou skupinu obsidiánů. Barva průsvitu vápenato-alkalických obsidiánů se pohybuje v různých odstínech šedé nebo jsou obsidiány zcela neprůsvitné. Dalším nápadným makroskopickým znakem je přítomnost sférolitů ve vzorcích z lokalit Bozköy a Kömürcü, v jiných vzorcích se nevyskytují. Studiem tureckých obsidiánů pod polarizačním mikroskopem se zabývalo jen minimum autorů (Fornaseri et al. 1975, Chataigner et al. 1998, Yeğingil et al. 2002). Většina autorů se spíše zaměřuje na chemickou charakteristiku jednotlivých obsidiánových zdrojů. V mikrostruktuře se hlavní rozdíly projevily v množství mikrolitů a jejich uspořádání. Nejodlišnější byly obsidiány z lokalit Bozköy a Bozköy III.-dílna, ve kterých jsou mikrolity koncentrovány do shluků. V ostatních studovaných vzorcích byly jednotlivé mikrolity uspořádány ve směru toku magmatu. Ve vzorku z lokality Cavuşlar III. se však téměř žádné mikrolity nevyskytovaly. Vzorek z Alatepe I. byl charakteristický velkým množstvím mikrolitů, které byly přesně lineárně uspořádány a ve kterých se nevyskytují žádné vyrostlice. Tento vzorek byl rovněž ojedinělý tím, že jeho mikrostruktura byla okrově zbarvená. V ostatních obsidiánech se ve větší či menší míře vyskytovaly vyrostlice hlavně živců, dále pak pyroxenů, olivínů, biotitů a z akcesorických minerálů byl zastoupen ilmenit, magnetit, zirkon nebo apatit. Při studiu za pomoci mikrosondy a po vynesení do ternárního Ab-An-Or diagramu bylo zjištěno, že jsou zastoupeny alkalické živce i plagioklasy. Z pyroxenů se nejčastěji objevovaly vápenaté pyroxeny (augity) a několik železnatých pyroxenů (ferosility), v jednom případě spadá vzorek až na hranici pigeonitu. Olivíny byly ve všech případech železité, jednalo se tedy o fayality. Chataigner et al. (1998) uvádí, že obsidiány ze západní skupiny Göllü Dağı jsou bohaté na amfibolové mikrofenokrysty. V analyzovaných obsidiánech z Bozköy a Bozköy III.-dílna, které místem sběru pravděpodobně odpovídají této skupině, však žádné amfiboly rozpoznány nebyly. Po provedení celohorninových analýz se ukázalo, že obsidiány tvoří dvě hlavní skupiny, a to skupinu s vápenato-alkalickým složením a skupinu peralkalickou. Obsidiány obou skupin jsou

56

dokonce zastoupeny v jedné oblasti, a to v okolí města Bingöl. Podle Chataignera et al. (1998) jsou nalézány vápenato-alkalické a peralkalické obsidiány pravděpodobně i ve stejném výchozu. Tyto dvě skupiny lze rozlišit na základě chemického složení vyneseného do spider-diagramu normalizovaného na svrchní kůru (Taylor a McLennan 1985) nebo na REE v chondritu (Boynton 1984). Při normalizaci na svrchní kůru (obr. 29) jsou vidět u peralkalické skupiny velké negativní anomálie Ba a Sr, naopak o ostatní prvky jsou tyto obsidiány výrazně nabohaceny. Po vynesení REE (obr. 30) jsou peralkalické vzorky opět mnohem více nabohaceny oproti vápenato-alkalickým, hlavně o HREE. Pro odlišení těchto dvou hlavních skupin lze použít i diagram normalizovaný na složení primitivního pláště (Sun a McDonough 1989), avšak rozdíly těchto dvou skupin zde nejsou tak výrazné. V peralkalické skupině jsou zastoupeny obsidiány z Bingölu a Nemrut Dağı. Tyto dvě oblasti jsou od sebe vzdáleny asi 80 km. Výsledky provedených geochemických analýz na vzorku z Nemrut Dağı (analýza PD 96) a na vzorcích a Cavuşlaru (PD 74, PD 89 a PD 97), se shodují se závěrem Bellot-Gurleta et al. (1999), který uvádí, že některé obsidiány z oblasti Bingöl jsou chemicky nerozpoznatelné od obsidiánů z Nemrut Dağı a že tyto dva zdroje lze rozlišit na základě určení stáří obsidiánů. Chataigner et al. (1998) popisuje obsidiány s peralkalickou afinitou západně od Erzurum v blízkosti vesnice Ömertepe, tyto vzorky však nebyly k dispozici. Vápenato-alkalické obsidiány jsou v Anatolii výrazně rozšířenější; do této skupiny patří analyzované obsidiány z Bozköy (Kapadocie), Pasinleru (sv. Anatolie), Alatepe (vápenato-alkalická skupina v oblasti Bingöl, jv. Anatolie) a obsidiány z vulkánu Süphan Dağı z okolí města Sarısu. Tyto obsidiány je již obtížnější rozlišit na základě spider-diagramů, jako mnohem vhodnější se ukázalo použití binárních diagramů. Chataigner et al. (1998) uvádí jako vhodné k rozlišování zdrojových oblastí diagramy Ba vs. Zr, Ba vs. Sr nebo Ba vs. Fe2O3. Rovněž jsou používány diagramy s poměry stopových prvků např. Nb/Zr vs. Y/Zr (Gratuze 1999) atd. I v těchto diagramech lze lehce odlišit peralkalické obsidiány, avšak pro zjištění zdroje vápenato-alkalických obsidiánů je zapořebí kombinace několika diagramů. Jedním z cílů této diplomové práce bylo ověření, zda je možné aplikovat LA-ICP-MS přímo na obsidiánové artefakty tak, aby se mohla určit provenience použitých surovin, aniž by se artefakt poškodil. Pro zjištění, zda hodnoty LA, provedené přímo na artefaktu, odpovídají naměřeným hodnotám na leštěném nábrusu, se provedlo kontrolní měření na vzorku z Alatepe I., kdy se použil místo artefaktu odštěpek z téhož vzorku horniny. Výsledkem měření bylo, že se vyskytly rozdíly mezi dvěma samotnými ablacemi na stejném nábrusu. Hodnoty ablace na úštěpku se blížily jednomu z těchto měření a rovněž výsledkům celohorninové analýzy vzorku z Alatepe I. Následně provedená analýza 15 obsidiánových artefaktů ukázala, že tato sada obsahuje 3 různé typy obsidiánů. Nejvýrazněji se projevilo 10 artefaktů s peralkalickým složením, u kterých není možné určit, zda jde o zdroj Nemrut Dağı, nebo se jedná o peralkalickou skupinu z oblasti Bingöl. Další skupina 4 artefaktů se svým složením nejvíce blíží vápenato-alkalické skupině oblasti Bingöl. 57

V této práci je podroben celohorninové analýze pouze jeden vzorek spadající do vápenato-alkalické skupiny oblasti Bingöl, a to obsidián z lokality Alatepe I., avšak do této skupiny spadají podle Chataignera et al. (1998) i lokality Çatak a Cavuşlar, které mohou být také zdroji analyzovaných artefaktů. Jeden obsidiánový artefakt (ozn. 11.16.22) má zcela odlišné složení od předchozích dvou skupin. Nejvíce se svým chemizmem podobá obsidiánům ze severovýchodní Anatolie. V této oblasti se však vyskytuje mnoho obtížně geochemicky odlišitelných lokalit, a proto nelze s přesností určit, o který zdroj se přesně jedná. Z důvodu nekompletnosti chemických dat a nedostatečné prozkoumanosti některých lokalit uvedených v rešeršní části diplomové práce, není možné provést plnohodnotné srovnání našich dat se staršími pracemi. Pro přesnější určení obsidiánových zdrojů lze použít data Deniela et al. (1998), Yeğingila et al. (2002), Bellot-Gurleta (1998) nebo Gratuze (1999), která jsou uvedena v příloze E. Ta jsou vynesena do obr. 37 a obr. 38 společně s provedenými celohorniovými analýzami a výsledky LA obsidiánových artefaktů z Tellu Arbid Abyad. Data uváděná ve zmíněné literatuře korespondují s uvedenými výsledky této práce. Na základě chemizmu, který uvádí Yeğingil et al. (2002), lze vyloučit jako zdrojovou oblast pro artefakt 11.16.22 sv. anatolskou lokalitu Ikizdere, která má zcela odlišné složení (obr. 37). Například obsah Ba překračuje 800 ppm a u zkoumaného artefaktu je množství Ba jen 34,58 ppm. Stejně tak se na základě složení dají vyloučit sv. anatolské lokality Erzincan a Erzurum-západ 1 (podle Gratuze 1999). Jelikož se při ověřování průkaznosti LA na artefaktech ukázalo, že je potřeba uvažovat jistou odchylku, může se zdát, že zde prezentované výsledky LA na obsidiánových artefaktech mohou být chybné. Bylo zjištěno, že naměřený obsah Zr se může lišit o 70 ppm a obsah Ba až o 80 ppm. Při pohledu na obr. 37 je zřejmé, že například rozdíl 70 ppm u Zr nemůže zásadně ovlivnit výsledek měření, kdy bylo zjištěno, že velkou část artefaktů tvoří peralkalické obsidiány. U těchto obsidiánů se Ikizdere

množství Zr pohybuje kolem 1000 ppm a výše, uvedené vápenatoalkalické

obsidiány

obsahují

maximálně kolem 500 ppm Zr. Alatepe

Obr 37: Diagram Zr vs. Ba s vynesenými hodnotami celohorninových analýz, laserové ablace na artefaktech a hodnotami uváděnými v literatuře (Deniel et al. 1998, Yeğingil et al. 2002, BellotGurlet 1998 a Gratuze 1999); obsidiány, které nejsou označny jako peralkalické jsou vápenato-alkalické.

sv. Anatolie

58

peralkalická skupina

Z tohoto důvodu je nepravděpodobné, že obsidiánové artefakty zde interpretované jako peralkalické, mohou být ve skutečnosti vápenato-alkalické. Na druhou stranu nelze takto vyloučit chybu u ostatních analyzovaných artefaktů, které v diagramech spadají do pole vzorku z Alatepe a jeden artefakt, který se složením nejvíce blíží sv. anatolským obsidiánům. Rozdíly v obsahu Zr a Ba nejsou mezi těmito skupinami tak zásadní. Z toho důvodu je důležité vynést chemizmus do několika diagramů a vzájemně je porovnat (obr. 38). Z těchto diagramů je zřejmé, že i když se v některých případech může zdát, že artefakty interpretované jako Alatepe náleží mezi obsidiány z Kapadocie (diagram Sr vs. Ba), v jiných diagramech je vidět, že do této skupiny nespadají (Nb/Zr vs. Y/Zr). Stejným způsobem lze určit, že artefakt 11.16.22 se svým složením nejvíce blíží sv. anatolským obsidiánům, s vyjimkou lokality Ikizdere, Erzincan a Erzurum-západ 1 (podle Yeğingila et al. 2002 a Gratuze 1999).

Obr. 38: Binární diagramy s vynesenými hodnotami celohorninových analýz, laserové ablace na artefaktech a hodnotami uváděnými v literatuře (Deniel et al. 1998, Yeğingil et al. 2002, Bellot-Gurlet 1998 a Gratuze 1999). Vysvětlivky platí pro všechny diagramy.

59

9. ZÁVĚR V této práci jsou makroskopicky i mikroskopicky popsány obsidiány ze středního, sv. a jv. Turecka. Tyto vzorky byly dále podrobeny celohorninové analýze, na základě které byl zjištěn jejich chemizmus. Poskytnuté obsidiánové artefakty z Tellu Arbid Abyad byly analyzovány pomocí LAICP-MS a byla stanovena jejich pravděpodobná provenience. Výsledky jsou následující: Makroskopický popis:


Makroskopicky lze odlišit obsidiány peralkalické od obsidiánů vápenato-alkalických. Peralkalické obsidiány mají olivově zelený průsvit, vápenato-alkalické obsidiány se vyznačují průsvitem šedé barvy nebo jsou neprůsvitné.




Některé obsidiány z Kapadocie obsahují sférolity.




Vzorky z okolí jezera Van (Nemrut Dağı a Sarısu) obsahují množství větších vyrostlic, které činní obsidiány méně vhodné ke štípání.

Mikroskopický popis:
Všechny obsidiány obsahují určité množství mikrolitů, minimální množství mikrolitů je ve vzorcích z Cavuşlaru, nejvíce v obsidiánech z Nemrut Dağı a Pasinler.
Z hlavních minerálů jsou zastoupny živce, pyroxeny, olivíny, slídy, z akcesorických zirkony, magnetity, ilmenity, apatity, monazity a pyrity. Některé minerály jsou částečně natavené.
Výbrus obsidiánu z lokality Alatepe měl okrové zbarvení, které nebylo pozorováno u žádného jiného vzorku Geochemická charakteristika ICP-ES/-MS:
S jistotou je možné odlišit peralkalickou skupinu od vápenato-alkalické.
Z analyzovaných vzorků spadají do peralkalické skupiny obsidiány z oblasti Nemrut Dağı a Cavuşlar, které jsou na základě chemizmu od sebe obtížně odlišitelné.
Pro odlišení zdrojů vápenato-alkalických obsidiánů je třeba použít kombinace několika diagramů. LA-ICP-MS na obsidiánových artefaktech a určení jejich provenience:


Laserová ablace ukázala, že kolekce artefaktů je tvořena třemi obsidiánovými zdroji.




U deseti artefaktů je zdrojem peralkalická skupina, tzn. Nemrut Dağı nebo Cavuşlar.




Čtyři artefakty jsou tvořeny vápenato-alkalickými obsidiány, které se svým složením v binárních diagramech nejvíce blíží obsidiánům z Alatepe.




Jeden artefakt, který je také vápenato-alkalický, má zcela odlišné složení, které ve většině použitých diagramů spadá do pole obsidiánů ze sv. Anatolie. Ze sv. anatolských zdrojů lze však na základě složení vyloučit zdroj Ikizdere, Erzincan a Erzurum-západ 1 (podle Yeğingila et al. 2002 a Gratuze 1999).

60

10. LITERATURA Akkuş, M. F. (1962): The geology of the area between Kütahay and Gediz. – M.T.A. Bull., 58, Ankara.

Aydar, E., Gourgaud, A. (1998): The geology of Mount Hasan stratovolcano, central Anatolia, Turkey. – Journal of Volcanology and Geothermal Research 85, 129-152.

Balkan-Atlı, N., Binder, D., Cauvin, M. C. (1999): Obsidian: Sources, Workshops and Trade in Central Anatolia. In: Özdoğan, M. (ed.), Neolithic in Turkey, Arkeoloji ve Sanat Yay., Istanbul.

Balkan-Atlı, N., Kayacan, N., Özbaşaran, M., Yıldırım, S. (2001): Variability in the neolithic arrowheads of Central Anatolia (typological, technological and chronological aspects). – Caneva, I., Lemorini, C., Zampetti, D., Biagi, P. (eds.), Beyond tools. SENEPSE 9. Berlin. Ex oriente.

Bellot-Gurlet, L., Bigazzi, G., Dorighel, O., Oddone, M., Poupeau, G., Yegingil, Z. (1999): The fission-track analysis: alternative technique for provenance studies of prehistoric obsidián artefacts. – Radiation Measurements, 31, 639-644.

Bieliński (2006): Archaeological Expedition to Tell Arbid. dostupné na: http://www.tellarbid.uw.edu.pl/index.html (25.2. 2010)

Bigazzi, G., Bellot-Gurlet, L., Poupeau, G., Yeginğil, Z. (1998): Provenance studies of Obsidian artifacts in Anatolia using the fission track dating method: an overview. In: Gourgaud, A., Gratuze, B., Poupeau, G., Poidevin, J.-L., Cauvin, M. C. (Eds.), Ľobsidienne au Proche et au Moyen Orient: du volcan à ľoutil. BAR International series, ArcheoPress, Oxford.

Bigazzi, G., Yeginğil, Z., Ercan, T., Oddone, M., Özdoğan, M. (1993): Fission Track Dating Obsidians in Central and Northern Anatolia. – Bulletin of Volcanology, 55, 588-595.

Bigazzi, G., Yeginğil, Z., Ercan, T., Oddone, M., Özdoğan, M. (1996): The Pisa-Adana joint project of prehistoric obsidian artifacts: first results from eastern Anatolia. In: Dimirci, S., Özer, A. M., Summers, G. D. (Eds.), Archaeometry 94. Proceeding of the 29th Symposium on Archaeometry, Ankara, 9-14 May 1994. Tübitak, Ankara, pp. 521-528.

61

Bingöl, E., Bal, I., Can, N. (1989): Geological map of Turkey, scale 1:2 000 000, MTA-General Directorate of Mineral Research and Exploration (Eds.), Ankara, Turkey.

Blackman, M. J. (1984): Provenance studies of middle eastern obsidian from sites in highland Iran. – Archaeol. Chem. III, Adv. In Chem. 205, 19-50.

Boynton, W. V. (1984): Geochemistry of the rare earth elements: meteorite studies. In: Henderson, P. (Ed.) Rare earth element geochemistry. – Elsevier, 63-114, Amsterdam.

Deniel, C., Aydar, E., Gourgaud, A. (1998): The Hasan Dagi stratovolcano (Central Anatolia, Turkey): evolution from calc-alkaline to alkalit magmatism in a collision zone. – Journal of Volcanology and Geothermal Research 87, 275-302.

Druitt, T. H., Brenchley, P. J., Götken, Y. E., Francaviglia, V. (1995): Late Quaternary rhyolitic eruptions from the Acigöl Complex, central Turkey. – Journal of the Geological Society 152, 655-667.

Erentöz, C. (1956): A general review of the geology of Turkey. – M.T.A. Bull. 48, 40-58.

Erzan, T., Șarağlu, F., Kusçu, I., (1996): Features of obsidian beds formed by volcanic activity since 25 million years B.P. In: Dimirci, S., Özer, A. M., Summers, G. D. (Eds.). The Proceedings of the 29th International Symposuim on Archaeometry, Ankara 1994. Tübitak, Ankara, 505-513.

Fediuk, F. (1970): Vyvřeliny Turecka. – Věstník Ústředního ústavu geologického, 45, 231-237.

Fornaseri, M., Malpieri, L., Palmieri, A. M., Taddeucci, A. (1975): Analyses of Obsidians from the late Chalcolithic Levels of Arslantepe (Malatya). – Paléorient, 3, 1, 231-246.

Gratuze, B. (1999): Obsidian Characterization by Laser Ablation ICP-MS and its Application to Prehistoric Trade in the Mediterranean and the Near East: Sources and Distribution of Obsidian within the Aegean and Anatolia. – Journal of Archaeological Science, 26, 869-881.

Gülen, L. (1984): Sr, Nd, Pb isotope and trace element geochemistry of calc-alkaline and alkalit volcanics, eastern Turkey. – PhD, M.I.T., USA.

Chaput, E. (1936): Voyages d'études géologiques et géomorphologiques en Turquie. Paris.

62

Chataigner, C., Poidevin, J. L., Arnaud, N. O. (1998): Turkish occurrences of obsidian and use by prehistoric peoples in the Near East from 14,000 to 6000 BP. – Journal of Volcanology and Geothermal Research 85, 517-537.

Innocenti, F., Mazzuoli, R., Pasquaré, G., Radicati di Brozolo, F., Villari, L. (1976): Evolution of volcanism in the area of interaction between the Arabian, Anatolian and Iranian plates (Lake Van, Eastern Turkey). – Journal of Volcanology and Geothermal Research 1, 103-112.

Innocenti, F., Mazzuoli, R., Pasquaré, G., Radicati di Brozolo, F., Villari, L. (1982): Tertiary and Quaternary volcanism of the Erzurum – Kars area (eastern Turkey; geochronological data and geodynamic evolution). – Journal of Volcanology and Geothermal Research 13, 223-240.

Irvine, T. N., Baragar, W. R. A. (1971): A guide to the chemical classification of the common volcanic rocks. – Can. J. Earth Sci., 8, 523-548, Ottawa.

Karaoğlu, Ö., Özdemir, Y., Tolluoğlu, A. Ü., Karabiyikoğlu, M., Köse, O., Froger, J. L. (2005): Stratigraphy of the Volcanic Products Around Nemrut Caldera: Implications for Reconstruction of the Caldera Formation. – Turkish Journal of Earth Sciences, 14, 123-143.

Keller, J. (1974): Quaternary maar volcanism near Karapinar in central Anatolia. – Bulletin Volcanologique, 38, 378-396.

Keller, J., Bigazzi, G., Pernicka, E. (1996): The Galatia-X Source: a combined major element, traceelement and fission-track characterization of an unknown obsidian source in northwestern Anatolia. In: Dimirci, S., Özer, A. M., Summers, G. D. (Eds.), Archaeometry 94. The Proceedings of the 29th Symposium on Archaeometry, Ankara 9 – 14 May 1994. Tübitak, Ankara, pp. 69 – 86.

Keller, J., Jung, D., Eckhart, F. J., Kreuzer, H. (1992): Radiometric ages and chemical characterization of the Galatian andezite massif, Pontus, Turkey. – Acta Vulcanologica 2, 267-276.

Keller, J., Seifried, C. (1990): The present status of obsidian source identification in Anatolia and the Near East. In: Albore Livadie, C., Wideman, F. (Eds.), Volcanologie et Archéologie, PACT 25. Strasbourg, Conseil de l’Europe, 58-87.

Keskin, M., Pearce, J. A., Mitchell, J.G. (1998): Volcano-stratigraphy and geochemistry of collisionrelated volcanism on the Erzurum-Kars Plateau, northeastern Turkey. – Journal of Volcanology and Geothermal Research 85, 355-404. 63

Le Bas, M. J., La Maitre, R. W., Streckeisen, A., Zanettin B. (1986): A chemical classification of volcanic rocks. – J. Petrol., 27, 745-750.

Le Bourdonnec, F. X., Delerue, S., Dubernet, S., Moretto, Ph., Calligaro, Th., Dran, J. C., Poupeau (2005): PIXE characterization of Western Mediterranean and Anatolian obsidians and Neolothic provenance studies. – Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B 240, 595-599.

Mateiciucová, I. (v tisku): Tell Arbid Abyad - New Late Neolithic Site in the Upper Khabur Basin, NE Syria: The First Preliminary Report. 6th ICAANE congress, Rome.

Matsuda, J. I. (1988): Geochemical study of collision volcanism at the plate boundary in Turkey (comparison with subduction volcanism in Japan). – Initial report of Turkey-Japan volcanological project, I, 31-36.

Mísař, Z. (1987): Regionální geologie světa. – Academia, Praha.

Özdemir, Y., Karaoğlu, Ö., Tolluoğlu, A. Ü., Güleç, N. (2005): Volcanostratigraphy and petrogenesis of the Nemrut stratovolcano (East Anatolian High Plateau): the most recent post-collisional volcanism in Turkey. – Chemical Geology 226, 189-211.

Poidevin, J. L. (1998): Etude géologique des gisements d’obsidienne de Turquie et du Caucase: mineralogie, geologie et chronometrie. In: Gourgaud, A., Gratuze, B., Poupeau, G., Poidevin, J. L., Cauvin, M. C. (Eds.), L’obsidienne au Proche et au Moyen Orient: du volcan à ľoutil. BAR International series, ArcheoPress, Oxford. Poupeau, G., Delerue, S., Carter, T., Pereira, C. E. de B., Miekeley, N., Bellot-Gurlet, L. (2005): How Homogeneous is the „East Göllü Dağ“ (Cappadocia, Turkey) Obsidian ȘSourceȘ Composition? – IAOS Bulletin NO. 32, 3-8. Přichystal, A. (2007): Suroviny kamenných artefaktů z lokality Tell Arbid Abyad (výzkumná sezóna 2007). – MS, Ústav archeologie a muzeologie FF MU, 3 str. Robertson, A. H. F., Dixon, J. E. (1984): Introduction: aspects of the geological evolution of the Eastern Mediterranean. – Geological Society 17, 1-74, London. Rock-color chart with genuine Munsell color chips (1995). – 8th printing. Geological Society of America, Boulder.

64

Sağiroğlu, G. N. (1978): Turkey. In: Bowie, S. H. U. B., Kvalheim, A., Haslam, H. W. (Eds.), Mineral deposites of Europe: southwest and eastern Europe, with Iceland, 409-421.

Șen, E., Kürkcüoğlu, B., Aydar, E., Gourgaud, A., Vincent, P. M. (2003): Volcanological evolution of Mount Erciyes stratovolcano and origin of the Valibaba Tepe ignimbrite (Central Anatolia, Turkey). – Journal of Volcanology and Geothermal Research 125, 225-246.

Shand, S. J. (1943): Eruptive Rocks. Their Genesis, Composition, Classification, and Their Relation to Ore-Deposits with a Chapter on Meteorite. New York.

Schandl, E. S., Gorton, M. P. (2002): Application of high field strenght elements to discriminate tectonic settings in VMS environments. – Economic Geology 97, 629-642.

Sun, S. S., McDonough, W. F. (1989): Chemical and isotopic systematics of oceanic basalts: implications for mantle composition and processes. In: Saunders, A. D., Norry, M. (Eds.): Magmatism in Ocean Basins. Geol. Soc. Spec. Publ. 42, 313-345, London.

Ulusoy, I., Labazuy, P., Aydar, E., Ersoy, O., Çubukçu, E. (2008): Structure of the Nemrut caldera (Eastern Anatolia, Turkey) and associated hydrothermal fluid circulation. – Journal of Volcanology and Geothermal Research, 174, 269-283.

Whitney, D. L., Evans, B. (2010): Abbreviations for names of rock-forming minerals. – American Mineralogist, 95, 185-187.

Winchester, J. A., Floyd, P. A. (1977): Geochemical discrimination of different magma series and their differentiation products using immobile elements. – Chem. Geol., 20, 325-343, Amsterdam.

Yeğingil, Z., Boztuğ, D., Murat, E., Oddone, M., Bigazzi, G. (2002): Timing of neotectonic fracturing by fission track dating of obsidian in-filling faults in the Đkizdere-Rize area, NE Black Sea region, Turkey. – Terra Nova, 14, 169-174.

Yılmaz, Y., Güner, Y., Șaroğlu, F. (1998): Geology of the quaternary volcanic centres of the east Anatolia. – Journal of Volcanology and Geothermal Research 85, 173-210.

http://maps.google.cz – Google mapy. 9.5.2010 na adrese: http://maps.google.cz/maps?hl=cs&tab=wl http://www.mta.gov.tr/mta_web/harita500.html - Geologické mapy 1: 500 000 (6.11.2009)

65

PŘÍLOHY

PŘÍLOHA A: Seznam odebraných vzorků

PŘÍLOHA B: Mikrosondové analýzy

PŘÍLOHA C: Geochemická data

PŘÍLOHA D: Výsledky laserové ablace

PŘÍLOHA E: Publikované geochemické analýzy 66

Příloha A: Seznam odebraných vzorků

lokalita

prům. magnetická susceptibilita (10-3 SI)

Cavuslar III. Pasinler II. Sarisu Bozköy III.-dílna Cavuslar II. Sarisu Alatepe I. Bozköy Bozköy III.-dílna Pasinler II. Pasinler II. Nemrut Dagi Cavuslar I. Karakaya Karakaya Karakaya Cavuslar I. Cavuslar I. Cavuslar I. Cavuslar I. Cavuslar II. Cavuslar III. Alatepe I. Alatepe II. Alatepe II. Alatepe III. Pasinler I. Patnos Sarisu Serinbayir Nemrut Dagi Nemrut Dagi Baclama Baclama Baclama Kömörcu I. Kömörcu II. Kömörcu III. Kömörcu III. Bozköy II. Bözköy II. Bözköy III.-dílna Bözköy III.-dílna Bözköy III.-dílna Bözköy III.-dílna Kayirli Kayirli

0,14 1,538 0,92 0,16 0,126 0,994 3,812 0,108 0,214 0,748 0,08 0,018 0,064 0,56 0,492 1,954 0,156 0,102 1,186 0,138 0,108 0,144 0,41 1,18 1,432 5,5 0,822 0,318 2,354 0,068 0,17 0,162 0,576 1,776 0,95 0,482 0,398 0,884 0,476 0,436 0,838 0,198 0,444 0,198 0,208 0,248 0,362

ACME

výbrus

PD 74 PD 75 PD 76 PD 77 PD 89 PD 90 PD 91 PD 92 PD 93 PD 94 PD 95 PD 96 PD 97

105/08 106/08 104/08 103/08 36/09 37/09 38/09 39/09 40/09 41/09 42/09 43/09 44/09

GPS koordináty N 38,91936 N 39,98894 N 39,01879 N 38,2714 N 38,91936 N 39,01879 N 39,05563 N 38,38330 N 38,2714 N 39,98894 N 39,98894 N 38,63719 N 38,91963 N 39,66669 N 39,66669 N 39,66669 N 38,91963 N 38,91963 N 38,91963 N 38,91963 N 38,91936 N 38,91936 N 39,05563 N 39,05083 N 39,05083 N 39,05230 N 39,97922 N 39,15280 N 39,01879 N 38,67488 N 38,58180 N 38,58180 N 38,43286 N 38,43286 N 38,43286 N 38,28172 N 38,27832 N 38,27869 N 38,27869 N 38,25086 N 38,25086 N 38,2714 N 38,2714 N 38,2714 N 38,2714 N 38,29151 N 38,29151

E 40,78726 E 41,73219 E 42,92556 E 34,4682 E 40,78726 E 42,92556 E 40,77227 E 34,8337 E 34,4682 E 41,73219 E 41,73219 E 42,28177 E 40,77859 E 39,74313 E 39,74313 E 39,74313 E 40,77859 E 40,77859 E 40,77859 E 40,77859 E 40,78726 E 40,78728 E 40,77227 E 40,75799 E 40,75799 E 40,75606 E 41,67863 E 42,84927 E 42,92556 E 42,31367 E 42,26969 E 42,26969 E 35,04377 E 35,04377 E 35,04377 E 34,57423 E 34,56814 E 34,57659 E 34,57659 E 34,49166 E 34,49166 E 34,4682 E 34,4682 E 34,4682 E 34,4682 E 34,47982 E 34,47982

Tab. 1: Seznam odebraných vzorků s uvedenou průměrnou magnetickou susceptibilitou (červeně je ozn. zvýšená magnetická susceptibilita). Dále je uvedeno označení celohorninové analýzy (ACME), čísla výbrusů a přesné zeměpisné souřadnice.

67

PŘÍLOHA B: Mikrosondové analýzy vzorek PD 74

PD 74

PD 74 PD 74 PD 74

PD 76

PD 76

PD 76

PD 76

PD 76

PD 76

PD 75

PD 75

analýza

3/1

4/1

6/1

7/1

16/1

17/1

18/1

21/1

22/1

35/1

36/1

50/1

51/1

Na2O

7,50

7,42

7,88

8,12

6,67

8,98

8,98

8,70

8,61

9,15

9,10

5,77

6,21

SiO2

68,23

68,13

67,64

68,25

67,27

64,44

64,96

62,98

64,00

64,39

64,72

55,91

57,12

Al2O3

18,04

17,86

18,69

18,92

18,14

22,38

22,06

22,95

22,29

22,18

22,10

27,45

27,04

K2O

5,91

6,26

5,99

5,72

7,11

1,17

0,79

1,01

1,19

1,35

0,88

0,30

0,37

CaO

0,00

0,00

0,04

0,01

0,00

3,71

3,59

4,50

3,83

3,36

3,29

10,31

9,55

FeO

1,32

1,39

0,59

0,53

1,14

0,12

0,11

0,12

0,12

0,09

0,13

0,53

0,49

Total

101,03

101,12

100,87 101,59 100,45

100,96

100,62

100,57

100,15

100,65

100,37

100,41

100,96

vzorek PD 75

PD 75

PD 75

PD 96

PD 96

PD 96

PD 96

PD 96

PD 91

PD 91

PD 91

PD 90

PD 90

analýza

53/1

54/1

60/1

2/1

3/1

6/1

9/1

11/1

22/1

27/1

28/1

33/1

34/1

Na2O

8,84

9,30

8,08

7,84

8,42

7,85

7,84

8,25

8,32

7,91

8,38

9,56

6,29

SiO2

67,32

67,37

67,85

68,25

68,91

67,55

68,50

68,21

64,24

69,86

67,05

65,92

72,02

Al2O3

20,55

20,42

19,60

18,78

18,21

18,62

18,71

17,97

21,89

17,63

19,85

21,72

17,03

K2O

3,25

2,01

4,65

5,66

4,40

5,61

5,59

4,80

2,17

2,06

2,35

0,56

2,42

CaO

1,50

1,74

0,85

0,06

0,01

0,06

0,08

0,06

3,17

2,01

2,30

3,28

1,91

FeO

0,24

0,24

0,23

0,46

1,30

0,50

0,55

1,29

0,28

0,85

0,42

0,14

0,25

Total

101,78

101,20

101,32

101,11

101,31

100,20

101,32

100,61

100,40

100,57

100,57

101,31

100,04

vzorek PD 90

PD 89

PD 89

PD 89

PD 89

PD 94

PD 94

PD 94

PD 94

PD 94

PD 94

analýza

35/1

55/1

56/1

57/1

61/1

65/1

68/1

69/1

73/1

74/1

89/1

Na2O

9,20

7,98

7,56

7,68

7,51

9,25

8,54

9,56

10,07

8,22

0,81

SiO2

66,48

67,84

67,68

67,96

67,28

67,71

68,05

67,97

68,54

67,11

97,58

Al2O3

20,81

17,65

18,31

18,40

18,32

19,99

19,20

19,42

19,61

19,94

2,30

K2O

0,66

5,38

5,79

5,71

6,12

3,22

4,50

3,01

2,10

4,48

0,32

CaO

2,72

0,00

0,02

0,01

0,03

1,04

0,62

0,60

0,78

1,15

0,15

FeO

0,18

1,27

0,74

0,64

0,58

0,24

0,30

0,23

0,33

0,29

0,04

Total

100,19

100,22

100,14

100,39

99,88

101,40

101,29

100,83

101,52

101,36

101,26

Tab. 1: Reprezentativní mikrosondové analýzy živců (hm.%); SrO, BaO, P2O5, Cl a PbO byly pod mezí detekce.

68

PŘÍLOHA B: Mikrosondové analýzy

vzorek

PD 74

PD 74

PD 74

PD 74

PD 74

PD 76

PD 76

PD 76

PD 76

PD 76

PD 76

PD 75

PD 75

analýza

3/1

4/1

6/1

7/1

16/1

17/1

18/1

21/1

22/1

35/1

36/1

50/1

51/1

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,18

0,17

0,21

0,18

0,16

0,16

0,50

0,46

0,64

0,64

0,68

0,69

0,58

0,77

0,77

0,75

0,74

0,78

0,78

0,50

0,54

0,33

0,36

0,34

0,32

0,41

0,07

0,04

0,06

0,07

0,08

0,05

0,02

0,02

0,94

0,93

0,98

0,98

0,96

1,16

1,14

1,20

1,16

1,15

1,15

1,46

1,42

3,02

3,02

3,00

3,00

3,01

2,83

2,85

2,79

2,83

2,84

2,85

2,52

2,55

4,99

5,01

5,02

5,01

5,00

5,00

4,98

5,02

4,99

5,02

4,99

5,02

5,02

0,98

0,99

1,02

1,01

0,99

1,01

0,98

1,02

0,99

1,02

0,98

1,02

1,02

2+

Ca + Na + K 3+ Al 4+ Si sum.kat sum.alk An Ab Or

0,00

0,00

0,20

0,00

0,00

17,40

17,30

21,00

18,40

15,60

15,90

48,80

45,00

65,80

64,20

66,50

68,30

58,80

76,10

78,20

73,40

74,80

76,90

79,10

49,50

53,00

34,20

35,80

33,30

31,70

41,20

6,50

4,50

5,60

6,80

7,50

5,10

1,70

2,10

vzorek

PD 75

PD 75

PD 75

PD 96

PD 96

PD 96

PD 96

PD 96

PD 91

PD 91

PD 91

PD 90

PD 90

analýza

53/1

54/1

60/1

2/1

3/1

6/1

9/1

11/1

22/1

27/1

28/1

33/1

34/1

0,07

0,08

0,04

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,15

0,09

0,11

0,15

0,09

0,75

0,79

0,69

0,67

0,72

0,68

0,67

0,71

0,72

0,67

0,72

0,81

0,53

0,18

0,11

0,26

0,32

0,25

0,32

0,31

0,27

0,12

0,12

0,13

0,03

0,13

1,06

1,05

1,01

0,98

0,94

0,98

0,97

0,94

1,14

0,91

1,03

1,12

0,87

2,94

2,94

2,98

3,01

3,03

3,01

3,01

3,03

2,85

3,06

2,95

2,87

3,13

5,00

4,98

4,99

5,00

4,99

5,00

4,99

5,00

5,00

4,88

4,96

4,99

4,77

1,00

0,98

0,99

0,99

0,97

1,00

0,99

0,98

0,99

0,88

0,96

0,99

0,75

2+

Ca + Na + K 3+ Al 4+ Si sum.kat sum.alk An Ab Or

7,00

8,40

4,10

0,30

0,10

0,30

0,40

0,30

15,30

10,70

11,30

15,40

11,80

74,90

80,20

69,60

67,60

74,30

67,80

67,80

72,10

72,30

76,20

74,90

81,50

70,40

18,10

11,40

26,30

32,10

25,60

31,90

31,80

27,60

12,40

13,10

13,80

3,10

17,80

vzorek

PD 90

PD 89

PD 89

PD 89

PD 89

PD 94

PD 94

PD 94

PD 94

PD 94

PD 93

analýza

35/1

55/1

56/1

57/1

61/1

65/1

68/1

69/1

73/1

74/1

89/1

2+

Ca + Na + K 3+ Al 4+ Si sum.kat sum.alk An Ab Or

0,13

0,00

0,00

0,00

0,00

0,05

0,03

0,03

0,04

0,05

0,01

0,78

0,69

0,65

0,66

0,65

0,78

0,73

0,81

0,85

0,70

0,06

0,04

0,31

0,33

0,32

0,35

0,18

0,25

0,17

0,12

0,25

0,02

1,08

0,93

0,96

0,96

0,97

1,03

0,99

1,00

1,01

1,03

0,11

2,92

3,03

3,02

3,02

3,01

2,96

2,99

2,98

2,98

2,95

3,90

4,95

5,01

4,99

4,99

5,01

5,01

5,00

5,01

5,00

5,01

4,09

0,95

1,00

0,98

0,99

1,00

1,01

1,01

1,01

1,00

1,01

0,09

13,50

0,00

0,10

0,00

0,20

4,70

2,90

2,80

3,60

5,40

0,09

82,60

69,20

66,50

67,10

65,00

77,50

72,10

80,50

84,80

69,70

73,30

3,90

30,80

33,40

32,90

34,80

17,70

25,00

16,70

11,60

25,00

18,60

Tab. 2: Mikrosondové analýzy živců přepočtené na základ 8 O.

69

PŘÍLOHA B: Mikrosondové analýzy

vzorek

PD 74

PD 76

PD 96

PD 96

PD 90

PD 89

vzorek

PD 74

PD 76

PD 96

PD 96

PD 90

PD 89

analýza

11/1

34/1

18/1

20/1

45/1

63/1

analýza

11/1

34/1

18/1

20/1

45/1

63/1

SiO2 Al2O3 MgO BaO V2O3 Cr2O3 CaO TiO2 FeO MnO ZnO

0,03

0,04

0,04

0,02

0,06

0,01

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,01

0,07

0,01

0,03

0,09

0,03

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,42

0,02

0,02

0,52

0,01

0,00

0,02

0,00

0,00

0,02

0,00

n

n

0,31

0,33

0,31

0,29

0,00

0,1

0,02

0,07

0,08

0,01

0,01

0,00

0,01

0,01

0,01

0,00

0,02

0,07

0,04

0,02

0,02

0,00

51,06

48,8

50,26

50,35

48,79

50,19

46,26

47,26

46,38

46,87

47,4

46,39

1,43

1,13

1,61

1,59

1,05

1,31

Total

4+

n

n

0,08

0,04

0,08

0,02

Si 3+ Al 2+ Mg 2+ Ba 3+ V 3+ Cr 2+ Ca 4+ Ti 2+ Fe 2+ Mn 2+ Zn

98,82

97,89

98,78

99,35

98,41

98,26

suma kat.

n

n

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,99

0,96

0,98

0,97

0,96

0,98

0,99

1,03

1,00

1,01

1,03

1,01

0,03

0,03

0,04

0,04

0,02

0,03

n

n

0,00

0,00

0,00

0,00

2,01

2,04

2,02

2,03

2,04

2,02

Tab. 3: Reprezentativní mikrosondové analýzy ilmenitu (vlevo, hm.%, n – neanalyzováno) a jejich přepočet na základ 3 O (vpravo). Na2O, P2O5, K2O, NiO, Cl a F byly pod mezí detekce.

vzorek

PD 96

PD 96

PD 96

PD 91

PD 90

PD 90

PD 90

PD 89

PD 89

analýza

1/1

8/1

12/1

24/1

39/1

40/1

51/1

52/1

58/1

Na2O SiO2 Al2O3 MgO P2O5 CaO K2O TiO2 FeO MnO Total

1,13

1,26

1,31

0,29

0,12

0,12

0,00

0,25

1,97

48,07

47,51

48,32

50,88

48,56

55,14

48,37

52,05

49,08

0,21

0,19

0,16

1,13

0,42

0,63

0,58

1,89

0,14

0,13

0,10

0,12

11,66

7,03

7,04

7,20

16,40

0,25

0,01

0,03

0,03

0,00

0,01

0,04

0,01

0,05

0,02

18,78

18,64

18,49

14,45

1,59

0,72

0,82

16,25

17,81

0,00

0,01

0,03

0,06

0,02

0,09

0,00

0,02

0,01

0,39

0,40

0,37

0,33

0,17

0,12

0,16

0,90

0,24

30,75

30,20

30,50

19,40

41,04

35,01

42,36

12,71

30,27

1,23

1,28

1,28

0,85

1,36

1,35

1,40

0,35

0,89

100,78

99,74

100,62

99,11

100,42

100,39

101,02

101,00

100,81

vzorek

PD 89

PD 74

PD 74

PD 75

PD 75

PD 94

PD 94

PD 94

analýza

60/1

5/1

10/1

62/1

63/1

76/1

77/1

79/1

Na2O SiO2 Al2O3 MgO P2O5 CaO K2O TiO2 FeO MnO Total

1,78

1,90

1,30

0,57

0,47

0,25

0,33

0,54

48,48

48,01

48,27

51,84

52,54

50,02

50,38

50,41

0,15

0,27

0,32

1,00

0,57

0,57

0,84

1,13

0,30

0,08

0,13

11,67

12,13

9,38

10,80

8,78

0,02

0,03

0,02

0,03

0,01

0,00

0,33

0,02

18,17

15,24

16,49

19,99

20,28

8,97

11,86

18,28

0,01

0,14

0,18

0,02

0,03

0,10

0,06

0,08

0,27

0,70

0,33

0,25

0,19

0,17

0,24

0,28

30,02

31,48

30,65

14,18

13,30

26,98

21,90

19,10

0,85

1,22

1,24

1,27

1,26

3,32

2,72

2,09

100,10

99,39

99,00

100,97

100,91

99,91

99,67

100,83

Tab. 4: Reprezentativní mikrosondové analýzy pyroxenů (hm.%); Cr2O3, NiO, Cl, ZnO, BaO, F a V2O3 byly pod mezí detekce. 70

PŘÍLOHA B: Mikrosondové analýzy

vzorek

PD 96

PD 96

PD 96

PD 91

PD 90

PD 90

PD 90

PD 89

PD 89

analýza

1/1

8/1

12/1

24/1

39/1

40/1

51/1

52/1

58/1

En Wo Fs Jd Ae Q J Ca Na 2+ Mn 2+ Mg K 2+ Fe 3+ Fe Ti Al.M1 Al.T 4+ Si

0,41

0,31

0,36

34,88

22,00

25,17

22,26

46,29

0,80

42,75

42,98

42,53

31,11

3,57

1,84

1,82

32,99

41,94

56,84

56,71

57,11

34,01

74,43

72,99

75,92

20,72

57,26

0,67

0,61

0,62

2,26

1,04

1,12

0,00

1,03

0,61

8,55

9,84

10,12

0,00

0,00

0,00

0,00

0,86

15,28

0,18

0,20

0,21

0,04

0,02

0,02

0,00

0,04

0,31

1,77

1,75

1,75

1,91

1,91

1,58

1,93

1,88

1,66

0,83

0,83

0,82

0,60

0,07

0,03

0,04

0,65

0,78

0,09

0,10

0,11

0,02

0,01

0,01

0,00

0,02

0,16

0,04

0,05

0,05

0,03

0,05

0,05

0,05

0,01

0,03

0,01

0,01

0,01

0,68

0,43

0,41

0,44

0,91

0,02

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,93

0,91

0,92

0,63

1,41

1,14

1,45

0,33

0,86

0,13

0,15

0,13

0,00

0,00

0,00

0,00

0,07

0,17

0,01

0,01

0,01

0,01

0,01

0,00

0,01

0,03

0,01

0,00

0,00

0,00

0,03

0,02

0,03

0,01

0,01

0,01

0,01

0,01

0,01

0,02

0,00

0,00

0,02

0,07

0,00

1,99

1,98

1,99

1,98

2,00

2,15

1,98

1,93

2,01

suma kat.

4,04

4,05

4,04

4,00

3,99

3,83

4,00

4,02

4,06

skupina

Ca

Ca

Ca

Ca

Mg-Fe

Mg-Fe

Mg-Fe

Ca

Ca

název

wo-rich

wo-rich

wo-rich

augite

augite

wo-rich

ferrosilite ferrosilite ferrosilite

vzorek

PD 89

PD 74

PD 74

PD 75

PD 75

PD 94

PD 94

analýza

60/1

5/1

10/1

62/1

63/1

76/1

77/1

79/1

En Wo Fs Jd Ae Q J Ca Na 2+ Mn 2+ Mg K 2+ Fe 3+ Fe Ti Al.M1 Al.T 4+ Si

1,00

0,27

0,43

33,64

34,79

28,56

32,56

25,97

42,55

37,28

39,66

41,39

41,77

19,64

25,74

38,83

56,45

62,45

59,91

24,97

23,43

51,79

41,71

35,20

0,54

1,32

2,09

1,45

0,97

1,83

2,03

1,57

13,99

14,43

8,62

2,93

2,56

0,20

0,62

2,68

0,29

0,31

0,21

0,08

0,07

0,04

0,05

0,08

1,68

1,65

1,75

1,83

1,86

1,84

1,83

1,80

0,81

0,68

0,74

0,81

0,82

0,38

0,50

0,76

0,14

0,15

0,11

0,04

0,03

0,02

0,03

0,04

0,03

0,04

0,04

0,04

0,04

0,11

0,09

0,07

0,02

0,01

0,01

0,66

0,68

0,56

0,63

0,51

0,00

0,01

0,01

0,00

0,00

0,01

0,00

0,00

0,86

0,96

1,01

0,36

0,35

0,90

0,71

0,53

0,18

0,14

0,07

0,09

0,07

0,00

0,01

0,09

0,01

0,02

0,01

0,01

0,01

0,01

0,01

0,01

0,01

0,01

0,02

0,01

0,01

0,02

0,01

0,01

0,00

0,00

0,00

0,04

0,02

0,01

0,03

0,04

2,00

2,01

2,02

1,97

1,98

1,99

1,97

1,96

suma kat.

4,06

4,05

4,02

4,03

4,02

4,00

4,00

4,03

skupina

Ca

Ca

Ca

Ca

Ca

Mg-Fe

Ca

Ca

název

wo-rich

wo-rich

wo-rich

augite

augite

pigeonite

augite

augite

Tab. 5: Mikrosondové analýzy pyroxenů přepočtené na základ 6 O. 71

PD 94

PŘÍLOHA B: Mikrosondové analýzy

vzorek

PD 74

PD 74

PD 76

PD 96

PD 96

PD 96

vzorek

PD 74

PD 74

PD 76

PD 96

PD 96

PD 96

analýza

13/1

14/1

20/1

17/1

19/1

21/1

analýza

13/1

14/1

20/1

17/1

19/1

21/1

SiO2 MgO FeO MnO

29,46

29,41

30,54

29,85

30,04

29,78

1,00

1,00

1,01

1,01

1,01

0,99

0,06

0,07

4,55

0,05

0,04

0,11

0,00

0,00

0,22

0,00

0,00

0,01

67,42

66,75

61,70

66,48

66,54

67,61

1,91

1,90

1,70

1,88

1,87

1,89

2,82

2,71

2,06

2,88

2,98

3,43

Si 2+ Mg 2+ Fe 2+ Mn

0,08

0,08

0,06

0,08

0,09

0,10

Total

100,17

99,44

99,19

99,92

100,32

101,50

minerál

fayalit

fayalit

fayalit

fayalit

fayalit

fayalit

4+

Tab. 6: Reprezentativní mikrosondové analýzy olivínů (vlevo, hm.%) a jejich přepočet na základ 4 O (vpravo). Na2O, Al2O3, Cr2O3, P2O5, CaO, K2O, TiO2, NiO, Cl, ZnO, BaO, F a V2O3 byly pod mezí detekce.

vzorek

PD76

PD 76

PD 90

PD 90

PD 93

PD 93

vzorek

PD76

PD 76

PD 90

PD 90

PD 93

PD 93

analýza

26/1

31/1

41/1

49/1

81/1

82/1

analýza

26/1

31/1

41/1

49/1

81/1

82/1

SiO2 ZrO2 HfO2 Y2O3 P2O5 UO2 FeO MnO As2O5 Bi2O3 WO3 Yb2O3

32,76

31,73

32,44

32,93

32,60

31,94

1,00

0,98

0,99

1,00

1,00

0,99

65,71

63,40

65,46

66,41

65,53

64,48

0,98

0,95

0,98

0,98

0,98

0,98

1,23

1,70

0,88

1,43

1,46

0,89

0,01

0,02

0,01

0,01

0,01

0,01

0,71

0,00

0,02

0,01

0,00

0,00

0,01

0,00

0,03

0,00

0,00

0,00

0,01

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,01

0,00

0,02

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,12

0,27

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

Total

100,90

100,00

2,01

2,00

2,01

2,00

2,00

2,00

4+

0,01

0,00

0,04

0,01

0,01

0,03

0,06

0,02

0,03

0,06

0,04

0,02

0,00

0,03

0,06

0,00

0,00

0,15

0,28

0,08

0,04

0,04

0,25

0,13

0,12

0,00

0,19

Si 4+ Zr 4+ Hf 3+ Y 5+ P 4+ U 2+ Fe 2+ Mn 5+ As 3+ Bi 6+ W 3+ Yb

100,53

101,28

100,126

99,63

suma kat.

0,14

1,03

0,40

0,07

0,12

0,17

1,05

0,17

0,07

0,09

0,33

0,05

0,32

0,09

0,04

0,12

0,29

0,47

0,04

0,67

0,05

0,03

0,05 0,00

Tab. 7: Reprezentativní mikrosondové analýzy zirkonu (vlevo, hm.%) a jejich přepočet na základ 4 O (vpravo). Na2O, Al2O3, CaO, ThO2, TiO2, Nb2O5 a Sc2O3 byly pod mezí detekce.

vzorky

PD 76

PD 76

PD 77

PD 77

PD 75

PD 91

PD 90

PD 94

PD 94

PD 94

PD 93

PD 93

analýzy

19/1

33/1

39/1

41/1

61/1

29/1

46/1

67/1

70/1

78/1

84/1

87/1

90/1

FeO V2O3 MnO TiO2 Al2O3 ZnO MgO SiO2 Total

85,32

78,02

82,79

83,29

79,32

78,80

77,56

86,87

84,59

86,45

81,97

83,63

80,21

0,05

0,36

0,00

0,00

0,12

0,10

0,30

0,00

0,03

0,03

0,00

0,02

0,00

0,36

0,45

0,89

1,10

1,24

0,48

0,67

0,68

1,09

0,94

1,00

0,96

0,96

4,64

14,96

0,44

0,61

12,38

9,85

14,91

1,15

4,28

1,37

0,62

0,49

0,69

1,66

0,93

1,04

1,12

1,25

0,70

1,02

1,33

1,37

PD 93

2,1

1,74

1,29

0,91

0,23

0,21

0,08

0,13

0,14

0,16

0,16

0,24

0,21

0,14

0,09

0,12

0,19

0,13 0,28

0,21 0,15

0,95

1,1

0,25 0,14

0,42

0,59

1,49

1,13

1,93

6,34

0,86 0,81

0,27

5,06

1,04 0,09

0,62

0,19

0,37

5,24

4,88

6,55

93,13

96,19

91,76

93,78

95,67

92,55

95,72

90,77

91,85

91,01

92,02

92,08

91,92

Tab. 8: Reprezentativní mikrosondové analýzy magnetitu (hm.%); NiO2, Cr2O3 a CaO byly pod mezí detekce.

72

PŘÍLOHA B: Mikrosondové analýzy

vzorky

PD 76

PD 76

PD 77

PD 77

PD 75

PD 91

PD 90

PD 94

PD 94

PD 94

PD 93

PD 93

PD 93

analýzy

19/1

33/1

39/1

41/1

61/1

29/1

46/1

67/1

70/1

78/1

84/1

87/1

90/1

Fe 3+ V 2+ Mn 4+ Ti 3+ Al 2+ Zn 2+ Mg 4+ Si

3,42

2,82

3,27

3,17

2,94

3,04

2,82

3,71

3,49

3,67

3,20

3,31

3,08

0,00

0,01

0,00

0,00

0,00

0,00

0,01

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,02

0,02

0,04

0,04

0,05

0,02

0,03

0,03

0,05

0,04

0,04

0,04

0,04

0,17

0,49

0,02

0,02

0,41

0,34

0,49

0,04

0,16

0,05

0,02

0,02

0,02

0,12

0,09

0,07

0,05

0,07

0,07

0,09

0,06

0,06

0,07

0,07

0,04

0,06

0,01

0,01

0,00

0,00

0,01

0,01

0,01

0,01

0,01

0,01

0,00

0,00

0,01

0,01

0,01

0,07

0,08

0,07

0,06

0,02

0,02

0,03

0,04

0,10

0,08

0,13

0,01

0,01

0,24

0,29

0,00

0,04

0,01

0,03

0,01

0,02

0,25

0,23

0,30

suma kat.

3,76

3,46

3,71

3,67

3,55

3,58

3,46

3,90

3,80

3,90

3,70

3,73

3,65

2+

Tab. 9: Mikrosondové analýzy magnetitu přepočtené na 4 O.

73

PŘÍLOHA C: Geochemická data lokalita

Bozköy

Bozköy III.-dílna

Bozkoy III.-dílna

Pasinler II.

Pasinler II.

Pasinler II.

SiO2 Al2O3 Fe2O3 MgO CaO Na2O K2O TiO2 P2O5 MnO suma Ba Be Co Cu Pb Zn Ni Cs Ga Hf Nb Rb Sn Sr Ta Th U V W Zr Y La Ce Pr Nd Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu

PD 92 75,25 13,33 0,95 0,06 0,53 4,41 4,75 0,07 0,01 0,07 99,43 158 4 0,3 <0,1 0,3 1 <0,1 7,4 13,4 3,4 21,8 177,9 2 21,6 2,1 21,9 8,4 12 3 85,4 20,1 23,9 45,9 4,58 14,2 2,76 0,17 2,61 0,5 3,06 0,63 1,83 0,33 2,16 0,35

PD 77 76,33 12,91 0,88 0,06 0,58 4,07 4,52 0,07 0,02 0,06 99,5 425 2 <0,2 0,2 0,3 <1 <0,1 6,8 13,4 2,7 18,5 155,1 2 37,3 1,7 22,8 7,1 <8 2,7 70,8 15,2 28,4 50,4 5,04 15,3 2,6 0,24 2,34 0,35 2,32 0,51 1,56 0,27 1,83 0,28

PD 93 76,43 12,81 0,95 0,06 0,59 4,09 4,52 0,07 0,02 0,06 99,6 451 3 0,6 0,2 0,3 <1 0,1 6,7 14,1 3,1 21 168,1 3 41,5 1,8 26,2 7,8 10 3 75,6 18,4 32,4 58,4 5,37 16,1 2,81 0,26 2,4 0,45 2,6 0,58 1,69 0,29 2,01 0,32

PD 75 72,78 14,53 1,55 0,13 0,51 4,82 5,28 0,19 0,03 0,06 99,88 108 4 0,2 0,6 0,2 2 <0,1 4,4 15,8 8,4 26,4 150,7 4 11,1 1,6 31,5 9,1 <8 2,6 308,9 28,7 53,3 90 9,38 30,9 4,77 0,28 4,33 0,66 4,52 0,97 3,09 0,49 3,45 0,53

PD 94 75,45 13,1 1,23 0,06 0,39 4,42 4,89 0,11 0,02 0,05 99,72 31 5 0,4 0,2 0,3 2 <0,1 6 15,8 6,8 28,6 183,5 4 3,7 2 36,7 10,7 8 2,9 191 32,5 53,3 94,5 9,09 28,6 5,19 0,11 4,51 0,83 4,92 1,04 3,37 0,53 3,56 0,57

PD 95 75,53 13,09 1,19 0,06 0,39 4,35 4,82 0,1 0,02 0,05 99,6 27 5 0,3 0,1 0,3 1 <0,1 5,9 16,5 6,9 28,8 179,6 4 3,9 2 36,3 11,2 <8 3,1 181,1 32,5 52,5 94,7 9,12 29,7 5,08 0,12 4,41 0,82 4,96 1,02 3,3 0,52 3,66 0,6

Tab. 1: Celohorninové analýzy tureckých obsidiánů z jednotlivých lokalit provedené v laboratořích ACME (hlavní oxidy a suma v hm.%, ostatní v ppm).

74

PŘÍLOHA C: Geochemická data

lokalita

Cavuşlar I.

SiO2 Al2O3 Fe2O3 MgO CaO Na2O K2O TiO2 P2O5 MnO suma Ba Be Co Cu Pb Zn Ni Cs Ga Hf Nb Rb Sn Sr Ta Th U V W Zr Y La Ce Pr Nd Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu

PD 97 73,54 10,96 4,16 0,01 0,23 5,45 4,45 0,21 0,03 0,07 99,11 5 11 0,5 0,4 0,7 3 0,3 13,8 31,5 28,6 55,6 223,4 14 1,4 3,8 32,3 12,1 <8 5,4 1086,9 121,8 86,4 192,7 22,46 84,6 18,21 0,62 18,85 3,39 20,41 4,28 12,69 1,9 12,47 1,86

Cavuşlar II. Cavuşlar III. PD 89 74,34 10,22 4,47 0,01 0,17 5,47 4,32 0,2 0,01 0,08 99,29 3 12 0,8 1,1 0,7 4 0,3 16,8 34,2 33,8 63,5 253,2 17 1 4,3 37,6 14,1 20 6,4 1325,2 147,2 102,5 232,1 26,16 96,5 21,09 0,71 21,98 3,97 24,13 5,15 15,29 2,26 14,77 2,15

PD 74 73,39 10,55 4,74 0,01 0,23 5,48 4,42 0,25 0,01 0,09 99,17 3 9 <0,2 0,3 0,5 1 1,2 12,6 34,2 24,4 50,8 210,4 13 1,4 3,3 27,8 10,6 <8 4,4 958 105,4 78,3 168,3 21,35 80,8 17,94 0,55 16,97 2,71 17,84 3,79 11,38 1,72 11,19 1,68

Alatepe I.

Nemrut Dağ

Sarısu

Sarısu

PD 91 72,01 14,46 1,93 0,17 0,77 4,71 5,22 0,21 0,04 0,04 99,56 388 5 1,4 0,4 0,6 1 <0,1 11 18,6 8,5 17,3 221 7 44,3 1,6 29,5 9,8 16 4,1 302,1 28,4 38,7 73,5 7,47 24,8 4,46 0,47 3,8 0,72 4,39 0,92 2,86 0,46 3,18 0,5

PD 96 72,67 11,48 4,51 0,01 0,28 5,62 4,57 0,25 0,03 0,1 99,52 4 9 0,3 0,3 0,3 2 <0,1 8,9 30,9 30,2 73,6 220,2 11 0,6 4,7 32,2 10,8 <8 4,6 1148,1 122,2 100,3 220,4 24,74 89,9 18,9 0,8 18,72 3,39 20,17 4,33 12,98 2,01 13,18 1,95

PD 76 75,14 13,29 1,35 0,06 0,53 3,97 4,71 0,08 0,03 0,03 99,19 446 2 0,2 0,8 0,2 4 <0,1 5,5 16,1 4,1 8,6 141,2 5 16,5 0,7 17 4,9 <8 1,7 112,5 25 28,8 58 6,95 25,3 4,98 0,47 4,33 0,67 3,91 0,9 2,71 0,43 2,71 0,39

PD 90 75,38 13,33 1,42 0,06 0,55 4 4,79 0,08 0,03 0,03 99,67 511 3 1 1 0,3 6 0,4 5,3 16,8 4,7 9,9 153 5 18,3 1 17 5,2 18 2 119,3 30,6 32,7 69,3 7,63 26,6 5,37 0,48 4,8 0,85 4,83 1,02 2,95 0,47 3,09 0,48

Tab. 2: Celohorninové analýzy tureckých obsidiánů z jednotlivých lokalit provedené v laboratořích ACME (hlavní oxidy a suma v hm.%, ostatní v ppm).

75

PŘÍLOHA D: Výsledky laserové ablace artefakt

ARBA 07-11-16-19

14-180-1

11-16-21

17-171-2

11-16-20

ARBA 07-19-16-18

13-59-4

14-180-2

Rb

267,00

269,09

275,63

272,82

279,49

275,50

273,82

268,69

Sr

0,56

43,65

46,82

44,56

0,92

0,18

0,23

0,17

Y

159,45

36,72

38,11

37,07

176,18

167,29

160,46

162,35

Zr

1337,15

373,11

388,23

381,72

1498,11

1616,97

1405,50

1430,11

Nb

62,21

19,14

20,56

20,59

70,27

74,61

72,22

73,75

Ba

2,18

384,48

423,57

411,08

2,54

0,86

0,93

1,03

La

84,17

35,95

37,79

36,40

88,33

94,45

90,53

91,09

Ce

170,40

63,61

69,76

67,63

185,84

186,93

179,61

184,87

Pr

23,89

7,74

7,88

7,80

24,62

25,61

24,77

25,73

Nd

91,13

24,66

25,54

25,02

91,59

96,80

93,86

96,60

Sm

23,29

5,36

5,07

5,11

22,93

22,59

22,52

23,38

Eu

0,80

0,65

0,39

0,38

0,58

1,12

0,83

0,87

Gd

21,24

4,39

5,07

5,04

25,18

24,49

21,92

21,75

Dy

23,27

4,86

5,12

4,89

25,91

25,19

24,76

25,46

Ho

4,70

0,99

1,05

1,03

5,37

5,93

5,27

5,36

Er

14,80

3,31

3,60

3,43

16,94

16,47

17,76

17,68

Tm

2,47

0,59

0,43

0,51

2,41

2,96

3,49

3,57

Yb

15,17

3,85

4,09

3,81

15,74

15,62

14,79

15,02

Hf

29,37

9,02

9,26

9,16

32,12

35,09

34,72

35,40

Ta

4,55

1,90

1,97

1,95

5,09

5,10

5,27

5,37

Pb

0,68

0,47

0,52

0,52

0,79

0,53

0,47

0,50

Th

32,76

30,45

34,38

33,30

36,09

30,23

28,02

28,86

U

14,31

11,73

11,94

11,95

14,89

11,39

10,69

10,86

Tab. 1: Hodnoty laserové ablace provedené na artefaktech z Tellu Arbid Abyad (ppm).

76

PŘÍLOHA D: Výsledky laserové ablace

artefakt

13-59-3

14-148-3

ARBA-11-16-16

11-16-22

14-462-3

a

b

Rb

273,79

253,18

265,68

610,74

269,08

267,42

298,04

Sr

0,17

0,19

46,84

13,95

0,20

0,18

0,28

Y

166,97

159,33

38,19

38,47

166,12

163,72

187,29

Zr

1476,39

1491,61

399,72

247,86

1495,09

1597,86

1807,92

Nb

74,14

68,39

19,16

38,37

76,63

73,63

82,82

Ba

1,06

0,54

384,43

34,58

1,97

0,89

1,04

La

94,63

79,73

33,98

46,76

93,47

92,09

103,19

Ce

191,22

163,36

62,21

86,39

195,44

182,71

204,13

Pr

26,89

21,31

7,25

10,44

27,21

25,41

28,53

Nd

98,54

85,73

24,61

34,93

102,11

93,95

106,03

Sm

23,04

21,83

5,32

5,99

20,13

21,92

24,83

Eu

0,82

0,49

0,49

0,06

0,45

1,12

1,17

Gd

22,75

18,85

4,46

6,11

23,71

23,95

26,68

Dy

26,04

20,68

4,45

5,37

26,49

24,77

27,80

Ho

5,48

5,00

1,09

0,95

5,42

5,84

6,55

Er

18,32

14,34

3,32

3,27

16,62

16,10

18,11

Tm

3,58

2,42

0,58

0,35

2,22

2,85

3,19

Yb

15,71

14,02

3,79

3,34

15,13

15,09

17,02

Hf

36,28

32,14

9,62

5,86

34,32

33,80

37,52

Ta

5,41

4,21

1,75

4,21

4,98

5,19

5,59

Pb

0,47

0,46

0,48

1,17

0,54

0,55

0,60

Th

28,82

28,09

30,84

47,56

29,85

29,69

32,98

U

10,75

10,52

11,79

24,10

11,60

11,12

12,61

Tab. 2: Hodnoty laserové ablace provedené na artefaktech z Tellu Arbid Abyad (ppm).

77

Příloha E: Publikované geochemické analýzy Nenezi Dağı

Göllü Dağı

zdroj

Kayirli-východ

výchoz

Kömürcü

označení P35-18B1 P35-18B2 P35-18B3 P35-18B4 P35-18B5 Ka Te a KOM 7

KOM 11

KOM 17

NZD 1

Al2O3

12,25

12,04

12,46

12,15

11,67

12,66

12,29

12,47

12,43

13,68

Fe2O3

0,88

0,95

0,91

0,92

0,86

0,91

0,76

0,95

0,76

1,32

MnO

0,07

0,08

0,07

0,07

0,07

0,07

0,06

0,07

0,06

0,08

MgO

0,03

0,04

0,03

0,03

0,03

0,18

0,04

0,20

0,04

0,15

CaO

0,44

0,45

0,45

0,44

0,43

0,30

0,38

0,40

0,41

1,08

Na2O

4,09

4,06

4,40

4,35

4,22

3,81

3,81

3,82

3,76

4,66

4,70

4,26

4,53

K2O

3,71

3,92

3,94

4,30

3,97

4,61

3,93

TiO2

0,05

0,05

0,05

0,05

0,05

0,04

0,04

0,12

P2O5

0,01

0,01

0,01

0,01

0,01

0,01

0,01

0,02

Co

0,10

0,10

0,10

0,09

0,10

0,12

0,13

0,55

Rb

186,92

186,08

185,69

184,94

185,61

158

192

153

183

158,92

Sr

9,05

8,94

8,95

8,85

8,93

8,7

10,33

11,6

13,2

92,82

Y

23,60

23,52

23,27

23,22

23,42

21

23,02

20

22,03

20,45

Zr

78,68

78,95

77,90

77,60

77,50

70

67,17

70

69,23

149,14

Nb

25,91

27,06

25,73

27,59

27,28

22,59

Cs

27,9

26,13

24,8

24,95

6,68

7,61

6,45

7,28

Ba

100,24

98,06

98,35

97,21

97,35

98

109

155

163

541,48

La

22,81

21,52

21,51

21,44

21,33

22,5

23,53

22,7

24,10

38,02

Ce

43,90

41,84

42,41

42,10

42,59

42

46,20

42

46,61

65,77

Pr

4,37

4,23

4,23

4,18

4,23

4,04

4,58

3,85

4,60

6,25

Nd

13,35

12,93

12,97

12,90

12,99

12,59

13,83

12,53

13,75

18,95

Sm

2,72

2,66

2,65

2,66

2,71

2,61

2,71

2,47

2,65

3,01

Eu

0,13

0,13

0,12

0,12

0,13

0,13

0,13

0,14

0,16

0,55

Gd

2,81

2,71

2,74

2,76

2,77

2,66

2,60

2,57

2,55

2,95

Tb

0,48

0,49

0,48

0,49

0,49

0,47

0,50

0,46

0,47

0,45

Dy

3,14

3,11

3,07

3,15

3,15

2,99

3,10

2,8

2,93

2,78

Ho

0,67

0,68

0,67

0,68

0,67

0,65

0,68

0,64

0,64

0,60

Er

2,05

2,04

2,02

2,04

2,02

1,93

2,05

1,9

1,92

1,84

0,3

0,36

0,3

0,34

2,06

2,35

2,07

2,24

Tm Yb

2,29

Lu

0,36

0,36

0,36

0,36

0,36

0,31

0,37

0,31

0,34

0,35

Hf

3,1

3,23

3,18

3,18

3,26

2,85

3,08

2,74

3

4,34

Ta

2,33

2,61

2,37

2,65

2,67

2,72

2,45

2,11

2,31

2,05

Pb

28,55

26,10

26,39

26,23

26,42

18,1

22,02

18,5

21,75

32,30

Th

19,88

19,79

19,80

19,78

19,80

18,1

24,03

19,1

24,07

24,50

U

7,93

7,98

8,00

7,97

8,01

7,98

9,13

8,06

8,7

6,83

2,27

2,25

2,24

2,28

Tab. 1: Celohorninové analýzy podle Bellot-Gurleta (1998); hlavní oxidy v hm.%, ostatní v ppm.

78

2,14

Příloha E: Publikované geochemické analýzy

lokalita

SiO2 Al2O3 Fe2O3 MgO CaO Na2O K2O TiO2 P2O5 MnO Ba Cu Pb Zn Cs Hf Nb Rb Sr Ta Th U V Zr Y La Ce Pr Nd Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu

východní Acigöl východní Acigöl ante kaldera 1 ante kaldera 2

západní Acigöl

východní východní západní Göllü Dağ 1 Göllü Dağ 2 Göllü Dağ 1

74,2

74,9

76,1

75,8

75,5

76,3

14,7

14,1

13,8

13,4

13,3

13

1,03

0,82

0,67

0,63

0,67

0,65

0,12

0,08

0,03

0,04

0,05

0,06

0,96

0,81

0,55

0,67

0,64

0,7

4,63

4,46

4,45

4,57

4,94

4,52

4,34

4,45

4,27

4,58

4,63

4,56

0,08

0,06

0,03

0,05

0,06

0,07

0,04

0,09

0,03

0,04

0,02

0,05

0,06

0,05

0,07

0,06

0,06

0,06

363

260

4

120

151

407

4,7

2,5

3,1

9

7,5

7

18

19

23

22

20

17

33

25

24

17

18

20

7,7

6,4

12,6

8,5

8,4

5,8

3,5

2,2

2,9

2,1

1,8

2,2

19

15

30

21

22

18

163

147

235

182

191

158

74

54

1

9

14

38

2,1

1,6

3,4

2,1

1,7

1,9

27

21

31

20

17

27

8,4

6,7

12,2

8,9

7,4

6,7

<8

<8

<8

<8

140

92

74

64

72

75

22

19

35

19

20

18

30

22

13

20

19

32

52

39

28

38

35

51

5

3,5

3,1

3,4

3,3

4,4

16

11

11

11

10

13

3

2

3,2

2,3

2,1

2,3

0,36

0,21

0,03

0,11

0,13

0,23

2,8

1,9

3,1

2,4

2,3

2,4

0,5

0,3

0,7

0,4

0,4

0,4

3,1

2,2

4,6

2,6

2,3

2,3

0,7

0,5

1

0,5

0,5

0,4

2,2

1,6

3,1

1,7

1,5

1,4

0,4

0,3

0,5

0,3

0,2

0,2

2,6

1,8

3,5

2

1,7

1,8

0,4

0,3

0,6

0,3

0,3

0,3

Tab. 2: Celohorninové analýzy podle Gratuze (1999); hlavní oxidy v hm.%, ostatní v ppm.

79

Příloha E: Publikované geochemické analýzy

a

b

Ikizdere

b

Ikizdere

b

Ikizdere

b

Hasan Dağı

Ikizdere

označení

ryolitové sklo 76,41

IO-1A 73,59

IO-2A 73,65

IO-3 73,53

IO-4 73,57

IO-5 73,53

IO-7 73,63

13,3

14,03

14,05

14,03

14,05

14,01

14,03

0,93

1,25

1,27

1,27

1,27

1,25

1,27

0,22

0,23

0,24

0,25

0,23

0,23

0,24

0,84

1,47

1,47

1,41

1,42

1,43

1,42

4,45

3,18

3,17

3,15

3,17

3,19

3,18

3,71

3,58

3,57

3,58

3,57

3,57

3,58

0,12

0,13

0,14

0,13

0,14

0,13

0,14

0,06

0,04

0,04

0,04

0,04

0,04

0,04

954

944

939

876

853

858

873

0,75

0,76

0,75

0,75

0,75

0,76

76

69

71

70

69

70

1,09

0,99

0,98

0,97

0,97

0,96

5,05

4,56

4,22

4,16

4,46

4,06

4,98

4,72

4,45

4,05

4,46

4,38

15

16

15,8

16,1

16,2

16,1

15,9

115

142

136

135

127

128

136

SiO2 Al2O3 Fe2O3 MgO CaO Na2O K2O TiO2 P2O5 MnO Ba Co Zn Ni Cs Hf Nb* Rb* Sr* Ta Th* U V Zr* Y* La Ce Nd Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu

Ikizdere

b

lokalita

Ikizdere

0,09

89 16

113

114

114

114

114

115

2,06

1,99

2,02

1,83

1,84

1,65

19,9

19

18,57

16,5

17,5

17,85

6,17

5,82

5,61

4,86

5,33

5,25

185

185

187

188

182

185

31,6

60,6

59,4

57,7

52,3

55

56,9

47,9

79,6

79,7

69,2

68,2

70,6

78,4

13,4

36,7

31,3

28,7

26,7

28,3

28,8

2 86 17

2,27

3,7

3,8

3,97

3,92

3,98

3,84

0,49

0,587

0,515

0,527

0,537

0,535

0,562

2,28 2,26

9,6

9,1

7,85

7,31

7,78

7,76

1,15

1,35

1,35

1,3

1,2

0,74

6,74

6,79

6,73

6,72

6,77

6,73

1,47

1,45

1,54

1,46

1,47

1,47

0,554

0,575

0,569

0,573

0,569

0,572

1,56

1,92

1,66

1,57

1,55

1,45

1,37

0,24

0,33

0,32

0,31

0,3

0,3

0,24

1,38

Tab. 3: Celohorninové analýzy podle Deniela et al. (1998)a naměřené metodou ICP-AES a XRF*; podle Yeğingila et al. (2002)b); hlavní oxidy v hm.%, ostatní v ppm.

80

b

Příloha E: Publikované geochemické analýzy

lokalita

SiO2 Al2O3 Fe2O3 MgO CaO Na2O K2O TiO2 P2O5 MnO Ba Cu Pb Zn Cs Hf Nb Rb Sr Ta Th U V Zr Y La Ce Pr Nd Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu

západní Göllü Dağ 2

Hasan Dağ

Nenezi Dağ

Bingöl A

Bingöl B

Erzincan

75,3

75,9

73,6

74,7

70,9

72,8

13,7

14,2

14,5

11,6

15,7

14,9

1,02

0,59

0,9

2,94

1,34

1,75

0,10

0,16

0,16

0,01

0,19

0,08

0,88

0,79

1,18

0,52

0,96

0,97

4,27

4,6

4,84

5,8

5,14

4,36

4,14

3,48

4,4

4,06

4,93

4,32

0,11

0,10

0,1

0,16

0,16

0,08

0,09

0,10

0,11

0,03

0,04

0,10

0,07

0,05

0,06

0,07

0,04

0,06

473

776

505

4

388

407

0,8

10,3

4,2

19,6

15,3

1,5

22

13

20

26

27

19

34

18

32

196

35

44

6,2

4

6,7

14,5

10,5

5,2

2,8

2

3

20,3

6,4

3,5

19

12

18

54

15

24

167

100

163

231

203

147

70

80

106

1

43

108

1,7

1,4

1,6

3,9

1,7

2,2

26

14

27

31

29

23

7,7

5,5

7,8

12,2

10,4

6,7

<8

<8

<8

119

65

138

1205

286

166

19

13

19

136

25

14

36

23

41

93

37

41

61

38

67

184

67

63

5,3

3,8

6

21,5

6,2

5,4

16

12

18

81

20

17

2,6

2,2

2,8

18,4

3,8

2,6

0,41

0,42

0,48

0,62

0,42

0,32

2,2

2,5

2,5

17,2

3,8

1,8

0,3

0,3

0,4

3,5

0,6

0,3

2,2

2

2,4

21,1

3,7

1,7

0,4

0,4

0,5

4,6

0,8

0,3

1,5

1,3

1,7

13,3

2,5

1

0,3

0,2

0,3

2,1

0,4

0,2

1,8

1,3

2

12

2,8

1,3

0,3

0,2

0,3

2

0,4

0,2

Tab. 4: Celohorninové analýzy podle Gratuze (1999) ); hlavní oxidy v hm.%, ostatní v ppm. 81

Příloha E: Publikované geochemické analýzy

lokalita

SiO2 Al2O3 Fe2O3 MgO CaO Na2O K2O TiO2 P2O5 MnO Ba Cu Pb Zn Cs Hf Nb Rb Sr Ta Th U V Zr Y La Ce Pr Nd Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu

západní Erzurum1

západní Erzurum2

69,7

72,6

76,6

74,8

15,2

13,8

12,4

14,1

2,66

2,46

1,23

1,41

0,50

0,05

0,05

0,08

1,25

0,49

0,41

0,44

6,01

5,43

4,35

4,57

4,01

4,75

4,67

4,44

0,47

0,20

0,10

0,13

0,07

0,02

0,02

<0,01

0,10

0,08

0,05

0,06

Pasinler 1 Pasinler 2

518

67

16

45

0,8

1,6

0,9

0,2

16

22

25

22

71

92

41

36

4,8

8,2

5,7

5

6,1

9,4

4,3

5,5

21

35

30

28

105

169

182

154

122

4

3

5

1,5

2,4

2,2

2,2

10

16

28

29

3,7

6,2

10,8

9

309

562

163

236

31

58

31

34

30

44

41

48

66

95

81

85

6,3

8,7

6,4

6,9

24

32

21

24

4,7

6,1

3,7

4,2

1,32

0,32

0,12

0,1

4,2

6,4

3,2

3,8

0,7

1

0,6

0,6

4,5

6,8

3,5

4,2

0,9

1,5

0,6

0,7

2,9

4,8

2,6

2,8

0,5

0,7

0,4

0,4

2,9

4,9

3

3,2

0,5

0,9

0,4

0,6

Tab. 5: Celohorninové analýzy podle Gratuze (1999) ); hlavní oxidy v hm.%, ostatní v ppm.

82

Příloha E: Publikované geochemické analýzy

Nemrut Dağı

zdroj výchoz

jižní svah

označení

ND sud1

ND sud2

Bingöl

jezero Yesil Golu ND YGL8

Orta Duz

Cavuşlar

Çatak

ND YGL9

kaldera ND AG36

Orta D

Cavuslar1

Ca 1

Ala Tepe1

Alatepe

Al2O3

12,29

12,42

9,54

9,55

10,65

10,43

10,52

14,06

14,53

Fe2O3

3,59

3,68

7,22

7,14

4,50

4,74

3,76

2,13

1,96

MnO

0,07

0,07

0,17

0,17

0,10

0,09

0,06

0,06

0,04

MgO

<0,03

0,00

0,01

0,00

0,00

0,20

0,00

0,36

0,17

CaO

0,30

0,29

0,25

0,25

0,21

0,07

0,17

0,62

0,80

Na2O

5,30

5,01

5,46

5,32

4,95

5,29

5,26

4,34

4,99

K2O

3,92

4,11

3,96

4,00

4,45

4,08

4,23

5,15

4,53

TiO2

0,21

0,21

0,36

0,36

0,24

0,16

P2O5

0,01

0,01

0,02

0,02

0,01

0,01

Co

0,27

1,21

0,47

0,37

0,71

0,05

0,5

1,11

Rb

220

220

242

251,99

227

189

245,9

179

207,9

Sr

1,33

1,27

1,37

0,76

2,05

0,6

0,92

48,6

45,28

0,19 0,03

Y

127

126

176

174,15

148

136

148,66

29

30,40

Zr

1101

1089

1366

1554,22

1255

1355

1340

355

338,9

Nb

74,5

74,2

89,62

84,30

85,54

67,6

62,21

17,7

17,86

Cs

8,4

8,28

10,52

10,36

8,82

11,84

19,26

8,48

12,81

Ba

5,73

3,77

5,47

8,21

6,2

19

7,34

384

359,5

La

95,01

94,75

118,19

116,83

108,58

95,7

94,84

38,2

36,89

Ce

201,8

201,5

254,3

253,6

229,8

206

204,1

70

70,32

Pr

23,56

23,30

30,52

30,28

26,84

24,82

24,39

6,98

7,33

Nd

85,59

84,78

113,84

111,81

97,83

95,03

91,05

24,06

23,78

Sm

17,29

17,12

23,73

23,59

19,98

20,82

19,86

4,33

4,44

Eu

0,50

0,49

1,62

1,59

0,79

0,7

0,63

0,55

0,46

Gd

17,15

17,09

24,20

24,14

20,09

20,86

20,39

4,21

4,07

Tb

3,03

3,00

4,28

4,24

3,55

3,64

3,67

0,71

0,70

Dy

19,02

18,69

26,86

26,46

22,17

21,94

23,44

4,24

4,34

Ho

4,16

4,09

5,89

5,77

4,82

4,45

4,97

0,93

0,95

Er

12,00

11,85

16,69

16,42

13,82

12,7

14,51

2,9

2,88

Tm

2,07

2,04

2,80

2,77

2,38

1,77

Yb

12,43

12,18

16,63

16,34

14,16

11,68

13,86

3,06

3,23

Lu

1,87

1,83

2,46

2,42

2,12

1,73

2,09

0,46

0,52

Hf

26,81

26,53

33,69

34,04

30,7

27,82

31,21

8,03

8,40

0,45

Ta

4,85

4,76

5,82

4,99

5,56

4,74

4,84

1,71

1,72

Pb

30,24

29,99

38,54

37,32

33,12

29,1

42,03

21,2

26,97

Th

32,01

31,8

34,83

33,64

34,61

28,5

33,35

23,8

25,51

U

10,25

10,14

11,72

11,68

11,3

12,96

12,66

9,26

8,64

Tab. 6: Celohorninové analýzy podle Bellot-Gurleta (1998); hlavní oxidy v hm.%, ostatní v ppm.

83