MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA Seminář estetiky

Kult čaje jako estetický fenomén Bakalářská diplomová práce

Autor práce: Klára Adámková Vedoucí práce: prof. PhDr. Petr Osolsobě, Ph.D.

Brno 2010

Bibliografický záznam ADÁMKOVÁ, Klára. Kult čaje jako estetický fenomén. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář estetiky, 2010. 72 s. Vedoucí diplomové práce prof. PhDr. Petr Osolsobě, Ph.D.

Anotace Bakalářská diplomová práce „Kult čaje jako estetický fenomén“ si klade za úkol objasnit estetickou hodnotu kultu čaje a její dopad na japonskou a evropskou společnost. Ve čtyřech kapitolách bude postupně rozebrána historie, formální stránka čajového obřadu, její spirituální poslání a poslední kapitola se bude zabývat srovnáním obou kultů čaje tak, aby byla patrná jejich rozdílnost plynoucí z jazykové a mentální neshody. Náhled na čajový obřad jako syntézu zenových a taoistických estetických principů a zároveň jako hybnou sílu společenské kultivace pomůže objasnit vznik estetického egalitarismu.

Annotation The bachelor diploma thesis "The Tea Cult as an Aesthetic Phenomenon" sets itself a task to explain the aesthetic value of the tea cult and its impact on the Japanese and the European society. History, the formal aspect of the tea ceremony and its spiritual function will be successively analysed in four chapters and the last chapter will deal with the comparison of both tea cults in a way that their dissimilarity following from the linguistic and mental differences would be obvious. The view of the tea ceremony as a synthesis of the Zen and Taoist aesthetic principles and, at the same time, as the driving force of social cultivation will also help explain the formation of aesthetic egalitarianism.

Klíčová slova Čado, Čaj, Čanoju, Čajová kultura, Japonská estetika, Zen, Tao

Keywords Chado, Tea, Chanoyu, Tea culture, Japanese aesthetic, Zen, Tao

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Ústřední knihovně FF MU a používána ke studijním účelům.

Brně dne 26. dubna 2010

Klára Adámková

„Co je to pravá Cesta?“ Nansen odpověděl: „Každodenní cesta je pravá Cesta.“ Džošu ze zeptal: „Je možné se ji naučit?“ Nansen odpověděl: „Čím víc studuješ, tím dál jsi od Cesty.“ Džošu se zeptal: „Nebudu-li se učit, jak bych ji mohl poznat?“ Nansen odpověděl: „Cesta nenáleží k viditelným věcem ani neviditelným. Ani k věcem známým, ani neznámým. Nehledej ji, neuč se ji, nejmenuj ji. Abys ji našel, otevři se jako obloha.“

Obsah ÚVOD................................................................................................................................... 7 1.

ČAJOVÝ OBŘAD — PŮVODCE ESTETICKÉ INFORMACE ............................ 13 1.1. 1.1.1.

Murata Šukó.................................................................................................. 18

1.1.2.

Takeno Džóó ................................................................................................. 20

1.1.3.

Sen no Rikjú.................................................................................................. 21

1.1.4.

Shrnutí přínosu velkých reformátorů čajového obřadu ................................... 25

1.2. 2.

OD KOŘENŮ PO SOUČASNOST .............................................................................. 14

ČAJOVÝ OBŘAD — PROSTŘEDEK PANESTETIZACE KULTU ČAJE ............................. 26

PRŮBĚH ČAJOVÉHO OBŘADU, DEMONSTRACE DUCHOVNÍ ROVINY,

RELEVANTNÍ ESTETIKA .............................................................................................. 28 2.1.

FRAGMENTY JAPONSKÉ ESTETIKY ....................................................................... 28

2.2.

ČTYŘI PRINCIPY.................................................................................................. 32

2.3.

PRŮBĚH ČAJOVÉHO OBŘADU ............................................................................... 34

3.

„CESTA ČAJE“ A JEJÍ ÚLOHA V KULTU .......................................................... 40

4.

VÝCHOD VS. ZÁPAD, POCHOPENÍ, ÚČAST, TRANSFORMACE ................... 46 4.1.

JAPONSKÝ KULT ČAJE ......................................................................................... 46

4.2.

EVROPSKÝ KULT ČAJE ........................................................................................ 51

4.2.1.

Východní ideály v západní kultuře ................................................................. 55

ZÁVĚR............................................................................................................................... 60 RESUME............................................................................................................................ 64 POUŽITÁ LITERATURA: ............................................................................................... 68 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................................ 71

Úvod Lidská potřeba smyslu života provází hledání životních ideálů snad od nepaměti. Nalézt vnitřní smysl a veškerým konáním se mu účelově podřizovat odpovídá lidskému strachu z univerza bez hranic. Běžný život se stává souborem drobných rituálů oslavujících primární myšlenku. Určujícím faktorem těchto stereotypních vzorců chování jsou kulturní vlivy. Západní svět formovalo především křesťanství, jehož morální zásady a vzorce myšlení jsou dodnes pevně zakořeněné ve strukturách nejen evropských národů. Na rozdíl od Západu má na morálce a hodnotách východního světa podíl velké množství kultů, božstev a církví. Jejich hodnotový systém je zatím ještě tak odlišný od toho západního, že pochopení obou stran vyžaduje nesmírné úsilí. Zaměříme-li se na národy, které byly v minulosti formovány především buddhismem a taoismem, narazíme na neobvyklý fenomén utajené estetiky skryté v každodenních úkonech a starostech běžných lidí. Oddanost životu, stereotypy a rituály jsou stejné jako u nás, a přesto zcela odlišné. Stávají se předměty hledání přirozené krásy se značnou estetickou kvalitou. V posledních dvaceti letech se v západním světě objevuje zcela nový fenomén. Ve zobecněném pojetí jde o to, že západní civilizace hledá nové duchovní hodnoty a cíle svého automatizovaného snažení. Na jedné straně je vyšší duchovní uspokojení skrze víru

v Boha, na té druhé skrze

neprozkoumané a tajemné praktiky východních civilizací. Tajemné v tom smyslu, že myšlení, morálka a kulturní stereotypy Asie jsou Západu takřka neznámé. Díky globalizaci a konzumní společnosti se západní svět řídí především módou. Dostatek financí umožňuje proměny stylů jak v oblasti sociální, tak i majetkové. Nastupuje éra nových možností v čele s moderními nákupními centry. Naskýtá se otázka, jestli móda nepřináší nové styly pouze vizuálně a nepotlačuje tak původní podstatu. Stejně jako je to v případě přejímání východní kultury v honbě za novými hodnotami. Přijmout domácnost ve stylu

7

Feng Shui sice ukojí touhu po nové identitě a zdánlivě nahradí hledané hodnoty, ale skutečný smysl zůstává utajen. Ikebana, kaligrafie, aikidó, karate, judó, čadó, jóga i haiku, nová módní vlna v rukou západní civilizace beze smyslu? Únik do světa východního myšlení nemusí končit tragicky. Ačkoli není západní civilizace schopna docenit všechny aspekty přejímaných východních hodnot, neznamená to, že přejímá jen jejich prázdné formy. Naopak, do původních jevů vkládá své hodnoty a dochází ke vznikání nových forem postavených sice na východní tradici, ale lépe pochopitelných západní mentalitě. Úloha východní kultury nespočívá ani tak v nahrazování našich vlastních hodnot, ale v zastávání role inspirace projevující se zejména v mentální rovině pátrajících jedinců. Východ rozšiřuje obzory Západu v netušených možnostech nazírání světa a svou nepatrnou přítomností i jen v jednom šálku čaje dokáže lidskou mysl vyburcovat k zamyšlení a zároveň ji hýčkat v harmonii vzájemného souznění s přírodními rytmy. Zmíněný čaj, jako prostředník vzájemného setkání obou stran, hraje v historii západní kultury významnou roli, ačkoli nebylo jeho postavení zprostředkovatele tohoto přenosu nikdy úplně zřejmé. Kult čaje je určitě nejdéle trvajícím úkazem stávajícího fenoménu přejímání východních hodnot. Přestože jeho příchod do Evropy znamenal velký zlom pro evropský trh, přijetí čaje neprovázelo ani používané nádobí, ani zvyky s ním spojené. Jedním z těchto zvyků je i japonský čajový obřad, jehož význam pro západní kult čaje nemá primární souvislost, ale bez něhož by postrádal všechny atributy důležité pro duchovní rozvoj konzumentů čaje. Jaký je pravý význam čajového obřadu a které jeho stránky ovlivňují hodnoty západní společnosti nejvíce? V pátrání po odpovědi na položené otázky může pomoct i báseň Lu Tchunga: 1

1

Japonský básník (775-835).

8

První šálek laská mé suché rty a hrdlo, druhý tříští stěny osamělého smutku, třetí hledá vyschlé prameny říček v duši, aby nalezl příběhy pěti tisíců svitků. Se čtvrtým odchází bolest minulých křivd, pátý očišťuje mé maso a kosti, se šestým se spojuji s nesmrtelnými, potěšení ze sedmého mohu sotva snést. Čerstvý vítr proniká mými křídly, jak si razím cestu na Pcheng-laj.2

Svým

polysenzorovým

působením

se

čajový

obřad

stává

nejkomplexnějším prožitkem japonské estetiky, která si na zapojení všech smyslů v průběhu interakce mezi dílem a jeho příjemcem velice zakládá. Sám čajový obřad je komprimací všech uměleckých oborů, které ovlivnil svým pojetím krásy, a které beze sporu ovlivnily jeho. Principy a pravidla sloužily zároveň jako etický kodex tehdejší doby, jenž pomáhal socializovat široké vrstvy obyvatelstva, a připojením zenového termínu dó, ve významu „cesta“3, ke slovu čaj, se konzumace čaje stala „sebevýcvikem“ aplikovaným v každodenním životě, jenž měl za následek japonský estetický egalitarismus.4 Sám čajový obřad měl největší vliv v oblasti estetiky, která prostřednictvím předních čajových mistrů získala unikátní, k dokonalosti vytříbenou citlivost pro přírodní a prostou krásu, jež díky spirituálnímu odkazu čajového obřadu prolnula do běžného života obyvatel. Nejenže každodenní život obyčejných lidí splynul se schopností vidět krásu v prostých věcech, ale mediátorem této schopnosti se stal samotný čaj, jehož vůně v sobě nese všechny prožitky čajových obřadů a jenž tímto způsobem umožňuje cítit tyto 2

Hora Pcheng-laj byla podle tradice domovem nesmrtelných. Báseň viz. CHOW, Kit, KRAMMEROVÁ, Ione. Všechny čaje Číny. s 15. 3 GEYKENOVÁ, Charlote. Estetika japonská. s 50. 4 Rovnostářství, v estetickém smyslu neoddělování oblasti umění a prostého života. Viz. SAITO, Yuriko. Japanese aesthetics : Historical overview. s. 545.

9

prožitky i v zemi odlišné od japonského způsobu života. Právě skutečností nahlížet na každodenní realitu jako na předmět estetického zkoumání obdaroval čajový obřad západní společnost nejvíce, ačkoli tato myšlenka stále čeká na plné docenění. Jak získal kult čaje svou estetickou výjimečnost a jakým způsobem to ovlivnilo západní kulturu? Tyto odpovědi vyplynou na konci detailního rozboru samy, ačkoli cesta k nim povede přes historii, estetiku, lingvistiku i sociologii. První kapitola uvede diachronní zkoumání vývoje čajového obřadu se všemi jeho změnami a povede k naznačení provázanosti obřadu a oblasti estetiky. Tato kapitola bude důležitá pro porozumění následujících informací, jež budou vycházet ze znalosti uvedených faktů: jako je názvosloví, osobnosti, a principiální stránka čajového obřadu. První část druhé kapitoly naváže na předchozí tím způsobem, že uvedením fragmentů japonské estetiky souvisejících s kultem čaje objasní estetiku čajového obřadu ať už z materiální, či duchovní stránky a popíše čtyři důležité principy zajišťující estetické kvality celého obřadu. Následující část kapitoly bude věnovaná průběhu obřadu s názornou aplikací předem uvedených principů. Ve třetí kapitole bude uveden rozbor estetického termínu „cesta“, který je spojen s metafyzikou čaje, a explikací jeho významu v Japonsku a Evropě vyjeví existenci problému vzájemného porozumění. To je téma, kterému se bude věnovat čtvrtá kapitola obsahující detailní deskripci Japonského a Evropského kultu čaje tak, aby byla patrná rozdílnost vycházející z jazykového a mentálního nedorozumění obou stran, z čehož vyplyne i rozdílnost estetických kvalit obou kultů. Informačním

základem

se

staly

odborné

i

neodborné

knihy

uměnovědců, čajových mistrů i obyčejných laiků a přes svou informační komplexnost dokazují jednu zvláštní skutečnost vycházející ze zenového přesvědčení nesdělitelnosti poznatků, která hraje důležitou roli i v samotném zenu, charakteristickém kořenu východní kultury promítnutého i do způsobu života tamějších obyvatel. Pravé významy jsou nevysvětlitelné, schovávají se za slovy a lze je pouze prožít, nikoli sdělit ani jinak předat. Z tohoto důvodu

10

můžeme v mnohých knihách věnovaných tématu čajového obřadu a jeho spirituálního prožitku, který provází konzumaci čaje, narazit na zmíněnou skutečnost nesdělitelnosti, jež zároveň dokazuje individuální povahu prožitků spojených s pitím čaje. Nicméně tyto publikace uvádí zejména faktické poznatky nebo osobní zkušenosti, které mohou ilustrovat procesy provázející lidskou mysl při čajovém prožitku. Knihy Cesta čaje, mysl čaje (Pragma, 1979) a Čadó: Japonská cesta čaje (Pragma, 2004) mistra Sóšicu Sena XV jsou komplexními rozbory čajového obřadu a dodnes jsou nepřekonané svou lehce populární formou o formální i obsahové stránce obřadu. První zmíněná kniha se neomezuje jen na čajový obřad, ale pojednává také o vlivech, které utvářely metafyzický aspekt čajového obřadu. Autor do ní zakomponoval i vlastní zážitky, které prožil jako učedník čajového mistra, a samotná kniha sloužila jako zdroj informací o historii, estetice a metafyzice čajového obřadu. Druhá autorova kniha je zaměřena na formální stránku a je doplněna fotografiemi pro lepší názornost. Svým způsobem unikátní studie jednotlivých úkonů obřadu nemá na českém knižním trhu obdoby pro svou informovanost a laickou srozumitelnost. Její obsah sloužil jako podklad pro zpracování průběhu čajového obřadu. Základní knihou je Kniha o čaji (1906) od Kakuzó Okakury, která vyšla v českém překladu v nakladatelství Brody až roku 1999. Okakura je znám spíše jako Tenšin Okakura, zakladatel Tokijské výtvarné školy (1887) a Japonského výtvarného ústavu (1898), propagátor tradičního stylu v éře překotného přejímání západní kultury. Jeho kniha je úvodem do východní estetiky, vysvětluje vlivy buddhismu a taoismu na jednotlivé aspekty „cesty čaje“, pojednává o čínských i japonských kořenech a zahrnuje srovnání se západní kulturou. Kniha o čaji je významnou studií a inspirací mnoha jiných pojednání o čaji i čajovém obřadu a je dodnes v tomto směru nepřekonanou publikací. Použití informací z této knihy bylo všestranné, v každé kapitole posloužila jako cenný zdroj věcného pohledu ze strany východní společnosti.

11

Cesta zenu (Votobia, 1995) od Alana W. Wattse je knihou pod patronátem Americké akademie asijských studií. Pojednává o taoismu, buddhismu i zenu a naráží na problematiku porozumění v západní společnosti. Wattsova kniha je rešerší vydané literatury, doplněná vlastními poznatky ze setkání s učiteli i studenty zenu. Je to studie východního myšlení, jež je vkládáno do kontrastu s myšlením Západu. Kniha je zajímavá odstupem, s nímž

přistupuje

k podávání

informací

o

historických

pramenech,

souvislostech a vztazích mezi jednotlivými učeními. Tento odstup, pohled zvenku, umožňuje osvětlení dané problematiky srozumitelným způsobem, pokud je to vůbec možné. Záměr knihy Yasunasuke Fukukity Tea cult of Japan: An aesthetic pastime (Tokyo, 1935) je vzdělat přijíždějící turisty v kulturním povědomí o cílové destinaci. Jako syntézu všech vlivů, jež je možno v japonské kultuře najít, uvádí čajový obřad. Studie je rozdělena na tři části, z nichž první dvě obsahují informace o čajovém obřadu, jeho pozici v současnosti a podrobný popis architektury a vybavení čajové chýše. Třetí část pojednává o kultu čaje v Japonsku, rozebírá problémy spojené s porozuměním kultu západními turisty a ukazuje možnosti adaptace čajového obřadu habitům západních návštěvníků. Fukukitova studie je jedinou svého druhu v České republice, je unikátní z toho důvodu, že pojednává o kultu čaje jako komplexním prožitku nejen při čajovém obřadu. Společně s předešlou knihou Alana Wattse posloužila nejen jako informační podklad pro čtvrtou kapitolu o japonském a evropském kultu čaje, ale i problematice porozumění dvou odlišných kultur.

12

1. Čajový obřad — původce estetické informace Čajový obřad je syntézou řady uměleckých oborů, které ovlivnil zejména svými estetickými kvalitami. Bez předchozího zasvěcení v oblasti jazykové, mentální, bez poznání zvyků a kulturního dědictví, je snaha dosáhnout poznání všech estetických aspektů setkání téměř nulová. Čajový obřad se formoval v průběhu staletí a postupně se do něj včleňovaly prvky, které byly pro danou dobu charakteristické. Uvedení do historie čanoju5 je nejen rekapitulací historických dat, ale také lehkou analýzou potřeb východní společnosti v průběhu dějin. Významné mezníky, které utvářely východní svět, jsou také významnými mezníky v historii čanoju. Ať už se jedná o příchod buddhismu, zámořské plavby, rozpory a války mezi východními národy, nebo vznik zenových sekt, každá tato událost ovlivňovala utváření čajového obřadu k jeho dokonalosti. Jak čajový obřad získal svou estetickou jedinečnost je patrné právě z jeho dějin. Ze zenového obřadu náboženské oběti a aristokratických exhibicí čajového náčiní se v průběhu staletí utvořil sofistikovaný obřad spirituálních rozměrů, kde je více než na formální stránku dohlíženo na dodržování harmonického soužití hosta a hostitele. Vytvořená atmosféra je prosycena vzájemnou úctou a zvláštním nádechem pomíjivosti okamžiku. Povýšení čajového obřadu na umělecké dílo, jež člověk svou přítomností pomáhá utvářet, dokonal Sen no Rikjú, legenda mezi mistry čaje.

5

Čajový obřad, doslova „horká voda na čaj“. Viz. VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. Historie čadó neboli čanoju - Čajovna.cz. Dostupné z WWW: .

13

1.1. Od kořenů po současnost Objevení čaje je opředeno velkým množství mýtů, které se v zemích čajových plantáží předávají po generace. Některé spisy uvádějí, že již 2000 let před Kristem objevili Číňané pozitivní účinky čaje na lidský organismus.6 Publikace Všechny čaje Číny demonstruje tuto událost prostřednictvím legend. První z nich je o Božském oráčovi: Šen-nung svačil pod širým nebem a do kotlíku vařící vody mu spadlo pár čajových lístků. Byl překvapený chutí i léčebnými účinky, a tak objevil čaj. 7 Druhá legenda se váže k mnohem pozdějšímu datu: Bódhidharma, indický mnich, který do Číny přinesl zenbuddhismus, meditoval ve svém chrámu devět let a ani jednou nepřestal zírat na jeho stěnu. Jednoho dne jej však přemohl spánek a on, aby měl jistotu, že se to už nikdy nebude opakovat, víčka odřízl a zahodil. V místě, kde oční víčka dopadla na zem, vyrostla rostlina, čajovník čínský. 8 Ať už je pravda kdekoliv, fakta jsou jednoznačná. Čaj pochází z Číny a odtud jsou i počátky čajového obřadu. První ritualizované pití čaje se objevilo v buddhistických klášterech za účelem náboženské oběti a jako nápoj jej mniši využívali při dlouhých meditacích, kde byl ceněn pro své povzbuzující účinky. V rámci odchodu japonských obyvatel za studiem buddhismu během čínského kulturního importu se čaj s navrátilci poprvé dostal do Japonska.9 První čajová plantáž byla založena v roce 80510 a první úroda sklizena o deset let později. 11 Rok 81512 se stal v historii čajového obřadu významným

6

CHOW, Kit, KRAMMEROVÁ, Ione. Všechny čaje Číny. s. 11. Camellia Sinensis (Čajovník čínský). 8 CHOW, Kit, KRAMMEROVÁ, Ione. Všechny čaje Číny. s. 19-21. 9 Mezi lety 572–622. Viz. VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. Historie čadó neboli čanoju - Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . 10 První čajovou plantáž založil mnich Dengjó Saičo (767–822) na úpatí posvátné hoty Hieizan v provincii Omi. Viz. Čado : tajemství čajového obřadu. s. 11. 12 Čado : tajemství čajového obřadu. s. 11. 7

14

mezníkem z toho důvodu, že císař Saga prosadil ritualizované podávání čaje na císařský dvůr. Přestože se začaly japonské plantáže podílet na pokrytí poptávky po čaji, převažujícím dodavatelem byla stále Čína. Velké komplikace nastaly v roce 838, kdy došlo k přerušení politických vztahů s Čínou a zastavení obchodní spolupráce. 13 Japonsko plantáže mělo, ale jeho zkušenosti s pěstováním nestačily k soběstačnosti. To byl důvod rozšiřování čaje mezi kláštery a šlechtu, kde získal čajový obřad aristokratickou významnost a čínský styl. Japonsko se z izolace vymanilo po 280 letech, zapojilo se do mezinárodního obchodu a obnovilo diplomatické styky s čínskou dynastií Sung.14 Přímým následkem těchto vztahů byl početný odchod japonských mnichů za studiem buddhismu. Jedním z nich byl i zenový kněz Eisai (1141– 1215)15, který chápal, že nepostradatelnou součástí chrámového života je i čaj. Roku 1191 přivezl z Číny semena, znalosti metod pěstování a přípravy čaje a zasloužil se o jeho pěstování v Japonsku. 16 Zapsal se do historie čanoju svou knihou, jejíž název lze volně přeložit jako Poznámky o léčivých vlastnostech čaje17. Tato kniha, zabývající se složením a účinky čaje na lidský organismus, je ceněna jako podklad pro pochopení dalšího formování pití čaje ve výsostné umění. Eisai s sebou přinesl zpět do Japonska čajová semena a základy učení zen-buddhismu. Stal se zakladatelem zen-buddhistické sekty Rinzai a kromě výuky zenu praktikoval čajový obřad způsobem nabytým v Číně. Rinzai, na rozdíl od ostatních klášterů využívajících jen povzbuzující účinky čaje, zaujímala ve velmi krátké době hlavní pozici v ritualizované formě pití čaje.

13

Čado : tajemství čajového obřadu. s. 12. Ibidem s. 15. 15 VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. Historie čadó neboli čanoju Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . 16 Ibidem. 17 Čado : tajemství čajového obřadu. s. 15. 14

15

Závěry z Eisaiovy knihy podporuje historický záznam o vyléčení šogúna Sanetomo, diktátora z období Kamakura.18 Problémy způsobené nadměrnou konzumací alkoholu zmírmilo pravidelné požívání čaje. 19 Čajový obřad se skrze šogúnovu radost z účinků čaje dostal mezi jeho poddané. Mistr Eisai předal své znalosti ohledně zenu a čanoju jednomu ze svých žáků, Mjoé Šóninovi (1173–1232)20. Dnes je svatý Mjóe považován za patrona čadó21 a na svou konvici si nechal odlít deset ctností čaje: „1. svrchovaná ochrana Buddhů, 2. soulad pěti orgánů, 3. synovská úcta, 4. vymazávání chtění, 5. prodlužování života, 6. odhánění ospalosti, 7. osvobozování od chorobnosti, 8. absence škodlivých vlivů při správném užívání, 9. svrchovaná ochrana šintoistickým bohům, 10. vyrovnanost tváří v tvář smrti.“22 V následujících letech se vraceli z Číny další zenoví mniši a přinášeli s sebou znalost pěstování a pití čaje, které pronikalo dále do zenových klášterů. Významných mnichem, který spojil pití čaje se zenovou meditací, byl Dógen (1200–1253)23, zakladatel druhé nejvýznamnější zen-buddhistické sekty Sótó. Byl to člověk, pro něhož bylo rituální pití čaje součástí každodenního života. Dógenovy zápisky popisují ceremonizované podávání čaje v zenových sektách. Postup podávání čaje od nejdůležitějšího účastníka, který se praktikoval při oslavách Nového roku, je zřejmý i v japonském čajovém obřadu vrcholného středověku. Čaj se stal také součástí iniciačního rituálu potulných mnichů vstupujících do řádu. Postupem času vznikl v zenových řádech kalendář oslav a seznam ceremonií, při kterých byl obřadně podáván čaj. 24 Tato tendence, 18

Čado : tajemství čajového obřadu. s. 16. Čaj se jako lék na kocovinu užívá dodnes. Čado : tajemství čajového obřadu. s. 17. 20 VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. Historie čadó neboli čanoju Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . 21 Čadó se překládá jako „Cesta čaje“. Je to spirituální smysl pití čaje, cesta k sobě samému. SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 15. 22 VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. Historie čadó neboli čanoju Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . 23 Ibidem. 24 Ibidem. 19

16

ritualizovat jeho podávání při důležitých příležitostech, nebyla v Číně nikdy zřejmá. V Dógenových zápiscích jsou popsány čajové obřady jako rituály v pravém slova smyslu. Během 14. století se pití čaje rozšířilo z aristokratických kruhů mezi samuraje, plně proniklo mezi buddhistické duchovenstvo, a dokonce mezi prosté občany. V té době vzniklo mnoho her, ve kterých se lidé předváděli ve znalostech o čaji. Takovým shromážděním se říkalo Toča nebo Čajoriai. 25 Soutěžící byli schopni určit druh čaje, plantáž, říci, zda-li je to čaj z nížin nebo z hor, a ti nejdokonalejší určili pramen, ze kterého byla voda na přípravu nabírána. Vítěz těchto velkých soutěží byl odměněn cennými předměty, látkami a šperky a všechny přítomné čekala hostina vybraných pokrmů. Čaj se tehdy stal okázalou zábavou vyšší společnosti a v buddhistických chrámech se z jeho pití vyvinul slavnostní obřad. Probíhal ve speciální místnosti, která byla obřadně vyzdobena. V tokonomě26 byl zavěšen obrázek se Šakjamunim27 spolu se závěsným svitkem z Číny. Toho původu byly i vázy a pánve, ve kterých se pálilo kadidlo. Okouzlení čínskými předměty se rozšířilo také mezi samuraje, kteří je začali používat k výzdobě při hře Toča.28 Tradice, začínající jako náboženské obětování Buddhovi, se pomalu přenesla před chrámové zdi, do stánků pouličních čajoven a způsob přípravy a podávání čaje se stal více formálnější. Nejvlivnějšími autoritami v čajovém umění se tou dobou stali členové jednoho rodu. Byli to Nóami (1397–1471), jeho syn Geiami (1431–1485) a vnuk Sóami (1472–1523)29. Přispěli historii čanoju tím, že vytvořili různé kompozice čajových setkání v závislosti na vytvořené atmosféře k dané oslavě, a to užitím rozličného

25

nádobí

Čado : tajemství čajového obřadu. s. 21. Výklenek v místnosti. Viz. SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 23. 27 Siddhártha Gautam, princ, který dosáhl osvícení a stal se „probuzeným“, Buddhou. Pocházel z klanu Šákjů, proto Šákjamuni. Viz. OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 11. 28 SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 92. 29 Data z VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. Historie čadó neboli čanoju-Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . 26

17

a květinového aranžmá. Ačkoli se Nóamiho nápady, pilované jeho rodinou, týkaly okázalých večírků, zavedl do čajového setkání důležité zásady. Pevně stanovil chronologii ceremonie, kladl důraz na výběr náčiní a výzdobu pokoje. Z pití čaje neudělal zvyk, ale rituál s pevným řádem, na jehož dodržování byly ke dvoru přivoláváni dohlížitelé z řad mnichů a umělců.

1.1.1.

Murata Šukó

K navrácení čaje ze scestí extravagance přispěl mnich Murata Šukó (1422–1502). Šukó studoval zen pod vedením slavného mnicha Ikkjúa (1394– 1481) a právě zen byl jeden z aspektů, které Šukó včlenil do svého pojetí čajového obřadu. Podařilo se mu proniknout do filosofie pití čaje a jeho přínos čanoju je zásadní. Zásady a estetické principy zůstaly zachovány dodnes, a byly pouze rozvíjeny následujícími mistry. Šukóovi se podařilo sjednotit pití čaje se zenem, jak sám říkal: „Formalita v čaji je čistota a potěšení v Zenu.“30 Šukó umístil čajový obřad do chýše z rákosí o velikosti čtyř a půl tatami,31 která byla velice stroze zařízena. Do tokonomy zavěšoval jediný závěsný svitek, k přípravě čaje používal nedokonalé japonské nádobí, bambusem a hlínou se snažil nahradit porcelán, zlato a slonovinu.32 Šukó byl velice dobře obeznámen s konfucianismem a kladl důraz na srdce člověka. Říkával: „Vystříhej se namyšlenosti, buď učitelem svého srdce, nedopusť, aby ono bylo tvým učitelem.“33 Z čajovny se stalo místo oproštěné od sociálních rozdílů, bylo prodchnuto duchem jemnosti a vzájemné úcty umožňující objevení společného prožitku v radosti.34 Podle Šukóova učení lze dosáhnout harmonie tím, že se 30

Čado : tajemství čajového obřadu, s. 28. Slaměné rohože pokládané na podlahy japonských pokojů, tradiční velikost 90x180 cm. Japanese furniture [online]. 1996 [cit. 2010-04-06]. Japanese furniture. Dostupné z WWW: . 32 Čado : tajemství čajového obřadu, s. 30. 33 Ibidem s. 27. 34 Ibidem s. 28. 31

18

bude čaj podávat v souladu se čtyřmi estetickými principy: kin, kei, sei a džaku,35 které harmonizují s estetickým ideálem wabi36. Zde lze spatřit zřejmé sepětí čajového obřadu s učením zenu, do kterého Šukó pronikl velmi hluboko. Právě tyto elementy se stávají předpokladem pro správné vykonání čanoju stejně tak, jako jsou součástí bratrského soužití v zenových klášterech. Šukó obdaroval čajový obřad vyšším smyslem, navrátil ho k prostotě a jednoduchosti a dal mu vyšší poslání než být formálním prostředkem okázalé exhibice. Když v osmdesáti letech zemřel, zůstal po něm odkaz nového světa, který nejlépe vystihuje Šukóův citát: „Je krásné, když člověk objeví ušlechtilého koně ve stáji kryté doškami. Právě tak je nádherné, nalezneme-li vzácné umělecké dílo ve skromně zařízeném příbytku.“37 Za doby Murata Šukóa došlo k masovému rozšíření čaje mezi nižší vrstvy společnosti, což vedlo k odmítavému postoji aristokratů a měšťanských rodin. Nová plebejská zábava se těšila takové popularitě, že provázela migrující obyvatele znesvářených území do nových příbytků v klidnějších oblastech Japonska. Vytvořený koncept obřadu se těšil oblibě zejména pro svou schopnost nabídnout neutrální místo oproštěné od válečné atmosféry tehdejší doby.

35

Prozíravost, úcta, čistota a klid. Čado : tajemství čajového obřadu, s. 28. Wabi lze volně přeložit jako rustikální, starobylý, nedokonalý. Jedná se o zalíbení v opotřebovanosti, ponurosti a starobylém vzhledu, všechno dohromady dává harmonický účinek, který uvolní tělo i ducha. Wabi se stal ústředním estetickým a náboženskofilosofickým konceptem vrcholného japonského středověku. VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. Historie čadó neboli čanoju - Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . 37 Čado : tajemství čajového obřadu, s. 32. 36

19

1.1.2.

Takeno Džóó

Jedním z takových obyvatel Kjóta, kteří hledali klid v menších městech, byl Takeno Džóó (1504–1555)38, muž, který se významně zapsal do historie čajového obřadu. Džóó byl bohatý obchodník, potulný samuraj, učenec mistra Sóčina, přímého žáka Šukóa, a nadaný student zenu. Jeho změny týkající se čajové chýše jsou jen nepatrným dokončením Šukóovy myšlenky. Džóó svým způsobem zhmotnil styl wabi, ohniště vysekal rovnou do podlahy a při čajovém obřadu používal místo drahých předmětů předměty denní potřeby.39 Čanoju v jeho pojetí kladl důraz především na rozpoložení účastníka a jeho duševní stav. Nejvýrazněji ve svém pojetí pití čaje povýšil rovinu ičigo ičie40 spjatou se vzájemností hosta a hostitele. Hlavní Džóóvy zásady správného čajového obřadu jsou patrny z dvanácti ponaučení, kterým učil své žáky: 1.

Buďte prodchnuti laskavostí během celého obřadu.

2.

Buďte zdvořilí a klidní.

3.

Nekritizujte ostatní.

4.

Odložte svoji pýchu.

5.

Nepožadujte náčiní náležející druhým.

6.

Nesoustřeďte svou pozornost na čajové náčiní.

7.

Jídlo kaiseki se skládá z jedné polévky a tří dalších chodů, nikdo by neměl zvyšovat množství jídla, ani pro vybrané hosty.

8.

Skuteční ctitelé čaje mohou použít opotřebované nádobí, zvláště pokud se jedná o obyčejné lidi.

9.

Čajový mistr se neusiluje stát znalcem čajového obřadu.

10.

Zasvěcenci by měli být skromní, měli by chápat buddhistické učení, mít cit pro poezii a obeznamovat se s duchem wabi.

38

VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. Historie čadó neboli čanoju Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . 39 Čado : tajemství čajového obřadu, s. 36. 40 Neopakovatelnost okamžiku. Výjimečnost, plynoucí z neopakovatelnosti okamžiku má významný účinek na rozpoložení těla i ducha. Dochází k umocnění pocitů, zbystření smyslů, člověk se stává vnímavějším ke všem aspektům čajového setkání. Viz. SAITO, Yuriko. Japanese aesthetics : Historical overview. s. 546.

20

11.

Čajový obřad se zdá být prodchnut duchem osamělosti. Pokud se snažíte usilovně nalézt záblesk krásy, nenajdete ani špetku osamělosti. Pokud však postupujete neohrabaně, stane se krása jen hromádkou smetí.

12.

Neměli byste provádět ceremonii, jež není v souladu se srdcem vašeho hosta, aniž mu způsobuje jakékoliv tělesné či duševní nesnáze.41

Díky těmto zásadám plynoucím ze znalosti podstaty Šukóových myšlenek a uplatňujících i samostatnou invenci Džóóvu, se z čajového obřadu stal kult estetického prožitku prostoty a krásy jednoduchosti. Pod vlivem tohoto kultu se formovaly společenské konvence nejnižších vrstev a zároveň i jejich smysl pro krásu. Takeno Džóó byl z hlediska dějin čajového obřadu významnou postavou a reformátorem. Samotnou legendou ve svém oboru se stal až jeho žák a nástupce Sen no Rikjú.

1.1.3. Legenda,

Sen no Rikjú která

zastínila

všechny

významné

čajové

mistry

a reformátory, je Sen no Rikjú (1522–1591)42. Jako syn významného a váženého obchodníka se dostal ke studiu čajového obřadu velmi mladý. V sedmnácti letech se u Kitamukiho Dóčina (1504–1562)43 začal učit elegantní čínský styl čajového obřadu a ve svých devatenácti letech se na Dóčinovo doporučení odebral studovat k Džóóvi, který ho plně nadchl pro krásu wabi. Současně s tím se Rikjú věnoval studiu zenu. Přinesené změny jsou způsobeny pevnějším sepětím čajového obřadu a zenu, za Rikjúa došlo zejména k vytříbení spirituální roviny čanoju. Jestliže se dříve věřilo, že správná čajovna by měla být opuštěnou chatrčí v horách, Rikjú udělal opak. Umístěním 41

VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. Historie čadó neboli čanoju Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . 42 Ibidem. 43 Čado : tajemství čajového obřadu, s. 43.

21

čajové chýše do středu města dosáhl atmosféry klidu a míru v kontrastu s rušným okolím. 44 Při výběru čajového náčiní vycházel z toho, jak který kus odráží ducha wabi. 45 Tímto krokem se Rikjú zasloužil o veliký rozvoj keramiky, architektury a dalších tradičních řemesel v Japonsku.46 Zmenšením velikosti vstupního vchodu47 soánu48 donutil Rikjú hosty k úkloně. Vnitřní prostor osvobodil od sociálních rozdílů, takže její výzdoba nevedla ke zbytečnému plýtvání za účelem podbízení okázalosti vyššímu postavení, nýbrž harmonizovala s přesvědčením, že luxus protiřečí filosofii čaje. Koncept Rikjúova podávání čaje se nazývá wabi-ča, volně přeloženo jako „čaj mírného vkusu“49, neboli čaj založený na estetice wabi. Wabi-ča se inspiruje čtyřmi kritérii krásy: sabi, šibuj, wabi a jugen.50 Začleněním šintoistických a buddhistických kritérií do zenové disciplíny vytvořil Rikjú nejvyšší úroveň prožitku při vychutnávání čaje, jakého lze dosáhnout. Proslulost dovedla Rikjúa na císařský dvůr jako poradce v záležitosti čaje šoguna Nobunaga. Ten byl záhy zradou připraven o život a Rikjú přešel do služeb jeho nástupce Tojomiho Hidejošiho.51 Hidejoši byl velmi dobrý znalec čaje a Rikjúa si ve službách udržoval čistě ze zištných důvodů. Rikjúova spolupráce s Tojomim, jehož styl obřadu se od wabi-ča velmi lišil, byla založena na snaze o sjednocení obou typů čajového obřadu. Oba muži se snažili vytvořit prostor a chvíli vzájemného respektu umožňující zachování

44

VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. Historie čadó neboli čanoju Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . 45 Čado : tajemství čajového obřadu s. 44. 46 Ibidem s. 44-45. 47 Na velikost 91x84cm. SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 52. 48 Čajová chýše, doslova „chatrč z trávy“. BOHÁČKOVÁ, Libuše. WINKELHÖFEROVÁ, Vlasta. Vějíř a meč : kapitoly z dějin japonské kultury. s. 324. 49 SEN XV, Sóšicu. Čadó : japonská cesta čaje. s. 14. 50 Pojmy vysvětleny v první podkapitole druhé kapitoly, SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 100; SAITO, Yuriko. Japanese aesthetics : Historical overview. s. 547, 548, 550. 51 VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. Historie čadó neboli čanoju Čajovna.cz. Dostupné z WWW: .

22

míru ve chvílích válečných rozporů.52 Takovouto cestou se z Rikjúa stal Hidejošiho posel, vyjednavač, poradce a osobní čajový mistr. Doba jejich spolupráce trvala dva roky, než byl Rikjú nařčen, že chce vládce připravit o život. Hidejoši bral samotné udání jako dostatečný důvod k popravě a přikázal Rikjúovi spáchat seppuku.53 Přístupem, jenž Rikjú zaujímal k pití čaje, se mu podařilo obohatit duchovní stránku ceremonie o zenové principy více, než se to podařilo jeho předchůdcům. Čajový obřad se stal prostředkem výcviku lidské mysli ve smyslu duchovního cvičení, jež vede k ukázněnosti a dosažení klidu mysli ve společenství bližních. Tato „cesta čaje“ se nazývá čadó a jejímu rozboru je věnována třetí kapitola. Džóó i Rikjú učili své žáky zásadám, které se předávají s úctou a respektem. Sóšicu Sen uvádí událost, která se váže k vyřknutí sedmi zásad:

Kdysi se žák zeptal mistra Rikjúa: „Které věci jsou při čajovém shromáždění nejdůležitější?“ Rikjú odpověděl: „Udělej lahodnou misku čaje. Urovnej dřevěné uhlí tak, aby se na něm ohřála voda. Květiny uprav tak, jak vypadají na louce. V létě vyvolávej zdání chladu, v zimě tepla. Konej vše s předstihem. Buď připraven na déšť. A měj ohledy ke každému, v jehož společnosti se ocitneš.“ Žák nespokojen s odpovědí naznačil, že všechny tyto zásady se již učil a neshledává v nich niterné tajemství ani nic pozoruhodného. Rikjú odpověděl: „Dokážeš-li pohostit čajové shromáždění, aniž by ses odchýlil od těchto zásad, stanu se tedy tvým žákem.“54

Rikjú chtěl svého žáka přivést k tomu, aby nikdy nezapomínal na skutečnou podstatu čajového setkání. Být svázán formalitami, etiketou, strachem z nedokonalosti, nebo naopak jistotou vlastní neomylnosti může být

52

VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. Historie čadó neboli čanoju Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . 53 Rituální sebevražda byla v momentu odsouzení k smrti poslední výsadou jedince znamenající hlubokou úctu a respekt okolí. Viz. SAITO, Yuriko. Japanese aesthetics : Historical overview. s. 550. 54 SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 37

23

na škodu víc než všechny tyto věci porušit v zájmu harmonie. Co je tedy pro Rikjúa podstatné u čajového obřadu? Za prvé udělat lahodnou misku čaje, byť na úkor etikety, formy, užitého nádobí a konvencí. Správné je řídit se srdcem. Druhá zásada se týká uhlí, pro jehož přípravu při čanoju existují pravidla. Není nutné se jimi nezbytně řídit, pokud by mělo dojít k plýtvání. „Uprav květiny tak, jak vypadají na louce.“ Toto pravidlo se týká jak umění stylizace květin55 a jejich citlivého začlenění do prostoru, tak i respektu k pravdě bez příkras. Čtvrtá zásada pojednávající o zdání chladu a tepla je založena na tom, že vytvoření tohoto pocitu na úkor přirozenosti naopak celý dojem pokazí. Pátý bod, „konej vše s předstihem“, je prvotním kořenem japonské přednosti, a to dochvilnosti. Být připraven, mít časovou rezervu a předvídat nepředvídatelné je vyjádřením úcty k času. Šesté pravidlo je metaforou pro schopnost předvídavosti a improvizace. A poslední, sedmé pravidlo, týkající se ohledů k druhým lidem, je vlastně nadřazeno všem ostatním. V průběhu celého čajového obřadu bychom neměli přestat myslet na druhé, jejich pohodlí a pocity.56 K těmto Rikjúovým sedmi pravidlům se připojily ještě čtyři principy, které dovedl k dokonalosti. Ty principy jsou wa, kei, sei a džaku. Harmonie, úcta, čistota a klid.57 Řídit se jimi znamená být v souladu s duchem wabi. Staly se

pravou

filozofií

čaje

a

jejich

důležitost

při

čajovém

obřadu

je neopominutelná. Rikjú udělal z čajového obřadu umělecké dílo, jehož účinek je umocněn pocitem pomíjivosti každého okamžiku. Ičigo ičie zdůrazňuje atmosféru harmonie a sounáležitosti vedoucí k maximálnímu prožitku čajového setkání. V čajové chýši jakoby se zastavil čas. Při vchodu opouštíte pozemský svět, stává se z vás mýtický hrdina, který prochází všemi formami očisty a hledá vyšší smysl, ideál. Nachází jej, nebo cestu k němu, a zase se vrací do svého 55

Čabana, styl květinového aranžmá čajového obřadu. SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 40; viz. Příloha č. 9. 56 SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 38-46. 57 Tyto pojmy jsou rozebrány ve druhé podkapitole druhé kapitoly.

24

světa. Vrací se tam, odkud přišel, zpět k všednímu životu posílen myšlenkou na okamžik, o kterém si je jist, že ho již nikdy v životě neprožije. 58 Rikjú zakončil vývoj čajového obřadu, vetkl mu ideály, které přetrvaly do dnešní doby a ovlivnily nejen čajový obřad, ale mnoho dalších uměleckých oborů. V nuzné čajové chýši se tak snoubí řada důležitých uměleckých disciplín, jako je kaligrafie, keramika, umění květin a také zahradní architektura.59

1.1.4.

Shrnutí přínosu velkých reformátorů čajového

obřadu Přeměnu čajového obřadu z okázalé slavnosti v lahodný prožitek započal Murata Šukó svým umístěním obřadního místa do slaměné chatrče. Soán o velikosti čtyř a půl tatami byl velice stroze zařízen. Vevnitř se jako v každé jiné tradiční japonské místnosti nacházela jen tokonoma, ve které visel svitek s kaligrafií, nebo se do ní umisťovaly aranžované květiny. Tradiční čínské nádobí bylo nahrazeno obyčejným japonským s nedokonalými tvary, proporcemi i povrchem. Šukó spojil obřadní popíjení čaje se zenovou disciplinovaností a ustanovil jeho pravidla na základě čtyř estetických principů wa, kei, sei a džaku. Tyto principy harmonizují s estetickým ideálem wabi, který by měl podle Šukóa celý obřad provázet. Takeno Džóó změnil v čajové chýši ještě jeden prvek, a to ohniště, které umístil do podlahy. Džóóův hlavní přínos spočívá v tom, že pití čaje povýšil na rovinu ičigo ičie. Posledním reformátorem čajového obřadu byl Sen no Rikjú, který celý soán umístil z opuštěného prostředí doprostřed rušného velkoměsta. Chýše obklopená zahradou najednou dostala nový rozměr oázy klidu a míru. 58

VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. Čajový obřad jako mytologická cesta hrdiny - Čajovna.cz. Dostupné z WWW: < http://www.cajovna.cz/cz/clanky-o-caji/index. php?aktualitaId=13>. 59 FUKUKITA, Yasunasuke. Tea cult of Japan : an aesthetic pastime. s. 68.

25

Zmenšením vstupního otvoru dosáhl Rikjú u vstupujících hostů pokory a smazání sociálních a majetkových rozdílů. Odkaz Sen no Rikjúa spočívá v sedmi pravidlech a čtyřech principech, jimž učil své žáky. Poučení, které z nich plyne, se týká především čadó, „cesty čaje“, jež se stala spirituálním smyslem čajového obřadu a jeho nejzazším cílem.

1.2. Čajový obřad — prostředek panestetizace kultu čaje Slovo kult má původ v latinském cultus60, což znamená uctívání, kultivování nebo péče. V minulosti bývalo slovo kult spojováno s náboženskou praxí jako celkem, v současnosti se neomezuje jen na jednu oblast. Kulty vznikají nejčastěji okolo osobností, průlomových filmů či výjimečných knih. Tendence vzniku kultů souvisí s niternou potřebou uctívání. Vznik kultu předpokládá myšlenku nebo objekt a obecenstvo, které k předmětu kultu vzhlíží. Vyznáváním náklonnosti kultovnímu objektu vznikají rituály a znaky symbolizující příslušnost k danému kultu. Vznik každého rituálu doprovází mj. výběr symbolů, ikonografie i charakteristika chování jedinců v kultu zainteresovaných. Kult čaje má jedno specifikum, které vychází právě z jeho rituálu. Čajový obřad se stal donorem estetických kvalit kultu ať už v materiální, nebo spirituální rovině. Vyvolání estetického prožitku způsobuje otevírání nové možnosti nazírání světa skrze ducha wabi. Nejenže sám čajový obřad má značné estetické kvality, ale jeho prostřednictvím kultivujeme vlastního „ducha“ následováním „cesty čaje“. Tato „cesta“ neboli čadó je sama estetickým termínem a bude osvětlena později. 61 Oslavou krásy všednosti je smíření mysli s během světa a přirozeným vývojem života na zemi. Předměty spojené s prodejem a užíváním čaje se snaží 60 61

ŠENKOVÁ, Silva. Latinsko-český, česko-latinský slovník. s. 31. Viz. třetí kapitola; TAMBA, Akira. Japonská estetika. s. 381.

26

zachytit ducha wabi a odrážet ho i v zemích, které vyznávají krásu jiného charakteru. Pokroucené čajové listy připomínají vůní i chutí vidiny Dálného východu a jsou mediátory estetické zkušenosti všech proběhnuvších čajových obřadů.

27

2. Průběh

obřadu,

čajového

demonstrace

duchovní roviny, relevantní estetika Japonské umění charakterizuje výrazná individualita, kterou si tato země díky své poloze dokázala udržet až do druhé světové války. Mikrokosmos japonského souostroví zajišťoval ideální homeostázu pro nerušený vývoj tak charakteristické kultury. 62 Fakt, že se úkony každodenní praxe staly uměním, vypovídá o japonské schopnosti nalézat krásu v prostém světě kolem nás. Předměty estetické zkušenosti nejsou omezeny jen na oblast umění, naopak, jsou a byly integrovány v životech lidí po celá staletí. 63 Tento estetický egalitarismus byl podporován zejména zenovou metafyzikou.64

2.1. Fragmenty japonské estetiky Výlučnost

japonského

hledání krásy spočívá v jejím

nalézání

v předmětech velmi nízkého poločasu rozpadu, nebo v předmětech pokrytých patinou věku. Schopnost estetizovat věci i z oblasti tabu umožnila např. páchání seppuky. Ve zjevně morbidním aktu ukončení života jde hlavně o mentální sílu k vykonání sebevraždy z etických důvodů, ale je to i způsob jak s elegancí a hrdostí odejít ze světa.65 Počátky pojetí japonské estetiky současným způsobem lze najít v období Heian (794 –1192)66, kdy se klíčovým pojmem umění stalo mono no aware67, volně přeloženo jako „tesknota věcí“ ve smyslu nostalgické inspirace ku hledání radosti a krásy v prostotě každodenního života. V periodě 62

OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 10. Ibidem s. 9-77. 64 SAITO, Yuriko. Japanese aesthetics : Historical overview. s. 545-547. 65 Ibidem s. 550. 66 VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. Historie čadó neboli čanoju Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . 67 Mangaichi. [online]. 2001 [cit. 2010-04-06]. "Manga.cz". Dostupné z WWW: . 63

28

Kamakura (1192 – 1333)68 došlo k přetransformování mono no aware v buddhistický pojem jugen69. Jugen je termín, který lze stěží definovat nebo přeložit. Kritikové ho vykládají jako tajemný, mystický, obecně je spojen s pocitem tajemné síly a schopnosti. Je užíván v souvislosti s uměním náznaku, podtextu, kouzlem nedořečeného. Upřednostňuje proces zdokonalování, jenž je lepší než dokonalost sama. Jugen je zcela zřejmý v japonském divadle Nó, kde se, zjednodušeně řečeno, herec minimalistickými pohyby a skromnou scénou snaží postihnout podstatu věcí. Jugen společně s pojmy sabi, šibuj a wabi70 tvoří skupinu kritérií určujících estetickou hodnotu. Jejich původ se nalézá v šintoismu a podobně jako u jugen je definování metafyzického významu pojmů značný problém. Pro lepší porozumění je označeno několik vlastností, které charakterizují význam pojmu. Sabi – osamocenost, krása stáří, pečeť času. Pojem sabi se užívá v souvislosti s básněmi haiku71. Tato prostá, drsná a rustikální atmosféra označovaná jako sabi se objevuje i v ostatní literatuře, Nó divadle a čajovém obřadu. Je-li sabi užito ve vizuálním umění, jeho charakteristickým znakem je snaha vyvolat zmíněnou atmosféru částečným zakrytím hlavního motivu. V případě vyjádření krásy přírody, jako je východ/západ slunce či úplněk, se tím dá zároveň předejít vzniku kýče.72 Šibuj – přirozená krása, tlumená elegance. Podobně jako v antickém pohledu na krásu jde i zde o harmonický soulad mezi užitkem a estetickým

68

VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. Historie čadó neboli čanoju Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . 69 SAITO, Yuriko. Japanese aesthetics : Historical overview. s. 547-548; Mangaichi. [online]. 2001 [cit. 2010-04-06]. "Manga.cz". Dostupné z WWW: . 70 Ibidem s. 547, 550; SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 100. 71 Lyrický útvar s přírodní tematikou, který je tvořen zvukomalebným trojverším s počty slabik 5–7–5. 72 SAITO, Yuriko. Japanese aesthetics : Historical overview. s. 548.

29

působením, tvarem a materiálem. Také to označuje syrové, drsné, posvěcené moudrostí a skromností zároveň.73 Wabi – všednost, moudrá zdrženlivost, kouzlo prostoty, nenásilnost, schopnost vcítění. Wabi se stal ústředním estetickým a náboženskofilosofickým konceptem vrcholného japonského středověku a lze jej chápat nejen jako princip určující estetické působení vnější stránky produktu umění, ale také jako způsob, kterým středověcí umělci přistupovali k životu, ke skutečnosti a k zásadním otázkám své tvorby. 74 Tento ideál začal hrát při čajovém obřadu podstatnou roli s nástupem Murata Šukóa, kterého následovali Takeno Džóó a Sen no Rikjú. Tito mistři čaje vycházeli ze vkusu své doby, ovlivněném principy zenové estetiky: upřednostňování nedokonalých, asymetrických a neúplných tvarů, tlumených barev tmavších odstínů, přírodních materiálů a v neposlední řadě pak preferencí všeho, co nese stopy stáří, rustikálnosti a hrubosti.75 Koncept wabi měl také silný etický a morální náboj. Džóó v souvislosti vztahu hosta a hostitele uvádí: „Wabi znamená hlubokou, upřímnou pokoru a skromnost.“76 Host i hostitel by si měli být vědomi ičigo ičie, čímž si činí nárok na maximální prožití a naplnění setkání. 77 V osobním životě čajových mistrů hraje wabi ještě další roli. Vede čajové mistry k tomu, aby učinili svůj život uměním a naopak umění životem. Smazat rozdíly mezi skutečným a uměleckým světem je hlavním smyslem japonské estetiky. 78 Zenová metafyzika obdařila estetiku japonského vrcholného středověku charakteristickým pojmem dó, „cesta“79, jež vychází ze zenové „meditace“.

73

SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 100-101. Ibidem s. 80-83; VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. O umění čaje Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . 75 Ibidem. 76 Ibidem. 77 Ibidem. 78 OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 73-75; SAITO, Yuriko. Japanese aesthetics : Historical overview. s. 545-547. 79 OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 30; TAMBA, Akira. Japonská estetika. s. 381. 74

30

Jak uvádí Tamba:

Ve snaze o duchovní trénink a naprostou kontrolu těla dochází k privilegování tvůrčího procesu jako takového, bez ohledu na jeho výsledky. Tak se rodí stylizované ‚postupy‘, ‚úkony‘ jako ča-dó, čajový obřad, kó-dó, obřad vůní, jež jsou svým způsobem uměleckými výtvory, kde gesta a plynutí času jsou takříkajíc ritualizovány, ceněny pro výkon sám a ne pro dílo, které je jeho výsledkem […] dílo není zamýšlený cíl, ale prostředek, jak se oddávat ‚duchovnímu cvičení‘.80

Pochopíme-li zaměřenost japonské estetiky na průběh a proces umělecké tvorby,81 pochopíme pak i její zálibu v úkonech každodenního života.

Pokud

„sebevýcvikem“,

se

každý snahou

úkon

stává

směřováním

dosáhnout

k lepšímu

nějakého

„já“, ideálu

(duchovního/materiálního), pak se tento úkon stává krásným, protože je ceněn sám pro sebe, pro svou nezavršenost. Jak uvádí Sóšicu Sen: „Ačkoliv slovo zen pochází ze sanskrtského slova ‚dhjána‘, které znamená meditaci, zen sám meditací není. Je to cvičení, sebevýcvik. Nedojdeme-li na cestě čaje k závěru, že výcvik probíhá v zenu v každodenním životě, pak se stává úkon přípravy misky čaje formalitou, pouhou pózou.“82 Přestože se čadó váže k čajovému obřadu, podobně jako se kódó váže k obřadu vůní, termín dó je neodlučitelně spojuje se zenovým výcvikem. 83 Tato provázanost je patrná ve všech aspektech japonského života a odkazuje k pevné disciplíně v každodenním životě, jež po staletích praktikování přešla do mentality tamějších lidí. Vrátíme-li se zpět ke specifikům japonské estetiky, je zde zjevné upřednostňování multifunkčních uměleckých děl ve smyslu polysenzorového působení. 84 Podle Yuriko Saita v Encyclopedia of aesthetics je typická

80

TAMBA, Akira. Japonská estetika. s. 381. Ibidem s. 382. 82 SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 70. 83 TAMBA, Akira. Japonská estetika. s. 381. 84 SAITO, Yuriko. Japanese aesthetics : Historical overview. s 546. 81

31

vlastnost japonské estetiky právě polysenzorovost.85 Nejlepší estetická zkušenost je vyvolána působením na všechny lidské smysly najednou. Jasným příkladem takového zážitku bez jediného privilegovaného smyslu je čajový obřad.86

2.2. Čtyři principy Pozůstatek sedmi pravidel a čtyř principů Sen no Rikjúa je ucelený systém zásad určujících přípravu, průběh a směřování celého aktu pití čaje.87 Důležitost odkazu nespočívá v opakovacím procesu automatizovaných pohybů, nýbrž v možnosti dosáhnout nejlepších výkonů bez ztráty harmonizovaného soužití obou zúčastněných stran.88 Všech sedm pravidel se stává samotnou filozofií života a čtyři principy nezbytnou součástí každého obřadu. Wa – harmonie:89 výsledek spolupráce hosta a hostitele, podávaných jídel a užívaného nádobí a náčiní vzhledem k plynoucím rytmům přírody. Odráží se v ní neměnnost věcí v běhu proměn a zároveň jejich prchavost. Harmonie ovlivňuje vztah hosta a hostitele v tom smyslu, že oba dva si představují, jaké by to bylo, kdyby došlo k záměně aktuálních rolí. Jídlo podávané během obřadu by mělo být v souladu s právě probíhajícím ročním obdobím, stejně tak nádobí s náčiním a náměty hovoru s náladou čajového obřadu. Dokonalá harmonie s přírodou směřuje pozornost účastníků obřadu k prchavosti okamžiku setkání. Princip wa znamená osvobození od okázalosti, zachování zdrženlivosti, vystříhání se podrážděného a chladného chování a projevení hluboké pokory. 90

85

SAITO, Yuriko. Japanese aesthetics : Historical overview. s 546. Ibidem. 87 SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 39; Čado : tajemství čajového obřadu.s. 55-56. 88 SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 57. 89 Ibidem s. 19 90 Ibidem s. 19, 33-49. 86

32

Kei – úcta:91 jedná se zejména o upřímnost srdce. Její smysl se projevuje ve vnitřním řádu setkání, podřizuje konverzaci účastníků ustálené čajové etiketě a umožňuje člověku otevřený vztah k prostředí, přírodě a bližním, aniž by se dotýkala jejich vnitřní důstojnosti. Soustředěním pozornosti k věcem obklopujícím naše okolí si uvědomíme vlastní spřízněnost s okolním světem. Symbolem úcty se při samotném obřadu stal vstupní vchod do čajové chýše, který nutí hosty odložit všechny výrazy sobectví, pokleknout, sklonit hlavu a vejít do místnosti, kde jsou si všichni rovni. 92 Sei – čistota:93 k uskutečňování čistoty dochází jak prostým úkonem mytí, tak i očistou všech pěti lidských smyslů. Očista začíná odklízením spadaného listí ze zahradních cestiček, utíráním prachu, přes vlastní podávání čaje, až ke konečnému umývání nádobí, náčiní a uklízení čajové místnosti. Smysly dochází očisty při příchodu do čajové místnosti. To vše symbolizuje oproštění srdce a mysli od pout ke světu. K upřednostnění vnímání opravdového stavu věcí a lidí dojde odsunutím hmotných zájmů. Úkon očisty takto umožňuje pocítit ryzí a posvátnou podstatu věcí, člověka a přírody. 94 Džaku – klid:95 estetický pojem neodmyslitelně patřící k čaji. Klidu lze dosáhnout procvičováním předchozích tří principů- úcty, čistoty a harmonie v každodenním životě. Osamocené popíjení čaje harmonizované s přírodními rytmy, očištěné od pout hmotného světa a tělesných prožitků a s citem k posvátné podstatě všeho okolo nás vede k dosažení výsostného stavu klidu. Paradoxně se tento klid zvýší, když do mikrokosmu čajového pokoje vstoupí

91

SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 19. Ibidem s. 19-20; VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. O umění čaje Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . 93 SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 20. 94 Ibidem s. 20; VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. O umění čaje - Čajo vna.cz. Dostupné z WWW: . 95 SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 20. 92

33

další osoba a připojí se k rozjímání u misky čaje, tehdy lze ve svých nitrech dosáhnout trvalého stavu klidu i ve společnosti druhých. 96 Podřízenost průběhu čajového obřadu těmto principům je zcela patrná při bližším zkoumání jednotlivých úkonů čanoju. Být účastníkem takového setkání vyžaduje nejen skutečnou přítomnost, ale aktivní přístup k roli hosta, od kterého se očekává spolupráce na vytváření atmosféry harmonie, klidu, čistoty a úcty.

2.3. Průběh čajového obřadu Bezprostřední čajový obřad začíná průchodem brány do čajové zahrady. Brána je na první pohled ošlehaná větrem, rozpraskaná deštěm, sluncem i ledem a nechráněná nátěry barvy, přesně v duchu wabi. Na několika místech je pokropená vodou a jemně pootevřená, což hostu naznačuje přivítání na čajovém obřadu.

97

Bránou vejdou hosté do předsíně, kde si svléknou pláště

a přezují se. Následuje odchod do přijímacího pokoje, kde jsou podávány šálky horké vody. 98 Před průchodem čajovou zahradou se hosté seřadí pod zastřešenou verandou, kde je hostitel mlčky pozdraví. Čajová zahrada je protknuta tichými nehonosnými kamennými cestičkami, které vedou hosty kolem hustě vysázených stromů, keřů a mechů. Jediným účelem zahrady je přivést hosty k čajové chýši. Tato cesta odvádí hosty od pozemského světa, dává jim příležitost k odpočinku a osvobození mysli od světských záležitostí. 99 Na stezce se zanechají světské tituly, postavení i majetek. Samotná zahrada symbolizuje stezku v horách, stejně jako čajová chýše osamělost horské poustevny. Odpovídá tomu i vybraný stavební materiál čajovny: nenatřené 96

SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 20. Ibidem s. 33; VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. Čajový obřad jako mytologická cesta hrdiny - Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . 98 Ibidem. 99 Ibidem. 97

34

dřevěné sloupky a trámky, zdi z latěk a střechy z došek nebo kůry.100 Myšlenky zenového individualismu z patnáctého století dostaly ve spojení s čajovou chýší nový význam. 101 Dům se stal dočasným příbytkem těla a tělo samotné bylo jen dočasným úkrytem v bouři, který se rozplyne v původní nicotu.102 Odtud naznačení pomíjivosti a prchavosti prostřednictvím zdánlivé nedbalosti použitých všedních materiálů. Po tichém pozdravu se hosté jeden po druhém v řadě odeberou po stezce k čajové chýši. Poblíž ní je umístěna kamenná nádržka s vodou, kde si hosté opláchnou ruce a vypláchnou ústa v symbolickém úkonu očisty.103 Dovnitř čajové chýše se vstupuje velmi malým otvorem nutícím všechny účastníky pokleknout a sklonit hlavu. Původ velikosti vstupního otvoru se nachází v dobách samurajů, jejichž viditelným znakem byl meč visící u pasu. Zmenšením otvoru byli nejen samurajové, ale i ostatní hosté nuceni odložit zbraně a ostatní předměty nezbytné při průběhu obřadu. Jelikož byl vchod velmi nízký, musely se poklonit i osoby malého vzrůstu a pohlédnout při této úkloně na chodidla. Projevení pokory vstupem do místnosti se skloněnou hlavou je při čajovém obřadu velmi významné, protože vede k žádoucím změnám v chování jedinců. 104 Uvnitř čajové místnosti hosté v tichosti obdivují vystavenou kaligrafii, urovnání popela, konvici a další vystavené čajové nádobí a náčiní. 105 Akt obdivu je zde z důvodu očisty pěti lidských smyslů před začátkem obřadu. Zvuk vroucí vody v kotlíku pročistí uši, pohled na kaligrafii a květinu oči, doteky vystaveného nádobí vytříbí hmat a vůně kadidla smíchaná ve vzduchu

100

SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 33; VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. Čajový obřad jako mytologická cesta hrdiny - Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . 101 OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 48. 102 Ibidem s. 48. 103 SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 34. 104 Ibidem s. 52. 105 Ibidem s. 34.

35

s vůní květiny pročistí čich. Očista chuti jako jediná probíhá u kamenné nádržky na vodu prostřednictvím vyplachování úst.106 Výzdoba a vybavení čajové místnosti se podřizují harmonii celku, která se stává určující pro pohodlí hostů. Místnost, ve které se podává čaj, je zařízena v přírodním duchu: hliněné stěny a nelakované dřevo doplňuje světlo procházející skrze papírová okna. Samotná místnost je prázdná až na dočasně umístěné předměty, které uspokojují estetické rozpoložení. Ústředním motivem se stává jeden významný či zvláštní umělecký předmět a vše ostatní je naaranžováno tak, aby zvyšovalo jeho krásu.107 Vlivem zenového a taoistického pojetí dokonalosti se klade důraz především na proces, jímž lze dokonalosti dosáhnout, než na dokonalost samu. Odtud plyne upřednostňování asymetrického oproti symetrii. Se zvyšujícím se podílem zenového myšlení počalo růst také odmítání symetrie nikoli jako završení, ale jako opakování. 108 Důsledkem tohoto procesu je pro čajovou místnost všudypřítomný strach z opakování, čemuž se snaží hostitel předejít vhodným vyzdobením místnosti tak, aby se žádná barva nebo vzor neopakoval; je-li v tokonomě vystavena květina, nesmí být užita kaligrafie s motivem květiny; pokud jsou misky hnědé, mělo by se předejít užití hnědé barvy lakovaného nádobí; kulatá konvice by vždy měla být v kontrastu s hranatou nádobou na vodu; sloupy výklenku by měly být vyrobeny z jiného dřeva než zbytek místnosti; váza nebo vonné tyčinky v tokonomě se nikdy neumisťují do středu; všechna uvedená pravidla mají předcházet monotónnosti.109 Prázdnota a jednoduchost povznáší čajovou místnost ve svatyni oproštěnou od vnějšího světa, která se účastníkům obřadu odměňuje prostorem pro nerušený obdiv krásna. 110

106

CHOW, Kit, KRAMMEROVÁ, Ione. Všechny čaje Číny. s. 88-89 OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 48-49. 108 Ibidem. 109 Ibidem s. 50-51. 110 Ibidem s. 51. 107

36

Jakmile

hosté

doobdivují

vybavení

čajové

místnosti,

usadí

se a v tichosti čekají, až otevře hostitel posuvné dveře, pozdraví každého hosta, vrátí se do přípravny a začne podávat menší občerstvení zvané kaiseki.111 Zhušťuje v sobě všechny rysy japonské kuchyně. Přípravě tohoto pokrmu je věnována úzkostlivá pozornost, jeho chutě, tvary a ingredience se obměňují podle ročních období. Jídlo skvostných tvarů a barev se podává na talířcích určených jen k tomuto účelu. Pro japonskou kuchyni platí, že se jídlo ochutnává třemi způsoby: očima, jazykem a srdcem.112 Místo gurmánské události se snaží o intenzivní estetický prožitek. Proto je pro Japonce podstatná nejen chuť samotného pokrmu, ale i způsob jeho podávání a vzhled. Kaiseki se pojídá hůlkami z čerstvě uříznutého bambusu, které nemají vliv na samotnou chuť jídla.113 Po jídle následuje krátká pauza, při níž hosté pozorují hostitele přikládajícího do ohně dřevěné uhlí a pojídají máčené cukroví. Následně vyjdou do zahrady nadýchat se čerstvého vzduchu. Mezitím hostitel provede výměnu kaligrafického svitku za květinu a dokončí přípravy na podávání čaje. Úderem gongu dává znamení k návratu, bude se podávat hustý čaj. 114 Přípravy hustého čaje předchází opětovná očista veškerého nádobí a náčiní, přestože tak již bylo učiněno. Tato činnost hostitele má za úkol sladit dech s pohyby a soustředit se společně s hosty na přípravu čaje. 115 Očista nádobí má pevně stanovená pravidla. Užívá se při ní hedvábná utěrka, kterou se otírá keramická nádoba na čaj i bambusová lžíce. Poklona všem čtyřem cípům utěrky je výrazem obětování čtyřem světovým stranám. 116 Z konvice s vroucí vodou nabere hostitel naběračku horké vody a nalije ji do čajové misky, v níž propere bambusovou metlu sloužící ke šlehání drceného zeleného čaje. Jakmile si metlu důkladně prohlédne, vylije vodu z misky a vytře 111

SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 34; ukázky jídla Kaiseki viz. Příloha č. 5. SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 34-35. 113 Ibidem. 114 Ibidem s. 35. 115 Ibidem. 116 Ibidem s. 59. 112

37

ji navlhčenou lněnou utěrkou. Posléze čajovou lžičkou odměří potřebnou dávku čaje a zalije ji příslušným množstvím vody. Celou směs rozmíchá čajovou metlou, dolije zbytek vody, opět rozmíchá a misku podá prvnímu, hlavnímu hostu.117 Miska hustého čaje sjednocuje všechny přítomné, jelikož putuje od jednoho hosta ke druhému. Její předávání doplňuje ustálená konverzační etiketa a gesta. Před požitím čaje se věnuje misce drobná úklona, symbol úcty stejný jako v případě vchodu do čajové chýše. Misku drženou v obou dlaních pootočí každý host o 180 stupňů, takže nepije přímo z její „tváře“, ale ze zadní strany, opět se jedná o výraz pokory. 118 Putování misky od hosta k hostu je výrazem úcty jednoho ke druhému. Konverzace, která mezi hosty probíhá, je prosycena nebývalou zdvořilostí. První host se nejdříve druhému hostu omluví, že je na řadě před ním. Poté druhý host vyzve prvního, aby se napil jako první. A nakonec se první host dovolí druhého, aby se napil. Jedná se vždy o jeden doušek, přičemž je pijící host vyzván následujícím k tomu, aby se ještě napil, což první host odmítne a posune misku k tomu druhému. 119 Zdánlivě vyhrocená starostlivost o blaho druhých slouží jako prostředek sdělení důležité skutečnosti, totiž že i každodenní život by neměl být oproštěn od úcty ke druhým lidem. Po dopití misky hustého čaje si mohou hosté blíže prohlédnout nádobky na čaj, hedvábný sáček, který je v nich, a čajovou metlu. Mezitím hostitel odnese zbytek nádobí a náčiní. Když se vrátí do čajového pokoje, odpovídá na otázky hostů týkající se prohlédnutých předmětů. Hosté se většinou ptají na původ jednotlivých kusů, kdo je vyrobil, odkud pochází a co přesně má symbolizovat tvar nádoby. Hostitel dotazy zodpoví, odnese zbylé náčiní, odejde z čajového pokoje a ve dveřích se hostům ukloní. 120

117

SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 35. Ibidem s. 59. 119 Ibidem s. 48. 120 Ibidem s. 36. 118

38

Následující podávání čaje už není tolik svázáno a je přípustná lehká konverzace. Při návratu do čajového pokoje přináší hostitel předměty potřebné pro přípravu řídkého čaje. Postup je stejný. Do misky se odměří lžičkou čaj, zalije se potřebným množstvím horké vody a našlehá. Čaj je nyní každému připravován do vlastní misky a při jeho popíjení se pojídají sladké zákusky. Během pití čaje si mohou hosté opětovně vyžádat bližší prohlédnutí metly i nádobky na čaj a dotazovat se. Pokud jsou misky prázdné, prohlédnou si hosté v tichosti květinu a pánev na žhavé uhlí a odejdou.121 Hostitel otevře východ, na rozloučení se ukloní a zůstává mezi dveřmi, dokud hosté zcela nezmizí z dohledu. Po odchodu následuje krátké zamyšlení nad celým obřadem, úklid nádobí, náčiní a vyklizení pokoje. Čajová místnost je úplně prázdná a z pohledu zvenčí vypadá, jako by se v ní nic neudálo. 122 V umění čajového obřadu nejde jen o tiché rozjímání nad miskou teplého čcha123, nýbrž i o vychutnávání harmonické atmosféry utvářené interiérovým i exteriérovým vybavením. Prostřednictvím čadó, filosofií čaje, se život účastníků čajového obřadu stává uměním a naopak, samotný umělecký akt, čajový obřad, se stává jen součástí prostého života.

121

SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 36. Ibidem s. 36. 123 Čaj. 122

39

3. „Cesta čaje“ a její úloha v kultu V soudobé krizi hodnot Západu jsou častým útočištěm hodnoty související s životním stylem a filozofií Východu. Fascinace dlouhověkostí a zdravím

východních

národů

směřuje

hledání

na

skrývaný

recept

„nesmrtelnosti“, který Západ pro svou nenasycenost neuměl vytvořit. Východní filozofie a hodnoty založené především na myšlenkových proudech taoismu a konfucianismu se vyznačují silným antropologickým zaměřením.124 Za svůj úkol si tyto proudy kladly dosáhnutí smíření člověka s jeho problémy a životem jako takovým. Definováním kodexů správného etického a morálního chování chtěly obě filozofie vytvořit modus ideálního a krásného člověka a spokojeného života.125 Ačkoli se každý proud opíral o odlišné pojmosloví a metodiku, byl to taoismus, který si vybrala svobodná společnost jako svůj myšlenkový materiál. Učení taoismu je založeno na termínu tao.126 Překlady tohoto termínu můžou měnit význam podle potřeby odpovědi na položené otázky. Obecně se dá tao shrnout jako Absolutno, Přirozenost, Modus, Zákon, Nejvyšší příčina aj.127 Okakura uvádí výrok Lao-c’: „Existuje věc, která je všeobsažná, která byla zrozena před Nebesy a Zemí. Jak tichá! Jak osamělá! Stojí osamocena a nepodléhá změně. Obrací se k sobě, aniž se vystavuje nebezpečí, a je matkou Veškerenstva. Neznám její jméno, a nazývám ji proto Cestou. Se zdráháním ji nazvu Nekonečnem. Nekonečno je prchavost, prchavost je mizení, mizení je návrat.“128 Jestliže musíme tao nutně definovat, lze legitimně nazývat cestou, prostředkem změny, přechodem. Je to termín, jenž se pohybuje mimo pojmosloví západního deduktivního usuzování. Snahou o jeho zachycení do sítí 124

PAIK, Ki-soo. Konfuciova estetika. s. 1-17. Ibidem; Abeceda Zdraví s.r.o. Abeceda Zdraví .cz [online]. c2005 [cit. 2010-04-06]. Umění Tao -Taoismus. Dostupné z WWW: . 126 OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 30. 127 Ibidem. 128 .Ibidem. 125

40

artikulovatelných výrazů zjistíme, že každé pojmenování onen termín o něco víc odsune od hranic našeho chápání světa.129 V případě jakékoliv východní filozofie platí zásada, jíž se řídí zenová sekta Rinzai: „Ti, kteří vědí, nemluví. Ti, kteří mluví, nevědí.“130 Filosofie taoismu je založena na snaze propojení přírodního řádu a lidského života. Učí uměřenosti v zacházení s přírodním bohatstvím, preferuje etickou složku jako správný přístup k životnímu stylu a moudrosti, zříká se protěžování materiální stránky nad duchovní a sděluje důležitou skutečnost, totiž že člověk je součástí přírody, nikoli naopak. Smířením s životními starostmi učí nalézat krásu v běžném životě.131 Právě taoistické pojetí krásy ovlivnilo východní svět nejvíce. Jejich pojetí estetiky je známo jako „umění být na světě“132. Taoistická estetika je zaměřena na naši přítomnost, na nás samotné. Učí, že skutečným uměním je umění života, jež spočívá v přizpůsobování se neustálým změnám v našem okolí. Zajímavým pojmem je „prázdnota“ sloužící jako prostor pro naplnění. 133 V estetickém smyslu to znamená, že nevyslovením ústřední myšlenky díla se dává příležitost pozorovateli, který ji sám dokončí. Účelem je přinutit diváka přemýšlet, až dojde prostřednictvím jeho vlastní intence ke vtažení do díla. Jak shrnuje Okakura: „Prázdno je tu pro nás, abychom do něj vstoupili a naplnili jej po okraj naším estetickým cítěním.“134 Učením, jež teoretické myšlenky taoismu převedlo do praxe, je zen.135 Termín tao se vyskytuje i v zenové filosofii a jeho japonská transkripce je dó.136 Už u taoismu jsme se setkali s problémem sdělitelnosti učení

129

WATTS, Alan. Cesta zenu. s. 10-12. Ibidem s. 10. 131 OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 29-34; WATTS, Alan. Cesta zenu. s. 24-26. 132 OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 34. 133 Ibidem s. 35. 134 Ibidem. 135 Ibidem s. 39. 136 Ibidem s. 30. 130

41

prostřednictvím slov. Jeden výrok taoistické moudrosti říká: „Poučovat beze slov, jednat bez zasahování“137. Tato tendence abstraktního pojetí učení se výrazně projevila právě v zenu, který si na své nesdělitelnosti zakládá část reputace. Veškeré předávání moudrosti a zkušenosti zenových mistrů probíhalo skrze koány138. Jedná se o duchovní cvičení předepisované mistry, kterým zkoušeli vyspělost jejich žáků. Koán je „hádanka“, k jejíž odpovědi nelze dojít bez pomoci intuice. 139 Dal-li by se někdy zen pojmout slovy, pak by bylo možno užít staré zenové básně, již uvádí Watts: „Dokonalá cesta (tao) je bez nesnadnosti, neboť se vyhýbá vybírání a rozhodování. Teprve tehdy, až vyloučíš záliby a nechuti, bude vše jasně pochopeno. Sebemenší rozdílnost, a nebesa a země jsou od sebe odtrženy! Jestli chceš poznat jasnou pravdu, nestarej se o správné a špatné. Konflikt mezi správným a špatným je nemocí mysli.“140 Vydat se na „cestu“ znamená smířit se s absurditou života, oprostit se od dualistického vnímání světa a podřídit se stavu věcí bez pocitu je nutně měnit. Praktikování dó probíhá v každodenním životě. Není to meditace ve svém buddhistickém smyslu, ale stálé uvědomování si skutečné podstaty věcí a reality okolo nás. Silné individualistické tendence potlačily skutečnost na předmět soustředění vlastní mysli. 141 Jak bylo řečeno, termín dó se stal charakteristickým pojmem středověké estetiky. Připojením dó ke každodenní činnosti vznikne úkon ceněný nejen pro výsledek, jehož se dosáhne, ale zejména pro jeho průběh. Uvedením principů zenové „cesty“ do úkonů běžného nalévání čaje dosáhneme schopnosti nalézat krásu tam, kde by dříve nebyla viděna.

137

Abeceda Zdraví s.r.o. Abeceda Zdraví .cz [online]. c2005 [cit. 2010-04-06]. Umění Tao Taoismus. Dostupné z WWW: . 138 SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 72. 139 Ibidem. 140 WATTS, Alan. Cesta zenu. s. 124. 141 OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 36-39.

42

Čadó je tzv. duch čaje, ideál, metafyzický aspekt čajového kultu aspirující na životní filosofii. 142 Čadó je „cestou“ spojovanou s uměním a náboženstvím.

Zprostředkovává estetickou

a náboženskou

zkušenost

současně a integruje oblast umění, náboženství i filosofie do jednotného životního stylu, kdy se život stává uměním. 143 Zmínění „cesty“ v souvislosti s kultem čaje uceluje nazírání na kult jako estetický fenomén. Čadó zaujímá v kultu výsadní pozici donora hlavních ideálů celé čajové kultury, od něj směřují myšlenky a koncepty slučující umění a život, umožňující jedinečný estetický egalitarismus. Praktikování „cesty“ hraje významnou roli v kultu čaje. Japonská mentalita má v sobě hluboce zakořeněný zenový přístup k životu a čadó je jednou z možností, jak tento způsob života praktikovat.144 Kult čaje umožňuje kultivaci vlastní duše způsoby zenových sekt, aniž by bylo nutno opustit stereotypy každodenního života.145 Samotní Japonci se s předpoklady pro následování „cesty“ již narodili. Západní usilování o hodnoty, jichž se úsilím dosáhnout nedá, je zvláštní fenomén naší mysli. Přesvědčení, že v případě velké snahy se dá dosáhnout velkých věcí, je sice rozšířené, nicméně někdy mylné. Vnitřním puzením poháníme mysl tím směrem, který pokládáme pro dosažení potřebných hodnot za nejlepší a neustálým přemýšlením o nemožnosti dosáhnout toho, co jsme si předsevzali, ony hodnoty odháníme dál. 146 Tyto tendence našeho uvažování pramení z odvěkého pohledu na život jako něco, co můžeme ovládat. Definováním fyzikálních zákonů, pojmenováváním prostoru, času i pohybů jsme nabývali dojmu, že „držíme otěže“ nad celým světem, který nám nikdy nemohl patřit. Už pojetí člověka jako Pána veškerenstva bylo počátkem cesty k nedorozumění, neporozumění. 142

SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 15-16, 23-32, 88-89. VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. O umění čaje - Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . 144 WATTS, Alan. Cesta zenu. s. 18-23; OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 9-18. 145 SAITO, Yuriko. Japanese aesthetics : Historical overview. s. 546. 146 WATTS, Alan. Cesta zenu. s. 7-12. 143

43

Brát, se zřetelem na „cestu čaje“, přílišnou snahu jako přílišné zlo a přílišnou liknavost také jako přílišné zlo, nedává západní civilizaci moc šancí na pochopení toho, jak se v dané situaci chovat. Přestože v kultu čaje hraje čadó hlavní úlohu, v pojetí západní civilizace se hlavní úlohou stává dosažení hlavní úlohy, tedy dosažení čadó, jež je v japonském kultu čaje samo prostředkem dosažení jiných hodnot. Výrazy jako „hledat“, „dosáhnout“, „snažit se o“, evokují představu uchopitelné a racionálně dosažitelné entity, znamenající znatelný přelom v dosavadním způsobu života. A přece je „cesta“ jen abstraktní pojem, který se nedá obsáhnout myslí, natož slovy. 147 Její následování probíhá v každodenním životě a v různých formách. Je to vysoce individuální záležitost, jejíž vstup do života otevře nový rozměr pohledu na svět. Čadó se nedá najít, čadó si najde vás. Příkladná ukázka vstoupení „cesty čaje“ do života člověka je zachycena v Dopisech Olze Václava Havla. Nejedná se o žádný zázrak, jen o hrnek teplého čaje: V minulém dopise jsem Ti psal trochu o tom, jak se snažím programové a uvědomělé ‚sebe-péče‘, zaměřené na tělesné zdraví a nervovou pohodu. Dnes budu v tom tématu pokračovat malou úvahou o čaji. Na svobodě jsem nechápal ten vězeňský kult čaje, tady jsem ho ale záhy pochopil a sám mu propadl (já, který pil čaj tak jednou za rok, když jsem měl chřipku) – přesněji řečeno zakomponoval jsem ho do své ‚sebe-péče‘ jako její neodmyslitelnou součást. Pokusím se aspoň stručně zmínit některé funkce, které v těchto podmínkách čaj dostává: 1) Především léčí: rozmanité drobné indispozice, jako je bolení hlavy, malátnost, mrazení, roztěkanost, bolení v krku, náběhy k nachlazení atd. apod. vždy člověk zkouší odstranit především čajem – a mnohdy se to skutečně podaří. 2) Hřeje: občasnou prokřehlost neodstraní deset kožichů lépe než sklenice horkého čaje. 3) Probouzí: teprve zde, kde člověk nemá alkohol, kafe a všechny další excitační prostředky na svobodě běžné, zjišťuje, jak silným excitačním nástrojem je čaj, resp. thein v něm obsažený. Je to skutečný životabudič, odstraňuje únavu, nervózu, špatnou náladu, apatii, ospalost atd. a vrací člověku čilost, bdělost, soustředěnost, energii, sílu i chuť do života. (Přesně už vím, 147

WATTS, Alan. Cesta zenu. s. 17-24.

44

kolik čaje mohu přes den vypít a kdy ho mohu pít naposled, chci-li v určitou hodinu usnout.) 4) V neposlední řadě – ba možná ve skutečnosti na prvním místě – je zvláštní povznášející funkce čaje. Zdá se mi totiž, že čaj se tu stává jakýmsi zhmotnělým symbolem svobody: a) Je to v podstatě jediný pokrm, který si tu člověk připravuje sám, a tedy svobodně: jen na mně záleží, zda si ho udělám či nikoliv, kdy si ho udělám a jaký si ho udělám. Jeho přípravou jako by se tu tedy člověk seberealizoval jako svobodná bytost, schopná se sama o sebe postarat. b) Čaj jako znak soukromého posezení, pozastavení uprostřed ruchu, určitého usebrání a privátní kontemplace funguje jako vnější materiální atribut určitého odpoutání ducha, a tedy jako průvodce okamžiků jakési soustředěné vnitřní svobody. c) Svět svobody jako svět volného času zastupuje čaj i v opačném – extrovertním a tedy sociálním – smyslu: sezení u čaje tu zastupuje svět hospod, vináren, večírků, flámů, společenského života, tedy opět něco, co si člověk sám volí a v čem se sociálně realizuje jeho svoboda. Zkrátka a dobře: čaj tu má pestrou paletu různých funkcí, zvykl jsem si na něj, piju ho každý den, jeho příprava je jedním z mých drobných denních obřadů (i těmito drobnými rituály se člověk jaksi drží pohromadě – je to taková docela zdravá kazajka), těším se na něj a jeho konzumace (pečlivě plánovaná, nikoli tedy bezbřehá a libovolná) je skutečně velmi důležitou komponentou v systému mé každodenní ‚sebe-péče‘.148

Hledání a prožívání čadó je záležitost individuálního charakteru bez jasných instrukcí jak správně postupovat. Příkladný citát Václava Havla jasně demonstroval nezáměrné setkání člověka s čadó, které může člověku do života vstoupit i v neuvěřitelně neočekávaný okamžik. Čadó je jen dalším z mnoha nevysvětlitelných jevů východní kultury, které prostřednictvím individuálního prožívání rozvíjí a zkulturňuje lidského ducha. V pojetí západní společnosti nejde ani tak o přímé praktikování čadó, jako o schopnost zamyslet se nad šálkem teplého čaje. Už tím, že z čajových lístků dýchá krása wabi a my instinktivně cítíme spirituální esenci čajového obřadu, je nám otevřen nový rozměr reality, ten neinterpretovatelný.

148

HAVEL, Václav. Dopisy Olze. s. 102-103.

45

4. Východ

vs.

Západ,

pochopení,

účast,

transformace V souvislosti s kultem čaje se musí zmínit jeho diferenciace v různém kulturním prostředí.

Nejdemonstrativnější ukázkou

odlišného

přístupu

k nabízeným hodnotám kultu čaje je porovnání japonského a evropského pojetí. Odlišnost obou kultů plyne nejen z kulturních stereotypů, ale je podmíněna i vlivem velkých historických autorit na mentalitu tamějších obyvatel. 149

Díky

těmto

skutečnostem

se

dá

hovořit

o

jakési

„mimoúrovňovosti“ obou stran způsobující obtíže vzájemné komunikace skoro ve všech oblastech lidské společnosti.150 Stačí k vzájemnému porozumění znalosti tamější mentality? Co jsme ještě schopni akceptovat a co navždy zůstává skryto „v překladu“? A jak vypadají východní hodnoty po transformaci západní myslí? To jsou otázky, na které budeme hledat odpověď.

4.1. Japonský kult čaje Japonský kult čaje má dlouhodobou tradici, během níž se dostal do interakce s mnoha oblastmi tamějšího života. Vlivy čajové kultury jsou patrny ve všech sférách národního hospodářství jako je průmysl, zemědělství a služby. Největší rozvoj zaznamenal kult v dobách dlouhodobé izolace kulturního importu, kdy mu relativně konstantní prostředí umožnilo nerušené prolnutí s běžným životem tamějších obyvatel. 151 Jedna z myšlenek, která pomohla rozšířit čajovou kulturu, byla spojená s tradiční čínskou medicínou. Léčivé účinky čaje jsou známy po staletí a jsou zahrnuty v učení O pěti prvcích, jež hovoří o pěti orgánech, z nichž každý má rád jinou chuť. Jeho nemoc se projevuje poruchou jiného smyslového 149

WATTS, Alan. Cesta zenu. s. 7-12; 18-23. Ibidem. 151 OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 74-75. 150

46

orgánu.152 Játra-kyselé-oči, plíce-pálivé-nos, slezina-sladké-ústa, ledviny-slanéuši a srdce-hořké-jazyk.153 Každý z orgánů má ještě přidělen element, barvu, ducha a roční období. Technická stránka učení funguje tak, že všech pět orgánů spolu harmonizuje a chorobné stavy každého z nich ovlivňují ostatní orgány. Uvedené chutě podporují činnost daných orgánů, takže nadměrná konzumace jídel jedné chuti může způsobit orgán silnější, ten se potom stane utlačovatelem ostatních. Čaj je jako jedno z mála jídel primárně hořký a má pozitivní účinky na chod srdce.154 Důkazem mohou být statistiky vedené mnoha výzkumnými ústavy, které evidují údaje o srdečních onemocněních, délce života a rakovinových onemocněních v Číně. V porovnání se světem je výskyt cardiopathií nižší, délka života delší, ale v případě rakoviny je čaj jako lék pořád jen spekulací. 155 Učení o pěti prvcích je složité a vydalo by na samostatnou knihu, 156 uvedené základy mají poukázat na to, že pití čaje má pozitivní účinky nejen na duchovní stránku života, ale i tu tělesnou. Čajový obřad hraje v kultu čaje hlavní roli. Je spřízněný s téměř všemi oblastmi umění a řemesel, stejně jako s fázemi japonského každodenního života. Láska k rafinované jednoduchosti, propagovaná čajovým obřadem, je klíčovým pojmem japonského kultu čaje. Jeho vliv se projevil od architektury, keramiky, umění zahrad, sochařství, malířství, až po výrobu kimon. 157 Mistři čaje sbírali jen předměty zapadající do jejich hodnotových měřítek a jejich vkusem se řídil vkus japonské společnosti po celá staletí. 158 Návrhy předmětů užívaných při obřadu pocházely přímo z pera čajových mistrů a později sloužily jako vzor následujících výrobků. Mistři laku, keramiky, kimon aj. by

152

Sources of Japanese tradition. Volume one, From earliest times to 1600. s. 393-394. Ibidem s. 394. 154 Ibidem s. 393-395. 155 CHOW, Kit, KRAMMEROVÁ, Ione. Všechny čaje Číny. s. 143-171. 156 Kompletně zpracované učení o pěti prvcích i jiných záležitostech čínské medicíny viz. tato kniha: ANDO, Vladimír. Klasická čínská medicína : základy teorie. I. 2. vyd. Hradec Králové : Svítání, c1995. ISBN 8090178812. 157 OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 73-75; FUKUKITA, Yasunasuke. Tea cult of Japan : an aesthetic pastime. s. 68. 158 OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 73-75. 153

47

nikdy nedosáhli takových výsledků, kdyby je nevedla ruka mistra čaje.159 Všechny umělecké oblasti zahrnuté v čajovém obřadu byly silně ovlivněny estetickým konceptem wabi a dávaly prostor pro „sebevyjádření“ recipienta ve smyslu taoistické prázdnoty. S kultem čaje je nevyhnutelně svázána také zahradní architektura. Na rozdíl od představ zahrad s pagodami a zlatými lucernami jsou pravé japonské zahrady simulací „hor a vody“ ve volné přírodě.160 V kapitole Od kořenů po současnost161 byla zmínka o chýších, které se jako místo prožitku čaje stavěly na neobydlených místech v horách opanovaných klidem a volnou přírodou. Jakmile Sen no Rikjú přesunul chýši do města, vytvořil kolem ní čajovou zahradu právě z toho důvodu, aby tvořila dojem opuštěné poustevny v horách. Průchod touto zahradou byl často označován jako pouť mýtického hrdiny, jenž se vydává do neprozkoumaných míst, kam ještě lidská noha nevstoupila.162 Zahradníci pracují v souladu s přírodou, nevnucují rostlinám tvary, pouze plejí, hrabou, odklízejí spadané listí. Lidská ruka zde jen pomáhá, nikoli vládne. Důležitou součástí zahrad je „pěstování kamenů“, tzv. bonseki.163 Mistři vyhledávají kameny formované přírodou, nechávají na nich přírodní cestou narůst mech a převáží je do svých zahrad. V konečné podobě jsou kameny aranžovány takovým způsobem, že pohled na ně vzbudí pocit pobytu na místě jejich původu.164 Zahradní architektura se stejně jako ostatní japonská umění řídí estetikou wabi a všechny součásti zahrady spolu harmonizují tak, aby nenarušily klid potřebný k pocitu sounáležitosti. Tvorba i prožitek zahrad se řídí čtyřmi principy Sen no Rikjúa, který je definoval pro čajový obřad.165 159

OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 73-75. WATTS, Alan. Cesta zenu. s. 203-204. 161 Viz. první kapitola. 162 VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. Čajový obřad jako mytologická cesta hrdiny -Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . 163 WATTS, Alan. Cesta zenu. s. 203. 164 Ibidem s. 203-204. 165 Viz. druhá podkapitola druhé kapitoly. 160

48

Zvláštní pozornosti se od čajových mistrů dostalo umění stylizace květin, tzv. čabana166. Stylizaci květin doprovází svým způsobem ponurá atmosféra vlastní provinilosti z mrhání dary přírody. Mistr respektuje hospodárnost, pečlivě a s opatrností vybírá každý květ vzhledem k chystané kompozici a po smrti květin vzdává čest jejich pozůstatkům. 167 Smyslem čabany je ukázat květinu v celé její kráse rostlinného života. Je vždy spojována se svými listy, pokud je má, a v čajové místnosti není umístěno nic, co by mohlo dojem z její krásy kazit. Přesto všechno je květinový koncept vždy podřízen estetickému záměru celé čajové místnosti. 168 Při přípravě je dáván důraz na maličkosti, jako je pronikavost vůně, hlučnost květu, soulad s probíhajícím ročním obdobím atd. Čajový mistr, na rozdíl od mistra květin, dává přírodě volnost vlastního projevu. Aranžmá neprobíhá v takové důslednosti na určující principy a koncepty stanovené květinovými školami, ale je to projev přirozeného sepětí květiny s životem. 169 Okakura uvádí tradiční příběh k pochopení podstaty čabany: V šestnáctém století patřil ještě svlačec k vzácným rostlinám. Rikjú je vysadil po celé zahradě a pěstoval je s vytrvalou péčí. Pověst o jeho rostlinách se donesla až k Taikóovu sluchu a ten vyjádřil přání je vidět. Rikjú jej pozval na ranní čaj. Ve stanovený den Taikó procházel zahradou, ale nikde neviděl žádnou stopu po svlačcích. Země byla uhrabaná a posypaná jemným pískem s oblázky. S mrzutou zlobou vešel vládce do čajové místnosti, kde jej očekával obraz, který zcela změnil jeho rozpoložení. V tokonomě, ve vzácném sungském bronzu, byl jediný svlačec – král celé zahrady.

170

166

Viz. poznámka č. 55. OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 61-72. 168 Ibidem s. 69. 169 Ibidem s. 61-72. 170 Ibidem s. 71-72. 167

49

Skromnost, hospodárnost, přirozenost a rafinovaná krása jsou základy všech květinových aranžmá v Japonsku, čabana byla jejich předchůdcem ať už historicky, nebo myšlenkově. Největší dopad měl vliv kultu čaje na způsob života obyvatel v Japonsku. Plně prolnul do každodenního života prostého občana jako životní filosofie a morální zákon v jednom. 171 Prostřednictvím čaje se kultivovala země v úrovni sociální, odstraňovaly se bariéry neporozumění a tříbil se cit pro krásu.172 Stručnou charakteristiku filosofie japonského kultu čaje uvádí Okakura hned v úvodu své Knihy o čaji: „Kult čaje je založen na obdivování krásy uprostřed běžných událostí všedního dne. Skrývá v sobě čistotu a harmonii, tajemství vzájemné shovívavosti a romantiku společenského řádu. Je v zásadě uctíváním Nedokonalého, stejně jako jemným pokusem o dovršení čehosi možného v onom nemožném, které známe jako život.“173 Kult čaje ovlivnil japonskou společnost v tom směru, že ukázal, jak skloubit umění s běžným životem. Termín, jenž takový stav označuje, je estetické rovnostářství. Předměty estetické zkušenosti nejsou omezeny pouze na oblast umění, ale i na běžný život. Proces přípravy jídla, balení dárků, nalévání čaje, to všechno se právě díky kultu čaje stalo procesy s vysokými estetickými hodnotami. 174 Jedním důvodem je odkaz k zenovému termínu dó, proces, změna, který je charakteristickým estetickým pojmem, a jehož rozbor je ve třetí kapitole. Druhým důvodem je rozšíření povědomí o estetickém konceptu wabi, soustředícím se na prostou krásu obyčejných věcí pokrytých patinou věku, sešlosti a používání. 175 Průběh čajového obřadu v sobě shromažďoval všechny důležité principy dobrého chování a sloužil jako zdroj etikety a správné komunikace.176 Sedm pravidel a čtyři principy Sen no Rikjúa zdůrazňovaly

nejen

uměřenost

ve

171

smyslu

antické

OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 9-11. Ibidem. 173 Ibidem s. 9. 174 SAITO, Yuriko. Japanese aesthetics : Historical overview. s. 545-546. 175 Viz. první podkapitola druhé kapitoly. 176 OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 9-12. 172

50

myšlenky:

užitek = krása a dobro177,

ale

i hospodárnost,

dochvilnost,

předvídavost,

slušnost, vděčnost, pokoru.178 Více než jen tyto ctnosti dobrého člověka šířil kult čaje mezi tamější obyvatele a dodnes jsou v nich hluboce zakořeněné.

4.2. Evropský kult čaje Čaj se do Evropy dostal v roce 1610179 na lodi Východoindické společnosti180 a jeho popularita rostla společně se vzrůstající nabídkou. Podobnost historického vývoje požívání čaje je shodná s japonským vývojem: čaj jako nedostatkové zboží proudil do vyšších vrstev společnosti, které mu vetknuly hodnoty spojené s projevy vyššího společenského statusu a které s nárůstem přísunu čaje zase opadly. 181 Čaj částečně nahradil konzumaci alkoholu ve chvílích vzájemných setkání, stal se součástí odpoledních posezení a vyrovnal se kávě ve chvíli poctění hostů.182 Zejména v Anglii nabízel ženám zajímavou alternativu k pánským klubům, kdy společné chvíle trávily popíjením čaje a výměnou nejnovějších společenských informací, až se z toho stal rituál všem známý jako „čaj o páté“. 183 Módní poblouznění následující masové rozšíření čaje zahrnovalo mnoho činností společenského charakteru, ale jeho požívání přinášelo i uvolnění a relaxaci, což jsou vlastnosti, které mu zůstaly dodnes. 184 Schopnost čaje uvolnit a současně povzbudit byla velmi vítaným společníkem i v těžkých chvílích válečných rozporů, přesně jak to řekl r. 1943 Winston Churchill: „Pro naše vojáky je čaj důležitější než munice.“185

177

SVOBODA, Karel. Vývoj antické estetiky. Viz. Třetí podkapitola první podkapitoly první kapitoly. 179 CHOW, Kit, KRAMMEROVÁ, Ione. Všechny čaje Číny. s. 37. 180 Ibidem. 181 Viz. první kapitola. 182 ALCRAFT, Rob. Čaj. s. 10-13. 183 Ibidem s. 10-11. 184 OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 14-17. 185 WebRex s.r.o. Mabroc - Czechia, spol. s r. o. [online]. [cit. 2010-04-06]. Mabroc E-shop | pravé cejlonské čaje. Dostupné z WWW: . 178

51

Čaj byl od prvopočátku spojován s léčebnými účinky záměrně propagovanými s ohledem na cílovou skupinu žen. Tato strategie Thomase Garwaye, 186 průkopníka v prodeji čaje, se stala úspěšnou a do dneška se o ní opírá větší část reklamních spotů, jejichž produktem je čaj. Nejen samotné zdravotní účinky pomohly k rozšíření současného kultu, ale vzhledem ke klimatu větší části Evropy byla zajímavá teplená úprava čajových lístků.187 V Rusku, kam se čaj dostal s mongolskými nájezdníky, pochopili už dávno přínos čaje ve chvílích kruté zimy. 188 Kromě Británie je Rusko další zemí, o které by se dalo hovořit v souvislosti s čajovým obřadem Západu. Ruské samovary jsou produktem vytvořeným na základě spotřeby horkého čaje a mají svůj podíl na utváření ruské čajové kultury. Samovar se svým postavením stal centrem rodinného života.189 Čaj nahradil veškeré dosavadní formy teplých nápojů a usadil se na pomyslném prvním místě svou všestranností a variabilitou.190 Stal se základem všech ovocných nebo bylinných odvarů, ke zlepšování chuti se doplňoval různými ingrediencemi jako je med, cukr, citrón, mléko a s jeho oblibou stoupal i počet nádobí vyráběného speciálně pro čajové chvíle. Přivážené čaje byly zprvu sypané a jejich příprava byla zdlouhavým,

na náčiní

komplikovaným postupem. Výrobky, jako konvice, šálky, hrnky, sklenice, čajníky, sítka, zaplavily trh a stávaly se běžnou součástí domácností. Jak už bylo řečeno, příprava čaje byl poměrně komplikovaný proces, tato situace se změnila s nástupem porcovaných čajů191, tzv. „pytlíkových“, které, kromě snadné obsluhy, oslnily také cenovou dostupností. Ačkoli je čaj k dostání ve všech domácnostech, jeho vliv se nijak dalekosáhle neprojevil v hodnotovém žebříčku Evropanů. Morální zásady, etiketa nebo duchovní směřování západní společnosti zůstalo téměř 186

ALCRAFT, Rob. Čaj. s. 30. CHOW, Kit, KRAMMEROVÁ, Ione. Všechny čaje Číny. s. 143-71. 188 Ibidem s. 39-41. 189 Ibidem. 190 Ibidem s. 55-56. 191 První čajový sáček vymyslel v roce 1908 Thomas Sullivan; ALCRAFT, Rob. Čaj. s. 28. 187

52

nepozměněné. Jedinou oblastí, ve které se výrazně projevil vliv čaje, je estetika. Přestože nedošlo k jejímu přímému ovlivnění, přinesl s sebou čaj novou dimenzi estetického vnímání, která se plně dostala do podvědomí společnosti bez jakéhokoliv násilného včleňování. Intuitivní vnímání krásy je typickou vlastností japonské estetiky, 192 jež sem, podobně jako čaj, připlula na lodi Východoindické společnosti. Její přínos spočívá nejen ve schopnosti vidět krásu v obyčejných věcech, ale i v uklidnění a otevření mysli novým možnostem. 193 Projev této estetické vlastnosti, jež se dá v pojetí Západu těžko nazvat čadó, je podvědomá záležitost individuálního charakteru, kterou historicky

zaznamenávají

jen

překvapené

citáty

literárních

autorit,

rozplývajících se nad povznášející a uklidňující funkcí čaje. 194 Ať už se jednalo o pózu, nebo skutečné pocity konzumentů čaje, zachytili laickým způsobem účinek vlastní omamným a vysoce návykovým látkám zneužívaným pro zcela zištné důvody fyzického a ekonomického charakteru. Na rozdíl od těchto látek není čaj ani návykový, ani zdraví škodlivý. Oplývá léčivými vlastnostmi na přírodní bázi a má dobrý vliv jak na tělo, tak i na duševní stránku člověka. 195 To je zároveň i jeden z důvodů značné obliby zmiňovaného nápoje u současné společnosti hledající způsob revitalizace životního stylu. Kult čaje v Evropě se za své čtyři století existence vryl hluboko do způsobu života zdejších obyvatel a nalézání jeho vlivu může být těžší než lze předpokládat. Rozšíření keramického i sklářského průmyslu o nové výrobky je patrný důsledek požívání čaje jako nápoje, ale mnohem zajímavější jsou důsledky, jež jsou patrné v menší míře a mají dosah na způsob života a duchovní stránku společnosti. Už bylo zmíněno, že s příchodem čaje se obohatila oblast estetiky o nový, neotřelý rozměr krásy. Předměty ve stylu wabi, jejichž krása byla dříve 192

WATTS, Alan. Cesta zenu. s. 201-202; OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 35-36. Viz. třetí kapitola. 194 OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 14-17. 195 CHOW, Kit, KRAMMEROVÁ, Ione. Všechny čaje Číny. s. 143-171. 193

53

transparentním a nedoceněným atributem orientálního Východu, plní v současné době regály obchodních domů a jejich tajemno ve stylu jugen je ceněným obchodním artiklem. Příchod japonské krásy znamenal pro evropskou společnost příchod svěžího vzduchu přírody do doby těžkopádných barokních tvarů. Ovlivňování stylu a umění japonskou estetikou nebyl proces nárazového charakteru, který by neodpovídal celé filosofii Východu. Byl to vývoj, ke kterému docházelo postupným objevováním kladů nazírání světa přírodní cestou harmonického rozjímání. Bylo by správné označit současnost za dobu plně reflektující vlivy Japonska na umění a životní styl Západu. Důkazem objevování wabi ve věcech, jež nás běžně obklopují a tvoří hranice našeho obvyklého okolí, je existence nových výrobků s patinou stáří, které byly nepochybně podřízeny účelu vyvolat klam ohledně původu a vzbudit v zákaznících dojem krásy vyvolané samou „moudrostí“ věci ve smyslu dlouhověkého nabývání zkušeností.196 Ku příkladu název Provence souhrnně označuje dekorativní předměty takového charakteru, a ačkoli je jejich umělecká hodnota nulová, dokáží svou „pečetí času“ vzbudit emocionální pohnutí zákazníka vedoucí k zalíbení.

197

V souvislosti s kultem čaje nejde

o rozebírání vhodné a nevhodné krásy wabi, ale o důkaz schopnosti nazírání tohoto estetického konceptu jako zcela plnohodnotného v žebříčku západní společnosti. S výrazem wabi připlul do Evropy také výraz čadó. Již mnohokrát bylo zmíněno, že tento výraz je v pojetí západní mysli odlišný od pojetí japonského. Chápat čadó jako schopnost zamyslet se nad sebou, uvědomit si naše postavení v přírodě a shledávat krásu v nestrojenosti všedních okamžiků není nesprávné. Na rozdíl od japonského kultu čaje není dopad „cesty čaje“ na běžný život evropských obyvatel tak mohutný. V hodnotových žebříčcích Západu převažují 196

FUKUKITA, Yasunasuke. Tea cult of Japan : an aesthetic pastime. s. 67. Názorným příkladem jsou předměty na těchto webových stránkách: MAZUR, Aleš. U JOHANKY art & deco [online]. ? [cit. 2010-04-06]. DÁRKOVÉ PŘEDMĚTY - vše s levandulí, Provence. Dostupné z WWW: .

197

54

tradiční křesťanské hodnoty vštěpované po staletí, jen malé procento obyvatel pozmění strukturu svého žebříčku a přijme čadó za životní filozofii. Oddávat se povznášejícím účinkům čaje je pouze menšinově prvoplánové, spíše se jedná o exotickou „zábavu“, módní vlnu nebo jen chvilkovou potřebu souznění. Ačkoli se uvědomované čadó týká naprosté menšiny všech obyvatel západní společnosti, v kultu čaje dává každému spotřebiteli čaje příležitost pro vnitřní uspořádání myšlenek, uvolnění a relaxaci, i přes nevědomost jeho existence. Ono popisované „zvláštní“ při konzumaci čaje je objektivně existující estetický fenomén, který lze interpretovat pouze subjektivně, pokud je to vůbec možné, a v naší společnosti nemá obdoby.

4.2.1.

Východní ideály v západní kultuře

V souvislosti se zmínkou o krizi hodnot, jakou prochází západní kultura, je jasně patrná úloha „cesty čaje“. Dochází-li k hledání nových ideálů směřování života, je čadó jednou z možností, kde je nalézt. Přestože je aplikace tohoto modu obtížná v tom smyslu, že nekoresponduje s analytickými potřebami západního uvažování, 198 může se stát plnohodnotnou filozofií života západního člověka, ovšem bez nároku na naprosté naplnění všech existujících aspektů východních hodnot. Přemýšlet o čadó v západním podání jako o východním způsobu života je nepřesné z toho důvodu, že kromě implementace formálních znaků habitů se nejedná o východní hodnoty, ale pouze o jejich explicitní projevy199 chápané jako finální výsledek interních procesů lidského vědomí. Individuální průběh dosahování těchto explicitních projevů poskytuje volný prostor analytickému myšlení západního člověka, jehož samotným zvykem je efektivita umožňující účinné plnění stanovených úkolů, jimiž se v souvislosti s přejímáním hodnot východní civilizace stávají

198 199

PAIK, Ki-soo. Konfuciova estetika. s. 1-17. SCRUTON, Roger. Estetické porozumění : eseje o filozofii, umění a kultuře. s. 18-19.

55

pouhé formální znaky habitů.200 Tuto tendenci dokonale vystihuje Rodger Scruton ve své eseji Veřejný text a běžný čtenář: Když píšu podle konvence japonského haiku s využitím standardní pěti, sedmi a pětislabičné stavby, dodržuji jednoduché pravidlo veršování. Dělám-li to v rámci společenské hry, nic víc to ode mne nevyžaduje. Nepatřím k tradici haiku, a i když jsem s to dodržet její konvence, tradice sama mi přesto může zůstat stále cizí. Nejsem do ní ponořen, necítím nutnost vyjadřovat se tímto způsobem a vnitřně ji neprožívám.201

Ačkoli zmiňuje Scruton tuto skutečnost v souvislosti s vymezením konvence a tradice, demonstruje uvedený citát nejčastější přístup Západu k hodnotám Východu. Nejen, že jsou tyto hodnoty pojímány za společenskou hru, módu, ale přístup k nim je pouze povrchní, jako přístup k jakýmkoliv jiným společenským konvencím. Zjednodušeně řečeno, problémem západního člověka je nemožnost oprostit se od efektivního plnění stanovených cílů (konvencí). To ale nedává prostor k promyšlení způsobu dosažení těchto cílů. Tím se stává, že normy a úkoly jsou splněny, ale cesta, jež k nim vedla, byla příliš efektivní a zkratkovitá, než aby zanechala stopy rozvíjející naši duši ve smyslu zenového „sebevýcviku“. Dokud se nedokážeme oprostit od přehlídky vlastních schopností, nemůžeme ani pomýšlet na to, že by přijetí východních hodnot bylo vůbec možné. Tato myšlenka je podřízena dalšímu problému porozumění, který Alan Watts uvádí v Cestě zenu na pravou míru: Naším problémem není prosté zvládnutí jiných idejí, které se liší od našich, řekněme jako Kantovy teorie od Descartesových nebo i kalvinistické od katolických. Problémem je uvědomit si diference v základních myšlenkových premisách a v samotném způsobu myšlení; bývá často přehlíženo, že naše interpretace čínské filosofie bývají často projekcí charakteristických západních idejí do čínské 200 201

SCRUTON, Roger. Estetické porozumění : eseje o filozofii, umění a kultuře. s. 18-19. Ibidem.

56

terminologie. V tom spočívá nevyhnutelná nevýhoda studia asijské filosofie čistě literárními metodami západní vědy, neboť slova mohou sloužit ke komunikaci pouze mezi těmi, kdo mají podobné zkušenosti.202

Problém porozumění Východu a Západu není čistě jen problémem jazykového překladu; jejich třecí plocha spočívá v odlišných vzorcích myšlení. Západní mysl si není jista porozuměním, pochopením věci, dokud ji není schopna vyjádřit slovy, nebo jiným konvenčním způsobem. 203 V rámci exprese východních ideálů dochází k značnému importu západních idejí podporujících přesvědčení, že vyslovitelností dojde k poznání, ačkoli jádra myšlenek, které tímto způsobem pochopíme, již nejsou čistě východní záležitostí. 204 Odlišnost vzorců myšlení se odráží mimo jiné i v oblasti prostého jazyka. Japonština oplývá velkým množstvím slov sloužících jako podstatná jména i slovesa, kde objekty jsou zároveň událostmi; z toho vyplývá, že člověk myslící v japonštině vidí svět jako soubor procesů, nikoli entit.205 Tento způsob uvažování charakterizuje i japonské písmo, které se dá připodobnit více k egyptským hieroglyfům než písmům západních zemí. Jeho výhodou je bližší provázanost se životem. Japonské písmo se řídí čínským příslovím: „Jednou ukázat je jako stokrát říci.“206 Zvláštní přítomnost intuice je patrná ve všech oblastech japonského života. Kromě jazyka jsme se s ní setkali v estetice, při čajovém obřadu i na „cestě čaje“. Na jejím základě je vystavena většina japonských hodnot a bez intuice se neobejde ani oblast myšlení. Těžko říci, jaké poznávání reality vede ke skutečnému poznání. Západ si zakládá na vědeckém přístupu, zatímco Východ se odkazuje na „periferní“ vidění a myšlení. 207 Možná, že v rámci přejímání východních hodnot by přijetí intuice pomohlo humanizovat náš 202

WATTS, Alan. Cesta zenu. s. 17-18. Ibidem s. 18. 204 Ibidem 205 Ibidem s. 19. 206 Ibidem s. 22. 207 Ibidem s. 22-23. 203

57

názor na svět a svým způsobem by mohlo být spasením přetechnizované společnosti. Detailní rozbory odlišnosti obou systémů nejsou v souvislosti s kultem čaje předmětné, jeho účelem bylo poukázat na skutečnost, že přejímání východních ideálů a hodnot není samozřejmou záležitostí, nýbrž s každým pokusem o pochopení jejich metafyzických procesů dojde pouze k částečnému zachycení, a to vnějších projevů těchto procesů. I přes znalost kulturního dědictví, mentality, chování, aj. nám stále zůstávají významy skryty „v překladu“ a „za slovy“. Je pravdou, že Západ jen těžko může pochopit a posléze docenit všechny aspekty východních tradic, ideálů a hodnot. Jeho vědecké myšlení je na takové úrovni, že oprostit se od něj by znamenalo ztratit půdu pod nohama, objevit se v univerzu bez hranic.208 Kdo je schopen tento proces podstoupit, tomu nestojí v cestě porozumění žádné bariéry, kdo však chce pouze obohatit svůj dosavadní život o trochu „exotiky“, jsou pro něj východní hodnoty ideální inspirací. Rozšiřují pohled na svět nejen z etického, estetického, ekologického hlediska aj., ale zejména z toho zenového. Náhled na každodenní život jako na prostředek „sebevýcviku“ pomáhá Západu uvědomit si, že nejde vždy jen o výsledek, ale někdy „i cesta může být cíl.“209 Ačkoli probíhá interakce mezi oběma světy už čtyři staletí, cesta ke vzájemnému porozumění a respektu je ani ne v polovině. S příchodem globalizace se tato cesta svým způsobem zase prodloužila a východní kultura jako módní trend stále naráží na příliš pevnou hradbu našeho analytického myšlení. Na jedné straně využíváme tamějších zvyků k úniku z naší hektické reality, na druhou stranu se pořád nejsme schopni zamyslet nad jejich přístupem k jednotlivých oblastem života. Dokud budeme, třeba v souvislosti s krásou wabi, považovat za krásné defektní a z výroby nedokonalé předměty

208 209

WATTS, Alan. Cesta zenu. s. 7-8. Název písně hudební skupiny Mňága a Žďorp z desky Ryzí zlato, 1995.

58

s umělou patinou,210 bude mezi oběma světy propast podporovaná východní zálibou v nesdělování ve smyslu „pojď a vypátrej si to sám“211 a západní naivitou, že „Východ nám vše vstřícně vysvětlí“. Východní ideály v západním světě teprve čekají na svůj projev v plném rozsahu. Prozatím se musí spokojit se skutečností, že jsou pouhou inspirací západního života a jejich hodnoty jsou formami naplněnými myšlenkami, o kterých si Západ pouze myslí, že odpovídají těm východním. Jediným prostorem, kde dojde myšlenkově, emocionálně, rozumově ke sblížení obou světů, je miska teplého čaje. Přesně tak to pochopil Charles Lamb, anglický esejista a kritik, jehož výrok uvádí Okakura: Charles Lamb, uznávaný ctitel čaje, pochopil pravou podstatu kultu, když napsal, že největší radostí, kterou zná, je náhodně učiněný či náhle objevený dobrý skutek. Uměním čajového kultu je skrývat krásu, kterou můžeme nalézt, nebo naznačovat něco, co se odhalit neodvážíme. Je to vznešené tajemství smíchu, kdy se smějeme sami sobě, smíchu jemného, avšak důkladného, smíchu filozofie. Všichni geniální humoristé proto mohou být v tom smyslu nazýváni filozofy čaje – například Thackeray nebo Shakespeare, samozřejmě. Také dekadentní básníci (kdy nebyl svět dekadentní?) svými protesty proti materialismu otevřeli cestu kultu čaje. Možná je to dnes právě naše klidné rozjímání nad Nedokonalostí, které umožňuje Západu a Východu setkání ve vzájemné útěše.212

210

FUKUKITA, Yasunasuke. Tea cult of Japan : an aesthetic pastime. s. 67. WATTS, Alan. Cesta zenu. s. 10. 212 OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 16-17. 211

59

Závěr Dnes už se svět nerozděluje na Východ a Západ podle totalitních režimů a jejich sympatizantů, ale podle schopnosti přijmout západní ideály za svou národní ideologii. Západní imperialismus ovládl část světa z toho důvodu, že namísto pochopení pro obyvatele uzurpovaných území převládl strach z neznámého, který měly přebýt pocity jistoty vzbuzované násilným potlačením původních projevů odlišné mentality a nastolením západních ideálů přesně ve smyslu výroku: „Křesťanští misionáři přicházejí, aby dávali, nikoli aby přijímali.“213 Tyto pocity jistoty narušovalo vědomí, že tak odlišnou mentalitu nemůžeme ovládat; a přitom stačilo tak málo, snaha porozumět. Japonsko tuto snahu projevilo už dávno a nastalá změna jen degradovala jeho tradiční ideály. Okakura o této situaci říká: „Ve jménu komerce jsme se stali militantními, ve jménu civilizace jsme se chopili imperialismu, ve jménu křesťanství jsme zaměnili moc za laskavost.“214 Vedlli pokus o přejímání západních hodnot k agresivnější společnosti, pak je na nás, abychom zkusili přijmout odlišné hodnoty a udělali svět „lepším“. Počátkem cesty k porozumění východního světa bylo dovezení první dávky čaje na evropský kontinent. Přijetí jedné z východních tradic a její prolnutí s naší kulturou signalizovalo připravenost a snahu docenit hodnoty odlišného charakteru a zároveň otevíralo cestu humánním praktikám zahraniční politiky přesně podle citátu: „Lidskost se kupodivu dosud setkávala pouze v šálku čaje.“215 Ačkoli se to zdá neuvěřitelné, hrnek teplého čaje způsobil v Evropě větší rozruch, než by se mohlo zdát. Nedůvěra klasického Evropana vůči exotice „žlutých“ lidí se začala rozplývat ve chvíli, kdy bez zdráhání přijal

213

OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 13. Ibidem. s. 86. 215 Ibidem s. 14. 214

60

hnědý nápoj a s důvěrou jej vypil. Tímto způsobem se otevřela cesta Východu do srdce Západu.216 Jak už bylo řečeno, samotný čaj je díky syntéze několika obsažených látek217 vynikajícím uklidňujícím prostředkem, který zároveň oplývá stimulujícími účinky na lidský mozek. Dvě zdánlivě protikladné vlastnosti mají za následek rozvážné, efektivní, ale rozhodné uvažování. V minulosti byly tyto účinky pokládány za euforii vyvolanou potlačením abstinenčních příznaků z nedostatku čaje. Dnes, díky značnému importu východních zvyků a ideálů, známe tyto povznášející funkce pod názvem čadó, „cesta čaje“. Jedná se o japonskou životní filozofii, jež zprostředkovává estetickou a náboženskou zkušenost současně a integruje oblast umění i filozofie do jednotného životního stylu, kdy se život stává uměním.218 Největší přínos

„cesty čaje“ spočívá

v umožnění

jedinečného

japonského estetického egalitarismu, kdy došlo k takové integraci umění do běžného života a naopak, že se smazaly hranice mezi uměleckým a obyčejným světem. Existence estetického rovnostářství byla realizována díky zenovým principům „sebevýcviku“, které byly uplatňovány v každodenním životě a které po staletích praktikování přešly do mentality tamějších obyvatel a dovedly úkony každodenní praxe k dokonalosti. Jednoduše řečeno, praktikování čadó je nikdy nekončící proces nalézání krásy a harmonie v prostých věcech okolo nás, a s odkazem na zenový estetický termín dó se jedná také o proces, kde se měrou estetické kvality stává jeho nezavršenost.219 Čadó je ale především „jeden z možných úniků ze světa ‚jaký je‘, do oblasti idejí, v nichž existuje svět takový‚ jaký by měl být‘.“220 Oslavou „cesty čaje“ je japonský čajový obřad, který kromě atmosféry dokáže navodit žádoucí změny v chování i myšlení účastníků maximalizující 216

OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 14. CHOW, Kit, KRAMMEROVÁ, Ione. Všechny čaje Číny. s. 144. 218 VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. O umění čaje - Čajovna.cz. Dost upné z WWW: . 219 TAMBA, Akira. Japonská estetika. 381-382. 220 OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 88. 217

61

jeho estetický prožitek. Přínos čajového obřadu japonské společnosti je nezpochybnitelný a také nepřehlédnutelný. Čanoju se ve vrcholném japonském středověku stal, díky čtyřem principům Sen no Rikjúa, nositelem všech morálních zásad a sloužil tedy jako etický kodex tehdejší doby. Ovlivnil celou řadu uměleckých oborů, jejichž syntéza je součástí samotného obřadu, a to zejména svou unikátní směsí zenové a taoistické estetiky vypilované japonskou zálibou v dokonalosti. Ústředním motivem čajového obřadu, včetně „cesty čaje“ a tedy i vrcholného japonského středověku, se stal estetický koncept wabi, podle něhož se posuzovala nejen estetická kvalita uměleckých děl, ale v případě estetického egalitarismu také estetičnost předmětů denní potřeby a prostého života. Krásu wabi nejlépe zachytil příběh, který zároveň ukazuje výjimečný cit Sen no Rikjúa pro estetiku wabi: „..když se Rikjú ucházel o možnost studia u Džóoa, vyzval jej mistr, aby zametl zahradu. Zahrada však byla již pečlivě zametena a vyčištěna. Rikjú tedy – bez sebemenšího zaváhání – zatřásl několika stromy až se listí rozletělo po zahradě.“221 Wabi vyjadřuje moudrou zdrženlivost, schopnost vcítění, prostotu, ale také všednost a nenásilnost.222 Díky čajovému obřadu bylo vyznávání krásy wabi rozšířeno po celém Japonsku jak v materiální, tak spirituální rovině. Odpovědi na vytyčené otázky- jak získal kult čaje svou estetickou výjimečnost a jakým způsobem to ovlivnilo naši západní kulturu, vyplynuly samy na konci čtvrté kapitoly. Líčení estetických kvalit japonského kultu čaje je jen opakováním předešlých informací: zdroj estetické hodnoty celého kultu se nalézá v čajovém obřadu, jeho materiální i spirituální stránce, které společně přispěly ke smazání rozdílů mezi uměleckým a prostým světem a umožnily oficiální uznávání přírodní a nenásilné krásy předmětů denní potřeby. Vznikla

221

Čado : tajemství čajového obřadu, s. 43 SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 80-83; VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. O umění čaje - Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . 222

62

tak společnost bohatá unikátním nazíráním každodenní reality jako předmětu estetického zkoumání. Nutno zmínit, že výše popsané kvality kultu čaje se týkají především Japonska, Číny a okolních zemí obývaných lidmi se stejnými vzorci myšlení. Přenositelnost těchto hodnot do zemí západní kultury je obtížná nejen z toho důvodu, že velké množství významů nelze pojmout slovy, nýbrž pouze vlastní zkušeností, ale také proto, že tyto hodnoty neodpovídají našemu analytickému a vědeckému vidění světa.223 Jako důkaz odlišných struktur vzorců myšlení může posloužit tak prostá věc, jako je japonské písmo, jež pojímá svět nikoli jako soubor entit, ale jako soubor procesů, které jsou částečně poznávány skrze intuici,

jakési

„periferní

vidění“,

na

Západě

vytěsněné

přísným

akademismem. 224 Ačkoli není evropský kult čaje schopen přejímat všechny hodnoty vytvořené tím japonským, neznamená to, že dochází k vytváření prázdné mimesis. Do vzniklých forem a původních jevů vkládá Západ své hodnoty, svou vlastní představu o východních ideálech a dochází ke vznikání nových forem postavených sice na východní tradici, ale lépe pochopitelných západní mentalitě. Tyto nové ideály pak slouží jako onen zdroj inspirace odlišného, nového života ve východním stylu, jež je díky snadnému pochopení také lehce aplikovatelný, a to včetně integrované estetiky. Kult čaje přispěl evropské společnosti novým, estetickým, pohledem na svět a dal nám příležitost pojmout vlastní život jako umělecké dílo. Teď je jen na nás, jak s tímto pohledem naložíme, a zda-li budeme někdy schopni shledávat krásu tam, kde doposud nebyla viděna. A jak toho dosáhnout? „Nejprve ohřej vodu. Pak udělej čaj. Nakonec jej způsobně vypij. Víc znát nepotřebuješ.“225 Sen no Rikjú 223

PAIK, Ki-soo. Konfuciova estetika. s. 1-17. WATTS, Alan. Cesta zenu. s. 23. 225 SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 51 224

63

Resume As is has already been said, tea is, owing to a synthesis of several substances,226 an excellent way to relax and it also abounds with stimulating effects on a human brain. Two seemingly contrasting characteristics lead to circumspect and effective but decisive thinking. In the past, these effects were more or less only a phenomenon understood as euphoria caused by suppression of withdrawal symptoms from the lack of tea. Today, thanks to extensive import of eastern traditions and ideas, we know these elevating functions as chado, “the way of tea”. It is a Japanese philosophy of life, which mediates the aesthetical and the religious experience at the same time and integrates the area of arts as well as of philosophy in one integrated life style, where life becomes art.227 The biggest contribution of “the way of tea” is that it made the unique Japanese aesthetic egalitarianism possible, when art was so much integrated in the ordinary life and the ordinary life in art that the borders between the artistic and the ordinary world disappeared. The existence of aesthetic egalitarianism was implemented thanks to the Zen principles of “training of oneself” used in everyday life, which were absorbed by the mentality of local people after centuries of practising and finally lead daily-routine tasks to perfection. In simple terms, practising chado is a never ending process of finding of beauty and harmony in common things around us, and with a reference to one term of the Zen aesthetics – dó – it is also a process where its incompleteness228 becomes the measure of its aesthetic quality. However, chado is first of all “one of several possible escapes from the world ‘as it is’

226

CHOW, Kit, KRAMMEROVÁ, Ione. Všechny čaje Číny. s. 144. VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. O umění čaje - Čajovna.cz. Dost upné z WWW: . 228 TAMBA, Akira. Japonská estetika. 381-382. 227

64

into the area of ideals, where there the world exists in a way ‘as it should be’.”229 The Japanese tea ceremony is a celebration of “the way of tea”, which except for the atmosphere can induce also desirable changes in behaviour as well as in thinking of participants, both maximizing its aesthetical experience. The contribution of the tea ceremony to the Japanese society is indisputable and it is also not possible to overlook it. Chanoyu became, owing to Sen no Rikju’s four principles, the wearer of all moral principles in the Japanese High Middle Ages and therefore served as a code of ethics of that time. It influenced a whole range of artistic fields of study, whose synthesis is a part of the ceremony itself, particularly with its unique mixture of the Zen and Taoist aesthetics refined by the Japanese liking for perfection. The wabi aesthetic concept became the central motive of a tea ceremony, including "the way of tea", and therefore also of the Japanese High Middle Ages. According to the wabi concept, the aesthetic quality of artworks was judged. Nevertheless, the wabi concept served to that purpose also in the case of aesthetic egalitarianism in judging the quality of articles of daily use and ordinary life. The beauty of wabi was best depicted in a story which also shows the exceptional Sen no Rikju’s feeling for the wabi aesthetics: "...when Rikju tried to become Jōō’s student, Jōō asked him to sweep the garden. However, the garden has already been carefully swept and cleaned. Rikju then – without any hesitation – shook several trees, so that leaves went around the garden."230

Wabi stands for clever restraint, the ability of empathy,

modesty, but also for ordinariness and naturalness.231 Owing to the tea ceremony, avowing the beauty of wabi was spread all over the Japanese archipelago, both on its material and spiritual level. 229

OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. s. 88 Čado : tajemství čajového obřadu, s. 43 231 SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. s. 80-83; VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. O umění čaje - Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . 230

65

Answers to the given questions, how the tea cult gained its aesthetic exceptionality and how it influenced our west culture, emerged at the end of the fourth chapter. The description of aesthetic qualities of the tea cult of Japan is only repetition of previous pieces of information: the source of the aesthetic quality of the whole cult is to be found in the tea ceremony, in its material as well as spiritual aspect, which both helped wipe off the differences between the artistic and the ordinary world and enabled official appreciation of natural beauty of articles of daily use. That was how a society, whose wealth is in a unique view of everyday reality as a subject of aesthetic examination, was formed. It is necessary to mention that the qualities of the tea cult described above refer mainly to Japan, China and neighbouring countries inhabited by people with the same patterns of thinking. The transmission ability of these values into the countries of the western culture is difficult not only because of the fact that it is not possible to describe in words, but only by our own experience,

a fair amount of meanings, but also because they do not

correspond with our analytic and scientific view of the world. 232 Such a simple thing as the Japanese writing system can serve as the proof of different structures of patterns of thinking – it conceives the world not as a set of entities, but as a set of processes which are partially experienced via intuition, some "peripheral vision", which is replaced by strict academism on the West.233 Although the european tea cult is not able to take over all the values created by the Japanese one, it does not mean that en empty mimesis is being created. The West puts its values and its own concept of eastern ideals into the already created forms and original phenomena and new forms based on eastern traditions, but easier to understand by western mentality, emerge. These new ideals then serve 232 233

PAIK, Ki-soo. Konfuciova estetika. s. 1-17. WATTS, Alan. Cesta zenu. s. 23.

66

as that source of inspiration of a different, new life in the eastern style, which is, thanks to easy understanding, also easily applicable, even including integrated aesthetics. Tea cult contributed to the European society with a new, aesthetic view of the world and gave us the opportunity to conceive our own life as a work of art. Now it depends on us how we will deal with this view and if we will be sometimes able to find beauty even there where it was not seen up to now.

67

Použitá literatura: Primární zdroje: A history of modern Japanese aesthetics. Michael F. Marra; Michael F Marra. Honolulu : University of Hawai‘i Press, c2001. 398 s. ISBN 0824823990. FUKUKITA, Yasunasuke. Tea cult of Japan : an aesthetic pastime. 2nd edition. Tokyo : Japan, c1935. 77 s. Tourist library; sv. 1. GEYKENOVÁ, Charlote. Estetika japonská. In HENCKMANN, Wolfhart, LOTTER, Konrad. Estetický slovník. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1995. s. 50. ISBN 8020504788. Japan Society. Experience The Way of Tea : Tsudoi-A Day at The Tea Ceremony. New York : ORIBE, 2003. 40 s. OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. Tohoto překl. 1. vyd. Praha : Brody, 1999. 92 s ISBN 8086112128. PAIK, Ki-soo. Konfuciova estetika. Estetika : časopis pro estetiku a teorii umění. 1992, 29, 4, s. 1-17. ISSN 00141291. RYOSUKE, Ohashi. Japanese aesthetics : Kire and Iki. In KELLY, Michael. Encyclopedia of aesthetics. Volume 2. 1st edition. New York : Oxford University Press, 1998. s. 553-555. ISBN 0195126467. SAITO, Yuriko. Japanese aesthetics : Historical overview. In KELLY, Michael. Encyclopedia of aesthetics. Volume 2. 1st edition. New York : Oxford University Press, 1998. s. 545-553. ISBN 0195126467 Sources of Japanese tradition. Volume one, From earliest times to 1600. 2nd ed. New York : Columbia University Press, c2001. xxvi, 524 s (Introduction to Asian civilizations) ISBN 0231121393. TAMBA, Akira. Japonská estetika. In SOURIAU, Étienne. Encyklopedie estetiky. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1994. s. 380-383. ISBN 808560518X. TANIZAKI, Džuničiró. Chvála stínů : Tradice japonské estetiky. Vlasta Vinkelhöferová. 1. vyd. Košice : Knižná dielňa Timotej, 1998. 82 s. ISBN 8088849063.

68

Sekundární zdroje: ALCRAFT, Rob. Čaj. 2. Praha : Rebo Productions CZ, spol. s.r.o., 2009. 128 s. ISBN 9788025502754. ALDINGER, Marco. Moudrosti a příběhy zenu. Vyd. 1. Praha : Portál, 2000. 133 s ISBN 8071784362. BOHÁČKOVÁ, Libuše. - WINKELHÖFEROVÁ, Vlasta. Vějíř a meč : kapitoly z dějin japonské kultury. 1. vyd. Praha : Panorama, 1987. 389 s (Stopy, fakta, svědectví ; řada Velké civilizace) Čado : tajemství čajového obřadu. Vyd. 1. Bratislava : CAD Press, c1994. (Světové duchovní proudy ; sv. 42) ISBN 8085349264. HAVEL, Václav. Dopisy Olze : červen 1979 - září 1982. V Brně : Atlantis, 1990. 395 s ISBN 8071080098 CHOW, Kit, KRAMMEROVÁ, Ione. Všechny čaje Číny. Michal Synek. Praha : DharmaGaia, 1998. 288 s. ISBN 808590554X. Japanese furniture [online]. 1996 [cit. 2010-04-06]. Japanese furniture. Dostupné z WWW: . LÍMAN, Antonín. Kouzlo šerosvitu : úvahy o japonské kultuře. Praha : DharmaGaia, 2008. 256 s. ISBN 9788086685809. LU, Jü. Klasická kniha o čaji. 1. vyd. Praha : Dharma Gaia, 2002. 94 s ISBN 8086685012. Mangaichi. [online]. 2001 [cit. 2010-04-06]. "Manga.cz". Dostupné z WWW: . Mrtvá kočka : sbírka zenových říkadel, básniček a překážek. Praha : Dokořán, 2002. 94 s (Mocca : "malá, ale silná káva" ; sv. 3) ISBN 8086569322. REISCHAUER, Edwin O. - CRAIG, Albert M. Dějiny Japonska. Praha : Lidové noviny, 2000. 441 s (Dějiny států) ISBN 8071063916. ROSEN, Diana. Rádce milovníka zeleného čaje. Markéta Janouchová. 1. vyd. Praha : Pragma, 2000. 139 s. ISBN 8072057553. SCRUTON, Roger. Estetické porozumění : eseje o filozofii, umění a kultuře. 1. vyd. Brno : Barrister & Principal, 2005. 177 s (Studium) ISBN 8085947927.

69

SEN XV, Sóšicu. Cesta čaje, mysl čaje. Viktor Faktor. Praha : Pragma, 1979. 110 s. ISBN 8072051709. SEN XV, Sóšicu. Čadó : Japonská cesta čaje. Martin Dobeš. 1. vyd. Praha : Pragma, 2004. 190 s., il. ISBN 8072056638. SVOBODA, Karel. Vývoj antické estetiky. Praha : Orbis, 1926. (Ars : sbírka rozprav o umění ; sv. 6) ŠENKOVÁ, Silva. Latinsko-český, česko-latinský slovník. 3. vyd. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2002. 262 s ISBN 8071821438. THOM, Michal, THOM, Zdeněk, THOMOVÁ, Soňa. Příběh čaje. 1. vyd. Praha : Argo, 2002. 398 s. ISBN 8072034472. Třešňové květy a Příběh prince Gendžiho: viděno dnešníma očima : kaligrafie, malba a čajový obřad. PhDr. Magdaléna Rychlíková; PhDr. Alice Kraemerová. 1. vyd. Litomyšl : HRG tiskárna, 2005. 28 s. ISBN 8070361778. VARLEY, Paul H. Japanese culture. 3rd ed. Honolulu : University of Hawaii Press, 1984. 331 s ISBN 0824809270. VASILJEVOVÁ, Zdeňka. Dějiny Japonska. Vyd. 1. Praha : Svoboda, 1986. 603 s (Členská knižnice) VisionWorks. Čajovna.cz [online]. 1999 [cit. 2010-04-06]. Články o čaji Čajovna.cz. Dostupné z WWW: . WATTS, Alan. Cesta zenu. Petr Jochmann. 1. vyd. Olomouc : Votobia, 1995. 220 s. ISBN 8090061486. WebRex s.r.o. Mabroc - Czechia, spol. s r. o. [online]. [cit. 2010-04-06]. Mabroc E-shop | pravé cejlonské čaje. Dostupné z WWW: .

70

Seznam příloh Příloha č. 1: Schéma čajové zahrady (obrázek) Příloha č. 2: Plánek vnitřního uspořádání čajové chýše (obrázek) Příloha č. 3: Pohled do vnitřních prostor čajové chýše (fotografie) Příloha č. 4: Ukázka tradičních japonských čajových misek (fotografie) Příloha č. 5: Ukázky jednotlivých forem jídla Kaiseki (fotografie) Příloha č. 6: Část z průběhu čajového obřadu (fotografie) Příloha č. 7: Naběračka na vodu, čajová metla, práškový zelený čaj, lžíce (fotografie) Příloha č. 8: Fotografie nízkých vchodových dveří čajové chýše (fotografie) Příloha č. 9: Ukázky květinového aranžmá čabana (fotografie)

71

Příloha č. 1: Schéma čajové zahrady (obrázek)

234

234

SEN XV, Sóšicu. Čadó : Japonská cesta čaje.

72

Příloha č. 2: Plánek vnitřního uspořádání čajové chýše (obrázek)

235

Příloha č. 3: Pohled do vnitřních prostor čajové chýše (fotografie)

236

Příloha č. 4: Ukázka tradičních japonských čajových misek (fotografie)

235

File:Tearoom layout.svg - Wikimedia Commons [online]. 14.10. 2009 [cit. 2010-04-23]. Dostupné z WWW: . 236 JTB UK Ltd. Japan's tea ceremony [online]. c2010 [cit. 2010-04-23]. Japan's tea ceremony. Dostupné z WWW:.

73

237

Příloha č. 5: Ukázky mnohých forem jídla Kaiseki (fotografie)

238

237 238

SEN XV, Sóšicu. Čadó : Japonská cesta čaje. Ibidem.

74

239

239

SEN XV, Sóšicu. Čadó : Japonská cesta čaje.

75

Příloha č. 6: Část z průběhu čajového obřadu (fotografie)

240

240

SEN XV, Sóšicu. Čadó : Japonská cesta čaje.

76

Příloha č. 7: Naběračka na vodu, čajová metla, práškový zelený čaj, lžíce (fotografie)

241 242

243

241

244

Getty Images. Getty Images - Steaming tea pot with bamboo teaspoon, close up [online]. c1999 [cit. 2010-04-23]. Dostupné z WWW: . 242 Essencha Tea House & Fine Teas [online]. c2010 [cit. 2010-04-23]. Essencha Tea House & Fine Teas - Product Details. Dostupné z WWW: . 243 Matcha Do About Nothing: Green Tea and Lavender Cup Cakes « lick your own bowl [online]. 14.8.2007 [cit. 2010-04-23]. Dostupné z WWW: . 244 Midgaard Topics > Biofood > Matcha! [online]. shs [cit. 2010-04-23]. Dostupné z WWW: .

77

Příloha č. 8: Fotografie nízkých vchodových dveří čajové chýše (fotografie)

245

Příloha č. 9: Ukázky květinového aranžmá čabana (fotografie)

246

247

245

WebWorks.cz. Příběh čaje [online]. c2002 [cit. 2010-04-24]. Výňatky, Čaj a Japonsko. Dostupné z WWW: . 246 Yahoo! Inc. Photo Sharing! [online]. c2010 [cit. 2010-04-25]. Tiny basket with a autumn chabana on Flickr. Dostupné z WWW: . 247 Yahoo! Inc. Photo Sharing! [online]. c2010 [cit. 2010-04-25]. Tiny basket with a autumn chabana on Flickr. Dostupné z WWW: .

78