MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Filozofická fakulta

Ústav českého jazyka

Slovní zásoba v Dolním Němčí se zřetelem k zednické terminologii

Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Stanislava Kloferová CSc Karolina Svobodová

Brno 18.3.2006

1

Obsah práce.: 1. Úvod, s. 1.

2. Historie řemesla, s. 2.

3. Charakteristika obce Dolní Němčí, s. 4. 4. Metoda získávání materiálu, s. 5.

5. Dialekt a jeho postavení v českém národním jazyce, s. 7. 6. Charakteristika nářečí v dané oblasti, s. 8. 7. Struktura slovníkového hesla, s. 13. 8. Abecední slovník, s. 16.

9. Srovnání slovní zásoby (nářeční zednické terminologie) starší a mladé generace, s. 106.

10. Ukázky nářečních textů, s. 115. 11.Významové okruhy, s. 123. 12. Závěr, s. 133.

2

Poděkování Chtěla bych tímto poděkovat PhDr. Stanislavě Kloferové CSc. za trpělivé vedení,

mnohé důležité rady i doporučení a PhDr. Jaroslavě Pechové z Etnografického ústavu v Brně za vstřícnost, ochotu a pomoc při vyhledávání literatury z dějin zednictví.

3

Prohlášení: Prohlašuji tímto, že jsem pracovala sama a pro veškeré citace a odkazy uvádím bibliografické údaje.

4

Seznam příloh: 1. Mapka českých nářečí (Bělič, J.: Přehled nářečí českého jazyka, Univerzita Karlova, Praha 1976.)

2. Mapka Uherskohradišťska

3. Mapa č.11: Výroba stavebních hmot, stavba budov (Národopisný atlas Čech, Moravy

a Slezska, řemeslná výroba v Čechách (1752-1756), in: Martínek, Z.: Etnografický atlas, Etnografický ústav AV ČR, Praha 2000, 3. díl.)

4. Obrázkové přílohy ke slovníku (částečně přejaté z: Kohout, J.: Zednictví, Grada,

Praha 1998.)

5

Úvod V této práci se pokouším popsat část nářeční slovní zásoby obce Dolní Němčí,

vesnice ležící nedaleko Uherského Hradiště. Soustřeďuji se na okruh nářeční zednické terminologie. Obor zednictví jsem zvolila, i když nejsem rodilým mluvčím

(autochtonem), protože je pro mne vhodný z hlediska dostupnosti informací. Mám totiž mezi zedníky v Dolním Němčí dobré známé.

Dialekt Dolního Němčí spadá do okruhu nářečí východomoravských. Dialekty z této

oblasti zařazujeme do nářečí slováckých. Jde o jižní úsek nářeční skupiny východomoravské.

Obec Dolní Němčí jsem vybrala pro rozbor zednické terminologie východomoravské

nářeční oblasti záměrně. Z dialektologického hlediska vhodně reprezentuje jak

východomoravská nářečí, tak zednickou profesi. Nachází se tu totiž dostatek jazykového materiálu i informátorů, kteří mohou díky svému profesnímu zaměření a dlouholeté pracovní zkušenosti v oboru zednictví ve výzkumu jazyka spolupracovat.

Nářečí je ve vsi dodnes zachováno, stále jej užívají v běžné komunikaci (a zčásti i ve

formálních či veřejných projevech) téměř všichni obyvatelé. Výjimku tvoří

vysokoškolsky vzdělaná část populace, studenti studující ve vzdálených místech stejně jako lidé, kteří dojíždějí do zaměstnání na delší vzdálenosti, například do Brna a dále na západ či na sever republiky. I tato skupina obyvatel však v soukromí a mezi lidmi ze

stejné nářeční oblasti používá zdejší dialekt. Na veřejnosti a v jiných nářečních oblastech ale již záměrně užívají spisovný jazyk nebo podobu jazyka, která se mu velmi blíží.

Zednictví tvořilo odedávna důležitou složku způsobu obživy občanů Dolního Němčí

a jako profese je významné i dnes. Materiálů o historii zednictví opravdu není mnoho. Při pátrání po historii řemesla jsem z toho důvodu navštívila také Etnografický ústav v Brně, kde mně k mojí práci významně přispěla svou pomocí PhDr. Jaroslava Pechová. Našla pro nás některé informace z dějin zednictví na Moravě a pomohla mi též s výběrem literatury v tomto oboru.

Až čtyřicet procent zdejšího obyvatelstva v produktivním věku se živí zednictvím či

stavitelstvím, například i bývalý starosta František Baroň. Dialekt je i zde pořád živý

6

a je aktivně zedníky používán, promítá se do podoby profesní zednické mluvy ve vesnici.

Podle vyjádření informátorů má zednická terminologie Dolního Němčí jistá

specifika, která jsou typická výhradně pro tuto obec a odlišují se v některých znacích i od blízkých okolních obcí.

Ve svojí práci rozeberu zednickou nářeční terminologii Dolního Němčí. Nejprve

představím v základních rysech hláskoslovné, morfologické a syntaktické zvláštnosti tohoto nářečí. Zejména se však věnuji rozboru lexika.

Práce dále obsahuje slovníkovou část a souvislý nářeční text. Slovník má dvě části,

abecední a věcně významovou. Abecední slovník nářečních výrazů je doplněn obrazovými přílohami, zejména tam, kde to specifičnost termínů vyžaduje. Souvislý nářeční text se skládá z několika zapsaných promluv zkoumaných mluvčích.

Historie řemesla Dokladů o historii zednictví na celé Moravě je dochováno velmi málo. Třetí díl

Etnografického atlasu uvádí mezi dalšími řemesly z let 1752 až 1756 (dlaždiči,

pokrývači, kameníci, tesaři) zednictví pouze na území Čech, kde však bylo již v této době (počátkem osmnáctého století) dost rozšířené. Podle mapky ( Martínek 2000, s. 101) v Etnografickém atlasu se zedníci nebo stavitelé vyskytovali nejvíce zhruba

v následujících českých lokalitách: pražská kotlina, Praha, severozápad Čech – dnešní Mostecko, Litvínovsko, Šumava a dnešní Kostelecko. Lze ovšem říci, že i na ostatním

českém území se nacházely obce s rovnoměrným výskytem zednického řemesla, ale již v poněkud menší míře.

Jak se uvádí v Etnografickém atlasu, mezi cechovní organizace osmnáctého století

(v oboru výroby stavebních hmot a stavby budov) patřil cech zlonický a cech obce

Planá. Hlavní část výroby stavebních hmot v první polovině osmnáctého století představovaly především cihelny, i když výrobu cihel a zpracování jiných stavebních materiálů (například kámen) zajišťovali i řemeslníci z jiných oblastí, například hrnčíři či kameníci.

Výroba stavebních hmot se zaměřovala na produkci cihel (pálených i nepálených),

střešních tašek a háků (zakřivené tašky), dlaždic atd. Objem výroby dosahoval

7

u největších cihelen kolem třiceti tisíc výrobků za rok. Největší produkci vykazovala plzeňská cihelna s osmdesáti tisíci výrobky.

Dalším výrobním odvětvím ve vztahu k zednictví byly vápencové a kamenné doly,

které produktivně nezaostávaly za cihlářskými cechy, i když jich nebylo tolik jako cihelen.

Doklady o historii řemesel na Moravě (konkrétně na Olomoucku) shromáždil

Miroslav Čermák v knize Olomoucká řemesla a obchod v minulosti. Nejstarší doklady se datují již od čtrnáctého století. Patronem zednictví byl svatý Roch.

Podle této publikace bylo na Olomoucku zednictví „spolu s kameníky hlavními

stavebními řemesly.“ První doložený zedník se jmenoval Henslin a byl v Olomouci

zaznamenán roku 1359. Nejstarší zednický cech, který však byl tvořen zároveň ještě kameníky, byl založen až v roce 1548.

O století později vzniká v Olomouci zemský zednický a kamenický cech, do něhož

patřili zedníci a kameníci z olomouckého kraje a jenž byl již pod kontrolou městské rady Olomouce. Do roku 1700 zde existovalo kolem desíti zedníků, v průběhu

osmnáctého století se jejich počet snižuje téměř na polovinu. „V roce 1833 se uvádí ve městě 12 zedníků.“ (Čermák 2002, s. 192)

Jiné doklady o dějinách zednického řemesla uvádí Josef Kukulka v článku Šumičtí

zedníci ve starých Uhrách (Kukulka 1978). Z jeho textu, zaměřeného pro naše účely

příliš na detailně na jednu lokalitu, se dozvídáme cenné informace o migraci zedníků za prací po celých Čechách a Moravě. Obec Šumice leží v brněnském kraji. Zedníci byli

například vysíláni vrchnostenskými úřady na stavbu pevností do Terezína, Hradce Králové nebo do Josefova v severních Čechách.

Zedníci se nevydávali za prací jen po své vlasti. „V rodném kraji, kde se průmyslová

výroba nedostatkem místních surovinových zdrojů značně opozdila, se zedníci nemohli

uplatnit, a proto si řemeslem proklestili cestu až do Uher. Hlavně Budapešť skýtala stavebním dělníkům veliké možnosti jistého a trvalého zaměstnání.“ (Kukulka 1978,

s. 21) Podle Kukulky na konci 19. století v Budapešti pracovalo čtyřicet tisíc českých i slovenských dělníků, z nichž většinu tvořili zedníci.

Migrace ale neustávala ani v zahraničí. Staveniště se často měnila, zedníci se

stěhovali za prací dále do Uher, a to až do Szegedu či Szolnoku. Rozmach kapitalistického průmyslu se počátkem dvacátého století dostal i do zapadlejších vesnic.

8

Tak například po roce 1910 se zvýšil počet zedníků v Šumicích na čtyřnásobek. (Kukulka 1978, s. 21) První světová válka však přispěla k omezení řemesla v obci a ukončila éru cestování za prací do Uher.

Charakteristika obce Dolní Němčí Obec Dolní Němčí je obdobně jako Šumice „zednickou obcí“. Nachází se

na vzdušné spojnici mezi Uherským Hradištěm a Uherským Brodem. Přesněji řečeno

leží dvacet kilometrů severozápadně od Uherského Brodu. Patří pod územní správu Uherského Hradiště. Dolní Němčí čítá v současné době 3 050 obyvatel. Až do

sedmdesátých let dvacátého století tu nebyly žádné výchovné ani vzdělávací instituce. Teprve počátkem sedmdesátých let zde byla podle Kroniky obce Dolní Němčí

vystavěna základní škola (brigádní prací místních obyvatel). Předtím žáci školou povinní dojížděli do nedaleké Nivnice.

Do středních škol dojíždějí studenti z Dolního Němčí například do Uherského

Hradiště nebo do Uherského Brodu. Přestože nebyly dlouhou dobu žádné školy přímo v obci, nebyl problém s dosažitelností (alespoň základního) vzdělání. V minulosti se pak zedníci učili přímo u mistrů, kterých v Dolním Němčí nebylo málo.

Dolní Němčí je obec s nejnižším věkovým průměrem na Uherskohradišťsku. Mladá

generace se stěhuje z Uherského Hradiště a okolních obcí do Dolního Němčí, protože zde dává přednost ekologicky vhodnějšímu prostředí vesnice před městskými sídlišti. Je

zde také množství pracovních příležitosti. Odedávna se v obci provozovala řemesla, mezi něž patřilo zejména zednictví (stavebnictví) a zemědělství. K vytvoření pracovních pozic pomohl i Baťův Svit, do něhož se hodně jezdilo za prací.

O historii zednictví ve vsi se dozvídáme nejvíce informací především od pamětníků.

Některé informace shromáždil i Jaroslav Němec, rodák z Dolního Němčí, v knize Dolní

Němčí od minulosti k současnosti (Němec 1997). „V minulosti převládalo v obci zemědělství, avšak například již před první světovou válkou se z Dolního Němčí chodívalo za prací až do Vídně (například zedníci).“ (Němec 1997, s. 9)

Většina domů v Dolním Němčí byla postavena místními zedníky. Naši dotazovaní si

sami stavěli své domy nebo jim s tím pomáhali jejich kolegové. Neopravený nebo špatně postavený je v Dolním Němčí výjimkou.

9

Záznamy obecní kroniky až do roku 1945 jsou bohužel ztraceny, k dispozici máme

jenom pozdější zápisy hodně tendenčně ovlivněné. O zednictví jako řemesle nebo o jeho dějinách v obci ani při podrobnějším studiu kroniky skoro nic nového

nenalézáme. Obecní kronika je uložena a doplňována na Obecním úřadě Dolního Němčí.

Podle slov našeho čtvrtého informátora, Františka Baroně, má zednictví vedle

zemědělství ve vesnici dlouhou tradici. „Vúbec tadi v Dolňím Ňemčí je obec stavbařú,

biła to tradice už za prvňí republiki. Kromňe zemňeďelství tu bili stavbaři. Jezďili do

svjeta za prací. Jezďili do Víďňe a všedi možňe, to potem v tej novodobjejší dobje to biła hłavňe Ostrava, pak Praha. Protože se živili tím stavebňictvím tam, kde bili velké stavbi. Dodnes ešče mnozí tagle cestujú a jezďí.“

Bývalo tedy zvykem vydat se za pracovními příležitostmi do vzdálenějších oblastí,

i do zahraničí. Idiolekt informátorů je těmito zkušenostmi ovlivněn jen nevýrazně, týká se spíše pasivní stránky slovní zásoby. Mluvčí si vybaví výrazy, používané například v Ostravě, ale sami je nyní aktivně už neužívají.

Metoda získávání materiálu Materiál pro analýzu zednického sociolektu v Dolním Němčí byl sesbírán od šesti

informátorů. Všichni jsou muži patřící k různým generačním vrstvám, jsou místními

rodáky a prožili zde valnou část svého života. Všichni jsou také zedníky nebo staviteli

a mají mnohaletou praxi v oboru. Většina z nich má mezi sebou příbuzenské vztahy, avšak spíše vzdálené, jen mluvčí číslo jedna a dva jsou otcem a synem. Spolupráce se všemi informátory byla na nejlepší úrovni z hlediska komunikace, bez výjimky byli velice vstřícní a ochotně věnovali výzkumu svůj čas i energii. V textu je označuji čísly.

Sběr podkladů pro výzkum se odehrával formou rozhovoru. Se čtyřmi zkoumanými

mluvčími jsem mluvila jednou, s informátorem č. 1 proběhl interview dvakrát a s dotazovaným č. 2 třikrát, protože jako jeden z nejstarších našich mluvčích má z dialektologického hlediska nejzachovalejší původní nářeční projev.

Informátoři byli dotazování přímo (na název například některého zednického

nástroje), ale byly jim kladeny i otázky typu „popište průběh a způsob stavby vašeho domu“ nebo „povězte mi nějakou historku z práce.“

10

Technické zázemí pro dotazy do rozhovorů bylo čerpáno z učebnice zednictví Josefa

Kohouta, dále z Riegrova Slovníku naučného a z Technického naučného slovníku. Je však nutno přiznat, že Kohoutova učebnice je již staršího data (přes stále nová vydání)

a některé termíny jsou již zastaralé. Informátoři proto někdy váhali a u některých

odborných výrazů prohlásili, že nevědí, co znamenají, případně že takový nástroj nebo

způsob stavby se již nepoužívá. Naopak existuje mnoho nových materiálů a nástrojů, jejichž názvy i funkci jsme se dozvěděli až od dotazovaných zedníků.

Podle odpovědí a informací od mluvčích jsem sestavila abecední a věcně významový

slovník výrazů užívaných zedníky v Dolním Němčí. Od informátorů č. 2, 3, 4 a 6 máme zaznamenánu historku z pracovní praxe, která nám slouží jako příklad uceleného mluveného textu.

Bylo provedeno i srovnání starší a mladší generace.

Prvním zkoumaným mluvčím (číslo 1) byl Ludvík Stojaspal, který se narodil v roce

1964. Vyučil se zedníkem a od roku 1983 až podnes pracuje v oboru. Ludvík Stojaspal

má zkušenost také z Německa, kde stavěl sedm let. Jinak provozoval řemeslo celý život

s výjimkou kratších výjezdů po České republice převážně v (bývalém) okrese Uherské Hradiště.

Mluvčím č. 2 byl Ludvík Stojaspal, otec informátora č. 1. (Pro rozlišení označujeme

informátora č. 1 Ludvík Stojaspal mladší a informátora č. 2 Ludvík Stojaspal starší.)

Ludvík Stojaspal starší se narodil v roce 1940, vyučil se zedníkem (odborné učiliště absolvoval roku 1956) a od tohoto roku pracoval až do roku 1994 jako zednický mistr.

Převážně stavěl pozemní stavby. V letech 1956 až 1959 pobýval pracovně v Ostravě, tři

roky pracoval v Praze, devatenáct let průběžně dojížděl za prací do Prosenic u Přerova. Nyní je Ludvík Stojaspal starší v důchodě, přesto však ještě občas pomáhá svému synovi či známým radou nebo i prací na stavbě.

Třetím dotazovaným je Antonín Stojaspal, narozený v roce 1960. V zednickém

řemesle má třicetiletou praxi. Počítáme sem i léta učňovské práce. Je vyučený zedník.

Většinu svého života strávil v Dolním Němčí nebo alespoň v (bývalém) okrese Uherské

Hradiště. Z místa svého bydliště se vzdálil na delší dobu (na tři roky) pouze jedenkrát, když pracoval v Praze. Jinak se jeho pracovní pobyty v jiných městech (například v Brně, v Karlových Varech) omezovaly vždy jen na několik měsíců.

11

Informátor č. 4 je bývalý starosta Dolního Němčí František Baroň. Narodil se roku

1944. Vystudoval v Ostravě střední průmyslovou školu stavební, je také vyučený

zedník. Pracoval v průběhu pětadvaceti let v Ostravě, po celou dobu však bydlel v Dolním Němčí. Jeho spolupracovníky na Ostravsku byli lidé z Hlučínska a Němci. Od roku 1982 bez přerušení pracoval v Dolním Němčí. František Baroň zastával funkci

stavebního technika, stavbyvedoucího a zednického mistra. V současné době je ředitelem stavební firmy. Tento mluvčí mi podal množství informací nejen z oblasti zednictví, ale i o reáliích obce a historii řemesla v obci.

Pátým informátorem je Antonín Ježek, narozený roku 1939. Pracovat začal již na

učilišti od svých patnácti let. Poté se živil padesát let zednictvím. Z Dolního Němčí vyjel za prací například do města Hluku, kde pracoval pro Komunální služby. V Dolním

Němčí pobýval s přestávkami většinu času. V obci spolupracoval mimo jiné na

výstavbě zemědělských staveb (například kravínů) Jednotného zemědělského družstva Dolního Němčí.

Šestým a posledním dotazovaným byl František Ondrašík. Narodil se roku 1960

v Žilině, do Dolního Němčí se však přistěhoval krátce po svém narození a strávil zde celý život. Vyučil se zednictví v Brně (kde tak strávil tři roky) a pracoval jako zedník

a vedoucí práce. Rok pobyl pracovně v Praze, rok na Břeclavsku. V oboru má třicet let praxe.

Dialekt a jeho postavení v českém národním jazyce Ve své práci nejprve definuji nářečí obecně a teprve poté přistupuji ke konkrétní

deskripci nářečí zkoumané oblasti. Při charakteristice pojmu dialekt vycházím z Encyklopedického slovníku češtiny (2002).

Dialekt je podle Encyklopedického slovníku češtiny definován jako strukturní

varieta neboli útvar národního jazyka ve vztahu k jiné varietě. Jde o dílčí jazykový útvar

ve vztahu k celku. Dialekt je komplexní kategorií lingvistickou, sociologickou a historickou.

Dialektem se dnes zpravidla rozumí termín označující tradiční teritoriální nářečí, což

je územně vymezený útvar národního jazyka, definovaný vztahem k jiným teritoriálním

útvarům a k národnímu jazyku. Další možné významy termínu dialekt jsou

12

1. historicko– genealogické označení pro jazykové rodiny, 2. sociální dialekt. Dnešní jazykověda jich ale už neužívá. Namísto nich se vžily výrazy jiné.

Na stratifikační ose jazyka tvoří nářečí pól protikladný spisovnému jazyku, který leží

na opačném pólu pomyslné osy. V relaci ke spisovnému jazyku je dialekt chápán jako

útvar s pevně danou normou a vlastní strukturou. Vyskytuje se pouze v mluvené soukromé bezprostřední a předem nepřipravené komunikaci.

Dialekt je do jisté míry nahrazován interdialektem, který se rozšiřuje díky působení

prestižního jazykového útvaru.

Ve srovnání se spisovným jazykem má dialekt bohatší lexikum v sémantických

oblastech jazyka označujících smyslové anebo emocionální stavy, pocity a pojmy. Dialekty odrážejí

vývoj

národního

jazyka. Tento vývoj

je ovlivňovány

mimojazykovými okolnostmi, jako jsou například ekonomické, politické a sociální

podmínky, v nichž se společnost v dané době nachází. Se změnami vnějších faktorů se mění i charakter nářečí, jejichž některé lexikální či sémantické okruhy popřípadě i zanikají.

Některé dialekty však dodnes obsahují i starobylé podoby. Typickým znakem

dialektů v současnosti je jejich nivelizace a splývání do interdialektů, které již nemají úzce lokální charakter.

Charakteristika nářečí v dané oblasti Jak už bylo řečeno výše, Dolní Němčí se nalézá vzdušnou čarou ve třetině cesty

z Uherského Brodu do Uherského Hradiště. Tato oblast spadá do východomoravských nářečí.

Rovněž

při

charakteristice

popisovaných

dialektů

vycházím

z Encyklopedického slovníku češtiny (2002) kromě zmínky o jejich zařazení mezi nářečí českého národního jazyka.

Východomoravská nářečí patří mezi čtyři hlavní skupiny (Bělič 1972, s. 11)

v rozdělení dialektů českého národního jazyka. Do ostatních tří skupin zařazujeme česká nářečí v užším smyslu, středomoravská a slezská nářečí.

Jde o soubor starobylých tradičních teritoriálních dialektů národního jazyka

nacházející se u východní hranice České republiky a národopisně náležící do

slováckého a valašského kraje. Mezi největší města v daném teritoriu patří Valašské

13

Meziříčí, Vsetín, Zlín, Uherské Hradiště a Hodonín (Encyklopedický slovník češtiny, 2002).

Na západě východomoravská nářečí sousedí se středomoravskou nářeční skupinou,

na východě jsou ohraničena česko-slovenskou státní hranicí. Na jihozápadě je jejich hranice tvořena česko-rakouskou státní hranicí.

V komplexu východomoravské nářeční skupiny se vydělují čtyři podskupiny. Patří

sem dialekty jižní (slovácké), severní (valašské), západní okrajové úseky (hranické, kelečské a dolské dialekty) a kopaničářská nářečí na jihovýchodě (Encyklopedický slovník češtiny, 2002).

Základním znakem, který odlišuje východomoravskou nářeční skupinu kromě

západních okrajů od ostatních nářečí národního jazyka a mimo jiné především od

středomoravské nářeční skupiny, je dochované původní ý/í a ú, například młýn, sítko, múka.

Na rozdíl od severních slezských dialektů se ve východomoravských nářečích

uchovala opozice fonologické kvantity, např. dráha x drahá oproti severnímu draha

x draha, kde opozice neexistuje.

Dalším rozdílem mezi slezskými a východomoravskými nářečími je vývoj

palatalizace souhlásek ve slabikách de, te, ne, např. jižní (váchodomoravské) nebudete x severní (slezské) ňebudete.

Odlišujícím znakem mezi slezskými a východomoravskými dialekty je také slovní

přízvuk, který je ve východomoravských nářečích stejně jako ve spisovném jazyku na první slabice slova nebo na slabičné předložce, ve slezských nářečích však leží na slabice předposlední.

Východní hranici východomoravské skupiny tvoří ve vztahu k nářečím slovenského

jazyka izoglosa změny r na ř a izoglosa, jež vymezuje teritorium, kde nacházíme tvary sloves 1. osoby ind. préz. typu nesu (západní) oproti východním nesem.

Existují i znaky shodné se středomoravskou a slezskou nářečním skupinou. Jde

o tyto případy:

1. znělou výslovnost konsonantů na švu slov před vokálem a jedinečnou souhláskou, například z Aňičkú, tag jez, kubme atd. a regresivní asimilaci v souhláskové skupině sh,

například zhoďit;

2. uchovanou souhláskovou skupinu šč, například ve slově ščáva;

14

3. krátký vokál u původně dvouslabičných podstatných jmen a u infinitivů u slovního

základu se zakončením na samohlásku (tzv. moravská krátkost, například mak, jama,

blato, mucha, dat, bit);

4. neprovedenou přehlásku ´u/´ú na i/í v základu slov, například břuch, klúč;

5. neprovedení přehlásky ´a v ě a poté změna v e a přehlásky ´u/´ú v i/í v deklinačních

koncovkách, což vede ke sblížení tvrdých a měkkých deklinačních typů, například v 1. pádu jednotného čísla typu naša rúža;

6. přehláska ve slabikách s ´á, například smít se;

7. tvar 1. osoby sg. ind. préz. slovesa chtít pouze chcu;

8. nevynechávání osobního morfému (auxiliáru) ve tvaru minulého času, například byl sem;

9. trpné příčestí existuje jenom u složené deklinace, například je/máme zatopené,

podobně má složenou formu i stavové perfektum, např. je odejitý;

10. slovesa s infinitivem zakončeným na –at/-ať tvoří nezřídka tvary ind. préz. podle 1. třídy, například dříme, kope;

11. slovotvorným rysem totožným pro obě skupiny je dominantní postavení sufixu – isko, například moravské i slezské smeťisko x české smeťišťe;

12. směrem na východ se zvyšuje výskyt formálních deminutiv, například lžička (lžíce),

taléřek (talíř) atd.

Vyskytují se i znaky, které přibližují východomoravskou skupinu dialektů

k středomoravské. Jsou to:

1. přiřazení některých tvarů podstatných jmen se slovním základem na –s, -z k měkkým deklinačním typům, například v gen. sg. kose, koze atd.;

2. tvar 1. osoby sg. ind. préz. existenciálního a sponového slovesa být má podobu su;

3. v genitivu, dativu a lokálu jednotného čísla u feminin složené tvrdé deklinace přídavných jmen, zájmen a číslovek došlo k vyrovnání ve prospěch původní koncovky

dativu a lokálu –ej, například tej našej druhej a středomoravské té našé druhé (po

změně ej > é);

4. u verb 2. třídy se základem zakončeným konsonantem jsou v příčestí minulém většinou tvary bez –nú, např. pohl se, sedl;

Východomoravské dialekty se shodují se slezskou nářeční skupinou výskytem podob

s neuskutečněnou přehláskou ´á > ě > e v slovních základech, například vycházat, kácat,

15

dále zachovaným stejnoslabičným aj, například daj, najstarší (oba jevy se vyskytují

v teritoriích východomoravských dialektů mimo oblast některých jihozápadních úseků) a existencí dvojího l. Jde o l a ł, popř. u, například lampa x hłava, huava.

Z celku dialektů českého národního jazyka jsou nářečí východomoravské skupiny

vydělována především následujícími znaky:

1. základním odlišujícím jevem jsou původní monoftongy ý, popř. í, a ú;

2. existence nezúženého é v kořeni slov, například navléct, i v koncovkách, například dobré pole;

3. uchovaná opozice kvantity u pětičlenných (a, e, i, o, u x á, é, í, ó, ú) nebo šestičlenných souborů samohlásek (a, e, i, o, u, y x á, é, í, ó, ú, ý).

4. Zachované archaické tvrdé ł sonans v podobě krátké (dłhý) i dlouhé (stłp) a stejně tak

i krátké a dlouhé l sonans (vlk, vlče). Objevuje se také dlouhé r sonans, například vrkat x vrká.

5. Prodlužování samohlásky o před j a před ň, například chvójí, hóňí; 6. neexistence protetického v, například okno, on atd.;

7. zvratné zájmeno se má kromě západních oblastí podobu sa;

8. v nominativu plurálu životných maskulin se vyskytují tvary typu kovářé;

9. u maskulin a neuter je v dativu plurálu koncovka –om, v lokálu plurálu koncovka

–och, například chlapom, pekařom, kuřatom, polom, chłapoch, pekařoch, kuřatoch,

poloch;

10. 2. osoba jednotného čísla ind. préz. slovesa být má formu si;

11. tvary imperativu sloves jsou identické se spisovnými tvary, například pošleme, pošlete.

12. U sloves v příčestí minulém tvarů maskulin se dlouží vokál, například ďekováł, stáł,

šéł. U verb, která mají základ zakončený konsonantem, se prodlužuje vokál ve všech tvarech příčestí minulého, např. nésl, nésla, nésli.

13. Infinitivní tvar sloves typu začít má podobu s –a, např. začat, požat;

14. Příklonná spojka i ve vedlejších větách podmínkových, například M´éł-i sem peňíze, zapłatíł sem, a částice i ve zjišťovacích otázkách, například V Jaseňicách sú-i vojáci?

15. Přípustková spojka bár, bárs, například je velice šikovní, bár je małý;

16

16. užívání přechodníku, avšak v ustrnulé podobě a většinou pouze v maskulinu, například Příďa dom nemohła sem si spomňet. to:

Mezi specifické východomoravské jevy patří zejména také slovotvorné znaky. Jsou

1. na rozdíl od jiných nářečí častější výskyt předpony –o, například ohřeblo x hřeblo;

2. jména rodin utvořená od osobních mužských jmen typu Bartošé;

3. adjektiva odvozená od pasivních příčestí sloves s infinitivem na –ít/íť se tvoří pomocí formantu –ítý, například otevřítý;

4. tvoření expresiv, například u substantiv formanty –ňa, -ula běhula, u sloves formanty

–ýň, -úň, -úzň, -ázň, hihýňat, rabúzňat;

Jako příklad východomoravských lexikálních regionalismů lze uvést hyd (drůbež),

koťík (kotník), trnka (švestka).

Jižní (slovácké) dialekty se vyznačují následujícími jevy:

1. soubor krátkých i dlouhých samohlásek je pětičlenný (i, e, a, o, u, í, é, á, ó, ú) a původní ý splynulo ve výslovnosti s í (například liďi, lít stejně jako slišet, mlín);

2. v jižních úsecích se ł vyslovuje jako u (tzv. obalované l, například huava);

3. pro instrumentál plurálu podstatných jmen je charakteristická koncovka –ama

(například súsedama, nožama, kravama, zďama, staveňama); 4. infinitiv je zakončen na –t;

5. výrazným slovotvorným jevem je tvoření adverbií od přechodníku za využití formantu –ačky (například sedački, stojački);

Ve stručné charakteristice syntaktických jevů vycházím z Běličova Nástinu české

dialektologie (1972). V mojí práci je syntax spíše okrajovou záležitostí, proto její znaky uvádím jen ve stručnosti.

Navíc syntaktické rozdíly mezi nářečími se nedotýkají příliš významných jevů.

Na rozdíl od spisovného jazyka v dialektech narážíme na volnější skladbu vět a souvětí. Například se často větné členy vytýkají před větný celek, hojně se používá elips, dochází k připojování vět bez konjunkcí apod. (Bělič 1972, s. 204).

V nářečích jako v mluvené formě jazyka se více než ve spisovném jazyku objevují

demonstrativní, apelativní i odkazovací formální prostředky. V okolí Uherského Brodu

17

se setkáváme například se zdůrazněním u zjišťovacích otázek za účelem dosažení vyšší míry expresivnosti, např. Už i budete hotovi? (Bělič 1972, s. 204). V jižní

podskupině

východomoravských

nářečí

nezřídka

zaznamenáváme

nedodržování mluvnické shody v dvojčlenných větách obsahujících plnovýznamové verbum nebo u pasivních konstrukcí s nevyjádřeným dějovým agentem (Bělič 1972, s. 205), např. Naválało sa múka.

Pomalu mizí vazby genitivní a jsou nahrazovány akuzativními, srov. typ s genitivem

po záporovém slovese na nohách sem nemňéł žádních papučú nebo vazby jako na tich to spadne, takovích tich to velice lákało.

Některé z jevů ve střední oblasti východomoravských nářečí jsou velice staré.

V západních úsecích východomoravské nářeční skupiny archaické rysy již většinou vymizely,

neboť

se

sbližují

s dialekty

srov. Encyklopedický slovník češtiny, 2002).

středomoravskými

(Chloupek

1997,

Východomoravskou nářeční oblast poprvé definuje Bartoš jako „moravské nářečí

slovenské“ (Bartoš 1886, 1895, srov. Encyklopedický slovník češtiny, 2002), poté Trávníček v relaci k středomoravským a slezským dialektům jako „moravské slovenské nářečí“ (Encyklopedický slovník češtiny, 2002).

První komplexní jazykové a geografické vymezení nacházíme u Vážného, který je

podle tehdejší teorie československého jazyka označuje za „slovenská nářečí lidu československého na východní Moravě a na Slovensku (Vážný 1934, s. 219, srov. Encyklopedický slovník češtiny, 2002). Bělič

poprvé

užívá

názvu

„východomoravská

nářečí“

(Bělič

1954,

srov. Encyklopedický slovník češtiny, 2002). Termín „moravskoslovenské“ dialekty byl

odmítnut podle údajů v Encyklopedickém slovníku češtiny například Šlosarem (1958) a Chloupkem (1954).

Struktura slovníkového hesla Heslové odstavce abecedního slovníku mají pravidelnou výstavbu. Nejdříve se uvádí

heslové slovo. To je vytištěno tučně a s malým počátečním písmenem. Heslová slova

jsou uváděna ve slovníkovém tvaru, tj. charakteristika podstatných jmen obsahuje nářeční

výraz

v nominativu

singuláru,

18

koncovku

genitivu

singuláru

a rod, charakteristika sloves zahrnuje infinitiv, tvary 1. os. sg. a 3. os. pl. ind. préz. akt.,

2. os. sg. imperativu a koncovku l-ového participia mužského rodu, popř. též tvar podstatného jména slovesného.

U adjektiv je uváděn tvar nominativu singuláru maskulina, pokud nejde o součást

sousloví, jež jsou u příslušného adjektiva vypsána celá (se spisovným významem v závorce).

Dále každé heslo obsahuje vysvětlení významu, odkazy na Slovník spisovného

jazyka českého (SSJČ), Český jazykový atlas (ČJA) a Dialektický slovník moravský F.

Bartoše (Bš), pokud se dané slovo v těchto publikacích vyskytuje. Součástí heslového

odstavce je dále exemplifikace uvedená v kurzivě. Dále pod příkladem z kontextu zapisuji odkaz na SSJČ, ČJA či na Bš.

Pokud by zjištěný výraz zachycen v pravidelné nářeční obměně, tuto obměnu

neuvádím, např. kút, -a, m. (…) SSJČ. Uváděny jsou pouze nepravidelné nářeční varianty, a to v kurzivě.

U odkazů na slovníky zaznamenávám také (zkratkami) kvalifikátory, například ob.,

hovor., slang., stav., zast. apod., jak jsou v těchto slovnících uvedeny. Vysvětlení všech zkratek použitých pro kvalifikátory v této práci je za abecedním slovníkem.

Pod slovníkovými odkazy jsou jako poslední složka hesla zapsány odkazy na

synonyma nebo na slova ze sousloví (viz níže).

Nářeční termíny jsou uvedeny v souslovích a v kontextových příkladech, např.

Gracú sa stahujú omítki, buntovaní strop.

Sousloví nebo specifická slovní spojení se objevují u adjektiv nebo zřídka

i u substantiv. Jsou označena slovy „jen ve spojení“ za nimiž následuje vysvětlení konkrétního významu, např. křížový adj., jen ve spojení křížová vazba, druh vazby -

do kříže.

Skutečná deminutiva a předponové odvozeniny pouze odlišného vidu, ale stejného

lexikálního významu uvádím pod příslušným heslem se stejným pořadím složek jako u

základového slova. Pokud jde o formální deminutivum, registruji je jako zvláštní, samostatné heslo.

Samohlásky jsou ve slovníku zapisovány ve fonetické podobě ve shodě s běžnou

dialektologickou transkripcí.

19

Souhlásky zaznamenávám rovněž podle běžné fonetické transkripce, např. n, ň, r, ř

apod. Tvrdé l značím jako ł.

20

Abecední slovník: akumulovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł dok./nedok.

akumulovat, sbírat a udržovat (tepelnou) energii SSJČ

akustika, -i, f.

akustika, zvučnost zvuku v místnosti daná akustickými vlastnostmi místnosti, které projektuje architekt SSJČ

ankri, -ú, plt. m.

železná podpora štítu Ankri držijá šťít. arkíř, -a, m.

arkýř, krytý výstupek s okny v průčelí budovy SSJČ stav.

armatúra, -i, f.

1. betonářská ocel 2. armatura

3. výztuž železobetonových konstrukcí

Armatúra je železobetonová vístuš, skládá se z vłožek a třmínkú. SSJČ

bágr, -u, m.

bagr, rypadlo

SSJČ tech. bagr bagrovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł dok./nedok. vybírat bagrem půdu

21

vibagrovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł dok. vybrat bagrem půdu

SSJČ

balkón, -a, m.

balkon, nekrytý ohrazený výstupek z domovní stěny, přístupný z bytu SSJČ

Srov. krakorec, pavlač báň, -e, f.

báně, kulovitá střecha věže SSJČ

Srov. baňa baňa, -i, f./báňa, -i, f. báně

Srov. báň barák, -u, m. dům

SSJČ expr.

baráček, -čku, m. dem. domek

Srov. budova, stavba, staveňí betón, -u, m.

beton, velmi tvrdé stavivo připravené smíšením cementu, písku, vody a štěrku

SSJČ

Srov. překład, zalít betonárka, -i, f. výrobna betonu

Z betonárki vozíme betón.

22

betonářskí adj.

betonářský, užívaný betonáři SSJČ

betonáž, -e, f.

betonáž, betonování SSJČ

betonovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł nedok. vytvářet, stavět z betonu SSJČ

bit, -u, m.

byt, skupina místností v domě tvořící obývací, zprav. uzavřený celek, příbytek

SSJČ

bjehún, -a, m.

běhoun, podélně kladená cihla (viz obrázek č. 13) SSJČ

Bš 1. opěra pro dítě

2. čep ve dveřích stodoly

bomba, -i, f.

tlaková láhev (např. na barvu, postřik) SSJČ

boťička, -i, f.

úchytka, zejména na lešení břidła, -i, f. břidlice

SSJČ říd.

23

Srov. šifr búda, -i, f. s sklad

Srov. skład budova, -i, f.

budova, rozlehlejší stavení, staba, dům, viz posazeňí budovi SSJČ

Srov. barák, posazeňí, stavba, staveňí buntovaní adj.

jen ve spojení buntovaní strop, nearmovaný strop

Buntovaní strop sa skłádá z hrncú nebo porotermú a nosňíkú. Srov. deka, strop, tła búračka, -i, f.

bourání starých staveb; demolice SSJČ ob.

Búračka je taki dúm určení ke zbúráňí. cenťák, -u, m. centimetr

cenťákoví adj. centimetrový

Mi sme ve víkopu mňeli mít uš nivelákem naházané třiceťi i dvaceťicenťákové víški pro

zasipáňí pískem. cihelňa, -i, f. cihelna

Srov. ťihelňa

24

cihła, -i/-e, f.

cihla, stavební prvek pro zdění, nejčastěji ve tvaru hranolu, zprav. z hlíny (druhy cihel viz obrázek č. 3, dále viz šťípaní) SSJČ, ČJA I-201, Bš

Srov. kvarenčňí, pálení, šedí, šťípaní, ťihła, zeseklí cihłoví adj.

cihelný, cihlový SSJČ

Srov. pás ciment, -u, m.

cement, pojivá stavební hmota vyrobená pálením a rozemletím hlinitých vápenců nebo

slínů

SSJČ řidč. ob.

Srov. pitlovaní cimra, -i, f./címra, -i, f.

pokoj, místnost

F prvňím štoku sme stavjeli tři cimri. SSJČ

Srov. svjetňica, mísnost čára, -i, f.

jen ve spojení stavebňí čára, vyměřená vzdálenost pro stavbu

Srov. stavebňí čep, -u, m.

výstupek na jednom ze spojovaných kusů dřeva zasahující do dlabu druhého kusu Čep je dřevjení kolík ke spojováňí trámú v rozích. SSJČ tech.

25

čerpačka, -i, f. čerpací stanice

čerpadło, -a, m. čerpadlo SSJČ

činžák, -u, m.

několikaposchoďový (většinou řadový) dům s nájemními byty, činžovní dům SSJČ

čisťička, -i, f.

čisticí zařízení SSJČ

deka, -i, f. strop

Deka leží na zdech.

ČJA I-187 (nemapovaný výraz, pouze varianty: ordeka, ro(l)deka) Srov. strop, tła deska, -i, f. 1. prkno

SSJČ nář., ČJA I-190, Bš Srov. silní

2. ve spojení betónová deska, podkladní beton diamanťák, -a, m.

nástroj s diamantovým odštěpkem na řezání skla

Diamanťák neboli diamantoví kotúč sa používá na řezáňí betónu, ciheł nebo dłažbi. SSJČ diamant

Srov. diamantoví, kotúč

26

diamantoví, adj.

jen ve spojení diamantoví kotúč, nástroj s diamantovým odštěpkem na řezání skla

Srov. diamanťák, kotúč díha, -i, f.

dýha, tenké prkénko, laťka

SSJČ

dilatačka, -i, f. dilatační spára dłáška, -i, f.

dlažba, podlaha

SSJČ nář., ČJA I-188, Bš dłáto, -a, n.

dláto, ocelový násroj s ostřím klínovitého tvaru v dřevěné rukojeti, sloužící ke dlabání SSJČ

dłažba, -i, f.

dlažba, povrchový (zprav. kamenný) kryt veřejných cest nebo prostranství; dláždění SSJČ

dłažďica, -e/-i, f.

dlaždice, deska, zprav. kamenná nebo keramická, určená na podlahy, k obkládání stěn apod.

SSJČ též nář. dlažice domovňí adj.

jen ve spojení domovňí trám, součást konstrukce budovy

27

dovňitřku adv. dovnitř (domu)

Dovňitřku příde fajnová omítka. SSJČ dovnitř

dozďífka, -i, f.

1. dozdívka, dokončení prací 2. podezdívka SSJČ stav.

Srov. podezďífka dozor, -u, m.

jen ve spojení stavebňí dozor, dohled a kontrola průběhu stavby

Srov. stavebňí drť, -i, f.

drť, na malé kousky rozpadlá, rozdrobená nebo rozdrcená hmota Na stavbje máme nasipanú drť. SSJČ

držadło, -a, n.

držadlo, úchytka, součást něčeho určená k uchycení, držení SSJČ, ČJA III-79 dřevo, -a, n.

dřevo, materiál rostlinného původu z kmenů a větví, zbylý po odloupání kůry, jeho

jednotlivý kus SSJČ

dřevjeňica, -i/-e, f. dřevěný dům, srub

SSJČ nář.

28

Srov. srub ďúrovaní adj.

jen ve spojení ďúrovaná cihła, název všech cihel s otvory bez rozlišení, viz obrázek č.

3

dutí adj.

jen ve spojení dutá cihła, děrovaná cihla, uvnitř s dutými prostory, viz obrázek č. 3 SSJČ

dveře, -í, plt. n.

dveře, otvor do uzavřeného prostoru opatřený pohyblivým plošným zavíracím zařízením SSJČ

Srov. obłoškoví dvojšpic, -u, m.

dvojšpic, ostrý nástroj k upravování povrchů dvouramení adj.

jen ve spojení dvouramené schoďišťe, schodiště ze dvou částí dvúr, dvora, m.

dvůr, nekryté uzavřené prostranství u domu SSJČ

eternit, -u, m.

eternit, krytina z azbestocementové břidlice

Prakticki sa pode mnú prołomił eternit a ostał sem tam viset. SSJČ stav.

29

fajnoví adj.

jen ve spojení fajnová małta, fajnová omítka, 1. hladká omítka, 2. vrchní úprava

omítky SSJČ

Srov. małta, omítka fangla, -e, f.

zednická naběračka malty Małtu nabíráme fanglú. SSJČ slang. fanka Srov. šufan, žufan fartáč, -a, m.

dlouhé stíradlo fasáda, -i, f.

fasáda, konečná úprava vnějších stěn budovy SSJČ

fasádňík, -a, m.

ten, kdo dělá fasádu

Fasádňíci pracujú na lešeňí. SSJČ

fetňa, -e, f.

prostřední krokev (viz obrázek č. 1) Srov. stolice filc, -u, m. 1. molitan 2. plst

SSJČ ob.

30

filcoví adj. plstěný

firma, -i, f.

firma, název podniku, vývěsní štít s označením podniku SSJČ

fórgrunt, -u, m.

rozšíření základů fórichtunk, -u, m.

forma, kadlub, nárys forma, -i, f.

zednická forma, která dává nějaké věci tvar SSJČ

forota, -i, f. zásoba

Dávám cihłe do foroti. SSJČ ob., Bš fošňa, -e, f.

kvádrová (dřevěná) deska SSJČ fošna

frfeň, -fňa, m.

kousek zaschlé malby

Na omítce zústali frfňe. Bš vých. mor.

31

fuška, -i, f.

práce na stavbě, zakázka SSJČ slang., ob. futro, -a, n.

dveřní nebo okenní rám SSJČ

Srov. zárubeň gálžák, -a, m.

pásek na stáhnutí omítky

Gálžákem sa stahujú omítki, abi bili rovné. garáž, -e, f.

garáž, místo, uzavřený krytý prostor pro úschovu motorových vozidel

SSJČ

geodet, -a, m.

odborník v geodézii, zeměměřič, geometr SSJČ

glajcha, -i, f.

1. urovnané zdivo pod stropem

2. oslava po dostavění domu, kdy se na střechu dá opentlený stromek SSJČ slang.

gleťák, -u/-a, m. stíradlo

graca, -i/-e, f.

příčka na uhlazení omítek, může sloužit i k rozmíchání, např. malty Gracú sa stahujú omítki.

32

guma, -i, f.

těsnicí guma, výrobek z gumové hmoty SSJČ

gzinec, -nca, m. římsa

haďica, -e, m.

hadice, trubice z pružného materiálu k vedení kapalin nebo plynů SSJČ

hambálek, -lka, m.

vodorovný střešní trám, který spojuje krokve (viz obrázek č. 1) Hambálki sú nat podzedňicú ve střeše. SSJČ, Bš

házat, -ám -ajú, -aj, -áł nedok.

omítat SSJČ

Srov. nahazovat, nahoďit, obmítat, omítat, zmítat heraklit, -u, m.

druh materiálu, dřevocementová deska SSJČ stav.

hłaďítko, -a, n.

hladítko, nástroj na uhlazení omítky SSJČ, Bš

Srov. pucák, pucátko, rajbovák hłazený adj.

jen ve spojení hlazená omítka, hladká vápenná omítka

33

SSJČ

Srov. omítka hliňík, -u, m.

hliníková střecha

Střecha može bit ze dřeva nebo aj hliňík. hłúbit, -ím, ijá, -0, -íł nedok.

hloubit, kopat, kopáním, rytím činit hlubokým SSJČ

hłúpka, -i, f.

hloubka, vzdálenost od základní roviny ve směru svislém dolů nebo též vodorovném dovnitř SSJČ

hmožďinka, -i, f.

hmoždinka, hmoždík, úzký špalík z tuhého dřeva, kovu nebo kamene, sloužící

k spojování nebo k zajištění polohy kamenů, trámů nebo jiných částí stavebních konstrukcí

SSJČ tech. hobl, -a, m.

hoblík, hladítko Bš laš. hobeľ hrana, -i, f.

hrana, ostrý styk dvou ploch Hrana je u okeňího obłúku. SSJČ

34

hranol, -u, m. trám

hrnec, -nca, m.

velká žlutá pálená cihla hřeben, -a, m.

jen ve spojení hřeben střechy, vrchní podélná vyčnívající nebo ostře vystupující, někdy

nerovná část něčeho

V hřebenu střechi sou korítka. SSJČ, ČJA I-210 Srov. střecha

hřebík, -u, m.

hřebík, tenký kolíček, většinou kovový, na jednom konci zašpičatělý, na druhém

opatřený hlavičkou SSJČ

hupka, -i, f.

houbička, malá mycí houba

SSJČ

húra, -i, f.

půda, podkroví, podstřeší

SSJČ nář., ČJA I-196, Bš hurdiska, -i, f.

dutá tvárnice z pálené hlíny, užívaná zvláště pro stropní kosntrukce SSJČ stav.

hutňit, -ím, -ijá, -i, -íł nedok. zpevňovat zeminu, materiál

35

SSJČ chałupa, -i, f.

dům na vesnici, chalupa, menší prosté venkovské obytné stavení Mi tadi baráku říkáme chałupa. Jako dúm na vesňici. SSJČ, ČJA I-196, Bš chodba, -i, f.

chodba, krytý vstupní nebo spojovací prostor, zprav. v domě SSJČ, ČJA I-191

ideálňí adj., ideálně adv.

jen ve spojení ideálně virovnat, vodorovně upravit horní plochu zdí

Srov. virovnat itoŋk, -u, m.

druh zdicího materiálu, tvárnice izolace, -e, f.

izolace (materiálu) Srov. obvodňí

izolovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł dok./nedok. izolovat, oddělovat, separovat SSJČ

jádro, -a, n.

hrubá omítka

Nejdříf sa nahoďí jádro a potom fajnová. jama, -i, f.

díra, větší vyhloubenina, prohlubeň

36

SSJČ jáma, ČJA II-194 jednoramení adj.

jen ve spojení jednoramené schoďišťe, jednoduché schodiště jeřáb, -u, m. jeřáb, zařízení ke zdvíhání a přemisťování těžkých břemen

SSJČ tech.

jímka, -i, f.

jímka, nádrž na zachycování něčeho

Jímka je víkop proťi prosakováňí vodi do základú. SSJČ

Srov. septik kachla, -e, f.

obkladová dlaždice SSJČ kachel, m.

Srov. opkładačka kachlička, -i, f. dlaždice

SSJČ kachlíček, m. expr. Srov. dłažďica káleňica, -i, f. 1. štítová zeď

2. hřeben střechy

SSJČ kalenice zast. nář., ČJA I-210, Bš káľenica kalfas, -u/-a, m.

větší truhlík na maltu

Małta sa dává do kalfasu.

37

SSJČ slang., Bš kameň, -a, m.

kámen, hornina nebo její kus SSJČ kámen

ČJA III-58, Bš

Srov. opracovaní kamna, -men, plt. n.

kamna, zařízení k topení nebo k vaření SSJČ

Srov. topeňišťe kanalizace, -e, f.

kanalizace, zařízení (síť stok) k odvádění splašků SSJČ

kant, -a, m.

jen ve spojení na kant, na výšku, vertikálně kantofka, -i, f.

1. příčka široká 7,5 cm 2. cihla široká 7,5 cm

Kantofkám říkáme kantofki, protože sú na kant, na šikmo. karbiva, -i, f. 1. úklon pily 2. bruska

karisíť, -e, f.

konstrukce, do které se lije beton

38

kártidž/kártedž, -e, f. prkno s úchytkou

S kártidží sa srovnávajú vrchi sťeni. kelna, -i, f.

zednická lžíce Srov. kelňa

kelňa, -e, f.

zednická lžíce Bš kel´ňa

Srov. kelna kelňák, -a, m. zedník

Srov. múrár, stavbař keraten, - u, m. pálená cihla kíbl, -a, m.

kbelík, vědro SSJČ ob.

kłaďivo, -a, n.

kladivo, nástroj k bušení, tlučení, bití do něčeho kłaďífko, -a, n.

zednické kladívko, palička SSJČ zdrob. kłatka, -i, f.

39

kladka, otáčivý kotouč opatřený na obvodu žlábkem, kterým prochází lano nebo řetěz SSJČ

klenba, -i, f.

klenba, klenutý oblouk, např. nad oknem, stropní oblouk SSJČ

kléšťe, -í, plt. f.

železný hranol vkládaný do kvádru, který je třeba vyzvednout na stavbu (viz obrázek č. 5)

Kléšťama jeřáb zvedá betonové kvádri. SSJČ

klešťina, -i, f.

kleště do zdí, trámek vyztužující konstrukci krovu Krovi sú uchicené ťema klešťinama. SSJČ

klešťini, -0, plt. f.

kleště do zdí, trámek vyztužující konstrukci krovu klín, -u, m.

klín, kus dřeva, kamene nebo kovu opracováním zúžený v ostrou hranu a sloužící k rozštěpování SSJČ

klínovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł nedok.

vsazovat klíny, rozštěpovat pomocí klínů SSJČ

kočka, -i, f.

kladka s motorem

40

kóda, -i, f.

geodetická značka

Geodeťi vimňeří terén pomocí kót. kolečka, -ček, plt. n.

kolečko, nářadí s jedním kolem a držadly k dopravě písku

SSJČ kolečko, ČJA III-162, Bš kolečko kolík, -a, m.

zdrob. ke kůl SSJČ

kołovrátek, -u, f.

nebozez, přístroj na ruční vrtání SSJČ tech.

komín, -a, m.

komín, zařízení na odvádění kouře při topení SSJČ

komínofka, -i, f.

1. cihla na stavbu komína

2. radiální cihla (viz obrázek č. 4)

SSJČ stav.

komora, -i, f.

skladovací místnost SSJČ

Komora je vječí neš spíš, słúží i pro składováňí krmiva pro zvířata. konstrukce, -e, f.

konstrukce, nosná část (kostra) stavby

41

SSJČ kopat, -u, -ú, -0, -áł nedok.

kopat, údery motyky apod. zkypřovat vrchní vrstvu země; uvolňováním hlíny hloubit (jámu apod.) SSJČ

vikopat, -u, -ú, -0, -áł dok. vykopat

SSJČ

kopátko, -a, n.

kopátko, malý bagr korek, -rku, m./korék, -rku, m.

korek, kůra dubu korkového, užívaná pro svou pružnost, izolační schopnost a nepropustnost jako izolační surovina k výrobě různých předmětů a izolací SSJČ

korítko, -a, n.

odtoková jímka v hřebeni střechy SSJČ dem.

korouhvička, -i, f.

korouhvička, zdrob. ke korouhev SSJČ dem.

kotovica, -e, f. nepálená cihla ČJA I-201

Srov. koťár kotúč, -a, m.

kotouč, jen ve spojení diamantový kotúč, viz diamantoví

42

Srov. diamanťák, diamantoví koťár, -a, m.

nepálená cihla ČJA I-201

Srov: kotovica koza, -i, f.

součást dřevěného lešení SSJČ stav.

Srov. koze koze, -0, plt. f.

součást dřevěného lešení Srov. koza

krakorec, -rca, m. balkon

Srov. balkón, pavlač kravín, -a, m.

kravín, chlév pro krávy, pro ustájení hovězího dobytka SSJČ

kriťina, -i, f.

pokryv střechy

Na střechi sa pokłádá kriťina.

SSJČ

krov, -u, m.

krov, konstrukce nesoucí střešní krytinu SSJČ, Bš

43

krokev, -kvi, f. krovní trám SSJČ

křemenec, -nce, m. křemen

křidlica, -e, f. pálená taška ČJA I-207

Srov. skřidlice křivočarí adj.

křivou čárou tvořený nebo ji tvořící SSJČ

kříž, -e, m.

prkna ve tvaru kříže

SSJČ „věc tvarem kříži podobná“

Kříš sa zvedá z jedné łavički na druhú, tak abi to biło v jednej roviňe. To nám dá hłúpku.

křížoví adj.

jen ve spojení křížová vazba, druh vazby - do kříže

SSJČ „kladení cihel křížem“

Srov. vazba

kufr, -a, m.

podloží, podkladová zemina pod základy domu Srov. podłoží

44

kuchiň, -e, f. kuchyň, místnost, kde se připravují pokrmy SSJČ řidč., též kuchyně, ČJA IV-15 kulatí adj.

jen ve spojení kulaté schoďišťe, točité schodiště

Srov. schoďišťe kúpelka, -i, f.

koupelna, místnost zařízená pro koupání SSJČ nář., ČJA I-194, Bš Srov. kúpelňa

kúpelňa, -i, f.

koupelna, místnost zařízená pro koupání ČJA I-194

Srov. kúpelka kupuła, -i, f. kopule

kút, -a, m.

roh (místnosti), místo mezi stýkajícími se stěnami SSJČ, Bš

kvarenčňí adj.

jen ve spojení kvarenčňí cihła, druh pálené cihly

Srov. cihła

kvelb, -a, m.

příčka mezi traverzami v průběhu práce

45

kvelbení adj.

jen ve spojení kvelbení strop, vyrobený z hurdisek nakladených mezi traverzy

Srov. strop

łamački, -ček, plt. f. zámková dlažba

Zámková dłažba, łamački, je tvořena do sebe zapadajícími, ozdobňe tvarovaními dłažďicemi. łano, -a, n.

silný, pevný a dlouhý svazek ze stočených pramenů konopných nebo kovových, sloužící k vázání, tažení apod. SSJČ, ČJA III-126 łata, -ťe/ťi, f. laťka, trámek Bš

łavička, -i, f.

deska v zemi pro základy

Łavički dajú hłúpku sklepú. SSJČ

Srov. lavéčka łavéčka, -i, f.

deska v zemi pro základy

Łavéčki sa používajú k mňeřeňí zákładú. SSJČ nář., dem. lavečka Srov. łavička lem, -u, m.

obruba, okraj něčeho

46

SSJČ přen. lepenka, -i, f.

materiál pro spojení střešních součástí SSJČ

lepidło, -a, n.

lepidlo, tekutý nebo polotuhý prostředek užívaný k spojování ploch předmětů SSJČ

Lepidło je ta hmota, kerú spojujeme kachle. Srov. opkładoví léra, -i, f

předloha pro lišty lešenář, a, m. montér lešení SSJČ

lešeňí, -á, n.

lešení, konstrukce ze dřeva nebo žlezných trubek umožňující práci ve výšce, zprav. ve stavebnictví SSJČ

Srov. štenířoví lešenoví adj.

náležící k lešení SSJČ lešeňoví

lešťit, -ím, -ijá, -i, -íł nedok.

leštit, například mramor pomocí tvrdšího materiálu

47

ležák, -a, m.

cihla postavená naležato líčit, -ím, -ijá, -0, -ił nedok.

natírat vápnem, hlinkou, barvou, bílit SSJČ obl. mor., ČJA I-203

zalíčit, - ím, -ijá, -0, -íł dok. natřít vápnem, hlinkou, barvou

SSJČ obl. mor. liťina, -i, f.

litina, nekujná slitina železa s uhlíkem, vhodná k lití do formy

SSJČ

łožení adj.

pokladený, ve spojení volňe łožení, protiklad opěnovaného Volňe łožené okno nepjenujeme. Srov. volňe

łožňe, -e, n.

ložní spára cihel łožňica, -e, f.

ložnice, místnost zařízená ke spaní

SSJČ

májka, -i, f.

opentlený stromek, který se dává na střechu po dokončení stavby SSJČ dem.

majzl, -a, m. sekáč

SSJČ majzlík řem. slang.

48

makadam, -u, m.

makadamová dlažba (vozovka), zhotovená z pouhého štěrku Makadam sa používá hlavňe na vozofki. SSJČ stav.

makadamovat, -uju, -ujú, uj, -ováł nedok. stavět z makadamu SSJČ stav.

małta, -i, f.

malta, omítka, směs písku, vody, vápna po určité době tvrdnoucí, užívaná zejména k spojování stavebních prvků a k omítání SSJČ

Srov. fajnoví, nastavení materijáł, -u, m.

materiál, látka, surovina, z níž se něco vyrábí, viz potkładoví materiáł Při stavbje zďí záleží dost na materijáłu. SSJČ materiál

Srov. potkładoví mazaňina, -i, f.

směs z hlíny, betonu a podobných hmot k vytvoření podlah beze spár Mazaňina je poťer proarmovaní karisíťí. SSJČ stav.

metr, -a, m.

1. metr, základní jednotka délkové míry 2. měřítko SSJČ

49

mezištok, -u/-a, m. mezipatro

michadło, -a, n.

ruční nástroj na míchání SSJČ míchadlo

míchat, -ám, -ajú, -aj, -áł nedok.

míchat maltu

míšačka, -i, f. míchačka mijaki, mijak, plt. n.

stropové vložky ze speciálního materiálu mijaká, mijak, plt. n.

stropové vložky ze speciálního materiálu mikse, -e, m.

domíchávač vozidlo s míchačkou mísnost, -i, f.

místnost, pokoj, oddělený, uzavřený prostor v stavení

SSJČ místnost

Srov. cimra/címra, svjetňica mňeď, -i, f.

měď, kov červené barvy, dobrý vodič tepla a elektřiny Součástki pro vítahi sou z mjeďi nebo neres. SSJČ

50

mléko, -a, n.

betonová směs v tekutém stavu

Spári sa zalejú betónovím mlékem. SSJČ tech.

mňeřat, -ám, -ajú, -0, -áł nedok. měřit

zmňeřat, -ám, ajú, -aj, -áł dok. změřit

molitanoví adj.

molitanový, vyrobený z molitanu montážňí adj.

určený k montážním pracím

Montážňí pjena spevňuje ďílce. SSJČ

montovaní adj.

jen ve spojení montovaní strop, strop vyrobený skládáním z dílů

Srov. strop

most, -u/-a, m.

jen ve spojení tepelní most, únik tepla z budovy

Srov. tepelní

motek, -tka, m.

kladívko zednické mozajka, -i, f. mozaika, mozaiková dlažba, z různě zbarvených kostek (mramoru) SSJČ

51

mramor, -a, m. mramor,

dobře

leštitelná

odrůda

vápence

různých

i zrnitá, užívaná většinou pro sochařské a architektonické práce

barev,

celistvá

SSJČ

múrár, -a, m. zedník

SSJČ říd. murár

Srov. kelňák, stavař mustr, -u, m. forma, nárys

SSJČ obec., zast. nabúchat, -ám, ajú, -aj, -áł dok. přibít, natlouct

nádeňík, -a, m.

nádeník, dělník najímaný dříve k pomocné práci na jeden den nebo placený za jednotlivé pracovní dny; pomocný dělník SSJČ

nadezďífka, -i, f.

nadezdívka, část zdiva ležící nad jiným zdivem, nad nějakou úrovní SSJČ stav.

nahazovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł nedok. omítat

Zedňík nahazuje omítku.

SSJČ, ČJA I-202, Bš nahazať

nahoďit, -ím, ijá, -0, -íł dok. omítnout

Srov. házat, obmítat, omítat, zmítat

52

nahrubo adv. zhruba SSJČ

Nahrubo nahoďił omítku. namáhaní adj.

vlastnost materiálu

Namáhané zďivo nevydrží tolik. nasákaví adj.

snadno vlhnoucí, vstřebávající vlhkost, nasákavý (např. beton, cihla, hornina) SSJČ

nastavení adj.

jen ve spojení nastavená małta, malta s přidáním cementu, vápna

SSJČ stav. nastavovaná

Srov. małta

nedopucovaní adj.

jen ve spojení nedopucovaná omítka, nezbavená nečistot zcela

Srov. omítka

nerez, -u, m.

nerezavějící ocel

Součástki pro vítahi sou z mjeďi nebo neres. SSJČ hovor.

nivelák, -u/-a, m.

nivelační přístroj k přenášení výšek nosňík, -u, m. nosný pilíř

53

SSJČ núški, -žek, plt. f.

nůžky, ruční nástroj složený ze dvou čepelí, sloužící ke stříhání SSJČ, ČJA I-85

nutovačka, -i, f.

rýhovačka, nástroj pro úpravu zdiva, omítky Srov. ríhovačka

obít, -iju, -ijú, -i, -íł dok. pokrýt něčím

Římsu obiju plechem. SSJČ

obivák, -u, m. obývací pokoj SSJČ hovor.

obłoški, -žek, plt.f.

dveře obložené dřevem Srov. obłoškoví obłoškoví adj.

jen ve spojení obłoškové dveře, dveře obložené dřevem

Srov. dveře, obłoški obłúk, -u/-a, m. oblouk

Tato klenba je tvořena obłúkem.

54

obrúbit, -ím, -ijá, -0, -íł dok. obroubit, zarovnat okraj Zeť sa nakonec obrúbí. obvodňí adj.

jen ve spojení obvodňí izolace, izolační materiál ve venkovních zdech domu

Srov. izolace

obvodoví adj.

obvodový, ohraničující nějaký stavební celek Obvodové zďivo sú vňejší zďi. SSJČ stav. ocel, -e, f.

ocel, velmi pevné, pružné a houževnaté železo; výrobek z něho SSJČ

oceloví adj.

ocelový, vyrobený z oceli SSJČ

ohíbačka, -i, f.

nástroj na ohýbání železa SSJČ tech.

ohňivzdorní adj.

odolný proti ohni, odolný proti vysokým teplotám; žáruvzdorný SSJČ tech.

Srov. žáruvzdorní ohřebło, -a, n.

hřeblo na maltu

55

SSJČ nář. ohřívač, -a, m.

ohřívač, zařízení sloužící k ohřívání SSJČ

oklepat, -u, ú, -0, -áł dok. klepáním zbavit něčeho

Po oklepáňí staré omítky zbude hrubá omítka. SSJČ

oklepávat, -ám, -ajú, -aj, -áł nedok. klepáním zbavovat něčeho

SSJČ

okno, -a, n.

1. okno, upravený otvor (dnes zpravidla zasklený) ve zdi, ve stěně, jímž vniká do místnosti světlo a vzduch SSJČ

2. jen ve spojení šťítové okno, vikýř, otvor ve štítě

Srov. šťítoví

okraj, -a, m.

obruba, vnější část něčeho, část na obvodu SSJČ

olovňica, -e, f.

olovnice, zednické závaží zavěšené na šňůře k určování svislého směru

SSJČ tech.

omítat, -ám -ajú, -aj, -áł nedok. omítat SSJČ

obmítat, -ám -ajú, -aj, -áł nedok. omítat

56

ČJA I-202

zmítat, -ám, -ajú, -aj, -áł nedok. omítat

ČJA I-202

Srov. házat, nahazovat, nahoďit omítka, -i, f.

omítka, vrstva malty, kterou se pokrývá hrubé zdivo SSJČ

Bš omítka

Srov. fajnoví, hlazení, nedopucovaní, omivatelní, rákosoví, špriclí omítňík, -u, m.

kovový prut, podle kterého se omítá (nebo i trámek k srovnání malty) Omítňík zarazíme do zdi a omítáme jako podle šabloni. SSJČ

omivatelní adj.

jen ve spojení omivatelná omítka, taková, která může být omývána

SSJČ

Srov. omítka oňešťíkoví adj.

jen ve spojení oňešťíková vazba, druh vazby, nazývaný podle ruského úderníka Oňešťíková je jenom taková legrace, říkáme tomu podle Oňešťíka. Srov. vazba

opjeňit, ím, -ijá, -0, -íł dok. utěsnit pěnou dokola

opjenovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł dok./nedok. utěsňovat pěnou dokola

opjenovaní adj.

pěnovaný, opatřený pěnou

57

Opjeňit možeme okno kolem dokola. opkładačka, -i, f.

obkladová dlaždice SSJČ

Srov. kachla opkład, -u, m.

obklad, obložení zdiva materiálem SSJČ

opkładoví adj.

jen ve spojení opkładové lepidło, lepidlo na obkládací dlaždice

SSJČ

Srov. lepidło opracovaní adj.

jen ve spojení opracovaní kameň, tesaný kámen Srov. kameň

oprava, -i, f.

oprava, uvedení něčeho poškozeného do dobrého stavu SSJČ

opštich, -u, m.

měření výšky vrstev zdiva ornament, -u, m.

ozdobný útvar umělecký vzniklý z prvků povahy geometrické SSJČ

58

osaďit, -ím, -ijá, -0, -íł dok. zasadit

Dveře sme osaďili do zárubňí. osazení adj. zasazený

Dveře jsou osazené v zárubňích. oškrt, -u/-a, m.

oškrt, nástroj k úpravě kamene, zdiva, omítky SSJČ též oškrd zast., tech., Bš oškrda ošťep, -u/-a, m.

oštěp, zednický nástroj na úpravu omítky a zdiva SSJČ

otpad, -u, m.

odpad (kanalizační) SSJČ

otpočívadło, -a, n.

odpočívadlo, vodorovná část mezi jednotlivýjmi oddíly schodiště SSJČ

Srov. podesta pácovina, -i, f.

úchytka (kovová, plastová) držící ve zdi například zárubně nebo rámy pajzr, -u, m.

zahnutá tyč, páka

Tič, trochu zahłá, a podłoží sa a tomu sa říká pajzr. Gdiž je malí pajzr, tak sa s ňím

tahajú hřebíki.

59

pálení adj.

jen ve spojení pálená cihła, vypalovaná cihla

SSJČ

Srov. cihła, ťihła pamrlica, -e, f.

kladivo na vyťukávání betonu, pemrlice SSJČ tech. pemrlice

Pamrlica je tvarované kłaďivo. panelák, -u, m. panelový dům SSJČ hovor. pant, -u, m.

pant, závěrka SSJČ

Srov. závjerki paráda, -i, f.

ozdoba (oken)

SSJČ ob. a hovor. parapet, -u/-a, m.

1. deska kryjící uvnitř místnosti shora zídku pod oknem 2. tato zídka SSJČ

parkovišťe, -e, n. parkoviště SSJČ

60

pas, -a, m.

jen ve spojení zákładové pase, základové zdivo, zprav. pl.

Zákładové pase sú z betónu. Srov. zákładoví pás, -u, n.

jen ve spojení cihłoví pás, cihelný pás, klenutý segmentový prvek používaný dříve ve

funkci stropních konstrukcí (valená klenba malé délky) SSJČ

Srov. cihłoví pásek, -sku/-ska, m.

kousek (většinou čtvrtka ) cihly k doplnění řady pásmo, -a, n.

pásmo zednické (nástroj k měření) pásofka, -i, f.

pásová (motorová) pila SSJČ tech., slang. patka, -i, f.

patka, opora pásů a kleneb (viz obrázek č. 6) SSJČ tech., dem.

Patka je dole na lešeňí či na słúpu. patnáctkoví adj.

měřící patnáct centimetrů, např. ve spojení patnáctková víška, podobně též i dvacítkoví, třicítkoví apod. Srov. víška

61

patro, -a, n. podlaží SSJČ

Srov. štok pavlač, -e, f.

pavlač, balkon SSJČ

Srov. balkón, krakorec pec, -e/-i, f.

pec, prostor, obyčejně obezděný, nebo zařízení, kde se peče SSJČ, ČJA I-175, Bš pemetrák, -u, m. řidší asfalt

Pemetrák słúží jako náťerová hmota pro izolaci. perliŋga, –i, f.

vyztužovací síťka SSJČ perlinka pevnost, -i, f.

pevnost, vlastnost toho, co je pevné, odolonost proti tahu, tlaku apod. SSJČ

piła, -i, f.

pila, řezací nástroj s ocelovým pásem nebo kotoučem opatřeným zuby SSJČ, Bš piłka

pilíř, -a, m.

pilíř, na němž jsou založeny základy v případě, že únosná půda je ve velké hloubce

62

SSJČ pilot, -u, m.

pilot, pilířovitá jehla, zasazená do vrtu do řídké zeminy pro zpevnění základů SSJČ

pilotáž, -e, f.

pilotáž, kladení pilotů

Na bahňe sa mosí nejprve uďełat pilotáš. SSJČ

písek, -sku, m.

písek, sypká zemina žultá, až šedá, z drobných, zprav. křemitých zrnek SSJČ

pitlovaní adj.

určení míry podle pytle, ve spojení pitlovaný ciment Srov. ciment

pískovec, -fca, m.

pískovec, usazená úlomkovitá hornina složená ze zrnek křemene SSJČ

pjech, -a, m.

nástroj k ručnímu pěchování, dusání hmoty SSJČ tech.

Pjech słúží pro pjechováňí zemini. pjenovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł, -ováňí nedok. utěsňovat pěnou

63

plac, -u, m.

místo (pro stavbu domu, v domě) SSJČ poněk. zast. ob. płachta, -i, f.

plachta, velký kus hrubého plátna sloužící k různým účelům, nejčastěji k přikrývání nebo nošení různých věcí SSJČ

plastickí adj.

plastický, tvárný SSJČ

platka, -i, f.

úzká svislá příčka, slouží např. k srovnávání omítky plech, -u/-a, m.

tenký, zpravidla ohebný kovový plát SSJČ

pleťivo, -a, n.

plošný výrobek zhotovený pletením SSJČ

Srov. sita plotna, -i, f.

(železobetonová) deska, tvořící základ podlahy SSJČ

Plotna je deska v podłaze. płotofka, -i, f.

cihelný děrovaný kvádr lehčený (tzv. CDKL), druh cihly (viz obrázek č. 3)

64

SSJČ płovoucí adj.

jen ve spojení plovoucí podłaha, druh podlahy

Srov. podłaha plsťení adj.

plstěný, vyrobený z plsti SSJČ

podávat, -ám, -ajú, -aj, -áł nedok.

pomáhat při pokládání cihel

podesta, -i, f. podesta, odpočívadlo SSJČ stav.

Srov. otpočívadło podezďífka, -i, f.

podezdívka, nízká zděná stavba nebo zeď, na níž spočívá jiná konstrukce SSJČ

Srov. dozďífka podhoz, -u, m.

fasáda, základ hrubé omítky podłaha, -i, f.

podlaha, rovně upravená spodní plocha místnosti SSJČ, Bš

Srov. plovoucí podłáška, -i, f. patro lešení

65

podłoží, -í, n.

podloží, zemina pod základy domu SSJČ geol. Srov. kufr

podzedňica, -e/-i, f.

nejspodnější trám, na kterém leží část krovu upevněná tak na zdi, slouží k napojení zdiva (viz obrázek č. 1)

Do podzedňice sa šrúbujú krovi.

SSJČ pozednice stav., Bš pozednice Srov. potsedňica polistirén, u, m.

polystyrén, polymer styrénu, plastická hmota uívaná např. jako izolační hmota SSJČ

połokřížoví adj.

jen ve spojení połokřížová vazba, druh vazby

Srov. vazba

połovalboví adj.

jen ve spojení połovalbová střecha, druh střechy polskí adj.

jen ve spojení polská vazba, druh vazby

Srov. vazba

ponorní, adj.

jen ve spojení ponorní vibrátor, vibrátor, který se ponořuje do betonu

SSJČ

Srov. příłožní, vibrátor

66

popílek, -lku/-lka, m.

popílek, jemný popel odcházející s kouřovými plyny S popílku sa vyrábjajú šedé cihli. SSJČ tech.

popravit, -ím, -ijá, -0, íł dok. spravit

SSJČ nář., zast., Bš Srov. uspravit

poroterm, -u, m.

příčně děrovaná cihla s dobrými izolačními vlastnostmi portál, -u, m.

1. architektonicky upravený vchod nebo vjezd do význačné budovy apod. 2. mající konstrukci podobnou portálu

Portál je buť okno, portál nebo i kamení prsten nat słúpem. SSJČ tech.

posazeňí, -í, n.

jen ve spojení posazeňí budovi, základy budovy

Srov. budova posip, -u, m.

posyp, jemný sypklý materiál k posypání (vozovky) SSJČ stav.

poťer, -u/-a, m.

betonová mazanina, nátěr před položením podlahy SSJČ

67

potkłaďák, -u/-a, m. podkladový materiál

Jako potkłaďák słúží třeba betón. potkładňí adj.

podkladní (materiál) SSJČ

potkładoví adj.

jen ve spojení potkładoví materiáł, materiál sloužící k podkládání

Srov. materijáł

potklínovat, -uju -ujú, -uj, -ováł dok. podložit klíny

potkroví, -í, n.

podkroví, prostor mezi střechou a podlahou půdy SSJČ

potrubí, -í, n.

potrubí, soustava trub SSJČ

potsedňica, e, f.

nejspodnější trám, na kterém leží část krovu upevněná tak na zdi, slouží k napojení

zdiva (viz obrázek č. 1) Bš posednice

Srov. podzedňica potšalovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł, -ováňí dok. podbít, podbednit

68

povitahovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł nedok. vytahovat (jeřábem) povrch, -a, m.

povrch, plocha zevně něco omezující, vnější strana něčeho SSJČ

Srov. rajbovaní pracna, -i, f.

úchytka (kovová, plastová) držící ve zdi např. veřeje nebo rámy atd. prefa, -i, f.

panelárna, výrobna prefabrikátů prefabrikát, -u, m.

prefabrikát, továrně předem vyráběný dílec, nejčastěji stavební

SSJČ odb.

proarmovaní adj.

vyztužený armaturou proarmovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł dok. propojit armaturou (betonářská ocel) projekt, -u, m. projekt, plán

Máte stavebňí projekt na to lešeňí a podle toho sa to staví. SSJČ

projektant, -a, m.

projektant, kdo projektuje nějakou stavbu

Před zahájeňím stavbi sa zaplatí projektanťi.

69

SSJČ proťiskluzoví adj.

jen ve spojení proťiskluzoví schod, schod s drážkou a sedlem

Srov. schod

provážit, -ím, -ijá, -0, -ił dok. zvážit

prstenec, -a, m. kamenný prsten

překátrovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł dok.

prolít maltu sítem

Překátrovat znamená přelét maltu přes síto. překład, -u, m.

jen ve spojení překład betónu, vrstva betonu, proložená mezi dvěma jinými vrstvami

SSJČ stav.

Srov. betón převazovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł, -váňí nedok. klást cihly na sebe

Při stavbje zďi převazuju cihle. přibít, -iju, -ijú, -i, -íł dok.

připevnit zatlučením hřebíku apod. Přibiju plech na římsu. příčka, -i, f.

příčka, nenosná stěna rozdělující prostor mezi nosnými SSJČ stav.

70

přidávat, -ám, -ajú, -aj, -áł nedok. pomáhat klást cihly na stavbě

Tag móže tam jakí človjek tam třeba přidávat tam ňegde. přihoďit, -ím, -ijá, -0, -íł dok. dokončit nahazování omítky příłožní, adj.

jen ve spojení příłožní vibrátor, vibrátor, který se používá se k bednění

SSJČ stav.

Srov. ponorní, vibrátor přísafka, -i, f.

přísavka, přísavné zařízení přisekoví adj. otesaný

Zďi možeme stavjet i s přisekového kameňa. přízemí, -í, n.

přízemí, část budovy, stavby v úrovni terénu nebo ulice nebo poněk. nad ni vyvýšená

SSJČ

pucák, -u/-a, m. hladítko

Srov. hłaďítko, pucátko, rajbovák pucátko, -a, n. hladítko

Srov. hłaďítko, pucák, rajbovák

71

pucka, -i, f. palička

pucovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł nedok. čistit

SSJČ ob. púdoris, -u, m.

půdorys, stav. vodorovný řez stavbou SSJČ stav.

pułťák, -u, m. příčky v krovu pułtoví adj.

jen ve spojení pułtová střecha, rovná střecha s mírným sklonem

Srov. střecha

puňťák, -u, m.

stropní trám (viz obrázek č. 1)

Punťák je trám na podzedňici. Bš puntový słúp putna, - i, f.

vědro (na maltu) SSJČ

ráčna, -i, f.

klíč na úchytky lešení

Lešeňí stavíme z ráčnú.

72

radijátor, -a, m.

radiátor, topné těleso ústředního topení SSJČ tech.

rádłovák, -a, m. rádlovací drát

rajbovák, -a, m. filcové hladítko

Srov. hłaďítko, pucák, pucátko rajbovaní adj.

jen ve spojení rajbovaní povrch, uhlazený povrch

Srov. povrch

rákosoví adj.

jen ve spojení rákosová omítka, druh omítky

Srov. omítka

rakvit, -u, m.

druh izolačního materiálu ramenát, -u, m.

ramenát, pomocná skruž pro provádění kleneb SSJČ stav.

rameno, -a, n.

šikmá část schodiště se stupni SSJČ stav.

rampa, -i, f.

rampa, vyvýšená vodorovná nebo šikmá plošina

73

SSJČ reciklát, -u, m.

cihelný stavební materiál rekonstručka, -i, f. rekonstrukce

ríhovačka, -i, f.

rýhovačka, nástroj na rýhování SSJČ

Srov. nutovačka rína, -i, f. okap

SSJČ obl., ČJA I-209 roh, -a, m.

místo, prostor mezi stýkajícími se stěnami; kout SSJČ

Srov. vištosovat rohož, -e, f.

jen ve spojení vihřívací rohož, elektrické zařízení k vyhřívání podlahy, zabudované

v podlaze SSJČ

rospjeťí, -í, n.

rozpětí, rozměr něčeho mezi dvěma krajními stavy SSJČ

Mosíme si zmňeřat, jaké je mezi trámi rospjeťí.

74

rostlí adj.

jen ve spojení rostłá zemina, soudržná zemina

Srov. zemina rovní adj.

jen ve spojení rovná střecha, druh střechy

Rovná střecha je druch střechi, kerá je płochá. SSJČ, Bš

Srov. střecha rubat, -u, -ú, -aj, -áł nedok. sekat

SSJČ též rúbať nář., Bš ručka, -i, f./rúčka, -i, f. 1. úchytka 2. rukojeť

SSJČ ručka nář., ČJA III-102, Bš rúčka

Lešeňí připevňím tú rúčkú.

rulovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł nedok. srovnat na hladké omítce rúra, -i, f. trubka SSJČ

římsa, -i, f. římsa SSJČ

75

římsák, -u/-a, m.

pomocný háček přichycující římsu (zejména v průběhu práce)

Římsáki přichicujú vatu, gdiž sa ďełá římsa. římsofka, -i, f.

římsová laťka nebo tvárnice

Římsofka sa visune s konstrukce domu a na ňí je pak połožená římsa. sádrokarton, -u, m.

sádrokarton, druh materiálu sádrovec, -fca, m.

sádrovec, vodnatý síran vápenatý SSJČ miner.

sajrajt, -u, m.

nepořádek, nečistota

Sajrajt sú zbitki po zedňících. SSJČ ob. expr. sál, -u, m.

sál, velká prostorná místnost pro větší počet lidí SSJČ

samonosní adj.

jen ve spojení samonosné schodi, visuté schody

SSJČ odb.

Srov. schod sausfork, -u/-a, m.

samostatně postavená vila

76

saza, -e, f.

saze, jemné černé částečky uhlíku vznikající nedokonalým splaováním organických látek

SSJČ seďet, -ím, -ijá, -0, -éł dok.

být stabilní v základech (o stavbě) Dúm dobře seďí f podłoží. SSJČ expr., Bš sedłoví adj.

jen ve spojení sedłová střecha, druh střechy, skládající se ze dvou šikmých ploch

zakončených dvěma trojúhelníky SSJČ

septik, -a, m.

jímka, nádrž na pročištění splašků z budov bez kanalizace SSJČ

Srov. jímka sesednout se, -u, -ú, -ňi, -úł dok. zhoustnout(o betonu)

Při stavjbe mosíme čekat, aš sa betón sesedne. SSJČ

schod, -a, m.

stupeň pro výstup nebo sestup, obyčejně jako součást schodiště SSJČ

Srov. proťiskluzoví, samonosní schoďišťe, -a, n.

schodiště, prostor vyhrazený pro schody, řada schodů

77

SSJČ

Srov. kulatí silikon, -u, m.

silikon, druh lepidla, stabilizátor SSJČ

silikonoví adj.

silikonový, ze silikonové organické sloučeniny křemíku silní adj.

široký, ve spojení silná deska Deska je silná pjet cenťákú. SSJČ

Srov. deska siponeks, -u, m. druh materiálu sita, -i, f. síto Bš sítka

sito, -a, n.

pletivo (drátěné)

Do sita sa naleje betón. Srov. pleťivo

síťovina, -i, f.

síť, do které se lije beton skład, -u, m. 1. skladiště

78

2. uskladněné zásoby materiálu, zboží apod. SSJČ

Srov. búda sklep, -a, m.

sklep, podzemní místnost, zprav. v domě, sloužící k uskladnění nebo k uchovávání věcí SSJČ, ČJA I-197 Srov. suterén sklepoví adj. sklepní SSJČ

skłovina, -i, f.

glazura, skelný materiál SSJČ

skřidlica, -e, f. pálená taška ČJA I-207

Srov. křidlice skúsení adj.

zkoušený (o materiálu)

Materijáł je skúsení, proto sa mosí čekat. slepičárna, -i, f. 1. drůbežárna 2. kurník

SSJČ ob., ČJA III-238

79

słúp, -u, m.

sloup, svislá, volně stojící opěra stavební konstrukce SSJČ

słúpek, -u, m. dem. sloupek

SSJČ dem.

smeťišťe, -a, n. skládka

SSJČ obl. mor. smička, -i, f.

oko na konci provazu SSJČ

smirk, -u, m.

smirkový papír

SSJČ ob. smirek smrťák, -u, m. smrtelný úraz SSJČ expr.

Co zaťím sem ďelal, smrťák sem nemňel. socijálka, -i, f.

sociální zařízení v bytě sokl, -a, m.

podstavec, trnožní římsa SSJČ

spára, -i, f.

spára, úzká mezera (popř. místo styku) mezi konstrukčními prvky

80

SSJČ tech. stav. spárovačka, -i, f.

1. zednická lžíce na dělání spár

2. hmota používaná při spárování (např. malta) SSJČ tech. stav.

spárovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł nedok.

upravovat maltu ve spárách (do hladka) SSJČ

srub, -u, m.

srub, menší prosté stavení sroubené z klád, kmenů, trámů částečně osekaných SSJČ

Srov. dřevjeňica stahnút, -u, -ú, -ňi, -úł dok. uhladit (hotovou omítku) stavař, -a, m. 1. zedník

2. stavitel

Srov. kelňák, múrár, stavbař, stavebňík stavařina, -i, f.

zednictví, stavebnictví, stavitelství SSJČ slang.

Stavařina je tadi f okolí hodňe rosšířená. stavba, -i, f.

1. úprava zemního povrchu a vytváření konstrukčního účelného díla, stavění SSJČ

81

Srov. załožit

2. výsledek této činnosti, stavěný nebo vystavěný objekt SSJČ

Srov. barák, budova, staveňí stavbař, -a, m. stavitel SSJČ

Srov. kelňák, múrár, stavař, stavebňík stavebňí adj.

jen ve spojení stavebňí čára, vyměřená vzdálenost pro stavbu

SSJČ

Srov. čára, dozor stavebňík, -a, m. stavitel

Srov. kelňák, múrár, stavař, stavbař staveňí, -í, n. dům z cihel

SSJČ, ČJA I-196, Bš stavéní Srov. barák, budova, stavba

stavjet, -ím, -ijá, -0, -íł, -ňí nedok. stavět, sestavovat, konstruovat SSJČ

sťena, -i, f.

stěna, svislá část stavby, zpravidla zeď, ohraničující prostor místnosti, dovnitř obrácený povrch této části SSJČ

82

sťerka, -i, f.

nástroj na urovnání povrchu (např. malty, omítky) SSJČ

stojatí adj.

postavený (vertikálně) SSJČ

stojka, -i, f.

výztužka, sloupek podpírající beděnní při betonování SSJČ stav.

stolice, -e, f.

část krovu (viz obrázek číslo 1)

Stolice je prostřeďní krokev mezi hambálki. SSJČ stav.

Srov. fetňa strop, -u, m.

strop, vodorovná nosná konstrukce uzavírající shora místnost nebo jiný vnitřní prostor budovy (viz též buntovaní) SSJČ, ČJA I-187, Bš

Srov. buntovaní, deka, kvelbení, montovaní, tła středoví adj.

jen ve spojení středové zďivo, zdivo uprostřed budovy

Srov. zďivo

střecha, -i, f.

střecha, plošný kryt chránící shora vnitřek domu, budovy SSJČ, Bš

Srov. hřeben, pułtoví, rovní, valboví

83

stúł, -oła, m.

jen ve spojení stúł vibračňí, stůl pro výrobu betonové formy v betonárně

Srov. vibračňí

stupeň, -pňa, m. schod SSJČ

stupka, -i, f. stupeň (např. žebříku) suterén, -u, m. suterén, sklep SSJČ

Srov. sklep svjetňica, -e, f. místnost

Vedle svjetňice je łožňica.

SSJČ říd. zast., ČJA I-352

Srov. cimra/címra, mísnost svorka, -i, f.

svorka (většinou) k spojení trámů SSJČ

šáfla, -i/-e, f. lopata

Gdiš sem nastúpił, nevjeďeł sem aňi, co je šáfla. Srov. šáfra

šáfra, -i, f. lopata

Srov. šáfla

84

šal, -u, m.

základní stavební jednotka bednění šalovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł, -ováňí dok./nedok. bednit, obkládat, pobíjet prkny SSJČ stav. slang.

višalovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł dok. pobednit

šalunk, -u, m. bednění

Šalunk sú ďíri, mezi co sa leje betón. SSJČ stav. slang. šambrána, -i, f. ozdoba

SSJČ architekt. šamot, -a, m.

žáruvzdorný materiál vzniklý pálením a drcením některých zemin nebo hornin (např. jílu); výrobek z tohoto materiálu SSJČ

šamotka, -i, f.

šamotová cihla, cihla vyrobená ze šamotu SSJČ slang.

Šamotka je virobená ze šamotú. Používá sa na vizďíváňí kotlú a pecí. šár, -u, m.

vrstva cihel, spára

SSJČ zast., nář., Bš

85

šára, -i , f. spára

šedí adj.

jen ve spojení šedá cihła, cihla vyrobená z popílku Srov. cihła šifr, -a, m. břidlice

ČJA II-122

Srov. břidła šína, -i, f. traverza

SSJČ ob.

Srov. traverza škrabák, -a, m.

zrnovák, nástroj na škrabání Srov. zrnovák

škvárobetón, -a, m.

škvárový beton, škvárobetonová tvárnice (viz obrázek č. 3) SSJČ stav. slang. šlaufváha, -i, f.

vodováha (hadicová)

šlauch, -a, m. hadice

SSJČ nář. šlauf

86

šmajchlcimra, -i, f. ložnice

šmorec, -rca, m. cihla v žebrech šňúra, -i, f. provaz SSJČ

Srov. špagát šopa, -i, f.

bouda, sklad, kůlna

SSJČ nář., ČJA I-212 špagát, -u, m. provaz SSJČ

Srov. šňúra špachtla, -e, f.

špachtle, nářadí v podobě nože bez hrotu k roztírání, modelování, uhlazování

Špachtlú sa omítka urovná. SSJČ

špajska, -i, f. spíž

SSJČ špaleta, -i, f.

1. hrana okna

2. jiná hrana v místnosti, ostění

87

SSJČ stav., Bš špaléta špaleťák, -a, m.

pásek na srovnání špalet špric, -u, m.

postřik (cementový) špriclí adj.

stříkaný, jen ve spojení špriclá omítka, stříkaná omítka

Taki opčas sa ďelá omítka špriclá. Srov. omítka

špricovat, uju, -ujú, -uj, -ováł nedok. stříkat, postříkávat šrub, -u/-a, m.

šroub, součást s vnějším závitem sloužící k spojování nebo k přenášení pohybu SSJČ

šrúbovat, -uju -ujú, -uj, -ováł nedok. šroubovat

našrúbovat, -uju -ujú, -uj, -ováł dok. našroubovat, přišroubovat

štenířoví adj.

jen ve spojení štenířové lešeňí, lešení z dřevěných stojek

Srov. lešeňí

šťerk, -u, -m.

štěrk, kamení roztlučené na drobnější ostré kousky, užívané k úpravě cest a tratí SSJČ

Srov. šutr

88

šťetka, -i, f.

štětka zednická SSJČ

šťetovňica, -e, f.

pilíř z nepálených cihel, slouží jako impregnace proti prosakování vody SSJČ stav.

šťípaní adj.

jen ve spojení šťípaná cihła, děrovaná nepravidelná cihla z betonu

Srov. cihła

šťít, -a, m.

štít (domovní) SSJČ

šťítoví adj.

jen ve spojení šťítové okno, viz okno

Srov. okno

štok, -a, m. 1. podlaží SSJČ ob.

2. ve spojení na štok, patrový

Srov. patro, štokoví štokáč, -a, m. patrový dům štokoví adj. patrový

Srov. štok

89

štukátor, -u, m.

rákosová omítka SSJČ zast.

šturc, -a, m.

vrchní hrana okna štvereček, -čka, m.

otvor ve zdivu ve formě malého čtverečku Mezi cihle viřízneme štvereček. šufan, -u, m.

naběračka zednická SSJČ obl. mor.

Srov. žufan, fangla šulek, -lku, m.

úchytka na trubkové lešení Bš též šuľ, šuľec šutolina, -i, f.

šotolina, prohazovačka, přísada stříkané omítky šutr, -a, m. štěrk

SSJČ ob.

Srov. šťerk švink, -u, m.

domíchávač (vůz) s ramenem, čerpadlo na beton Švinki nám vozijá betón.

90

taléř, -a, m.

talíř na maltu, nádoba tapetovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł nedok. pokládat tapety SSJČ

vitapetovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł dok. položit tapety

technologickí adj.

technologický, přídavné jméno k substantivu technologie Stavba má technologické parametri. SSJČ

tepelní adj.

tepelný, vztahující se k teplu, vznikající působením tepla, využívající tepla k nějakému účelu, viz tepelní most SSJČ

Srov. most terasa, -i, f.

terasa, přírodní nebo umělý stupeň ve svahu, před stavbou apod. SSJČ

tesař, -a, m.

tesař, řemeslník, který zpracovává dřevo tesáním a staví z něho různé konstrukce SSJČ

ťihła, -e/-i, f. cihla

SSJČ nář.

Srov. cihła

91

ťihelňa, -e, f. cihelna

SSJČ nář.

Srov. cihelňa tła, -i, f.

1. dřevěné stropní trámy 2. strop

SSJČ nář., ČJA I-187, Bš Srov. deka, strop tłačítko, -a, n.

knoflík, jehož stlačováním, stiskováním se uvádí nějaké zařízení v činnost SSJČ

tłúšťka, -i, f.

rozměr předmětu na šířku nebo na výšku podle polohy předmětu SSJČ tloušťka

tondach, -u, m. pálená taška

topeňí, -í, n.

topení, technické zařízení poskytující teplo, sloužící k vytápění SSJČ

topeňišťe, -e, n.

topeniště, část pece, kotle apod., kde se spalováním paliva uvolňuje tepelná energie SSJČ tech.

Srov. kamna

92

trám, -u, m.

trám, silnější kmen stromu otesaný do čtyř stran, břevno, kláda SSJČ, ČJA I-187 traverza, -i, f.

traverza, ocelový nosník s průžezem podobným tiskacímu písmenu I SSJČ

Srov. šína třmínek, -a, m.

třmínek, příčná ocelová výztuž železobetonových konstrukcí SSJČ stav.

tuhnút, -u, -ú, -ňi, -úł nedok. tuhnout

Betón tuhne dłúho. SSJČ

tvárňica, -e, f.

tvárnice, druh pálené cihly SSJČ stav.

tvrdnút, -u, -ú, -ňi, -úł, -deňí nedok. tvrdnout, stávat se tvrdým SSJČ

vitvrdnút, -u, -ú, -ňi, -úł dok. ztvrdnout

Betón mosí vitvrdnút. tvrdost, -ťi, f.

tvrdost, substantivum k adjektivu tvrdý SSJČ

93

ukotvit, -ím, -ijá, -i, -íł dok. pevně vsadit SSJČ

ulžica, -e, f.

zednická lžíce

Srov. kelna, kelňa, užica, žíce umňelina, -i, f. umělý materiál

Teť sú v móďe ti umňelini. usaďit, -ím, -ijá, -0, -íł, -eňí dok. položení základů

Nejdříf sa stavba usaďí.

usazovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł, -ováňí nedok. pokládání základů

uspravit, -ím, -ijá, -0, -íł dok. vyspravit, pospravovat Srov. popravit užica, -e/-i, f.

zednická lžíce

ČJA I-148, Bš val. užica

Srov. kelna, kelňa, ulžica, žíce vágris, -u, m.

výška místnosti váha, -i, f.

váha, přístroj na vážení, ve spojení vodňí váha, vodováha Vodňí váze sa říká šlaufváha.

94

SSJČ vakri, -ú, plt. m.

bednění a vibrační lišty valboví adj.

jen ve spojení valbová střecha, druh střechy, viz obrázek číslo 2

SSJČ

Srov. střecha váleček, -čka, m.

1. zdrob. válec, malý válec

2. řemeslnický nástroj na nanášení, otiskování vzorků na stěnu 3. tech. válcovitá součást zprav. k zmenšní odporu při pohybu SSJČ

vápenec, -nca, m.

vápenec, usazená hornina s převažujícím obsahem uhličitanu vápenatého, užívaná ve stavebnictví, hutnictví, cukrovarnictví aj. SSJČ geol.

vápno, -a, n.

vápno, hmota bělavé barvy vyrobená pálením vápence SSJČ vápno

vařit, -ím, -ijá, -0, -íł nedok. svářet

vata, -i, f.

izolační vrstva

Pot podłahu sa hoďí ešče ňáká vata. SSJČ

95

vazák, -a, m.

vazák, cihla kladená napříč zdí, viz obrázek č. 13 SSJČ slang., Bš vazákoví adj.

jen ve spojení vazáková vazba, vazba, vytvořená kladením cihel přes sebe, aby se polovinou kryly, viz obrázek č. 13 Srov. vazba

vázat, -žu, -žú, -0, -záł nedok.

klást na sebe cihly určitým způsobem Dvje zďi vážu k sobje. SSJČ stav.

vazba, -i, f.

1. konstrukce krovu 2. konstrukce zdiva

(viz obrázek č. 12, 13)

Do vazbi sa dávajú krokve. SSJČ, Bš vazba

Srov. křížoví, oňešťíkoví, połokřížoví, polskí, vazákoví ventilačka, -i, f.

ventilace, větrání vercajk, -u, m. nářadí

SSJČ ob. a řem. slang. vibúlit, -ím, -ijá, -0, -íł dok.

vyklenout

96

vibračňí adj.

vibrační, adjektivum k substantivu vibrace SSJČ

Srov. stúł vibrátor, -a, m.

vibrátor, vibrační ústrojí, viz vibrátor ponorní, vibrátor příłožní SSJČ odb.

Srov. ponorní, příłožní vibrovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł, dok./nedok.

vibrovat, zhutňovat, zpevňovat (například beton, zeminu atd.) Vibrovat znamená hutňit betón nebo zeminu. SSJČ stav.

vihřívací adj.

určený, sloužící k vyhřívání SSJČ

Srov. rozhož vihrubovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł nedok. nanášet hrubou omítku SSJČ tech.

vikíř, -a, m.

vikýř, okenní otvor ve střeše SSJČ

víkop, -u, m. 1. vykopání

2. vykopaný prostor

Na stavbje je víkop zákładú.

97

SSJČ vimakaní adj.

1. dobře zkonstruovaný 2. dobře vypracovaný

3. dobře vyprojektovaný 4. dobře postavený SSJČ expr.

vimustrovaní adj. vyzdobený

SSJČ expr. vimustrovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł dok. vyzdobit, vyparádit vinkl, -a, m.

úhloměr, úhelnice

SSJČ též vingl zast. vikvelbit, -ím, -ijá, -0, -íł dok. vyklenout

vinutovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł dok.

vyrýhovat pomocí nutovačky vírobek, -bku, m.

výrobek, výsledek výrobního procesu (předmět, materiál, energie apod.), produkt SSJČ

virovnat, -ám, –ajú, -aj, -áł dok. vyrovnat

98

Srov. ideálňí

virovnávat, -ám, -ajú, -aj, -áł nedok.

vyrovnávat

Zeď je třeba virovnávat podle vodováhy. SSJČ stav.

visťerkovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł dok. urovnat povrch pomocí stěrky SSJČ

vístuž, -e, f.

vyztužovací konstrukce, soubor zpevňujících vložek (výztuh); armatura SSJČ odb.

vistužit, -ím, -ijá, -0, íł dok. vyztužit, zpevnit SSJČ

vísuvní adj.

výsuvný, takový, který je možno vysunout Jeřáb má vísuvné rameno. SSJČ

višalovaní adj.

pobedněný, vyztužený bedněním Srov. zašalovaní víška, -i, f.

měrný kolíček označující hloubku pro zasypání

Mi sme ve víkopu mňeli mít uš nivelákem naházané třiceťi i dvaceťicenťákové víški pro zasipáňí pískem.

Srov. patnáctkoví

99

vištosovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł nedok.

jen ve spojení vištosovat rohi, vyrovnat rohy místnosti Srov. roh

vítah, -u, m.

výtah, zařízení k dopravě osob nebo nákladu svislým, popř. šikmým směrem nahoru a

dolů; zdviž SSJČ

vitápjet, -ím, -ijá, -jej, -jéł nedok.

vytápět SSJČ

vitičit, -ím, -ijá, -0, -íł dok.

vytyčit, označit, ohraničit, vymezit v terénu Vitičíme rohi nebo třeba víški. SSJČ

vitvrdnút, -u, -ú, -ňi, -úł dok. ztvrdnout

Betón mosí vitvrdnút. vizďífka, -i, f.

vyzdívka, vyzdění mezi dvěma pilíři SSJČ stav.

vizďít, -ím, -ijá, -ďi, -íł dok.

vyzdít, zdivem vyplnit (prostor), zděním vytvořit, vystavět SSJČ

vizďívat, -ám, -ajú, -aj, -áł nedok. vyzdívat, zdivem vyplňovat (prostor), zděním

vytvářet, stavět SSJČ

100

vjenec, -nca, m.

podklad stropu, položen dokola na zdivu

Vjenec lépe přenáší váhu stavbi na celú konstrukci. vjež, -e, f. věž, báně SSJČ

vłoška, -i, f.

předmět někam vkládaný, vložený SSJČ

vodoťěsní adj.

vodotěsný, nepropouštějící vodu, bezpečný proti vodě, vlhku SSJČ

volňe adv.

jen ve spojení volňe łožení, viz łožení

Srov. łožení

vošťina, -i, f.

druh cihly (viz obrázek č. 3) vošťinka, -i, f.

druh cihly (viz obrázek č. 3) vozík, -a, m.

dřevěná tvarovaná forma na beton apod. vrtačka, -i, f.

vrtačka, obráběcí stroj k vrtání děr do kovu, dřeva apod. SSJČ tech.

101

vrták, -a, m.

nástroj k vrtání SSJČ

vúla, -u, f.

prostor pro roztažení SSJČ tech.

Kolejím musíme ponechat vúlu kvúli letňím teplotám. zábradle, -e, n.

zábradlí, zařízení chránící před pádem z výšky nebo vůbec oddělující nějaký prostor SSJČ zábradlí zahlí adj. zahnutý SSJČ

záchod, -a, m.

záchod, místo zařízené k vykonávání tělesné potřeby SSJČ

zákład, -u, m.

základ, zprav. pl., nejspodnější část stavby uložená v zemi SSJČ

zákładoví adj.

základový, přídavné jméno k substantivu základ, viz zákładové pase SSJČ

Srov. pas załaťovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł, -váňí dok.

pobít trámky

102

SSJČ zalít, -ju, -ijá, -i, -íł dok.

jen ve spojení zalít betónem, zabetonovat

Zákładi sa zalijá betónem. SSJČ

Srov. betón załožit, -ím, -ijá, -0, -íł dok.

jen ve spojení založit na stavbu, položit základy

SSJČ

Srov. stavba zámek, -mku, m.

speciální zakončení cihly (aby do sebe jednotlivé kusy dobře zapadaly) SSJČ tech.

zarádłovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł dok. 1. zarovnat, např. prkna 2. zaklínit

zárožák, -a, m.

štětka používaná k líčení v rozích zárubeň, -bňe, f. veřeje SSJČ

zasipat, -u, -ú, -0, áł, -áňí dok.

zasypat, sypáním (nějakého většího množství) zavalit, přikrýt SSJČ

103

zastropit, -ím, -ijá, -0, -íł dok. položit strop(y) SSJČ

zastřešit, -ím, -ijá, -0, -íł dok. položit střechu SSJČ

zašalovaní adj.

pobedněný, opatřený bedněním Srov. višalovaní

zašalovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł dok. zabednit, pobít bedněním zateplení adj. zateplený

Zateplujeme napříklat zateplením plechem. zatepłovat, -uju, -ujú, -uj, -ováł nedok.

pokládat izolační materiál např. do okenních nebo dveřních rámů zaťížeňí, -í, n. zatížení, soubor vnějších sil působících na součást, konstrukci apod. SSJČ

závaží, -í, m.

závaží, předmět, zprav. kovovoý, o určitém počtu váhových jednotek sloužící k vážení

SSJČ

závjerki, -ú, plt. m. panty SSJČ

104

Srov. pant závłačka, -i, f.

závlač, součástka sloužící k upevňování (například dveří, oken) SSJČ

zazďít, -ím, -ijá, -i, -íł dok.

zazdít, zdivem vyplnit a uzavřít (prostor)

zazďívat, -ám, -ajú, -aj, -áł nedok. zazdívat

SSJČ

zbúrat, -ám, -ajú, -aj, -áł, -áňí dok. zbourat, rozbourat, zbořit, strhnout SSJČ

zdálenost, -ťi, f.

rozpětí

zďít, -ím, -ijá, -i, íł nedok. zdít, stavět zeď SSJČ

zďivo, -a, n.

konstrukce zdi z přírodních nebo umělých staviv spojených maltou SSJČ stav.

Srov. středoví zeď, zďi, f. zeď, zdivo SSJČ

105

zedňík, -a, m.

zedník, řemeslník, který zdí a koná jiné základní stavební práce SSJČ

Srov. kelňák, múrár zem, -a, m. země, půda

Narás mu ten zem ujéł, spadł do víkopu. Srov. zemina zemina, -i, f.

půda, zemina

SSJČ řidč. odb.

Srov. rostlí, zem zeseklí adj.

šikmý, ve spojení zesekłá cihła, šikmá cihla Srov. cihła

zrno, -a, n.

zrnitá nečistota v omítce zrnovák, -a, m.

nástroj užívaný k zrnování SSJČ stav.

Srov. škrabák zvinkla adv. křivě

Ňegdi cihli seďí zvinkla.

106

žaba, -i, f.

nástavec pro lešení žápka, -i, f.

nástavec pro lešení žáruvzdorní adj.

žáruvzdorný, odolný proti vysoké teplotě (žáru)

Dneska uš je přetpis na ti žáruvzdorné słúpi f sálech. SSJČ

Srov. ohňivzdorní železo, -a, n./želézo, -a, n.

(betonářská) ocel, železo SSJČ

železobetonoví adj.

železobetonový, z betonu a betonářské oceli žíce, -e/-i, f.

zednická lžíce ČJA I-148

Srov. kelna, kelňa, ulžica, užica žid, -a, m.

nečistota v omítce

S omítki je třeba očisťit židi. SSJČ nář., Bš žlab, -u, m.

1. místo spojení dvou střech 2. okapová roura

107

Žlap je střešňí nebo okapňí. SSJČ, ČJA I-209 Srov. žlebec

žlebec, -a, m.

žlab, místo spojení dvou střech Srov. žlab

žúdro, -a, n.

stříška nad dveřmi

SSJČ nář., Bš žúdr žufan, -u, m.

naběračka (zednická)

Žufanem nabírám vápno nebo ciment. SSJČ obl. mor. šufan Srov. fangla, šufan žula, -i, f.

žula, velmi tvrdá hornina užívaná jako stavební materiál SSJČ

108

Zkratky: Bš Dialektologický slovník moravský

ČJA Český jazykový atlas dem. deminutivum

dial. nářeční, dialektický expr. expresivní

hovor. hovorový geol. geologie laš. lašský

miner. mineralogie mor. moravský nář. nářeční

nejč. nejčastěji ob. obecně

obl. oblastní

obyč. obyčejný odb. odborný

poněk. poněkud

profes. profesní mluva přen. přenesený

řem. řemeslnický říd. řídký

řidč. řidčeji

slang. slangový

SSJČ Slovník spisovného jazyka českého stav. stavebnictví, stavitelství tech. technický

TNS Technický naučný slovník val. valašský

vých. východní zast. zastaralý

109

zdrob. zdrobnělý zprav. zpravidla

110

Srovnání slovní zásoby (nářeční zednické terminologie) starší a mladé generace

Úvodem k tomuto oddílu se nejprve zmíním o vývoji nářeční slovní zásoby obecně.

Poté přejdu k získanému materiálu a k jeho rozboru. Základní studií k tomuto tématu je

článek Jana Balhara Vývoj nářeční slovní zásoby, zvláště zemědělské terminologie

(Balhar 1994). Autor dělí nářeční lexikum na dvě skupiny. Do první řadí slovní zásobu, jež přetrvává, do druhé slova zanikající. Tento jev je způsoben tím, že „vývoj nářeční slovní zásoby není rovnoměrný, nářeční lexikum nezaniká jako celek“ (s. 246–251.).

Jazyk vždy odráží sociální skutečnost. Celkový trend tak směřuje k zanikání lexika,

které se týkalo dnes již neznámých věcí, nástrojů, budov, míst apod. Jak uvádí Jan

Balhar, málo se užívají staré nástroje, předměty a jejich názvy se poté vytrácejí i z jazykového užívání a pozvolna zanikají. Stávají se zprvu součástí pasivní slovní

zásoby, pak zcela mizí. Nářeční neologismy se vyskytují jen ojediněle, například kuřín

(drůbežárna), býčárna (chlév pro býky), smetnica (popelnice) atd.

Podobná tendence se objevuje i ve zkoumané zednické terminologii Dolního Němčí,

kde se nářeční neologismy téměř nevyskytují. Jako příklad nářečního zednického

neologismu v Dolním Němčí lze uvést spojení oňešťíková vazba, utvořené za komunistického režimu v Československu. Adjektivum oňešťíkoví vzniklo jako

posměšné označení jistého typu vazby, údajně připomínající svou pevností vzorného ruského úderníka Oněštíka. Název se vžil, avšak frekvence jeho užití není tak vysoká jako u označení jiných typů vazeb, která většinou spadají do odborné či profesní mluvy.

Neologismy se jinak tvoří pouze v profesní mluvě jako celku, který nepatří pouze

do nářečí Dolního Němčí. Jejich vznik souvisí s rozvojem zednického řemesla.

Ze slov, jež zanikají, se vydělují podle Jana Balhara dvě podskupiny. Jednak jde

o lexikum nahrazené slovy spisovné češtiny (převážně jsou to pojmenování v rostlinné a živočišné sféře), jednak existuje zanikající lexikum, které již nemá nástupce ani ve

výrazech dialektu, ani ve slovech spisovného jazyka. Jde např. o termíny v zemědělství, označení zaniklých reálií apod.

Slova, která přetrvávají, jsou hlavně z úzkého okruhu domácnosti, například jde

o názvy nástrojů a domácích potřeb, dále jsou to expresivní slova přejatá (kromě ustupujících slov původem z němčiny), například šrajtofla, šporovat atd.

111

Může nastávat i jiný případ, kdy si mluvčí ještě výraz pamatuje, avšak není si už

jistý jeho významem nebo mu dává význam jiný. Nářeční termíny splývají z hlediska

významu, málokdy se dnes rozlišují odlišná slova, například uzda (chomout a ohlávka) a udidlo (část uzdy z kovu, kterou má kůň v hubě).

Pro srovnání nářečního lexika zednické terminologie užívané mladší a starší generací

v této práci je důležitý fakt, jejž uvádí Jan Balhar, a to že zanikání nářeční slovní zásoby se generačně liší.

Z našeho průzkumu plyne, že dnešní starší generace zná jen o málo více nářečních

zednických výrazů než generace mladší. Zato mladší generace výrazně více používá názvů ze spisovného jazyka, popř. odborné a profesní mluvy. Ve znalosti dialektismů tedy v Dolním Němčí není velký rozdíl mezi mladými a staršími rodilými mluvčími, ale liší se frekvence jejich užívání. Mladší generace se znatelně snaží užívat termíny

spisovné na rozdíl od příslušníků starší generace, kteří jsou zvyklí mluvit v dialektu

natolik, že se od něj v mluvené řeči jen těžko odpoutávají a málokdy se o to vědomě pokoušejí.

Na okraj lze dodat, že i generace nejmladší (konkrétně děti předškolního a školního

věku, jejichž rodiči byli zkoumaní mluvčí) zná některé výrazy zednické terminologie Dolního Němčí, a to jak v rovině spisovné, tak i v rovině dialektu.

U mladé generace dochází k výraznému přejímání výrazů spisovného jazyka,

k čemuž napomáhá mimo jiné školní vzdělání. Starší generace původní terminologii

zná, ale již ji začíná zapomínat v důsledku absence běžného užití. Používání původního nářečního lexika je v současnosti na ústupu.

Proměnami nářeční terminologie se zabývá ve svém článku i Jarmila Bachamnnová

(2000). Upozorňuje na to, že v úplném pohledu se terminologie v jednom oboru zpravidla liší. Své závěry dokládá vývojem terminologie korálkářské. Pokusím se zde najít některé paralely k názvosloví zednictví.

Autorka zasazuje vývoj terminologie do širokých souvislostí. Všímá si vlivu

klimatických a geografických podmínek v korálkářském kraji na Železnobrodsku, které měly vliv na vývoj řemesel.

Na Železnobrodsku byly podmínky hornatého kraje méně příznivé pro zemědělství

i pro jiné činnosti, a tak zde začalo vzkvétat sklářství a korálkářství. Působením mimojazykových okolností se tu tedy utvářelo řemeslo a s ním i terminologie.

112

Sociální skupinou, která na Železnobrodsku dodnes používá nářeční sklářské

terminologie, jsou zejména příslušníci starší generace pocházející z této oblasti. Oproti nářeční

terminologii

ostatních

a nejsystematičtěji dochované.

řemesel

je

názvosloví

sklářů

nejaktivněji

Je pozoruhodné, že až 20% lexikální zásoby zahrnuté v diferenčním nářečním

slovníku severního Železnobrodska je totiž z okruhu lidového sklářského názvosloví, jak uvádí J. Bachmannová. Sklářská terminologie se stala významnou aktivní složkou

mluveného jazyka v dané oblasti, což přispělo k tomu, že některá slova ztrácí exkluzivitu a stávájí se běžnou složkou mluvy. Tento jev proniká především do místní frazeologie.

To dokládá J. Bachmannová hojným výskytem sklářské terminologie v místní

frazeologii, například v komparativních frazémech typu zmrzlej jako rafika. Rafika zde v nářečí znamená skleněnou trubičku, z níž se vyrábějí korálky.

Ve slovní zásobě na Železnobrodsku se objevuje množství slov přejatých z němčiny

nebo jejich později utvořených českých terminologických protějšků. Například

štamabrát – stolek (jde o stolek umístěný před sklářskou mačkařskou pecí) nebo korala

(skleněná perla).

České názvosloví korálkářů má původ v živelném rozmachu používání poněmčelých

či přejatých slov z německých dílen, jež se nacházely blízko českých (Bachmannová 2000).

V korálkářské nářeční terminologii se tak vyskytují česko–německé ekvivalenty (jak

uvádíme výše) i hojnost synonym mezi výrazy českými i mezi germanismy. Například

zaznamenává Bachmannová štauchovák – štrajbák – lízátko jako označení nože pro úpravu skla nebo hauba – haubna – kafér – farář – bába jako název pro lapač kouře nad

pecí.

Na rozdíl od odborných monosémantických názvů se u nářečních termínů objevuje

i polysémie, například u slova brok, které má dva významy, označuje součást formy

nebo korálkářský odpad.

S technologickým vývojem se mění i termíny. Pro automatická mačkadla tak vznikl

název maturovka nebo kopalovka. Na Železnobrodsku se objevují i snahy nářeční

terminologii systematizovat a nahradit původní germanismy českým lexikem. Například

113

pro součástky mačkadla se místo přední šlajfka začíná užívat sousloví náběhový můstek, stejně tak místo zadní šlajfka české skluzavka apod.

Pro vzrůstající obchodní aktivity v místním sklářském průmyslu se v současnosti

používá numerických označení tvaru, barev a druhů skla. Malé dílny však začínají

po letech centralizované sklářské výroby opět fungovat a budoucnost ukáže, jak se jejich existence projeví na slovní zásobě nářeční terminologie (Bachmannová 2000).

Podobný trend, jaký zmiňuje J. Bachmannová, je samozřejmě platný i pro Dolní

Němčí. I zde má zednictví dlouhou tradici, ovlivněnou vnějšími okolnostmi. Přírodní podmínky na Uherskohradišťsku jsou sice ideální pro zemědělství, jež je také druhým nejrozšířenějším způsobem obživy v Dolním Němčí, ale zdejší zedníci a kameníci

nalézali dostatek práce v rodném kraji i v nedaleké Vídni, zejména za vlády Habsburků, dokud Čechy a Morava spadaly do rakouského císařství.

Nepodařilo se doložit přejetí frazeologie nebo lexika ze zednické nářeční

terminologie Dolního Němčí do oblastního dialektu.

Zaznamenala jsem několik zednických frazémů, například postavit rameno (nastavit

rameno jeřábu), mít víšku (být vysoký) nebo ukotvit jeřáp (zabrzdit a zabezpečit proti

samovolnému rozpohybování).

I na nářeční slovní zásobu zedníků v Dolním Němčí měla veliký vliv němčina.

V nářeční zednické terminologii nacházíme množství výrazů přejatých z němčiny, popř. adaptovaných (například fangla – zednická naběračka, podle Etymologického slovníku

jazyka českého původně německy fanka, címra – místnost, filcoví –plstěný, fošna – trám, fuška – práce, futro – zárubeň apod.).

Průzkumem mezi zedníky v Dolním Němčí jsem zjistila rovněž výskyt mnoha

synonym, např. označení pro balkon – balkón, krakorec, pavlač, pro zednickou naběračku – fangla, šufan, žufan, pro místnost – cimra, címra, svjetňica, mísnost atd.

Případy polysémie se v nářečním lexiku zedníků Dolního Němčí sice nevyskytují

příliš často, ale několik jich lze uvést. Například jde o výraz glajcha, který označuje

urovnané zdivo pod stropem nebo i oslavu po dostavění domu, kdy se na střechu dá opentlený stromek.

V oboru zkoumaném v naší práci, tedy v zednictví, technologický pokrok také

přinesl jisté změny v jazyce. Zřejmé je to zejména v obohacování slovní zásoby mladé

generace, která zná mnohem více odborných termínů i výrazů profesní mluvy než

114

generace starší. Generací starší se rozumí věková kategorie nad 40 let, mladá generace spadá pod tuto hranici.

Například termíny ohybník, závěrky, zrnovák starší generace na rozdíl od mladší

nezná, i když ta uvádí i jiné výrazy, většinou spíše označení z profesní mluvy.

V diplomové práci jsem měla v úmyslu zjistit rozdíl v používání nářeční zednické

terminologie u staré a mladé generace. Po rozhovoru formou dotazníku, jehož účelem bylo získání materiálu, a který tvořily otázky typu: „Jak obvykle nazýváte arkýř?“ jsem určila

rozdíly

(s

pomocí

Slovníku

spisovného

jazyka

českého,

Bartošova

Dialektologického slovníku moravského, Českého jazykového atlasu a Technického naučného slovníku), sečetla jsem je a procentuálně vyhodnotila. Výsledky zde uvádím.

V tabulce neuvádím výrazy, jež se shodovaly se spisovnou češtinou, například vývrt,

železo, žula apod. Do tabulky vkládám jen ty zachycené varianty, které se liší buď

vzájemně, např. míchačka – míchačka, míšačka, nebo od spisovného jazyka, např. kbelík – kíbl u obou generací. Zde jsem uvedla i případy, kdy šlo o rozdíl hláskový

(např. SSJČ: oblouk – výzkumem zachycený obłúk, SSJČ: korek – výzkumem

zachycený korék) nebo morfologický (SSJČ: dlaždice – dłažďica). Dále ponechávám

i rozdíly mezi znalostí výrazu a odpovědí „neznám“.

Doklad v SSJČ transkribuji ve spisovném zápisu, doklady od informátorů ve

fonetickém přepisu.

Srovnávány byly doklady zjištěné u Ludvíka Stojaspala (st.) a jeho syna Ludvíka

Stojaspala (ml.). Rozdíly mezi nimi byly pozorovány v 60 procentech. Týkaly se zejména lexika a zčásti i morfologie a hláskosloví.

Starší informátor uvádí „neznám“ zhruba o 70% častěji než mladší. (Jde o poměr 3:1

starší:mladší.) Nešlo však jen o odborné termíny. Je třeba si uvědomit, že zde může hrát

roli i vzdělání a rozhled, který má v současnosti mladá generace snazší díky rozvoji

informačních a komunikačních technologií, a také o schopnost ihned si vybavovat určité

výrazy, která může být u staršího informátora nižší. Je totiž pozoruhodné, že zástupce starší generace totiž několikrát uvedl „neznám“ i u výrazů zastaralých, které v dřívějších letech nepochybně musel znát a které jeho syn znal (nebo si je ještě ze školy pamatoval). Rozdíl mezi mladou a starší generací v tomto konkrétním ohledu nelze proto přičítat jen vývoji jazyka a dialektu.

115

Při určování nářečních, zastaralých slov apod. se řídím Slovníkem spisovného jazyka

českého.

Mladší muž užíval spisovných výrazů ve větším množství (o 45% více z jejich

celkového počtu) než jeho otec. Zná také o 50% více termínů. Představitel starší

generace užívá zastaralé výrazy více než zástupce mladé generace, a to v poměru 7:2. V poměru 8:7 používá také více nářečních výrazů. V poměru 1:6 používá méně lexika profesní mluvy.

V morfologii jsem zaznamenala tyto opozice v deklinaci substantiv: v gen. sg.

feminin uvádí starší muž výraz cihle proti mladšímu muži, jenž užívá cihli. V nom. sg.

neuter u substantiva zábradlí užívá starší mluvčí tvar zábradle, zatímco mladšímuž

udává tvar zábradlí, v gen. sg. maskulin substantiv starší mluvčí používá výrazu hobla, mladší hoblu.

Spisovný výraz

Starší generace

báně

báň, baňa

arkýř

Mladá generace

NEZNÁ

arkíř

barvit, natírat vápnem, líčit

líčit

barvit

cihelný pás

šár

šár

břidla

báňa, vjež

šifr, břidlice

šifr, břidlice

cihelný, cihlový

z cihel

cihloví, reciklát

čistit

čisťit

pucovat

cihly v žebrech

deska balkonová

NEZNÁ

šmorce

deska balkónová

krakorec, balkón

dilatační spáry

dilatački

dilatačňí spári

dlažba

dłažba

dlažba

dírkovaný dlaždice

ďúrovaní

ďurovaní

dłažďica, dłažďice

dłažďice

podhoz

podhoz, fasáda

dvorní zeď

předňí sťena

hadicová vodováha

šlaufváha

fasáda

hladká (omítka)

zeď ode dvora šlaufváha

fajnová

fajnová

116

hrubá (omítka)

hřeblo na maltu

hrubá

hrubá, jádro

ohřebło

ohřebło

jímka

jimka

jímka, septik

kleště do zdí

klešťini, fošňa, trámki

klešťina

korek

korék

korek

kbelík

kopule

krepna krov

leštění

kíbl

kupula, baňa kléšťe

krov, vazba

lešťeňí

kíbl

vjež

NEZNÁ

krov

vihlazeňí

litina

liťina

liťina

madlo

zábradlí, madło

zábradlí

mezipatro

mezipatro

mezipatro, mezištok

luneta malta

NEZNÁ

małta

míchačka

míchačka

nárys

mustr, fórichtunk

místnost

NEZNÁ malta

míšačka

svjetňica, pokoj, cimra

címra

nářadí

vercajk

vercajk

nosník

nosňík

nosňík, trámec

oblouk

obłúk

odpočívadlo

otpočívadło

podesta

ohybník

NEZNÁ

ohibňík

okap

okap

rína

nasákavost (betonu, cihel) obkládačky obruba

ohnivzdorný oka

omítat

osadit (dveře)

nasákavost

náris

vlchkost

opkładački, kachlički

kachle

lemováňí

lem

ohňivzdorní

oka, smička

omítat

obłúk

ohňivzdorní, žáruvzdorňí

oka, smička zmítat

osaďit

zazďít

117

osazování kvádrů

osazováňí kvádrú

palička

pucka

pemrlice

pamrlica

NEZNÁ

podbedněný

potšalovaní, zašalovaní

potšalovaní

oškrt

pěchovat půdu pletivo

zďeňí

NEZNÁ

oškrt

dusat

hutňit

kłaďífko

pleťivo

sito, pleťivo

podezdívka

podezďífka

podzemí

sklep, suterén

sklep

prsten (kamenný)

prstenec

portál

podporované (schody) prkno

přímý strop

podepřené, podzďené

deska

podepřené deska

NEZNÁ

rovní strop

rákosová

štukátor

přiseková (cihla)

přiseknutá

ramenát

ramenát

rákosová (omítka)

dozďífka

přiseková

bedňeňí, šalunk

rampa

rampa

nájezd

rozšíření základů

fórgrunt

spevňeňí základú

rýhovačka

nutovačka

rozpětí rula

rospjeťí

zdálenost

NEZNÁ

rula

římsa

gzinec

římsa

seříznutí

zeříznuťí

sekáč

ríhovačka

majzl

majzl

schody s drážkou a sedlem

stupňe s drážkú

proťiskluzové schodi

skruž

rúra

rura

sklep

sklep

seříznuťí

sklep, suterén

stíradlo

fartáč, gleťák, hobl

gleťák

stříkaná (omítka)

stříkaná

špriclá, střikaná

strop

šablona

(dřevjení – tła), betonová deka

šablona

deka, strop léra

118

šňůra

šňúra

špagát

šotolina

šutolina

šutolina

šroubek

šrúbek

šrúbek

špachtle

špachtla

špachtla

šroubovitý

šrúbovití

šroubovití

štítová zeď

šťítová zeď, káleňica

zeď ze šťítu

talíř na maltu

NEZNÁ,

tesaný (kámen)

opracovaní (kameň)

štěrk štuk

šutr

fajnová małta

nepoužívá

kdysi Němci)

šťerk

se

fajnová

(jen taléř

opracovaní (kameň)

tíha

ťíha

váha

traverza

šína, traverza

íčko, traverza

topeniště

topeňišťe

kamna

truhlík na maltu

kalfas

úhelnice

úhelňík, vinkl

vinkl

vjedro, putna

vjedro, kalfas

tvárnicové (zdivo)

s tvárňic, z blokú

valená klenba

valená klenba

větrání

vjetráňí

vědro vrták

vsadit

vrták, vrtačka

osaďit

kalfas

s tvárňic

obłúková klenba ventilačka vrták

zazďít

vyklenout

vikvelbit

vibúlit

xylolitová (dlažba)

ksilolitová

litá

zatlouct

přibit

zatlúct

výztuž železobetonová záklenek závěrky závlač zdění zdít

armatura

NEZNÁ

armatura

víklenek

NEZNÁ

panti

stavjeňí

stavjeňí

závlačka

NEZNÁ

stavjet

stavit

119

zrnovák

NEZNÁ

škrabák

Ukázky nářečních textů Uvádím čtyři ukázky souvislých nářečních textů od několika autochtonních

mluvčích dialektu Dolního Němčí, svých informátorů. Zásady fonetického přepisu se řídí podle přepisu uplatněného v Českých nářečních textech (Lamprecht a kol. 1976). Ukázka nářečního textu č. 1 (mluvčím je informátor č. 2): Smrt na jeřábu „Mi sme nosili z jedné stavbi, sedmapadesát let uš je to, na druhú. Jak sme přenášali

okna, zazďívali sme. Jenom ze składu sme jich nosili, ze šopi sme jich nosili, ale

lešenáři rozďełávali lešeňí. A mi tám choďili a ten jeden sa nepoďívał a hoďił tú trupku

lešeňovú, štiřmetrovú, víte jag lešeňé. Hoďíł, a mi jak sme to okno nesli, tak ta trupka švihła mezi náz do toho okna. No sa to šecko rozleťeło. To sem ho… teda… to sme

mňeli šťesťí, opravdu, toš to máte. Toš to, jesli to (j)e ňáká historka. To je ňic takové. Jináč nevim, co bich… potom bił takoví, … ale to je smrťák. Já nevim, jesi to može bit.

Čłovjek mosí bit opatrní na stavbje za každích okolnosťí, čłovjek nesmí… Ono sa řekne, ale ďełaj na rovnej zemi, aj to sa može stat. Mislím, že siłážňí jami sme ďełali f

Proseňicách na drušstvu. A teď jak sme ďełali ti jami, tak protože tam to biło štiři metri visoké, sa to šecko moseło seříznut, protože tam bił ochraní zásek, ale co. V blískosťi

vedło pjetadvaced metrú nebo pjetatřicet visoké napjeťí. Mi sme jeřábem, jeřábem sme

púšťali betón dúle do tích jam. A dávali, jeden dávał pozor pořát, abi náhodú sa nezapomňeł šofér a s tím jeřábem, abi prosťe nenaraził nebo abi nezavaďił ramenem do

toho visokého napjeťí. Ale teťka jenom spominám… Pusťíł betón dovňitř dúle, postavił

rameno a já nevím, co ho to napadło, on ťi popojeł tím autem a tí… to rameno toho jeřábu sa chitło tích drátú. No to bili rani jag z ďeła, to jiskri létałi, šecko, aš on prosťe uš taki s toho bił celej ... Sice mi sme ot toho bili kúsek dál, né, šli sme sa poďívat, co sa ďíje. No ale on co uďełáł? Viskočił s toho auta, ale on, zřejmňe jag on skočił, tam mňeł

ňákej… krokové napjeťí nebo co, já tomu nerozumím, anebo mňeł jednu nohu na zemi

120

a jednu už mňeł na auťě ešče a tím pránem mu nejak to chitło tu kostru a ho to zabiło.

No toš potom to sme mu dávali, dávali sme mu potom umňełé dícháňí, ešče chrčáł, toto. Ale ešče to… ti dráti sa přepálili, totó, ti spadłi, to biło v léťe, spadli ti rožhavené dráti do tej suché trávi, ta tráva začała hořet, mi sme ho tam, já sem mu dávał tam umňełé dícháňi, sme mu dávali ale ešče masáš srce, sme nevjeďeli, že jo. Na ták prosťe ďełali

sme šecko proto a nakonec potom, že to nejde, uš sme zisťili… A to tam biło blísko, jak

sa to řekne… trafo, a to biło vipnuto, uš to gdosi vipł, už viďeli, že ňeco sa ďeje, a tagže to tam biło jag na bojišťi, to biło hrozné, tráva hořeła, rožhavené, to... sme dávali

dohromadi, nakonec sme mu nepomohli, uš dojeli aj doktoři, ta richłá, zavołali sanitku a dávali mu ti šoki… A tak to biło takové… A diš tag nakonec sme ho tam přikrili, a jak tam ležáł, protože ešče aňi pohřebňí słužba nemňeła čas doject. Bił to kluk, chłap,

rozestavenú chałupu mňeł a dvje nebo tři ďecka małé. No tak toto biło nešťesťí opravdu

zlé a jenom s ťím, že on ňák spanikařił, a dibi viskočił, toťiš tak, dibi neviskočił s toho auta, s tej tatri, tak sa mu ňic nestało.

Ukázka nářečního textu č. 2 (mluvčím je informátor č. 4): Riziko práce na stavbě „Na stavbje… Samozřejmňe tam je riziková práce, že, a dicki záleží, jaká stavba,

jakého charakteru je, gdiž je to stavba třeba víšková, víškové budovi, že tak tam se ta svisłá doprava ďeje ňekolika spúsobi, jeďňím z ňich je také... sú ti víškové jeřábi, no a ti

jeřábi samozřejmňe opsłuhují zaškoleňí lidé, kteří jako k tomu mají potřebnú kvalifikaci, ale ťito mají aj určité povinosťi, určité práva, a gdiš se dopravuje ten

materijáł na tu... třeba do toho sedmé(h)o osmé(h)o patra té budovi, tak gdiš to propadne, třeba prefabrikáti nebo cokoli, zďicí materijáł, tak sou tam ždicki liďi,

tagzvaňí vazači, keří na to mají kurs, jako vazačskí, pak se musí splňovat určité kritérija, zdravotňí určité vjeci, no a ťito zas naváďejí toho jeřábňíka, abi ten materijáł dopravił tam, kde je potřeba, dneska uš na to mají visíłački jako mobilňí telefoni, kerými

prostřeďnictvím toho jeřábňíka nasmňerovává, no a samozřejmňe mu taki ukazuje, ale

přesto sou vjeci, keré se stavbou, nebo ať uš je to otáska ňákích přírodňích vjecí, třeba takoví silní vítr, že... se nastane, zmňení se počasí, stavba je rozďełaná, beton dovezení,

121

že, na stavbje, a ten se musí spracovat, protože jinak za dvje hoďini je stuhłí a už je

k ňičemu, že tak se to za každou cenu chce ňákím spúsobem doďełat, jako ta rozďełaná

práce, a při té příležitosťi samozřejmňe gdiš ten silní vítr fouká, tak práca s tím jeřábem... Tagže gdiš ten jeřábňík je třeba v té horňí kabiňe toho jeřábu, má to sice jako na dłaňi, ale jak to tam má v tom jeřábu taki... neňi, sám sem si to viskoušeł, ten jeřáb má určité víkivi, že, normálňe gdiš je, gdiš ďełá, tak to ten vítr ešče s ňím daleko víc

jako tagle ďełá, tak ťi liďi musí mít teda přesní odhat, musí bít teda jako ta souhra tích vazačú, tech, co naváďí a tadi toho jeřábňíka, pže tam sou liďi, ďełají pod ňím, že,

a konstrukce budovi, gdibi se tam naraziło do toho, že tak tam to poňičí a další vjeci, múže se stat jako ten pracovňí úraz no, jednú taki to tak biło, nebił aňi tak silní ten vítr,

ale přišła, to biło v léťe a přišła bóřka a uhoďił blesk, jo, a zrovna zhodou okolnosťí do toho jeřábu, nó. On sice je uzemňení, je svím spúsobem chráňení, ale uďełało, uďełało

to elektrickí skrat a jeřáb bił mimo provos. F prvňí řaďe sme nevjeďeli, tám zhodou

okolnosťí słoužiła paňí jeřábňice, no tá s toho biła jako f šoku a nechťeła nám s toho jeřábu zlézt dołu, jo. No tagže teťka bił problém, samozřejmňe tu jeřábňici s toho víškového jeřábu jako zďěłat, človjek tam museł zásaďňe po žebři, že, bił to jak kerí

jeřáp, ten tenkrát mňeł štiřiced metrú jako víšku, tagže len najít odvážlifcú dvóch, kerí

tu paňí po tom žebříku budou zďełávat, protože ten žepř, ten má ti, ochraní koš, takoví

tam je... navařená konstrukce, abi nemoch spadnút, diš tam bude nátłak, tak se zachitnú zábradlí, o to zábradlí, ale teť f tom kruhu tu jeřábňicu sundávat s toho jeřábu dołú samozřejmňe jeden lezł pod ňím, držeł, druhí nad ňím, uvázaňí, a teď dú s ňú, paňí rovňeš taki už nebiła ňáká šťíhłá, biła uš tak trochu, jaksi svoje mňeła za sebou, jakési leta,

taki

biła

taki

dobře

živená,

ale

cholt

podařiło

se

to

no

a zavolali sme doktora, a ten ju prohlédł, dał jí ňáké injekce a biło to f pořátku, zaťim sa

práce přerušiłi a biło to dobře, jenomže paňí potom už mňeła strach, a jak se ňáké to mračno ňegde objeviło, už do toho jeřábu nechťeła jít a nechťeła nám pracovat, no skrátka na ňí to šecko viseło, protože veškerá doprava se ďełá přes ten jeřáp, mňeła takové problémi. Tag nakonec to dopadło tak, že sme dostali nového jeřábňíka, na, jeło

to dál, no ale bili takové, gdi se to nakonec tohle. No stało se zase, tam dali takového

mładého kluka, jeřábňíka, na to, a bił takí trošku, ješťe bich řekł, mładí, nerozvážní, no a se předváďeł, že, no a jag viles sám na vrch na ten jeřáp po tom žebři, tak taki mu

ukłouzła noha a spadł s toho žebře a dołu hłavú a šťesťí biło to, že tam bił zhodou

122

okolnosťí akorád násip rozďełaní, jako fcelku z hlíni a s písku, takoví, co připłávało,

tagže to tam biło mňeké, tak se zarił trochu do toho, a bił połámaní jako, ale trochu

přinuceňím sme ho hned vitáhli, že samozřejmňe, tagže mňel połámané žebra, ruki mňéł... no a asi tři mňesíce bił mimo. Ale tag dostáł se s toho. Tagže to sú takové vjeci,

na stavbách se stávajú horší úrazi jako… Jak tadi třeba to s ťím jeřábem, konkrétňe to s ťema jeřábama, to sú takové miłé vjeci, no. Je fakt... je ten, že povinost toho jeřábňíka

třeba, gdiš uš o tom młuvíme, je dicki ten jeřáp ukotvit, gdiš se skončí, že jo, tak se musí... se ukotví takovíma kotvama, ten… to jako vikolejí, jako ťešké bi to mňeło bít,

abi to vjetr nepřevráťił nebo nerozjeł se, přestože třeba bił ukotvení, třeba to rameno se ňákím spúsobem uvolňiło a spadło třeba na tu budovu, kerá se stavjeła, tagže i sú takové vjeci, taki se stává.

Nejhorší, jako nejrizikovjejší práce sú právje práce ve víškách, to je buť tadi tidle

vjeci, nebo práce na lešeňí, jo. Gdiž je to lešeňí pomňerňe visoké a velká plocha, tak tam sú ti faktori takové, v tom smňeru, že samozřejmňe i zaťížení ten materijál, no

hłavňe ten vjetr, vítr, gdiš fouká vítr, tak to taki pracuje. Pokut to lešeňí je nedostatečňe jako ukotvené, dá se to, buď gdiž je budova a staví se kołem budovi, tag je to pomňerně

jednoduší záležitost, ale horší je, gdiš to lešeňí se musí stavjet před ňó a teprve s toho lešeňí se jako buduje to, tagže to lešeňí musí bit jaksi staticki samonosné, čili musí se,

ďełají se takové s tích trubek také konstrukce, takové spevňovací vježe, abi to lešeňí

biło staticki samo… No ale přesto, ďełá se to podle... třeba máte stavebňí projekt na to lešeňí a podle toho se to staví, a přesto se to třeba zrovna akorád ňákím spúsobem dobře

neodhadne a to lešeňí se třeba zborťí. Pokut se zborťí a neňi na ňem ňigdo a ňikomu to ňák netento… Tak to je šecko, jak se říká, dobré, dá se dicki zase postavit lešeňí nové a je to šecko zase f pořátku, ale horší je, diš tam třeba pracujú liďi alebo nedej bože ešťe

úplňe cizí liďi, keří s tím nemají ňic społečného, a na tích to spadne, že, tak na tích stavbách je to tak... holt takové riziko naší práce sú ti zemňí práce. Gdiš se ďełajú velké

zemňí práce, gde ti stroje samo... dneska na to sou stroje na fšechno, ale přesto ten stroj

taki opsłuhuje čłovjek, a gdiš se potceňí ňáká záležitost, tag múže dojít g zesuvu, kope, kope a furt to bagrovał, on je třeba šezd metrú v hłúpce jako a teď mu to ujede a zas je to.

To se taki stało, tagže sou to takové nemiłé vjeci, a to uš tá stavařina ňákím

spúsobem taki nese a ťi stavaři musí bít samozřejmňe chłapi, jak se říká, otrlí, jo, taki...

123

a nesmí se bát, samozřejmňe musí mňet taki zdravotňí jako prohlítki, choďí, že, podle

vjekové kategorije, ale hłavňe musí bít zdravotňe na tom tak, že ti práce múžou jako ďełat. A gdiž je to po stránce zdravotňí i fizické i psichické jo a tag dále, tag múže tam jakí človjek tam třeba přidávat tam ňegde… Tomuto jako jó, ale na takoví ti specijálňí

práce na tí montáži třeba ocelovích konstrukcí lebo tam tích hal lebo prefabrikovaních,

to uš musí bít chłapi, keří skutečňe mají na to zdravotňí staf, samozřejmňe sou na to patřičňe viškoleňí, mají oprávňeňí na tihleti vjeci, čili netrpí závraťemi nebo netrpí

ňákíma nemocema, protože na ňem záleží, ňigdi to neďełá jeden, dicki to ďełá parta, partija dicki, a diž bi jeden s toho ňegde ňákím spúsobem skolabovał, tag zaviňí třeba problém i dalším. No tagže je to takové trochu słožiťejší, no. Já nevim no, co ešče bich…

Samozřejmňe pokut se ňeco staví, tag je... i tak se stává, že třeba to sem… se taki

stało, že sme stavjeli jednu fabriku tadi na severňí Moravje a tam sme mňeli socijálňí

zařízeňí a šátni jako s ťech… to sú takové buňki, to vlastňe bił… vevňitřku bił

polistirén, zvenku to biło plechované, takové pjekné buňki to bili, s toho se ďełali, s umňelého, to viďíte po stavbách, jenže to je dost pomňerňe hořlavé, že. No to sem…

Dicki f pátek se ďełávało jenom dicki do dvanácťi, p(roto)že to se jezďiło dom, že, to bili chlapi ze svjeta, cełí Moravi. No tak f pátek se normálňe skončiło, chlapi se přeslekli, umijó sa doma, já sem ešče aňi nedojeł dom a uš vołajó, že mňe hoří buňki.

F tom závoďe hasiči mňeli staňici, jako ťi podňikoví, sto padesád metrú! Vot té naší

stavbi. Neš oňi s toho vijeli, tak šezd buňek už zhořeło, zústała jenom konstrukce ocelová. Tak takí to biło, tagže takí to bił trapas. No potem spátki, samozřejmňe to biło

višetřováňí, jak to tak to… Nechali tam zapłé kalkulački jako, tenkrát bili elektrické ti kalkulački, nevipli to do zásufki, přehříło sa to a to je šechno…

Nejdúležiťejší samozřejmňe je, co se straťí. Pokut se straťí třeba ze závodu zařízeňí,

keré třeba je dovozové, třeba takové, neska je to otáska vítahú, to sou dneska vesmňes ta elektronika, to vibaveňí je dovozová záležitost, protože u nás se teď ňáké takové jó supr vítahi nevirábí, teprve to začínají ďełat jako. To převzała ňáká firma, protože pak biłi chromové, fšelijaké ti krásné tłačítka a tidleti, a tak to takovích tich velice łákało, a tám to vikradli, jó, a teť samozřejmňe se mňeło kolaudovat… barák, jó… Vítahi nejezďili,

protože biłi vikradené a uš se mňeło kolaudovat. Samozřejmňe se to neskolaudovało. Kolaudace probjehła, ale s ťím teda, že se musí ti vítahi sprovozňit a sme čekali, než

124

nám dodá firma, to dodávała ňáká italská firma, ti tłačítka. To sme čekali skoro púł druhého mňesíca, než nám to virobí. Tagže to ten vítah bił taki asi pro devíťipodlažňí

budovu a ti obvodi, to má každí ten vítach specijálňí, jako tu vjec tak. Samozřejmňe...

museli sme počkat no, takové vjeci… Pokud vám ňegdo vezme, já nevím, ukradne ňákí cement lebo takové vjeci, to je dneska už bježná vjec, se na to aňi nehleďí, jo. Ale

pokud zebere ňáké zařízeňí, keré do té budovi příde, jo, dneska sou drahé vjeci, už bože jako neska, topeňí, neska neňí záležitost radijátorú, jo, a ňáké kotle, ale sou to sistémi

s tepelníma čerpadłama, ti sú, sou i f podłahách, kde se dá, a tá kotelna, jo, to je iks, to

zařízeňí, ta strojovna, ta stojí iks milijónú korun, a tam diž ňegdo ňeco veme, tag je to słožité. To zase bere ňegdo, gdo tomu trochu rozumí a chce, protože to nebere tam ňákú

tu součástku lebo ňákí ten ohřívač lebo co, ňákí ten filtr, musí tomu rozumňet, na co to chce, konkrétňe k čemu to má posłoužit. P(roto)že ve zbjerňi za to dostane pár korun, to nemá ňákú váhu, a to sou vesmňez vjeci, buť sou to mjeďi nebo neres a takové, tagže je to pomňerňe drahá záležitost, tak to sú vjeci, na keré dneska... Dneska sa na tích stavbách používají no drahé vjeci, jako to zařízeňí, protože taki je to kvalitňí materijáł,

tagže to, jaksi neska také ti stavbi uš, diš sou přet kompletáží, tak samozřejmňe každá

firma rači si tam płaťí tu hlídací słužbu, třeba ti tři štiri mňesíce, neš to předá, protože tam diš to ňegdo načne a vibere jim to, to sou také specijálňí parti, keré se specijalizujú, dojedú, viberú a odjedú, jo, a płaťí se, to sú milijónové částki, tagže každí si rači zapłaťí

tu hlídací słužbu, třeba ti tři mňesíce, neš se to fšechno dá do kupi a uzavře a předá. No, tagže taková je prakse. Je to... f každém oboru to chce své, no. Kradło se i přettím a teť se krade dvakrát.“

Ukázka nářečního textu č. 3 (mluvčím je informátor č. 3): Starostův pád „Akorád dobrí zážitek sa nám stał tadi… či co sme ďełali. Toš to biła richłofka. To

biło v Horňím Ňemčí a ďełali sme inženírské síťe, tadi, v Horňím Ňemčí. Jak choďijá

porát ti kontroli, porát, jak choďijá a foťí a geodéťi, geodéťi a gdejací ťito a choďijá za

nama. Došła kontrola, ne kontrola, no skrátka starosta, a z místostarostú dojeli. A tož velice, velice šadi chťeli choďit, říkám, tam nechoťte, tam to neňí ohraňičené, máme

125

tam víkopi pořád neuďełané, ne, že mi si to musíme vifoťit. Teď došli a zňičehoňic veliká rána a starosta ňigde. Starosta jak šéł po tom víkopu, hłubokí víkop, to šéł, naráz mu ten zem ujéł, spadł do víkopu, no začali sme to... samozřejmňe smít, jenže zisťili

sme, že starosta mňeł obrofské šťesťí, mi jak sme si dali do zemi, tam sme dali třicítku

túto, kameňú, otpadi jako, a mi sme tam mňeli mít už nivelákem naházané víški skrátka a zarazené kolíki. No a jak spadnuł, sa jaksi skrúťił do toho víkopu, jak tam do toho

víkopu spadł, tak se tam ten třiceťi dvaceťicenťákoví… ta víška toho pro zasipáňí jako pískem... spadł, uš se mu to do ramena naščesťí nepíchło, ale jenom mu to projeło tadi

přes bok. Tagže se na to nenapíchł naščesťí, enom se… mu to přejeło kołem boku. No a ten místostarosta bił velice aktivňí, ten sa chťeł za ňém poďívat, chťeł zachráňit, jag

máme víškové łavički, jak sme mňeli, že se hłavú do toho płácł, spátečku do zatku, a ostał ležet také tvrdí. V momenťe za jeden den starosta aj místostarosta. Tagže naša obec biła bez vedeňí.

To bił takoví vesełí zážitek, starosta mňeł veliké šťesťí, že spadł z dvouapúłmetrové

víški

a nenapíchł se na ten kolík. Dibi se na ten kolík napíchł, tak si moch połámat žebra a provalit si plíce nebo cokoliv jinačího, no.

No tagže to sme mňeli jako veliké šťesťí, no. Jinak takové… To klug létał po stavbje

s zapíchnutím hřebíkem v noze aj z deskú létał a řvał, pote ňe to vitáhnút, a takovích

problémú je, vjecí šelijakích. No to sú ti skrátka a dobře ochrané pomúcki. Ňekeří to strašňe ráďi používajú. Teniskí a podobňe, a že se f tom dá lepší choďit, to sa používá, toš ale no… Ňegdi sa bes tích ochraních pomúcek nedá ďełat jako, to je fakt, že.

Tagže jako… Toš to biło právje s tím, to je takoví zážiteg jeden. Ale jinak ňic, to tam

spadł jeden, neukotviła sa podłáška a ostał viset za blúzu ňegde na trupkách, ale bili tam jako visuté stavbi, ale mi ďełáme maximálňe dvje tři podłaží a sa nám nestało, abi spadł

zvrchu, třeba z třetího podłaží sa propadł do dru(h)ého. To jako takové… Ale ňidz víc.

Hłava rozbitá… Vikłádali chłapi, chłap sa otočí a bádz do deski nebo do trupki na lešeňí, lešeňové. Smrťák žádní, co zaťím sem ďełał, smrťák sem nemňeł. Noha złomená, to sa stává normálňe.To vjeru sa nám stało, złomená noha, kluk spadł, ale

nespadł aňi z veliké víški, on spadł akorád jen sám! Špatňe dopadł, skrátka złomił si

kotňík. Špatňe šlápł a złomił si kotňík, no. Jinag zaťím zapłať pánbúch, víc úrazú sme nemňeli a to je dobré.“

126

Ukázka nářečního textu č. 4 (mluvčím je informátor č. 6): Žerty mezi zedníky „Historka to biła, prakticki aňi ne. Stało se to na stavbje, protože sem ďełał na

drušstvje,

a tak sme ďełali takú prdel z jednoho, co s náma ďełáł. Přijeł traktorista k ňemu dom a řekł mładej, že tata potřebuje sto korun na púł litra slivovice. Tag mładá mu to dała,

a že má jakísi kšeft, tam cosi gdesi zapłaťit, tag mu to dała a přišéł do práce a traktorista vitáhł púł litra slivovice, dał to chłapúm a tomu tatovi dáł stofku a říká, mładá ťi skazuje, že máš kúpit chleba. No a tak chłapi pili slivovicu, on ju píł a ešče ju haňá. Že

je to špatná slivovica, nakonec to dopadło tag, že chłapi sa museli słožit potom a slivovicu mu vráťit.

No a ten samí, ten samí chłap, sem s ňím stahováł betón a prakticki ňe tam umřéł na

stavbje, no. Stahovali sme społu betón a biło tam to modz u deski a řikám: „Jožo, zadechnem si.“ „Jo.“ Ten sa postavíł, jo, uďełál krok spátki a zakopł a uš sa nezvedł.

To biła taková historka, jedna. Jináč další historka, ta aňi neňí historka, ale takoví

úras. Sme došli na stavbu a biło to tam zaarmované, jako šałunk zaarmovaní železem, trčałi tam dráti s toho šałunku, a tak sme tam tak takú mezerú choďili, biła tam opřená

deska a ten jeden na to vilézł, chťeł se odrazit a jak viskočił, tak to mu ujéło a… sa napíchł. Napíchł sa na ramenó a tak. Nevím, co víc.

Taki sa ďełała sranda ešče, taki sme bili na svačiňe a jeden si tam połožił... si

peňežeŋku přet sebe, svačił, svačił a druhí, co seďeł vedle ňej, jak se otočíł, peňežeŋku

mu zebráł, no. Se ďívá a říká, sem straťił peňežeŋku. Leťeł do kantíni, prolétał celou

kantínu a peňežeŋku nenašeł. A ten druhí povídá: „Kúpíš púł litra?“ „Jo.“ Vitáhł peňežeŋku s kapce, říká: „Tadi ju máš, tag bješ, no. „A dez ju vzáł?“ „Jak sem šeł za tebú, tak tiz ju straťíł na cesťe.“

Úras sem nemňeł, ale mňeł sem namále, sem mohł spadnút, ze šesťi metrú sem

propadł střechú, ostał sem tam viset za ruki, prakticki sa pode mnú prołomił eternit a ostał sem tam viset, a druhí ňe chťeł pomáhat, pomáhał, že ňe potłačí nohi, a sem sa

127

rozhúpał na té střeše a sem sa chiťił trámú a vilézł sem hore. To je moje šťesťí nejvječí.“

Významové okruhy:

Zednické nástroje (viz obrázky č. 7, 8, 9, 10, 11): Obecně: vercajk

Nástroje k úpravě omítky a jiných povrchů: dvojšpic fangla fartáč

gleťák

hlaďítko hobl léra

hupka

nutovačka omítňík oškrt

ošťep

pucák

pucátko pucka

rajbovák

ríhovačka sťerka

váleček

špachtla škrabák

128

šťetka

zárožák

zrnovák Nástroje na nabírání: graca kelna kelňa

spárovačka šáfla

šáfra

šufan

ulžica užica žíce

žufan Zednické kladivo: kłaďífko kłaďivo majzl

motek

pamrlica Nádoby: kalfas kíbl

putna taléř

Nástroje na měření a vážení: metr

129

nivelák

olovňica pásmo

šlaufváha váha

vinkl

závaží Úchytky a pomocné součástky: hřebík kolík

pracna ráčna

římsák svorka

špaleťák Nástroje k přemisťování materiálu: kłatka kočka

kolečka łano

šňúra Nástroje k úpravě materiálu: diamanťák dłáto

karbiva kotúč

michadło míšačka núški

130

ohíbačka ohřebło pajzr

pásofka piła

šlauch

Materiály: Obecně: materijál

prefabrikát Horniny, zeminy a z nich získané suroviny: břidła

kameň

křemenec makadam mramor písek

pískovec

sádrovec šifr

šťerk šutr

vápenec zemina

Obkladové a povrchové materiály: dłažďica kachla

kachlička

131

łamački

opkładačka křidlica

skřidlica Cihly a jejich druhy: cihła

hrnec

hurdiska itoŋk

keraten

komínofka kotovica płotofka

poroterm šmorec

tvárňica vošťina

vošťinka Materiály rostlinného původu: dřevo

korek Smíchané a jinak předem připravené materiály: betón

ciment eternit

lepenka lepidło małta

heraklit

132

mléko

pemetrák

polistirén rakvit

silikon

skłovina

spárovačka

škvárobetón umňelina vápno vata

Kovy a kovové výrobky: liťina ocel

plech

pleťivo sito

šína

traverza železo žuła

Dům: barák bit

baráček

Druhy staveb: činžák

dřevjeňica

133

garáž

chałupa kravín

panelák

slepičárna staveňí štokáč vjež

Místnosti: Obecně: cimra címra

mísnost

svjetňica Druhy místností: húra

chodba

komora kuchiň

kúpelka

kúpelňa łožňica obivák

potkroví přízemí sklep

socijálka suterén šopa

záchod

134

Činnosti spojené s úpravou omítky: házat líčit

nahazovat obmítat oklepat omítat

přihoďit pucovat rulovat

stahnút zalíčit

zmítat Činnosti spojené se stavbou: betonovat hlúbit

izolovat

klínovat kopat

makadamovat míchat

nabúchat obít

obrúbit opjeňit

pjenovat podávat

pospravit

potklínovat

135

potšalovat

povitahovat proarmovat překátrovat převazovat přibít

sesednout se stavjet

šalovat

tapetovat tuhnút

ukotvit usaďit

uspravit vařit

vázat

vibrovat vibulit

vihrubovat vikopat

vikvelbit

vinutovat

virovnávat

vistěrkovat vistužit

vištosovat vitápjet vitičit

vitvrdnút vizďít

załaťovat zalít

136

založit

zarádlovat zasipat

zastropit zastřešit

zašalovat zazďít zbúrat zďít

137

Závěr V průběhu svého zkoumání jsem zjistila určité rozdíly mezi příslušníky starší

a mladé generace. Tato komparace však byla spíše okrajová, hlavním cílem práce byl

rozbor nářečního lexika zedníků v Dolním Němčí. Proto byl také počet informátorů pro generační srovnání nižší než celkový počet mluvčích spolupracujících při výzkumu nářečního lexika.

Pro shrnutí těchto výše rozebíraných diferencí lze uvést, že starší generace používá

častěji a ve větším množství nářečních a zastaralých slov.

Pro mladou generaci je příznačné, že při řeči o svém povolání používá více (o 65%)

odborných výrazů a daleko častěji profesní mluvy než generace starší. Mladší informátor se také vyjadřoval spisovněji. Tady ale rozdíl nebyl tak značný jako u lexika profesního a odborného.

U příslušníka mladé generace se přesto zřetelně projevovala snaha mluvit spisovným

jazykem. Mluvčí byl však ovlivněn technickým zaznamenáváním našeho rozhovoru, protože v momentech, kdy zapomněl na situaci, v níž se odehrávala jeho promluva,

přešel opět do nářečí. Na rozdíl od něj se zástupce starší generace vyjadřoval přirozeně a nenuceně v dialektu.

V přesných údajích se ze sestaveného slovníku dozvídáme, že mezi celkovým

počtem 577 slov se tu vyskytuje 194 výrazů shodných se spisovným jazykem (33,6%), 160 výrazů dialektových (27,7%), 130 výrazů profesní mluvy (22,6%) a 93 odborných technických výrazů z oblasti stavebnictví (16,1%).

Mezi vyloženě nářeční slova patří např. deska, dřevjeňica, popravit, ručka. Jako

příklad výrazů shodných se spisovným jazykem lze jmenovat např. ornament, oškrt,

pant, římsa.

Pří sestavování slovníku jsem využila Slovníku spisovného jazyka českého, Českého

jazykového atlasu a Dialektického slovníku moravského Františka Bartoše. Podobu uvedenou v Českém jazykovém atlase jsem nalezla v sesbírané slovní zásobě přibližně čtyřicetkrát, podobu zaznamenanou F. Bartošem padesátkrát.

Z celkového počtu 577 slov patří 56 slov mezi slova přejatá. Jde o necelých 10%

prozkoumané slovní zásoby. (Při určování přejatých slov jsem se řídila Etymologickým slovníkem jazyka českého (Machek 1971). Patří sem např. balkón, fasáda, fajnoví.

138

Z hlediska slovních druhů tvoří největší podíl mezi zaznamenanou slovní zásobou

podstatná jména, která zde mají osmdesátiprocentní většinu (79,7%). Poté následují adjektiva, jež činí 12,2% rozebíraného lexika, slovesa, jež mají sedmiprocentní podíl a nakonec adverbia, tvořící nejmenší část (1,1%).

Při výzkumu v terénu jsem zachytila i některé frazémy, např. postavit rameno

(nastavit rameno jeřábu), mít víšku (být vysoký) apod.

V práci uvádím i některá zjištěná synonyma a příklady polysémie ve zkoumaném

lexiku.

Ze srovnání nářeční slovní zásoby týkající se zednické terminologie u starší a mladé

generace překvapivě vyplývají některé rozdíly, jejichž výskyt u zástupců dvou generací byl původně předpokládán opačně, tedy výrazy užívané mladou generací bychom spíše

očekávali u starší generace a naopak. Například šlo o výrazy čisťit (starší) x pucovat

(mladá) nebo míchačka (starší) x míšačka (mladá).

Přibližně ve třetině případů (v tabulce jsou ale uvedeny pouze ty případy generační

shody, jež se liší od spisovného jazyka) se starší a mladá generace shoduje, např. betonoví, ocel, vercajk.

Ze shromážděného materiálu a z generačního srovnání jsem vyvodila některé závěry

o zanikání a přetrvávání slovní zásoby z oboru nářeční zednické terminologie v Dolním

Němčí. Metodologickým vodítkem mi k tomu byly práce Jana Balhara Vývoj nářeční slovní

zásoby

a

Jarmily

Bachmannové

Železnobrodsku a jeho proměny.

Lidové

názvosloví

korálkářské

na

Mezi zanikající lexikum patří zastaralé výrazy, jež mluvčí dialektu sice pasivně

znají, ale aktivně již nepoužívají. Nejde přitom jen o názvy předmětů, nástrojů nebo činností, které se dnes díky technologickému vývoji už nepoužívají, ale rovněž o zastaralá slova nahrazená novými výrazy, zejména novými termíny a slovy z oblasti profesní mluvy.

K zanikání nářeční slovní zásoby zedníků v Dolním Němčí dochází pozvolna,

a nikoli živelně nebo vyhraněně v závislosti na některých sémantických okruzích lexika (například nepoužívaných nástrojů apod.).

Z celkového popisovaného lexika tvoří zanikající výrazy, výrazy nepoužívané

(hlavně mladou generací) nebo užívané jen ojediněle přibližně 20%, např. krakorec,

křemenec, pamrlica.

139

Přetrvávající popisovaná slovní zásoba (tedy nářeční terminologie užívaná aktivně)

obsahuje mnohé staré termíny (jejich podoby nacházíme například už v Bartošově

Dialektologickém slovníku moravském) a týká se hlavně každodenně upotřebovaných nástrojů a nejběžněji prováděných činností, např. bjehún, frfeň, káleňica, kelňa, tła.

V současnosti existuje v rozebírané zednické nářeční terminologii trend častějšího

používání lexika z okruhu profesní mluvy či termínů na úkor dialektu, který je užíván méně, nicméně ale nemizí nijak výrazně, a to ani u mladé generace. Nacházíme v něm mnoho slov, jež jsou stále běžně v komunikaci mezi zedníky uplatňována.

Frekvence odborných výrazů a profesní mluvy však (především u mladého pokolení)

vzrostla.

Přestože tendence k nivelizaci nářečí i postupný přechod k spisovnému jazyku je

v lexiku zkoumaných zedníků zřejmá, stále je dochován dialekt v porovnání s jinými kraji poměrně živý a užívaný.

140

Použitá literatura: Bachmannová, J.: Lidové názvosloví korálkářské na Železnobrodsku a jeho proměny, in:

Žemlička, M. (ed.), Termina 2000, Sborník příspěvků z II. Konference 1996 a II. Konference 2000, Praha, Český normalizační institut 2000.

Balhar, J.: Vývoj nářeční slovní zásoby, zvláště zemědělské terminologie, Naše řeč 77,

1994, s. 246 – 251.

Balhar, J. a kol.: Český jazykový atlas 1-3, Akademia, Praha I. - 1992, II. - 1997, III. -

1999.

Bartoš, F.: Dialektologický slovník moravský, Česká akademie císaře Františka Josefa

pro vědy, slovesnost a umění, Praha 1906.

Bělič, J.: Dolská nářečí na Moravě, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1954.

Bělič, J.: Nástin české dialektologie, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1972.

Bělič, J.: Přehled nářečí českého jazyka, Univerzita Karlova, Praha 1976.

Bělič, J., Křístek, V.: Moravskoslovenská nářečí, Studijní a lidovýchovný ústav kraje olomouckého a Vysoká škola pedagogická v Olomouci, Olomouc 1954.

Cuřín, F.: Vývoj českého jazyka a dialektologie, Státní pedagogické nakladatelství,

Praha 1977.

Čermák, M.: Olomoucká řemesla a obchod v minulosti, Olomouc 2002.

Dotazník pro výzkum českých nářečí, Ústav pro jazyk český ČSAV, Praha 1964-5. Kohout, J.: Zednictví, Grada, Praha 1998.

Kol. aut.: Encyklopedický slovník češtiny, Nakladatelství Lidové noviny, Brno 2002

(heslo Dialekt, Dialektismus, Skupina nářeční východomoravská).

Kronika obce Dolní Němčí, uložená na Obecním úřadě Dolní Němčí.

Kukulka, J.: Šumičtí zedníci ve starých Uhrách, Malovaný kraj, roč. XIV., č. 2, 1978,

s. 21.

Lamprecht, A. a kol.: České nářeční texty, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1976.

Machek, V.: Etymologický slovník jazyka českého, Nakladatelství Lidové noviny, Praha

1971.

141

Martínek, Z.: Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska 3, Etnografický ústav AV ČR, Praha 2000.

Němec, J.: Dolní Němčí od minulosti k současnosti, Strojil, Přerov 1994.

Rieger, L.: Slovník naučný, Kober, Praha 1862.

Slovník spisovného jazyka českého, Akademia, Praha 1989. Technický naučný slovník 7, SNTL, Praha 1986.

142