Masarykova univerzita v Brně

Masarykova univerzita v Brně Fakulta sociálních studií Katedra sociální politiky a sociální práce

Analýza a tvorba specifického sociálního programu změny postojů k lidem upoutaným na invalidní vozík

Magisterská diplomová práce

Autor práce: Bc. Veronika Máslová Vedoucí práce: doc. PhDr. Jiří Winkler, Ph.D

Brno 2013

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Analýza a tvorba specifického sociálního programu změny postojů k lidem upoutaným na invalidní vozík“ vypracovala samostatně, s využitím uvedených zdrojů.

V Brně dne 9.5.2013

…..………………………. Bc. Veronika Máslová

Poděkování Na

tomto

místě

bych

ráda

poděkovala

vedoucímu

práce

doc.

PhDr.

Jiřímu Winklerovi, Ph.D za cenné rady při tvorbě tématu a čas, který mi věnoval. Dále děkuji Mgr. Haně Zálešákové za pomoc při orientaci v termínech a úkonech pro odevzdání diplomové práce a přihlášení ke státní rigorózní zkoušce. Moje poděkování patří i osobám upoutaným na vozík, zástupcům ředitelů oslovených škol a samotným žákům středních škol, se kterými probíhal můj výzkum, za jejich ochotu, čas a cenné informace vyplněné v dotaznících. Chtěla bych zde poděkovat také rodině, zaměstnavateli, kolegům za jejich trpělivost a oporu, kterou mi po celou dobu poskytovali.

Obsah Úvod Cíle diplomové práce 1. Symbolický cíl ....................................................................................................... 11 1. 1. Na jaký problém chci upozornit tím, že jsem si zvolila toto téma? ............... 11 1.

2. Koho chci na problém upozornit? .............................................................. 11

1.

3. Co brání společnosti věnovat problému patřičnou pozornost? ................... 12

2. Aplikační cíl ........................................................................................................... 12 2. 1. Jakého žádoucího stavu chci dosáhnout? ....................................................... 12 2.

2. Co se potřebuji dozvědět, abych mohla dosáhnout žádoucího stavu? ........ 13

2. 3. Co konkrétně udělám s poznatky své práce, aby v praxi nastala změna? ..... 13 3. Poznávací cíl .......................................................................................................... 14 Teoretická část 4. Vymezení primární a sekundární cílové skupiny .................................................. 15 4. 1. Charakteristika primární cílové skupiny ....................................................... 15 4. 1. 1. Důvody omezení hybnosti ..................................................................... 16 4. 1. 1. 2. Příklad z praxe ............................................................................... 16 4. 1. 2. Klasifikace poruch hybnosti .................................................................. 17 4. 1. 3. Hlavní příčiny poruch hybnosti ............................................................. 17 4. 1. 4. Další příčiny poruch hybnosti ................................................................ 18 4. 1. 5. Důsledek poruchy hybnosti - tělesné postižení..................................... 19

4. 1. 5. 1. Vrozená tělesná postižení a adaptace na ně ................................... 20 4. 1. 5. 2. Získaná tělesná postižení a adaptace na ně ................................... 20 4. 1. 5. 3. Psychická adaptace na získaná tělesná postižení ........................... 22 4. 2. Charakteristika sekundární cílové skupiny .................................................... 22 4. 2. 1. Charakteristika ....................................................................................... 23 4. 2. 2. Hodnoty mládeže ................................................................................... 23 4. 2. 3. Postoje společnosti k postiženým lidem ................................................ 24 4. 2. 4. Shrnutí .................................................................................................... 25 5. Vybrané oblasti života vozíčkáře ........................................................................... 25 5. 1. Zaměstnání ..................................................................................................... 25 5. 1. 1. Předpoklady vhodného zaměstnání pro osobu upoutanou na vozík ...... 26 5. 1. 1. 1. Bezbariérový prostor...................................................................... 26 5. 1. 1. 2. Náplň práce .................................................................................... 27 5. 1. 1. 3. Možnost zkrácení úvazku nebo flexibilní pracovní doba .............. 29 5. 1. 1. 4. Tolerance častější návštěvy lékaře ................................................. 30 5. 1. 1 .5. Přístup rovných příležitostí ............................................................ 30 5. 2. Doprava .......................................................................................................... 31 5. 3. Bydlení ........................................................................................................... 32 5. 4. Sportovní a zájmové aktivity ......................................................................... 34 6. Závěr teoretické části ............................................................................................. 36 Výzkumná část

7. Základní schémata ................................................................................................. 37 7. 1. Předmět výzkumu .......................................................................................... 37 7. 2. Průběh výzkumu ............................................................................................ 37 7. 3. Důvod realizace výzkumu ............................................................................. 38 8. Dotazníkové šetření ............................................................................................... 38 8. 1. Plán realizace dotazníkového šetření pro žáky SŠ......................................... 38 8. 2. Plán realizace dotazníkového šetření pro vozíčkáře ...................................... 39 8. 3. Výzkumné oblasti, výzkumná témata, obecné a specifcké výzkumné otázky .................................................................................................................................... 39 8. 4. Předvýzkum ................................................................................................... 46 8. 5. Výběr respondentů – dotazník vozíčkáři ....................................................... 47 8. 6. Informace o respondentech – dotazník vozíčkáři: ......................................... 47 8. 7. Výběr respondentů – dotazník žáci SŠ .......................................................... 47 8. 8. Informace o respondentech – dotazník pro žáky SŠ ...................................... 48 8. 9. Zodpovězení

výzkumných oblastí, výzkumných témat,

obecných

a specifických výzkumných otázek ............................................................................ 48 8. 10. Vyhodnocení vzhledem k vozíčkářům ........................................................ 56 8. 11. Vyhodnocení vzhledem k žákům středních škol ......................................... 57 9. Závěr výzkumné části ............................................................................................ 59 10. Programová teorie ................................................................................................ 61 10. 1. Vstupy .......................................................................................................... 61 10. 2. Činnosti ........................................................................................................ 63

10. 3. Výstupy ........................................................................................................ 64 10. 4. Výsledky ...................................................................................................... 65 10. 5. Rozebrání jednotlivých činností a jejich dopadů na populaci ..................... 66 10. 6. Vstupy, činnosti, výstupy, dopady, výsledky, vztahy.................................. 67 10. 7. Potvrzení programu...................................................................................... 68 11. Závěr .................................................................................................................... 69 12. Použitá literatura: ................................................................................................. 71 Jmenný a věcný rejstřík ............................................................................................. 76 Přílohy Příloha č. 1 – Seznam příloh .................................................................................... 1 Příloha č. 2 -Seznam použitých zkratek: ................................................................. 2 Příloha č. 3 - Tabulka č.1 – Seznam středních škol v Plzeňském kraji ................... 3 Příloha č. 4 - Tabulka č. 2 – Seznam organizací shlukující samostatné vozíčkáře . 5 Příloha č. 5 - Tabulka č. 3 – Otázky sběru dat OBLAST 1 ..................................... 6 Příloha č. 6 - Tabulka č.4 - Otázky sběru dat OBLAST 2 ...................................... 8 Příloha č. 7 - Tabulka č. 5 – Otázky sběru dat OBLAST 3 ................................... 10 Příloha č. 8 – Vyhodnocení dotazníků pro žáky SŠ .............................................. 11 Příloha č. 9 – Výsledky dotazníků pro vozíčkáře .................................................. 16 Příloha č. 10 - Dotazník pro žáky SŠ ..................................................................... 27 Příloha č. 11 - Dotazník pro vozíčkáře .................................................................. 31 Stať k diplomové práci

Úvod K myšlence prozkoumat toto téma mě přivedlo moje bývalé zaměstnání sociální pracovnice v rehabilitační léčebně a můj partner, který je již 6 let odkázán na invalidní vozík. V nespočtech rozhovorů jsem viděla nevyřešenou otázku, jak se k osobám na vozíku zachovat, pokud je ve městě potkám, dále neporozumění lidí ve vedoucích pozicích ohledně bezbariérovosti v budovách a v běžném provozu a samozřejmě snaha zkusit, zda lze pomocí zážitků u části mladých lidí změnit postoje vůči lidem upoutaným na vozík, získat dovednosti a informace o problematice a připravit půdu pro jejich rozhodnutí v budoucnu, kde již budou na vedoucích pozicích oni. V průběhu diplomové práce se pokusím vytvořit analýzu potřeb pro formulaci cílů realistického specifického programu pro studenty středních škol v Plzni a okolí. Program by měl být zaměřený na změnu názorů mladých lidí na životní situaci vozíčkářů. Zážitkovou formou by měl vést k poznání světa člověka na vozíku, nástin problematiky zdraví a problémy v běžném životě vozíčkáře a naopak možnosti vyžití i přes omezení hendikepem. Domnívám se, že se s vozíčkáři stále více setkáváme, ať s dětmi, dospívajícími, dospělými i seniory, důvody zdravotního omezení jsou různá a každý z nich má jiné možnosti a schopnosti samostatně fungovat. Často se setkávám s názorem, že každý je strůjcem svého štěstí a pokud se bude více snažit, určitě se na nohy postaví. Touto formou bych chtěla informovat alespoň část populace, aby předala dál validní informace, aby nedocházelo k takovým informačním šumům. Relevance cíle takového programu mají být ověřeny v předkládané diplomové práci. Cílem diplomové práce je tedy analyzovat potřebu takového specifického programu. Chci se zaměřit v prvé řadě na problematiku samotné vozíčkáře a osoby, jež se o ně starají – druhy postižení, druhy omezení, speciální pomůcky, problematické situace v běžném životě, jejich náhled na problematiku a získat tak podněty pro tvorbu programu. Tento výzkum proběhne pomocí dotazníků z důvodu časové tísně a prostorové roztříštěnosti cílové skupiny. Budu postupovat tak, že oslovím organizace na Plzeňsku, které se zabývají aktivitami, zaměstnáváním, poradenstvím atd. pro osoby se zdravotním postižením a požádám je o rozšíření dotazníku dál. 9

Poté se zaměřím na studenty středních škol, tedy cílovou skupinu budoucího programu. Prozkoumám literaturu ohledně vývoje mladého člověka, motivační faktory u mladých lidí a tvorbu hodnot. Zvolím si způsob výběru osob a oslovím je s dotazníkem, kde se budu tázat, co by řekli na takový program, co by je zajímalo nejvíce apod. Podle výsledků obou výzkumů začnu sestavovat samotný obsah zážitkových programů, zjistím možnosti získání pomůcek a jejich skladování, finance pro lektory a osvětu, dále záštitu organizace, která bude program nabízet středním školám, popř. i jiným institucím. Na konci mé diplomové práce budou připraveny podklady pro realizaci zážitkového program s programem, odbornou i materiální záštitou a s možnostmi, jak program realizovat, kam podat žádosti o dotace. V případě, že o program nebude ve školách zájem, připravím teoretickou podobu programu a ponechám jej jako podklad pro další výzkumníky, kteří by nalezli lepší využití, popř. by ho dokázali funkčně přepracovat.

10

Cíle diplomové práce 1. Symbolický cíl 1. 1. Na jaký problém chci upozornit tím, že jsem si zvolila toto téma? Za problém, na který chci v diplomové práci upozornit, považuji zbytečné omezení lidí upoutaných na invalidní vozík, kteří jsou alespoň částečně v základních životních potřebách soběstační, v běžných činnostech. Za problematická místa jsem zvolila dopravu (tramvaje, autobusy, vlaky), bydlení (nabídka městských bezbariérových bytů, nabídka realitních kanceláří, soukromá inzerce), sportovní a volnočasové aktivity, nalezení vhodného zaměstnání. Domnívám se, že i přes filozofií integrace lidí se zdravotním postižením do „zdravé“ společnosti, dochází ke „zbytečným“ překážkám v běžném životě člověka upoutaného na vozík. Za nežádoucí stav považuji přehlížení nebo spíše neuvědomnění si zdravých lidí existence osob upoutaných na invalidní vozík, které způsobuje, že vozíčkáři upřednostňují jízdu autem před hromadnými prostředky, nemohou si vybrat kvalitní bydlení z důvodu vysokých nájmů a bariérovosti, nedaří se jim najít práci, v které by se mohli realizovat a nemohou trávit aktivně volný čas. Ke škodě tedy přicházejí vozíčkáři, kterým se tímto nedaří se plně integrovat do společnosti.

1. 2. Koho chci na problém upozornit? Chtěla bych na problém upozornit žáky středních škol, kteří již brzy nastoupí do svých pracovních pozic a budou řídit nebo se podílet na problémových oblastech – budou stavět domy, vytvářet pracovní pozice, budou organizovat sportovní a volnočasové

aktivity,

budou

ovlivňovat

parametry hromadných

dopravních

prostředků. Chtěla bych také upozornit mladé lidi, že jsme všichni zranitelní a že je potřeba si své zdraví chránit, aby předešli zbytečným komplikacím při adrenalinových sportech, alkoholu či nevyspalosti za volantem, rychlé

11

jízdě automobilem

nebo motocyklem apod. Protože se člověk těžko vciťuje do někoho jiného, nasimulovala bych prostřednictvím zážitkových programů na vozíku běžné situace vozíčkářů v jejich životě, které by si na vlastní tělo zažili.

1. 3.

Co

brání

společnosti

věnovat

problému

patřičnou

pozornost? Domnívám se, že jsou lidé obecně trendem doby vedeni k zajištění sebe sama bez ohledu na druhé. Člověk se honí za penězi a vysokou životní úrovní. Lidé ve vysokých pozicích již nemají potřebu, ani je nenapadne brát v úvahu i lidi s hendikepem. Neuvědomují si, že naše zdraví je vrtkavé a člověk nikdy nemůže vědět, zda se do podobné situace nedostane. Sociální oblast není velmi výdělečně atraktivní, a proto se na ni neschyluje dostatečná pozornost. Myslím, že lidem nejvíce brání v řešení problémů osob na vozíku právě nevědomost, neznalost z vlastní zkušenosti, nezainteresovanost do problematiky. Budoucnost velké části populace je právě v žácích středních škol, kteří jsou trendem doby formováni k výše uvedenému jednání a chování. Proto jsem zvolila právě je jako cílovou skupinu.

2. Aplikační cíl 2. 1. Jakého žádoucího stavu chci dosáhnout? Chtěla bych dosáhnout toho, aby člověk na vozíku mohl jezdit i jiným prostředkem než automobilem a to svobodně a bez pocitu obtěžování někoho dalšího.

Dále

při budování nových staveb brali lidé v úvahu možnost změny zdravotního stavu kohokoliv v rodině, a tedy přizpůsobovali byty a domy pro tyto účely (širší dveře na záchod a do koupelny, prostor v místnostech). Tím by se zvýšilo množství nájemních bytů vhodných pro vozíčkáře. Vzhledem k sportovním a zájmových aktivitám aby lidé brali v úvahu možnost účasti i člověka na vozíku a automaticky mu připravili podmínky pro účast. A v neposlední řadě ve svých firmách a podnicích nezavírali možnost lidem s hendikepem z důvodu, že by pozici nezvládli, ale pozvali je na výběrové řízení stejně jako „zdravou“ populaci. Realizace specifického programu by tedy pomohla osobám upoutaným na invalidní vozík více se integrovat do běžné společnosti. 12

2. 2. Co se potřebuji dozvědět, abych mohla dosáhnout žádoucího stavu? Potřebuji provést s vozíčkáři dotazníkové šetření, kde se budu dotazovat na výše zmíněné oblasti, zda jde opravdu o obecný problém, co konkrétně v této oblasti řešili oni a jak se s problémy vypořádali. Dále potřebuji udělat dotazníkové šetření s žáky středních škol, kde zjistím, jak jsou informovaní o problematice, zda by přijali možnost absolvovat zážitkové programy s touto tématikou, jaký mají na názor na zážitkové programy a co by sami navrhli, aby byl pro ně program užitečný a zajímavý. Informace vyhodnotím a podle nich sestavím základnu pro realizaci programu.

2. 3. Co konkrétně udělám s poznatky své práce, aby v praxi nastala změna? Jsem přesvědčená, že teoretická znalost tématu nezajistí potřebné kroky pro změnu. Proto bych zvolila interaktivní způsob vzdělávání a to u lidí, kteří ještě své hodnoty snadno mění a tvoří. Podle výsledků dotazníkových šetření sestavím metodiku specifického programu, který se bude zabývat vzděláváním žáků středních škol o problematice života na vozíku a to prostřednictvím osobní zkušenosti s osobou na vozíku (rozhovory, informace o příčinách postižení, zamyšlení nad svým životem) a samotnou mobilizací na vozíku bez užití chůze (posazení do vozíku a nutnost překonat připravené situace – návštěva toalety, použití městské hromadné dopravy, pohyb v bariérovém bytě, sport vozíčkářů, příklady zaměstnání, které vozíčkáři vykonávají). Po absolvování lekce v terénu by došlo ke skupinovému brainstormingu, kde by vyplynuli na povrch největší problémy a zážitky žáků středních škol s životem na vozíku. Jako přidanou hodnotu bych brala v úvahu setkání mladého člověka s člověkem, který má určitý hendikep, mluví o existenci svého postižení, jeho původu a svých pocitech. Oslovím nadaci Think Big, která se zabývá projekty mladých, které mohou výrazně ovlivnit lidské bytí. Po schválení projektu zajistím lektora – vozíčkáře, vozíky od sponzorsky od výrobce, přepravu sponzorsky od výrobce pomůcek, vlastní PC, sponzorsky zapůjčený dataprojektor a s lektorem připravíme detailně program. Projekt 13

připravím na jedné z oslovených škol, budu spolupracovat s médii (časopis 5+2, Český Rozhlas Plzeň, Plzeňská 1, internetové noviny QAP, místní televize ZAK). V průběhu realizace budu sledovat grantové kalendáře a pod záštitou neziskové organizace, kde momentálně pracuji, podám žádosti o finance. Program zkusím rozšířit na další školy a výstupy prezentovat na různých akcích (přednášky, aktuality na webových stránkách, letáčky, kulturní akce atd.).

3. Poznávací cíl V čem vnímání lidí upoutaných na invalidní vozík středoškolákům brání a v čem jim napomáhá podporovat integraci lidí upoutaných na invalidní vozík v dopravě, zaměstnání, volnočasových aktivitách a v bydlení?

14

Teoretická část 4. Vymezení primární a sekundární cílové skupiny Na počátku své práce musím vysvětlit, na koho je můj projekt zaměřen, kdo je primární a sekundární cílovou skupinou. Budoucí zážitkový program by měl vyvolat ve studentech středních škol změnu postojů a do budoucna pomoci osobám upoutaným na invalidní vozík integrovat se plně do běžné společnosti.

4. 1. Charakteristika primární cílové skupiny Cílovou skupinou, skupinou pro kterou zjišťuji poznatky do diplomové práce, jsou lidé upoutaní na invalidní vozík, ať kvůli vrozenému postižení nebo získanému v průběhu života. Pro zúžení a zkonkrétnění cílové skupiny jsem si definovala přesnou charakteristiku – podmínkou účasti ve výzkumu je omezení hybnosti, alespoň částečná samostatnost pohybu a orientace, tedy možnost fungovat i bez neustálé přítomnosti druhé osoby, užívání invalidního vozíku pro běžný pohyb. Podmínky jsem si upravila z důvodu lepšího pochopení skupiny mladými lidmi a též kvůli názornosti užití vozíku v terénu.

Osoby, které jsou odkázány na pomoc druhého, se sami do společnosti

nevydají, a tedy není třeba, aby ostatní věděli, jak se k nim zachovat v různých situacích. Jakékoliv postižení ovlivní další život. Jde především o oblast předpokladu rozvoje normálních funkcí a sekundárního vlivu na osobnost člověka a na jeho prostředí. Rozvoj normálních funkcí závisí na míře a rozsahu postižení, zda je postižena i mentální stránka, jak je ovlivněna funkce smyslu, pohybového aparátu atd. Sekundární vlivy na osobnost člověka a jeho okolí nemusí přímo souviset se závažností postižení. Člověk se rázem přestane věnovat věcem, které dosud dělal a které ho bavili, nebo se jim ani věnovat nezačne z důvodu postižení. Ztratí sociální skupinu, ve které zastával svou roli, změní náplň svého času. Často dochází k potřebě většího času k vykonání činnosti, jež bývala samozřejmou. Člověk se musí rozmýšlet, kam, na jak dlouho půjde a co bude konzumovat, aby zajistil péči o svou hygienu. (Vágnerová, 2008). A spousta dalších věcí, které doufám vyplynou z dotazníkového šetření u vozíčkářů. 15

4. 1. 1. Důvody omezení hybnosti Důvody omezení hybnosti, a tedy odkázanost v pohybu na invalidní vozík může mít mnoho příčin, navíc může být poškozeno i větší množství orgánů. Každé postižení je třeba brát velmi individuálně vzhledem k tomu, co člověk zvládne vůlí zmobilizovat, aby fungovalo do jisté míry, a co již nezvládne, ani kdyby chtěl. Další otázkou je právě motivace a snaha člověka na sobě pracovat a snažit se své tělo udržet v kondici nebo vylepšovat jeho funkce. Spousta lidí by dovedla mnohem víc, ale nemají v sobě dostatek odhodlání a píle. Toto ovšem nelze zobecňovat pro všechny zdravotně postižené lidi. Nepominutelnou stránkou vývoje postiženého člověka může být právě vliv a rozhodnutí lékařského personálu, který pacienta ošetřuje. V mnohých případech se ani nezmíní o možnosti rehabilitace, která právě nejvíce bezprostředně po zjištění poškození (ať v dětství nebo v dospělosti) může obnovit nebo posílit omezené funkce organizmu. Pokud si člověk a jeho rodina informace nezajistí sama, každý měsíc opoždění hraje v rekonvalescenci svou roli. Velmi blízkou otázkou je i nákladnost soukromého fyzioterapeuta, který v nynější době stojí přibližně 500Kč na hodinu čisté práce bez dopravy. Samozřejmě dobré finanční zázemí postiženého člověka zásadně ovlivňuje průběh a maximum vynaložené síly ze strany odborného personálu.

4. 1. 1. 2. Příklad z praxe Pro důkaz, že výše uvedené informace jsou pravdivé, uvedu příběh jednoho vozíčkáře, s kterým jsem se osobně setkala a poznala i jeho rodinu a přátele. Mladý muž svou vinou dostal velkou ránu elektrickým proudem, měl popálenou polovinu těla včetně velké části hlavy. Po transplantaci kůže a mnoha vyšetřeních bylo zjištěno, že je poškozena velká část nervového systému, končetiny neovládal téměř vůbec a vidění měl dvojité. Po několika měsících hospitalizace v nemocnici lékař matce mladého muže oznámil, že již na akutním lůžku ležet nemůže, že jeho stav je stabilizovaný a neměnný a že by doporučil překlad na lůžka pro dlouhodobě nemocné. Matka naštěstí boj o své dítě nevzdala a zmobilizovala všechny své známé, kteří se pohybovali ve zdravotnictví.

16

Zanedlouho mladý muž putoval na rehabilitační oddělení nemocnice, poté ještě do dalšího léčebného ústavu zaměřeného na rehabilitaci. Pomocí matky, přátel, kvalitního odborného personálu a především vlastní vůle je nyní mladý muž 6 let po úrazu, ke krátkým přechodům používá k chůzi dvě francouzské hole, k delším distancím invalidní vozík, chodí do práce na zkrácený úvazek, bydlí samostatně se svou přítelkyní, plánuje rodinu. Nikdy nepřestal věřit, že znovu začne hrát fotbal. Tento příběh zní jako pohádka pro děti, ale všechny údaje jsou pravdivé. Jen jsem tímto chtěla podotknout, že ne vždy je vše jasně nalinkované a existuje mnoho situací, které mohou život diametrálně změnit.

4. 1. 2. Klasifikace poruch hybnosti Vraťme se k teorii příčin poruch hybnosti. Pro pohyb má velký vliv centrální nervová soustava. Ta je složena ze spinálních reflexí – reakce na dráždivé podněty v kůži, svalech, břiše apod., míchy – propojuje příkazy z mozku s celým tělem, mozkového kmenu – řídí pohyb celého těla, motorických drah – propojují dráhy mezi mozkem a dalšími orgány, mozečku – řídí koordinaci pohybů a rovnováhu, extrapyramidového systému – řídí volní motoriku a svalový tonus, mozkové kůry – plánování pohybů pro dosažení cíle, a dalších drobných systémů v mozku (Rektor, Rektorová, 2003).

4. 1. 3. Hlavní příčiny poruch hybnosti I. Primární svalové poruchy beze změn nervového zásobení Zde dochází z různých příčin (pomalý tep srdce, nedostatek draslíku, genetická predispozice atd.) k ochabování svalstva až k nevratné změně svalstva ve vazivovou tkáň a funkčně zpočátku k omezení pohybu, později k imobilitě. Řadíme sem onemocnění např. myoplegií nebo myopatií. II. Poruchy převodu vzruchu na nervosvalové ploténce Patří sem myastenie – onemocnění autoimunní, kdy si tělo tvoří protilátky proti sobě samému a znemožňuje průchod informace z mozku do těla. Dochází

17

k

ochabování

svalů, velké celkové únavě, nemožnost ovládat orgány. Toto onemocnění je, ve většině případech, vyléčitelné. Intoxikace se také řadí mezi poruchy vzruchu na nervosvalové ploténce. Jde o otravu, která poškodí přenos, a tedy omezí pohyb. III. Poruchy periferního motorického neuronu Sem řadíme poliomyelitis anterior acuta – ochrnutí celkové nebo částečné způsobené virem Poliovirus, amyotrofickou laterální sklerózu – progresivní, neurodegenerativní onemocnění, kdy dochází k ochabování neuronů v mozku a později vede k absolutní imobilitě, selhání orgánů. IV. Poruchy centrálního motorického neuronu Nejčastější formou je cévní mozková příhoda, kdy nedochází nějakou dobu k prokrvení mozku a ten se poškodí. K jakému rozsahu poškození těla dojde, záleží na době a rozsahu neprokrvené části mozku. Stejný průběh mají úrazy mozku (Vokurka, 2002). V. Poruchy tzv. mimopyramidového systému. Mimopyramidový systém se skládá z bazálních ganglií, mozečku, vestibulárního systému, retikulární formace či jejich drah. Jejich porucha způsobuje poruchy hybnosti. Řadíme sem např. Parkinsonovu chorobu, Huntingtnovu chorobu, intoxikace mozečku atd. (Rektor,2003).

4. 1. 4. Další příčiny poruch hybnosti I. Poruchy svalového napětí Základem svalového napětí je svalový tonus, CNS ovlivňuje, zda má být sval zaťatý nebo uvolnění. V případě poškození centrální nervové soustavy nelze svalový tonus přirozeně ovládat. Dochází buď k zvýšenému svalovému tonu, kdy je sval křečovitě zaťatý a nelze nebo lze jen těžko napětí v něm uvolnit, nebo k sníženému svalovému tonu, kdy je naopak sval ochablý a nejde vůlí zatnout.

18

II. Patologicky vzniklá omezení hybnosti Paréza – jde o částečnou ztrátu volních pohybů. Podle rozsahu může jit o paraparézu – částečné ochrnutí nohou, diparézu – částečné ochrnutí rukou, hemiparézu – částečné ochrnutí poloviny těla, kvadruparézu – částečné ochrnutí celého těla. Plegie – jde o úplnou ztrátu volních pohybů. Opět ji jde klasifikovat podle rozsahu ochrnuté části (kvadruplegie, hemiplegie,diplegie, paraplegie) III. Patologický zvýšená hybnost Zprvu by se zdálo, že zvýšená hybnost nemůže být pohybu škodlivá, ale když si vysvětlíme, o co konkrétně jde, ihned pochopíme důvod omezení. Mezi onemocnění charakteristická zvýšenou hybností patří: Spazmy – křečovité stažení svalu vyvolané drobným podrážděním, vlivem léků apod. Tiky – automatické pohyby nutkavého charakteru Tremor – třes Chorea – mimovolní pohyby probíhající hlavně v době, kdy je tělo v klidu A další (Rektor, 2003).

4. 1. 5. Důsledek poruchy hybnosti - tělesné postižení „...je omezení hybnosti až znemožnění pohybu a dysfunkce motorické koordinace v příčinné souvislosti s poškozením, vadou či funkční poruchou nosného a hybného aparátu, centrální nebo periferní poruchou inervace nebo amputací či deformací části motorického systému“(Krhutová, 2005, str.199,200). „Podle zprávy Českého statistického úřadu z roku 2006 čítá tělesně postižená část populace celkem 550407 lidí, celkem zdravotně postižených za rok 2006 bylo 1015548 lidí. Jelikož má Česká Republika počet obyvatel kolem 10 milionů, je tedy každý

19

dvacátý občan tělesně postižený“ (http://panda.hyperlink.cz/cestapdf/pdf08c6/novak. pdf, str. 544,555). A to je opravdu velké číslo pro nutnost řešení většího povědomí o problematice zdravotního postižení v české populaci.

4. 1. 5. 1. Vrozená tělesná postižení a adaptace na ně Vrozená postižení jsou často zjevná již po porodu dítěte. Postižení, se kterým se dítě narodí, ovlivňuje především jeho vývoj. V porovnání se zdravým dítětem, dochází k markantním odchylkám např. k opoždění ve vývoji pohybu, nemožnosti získat stejné zkušenosti jako dítě ve stejném věku, k odlišnému chování blízkých lidí k postiženému dítěti apod (Buřvová, Reietmayerová, 2007). U vrozeného postižení člověk nepoznal, co by jako zdravý uměl, dělal apod. Proto často bývají traumata z postižení menší. Tito lidé porovnávají své možnosti s možnostmi zdravých a představují si, co by mohli dokázat, kdyby nebyli nemocní. Ovšem nedokáží si představit, jak má např. nefunkční sval správně fungovat a proto bývá rehabilitace daleko složitější. Dalším aspektem odlišného vývoje může být výchova rodičů, která je u od malička postiženého dítěte rozhodně jiná, přizpůsobená situaci. Záleží velmi na vyrovnání se rodiny s postižením dítěte a délce adaptace na nový stav. Často rodinu provází pocit úzkosti, naštvání na lékaře, selhání sebe sama, hledání všech možných variant léčení. Záleží na soudržnosti partnerů, jak dokážou situaci vyřešit a znovu se stmelit pro výchovu dítěte a zajištění potřebné péče (Buřvová, Reietmayerová, 2007). Ze zkušenosti práce sociální pracovnice v rehabilitační léčebně jsem usoudila, že tato situace je neřešitelná hlavně pro otce dětí, kteří téměř vždy po době odchází z rodiny a nechtějí se o dítě starat ani ho považovat za své. Zjišťovala jsem důvody rozchodů, zda nedocházelo k problémům již před porodem, ale matky opakovaně potvrzovaly, že první známky odcizení se projevily až při viditelném projevu postižení dítěte. Matky se o dítě většinou starají dál, navštěvují opakovaně rehabilitace, aby daly dítěti, co největší šanci přiblížit se ke zdravému stavu.

4. 1. 5. 2. Získaná tělesná postižení a adaptace na ně 20

Získaná postižení jsou ta, se kterými se člověk nenarodil, která si přivodil v průběhu života. Dochází k získání nové identity a to ve všech činnostech i prostředích, které dosud dělal a navštěvoval. Získané postižení může vzniknout vinou někoho jiného např. nezajištění bezpečných pomůcek a pravidel v zaměstnání či při provozu zařízení, autonehoda nebo motonehoda způsobená druhou osobou, nehody spojené s přírodními katastrofami a další. Výhodou bývá možnost vymáhat velkou částku odškodného, která pomůže člověku se v prvních měsících a letech zabezpečit, zaplatit si rehabilitaci nad limity zdravotních pojišťoven, pořídit si pomůcky, jež nehradí pojišťovna, popř. doplatit si ty, na něž přispívá stát. Většinou celý život postižený člověk cítí nenávist k tomu, kdo jeho strádání zapříčinil. Neustále má tendenci se za viníka schovávat, hlavně v otázkách nutné píle pro zmobilizování všech potřebných mechanizmů při rehabilitaci. Druhou možností je zapříčinění si postižení sám, a to nedbalostí, z mladické nerozvážnosti, v opojení alkoholem, užitím drog, nebezpečnou jízdou v autě, motorce, motokáře atd., mikrospánkem za volantem, adrenalinovým sportem a dalšími způsoby. Rozdíl od postižení způsobeného druhou osobou je ve vnímání sebe sama a své budoucnosti. Takový člověk postupem času přijde na to, že své postižení zavinil a jediný, kdo se může z této situace dostat, je jen on sám. Nemá se na koho vymluvit, na koho své chování svést – to bývá i hnacím motorem v rehabilitaci a návratu do života. Jak jsem již zmiňovala, problémem jsou finance, které v této době chybí, člověk se ocitá v pracovní neschopnosti, na invalidní důchod zatím nemá nárok a potřebuje zaštítit sebe a svou rodinu, aniž by musel opustit lůžko. Adaptace na získaná postižení – člověk nabyl určitých dovedností, schopností, získal určité role ve společnosti. Nyní zapříčiněním postižení nezapadá mezi své vrstevníky, nemůže se s nimi v takové míře scházet, nemůže rozvíjet své dosavadní koníčky. Nedokáže pochopit, proč věci ještě před nedávnem zvládal a nyní musí vyvinout velké úsilí nebo je nezvládne vůbec. Jak se v tomto stavu opět stát užitečným, dokázat najít zaměstnání, najít lásku, uživit rodinu, postavit dům apod.? Vzhledem k motivaci ke zlepšení ovšem patří zkušenosti se zdravým tělem k motivačním faktorům.

21

I zde hraje roli funkce rodiny a blízkých přátel. Člověk se stane neschopným se o sebe postarat, je odkázaný na péči zdravotního personálu a lékaře, nedokáže posoudit, zda je jeho léčba správná, zda využil všech vhodných a dostupných řešení. Často bývá na rodině zjištění informací, shánění odborníků, vyjednávání s lékaři a lpění na následné péči. V zabezpečení domácích podmínek se rodinní příslušníci informují o možnostech a využívají své vlastní rezervy pro péči o postiženého blízkého. Obecně mají blízcí tendenci „nemocnému“ podstrojovat, starat se o něj, ulevovat mu, což může způsobit zpomalení až zastavení rekonvalescence a také lenost a zvyknutí na péči druhých. Přístup každého je individuální a nedá se nikoho obviňovat a odsuzovat, dokud se sám člověk do takové situace nedostane (Novosad, 2011).

4. 1. 5. 3. Psychická adaptace na získaná tělesná postižení Době, kdy se člověk probudí v nemocnici a neví, jaký je přesně jeho zdravotní stav a jaké má jeho postižení důsledky, se říká fáze latence. Takový člověk nepředpokládá, že by se nemohl uzdravit, věří ve vyléčení a snaží se, podle svých možností, udělat maximum pro návrat do původního stavu. Po hospitalizaci v nemocnici většinou proběhne návrat domů, rehabilitace a člověk postupně zjišťuje, že jeho stav se nedá tak rychle změnit k lepšímu a že se možná ani původnímu stavu nepřiblíží. Zde dochází k období pochopení. Jde o velmi složité období, člověk zápasí sám se sebou, ve svém negativním rozpoložení odmítá své blízké, uvažuje o ukončení života apod. Posledním stádiem je postupná adaptace. Člověk pochopí, že musí dále žít i se získaným postižením, hledá možnosti, jak vykonávat znovu své role. Celková adaptace trvá u každého člověka jinou dobu, někteří jedinci se se svou situací nesmíří nikdy (Vágnerová, 2008).

4. 2. Charakteristika sekundární cílové skupiny Další cílovou skupinou, tedy sekundární vzhledem k celé myšlence, ale přesto hlavní pro aplikaci zážitkového programu, je skupina náhodně zvolených studentů středních škol v Plzni a okolí. Tuto skupinu lidí jsem si vybrala z toho důvodu, že právě oni jsou

22

ve stádiu vývoje převážně psychického, utvářejí si své názory a hodnoty a současně existuje předpoklad, že právě lidé ze středních škol budou figurovat ve vedoucích pozicích různých druhů institucí a budou řídit podmínky života dalších generací.

4. 2. 1. Charakteristika Studenty středních škol lze považovat za mládež ze sociálně kulturního hlediska. Jde o část života člověka, kdy již není dítětem, ale také ještě nedosáhl dospělého věku. Mládež se připravuje na své budoucí zaměstnání, připravuje se na vykonávání svých budoucích rolí (manžel, otec, šéf, kolega,..), formuje si své místo ve společnosti (Kraus,2006). Pedagogického slovník charakterizuje mládež: „má charakteristický způsob chování a myšlení a jiný systém vzorů, hodnot a norem. Každá generace mládeže reprodukuje některé kulturní hodnoty dané společnosti, jiné odmítá a vytváří hodnoty nové“ (Průcha a kol., 1998, s.133). Mladí lidé neradi uznávají kompromisy, za něž se dá postižení uznat. Mají potřebu cítít se volní, nespoutaní konvencí, zažívat adrenalin – proto celkem velké množství získaných postižení skýtá právě skupina mladých lidí (Kraus, 2006).

4. 2. 2. Hodnoty mládeže V současné době by se zprvu zdálo, že má mládež ideální podmínky pro seberealizaci a nastolení spokojeného života. Každého provází osobní svoboda – svoboda názoru i pohybu. S ní ovšem každého obklopuje neustálá nejistota – vysoká nezaměstnanost, vzdělání negarantuje odpovídající pozici ani plat, bydlení je otázkou zadlužení se po zbytek produktivního života a další. Toto vše má vliv na utváření hodnotových žebříčků každého jednotlivce. „V psychologií je možno o hodnotách uvažovat jako o pohledu.(…) hodnoty jako obecné cíle, o něž člověk usiluje, resp. jako smysl a cena, kterou objekt či událost má pro osobnost (…)..,hodnoty jako prostředky, jejichž využíváním dosahujeme něčeho pro sebe významného.(…)., hodnoty jako to, kvůli čemu stojí za to usilovat o nějaký objekt nebo se mu vyhýbat...,hodnoty jako kritéria, na jejichž základě oceňujeme, posuzujeme různé předměty a události našeho světa“( Prudký, 2009, str.180-181). 23

Preferované hodnoty u mládeže se v průběhu staletí mění, podle výzkumu P. Saka na konci století vede hodnota majetek, tedy preference materiálních věcí před duchovními. Dále se drží ve vedoucí pozici vzdělání, úspěch v zaměstnání, vlastní uspokojení a svoboda. V období mládí ztrácí hodnotu rodina, ale zůstává v popředí láska, přátelé, koníčky, zdraví a mír. Lidé se orientují spíše na sebe než na skupinu, v které se pohybují, dávají tedy přednost individuálním zájmům před sociálními. V současné době se hodnoty mírně upravili, dlouhodobě vede dobrá práce, spokojený rodinný život, zdraví a plat. Zajímavé je srovnání se zdravotně postiženou mládeží, které v hodnotovém žebříčku vévodí pochopitelně zdraví, spokojený rodinný života, dobrá práce a být užitečný druhým lidem (Kraus, 2006). Zabývám se hodnotami, protože právě ty vysoce ovlivňují lidské postoje, které chci prostřednictvím

programu

změnit.

Postoje

jsou

součástí osobnosti,

souvisí

s chápáním, myšlením a cítěním. Postoje jsou hodnotící, indikují pocity ve vztahu k určité záležitosti (Kraus, 2009).

4. 2. 3. Postoje společnosti k postiženým lidem „Emocionální postoj k postiženým mívá často ambivalentní charakter - obsahuje pozitivní i negativní citové hodnocení. Postižení lidé jsou předmětem soucitu, protože je potkalo neštěstí, vesměs zcela bez vlastního zavinění. Zároveň vzbuzují i hrůzu a odpor, poněvadž symbolizují něco negativního, čemu je lépe se vyhnout. Neinformovanost zde hraje velkou roli, protože vzácná postižení vyvolávají více strachu než běžné choroby. Citová ambivalence spojuje soucit s odporem, pozitivní emoce s negativními. Tuto skutečnost lze vyjádřit typickým laickým výrokem „On je chudák, ale já se na něj nemohu dívat“ (Vágnerová, 2008). K postojům patří též předsudky jako rigidní, nezaložené na pravdě, zobecňující poznatky o skutečnosti. Mnoho lidí mívá předsudky k zdravotně postiženým jako celku. Setkání s postižením člověkem je často provázeno nepříjemným uvědoměním, že každý člověk je zranitelný a že se taková situace může stát i jemu. Jinou formou je sociální stigma, kde je postižený druhými považován, že za svou situaci může sám, že má za své chování popř. předky pykat atd. V praxi jsem se setkala se situací, kdy jsem s přítelem 24

parkovala ve městě na místě pro vozíčkáře, a po chvíli k nám přišel starší muž, neurvale se zeptal, jestli tu platíme parkovné a na odpověď, že snad ne, řekl, že si „takovýho kryplíka“ taky pořídí a že se nestydíme apod.

4. 2. 4. Shrnutí Postižení s sebou nese určité „výhody“ jako např. trpělivost, toleranci, ohledy. Zde je otázkou, zda o takové výhody člověk stojí. Na druhé straně se jen velmi těžko vyrovnává se zdravým člověkem, protože mu jsou podmínky neustále měněny vzhledem k postižení a on se nedostane např. na pracovní místo, které by chtěl, ale zůstane na místě, které zaměstnavatel myslí, že je pro jeho postižení vhodné (Vágnerová, 2008). Jak tedy z výše uvedeného textu vyplývá, nepříhodnější doba pro podnět ke změně postojů je právě v období mládí. Jelikož hodnoty nynější mladé generace jsou zaměřeny spíše na materiálno než na vztahy, musím najít jinou cestu, jak je zaujmout, možná šokovat, aby tato zkušenost byla natolik silná až by ovlivnila jejich další smýšlení.

5. Vybrané oblasti života vozíčkáře Člověk se v průběhu života setkává s mnoha prostředími, s mnoha lidmi. Předpokládám, že lidé upoutaní na vozík mají odlišné podmínky v určitých každodenních činnostech a potřebách. Nemyslím tím, ale činnosti spojené s postižením přímo, jako je užití pomůcek pro pohyb, ale spíše okolnosti, které jim neumožňují s pomůckami žít jako každý jiný zdravý člověk. Oblastí, které by se daly zkoumat, by bylo velké množství. Vybrala jsem si zaměstnání, dopravu (tramvaje, autobusy, vlaky), bydlení (nabídka městských bezbariérových bytů, nabídka realitních kanceláří, soukromá inzerce) toalety ve městech a sportovní a volnočasové aktivity.

5. 1. Zaměstnání Zaměstnání zaujímá v životě člověka velmi důležitou roli. V první řadě mít zaměstnání znamená současně dostávat pravidelný plat, díky kterému člověk uspokojuje své další potřeby. Nejen finanční stránka ovlivňuje výběr zaměstnání a konkrétní pozice. Mnoho lidí potřebuje mít ke své práci vztah, tedy vidět v ní smysl a také jí 25

rozumět a svým potenciálem jí vykonávat a dodávat jí přidanou hodnotu. Dále potřebuje radovat se z úspěchů, realizovat se a cítit se užitečný. Jako plnou integraci si představuji mít stejné příležitosti v získání zaměstnání, samozřejmě vzhledem k mentálním a fyzickým schopnostem. Překážky vidím spíše v bariérovosti mnoha budov firem a tedy i nemožnost pracovníka vzít na pozici, na kterou je vhodný a splňoval by všechny podmínky výběrového řízení. Dalším omezením by mohly být předsudky zaměstnavatelů a kolegů vůči postiženým lidem, ne nenávist, ale např. spojení člověka na vozíku s mentální retardací, přehnaná snaha pomoci za každou cenu. I samotná sociální politika může představovat omezení pro zaměstnavatele a tedy předpokládám, že budoucími tvůrci politiky budou studenti, kteří možná, po absolvování programu nebo po sdělení zkušenosti od jiného vrstevníka, posunou hranice v zaměstnávání lidí upoutaných na vozík.

5. 1. 1. Předpoklady vhodného zaměstnání pro osobu upoutanou na vozík Upoutání na vozík představuje značné omezení, hlavně v oblasti pohybu a zvládání bariérového terénu. Někteří vozíčkáři potřebuji i kratší pracovní úvazek nebo možnost pracovat i v domácích podmínkách. Ale potřebu mít odpovídající náplň práce vzhledem k schopnostem a dovednostem, mají stejnou jako zdravý pracovník. Nyní uvedu základní předpoklady pro zaměstnávání vozíčkáře.

5. 1. 1. 1. Bezbariérový prostor Tento prostor v praxi nemusí nutně splňovat normy bezbariérovosti. Hlavním předpokladem je možnost parkování vlastním vozem a dostatečný manipulační prostor pro výstup s vozíkem. Dále do budovy musí vést dveře nejméně tak široké, jaký má rozměr vozík. Cesta k nim musí být bez schodů nebo s rampou, popř. s možností pomocí druhé osoby využít schodolez (není ideální, protože člověk není samostatný a je odkázán neustále na čas a přítomnost druhé osoby). Vnitřek budovy musí též obsahovat široké dveře. Nepominutelnou částí jsou toalety. Toaleta musí být dost široká, aby člověk do prostoru vjel a zároveň měl možnost se v místnosti toalety zavřít 26

a přesednout si na mísu. Někteří hendikepovaní lidé odkázaní v terénu na vozík, jsou schopni udělat několik kroků – pro ně není nutná prostorná toaleta.

5. 1. 1. 2. Náplň práce Každý člověk dlouhodobě potřebuje, aby ho práce alespoň z části bavila, aby k ní měl vztah a potřebné schopnosti a dovednosti. Nejčastější důvody odchodů zaměstnanců z podniků jsou nudné a monotónní úkoly, neexistence autonomie v pracovní náplni, pocit nedocenění vzhledem k schopnostem, dovednostem a výkonu, neexistence zpětné vazby. Chybí soulad mezi očekáváním zaměstnance a reálnou podobou pracovního místa (Leight, 2009). Zaměstnavatelé při výběru vhodného pracovníka kladou důraz na: 1. Schopnosti Schopnostmi člověk vytváří kvalitu činností, a tedy představuje důležitou část při výběru zaměstnance. „Americký psycholog Thurstone

rozdělil

schopnosti

na prostorovou schopnost, rychlost vnímání, numerickou schopnost, smysluplnost řeči, paměť, plynulost řeči, induktivní uvažování. Argyle přidal ještě soudnost, kreativitu a sociální dovednosti.“(Armstrong,1999, str. 268). 2. Inteligenci Smysl této vlastnosti odkrývá opět Argyle: jde o.. „schopnost řešit problémy, uplatňovat principy, usuzovat a vnímat vztahy“ (Armstrong, 1999, str. 268). Na zjištění míry inteligence existuje velké množství testů, které odhalí zaměstnavateli opravdovou úroveň. Myslím, že testová metoda není absolutně nejvhodnější, protože se člověk často cítí rozrušen, nesoustředěn, v rozladění nemusí pochopit otázku, ač by jí uměl zodpovědět. Ústní forma zase bývá zdlouhavá a též náročná pro obě strany výběrového řízení. Také bych jako zaměstnanec očekávala po projití tak složitého řízení, odpovídající náplň a ohodnocení, což může být pro zaměstnavatele kontraproduktivní. 3. Osobnost Osobnost představuje určitou individualitu každého jedince. Její vlastnosti 27

charakterizují člověka, mají vliv na jeho jednání, řešení úkolů, přizpůsobení se nové situaci a další. Součástí osobnosti jsou dobře hodnocené charakterové vlastnosti člověk přátelský, stabilní, asertivní a negativně hodnocené vlastnosti – nervozita, tvrdohlavost, nepřizpůsobivost apod. Zařazujeme sem vztah k sobě, k druhým, ke společnosti. Hodnotové preference a zásady také ovlivňují vykonávání pracovního místa(Armstrong,2009). 4. Kvalifikovaný výkon a kompetence Zde se objevuje otázka dostatečného vzdělání na pozici spojená s praktickými zkušenostmi nutnými pro výkon povolání. Naplnění kompetencí v pracovní pozici vzhledem ke schopnostem pracovníka a potřebným výkonem má na starost právě personalista. Před rozhodnutím o přijetí musí otestovat, zda člověk může pozici naplnit z legislativního hlediska a též z hlediska dovednosti nabraných při praxi v průběhu života.

V úvahu jsou brány minulá zaměstnání, práce konané v období studia

na zkrácené úvazky nebo dohody o provedení práce či pracovní činnosti, dobrovolná aktivita ve sledovaném sektoru, zkušenosti z rodinného zázemí apod. V rámci projektu Evropské unie Rovné příležitosti žen a mužů se objevuje snaha ocenit zkušenosti z mateřství a výchovy dětí pro pracovní pozice. Certifikát, který si může matka opatřit, se jmenuje bilance kompetencí. Matka absolvuje řízené školení pro návrat do pracovního poměru, je testována ve svých dovednostech a vše je vyhodnoceno pro budoucího zaměstnavatele (Hartweg-weiss, 2004). 5. Chování při práci Jelikož existuje při nástupu do práce zkušební doba, může se jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel rozhodovat, zda opravdu pracovník disponuje z výběrového řízení zjištěnými schopnostmi a dovednostmi a jaký mají tyto vlastnosti vliv na výkon pracovní pozici. Dále může zaměstnavatel pozorovat, jak se pracovník chová, zda např. nepodněcuje ostatní pracovníky k podvádění, k častému odpočinku atd. Také se může zjistit, jak pracovník zvládá stresové situace, zda se v případě nejasností dokáže obrátit n zkušenějšího pracovníka a zda se postupně stává samostatným. 6. Orientace pracovníka a role 28

Orientace představuje směřování pracovníka určitým směrem. Může tedy jít o člověka, který se snaží o kariérní růst, a tedy vykonává úkoly v rychlém tempu a zvyšuje svůj výkon, aby na své přednosti upozornil vedoucího. Převážně také ovlivňuje motivaci pracovníka k výkonu. Mezi hlavní preference zaměstnanců patří: plat – v dostatečné míře a variabilitě vzhledem k výkonu; jistota – potřeba znát svou náplň, rozumět jí a vědět, co od firmy může očekávat; dobré vztahy se spolupracovníky; vnitřní uspokojení potřeb a určitá autonomie v pracovním procesu. Každý člověk vykonává v odlišných prostředích své role, například může člověk být v rodině jako otec, v práci jako vedoucí personálního útvaru, v tenisovém klubu vždy rozesmátý šprýmař a na přednáškách dálkového studia věčně spící student. I role na pracovišti má svůj význam vzhledem k výkonu práce, člověk může být charizmatický a vyvolávat v druhých zaměstnancích sympatie – to se dá využít v potřebě formovat personál určitým směrem, například dobrovolně se vzdělávat. Role představuje nejen vykonávání, ale i splnění očekávání druhých (Armstrong, 1999). Z rekapitulace požadavků na vhodného kandidáta na pracovní pozici vyplývá, že všechny oblasti může člověk na vozíku splňovat, pouze potřebuje upravit podmínky pro pohyb po pracovišti. Novému pracovníkovi tedy nyní již nechybí nic jiného než se dokázat dobře prezentovat, ověřit své kvality u zaměstnavatele a prosadit se v množství kandidátů.

5. 1. 1. 3. Možnost zkrácení úvazku nebo flexibilní pracovní doba Stejně jako se spousta autorů zabývá rovností žen a mužů a možností skloubit rodinný a pracovní život, tak se i dá pojmout problematiku začlenění na pracovní pozici člověka upoutaného na vozík a přizpůsobit mu podmínky k tomu, aby mohl podávat požadovaný výkon. Aby mohli rodiče dětí zvládat zajistit v potřebné míře plat ze zaměstnání a zároveň se postarat o děti a domácnost, potřebují umožnit zaměstnavatelem určité benefity, které zároveň zaměstnavatele nestojí žádné finanční prostředky a ani se neprojeví v poklesu výkonnosti pracovníka. Zmiňovanými benefity mohou být částečný úvazek, možnost vykonávat část úvazku v domácím prostředí, vybírat si určenou pracovní dobu dle svých 29

možností, být placeni za výkon, ne za počet odpracovaných hodin atd. Čeští zaměstnavatelé mají stereotypně danou představu, že člověk výkonně pracuje pouze osobně v zaměstnání a proto tyto způsoby práce nechtějí podporovat (Křížková, Pavlica, 2004). Trend z jiných evropských zemí však přichází i k nám a tedy dá se předpokládat určitá změna. Vozíčkářům možnost vykonávat práci v domácím prostředí může pomoci překonat nevhodné počasí pro přesun (sníh, náledí, silná déšť), krátkodobou neschopnost se hýbat (spazmy, křeče, ataky). Plat odvíjející se od splněných úkolů má pro vozíčkáře také mnoho předností hlavně vzhledem k častějším návštěvám lékaře, nutností vyřizovat administrativní úkony na úřadech a také častějších rehabilitačních pobytů.

5. 1. 1. 4. Tolerance častější návštěvy lékaře Jak jsem již zmínila v minulé kapitole, vozíčkáři docházejí častěji k lékaři než zdravý člověk. Aby si nemuseli brát propustku z práce, kterou musí zaměstnavatel proplácet, je dobré mít možnost si upravit pracovní dobu a čas u lékaře si vynahradit v jiné době. Pro udržení se v dobré kondici potřebuje vozíčkář častěji rehabilitace, jak formou ambulantní, tak pobytovou. Ambulantní forma se dá vyřešit zmíněnou úpravou pracovní doby, ale při pobytové již musí zaměstnavatel umožnit pracovníkovi jít do pracovní neschopnosti a tedy mu 21dní financovat 60% z platu nebo mu dát práci formou úkolu a nechat ho pracovat přes počítač i mimo pracoviště. K těmto tendencím ještě zaměstnavatelé v České Republice nedospěli, ale právě navržení tohoto způsobu budoucím zaměstnavatelům prostřednictvím zážitkových programů, by mohlo vývoj trochu popohnat.

5. 1. 1 .5. Přístup rovných příležitostí O rovnosti mluví několik legislativních dokumentů. Zákon o zaměstnanosti č. 1/1991 Sb. mluví o tom, že právo na zaměstnání nemůže být odepřeno ze zdravotních důvodů, pokud nestanoví výjimku zákon. To znamená, že pokud lékař potvrdí, že je zájemce schopen práci vykonávat i přes zdravotní postižení, nemělo by výsledek výběrového řízení být narušeno těmito důvody. V případě, kdy se u zaměstnavatele projevuje určité diskriminační chování, vystavuje se postihu ze strany úřadu práce nebo zahájení 30

soudního řízení. Také zákoník práce č. 65/1965 Sb. zmiňuje, že je jakákoliv diskriminace v pracovněprávních vztazích zakázána. Zda zaměstnavatelé tyto normy dodrží nebo ne, to už osoba s postižením neovlivní, jelikož jí podání trestního oznámení za nedodržení zákona nepomůže k získání zaměstnání, spíše zaměstnavatele popudí proti jemu samotnému (Huňková, Rytířová, Navrátilová, 2003). Zkrátka zdravotně postižený člověk potřebuje být vnímán zaměstnavatelem či jeho personalistou jako osoba, která potřebuje specifické podmínky vzhledem k uzpůsobení pracovního prostoru, ale to neovlivňuje její vlastnosti, schopnosti, dovednosti, pracovní výkon a nasazení do práce. Myslím, že právě šance dát vozíčkáři pracovní pozici, v které se bude cítit dobře a bude jí zvládat, přinese zaměstnavateli jedině zisk.

5. 2. Doprava Hlavním předpokladem pro využívání jiných dopravních prostředků než osobního automobilu přizpůsobeného na ruční řízení je zamezení bariér. „Za bariéru je nutno považovat jakoukoliv překážku nebo okolnost, která využití veřejné dopravy omezuje nebo zcela vylučuje“(Matuška, 2009, str.17). Mezi hmotné překážky patří schody, úzká futra u dveří apod., mezi nehmotné například nefunkční výtah, schodišťová plošina atd. Pohyb na vozíku přináší specifické potřeby v dostupnosti nástupiště nebo zastávky, samotný nástup do dopravního prostředku a pohyb v prostředku. Matuška ve své knize Bezbariérová doprava vyjmenovává charakteristické podmínky přepravy: „nízká rychlost pohybu – nutno uvažovat při určování časů potřebných na překonání vzdálenosti (přechody pro chodce, přestupy mezi prostředky), omezená možnost využití obou rukou (při otevírání dveří, držení dveří při průjezdu), snížený horizont vidění (informační tabule ve vhodné výšce), menší dosahová vzdálenost (nedosáhne rukou tak daleko a vysoko jako chodící člověk), větší plošná náročnost, citlivější vnímání kvality povrchu“ (Matuška, 2009, str.26). Když nebudu zacházet do podrobností, potřebuje člověk na vozíku přístup k nástupišti nebo zastávce, tj. snížený obrubník s vhodným sklonem; přístup k automatu na jízdenky nebo k prodejnímu místu, přístup k hygienickému zařízení na velkých nástupištích. Ohledně autobusů dále existence sklopných nájezdů nebo rampy, vhodné 31

jednání řidiče, místo pro vozík a madla pro lepší udržení vozíku při jízdě v klidu. Ve vlakové dopravě přístup k nástupištím, většinou prostřednictvím výtahu, který musí být funkční a v dobrém stavu (často bývá páchnoucí po moči a znečištěný). Pro jízdu vlakem je nutné nejen sledovat piktogram s vozíčkářem u spojů, ale i si svou jízdu objednat, alespoň 24hodin dopředu. To je velmi limitující, zvláště při cestách zpět, kdy se těžko odhaduje, kdy se člověk na vozíku na nástupiště dopraví. V tomto případě se musí počítat s dostatečnou časovou rezervou, kdyby se na cestě objevili nějaké překážky jako např. oprava chodníku, davy lidí apod. Základem i takto složité přepravy je jednání zaměstnanců provozovatele dopravních prostředků vzhledem k vozíčkářovi. Opět použiji citaci z knihy Ing. Jaroslava Matušky Bezbariérová doprava,.. „jedná se zejména o zásady komunikace s osobou na vozíku (koukat do očí, neotáčet se zády, přikleknout si), základní principy doprovodu a překonávání horizontálních i vertikálních překážek (schody, koleje, prahy), zásady manipulace s vozíkem při nastupování a vystupování osoby na vozíku z nebo do dopravního prostředku“ (Matuška, 2009, str.141). Z mých praktických zkušeností z pozice sociální pracovnice, kamarádky vozíčkářů, partnerky vozíčkáře, chyběla u personálu profesionalita v jednání i dovednostech. Vždy bylo velmi nepříjemné a ponižující personál obtěžovat. Ohledně objednání vlakového spoje přes internet, jsem se setkala s nedodržením lhůty ze strany dopravce, odpověď jsem dostala až za další dva dny a to v podobě, že nás převézt nemohou. Musím, ale uznat, že jednou jsme se dostali do těžké situace, kdy nebyla jiná možnost než využít vlakovou dopravu a personál byl víceméně ochotný. Strávila jsem sice na telefonu asi 20minut, abych domluvila přestup na jednotlivých nástupištích a poradila se o čase přestupu, ale nakonec, s nezbytnou součástí mě jako asistenta, se celá přeprava úspěšně podařila.

5. 3. Bydlení Ze studie s názvem Dopady hospodářské krize na finanční dostupnost bydlení – analýza a možné nástroje státu, která mapuje situaci mezi lety 2007 - 2010 vyplývá, že je velké množství jednotlivců, dvojic i rodin ohroženo finanční nedostupností bydlení. 32

Ve studii autoři použili data ze statistik, která poukazují na velkou položku financí vynaloženou na bydlení v porovnání s příjmem. Nejohroženější jsou jedinci a rodiny s jedním nebo více nezaměstnanými. Studie se zabývá obzvlášť výší regulovaného nájmu, jež se rok od roku hlavně ve větších městech navyšuje. Rodiny nemají dostatek financí z rezerv, aby si mohli své bydlení pořídit a to nejlépe nové, aby nemuseli nějaký čas vynakládat další finance na rekonstrukci a větší údržbu. Situaci řeší nájemními byty, kde platí peníze za užívání, ale nemají žádnou perspektivu, že by se stal byt jejich vlastním (Kolektiv autorů, 2010). Kdo si chce pořídit vlastní byt nebo dům, musí využít formy vypůjčení peněz. Existují buď úvěry ze stavebního spoření, které bývají flexibilnější hlavně v délce splácení a v mimořádných splátkách a hypoteční úvěry. Která varianta se jeví jako lepší, se těžko vyslovuje, důležité je posoudit podrobně svou situaci, výši financí na stavebním spoření, výši rezervy na účtech, majetek (pozemek, nemovitost k prodeji), poměr příjmů a výdajů, dlouhodobost splácení, náklady na nové bydlení včetně splátky úvěru, momentální nabídky institucí atd. Rozhodně se nevyplácí celý proces uspěchat, naopak se zaměřit na více institucí a vyjednat si prostřednictvím konkurence lepší podmínky (Vichnarová, Nováková,2007). V Plzni musí zájemce o byt zvláštního určení, jinak řečeno bezbariérový byt, podat žádost. Zde podává informace o své osobě – osobní údaje, příjem, rodinné poměry, počet osob v domácnosti; dokládá svůj zdravotní stav a zdůvodňuje potřebu bytu. V první řadě posuzuje žádost lékař, zda žadatel potřebuje takto specifický byt. Dále je zařazen do pořadníku, kde se bere v úvahu velikost bytu a odpovídající počet obyvatel. Například při uvolnění bytu o velikosti 1+1 osloví jednotlivce, i když nejvýše v pořadníku stojí rodina s dítětem. Přednost mají lidé s trvalým bydlištěm přímo v Plzni, poté se berou v úvahu žádosti z kraje a nakonec ostatní. Počet bytů zvláštního určení bytový odbor neuvádí, momentálních žadatelů je 30. Výše nájmu činí okolo 4500Kč i se zálohami na energie. Lhůty čekání na byt se pohybují okolo dvou let, v posledních letech ovšem obydleli byty mladší osoby se zdravotním postižením a je tedy menší pravděpodobnost, že by se byty začaly rapidně uvolňovat.

33

V soukromé inzerci i v nabídce realitních kanceláří se často neobjevuje specifikum, zda do bytu vedou schody nebo výtah. Zájemce musí majitele či makléře obvolat, aby toto upřesnil. Dále musí následovat osobní prohlídka s vyzkoušením, zda se vozíčkář dostane do výtahu, zda vjede do koupelny, popř. na toaletu, zda se v bytě může pohybovat. Velké množství panelových bytů patří do staré zástavby a obsahuje klasické umakartové jádro, kde jsou 60cm široké dveře do koupelny se sprchovým koutem s vaničkou a dále vedou 60cm dveře na toaletu. Nutnost překonat dvoje úzké dveře je často nepřekonatelnou překážkou. Nájmy se pohybují od 8000Kč do 15000Kč včetně energií, záleží na velikosti bytu, jeho stáří a lokalitě. Byty o velikosti 2+1 a 3+1 k prodeji se po projití nabídek realitních kanceláří pohybují od 1300000Kč až ke 3000000Kč, podle velikosti, stáří bytu a lokality. Když budu brát v úvahu průměrnou cenu, tedy 2150000Kč, podle hypoteční kalkulačky ze serveru www.hypotecnibanka.cz by musel mít žadatel se spolužijícími osobami příjem minimálně 30000Kč, nastavit si úvěr na 30 let a splácet 11133Kč měsíčně. Pokud předpokládám, že se invalidní důchod člověka, který nabyl postižení před počátkem výdělečné činnosti, pohybuje kolem 8000Kč, nemá šanci samotný vozíčkář na vlastní byt a pokud žije s partnerem, musel by tento člověk mít plat alespoň 21500Kč, což u žen představuje opravdu nadprůměrný plat. O koupi domu pro zdravotně postiženého jsem neuvažovala, protože je velmi problematické bez finančních prostředků zajistit opravy a rekonstrukční úpravy v průběhu bydlení, to ani nemluvím o starosti o pozemek a zahradu.

5. 4. Sportovní a zájmové aktivity Pohybová aktivita ve vztahu ke kategoriím jako kvalita života, životní styl a zdraví vykazuje velmi těsné souvislosti. Pohybové aktivity jsou jedním ze základních projevů života, které stojí na biologickém, psychickém a sociálním principu lidského organizmu. Pohybová aktivita je nenahraditelná součást volného času. Její absenci pokládáme za jednu z největších příčin zhoršení zdravotního stavu, snížení pohybové zdatnosti a narušení psychické vyrovnanosti.

Aktivním pohybem můžeme za

příznivých materiálních podmínek, při respektování přiměřeného zatížení vzhledem 34

k věku a pohlaví, ovlivňovat především životní styl, ne jen z hlediska rozvoje a udržení tělesné zdatnosti, ale z hledisek psychosociálně funkčních (zážitky radosti, uspokojení, pohoda, relaxace (Kotyra, 2009). Provozování sportu vyvolává v člověku pocity radosti, ty jsou způsobeny prokysličením mozku, vyloučením endorfinů (hormonů štěstí), prohřátím organismu. Z psychologického hlediska dochází k nárůstu sebevědomí a sebedůvěry, hrdosti po výkonu, zlepšení nálady. Sociální zdroje uspokojení vyplývají z odezvy, uznání, prestiže, boje, soupeření, humor ve skupině, triumf vítězství (Slepička, Hošek, Hátlová,2006). Sportů, které mohou vozíčkáři dělat je celkem velké množství, hodně záleží na provozovateli sportoviště, jestli je schopen zajistit speciální pomůcky, přístup na sportoviště a na toalety. Sporty vozíčkářů se dají dělat na profesionální úrovni nebo jen pro radost. Jednotlivé sporty mají svá specifika vzhledem k typu postižení, aby nedocházelo k nerovným podmínkám. Existuje atletika pro vozíčkáře, kategorie jsou rozděleny podle typu postižení. Jedná se o disciplíny na dráze, kde se jezdí na rychlost různé délky tras. K disciplíně je potřeba speciálně vytvořený vozík na míru se třemi koly (dvě velká a jedno malé vepředu) a helma. Dále disciplíny v poli – vrh a hody, podrobně vrh koulí, oštěpem, kuželkou a diskem; pětiboj (kombinace vrhu a jízdy na trati). Mezi další sporty na vozíku patří basketbal, tenis na vozíku, florbal na vozíku, rugby, squash. Všechny tyto kolektivní sporty se provádějí na speciálně upravených vozících se sklopenými koly pro lepší stabilitu a ovladatelnost. Pro realizaci musí v dostupnosti místa bydliště existovat dostatek lidí, kteří by sport chtěli provozovat a také schopná osoba či instituce, jež zajistí potřebné vozíky a trenéra. Speciální podobu vozíku s noži od bruslí používají hráči sledge hokeje, který má podobná pravidla jako klasický hokej. Díky vynálezům firem zaměřených na zdravotní pomůcky, může vozíčkář provozovat velkou škálu sportů, v poslední době se prosazuje golf na speciálně upraveném elektrickém vozíku s možností vertikalizace hráče (Janečka a kolektiv, 2012).

35

6. Závěr teoretické části V teoretické části jsem vymezila hlavní cílovou skupina a skupinu, na níž bude specifický program zaměřen. Rozebrala jsem důležité aspekty života člověka s tělesným postižením, zaměřila se na hodnoty a postoje mládeže. Informace mi poslouží k vytvoření, prostřednictvím programové teorie, specifický program, který by měl zlepšit informovanost populace o problematice tělesně postižených a změnit jejich budoucí rozhodnutí spojená s rozebranými oblastmi života člověka na vozíku. Většina osob upoutaných na vozík chce být co nejvíce soběstačná, mít zaměstnání, založit rodinu a žít jako „normální“ člověk. Pro běžnou zdravou populaci je velmi těžké si představit život na vozíku, a tedy i nechtěně vytvářejí bariéry v mnoha oblastech života. Až osobní zkušenost běžně jejich názory a chování změní. Myslím si, že by se tato zkušenost dala prožít daleko dříve skrze zážitkové programy, ve kterých člověk dostane odpovědi na své otázky a stane se na situace v životě lépe připraven.

36

Výzkumná část 7. Základní schémata Výzkum je nezbytnou součástí analýzy potřeb pro uvažovaný specifický program. Výzkum by měl objasnit, které oblasti jsou pro vozíčkáře nejproblematičtější vzhledem k počínání zdravého obyvatelstva. A také zda je oblast pro žáky středních škol zajímavá, zda by se programu zúčastnili a co by je nejvíce zajímalo. Výsledkem by měla být základna pro vytvoření reálného specifického programu, který by zvyšoval povědomí zdravé populace o postižených lidech a ovlivnil je natolik, aby ve svých budoucích postojích a činech na různých pracovních i společenských pozicích, brali v úvahu existenci postižených lidí ve společnosti. Ve výzkumu se chci také dovědět, zda v programu vidí vozíčkáři i samotní potencionální účastníci – žáci středních škol, smysl.

7. 1. Předmět výzkumu Výzkumem bych chtěla odhalit, zda si zainteresovaní lidé (vozíčkáři, žáci SŠ) myslí, že realizace specifického programu může mít smysl pro ně samotné, pro společnost a budoucnost perspektivy plné integrace zdravotně postižených lidí do společnosti a jaké jsou jejich vlastní návrhy, podněty pro realizaci.

7. 2. Průběh výzkumu Informace budu čerpat pomocí kvantitativního výzkumu se specifikací dat. Tuto strategii jsem zvolila z toho důvodu, že téma postižení je poměrně široce odborně zpracované, což vytváří základ pro dobrou strukturaci dotazování. Dále také proto, že pro zdůvodnění potřeby realizace zážitkového programu vzhledem k žádostem o spolupráci, dotaci a pomůcky potřebuji spíše statistická data než kvalitativní poznatky. Pro zjištění kvalitativních informací (nestatistického charakteru) použiji doplňkové otázky, které kvantitativní měření doplní pro potřeby praktického použití do plánu programu. Dalším důvodem výběru metodické strategie je problematické vyhledávání osob na vozíku, jelikož v plzeňském kraji funguje jen pět organizací, v kterých jsou členy i vozíčkáři. Je téměř nemožné osoby zkontaktovat a domluvit si s nimi schůzku. 37

Pro sběr dat použiji techniku dotazník. Jde o techniku, která v širším měřítku relativně rychle zachytí statistická data a není pro vybrané respondenty časově ani jinak náročná, výsledky jsou anonymní. Nevýhodou je samozřejmě neosobnost výpovědí, nemožnost využití pozorování při zodpovídání otázek ani dovysvětlení požadovaných informací.

7. 3. Důvod realizace výzkumu Výzkum potřebuji realizovat proto, abych se dozvěděla, zda vozíčkáři považují oblasti, které jsme si zvolila, za problematické a chtějí, aby lidé chápali, s čím se v běžném životě potýkají. Osobní zkušenost by mladým lidem, kteří teprve utvářejí vlastní názory na svět, mohla problematická místa promítnout do jejich budoucího profesního i lidského života. Tímto by se mohli snížit počty bariér ve stavebnictví, zrovnoprávnit získání zaměstnání pro člověka upoutaného na vozík, zvýšit počet sportovních a volnočasových aktivit, jejíž organizátoři budou s účastí vozíčkářů počítat, dále zvýšit povědomí o druzích postižení a k tomu přizpůsobit přiměřené chování k těmto lidem a v neposlední řadě uvědomit si hodnotu svého zdraví a nutnost o něj pečovat. Program by tedy měl pomoci k větší integraci lidí upoutaných na vozík do společnosti, ale také zapůsobit jako prevence úrazů u zdravých lidí, které mají těžké dopady na jejich mobilitu (Punch, 2006).

8. Dotazníkové šetření 8. 1. Plán realizace dotazníkového šetření pro žáky SŠ V Plzeňském kraji funguje 27 středních škol (viz příloha č. 3). Náhodným výběrem z osudí (čísla podle seznamu) vylosuji 5 zástupců, kteří budou reprezentovat názory ostatních studentů. Výběr třídy nechám na zástupci ředitele, který dotazníky bude distribuovat dál. Každá z tříd jednotlivých zástupců dostane 30 dotazníků. Do terénu se tedy dostane 150 dotazníků. V úvodní části dotazníků bude text, který uvede studenty do tématu, tudíž nebudu muset být při zodpovídání otázek přítomna. Obvolám zástupce ředitelů vylosovaných škol a požádám je o spolupráci.

38

V případě, kdy bude návratnost dotazníků menší, opět sáhnu do osudí a vyberu další střední školu, oslovím jejího zástupce a provedu výzkum na vylosované třídě.

8. 2. Plán realizace dotazníkového šetření pro vozíčkáře V Plzni a blízkém okolí funguje pouze pět organizací (viz příloha č. 4), které dělají aktivity pro vozíčkáře, kteří jsou schopni se samostatně pohybovat. V registru sociálních služeb existuje samozřejmě více organizací zabývající se osobami se zdravotním postižením, ale organizace typu domovy pro osoby se zdravotním postižením, stacionáře apod., nesplňují mou podmínku užívání vozíku pro pohyb a samostatnost pohybu vozíčkáře. Protože potřebných organizací není velké množství, oslovím všechny a požádám jejich zástupce o rozšíření dotazníků svým klientům. Pro snadnější předání jsem vytvořila elektronickou formu dotazníku, kde se mi budou stahovat sesbíraná data. Zástupcům organizací předám elektronický odkaz na dotazník, v případě potřeby nabídnu i papírovou formu. Počet osob upoutaných na vozík se nedá z demografických statistik vyčíst, jsou zde jen údaje o osobách se zdravotním postižením, a to nelze vztáhnout na mé respondenty. V případě, kdy bude návratnost dotazníků menší, vydám se do organizací osobně (schůze, porady, setkání) a požádám je osobně o vyplnění.

8. 3. Výzkumné oblasti, výzkumná témata, obecné a specifcké výzkumné otázky Poznávacím cílem celé práce je najít odpověď na otázku „V čem vnímání lidí upoutaných na invalidní vozík středoškolákům brání a v čem jim napomáhá podporovat integraci lidí upoutaných na invalidní vozík v dopravě, zaměstnání, volnočasových aktivitách a v bydlení“. Proto budu se v dotazníku zkoumat tři výzkumné oblasti: OBLAST 1 – Život člověka upoutaného na invalidní vozík Zde se zaměřím na zodpovězení: Výzkumné téma 1 : Vozíčkář a zvolené oblasti života na vozíku

39

Obecná výzkumná otázka 1: Jaký je vztah mezi zvolenými oblastmi a potřebou změny pro kvalitnější život osob upoutaných na vozík? Specifická výzkumná otázka 1: Jaký je vztah mezi dopravními prostředky a potřebou změny pro kvalitnější život osob upoutaných na vozík? Vlastníte osobní auto? Řídíte osobní auto? Využíváte i jiné formy dopravy (vlak, autobus, tramvaj)? Jaký je Váš názor na kvalitu těchto forem dopravy? Specifická výzkumná otázka 2: Jaký je vztah mezi existujícími možnostmi bydlení a potřebou změny pro kvalitnější život osob upoutaných na vozík? Bydlíte sám nebo s rodinou? Kde bydlíte: Chtěl byste něco (místo, lokalitu, druh bydlení (dům/ byt; nájem/vlastní), velikost,výše nájmu..)ve Vašem bydlení změnit? Specifická výzkumná otázka 3: Jaký je vztah mezi existujícími možnostmi využití sportovních a volnočasových aktivit a potřebou změny pro kvalitnější život osob upoutaných na vozík? Máte nějaké koníčky/záliby? Jak často děláte sportovní či volnočasovou aktivitu? Setkal/a jste se někdy s nějakými překážkami ve volbě sportu nebo záliby? Je něco spojeného s nabídkou sportovních a volnočasových aktivit, co byste chtěl změnit, přidat nebo ubrat?

40

Specifická výzkumná otázka 5: Jaký je vztah mezi existujícími možnostmi nalezení zaměstnání a potřebou změny pro kvalitnější život osob upoutaných na vozík? Chtěl byste zaměstnání změnit? Obecná výzkumná otázka 2: Jaký je vztah mezi zvolenými oblastmi a aktivitou vozíčkářů dosáhnout svého cíle? Specifická výzkumná otázka 1: Chtěli by vozíčkáři využívat za ideálních podmínek i jiné typy dopravy (mimo osobní automobil)? V případě, kdy by byly všechny formy dopravy ideálně bezbariérové, tzn. nepotřeboval byste pomoc doprovodu, který dopravní prostředek byste nejčastěji využíval? Specifická výzkumná otázka 2: Jaké jsou zkušenosti vozíčkářů s různými typy dopravních prostředků? Jel jste někdy tramvají? Co byste doporučil dopravcům tramvají pro jízdu vozíčkáře? Jel jste někdy autobusem? Co byste doporučil dopravcům autobusů pro jízdu vozíčkáře? Jel jste někdy vlakem? Co byste doporučil dopravcům vlaků pro jízdu vozíčkáře? Specifická výzkumná otázka 3: Jsou vozíčkáři spokojení se stavem a typem svého bydlení? Chtěl byste něco (místo, lokalitu, druh bydlení (dům/ byt; nájem/vlastní), velikost,výše nájmu..)ve Vašem bydlení změnit? Specifická výzkumná otázka 4: Podnikají vozíčkáři, pokud nejsou spokojeni se současným stavem, nějaké kroky pro změnu stavu a typu bydlení? Sháněl/a jste někdy pro sebe bydlení? Co považujete za nejproblematičtější v hledání vhodného bydlení?

41

Specifická výzkumná otázka 5: Mají vozíčkáři zájem o sport nebo volnočasové aktivity? Máte nějaké koníčky/záliby? Jak často trávíte čas sportem nebo koníčkem?: Specifická výzkumná otázka 6: Mají vozíčkáři povědomí o možnostech sportu a volnočasových aktivit v Plzni a okolí? Dokázal/a byste vyjmenovat nějaké sporty/záliby pro Vás vhodné, které nabízí organizace a spolky v Plzni a okolí? Specifická výzkumná otázka 7: Existují nějaké překážky v chtění provozovat sport nebo volnočasovou aktivitu a možnostech lokality? Je něco spojeného s nabídkou sportovních a volnočasových aktivit, co byste chtěl změnit, přidat nebo ubrat? Specifická výzkumná otázka 8: Chtějí vozíčkáři pracovat v zaměstnání? Pracujete? Uveďte, co byste chtěl dělat? Na jaké pozici pracujete? Na jaký úvazek? Jak dlouho jste hledal/a práci? Specifická výzkumná otázka 9: Podnikají samostatné kroky pro získání zaměstnání? Hledal/a jste práci? Jak dlouho? Specifická výzkumná otázka 10: Jaké jsou potíže v získání zaměstnání v Plzni a okolí? Jaké byly největší potíže v nalezení práce? Jaké jsou největší potíže v hledání zaměstnání? 42

Výzkumné téma 2 : Názory na realizaci specifického programu pro žáky SŠ Obecná výzkumná otázka 1: Jaký je vztah mezi myšlenkou programu a názorem vozíčkářů o smysluplnosti realizace takového programu? Specifická výzkumná otázka 1: Jaké jsou názory vozíčkářů na smysluplnost programu? Má, podle Vás, realizace zážitkového programu pro žáky středních škol (informace v úvodu dotazníku) smysl? Specifická výzkumná otázka 2: Jaká jsou doporučení vozíčkářů pro realizaci programu? Co byste doporučil pro realizaci takového programu?

Specifická výzkumná otázka 4: Je možné nalézt lektory mezi vozíčkáři? Byl/a byste ochoten/a lektorovat podobný program? Konkrétní otázky v dotazníku viz příloha č. 5. (Kučerová,Hudečková, Kříž, 2001) OBLAST 2 – Postoje žáků SŠ vhledem k osobám na vozíku Výzkumné téma 1: Informovanost žáků SŠ o problematice Obecná výzkumná otázka 1: Jaký je vztah mezi názory na člověka upoutaného na vozík a informovaností o tématu Specifická výzkumná otázka 1: Mají žáci SŠ zkušenost s kontaktem s osobou na vozíku? Setkal/a jste se někdy s osobou upoutanou na vozík? Specifická výzkumná otázka 2: Jaký mají názor na osoby na vozíku?

43

Co Vás prvního napadne, když vidíte člověka na vozíku, který se pohybuje městem?

Obecná výzkumná otázka 2: Jaká je úroveň povědomí společnosti o problematice podle názoru žáků SŠ? Specifická výzkumná otázka 1: Mají žáci povědomí o příčinách upoutání člověka na vozík? Máte představu, čím se stane, že je člověk upoutaný na vozík? Specifická výzkumná otázka 2: Vědí, kde najít informace o problematice? Odkud myslíte, že se takové informace může člověk dozvědět? Vyjmenujte pár věcí, které Vás napadnou. Specifická výzkumná otázka 3: Co si myslí o obecném povědomí společnosti? Jaké myslíte, že mají lidé obecně povědomí o problematice lidí upoutaných na vozík (život, problémy, nalezení zaměstnání, bariéry, sporty)? Výzkumné téma 2: Zjištění zájmu o účast v programu Obecná výzkumná otázka 1: Jaký je vztah mezi osobní zkušeností s osobou s postižením a ochotou účastnit se programu? Specifická výzkumná otázka 1: Setkali se žáci SŠ s osobou na vozíku a kde? Setkal/a jste se někdy s osobou upoutanou na vozík? Specifická výzkumná otázka 2: Zúčastnili by se podobného programu? V případě, že byste byl/a osloven/a se zúčastnit programu, ve kterém byste se mohl/a dozvědět informace o druzích postižení, možnostech léčby, osudech konkrétních lidí, šel/a byste do toho? 44

Obecná výzkumná otázka 2: Jaká je četnost ochoty účastnit se na realizaci programu? Specifická výzkumná otázka 1: Mají zájem o zjištění více informací o problematice? Zajímalo by Vás, jaké jsou příčiny postižení osob, které potkáváte? Specifická výzkumná otázka 2: Vadilo by žákům sednout si na vozík a vyzkoušet jízdu na něm? Součástí programu by byla i praktické vyzkoušení jízdy na vozíku - sporty pro vozíčkáře, jízda v terénu atd.,pokračoval/a byste v účasti? Obecná výzkumná otázka 3: Jaké jsou názory žáků SŠ na smysluplnost programu a jeho potřebnost? Specifická výzkumná otázka 1: Jaký vlastní smysl cítí žáci z účasti v programu? Uveďte jaká pozitiva a negativa by pro Vás mohl takový program mít (počet dle Vašeho uvážení)? Specifická výzkumná otázka 2: Jaký cítí žáci smysl programu pro vozíčkáře a společnost? Myslíte si, že by mohl mít program vliv na lepší pochopení lidí upoutaných na vozík? Myslíte si, že by mohl mít program do budoucna vliv na snížení počtu bariér ve městě? Myslíte si, že by mohl mít program do budoucna vliv na uvědomění si hodnoty svého zdraví? Obecná výzkumná otázka 4: Jaké jsou podněty žáků SŠ pro realizaci programu? Specifická výzkumná otázka 1: Co konkrétního by se chtěli žáci dozvědět, popř.vyzkoušet? 45

Co konkrétně by Vás v programu zajímalo, popř. co byste si chtěl/a vyzkoušet? Specifická výzkumná otázka 2: Jakou formu výuky by žáci preferovali? Jaké formě výuky byste dal/a přednost? Konkrétní otázky v dotazníku viz příloha č. 6. (Kučerová,Hudečková, Kříž, 2001)

OBLAST 3 – Vztah mezi žádoucím chováním k osobě na vozíku podle vozíčkáře a zachováním se žáka SŠ Obecná výzkumná otázka 1: Jak se liší/shodují odpovědi vozíčkářů a žáků SŠ? Specifická výzkumná otázka 1: Jak byste chtěl/a, aby se zachoval člověk v konkrétní situaci? (dotazník pro vozíčkáře) Jak byste chtěl, aby se lidé zachovali v situaci: Specifická výzkumná otázka 2: Jak byste se zachoval v konkrétní situaci? (dotazník pro žáka SŠ) Jak byste se zachoval/a v situaci: (Punch,2006)

Konkrétní otázky v dotazníku viz příloha č. 7. (Kučerová,Hudečková, Kříž, 2001)

8. 4. Předvýzkum Abych otestovala, zda jsou dotazníky připraveny pro použití, dala jsem 2 dotazníky pro žáky středních škol dvěma kamarádům ve stejném věku (již nestudujícím, ale jen čerstvě po absolvování). Dotazník pro vozíčkáře jsem též dala dvěma kamarádům na vozíku. Ukázalo se několik špatně formulovaných otázek, které respondenti nepochopili. Také jsem přišla na nedostatečné variace odpovědí, proto jsem zvolila ještě možnost „jiné“, kde se respondenti mohou vyjádřit sami. Po vyhodnocení odpovědí 46

jsem se uchýlila k doplnění obou dotazníků o otázky spojené s žádoucím chováním, které by chtěl vozíčkář, aby lidé směrem k němu měli. Zpětnou vazbou pro mě bylo i vhodná délka dotazníku, kterou respondenti chválili. (SURYNEK, 2001)

8. 5. Výběr respondentů – dotazník vozíčkáři Původně jsem chtěla vyloučit dotazníky, v kterých respondenti nepoužívají vozík k pohybu a kde potřebují k pohybu doprovod. Rozhodla jsem se, že použiji i tyto respondenty, protože mají k problematice stále, co říci a jejich odpovědi by mohli být podnětné pro tvorbu specifického zážitkového programu. Dohromady se sešlo 18 dotazníků. Uvědomuji si, že tento vzorek je menší, než by bylo třeba. Na tuto situaci jsem byla připravená rozšířením prostoru v dotazníku o kvalitativní otázky v dotazníku, které jsem zahrnula do celkového výstupu.

8. 6. Informace o respondentech – dotazník vozíčkáři: Dotazník vyplnilo celkem 18 respondentů. Věk respondentů byl z 50% 55let a více, 28% bylo ve věku 35 – 55 let a zbylých 22% spadalo do věkové skupiny 27 – 35let. Základní vzdělání mělo 11% respondent, 22% je vyučeno, 39% absolvovalo střední školu a 28% vystudovalo školu vysokou. 22% respondentů má vrozené postižení, patří mezi ně cysta na páteři, progresivní svalová dystrofie a ve dvou případech dětská mozková obrna. Zbylých 78% má postižení získané a to roztroušenou sklerózu ve třech případech, mozkomíšní sklerózu, amputaci dolní končetiny, ve dvou případech paraparézu, v dalších dvou kvadruparézu, v jednom případě kvadruplegií, též v jednom paraparézu a tři respondenti utrpěli úraz. Respondenti utrpěli získané postižení nemocí, dopravní nehodou, úrazem, otravou svítiplynem nebo po porodu dítěte. Oslovení lidé žijí s postižením v 6% 4-6 let, zbylých 94% 7 a vice let. Jen vozík k pohybu využívá 72% oslovených a ostatních 28% ho střídá s jinými pomůckami, jako jsou francouzské hole nebo ortézy. 56% se pohybuje ve městě, na cestách, na nákupech s doprovodem, 44% samo.

8. 7. Výběr respondentů – dotazník žáci SŠ Dotazníky jsem rozdala v pěti školách, z osudí jsem vybrala: 47

č. 25 - Střední průmyslová škola dopravní, Plzeň, Karlovarská 99; č. 23 - Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Plzeň, Karlovarská 99 č. 12 - Masarykovo gymnázium, Plzeň, Petákova 2; č. 15 -Obchodní akademie, Plzeň, nám. T. G. Masaryka 13, č. 21 - Střední průmyslová škola stavební, Plzeň, Chodské nám. 2; Zástupci ředitele každé školy jsem dala 30 prázdných dotazníků a požádala je o distribuci mezi žáky. Z rozdaných 150ti dotazníků se vrátilo 118, tj. 92%.

8. 8. Informace o respondentech – dotazník pro žáky SŠ Podařilo se dotazníky dostat mezi opravdu všechny věkové kategorie žáků středních škol. Patnáctiletých respondentů byly 4%, šestnáctiletých 28%, sedmnáctiletých 43%, osmnáctiletých 16%, devatenáctiletých 7% a dvacetiletých 2 %. Seznam plánovaných zaměstnání a zhodnocení, zda mohou tyto zaměstnání mít vliv na změnu. V příloze číslo 1 je mimo jiné i seznam uvedených profesí. Myslím si, že se povedlo obsáhnout velké množství povolání. V seznamu figuruje větší množství zdravotnických profesí, profesí ve stavebnictví, managerské profese atd. Každá z těchto profesí má vliv na stavbu a odstraňování bariér, na otevírání pracovník míst pro vozíčkáře, na lepší integraci vozíčkářů do společnosti. Dále jsem se zaměřila na procentuální vymezení odpovědí na jednotlivé otázky. U otevřených odpovědí seřazení četností od největší po nejmenší. Více v příloze č. 8.

8. 9. Zodpovězení výzkumných oblastí, výzkumných témat, obecných a specifických výzkumných otázek Výzkumné téma 1 : Vozíčkář a zvolené oblasti života na vozíku Obecná výzkumná otázka 1: Jaký je vztah mezi zvolenými oblastmi a potřebou změny pro kvalitnější život osob upoutaných na vozík? 48

Specifická výzkumná otázka 1: Jaký je vztah mezi dopravními prostředky a potřebou změny pro kvalitnější život osob upoutaných na vozík? Z dotazníků vyplynulo, že většina oslovených (72%) využívá i jiné dopravní prostředky než auto. Automobil vlastní 67% respondentů, své auto osobně řídí pouze 58%. Odpovědi respondentů na kvalitu hromadné dopravy v Plzni jsou v celku pozitivní, mluví o zlepšení v poslední době. U všech dopravních prostředků by respondent chtěli upozornit na časté poruchy plošin. Specifická výzkumná otázka 2: Jaký je vztah mezi existujícími možnostmi bydlení a potřebou změny pro kvalitnější život osob upoutaných na vozík? Většina respondentů bydlí sama (39%)nebo s rodinou (44%), ostatních 17% bydlí s rodiči. 61% vozíčkářů vlastní dům nebo byt, 28% využívá nájmu městských bytů a 11% bydlí v nájmu u soukromého majitele bytu nebo domu. Specifická výzkumná otázka 3: Jaký je vztah mezi existujícími možnostmi využití sportovních a volnočasových aktivit a potřebou změny pro kvalitnější život osob upoutaných na vozík? 89% respondentů má nějaký koníček nebo zálibu, 75% vozíčkářů dělá koníček nebo zálibu pravidelně, 19% čas od času a 6% závodně. Z volnočasových aktivit účastníci dotazníku uvedli šipky, karty, bowling, knihy, divadlo, film, šachy, křížovky, počítač, hudbu a vyšívání. Ze sportovních aktivit zmínili golf, florbal, čtyřboj ve střelbě a plavání. Polovina oslovených se setkala s překážkami ve volbě sportu nebo volnočasové aktivity a to hlavně kvůli bariérám. Specifická výzkumná otázka 5: Jaký je vztah mezi existujícími možnostmi nalezení zaměstnání a potřebou změny pro kvalitnější život osob upoutaných na vozík? Nynější zaměstnání by změnit, pokud jim to zdravotní stav dovolí, respondenti nechtěli.

49

Podle oslovených lidí se zaměstnáváním vozíčkářů problém není. Z uvedeného usuzuji, že záleží na snaze a trpělivosti uchazečů o zaměstnání. Pokud někdo opravdu o zaměstnání usiluje, dříve nebo později pracovní místo najde. Obecná výzkumná otázka 2: Jaký je vztah mezi zvolenými oblastmi a aktivitou vozíčkářů dosáhnout svého cíle? Specifická výzkumná otázka 1: Chtěli by vozíčkáři využívat za ideálních podmínek i jiné typy dopravy (mimo osobní automobil)? Pouze 22% respondent nikdy nepoužilo tramvaj nebo autobus, 28% nikdy nejelo vlakem. Nejvíce by v případě bezbariérovosti prostředků respondenti využívali automobil, stejně tak autobus, o něco méně tramvaj a nejméně vlak. Ano, využívali by je více. Ovšem i nyní, pokud jejich užití k životu potřebují, mohou je s drobnými potížemi používat. Specifická výzkumná otázka 2: Jaké jsou zkušenosti vozíčkářů s různými typy dopravních prostředků? U tramvají a autobusů by vozíčkáři uvítali méně příkrou plošinu, menší prostor mezi chodníkem a vstupem do tramvaje či autobusu, opatrnější jízdu řidiče tramvaje a autobusu, větší prostor u dveří do tramvaje a autobusu, trpělivost řidiče. Ve vlakové dopravě je pro respondenty nepohodlné dlouhá objednací doba spoje a časté nepříjemné chování personálu. Specifická výzkumná otázka 3: Jsou vozíčkáři spokojení se stavem a typem svého bydlení? Pouze 33% respondentů není spokojeno se současným bydlením, chtělo by ve třech případech změnit bezbariérovost, ve dvou případech výši nájmu, jeden respondent by chtěl vlastní byt pro svou rodinu. Ve změnách jim brání nedostatečné finanční prostředky a nedostatek bezbariérových městských bytů.

50

Specifická výzkumná otázka 4: Podnikají vozíčkáři, pokud nejsou spokojeni se současným stavem, nějaké kroky pro změnu stavu a typu bydlení? Jen tři respondent si v minulosti sháněli bydlení, a potýkali se s bariérovostí bytů a s nevhodnou lokalitou. Specifická výzkumná otázka 5: Mají vozíčkáři zájem o sport nebo volnočasové aktivity? 89% respondentů má nějaký koníček nebo zálibu, 75% vozíčkářů dělá koníček nebo zálibu pravidelně, 19% čas od času a 6% závodně. Specifická výzkumná otázka 6: Mají vozíčkáři povědomí o možnostech sportu a volnočasových aktivit v Plzni a okolí? 78% respondentů dokázalo vymenovat sporty/záliby v Plzni a okolí. Zmínili bowling, stolní tenis, šachy, střelba, plavání, golf, florbal, čtyřboj ve střelbě, aktivity Klubu invalidních dobrodruhů, petanq. Specifická výzkumná otázka 7: Existují nějaké překážky v chtění provozovat sport nebo volnočasovou aktivitu a možnostech lokality? Oslovení by nic nechtěli měnit, tudíž z toho usuzuji, že jsou s momentální nabídkou spokojení. Specifická výzkumná otázka 8: Chtějí vozíčkáři pracovat v zaměstnání? 61% respondentů nepracuje, 64% z nich by chtělo pracovat. 30% oslovených vozíčkářů pracuje, 71% na částečný úvazek, práci hledali maximálně 6 měsíců. Specifická výzkumná otázka 9: Podnikají samostatné kroky pro získání zaměstnání? Pouze 55% z těch, kteří by chtěli pracovat, práci hledalo. Dva respondenti hledali práci 3-6 měsíců, další dva 6-12 měsíců. Specifická výzkumná otázka 10: Jaké jsou potíže v získání zaměstnání v Plzni a okolí?

51

Největší problémy v hledání zaměstnání je podle oslovených bezbariérovost pracoviště, nutnost kratšího úvazku a potřeba ranní směny.

Výzkumné téma 2 : Názory na realizaci specifického programu pro žáky SŠ Obecná výzkumná otázka 1: Jaký je vztah mezi myšlenkou programu a názorem vozíčkářů o smysluplnosti realizace takového programu? Specifická výzkumná otázka 1: Jaké jsou názory vozíčkářů na smysluplnost programu? 83 % odpovídajících respondentů uvedlo, že vidí v realizaci zážitkových programů smysl. Důvody jejich rozhodnutí jsou obeznámení lidí s problematikou, zjištění lidí, jak vhodně pomoci popř. jak manipulovat s vozíkem, vcítění se do postižené osoby, nové zkušenosti, uvědomění si hodnoty svého zdraví. Specifická výzkumná otázka 2: Jaká jsou doporučení vozíčkářů pro realizaci programu? Pro realizaci programu respondenti uvedli velké množství zajímavých podnětů. Šlo například o dovednosti manipulace s vozíkem, zahrnout jako lektory osoby s různým postižením, dlouhodobá výchova k ohleduplnosti a základní slušnosti, zaměření napraktické dovednosti, klást důraz na reálnost situací, vyzkoušení sportů vozíčkářů, zapojení více věkových skupin. Specifická výzkumná otázka 4: Je možné nalézt lektory mezi vozíčkáři? Ano, 50 % dotazovaných by bylo ochotno lektorovat podobný program. OBLAST 2 – Postoje žáků SŠ vhledem k osobám na vozíku Výzkumné téma 1: Informovanost žáků SŠ o problematice Obecná výzkumná otázka 1:

52

Jaký je vztah mezi názory na člověka upoutaného na vozík a informovaností o tématu Specifická výzkumná otázka 1: Mají žáci SŠ zkušenost s kontaktem s osobou na vozíku? Pouze 2% oslovených žáků středních škol nikdy nepotkalo osobu na vozíku. 74% respondentů potkává vozíčkáře v běžném životě, 10% má zkušenost z vlastní rodiny. Specifická výzkumná otázka 2: Jaký mají názor na osoby na vozíku? Respondenti se ve svých odpovědích velmi opakovali. Nejčetnější odpovědí bylo, že jim je člověka líto a zvědavost, co se mu mohlo stát. Dále se u žáků objevuje obdiv k člověku, myšlenka, že to musí mít v životě těžké. Část respondentů si v té chvíli uvědomí hodnotu svého zdraví, jiní si představí, kolik překážek musí osoba na vozíku v terénu překonávat. Objevovali se i myšlenky o tom, aby je taková situace nikdy nepotkala a zda člověk nepotřebuje s něčím pomoci. Obecná výzkumná otázka 2: Jaká je úroveň povědomí společnosti o problematice podle názoru žáků SŠ? Specifická výzkumná otázka 1: Mají žáci povědomí o příčinách upoutání člověka na vozík? 84% odpovědí bylo pozitivních, žáci uváděli rozličné příčiny postižení. Neshledala jsem chybnou odpověď. Specifická výzkumná otázka 2: Vědí, kde najít informace o problematice? Žáci uváděli většinou několik různých zdrojů informací. Nejčastější bylo použití internetu; dále televize, rádio a noviny; knihy, časopisy a letáky; přednášky ve škole a besedy. 27 respondentů nezapomnělo na samotné vozíčkáře jako zdroj informací. Dále zmínili zkušenosti vlastní a okolí, odborníky a nemocnice nebo ústavy. Specifická výzkumná otázka 3: Co si myslí o obecném povědomí společnosti? 53

78% respondentů si myslí, že povědomí společnosti o osobách upoutaných na vozík je nedostatečné, pouze 16% odpovědělo, že společnost má dostatečné povědomí o problematice. Výzkumné téma 2: Zjištění zájmu o účast v programu Obecná výzkumná otázka 1: Jaký je vztah mezi osobní zkušeností s osobou s postižením a ochotou účastnit se programu? Specifická výzkumná otázka 1: Setkali se žáci SŠ s osobou na vozíku a kde? Pouze 2% oslovených žáků středních škol nikdy nepotkalo osobu na vozíku. 74% respondentů potkává vozíčkáře v běžném životě, 10% má zkušenost z vlastní rodiny. Specifická výzkumná otázka 2: Zúčastnili by se podobného programu? 66 % odpovídajících žáků by se programu zůčastnilo, ostatní nemají zájem, problematika se jich ani jejich okolí netýká, nechtějí si podobnou situacvi přivolat nebo toho vědí o problematice již dost. Obecná výzkumná otázka 2: Jaká je četnost ochoty účastnit se na realizaci programu? Specifická výzkumná otázka 1: Mají zájem o zjištění více informací o problematice? 66% respondentů by zajímali příčiny lidí na vozíku, které potkávají, ostatní ne. Specifická výzkumná otázka 2: Vadilo by žákům sednout si na vozík a vyzkoušet jízdu na něm? Pouze 28% by vadilo si sednout při programu na vozík a to z důvodů, že by to nechtěli zažít, nebo že by jim to mohlo přinést smůlu. Obecná výzkumná otázka 3: Jaké jsou názory žáků SŠ na smysluplnost programu a jeho potřebnost? 54

Specifická výzkumná otázka 1: Jaký vlastní smysl cítí žáci z účasti v programu? Obecně bylo v dotazníku uvedeno více pozitiv než negativ. Mezi nejčastější pozitiva patřilo vcítění se do pocitu vozíčkáře, zjištění nových informací, uvědomnění si svého zdraví, vědění, jak pomáhat, vědomoci a zkušenosti, vědění, jak se zachovat, poznání lidí na vozíku a jejich osudů, dozvědět se o problematice více a lépe si uvědomit problém. Mezi hlavní negativa respondenti zmínili špatné pocity a lítost, časovou náročnost, ztrátu času, negativní nálada z prožitku, duševní trauma, nezájem některých lidí, vzpomínka na blízké, smutné příběhy a strach z rizika. Specifická výzkumná otázka 2: Jaký cítí žáci smysl programu pro vozíčkáře a společnost? 96% respondentů uvedlo, že by program mohl mít vliv na lepší pochopení lidí upoutaných na vozík. Vlivu na snížení počtu bariér ve městě programem věří 65% oslovených. Uvědomění si hodnoty svého zdraví by z programu cítilo 82% oslovených žáků. Obecná výzkumná otázka 4: Jaké jsou podněty žáků SŠ pro realizaci programu? Specifická výzkumná otázka 1: Co konkrétního by se chtěli žáci dozvědět, popř. vyzkoušet? Žáci by si chtěli vyzkoušet jízdu na vozíku a ní spojené životní situace. Respondenti by stáli o diskuze s vozíčkáři o jejich pocitech, příčinách postižení, osobní příběhy vozíčkářů a modelový den vozíčkáře. Chtěli by se také dozvědět informace, jak vhodně pomáhat. Specifická výzkumná otázka 2: Jakou formu výuky by žáci preferovali? 58% by chtělo slyšet teoretické informace a poté jejich vyzkoušení v praxi. 26% oslovených by stačili jen praktické dovednosti a 13% oslovených jen teoretické informace. 55

OBLAST 3 – Vztah mezi žádoucím chováním k osobě na vozíku podle vozíčkáře a zachováním se žáka SŠ Obecná výzkumná otázka 1: Jak se liší/shodují odpovědi vozíčkářů a žáků SŠ? Specifická výzkumná otázka 1: Jak byste chtěl/a, aby se zachoval člověk v konkrétní situaci? (dotazník pro vozíčkáře) 56% vozíčkářů by si přálo, aby při nástupu do tramvaje se jich lidé nejprve zeptali, zda chtějí pomoci s nástupem. 33% respondentů by chtělo pomoci až po jejich požádání. 72% oslovených by chtělo, aby se jich lidé při obtížné jízdě do kopce zeptali, zda chtějí pomoci, ale pokud by nechtěli, nechali je být. 11% odpovídajících by chtělo, aby jim po zeptání se o pomoc, pomohli při jejich souhlasu i nesouhlasu. Specifická výzkumná otázka 2: Jak byste se zachoval v konkrétní situaci? (dotazník pro žáka SŠ) 69% žáků by se při nástupu vozíčkáře do tramvaje nejdříve zeptalo, zda chce vozíčkář pomoci. 18% by čekalo, až je člověk na vozíku požádá o pomoc. V situaci jízdy vozíčkáře do kopce by se 69% žáků zeptalo, zda chce vozíčkář pomoci, pokud by nechtěl, nechali by ho být. 15% žáků by se zeptalo, ale nehledě na odpověď, by pomohlo stejně.

8. 10. Vyhodnocení vzhledem k vozíčkářům Pro kvalitnější život osob upoutaných na vozík v dopravě by tedy pomohl častější servis plošin v dopravních prostředcích a rezervní plošiny, v případě, kdy dojde k dlouhodobější opravě poškozené plošiny. Také opatrná jízda řidičů by napomohla k četnějšímu užívání vozíčkáři. Ve vlakové dopravě by pomohlo častější zařazení vagónu s plošinou, např. v rozmezí dvou hodin a větší ochota personálu.

56

Podle dotazníkového šetření bydlení u vozíčkářů nepředstavuje velký problém. Bylo by dobré zvýšit počet městských bezbariérových bytů, ale každý z respondent si situaci vyřešil po svém. Z dotazníků vyplynulo, že by vozíčkáři nechtěli nic v nabídce sportovních a volnočasových aktivit měnit. Každý si našel koníček podle svých schopností a možností. Podle oslovených lidí se zaměstnáváním vozíčkářů problém také není. Z uvedeného usuzuji, že záleží na snaze a trpělivosti uchazečů o zaměstnání. Pokud někdo opravdu o zaměstnání usiluje, dříve nebo později pracovní místo najde. Pro 83% má realizace programu smysl. Pro realizaci programu respondenti uvedli velké množství zajímavých podnětů. Jistě do programu zařadím nácvik praktických dovedností, zvláště manipulaci s vozíkem, reálné životní situace, vyzkoušení vozičkářských sportů; zahrnu jako lektory osoby s různým postižením, rozvinu koncept dlouhodobé výchovy k ohleduplnosti a základní slušnosti, v budoucnu zapojím více věkových skupin. Podrobněji viz. příloha č. 9.

8. 11. Vyhodnocení vzhledem k žákům středních škol Z dotazníku vyplynulo, že se 98% žáků středních škol s osobami upoutanými na invalidní vozík již setkalo nebo se pravidelně setkává. První kontakt vyvolává ve většině lítost, zvědavost, jak se člověk stal postiženým, uvědomění si hodnoty svého zdraví, popř. obdiv. Myslím, že lítost není pocit, který by měl převládat. Jsem přesvědčena, že osobní zkušenost s osobou na vozíku, diskuzí s ní a praktickým vyzkoušením jízdy v terénu by se mohl tento pocit alespoň částečně změnit, popř. nebýt tím prvním, co člověka při setkání napadne. Velká část oslovených žáků (84%) má představu, jak se stane člověk postiženým. toto hodnotím velice kladně. 66% by zajímalo, jak se liší jejich představa o možných příčinách postižení se skutečností. Překvapil mě zájem žáků středních škol o osoby na vozíku a jejich osudy.

57

Většina odpovídajících žáků by byla ochotna se programu zúčastnit i s praktickým nácvikem situací na vozíku. Pro osoby, které si nechtějí z různých důvodu na vozík sednout, by bylo dobré vymyslet náhradní plán. Důvod neúčasti – časová náročnost, by se dala eliminovat realizací programu v době školního vyučování. Ze zodpovězených pozitiv a negativ programu na žáky vyvozuji závěr, že ač může program vyvolat negativní emoce, pořád pozitivní následky převažují. Neshledala jsem taková negativa, která by mohla dlouhodobě negativně ovlivnit život žáků středních škol. Z uvedeného vyplývá, že by se mohl program za určitých podmínek realizovat. Z podnětů žáků na průběh programu určitě využiji dovednosti jízdy na vozíku, zaměření situací na reálný život, propojení přednášky s diskuzí žáků s vozíčkářem, informace o tom, jak se v konkrétních situacích zachovat popř. jak pomoci, v přednášce budou určitě zmíněny příčiny a druhy postižení i možnosti jejich léčby. Výuka tedy bude teoretická, ovšem z velké části bude obsahovat praktický nácvik dovedností. Většina žáků zaujímá postoj a přesvědčení o ovlivnění účastníků programu v dalším životě. Domnívám se, že má smysl programy realizovat. Podrobněji viz. příloha č. 8.

58

9. Závěr výzkumné části Výzkum prokázal, že žáci středních škol mají povědomí o tom, jak se člověk stane upoutaným na invalidní vozík, ale neví, jak se mají k člověku zachovat, jak ho mají vnímat, co si o něm mají myslet a neumí si představit život na vozíku. Tato informační mezera způsobuje, že při prvním kontaktu člověka litují, jsou nervózní z toho, jak se mají zachovat, nechtějí si připustit, že by se něco podobného mohlo stát i jim a tak dochází k vytěsnění osob upoutaných na vozík a jejich potřeb z mysli mladého člověka. Vytěsnění se projevuje nezahrnutím potřeb osob na vozíku v různých oblastech. Vlastní zkušenost a prožitek může pomoci ke změně vnímání osob upoutaných na vozík středoškoláky. Respondenti z řad žáků středních škol projevili zájem o poznání „světa“ vozíčkáře a hlubší pochopení jeho pocitů a bariér. Samotní vozíčkáři věří ve význam zážitkového programu a jsou ochotní ho lektorsky podpořit. Z výše uvedeného vyplývá, že na obou stranách existuje zájem, jen je mezi zástupci obou skupin „vystavěna“ zeď, přes kterou je vidět jen obtížně. Zeď úplně odstranit nedokáži, být postižen se nedá do všech podrobností nasimulovat, ale mohu skrze zážitkový program zvýšit viditelnost přes zeď a uvědomit si ty nejdůležitější aspekty života na vozíku, jako je omezená možnost pohybu v přirozeném prostředí zdravých lidí. V této době v rámci zvýšení informovanosti populace o problematice osob se zdravotním postižením čas od času (1 – 2 x ročně) probíhají v náhodně vybraných základních školách na Plzeňsku přednášky o zdravotním postižení. Jejich rozsah ovšem nenaplňuje aspekty, které by měly vliv na změnu vnímání osob upoutaných na vozík diváky. Spojení přednášky s praktickým nácvikem dovedností nutí účastníky se zamyslet nad teoretickými informacemi a představit si takovou situaci u sebe nebo ve své rodině. Výběr cílové skupiny středoškoláků je strategický a předpokládá postavení těchto lidí v různých pracovních profesích a vliv jejich rozhodnutí na míru integrace osob upoutaných na vozík do společnosti.

59

Podobný program, jehož základnu budu v další kapitole sestavovat, na Plzeňsku neexistuje. Také není promyšlena žádná systematická strategie a způsob hodnocení přínosu ve vnímání osob upoutaných na vozík středoškoláky, kteří zážitkovým programem projdou. Z uvedeného vyplývá, že existuje silná argumentace, proč zážitkový program podpořit.

60

10. Programová teorie Na výsledky výzkumu jsem se rozhodla vytvořit pracovní návrh specifického programu pro žáky středních škol, který bude na zjištěná data reagovat.

Aplikuji

informace od vozíčkářů a studentů středních škol do přípravy programu. Tato část diplomové práce je však nad rámec základníjho cíle, kterým je analýza potřeb pro formulaci programu., Nejprve budu postupovat podle tzv. logického modelu sociálního programu. Pro vytvoření plánu programu potřebuji znát vstupy, činnosti, výstupy a plánované žádoucí výsledky (cíle) budoucího programu.

10. 1. Vstupy Jako vstupní hodnoty mohu považovat moje zkušenosti s koordinací projektů z mého zaměstnání a mé osobní zkušenosti se zdravotně postiženými. Dále jsem se v průběhu výzkumu setkala s organizacemi, které pro cílovou skupinu organizují různé aktivity, a tedy nebude problém se sháněním lektorů do programu. Lokalita programu umožňuje zapůjčení většího množství vozíků, popř. by bylo možné oslovit firmy s pobočkami v okolí Plzně vyrábějící zdravotnické pomůcky a nabídnout jim reklamu, propagaci jako protihodnotu za zapůjčení vozíků. Existence velkého množství nadačních projektů, např. Think Big od nadace O2 atd. Z důvodu zaměstnání a spolupráce v neziskové organizaci vlastnící velký objekt, mohu ke školení využít její prostory a to za nízký poplatek. Jako důležitou část mohu považovat i proběhlý výzkum, který mapuje situaci v Plzni a okolí. Výzkum použiji jako argument pro nadace a granty. Dále potřebuji: Personální zaštítění programu – 1 koordinátor, 1 asistent lektora, 1 – 2 lektoři Materiální zaštítění programu Zapůjčené - učebna, dataprojektor, počítač, 8 mechanických vozíků, 8 cyklistických helem, 6 kuželů, nájezdová rampa, židle,paragolfer a golfová hůl, sportovní vozíky na florbal a hokejky na florbal. 61

Vlastní pomůcky – počítač, flash disk, papírové materiály k programu, telefon, fotoaparát pro dokumentaci. Finanční zaštítění programu Tabulka č. 6. Rozpočet zážitkového programu na jeden program Rozpočet zážitkového programu na jeden program (1 třída o 30ti žácích) Personální záštita Koordinátor

1 000 Kč příprava, telefon, dopravné

Lektor

1 000 Kč jeden program (benzín, příprava, lektorné)

Asistent lektora

0 Kč dobrovolník Materiální záštita

Mechanický vozík

15 Kč 1 vozík na jeden den

Cyklistická helma

50 Kč 1 helma za jeden den

Kužely 0 Kč Zapůjčení od Konta bariéry Paragolfer

zapůjčení dodávky, možné vyjednat 1 300 Kč sponzoring 500 Kč benzín

Sportovní vozíky Flash disk

500 Kč benzín 0 Kč zapůjčení od Meteor Plzeň 200 Kč

Tištěné materiály

60 Kč 2 x 30 materiálů pro výuku, 10 listů lektor V případě zajištění bezplatného zapůjčení 2825Kč dodávky – 1300, na jedné akci vždy paragolfer (4625Kč) nebo sportovní vozíky -500= - 1800Kč

62

10. 2. Činnosti Vyškolení lektorů vozíčkářů pro program – tzn. školení přednášení, komunikace s publikem, vytvoření programu setkání, informace o druzích postižení, příprava powerpointové prezentace, seznámení s celým programem, lektorování výuky jízdy na vozíku a základní pravidla manipulace doprovodu s vozíkem, naplánování terénních vycházek. Dále první teoretické setkání s žáky středních škol, kde vyškolený lektor bude povídat o druzích postižení, příčinách vzniku postižení, typech zdravotních pomůcek, přednáška bude propojena s názornými fotkami. Lektor bude pokračovat vlastním příběhem a sebereflexí, jak se cítí a co by změnil, kdyby mohl. Poté bude pokračovat diskuze, kde se budou žáci ptát na otázky, jež je zajímají. Lektor pozve žáky na druhou praktickou část. Praktická část bude zahrnovat seznámení s vozíkem, ukázku různých druhů. Dále bude následovat krátká instruktáž pohybu na vozíku a manipulace s člověkem na vozíku. Poté se žáci rozdělí do dvojic, postupně se posadí na vozík, zkusí si slalom mezi překážkami, malý schod (obrubník), jízdu v trávě, přesednutí na židli (toaleta), jízdu do kopce a z kopce, přenesení kapaliny ve sklenici (popř. v talíři), sebrání věci ze země, vchod s vozíkem do dveří a zpět. Druhý z dvojice bude nápomocen, pokud něco člověku na vozíku nepůjde a bude jistit, aby se člověk na vozíku nepřevrhl. Po absolvování dráhy si budou moci žáci vyzkoušet florbal na vozíku, nebo golf na paragolferu. Třetí částí bude sebereflexe účastníků; povídání o svých pocitech, co se jim zdálo nejtěžší, co naopak nejjednodušší, co žáky překvapilo, co se jim líbilo a nelíbilo, co jim program dal pro jejich budoucí život. Součástí tohoto setkání bude i evaluace celé akce žáky středních škol a vytvoření souhrnné zprávy o výsledcích hodnocení.

63

10. 3. Výstupy Pro 83% oslovených vozíčkářů má realizace programu smysl. Pro realizaci programu respondenti uvedli velké množství zajímavých podnětů. Jistě do programu zařadím nácvik praktických dovedností, zvláště manipulaci s vozíkem, reálné životní situace, vyzkoušení vozičkářských sportů; zahrnu jako lektory osoby s různým postižením, rozvinu koncept dlouhodobé výchovy k ohleduplnosti a základní slušnosti, v budoucnu zapojím více věkových skupin. V problémových oblastech se zaměřím na situace při nástupu a výstupu z dopravních prostředků. Z dotazníku vyplynulo, že se 98% žáků středních škol s osobami upoutanými na invalidní vozík již setkalo nebo se pravidelně setkává. První kontakt vyvolává ve většině lítost, zvědavost, jak se člověk stal postiženým, uvědomění si hodnoty svého zdraví, popř. obdiv. Myslím, že lítost není pocit, který by měl převládat. Jsem přesvědčena, že osobní zkušenost s osobou na vozíku, diskuzí s ní a praktickým vyzkoušením jízdy v terénu by se mohl tento pocit alespoň částečně změnit, popř. nebýt tím prvním, co člověka při setkání napadne. Velká část oslovených žáků (84%) má představu, jak se stane člověk postiženým. Toto hodnotím velice kladně. 66% by zajímalo, jak se liší jejich představa o možných příčinách postižení se skutečností. Překvapil mě zájem žáků středních škol o osoby na vozíku a jejich osudy. Většina odpovídajících žáků by byla ochotna se programu zúčastnit i s praktickým nácvikem situací na vozíku. Pro osoby, které si nechtějí z různých důvodu na vozík sednout, by bylo dobré vymyslet náhradní plán. Důvod neúčasti – časová náročnost, by se dala eliminovat realizací programu v době školního vyučování. Ze zodpovězených pozitiv a negativ programu na žáky vyvozuji závěr, že ač může program vyvolat negativní emoce, pořád pozitivní následky převažují. Neshledala jsem taková negativa, která by mohla dlouhodobě negativně ovlivnit život žáků středních škol. Z uvedeného vyplývá, že by se mohl program za určitých podmínek realizovat.

64

Z podnětů žáků na průběh programu určitě využiji dovednosti jízdy na vozíku, zaměření situací na reálný život, propojení přednášky s diskuzí žáků s vozíčkářem, informace o tom, jak se v konkrétních situacích zachovat popř. jak pomoci, v přednášce budou určitě zmíněny příčiny a druhy postižení i možnosti jejich léčby. Výuka tedy bude teoretická, ovšem z velké části bude obsahovat praktický nácvik dovedností. Většina žáků věří v ovlivnění účastníků programu v dalším životě, proto má smysl programy realizovat.

10. 4. Výsledky Výsledky programu mohu zatím jen předpokládat. Domnívám se, že po absolvování bude okamžitým dopadem pro žáky zvýšené povědomí o druzích postižení, dále dovednost asistovat vozíčkáři při jízdě, a vlastní zkušenost s jízdou a zdoláváním překážek. Střednědobým výsledkem by mohlo být chování vůči vozíčkářům v terénu, kdy budou vědět žáci, jak zareagovat a jak poskytnout pomoc. Dále jim zkušenost z programu může dát vědění o tom, jak postupovat, když se v rodině nebo u přátel objeví člověk s postižením. Dlouhodobým cílem by mělo být zužitkování nabytých informací pro své další profese, tedy počítat s existencí vozíčkářů ve společnosti, zrovnoprávnit příležitosti ucházet se o zaměstnání, mít povědomí o možnostech sponzoringu v této oblasti, dále ovlivnění při rozhodování o osobách se zdravotním postižením a podpora podobných zážitkových akcí pro veřejnost.

65

10. 5. Rozebrání jednotlivých činností a jejich dopadů na populaci Tabulka č. 7 – Rozebrání jednotlivých činností a jejich dopadů na populaci.

Vyškolení lektorů vozíčkářů pro program

krátkodobé nové dovednosti a zkušenosti, informovanost o problematice, přivýdělek

Teoretické setkání s žáky

povědomí o druzích postižení,

Praktické setkání s žáky

dovednost asistovat vozíčkáři při jízdě, vlastní zkušenost s jízdou a zdoláváním překážek

Sebereflexe účastníků

Porovnání pocitů s ostatními, uvědomnění si hodnoty svého zdraví

Dopady střednědobé

dlouhodobé

Pracovní zkušenost

Možnost vytvořit vlastní projekt

zužitkování pro další profese, vědomí existence vozíčkářů ve společnosti, zrovnoprávnění příležitosti ucházet se o chování vůči vozíčkářům - dovednost, zaměstnání, povědomí o možnostech jak poskytnout pomoc, jak reagovat sponzoringu, ovlivnění při rozhodování o OZP a podpora podobných zážitkových akcí zužitkování pro další profese, vědomí existence vozíčkářů ve společnosti, zrovnoprávnění příležitosti ucházet se o chování vůči vozíčkářům - dovednost, zaměstnání, povědomí o možnostech jak poskytnout pomoc, jak reagovat sponzoringu, ovlivnění při rozhodování o OZP a podpora podobných zážitkových akcí Ochrana svého zdraví

66

Nižší počet získaných postižení úrazem

10. 6. Vstupy, činnosti, výstupy, dopady, výsledky, vztahy Tabulka č. 8 – Vstupy, činnosti, výstupy, dopady, výsledky a vztahy VSTUPY

ČINNOSTI

Vyškolení lektorů vozíčkářů pro program

Zkušenosti,

VÝSTUPY

Krátkodobé dopady

Vozíčkáři mají zájem program lektorovat a věří v jeho pozitovní vliv na žáky SŠ

Nové dovednosti a zkušenosti, informovanost o problematice, přivýdělek.

Střednědobé dopady

Pracovní zkušenost

lektoři, vozíky, nadační

Teoretické setkání s žáky

projekty,

Žáky informace zajímají, jsou ochotni se zúčastnit programu.

Povědomí o druzích postižení

výzkum, personál,

Praktické setkání s žáky

materiál, finance

Dovednost asistovat vozíčkáři při jízdě, vlastní zkušenost s jízdou a zdoláváním překážek

Žáky informace zajímají, jsou ochotni se zúčastnit i praktické části programu.

Chování vůči vozíčkářům dovednost, jak poskytnout pomoc, jak reagovat

Dlouhodobé dopady

Možnost vytvořit vlastní projekt

Zužitkování pro další profese, vědomí existence vozíčkářů ve společnosti, zrovnoprávnění příležitosti ucházet se o zaměstnání, povědomí o možnostech sponzoringu, ovlivnění při rozhodování o OZP a podpora podobných zážitkových akcí

Sebereflexe účastníků Setkání s vozíčkářem vyvolává u žáků silné emoce, proto je potřeba o nich mluvit.

67

Porovnání pocitů s ostatními, uvědomnění si hodnoty svého zdraví

Ochrana svého zdraví

Nižší počet získaných postižení úrazem

10. 7. Potvrzení programu 1. Reprezentují výsledky významný užitek nebo změnu pro účastníky? Ano, pro vozíčkáře představuje program nové dovednosti a zkušenost s prací lektora, možné dlouhodobé dopady na snižení poštu bariér a větší integrace do společnosti; pro žáky SŠ informace, dovednosti, ochrana svého zdraví. 2. Pomohou výsledky předat užitek z programu? Ano, výše uvedené pomůže snížit počet úrazů u populace a zvýšit integraci postižených osob do společnosti. 3. Jsou výsledné cíle jasné a srozumitelné? Ano, samotní účastníci (vozíčkáři, žáci SŠ) v provedeném výzkumu věří v ovlivnění programem. 4. Jsou výsledné cíle realistické? Ano, vychází z reálných dat provedeného výzkumu. 5. Jsou výsledky zaměřeny více na účastníky než na program? Ano, v tvorbě programu jsem reagovala na podněty obou skupin respondentů. 6. Je opodstatněné, založené na výzkumu, teorií nebo selském rozumu, že program může ovlivnit výsledky podstatným způsobem? Ano, program je založen na provedeném výzkumu. 7. Zahrnuje model všechny programové činnosti, které účastníci potřebují? Ano, zahrnuje výcvik lektora; teoretické informace, praktické dovednosti a sebereflexi pro žáky SŠ. (WILDER RESEARCH,2009)

68

11. Závěr V úvodu diplomové práce jsem plánovala, že vytvořím základnu realistickému specifickému zážitkovému programu. V teoretické části jsem postihla hlavní oblasti, kterým se práce zabývá. Ve výzkumné části jsem provedla dotazníkové šetření s vozíčkáři a žáky středních škol. Z výzkumu vyplynulo, že problematickou oblastí pro vozíčkáře je doprava, ale ne v tak velké míře, jak jsem předpokládala. V dopravě nejvíce vozíčkáře omezuje častá poruchovost plošin v tramvajích a autobusech a dlouhá objednacá doba pro jízdu vlakem. V zaměstnání má velká část problém najít práci, ale z dotazníků vyplývá, že netráví dostatečný čas a námahu hledáním. Ve vliv zážitkových programu na chování mladých lidí většina vozíčkářů věří a uvedla do dotazníku velké množství typů pro realizaci programu. Odpovědi se zaměřovali na dovednosti manipulace s vozíkem a překonávání překážek při jízdě na vozíku, respondenti kladli důraz na reálnost situací. Polovina z oslovených by byla ochotna program lektorovat. Respondenti z řad žáků středních škol mě překvapili svým zájmem o osoby upoutané na vozík. Téměř všichni se s vozíčkáři ve svém životě potkávají a zajímá je, jak se dotyční stali postiženými, jak se k nim mají chovat a jak pomoci. Z teoretického hlediska žáky SŠ zajímají druhy postižení, příčiny, způsoby léčby a naděje na vyléčení. Z pohledu praktických dovedností by se žáci chtěli naučit manipulovat s vozíkem, zkusit si jízdu na vozíku v terénu, vyzkoušet si vozíčkářské sporty. Jen několik respondentů podobný program nezajímá a jen několik nechce se zůčastnit z důvodu pověrčivosti, aby si postižení nepřivolali. Z dotazníků tedy vyplývá, že by realizace zážitkového programu měla smysl. Vozíčkáři by uvítali, kdyby lidé věděli, jak se k nim mají zachovat a jak o nich mají pomýšlet. Žáci středních škol by zase rádi zjistili nové informace o druzích postižení, popovídali si o pocitech postižené osoby a vyzkoušeli být v podobné situaci. Zájem obou skupin by mohl napomoci ke splnění mého záměru.

69

Záměrem a tedy i poznávacím cílem diplomové práce bylo nalezení odpovědi na otázku: „V čem vnímání lidí upoutaných na invalidní vozík středoškolákům brání a v čem jim napomáhá podporovat integraci lidí upoutaných na invalidní vozík v dopravě, zaměstnání, volnočasových aktivitách a v bydlení“. Z výše zvedeného vyplývá, že středoškolákům brání ve vnímání lidí upoutaných na invalidní vozík malá informovanost o praktických dopadech postižení na život a absence schopnosti představit si takový stav u sebe nebo u svého blízkého. Proto by se měl zažitkový program zaměřit na informace o druzích postižení, na manipulaci s vozíkem a vlastní jízdu na vozíku v terénu. Tyto poznatky jsem zahrnula do programu zážitkového programu. Cílem zážitkového programu je tedy předat mladým lidem informace, zkušenosti a dovednosti, které si pomocí zážitku přenesou do svého dosavadního vnímání osob na vozíku. V profesním životě poté budou mít větší rozhled nad potřebami populace a je velká pravděpodobnost, že zahrnou do svých rozhodnutí i existenci vozíčkářů v populaci a tím zvýší míru integrace lidí upoutaných na invalidní vozík do společnosti.

70

12. Použitá literatura: VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 80-7367-414-9. REKTOR, Ivan. Centrální poruchy hybnosti v praxi. 1. vyd. Praha: TRITON, 2003, 196 s. ISBN 80-7254-418-7. VOKURKA, Martin a Jan HUGO. Velký lékařský slovník. 4. aktualiz. vyd. Praha: Maxdorf, 2004, xv, 966 s. Jessenius. ISBN 80-734-5037-2. KRHUTOVÁ, Lenka. Občané se zdravotním postižením a veřejná správa. 1. vyd. Olomouc: Výzkumné centrum integrace zdravotně postižených, 2005, 268 s. ISBN 80-903-6580-9. NOVÁK, Jaroslav a Vladimíra KALNICKÁ. Šetření zdravotně postižených osob zaplnilo další bílé místo na mapě české statistiky. In: [online]. [cit. 2013-02-03]. Dostupné z: http://panda.hyperlink.cz/cestapdf/pdf08c6/novak.pdf BUŘVALOVÁ, Denisa. Tělesně postižený. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007, 24 s. ISBN 978-80-86991-21-4. NOVOSAD, Libor. Tělesné postižení jako fenomén i životní realita: diskurzivní pohledy na tělo, tělesnost, pohyb, člověka a tělesné postižení. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011, 166 s. ISBN 978-807-3678-739. KRAUS, Blahoslav. Středoškolská mládež a její svět na přelomu století. Brno :. Brno: Paido, 2006, 156 s. ISBN 80-731-5125-1. PRŮCHA, Jan. KOLEKTIV. Pedagogický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-807367-647-6. PRUDKÝ, Libor. Studie o hodnotách. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 236 s. ISBN 978-807-3802-660. Postoj. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-02-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Postoj LEIGHT, Branham. 7 skrytých důvodů proč zaměstnanci odcházejí z firem. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2903-9. 71

KŘÍŽKOVÁ, Alena a Karel PAVLICA. Management genderových vztahů. Praha: Management Press, 2004. ISBN 80-7261-117-8. HUŇKOVÁ, Markéta, Kristýna RYTÍŘOVÁ a Jolana NAVRÁTILOVÁ. Rovné příležitosti žen a mužů v zaměstnání. Brno: Nesehnutí, 2003, 21 s. ISBN 80-903-2281-6 MATUŠKA, Jaroslav. Bezbariérová doprava. 1. vyd. Pardubice: Institut Jana Pernera, 2009, 196 s. ISBN 978-80-86530-62-8. MIKESZOVÁ, Martina. Dopady hospodářské krize na finanční dostupnost bydlení - analýza a možné nástroje státu. Sociologický ústav AV ČR.2010. ISBN 978-80-7330-182-8. Sport jako životní styl 2009: sport as a life style 2009 : sborník abstrakt mezinárodní konference konané 23. dubna 2009 : proceeding of abstracts of international conference 23rd april 2009. 1. vyd. Editor Viktor Póč, Eva Matějková. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 34 s. ISBN 978-802-1048-393. SLEPIČKA, Pavel, Václav HOŠEK a Běla HÁTLOVÁ. Psychologie sportu. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum,2006, 230 s. ISBN 80-246-1290-9. HARTWEG-WEISS, Regina. Zkušenosti rakouského Spolkového ministerstva pro sociální jistoty, generace a ochranu spotřebitelů – audit rodina a zaměstnání (Audit Familie & Beruf) a Certifikát rodinné kompetence (Zertifikat Familienkompetenzen) [online]. 2004[cit. 201302-03].

Dostupné

z:

http://www.rodiny.cz/ncpr/rod_stat/rod_a_zam_15_6_04/rodina-

prispevky.html VICHNAROVÁ, Lenka a Jolana NOVÁKOVÁ. 1. vyd. Brno: ERA, 2007, v, 90 s. Stavíme. ISBN 978-80-7366-079-6. HUDEČKOVÁ, Helena, Eva KUČEROVÁ a Lukáš KŘÍŽ. Metodologie sociologického výzkumu pro nesociology: (příručka pro distanční studium). Vyd. 1. Praha: Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze ve vydavatelství Credit, 2001, 116 s. ISBN 978-80-2130791-9. SURYNEK, Alois. Základy sociologického výzkumu. 1.vyd. Praha: Management Press, 2001, 160 s. ISBN 80-726-1038-4.

72

PUNCH, Keith. Úspěšný návrh výzkumu. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 230 s. ISBN 978-807367-468-7 WILDER RESEARCH. Program theory and logic models [online]. Minnesota, 2009 [cit. 2013-05-08].

Dostupné

z:

http://www.evaluatod.org/resources/evaluation-

guides/LogicModel_8-09.pdf

73

Anotace diplomové práce Diplomová práce „Analýza a tvorba specifického sociálního programu změny postojů k lidem upoutaným na invalidní vozík“ pojednává o osobách upoutaných na invalidní vozík, žácích středních škol a propojení těchto skupin účastí ve specifickém zážitkovém programu. V práci podávám informace o druzích postižení a oblastech každodenního života člověka upoutaného na vozík, které považuji za problematické. Jde o oblast dopravy, zaměstnání, sportovních a volnočasových aktivit a oblast bydlení. Tyto oblasti ve výzkumné části rozebírám s vozíčkáři a uvádím mé představy do skutečného vnímání osob upotaných na vozík. Další zkoumanou skupinou jsou žáci středních škol, kteří jsou momentálně ve věku, kdy si vytvářejí své názory na svět a připravují se na svá budoucí povolání. Zkoumám zde jejich hodnoty, postoje, názory a s těmi pracuji ve výzkumné části. Cílem diplomové práce je zjistit, v čem vnímání lidí upoutaných na invalidní vozík středoškolákům brání a v čem jim napomáhá podporovat integraci lidí upoutaných na invalidní vozík v dopravě, zaměstnání, volnočasových aktivitách a v bydlení. Výstupem diplomové práce je základna specifického programu zaměřeného na vzdělávání žáků středních škol prostřednictvím osobního setkání s osobou na vozíku a vyzkoušením si manipulace s vozíkem i samotnou jízdu v různých úkolem, které simulují reálný život vozíčkáře.

Klíčová slova Osoba upoutaná na vozík, integrace, žáci středních škol, postoje, budoucí profese, specifický program, zážitek.

74

Diploma thesis annotation My diploma thesis "The analysis of specific needs of people restrained to a wheelchair and creation of specific social programme aimed at attitude change towards these people" deals with people restrained to a wheelchair, students of secondary schools and with interconnectedness of these groups participating in a specific experience programme. In the thesis, I list different types of possible handicaps and review daily activities which I consider to be problematic for handicaped people. These problematic areas are transportation, employment, sport, leisure time activities, and housing. Another researched group are secondary school students, who happened to be in an opinion creating phase of their lives. I explore their values, attitudes, and opinions which I use as research data. The aim of this work is to find out what makes high school students percieve handicaped people not enough and on the other hand what helps these students focus on supporting the integration of handicaped people into transportation, employment, leisure time activities and housing of majority. One of the specific outputs of this thesis is a base of programme focused on education through direct contact between students and people restrained to a wheelchair enhanced with direct experience of using the wheelchair.

Keywords People be in a wheelchair, integration, students of secondary school, stance, future career, specific programme, experience.

75

Jmenný a věcný rejstřík A chování při práci, 28 adaptace, 20,21 aplikační cíl, 12, 3

I

Armstrong, 27, 28, 29

informace o respondentech, 47, 48

Autorský kolektiv, 19

inteligence, 27 B

J

Bezbariérový prostor, 26

Janečka a kolektiv, 35

Buřvová, Reietmayerová, 20 bydlení, 32

K klasifikace poruch hybnosti, 17

C

Kolektiv autorů, 33

cílová skupina, 15

Kotyra, 35 Kraus, 23

Č

Křížková, Pavlica, 30 částečný úvazek, 29

Kučerová,Hudečková, Kříž, 46 kvalifikovaný výkon a kompetence, 28

D dlouhodobý cíl, 64

L

doprava, 31

Leight, 27

dotazníkové šetření, 38 důvod realizace výzkumu, 38

M

důvody omezení hybnosti, 16

Matuška, 31, 32 mládež, 23

E emocionální postoj, 24

N náplň práce, 27

H

Novosad, 22 Hartweg-weiss, 28 hodnoty mládeže, 23

O

Huňková, Rytířová, Navrátilová, 31

obecné a specifcké výzkumné otázky, 39 okamžitý dopad, 64

Ch

orientace pracovníka a role, 28

76

sebereflexe účastníků, 62

osobnost, 27

sekundární, 22 P

schopnosti, 27

paréza, 19

Slepička, Hošek, Hátlová, 35

patologicky vzniklá omezení hybnosti, 19

sportovní a zájmové aktivity, 34

patologický zvýšená hybnost, 19

střednědobý výsledek, 64

plegie, 19

SURYNEK, 47

pohyb na vozíku, 31

symbolický cíl, 11, 2

poruchy centrálního motorického neuronu, 18 T

poruchy periferního motorického neuronu, 18 poruchy převodu vzruchu na nervosvalové

tělesné postižení, 19

ploténce, 17 V

poruchy svalového napětí, 18 poruchy tzv. mimopyramidového systému., 18

Vágnerová, 15, 22, 24, 25

postoje společnosti, 24

Vichnarová,Nováková, 33

potvrzení programu, 67

Vokurka, 18

poznávací cíl, 14, 4

vrozená tělesná postižení, 20

práce, 1, 3

vstupní hodnoty, 60

praktická část, 62

výběr respondentů, 47

primární svalové poruchy, 17

vybrané oblasti života, 25

programová teorie, 60

vyhodnocení vzhledem k vozíčkářům, 56

průběh výzkumu, 37

vyhodnocení vzhledem k žákům středních škol, 57

Prudký, 23 Průcha a kol, 23

výstupy, 63

předmět výzkumu, 37

výzkum, 3

předsudky, 24

výzkumná témata, 39

předvýzkum, 46

výzkumné oblasti:, 39

přístup rovných příležitostí, 30 W

psychická adaptace, 22

WILDER RESEARCH, 67, 11

Punch, 38, 46

Z

R zaměstnání, 25

Rektor, 17

získaná tělesná postižení, 21 S

zkrácení úvazku, 29

77

Přílohy Příloha č. 1 – Seznam příloh

Příloha č. 1 – Seznam příloh Příloha č. 2 – Seznam použitých zkratek Příloha č. 3 - Tabulka č.1 – Seznam středních škol v Plzeňském kraji Příloha č. 4 - Tabulka č.2 – Seznam organizací shlukující samostatné vozíčkáře Příloha č. 5 – Tabulka č. 3 – Otázky sběru dat OBLAST 1 Příloha č. 6 – Tabulka č.4 - Otázky sběru dat OBLAST 2 Příloha č. 7 - Tabulka č. 5 – Otázky sběru dat OBLAST 3 Příloha č. 8 – Vyhodnocení – dotazníky pro žáky SŠ Příloha č. 9 – Výsledky dotazník – vozíčkáři Příloha č. 10 – Dotazník pro žáky SŠ Příloha č. 11 – Dotazník pro vozíčkáře

1

Příloha č. 2 -Seznam použitých zkratek: MHD – Městská hromadná doprava ZP – zdravotní postižení CNS – centrální nervová soustava SŠ – střední škola

2

Příloha č. 3 - Tabulka č.1 – Seznam středních škol v Plzeňském kraji Seznam středních škol v Plzeňském kraji 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

Soukromá střední uměleckoprůmyslová škola-Zámeček, s.r.o. Plzeň, Pod Vinicemi 82 Plzeňská obchodní akademie, s.r.o. Plzeň, Politických vězňů 5 Střední škola informatiky a finančních služeb, Plzeň, Klatovská 200 G Plzeň, Klatovská 200 G Střední odborná škola obchodu, užitého umění a designu, Plzeň, Nerudova 33 Plzeň, Nerudova 1214/33 Odborná školy výroby a služeb, Plzeň, Vejprnická 56 Plzeň, Vejprnická 56 Střední odborná škola ochrany osob a majetku Plzeň s.r.o. Plzeň, Nade Mží 1 Střední odborné učiliště elektrotechnické Plzeň, Vejprnická 56 Konzervatoř, Plzeň, Kopeckého sady 10 Plzeň, Kopeckého sady 10 Střední odborná škola a střední odborné učiliště obchodu, služeb a provozu hotelů, s.r.o. Plzeň, Nade Mží 1 Sportovní gymnázium, Plzeň, Táborská 28 Plzeň, Táborská 28 Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola elektrotechnická, Plzeň, Koterovská 85 Plzeň, Koterovská 85 Masarykovo gymnázium, Plzeň, Petákova 2 Plzeň, Petákova 2 Gymnázium Luďka Pika, Plzeň, Opavská 21 Plzeň, Opavská 21 Gymnázium, Plzeň, Mikulášské nám. 23 Plzeň, Mikulášské nám. 23

15 Obchodní akademie, Plzeň, nám. T. G. Masaryka 13 3

Plzeň, nám. T. G. Masaryka 13 16

17

18

19

20

21

22

23

24

25

Církevní gymnázium Plzeň Plzeň, Mikulášské nám. 15 Gymnázium Františka Křižíka a základní škola, s.r.o. Plzeň, Sokolovská 54 Hotelová škola, Plzeň, U Borského parku 3 Plzeň, U Borského parku 3 Střední odborné učiliště stavební, Plzeň, Borská 55 Plzeň, Borská 55 Sportovní a podnikatelská střední škola, spol. s r.o. Plzeň, sady 5. května 21 Střední průmyslová škola stavební, Plzeň, Chodské nám. 2 Plzeň, Chodské nám. 2 Střední odborné učiliště obchodu a řemesel, spol. s r.o. Starý Plzenec, Raisova 96 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Plzeň, Karlovarská 99 Plzeň, Karlovarská 99 Integrovaná střední škola živnostenská, Plzeň, Škroupova 13 Plzeň, Škroupova 13 Střední průmyslová škola dopravní, Plzeň, Karlovarská 99 Plzeň, Karlovarská 99 Střední průmyslová škola strojnická a Střední odborná škola profesora Švejcara, Plzeň,

26 Klatovská 109 Plzeň, Klatovská 109 27

Soukromá střední uměleckoprůmyslová škola Plzeň - Husova, s.r.o. Plzeň, Husova 1126/43

4

Příloha č. 4 - Tabulka č. 2 – Seznam organizací shlukující samostatné vozíčkáře Organizace zabývající se aktivitami pro vozíčkáře CENTRUM PRO ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÉ 1

PLZEŇSKÉHO KRAJE, Územní organizace Plzeňského kraje, Vozíčkáři Plzeňska adresa: Koterovská 134, 326 00 Plzeň SVAZ TĚLESNĚ POSTIŽENÝCH V ČR, Územní

2 organizace Plzeňského kraje, Vozíčkáři Plzeňska adresa: Kaznějovská 1758/43, 323 00 3

ČESKÁ ASOCIACE PARAPLEGIKŮ - pobočka Plzeň Ovčárská 471, 108 00 Praha 10

4

SDRUŽENÍ OBČANŮ EXODUS U Zvonu 51, 330 11 Třemošná, Země koruny České

5

KLUB INVALIDNÍCH DOBRODRUHŮ U Jam 23, Plzeň 1

5

Příloha č. 5 - Tabulka č. 3 – Otázky sběru dat OBLAST 1 OBLAST 1 – Život člověka upoutaného na invalidní vozík Výzkumné téma 1 : Vozíčkář a zvolené oblasti života na vozíku Obecná výzkumná otázka 1: Otázky pro sběr dat Vlastníte osobní auto? Spec. výzkumná otázka 1 Řídíte osobní auto? Využíváte i jiné formy dopravy (vlak, autobus, tramvaj)? Bydlíte sám nebo s rodinou? Spec. výzkumná otázka 2 Kde bydlíte: Chtěl byste něco ve Vašem bydlení změnit? Máte nějaké koníčky/záliby? Jak často děláte sportovní či volnočasovou aktivitu? Spec.výzkumná otázka 3

Setkal/a jste se někdy s nějakými překážkami ve volbě sportu nebo záliby? Je něco spojeného s nabídkou sportovních a volnočasových aktivit, co byste chtěl změnit, přidat nebo ubrat?

Spec. výzkumná otázka 4 Chtěl byste zaměstnání změnit? Obecná výzkumná otázka 2: Otázky pro sběr dat V případě, kdy by byly všechny formy dopravy ideálně bezbariérové, který dopravní prostředek byste nejčastěji Spec.výzkumná otázka 1 využíval? Jel jste někdy tramvají? Co byste doporučil dopravcům tramvají pro jízdu vozíčkáře? Spec. výzkumná otázka 2

Jel jste někdy autobusem? Co byste doporučil dopravcům autobusů pro jízdu vozíčkáře? Jel jste někdy vlakem? Co byste doporučil dopravcům vlaků pro jízdu vozíčkáře?

Spec. výzkumná otázka 3 Chtěl byste něco ve Vašem bydlení změnit? 6

Sháněl/a jste někdy pro sebe bydlení? Spec. výzkumná otázka 4 Co považujete za nejproblematičtější v hledání vhodného bydlení? Spec.výzkumná otázka 5

Máte nějaké koníčky/záliby? Jak často trávíte čas sportem nebo koníčkem?: Dokázal/a byste vyjmenovat nějaké sporty/záliby pro Vás

Spec.výzkumná otázka 6 vhodné, které nabízí organizace a spolky v Plzni a okolí? Je něco spojeného s nabídkou sportovních a volnočasových Spec.výzkumná otázka 7 aktivit, co byste chtěl změnit, přidat nebo ubrat? Pracujete? Uveďte, co byste chtěl dělat? Spec. výzkumná otázka 8 Na jaké pozici pracujete? Na jaký úvazek? Jak dlouho jste hledal/a práci?

Spec. výzkumná otázka 9 Spec.výzkumná otázka 10

Hledal/a jste práci? Jak dlouho? Jaké byly největší potíže v nalezení práce? Jaké jsou největší potíže v hledání zaměstnání?

Výzkumné téma 2 : Názory na realizaci specifického programu pro žáky SŠ Obecná výzkumná otázka 1: Otázky pro sběr dat Spec.výzkumná otázka 1 Spec.výzkumná otázka 1

Má, podle Vás, realizace zážitkového programu pro žáky středních škol smysl? Co byste doporučil pro realizaci takového programu?

Spec. výzkumná otázka 1 Byl/a byste ochoten/a lektorovat podobný program?

7

Příloha č. 6 - Tabulka č.4 - Otázky sběru dat OBLAST 2 OBLAST 2 – Postoje žáků SŠ vhledem k osobám na vozíku Výzkumné téma 1: Informovanost žáků SŠ o problematice Obecná výzkumná otázka 1: Otázky pro sběr dat Spec. výzkumná Mají žáci SŠ zkušenost s kontaktem s osobou na vozíku? otázka 1

Setkal/a jste se někdy s osobou upoutanou na vozík?

Spec.výzkumná Co Vás prvního napadne, když vidíte člověka na vozíku, který se otázka 2

pohybuje městem? Obecná výzkumná otázka 2: Otázky pro sběr dat

Spec. výzkumná otázka 1

Máte představu, čím se stane, že je člověk upoutaný na vozík?

Spec.výzkumná Odkud myslíte, že se takové informace může člověk dozvědět? otázka 2

Vyjmenujte pár věcí, které Vás napadnou.

Spec. výzkumná Jaké myslíte, že mají lidé obecně povědomí o problematice lidí otázka 3

upoutaných na vozík?

Výzkumné téma 2 : Názory na realizaci specifického programu pro žáky SŠ Obecná výzkumná otázka 1: Otázky pro sběr dat Spec. výzkumná otázka 1 Spec. výzkumná otázka 2

Setkal/a jste se někdy s osobou upoutanou na vozík? V případě, že byste byl/a osloven/a se zúčastnit programu, ve kterém byste se mohl/a dozvědět informace o druzích postižení, možnostech léčby, osudech konkrétních lidí, šel/a byste do toho? Obecná výzkumná otázka 2: Otázky pro sběr dat

Spec. výzkumná otázka 1

Zajímalo by Vás, jaké jsou příčiny postižení osob, které potkáváte?

Spec.výzkumná Součástí programu by byla i praktické vyzkoušení jízdy na vozíku, otázka 2

pokračoval/a byste v účasti? 8

Obecná výzkumná otázka 3: Otázky pro sběr dat Spec. výzkumná Uveďte jaká pozitiva a negativa by pro Vás mohl takový program mít otázka 1

(počet dle Vašeho uvážení)? Myslíte si, že by mohl mít program vliv na lepší pochopení lidí upoutaných na vozík?

Spec.výzkumná otázka 2

Myslíte si, že by mohl mít program do budoucna vliv na snížení počtu bariér ve městě? Myslíte si, že by mohl mít program do budoucna vliv na uvědomění si hodnoty svého zdraví? Obecná výzkumná otázka 4: Otázky pro sběr dat

Spec.výzkumná Co konkrétně by Vás v programu zajímalo, popř. co byste si chtěl/a otázka 1 Spec. výzkumná otázka 2

vyzkoušet? Jaké formě výuky byste dal/a přednost?

9

Příloha č. 7 - Tabulka č. 5 – Otázky sběru dat OBLAST 3 OBLAST 3 – Vztah mezi žádoucím chováním k osobě na vozíku podle vozíčkáře a zachováním se žáka SŠ Obecná výzkumná otázka 1: Otázky pro sběr dat Specifická výzkumná otázka 1

Jak byste chtěl, aby se lidé zachovali v situaci:

Specifická výzkumná otázka 2

Jak byste se zachoval/a v situaci:

10

Příloha č. 8 – Vyhodnocení dotazníků pro žáky SŠ VYHODNOCENÍ – dotazníky SŠ Věk: 15 – 4 % (5) 16 – 28 % (33) 17 - 43% (51) 18 – 16 % (19) 19 – 7 % (8) 20 – 2% (2)

11

Vysněné zaměstnání:

prezident 2 účetní/práce v kanceláři 2

lékař 12

logistik 2

projektant/architekt 11

zubní laborant

právník/advokát 9

nutriční terapeut

manager 6

zdravotní sestra

fyzioterapeut 5

porodní asistent

učitel 5

voják

sportovec 5

finanční poradce

psycholog 4

kriminalista

zpěvák/herec/umělec 3

fotograf

podnikatel 3

producent filmů

stavební inženýr 3

bytový designer

majitel CK/autodílny 2

japanoložka

žurnalista 2

astronaut

překladatel 2

odhadce nemovitostí

farmaceut 2 makléř 2 1) a – 10% (9) b – 6% (5) c – 74% (65) d – 8% (7) e – 2% (2) 2) Je mi ho líto – 20 Co se mu stalo? – 20 12

Je to člověk, který to má v životě těžké a obdivuji ho, že to zvládá – 12 Musí to mít v životě těžké – 11 Řeknu si, že jsem rád, že jsem zdravý -6 Všude jsou překážky, které musí překonávat – 6 Nic – 5 Obdiv – 5 Doufám, že mě to nepotká – 3 Nepotřebuje s něčím pomoci – 3 Představa mě a mých blízkých v podobné situaci – 2 Měl smůlu 2 Jaký je asi jeho život 2 Závislost na někom druhém 1 Že je po nemoci nebo úrazu 1 Rozhlédnu se po ostatním lidech, které takového člověka hypnotizují pohledem 1 Je to normální člověk, snaží se žít jako ostatní 1 Nepřemýšlím nad tím 1 Hele vozíčkář! 1 Měl asi bujaré mládí 1 Chovám se jako by byl zdravý 1 Uhnula bych, aby měl prostor projet 1 3) a - 84% (97) b - 16% (18) 4) a - 66% (76) b - 34% (40) 5) a - 6% (7) b - 71% (83) c - 18% (21) d - 2% (2) e - 3% (3)

a - 3% (3) b - 15% (18) c - 69% (81) d - 9% (11) e - 3% (4)

6) a - 66% (77) b - 33% (39) Nemám zájem – 9 Šla bych do toho, pokud by se to týkalo někoho z mých známých – 7 Volný čas využívám jinak – 4 Nechci to přivolat – 2 Mám dostatečné vědomosti – 2 Nevím – 2 7) a - 72% (79) b - 28% (31) Nezúčastním se - 5 Nechtěla bych to zažít – 4 Říká se, že to přináší smůlu – 3 13

8) pozitiva vcítění se do pocitu – 27 informace – 25 uvědomění si svého zdraví – 13 vědět, jak pomáhat - 11 vědomosti, zkušenosti – 9 vědět, jak se zachovat – 6 poznat lidi na vozíku – 6 poznat jejich osudy – 6 vědět o tom víc – 5 lepší uvědomění problému – 5 9) negativa lítost, špatný pocit – 11 časová náročnost – 8 ztráta času – 6 negativní nálada – 5 duševní trauma – 5 nezájem některých lidí 4 vzpomínka na blízké – 2 smutné příběhy – 2 strach z rizika – 2 10) jízda na vozíku - 30 životní situace – 14 diskuze s vozíčkáři – 8 nic – 7 jak pomoci – 5 důvody postižení /příběhy – 5 naděje a možnosti léčby – 4 den vozíčkáře – 4 pocity lidí na vozíku – 4 11) a - 13% (15) b - 26% (29) c - 58% (66) d - 3% (3) 12) a - 16% (18) b - 78% (88) c - 6% (7) 13) internet – 70 TV, rádio, noviny – 36 knihy, časopisy, letáky – 33 přednáška ve škole/ beseda – 31 14

přímo od vozíčkáře – 27 vlastní zkušenost či okolí – 17 odborníci – 10 nemocnice/ústavy – 5 14) a - 96% (108) b - 5% (6) 15) a - 58% (65) b - 42% (48) 16) a - 82% (94) b - 18% (21)

15

Příloha č. 9 – Výsledky dotazníků pro vozíčkáře VÝSLEDKY DOTAZNÍKY Vozíčkáři Věk: 27 – 35

22% (4)

35 – 55

28 % (5)

55 a více

50% (9)

Vzdělání + obor: (nejvyšší ukončené, v případě studia – momentálně studované) základní - 11% (2) vyučen – 22% (4) středoškolské –39% (7) vysokoškolské – 28% (5) Typ postižení: a) vrozené 22% (4) cysta na páteři DMO 2x progresivní svalová dystrofie b) získané 78% (14) RS 2x mozkomíšní skleroza amputace paraparéza 2x úraz 3x kvadruparéza 2x kvadruplegie paraparéza

16

skleroza multiplex

V případě odpovědi b) Jak k postižení došlo? nemoc 6x dopravní nehoda 3x úraz 3x otrava svítiplynem porod

Kolik let žijete s postižením? 4-6 let 6% (1) 7 a více 94% (17)

Používáte k pohybu vozík? a) ano 72% (13) b) ne (0) c) střídám ho s jinými pomůckami 28% (5) Uveďte s jakými – FH, ortézy Ve městě, na cestách, na nákupech se pohybuji: a) sám 44% (8) b) s doprovodem 56% (10) c) nikam nejezdím (0) Nyní prosím o zodpovězení otázek. Vždy zakroužkujte jednu odpověď, prosím i o podrobnější komentář k odpovědi.:

1. TÉMA: DOPRAVA 1)Vlastníte osobní auto? a) NE 33% (6) 17

b) ANO 67% (12) 2)Řídíte osobní auto? a) NE 61% (11) b) ANO 39% (7) Uveďte, jak často za týden jezdíte? 4-7 za týden 3)Využíváte i jiné formy dopravy (vlak, autobus, tramvaj)? a) ANO 72% (13) Uveďte jaké? vlak zřídka (3) autobus, tramvaj (9) zřídka (1) Používáte při jejich užívání doprovod? Ano – 69% (9) Ne – 31% (4) b) NE 28% (5) Uveďte důvod, proč je nevyužíváte? vlakem nemám kam jezdit, autobus nemá plošiny ani místo na vozík ani agentura na víc dní nevezme, WC není zatím mám odvoz časové důvody

4)Jaký je Váš názor na kvalitu těchto forem dopravy? Kvalita veřejné dopravy je dle mého názoru průměrná a je na ní ještě co zlepšovat v plzni se špatně najíždí do některých tramvají a někdy jsou výs.plošiny také rozbité,to jsem zažila. V Plzni jsem velmi spokojený s hromadnou dopravou tramvaj vysouvaí plošina je krutě příkrá problém při objednání spoje,zajištění vyhovujícího spoje,ne každý spoj lze možno využítnelze použít plošinu kromě vlaků OK velmi dobrá (3) zlepšila se (1) poruchy v mraze, dlouhé čekání na bezbar. spoj 5)Jel jste někdy tramvají? a) Ano 78% (14) 18

b) Ne 22% (4) Co byste doporučil dopravcům tramvají pro jízdu vozíčkáře? jen jednou a okradli mě zlepšit funkčnost vysouvací plošiny zažít výstup na vozíku s výsuvnou krátkou plošinou klid a trpělivost bohužel to neovlivní, jedná se o stav komunikace, plošina je v úhlu velmi strmém, může dojít k úrazu a převrácení vozíku. lepší podmínky pro nástup do tramvaje vysouvaní plošiny nerozbité jet plynule, zejména při rozjezdu a brzdění místo pro vozík u vstupních dveří 6)Jel jste někdy autobusem? a) Ano 78% (14) b) Ne 22% (4) Co byste doporučil dopravcům autobusů pro jízdu vozíčkáře? Aby zastavovali, co nejblíže u chodníku bezbariérový přístup zlepšit funkčnost vysouvací plošiny také klid a trpělivost prakticky totéž, co u tramvají, zajíždět k chodníku. častost bezbariérových spojů málo prostoru pro vozíčkáře jet plynule,zejména při brzdění, pomalu v zatáčkách 7)Jel jste někdy vlakem? a) Ano 72% (13) b) Ne 28% (5)

19

Co byste doporučil dopravcům vlaků pro jízdu vozíčkáře? Aby byli více ochotné. Ono když chce člověk na vozíku jet vlakem tak to někdy stojí hodně úsilí a hodně telefonátů než Vám to všechno zařidí. zlepšit funkčnost vysouvací plošiny také klid a trpělivost a pevné nervy zatím jsem měla kladnou zkušenost, zúčastnila jsem prezentace, když uváděli tady v Plzni do provozu plošiny na nástup do vlaků a výstup v jednotlivých stanicích, kde je k dispozici plošina pro vozíčkáře. pro každý spoj alespoň dvě místa pro vozíčkáře lepší podmínky pro nástup do vlaku dlouhá doba objednání (max. 2 dny) kratší doba objednání umožnit doprovodu sedět v blízkosti svého klienta 8)V případě, kdy by byly všechny formy dopravy ideálně bezbariérové, tzn. nepotřeboval byste pomoc doprovodu, který dopravní prostředek byste nejčastěji využíval (možno i více zaškrtnout) ? a) Auto (10) b) Tramvaj (8) c) Vlak (6) d) Autobus (10) e) jiné (2) uveďte jaké: Je mi jedno jaký prostředek, potřebuji doprovod Vlastním el. vozík 2. TÉMA: BYDLENÍ 3.

1)Bydlíte:

a) sám 39% (7) b) s rodiči 17% (3) c) s rodinou (manžel/ka, partner/ka, děti) 44% (8)

20

2)Kde bydlíte: a) ve vlastním domě/bytě 61% (11) b) v nájmu – městský byt/dům 28% (5) c) v nájmu – soukromý byt/dům 11% (2) 3)Chtěl byste něco (místo, lokalitu, druh bydlení (dům/ byt; nájem/vlastní), velikost,výše nájmu..)ve Vašem bydlení změnit? a) NE 67% (12) b) ANO 33% (6) Co by to bylo? bezbariérovost (3) výše nájmu (2) vlastní byt pro rodinu Uveďte, co Vám v tom brání? v současných domech není dost místa finanční prostředky. bariérový vstup-schody, schody do patra nedostatek bezbariérových bytů s levnějším nájmem špatná realitka 4)Sháněl/a jste někdy pro sebe bydlení? a) NE 83% (15) b) ANO 17% (3) Uveďte, co považujete za nejproblematičtější v hledání vhodného bydlení bezbariérovost (4) lokalita (1) 3 . TÉMA: SPORT A VOLNÝ ČAS 1)Máte nějaké koníčky/záliby? a) NE 11% (2) b) ANO 89% (16) Uveďte jaké? šipky, žolíky, bowling knihy, divadlo,film, šachy, Hraji závodně florbal a chodím na hokej. pc,rehabilitace, hypoterapie 21

golf křížovky, práce pro ZP, závody na Hvězdě sportovní pro vozíčkáře, 4boj ve střelbě v Lobzích-Plzeň, bowling fitnes centrum,handbike golf, florbal PC, četba, pes uklízení hudba, plavání, literatura vyšívání (2) hudba (2) společnost hudba, plavání, knihy 2)Pokud jste odpověděl ANO, děláte je: a) pravidelně 75% (12) b) čas od času 19% (3) c) závodně 6% (1) 3)Setkal/a jste se někdy s nějakými překážkami ve volbě sportu nebo záliby? a) NE 50% (9) b) ANO 50% (9) Uveďte s jakými? jsem imobilní,akcí se zúčastňuji jen jako divák Když jedu na hokej tak někdy jsou problémy s pořadateli. spíše s bezbariérovým nepřístupem, ale i to se dá vyřešit nespolupráce sportovních organizací bariéry (3) neudýchám - florbal,pinec 4)Dokázal/a byste vyjmenovat nějaké sporty/záliby pro Vás vhodné, které nabízí organizace a spolky v Plzni a okolí? a) NE 22% (4) b) ANO 78% (14) Uveďte je: bowling,stolní tenis, šachy, střelba,plavání, golf SKH Meteor Plzeň (florbal) bowling, 4boj ve střelbě, začíná golf pro vozíčkáře, ve spolupráci s f.Mezado a spolkem KID se pořádají Dolany, jízda na raftech a výlety do okolí sdružení pro zdravotně postižené golf, florbal KID petanq bowling

22

5)Je něco spojeného s nabídkou sportovních a volnočasových aktivit, co byste chtěl změnit, přidat nebo ubrat? a) NE 100% (18) b) ANO (0) 4. TÉMA: ZAMĚSTNÁNÍ 1)Pracujete? a)NE 61% (11) Chtěl byste pracovat?

ano 64% (7) ne 36% (4)

Uveďte, co byste chtěl dělat? recepční, asistentka, pokladní jsem v důchodu jednoduchou práci na pc administrativní pracovník,manager recepční, prodavačka, asistentka administrativa Hledal/a jste práci?a) NE 45% (5) b) Ano 55% (6) Kde všude jste hledal/a na nástěnce v obchodě přes ÚP,osobně.elektronicky Jak dlouho? 3-6 měsíců (2) 6-12 měsíců (2)

Jaké jsou největší potíže v hledání zaměstnání? zrušilo se v loňském roce mnoho prac.míst pro invalidy ranní směna, menší úvazek velké město-více příležitostí,malé město,vesnice-minimum příležitostí a) ANO 39% (7) Uveďte: 23

Na jaké pozici pracujete? zastával jsem funkci analytika Digitalizaci dat účetní, a montážní dělník v elektro výrobě obchodně-technický zástupce sociální pracovník docent Na jaký úvazek? plný 29% (2) částečný 71% (5) Jak dlouho jste hledal/a práci? 1-3 měsíce (3) 3-6 měsíců (1) Jaké byly největší potíže v nalezení práce? časové podmínky bezbariérové prostředí ranní směny, kratší úvazek Chtěl byste zaměstnání změnit? a)NE 86% (6) b)ANO 14% (1) Uveďte na jaké? Musím skončit ze zdravotních důvodů

24

ZÁŽITKOVÉ PROGRAMY PRO ŽÁKY STŘEDNÍCH ŠKOL 1) Má, podle Vás, realizace zážitkového programu pro žáky středních škol (informace v úvodu dotazníku) smysl? a)Ano 83% (15) Uveďte proč? obeznámení s problematikou mnozí neví, jak s námi mluvit, jak případně pomoci zrealizovat názor aby se aspoň trošku pokusili vcítit do situace inval.osoby myslím, že málokdo si dovede představit takový život člověk má vyzkoušet všechno, ale hlavně ať to v ži votě raději nemusí potřebovat Ať ví jaké to a jaké jsou překážky. získání nových zkušeností a pohledu života na vozíku Jízda na vozíku v jakékoli sitaci Aby si vyzkoušeli co to všechno obnáší pochopili by omezení handycapovaných, uvědomili by si hodnotu zdraví bezpochyby jim to dodá přesnější představu o životě a ceně zdraví zkušenost s manipulací b) Ne 17% (3) Uveďte proč? na jednu hodinu nebo na jeden den je to legrace, Teprve když je to trvale, tak si člověk uvědomí tu hrůzu Nezajímá je to 2)Co byste doporučil pro realizaci takového programu? manipulace s vozíkem, terén s překážkami (koleje, hrboly), zažít už ve škole Vzít tam lidi s různým typem postižení, ne jen ty "chrty" na závodních vozících Dlouhodobou výchovu k ohleduplnosti a základní slušnosti. co nejvíce praxe, co nejméně slov neznám takové programy, ale měly by být dostatečně reálné společná setkání, jako jsme měli tenhle týden se ZŠ v Plzni, formou besedy již třetím rokem se setkává několik vozíčkářů s dětmi této školy, děti si mohou i vyzkoušet jízdu na vozíčcích a vzájemné zkušenosti, kdy se i ony setkávají ve svých rodinách nebo okolí s postiženými 25

lidmi a hledají oboustranný přístup. Článek by měl vyjít v příštím týdnu v Plzeňském deníku. jízdu na handbiku,plavání bez pomoci dolní části trupu zapojil bych více věkových vrstev zapojit více věkových skupin 3) Jak byste chtěl, aby se lidé zachovali v situaci: Snažíte se dostat s vozíkem do tramvaje, chvíli s tím bojujete. a) Vzali by Vás zezadu a pomohli Vám nahoru. 6% (1) b) Zeptali se Vás, zda chcete pomoci s nástupem. 56% (10) c) Pomohli by Vám až na Vaše vyžádání. 33% (6) Jedete po městě po silnici, která má stoupající sklon, jedete pomalu nahoru, je vidět, že je to pro Vás namáhavé. a) Vzali by Vás zezadu a pomohli Vám nahoru.(6% 1) b) Zeptali se Vás, zda chcete pomoci s nástupem, pokud nechcete, pomohli Vám stejně. 11% (2) c) Zeptali se Vás, zda chcete pomoci s nástupem, pokud nechcete, nechají Vás být. 72% (13) d) Nevšímali si Vás. 6% (1) e) Jiné 6% (1) Tahle situace nemůže nastat. 4)Byl/a byste ochoten/a lektorovat podobný program? a) Ne 50% (9) b) Ano 50% (9)

26

Příloha č. 10 - Dotazník pro žáky SŠ Dotazník pro diplomovou práci Analýza a tvorba specifického sociálního programu změny postojů k lidem upoutaným na invalidní vozík Dobrý den, jsem studentka dálkového magisterského studia oboru Sociální práce na Masarykové univerzitě v Brně. Již nějaký čas pracuji jako sociální pracovnice a zajímám se o problematiku zdravotně postižených. Nyní pracuji na diplomové práci, jejíž výzkum by mohl pomoci zrealizovat mojí myšlenku. Jde o zážitkový program pro žáky středních škol, ve kterém by se žáci dozvěděli informace o druzích postižení, o vzniku postižení u konkrétních lidí, zjistili problémy, se kterými se tato populace dennodenně setkává a mohli si sami na sobě vyzkoušet jízdu na invalidním vozíku v terénu (tj. návštěva restauračního zařízení, pohyb po domě, pohyb v terénu apod.). Domnívám se, a tuto domněnku potřebuji potvrdit nebo vyvrátit, že mnoho lidí neví, jak se k lidem s postižením chovat, zapomíná se na ně v různých oblastech (stavby domů a bytů, volnočasové organizace s bariérovým přístupem, doprava veřejnými prostředky, atd.), a samotní si neuvědomují hodnotu svého zdraví. Proto bych potřebovala znát Vaše názory a vědomosti o problematice. Vaše odpovědi v dotazníku budou samozřejmě anonymní. Dotazník Vám zabere 5 minut. Vyplněný dotazník prosím předejte povolané osobě. Předem děkuji za zodpovězení otázek a za vaše názory a připomínky. Na úvod bych potřebovala několik údajů o Vaší osobě, poté v případě více možností odpovědí zakroužkujte zvolenou odpověď, pokud je Váš komentář delší než vytečkovaný řádek, pokračujte vedle nebo na zadní stranu: Věk:……………………..

Vzdělání + obor:

..……………………………………………………………………………………………… (nejvyšší ukončené, v případě studia – momentálně studované) Vysněné/ plánované zaměstnání: ………………………………………………………………………………………………… …… 1)Setkal/a jste se někdy s osobou upoutanou na vozík? a) ano, doma/ v rodině b) ano, mám kamaráda/ku na vozíku c) ano, ve městě, na cestách d) ano, jinde,Kde?................................................................................................................. e) ne,nikdy 27

2)Co Vás prvního napadne, když vidíte člověka na vozíku, který se pohybuje městem? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………… 3)Máte představu, čím se stane, že je člověk upoutaný na vozík? a) Ano, uveďte důvody postižení………………………………………………………………………………………… ……… ..………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………….. b) Ne 4) Zajímalo by Vás, jaké jsou příčiny postižení osob, které potkáváte? a) Ano b) Ne 5) Jak byste se zachoval/a v situaci: Vozíčkář se snaží dostat do tramvaje, vypadá to, že mu to moc nejde. a) Vezmu ho zezadu a pomohu mu nahoru. b) Zeptám se, zda chce pomoci s nástupem. c) V případě, že mě sám osloví, jsem připravena mu pomoci d) Do takových věcí se nemíchám. e) Jiné……………………………………………………………………………………………… ………………………………………….. Vozíčkář jede po městě po silnici, která má stoupající sklon, jede pomalu nahoru, je vidět, že je to pro něj namáhavé. a) Vezmu ho zezadu a pomohu mu nahoru. b) Zeptám se, zda chce pomoci, pokud nechce, pomohu mu stejně. 28

c) Zeptám se, zda chce pomoci, pokud nechce, nechám ho být. d) Do takových věcí se nemíchám. e) Jiné……………………………………………………………………………………… ………………………………………………. 6)V případě, že byste byl/a osloven/a se zúčastnit programu, ve kterém byste se mohl/a dozvědět informace o druzích postižení, možnostech léčby, osudech konkrétních lidí, šel/a byste do toho? a) Ano b) Ne, uveďte proč?.......................................................................................................................... ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………. 7)Součástí programu by byla i praktické vyzkoušení jízdy na vozíku - sporty pro vozíčkáře, jízda v terénu atd.,pokračoval/a byste v účasti? a) Ano b)

Ne,Proč?................................................................................................................

8)Uveďte jaká pozitiva a negativa by pro Vás mohl takový program mít (počet dle Vašeho uvážení)? pozitiva

negativa

……………………………… ………………………………

………………………………. ……………………………….

……………………………… ………………………………

………………………………. ……………………………….

………………………………

……………………………….

9) Co konkrétně by Vás v programu zajímalo, popř. co byste si chtěl/a vyzkoušet? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………… 10) Jaké formě výuky byste dal/a přednost? a) teoretické (informace formou přednášky, prezentace) 29

b) praktické (jízda v terénu, doprovod osoby na vozíku do určeného místa) c) teorie i praxe (přednáška s prezentací, poté nácvik v terénu) d) jiné……………………………………………………………………………………… ………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………. 11) Jaké myslíte, že mají lidé obecně povědomí o problematice lidí upoutaných na vozík (život, problémy, nalezení zaměstnání, bariéry, sporty)? a) dostatečné b) nedostatečné c) jiné……………………………………………………………………………………… …………………………………………… 12) Odkud myslíte, že se takové informace může člověk dozvědět? Vyjmenujte pár věcí, které Vás napadnou. ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… 13) Myslíte si, že by mohl mít program vliv na lepší pochopení lidí upoutaných na vozík? a) Ano b)Ne 14) Myslíte si, že by mohl mít program do budoucna vliv na snížení počtu bariér ve městě? a) Ano b)Ne 15) Myslíte si, že by mohl mít program do budoucna vliv na uvědomění si hodnoty svého zdraví? a) Ano b)Ne

Děkuji za vyplnění dotazníku a Vaše důležité názory. Přeji pěkný den. Prostor pro poznámky:

30

Příloha č. 11 - Dotazník pro vozíčkáře

Dotazník pro diplomovou práci Analýza a tvorba specifického sociálního programu změny postojů k lidem upoutaným na invalidní vozík Dobrý den, jsem studentka dálkového magisterského studia oboru Sociální práce na Masarykové univerzitě v Brně. Již nějaký čas pracuji jako sociální pracovnice a zajímám se o problematiku zdravotně postižených. Nyní pracuji na diplomové práci, jejíž výzkum by mohl pomoci zrealizovat mojí myšlenku. Jde o zážitkový program pro žáky středních škol, ve kterém by se žáci dozvěděli informace o druzích postižení, o vzniku postižení u konkrétních lidí, zjistili by problémy, se kterými se tato populace dennodenně setkává a mohli by si sami na sobě vyzkoušet jízdu na invalidním vozíku v terénu (tj. návštěva restauračního zařízení, pohyb po domě, pohyb v terénu apod.). Domnívám se, a tuto domněnku potřebuji potvrdit nebo vyvrátit, že mnoho lidí neví, jak se k lidem s postižením chovat, zapomíná se na ně v různých oblastech (stavby domů a bytů, volnočasové organizace s bariérovým přístupem, doprava veřejnými prostředky, atd.), a samotní si neuvědomují hodnotu svého zdraví. Proto bych potřebovala znát Vaše názory a vědomosti o problematice. Vaše odpovědi v dotazníku budou samozřejmě anonymní. Předem děkuji za zodpovězení otázek a za vaše názory a připomínky. Na úvod bych potřebovala několik údajů o Vaší osobě, v případě více možností zakroužkujte zvolenou odpověď: Věk:…………………….. Bydliště: (škrtnout nesprávné) Plzeň / okolí Plzně Vzdělání + obor:…………………………………………………………………….. (nejvyšší ukončené, v případě studia – momentálně studované) Typ postižení: a) vrozené – uveďte stručně diagnózu…………………………………………………………….. b) získané - uveďte stručně diagnózu………………………………………………………………. 31

V případě odpovědi b) Jak k postižení došlo? (stačí stručně – př. autonehoda, úraz při skoku,… ………………………………………………………………………………………… …………………... ………………………………………………………………………………………… …………………… Kolik let žijete s postižením?...................................................................... Používáte k pohybu vozík? a) ano b) ne c) střídám ho s jinými pomůckami. Uveďte s jakými…………………..

………………………………………………………………………………………… ………. Ve městě, na cestách, na nákupech se pohybuji:

a) sám b) s doprovodem c) nikam nejezdím

Nyní prosím o zodpovězení otázek. Vždy zakroužkujte jednu odpověď, prosím i o podrobnější komentář k odpovědi.: 1. TÉMA: DOPRAVA 1)Vlastníte osobní auto? c) NE d) ANO

32

2)Řídíte osobní auto? c) NE d) ANO Uveďte, jak často za týden jezdíte?........................................................................... 3)Využíváte i jiné formy dopravy (vlak, autobus, tramvaj)? c) ANO, Uveďte jaké?........................................................................................................................ ……………………………………………………………………………………… ………………………………………………. Používáte při jejich užívání doprovod?............................................................................... d) NE, Uveďte důvod, proč je nevyužíváte?................................................................................ ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… …………… 4)Jaký je Váš názor na kvalitu těchto forem dopravy?.............................................................................. ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………… 5)Jel jste někdy tramvají? c) Ano d) Ne

33

Co byste doporučil dopravcům tramvají pro jízdu vozíčkáře?................................................................. ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………… 6)Jel jste někdy autobusem? c) Ano d) Ne Co byste doporučil dopravcům autobusů pro jízdu vozíčkáře?................................................................. ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………… 7)Jel jste někdy vlakem? c) Ano d) Ne Co byste doporučil dopravcům vlaků pro jízdu vozíčkáře?....................................................................... ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………… 8)V případě, kdy by byly všechny formy dopravy ideálně bezbariérové, tzn. nepotřeboval byste pomoc doprovodu, který dopravní prostředek byste nejčastěji využíval (možno i více zaškrtnout) ? f) Auto g) Tramvaj h) Vlak 34

i) Autobus j) jiné, uveďte jaké………………………………………………………………………………… …………………………… 4. TÉMA: BYDLENÍ 1)Bydlíte:

a) sám b) s rodiči c) s rodinou (manžel/ka, partner/ka, děti)

2)Kde bydlíte: a) ve vlastním domě/bytě b) v nájmu – městský byt/dům c) v nájmu – soukromý byt/dům 3)Chtěl byste něco (místo, lokalitu, druh bydlení (dům/ byt; nájem/vlastní), velikost,výše nájmu..)ve Vašem bydlení změnit? c) NE d) ANO, Uveďte, co Vám v tom brání?....................................................................................... ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ……………. 4)Sháněl/a jste někdy pro sebe bydlení? c) NE d) ANO, Uveďte, co považujete za nejproblematičtější v hledání vhodného bydlení ( nic, velikost, bezbariérový přístup, dostupnost, množství nabídky atd.)? ..................................................................................................................................... .......... ……………………………………………………………………………………… ………………………………………………… 3 . TÉMA: SPORT A VOLNÝ ČAS 1)Máte nějaké koníčky/záliby? c) NE

35

d) ANO, uveďte jaké?............................................................................................................................. ..................................................................................................................................... .................... 2)Pokud jste odpověděl ANO, děláte je: a) pravidelně b) čas od času c) závodně 3)Setkal/a jste se někdy s nějakými překážkami ve volbě sportu nebo záliby? c) NE d) ANO, uveďte s jakými?........................................................................................................... ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… …………… 4)Dokázal/a byste vyjmenovat nějaké sporty/záliby pro Vás vhodné, které nabízí organizace a spolky v Plzni a okolí? c) NE d) ANO, uveďte je:…………………………………………………………………………………… …………………………. ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… …………… 5)Je něco spojeného s nabídkou sportovních a volnočasových aktivit, co byste chtěl změnit, přidat nebo ubrat? c) NE d) ANO, uveďte co:…………………………………………………………………………………… …………………………. ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… …………… 4. TÉMA: ZAMĚSTNÁNÍ 36

1)Pracujete? a)NE Uveďte, co byste chtěl dělat?................................................................................................ ………………………………………………………………………………………………… ……………………………………… Hledal/a jste práci?

a) NE

b) Ano – Kde všude jste hledal/a?.......................................................... ………………………………………………………………………………… ……………………….. ………………………………………………………………………………… ………………………… – Jak dlouho?............................................................................. Jaké jsou největší potíže v hledání zaměstnání?.................................................................... ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… …………… b) ANO, uveďte: Na jaké pozici pracujete?……………………………………………………………………………………… Na jaký úvazek?………………………………………………………………………………… Jak dlouho jste hledal/a práci?.............................................................................................. Jaké byly největší potíže v nalezení práce?............................................................................ ………………………………………………………………………………………………… ……………………………………… Chtěl byste zaměstnání změnit? a)NE b)ANO, uveďte na jaké?..................................................... ………………………………………………………………………………………………… ……………………………………….

37

ZÁŽITKOVÉ PROGRAMY PRO ŽÁKY STŘEDNÍCH ŠKOL 1) Má, podle Vás, realizace zážitkového programu pro žáky středních škol (informace v úvodu dotazníku) smysl? a)Ano, uveďte proč?........................................................................................................................... ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………… b) Ne, uveďte proč?............................................................................................................................. ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………… 2)Co byste doporučil pro realizaci takového programu? ....................................................................................................................................................... ....................................................................................................................................................... ........................ 3) Jak byste chtěl, aby se lidé zachovali v situaci: Snažíte se dostat s vozíkem do tramvaje, chvíli s tím bojujete. a) Vzali by Vás zezadu a pomohli Vám nahoru. b) Zeptali se Vás, zda chcete pomoci s nástupem. c) Pomohli by Vám až na Vaše vyžádání. d) Nevšímali si Vás. e) Jiné……………………………………………………………………………………………… ………………………………………….. Jedete po městě po silnici, která má stoupající sklon, jedete pomalu nahoru, je vidět, že je to pro Vás namáhavé. f) Vzali by Vás zezadu a pomohli Vám nahoru. g) Zeptali se Vás, zda chcete pomoci s nástupem, pokud nechcete, pomohli Vám stejně. 38

h) Zeptali se Vás, zda chcete pomoci s nástupem, pokud nechcete, nechají Vás být. i) Nevšímali si Vás. j) Jiné……………………………………………………………………………………… ………………………………………………. 4)Byl/a byste ochoten/a lektorovat podobný program? c) Ne d) Ano, ozvěte se mi na mail: [email protected] při případné realizaci programu bych se Vám ozvala s dalšími instrukcemi. Děkuji za vyplnění dotazníku a přeji pěkný den.

39

Stať k diplomové práci Analýza a tvorba specifického sociálního programu změny postojů k lidem upoutaným na invalidní vozík K myšlence prozkoumat toto téma mě přivedlo moje bývalé zaměstnání sociální pracovnice v rehabilitační léčebně a můj partner, který je již 6 let odkázán na invalidní vozík. V nespočtech rozhovorů jsem viděla nevyřešenou otázku, jak se k osobám na vozíku zachovat, pokud je ve městě potkám, dále neporozumění lidí ve vedoucích pozicích ohledně bezbariérovosti v budovách a v běžném provozu a samozřejmě snaha zkusit, zda lze pomocí zážitků u části mladých lidí změnit postoje vůči lidem upoutaným na vozík, získat dovednosti a informace o problematice a připravit půdu pro jejich rozhodnutí v budoucnu, kde již budou na vedoucích pozicích oni. V průběhu diplomové práce se pokusím vytvořit analýzu potřeb pro formulaci cílů realistického specifického programu pro studenty středních škol v Plzni a okolí. Program by měl být zaměřený na změnu názorů mladých lidí na životní situaci vozíčkářů. Zážitkovou formou by měl vést k poznání světa člověka na vozíku, nástin problematiky zdraví a problémy v běžném životě vozíčkáře a naopak možnosti vyžití i přes omezení hendikepem. Domnívám se, že se s vozíčkáři stále více setkáváme, ať s dětmi, dospívajícími, dospělými i seniory, důvody zdravotního omezení jsou různá a každý z nich má jiné možnosti a schopnosti samostatně fungovat. Často se setkávám s názorem, že každý je strůjcem svého štěstí a pokud se bude více snažit, určitě se na nohy postaví. Touto formou bych chtěla informovat alespoň část populace, aby předala dál validní informace, aby nedocházelo k takovým informačním šumům. Relevance cíle takového programu mají být ověřeny v předkládané diplomové práci. Cílem diplomové práce je tedy analyzovat potřebu takového specifického programu. Chci se zaměřit v prvé řadě na problematiku samotné vozíčkáře a osoby, jež se o ně starají – druhy postižení, druhy omezení, speciální pomůcky, problematické situace v běžném životě, jejich náhled na problematiku a získat tak podněty pro tvorbu programu. Na konci mé diplomové práce budou připraveny podklady pro realizaci zážitkového program s programem, odbornou i materiální záštitou a s možnostmi, jak program realizovat, kam podat žádosti o dotace. V případě, že o program nebude ve školách zájem, připravím teoretickou podobu programu a ponechám jej jako podklad pro další výzkumníky, kteří by nalezli lepší využití, popř. by ho dokázali funkčně přepracovat. 1

Cíle diplomové práce Symbolický cíl Na jaký problém chci upozornit tím, že jsem si zvolila toto téma? Za problém, na který chci v diplomové práci upozornit, považuji zbytečné omezení lidí upoutaných na invalidní vozík, kteří jsou alespoň částečně v základních životních potřebách soběstační, v běžných činnostech. Za problematická místa jsem zvolila dopravu (tramvaje, autobusy, vlaky), bydlení (nabídka městských bezbariérových bytů, nabídka realitních kanceláří, soukromá inzerce), sportovní a volnočasové aktivity, nalezení vhodného zaměstnání. Domnívám se, že i přes filozofií integrace lidí se zdravotním postižením do „zdravé“ společnosti, dochází ke „zbytečným“ překážkám v běžném životě člověka upoutaného na vozík. Za nežádoucí stav považuji přehlížení nebo spíše neuvědomnění si zdravých lidí existence osob upoutaných na invalidní vozík, které způsobuje, že vozíčkáři upřednostňují jízdu autem před hromadnými prostředky, nemohou si vybrat kvalitní bydlení z důvodu vysokých nájmů a bariérovosti, nedaří se jim najít práci, v které by se mohli realizovat a nemohou trávit aktivně volný čas. Ke škodě tedy přicházejí vozíčkáři, kterým se tímto nedaří se plně integrovat do společnosti. Koho chci na problém upozornit? Chtěla bych na problém upozornit žáky středních škol, kteří již brzy nastoupí do svých pracovních pozic a budou řídit nebo se podílet na problémových oblastech – budou stavět domy, vytvářet pracovní pozice, budou organizovat sportovní a volnočasové aktivity, budou ovlivňovat parametry hromadných dopravních prostředků. Chtěla bych také upozornit mladé lidi, že jsme všichni zranitelní a že je potřeba si své zdraví chránit, aby předešli zbytečným komplikacím při adrenalinových sportech, alkoholu či nevyspalosti za volantem, rychlé jízdě automobilem nebo motocyklem apod. Protože se člověk těžko vciťuje do někoho jiného, nasimulovala bych prostřednictvím zážitkových programů na vozíku běžné situace vozíčkářů v jejich životě, které by si na vlastní tělo zažili.

2

Co brání společnosti věnovat problému patřičnou pozornost? Domnívám se, že jsou lidé obecně trendem doby vedeni k zajištění sebe sama bez ohledu na druhé. Člověk se honí za penězi a vysokou životní úrovní. Lidé ve ysokých pozicích již nemají potřebu, ani je nenapadne brát v úvahu i lidi s hendikepem. Neuvědomují si, že naše zdraví je vrtkavé a člověk nikdy nemůže vědět, zda se do podobné situace nedostane. Sociální oblast není velmi výdělečně atraktivní, a proto se na ni neschyluje dostatečná pozornost. Myslím, že lidem nejvíce brání v řešení problémů osob na vozíku právě nevědomost, neznalost z vlastní zkušenosti, nezainteresovanost do problematiky. Budoucnost velké části populace je právě v žácích středních škol, kteří jsou trendem doby formováni k výše uvedenému jednání a chování. Proto jsem zvolila právě je jako cílovou skupinu. Aplikační cíl Jakého žádoucího stavu chci dosáhnout? Chtěla bych dosáhnout toho, aby člověk na vozíku mohl jezdit i jiným prostředkem než automobilem a to svobodně a bez pocitu obtěžování někoho dalšího. Dále při budování nových staveb brali lidé v úvahu možnost změny zdravotního stavu kohokoliv v rodině, a tedy přizpůsobovali byty a domy pro tyto účely (širší dveře na záchod a do koupelny, prostor v místnostech). Tím by se zvýšilo množství nájemních bytů vhodných pro vozíčkáře. Vzhledem k sportovním a zájmových aktivitám aby lidé brali v úvahu možnost účasti i člověka na vozíku a automaticky mu připravili podmínky pro účast. A v neposlední řadě ve svých firmách a podnicích nezavírali možnost lidem s hendikepem z důvodu, že by pozici nezvládli, ale pozvali je na výběrové řízení stejně jako „zdravou“ populaci. Realizace specifického programu by tedy pomohla osobám upoutaným na invalidní vozík více se integrovat do běžné společnosti. Co se potřebuji dozvědět, abych mohla dosáhnout žádoucího stavu? Potřebuji provést s vozíčkáři dotazníkové šetření, kde se budu dotazovat na výše zmíněné oblasti, zda jde opravdu o obecný problém, co konkrétně v této oblasti řešili oni a jak se s problémy vypořádali. Dále potřebuji udělat dotazníkové šetření s žáky středních škol, kde zjistím, jak jsou informovaní o problematice, zda by přijali možnost absolvovat zážitkové programy s touto tématikou, jaký mají na názor na zážitkové programy a co by sami navrhli,

3

aby byl pro ně program užitečný a zajímavý. Informace vyhodnotím a podle nich sestavím základnu pro realizaci programu. Co konkrétně udělám s poznatky své práce, aby v praxi nastala změna? Jsem přesvědčená, že teoretická znalost tématu nezajistí potřebné kroky pro změnu. Proto bych zvolila interaktivní způsob vzdělávání a to u lidí, kteří ještě své hodnoty snadno mění a tvoří. Podle výsledků dotazníkových šetření sestavím metodiku specifického programu, který se bude zabývat vzděláváním žáků středních škol o problematice života na vozíku a to prostřednictvím osobní zkušenosti s osobou na vozíku (rozhovory, informace o příčinách postižení, zamyšlení nad svým životem) a samotnou mobilizací na vozíku bez užití chůze (posazení do vozíku a nutnost překonat připravené situace – návštěva toalety, použití městské hromadné dopravy, pohyb v bariérovém bytě, sport vozíčkářů, příklady zaměstnání, které vozíčkáři

vykonávají).

Po

absolvování

lekce

v terénu

by došlo

ke skupinovému

brainstormingu, kde by vyplynuli na povrch největší problémy a zážitky žáků středních škol s životem na vozíku. Jako přidanou hodnotu bych brala v úvahu setkání mladého člověka s člověkem, který má určitý hendikep, mluví o existenci svého postižení, jeho původu a svých pocitech. Oslovím nadaci Think Big, která se zabývá projekty mladých, které mohou výrazně ovlivnit lidské bytí. Po schválení projektu zajistím lektora – vozíčkáře, vozíky od sponzorsky od výrobce, přepravu sponzorsky od výrobce pomůcek, vlastní PC, sponzorsky zapůjčený dataprojektor a s lektorem připravíme detailně program. Projekt připravím na jedné z oslovených škol, budu spolupracovat s médii (časopis 5+2, Český Rozhlas Plzeň, Plzeňská 1, internetové noviny QAP, místní televize ZAK). V průběhu realizace budu sledovat grantové kalendáře a pod záštitou neziskové organizace, kde momentálně pracuji, podám žádosti o finance. Program zkusím rozšířit na další školy a výstupy prezentovat na různých akcích (přednášky, aktuality na webových stránkách, letáčky, kulturní akce atd.). Poznávací cíl V čem vnímání lidí upoutaných na invalidní vozík středoškolákům brání a v čem jim napomáhá podporovat integraci lidí upoutaných na invalidní vozík v dopravě, zaměstnání, volnočasových aktivitách a v bydlení?

4

Teoretická část Vymezení primární cílové skupiny Primární cílovou skupinou, skupinou pro kterou zjišťuji poznatky do diplomové práce, jsou lidé upoutaní na invalidní vozík, ať kvůli vrozenému postižení nebo získanému v průběhu života. Pro zúžení a zkonkrétnění cílové skupiny jsem si definovala přesnou charakteristiku – podmínkou účasti v programu je omezení hybnosti, alespoň částečná samostatnost pohybu a orientace, tedy možnost fungovat i bez neustálé přítomnosti druhé osoby, užívání invalidního vozíku pro běžný pohyb. Podmínky jsem si upravila z důvodu lepšího pochopení skupiny mladými lidmi a též kvůli názornosti užití vozíku v terénu. Osoby, které jsou odkázány na pomoc druhého, se sami do společnosti nevydají, a tedy není třeba, aby ostatní věděli, jak se k nim zachovat v různých situacích. Klasifikace poruch hybnosti Pro pohyb má velký vliv centrální nervová soustava. Ta je složena ze spinálních reflexí – reakce na dráždivé podněty v kůži, svalech, břiše apod., míchy – propojuje příkazy z mozku s celým tělem, mozkového kmenu – řídí pohyb celého těla, motorických drah – propojují dráhy mezi mozkem a dalšími orgány, mozečku – řídí koordinaci pohybů a rovnováhu, extrapyramidového systému – řídí volní motoriku a svalový tonus, mozkové kůry – plánování pohybů pro dosažení cíle, a dalších drobných systémů v mozku (Rektor, Rektorová, 2003). Hlavní příčiny poruch hybnosti I. Primární svalové poruchy beze změn nervového zásobení II. Poruchy převodu vzruchu na nervosvalové ploténce III. Poruchy periferního motorického neuronu IV. Poruchy centrálního motorického neuronu V. Poruchy tzv. mimopyramidového systému. Další příčiny poruch hybnosti spojené s poškozenými orgány I. Poruchy svalového napětí II. Patologicky vzniklá omezení hybnosti – paréza a plegie

5

III. Patologický zvýšená hybnost – spazmy, tiky, třes Tělesné postižení „...je omezení hybnosti až znemožnění pohybu a dysfunkce motorické koordinace v příčinné souvislosti s poškozením, vadou či funkční poruchou nosného a hybného aparátu, centrální nebo periferní poruchou inervace nebo amputací či deformací části motorického systému“(Krhutová, 2005, str.199,200). 1) vrozené 2) získané Vymezení sekundární cílové skupiny Sekundární cílovou skupinou je skupina náhodně zvolených studentů středních škol v Plzni a okolí. Tuto skupinu lidí jsem si vybrala z toho důvodu, že právě oni jsou ve stádiu vývoje převážně psychického, utvářejí si své názory a hodnoty a současně existuje předpoklad, že právě lidé ze středních škol budou figurovat ve vedoucích pozicích různých druhů institucí a budou řídit podmínky života dalších generací. Charakteristika Studenty středních škol lze považovat za mládež ze sociálně kulturního hlediska. Jde o část života člověka, kdy již není dítětem, ale také ještě nedosáhl dospělého věku. Mládež se připravuje na své budoucí zaměstnání, připravuje se na vykonávání svých budoucích rolí (manžel, otec, šéf, kolega,..), formuje si své místo ve společnosti.(Kraus,2006) Postoje společnosti k postiženým lidem „Emocionální postoj k postiženým mívá často ambivalentní charakter - obsahuje pozitivní i negativní citové hodnocení. Postižení lidé jsou předmětem soucitu, protože je potkalo neštěstí, vesměs zcela bez vlastního zavinění. Zároveň vzbuzují i hrůzu a odpor, protože symbolizují něco negativního, čemu je lépe se vyhnout. Neinformovanost zde hraje velkou roli, protože vzácná postižení vyvolávají více strachu než běžné choroby. Citová ambivalence spojuje soucit s odporem, pozitivní emoce s negativními. Tuto skutečnost lze vyjádřit typickým laickým výrokem „On je chudák, ale já se na něj nemohu dívat“ (Vágnerová,2008).

6

Shrnutí Postižení s sebou nese určité „výhody“ jako např. trpělivost, toleranci, ohledy. Zde je otázkou, zda o takové výhody člověk stojí. Na druhé straně se jen velmi těžko vyrovnává se zdravým člověkem, protože mu jsou podmínky neustále měněny vzhledem k postižení a on se nedostane např. na pracovní místo, které by chtěl, ale zůstane na místě, které zaměstnavatel myslí, že je pro jeho postižení vhodné (Vágnerová,2008). Jak tedy z výše uvedeného textu vyplývá, nepříhodnější doba pro podnět ke změně postojů je právě v období mládí. Jelikož hodnoty nynější mladé generace jsou zaměřeny spíše na materiálno než na vztahy, musím najít jinou cestu, jak je zaujmout, možná šokovat, aby tato zkušenost byla natolik silná až by ovlivnila jejich další smýšlení. Vybrané oblasti života vozíčkáře Člověk se v průběhu života setkává s mnoha prostředími, s mnoha lidmi. Předpokládám, že lidé upoutaní na vozík mají odlišné podmínky v určitých každodenních činnostech a potřebách. Nemyslím tím, ale činnosti spojené s postižením přímo, jako je užití pomůcek pro pohyb, ale spíše okolnosti, které jim neumožňují s pomůckami žít jako každý jiný zdravý člověk. Oblastí, které by se daly zkoumat, by bylo velké množství. Vybrala jsem si zaměstnání, dopravu (tramvaje, autobusy, vlaky), bydlení (nabídka městských bezbariérových bytů, nabídka realitních kanceláří, soukromá inzerce) toalety ve městech a sportovní a volnočasové aktivity. Shrnutí teoretické části V teoretické části jsem vymezila hlavní cílovou skupina a skupinu, na níž bude specifický program zaměřen. Rozebrala jsem důležité aspekty života člověka s tělesným postižením, zaměřila se na hodnoty a postoje mládeže. Informace mi poslouží k vytvoření, prostřednictvím programové teorie, specifický program, který by měl zlepšit informovanost populace o problematice tělesně postižených a změnit jejich budoucí rozhodnutí spojená s rozebranými oblastmi života člověka na vozíku. Většina osob upoutaných na vozík chce být co nejvíce soběstačná, mít zaměstnání, založit rodinu a žít jako „normální“ člověk. Pro běžnou zdravou populaci je velmi těžké si představit život na vozíku, a tedy i nechtěně vytvářejí bariéry v mnoha oblastech života. Až osobní zkušenost běžně jejich názory a chování změní. Myslím si, že by se tato zkušenost dala prožít daleko dříve skrze zážitkové programy, ve kterých člověk dostane odpovědi na své otázky 7

a stane se na situace v životě lépe připraven. Výzkumná část Základní schémata Výzkum je nezbytnou součástí návrhu reálného specifického programu. Výzkum by měl objasnit, které oblasti jsou pro vozíčkáře nejproblematičtější vzhledem k počínání zdravého obyvatelstva. A také zda je oblast pro žáky středních škol zajímavá, zda by se programu zúčastnili a co by je nejvíce zajímalo. Výsledkem by měla být základna pro vytvoření reálného specifického programu, který by zvyšoval povědomí zdravé populace o postižených lidech a ovlivnil je natolik, aby ve svých budoucích činech na různých pracovních i společenských postech, brali v úvahu existenci postižených lidí ve společnosti. Ve výzkumu se dozvím, zda v programu vidí vozíčkáři i samotní potencionální účastníci – žáci středních škol, smysl. Předmět výzkumu Výzkumem bych chtěla odhalit, zda si zainteresovaní lidé (vozíčkáři, žáci SŠ) myslí, že realizace specifického programu může mít smysl pro ně samotné, pro společnost a budoucnost perspektivy plné integrace zdravotně postižených lidí do společnosti a jaké jsou jejich vlastní návrhy, podněty pro realizaci. Průběh výzkumu Informace budu čerpat pomocí kvantitativního výzkumu se specifikací dat. Tuto metodu jsem zvolila z toho důvodu, protože potřebuji statistická data pro zdůvodnění potřeby realizace zážitkového programu vzhledem k žádostem o spolupráci, dotaci a pomůcky. Pro zjištění informací nestatistického charakteru použiji doplňkové otázky, které statistická data doplní pro praktické použití do plánu programu. Dalším důvodem výběru metody je problematické vyhledávání osob na vozíku, jelikož v plzeňském kraji funguje jen pět organizací, v kterých jsou členy i vozíčkáři.

Je téměř nemožné osoby zkontaktovat a

domluvit si s nimi schůzku. Pro shromáždění informací použiji techniku dotazník. Jde o techniku, který jednoduše zachytí statistická data a není pro respondenty časově ani jinak náročná, výsledky jsou anonymní. Nevýhodou je samozřejmě neosobnost výpovědí, nemožnost využití pozorování při zodpovídání otázek ani dovysvětlení požadovaných informací. 8

Důvod realizace výzkumu Výzkum potřebuji realizovat proto, abych se dozvěděla, zda vozíčkáři považují oblasti, které jsme si zvolila, za problematické a chtějí, aby lidé chápali, s čím se v běžném životě potýkají. Osobní zkušenost by mladým lidem, kteří teprve utvářejí vlastní názory na svět, mohla problematická místa promítnout do jejich budoucího profesního i lidského života. Tímto by se mohli snížit počty bariér ve stavebnictví, zrovnoprávnit získání zaměstnání pro člověka upoutaného na vozík, zvýšit počet sportovních a volnočasových aktivit, jejíž organizátoři budou s účastí vozíčkářů počítat, dále zvýšit povědomí o druzích postižení a k tomu přizpůsobit přiměřené chování k těmto lidem a v neposlední řadě uvědomit si hodnotu svého zdraví a nutnost o něj pečovat. Program by tedy měl pomoci k větší integraci lidí upoutaných na vozík do společnosti, ale také zapůsobit jako prevence úrazů u zdravých lidí, které mají těžké dopady na jejich mobilitu.(Punch,2006) Dotazníkové šetření Vyhodnocení vzhledem k vozíčkářům Pro kvalitnější život osob upoutaných na vozík v dopravě by tedy pomohl častější servis plošin v dopravních prostředcích a rezervní plošiny, v případě, kdy dojde k dlouhodobější opravě poškozené plošiny. Také opatrná jízda řidičů by napomohla k četnějšímu užívání vozíčkáři. Ve vlakové dopravě by pomohlo častější zařazení vagónu s plošinou, např. v rozmezí dvou hodin a větší ochota personálu. Podle dotazníkového šetření bydlení u vozíčkářů nepředstavuje velký problém. Bylo by dobré zvýšit počet městských bezbariérových bytů, ale každý z respondent si situaci vyřešil po svém. Z dotazníků vyplynulo, že by vozíčkáři nechtěli nic v nabídce sportovních a volnočasových aktivit měnit. Každý si našel koníček podle svých schopností a možností. Podle oslovených lidí se zaměstnáváním vozíčkářů problém také není. Z uvedeného usuzuji, že záleží na snaze a trpělivosti uchazečů o zaměstnání. Pokud někdo opravdu o zaměstnání usiluje, dříve nebo později pracovní místo najde.

9

Pro 83% má realizace programu smysl. Pro realizaci programu respondenti uvedli velké množství zajímavých podnětů. Jistě do programu zařadím nácvik praktických dovedností, zvláště manipulaci s vozíkem, reálné životní situace, vyzkoušení vozičkářských sportů; zahrnu jako lektory osoby s různým postižením, rozvinu koncept dlouhodobé výchovy k ohleduplnosti a základní slušnosti, v budoucnu zapojím více věkových skupin. Vyhodnocení dotazníků vzhledem k žákům středních škol Z dotazníku vyplynulo, že se 98% žáků středních škol s osobami upoutanými na invalidní vozík již setkalo nebo se pravidelně setkává. První kontakt vyvolává ve většině lítost, zvědavost, jak se člověk stal postiženým, uvědomění si hodnoty svého zdraví, popř. obdiv. Myslím, že lítost není pocit, který by měl převládat. Jsem přesvědčena, že osobní zkušenost s osobou na vozíku, diskuzí s ní a praktickým vyzkoušením jízdy v terénu by se mohl tento pocit alespoň částečně změnit, popř. nebýt tím prvním, co člověka při setkání napadne. Velká část oslovených žáků (84%) má představu, jak se stane člověk postiženým. toto hodnotím velice kladně. 66% by zajímalo, jak se liší jejich představa o možných příčinách postižení se skutečností. Překvapil mě zájem žáků středních škol o osoby na vozíku a jejich osudy. Většina odpovídajících žáků by byla ochotna se programu zúčastnit i s praktickým nácvikem situací na vozíku. Pro osoby, které si nechtějí z různých důvodu na vozík sednout, by bylo dobré vymyslet náhradní plán. Důvod neúčasti – časová náročnost, by se dala eliminovat realizací programu v době školního vyučování. Ze zodpovězených pozitiv a negativ programu na žáky vyvozuji závěr, že ač může program vyvolat negativní emoce, pořád pozitivní následky převažují. Neshledala jsem taková negativa, která by mohla dlouhodobě negativně ovlivnit život žáků středních škol. Z uvedeného vyplývá, že by se mohl program za určitých podmínek realizovat. Z podnětů žáků na průběh programu určitě využiji dovednosti jízdy na vozíku, zaměření situací na reálný život, propojení přednášky s diskuzí žáků s vozíčkářem, informace o tom, jak se v konkrétních situacích zachovat popř. jak pomoci, v přednášce budou určitě zmíněny příčiny a druhy postižení i možnosti jejich léčby. Výuka tedy bude teoretická, ovšem z velké části bude obsahovat praktický nácvik dovedností.

10

Většina žáků věří v ovlivnění účastníků programu v dalším životě, proto má smysl programy realizovat. Programová teorie Na výsledky výzkumu jsem se rozhodla vytvořit specifický program pro žáky středních škol, který bude na zjištěná data reagovat. Aplikuji informace od vozíčkářů a studentů středních škol do programu, abych co nejvíce postihla potřeby obou skupin a vytvořila tak program, který bude vést ke krátkodobým, ale i středně a dlouhodobým cílům. Postupuji podle logického modelu. Pro vytvoření programu potřebuji znát vstupy, činnosti, výstupy a výsledky (WILDER RESEARCH,2009).

11

Vstupy, činnosti, výstupy, dopady, výsledky, vztahy VSTUPY

ČINNOSTI

Vyškolení lektorů vozíčkářů pro program

Zkušenosti,

VÝSTUPY Vozíčkáři mají zájem program lektorovat a věří v jeho pozitovní vliv na žáky SŠ

Krátkodobé dopady Nové dovednosti a zkušenosti, informovanost o problematice, přivýdělek.

Střednědobé dopady

Pracovní zkušenost

lektoři, vozíky, nadační

Teoretické setkání s žáky

projekty,

Žáky informace zajímají, jsou ochotni se zúčastnit programu.

Povědomí o druzích postižení

výzkum, personál,

Praktické setkání s žáky

materiál, finance

Žáky informace zajímají, jsou ochotni se zúčastnit i praktické části programu.

Dovednost asistovat vozíčkáři při jízdě, vlastní zkušenost s jízdou a zdoláváním překážek

Chování vůči vozíčkářům dovednost, jak poskytnout pomoc, jak reagovat

Dlouhodobé dopady

Možnost vytvořit vlastní projekt

Zužitkování pro další profese, vědomí existence vozíčkářů ve společnosti, zrovnoprávnění příležitosti ucházet se o zaměstnání, povědomí o možnostech sponzoringu, ovlivnění při rozhodování o OZP a podpora podobných zážitkových akcí

Sebereflexe účastníků Setkání s vozíčkářem vyvolává u žáků silné emoce, proto je potřeba o nich mluvit.

Porovnání pocitů s ostatními, uvědomnění si hodnoty svého zdraví

12

Ochrana svého zdraví

Nižší počet získaných postižení úrazem

Závěr V úvodu diplomové práce jsem plánovala, že vytvořím základnu realistickému specifickému zážitkovému programu. V teoretické části jsem postihla hlavní oblasti, kterými se práce zabývá. Ve výzkumné části jsem provedla dotazníkové šetření s vozíčkáři a žáky středních škol. Z výzkumu vyplynulo, že problematickou oblastí pro vozíčkáře je doprava, ale ne v tak velké míře, jak jsem předpokládala. V dopravě nejvíce vozíčkáře omezuje častá poruchovost plošin v tramvajích a autobusech a dlouhá objednacá doba pro jízdu vlakem. V zaměstnání má velká část problém najít práci, ale z dotazníků vyplývá, že netráví dostatečný čas a námahu hledáním. Ve vliv zážitkových programu na chování mladých lidí většina vozíčkářů věří a uvedla do dotazníku velké množství typů pro realizaci programu. Odpovědi se zaměřovali na dovednosti manipulace s vozíkem a překonávání překážek při jízdě na vozíku, respondenti kladli důraz na reálnost situací. Polovina z oslovených by byla ochotna program lektorovat. Respondenti z řad žáků středních škol mě překvapili svým zájmem o osoby upoutané na vozík. Téměř všichni se s vozíčkáři ve svém životě potkávají a zajímá je, jak se dotyční stali postiženými, jak se k nim mají chovat a jak pomoci. Z teoretického hlediska žáky SŠ zajímají druhy postižení, příčiny, způsoby léčby a naděje na vyléčení. Z pohledu praktických dovedností by se žáci chtěli naučit manipulovat s vozíkem, zkusit si jízdu na vozíku v terénu, vyzkoušet si vozíčkářské sporty. Jen několik respondentů podobný program nezajímá a jen několik nechce se zůčastnit z důvodu pověrčivosti, aby si postižení nepřivolali. Z dotazníků tedy vyplývá, že by realizace zážitkového programu měla smysl. Vozíčkáři by uvítali, kdyby lidé věděli, jak se k nim mají zachovat a jak o nich mají pomýšlet. Žáci středních škol by zase rádi zjistili nové informace o druzích postižení, popovídali si o pocitech postižené osoby a vyzkoušeli být v podobné situaci. Zájem obou skupin by mohl napomoci ke splnění mého záměru. Záměrem a tedy i poznávacím cílem diplomové práce bylo nalezení odpovědi na otázku: „Na jaké oblasti se má zážitkový program pro žáky středních škol zaměřit, aby došlo k ovlivnění chování v budoucích profesích žáků ve prospěch plné integrace osob upoutaných na invalidní vozík do společnosti?“ Z výše zvedeného vyplývá, že by se měl zažitkový program zaměřit informace o druzích postižení, na manipulaci s vozíkem a vlastní jízdu na vozíku v terénu. Tyto poznatky jsem zahrnula do programu zážitkového programu. 13

Cílem zážitkového programu je tedy předat mladým lidem informace, zkušenosti a dovednosti, které si pomocí zážitku přenesou do svého budoucího života. V profesním životě poté budou mít větší rozhled nad potřebami populace a je velká pravděpodobnost, že zahrnou do svých rozhodnutí i existenci vozíčkářů v populaci a tím zvýší míru integrace lidí upoutaných na ivalidní vozík do společnosti.

Použitá literatura ve stati: KRHUTOVÁ, Lenka. Občané se zdravotním postižením a veřejná správa. 1. vyd. Olomouc: Výzkumné centrum integrace zdravotně postižených, 2005, 268 s. ISBN 80-903-6580-9. REKTOR, Ivan. Centrální poruchy hybnosti v praxi. 1. vyd. Praha: TRITON, 2003, 196 s. ISBN 80-7254-418-7. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 80-7367-414-9. KRAUS, Blahoslav. Středoškolská mládež a její svět na přelomu století. Brno :. Brno: Paido, 2006, 156 s. ISBN 80-731-5125-1. PUNCH, Keith. Úspěšný návrh výzkumu. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 230 s. ISBN 978-807367-468-7 WILDER RESEARCH. Program theory and logic models [online]. Minnesota, 2009 [cit. 2013-05-08].

Dostupné

z:

http://www.evaluatod.org/resources/evaluation-

guides/LogicModel_8-09.pdf

14