MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA RUSKÉHO JAZYKA A LITERATURY

Ruská kultura ve světle českých médií na začátku 21. století Bakalářská práce

Brno 2013

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Mgr. Natalia Naumová

Nora Jungmannová

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne: 19. 4. 2013

Nora Jungmannová

Poděkování Především děkuji mé vedoucí práce Mgr. Natalii Naumove za cenné rady a připomínky při vedení mojí práce. Dále bych také chtěla poděkovat své rodině a přátelům za podporu a pochopení. V neposlední řadě panu Mgr. Jiřímu Klapkovi, PhDr. Aleši Kopkovi, paní Ljubov Vondrouškové, archivu Janáčkova divadla a panu Ondřeji Morávkovi z agentury SNIP & CO s.r.o. za poskytnutí cenných materiálů.

OBSAH ÚVOD..................................................................................................................................... 6 1.

RUSKÉ HUDEBNÍ A TANEČNÍ UDÁLOSTI .......................................................... 8 1.1

1.1.1

Historie a fakta o souboru Alexandrovci .......................................................... 8

1.1.2

Současnost ........................................................................................................ 9

1.1.3

Ohlasy v českých médiích .............................................................................. 10

1.2

2.

BALET GALA ....................................................................................................... 18

1.2.1

Ročník 2004 .................................................................................................... 18

1.2.2

Ročník 2005 .................................................................................................... 19

1.2.3

Ročník 2006 .................................................................................................... 20

1.2.4

Ročník 2007 .................................................................................................... 21

1.2.5

Ročník 2013 .................................................................................................... 22

RUSKÉ FILMOVÉ UDÁLOSTI............................................................................... 23 2.1

FILMOVÉ DĚNÍ V RUSKU Z POHLEDU ČESKÝCH MÉDIÍ .......................... 23

2.1.1

Faust ................................................................................................................ 24

2.1.2

Noční a Denní hlídka ...................................................................................... 25

2.1.3

Anna Karenina ................................................................................................ 27

2.2

3.

ALEXANDROVCI .................................................................................................. 8

RUSKÉ FILMOVÉ FESTIVALY ......................................................................... 30

2.2.1

Festival ruských filmů na jiţní Moravě .......................................................... 30

2.2.2

MFF Karlovy Vary ......................................................................................... 31

2.2.3

Týden ruského filmu ....................................................................................... 34

MULTIŽÁNROVÉ FESTIVALY SPOJENÉ S RUSKOU KULTUROU ............ 38 3.1

FESTIVAL ARS POETICA – Puškinův památník ............................................... 38

3.1.1

Historie festivalu (1966 - 1989) ...................................................................... 38

3.1.2

Novodobá historie festivalu (1990 - současnost)............................................ 39

3.1.3

Současné oblasti vystupování ......................................................................... 39

3.1.4

Ohlasy účastníků a diváků .............................................................................. 40

3.2

PROJEKT RUSKÁ SEZONA ............................................................................... 42

3.2.1

Dny ruské kultury v ČR .................................................................................. 43

3.2.2

Slovanské jaro ................................................................................................. 43

3.2.3

Musica Viva .................................................................................................... 44

3.2.4

Pravoslavný soubor Sirin ................................................................................ 45

3.2.5

Divadelní představení ..................................................................................... 46

3.3

FESTIVAL RUSKÁ KULTURA V ČESKÉ REPUBLICE .................................. 47

3.3.1

Ročník 2005 .................................................................................................... 47

3.3.2

Ročník 2008 .................................................................................................... 49

3.3.3

Ročník 2010 .................................................................................................... 51

ZÁVĚR ................................................................................................................................ 53 РЕЗЮМЕ ............................................................................................................................ 55 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY............................................................................... 61

ÚVOD Téma bakalářské práce, která nese název „Ruská kultura ve světle českých médií na začátku 21. století“, bylo zvoleno na základě zajímavosti tématu a také kvůli jeho rozsáhlému zaměření. Obecně pojem kultura zahrnuje široké spektrum ţánrů. V České republice se setkáváme s ruskou kulturou v různých oblastech společenského ţivota, jako je například film, divadlo, koncerty či festivaly. Tyto oblasti můţeme povaţovat za společensky atraktivní, jeţ mohou běţnému člověku kulturně i vědomostně obohatit jeho rozhled. V této práci se budeme zabývat informacemi, které jsou spojeny s ruskými kulturními událostmi probíhajícími v České republice. Jde o informace, které se vyskytly v českých médiích, článcích na internetu, periodikách či rozhovorech v televizi. Jako hlavní informační pramen budou tedy pouţity české mediální zdroje. Z hlediska úvodu do problematiky je vhodné připomenout mezinárodní vztahy Ruska a dřívějšího Československa, nyní České Republiky. Je známé, ţe tyto vztahy nebyly vţdy vřelé a historicky můţeme zmínit např. okupaci v roce 1968, kdy do Československa vtrhli vojáci SSSR, jeţ zanechala u českých občanů řadu negativních vzpomínek. Celkově se dá říci, ţe největší odpor si SSSR a tedy i současné Rusko vyslouţilo díky komunistické diktatuře nad celým východním blokem, která zavládla v důsledku jeho vzestupu po 2. sv. válce. Zejména po těchto událostech byl vztah k Rusku na velice špatné úrovni. Všechny tyto historické události mají stále vliv na to, jak je Rusko a jeho kultura na našem území vnímána. V poslední době se situace ohledně mezinárodních vztahů a spolupráce zlepšuje. „Vztah Čechů k Rusku se za posledních deset let výrazně změnil. Pokud Rusko ještě na začátku tisíciletí patřilo do pětice zemí, které se podle výsledků průzkumu k naší republice staví nepřátelsky, nyní více jak polovina respondentů hodnotí česko-ruské vztahy příznivě.“1 Text práce bude členěn na jednotlivé kapitoly, které budou přehledně řazeny a rozděleny dle jednotlivých ţánrů jako jsou např. festivaly, divadla, výstavy, koncerty nebo film. Následně budou tyto akce vţdy představeny, charakterizovány a doplněny o ohlasy, které se objevily v článcích na internetu, v časopisech nebo novinách. V závěru se budeme snaţit shromáţděné informace zhodnotit a vytvořit tak přehled o provozovaných 1

JUST, Jiří. Češi se Ruska nebojí. Hlas Ruska. [Online] Vydáno: 9. 11. 2012. [Citace: 2013-3-6] Dostupné z: .

6

kulturních aktivitách s ruskou tématikou na území ČR, jeţ by mohl poslouţit pro získání základních informací například lidem, kteří mají o tyto kulturní akce zájem. Východiskem a cílem bakalářské práce bude zjistit, jak je vnímána ruská kultura v médiích v České republice. Dále jak ji vnímají čeští obyvatelé a zdali tyto akce napomáhají ke zlepšení vzájemných vztahů.

7

1. RUSKÉ HUDEBNÍ A TANEČNÍ UDÁLOSTI V této kapitole si uvedeme ruské hudební, pěvecké akce a baletní vystoupení, které se odehrály na území České republiky v průběhu časového rozmezí od začátku 21. století do současné doby. Jako první událost můţeme zmínit vystoupení celosvětově známého ruského pěveckého sboru písní a tanců – Alexandrovci (Академический ансамбль песни и пляски Российской Армии им. А. В. Александрова). Následně se budeme věnovat pohledu veřejnosti na jejich současnou činnost na území České republiky.

1.1 ALEXANDROVCI 1.1.1 Historie a fakta o souboru Alexandrovci Jako jednu z největších kulturních a hudebních událostí na našem území můţeme zmínit soubor zvaný Alexandrovci. Pod tímto pojmem rozumíme rozsáhlý „Alexandrův soubor písní a tanců, plným současným oficiálním názvem Dvakrát řádem Rudého praporu vyznamenaný akademický soubor písní a tanců Ruské armády A. V. Alexandrova (rusky Дважды Краснознамëнный академический ансамбль песни и пляски Российской Армии им. А. В. Александрова), více však známý jako ALEXANDROVCI, coţ je pěvecký a taneční soubor, který byl oficiálním armádním uměleckým souborem Rudé armády bývalého Sovětského svazu (nyní Ruské armády Ruské federace).“2 V tomto sboru účinkují převáţně muţi, kteří jsou vybíráni za velmi přísných podmínek. V jejich repertoáru dominují ruské národní písně, z nichţ můţeme zmínit například velmi známou Kaťušu či Kalinku, a dále církevní skladby, například Ave Maria. Rozsáhlý repertoár je doplněn i moderními skladbami.3 Poprvé se tento sbor objevil v Moskvě dne 12. října 1928 v Ústředním domě Rudé armády, tehdy ještě s původním názvem Soubor rudoarmějské písně (Ансамбль красноармейской песни). V době, kdy byl tento sbor zaloţen, zde působilo pouze dvanáct hlavních členů, z nichţ někteří zastávali funkce recitátora, harmonikáře, zpěváka či tanečníka. V čele stál tehdejší profesor hudby Moskevské konzervatoře Alexandr Vasiljevič Alexandrov. Postupem času se k tomuto sboru připojovalo stále více a více umělců a tímto se z poměrně malého začínajícího sboru stal soubor velkolepých rozměrů. 2

KOŠATKA, Pavel. Alexandrovci - European tour. Alexandrovci. [Online] Vydáno: 2011-2012. [Citace: 2012-12-12]. Dostupné z: . 3 Tamtéţ

8

Svoji činnost nepřerušili ani za 2. světové války, ba naopak provozovali ještě více koncertů, které se uskutečňovaly na frontách, v nemocnicích a podobných místech. „V roce 1946 se po smrti zakladatele jeho jméno dostalo i oficiálně do názvu souboru. Jeho vedení převzal po svém otci Boris Alexandrovič Alexandrov. Se souborem vystupoval po celém světě aţ do roku 1986, kdy odešel v hodnosti generálmajora do důchodu. Po něm vedení Alexandrovců převzal v roce 1994 jako umělecký vedoucí a dirigent nejprve Viktor Alexejevič Fjodorov, kterého po jeho smrti v roce 2002 nahradil současný hlavní dirigent Vjačeslav Korobko.“4 Souběţně s jejich vystupováním působí novodobější soubor s názvem Mladí Alexandrovci, který byl zaloţen před 5 - ti lety a poprvé ho mohli diváci spatřit na koncertě v Jihlavě.

1.1.2 Současnost Jak jiţ bylo zmíněno výše, tento soubor začal působit od roku 1928. V průběhu mnoha let se vypracoval do dnešní podoby a stal se tak celosvětovým fenoménem v této kategorii. V rámci jejich největšího turné zavítali i do České republiky, jmenovitě do 17 - ti následujících měst: hlavního města Prahy, Pardubic, Liberce, Jihlavy, Karlových Varů, Tábora, Českých Budějovic, Plzně, Ústí nad Labem, Olomouce, Zlína, Ostravy a také do moravské metropole Brna. Poslední koncert proběhl v květnu 2012 při jejich turné s názvem European Tour 2012. Při této příleţitosti s nimi vystupoval i jeden z největších světových tenorů Vadim Ananev, který před veřejností vystupuje pod pseudonymem „Mistr Kalinka“. Tento váţený sólista byl oceněn nejen jako Národní umělec Ruské Federace, ale byl také obdarován uznávaným oceněním Stříbrná medaile papeţe Jana Pavla II. a dále cenou Stříbrná medaile papeţe Benedikta XVI.5 Uváděnou novinkou v tomto roce bylo vystoupení mladičké šestileté sólistky Valerie „Lery“ Kurniškinové, která svým úchvatným výkonem ohromila veškeré publikum. V roce 2012 s nimi také vystoupili známí čeští interpreti, jmenovitě populární zpěvačka Bára Basiková, která sbor doprovázela po celou dobu turné a vítěz mezistátní soutěţe Česko Slovenská SuperStar, zpěvák Martin Chodúr, který vystoupil pouze v některých městech. V předešlých letech, kdy se uskutečnila European Tour 2009 vystoupil před diváky 20 - ti členný dětský sbor. Ze známých osobností, které v minulosti 4

KOŠATKA, Pavel. Alexandrovci - European tour. Alexandrovci. [Online] Vydáno: 2011-2012. [Citace: 2012-12-12]. Dostupné z: . 5 Tamtéţ

9

s Alexandrovci vystoupily, můţeme jmenovat například Lucii Bílou, Karla Gotta, Petra Koláře, Petru Janů, Aleše Brichtu nebo houslistu Pavla Šporcla. Tuto akci moderoval předseda České asociace rusistů Jiří Klapka. Jako patroni akce jsou uváděni: „Velvyslanectví Ruské federace v České republice, velvyslanec A. Fedotov, První československý kosmonaut a tehdejší europoslanec V. Remek, Česko-ruská společnost, Česká asociace rusistů.“6

1.1.3 Ohlasy v českých médiích Je zřejmé, ţe se tato velkolepá akce neobejde bez povšimnutí veřejnosti. V novinách a dalších mediálních prostředcích se objevuje mnoho názorů na problematiku spojenou s vystupováním tohoto hudebního tělesa. Lidé většinou nemají na jeden konkrétní problém, věc či skutečnost stejný názor. Běţně platí, ţe kolik lidí, tolik různých názorů. V následujících řádcích nastíníme, jak o tomto vystoupení píší česká média, zejména noviny a rozebereme si názory autorů jednotlivých článků. První článek, kterému budeme věnovat patřičnou pozornost, vyšel v časopise Reflex. Autorem článku je známý politolog Bohumil Doleţal, který vyjádřil svůj názor na vystoupení ruského armádního sboru. Jeho článek byl zveřejněn dne 14. května 2012 pod názvem Kravýýý bučáľi. Alexandrovci se vrátili do Prahy se závanem roku 1948. „Tak k nám zase přiletěli z východních krajů „legendární Alexandrovci“. Děje se tak nepochybně v rámci oţivení atmosféry let 1945 – 1948 a k tomu se nejlépe hodí měsíc květen: právě tehdy nás totiţ, jak jsme se učili od dětství ve škole, „osvobodila Rudá armáda“. I malým dětem bylo ovšem od počátku známo, ţe to jednak nebyla jen Rudá armáda, a později se ukázalo, ţe to v jejím případě nebylo „jen osvobození“.7 Takto zní začátek jeho příspěvku v novinách. Dá se z něj vycítit poměrně negativní a lehce sarkastický pohled nejen na samotný soubor Alexandrovci, ale také na ruskou zemi obecně. Autor v článku zmiňuje skutečnost, ţe v minulosti byly tématem jejich repertoáru převáţně lidové písně. Zároveň poukazuje na snahu sboru podmanit si české publikum tím, ţe se naučili a zazpívali část z jedné slovenské národní písně. Tomuto jednání se autor

6

KOŠATKA, Pavel. Alexandrovci - European tour. Alexandrovci. [Online] Vydáno: 2011-2012. [Citace: 2012-12-12]. Dostupné z: . 7 DOLEŢAL, Bohumil. Kravýýý bučáľi. Alexandrovci se vrátili do Prahy se závanem roku 1948. Reflex. [Online] Vydáno: 14. 5. 2012, [Citace: 2012-11-22] Dostupné z: .

10

článku očividně vysmívá, přičemţ poukazuje na historickou událost, která měla na český národ velmi špatný dopad, a to v podobě vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Závěrem dodává, ţe celý sbor Alexandrovci mu připomíná fungování Ruska a budí v něm asi takovou důvěru jako prapodivné předávání funkce prezidenta mezi dvojicí Putin - Medvěděv.8 Z tohoto výše zmíněného názoru můţeme vidět jeho jasný negativní pohled na ruský soubor Alexandrovci. Následující článek, který se odkazuje k rozhovoru v rádiu s bývalým neúspěšným politikem, byl zveřejněn na zpravodajském portálu idnes.cz a vyšel dne 10. června 2012. Jeho autorem je český novinář a spisovatel Břetislav Olšer. Název článku zní: Hutka o Alexandrovích…Probůh, kdo je to Hutka…? V tomto článku autor popisuje osud bývalého bezdomovce Jaroslava Hutky, který ţil v emigraci v Nizozemsku. Jaroslav Hutka se při zamyšlení nad tímto souborem sarkasticky usmívá a je překvapen, ţe Alexandrovci stále existují. Podle jeho slov se jedná o představení, na které by nikdy nezavítal, coţ se můţe jevit jako totální protiklad k novodobé opětovanosti a propagaci tohoto pěveckého celku. Je viditelné, ţe se člověk obecně pozastavuje nad fungováním zmíněného souboru, coţ převáţně plyne z jeho osobního negativního vztahu k hudebnímu tělesu. Další článek, který si rozebereme, vyšel dne 17. května 2012 a napsal jej liberecký spisovatel a sběratel Egon Wiener. Název titulku je následující: Alexandrovci a nejen o nich. Ve svém textu se zamýšlí nad vystoupením Alexandrovců, které se uskutečnilo 14. května 2012 v Liberci. Jiţ v samém začátku textu seznamuje čtenáře s tím, ţe se vystoupení zúčastnil velký počet lidí, kteří před začátkem nedočkavě postávali před libereckou arénou. Dále píše o ohromné ovaci ze strany publika, které se skládalo z vyrovnaného počtu mladých a postarších obyvatel. Jiţ tento fakt vzbuzuje dojem kladného vztahu českého obyvatelstva k této hudební a kulturní události. Nejvíce se divákům líbily písně klasického charakteru, které zahrnovaly ruskou, budovatelskou a také vojenskou tématiku. Můţeme tedy konstatovat, ţe velká skupina českého obyvatelstva nezavrhla Rusko jako zemi, která měla v minulosti s naším státem nejen politické problémy, ale i jiné rozpory. „V řadě našich lidí

8

DOLEŢAL, Bohumil. Kravýýý bučáľi. Alexandrovci se vrátili do Prahy se závanem roku 1948. Reflex. [Online] Vydáno: 14. 5. 2012, [Citace: 2012-11-22] Dostupné z: .

11

zůstal vztah k Rusku. Právě nadšené přijetí ruského vojenského souboru dokazuje, ţe řada lidí myšlenku spojenectví s Ruskem vidí reálněji neţ s jinými mocnostmi.“9 Informace z tohoto článku poukazují na fakt, ţe na Alexandrovce v České republice nepanují pouze negativní názory, ale je zde velká skupina českého obyvatelstva, kterou stále ruská kultura zajímá. Nyní si rozebereme článek, který se objevil na stránkách poměrně známého českého autora, překladatele, básníka a dramatika Pavla Kohouta. Tento článek na jeho webových stránkách vyšel pro Mladou frontu Dnes, dne 19. května 2012. Titulek článku zní Pavel Kohout pro MfDNES 19. 05. 2012. Na začátku své stati konstatuje fakt, který se týká počtu účinkujících v začátcích jejich tvorby. Na počátku jich bylo pouho pouhých 12 a následně se postupně vypracovali a po devíti letech účinkování získali ocenění Velké ceny světové výstavy v Paříţi. Dále uvádí, ţe za další čtyři roky se stali tehdejším fenoménem, který ovšem přetrvává do dnešní doby. Následně popisuje události z průběhu koncertu, kdy „éter zvichřila jejich nejslavnější píseň řazená znalci mezi tři na světě, mající téměř sílu jaderné zbraně; další dvě, před nimiţ nepřátelé prchali, sotva je zaslechly, byly „Vzhůru, děti vlasti!“, zvaná Marseillaisa, a ovšem – „Kdoţ jste Boţí bojovníci…“.10

Zmiňuje se také o zakladateli tohoto sboru Alexandru Vasiljeviči

Alexandru, po němţ se sbor jmenuje a dodává: „Zaţil jsem jej naposled v roce 1953 v Moskvě, kdy klasický repertoár doplňovaly známé muţské operní sbory. A minulou sobotu znovu v Praze po pauze padesáti devíti let!“11 Další část se zaměřuje na koncert a jeho průběh. Autor se představení osobně zúčastnil a popisuje skutečnost, ţe stejně jako na výše zmíněném koncertě se i zde, na praţském výstavišti zúčastnilo ohromné mnoţství diváků. V tomto případě uvádí, ţe diváky byly spíše starší lidé a komentuje to slovy „Obklopovaly mě starší holky, s nimiţ jsem zřejmě po válce chodil na brigády, a snad i jejich děti; vnuků téměř nevidno. Hodně se jich srdečně zdravilo, svátečně natěšení byli i jejich muţští v onom ideálním věku, kdy podruhé jezdíme tramvají zdarma.“12 Na úvod zazněla opera, která ho příliš neoslovila. Pak přišlo to, na co celou dobu čekal, píseň „Políčko pole“, přičemţ v pozadí byla promítána část z filmu Čapájev a dále píseň „Svěščennaja vojna“. Toto byl okamţik, kdy se v autorovi mísily krásné, dojemné a příjemné pocity z představení, jeţ ho bohuţel 9

WIENER, Egon. Alexandrovci a nejen o nich. Egonovy pohledy. [Online] Vydáno: 17. 5. 2012, [Citace: 2012-11-12]. Dostupné z: < http://egonovypohledy.blogspot.cz/2012/05/alexandrovci-nejen-o-nich.html>. 10 KOHOUT, Pavel. 180. Trilobit pro Mf DNES. Pavel-Kohout. [Online] Vydáno: 19. 5. 2012, [Citace: 201212-1]. Dostupné z: . 11 Tamtéţ 12 Tamtéţ

12

po zaznění těchto písní opustily. Mezi některé negativní prvky, které se během vystoupení naskytly, řadí vystoupení Báry Basikové a Martina Chodúra. Toto povaţuje za nemístné, jelikoţ ţánr představení má jiný nádech. Povaţuje za neoptimální a nevhodné, aby sbor, který se soustřeďuje převáţně na lidovou tvorbu a písně, byl doplňován jiným ţánrem, v tomto případě moderní a současnou hudbou. Určité nedostatky vidí také v jejich choreografii, která představuje značnou jednoduchost a opakovanost. Tím autor myslí, ţe sbor sice doplňuje písně o taneční představení, ale ţe tyto tance jsou v podstatě zaloţeny na stejné choreografii a opakují se stále dokola.13 I přes některé nedostatky autor hodnotí vystoupení kladně. Vyzdvihuje skutečnost, ţe je nevídané, jak se takový obrovský sbor dokáţe v písních sjednotit a zazpívat, jako sbor o malém počtu umělců. V závěru hodnotí Alexandrovce jako kulturní akci, která v dnešní době nemá obdoby. S výjimkou moderních písní, kterými se snaţí zaujmout širší spektrum diváků, se stále věnuje klasickým lidovým písním, tudíţ neopouští od svých tradic. Nechyběla ani jedna z nejznámějších ruských písní – Kalinka, které se diváci dočkali na konci představení. Koncert doporučuje jak lidem, kteří Alexandrovce navštěvují pravidelně na jejich turné, tak lidem, kteří toto představení nikdy nenavštívili.14 Svoji stať zakončuje větou „Drazí Alexandrovci, vraťte se ke kořenům!!“15 Z názoru je patrné, ţe doporučuje souboru drţet se tradiční tvorby a nezačleňovat do svého repertoáru moderní písně. Další článek, kterému se budeme v následujících řádcích věnovat, nese název Drazí Češi, bojkotujte Alexandrovce. Jsou Alexandrovci nevinnou kabaretní show, nebo „zpívající zbraní“, která ztělesňuje tradice sovětského a ruského imperialismu od Stalina po Putina? Zmíněný úryvek vyšel ve zpravodajském deníku Lidové noviny. Článek se skládá z příspěvků od několika osobností. Jedná se o redaktorku lidových novin Petru Procházkovou, novináře Lva Roitmana, spisovatele Mariusze Surosze a vedoucího kulturní rubriky Lidových novin Jiřího Peňáse. V první půlce textu se autoři věnují otázce, navštívit-li toto představení či nikoliv. Jako první je zde vyjádření Jiřího Peňáse. Ten ve stati uvádí, ţe pokud by mu kdokoliv nabídl jakýkoliv koncert, určitě by si vybral právě Alexandrovce. Myslí si, ţe je to právě díky tomu, ţe na něj zapůsobily v dětství filmy se sovětskou tematikou. Jako druhý je zde názor Mariusze Surosze. Ten uvádí, ţe ho spíše lákaly písničkáři jako Bulat Okudţava, 13

KOHOUT, Pavel. 180. Trilobit pro Mf DNES. Pavel-Kohout. [Online] Vydáno: 19. 5. 2012, [Citace: 201212-1]. Dostupné z: . 14 Tamtéţ 15 Tamtéţ

13

Ţana Bičevská nebo Vladimir Vysockij, z čehoţ můţeme usoudit, ţe se autor přiklání spíše k jinému typu písní, neţ obsahuje repertoár Alexandrovců. Následuje úryvek od Petry Procházkové, která zmiňuje, ţe Alexandrovi nejsou jen ledajakým souborem, ale ţe slaví svůj úspěch například v zemi, jako jsou Spojené státy americké. Tamější obyvatelstvo, přijímá tento soubor takový jaký je, coţ o České republice říci nemůţeme, jelikoţ v naší zemi jsou u řady lidí stále v podvědomí negativní události, které se staly v minulosti. Český národ se proto na Alexandrovce dívá jinýma očima, neţ například divák z Ameriky. Samotná autorka soubor vyzdvihuje. Kladně hodnotí spojení hudebnosti s vojenským cirkusem. Následuje vyjádření Lva Roitmana, který apeluje na českého diváka textem, kde upozorňuje na spojení souboru s armádou. „Současní Alexandrovci se sami prezentují jako pokračovatelé tradic Rudé armády, potaţmo sovětské armády – a do těchto tradic patří nejen vítězství v druhé světové válce, ale téţ intervence v Maďarsku v roce 1956, intervence v Československu 1968, vpád do Afganistánu v roce 1979, válka v Gruzii v roce 2008 a okupace části jejího území. Na tohle by právě Češi neměli zapomínat.“16 Jeho názor se zdá být velice vyhraněný a zaměřený vůči hudebnímu souboru. Negativní vjem z jeho slov je následně vystupňován dodatkem: „Alexandrovci, to není jen nějaký divadelní armádní soubor, jaký mají i jiné armády. Je to vyjádření nostalgické touhy po imperiální velikosti, touhy po impériu, které neví, kde jsou jeho hranice.“17 Na tyto tvrzení navazují informace o změně jejich repertoáru. V dnešních dnech jsou jejich obsahem jiné písně, neţ tomu bylo za dob Sovětského svazu. Na závěr radí českým obyvatelům, aby se zaměřili a poţadovali po Alexandrovcích vystoupení v civilním oděvu. Naopak podle názoru Jiřího Peňase je právě v oděvu jejich kouzlo. Kdyby se začali oblékat civilně, představení by nemělo takový nádech a atmosféru, jakou má nyní. Dle názoru Mariusze Surosze jejich oblečení zastává roli pouze kostýmu, nikoli jakéhosi stejnokroje. O oděvu pronesla pár slov také Petra Procházková. Podle jejího názoru uniformy, ve kterých sbor účinkuje, jsou s nimi silně spjaty. Shoduje se ve tvrzení, ţe kdyby tyto stejnokroje neměli, nemělo by představení takový nádech. Jako první poznamenala, ţe by ji samotnou zajímalo, jak uniformy vnímají samotní Alexandrovci, jelikoţ je jejich repertoár v dnešní době rozšířen o různorodé ţánry, například jazz, rock či moderní hudbu. Byla jediná, kdo se do nich dokázal vcítit a zajímal ji jejich názor. Jejímu názoru oponuje Lev Roitman. Přestoţe zpívají moderní hudbu v uniformě, je to jen jejich přetvářka a jejich plán, jak splnit zadané a tajné úkoly. Tvrdí, ţe jsou to stále vojáci a jejich nadřízení jsou důstojníci, kteří v dávné 16 17

ROITMAN, Lev. Drazí Češi bojkotujte Alexandrovce. Lidové noviny. 2012, Sv. VIII, s. 28. Tamtéţ

14

minulosti byli členy sovětské armády. Dodává, ţe jediná země, ve které by v této době nevystupovali, je Gruzie a to z politických důvodů. V druhé půlce článku projevují své názory, které jsou spojené s politickou situací. Zajímavá je myšlenka Mariusze Surosze, který je původem z Polska, ale několik let uţ ţije na území ČR. Jelikoţ je z jiné země, porovnává tuto situace z neutrálního pohledu. Z pohledu diváka, který jen pozoruje, jak se tyto dvě strany vyrovnaly se svou minulostí. Podle jeho názoru uţ český národ pookřál od nenávisti k ruskému. Tento fakt dokládá příkladem, ţe kdyţ se projdeme v hlavním městě Praze po Královské cestě, v kaţdém druhém obchůdku máme moţnost koupit nejen uniformy Alexandrovců, ale také všelijaké doplňky, které se k nim vztahují, jako například vojenské čepice. „Vy se jich prostě uţ nebojíte. Máte to za srandu“18 dodává. Dále konstatuje, ţe tohle by v Polsku nebylo moţné. Také další věc je ta, ţe například v Polsku za nastolení reţimu komunismu byly vybudovány pomníky, které jiţ Poláci všechny zrušili. Toto se například v naší zemi nestalo. Podle tohoto názoru je zřejmé, ţe se český národ uklidnil. Jistě se najdou tací, kteří jsou zarputilými nepříznivci ruského národa, ale doba se mění a s ní i generace obyvatelstva, která jiţ tuto situaci nevnímá tak ostře. Dalším názorem přispívá Jiří Peňás. Oponuje tím, ţe polská historie ve spojení s Ruskem je odlišná. A při otázce, kterou poloţil Mariuszi Suroszi, jestli si myslí, ţe turné Alexandrovi dorazí i do Polska, dodal, ţe by to bylo nevhodné a dle jeho názoru by v polské zemi na jejich vystoupení přišlo pouhé minimum diváků. V závěru článku je poslední rozhovor mezi Jiřím Peňásem a Lvem Roitmanem o finské skupině Leningradský kovboj, která v minulosti, po rozpadu Sovětské svazu, vystupovala společně se souborem Alexandrovci. Spolupráce těchto dvou celků působila jako symbol konce studené války, který zároveň dával najevo, ţe východní a západní kultura jsou na stejné úrovni. V posledním úryvku je zaznamenáno, ţe není nutné, aby všichni obyvatelé měli rádi a obdivovali Alexandrovce. Je zřejmé, ţe se najdou i lidé, kterým ţánr, ale i například duch celého sboru nevyhovuje a proto vyhledávají jinou formu kulturního záţitku z pěvecké sféry.19 Poslední článek, kterému se budeme v následujících řádcích věnovat, má titulek Rusové, kteří rozbrečeli papeže. Jsou Alexandrovci výkladní skříní režimu, nebo unikátním uměleckým tělesem? Autorkou tohoto článku je jiţ výše zmíněná redaktorka lidových novin Petra Procházková. 18

SUROSZ, Mariuzs. Drazí Češi bojkotujte Alexandrovce. Lidové noviny. 2012, Sv. VIII, s. 28. ROITMAN, Lev; SUROSZ, Mariusz; PEŇÁS, Jiří, aj. Drazí Češi bojkotujte Alexandrovce. Lidové noviny. 2012, Sv. VIII, s. 28. 19

15

V úvodu textu je popsán obecný pohled na soubor Alexandrovci. Soubor se v dnešní době často setkává s ryze pozitivními ohlasy, nebo se striktně negativními. Existuje ovšem jedna věc, která se jim musí nechat a to, ţe jejich vystupování, pod čímţ rozumíme tanec, zpěv i herecké výkony, jsou profesionální a bezchybné. V uvedeném textu novinářka popisuje situaci před zahájením jejich největšího turné v Praze. Návštěvnost kulturní akce byla opět obrovská. V davu plném nadšených diváků se novinářka zeptala paní kolem pětačtyřiceti let, z jakého důvodu se tak nedočkavě snaţí dostat dovnitř, odpověděla: „No, ţe je jich tolik! Tolik chlapů, kteří krásně zpívají vidět pohromadě, to je fakt síla…ta masa chlapských hrdel představuje skoro sexuální záţitek.“20 Doprovázela ji i její dcera, která hrdě pronesla: „Celý gympl mi záviděl, ţe je uvidím.“21 Z článku je patrné, ţe slečnu můţeme zařadit do věkově mladší generace a zároveň je důkazem toho, ţe soubor navštěvují lidé různých věkových kategorií. Dále se dozvídáme základní informace o ţivotě velice význačné osobnosti tohoto sboru a to o dirigentu Igoru Ivanoviči Rajevském. Tento dirigent je povaţován a právem patří ke špičce oboru. I. I. Rajevskij vystudoval Vojenskou dirigentskou fakultu na moskevské státní konzervatoři Čajkovského. Působil v několika zemích, jako například v Německu, Bělorusku, ale také v Československu. Vyprávěl o svém ţivotě, kdy přišel ve velmi brzkém věku o oba rodiče, vystudoval poměrně náročnou vojenskou dirigentskou školu a později působil jako dirigent v zahraničí. V následujícím odstavci je popsán koncert, který proběhl v Jihlavě. Tento koncert se měl uskutečnit pod širým nebem v jihlavském letním kině. S čím ovšem organizátoři a členi souboru nepočítali, bylo špatné počasí, které se v průběhu koncertu dále zhoršovalo. Ani špatné počasí ovšem mistra souboru Igora Ivanoviče Rajevského neodradilo. Podle jeho slov vystupovali i za mnohem horších podmínek, neţ je pouze špatné počasí. „V roce 1969 jsem s vojenským souborem vystupoval ve Svidníku na Slovensku. Tam byl prostor, do kterého se vešlo 40 tisíc lidí. Bylo plno. Vyšli jsme na scénu, a začalo to: pískot. Bylo to strašné. Ještě ke všemu jsme jako první měli hrát píseň o Leninovi. Já si v duchu říkal: „Jestli teď dám toho Lenina, poţenou nás.“ Tak jsem se bleskové rozhodl, ţe začneme tancem!“22 Podle všeho bylo tohle rozhodnutí více neţ správné. Diváci se odvrátili od pískotu i hukotu a postupně začali jásat a tleskat. „Dal jsem pak i tu píseň o Leninovi

20

PROCHÁZKOVÁ, Petra. Rusové, kteří rozbrečeli papeţe. Jsou Alexandrovci výkladní skříní reţimu, nebo unikátním uměleckým tělesem? Lidové Noviny. 2012. 21 Tamtéţ 22 Tamtéţ

16

a nic se nestalo. To byl fantastický koncert…“.23 Tyto vzpomínky, které autorka článku interpretuje jako slova dirigenta souboru, mohou utvářet obraz a názor jaký v tehdejší době panoval. I. I. Rajevskij na tuto dobu vzpomíná jako na přelomové období, které zde po okupaci Československa probíhalo. Přidává zároveň příhodu z jiného koncertu, který se uskutečnil v hale výrobního závodu ČKD, kde údajně panovala jedna z nejhorších nálad. Někteří lidé se snaţili koncert překazit, přerušit či jinak zastavit, naproti tomu u další skupiny převládalo nadšení. Vzpomíná, jak při jejich odjezdu došlo i na potyčku mezi tábory diváků s naprosto odlišnými názory. Všechny vzpomínky z jednotlivých koncertů v pookupačním období se dají z hlediska chování sboru Alexandrovců vyhodnotit jako jejich kladná vlastnost, související s vojenskou náturou, kdy se do posledního boje nevzdávají a snaţí se i přes protesty některých částí publika dotáhnout své koncerty zdárně do konce.24 Poměrně důleţitá informace vyvstává z faktu, ţe návštěvy ruského sboru ustaly po roce 1989 a obnovily se aţ po dlouhých 14 - ti letech v roce 2003, od kterého se u nás znovu objevují v pravidelných intervalech. Zajímavý pohled je i na skutečnost, jak vlastní představení hodnotí členové souboru a to převáţně mladší jedinci. Dle autorky v součastné době celek nelze chápat jako soubor stařičkých vojáků, protoţe i toto těleso prochází revitalizací. Mladí umělci nechápou sovětské symboly a vojenské uniformy jako nějakou formu zla, ale dodávají, ţe jde přece jenom o kulisy a kostýmy, které dotvářejí zaběhnutý obraz tělesa. „Mladí členové souboru mluví většinou anglicky, v autobuse vytáhnou svoje počítače a nasadí sluchátka, zatímco ti starší pochrupují. Nepijí při práci alkohol. Podřizují se tvrdé disciplíně. A to přesto, ţe dnes uţ více neţ polovina souboru nejsou vojáci, ale civilní zaměstnanci, kteří prostě uspěli v konkurzu.“25 I soubor Alexandrovci je závislý na ekonomické situaci. Tento fakt můţeme pozorovat z jevu, ţe v důsledku ekonomické krize je dnes v souboru o několik desítek umělců méně. Jejich profesionalitu dokládá skutečnost, ţe jsou schopni sehrát a nacvičit s českými interprety jejich společná vystoupení během 15 - ti minut.26 Sami Alexandrovci popisují vystoupení v České republice jako něco neskutečného a krásného. Zajímavostí je fakt, ţe například na koncert v Karlových Varech, kde byla kvůli národnostnímu zastoupení ruských občanů predikována právě jejich velká účast, tak 23

PROCHÁZKOVÁ, Petra. Rusové, kteří rozbrečeli papeţe. Jsou Alexandrovci výkladní skříní reţimu, nebo unikátním uměleckým tělesem? Lidové Noviny. 2012. 24 Tamtéţ 25 Tamtéţ 26 Tamtéţ

17

v publiku k údivu Alexandrovců nebyl téměř nikdo a jásající a nadšené osazenstvo tvořilo z převáţné většiny české publikum. Unikátnost tohoto tělesa, které 17 krát v řadě zaplnilo vyprodané haly v České republice, doplňuje i skutečnost, kdy při jednom z jejich skvělých koncertů ve Vatikánu rozplakali svou precizností i samotného papeţe Jana Pavla II. Z těchto informací můţeme soudit, ţe velká skupina českého obyvatelstva nezavrhla Rusko jako zemi, která měla v minulosti s naším státem politické problémy a rozpory. Je nutno dodat, ţe i přes řadu pozitivních reakcí se stále najde srovnatelné mnoţství lidí, kteří toto nadšení nesdílejí. Je viditelné, ţe existuje velký počet názorů na tento ruský celosvětově známý soubor. Nicméně dlouhodobou ţádanost této akce potvrzuje fakt, ţe si po dobu několika let stále nachází velké mnoţství příznivců a jejich koncerty jsou vţdy vyprodány.

1.2 BALET GALA Akci, která nese název Balet Gala, můţeme bezpochyby zařadit mezi jednu z významných kulturních událostí. Kulturní akce se koná kaţdoročně v rámci Festivalu Ruská kultura v České republice. V letošním roce se uskutečnil jiţ dvanáctý ročník tohoto neopakovatelného záţitku v podobě baletního představení. Pod tímto názvem rozumíme dokonalé, znamenité a přebornické baletní představení, jehoţ obsahem je přehlídka tanců, pas de deux, duetů a sólových výstupů. Cílovou skupinou diváků jsou obdivovatelé jak klasického, tak i současného baletu. Kaţdým rokem se na tuto soutěţ sjíţdějí ruští umělci působící jednak v prestiţních ruských divadlech (Mariinské divadlo, Velké divadlo v Moskvě, Michajlovské divadlo v Sankt Petěrburku a dalších), ale také v divadlech z celé Evropy.27 V následujícím textu budou uvedeny základní informace o některých ročnících této kaţdoročně konané kulturní události a akce bude zhodnocena dle ohlasů, které byly interpretovány v českých médiích. Z důvodu dodrţení obsahových náleţitostí a rozsahu této práce budou zahrnuty pouze vybrané ročníky této akce.

1.2.1 Ročník 2004 V roce 2004 se uskutečnil třetí ročník Baletu Gala, který je uváděný v rámci Dnů ruské kultury v ČR. Oproti roku 2003 se v Janáčkově divadle představili umělci z Moskvy a dle ohlasů se jednalo o špičkové představitele následujících čtyř moskevských divadel: 27

Balet Gala jiţ podvanácté. Národní divadlo Brno. [Online] [Citace: 2013-4-1]. Dostupné z: .

18

Státního akademického Velkého divadla, Kremelského baletu, Hudebního divadla Stanislavského a Němiroviče - Dančenka a Státního divadla baletu Moskva. Spolu s umělci z moskevských divadel vystupovali na scéně také čeští umělci, jako například sólisté baletu Národního divadla v Brně Hana Litterová, Martin Ţák a Jan Fousek. Takto mohli diváci pozorovat a porovnat baletní formace umělců z odlišných zemí. Při zahájení celého večera byl představen obraz J. Ch. Blaviera pojmenovaný jako Double music, který byl doplněn hudbou zvonků, na něţ hráli umělci Kremelského baletu Alija Chasenova a Konstantin Matvějev. Z ohlasu diváku můţeme zaznamenat bouřlivé ovace na klasický pas de deux ztvárněný Natalií Malandinou a Iljou Ryţákovem a také pas de deux z baletu Korzár, který ztvárnili Julie Lunkina a Mark Peretokin, představitelé Velkého divadla v Moskvě. Ruský styl představil návštěvníkům Vitalij Breusenko v úryvku Gopak z velmi známého baletu Taras Bulba. Dále byla na jevišti představena choreografie Bizetovy a Ščedrinovy Carmen či tango od Astora Piazzolly.28 Kladný ohlas diváků byl znát nejen z hlediska toho, ţe lístky na akci byly zcela vyprodány, ale také předvedením bujarého potlesku na konci představení. Samotná Alija Chasenova se vyjádřila k potlesku diváků s údivem. „Byla jsem velmi mile překvapena srdečným a vřelým přijetím vašeho obecenstva.“29 Generální konzul Ruské federace Viktor Sibilev se k ohlasům diváků vyjádřil následovně: „Bohuţel nebylo moţné, aby zde naši umělci zůstali na více večerů, i kdyţ je jasné, ţe by pokaţdé zaplnili celé hlediště.“30 Sólisté vystupující v Brně byli vybráni ředitelem Národního divadla Zdeňkem Prokešem. Jeho cílem bylo vybrat umělce, kteří předvedou divákům jak klasické ruské tance, tak i ty moderní.31

1.2.2 Ročník 2005 V tomto roce se uskutečnil jiţ čtvrtý ročník této exkluzivní baletní přehlídky. Tak jako v předešlém ročníku se na jevišti objevili umělci z Moskvy, konkrétně z Divadla Stanislavského a Němiroviče - Dančenka, sólistka Taťána Černobrovkinová a Dmitrij Zababurin. Novinkou bylo vystoupení Anny Antoničevové a Dmitrije Bělogolovceva, umělců z Velkého divadla v Moskvě, jeţ v brněnském Janáčkově divadle, vystoupili poprvé. Na jevišti vystoupili i sólisté z petrohradského Mariinského divadla Igor Kolb a Jekatěrina Kondaurovová. Inovací pro zmíněný ročník bylo zajisté představení tanečníků národního londýnského divadla, taneční dvojice Daria Klimentová a Dmitrij Gruzdiev. 28

Přijely ruské baletní hvězdy. MF Dnes. 2004. TROJAN, Jan. Ruský i domácí balet uchvátil brněnské diváky. Rovnost. 2004. 30 Tamtéţ 31 Tamtéţ 29

19

Po boku těchto ruských umělců vystupovali na jevišti opět naši umělci, jmenovitě například Jana Přibylová, Richard Kročil, Martin Ţák a dva ruští umělci Maria Gornalova a Alexej Jurakov, působící právě v Národním divadle. V článku, který vyšel v Mladé Frontě Dnes, bylo uvedeno, ţe představení bylo opět vyprodáno a také srovnána rostoucí návštěvnost diváků na začátku projektu a nyní. „Vstupenky se v prvním ročníku prodávaly za 150 korun. Dnes jejich cena dosáhla aţ pětistovky.“32 Tak jako v předešlém roce „převaţovala klasika v podobě různých pas de deux, duetů a sólových výstupů z choreografické pokladnice 19. a 20. století. Doplnilo ji však i několik čísel reprezentujících současnost.“33 V tomto ročníku se vystoupení setkala opět s pozitivním ohlasem ze strany diváků nejen na konci představení, ale i při jednotlivých obrazech. Největší podporu diváků si získali umělci Taťána Černobrovkina spolu s Dmitrijem Zababurinem.

1.2.3 Ročník 2006 Na dalším, v pořadí jiţ pátém ročníku této významné kulturní akce mezi návštěvníky nechyběli ani ministr tehdejší kultury České republiky Vítězslav Jandák a ruský ministr kultury Alexandr Sokolov. Touto akcí byl zahájen pátý ročník festivalu Ruské kultury v ČR. Podle slov obou ministrů do budoucna je v plánu kulturu obohatit i o kulturní akce z oblasti výtvarného umění nebo kinematografie.34 První ohlas, který si v následujících řádcích popíšeme, byl uveden na internetové stránce muzikus.cz a to dne 21. 4. 2006. Článek má titulek Balet: Prelude Ruské sezony, Balet Gala. Autorkou článku je Jana Hošková, která zde seznamuje se samotným obsahem koncertu. Balet Gala byl zorganizován za účelem seskupení mnoha vynikajících baletních umělců Národního divadla a českých či slovenských umělců působících v zahraničí. „Společně s hostujícími zahraničními partnery předvedli klasická pas de deux a variace ze známých baletů P. I. Čajkovského, A. Glazunova a S. Prokofjeva (Spící krasavice, Louskáček, Raymonda, Romeo a Julie) v choreografických verzích, které se uvádějí na zahraničních scénách, i taneční čísla ve stylu modern a post modern.“35 Jiří Kodým

32

V Brně dnes zatančí baletní hvězdy. MF Dnes. 2005, s. 5. ČECH, Vladimír. Balet Gala rozsvítil ruské kultuře zelenou. Rovnost. 2005, s. 21. 34 ŠMIKMÁTOR, Jan. Kulturní březen patří Rusku. Rovnost. 2006, s. 15. 35 HOŠKOVÁ, Jana. Balet: Prelude ruské sezony. Muzikus.cz. [Online] Vydáno: 21. 4. 2006. [Citace: 2013-41]. Dostupné z: . 33

20

společně s Terezou Podařilovou zinscenovali závěrečný duet Taťany a Oněgina ze stejnojmenného baletu a Andrea Smejkalová zatančila divákům variaci z Korzára.36 V Janáčkově divadle v Brně se odehrálo mnoho baletních představení, z nichţ můţeme jmenovat například scénu z baletu Spartakus; Umírající labuť, kde vystoupila členka ze Státního akademického Mariinského divadla v Petrohradě Ţana Ajupova. Dále například pas de deux z III. jednání Labutího jezera, kde vystoupili Taťána Černobrovkina a Dmitrij Zababurin nebo duet Tanto s účinkujícími ze Státního akademického Velkého divadla v Moskvě Naděţdou Gračevovou a Markem Peretokinem. Vystoupení se jiţ tradičně setkalo s pozitivními reakcemi diváků.37

1.2.4 Ročník 2007 Následující článek, pojednávající o Baletu Gala vyšel 19. 12. 2007 na internetových stránkách muzikus.cz, jeho autorkou je opět Jana Hošková. „Ve Státní opeře Praha se 16. dubna konal Balet Gala v rámci projektu Ruská kultura v České republice 2007 za účasti šesti ruských baletních hvězd ze Sankt Petěrburgu, z Mariinského divadla a z Divadla opery a baletu Musorgského, a pěti sólistů z praţského a brněnského Národního divadla.“38 Na začátku tohoto velkolepého večera vystoupili a pár slov pronesli: náměstek ministra zahraničních věcí ČR Jaroslav Bašta a velvyslanec Ruské federace v ČR A. L. Fedotov. Do proslovu se také zapojil viceprezident korporace TVEL, Konstantin Sokolov. Tyto osobnosti své projevy přednášeli v ruském jazyce, čemuţ nemuseli všichni návštěvníci rozumět. Proto závěrečný projev Livie Klausové, jak v českém, tak ruském jazyce byl diváky oceněn. Mezi baletní vystoupení, která se při této příleţitosti konala, můţeme zmínit například ukázky z baletu Oněgin, Korzár, Spartakus, Don Quijote a další. Přes některé nedostatky, které se týkaly kvality hudby, se představení baletních umělců setkalo s pozitivním ohlasem ze strany diváků.39

36

HOŠKOVÁ, Jana. Balet: Prelude ruské sezony. Muzikus.cz. [Online] Vydáno: 21. 4. 2006. [Citace: 2013-41]. Dostupné z: . 37 Tamtéţ 38 Tamtéţ 39 TRUBAČOVÁ, Lenka. Ohlédnutí za baletem Gala ve Státní opeře. Baletní střípky. [Online] Vydáno: 3. 8. 2007. [Citace: 2013-4-2] Dostupné z: .

21

1.2.5 Ročník 2013 Letošní a prozatím i poslední ročník se uskutečnil 24. února 2013. Můţeme jmenovat některé z účinkujících, například Ludmilu Konolavovou, Olgu Jesinu či Vladimira Shiskova. Dále se na scéně objevili sólisté ze Slovenského národního divadla v Bratislavě, členi baletu Národního divadla v Praze a drţitelé ceny Thálie - Nikola Márová, Alexander Katsapov a Michal Štípa.40 V následujících řádcích si uvedeme názor členky Baletu Gala, který byl uveden na internetových stránkách ceskatelevize.cz. Článek byl zveřejněn pod názvem: Baletu Gala letos vévodili sólisté z Vídeňského národního baletu. Mezi tyto sólisty řadíme právě tři výše zmíněné účastníky. Olga Jesina se o baletu Gala zmínila následovně: "Vţdycky je těţké vzít z nějakého baletu jen kousek a nějak ho předvést samostatně, protoţe divák nezaţívá to, jak se příběh během jednotlivých jednání vyvíjí. Během patnácti minut musíte ukázat to nejlepší."41, coţ koresponduje s velkou obtíţností sestavit takové představení. V této části práce jsme si popsali jednu z významných a velkolepých kulturních akcí, která se koná v rámci festivalu Dny ruské kultury v ČR. Z několika ročníků, které byly popsány výše, můţeme konstatovat, ţe baletní přehlídka je stále a bez výhrady populární, o čemţ svědčí i její hojná návštěvnost, jak uţ klasickými milovníky baletu, tak diváky, pro které nemusí být balet tolik lákavý. Díky úspěšnosti a oblíbenosti baletu a ruského umění, můţeme kaţdoročně navštěvovat nové ročníky těchto špičkových představení. Z uvedených ohlasů je zřejmé, ţe toto odvětví ruské kultury můţe být povaţováno za velmi ţádané. Českými diváky je pozitivně vnímána kvalita ruských souborů, které patří mezi jedny z nejlepších na světě. I rostoucí ceny vstupenek tak neodrazují potenciální diváky od návštěvy těchto představení.

40

Balet Gala jiţ podvanácté. Národní divadlo Brno. [Online] [Citace: 2013-4-1]. Dostupné z: . 41 Baletu Gala letos vévodili sólisté z Vídeňského národního baletu. Ceskatelevize.cz. [Online] Vydáno: 25. 2. 2013. [Citace: 2013-4-2] Dostupné z: .

22

2. RUSKÉ FILMOVÉ UDÁLOSTI Jako další oddíl této práce byla vybrána tématika ruského filmu. Ruku v ruce s pouţíváním internetu, televize a dalších hlavních mediálních prostředků roste i moţnost dostat se k různým zahraničním filmům nejen z hollywoodské produkce, ale i jiným světovým, například ruským. V České republice se uskutečňuje řada filmových festivalů, které jsou hojně navštěvovány filmovými fanoušky a kde je moţné zhlédnout výše zmíněné filmy z ruské tvorby. Tyto festivaly mohou být zaměřeny pouze na ruskou tvorbu či ji obsahují pouze okrajově.

2.1

FILMOVÉ DĚNÍ V RUSKU Z POHLEDU ČESKÝCH MÉDIÍ Ruská filmová tvorba v současné době hraje nemalou roli na poli ruské kultury.

Ruská vláda výrazně dotuje domácí tvorbu. Velmi zajímavý je aktuální pohled na tuto problematiku, který můţeme spatřit v článku, který vyšel na internetovém serveru tyden.cz. Je zde uvedeno, ţe „ani jeden ruský film loni nepronikl v ruských kinech do desítky největších trháků a podíl domácích snímků na trţbách klesl na rekordní minimum.“42 Dle internetových zdrojů, jde stále největší část peněz z ruských dotací na filmy s tzv. idealogistickou tématikou, jeţ obsahuje témata jako tradice, věrnost, dějiny a další. „Je tak docela pravděpodobné, ţe místo "francouzského" či "čínského" systému podpory kinematografie Rusko nakonec převezme systém ukrajinský. Tam zákon stanoví, ţe podíl domácích filmů na plátně a na obrazovkách nesmí klesnout pod 30 procent. Kvóta je to nesplnitelná, tolik domácích filmů není a ani nebude.“43 Tento zajímavý článek vykresluje chování ruské finanční politiky v této oblasti aţ trochu absurdně z důvodu dotace tohoto odvětví, které evidentně nepřináší ţádnou hodnotu. Bylo by tak zajímavé se zamyslet, zdali by neměla ruská kultura financovat více odvětví propagace neţ bezmyšlenkovitou tvorbou filmů a snaţit se tak více o vývoz své tvorby. V této kapitole nastíníme některé z hlavních filmových děl, které byly uvedeny v poslední době. Zaměříme se na to, jak česká média vnímají a prezentují filmy, které byly uvedeny v Rusku a následně distribuovány do zahraničí. Bude uveden výběr několika úspěšných filmů z ruské produkce. Zmíníme se zde o skutečnosti, jak byly tyto filmy 42

ČTK. Ohromné dotace ruský film nespasí, Rusové chtějí Hollywood. Týden.cz. [Online] Empressa Media a.s., Vydáno: 22. 2. 2013, [Citace: 2013-3-28]. Dostupné z: . 43 Tamtéţ

23

přijaty v domácím prostředí ruským obyvatelstvem a jak tyto informace popisovala právě česká média. Filmy zahrnují díla obsahující ruskou tématiku, jeţ byla promítnuta v obsahové stránce, či pocházejí přímo z ruské produkce.

2.1.1 Faust Jedním ze zajímavých filmů ruské produkce, jeţ byly v nedávné době uvedeny na scénu, je zajisté film od ruského reţiséra Alexandera Sokurova s názvem „Faust“. Tento film byl uveden v roce 2012. Kvalita snímku je podloţena oceněním, které dílo získalo na 68. ročníku filmového festivalu v Benátkách, kde film bodoval v hlavní soutěţi. Jedná se o závěrečné dílo Sokurovského tetralogie, sloţené z filmů o velice význačných postavách z historie jako byli například japonský císař Hirohitho (film Slunce), ruský politik a revolucionář V. I. Lenin (film Taurus) a také nechvalně známý fašistický vůdce A. Hitlera (film Moloch). Tento film by se zaměřením dal zařadit do skupiny drama s prvky fantasy. Předlohu tvoří stejnojmenné dílo od německého spisovatele J. W. Goetha. Je nutné doplnit, ţe film není přesnou filmovou adaptací tohoto díla, ale pouze čerpá z jeho základů. „Sokurovův Faust je o člověku, který je patologicky nešťastný - a který proto můţe být nebezpečný všem ostatním podobně jako Hitler, Lenin či Hirohito.“44 Faust je zde vykreslen jako osoba, která se snaţí nalézt místo, kde se nachází lidská duše, ve kterou zároveň ironicky nevěří. Klasický děj, kdy se upíše Mefistovi a svede Markétku, je ve filmu také zobrazen. Řada ohlasů z českých médií hodnotí film jako poměrně těţce sledovatelný. „Nedívá se na něj snadno, je to ten druh filmu, který je potřeba vydrţet, nečekat, ţe strhne. V mysli ale uvízne na dlouho.“45 uvádí jeden z komentářů. Velice zajímavě dílo interpretuje postavu lichváře Mefista. Z recenze od autorky Karolíny Černé vidíme, jak si Sokurov postavu dotvářel. „Je to kreatura člověka, který se neštítí ničeho a nikoho. Jeho postava je znetvořená a obličej dokáţe odráţet chtivost stejně jako servilnost. Pohrává si s Faustem stejně jako s krysou a ulevit si od střevních potíţí je schopen kdekoliv. Sochu madony v kostele oplzle oslintá. Lidi ani věci nemají pro něj ţádnou hodnotu a Faust je navíc ještě tak úţasně lákavá kořist. Je to člověk vzdělaný, ale touţí po penězích a po lásce k Markétce.

44

PROCHÁZKA, Michal. Recenze: Faust za Putinovy peníze mluví o moci a lidech. Aktualne.cz. [Online] Centrum.cz, Vydáno: 18. 7. 2012, [Citace: 2013-3-28]. Dostupné z: . 45 ŠTINDL, Ondřej. Sokurovův Faust: Proţvanit se na konec světa. Lidovky.cz. [Online] Mafra, Vydáno: 21. 7. 2012, [Citace: 2013-3-28.] Dostupné z: .

24

Je tak lidsky zranitelným a ovladatelným.“46 Markétka celkově vnáší do tohoto díla alespoň nějakou míru něţnosti a citů. Sokurovovo filmové pojetí dotváří Goethovu formu literárního Fausta něčím, co je v kniţní podobě obrazně řečeno, skryto mezi řádky. Zajímavý je i fakt, ţe film byl natočen v němčině, přestoţe produkce je ruská. Z jednotlivých recenzí je viditelné, ţe je dílo velice náročné a nesleduje se lehce. Dějové linky jsou roztříštěné, záběry rozstříhané do menších dílů, které na sebe občas poněkud chaoticky navazují. Právě netradičnost tohoto filmového počinu ho značně odlišuje od klasického Goethova díla. Celý film je podtrţen výborným hudebním doprovodem, který dotváří mnohdy velmi promyšlené a propracované scény. Zmíněný doprovod má na svědomí známý hudebník Andrey Sigle. Sokurovského Fausta můţeme na jednu stranu brát jako dílo, které je velmi propracované a kvalitní, ale na druhou stranu velmi komplikované a divácky náročné. Je ovšem nutné dodat, ţe toto dílo nejenom díky ocenění, které obdrţelo na filmovém festivalu v Benátkách, ale hlavně díky vlastním filmovým kvalitám, můţeme brát jako ukázku současného ruského filmového umění, které není v ţádném případě zanedbatelné.47

2.1.2 Noční a Denní hlídka Dalším filmem, nebo v tomto případě lépe řečeno filmovou sérií, kterou si zde uvedeme, je dílo skládající se z prvního filmu „Noční hlídka“ a navazujícího pokračování s názvem „Denní hlídka“ zaloţeného na kniţní předloze ruského spisovatele Sergeje Lukjaněnka. První a dříve zmíněné dílo, bylo v Rusku uvedeno do kin jiţ v roce 2004 a dva roky později následovalo pokračování. Tyto filmy vypravují diváku sci-fi příběh odehrávající se v Rusku, který je zasazen do současné Moskvy. Hlavní dějová linie vypravuje o souboji vyvolených jedinců ve formě upírů, čarodějů černé magie, čarodějnic a prokletých jedinců. Tyto postavy spolu bojují v odvěkém a všem jistě známém boji dobra se zlem, v tomto případě ve veřejnosti utajené válce mezi Světlými a Temnými. Přestoţe byla nastavena rovnováha a nastolen mír, musí na pořádek někdo dohlíţet. Z tohoto důvodu existuje denní hlídka, která odpovídá za dodrţování pořádku přes den a noční hlídka, která má naopak za úkol hlídat rovnováhu v průběhu noci a v případě porušení pravidel stoupenci Temných zasáhnout. Tento sci-fi a do velké míry i hororový a akční snímek má na svědomí ruský reţisér pocházející ze Sovětského svazu Timur Bekmambetov. Tento reţisér 46

ČERNÁ, Karolína. Faust. Film CZ. [Online] Vydáno: 31. 5. 2012. [Citace: 2013-3-28]. Dostupné z: . 47 Tamtéţ

25

po uvedení Noční a následně Denní hlídky, díky pozitivním kritikám a dobrému přijetí těchto děl, dokázal proniknout do hollywoodské produkce. Jak uţ bylo uvedeno, filmy byly veřejností dobře přijaty, a proto svou dávku pozornosti získaly i v českých mediích. Jako první zmínku na starší dílo „Noční hlídka“ si uvedeme ohlasy z internetového portálu novinky.cz. O úspěšnosti filmu bez sebemenších pochybností hovoří jiţ úvodní titulek v článku, který uvádí: „Kdyţ do ruských kin vstoupila akční sci-fi Noční hlídka reţiséra Timura Bekmambetova, jako by se jimi přehnala smršť. Diváci se po letech, kdy aţ na nepatrné výjimky o ruské filmy nezavadili, s nadšením vrátili do kin a dali Noční hlídce přednost před Pánem prstenů: Návratem krále i Spider-Manem. Trţby se přehouply přes 15 milionů dolarů.“48 Tento film, který si nejen ruské filmové diváky podbízel takřka stejným stylem, který známe z hollywoodských akčních trháků, se dostal velmi rychle na špičku sledovanosti a návštěvnosti. Autorovi velmi dobře vyšel záměr jak oblíbenou americkou klasiku ve formě efektů, střel a moderních vymoţeností propojit s ruskou kulturou a moderním ruským prostředím. I kdyţ údajně recenze filmových kritiků právě z Ruska nebyly mnohdy lichotivé, výdělky tohoto díla dokázaly tyto negativní ohlasy úplně utlumit. Reţiséru se velmi dobře povedlo vykreslit obraz soudobého Ruska a zasadit ho mnohdy do velice historických zákoutí Moskvy. Není tedy ţádnou výjimkou, ţe akční scény se často odehrávaly například v blízkosti známého chrámu Vasilije Blaţeného či jiných pamětihodností. Moderní vnímání světa tohoto reţiséra je patrné například z jeho odpovědi na otázku novinářů na karlovarském festivalu, kde řekl: „Čechova obklopovaly višňové sady a klavíry, mě dnes obklopují počítačové hry. To je můj svět a já nemohu vyprávět jako Čechov. Jeho svět kolem sebe nevidím.“49

Druhá část s názvem „Denní hlídka“ ve své úspěšnosti hravě konkurovala prvnímu dílu. „První týden promítání uţ zaplatil nákladnou produkci - za pět dní vydělal na 11 miliónů dolarů. V návštěvnosti překonal i filmový hit z konce loňského roku Devátou rotu i historickou detektivku Turecký gambit.“50 Vysoký zájem má dle informačních zdrojů na svědomí velmi dobře mířená propagace, která před uvedením filmu do kin dočista ovládla Rusko. Autoři článku poukazují na změnu prostředí, kde Moskvu z prvního dílu vystřídalo druhé největší uzbecké město Samarkand. I přes tuto změnu byla řada diváků na toto prostředí daleko více zvědavá, neţ například na filmy americké produkce, 48

MÍŠKOVÁ, Věra. Film Noční hlídka vrátil diváky do ruských kin. Novinky.cz. [Online] Borgis a.s., Vydáno: 13. 9. 2005, [Citace: 2013-3-29]. Dostupné z: . 49 Tamtéţ 50 Film Denní hlídka si podrobil Rusko. Novinky.cz. [Online] Borgis a.s., Vydáno: 10. 1. 2006. [Citace: 20133-29]. Dostupné z: .

26

a to převáţně díky faktu, ţe mají ruští diváci k tomuto prostředí velmi blízký vztah. Můţeme konstatovat, ţe i u tohoto dílu si filmoví kritici opět našli řadu nepřesností a chyb. V kontrastu na tuto skutečnost velice výstiţně hodnotí tento filmový počin autor článku uvedeného na portálu spolupracujícím se serverem lidovky.cz, který dodává. „Navzdory mnoha chybám je Denní hlídka opět důleţitým filmem pro rostoucí a sebevědomou ruskou filmovou produkci. Nejsou to filmy pro festivaly, ale typická zábavní produkce. Tvůrci mají plná kina a učí se dělat nákladné filmové produkce v hollywoodském stylu. Je na nich, zdali jim vydrţí budovatelské nadšení v kapitalismu.“51 Z tohoto vyjádření je viditelné, ţe dílo bylo přijato velmi dobře. Na řadu recenzentů zároveň velmi dobře působí fakt, ţe reţisér se do značné míry odklonil v ději od původní kniţní předlohy a tudíţ narušil zarytý stereotyp drţet se co nejvíce kniţního základu. Konec filmu působí poměrně otevřeně, a tak je pravděpodobné, ţe se v budoucnu dočkáme filmového pokračování.

2.1.3. Anna Karenina V nedávné době vyšel v kinech film s názvem „Anna Karenina“. Slavnostní premiéra filmu byla zahájena 6. prosince 2012. Snímek jsme začlenili do této práce zejména z důvodu jeho aktuálnosti. Nejedná se o film přímo ruské produkce, avšak toto dílo, zaloţené na románové předloze jednoho z nejvýznamnějších ruských autorů L. N. Tolstého, je věhlasně známé a vykresluje tehdejší situaci a kulturní dění v ruské zemi. První článek, kterému se budeme věnovat, vyšel na stránkách lidových novin. Titulek článku zní - Rusové se bouří: Anna Karenina prý zesměšnila Tolstého. Jiţ samotný název napovídá o vlastním obsahu textu. V článku jsou zveřejněny názory několika ruských novinářů, které jsou převáţně negativně zaměřené. Kritici povaţují filmové ztvárnění filmu jako nezdařilé dílo a velice nešikovný filmařský počin. Anna Karenina je ruskými vlastenci povaţována jako ruská klasika. Je to dílo, které zná dopodrobna kaţdý ruský občan. Ať uţ v kniţní nebo filmové podobě se s tímto dílem setkal téměř kaţdý. Zejména z tohoto důvodu se jim snímek vytvořený britskými osobnostmi zdá poněkud nepřesný. Připomínka je například zaměřena na typické obydlí některých postav. „Kritici i diváci tak nepřehlíţejí chyby, kterých se tvůrci nejnovějšího filmu dopustili. Vadí

51

FRIDRICHOVSKÝ, Patrick. FILM: Denní hlídka - pokračování psané Křídou Osudu. Lidovky.cz. [Online] Vydáno: 28. 3. 2006, [Citace: 2013-3-29]. Dostupné z: .

27

jim například skutečnost, ţe aristokrat Konstantin Levin ţije v čemsi, co vypadá jako rolnická chatrč s cibulovou kupolí.“52 Věhlasně známý a několikrát významně oceněný ruský spisovatel Dmitrij Bykov zase okomentoval film následovně: „Tenhle film mohl být zakoupen a uveden v Rusku jen ve stavu naprostého morálního zhroucení.“53 Je velice zajímavé sledovat reakce na toto novodobé filmové ztvárnění klasického ruského románu právě z ruské strany. Dílo se neubrání srovnání této verze s původní, o mnoho let starší filmovou adaptací ruského původu, která projevuje téměř všem lepší a přesnější vykreslení tehdejší situace. Je viditelné, ţe ruská populace je nejen k tomuto dílu, ale i jiným, které jsou silně spjaté se samotným Ruskem velice přísná. Novodobé filmové zpracování odsuzuje či v krajních případech nazývá zesměšněním původního díla. Anna Karenina je podívaná hravá, neotřelá, ale časem vyprchá. Takto se jmenuje další stať, která byla uvedena na internetovém serveru idnes.cz. Autorkou článku je ţurnalistka Mirka Spáčilová. Ve zveřejněném příspěvku se autorka zabývá otázkou: Proč chodit na tento film do kina, kdyţ ho zná uţ téměř kaţdý? V minulosti jiţ bylo natočeno několik verzí Anny Kareniny. Na scéně se ovšem objevuje nová forma filmu. „Vůbec právě stylizace, zprvu tak omračující, posléze trochu unavující, v sobě mísí krásu a zradu. Jako by se jí sám reţisér nemohl nabaţit a ona jej přerostla. Dostihy na scéně proč ne, zajímavá myšlenka má neméně zajímavé provedení, ale někdy uţ efekt ztrácí účel.“54 Jak je vidět tento snímek se od všech předešlých značně odlišuje. Divák, který se přijde do kina podívat na tento film, si hned můţe všimnout rozdílu oproti starším verzím. Děj probíhá zdánlivě v divadle, jako by i samotný film byl divadelním představením. Během filmu se setkáváme s dynamickými změnami kulis, scén a převleků. Toto je hlavní, zásadní a inovační rozdíl mezi filmy, které byly natočeny v minulosti a filmem, který byl natočen v současné době. Nejen na základě kladného hodnocení této změny je článek laděn v pozitivním duchu. Identicky popisuje ţurnalistka také taneční vsuvky, se kterými se ve filmu setkáváme. Z jejich tance vyřazuje vášnivé napětí, čehoţ

52

Rusové se bouří: Film Anna Karenina prý zesměšnil Tolstého. Lidovky.cz. [Online] MAFRA, a.s., Vydáno: 21. 1. 2013, [Citace:2013-2-26]. Dostupné z: . 53 Tamtéţ 54 SPÁČILOVÁ, Mirka. Anna Karenina je podívaná hravá, neotřelá, ale časem vyprchá. idnes.cz/kultura. [Online] Vydáno: 6. 12. 2012, [Citace: 2013-2-26]. Dostupné z: .

28

si nelze nevšimnout. Tanec je tak dokonalý, ţe je přirovnáván dokonce k muzikálovému provedení.55 Dále se budeme zabývat úryvkem, který vyšel na internetovém serveru aktualne.cz. Název titulku je Zoufalá Karenina trpí ve spektáklu bez citu. Autorem toho článku je Jan Gregor. Je zde popsáno prostředí filmu a také divadelní forma, se kterou jsme se jiţ setkali v předešlém článku. Jako příklad zde uvádí: „Kamera prolétává jednotlivými prostředími, do záběru občas vstoupí orchestr, který hraje skladbu, kterou slyšíme ve filmu. Mnohé sekvence mají muzikálovou choreografii (úředníci klepou hromadně do rytmu razítky, seči trávy mají synchronizované pohyby kos), ţe jeden podezřívá postavy, ţe uţ uţ musí propuknout zpěv."56 V závěru článku autor zmiňuje, ţe herci, kteří se objevují v tomto filmovém snímku, vystupují spíše jako loutky, bez citů a emocí. Tyto loutky v diváku nevzbuzují dostatečnou přesvědčivost, ten se následně nemůţe plně vnořit a vcítit do rolí postav a proţívat s nimi dané okamţiky. „Wrightův film je pozoruhodný formální experiment, kterému schází to, co jeho hrdinku zahubilo: tedy autentický cit.“57 Je poměrně zajímavé, ţe román, jehoţ hlavní dějová linie se soustřeďuje na problematiku lásky, citů a sloţitých mezilidských vztahů v tehdejším Rusku, je autorem tohoto mediálního příspěvku vykreslen jako dílo, ve kterém právě tyto city výrazněji nevystupují. K uzavření kapitoly si jako poslední mediální zmínku k filmu rozebereme článek, který byl uveden na internetovém portálu avmania.cz. Autorem článku je Marek Čech. Film rozebírá z několika pohledů. Srovnává zpracování literárního vůči filmovému. Ve filmu je špatný psychický stav Anny znázorněn, pouze jejím vyčleněním ze společnosti. V knize je toto popsáno podrobněji. „Nemoţnost vidět se svým synem. Těţký a komplikovaný porod dcery, jiţ čekala s Vronským a k níţ po jejím narození moc nepřilnula. Závislost na opiu v důsledku toho, ţe nemůţe spát. To, ţe Karenin chce, aby Serjoţa na svou matku zapomněl. Vykořeněnost a opuštěnost. Ţárlivost na partnera, u něhoţ se po jejich přestěhování na jeho zrenovované sídlo domnívá, ţe veřejnou a podnikatelskou činností jen maskuje své zálety.“58

55

SPÁČILOVÁ, Mirka. Anna Karenina je podívaná hravá, neotřelá, ale časem vyprchá. idnes.cz/kultura. [Online] Vydáno: 6. 12. 2012, [Citace: 2013-2-26]. Dostupné z: . 56 GREGOR, Jan. Zoufalá Karenina trpí ve spektáklu bez citu. Aktuálně. [Online] Vydáno: 7. 12. 2012, [Citace: 2013-2-27]. Dostupné z: . 57 Tamtéţ 58 ČECH, Marek. Anna Karenina. AVMania. [Online] Vydáno: 9. 12. 2012, [Citace: 2013-2-28]. Dostupné z: .

29

Film a kniha se podle autora článku také odlišují. Ve filmu není situace, kdy se Anna rozhodla ukončit svůj ţivot zcela přesně vylíčena. Podle této adaptace se divák můţe domnívat, ţe hlavní hrdinka skočila pod vlak díky tomu, ţe nezvládla situaci, ve které se nacházela. V knize je poměrně jasněji vyobrazeno, ţe hlavní hrdinka ukončila svůj ţivot z toho důvodu, ţe neviděla ţádné jiné racionální východisko z této situace. Byla tak psychicky na dně, ţe ji tento čin přišel jako jediný přijatelný a lehce uskutečnitelný. Uţ nemohla snést pocit toho, jak se na ni petrohradská společnost dívá skrz prsty.59 Závěrem můţeme říci, ţe do kin vstoupil film, díky němuţ si velké mnoţství diváků můţe udělat přesnější obrázek o situaci, která panovala v tehdejším carském Rusku. Řada autorů a recenzentů vidí v nové adaptaci Anny Kareniny značné mnoţství přešlapů, jeţ nevykreslují situaci přesně, přes špatné obsazení herců aţ po jisté odchylky od románové předlohy. Ze zveřejněných českých mediálních ohlasů můţeme říci, ţe se nejnovější filmové dílo nemůţe měřit s původním sovětským filmovým zpracováním či dokonce s klasickým a veleznámým románem Lva Nikolajeviče Tolstoje. Avšak pro řadu lidí můţe poslouţit jako důvod znovu zavítat do kina a připomenout si nebo se dozvědět něco o osudech ruské společnosti a jejího mnohdy nevybíravého chování, tak jak je původně ve svém literárním zpracování ztvárnil jeden z největších ruských spisovatelů.

2.2

RUSKÉ FILMOVÉ FESTIVALY

V dnešní době funguje v České republice řada zavedených festivalů, které se soustředí na filmovou tvorbu. Tyto festivaly jsou většinou zaměřeny na celosvětovou tvorbu, přičemţ některé jsou cíleny pouze na filmy z některých konkrétních zemí. Díky tomuto faktu se český divák můţe setkat i s ruskými filmy. Některé z významných festivalů spojené s ruskou kulturou si uvedeme v následující části práce.

2.2.1

Festival ruských filmů na jižní Moravě

V roce 2012 proběhl zatím poslední ročník tohoto zaběhlého festivalu s názvem Festival ruských filmů. Poslední ročník se konal od 9. do 11. listopadu 2012 v hodonínském kině Svět. Po dobu tří dnů zde mohl divák zhlédnout řadu filmových děl. Tyto filmy „byly vybrány s přihlédnutím na významná data ruské historie, mezi nimiţ bylo především 175. výročí tragického skonu A.S. Puškina a 300. výročí přenesení hlavního 59

ČECH, Marek. Anna Karenina. AVMania. [Online] Vydáno: 9. 12. 2012, [Citace: 2013-2-28]. Dostupné z: .

30

města z Moskvy do Petrohradu. Dále se promítaly filmy, spojené s 95. výročím pádu Romanovců, 70. výročím bitvy o Moskvu, 100. výročím vydání sborníku veršů akmeistů „Večer“, jubilei významných ruských filmařů Eldara Rjazanova, Vjačeslava Kotěnočkina, Andreje Michalkova-Končalovského aj.“60 V rámci výročí Puškinovi smrti byly zařazeny díla jako např. Evţen Oněgin či Kapitánská dcerka a následně doplněny přednáškou Zdeňka Pechala právě o tomto významném autorovi. „Osobnost Petra I. Velikého, zodpovědnou za řadu převratných reforem ruské společnosti (např. přenesení hlavního města z Moskvy do Petrohradu v roce 1712), představí unikátní dvojdílný velkofilm Petr Veliký (1937– 1938, r. Vladimir Petrov) a historická komedie Jak car Petr ţenil mouřenína (1976, r. Alexandr Mitta).“61 Dále stojí za zmínku snímek Jeřábi táhnou, oceněný v roce 1958 zlatou palmou ve francouzském Cannes. Tento široký a rozsáhlý výběr dokládají slova jednoho z organizátorů akce, který dodává, ţe se kaţdým rokem snaţí vybírat filmy, které jsou historicky zajímavé, bez ohledu na stáří filmu a které mohou přinést diváku nějakou hodnotnou informaci o ruské kultuře. Tyto filmové události byly doplněny o řadu doprovodných akcí jako například divadelní představení, výstavy, přednášky apod. Z odvětví fotografických výstav se dá vyzdvihnout výstava „O ţivotě Anny Achmatovové“ a další s názvem „Za oknem Rusko“ od autorky Pavlíny Martinů, jeţ tyto fotografie nashromáţdila z fotek z oken vlaků při svých cestách po Rusku. Dle autorky existuje ohledně situace v soudobém Rusku v očích české populace řada stereotypů. Člověk, který navštíví Rusko, které je dle ní velice překvapující, tak můţe vidět, ţe tyto stereotypy jsou nepravdivé, anebo jsou pravdivé v daleko větším měřítku. Nejen dle ohlasů zveřejněných v regionální televizi TV Slovácko se tato akce můţe chlubit poměrně velkým zájmem z řad obecenstva. Hlavní skupinu tvoří studenti filmových škol, odborníci a ţurnalisté, coţ můţe být zajisté povaţováno za známku zájmu o ruskou kulturu. Dle slov jednoho z organizátorů se s některými diváky na festivalu setkává uţ poněkolikáté.

2.2.2 MFF Karlovy Vary Za zmínku stojí jednoznačně i ruská tvorba prezentovaná v rámci velice známého Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, jeţ probíhá s menšími přestávkami v České republice od roku 1946. Festival představuje kaţdoročně divákům 60

Zastupitelství rossotrudničestva v České republice. Festival ruských filmů na jiţní Moravě. [Online] vydáno: 9. 11. 2012, [Citace: 2013-3-30]. Dostupné z: . 61 BÉBAROVÁ, Jana. Hodonínský Seminář ruských filmů zve na Puškina a Petra Velikého. 25FPS. [Online] 18. Říjen 2012, [Citace: 2013-3-30] Dostupné z: .

31

přes 200 filmů celosvětové produkce, které jsou členěny do jednotlivých soutěţních skupin jako např. „Celovečerní film“, „Dokumentární film“ či kategorie „Na východ od západu“, která často obsahuje právě filmy ruské produkce. Odtud plyne i skutečnost, ţe se zde od počátku tohoto festivalu představilo velké mnoţství reţisérů, herců a dalších osobností spjatých s ruskou filmovou kulturou. Z tohoto důvodu by bylo téměř nemoţné zde vytvořit celkový přehled filmů, které zde byly prezentovány, proto si uvedeme pouze výběr některých zajímavých filmů, které byly v českých médiích zhodnoceny a jsme tedy schopni popsat jednotlivé názory na tyto díla. Zajatec Tento film reţiséra Alexeje Uchitele zastupoval ruskou kulturu v hlavní soutěţi v roce 2008. Jiţ na úvod je třeba zmínit, ţe dílo bylo oceněno porotou festivalu za nejlepší reţii. Snímek pojednává o ruských vojácích, kteří uvíznou v Čečensku a jedinou jejich šancí, jak se dostat z obklíčení, je zajmout čečenského vojáka. Tento voják je poté vyvede ze soutěsky, přičemţ z úkrytu pozorují otřesné chování druhé strany, která zajala jejich ruského kamaráda. Jako protiklad je zde zobrazeno přívětivé chování ruských vojáků ke svému zajatci a i přes sloţitou válečnou situaci jejich následné sblíţení. Zajímavý je ohlas autorky článku věnující se právě tomuto filmu na MFF v Karlových Varech, kde dodává: „Někomu film připadl jako čistá propaganda ve stylu „podívejte se, jak se ti naši hoši pěkně chovají k místním a jak se místní škaredě chovají k našim”, ale z toho bych tvůrce asi neobviňovala. Problém spatřuji spíše v naprosto nevydařené finální a zásadní scéně!“62 Ruský voják omylem čečenského zajatce v souhře událostí udusí. Díky tomuto faktu podle autorky naprosto uniká z filmu finální pointa. Tulipán Ve stejném roce byl oceněn další snímek od reţiséra Sergeje Dvorcevského, který pojednává o příběhu jedné chudé kazašské rodiny a jejich synu, mořeplavci Asovi. Vystihuje zde problematiku země a kulturních problémů. Mladý Asa se potýká s problémem neschopnosti si sám sehnat manţelku, coţ je podmínka pro to, aby se osamostatnil a mohl se starat se o své stádo ovcí. Ve snímku je vykreslena drsná stránka kazašského

prostředí,

které

je

podpořeno

velice

pěknými

přírodními

snímky.

„Před projekcí reţisér speciálně zmínil skutečnost, ţe v postprodukci nepouţili ţádné triky, 62

NOVÁKOVÁ, Marta. Malé ohlédnutí za letošními Vary. RuskoDnes.cz. [Online] Vydáno: 28. 7. 2008, [Citace: 2013-3-28]. Dostupné z: .

32

a tuto poznámku divák pochopí, jakmile se na plátně objevilo první vzdušné tornádo ţenoucí se stepí, blesk na nebi a další přírodní rozmanitosti.“63 Mořská víla „Film reţisérky Anny Melikyan je uváděn v Sekci nezávislých. V Rusku patřil k filmovým událostem roku a byl i účastníkem řady festivalů - vyhrál cenu FIPRESCI na Berlinale, kde byl uveden v sekci Panorama, bodoval i na festivalech v Soči, Sofii a Sundance, odkud si odnesl cenu za reţii.“64 Tento příběh vypráví osudy hlavní hrdinky mladé ruské dívky Alisy, jeţ je obdařena schopností plnit přání ostatním, díky čemuţ se také následně dostane z malé vesnice aţ do veliké Moskvy. Jedná se o jakési filmové přetvoření pohádky Malá mořská víla, která je zároveň zasazena do drsného Ruska. Samotu i jakousi odlišnost od okolního světa reprezentuje právě mladá filmová hrdinka a její příběh, jeţ byl na festivalu oceněn v sekci Nezávislá kamera. You too Tento film od ruských reţisérů Pavla Kostomarova a Aleksandra Rastorgueva obohatil sekci ruského filmu v roce 2010. Téměř dokumentárním stylem zachycuje soudobé touhy, potřeby a problematiku sexu soudobé ruské mládeţe. „Chybějící vypravěčský odstup tohoto experimentu umoţňuje nezvykle zachytit upřímnost i realitu a nabízí milostná dobrodruţství, jednoduchou upřímnost a ţízeň po ţivotě.“65 Jednalo se o projekt, který reprezentoval ruskou tvorbu v sekci dokumentárního filmu. Beduín Ruský film od reţiséra Igora Voloshina, který mezi diváky vyvolal rozporuplné reakce, byl uveden na MFF Karlovy Vary v roce 2011. Jde o příběh mladé Ukrajinky Rity, která potřebuje peníze pro svou nemocnou dceru a tak se vydá do ruského Petěrburgu, aby odnosila jednomu homosexuálnímu páru dítě. „Film je inspirovaný současností, moderní dobou. Jde mi o dvě hlavní témata: náhradní mateřství a leukémii. Tato témata se mě silně dotýkají a mě zajímá, jaký mají průběh a důsledky a jak se odráţejí v realitě současného

63

NOVÁKOVÁ, Marta. Malé ohlédnutí za letošními Vary. RuskoDnes.cz. [Online] Vydáno: 28. 7. 2008, [Citace: 2013-3-28]. Dostupné z: . 64 Ruská Amélie putuje ve Varech s ananasem za štěstím. Aktuálně.cz. [Online] Centrum.cz, Vydáno: 10. 7. 2008. [Citace: 2013-3-30]. Dostupné z: . 65 Film týdne: You too. Dokweb. [Online] 21. Duben 2011, [Citace: 2013-3-30]. Dostupné z: .

33

Ruska“66 dodává reţisér. Na scénáři pro tento film spolupracovala s reţisérem i sama hlavní hrdinka a autoři se snaţili vykreslit situaci v Rusku co nejvěrněji.

2.2.3 Týden ruského filmu Poslední z několika významnějších kulturních událostí zaměřených na filmovou tématiku, můţeme zajisté jmenovat akci s názvem „Týden ruského filmu“, jeţ proběhla v Praze během pěti dnů od 13. – 17. září 2012. Filmová přehlídka, která byla divákům promítána v kině Lucerna a obsahovala 5 snímků rozlišného charakteru a ţánru. Snímky byly promítány 2 krát a vţdy večer byly doplněny o zajímavé příběhy a rozpravy s jednotlivými tvůrci. Výběr pro tuto příleţitost obsahoval snímky Presumpce souhlasu, Lhostejnost, Vykoupení, Bugy a Sakurový dţem. Lhostejnost Tento snímek je velice zajímavý a to nejenom z faktu, ţe jeho tvorba probíhala celých dlouhých 22 let. „Reţisér Oleg Fljangolc jej začal natáčet jiţ v roce 1989 v tehdejším Sovětském svazu, bylo mu 23 let. Snímek se mu podařilo dokončit aţ v roce 2011, tedy jako téměř padesátiletému. Vrátit se k rozdělané práci se mu ale vyplatilo – snímek získal hlavní cenu na ruském filmovém festivalu Kinotaur.“67 Jedná se o hravý snímek, který disponuje řadou různých provedení, přes černobílý film po barevný, v některých případech prokládaný i animacemi. Toto můţe korespondovat s vývojem filmu v dlouhém časovém rozmezí, v němţ byl tvořen. Autor Oto Horák popisuje ve svém ohlasu děj tohoto snímku slovy: „film rozvíjí fantazijní, poněkud naivistický příběh jednoho tvrdohlavého Péti, který si najde svou vyvolenou a jednoho trochu zvláštního vyslance, psa, který s raketou nakonec mizí ve vesmíru... Hravost díla je nesporně osvěţující, místy aţ kouzelná, a to nehledě na to, zda všechny sloţky příběhu a pouţité prostředky jsou k sobě vţdy ústrojně poskládány a plně funkční“68 Nejenom dle tohoto hodnocení je moţné konstatovat, ţe tento snímek byl přijat a českými médii zhodnocen zcela pozitivně. 66

HANÁČKOVÁ, Martina. Ruský film Beduín v Karlových Varech vzbuzuje rozdílné reakce. Zpravy.Rozhlas.cz. [Online] Český Rozhlas, Vydáno: 8. 7. 2011, [Citace: 2013-3-30]. Dostupné z: . 67 Týden ruského filmu v kině Lucerna 2012. Topzine.cz. [Online] [Citace: 2013-3-30]. Dostupné z: . 68 HORÁK, Oto. Ţivě a kriticky o současnosti a minulosti (v dnešním ruském filmu a kultuře). Cinepur. [Online] Cinepur, Vydáno: 22. 9. 2012, [Citace: 2013-3-30]. Dostupné z: .

34

Presumpce souhlasu Dílo popisuje zajímavou a v dnešní době i poněkud aktuálnější problematiku dárcovství orgánů. Příběh ztvárněný reţisérem Farchotem Abdullajevem je inspirován skutečnou událostí a popisuje téma, kdy zdánlivě nevyléčitelnému pacientovi byly po smrti odebrány orgány, které byly dále vyuţity. Hlavní hrdina mladý Ázerbájdţánec Emin pracuje na jedné menší klinice a nechce se ztotoţnit s přístupem lékaře Olega, který dle jeho názoru takto pochybil v zájmu pacientů z vyšších vrstev Ruska. Tímto se autor snaţí nastavit přímé zrcadlo situaci v ruském zdravotnictví, kde takovéto praktiky stále panují. Autor se snaţí udrţet napínavou dějovou linku, nekritizuje problematiku ruského lékařství bez rozmyslu, ale snaţí se jednotlivé problémy skloubit s celkovým dějem. „Postavy nejsou černobílé, Emin je (poněkud čechovovsky) slabý a bezmocný, Oleg není padouch, nýbrţ člověk, jenţ se přizpůsobil. (To je ona presumpce souhlasu ve výstiţném a obecně platném názvu.) A Dáša je (vysloveně čechovovská) ţena, která se z malosti poměrů pokouší vytrhnout, “léčit” láskou... Abdullajev natočil film, který nespoléhá na efekty, ale je hloubkovou sondou do morálních dilemat lidí, kteří pracují v podmínkách trţního hospodářství (a nejen ve zdravotnictví a nejen v Rusku).“69 Bugy Tento snímek „otvíral“ festival „Týden ruského filmu“, jedná se o dílo, které vykresluje situaci v současném Rusku. „Filmový debut mladého reţiséra Andreje Bogatyreva vypráví historii obyčejného ţivota obyčejného současného mladého muţe, který ţije tak, jak je dnes zvykem – bez nějakého většího zájmu o smysl a kvalitu ţivota. Tj. pojem "kvalita" existuje pro hrdinu filmu pouze v materiálním smyslu slova. Přemýšlet o duchovním naplnění své pozemské existence by ho nikdy nenapadlo.“70 Pozoruhodné je na tomto snímku právě propojení osudů tohoto mladíka spolu s komplikovanou situací staršího muţe, jeţ potřebuje sehnat obnos peněz na záchranu své nemocné manţelky. Přes řadu velice zajímavých a někdy i smutných událostí, které také odráţejí situaci v soudobém Rusku „nakonec muţ peníze na záchranu své ţeny do nemocnice nedonese, umírá na infarkt na lavičce MHD. Film Bugy (název je vysvětlen jako chyba systému) předvádí celou sbírku individuí a strategií přeţití v současné ruské “dţungli”, jejichţ 69

HORÁK, Oto. Ţivě a kriticky o současnosti a minulosti (v dnešním ruském filmu a kultuře). Cinepur. [Online] Cinepur, Vydáno: 22. 9. 2012, [Citace: 2013-3-30]. Dostupné z: . 70 Týden ruského filmu. Navečer. [Online] [Citace: 2013-3-30]. Dostupné z: .

35

společným

jmenovatelem

je

bezuzdná

honba

za

ziskem.“71

Autor

upozorňuje

na problematiku mladých, kterým často schází nějaký větší ţivotní cíl a kritizuje současný trend honby za penězi. Přes některé výtky k obsahové stránce filmu je snímek přijímán velice pozitivně s očekáváním, co tento mladý reţisér v budoucnu filmovému diváku přinese. Sakurový džem Tento film odráţí problematiku současného pracovního stylu a nasazení. Komedie a zároveň filmový debut mladé herečky Julie Aug vykresluje protiklady v pracovní morálce ruského zaměstnance a světových kultur, které mohou mít k práci o mnoho pozitivnější přístup. Tento případ ve snímku symbolizuje japonský manaţer. Vedoucí se snaţí nastavit ve firmě moderní způsoby řízení a práce, bohuţel ale naráţí na velice neaktivní přístup typických lenivých ruských zaměstnanců. Autorka tedy vykresluje ruského zaměstnance jako nepříliš pracovitého s nezájmem o jakékoliv zlepšení. Tento fakt můţe být chápán jako odraz soudobé situace v Rusku, ale samozřejmě nelze tuto vlastnost přisuzovat všem ruským obyvatelům.72 Závěrečná slova Oty Horáka autora článku zabývajícího se tímto festivalem zní: „Praţská přehlídka ruské kinematografie, byť rozsahem malá, znovu prokázala, ţe mnozí současní ruští tvůrci nestojí stranou osudu národa. Ţe nejen nadále poctivě analyzují jeho minulost, odhalují a připomínají – a to nikoli tezovitě – staré křivdy a zločiny, ale především upozorňují na ty nové, před našima očima právě vznikající. A stojí přitom na straně chudých, bezmocných, poniţovaných. Tak to ostatně velikáni ruské kultury dělali vţdycky...“73 Poněkud nelichotivá je ovšem připomínka k návštěvnosti této akce, kde autor poukazuje na poměrně silný nezájem publika ať uţ z řad mladých studentů, filmových kritiků nebo i populace s ruskými kořeny v nemalém počtu vyskytující se na našem území. V této kapitole věnované prostředí filmové tématiky byly prezentovány základní informace o současných problémech i úspěších ruských reţisérů, producentů a osob spojených s filmovou problematikou. Jak je vidět, filmová kultura hraje i v Rusku 71

HORÁK, Oto. Ţivě a kriticky o současnosti a minulosti (v dnešním ruském filmu a kultuře). Cinepur. [Online] Cinepur, Vydáno: 22. 9. 2012, [Citace: 2013-3-30]. Dostupné z: . 72 Týden ruského filmu. Navečer. [Online] [Citace: 2013-3-30]. Dostupné z: . 73 HORÁK, Oto. Ţivě a kriticky o současnosti a minulosti (v dnešním ruském filmu a kultuře). Cinepur. [Online] Cinepur, Vydáno: 22. 9. 2012, [Citace: 2013-3-30]. Dostupné z: .

36

významnou roli. Jednotlivé filmy se poměrně často objevují na mezinárodní scéně a v řadě případů sbírají ocenění. Rusko investuje do tohoto odvětví značné finance, tudíţ i díky tomu se můţeme setkat s některými kvalitními filmy. Z pohledu českého diváka je moţné zhlédnout větší mnoţství filmů s ruskou tématikou v rámci některých festivalů uváděných na našem území. Z uvedených informací lze říci, ţe v České republice je poměrně silný potenciál v právě tomto odvětví. Organizátoři festivalů se kaţdoročně snaţí přinést českému obecenstvu to nejlepší z Ruska. Obecně lze říci, ţe tyto filmy jsou dle ohlasů přijímány pozitivně, coţ můţe být způsobeno selekcí těchto filmů. Často se jedná o jedny z nejkvalitnějších snímků, které současná tvorba nabízí.

37

3. MULTIŽÁNROVÉ FESTIVALY SPOJENÉ S RUSKOU KULTUROU Od přelomu tisíciletí a v mnoha případech i dříve, můţeme datovat vznik velkých akcí a festivalů podporovaných nejen státními orgány, ale i soukromými společnostmi. Obsahově jsou tyto festivaly velice rozmanité, a proto je lze nazvat jako multiţánrové. V následující kapitole se budeme snaţit přehledně sumarizovat nejvýznamnější festivaly probíhající na našem území, které se snaţí českému národu přiblíţit ruskou kulturu.

3.1

FESTIVAL ARS POETICA – Puškinův památník

3.1.1 Historie festivalu (1966 - 1989) Historicky první konání tohoto „památníku“ věnovaného Puškinovi, proběhlo na gymnáziu ve Slovenských Košicích pod vedením profesorky Niny Tjutčevové, která se v pozdějších letech zaslouţila o jeho rozšíření do oblasti východního Slovenska. „První celoslovenské kolo se konalo v roce 1959 a celostátní soutěţ byla vyhlášena Ústředním výborem Svazu československo-sovětského přátelství (SČSP) a Ministerstvem školství a kultury ve školním roce 1966/1967, pod názvem Puškinův památník-Rossiana.“74 Tuto skutečnost můţeme povaţovat za první krok, který vedl k rozvoji a rozšíření akce. Od té doby byla soutěţ vnímána jako oficiální festival, na který se sjíţdí mnoho různých studentů ze všech koutů republiky. Pro ruskou kulturu se významných rokem datuje rok 1967, kdy nabyla svojí důleţitosti a její sloţky se začaly více a více rozšiřovat nejen do tehdejšího Československa, ale také do celého světa. Pod pojmem ruské kulturní sloţky rozumíme rozvíjení a rozšíření například divadla nebo hudby. V té době v Československu repertoár slavných a oblíbených interpretů obsahoval písně v ruském jazyce. „Začátkem léta 1968 zněla na festivalu původní české a slovenské tvorby Bratislavská lyra nově sloţená píseň ve stylu ruské romance Tulipán, v podání Ivana Krajíčka a Marta Kubišová zvítězila s písní Cesta, ve které se zpívalo o harmonice.“75 V důsledku politických událostí, které se uskutečnily v srpnu roku 1968, se radikálně změnil pohled Československého lidu na ruskou kulturu a na Sovětský svaz celkově. Kvůli této skutečnosti se pozastavilo jakékoliv šíření ruské kultury do Československa, přičemţ jeden z hlavních důvodů byl nezájem lidu o ruskou kulturu 74

KLAPKA, Jiří; EIBENOVÁ, Klaudia; VÁVRA, Jaroslav. ARS POETIKA Puškinův památník. Praha : RT+ RS servis, 2011, s. 1. 75 Tamtéţ

38

a odvrácení se od Sovětského svazu. Tato záleţitost měla silný vliv na fungování a pokračování soutěţe, z důvodu radikálního sníţení počtu účastníků. Situace se začínala zlepšovat v roce 1985 s nástupem sovětského prezidenta Michaila Sergejeviče Gorbačova, který zavedl tzv. perestrojku. Zmíněná reforma znamenala pro lid jistou formu osvobození. Po roce 1989, kdy se Československá republika oprostila od nadvlády SSSR, význam ruské kultury na území Československa opadl.76

3.1.2 Novodobá historie festivalu (1990 - současnost) Prvním místem, kde se roku 1991 opět konal Puškinův památník, bylo tehdy ještě československé město Martin, kde sídlilo národní kulturní sdruţení Martica slovenská. V tehdejší době se akce zúčastňovali převáţně středoškolští studenti a absolventi vysokých škol. Situace v těchto letech byla poněkud odlišná, protoţe ruský jazyk jiţ nebyl ve školách povinným, jak tomu bylo v minulosti, a tudíţ bylo moţné díla interpretovat i v jiných zahraničních jazycích. Po roce 1995 a velice úspěšné přehlídce ve Španělsku zájem jenom rostl. Prezentace této přehlídky se uskutečňovala na mnoha rusistických konferencích (Jalta, Peking, Washington), coţ také dokládá zajímavost a odbornou kvalitu tohoto festivalu. Novější učebnice pro základní a střední školy, jeţ obsahují větší mnoţství písní a poezie značně rozvinuly prezentaci ruského jazyka na tomto festivalu. I repertoár se s postupem času měnil. Hlavním obsahem byly humorné texty s optimistickým charakterem. Uţ od 80. let svoje váţené místo v hudební sféře zaujímali klasici autorské písně, jmenovitě Bulat Okudţava, Vladimír Vysockij a Ţanna Bičevská. Výhodou je fakt, ţe se interpreti mohou díky tomuto festivalu setkávat s významnými ruskými umělci (básníky, recitátory, hudebníky, divadelníky), kteří jsou pro ně značnou inspirací.77

3.1.3 Současné oblasti vystupování V samotném začátku této soutěţe nebyli účastníci rozděleni do jednotlivých skupin, proto spolu dohromady soutěţili umělci z různorodých oblastí. V létě roku 1982 se v Praze uskutečnil pátý Mezinárodní kongres rusistů MAPRJAL. Díky této vydařené akci se soutěţ

76

KLAPKA, Jiří; EIBENOVÁ, Klaudia; VÁVRA, Jaroslav. ARS POETIKA Puškinův památník. Praha : RT+ RS servis, 2011, s. 2-10. 77 Tamtéţ, s. 9-13.

39

rozšířila o kategorii kolektivních vystoupení středních a vysokých škol. Bliţší rozdělení z hlediska kategorií, ve kterých dnešní forma festivalu probíhá, můţeme vidět níţe:78 79 1) Oblast slovního projevu (přednes poezie, prózy, dramatické scénky, pásma a montáţe, ve kterých převládá mluvené slovo) a) ţáci ZŠ 1. – 9. roč. – sólová recitace b) ţáci ZŠ 1. – 9. roč. – kolektiv do 10 členů c) studenti SŠ, SOU, VŠ – sólová recitace d) studenti SŠ, SOU, VŠ – kolektiv do 10 členů 2) Oblast hudebního projevu (zpěv – sólo, duo, trio – písně, árie apod., pásma a montáţe, ve kterých převládá zpěv) e) ţáci ZŠ 1. – 9. roč. – sólo, duo, trio f) studenti SŠ, SOU, VŠ – sólo, duo, trio 3) Oblast slovního i hudebního projevu: g) absolventi VŠ

3.1.4 Ohlasy účastníků a diváků Jako první příspěvek si uvedeme vyjádření mladého studenta Matěje Kaloče, který se kaţdoročně účastní této soutěţe. Jeho příspěvek byl uveden ve sborníku „ARS POETIKA – Puškinův památník 1966 – 2011“ a pojednává o účinkování v Puškinově památníku. Matěj ve svém článku krátce popisuje své působení v soutěţi, kterého se účastnil po poměrně dlouhou dobu 9 - ti let. Poprvé v soutěţním kole vystupoval, v době kdy byl ještě studentem na prvním stupni základní školy. V článku uvádí, ţe soutěţní skupina se skládala z 9 - ti členů, přičemţ on byl jediný chlapec. Po ukončení základní školy se ţáci rozešli na střední školy do různých měst, coţ mělo za důsledek zúţení jejich skupiny na 3 účastníky. Matěj ovšem zůstal skupině věrný a do ruského krouţku stále poctivě docházel. Nejen díky krouţku, ale hlavně jeho zájmu o ruský jazyk se zúčastnil mnoha soutěţních kol Puškinova památníku. V rámci jednotlivých ročníků mohl své vystoupení porovnat s jinými studenty, kteří se kaţdoročně sjíţdějí z celé České republiky, tak zhlédnout mnoho zajímavých konkurenčních představení. Sám ke svému vystoupení 78

KLAPKA, Jiří; EIBENOVÁ, Klaudia; VÁVRA, Jaroslav. ARS POETIKA Puškinův památník. Praha : RT+ RS servis, 2011, s. 14-17. 79 АРТЕМ, Евсин. ARS POETIKA - Puškinův památník 2010-2011. Mezinárodní kulturní institut. [Online] MKI Klíč, Vydáno: 2. 3. 2011, [Citace: 2013-2-28]. Dostupné z: .

40

a k úrovni celorepublikové soutěţe dodává: „Myslím, ţe se v této silné konkurenci ani zdaleka neztrácíme.“80 Dále si uvedeme příspěvek od Klaudie Eibenové z Ostravy, která se spolu se svými ţáky účastnila 44. přehlídky soutěţe Puškinova památníku v roce 2010, které se konalo v Ruském středisku vědy a kultury v Praze. V příspěvku popisuje atmosféru, která po celou dobu soutěţe v sále panovala. Tato atmosféra byla podle jejich slov velice příjemná, přátelská a zábavná. Ve svém článku se zaměřuje na popis rozdílu kolektivního a sólového vystoupení. U sólového vystoupení kladně hodnotí umístění do menšího prostoru, kdy se zvuky a hlasy recitátorů dobře odráţely a vše bylo jasné a zřetelné. Byla velmi nadšena z kolektivního vystoupení. Na konci článku dodává, ţe nejdůleţitější pro děti z hlediska soutěţe je motivace. Anička Krejzlová je jedna ze studentek paní Eibenové, která se kaţdoročně uţ po dobu 7 - mi let účastní soutěţe a nemůţe si nezapomenutelnou zkušenost s touto soutěţí vynachválit. Zpočátku vystupovala v kategorii kolektivního vystoupení, později přešla na sólovou dráhu. Díky soutěţi se ji naskytla neopakovatelná příleţitost navštívit Rusko, coţ pro ni bylo obrovským záţitkem. O špetku kritiky se zaslouţil brněnský dramatik Jaroslav Vavroš. Podle jeho názoru organizátoři akce jiţ na začátku nastavili vysokou úroveň, ale v závěru dodává, ţe se jim vysokou úroveň podařilo udrţet po celou dobu, a proto diváci k tomuto faktu byli velmi tolerantní.81 Pavel Markvart z Chomutova zase dodává: „Humor, hravost, ţánrová pestrost i přiměřenost textu věku interpreta jsou v posledních letech hlavním rysem přehlídky.“82 Tento kulturní festival pod názvem „ARS POETIKA – Puškinův památník“ se dá povaţovat jako velmi dobrá a kvalitní prezentace ruské kultury na našem území. Oblíbenost tohoto kaţdoročního setkání a moţnosti prezentace ruského jazyka ve formě recitace a zpěvu a jiných komunikačních způsobů, je viditelná z poměrně vysokého počtu zúčastněných, kterých kaţdoročně přibývá. Dokonce i v Rusku mají ruští umělci tento festival v podvědomí. V letošním roce proběhne jiţ 47. ročník festivalu, coţ samo o sobě hovoří o úspěšnosti této události. Můţeme říci, ţe tento festival je jednou z velmi významných akcí, které napomáhají šířit ruskou kulturu mezi české obyvatelstvo pomocí umění a to jiţ mezi velmi mladé účastníky a diváky, kteří v řadě případů navštěvují stále základní školu. 80

KLAPKA, Jiří; EIBENOVÁ, Klaudia; VÁVRA, Jaroslav. ARS POETIKA Puškinův památník. Praha : RT+ RS servis, 2011, s. 22. 81 KLAPKA, Jiří. ARS POETICA – Puškinův památník a ETHNICA POETICA. Česko-ruská společnost. [Online] [Citace: 2013-3-3]. Dostupné z: . 82 Tamtéţ

41

3.2

PROJEKT RUSKÁ SEZONA Pod pojmem „Ruská sezona“ rozumíme oficiální, mezistátní, kulturní projekt, který

proběhl v roce 2006 při příleţitosti návštěvy ruského prezidenta Vladimira Putina. Tento festival byl zahájen 1. března 2006 v praţském Klementinu a o den později pokračoval v Brně, přesněji v divadle Reduta. V Brně proběhlo zahájení uţ 19. února představením Baletu Gala. Projekt byl oficiálně zakončen v polovině prosince. O samotné zahájení tohoto projektu se postaral moskevský komorní orchestr Musica Viva, pod taktovkou významné osobnosti, dirigenta a violoncellisty Alexandra Rudina. Projekt Ruská sezona 2006 obsahuje mnoho dalších podprojektů, například v Brně se uskutečnil jiţ „pátý ročník kulturních, společenských a prezentačních akcí Ruská kultura v České republice“.83 Ruská sezona „je společný projekt České republiky a Ruské federace“.84 Díky tomuto projektu diváci měli moţnost se po celý rok účastnit různých kulturních událostí, jako je návštěva divadla, tance, mohli uslyšet ukázky ruské hudby nebo zavítat na výstavu výtvarného umění.85„Tento projekt následně pokračoval festivalem Slovanské jaro, které se uskutečnilo v březnu, a například v květnu byly uvedeny v praţském kině Ponrepo nepromítané ruské filmy s historickým tématem.“86 Konkrétnější informace o této akci v médiích sdělili komisařka projektu „Ruská sezona“ za Česká centra při Ministerstvu zahraničních věcí České republiky Kateřina Novotná a generální ředitel brněnské reklamní společnosti SNIP & Co Jiří Morávka.87 Tato agentura zahájila svoje působení v roce 1990. „Nejsme pouze klasickou uměleckou a produkční agenturou, ale komplexní společní v komunikačních sluţbách včetně protokolární oblasti ze zkušeností z domácího i zahraničního prostředí s velkou plejádou významných komerčních partnerů i dalších prestiţních projektů.“88 Takto charakterizoval společnost SNIP & Co Jiří Morávka. „Tato agentura je pověřeným producentem zahajovacích koncertů a současně hlavním producentem pátého ročníku projektu Ruská kultura v České republice“.89 Po přečtení článku, který vyšel 1. března 2006 v periodiku s názvem Haló Noviny, jsme se následně dozvěděli více informací o tomto projektu. V článku se také popisují kulturní vztahy mezi Českou republikou a Ruskem v dřívějších 83

Ruskou sezonu zahájí Praha a Brno. Brněnský Metropolitam. 2006, s. 1. ŠMIKMÁTOR, Jan. Dnes začíná Ruská sezona. Rovnost. 2006, s. 13. 85 Tamtéţ 86 ČTK. Právě začíná projekt Ruská sezona. Aktuálně. [Online] Vydáno: 1. 3. 2006. [Citace: 2013-3-13]. Dostupné z: . 87 HEJZLAR, Tomáš. Dnes bude oficiálně zahájen projekt Ruská sezona. HALO noviny. 2006, s. 13. 88 Tamtéţ 89 Tamtéţ 84

42

dobách. V dnešní době za pomocí různých kulturních akcí, které probíhají v Brně, Praze, Plzni a dalších městech se utuţují vztahy mezi oběma národy.90 Pro zlepšení vztahů mezi těmito dvěma znepřátelenými státy zajisté pomohlo zaloţení tohoto projektu, jelikoţ kulturu můţeme povaţovat jako vhodné pojítko. Zpočátku nebylo jisté, jestli projekt bude mít kladné ohlasy. Později se prokázalo, ţe snaha o zlepšení vztahů proběhla úspěšně a zájem ze strany veřejnosti byl poměrně velký. V projektu jsme se mohli setkat jak s ruskou klasikou, tak i s moderními umělci. „Ruská sezona“ zastřešovala několik dalších podprojektů, můţeme jmenovat například festival „Slovanské jaro“, který se zaměřoval především na mladé diváky z oblasti tance, divadla a také hudby, dále pak kapela Etnika a v závěru projektu vystoupil pravoslavný soubor spirituální hudby Sirin. Autor článku doufá ve vzájemné spojení s Ruskou federací také v dalších oblastech, nejenom v kultuře.91 Jednotlivé události, které proběhly v souvislosti s tímto projektem, si popíšeme níţe.

3.2.1 Dny ruské kultury v ČR Projekt „Ruská kultura v České republice“ funguje na našem území od roku 2002 a vznikl ve spolupráci „Jihomoravského kraje s městem Brnem s garancí ruských a českých diplomatických misí a dalších partnerů.“92 Tento projekt obsahuje řadu událostí a z důvodu rozsáhlosti tohoto tématu ho zařadíme v práci dále jako samostatnou kapitolu.

3.2.2 Slovanské jaro Festival „Slovanské jaro“ 2006 probíhal v měsíci březnu v různých městech po celé České republice a jeho konání bude pokračovat kaţdé dva roky a to nejen v České republice, ale i v zahraničí. Tato kulturní akce se uskutečnila v rámci Dnů ruské kultury v ČR, přičemţ v tomto roce se festival zařadil do celoročního projektu, Ruská sezóna 2006. Hlavní náplní kulturního festivalu byly uspořádané akce z oblasti hudby, divadla, tance, ale také výtvarného umění, přičemţ byl záměrně určen pro mladší diváky. Mezi účinkující můţeme zařadit velký počet ruských i českých umělců. Václav Kalouš jako Prezident Společenského Fondu Slovanské Jaro dodává: „Jsme přesvědčeni, ţe realizace podobných kulturních akcí, zaměřených především na mladou talentovanou generaci, zachovává a zvětšuje mnohonárodnostní kulturní bohatství Ruska, napomáhá sjednocení národů

90

АЛБОРОВ. Россияне в Чехии: вчера и сегодня. Прага: Ottovo nakladatelství, 2012. 255 s. ISBN 978-807451-216-2. 91 HEJZLAR, Tomáš. Dnes bude oficiálně zahájen projekt Ruská sezona. HALO noviny. 2006, s. 13. 92 Tamtéţ

43

různých zemí pod záštitou vysokých humanistických a všeobecných lidských hodnot, vyvíjí a podporuje nejlepší tvůrčí iniciativy a vytváří perspektivu pro dobré vzájemné vztahy v budoucnu mezi našimi zeměmi“93

3.2.3 Musica Viva Pod pojmem „Musica Viva“ rozumíme moskevský Akademický komorní orchestr, který zahájil projekt Ruská sezona. Jejich koncert se uskutečnil dne 1. března 2006 v Zrcadlové kapli praţském Klementinu a dne 2. března v brněnské Redutě. V Brně svým vystoupením zahájil jiţ pátý ročník Dnů ruské kultury v ČR. Koncert se uskutečnil v divadle Reduta, v Moskevském sále, v 19 hodin. Hudebníci vystoupili při příleţitosti návštěvy ruského prezidenta Vladimira Putina. Vystoupení bylo vedeno pod taktovkou Alexandra Rudina. Tento dirigent, ale také violoncellista vede orchestr od roku 1988. Dále také vystupuje s Královským filharmonickým orchestrem v Londýně, Rusku, Dánsku, Vídni nebo v Německu.94 „Na brněnském koncertě, který byl obsáhlejší neţ praţský, zazní například díla Josefa Myslivečka, Šostakoviče, nebo Faciusův koncert pro violoncello a orchestr, kde byl sólistou na čelo sám Rudin.“95 „Repertoár komorního orchestru obsahuje širokou škálu hudebních děl evropské hudby od 17. po 20. století. Účastní se řady mezinárodních hudebních festivalů v Německu, Francii, Itálii či Turecku.“96 Z ohlasů na tuto akci můţeme zmínit článek s názvem Musica viva oživila brněnskou Redutu, který vyšel v deníku Rovnost, 4. března 2006. Autorem příspěvku je P. Ch. Kalina. Ve svém článku vyzdvihuje vynikající výkon moskevských hudebníků. Přeci jen má jednu výtku. Pochybení vidí na straně organizátorů. Podle jeho názoru při návštěvě představení měl být divák obeznámen s programem a základními informacemi alespoň v tištěné podobě, aby mu bylo jasné, s čím právě přichází do kontaktu. Ohlas ze strany diváku byl velkolepý. Nechyběly dva vynucené potlesky i „standing ovation“.97

93

DNY RUSKÉ KULTURY «SLOVANSKÉ JARO 2006». IRU. [Online] RONA International CZ, Vydáno: 12. 3. 2006, [Citace: 2013-3-10]. Dostupné z: . 94 Reduta hostí moskevský orchestr. MF Dnes. 2006, s. 11. 95 ŠMIKMÁTOR, Jan. Dnes začíná Ruská sezona. Rovnost. 2006, s. 13. 96 Reduta hostí moskevský orchestr. MF Dnes. 2006, s. 11. 97 KALINA, Petr. Musika Viva oţivila brněnskou Redutu. Rovnost. 2006, s. 14.

44

3.2.4 Pravoslavný soubor Sirin V roce 2006 proběhl ve městě Brně a následně v Praze závěrečný koncert moskevského Pravoslavného souboru Sirin. Tento soubor vznikl v roce 1989 a jeho současným vedoucím je Andrej Kotov. Soubor tvoří i ţeny, coţ je v porovnání s běţnou strukturou pravoslavného souboru, kde jsou ve většině případů zastoupeni jen muţi, spíše výjimkou. Tuto typickou představu Sirin bourá. „Sirin je bájné město nebeského ptáka, který zpívá o zachráněných duších a prý svým nadpozemským zpěvem drţí ochranná křídla nad Slovany a zejména pak nad Rusy.“98 Soubor se skládá z dvanácti vystupujících, mezi nimiţ jsou, jak jiţ bylo zmíněno výše, muţi i ţeny. Moskevský soubor měl se svým vystoupením v České republice premiéru. Sbor účinkoval v několika evropských zemích jako například ve Slovinsku, Francii, Švýcarsku nebo v Irsku. „Soubor předchází pověst podmanivých, okouzlujících hlasů, jejichţ poslech se podobá mystickému záţitku.“99 uvedl Luboš Mareček v článku, který vyšel v novinách Mladá fronta Dnes. Podle slov organizátora akce Ondřeje Morávka se v brněnském kostele Nanebevzetí Pany Marie, kde soubor účinkoval, zúčastnilo pět set lidí. Program trval osmdesát minut a celou bazilikou se nesly ruské církevní písně a národní duchovní básně, které byly věnovány narození Jeţíše Krista.100 Slova od Jana Chmelíčka autora článku Sirin: Mystický zážitek na sklonku roku, který vyšel v deníku Právo, dokreslují celkový obraz o koncertu a souboru. „Ruští hosté předvedli mnohé z tradic liturgického zpěvu, souvisejícího s pravoslavnými Vánocemi a s legendou o narození Jeţíše Krista. Nechybělo ani lidové náboţenské drama ze 16. - 17. století Smrt krále Heroda s vraţděním neviňátek, pláčem Ráchel, prosící Heroda o ţivot svého dítěte s písní oslavující Krista po Herodově smrti Jeho pestrý repertoár zahrnuje sakrální klášterní zpěvy, duchovní poezii, rané formy ruského polyfonního zpěvu a díky skutečně mistrovské interpretaci sklízejí jeho členové úspěchy nejenom v Rusku“101 Jak jiţ bylo zmíněno, koncert se konal také v Praze a to v kostele sv. Šimona a Judy.

98

ČECH, Vladimír. Sbor Sirin zanotoval na vánoční notu. Právo. 2006, s. 16. MAREČEK, Lubomír. Advent v bazilice oţivily pravoslavné zpěvy. MF Dnes. 2006, s. 6 100 Tamtéţ 101 CHMELÍČEK, Jan. Sirin: mystický záţitek na sklonku roku. Právo. 2006, s. 12. 99

45

3.2.5 Divadelní představení Divadelní kulturu v projektu Ruská sezona reprezentovalo vystoupení moskevského Divadla u Nikitské brány v brněnské Redutě a v Městském divadle ve Znojmě. Toto divadelní představení bylo součástí zahájení podzimního cyklu Ruská sezona. Vystoupení s názvem „Písně naší komunálky“ obsahovalo písně z 30. aţ 60. let 20. století, jeţ byly převáţně humorného charakteru. Při této divadelní inscenaci vystoupili herci jako například Irina Morozová, Margarita Rasskazová a z muţského osazenstva například Alexandr Vilkov. Za zakladatele tohoto divadla je povaţován reţisér a dramatik Mark Rozovskij, narozen roku 1937. Výhodou této akce je moţnost zhlédnutí účastníky jakýchkoliv věkových kategorií, protoţe není koncipována jen pro určitou skupinu pozorovatelů.102 Představení se konalo v netradičním stylu. Divák nepřicházel do hlediště klasicky přímo ve směru od vchodu, ale musel přejít přes hlediště, kde mu byl nabídnut panák vodky a suchý chléb, coţ byl jistě velmi dobrý nápad vystihující atmosféru dané doby. Diváku byla nabídnuta také moţnost prohlídky kulisních komunálních bytů, ve kterých se představení odehrávalo. „Chtěli jsme, aby lidé hned na začátku pochytili něco z atmosféry komunálních bytů, v nichţ se odehrál kus pohnutého ţivota mnohých z nás. Někde bydlelo aţ osmdesát lidí! Bylo to místo, kde jsme proţívali první polibky v průjezdu, první rvačky, hádky o kuchyni a záchod, ale i velké lásky. Vyrůstaly tam děti, odtud muţi odcházeli na frontu nebo byli odvlékáni na Sibiř.“103 zaznělo slovy reţiséra a autora představení Marka Rozovského. Samotný Mark Rozovskij v představení také vystupuje a to v roli principála, který se jako jediný ve hře vyjadřuje slovy, ostatní herci ho doplňují pouze zpěvem. Vynikající ohlasy mělo vystoupení převáţně z toho důvodu, ţe se tyto písně šířily neoficiálními kruhy a tedy měly jednoduchý a vtipný charakter. Autor článku Jan Chmelíček vyjadřuje svoje nadšení z vystoupení následně: „Rádi jsme tleskali, aţ dlaně bolely!“104 Toto představení sklízí úspěch nejen v Rusku nebo v České republice, ale také na americkém kontinentě. Podle slov Rozovského diváci v Americe hlavně kladně hodnotí moţnost improvizace a jeho správného vyuţití. Do budoucna plánují inscenace s názvem „Písně našeho blázince“ nebo „Písně našeho gramofonu.“105

102

Ruské šlágry a Ejzenštejn. Právo. 2006, s. 10. CHMELÍČEK, Jan. Rozovského divadlo nadchlo diváky. Právo. 2006, s. 17. 104 Tamtéţ 105 Tamtéţ 103

46

3.3

FESTIVAL RUSKÁ KULTURA V ČESKÉ REPUBLICE Jiţ od roku 2002 je hlavně díky práci agentury SNIP & Co reklamní společnost

s.r.o. datován první ročník festivalu Ruská kultura v ČR. V následující části práce se pokusíme přehledně shrnout základní a významné události, které se v rámci tohoto festivalu udály. Půjde o výběr zajímavých akcí z jednotlivých ročníků v průřezu celého působení na našem území.

3.3.1 Ročník 2005 V roce 2005 se tento festival uskutečnil jiţ počtvrté a přinesl opět spoustu zajímavých událostí spojených s ruskou kulturou. Je třeba uvést, ţe tyto akce by zajisté neprobíhaly bez významné podpory řady velkých firem, z nichţ můţeme zmínit např. ruskou korporaci TVEL a společnost ALTA, brněnské veletrhy, Moravia Steel a další. Akce byly zaštítěny mnoha známými osobami, jako je např. ministr kultury Vítězslav Jandák, ruský velvyslanec Alexej Fedotov, tehdejší hejtman jihomoravského kraje Stanislav Juránek a další. V průběhu jednotlivých ročníků mohli diváci zhlédnout řadu rozličných směrů v ruském umění a nejinak tomu bylo v tomto roce. V jarní části festivalu vystoupili například umělci: jazzový hudebník Alexej Kozlov, v kaţdoročním baletu GALA vystoupili sólisté St. Petěrburského a Moskevského baletu, hvězdy Mariinského divadla Irma Nioradze a další, baletní sólisté Julie Machalina a Michail Lobuchin, herci Valerij Barinov a Igor Jasulovič z Moskevského divadla mladé generace, hvězdy baletu Rimského – Korsakova a řada další herců a umělců z řad současné ruské školy umění.106 Nyní si některé z jednotlivých výše uvedených představení a interpretů popíšeme blíţe, zejména z hlediska toho, jak byli tyto představení přijaty českými médii a diváky. Don Quiote „S inscenací Don Quiote zavítalo v říjnu do Janáčkova divadla Divadlo opery a baletu Rimského – Korsakova z Petrohradu. V celé České republice se uskutečnila pouze dvě tato představení: v Praze v Národním divadle a následně v Národním divadle v Brně.“107 „Ruský balet má ve světě dobré jméno, mezi jeho současné představitele patří představitelé hostujícího tělesa – Julie Machalina, Irma Nioradze a Michail Lobuchin.“108 Ze zveřejněných reakcí je právě zajímavé zmínit vyzdvihnutí ruských baletních es, kdy 106

Světové špičky ruské kultury se jiţ počtvrté představují čským divákům! Colosseum. 2005, s. 14-15. Z Petrohradu přijel Don Quijote. Applaus - NDB. 2005, s. 15. 108 Ruský balet hostoval v Brně. Rovnost. 2005, s. 14. 107

47

autor porovnává nastudování stejného díla brněnskou stranou a dodává, ţe kvalitativně je tanečník M. Lobuchin jednoznačně na vyšší úrovni. V téţe roku se umělci z Petrohradu objevili ještě ve dvou baletních představeních s názvy Aurořina svatba od P. I. Čajkovského a Carmen od G. Bizeta a R. Ščedrina. Rothschildovy housle Se stejnojmenným představením zavítali do Praţského Divadla Bez Zábradlí a do brněnského Mahenova divadla herci slavného Moskevského divadla nové generace. „Tuto hru podle A. P. Čechova napsal a reţíroval Kama Ginkas. Diváci mohli ohřát své srdce strhujícími výkony především V. A. Barinova a I. N. Jasuloviče v emocionálními moţnostmi jazyka. Jakoby po dlouhém zploštělém, ba jednorozměrném vidění měli náhle moţnost zhlédnout něco co má více rozměrů a fasetek.“109 Tato představení byla závěrečnou tečkou za čtvrtým ročníkem festivalu. V Rusku je tato hra velice úspěšná, coţ dokazuje několikanásobná nominace na udělení Národní divadelní ceny Ruska Zlatá maska. Karla Hofmannová vykresluje scénu a děj divadelního představení v článku, který vyšel v deníku Právo. Dle autorky se celá hra odehrává v poměrně ponuré atmosféře, přičemţ díky dřevěným rakvím, které tvořily kulisy, byla přenesena do hlediště dokonce i vůně dřeva. Hlavní hrdiny vykresluje jako poměrné uzavřené lidi neschopné interpretovat své city. Působí zde dva protiklady rakváře Jakova a postavy Rothschilda. Jako ukázku prozření, můţeme uvést příklad, kdy Jakov obdaruje svého spoluhráče svými houslemi. Autorka v závěru upozorňuje na náročnost pochopení hry v závislosti na ruský jazyk a hodnotí jako největší přínos festivalu Dny ruské kultury v ČR pocitovou hodnotu, porozumění a blízkost druhému národu.110 Zajímavě je interpretován názor od hudebního a divadelního publicisty Vladimíra Čecha, který zmiňuje podtext celého díla. „V průběhu inscenace asi všem došlo, ţe sledují metaforu o tom, jak to v ţivotě chodí: do hrobu si nic nevezmeme. A to nejcennější co máme nakonec věnujeme nepříteli.“111 Autor vyzdvihuje úroveň excelentního V. A. Barinova a jeho kladný postoj potvrzují i jeho závěrečná slova: „I kdyţ představení nejvíce vychutnali ti, jimţ je ruština vlastní, metaforičnost inscenace musela oslovit kaţdého, kdo do jejího hájenství vnikal pouze s intuicí a otevřeným srdcem.“112

109

Festival ruské kultury počtvrté. Brno Magazín. 2005, s. 14. HOFMANNOVÁ, Karla. Rothschildovy housle dobývaly Brno. Právo. 2005, s. 13. 111 ČECH, Vladimír. Rothschildovy housle zanotovaly nakonec labutí píseň. Rovnost. 2005, s. 15. 112 Tamtéţ 110

48

3.3.2 Ročník 2008 V rámci tohoto ročníku byl divákům předloţen opět velmi pestrý program, který samozřejmě souvisel značnou měrou s ruskou kulturou. Díky tomuto ročníku mohlo obecenstvo opět zhlédnout řadu talentovaných umělců z Ruska. Z mnoha akcí, které v tomto roce byly předvedeny, můţeme vyzdvihnout například koncert brněnského sboru Kantiléna společně s velmi známým ruským sborem při rádiu a televizi Sankt – Peterburg. Dále také vystoupení ruských jazzových umělců v rámci festivalu Jazzfest, který rámcově spadá pod záštitu festivalu Ruská kultura v ČR. Sbor Kantiléna a jeho vystoupení Zejména v rámci zachování dobrých vzájemných vztahů mezi jednotlivými stranami bylo zařazeno do programu tohoto ročníku festivalu Ruská kultura v ČR i společné vystoupení brněnského dětského sboru Kantiléna a ruského sboru při rádiu a televizi Sankt - Peterburg. Obě tělesa jsou v současné době velice uznávané a jsou drţiteli mnoha významných cen, které dotvářejí obraz o jejich kvalitě. Diváci mohli slyšet v rámci tohoto vystoupení jak písně duchovní, tak díla od klasických ruských velikánů jako například P. I. Čajkovského, D. Smirnova či P. Krylova. Koncert proběhl v duchovním prostředí nádherné baziliky Nanebevzetí Panny Marie v moravské metropoli Brně. Dle slov z jednotlivých článků se dá celý tento projekt zhodnotit jako snaha o znovuobnovení či zviditelnění a posílení kulturních vztahů a tradic, které jednoznačně mezi Českou republikou a Ruskem byly a stále přetrvávají.113 Igor Butman v rámci Jazzfestu Brno Festival „Jazzfest“ je kaţdoročně pořádán v Brně a v rámci jeho programu zde vystupuje jiţ téměř kaţdoročně řada ruských špičkových jazzových umělců. Z velkého počtu hudebníků, kteří se českému publiku ukázali, lze zmínit například osobnosti jako saxofonista Dmitrij Baevsky, kontrabasista Boris Kozlov či fenomenální saxofonista Igor Butman přezdívaný „jazzový car“. Právě poslední jmenovaný zavítal jako představitel ruského jazzu do Brna v roce 2008. Roli doprovodu tohoto hudebníka zde bez nejmenších problémů zastal Big band Gustava Broma. Tento úvodní koncert byl velice energickým,

113

Brno: Kantiléna zazpívá s ruským sborem. Brněnský deník. [Online] VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., Vydáno: 22. 9. 2008, [Citace: 2013-4-3]. Dostupné z: .

49

coţ můţeme vidět zejména z následujících komentářů a ohlasů.114 „Při svých četných a komplikovaných sólech, během nichţ publikum utichlo natolik, ţe bylo slyšet mistrův nádech i klapání klapek, se Butman nechával pohybově zcela strhnout; v jednu dobu se nacházel v podřepu pevně postavený na patách, aby v okamţiku vyzdvihnul svůj nástroj tak vysoko, jak to jen lze, a přitom se k nebeským výšinám přibliţoval i úctyhodným stavěním se na špičky v záklonu. Jestli tohle nebyl ten pravý ruský jazzový balet, pak uţ nic.“115 Igor Butman v rámci tohoto koncertu vystoupil dvakrát, jednou za doprovodu Big bandu, podruhé s triem a pokaţdé byl jeho projev brán jako něco výjimečného. Sám hudebník dosáhl ve světě velkého úspěchu. Velmi pozitivní ohlasy jsou slyšet i z rodiště jazzu, za které samozřejmě povaţujeme USA. Brněnský festival tedy odstartoval velice kvalitním vystoupením tohoto ruského umělce a české publikum se mohlo přesvědčit, proč je ruská hudba právem povaţována za jednu z nejkvalitnějších.116 Z výše uvedených řádků je viditelné, ţe v rámci festivalu byly a stále jsou divákům prezentovány velmi kvalitní vystoupení spojené s ruskou hudební kulturou. Bohuţel i přes velmi kvalitní účast se festival potýká s řadou problémů a to zejména finančních. V současné době se na festival díky výbornému obsazení kaţdoročně sjíţdí řada diváků cizích národností zejména od našich sousedů z Rakouska, Slovenska či Maďarska. „Přesto se festival potýká s nedostatkem peněz poté, co na začátku roku 2007 (tedy tři měsíce před začátkem festivalu) zrušil spolupráci dosavadní generální partner, energetický kolos RWE. Ten dal přednost podpoře zavedenějších značek – českého lyţování, Českého olympijského týmu, z kultury Praţského jara nebo české kinematografie.“117 Je zajímavé, ţe dotace od města Brna pro tento festival, nyní velice úzce spjatý právě s Brnem, dosahovaly v roce 2007 přibliţně „pouhých“ 100 000 Kč, coţ je v porovnání s ostatními kulturními akcemi pouze zlomek. Je tedy nutné říci, ţe zejména díky aktivitám a pracovitosti pořadatelů se český divák můţe dostat za poměrně snadných podmínek i k tomuto kvalitnímu hudebnímu záţitku.118

114

MAREČEK, Lubomír. Jazzfest Brno přiveze hvězdy z Ruska i z Brazílie. IDnes.cz. [Online] Vydáno: 18. 4. 2008, [Citace: 2013-4-3]. Dostupné z: . 115 Ruská kultura v ČR: Igor Butman odstartoval sedmý JazzFestBrno. Metancity. [Online] Vydáno: 27. 4. 2008. [Citace: 2013-4-4]. Dostupné z: . 116 Tamtéţ 117 HAŠEK, Karel. Mezinárodní JazzFestBrno v nesnázích. Deník.cz. [Online] VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., Vydáno: 19. 4. 2008, [Citace: 2013-4-4]. Dostupné z: . 118 Tamtéţ

50

3.3.3 Ročník 2010 Jako jednu z posledních akcí, která se uskutečnila pod záštitou festivalu Ruské kultury v České republice ročníku 2010, si uvedeme hudební vystoupení brněnské filharmonie společně s jedinečnou ruskou sólistkou a pianistkou Olgou Kern. Olga Kern a její vystoupení „Olga Kern (1975) byla sólistkou sezóny – ve své kariéře vůbec poprvé. V roce 2001 získala zlatou medaili na prestiţní Mezinárodní klavírní soutěţi Vana Cliburna, po třiceti letech byla první ţenou, která toho dosáhla. Hraje se špičkovými světovými orchestry, je také uměleckou ředitelkou hudebního festivalu v Kapském Městě.“119 Jako sólistka sezóny vystoupila s Filharmonií Brno v rámci programu 4 krát v sezóně, coţ bylo pro brněnskou filharmonii výhradní právo. Sama klavíristka nemá o vystoupení nouzi, coţ dokládá její nabitý program, který předvádí před vyprodanými sály od Ameriky přes Japonsko aţ po rodné Rusko. Přestoţe koncertovala v několika desítkách známých měst, chová velmi vřelý vztah právě k Brnu, ve kterém se koncert uskutečnil. Oceňuje jak kvalitu uměleckého tělesa brněnské filharmonie, tak krásy Brna v čele s jeho tradičními dominantami, hradem Špilberk a katedrálou na brněnském Petrově. „Brněnští muzikanti milují svou práci a hudebně jsou velmi citliví. Snadno se pro nějakou skladbu nadchnou. Mám tu spoustu přátel.“120 dodává klavíristka v jednom z článků. Sama umělkyně je příbuzensky spjatá s veleznámými umělci a skladateli jako například P. I. Čajkovským či S. Rachmaninovem. Tento koncert proběhl v roce 2010 jako zahajovací akt výše uvedeného festivalu. Byl uveden v sále poměrně nově vybudované Wainneck Gallery, která disponovala kapacitou aţ 560 diváků. Taktovky se při tomto koncertu ujal přímo Alexandar Marković, který je šéfdirigentem celého filharmonického souboru. Skladba koncertu byla opravdu nabitá a obsahovala velmi známé klavírní díla, například koncert Edwarda Griega či soudobější tvorbu českého autora Ivo Bláhy pod názvem Aeroterapie. Byla zařazena tvorba, která měla vztah přímo k místu konání. „Z tohoto důvodu nesměla na programu chybět Janáčkova proslulá Sinfonietta. Tato skladba autora spjatého výhradně s Brnem má pro své město zvláštní význam. Vyţaduje také mimořádné nástrojové obsazení ve skupině ţánrů, na jeho výběr se orchestr soustředí jiţ několik měsíců předem.“121 Části tohoto díla 119

TROJAN, Jan. Filharmonie ostartuje 55. sezónu. Právo. 2010, s. 10. KVAPILÍK, Tomáš. Svět miluje ji. Ona si zamilovala Brno. Sedmička. 2010, 36, s. 19. 121 MAREČEK, Lubomír. Filharmonie zahajuje sezónu s ruskou hvězdou. MF Dnes. 2010, s. 5. 120

51

muzikálně charakterizují jednotlivé významné části Brna. Z výše uvedených skladeb je vidět rozmanitost, která charakterizuje dramaturgii brněnské filharmonie. Výše v práci bylo uvedeno několik z významných akcí, které byly v ČR předvedeny v jednotlivých ročnících festivalu Ruská kultura v ČR. Protoţe by bylo velice obtíţné vměstnat tak velké mnoţství kulturních akcí do obsahu této bakalářské práce, bylo vybráno pouze několik zajímavých představení, které byly prezentovány českými médii. Je moţno pozorovat aktivní tendenci prezentovat umělce z Ruska českému diváku a rozvíjet a prohlubovat kulturní vazby mezi jednotlivými zeměmi. I přes tento fakt je třeba dodat, ţe situace stále není ideální. Vyskytuje se zde řada problémů, jak uţ finančních, tak i například občasná menší míra zájmu o tyto akce od konzervativního českého obecenstva. Přínosně můţe působit i zájem zahraničních investorů zejména z Ruska, zde můţeme uvést společnost TVEL, která působí v oblasti jaderné energetiky. Tato společnost je jiţ poněkolikáté generálním sponzorem tohoto festivalu. Tudíţ se můţeme do značné míry díky její podpoře setkávat s ruskými umělci. Otázkou je, zdali společnost podporuje tento projekt z obliby kultury nebo za účelem zviditelnění se a vytvoření tak kladného obrazu o sobě, kvůli spolupráci na novém jaderném bloku naší největší jaderné elektrárny v Temelíně. Tato společnost také kaţdoročně oceňuje české umělce. V minulosti byli oceněni například Vlastimil Harapes, Josef Abrhám, Libuše Šafránková, Pavel Landovský, houslista Václav Hudeček a další. Většina těchto herců, tanečníku a umělců dostala ocenění za vystoupení spojené s ruskou divadelní či taneční tvorbou. Právě i poslední jmenovaný Václav Hudeček má k Rusku velmi vřelý vztah, coţ doplňují jeho slova: „Velice si ocenění váţím, protoţe moje vztahy s ruskými umělci byly vţdy velice blízké. A od dob, kdy jsem jezdil k Davidu Ojstrachovi, mám v Rusku hodně přátel. Díky tomuto poţehnání od Davida Ojstracha jsem celý ţivot byl zván na nejprestiţnější světová pódia. Ruská houslová škola, jejímţ jedním z nejvýraznějších představitelů byl právě David Oistrach, vţdycky byla na světové špičce a dodnes nebyla překonána.“122

122

Ruská společnost TVEL ocenila české umělce. iRU.cz. [Online] Vydáno: 15. 12. 2007. [Citace: 2013-44]. Dostupné z: .

52

ZÁVĚR Cílem této bakalářské práce bylo zjistit, jak česká média vnímají ruskou kulturu a shromáţdit informace o ruských kulturních akcích konaných na území ČR od počátku 21. století. Následně vytvořit přehled, který by mohl slouţit pro utvoření představy, jak je ruská kultura prezentována v současné době v České republice a dále také, jak jsou tyto akce vnímány právě očima českého diváka. Pro sběr informací jsme pouţívali různé typy zdrojů jako například internet, tiskoviny či archivy divadel a jiných kulturních zařízení. Některé vystoupení či akce byly pro bliţší představu o problematice osobně navštíveny. V úvodní části práce jsme se zaměřili převáţně na dvě největší události z pěvecké a taneční oblasti kultury. Vystoupení armádního pěveckého sboru Alexandrovci a baletní vystoupení v rámci projektu balet Gala, kdy do ČR kaţdoročně přijíţdějí špičky ruského baletu. Je třeba říci, ţe právě Alexandrovci někdy vzbuzují negativní ohlasy u publika. Toto plyne zejména z historického faktu, kdy si stále řada zejména starších obyvatel, obnovuje vzpomínky na špatné historické události mezi Ruskem a ČR (tehdejším Československem). Po rozsáhlejším rozboru tohoto souboru lze říci, ţe i přes některé negativní názory má v ČR silnou základnu fanoušků a obdivovatelů, coţ dokládá fakt téměř vţdy vyprodaných koncertů. Druhým zmíněným byl balet Gala, který dle ohlasů můţeme hodnotit zcela jistě jako velice dobře přijímanou kulturní událost. Ruská baletní škola je povaţována za baletní špičku a velmoc, přičemţ český divák si je tohoto faktu velice dobře vědom. Další část práce byla věnována problematice ruského filmu a filmovým festivalům. Ze zjištěných a výše prezentovaných závěrů se dá ruská produkce chápat jako poměrně rozmanitá. V dnešní době, hlavně díky internetu, spatřujeme velkou výhodu v distribuci filmu. Lze objevit řadu zajímavých filmových děl, které sice většinou nedosahují kvalit hollywoodských produkcí, ale v některých případech by jim mohli přinejmenším zdárně konkurovat. Toto odvětví je velice specifické, obecně lze říci, ţe náš trh není primárně orientován na ruskou tvorbu. Přesto lze vyzdvihnout snahu z řad organizátorů filmových festivalů, prezentovat ruský film českému diváku, díky čemuţ se častokrát můţe zájemce o filmovou tvorbu setkat s velice kvalitními díly. V posledním oddílu této práce, jsme se seznámili s multiţánrovými festivaly zaměřenými na ruskou kulturu. V programu těchto festivalů můţeme nalézt více neţ jeden ţánr, obvykle jimi mohou být tanec, hudba, zpěv, divadlo aj. Na našem území je uváděno nemalé mnoţství akcí, které jsou spojeny s ruskou kulturou a umoţňují nám tuto zemi blíţe 53

poznat a pochopit. Tento fakt jako osoba se zájmem o ruskou kulturu hodnotím velice kladně. Z informací uvedených v různých mediálních zdrojích, můţeme ruské kulturní akce zhodnotit jako dobře přijímané a také jako akce, o které čeští diváci projevují zájem. Bohuţel menší problém vidím v propagaci těchto kulturních událostí. Tento fakt mohu hodnotit z pohledu osoby, která nejprve neměla velký přehled a následně do problematiky pronikla hlouběji. Bakalářská práce pro mě byla přínosem z hlediska získání velkého mnoţství nových informací, týkajících se kulturních událostí s ruskou tématikou, jeţ jsou provozovány na našem území. V průběhu shromaţďování informací jsem měla moţnost se setkat s řadou významných osobností, které se podílejí na fungování těchto akcí. Bakalářská práce byla rovněţ prezentována na mezinárodní vědecko-literární konferenci „Rusové, Rusko a Morava“ a její část bude publikována ve sborníku ze stejnojmenné konference. Z hlediska historických událostí, které komplikovaly mezistátní vztahy, se dá český národ povaţovat jako lehce benevolentní v porovnání s jinými státy. Historické spory mezi Ruskem a tehdejším Československem pomalu opadají a publikum se zdá být otevřené i přes tyto negativní skutečnosti. Lze obecně říci, ţe s rostoucí politickou spoluprací a zlepšujícími se vztahy roste i zájem českých občanů o ruskou kulturu.

54

РЕЗЮМЕ Тема бакалаврской работы, которая называется «Русская культура в свете чешских средств массовой информации в начале 21 века», была выбрана на основе актуальности и интереса к теме, а также в связи с ее широкой направленностью. В Чешской республике русская культура встречается в разнообразных областях общественной жизни, как например, фильм, театр, концерты или фестивали. Эти области культуры привлекают внимание и помогают людям обогатить и расширить свой кругозор. Не менее важным фактом и причиной выбора именной этой темы был личный интерес к данным культурным акциям. Очень люблю посещать театры и кино, а благодаря специальности, которую изучаю и которая очень тесно связана с русским языком, эта тема становится для меня еще более интересной. В этой работе описывается русская культура и мероприятия с точки зрения СМИ

123

. Речь идет главным образом о культурных мероприятиях с русской

тематикой и об информации, которая впоследствии появилась в различных статьях в интернете или периодике, а также и на телевидении. Цель

этой

бакалаврской

работы

определить,

как

русская

культура

представлена в средствах массовой информации в Чешской республике; как чешскоязычное население воспринимает русскую культуру в ЧР, и помогают ли такого рода мероприятия сближению двух культур. При написании работы были использованы материалы из интернет-источников, кроме того, материалы, найденные в библиотеке или в телевизионных новостях. В первой части описываются культурные события, которые можно отнести к музыкальному и танцевальному жанру, который связан с русской культурой. Прежде всего, в этой работе рассматривается всемирно известный военный хор «Академический ансамбль песни и пляски Российской Армии имени А. В. Александрова», описывается история развития этого хора, его состав и другие важные факты, касающиеся хора. Далее оценивается его текущая деятельность, в основном, по отношению к Чешской республике. После этого следует обширная глава, излагающая информацию, которую об этом хоре и его выступлениях можно найти в чешских средствах массовой информации. Кроме того, в работе предоставлены отзывы, которые являются преимущественно позитивными, но 123

Средства Массовой Информации

55

нашлись также и негативные комментарии и рецензии. Это связано в основном с отголосками сложных исторических событий в Чехословакии в 1968 году. После анализа всех этих отзывов о хоре «Академический ансамбль песни и пляски Российской Армии имени А. В. Александрова», приводится краткая оценка собранной информации. Следующая

глава

посвящена

танцам,

главным

образом,

балетным

выступлениям и спектаклям, известные под названием «Балет - ГАЛА», которые проходят в Чехии каждый год в рамках «Дней русской культуры в Чехии». Речь идет о ежегодных выступлениях известнейших балетных и театральных коллективов, которые представляют свои лучшие произведения. После сжатой характеристики приводится более подробная информация о содержании отдельных концертов выбранных лет, конкретных представителях и отдельных ролях, театрах, которые приезжают, чтобы продемонстрировать свои работы. Описание мероприятий каждого отдельно взятого года завершается оценками, отзывами и информацией об этих событиях в чешских средствах массовой информации. Следующая часть этой работы посвящена тематике русских фильмов. Одновременно с использованием интернета, телевидения и других крупных медиаресурсов растет возможность получить доступ к иностранным фильмам не только голливудского производства, но также и руссийского. В этой главе рассматриваются некоторые важнейшие работы кинематографистов, которые были выпущенны и показаны недавно. В первую очередь в работе описывается фильм русского режиссера Александра Сокурова, выпущенный в 2011 году, с последующим анализом отдельных героев и презентацией мыслей и идей режиссера, которые он пытался при помощи известного литературного произведения воплотить в жизнь. Все дополнено отзывами,

опубликованными

в

интернете

на

веб-страницах.

Два

научно-

фантастических боевика «Ночной дозор» и его продолжение «Дневной дозор» были включены в бакалаврскую работу из-за критики и отзывов, с которыми эти фильмы были встречены. Они считаются фильмами, которые по своему уровню могут сравниться с голливудскими фильмами. В России, по имеющейся информации, были побиты все рекорды посещаемости. В работе кратко отображено содержание этих фильмов, а затем предоставлена интересная информация, связанная как конкретно с этими фильмами, так и с русской киноиндустрией в целом. Благодаря этому создается образ того, какие условия существуют в данной области в России и как эта 56

тема воспринимается и интерпретируется чешскими СМИ. Последний фильм снят относительно недавно и был показан в кинотеатрах по всему миру в конце 2012 года. Это фильм «Анна Каренина». Следует отметить, что этот фильм не является продукцией русских режиссеров, но тем не менее он был включен в эту работу из-за тесной связи с русской культурой. Исходное произведение (роман) Льва Николаевича Толстого точно отражает ситуацию и межличностные отношения в России того времени. Не только в интернете появилось большое количество рецензий и отзывов, связанных с этим произведением, где была отображена разница не только в новейшей концепции фильма по сравнению с оригинальной старой версией этого романа, но и взгляды самих русских на эту интерпретацию. В этой работе видна разница в восприятии этого фильма чешскими и русскими зрителями, при чем именно русская сторона не жалеет критики. В Чешской республике проходит ряд кинофестивалей, которые часто посещают поклонники кинематографа, и где мы можем видеть, например, вышеупомянутые фильмы русского производства. На некоторых кинофестивалях показываются

фильмы

мирового

производства,

а

русские

фильмы

только

незначительно, а другие посвящены исключительно русскому кино. В работе представлены 3 главных фестиваля, которые в последние годы проходили на территории Чехии, и где случайный зритель мог познакомиться с русской киноиндустрией.

Ниже

приведена

основная

информация

о

различных

кинофестивалях. Некоторые из них не являются масштабными, как например, «Неделя русского кино», который состоялся 2012 году в Праге, а некоторые, такие как «Международный кинофестиваль в Карловых Варах», имеют мировой масштаб. На отдельных кинофестивалях появляется все больше фильмов, которые получили высокую оценку или награды. Описывается содержание филмов, а эта информация расширяется благодаря статьям и комментариям в СМИ. Информация, содержащаяся в этой бакалаврской работе, может помочь формированию компактного обзора культуры, связанного с киноиндустрией. С начала нового тысячелетия, а во многих случаях и ранее датируются возникновение крупных мероприятий и фестивалей, которые поддерживаются не только государственными органами, но и частными компаниями. По содержанию эти фестивали

очень

мультижанровые.

разнообразны, В

следующей

а

потому части

их

работы

можно

рассматривать

описываются

как

важнейшие

мультижанровые фестивали, проходящие на территории нашей страны, целью 57

которых является приближение чешскому народу русской культуры.

Первый

фестиваль, описанный в этой работе, это фестиваль «Арс Поэтика». Во введении главы, описывающей этот фестиваль, приведена основная информация об истории этого мероприятия, далее описывается проведение фестиваля в последние годы. Причем обе главы дополнены информацией и мнениями участников и организаторов этого мероприятия. Здесь также описывается, как это культурное событие в течение времени развивалось. Далее предоставлена информация об отдельных конкурсных категориях фестиваля. Это мероприятие разделено на три категории – устная форма выражения,

музыкальная

форма

и

комбинированная

(смешанная)

форма

самовыражения, в которых участники могут соревноваться в разных возрастных категориях. Эта глава, как и все предыдущие главы, дополнена практическими отзывами и комментариями участников, зрителей и организаторов. Этот культурный фестиваль под названием «Арс Поэтика» можно считать очень хорошей и качественной презентацией русской культуры в нашей стране. Популярность этих ежегодных встреч и возможность презентации русского языка формой декламации, пения и других средств коммуникации видна благодаря довольно большому количеству участников, которое с каждым годом возрастает. Даже в России этот фестиваль известен в кругах творческих людей. В этом году фестиваль пройдет уже в 47 - ой раз, что само по себе свидетельствует об успешности этого культурного события. Можно сказать, что этот фестиваль является одним из очень важных мероприятий, которые способствуют распространению русской культуры среди чешского населения, начиная с самых молодых участников и зрителей, которые во многих случаях еще посещают основную школу. Следующим фестивалем или событием, представляющим русскую культуру в нашей стране, определенно является проект «Русский сезон». Он был запущен 1 марта 2006 года в пражском «Клементине», а через день открытие продолжалось и в Брно, конкретнее – в театре «Редута». В городе Брно фестиваль открывало выступление балета «ГАЛА». Все это происходило также в рамках празднования визита русского президента В.В. Путина, после чего мероприятие было официально закончено в середине декабря. «Русский сезон» начался выступлением Московского камерного оркестра «Musica Viva» под управлением известного дирижера и виолончелиста Александра Рудина. В течение года жители Чехии могли видеть ряд интересных выступлений, шоу, представлений, которые проходили под его ведением. В бакалаврской работе представлены и рассматрены и другие мероприятия, например 58

«Дни

русской

культуры»,

фестиваль

«Славянская

весна»,

посвященный

преимущественно театру, танцу и изобразительному искусству, а также стоит отметить, например, выступление православного хора «Сирин», которое прошло в Брно, а затем и в Праге в качестве заключительного концерта. Этот хор возник в 1989 году, и в настоящее время его ведущим является Андрей Котов. Отнюдь не последнее место в работе занимает характеристика театральных представлений, которые проходили одновременно в рамках этого фестиваля. Информация о различных представлениях снова дополнена отзывами зрителей, интересными взглядами на это культурное событие и его оценками. В последней главе бакалаврской работы описывается фестиваль, известный в нашей стране под названием «Русская культура в Чешской республике». Начиная с 2002 года, в основном благодаря работе рекламного агентства «SNIP & Co», этот фестиваль начал свое существование. В последующей части работы обобщены ключевые события, которые состоялись в рамках этого фестиваля в нашей стране. Речь идет о подборке интересных мероприятий отдельных лет в полном обзоре происходящего фестиваля в ЧР. В эту подборку вошли 2005, 2008 и 2010 годы. В первом из упомянутых были представлены актеры и танцоры театра оперы и балета Римского - Корсакого из Санкт - Петербурга с постановкой «Дон Кихот». В Чехии прошло только два представления – в Праге в Национальном театре, а затем и в Национальном театре в Брно. Работа дополнена отзывами и мнениями зрителей, побывавших на этих представлениях. В том же году новое поколение актерского состава

известного Московского театра очень успешно представило постановку

«Скрипка Ротшильда». Это представление и его последующие оценки можно найти далее в содержании работы. В 2008 году также прошло интересное мероприятие, вокально-музыкальное выступление детского хора «Кантилена», а также русского хора при радио и телевидении Санкт - Петербурга. Оба коллектива в настоящее время очень известны и имеют большое количество престижных наград, что говорит об их уровне. Зрители в рамках этих выступлений могли услышать как духовную музыку, так и произведения классических русских композиторов-«великанов», как например П. И. Чайковский, Д. Смирнов или П. Крылов. В настоящее время в Брно проводится ежегодный фестиваль «Jazzfest», где каждый год проходят выступления ряда лучших российских джазовых музыкантов. Среди большого количества представленных саксофониста

чешской Дмитрия

публике Баевского,

музыкантов

можно

контрабасиста 59

отметить,

Бориса

например,

Козлова

или

феноменального саксофониста Игоря Бута, называемого «джазовым королем». Следующая часть работы уделяет внимание этой теме и одновременно проблематике проведения различных культурных мероприятия. Заключительная часть работы посвящена выступлению гениальной русской пианистки-виртуоза Ольги Керн, которая в рамках этого фестиваля побывала в 2010 году в Брно, где выступала под патронажем Брненской филармонии. Следует заметить, что материалы бакалаврской работы могли бы помочь формированию

представления

о

русской

культуре

в

Чешской

республике

в настоящее время, а также о том, как эти мероприятия воспринимаются чешскими зрителями. При сборе информации были использованы различные источники, например, интернет, пресса, архивы театров и других культурных учреждений. Для того, чтобы иметь более точное представление о этих выступлениях или мероприятиях, я посетила их лично. Как видим из вышеприведенной информации, в Чешской республике проходит большое количество мероприятий, которые связаны с русской культурой и дают нам возможность узнать и понять эту страну еще ближе. А это, безусловно, прекрасная возможность для чешского зрителя глубже проникнуть в русскую культуру, а тем самым лучше познать ее. Можно сказать, что эти мероприятия находят все больше и больше поклонников. Исходя из информации, приведенной в различных СМИ, следует отметить, что интерес к русским культурным событиям растет, и эти мероприятия c восторгом воспринимаются чешскими зрителями. С точки зрения исторической проблематики, которая осложняла отношения между государствами, чешский народ, можно считать достаточно благосклонным. К тому же споры между Россией и бывшей Чехословакией постепенно угасают, и публика начинает казаться все более открытой, несмотря на эти неприятные исторические события.

60

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Ruskou sezonu zahájí Praha a Brno. Brněnský Metropolitan. 2006, s. 1. TROJAN, Jan. Ruský i domácí balet uchvátil brněnské diváky. Rovnost. 2004. Z Petrohradu přijel Don Quijote. Applaus - NDB. 2005, s. 15. ČECH, Vladimír. Balet Gala rozsvítil ruské kultuře zelenou. Rovnost. 2005, s. 21. ČECH, Vladimír. Rothschildovy housle zanotovaly nakonec labutí píseň. Rovnost. 2005, s. 15. ČECH, Vladimír. Sbor Sirin zanotoval na vánoční notu. Právo. 2006, s. 16. Festival ruské kultury počtvrté. Brno Magazín. 2005, s. 14. HEJZLAR, Tomáš. Dnes bude oficiálně zahájen projekt Ruská sezona. HALO noviny. 2006, s. 13. HOFMANNOVÁ, Karla. Rothschildovy housle dobývaly Brno. Právo. 2005, s. 13. CHMELÍČEK, Jan. Rozovského divadlo nadchlo diváky. Právo. 2006, s. 17. CHMELÍČEK, Jan. Sirin: mystický záţitek na sklonku roku. Právo. 2006, s. 12. KALINA, Petr. Musika Viva oţivila brněnskou Redutu. Rovnost. 2006, s. 14. KLAPKA, Jiří; EIBENOVÁ, Klaudia; VÁVRA, Jaroslav. ARS POETIKA: Puškinův památník 1966 - 2011. Praha : RT+ RS servis, 2011. 28 s. KOPECKIJ, L.V., LEŠKA, O. Česko-ruský slovník I, A-O. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 580 s. KOPECKIJ, L.V., LEŠKA, O. Česko-ruský slovník II, P-Ţ. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 864 s. KOPECKIJ, L.V., LEŠKA, O. Rusko-český slovník I, A-O. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 664 s. KOPECKIJ, L.V., LEŠKA, O. Rusko-český slovník II, P-Ja. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 696 s.

61

KVAPILÍK, Tomáš. Svět miluje ji. Ona si zamilovala Brno. Sedmička. 2010, s. 19. MAREČEK, Lubomír. Advent v bazilice oţivily pravoslavné zpěvy. MF Dnes. 2006, s. 6. MAREČEK, Lubomír. Filharmonie zahajuje sezónu s ruskou hvězdou. MF Dnes. 2010, s. 5. MOKIJENKO, Valerij Michajlovič a Alfred WURM. Česko-ruský frazeologický slovník. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. 659 s. PROCHÁZKOVÁ, Petra. Rusové, kteří rozbrečeli papeţe. Jsou Alexandrovci výkladní skříní reţimu, nebo unikátním uměleckým tělesem? Lidové Noviny. 2012. Přijely ruské baletní hvězdy. MF Dnes. 2004. Reduta hostí moskevský orchestr. MF Dnes. 2006, s. 11. ROITMAN, Lev. Drazí Češi bojkotujte Alexandrovce. Lidové noviny. 2012, Sv. VIII, s. 28. ROITMAN, Lev; SUROSZ, Mariusz; PEŇÁS, Jiří, aj. Drazí Češi bojkotujte Alexandrovce. Lidové noviny. 2012, Sv. VIII, s. 28. Ruské šlágry a Ejzenštejn. Právo. 2006, s. 10. Ruský balet hostoval v Brně. Rovnost. 2005, s. 14. SÁDLÍKOVÁ, Marie. Velký česko-ruský slovník: Большой чешско-русский словарь. 1. vyd. Voznice: Leda ve spolupráci se Slovanským ústavem AV ČR, 2005. 1407 s. ISBN 80-7335-048-3. SUROSZ, Mariuzs. Drazí Češi bojkotujte Alexandrovce. Lidové noviny. 2012, Sv. VIII, s. 28. Světové špičky ruské kultury se jiţ počtvrté představují čským divákům! Colosseum. 2005, s. 14-15. ŠMIKMÁTOR, Jan. Dnes začíná Ruská sezona. Rovnost. 2006, s. 13. ŠMIKMÁTOR, Jan. Kulturní březen patří Rusku. Rovnost. 2006, s. 15. TROJAN, Jan. Filharmonie ostartuje 55. sezónu. Právo. 2010, s. 10. V Brně dnes zatančí baletní hvězdy. MF Dnes. 2005, s. 5.

62

АЛБОРОВ. Россияне в Чехии: вчера и сегодня. Прага: Ottovo nakladatelství, 2012. 255 s. ISBN 978-80-7451-216-2. КИЛЬДИБЕКОВА, Т. А. Функционально-когнитивный словарь русского языка. Гнозис, 2013. ISBN 978-5-94244-046-6. ОЖЕГОВ, С. И.: Словарь русского языка. Москва: Русский язык, 1975. УШАКОВ, Д. Н.: Толковый словарь русского языка I – IV. Москва: Государственное издательство иностранных и национальных словарей, 1940.

INTERNETOVÉ ZDROJE Balet Gala jiţ podvanácté. Národní divadlo Brno. [Online] [Citace: 2013-4-1]. Dostupné z: . Baletu Gala letos vévodili sólisté z Vídeňského národního baletu. Ceskatelevize.cz. [Online] Vydáno: 25. 2. 2013. [Citace: 2013-4-2] Dostupné z: . BÉBAROVÁ, Jana. Hodonínský Seminář ruských filmů zve na Puškina a Petra Velikého. 25FPS. [Online] 18. Říjen 2012, [Citace: 2013-3-30] Dostupné z: . Brno: Kantiléna zazpívá s ruským sborem. Brněnský deník. [Online] VLTAVA-LABEPRESS, a.s., Vydáno: 22. 9. 2008, [Citace: 2013-4-3]. Dostupné z: . ČECH, Marek. Anna Karenina. AVMania. [Online] Vydáno: 9. 12. 2012, [Citace: 2013-228]. Dostupné z: . ČERNÁ, Karolína. Faust. Film CZ. [Online] Vydáno: 31. 5. 2012. [Citace: 2013-3-28]. Dostupné z: . ČTK. Ohromné dotace ruský film nespasí, Rusové chtějí Hollywood. Týden.cz. [Online] Empressa Media a.s., Vydáno: 22. 2. 2013, [Citace: 2013-3-28]. Dostupné z: . ČTK. Právě začíná projekt Ruská sezona. Aktuálně. [Online] Vydáno: 1. 3. 2006. [Citace: 2013-3-13]. Dostupné z: .

63

DNY RUSKÉ KULTURY «SLOVANSKÉ JARO 2006». IRU. [Online] RONA International CZ, Vydáno: 12. 3. 2006, [Citace: 2013-3-10]. Dostupné z: . DOLEŢAL, Bohumil. Kravýýý bučáľi. Alexandrovci se vrátili do Prahy se závanem roku 1948. Reflex. [Online] Vydáno: 14. 5. 2012, [Citace: 2012-11-22] Dostupné z: . Film Denní hlídka si podrobil Rusko. Novinky.cz. [Online] Borgis a.s., Vydáno: 10. 1. 2006. [Citace: 2013-3-29]. Dostupné z: . Film týdne: You too. Dokweb. [Online] 21. Duben 2011, [Citace: 2013-3-30]. Dostupné z: . FRIDRICHOVSKÝ, Patrick. FILM: Denní hlídka - pokračování psané Křídou Osudu. Lidovky.cz. [Online] Vydáno: 28. 3. 2006, [Citace: 2013-3-29]. Dostupné z: . GREGOR, Jan. Zoufalá Karenina trpí ve spektáklu bez citu. Aktuálně. [Online] Vydáno: 7. 12. 2012, [Citace: 2013-2-27]. Dostupné z: . HANÁČKOVÁ, Martina. Ruský film Beduín v Karlových Varech vzbuzuje rozdílné reakce. Zpravy.Rozhlas.cz. [Online] Český Rozhlas, Vydáno: 8. 7. 2011, [Citace: 2013-330]. Dostupné z: . HAŠEK, Karel. Mezinárodní JazzFestBrno v nesnázích. Deník.cz. [Online] VLTAVALABE-PRESS, a.s., Vydáno: 19. 4. 2008, [Citace: 2013-4-4]. Dostupné z: . HORÁK, Oto. Ţivě a kriticky o současnosti a minulosti (v dnešním ruském filmu a kultuře). Cinepur. [Online] Cinepur, Vydáno: 22. 9. 2012, [Citace: 2013-3-30]. Dostupné z: . HOŠKOVÁ, Jana. Balet: Prelude ruské sezony. Muzikus.cz. [Online] Vydáno: 21. 4. 2006. [Citace: 2013-4-1]. Dostupné z: . JUST, Jiří. Češi se Ruska nebojí. Hlas Ruska. [Online] Vydáno: 9. 11. 2012. [Citace: 2013-3-6] Dostupné z: . KLAPKA, Jiří. ARS POETICA – Puškinův památník a ETHNICA POETICA. Českoruská společnost. [Online] [Citace: 2013-3-3]. Dostupné z: .

64

KOHOUT, Pavel. 180. Trilobit pro Mf DNES. Pavel-Kohout. [Online] Vydáno: 19. 5. 2012, [Citace: 2012-12-1]. Dostupné z: . KOŠATKA, Pavel. Alexandrovci - European tour. Alexandrovci. [Online] Vydáno: 20112012. [Citace: 2012-12-12]. Dostupné z: . MAREČEK, Lubomír. Jazzfest Brno přiveze hvězdy z Ruska i z Brazílie. IDnes.cz. [Online] Vydáno: 18. 4. 2008, [Citace: 2013-4-3]. Dostupné z: . MÍŠKOVÁ, Věra. Film Noční hlídka vrátil diváky do ruských kin. Novinky.cz. [Online] Borgis a.s., Vydáno: 13. 9. 2005, [Citace: 2013-3-29]. Dostupné z: . NOVÁKOVÁ, Marta. Malé ohlédnutí za letošními Vary. RuskoDnes.cz. [Online] Vydáno: 28. 7. 2008, [Citace: 2013-3-28]. Dostupné z: . PROCHÁZKA, Michal. Recenze: Faust za Putinovy peníze mluví o moci a lidech. Aktualne.cz. [Online] Centrum.cz, Vydáno: 18. 7. 2012, [Citace: 2013-3-28]. Dostupné z: . Ruská Amélie putuje ve Varech s ananasem za štěstím. Aktuálně.cz. [Online] Centrum.cz, Vydáno: 10. 7. 2008. [Citace: 2013-3-30]. Dostupné z: . Ruská kultura v ČR: Igor Butman odstartoval sedmý JazzFestBrno. Metancity. [Online] Vydáno: 27. 4. 2008. [Citace: 2013-4-4]. Dostupné z: . Ruská společnost TVEL ocenila české umělce. iRU.cz. [Online] Vydáno: 15. 12. 2007. [Citace: 2013-4-4]. Dostupné z: . Rusové se bouří: Film Anna Karenina prý zesměšnil Tolstého. Lidovky.cz. [Online] MAFRA, a.s., Vydáno: 21. 1. 2013, [Citace:2013-2-26]. Dostupné z: . SPÁČILOVÁ, Mirka. Anna Karenina je podívaná hravá, neotřelá, ale časem vyprchá. idnes.cz/kultura. [Online] Vydáno: 6. 12. 2012, [Citace: 2013-2-26]. Dostupné z: .

65

ŠTINDL, Ondřej. Sokurovův Faust: Proţvanit se na konec světa. Lidovky.cz. [Online] Mafra, Vydáno: 21. 7. 2012, [Citace: 2013-3-28.] Dostupné z: . TRUBAČOVÁ, Lenka. Ohlédnutí za baletem Gala ve Státní opeře. Baletní střípky. [Online] Vydáno: 3. 8. 2007. [Citace: 2013-4-2] Dostupné z: . Týden ruského filmu v kině Lucerna 2012. Topzine.cz. [Online] [Citace: 2013-3-30]. Dostupné z: . Týden ruského filmu. Navečer. [Online] [Citace: 2013-3-30]. Dostupné z: . Týden ruského filmu. Navečer. [Online] [Citace: 2013-3-30]. Dostupné z: . WIENER, Egon. Alexandrovci a nejen o nich. Egonovy pohledy. [Online] Vydáno: 17. 5. 2012, [Citace: 2012-11-12]. Dostupné z: < http://egonovypohledy.blogspot.cz/2012/05/alexandrovci-nejen-o-nich.html>. Zastupitelství rossotrudničestva v České republice. Festival ruských filmů na jiţní Moravě. [Online] vydáno: 9. 11. 2012, [Citace: 2013-3-30]. Dostupné z: . АРТЕМ, Евсин. ARS POETIKA - Puškinův památník 2010-2011. Mezinárodní kulturní institut. [Online] MKI Klíč, Vydáno: 2. 3. 2011, [Citace: 2013-2-28]. Dostupné z: .

66